56 I. Organologie Systematický přehled hudebních nastrojuje velmi podrobná systematika jedné nástrojové skupiny (například aerofonů). Dělení hudebních nástrojů je jakýmsi historickým předstupněm organo-logických systematík. Většina organologů se snažila a snaží sestavit tu nejdokonalejší všeobecně platnou systematiku hudebních nástrojů. Ve skutečnosti to není možné. Nelze úspěšně vytvořit systematiku, která by postihla všechna kritéria - technická, historická, interpretační, umělecká, výtvarná atd. Skutečně dobré systematiky hudebních nástrojů jsou většinou vytvářeny jen podle jednoho kritéria, nejčastěji technického (tedy koncepčního a konstrukčního), eventuálně v kombinaci s kritériem hráčských technik (Hornbostel-Sachsova). Daleko větší význam a uplatnitelnost mají systematiky specialisované na jednu oblast, období, nástrojový typ, hráčskou techniku atd. Tyto systematiky se především uplatňují při vědecké práci, eventuálně jsou jejím výsledkem. Literatura: Kurfürst, Pavel: Organologie a výzkum nástrojů pro lidovou hudbu. In: Národopisné aktuality 21, 1984, č. 1, s. 65-68. Organologické vývojové schéma „Kdys Karajan pozvedne taktovku před osmdesáti pokornými hudebníky nebo když se přgd třemi tisíci lidmi Heifefy ve fraku chystá vyluhovat %e svého nástroje jako žonglér tóny a dvojhmaty, vypočítané nějakým Paganinim, jsou, aniž ky w toho byli vědomi, přímými a vzdálenými dědici člověka v masce, který vr%al na svůj luk, aby očaroval stádo sobů (...)■" Chailley,Jacques: 40 000 let hudby. Jako příklad organologického vývojového schématu je zde uveden pracovní náčrt (návrh) vývoje chordofonů, který vznikl při výuce organologie v Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zahrnuje všechny nástrojové elementy a většinu chordofonních incipitů, prototypů, archetypů, typů, stenotypů, intertypů, argottypů až po ojedinělé explicity: c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 57 í í 1 1 Obr. 7 - Vývojové schéma chordofonů 58 I. Organologie Elementy - stavební kameny tvořící princip, podstatu hudebního nástroje. V podstatě všechny elementy (dokonce i vlákna) poskytovalo lidské tělo; na něm byly uplatněny i principy, takže rané incipity měly motivaci v „kor-pofonech". Prototyp - předobraz konstrukce hudebního nástroje. Archetyp - původní nástroj zdokonalené konstrukce. Typ - představitel nástrojové skupiny. Stenotyp - představitel úzké a vyhraněné nástrojové podskupiny. Intertyp - přechodný, krátkodobě se vyskytující nástroj mezi jednotlivými stenotypy. Explicit - nástroj, který prozatím ukončuje vývoj. Argottyp - rustifikovaný nástroj pokleslý ze slohového instrumentáře; časové nový stupeň vývoje; kvalitativně krok zpět. Monotyp - zdánlivě bez vývoje, osamoceně stojící, nezařaditelný, dosud nezkoumaný vynález. Vždy navazuje na některý prototyp nebo archetyp. Hybrid - složený ze dvou nebo více stenotypů či intertypů. Pro ještě lepší pochopení vzniku jednotlivých vývojových stupňů hudebních nástrojů: element [E] + princip [Pr] = incipit incipit [l] + koncepce [K] = prototyp prototyp [P] + novace [N] = archetyp archetyp [A] + konstrukce [Kn] = typ fyP [T] + invence [Iv] = stenotyp stenotyp [S] + adaptace [Ad] = intertyp intertyp [Ir] + redukce [R] = explicit [Ex] intertyp [Ir] + degenerace [D] = argottyp [Ag] c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 59 Aby z elementu vznikl např. stenotyp, je třeba splnit: E + Pr + K + N + Kn + Iv = S, přičemž vlastní realizaci představuje spojení: Pr + K + N + Kn + Iv. Kvalita realizace je pak závislá na kultuře jako souhrnu hmotné, duševní a umělecké společenské činnosti člověka v průběhu historického vývoje. Například z výzkumů současných primitivních společenství víme, že hudební nástroje slouží jen k realizaci různých magicko-kultovních představ, že jde tedy o nástroje esoterické (přístupné jen nejužšímu okruhu zasvěcených osob). Teprve od vývojové úrovně typu se stávaly nástroji exoterickými, tedy nástroji obecně užívanými, což vedlo k jejich rychlému zdokonalování, na němž se mohlo podílet více osob. Další vývoj probíhal ve vlnách: nejprve došlo k nebývalému rozmnožení stenotypů, k čemuž zřejmě vedla omezená možnost komunikace na větší vzdálenost. V dalším vývoji pak stenotypů ubývalo, při jejich současném zdokonalování (pro ilustraci poslouží srovnání například renesančního a současného hudebního instrumentáře). 3. Stručný přehled vývoje delenia systematík hudebních nástrojů „(...) Bůh mohl stvořitjen jeden svět. Plato mu aspoň ponechal mocnost stvořit jich pět, a to proto, fyjestjen pět pravidelných těles: tetraedr, nebo-li trojboký jehlan se stejnou nákladnou, krychle, šestistěn, dvanáctistěn a dvacetistěn." Voltaire: Filozofický slovník čili rozum podle abecedy. Systematika (správněji systém!) je uspořádání a třídění věcí, pojmů, myšlenek neho jevů podle určitých hledisek, určitou formou a metodou. Podle těchto kritérií lze pod uvedený pojem zahrnout jak nejstarší a nejprimitivnější rozdělování a třídění hudebních nástrojů, tak i ty nejnovější, nejmodernější a nejsložitější jejich systematiky. Znalost vývoje různých dělení, třídění a systematík hudebních nástrojů vytváří obraz chápání a nazírání na hudební nástroje, jejich funkci a význam v různých obdobích, kulturách a územích. Řečtí filosofové Pro řecké filosofy byly hudební nástroje především pomůckami, pomocí nichž zkoumali fyzikální a matematické souvislosti tónů a tónových soustav. K těmto pokusům používali především monochordy, dichordy, různě dimenzované píšťaly, různě velké zvony a nádoby, plněné různým množstvím kapaliny atd. 60 i. Organologie Byli to především: Pythagoras ze Samu (582-493 př. n. 1.), Aristoteles ze Stageiry (384-322 př. n. I.), Aristoxenos z Tarentu (354-300 př. n. 1.), Ptolemaios, Klaudios (100-178 n. 1.), Níkomachos z Gerasy (1. polovina 2. stol. n. 1.) a PoRPHYRios Malchos (233-zač. 4. stol. n. 1.). Jejich bádání vedlo primárně k novým matematickým a fyzikálním poznatkům, které byly mnohdy vyjádřeny jednoduchými zákony, a sekundárně i jednoduchým dělením hudebních nástrojů. Tak Aristoteles dělil nástroje na organon psychon - lidský hlas - a organon apsychon - hudební nástroje umělé. Stejně je rozděloval i Aristoxenos, který však ještě navíc přes dělení zvuku na kontinuální a diskontinuální došel i k obdobnému dělení hudebních nástrojů. Kontinuální hudební nástroje jsou nástroje s nedefinovatelnou výškou tónů, nelze tedy na nich zkoumat intervalové závislosti, mezi diskontinuální hudební nástroje patří lidský hlas (?), strunné nástroje apod. Bakcheios (2. stol. n. 1.) označuje nekontinuální zvuky jako melodické (emmelos), produkované hudebními nástroji, a podle Porphyria se kontinuální zvuky nehodí k provozování hudby. První Níkomachos se zmiňuje o třídění hudebních nástrojů a rozděluje je na strunné, dechové, bicí a na lidský hlas. Toto dělení přebírá i Porphyrios, avšak mezi hudební nástroje lidský hlas nezahrnuje. Ptolemaios má dělení ryze praktické. Dělí nástroje na ty, jichž je možné využít pro demonstraci zákonů hudební teorie (monochord, helikon), a na ty, které slouží hudební praxi. Iulius Pollux z Naukratidy (2. st. n. I.) uvádí dvě skupiny hudebních nástrojů - bicí a dechové, přičemž strunné nástroje zahrnuje do nástrojů bicích. U řeckých filosofů se tedy setkáváme především se čtyřmi principy dělení hudebních nástrojů: 1. princip 2. princip 3. princip 4. princip • lidský hlas • dechové nástroje • strunné nástroje • strunné nástroje • všechny ostatní • bicí nástroje • dechové nástroje • dechové nástroje • bicí nástroje • bicí nástroje • lidský hlas Latinští filosofové Boethius, Anicius Manlius Torquatus Severinus (470-524) dělí hudební nástroje na dechové, bicí a drnkací. Cassiodorus, Flavius Macnus Aurelius (490-583) se zabýval především hudebními nástroji uvedenými v bibli a ty dělí na percussionale - bicí (k nim řadil i zvonky a rolničky), tensibile - strunové a inflatile - dechové. Isidorus ze Sevilly (560-636) dělí hudební nástroje na dechové a bicí. Bicí nazývá rytmické a počítá k nim i nástroje strunové. Aurelianus z Réomé (9. stol.) rozdělil hudební nástroje podle částí lidského těla: hrdlo - nástroje zpěvné (fiduly, píšťaly), hruď a obě poloviny plic -nástroje drnkací (harfa), srdce - nástroje bicí. Regino z Průmu (915) jednak převzal dělení Cassiodorovo (percussiona- c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 61 le, tensibile, inflatile), jednak měl dělení vlastní. Nástroje rozděloval podle zvuku na hlasové (vox) a na zvukové (sonus). K hlasovým přičlenil lidský hlas a dechové nástroje, zvukové ještě rozdělil na strunné rozeznívané plektrem (ictus) a bicí (pulsus). Odo z Čluny (879-942) jako první latinský autor nepovažuje monochord jen za fyzikální pomůcku, ale také za hudební nástroj. Vůbec první použil termín „organum" jako obecné označení hudebních nástrojů. Jinak dělí hudební nástroje stejně jako Cassiodor, jehož ve svém díle opisuje. Al-Fárábí (870-950) psal arabsky a nepatří již mezi latinsky píšící filosofy. Ve svém mimořádném díle Kitáb al-músíqíuvádí řadu tehdejších hudebních nástrojů s podrobnými a velice kvalitními nákresy, s prstoklady, laděním atd. Hudební nástroje rozděluje na tři skupiny: nástroje bicí, nástroje typu aulos - dechové a nástroje typu kithara - strunné. Ty ještě rozděluje na smyčcové a trsané, nebo na nástroje, které mají pro každý tón jednu strunu, a na nástroje s pražci. Středověcí filosofové Johannes (Cotto) z Affligemu v roce 1100 jako první středověký autor dělí hudební nástroje na naturalia a artificialia (přirozené a vytvořené), podobně jako Rekové dělili nástroje na organon psychon a organon apsychon. Přirozené jsou představovány lidským hlasem, vytvořené jsou všechny skutečné hudební nástroje. Wilhelm z Conches (1080-1145) rozděluje hudební nástroje na melica, metrica a rhitmica, přičemž melica dělí na diatonica, enarmonica a cromatka. Hugo ze St. Victor (1096-1141) dělí hudební nástroje na bicí (včetně strunových), dechové a zpěv. Johannes Aegidius ze Zámory ve svém díle z roku 1260 třídí hudební nástroje stejně jako Johannes z Affligemu, nazývá je však lebendige a toten (Instrumente). Walter Odington (1272) dělí nástroje na naturalia a artificialia, přičemž artificialia ještě dělí na dechové a bicí, k nimž přičítá i nástroje strunové. Roger Bacon (1214-1294) rozděluje hudební nástroje na melica, prosaica, metrica a rhytmica. Anonymus Sowa rozděluje v roce 1279 hudební nástroje na lidský hlas, dechové a strunné nástroje. Johannes de Grocheo v roce 1280 dělí hudební nástroje na naturalia a artificialia. Johannes de Garlandia II. v díle z roku 1300 uznává jen jediný nástroj vhodný k provozování hudby - lidský hlas. Johannes de Muris (1290-1351) dělí nástroje na tři skupiny. Chordalia -strunové,feraminalia - děravé (dechové) a vasalia - nádobové (bubny). Filosofové období renesance a baroka Stanislav z Hnězdna na počátku 15. století dělí hudební nástroje na ten-sibilia, percusibilia a infantibilia. Václav z Prachatic si počíná v téže době stejně jako Stanislav z Hnězdna. 62 I. Organologie Ramos de Pareja (1482) uznává za hudební nástroje jen nástroje strunové a dechové. O bicích píše, že se nesluší je užívat v hudbě. Sebastian Virdung (1465-?) ve svém díle Muška getutscht (1511) - jde o vůbec první dílo věnované výhradně hudebním nástrojům - rozděluje nástroje na chordo/ony a aerofony. Bicí nástroje sice zevrubně popisuje, avšak nevěnoval jim samostatnou skupinu. To učinil až jeho překladatel do latiny. Gama %mm(cfynt MA dan <&agm _3!u j» 4c ttjrtpauthfliíramrin uirt dun panálút flóíen Q§ Obr. 8 - Hudební nástroje (Virdung, Sebastian: Musica getutscht. Basel 1511). Othmar Luscinius (1480-1537) v roce 1536 přidal k Virdungovým skupinám ještě idiofony a membranofony. Poprvéjsou tedyjasné popsány a definovány čtyři nástrojové skupiny: chordofony, aerofony, idiofony a membranofony. Martin Agricola (1486-1556) v díle Musica instmmentalis deudsch (1528) přebírá a důsledně dodržuje dělení Sebastiana Virdunga. c. Dělení a systematiky hudebních nástrojů 63 Gioseffo Zarlino (1517-1590) přináší v díle Sopplementi musicali (1588) velmi složitý organologický systém, který ve své detailnosti překonává všechna dosavadní dělení hudebních nástrojů: I. Dechové nástroje A. S více trubicemi (varhany) B. S jednou trubicí 1. S dírkami 2. Bez dírek a. Zvíce dílů (pozoun) b. Z jednoho dílu II. Strunové nástroje A. S klávesami a pražci 1. Mobilní a. Pro jednu ruku (niněra) b. Pro dvě ruce (harpsichord, klavicembalo) 2. Stabilní a. S pevnými pražci smyčcové {yvAaxíj b. S pevnými pražci trsanépiektrem (cetera) c. S pevnými pražci trsané prsty (loutna) B. Bez kláves a pražců 1. Smyčcové (viol no) 2. Se strunami pro každý tón (harfa, psalterium) III. Bicí nástroje A. Jednoduché 1. Dřevěné 2. Kovové (zvon) B. Složené 1. Dřevo - kůže (rympány) 2. Dřevo - kov (dolcimelo) 3. Dřevo - střevo (bicí strunové) TAVOLA DE GLI ISTR VMENTl ARTEFI ci ALI, i QVALI IN MOLTE MANIERE PER-COSSI, tanno DIVERSI SVONI. DalľAiia fanta dal Venio ,ódal Fiatoin a,„ r.. ueifídeirillrLimento, cbeHaaiueflerdi dač Corn dl- Dalle ChciJc drlťiftruim O (ompnflo Ji ;soI-& G Toni Con Tori, ..L. O Tenia fori,* di due for- Mobili di due Stibili di 1 O ícmiTaftl. C O com|>t>ÍIo,&£diducrortL - -A__ íolo , con Si có la l'arteficio nn.hofj del Labro, longant O che fi O ehe £ mtBířujciifd)afft/ fntnpt6cto|íIbín3u(fcit ^tbri^enDewcnflicbcťXbcúntctfcttuna: Síífm wtoStcttrn Ot&ln DifpoGrion vnD m«ncí;írííi> 2.tt Sífoimm/nitct) wtťDtc£Xí3JÍ?tt»n& Stowmmbd/Kta »"» iílc¥ *u I*""'" • vnt waptn vUtlUffamig íincf £5r<$c(n in o.cljt jit iníjmcn fampr rt»io gani} mujKdi vnť nóttivfsnhrn ancl) Phi lofophis, Phi!o!og!Sř!třH:ííorici>f(l)ríl!|ít3 »n» iinmíitýjulc-ftn. SBcmkngdnra . 7. Dilcam o»tr Exilenr^tnn Choř: Fagott. a. 6. tSlimiwtl ytaattitti. 9. ©rif; Oiatfflt/ fo rifff uie fccrgurlBreflě Baf-B.;mb.irít)fcreCl.ivis tcpm^c^/řKt Juřrnwilříttáti 3tu 6. 7. f, í.fjUr g#™>*,fcjutyUtofceCUvii.,»() tmě£j>tyQta blfíU. Obr. 15 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbúttel 1619). Tafel X. 34^716577634713773377330 2637170 i. Bas Pomfror a. Biflct otxr Tcnor-P■ Cf>af; rom.Ba(ranc!li. ». Tenorvní Alt Baflaticlli. j. Difcant BálTaneM. 4- BaĎ WU1 Schryari. 5. Tcnor,Alt Schryari. 6" CantSchryan. 7. &i.Tň)tM ober .5\urfiPfc«fí: 8. gjiijassSimiťttcfvon^or&iuwn Obr. 17 — Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbúttel 1619). Tafel XII. Obr. 18 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbůttf.l 1619). TafelXIII. Obr. 19 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbúttel 1619). Tafel XIV. Obr. 20 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbuttel 1619). TafelXV. Obr. 21 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbuttel 1619). Tafel XVII. 76 I. Orcanologie rípamanffdjíTheorba. i. laurmífXbjúamiflfcfl-TeftudoTheorbara. j.dljaríítifC, t5r«tn. 6. ©WtjíSbíncbfťSIxrgittct; 7. jítdn <čii8!ifd)3iffirl«n. 8. Äicin©«9 9)0^00101». Obr. 22 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbuttel 1619). Tafel XVI. C. Dělení a systematiky hudebních nástrojů 77 1. 2. 3- VioJndeGamba. 4.. YiolBaftarda. s, ^tfllmnifffecLyradebiacio Obr. 23 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbuttel 1619). Tafel XX. i. i. šidili ípofcbm/ ©«s«J cm Octar i)ól}a. j. Difcant-Qíía, on Quarr l>#) 2. <5*(jaKn2r»m»wto- 3. ©$n>a&cr pfofflm +, Obr. 26 - Hudební nástroje (Praetorius, Michael: Syntagma musicum. De Organographia. Wolfenbüttel 1619). Tafel XXIII. Athanasius Kircher (1602-1680) popsal v roce 1650 svoji mimořádnou sbírku především mimoevropských hudebních nástrojů. Ve svém díle zachovává členění na strunné, dechové a bicí nástroje. Martin Mersenne (1588-1648) ve svém největším a hlavním díle Harmonie universelle (1636-1637) zachovává dělení hudebních nástrojů na strunné, dechové a bicí. > C. Dělení a systematiky hudebních nástrojů 81 Jan Amos Komenský (1592-1670) ve svém Orbis sensualiumpictus z roku 1658 (s mnoha dalšími vydáními) rozděluje hudební nástroje na tensibilia, per-atíibilia a infantibilia. Francesco Buonanni přinesl v roce 1722 v Gabinetto armonico velmi kvalitní vyobrazení Kircherovy sbírky hudebních nástrojů, přičemž zachoval jejich původní dělení. Třídění hudebních nástrojů v 19. století: Francois Auguste Gevaert (1828-1908) byl průkopníkem ajedním ze zakladatelů moderní organologie. Při třídění hudebních nástrojů postavil na první místo kritérium fyzikálně akustické, dále pak technické (konstrukční) a umělecké: I. Chordofony A. Třecí 1. Smyčcové 2. Kolové 6. Drn kaď 1. Mechanicky a. Skřkem b. Bez krku 2. Plektrem C. Bicí 1. Rukou 2. Mechanismem II. Aerofony A. Hranové 1. S boční hranou 2. Se zobcem B. Jazýčkové 1. S válcovým korpusem a. Sjednoduchým plátkem b. S dvojitým plátkem 2. S kuželovým korpusem a. S jednoduchým plátkem b. S dvojitým plátkem C. Nátrubkové 1. Diatonické 2. Chromatické D. Polyfonní - klávesové r. S píšťalami 2. Bez píšťal III. Membranofony A. S určitou tónovou výškou B. S neurčitou tónovou výškou IV. autofony A. S určitou tónovou výškou B. S neurčitou tónovou výškou L 82 1. Organologie Čeněk Vinař v pedagogické příručce Nauka o instrumentaci (1864) dělí hudební nástroje do čtyř tříd: 1. strunné, 2. dechové, 3. klávesové, 4. bicí. Vnitřní dělení tříd však neuvádí, nástroje v jednotlivých třídách jen vyjmenovává. Josef Debrnov, vlastním jménem Josef Srba (1836-1904), v učebnici In-strumentace (1883) přebírá tradiční dělení do tří skupin, v nichž však vytváří vlastní členění na podskupiny (mezi nimi se objevuje poněkud anachronicky i lidský hlas): ľ C. Dělení a systematiky hudebních nástrojů 83 I. Nástroje strunové A. Smyčcové B. Drnkací C. Klávesové II. nástroje dechové A. Dřevěné B. Kovové C. Klávesové D. Lidský hlas III. nástroje bicí A. S určitou tónovou výškou B. S neurčitou tónovou výškou Victor Charles Mahillon (1841-1924) vydal v letech 1893-1912 objemné čtyřsvazkové organologické dílo Catalogue descriptiv et analytique du Musée instrumental du Conservatoire royal de musique de Bruxelles, v němž dělí hudební nástroje (1893) na 1. Autofony, 2. Membranofony, 3. Aerofony,4. Chor-dofony, tedy v opačném pořadí než Gevaert. Třídění hudebních nástrojů ve 20. století: Erich von Hornbostel (1877-1935) a Curt Sachs (1881-1959) vydali v roce 1914 Systematík der Musikinstrumente. Jde o nejdůkladnější, dodnes platnou a užívanou systematiku. Proto je podrobně uvedena dále. Jaroslav Ušák publikoval v časopise Rozhledy hudební(1927) Pokus o nové roztřídění hudebních nástrojů. 