276 Jana Perutková Dobře je vyjádřen i satirický tón následující árie (č. 21), v níž Hajdalák pyšně oznamuje, že jeho syn bude za zásluhy svého otce jmenován radou. Zpěv je doprovázen pouze basem. Zdůrazněno je slovo »dichiarato« (»prohlášen, jmenován«) - poprvé krátkou koloratúrou, podruhé melodickým vzestupem, přičemž v češtině je na tomto místě výraz »radou«, text tedy opět vyznívá dobře v obou jazycích. Příklad 102: (Allegro) m is éusé Aid Be 5^ di-chia - ra to con-si - glier, di-chia-ra to con-si-glier mm 4.2.6. Vztah hudby a slova 4.2.6.1. Deklamace Ve svých dílech měl Míca často problémy se správnou deklamací zhudebňovaných textů. Právě na ni byl ovšem kladen značný důraz v dobových teoretických spisech. Jo-hann Joachim Quantz píše: »Při posuzování opery je třeba dále dávat pozor, [...] dbá-li [skladatel] řádně na délku slabik, jak to vyžaduje poezie a výslovnost, nebo si počínal libovolně, jak to činili mnozí, a zaměnil občas dlouhé slabiky za krátké a krátké za dlouhé, a tím nejen slova zkomolil, ale dal jim dokonce jiný význam. Tyto chyby shledáváme často u takových lidí, od nichž bychom je očekávali nejméně. Dochází k nim buď z nedbalosti, nebo proto, že skladatele nenapadla ve spěchu hned melodie příhodnější a slovům více odpovídající, nebo i proto, že neovládal řeč.«995 Potíže s deklamací měl Míca zejména v italštině. Z pramenů plyne, že se nikdy nenaučil dobře italsky - patřil tedy mezi ty skladatele, o nichž se zmiňuje Quantz. Ještě 15. dubna 1738 psal hrabě Questenberg v rámci různých pokynů jaroměřickému správci Widmannovi: »Schválně jsem to přeložil do němčiny, aby komorník rozuměl, co komponuje.«996 Míčovu neznalost italštiny dokumentuje také autograf jeho serenaty Bellezza e Deco-ro, kde jsou v textu zapsaném v partituře leckdy zkomoleniny italských slov (např. text »nel cieco orror« píše jako »nel cie Corror« apod.). Jeho značné těžkosti se zhudebňo-váním italských textů budou dokumentovány alespoň několika případy. V Silvandrově árii (č. 2) ze serenaty Nel giorno natalizio je slovo »dispergono«, v němž připadá prízvuk na slabiku -per-, zkomponováno chybně s melismatem - rytmizovaným na lombardský způsob - na slabiku -go-. 995 Quantz 1752 (1990) (< pozn. 865), s. 207. 996 »Ich habe es zufleiss verteutschet, damit der Cammerdiener verstehe, was er componire.« Dopis je odeslán ze slavkovského zámku, který patřil hraběti Kounicovi, otci jeho nastávající choti Marie Antonie. MZA, fond G 436, kart. 767, i. č. 6187, fol. 284v. Hudební analýza Míčových kompozic 277 Příklad 103: (Allegro) Silv si dis-per - go no_qua_ e_ la Původně je v Míčově autografu na tomto místě na neprízvučnou slabiku -go- napsána dokonce šestitaktová koloratúra, která je přeškrtána: 70. František Antonín Míca: Hel giorno nataíizio, autograf, šestitaktová přeškrtnutá koloratúra na neprízvučnou slabiku -go- Recitativ Bellezzy předcházející její árii (č. 3) ze serenaty Bellezza e Decoro dokumentuje Míčový problémy s deklamací (zejména ve verši »Ne' begli occhi d'Antonia / Che delľeterno sol [...]«) a někdy i s harmonickým průběhem, který je poněkud statický. Tyto kompoziční nesnáze se s různou intenzitou objevují v jeho dalších recitativech. Uvedený úsek je v dané podobě takřka nezpívatelný, takže vzbuzuje domněnku, zda se snad dokonce nemohlo jednat o převzetí recitativu jiného skladatele. Je ovšem spíše možné, že Míca v autografu text podložil pouze zběžně a recitativ byl při provedení upraven, takže byl interpretován jinak. 