Bedřich Smetana (1824–1884) Heslo I – II JB 1:123 (1882) na text Josefa Srba-Debrnova (1836–1904) Modlitba JB 1:120 (1880) na text Josefa Srba-Debrnova Tři jezdci JB 1:84 (1862) sóla: Vlastimil Tichý, Lukáš Baumann, Pavel Zajíc na text básně Jiljího Vratislava Jahna (1838–1902) Tři jezdcové (1860) Píseň na moři JB 1:106 (1876–1877) na text z básně Vítězslava Hálka (1835–1874) Černý prapor (1867) Naše píseň JB 1:125 (1883) na text Josefa Srba-Debrnova Zpívá mužský pěvecký sbor Láska opravdivá, řídí Jan Špaček Heslo I – II Vše, co touhou drahé nám blaha přáno budiž vám. Modlitba Bože věčný, mocný králi, otevři své lásky zdroje, milostivá ruka tvoje mír a blaho uděl nám! Štítem buď nám, zdrojem síly, svorný duch ať stále kvete, nepřítel jejž nerozmete, uveď nás ve slávy chrám! Tři jezdci Tři jezdci pádí z Kostnice, jak by je štvaly vzteklice, a jejich spěch a jejich vztek sprovází teskně Rýnu jek. Zpět do Čech mužové ti jdou, zpět s pomsty věštbou strašlivou. Hlas jejich jako bouře lká — jen noc mu slouchá divoká — teď bázlivě — teď bujně zas odnáší vítr dál ten hlas. „O Jene, lípo skácená, kam prchne věrná včelka tvá?“ „Tak pochována sláva tvá a ty chceš mlčet, vlasti má?" „Ač mám jen hrstku popele, v ní nesu nástroj mstitele. Z ní šlehne plamen divoký a k boji vyštve otroky.“ — Tak třetí z nich se hrdě smál a s bleskem v závod pádil dál a řeky pláč a větrů kvil se jeho hlasem probudil. Jen jejich píseň divoká teď hlídá tam hrob proroka. On sám však v nový dal se let a s jezdci spěchá do Čech zpět! Píseň na moři Haló! Již plachty napněte, stožár utužte lanem, již kotva z tůně zvednuta, a větrů přízeň pánem. Tak vesele hrá korouhev, moře tak jasno, blaho, nuž ke kormidlu, k slenici — haló! haló! Jen ještě pohled k přístavu! Tam s bohem! Kynou šátky, tam čapky letí — nuž adé, nechť loučení čas krátký! Tam slzu vidím dokona, jež rosí tváře blaho, ej vína sem, ať zavzní zpěv — haló! haló! A nyní počnem vesele: jak réva barví břehy, jak blednou města, vesnice, jak vzduch tu plný něhy. A jak to moře modravé, v něm houpem se tak blaho, to teprv ducha rozpíná — haló! Haló! Hle, zmizel kraj, a moře skvost již bez hranic a mezí — pod nebem druhá nebes báň, zem bez pouta a stezí! Aj, jak to mysl rozhřívá — tak cítíme, co blaho! tu píseň teprv z plna zní — haló! Haló! Aj hle, ten ostrov rozmilý, jak vynořil se z pěny! Tam kormidlem teď zavesluj — jakť mocně rozložený! Hle, již nám v ruce tleskají, zrak zničený tak blaho: nuž čapky vzhůru, vítejte — haló! Haló! Naše píseň Zahrajte dnes píseň zvučnou, příchozím všem na zdraví, ať se k našim radovánkám dívky s hochy dostaví! Ve proudu když kolotavém švarná mládež závodí, nejvíce jí z písní českých polka, naše polka lahodí! Krokem volným dále spěli druhdy naši předkové, bujarou si polku českou zalíbili vnukové. Polka krev nám rozehřeje, žárem líce budou plát, dokud páni muzikanti veselou nám dnes budou hrát