1 když se Ušákův pokus jeví ve srovnání s Horn-bostel-Sachsovou, a dokonce i s Gevaertovou systematikou jako anachronis-mus, jde o první český pokus o vědecké třídění hudebních nástrojů. Proto je nutné se jím zabývat podrobněji. Ušák vychází v klasifikaci ze tří možností: 1. Hudební nástroje je možné dělit podle toho, jak zvuk slyšíme - podle hlediska sluchového. 2. Podle vzniku a tvoření tónu - hledisko akustické. 3. Podle „prvočinitele". Ušák považuje za nejvhodnější hledisko „prvočinitele". Z toho mu vyplývá základní klasifikace a hudební nástroje dělí do dvou velkých skupin: I. Nástroje hmotové II. Nástroje vzduchové Dalšími kritérii jsou: jakost hmoty prvočinitele (pružnost - hmotové pevné, hmotové poddajné), tvar hmoty prvočinitele (plochy, tyče), ^erzfoíw a přizpůsobení prvočinitele k němu atd. U strunových nástrojů si Ušák všímá ještě zapuštění strun, používání kobylky, způsobu zkracování strun a způsobu vy-luzování zvuku. Vzduchové nástroje dělí Ušák na dvě podskupiny: I. Nástroje hranové II. Nástrojepru^inné Zásadně rozlišuje dvojí uspořádání hranového „vzbuditele": 1. vzduchový proud hranovým otvorem „proráží", 2. vzduchový proud na hranu „naráží". Ušák si všímá i tvaru vzduchového sloupce a umístění hrany. U pružin-ných nástrojů je nejdůležitějším součinitelem vzduchového vzbuditele pružina (řiditelná, stálá, jednoduchá, dvojitá). Je zřejmé, že Ušákova klasifikace staví především na kritériích konstrukčních a tónotvorných. Dělení hudebních nástrojů na hmotové a vzduchové však neposkytuje dostatek možností pro základní rozčlenění nástrojových skupin v porovnání například se systematikou Hornbostel-Sachsovou. Problematické je také dělení hmotových nástrojů na pevné a poddajné. Určit pevnou hranici mezi nimi je prakticky nemožné. Ušák si nesprávně zvolil systémotvorná kritéria a často stavěl na druhořadých činitelích. Jde například o členění hmotových nástrojů rámových a deskových podle druhu strun, nebo o členění strunových deskových nástrojů na vlastní deskové a skříňové atd. Při třídění Ušák zcela zanedbal charakteristiku intonační a uměleckou. Jde tedy vlastně o nevydařený pokus, i když přináší některé podnětné prvky. Ušákovo dělení strunových nástrojů kovové struny střevové struny A. nástroje rámové harfy harfy, antické lyry B. nástroje deskové i. deskové vlastní klavír a jeho předchůdci 2. skříňové jednoduché citery atd. chrotta aj. 3. skříňové krkové a) s jednoduchou hlavní rovnou deskou mandolíny a další rebab aj. b) s oběma deskami souběžně rovnými cimbál housle aj. 84 I. Orcanologie Ušákovo dělení hranových aerofonů průrazný vzbuditel nárazný vzbuditel pravidelný vzduch, sloupec nepravidelný vzduch, sloupec vzbuditel řiditelný vzbuditel neřiditelný (mechanický) „slavík" a. umístě>ý vrcholově b. umístěný bočně okarína H dělení a systematiky hudebních nástrojů 85 Ušákovo dělení pružinných aerofonů řiditelné 1 stálé ohraničení řiditelné ohraničení stálé řiditelné stálé lidský hlas rty ohraničené nátrubkem a. pružina jednoduchá - jednoplátkové nástroje (klarinet) b. pružina dvojitá - nástroje strojkové (hoboj) jednoduché jazýčky varhanních píšťal Antonín Modr ve své publikaci Hudební nástroje (19371- 19615) se v různých vydáních uchyluje ke dvěma různým systematikám hudebních nástrojů. Ve většině vydání uplatňuje systematiky obě. Jednu ve formě samostatného schématu, druhou v doprovodném textu. Modrovy Hudební nástroje jsou dosud považovány za jakousi učebnici organologie, proto je nutné uvést obě jeho stanoviska k třídění hudebních nástrojů. Třeba říci, že Modr se se základy moderní systematiky důsledně nevyrovnal. V úvodu své práce sice akceptuje Gevaerta, ale v organologické části, která tvoří podstatu knihy, se uspokojuje se zastaralým umělecko-praktickým dělením hudebních nástrojů, ať již jde o jednu či druhou jeho systematiku. Systematika A. (schéma) I. nástroje samozvučné II. nástroje blanozvučné III. nástroje strunné IV. nástroje dechové A. S vyladěným tónem B. Se zvukem neurčité výšky A. S vyladěným tónem B. Se zvukem neurčité výšky A. Smýkací 1. Smyčcové 2. Kolové B. Drnkací 1. S hmatníkem 2. Bez hmatníku 3. S klaviaturou C. Úderné 1. S klaviaturou 2. Paličkové A. Ústní 1. Příčné 2. Podélné B. Jazýčkové 1. S jednoduchým plátkem 2. S dvojitým plátkem C. Nátrubkové 1. Přirozené 2. Chromatické a. Snilcově b. Záklopkově c. Pístové D. Vícehlasé 1. S klaviaturou 2. Prosté Systematika B. (v textu) I. nástroje strunové II. nástroje dechové III. nástroje bicí IV. nástroje elektrické A. Smyčcové B. Brnkací C. Tamburašské A. Dřevěné B. Plechové retné C. Vícehlasé A. Blanozvučné B. Samozvučné 1. S vyladěným tónem 2. S neurčitou tónovou výškou C. Pro zvláštní účely 86 I. Organolocie Leoš Faltus a Ladislav Fučík ve vysokoškolské učebnici Hudební nástroje a instrumentální soubory (1974) vytvořili vlastní modifikaci zastaralé Modrovy systematiky: I. Nástroje strunné (chordofonní) A. Smyčcové B. Drnkací 1. Bez hmatníku 2. S hmatníkem 3. S klaviaturou C. Úderné 1. S klaviaturou 2. Paličkami II. NÁSTROJE DECHOVÉ (aeROFONNÍ) A. Dřevěné 1. Hranové 2. Jednoplátkové 3. Dvojplátkové B. Žesťové 1. Přirozené - housle - viola - violoncello - harfa - loutna - kytara - mandolína - banjo ■ cembalo klavír ■ pianino - cimbál ■ flétna podélná ■ flétna příčná ■ flétna malá (pikola) klarinety - basový klarinet - saxofony - hoboj - anglický roh - fagot - kontrafagot - přirozený roh a trubka (pokračování) c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 87 2. Chromatické a. S ventilovým mechanismem - lesní roh - trubka - křídlovka - trubka B hluboká - fanfárová trubka -jazzová trubka - ventilový pozoun - basová křídlovka - eufonium -tuba - helikón b. Se snilcem - snižcový pozoun C. Vícehlasé 1. S klaviaturou 2. Bez klaviatury - varhany - harmonium - akordeon - foukací harmonika - dudy III. Nástroje bicí A. Samozvučné (idiofonni) 1. S vyladěným tónem a. Dřevěné (xylofonní) b. Kovové (metalefonní) 2. Se zvukem neurčité výšky a. Dřevěné (xylofonní) b. Kovové (metahfonní) - xylofon - marimbafon - zvonkohra - celesta - vibrafon - trubicové zvony -gong - claves - guiro - maracas - templbloky - kastaněty - triangl - zvonky - zvonce - rolničky - talíře (činely) - tamtam (pokračování) 88 I. Organologie B. Blanozvučné (membranofonní) I. S vyladeným tónem 2. Se zvukem neurčité výšky a. Jednoblánové b. Dvoublánové - tympány - bongos - timbales - congas - malý buben - velký buben - tom-tom C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 89 Josef Hutter uveřejnil v roce 1945 v knize Hudební nástroje zcela novou systematiku hudebních nástrojů, postavenou na myšlence, že hudební nástroje, tyto mrtvé hmoty, oživené duchem umění, chovají se ve svém splodení a vývoji jako ^vé organismy. V tomto smyslu se pokusil nalézt zákony nástrojové biologie, jejich systematiku a morfologii. Všechny hudební nástroje zařazuje do tří kmenů - chordofony, aerofony a plektrofony. Kmeny rozděluje do šesti tříd - málo-strunné, mnohostrunné, hranové, pružinné, plošné a tělesové. Třídy dělí dále do nástrojových řádů, ty na čeledě, podčeledě a rody. Hierarchie jeho kritérií byla přibližně tato: Příklad: Druh vibrátoru nebo druh budiče Kmen chordofony Povaha, resp. tvar vibrátoru Třída chudostrunně Konstrukční druh všeobecně nebo druh vibrátoru Řád s krkem Tvar rezonátoru, resp. materiál vibrátoru Čeleď krabice vydutá Druh budiče nebo druh vibrátoru, popř. akustické vlastnosti vibrátoru Podčeleď smyčcový Nástrojový druh Rod housle Hutterův systém je dnes z mnoha důvodů nepřijatelný (viz dále), a Hutter sám se ho ve svém díle nedrží. V průběhu let se řada organologů snažila o vytvoření nové, všeobecně přijatelné systematiky hudebních nástrojů. H. H. Dräger předložil v roce 1948 systematiku tak složitou, že nebyla všeobecně přijata. Stejně tak v roce 1960 učinil K. Reinhard. Další pokusy Alexandra Buchnera (1959), Ladislava Lenga (1967), Karla Irmanna (1968) a Pavla Kurfursta (1975) (všechny jsou uvedeny dále) sloužily zřejmě jen autorům samým, ale všeobecně nebyly nikdy přijaty, i když řada z nich je daleko modernější než dodnes obecně užívaná systematika Hornbostel-Sachsova. Literatura: Hickmann, Ellen: Musica Instrumentalis. Studien %ur Klassifikation des Musikinstrumentariums in Mittelalter. Baden-Baden 1971. 