Bedřich Smetana (1824–1884) Heslo I – II JB 1:123 (1882) na text Josefa Srba-Debrnova (1836–1904) Píseň česká JB 1:78 (1860) na text stejnojmenné básně (1840) Jana z Hvězdy (pseud. Jana Jindřicha Marka, 1803–1853) Tři jezdci JB 1:84 (1862) sóla: Vlastimil Tichý, Jan Podlena, Pavel Zajíc na text básně Jiljího Vratislava Jahna (1838–1902) Tři jezdcové (1860) Odrodilec JB 1:89 (původní verze pro dva mužské sbory, 1863) na text básně Amvrosije Metlynského (1814–1870) Zradnyk ze sbírky Dumky i pisni ta šče deščo (1839) v překladu Františka Ladislava Čelakovského (1799–1852) Rolnická JB 1:94 (1868) na text stejnojmenné básně Václava Viléma Trnobranského (1819–1883) -přestávka- Slavnostní sbor JB 1:99 (1870) na text Emanuela Františka Züngela (1840–1894) Píseň na moři JB 1:106 (1876–1877) na text z básně Vítězslava Hálka (1835–1874) Černý prapor (1867) Věno JB 1:119 (1880) na text Josefa Srba-Debrnova Modlitba JB 1:120 (1880) na text Josefa Srba-Debrnova Naše píseň JB 1:125 (1883) na text Josefa Srba-Debrnova Zpívá mužský pěvecký sbor LÁSKA OPRAVDIVÁ, řídí Jan Špaček Pořizování a šíření obrazových a zvukových záznamů je vítáno. laskaopravdiva.eu --- youtube.com/LaskaOpravdiva --- facebook.com/laskaopravdiva Texty Heslo I – II Vše, co touhou drahé nám blaha přáno budiž vám. Píseň česká Píseň česká slavně znívá, v chrámu Páně když se zpívá, kde duch prost vší pozemskosti na perutěch pobožnosti k vyšším stanům zalétá. Píseň česká slavně znívá, když lid: „Svatý, Svatý!“ zpívá. Píseň česká sladce plyne z úst dívenky když se vine; jako mezi květinami když potůček lučinami ku své řece pospíchá. Píseň česká sladce znívá, dívka když o lásce zpívá. Píseň česká libě znívá, když společně se [za]zpívá; jako když větérci máje laškují s větvemi háje, tak tu rozmar s námi hrá! Libě česká píseň znívá, když ve spolku se zpívá [ozývá]. Píseň česká srdce jímá, brzy proudí, brzy hřímá, někdy lahodou oplývá, jindy žalem se odívá, tu zas frašně štěbetá. Nejvřeleji ale znívá, lásku k vlasti když rozhřívá. Tři jezdci Tři jezdci pádí z Kostnice, jak by je štvaly vzteklice, a jejich spěch a jejich vztek sprovází teskně Rýnu jek. Zpět do Čech mužové ti jdou, zpět s pomsty věštbou strašlivou. Hlas jejich jako bouře lká — jen noc mu slouchá divoká — teď bázlivě — teď bujně zas odnáší vítr dál ten hlas. „O Jene, lípo skácená, kam prchne věrná včelka tvá?“ „Tak pochována sláva tvá a ty chceš mlčet, vlasti má?" „Ač mám jen hrstku popele, v ní nesu nástroj mstitele. Z ní šlehne plamen divoký a k boji vyštve otroky.“ — Tak třetí z nich se hrdě smál a s bleskem v závod pádil dál a řeky pláč a větrů kvil se jeho hlasem probudil. Jen jejich píseň divoká teď hlídá tam hrob proroka. On sám však v nový dal se let a s jezdci spěchá do Čech zpět! Odrodilec Kdo tebe, drahá vlasti, si neváží, nechť lásky světlo nikdy neobráží se v srdci jeho! V plesu ni v želi nebuď mu přáno přituliti se k ňadrům příteli! Kdo řeč tupí otcův, jí se rouhá, zhyň všecka v duši té po dobru touha, jazyk bezectný oněměj! Buď zrádce ten jmín v lidstvu za holomka a v cizím kraji zemři bez potomka! Blahost se mu ni ve snu nezamíhej, jen mrak a děsnost kroky jeho stíhej a kam obrátí pohled svůj, havran ho lačný obletuj! „Raduj se, lačný havrane, lahůdky se ti dostane. Tím zrádcem vlasti budeš se pásti. Raduj se, havrane!" Rolnická Země ta tichá předtuchou vzdychá, an ji ochvívá veselý ruch. pro dárek Boží brázdy se množí půdu rozrývá železný pluh. Kdo oře půdu, zdali ho znáš? To dbalý rolník, to přítel náš! Dozrály klasy, kosa se hlásí, i srp