4. Systematika od Hugo Riemanna „Mimo forem poltu toho jestjich v pekárnách víc mnoho. Jájich však nepotrebujú, některé % nich jmenuju: (...)." Verše o pcrnikářství (1J44) Hugo Riemann (1849-1930) ve svém Musik-Lexikonu (18821) člení hudební nástroje do vlastních podskupin, přičemž nejdůsledněji diferencuje nástroje strunové: I. nástroje strunové A. Smyčcové 1. S hmatníkem děleným 2. S hmatníkem neděleným 3. Klávesnicové B. Harfové 1. Každému tónu odpovídá samostatná struna 2. Tóny se tvoří změnou délky struny II. nástroje dechové Dělení A. 1. Dřevěné 2. Plechové Dělení B. 1. Hranové 2. Jazýčkové 3. Varhany III. nástroje bicí A. S určitou tónovou výškou B. S neurčitou tónovou výškou 90 I. Organologie Hugo Riemann patří mezi klasiky muzikologie, jeho jednoduchá systematika hudebních nástrojů, dříve hojně využívaná, však byla zcela vytlačena systematikou od Hornbostela a Sachse. Riemannova systematika, proti původní poněkud upravená, u nás poprvé vyšla v útlé knížečce (Riemann, Hugo: Katechismus hudebních nástrojů. Malá nauka o instrumentaci. Praha 1905), jejíž §15 zde uvádím v původním půvabném překladu od Josefa Bolešky: ,Jio%třídění nástrojů dnes učívaných. Předem sluší ro%e%návati tři hlavní třídy, totiž I. Strunné nástroje, II. dechové nástroje, III. úderné nástroje. Strunné nástroje sluší dále déliti ve dvě skupiny: 1. Smyčcové nástroje (s tonem libovolně v^douvatelným a dlouho vydržitelným). 2. Harfovíte nástroje (s tonem v krátku dosyiívajíám). Dechové nástroje seskupiti l%e ve čtyři oddělení: 1. Nástroje s plátkem vzduchovým (flétny), 2. nástroje s plátkem třtinovým (šalmaje), 3. nástroje s jazýčky membranosními (tuby), 4. nástroje s jazýčky kovovými (ve varhanách a harmoniu). Pří úderných nástrojích, které oproti jmenovaným hudebně menší jsou ceny, sloužíce hlavně j en vyznačování rytmu, shledáme dvě oddělení: 1. Nástroje s napjatými blanami (kotly a bubny), 2. znějící pevná tělesa (hůlky, plotny, zvony)." j. Hornbostelova a Sachsova systematika „Ked Poincaré dokázal logickú ekvivalenciu rozličných geometrií, tvrdil, Že Euklidova geometria bude vždy najpohodlnejšia a že v prípade konfliktu medzj touto geometriou afysikálnou skúsenosťou vždy radšej Zmenímefysikálnu teóriu, ako by sme zmenili elementárnu geometriu." Bachelard, Gaston: Nový duch vedy. Způsob třídění, jaký vypracovali Erich Moritz von Hornbostel a Curt Sachs, je dodnes užíván většinou organologů, byť to je již téměř devadesát let, kdy byl poprvé publikován v berlínském časopise Zeitschriftfiir Ethnologie*. Ač byl často diskutován a napadán, zůstává dodnes východiskem valné části mladších třídicích systémů a seriózní organologové jej nemohou obejít. C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 91 Jeho cena spočívá zvláště v tom, že je variabilní, ponechává možnost a prostor dalšímu rozvádění a řešení nových problémů, k zavádění nových nástrojových tříd, rodů, skupin. V mnohém tak připomíná Mendělejevovu tabulku chemických prvků. Dále je v tomto systému pamatováno na všechny druhy hudebních nástrojů, zatímco jiné třídicí systémy byly většinou „šity na míru" evropského instrumentáře hudby umělé. To je jeden důvod, proč jeho český překlad v dnešní době není anachronismem. Druhý důvod pak spočívá v tom, že česká organologická terminologie není dosud ustálena do konečné podoby. Český překlad tedy přinesl řadu problémů ryze terminologických, na druhé straně však umožnil vyslovit názor na současný stav české organologická terminologie. A tak je překlad zároveň návrhem některých, v češtině dosud nepoužívaných organologických termínů2. V extrémních případech bylo nutné vytvořit nové termíny, které by adekvátně podaly obsah německého originálu. V těchto případech byly převzaty zkušenosti André Schaffnera z jeho francouzského překladu a Anthony Bai-nese, který spolu s Klausem P. Wachsmannem pořídil překlad anglický. Na některých místech bylo nutné vložit do autentického textu vlastní doplňky. Jedná se zvláště o příklady z českého a slovenského lidového hudebního instrumentáře3. Třetím důvodem k překladu této systematiky, ryze utilitárním, je fakt, že Zeitschriftjur Ethnologie nepatří k běžným publikacím a v knihovních fondech je jen zřídka k máni. Hornbostel a Sachs vybudovali svůj systém z potřeby přispět k jednotnému pohledu na fondy hudebních nástrojů v nejrůznějších sbírkách. Sami přiznávají, že jejich práce má prospět především muzikologům, etnologům a správcům kulturně historických sbírek. Etnoorganologická zkušenost prvého a hluboká organologická erudice druhého z nich je ovšem vedou i k tomu, aby utřídili, či lépe řečeno udělali pořádek v nomenklatuře. Hlavní potíž jim ovšem dělala univerzálnost systému, neboť co se hodí pro určitý čas a národ, nemusí se hodit pro jinou etnickou oblast. Východiskem jim proto bylo rozsáhlé studium, které podnikli v tehdy největší sbírce hudebních nástrojů v bruselské konzervatoři. Za základ svého systému si vzali rozdělení nástrojů do čtyř tříd, které použil kurátor této sbírky Victor Charles Mahillon v prvých čtyřech svazcích katalogu4. Mahillon měl ovšem při katalogizaci na mysli téměř výhradně evropské formy hudebních nástrojů, a tak se jeho práce přidržují Hornbostel a Sachs jen v hlavních rysech. V návaznosti na Mahillona používají jako hlavní třídicí kriterion fyzikální charakteristiku tvorby tónu. Dlužno říci, že ne vždy důsledně rozlišují jevy z hlediska akustiky podstatné a nepodstatné. Se sympatickou skromností konstatují, že za tehdejšího stavu bádání nejsou s to vytvořit takový systém, který by nevyžadoval dalších rozšíření nebo oprav. A právě v této otevřenosti systému je jeho cena i pro dnešní organologii3. Pro klasifikaci nástrojů aplikovali autoři do této systematiky Deweyův číselný systém. Chtěli umožnit, aby se číselným kódem dal charakterizovat každý 92 I. Organologie typ hudebního nástroje. Dnes, ve věku počítačů, jsou principy číselného kódování natolik známé, že není třeba podrobného popisu, který uvádějí autoři. Tedy jen ve stručnosti sumarizujeme: v systému jsou nástroje rozděleny na čtyři základní třídy (i - idiofony, 2 - membranofony, 3 - chordofony, 4 - aerofony) podle fyzikálního způsobu tvoření tónu. Následující dvojčíslí určuje podtři-du podle způsobu hry na nástroj a podle základních principů stavby nástroje. Tečkou je toto trojčíslí odděleno od dalších číselných symbolů, které blíže specifikují řády a podřády stanovené podle charakteristických způsobů stavby, hry a zvuku nástroje. Toto detailní dělení je podrobně vypracováno s ohledem na zvláštnosti té či oné třídy nástrojů. Pokud se vytvorila potřeba ještě podrobnějšího členění podřádů, podávají autoři návrh dalších sufixů, které - odděleny od základního číselného kódu pomlčkou - blíže specifikují vlastnosti jednotlivých nástrojových typů. Nástroje složené, které v sobě zahrnují charakteristiku více řádů nebo podřádů a jimž autoři říkají kontaminované, jsou popsány podle dominantní charakteristiky tvoření tónu. Mají se však formou odkazu objevit i v dalších třídách či řádech, což se číselně zaznamenává tak, že se uvede základní kód a po něm za znaménkem + všechny doplňující charakteristiky. Tato unifikace třídění nástrojů je tedy dosti obsažná, aby mohla pojmout různé náhledy na klasifikaci hudebních nástrojů a je také dosti pružná, aby vstřebala nově vyvstavší druhy nástrojů a aspekty jejich hodnocení. Sachs se tohoto třídění také přidržuje ve své základní práci Handbuch der MíAsikinstrumentenkunde. V mladším díle TheHistory 0}'Musical Instruments6 připojuje v terminologických poznámkách ještě elektrofony jako novou třídu, kterou dělí na elektromechanické a radioelektrické.7 C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 93 Klasifikace Charakteristika Příklady 1. Idiofony Materiál nástroje díky své pevnosti a pružnosti vydává tón, aniž je potřeba napnuté membrány nebo struny. 11 Idiofony úderové Nástroj je rozechvíván úderem 111 Idiofony přímo rozezvučené úderem Hráč sám udeří. Na případné mechanické mezičleny, paličky, klaviatury, lana apod. není brán ohled. Významné je, že hráč může jednotlivé ostře ohraničené údery sám volit a nástroj je k tomu vybaven. 111.1 Idiofony rozezvučené úderem 0 sebe neboli klapačky Dvě nebo více koordinovaných zvučících součástí je roze-zvučováno úderem 0 sebe. (pokračování) Klasifikace Charakteristika příklady 111.11 Tyče udeřené 0 sebe neboli tyčové klapačky 111.12 Desky udeřené 0 sebe neboli deskové klapačky ferule, price 111.13 Žlaby udeřené 0 sebe neboli Rabové klapačky 111.14 Nádoby udeřené 0 sebe neboli nádobové klapačky Jako nádoba se počítá již malá prohlubenina v prknu. 111.141 Kastaněty Přirozené a vyhloubené nádobové klapačky. 111.142 Činely Vypouklé nádobové klapačky. 111.2 Idiofony nárazové Nástroj se rozezní úderem ne-zvučícího předmětu (ruka, palička, tlouček) nebo úderem 0 něco (tělo, zem). 111.21 Tyče nárazové 111.211 Jednotlivé nárazové tyče triangl 111.212 Soustavy nárazových tyčí Více ryčí různé tónové výšky je spojeno v jednom nástroji. xylofon 111.22 Desky nárazové 111.221Jednotlivé nárazové desky klepací desky 111.222 Soustavy nárazových desek 111.23 Trubice nárazové metalofiny, litofony 111.231 Jednotlivé nárazové trubice dřevěný buben, tubulámí ^vony 111.232 Soustavy nárazových trubic tubafon, tubulární xylofon 111.24 Nádoby nárazové Ht241 Gongy Chvění je nejsilnější u vrcholu 111.241.1 Jednotlivé gongy kotlové gongy 111.241.2 Soustavy gongů 111.242 Zvony Chvění je nejslabší u vrcholu. (pokračován 1) 94 I. Organologie T C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 95 Klasifikace Charakteristika příklady 111.242.1 Jednotlivé zvony 111.242.11 Zvony postavené Kalich stojí na dlani nebo na podušce; ústí je obráceno vzhůru 1 111.242.12 Zvony zavěšené Zvon je zavěšen za hlavici. 111.242.121 Zavěšené spony s paličkou Zvon nemá upevněné srdce, nýbrž samostatnou paličku. 111.242.122 Zwwy se srdcem Srdce je upevněno uvnitř zvonu. 111.242.2 Soustavy (zvonkohry) - podrozděleníjako výše 112 Idiofony nepřímo rozezvučené úderem Hráč sám neudeří do nástroje, ale nástroj se rozezvučí zprostředkovaně následkem jinak vedeného pohybu hráčova; pro nástroj je charakteristické tvoření zvukových nebo šramotových komplexů, nikoliv jednotlivých nárazů. 112.1 Idiofony potřásané neboli chřestiila i Iráč potřásá nástrojem. 112.11 Chřestidla řadová Idiofony opatřené otvorem jsou spojeny do řady a rozezvučují se úderem o sebe při potřásání. šable 112.111 Chřestidla šňůrová Součásti chřestidla jsou navlečeny na šňůru. náhrdelník se zavěšenými mušlemi 112.112 Chřestidla tyčová Součásti chřestidla! jsou navlečeny na tyč nebo na prstenec. sistrum s kroužky 112.12 Chřestidla rámová Těleso chřestidla je upevněno na nosiči, o nějž se rozezvučí. ostruhy 112.121 Chřestidla kyvadlová Těleso chřestidla je volně zavěšeno na rámu. 111.122 Chřestidla kluzná Nezvučící tělesa klouzají sem a tam ve výřezech tělesa zvučícího a roze-chvívají je, nebo zvučící tělesa klouzají sem a tam ve výřezech nezvučí-cího tělesa ajsou rozechvívána nárazy o ně. sistrum s tyčkami (mladší typ) 112.13 Chřestidla nádobová Chřestící tělesa jsou uzavřena v nádobě a rozezvučují se údery o sebe, o stěny nádoby nebo obojím. Varianta: chřestící tělesa jsou volně upevněna na povrchu nádoby. rolničky 112.2 Idiofony drhnuté Ci> 0 k Ji A Č 0 VÁ N i) Hráč provádí přímo nebo nepřímo drhnoucí pohyb: nezvučící těleso se pohybuje po ozubeném zvučícím tě lese a střídavě je jeho zuby vymršťo-váno a dopadá na jeho povrch, nebo pružné zvučící těleso se pohybuje po ozubeném nezvučícím tělese a stejným způsobem vytváří sérii úderů. Tuto skupinu nelze zaměňovat s třecími idiofony. Klasifikace Charakteristika Příklady 112.21 Tyče drhnuté Ozubená tyč je drhnuta hůlkou. 112.211 Drhnuté tyče bez rezonátoru valcha 112.212 Drhnuté tyče s rezonátorem 112.22 Trubice drhnuté TÍ2.23 Nádoby drhnuté Drhnut je zvrásnený povrch nádoby. 112.24 Kola drhnutá neboli řehtačky Ozubené kolo, jehož osa slouží jako velikonoční držadlo, a jazyk uvnitř volného a na řehtačka stejné ose se otáčejícího rámu; při otáčivém pohybu nástrojem naráží jazyk na zuby kola. 112.3 Idiofony podtrhávané Nástroj ve tvaru kleští se dvěma pružnými rameny, jejichž konce se dotýkají; při oddělení hůlkou se díky své pružnosti opět sklapnou. 12 Idiofony trsací Jazýčky, tzn. na jedné straně upevněné pružné destičky, jsou ohýbány a díky své pružnosti se znovu vracejí do klidové polohy. 121 V rámové formě Jazyk se chvěje uvnitř rámu nebo obruče. 121.1 Cricri Jazyk je vyříznut ze skořápky, která slouží jako rezonátor. 121.2 Brumle Jazyk je upevněn uvnitř tyčového nebo deskového rámu a ústní dutina slouží jako rezonátor. 121.21 Brumle idioglotické 121.22 Brumle heteroglotické Jazyk je vyříznut z rámu a je s ním spojen kořenem. Jazyk je na rámu připevněn. 121.221 Jednotlivé heteroglotické brumle 121.222 Soustava heteroglotických brumlí Více heteroglotických brumlí je spojeno do jednoho nástroje. aura 122 Ve formě desky nebo hřeb :nu Jazyky jsou přivázány na desce nebo z jedné desky vyříznuty jako zuby hřebenu. 122.1 S přivázanými jazyky 122.11 Bez rezonátoru zan%a na prosté desce 122.12 S rezonátorem Zanza sozvučnou skříní nebo skořápkou pod deskou 122.2 S vyřezávanými jazyky (hrací skříňky) Válec s hřebíčky zvedájazyky. 13 Idiofony třecí Kmity jsou vybuzovány třením. 131 Tyče třecí (pokračování) I. Organologie Klasifikace Charakteristika 1 příklady 131.1 Jednotlivé třecí tyče 1^1 ? ín„«Hvy třecích tvčí --- 131.21 S přímým třením Při hře jsou třeny přímo tyče. hřebíkové housle 131.22 S nepřímým třením Tyče jsou spojeny s jinými tyčemi, které jsou třeny a jejichž podélné chvění se přenáší jako příčné na prvně jmenované. eufon 132 Desky třecí hudební (kanadská) pila 132.1 Tednotlivé třecí desky __ 132.2 Soustavy třecích desek 133 Nádoby třecí 133.1 Jednotlivé třecí nádoby 133.2 Soustavy třecích nádob Verillon = hrana sklenice 14 Idiofony vzduchové Nástroj je rozezvučen proudem vzduchu. 141 Tyřfv^diichové -- 141 1 Jednotlivé vzduchové tvče 141.2 Soustavy vzduchových tyčí Aeoluv klavír 142 Drsky vzrlnrhnvé 142.1 Jednotlivé vzduchové desky 142.2 Soustavy vzduchových desek piano chanteur Společné sufixy: - 8 s klaviaturou -9s mechanickým pohonem 2. Membranofony Zvuk je vyluzován pevně napjatými membránami. 21 Bubny úderové Membrána nástroje je rozechvívána úderem. 211 Bubny přímo rozezvučené úderem Hráč sám udeří, na případné mechanické mezičleny, paličky, klaviatury apod. není brán ohled; pouze potřásané'bubny sem nepatří 211.1 Bubny kotlové (tympany) Korpus bubnu má tvar kotle nebo mušle. (pokračování) C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 97 Klasifikace Charakteristika příklady 211-11 Jednotlivé kotlové bubny tympany 211.12 Soustavy kotlových bubnů 211.2 Bubny tubulární Korpus má tvar trubice. 211.21 Bubny cylindrické Střední a koncový průměr je stejný; zúžení konců stejně jako diskové uzávěry se neberou v úvahu. 211.211 Bubny cylindrické s jednou membránou Buben má pouze jednu používanou membránu; případná druhá kůže na afrických bubnech, která patří ke šněrování a do níž se nemůže udeřit, se nepočítá. 211.211.1 Otevřené cylindrické bubny Otvor proti membráně je otevřený. 211.211.2 Uzavřené cylindrické bubny Otvor proti membráně je uzavřený. 211.212 Dvoumembránové cylindrické bubny Buben má dvě užívané membrány. 211.212.1 Jednotlivé cylindrické bubny evropský vojenský buben 211.212.2 Soustava cylindrických bubnů 212.22' Bubny sudové Střední průměr je větší než průměr koncový; korpus je zakřivený. 211.23* Bubny s dvojitým kónusem Střední průměr je větší než koncový; korpus je rovnostěnný s angulárním profilem. 211.24* Bubny ve tvaru přesýpacích hodin Střední průměr je menší než koncový. 211.25* Bubny kónické Koncové průměry jsou podstatně odlišné; malé rozdíly v konicitě jsou nepodstatné a zde se s nimi nepočítá. 211.26* Bubny pohárové Korpus bubnu sestává z kotlíkového nebo cylindricky formovaného hlavního dílu a tenčí nožky; setření základního tvaru tak, jak je známe zejména z Indonésie, nemění nic na podstatě, zvláště když není dosaženo cylindrického tvaru. * - podrozdáeníjako «211.21. 211.3 Bubny rámové Výška korpusu nepřevyšuje poloměr membrány. Plošší typ evropského vojenského bubnu vznikl z podlouhlého cylindrického, a proto sem nepatří. (pokračování) 98 I. Organoi.ogie Klasifikace Charakteristika příklady 211.31 Rámové bubny bez rukojeti ____/ 211.311j ednomembránové rámové bubny tamburína 211.312 Dvoumembránové rámové bubny 211.32 Rámové bubny s rukojetí Na rámuje ve směru osy nasazena rukojeť. 211.321 Jednomembránové bubny s rukojetí šamanské bubny 211.322 Dvoumembránové bubny s rukojetí 212 Bubny chřestidlové Bubny se potřásá; údery vznikají nárazy připevněných nebo uvnitř uzavřených kuliček apod. - podrozděleníjako u 211. 22 Bubny trsací Pod středem membrányje uvázaná struna; na ni se trsá a její rázy se přenášejí na membránu. 23 Bubny třecí Membrána se rozechvívá třením. 231 Bubny třecí tyčové Tyč spojená s membránou je třena nebo slouží ke tření membrány. 231.1 S prostrčenou ryčí lyč prochází membránou. 231.11 Třecí W«j s pevnou tyčí Tyč se nemůže pohybovat; je předmětem, který slouží ke tření. 231.12 Třecí bubny s poloupevněnou tyčí Tyč se pohybuje volně; slouží výlučně k tření membrány. 231.2 S pripevnenou tyčí Tyč je připevněna přímo na membránu. 232 Bubny třecí šňůrové Třena je šňůra spojená s membránou. 232.1 Statické šňůrové třecí bubny Buben stojí na místě. 232.11 Jednomembránové statické šňůrové třecí bubny ŕ' bukai 232.12 Dvoumembránové statické šňůrové třecí bubny 232.2 Pohyblivé šňůrové třecí bubny S bubnem se pohybuje, šňůra se tře o zářez v rukojeti. Waldteufel 233 Třecí bubny třené rukou Membrána je třena rukou. 