se snaží závodit s ní. Velká to dílna, hle, ruka pilná váže a sváží výtěžek žní. Kdo v potu klidí, čí je to tvář? To pilný rolník, náš hospodář! Ráznými tepy padají cepy na těžké snopy, milý to chvat. Zručně se míhá dubová šviha a její stopy na mlatě znát. Nuž, kdo to mlátí, zdali ho znáš? To činný rolník, to přítel náš! Oře a seje, mlátí a věje, střádá jak třeba, vesel a zdráv. Zrnečka čistá v zásoby chystá, aby měl chleba všeliký stav. K čemu otázka, zdali ho znáš? To statný rolník, živitel náš! Pán na svém poli, dědičnou roli vzdělává zdatně národní duch. Rolník i v strasti k praporu vlasti hlásí se statně, jak velí Bůh! Kdo je ten rolník, zdali ho znáš? To český rolník, to rodák náš! Slavnostní sbor Sláva Tobě, velký Slávy synu, na našem ty nebi hvězdo skvoucí, jenž jsi vlast svou v lásce nehynoucí zdobil skvosty citů svých i činů. Celý národ, hle, ti poctu vzdává, spěchaje dnes v Prahu Libušinu. Sláva, sláva Tobě, velký Slávy synu, sláva! Sláva Tobě, statný bojovníku, za bratrství, volnost, za svobodu ubohého Přemyslova rodu, rekovný ty pravdy mučedníku, jenž jsi hájil svatá naše práva proti závistivému zlovolníku. Sláva, sláva Tobě, velký Slávy synu, sláva! Sláva Tobě, lidu křísiteli, v dobách mdloby, spánku, zatemnění, jitřenko, ty jeho probuzení, ve tmách bídy záblesku ty skvělý. Nový den, hle, nade vlasti vstává, Tvá to záře velký trpiteli. Sláva, sláva Tobě, velký Slávy synu, sláva! Píseň na moři Haló! Již plachty napněte, stožár utužte lanem, již kotva z tůně zvednuta, a větrů přízeň pánem. Tak vesele hrá korouhev, moře tak jasno, blaho, nuž ke kormidlu, k slenici — haló! haló! Jen ještě pohled k přístavu! Tam s bohem! Kynou šátky, tam čapky letí — nuž adé, nechť loučení čas krátký! Tam slzu vidím dokona, jež rosí tváře blaho, ej vína sem, ať zavzní zpěv — haló! haló! A nyní počnem vesele: Jak réva barví břehy, jak blednou města, vesnice, jak vzduch tu plný něhy. A jak to moře modravé, v něm houpem se tak blaho, to teprv ducha rozpíná — haló! haló! Hle, zmizel kraj, a moře skvost již bez hranic a mezí — pod nebem druhá nebes báň, zem bez pouta a stezí! Aj, jak to mysl rozhřívá — tak cítíme, co blaho! tu píseň teprv z plna zní — haló! haló! Aj hle, ten ostrov rozmilý, jak vynořil se z pěny! Tam kormidlem teď zavesluj — jakť mocně rozložený! Hle, již nám v ruce tleskají, zrak zničený tak blaho: nuž čapky vzhůru, vítejte — haló! haló! Věno Zpěvu dar všech srdcí vroucích vlasti budiž věnován, kdo jí dražší skvosty snáší, tomu věnec budiž dán! My jí v oběť kladem palmy, v nitru jež se zrodily, když nás matky mlékem lásky, když nás mluvou sladkou kojily. Z dávných věků věda nová zkvetla Prahou věžatou, a ta láska v luzích českých vzrostla v lípu košatou. Zpěvem svým ji pěstit chceme po všech vlasti končinách, ať se novým krášlí květem v palácích i pustinách. Zpěvu dar všech srdcí vroucích vlasti budiž věnován, kdo jí dražší skvosty snáší, tomu věnec budiž dán! Modlitba Bože věčný, mocný králi, otevři své lásky zdroje, milostivá ruka tvoje mír a blaho uděl nám! Štítem buď nám, zdrojem síly, svorný duch ať stále kvete, nepřítel jejž nerozmete, uveď nás ve slávy chrám! Naše píseň Zahrajte dnes píseň zvučnou, příchozím všem na zdraví, ať se k našim radovánkám dívky s hochy dostaví! Ve proudu když kolotavém švarná mládež závodí, nejvíce jí z písní českých polka, naše polka lahodí! Krokem volným dále spěli druhdy naši předkové, bujarou si polku českou zalíbili vnukové. Polka krev nám rozehřeje, žárem líce budou plát, dokud páni muzikanti veselou nám dnes budou hrát!