24 Bubny názpěvné (mirlitony) Membrána je uvedena ve chvění mluvením nebo zpíváním; nevydává vlastní tón, pouze barví hlas. 241 Mirlitony volné Membrána je rozechvívána přímo, bez použití vzdušnice. (pokračování) hřeben c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 99 Klasifikace Charakteristika příklady 242 Mirlitony tubulární a nádobové Membrána je upevněna uvnitř trubice nebo nádoby. eunušské píšťaly Společné sufixy: - 6 S přilepenou membránou - 7 S membránou připevněnou kolíčky -8Spřivázanou membránou - 81 Šňůrové (řemenové) šněrování Šňůra jde od membrány k membráně nebo tvořísíť, anižby potřebovala některé Z následujících zařízení. -811 Bez Zftätníbo napínacího zařízení - 812 S upínací páskou Upínací páska je položena přes střed šněrování, aby je napjala. - 813 S napínacími prstenci Šňůry jsou vedeny cikcak; každý pár šňůr je společně upevněn malým prstencem nebo poutkem. -814 S napínacími klíny Mez/stěnou bubnu a šňůrami jsou vloženy klíny, jimižse prostřednictvím Změny polohy dá regulovat stupeň napětí. - 82* Upínám šňůrou a membránou Šňůry jsou přivázány na spodní membránu, která neslouží ku hře. - 83* Upínání šňůrou a deskou Šňůry jsou dole přivázány na pomocnou desku. - 84* Upínání šňůrou a poduškou Šňůry jsou dole připevněny na naříznutou podušku. - 85* Upínání šňůrou apopruhem Šňůry jsou dole připevněny na popruh zjiného materiálu. - 86* Upínání šňůrou a kolíkem Šňůry jsou dole připevněny na kolíky zapuštěné do stěny. *-podrozděleníjako u - 81. -9 Upínání sevřením Prstenec se dotýká okraje membrány. -91 Se šňůrou svírající membránu -92 S obručí svírající membránu -921 Bez mechaniky evropské bubny -922 S mechanikou -9221 Bez pedálu tympán s ručním napínáním -9222 S pedálem pedálový tympán (pokračování) 100 I. Organologie Klasifikace Charakteristika Příklady 3. Chordofony Jedna nebo více strun jsou napjaty mezi pevnými body. 31 Chordofony jednoduché neboli citery 311 Citery tyčové Nástroj pozůstává ze samotného nosiče strun nebo z nosiče strun a rezonátoru v neorganickém spojení, které mohou být od sebe odděleny bez porušení zvukového aparátu. Nosič strun má formu tyče; patří sem také deska postavená na hranu. 311.1 Hudební luky Nosič strun je ohebný (a ohnutý). 311.11 Idiochordické hudebníluky Struna je z kůry prutu vydělena, a přece s ním na koncích souvisí. 311.111 Monochordické hudebníluky Luk má jednu idiochordickou strunu. 311.112 Polychordické hudebníluky Luk má více idiochordických strun, neboli harfové luky které jsou vedeny přes kobylku se zářezy. Struna je z cizího materiálu. 311.12 Heterochordické hudebníluky _ 311.121 Monochordické hudebníluky Luk má pouze jednu strunu z cizího materiálu. Není-li rezonátor připevněn k vlastnímu aparátu, patří nástroj k 311.121.21. Ústa se jako rezonátor nepočítají. 311.121.1 Bez rezonátoru 311.121.11Bez ladicího poutka 311.121.12 S ladicím poutkem Nitkové poutko objímá strunu a dělí ji na dvě poloviny. 311.121.2 S rezonátorem 311.121.21 S neupevněným rezonátorem 311.121.22 S upevněným rezonátorem 311.121.221 Bez ladicího poutka 311.121.222 S ladicím poutkem 311.122 Polyheterochordické hudebníluky Luk má více strun z cizího materiálu. 311.122.1 Bez ladicího poutka 311.122.2 S ladicím poutkem 311.2 Hudební tyče 311.21 Hudební tyče lukové Nosič strun není ohebný Nosič strun má jeden ohebný a zahnutý konec. Hudební tyče se dvěma ohebnými a zahnutými konci patří k hudebním lukům. 311.22 Pravé hudebnítyče 311.221 S jedinou rezonanční tykví (pokračování) ozembouch C. Dělení a systematiky hudebních nástrojů 101 Klasifikace C h arakteristi ka Příklady 311.222 S více rezonančními tykvemi 312 Citery tubulární 312.1 Zcela tubulární citery Nosičem strun je široce vyklenutá deska. Nosičem strun je úplná trubice. Tyče, které jsou náhodně duté, nepatří k tu-bulárním citerám, nýbrž k citerám tyčovým; naproti tomu nástroje, u kterých je dutina využita jako vlastní rezonátor, patří mezi tubulární citery. 312.12 Zcela heterochordické tubulární citery 312.121 Bez zvláštního rezonátoru 312.122 Se zvláštním rezonátorem Bambusové interodium (mezikloubí) je uloženo do mušlovitě zavázaného palmového listu. 312.2 Zpola tubulární átery Struny jsou nataženy přes vypouklou stranu žlabu. 312.21 Idiochordické zpola tubulární citery 312.22 Heterochordické zpola tubulární citery 313 Citery prámové Nosič strun je sestaven z trubicových dílů vázaných na způsob prámu. 313.1 Idiochordické prámové átery 313.2 Heterochordické prámové citery 314 Citery deskové Nosičem strun je deska, za niž se může počítat i zem. 314.1 Pravé deskové citery Struny jsou vedeny paralelně s nosičem strun. 314.11 Bez rezonátoru 314.12 S rezonátorem L 314.121 S rezonanční skořepinou Rezonátorem je skořápka ovoce nebo něco podobného, tedy přírodní či uměle vytvořený výrobek. 314.122 S rezonanční skříní {citera skříňová) Rezonátor je sestaven z desek. citera, klavír, cimbál, kobza 314.2 Nepravé deskové átery Struny jsou vedeny kolmo k nosiči strun. 314.21 Citery zemní Nosičem jediné struny je země. (pokračování) 102 i. Organologie Klasifikace Charakteristika Příklady 314.22 Citery harfové Nosičem strun je deska s kobylkou se zářezy. 315 Citery skořepinové Struny jsou vedeny přes otevřenou část skořepiny. 315.1 Bez rezonátoru 315.2 S rezonátorem Skořepina je spojena s tykví nebo s něčím podobným. 316 Citery rámové Struny jsou napjaty volně uvnitř rámu. 316.1 Bez rezonátom 316.2 S rezonátorem 32 Chordofony složené Nástroj pozůstává z nosiče strun a rezonátoru, které jsou spolu organicky spojeny a nemohou být od sebe odděleny bez porušení zvukového aparátu. 321 Loutny Struny jsou vedeny paralelně s vrchní deskou nástroje. 321.1 Loutny lukové Každá struna má svůj vlastní ohýbatelný nosič. 321.2 Loutny jařmové neboli lyry Držák strun je tvořen dvouramenným jařmem s příčnou tyčí a leží paralelně s vrchní deskou. 321.21 Lyry skořepinové Rezonátorem je přírodní lyra, nebo uměle vytvořená skořepina. barbiton 321.22 Lyry skříňové Rezonátorem je z desek sestavená kithara, skříň. crwth C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 103 321.3 Loutny s rukojetí Nosičem strun je jednoduchá rukojeť. Nepočítají se vedlejší rukojeti jako u indickéhoprasarini vina; právě tak jako loutny s potahem rozděleným na několik krků, jako je harpolyra, a loutny, ňapř. lyrová kytara, u nichž je jařmo pouze ozdobou. 321.31 Loutny protknuté Rukojeť diametrálně prochází rezonátorem. 321.311 Skořepinové hutný protknuté Rezonátorem je přírodní nebo uměle vytvořená skořepina. 321.312 Skříňové loutny protknuté neboli kytary protknuté rebab 321.313 Tubulární loutny protknuté 321.32 Loutny skřkem Rukojeť je diametrálně protknutá tub usem. Rukojeť má tvar krku a je na rezonátor nasazena nebo je jeho součástí. (pokračování) L Klasifikace Charakteristika příklady 321.321 Skořepinové loutny s krkem mandolína, teorba, balalajka 321.322 Skříňové loulny s krkem neboli kytary Loutny, jejichž rezonátor má tvar skořepiny aje složen z pásků, patří mezi loutny skořepinové. housle, gamba, kytara 322 Harfy Struny jsou napjaty kolmo k rezonan ční desce a spojovací linie spodních konců strun odpovídá směru krku. - 322.1 Harfy obloukové Harfa nemá sloup. 322.11 Harfy lukové Krk je obloukovitě vyveden z rezonátoru. 322.12 Harfy úhlové Krk svírá s rezonátorem úhel. 322.2 Harfy rámové Harfa má sloup. 322.21 Bez přelaďovacího zařízení všechny středověké harfy 322.211 Diatonické rámové harfy 322.212 Chromatické rámové harfy 322.212.1 S ostruněním vjedné rovině většina starších chromatických haf 322.212.2 S ostruněním ve dvou křížících se rovinách Lyonova chromatická harfa 322.22 Harfy přeladitelné Struny mohou být zkráceny pomocí mechaniky. 322.221 S manuální mechanikou Struny jsou přelaďovány ručně. háčková harfa, harpinella 322.222 S pedálem Struny jsou přelaďovány pohybem nohy. 323 Harfy loutnové Strunyjsou napjaty kolmo k rezonanční desce a spojovací linie konců strun je kolmá ke směru krku; vrubová kobylka. Společné suíixy: - 4 ros^vučování kladívky nebo paličkami - 5 ro%e%vuiovánt prsty - 6 rozesyučováníplektrem - 7 ro^vučování smýkáním -71 smyčcem (pokračování) 104 I. Organologie Klasifikace Charakteristika Příklady -72 kolem - 73 pásem -Z s klaviaturou - 9 í mechanickým pohonem 4. Aerofony Vzduch je zdrojem primárních kmitů. 41 AeroFony volné Kmitající vzduch není ohraničen nástrojem. 411 Aerofony odchylující Vzduch dopadá na hranu nebo hrana bii, se pohybuje vzduchem; v obou pří- čepel šavle pádech dochází podle novějších výzkumů k periodickému odchylování vzduchu na obě strany hrany. 412 Aerofony přerušující Proud vzduchu je periodicky přerušován. C. DĚLENÍ A SYSTEMATIKY HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ 105 412.1 Idiofonické aerofony přerušující neboli jazyky 412.11 Jazyky protichvějící Proud vzduchu dopadá na lamelu; jasýčkové ta se rozechvívá a periodicky přeru- píšťaly suje vzduchový proud. Do této sku- varhan piny patří také jazyky s „krytem", tj. trubice, jejichž vzduchový obsah se nerozechvívá primárně, nýbrž sekundárně, takže samy tón nevytvářejí, pouze jej zaokrouhlují a zabarvují; kryty jsou zpravidla k nalezení tam, kde chybějí hmatové otvory. Dvě lamely tvoří štěrbinu, která se rozštěpené při chvění periodicky uzavírá. stéblo trávy 412.12 Jazyky nárazné Lamela naráží na rám. 412.121 Samostatné jazyky nárazné 412.122 Soustavy nárazných jazyků starší jazykové hlasy varhan 412.13 J azy ky průrazné Lamela kmitá v úzké štěrbině. 412.131 Samostatné jazyky průrazné jednotónové automobilové houkačky 412.132 Soustavy průrazných jazyků harmonium, ústní harmonika, akordeon 412.14 Jazyky páskové Vzduch naráží na ostrý okraj napjaté hra na list pásky. Akustika tohoto jevu nebyla trávy ještě studována. (pokračování) Klasifikace Charakteristika příklady 412.2 Neidiofonické nástroje přerušující Přerušovač se pohybuje bez přičinění vzduchu. 412.21 Aerofony proměnlivé Přerušovač se pohybuje ve své vlastní rovině. sirény 412.22 Aerofony vířivé Přerušovač se otáčí kolem své vlastní osy. bzučák, větrník 413 Aerofony explozivní Vzduch je jedním nárazem stlačen. bouchačky 42 Vlastní dechové nástroje Chvějící se vzduch je ohraničen nástrojem. 421 Nástroje hranové neboli flétny Úzký proud vzduchu naráží na hranu. 421.1 Flétny bez štěrbiny Hráč vytváří úzký vzduchový proud rty. 421.11 Flétny podélné Hráč fouká proti ostrému okraji horního otvoru tubusu. 421.111 Jednotlivé flétny podélné 421.111.1 Jednotlivé otevřené flétny podélné Spodní konec flétny je otevřen. 421.111.11 Bez hmatových otvorů 421.111.12 S hmatovými otvory U nástrojů, jako je čínský/^.neslouží prstové dírky ke změnám tónové výšky, a proto na ně nenahlížíme jako na hmatové otvory. 421.111.2Jednotlivékryté flétny podélné Spodní konec flétny je uzavřen. 421.111.21 Bez hmatových otvorů dutý klíč 421.111.22 S hmatovými otvory 421.112 Soustavy podélných fléten neboli Panovy flétny Větší počet různě laděných fléten podélných je spojen do jednoho nástroje. 421.112.1 Otevřené Panovy flétny 421.112.11 Otevřené prámové Panovy flétny Píštályjsou svázány vjedné rovině vedle sebe nebo vyvrtány do desky. 421.112.12 Otevřené otepové Panovy flétny Píšťaly jsou svázány do kruhu. 412.112.2 Kryté Panovy flétny 412.112.3 Kombinované otevřené a kryté Panovy flétny 421.12 Flétny příčné 421.121 Jednotlivé ptíinéflétny Hráč fouká proti ostrému okraji postranního otvoru na tubus. 421.121.1 Otevienéflétny příčné (pokračování) 106 I. Organology Klasifikace Charakteristika Příklady 4 21.121.11 Bez hmatových otvorů 421.121.12 S hmatovými otvory 421.121.2 Polokryté flétny příčné Vyústění^eírcj tvoří malý otvor v koncovém kolínku. 421.121.3 Kryté flétny příčné 421.121.31 Bez hmatových otvorů 421.121.311 Uzavřené pevnou zátkou %dá se, že neexistují 421.121.312 Uzavřené pohyblivou zátkou (pístovéflétny) 421.121.32 S hmatovými otvory 421.122 Soustavy příčných fléten Soustavy otevřených fléten příčných Chamber flute orum 421.122.2 Soustavy krytých fléten příčných 421.13 Flétny nádobové (bez náustku) Tělo píšťaly není tubulární, nýbrž ve tvaru nádoby. 421.2 Flétny se štěrbinou Úzká štěrbina přivádí vzduchový proud na ostrou hranu laterálního otvoru. 421.21 Flétny se štěrbinou vně Vzduchovod leží vně stěny flétny; spadá sem také vzduchovod, vytvořený zešikmením stěny, prstencovým návlekem nebo podobně. 421.211 Jednotlivé flétny se štěrbinou vně 421.211.1 Otevřené flétny se štěrbinou vně 421.211.11 Bez hmatových otvorů 421.211.12 S hmatovými otvory 421.211.2 Polokryté flétny se štěrbinou vně 421.211.3 Kiytéflétny se štěrbinou vně 421.212 Soustavy fléten se štěrbinou vně 421.22 Flétny se štěrbinou uvnitř Vzduchovod prochází vnitřkem tubusu. Sem patří také flétny, u nichž je vzduchovod vytvořen hrdlem uvnitř tubusu (kolínko, pryskyřice) a krytem vně tubusu (rákos, dřevo, kůže). (pokračování) C. dělení A SYSTEMATIKY hudebních nástrojů 107 Klasifikace Charakteristika příklady 421.221 Jednotlivé flétny se štěrbinou uvnitř 421.221.1 Otevřené flétny se štěrbinou uvnitř 421.221.11 Bez hmatových otvorů evropské signální pistoly, koncovka 421.221.12 S hmatovými otvory Zobcová flétna 421.221.2 Polokryté flétny se štěrbinou uvnitř 421.221.3 Kryté flétny se štěrbinou uvnitř 421.221.31 Bez hmatových otvorů 421.221.311 S pevnou zátkou evropské signální píšťaly 421.221.312 S pohyblivou zátkou pístové píšťaly 421.221.4 máobové flétny se štěrbinou 421.221.41 Bez hmatových otvorů keramické píšťalky ve tvaru Zvířat 421.221.42 S hmatovými otvory okarína 421.222 Soustavy fléten se štěrbinou uvnitř 421.222.1 Soustavy otevřených^ďfďn se štěrbinou uvnitř 421.222.11 Bez hmatových otvorů otevřené labiální rejstříky varhan, moldánky 421.222.12 S hmatovými otvory dvojitý flašpUt 421.222.2 Soustavy polokrytých fléten se štěrbinou uvnitř polokryté flétnové rejstříky varhan 421.222.3 Soustavy krytých fléten se štěrbinou uvnitř krytélabiálnt rejstříky varhan (pokračován í) 108 I. OrGANOLOGIE C. DĚLENÍ A SYSTEMATIKY HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ 109 Klasifikace Charakteri štika Příklady 422. Šalmaje Chvění vzduchu je zprostředkováno. Lamely připevněné na nástroji rozkmitají vzduchový sloupec nárazy. 422.1 Hoboje Šalmaj má „rákos" z nárazných jazyků (většinou plošně stlačené stéblo). 422.11 Jednotlivé hoboje 422.111 S cylindrickým tubusem 422.111.1 Bez hmatových otvorů féfara 422.111.2 S hmatovými otvory aulos, hrumhorn 422.112 S kónickým tubusem evropský hoboj 422.12 Soustavy hobojů 422.121 S cylindrickým vývrtem dvojitý aubs 422.122 S kónickým vývrtem 422.2 Klarinety Šalmaj má „plátek" z jedné nárazné lamely. 422.21 Jednotlivé klarinety 422.211 S cylindrickým tubusem 422.211.1 Bez hmatových otvorů 422.211.2 S hmatovými otvory evropský klarinet 422.212 S kónickým tubusem saxofon, tárogató 422.22 Soustavy klarinetu Zummára 422.3 Šalmaje s průraznými jazyky Jazyk kmitá v úzkém otvoru. Nástroj musí mít vždy hmatové otvory, jinak patří k průrazným jazykům 412.13. 422.31 Jednotlivé šalmaje s průraznými jazyky 422.32 Dvojité šalmaje s průraznými jazyky 423 Trompety Vzduchový sloupec je přiveden do vibrace prostřednictvím nárazů, pocházejících z hráčových rtů. 423.1 Trompety přirozené Bez zařízení ke změně tónové výšky. 423.11 Trompety šnekové Za trompetu slouží šnečí ulita. trouby proti mrakům 423.111 S ústím na konci (pokračování) Klasifikace Charakteristika Příklady 423.111.1 Bez nátrubku šofar 423.111-2 S nátrubkem 423.112 S ústím po straně 423.12 Trompety tubulární 423.121 Trompety podélné Nátrubný otvor je položen ve směru osy. 423.121.1 Tuby podélné Tubus není zahnutý ani zalomený. 423.121.11 Bez nátrubku staršíforma alpských rohů, pastýřské rohy 423.121.12 S nátrubkem téměř po celém světě 423.121.2 Rohy podélné Tubus je zahnutý nebo zalomený. 423.121.21 Bez nátrubku 423.121.22 S nátrubkem lury 423.122 Trompety příčné Nátrubný otvor je po straně. 423.122.1 Tuby příčné 423.122.2 Rohy příčné 423.2 Trompety chromatické Se zařízením ke změně tónové výšky. 423.21 Trompety s hmatovými otvory cink, serpent, klapkové trubky 423.22 Trompety snižcové Tubus může být prodlužován vytahováním tyče uvnitř pochvy. evropsképo-Zouny, tahové trompety 423.23 Trompety strojivové Tubus je prodlužován nebo zkracován zapínáním nebo vypínáním dodatkových trubic. 423.231 Signální rohy Tubus probíhá zcela kónicky. Zpěvorohy 423.232 Lesní rohy Tubus probíhá převážně kónicky. 423.233 Trompety Tubus probíhá převážně cylindricky. 110 I. Organologie ď. Pouští Hornbostel-Sachsovy systematiky při třídění chordofonu „Pokud bereme v úvahu materiální pokrok, vidíme, %e ve výzkumu, který ^ahájila jedna osoba, mů^epokračovat druhá." Jeho Svatost dalajláma: Meditace pro každý den. Systematika hudebních nástrojů od Ericha Moritze von Hornbostela a Curta Sachse1, jejíž český překlad pořídili Jindřich Keller a Michaela Kopecká2, dnes již pro skutečně vědecké třídění hudebních nástrojů nevyhovuje. Protože je však natolik vžita, že jen stěží lze do všeobecného užívání zavést systematiku jinou (dosud všechny pokusy ztroskotaly), přidržují se jí (s mnoha výhradami) prakticky všichni současní organologové, i když existuje řada skutečně moderních způsobů třídění hudebních nástrojů. Především však Hornbostel-Sachsova systematika vyhovuje dnes již jen velmi málo požadavkům na moderní třídění chordofonu. Již mnoho let se věnuji téměř výhradně problematice chordofonu. Abych mohl ve své práci tuto systematiku používat, byl jsem nucen ji částečně rozšířit. Ve snaze o větší operativnost a o eventuální rozšíření mých úprav mezi organology ponechal jsem základ třídění chordofonu v takové podobě, v jaké byl poprvé publikován Hornbostelem a Sachsem. Rozšíření systematiky spočívá v přidání nové podtřídy, ve zrušení dosavadních společných sufixů a v přidání dvou skupin sufixů nových9. Nutnost přidat novou podtřídu chordofonu vyvstala při výzkumu nejjed-nodušších hudebních nástrojů lidového instrumentáře v našich zemích. Systematika Hornbostela a Sachse sice ponechává prostor k dalšímu zavádění nových podtříd - avšak vždy jen na konci každé třídy; jejich začátky jsou uzavřeny, takže bez úplného přečíslování třídy není možnost zařazovat nej-jednodušší podtřídy na začátek - podle logiky vývoje. Nová podtřída nejjedno-dušších chordofonu by měla být správně zařazena ještě před citerami (31) -musel jsem ji však přiřadit až na konec třídy (33). r c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 111 Klasifikace Charakteristika 33 Nejjednodušší chordofony neboli struny bez nosiče. Jedna struna je pevně uchycena na jednom konci, její druhý konec je držen a napínán člověkem. 331 Struny bez nosiče a bez rezonátoru. Struna je uchycena na nerezonujícím tělese. 331.1 Struny bez nosiče a bez rezonátoru s nepřenosným uchycením. Struna je uchycena na stromě, na zemi apod. Klasifikace Charakteristika 331.2 Struny bez nosiče a bez rezonátoru s přenosným uchycením. Struna je uchycena na mobilním zařízení. 331.21 Struny bez nosiče a bez rezonátoru s přenosným uchycením neoddělitelným. Závěs struny je její součástí (oko, smyčka). 331.22 Struny bez nosiče a bez rezonátoru s přenosným uchycením oddělitelným. Struna je zavěšena na tyči, třmenu apod. 332 Struny bez nosiče s rezonátorem. Struna je uchycena na rezonujícím tělese. 332.1 Struny bez nosiče s plným rezonátorem. Struna je uchycena na rezonujícím tělese z plného materiálu (deska, hranol apod.). 332.2 Struny bez nosiče s dutým rezonátorem. Struna je uchycena nadutém rezonujícím tělese (tykev, rezonanční skříň apod.). Nutnost přesné specifikace způsobů tvorby tónů, rozezvučování strun si vyžádala zrušení původních neúplných a nedůsledných sufixů a jejich nahrazení sufixy novými. Tyto sufixy se zařazují za pomlčku, za skupinu čísel klasifikačního kódu. Je-li u nástroje užíváno více způsobů tvorby tónů, uvede se méně výrazný způsob v závorce: Společné sufixy T - způsob rozezvučování strun -1 úderem - 11 úder prsty nebo celou rukou - 12 úder pevným materiálem - 121 úder pevným materiálem ručně - 122 úder pevným materiálem mechanicky - 2 drnkáním - 21 drnkání prsty - 22 drnkání plektrem - 221 drnkání plektrem ručně - 222 drnkání plektrem mechanicky - 3 třením příčným -31 tření vzduchem - 32 tření smyčcem - 321 tření smyčcem ručně - 322 tření smyčcem mechanicky - 33 tření kolem - 3 31 tření kolem ručně - 332 tření kolem mechanicky - 34 tření pásem 112 I. Organologie - 341 tření pásem ručně - 342 tření pásem mechanicky - 4 třením podélným - 41 tření podélné prsty - 42 tření podélné pevným tělesem Tyto sufixy platí tehdy, jestliže je struna relativně nepohyblivá a rozezvu-čování se děje pomocí předmětů vůči struně pohyblivých. Je-li tomu naopak, pak za číselný kód společného sufixu I zařadíme /l, například - 321/1. Pro specifikaci změn tónů u chordofonů je zavedena další skupina společných sufixů II, které se uvádějí za další pomlčkou za sufixy I. Také zde, jestliže je změn tónů dosahováno pomocí kombinace různých způsobů, uvede se výraznější způsob za pomlčkou a druhý (nebo další) způsob v závorce za ním: Společné sufixy II — způsob změny tónů - 1 volné struny střídavě rozezvučované - 11 volné struny zkracované nastavitelnými háčky - 12 volné struny zkracované otočnými zarážkami „střihem" - 13 volné struny zkracované kladívkem, které je rozezvučuje a posléze tlumí - 14 volné struny, které nemají znít, jsou zatlumovány prsty - 2 struny zkracované prsty - 21 prsty tlačí struny za pražci nebo na nich - 22 prsty tlačí struny na hladký hmatník - 23 prsty se dotýkají struny polštářky posledních článků - 24 prsty se dotýkají struny nehty - 25 prsty se dotýkají struny vnější stranou článků - 26 struny jsou „štípány" mezi dvěma prsty - 27 struny jsou „štípány" a současně napínány - 28 prst se „zahákne" za strunu, tím ji zkrátí a současně vypne - 3 struny jsou zkracovány tangentami ze dřeva, kovu apod. -31 tangenty jsou jednostranné - 32 tangenty jsou dvojstranné - 33 tangenty jsou vícestranné, popřípadě působí po celém obvodu průřezu struny - 4 struny jsou plynule zkracovány jezdcem - 41 jezdec nepřitlačuje struny k hmatníku - 42 jezdec přitlačuje struny k hmatníku - 5 změny tónu je dosahováno napínáním nebo povolováním struny během hry - 51 napínání a povolování struny je plynulé - 52 napínání a povolování struny se děje skokem C. dělení a systematiky hudebních nástrojů 113 Na závěr uvádím příklad klasifikačního číselného kódu u nejběžnějšího nástroje - u houslí: 321.322-321(21,121)-22(23), což v detailním rozepsání znamená: 3 třída chordofonů 32 podtřída chordofonů složených 321 specifikace podtřídy na loutny 321. oddělení tříd a pod tříd od řádů a podřádů 321.3 řád louten s rukojetí 321.32 podřád louten s krkem 321.322 specifikace podřádu na skříňové loutny s krkem neboli kytary 321.322- oddělení sufixů I 321.322-3 struny jsou rozezvučovány především třením příčným 321.322-32 tření se děje smyčcem 321.322-321 smyčec je ovládán rukou 321.322-321( oddělení sufixu pro méně užívané rozezvučování 321.322-321(2 méně užívané drnkání 321.322-321(21 drnkání prstem 321.322-321(21, oddělení dalšího sufixu 321.322-321(21,1 méně užívané rozezvučování úderem 321.322-321(21,12 úder pevným materiálem 321.322-321(21,121 úder pevným materiálem ručně 321.322-321(21,121) oddělení sufixu I 321.322-321(21,121)- oddělení sufixu II 321.322-321(21,121)-2 struny jsou zkracovány prsty 321.322-321(21,121)-22 prsty tlačí struny na hladký hmatník 321.322-321(21,121)-22( oddělení dalšího sufixu 321.322-321(21,121)-22(2 struny jsou zkracovány prsty 321.322-321(21,121)-22(23 prsty se dotýkají strun posledním článkem 321.322-321 (21,121)-22(23) oddělení sufixu II 321.322-321(21,12l)-22(23) Celkový zápis číselného kódu houslí, který zaznamenává v podstatě všechny nejdůležitější způsoby rozezvučování strun i změn tónů: areo, col areo battuto, col legno tratto, pizzicato, con legno i tono armonico. Relativní složitost a snad i obtížnost zařazování hudebních nástrojů do systematiky přivede mnohé k myšlence o oprávněnosti, a možná i zbytečnosti práce s tím spojené. Je ovšem potřeba si uvědomit, že vážná vědecká práce není bez přesné a jednoznačné systematiky, bez vědeckého třídění zkoumaných objektů vůbec možná. 114 1. Organologie Literatura a poznámky: 1 Hornbostel, Erich Moritz von - Sachs, Curt: Systematík der Musikinstrumente. In: Zeitschrift fur Ethonologie 46, T914, s. 533-590. 2 V češtině dosud nebyla publikována práce, která by shrnula systematiky hudebních nástrojů a kodifikovala odbornou terminologii. 'Zde byly použity běžné názvy nástrojů českého lidového hudebního instrumentáře. 1 Catalogue descriptif éťanalytique de Museé instrumenta, du Conservatoire Royal deMusique de Bruxelles, s. 557. !s. 557. 'Na s. 467. 'Elektromechanické nástroje dnes běžně označujeme j ako elektroakustické, radioelektrické jako elektronické nástroje. Je sporné, zda by měly být elektroakustické nástroje počítány do třídy elektrofonů. Vždyť elektroakustické zařízení má pouze funkci zesilovače kmitů, což je - i v této systematice - pro obecné zařazení a charakteristiku nástroje málo rozhodné. Soudobá nástrojařská praxe ukazuje, že elektroakustické zařízení lze přidat ke kterémukoliv nástroji. 8Keller, Jindřich - Kopecká, Michaela: Hornbostelova a Sachsovasystematika hudebních nástrojů. In: Hudební nástroje 1977, č. 1, s. 10-13, 2> s- 45~48. č. 3, s. 77-78, č. 4, s. 114. 'Kurfúrst, Pavel: Pouvjtt Hornhostel-Sachsovy systematiky hudebních nástrojů pro tříděníchordofonů. In: I ludební nástroje 24, 1987, č. 4, s. 141-t42. c. dělení a systematiky hudebních nástrojů 115 j. Systematika od Ka^imieyxa Sikorského Jednou z příčin našeho zla je, že žijeme podle vzorů, nedovolujeme uplatnit se vlastnímu rozumu a dáváme se sírovat zvyklostí." Seneca, LuciusAnnaeus: Výbor z listů Luciliovi. Je s podivem, že řada organologů 20. století se ještě po publikování relativně dokonalé Hornbostel-Sachsovy systematiky uchylovala k zastaralým systematikám starověkým a středověkým. Příkladem je systematika polského organologa Kazimierza Sikorského, který rozděluje hudební nástroje stejně, jako to například činil v šestém století Cassiodorus. Zcela opomíjí samostatné skupiny membranofonů a idiofonů, takže se mu vedle sebe objevují například tympány vedle xylofonu, buben vedle činelů, kastaněty vedle baskického bubínku atd. I. Skupina nástrojů strunných A. Nástroje smyčcové: housle, viola, violoncello, kontrabas B. Nástroje trsané: harfa, loutna, mandolína, kytara, citera C. Nástroje s mechanismem kláves: klavichord, clavecin, fortepiano II. Skupina nástrojů i-oukacích A. Dřevěné: flétna, hoboj, klarinet, fagot ajejich modifikace B. Plechové: roh, trubka, kornet, pozoun, tuba a Saxovy rohy C. S klávesami: varhany III. Skupina nástrojů bicích A. Určité výšky tónu: kotle, xylofon, zvonky a zvony, vibrafon, celesta B. Neurčité výšky tónu: velký a malý buben, činely, triangl, tamtam, kastaněty, baskický bubínek C. Zařízení vydávající zvuk určité nebo neurčité výšky, užívané pro cíle hudební charakteristiky (sic). Literátu Sikorski, Kazimierz: lnstrumentoxnawstvo. Poznaň T9321,19502.