278 Jana Perutková Příklad 104: Bel Bc J! P P T P p p p F ^ Fis - si o - gnu - no Io -sguar - do ne' be-glioc-chí ď An - to - ma ehe SEŠ h h h p p p j j p p k ľ k' g delľ e-ter-no Sol so-no sein - til-le. El-la ne' lu-mi suo-i ha un ma-gna-ni-mo ar ■ si p p p g p do - re ehe tras-for-mar sá gli Uo - mi - ni in E - ro - i. in 3 Pokusme se ukázat, jak by měl recitativ z předchozího příkladu vypadat, pokud by byl zapsán deklamačně správně. Bude přitom použito totožného hudebního materiálu.997 Příklad 105: p p ^; p p 7 p p i r p p p p * Bel Bc Fis - si o - gnu - no lo sguar - do ne' be - gľoc - chi d'An-to - nia n—í~í—•-- ^= _—k-i-k—fe— w) * V J P PF p J * i p J17 ^ ^ r p p i ehe delľ e-ter-no So! so-no sein-til-le. El-la ne' Iu-mi suo-i haun ma-gna-ni-mo ar- ^5 p p 7 p p p ^ do - re ehe tras-for - mar sä ;l'Uo - mi-ni in E - ro - i. 997 Srdečně děkuji Ondřeji Mackovi za poskytnutí konzultace ohledně italské metriky a za vytvoření ukázky správné deklamace v tomto recitativu. Hudební analýza Míčových kompozic 279 V recitativu třetí Sirény před její árií (č. 15) v Operosa terni colossi molesje vidět, že s latinou pracoval Míca lépe, správná deklamace je vyjádřena adekvátním, členitým rytmickým průběhem. Chybně je zde vystižen přízvuk pouze ve spojení »hanc gemmam«. Příklad 106: /Li*-—£—ř—^—V~s—m—f=—fr —f —M^- k k. r V 1 ŕ JJ J p p F E Est cor ma-re ple-num mar-ga - — ■ r > J' ? J' J- J J J t-tis. has qui pis-ca - ri po s-cit luc-re r* -T- pj i i-ri, hu-ic J l- 1—í :-S-■ —S r. —*- m 4 ' F F J -er-gi au - de-at —5— ? i j'j-j ^ p r=H= No-lit mon-stris ter-re - ri ma - J J ^ J P g p P " P p it^'l ri - nis, gem-mis be-a-ri, ut con-so- —iä=— > N , J =^t= -^-H——j- 'j p ť la-ri tra-pe-si-t 7 - a gí m - de-at. ř J- p J ^ Hane gem-mam et u - ni-o-nem vo-to-rum 1' 4 Lfj r 1 o p i p p' p ^ com-mu - ni-o-nem ho-di-e de - fe-ram, ut tan-quam gem-ma hoc il - lus-tre 10 13 p p H^h p •' ppiJl Jl' p p p-^ ii ste-m m a si-ne oc-ca - su vel si - nis-tro ca - su flo-re-at. 13 P ľ ľ ir r ^ Problémy s deklamací se objevují i v áriích. Nesprávně je například zhudebněn text »viva Antonia« v závěrečném duetu ze serenaty Bellezza e Decoro. Poslední slabiky těchto slov jsou chybně zkomponovány na těžkou dobu (viz Příklad 107 na následující straně). Obtíže se správným vystižením přízvuků měl Míca ostatně i ve svém rodném jazyce, tedy v češtině. Přitom je nutno vzít v úvahu pouze část Čtyři živlové ze serenaty Der glorreiche Nahmen Adami, jež byla jako jediná z jeho dochované tvorby komponována přímo na český text. Problémy jsou zde ovšem dány nejen kompoziční neobratností, ale zejména vysokým stupněm obtížnosti zhudebňování českého jazyka a jeho tehdejší 280 Jana Perutková Příklad 107: m Bel Dec m - li - va, vi - va, An-to-m - a, ví - va, ví - va An - to-ni - a, vi-va, 'iu - Ii - va, vi - va, An-to-ni - a, vi - va, An-to-ni - a, vi-va, neustáleností. Zdařilost Míčový práce s českými verši nelze posuzovat podle současných měřítek, neboť s vystižením slovních prízvuku na těžkou dobu měl problémy ještě Bedřich Smetana v raných operách zkomponovaných na Sabinova libreta. Zatímco v áriích se Míčoví dodržování deklamačních principů češtiny spíše dařilo, v recitativech tento úkol zvládal hůře. Zde pro něj ovšem byly podmínky ještě obtížnější, protože z hudebního hlediska odpovídal typ recitativů ve vážné opeře primárně spádu italštiny, zatímco »český« recitativ v té době neexistoval. Míčoví Čtyři živlové jsou tak historicky prvním pokusem o operní recitativ v českém jazyce. Jako jeden příklad za všechny budiž uveden recitativ Ohně předcházející závěrečnému sboru serenaty Der glorreiche Nahmen Adami. V něm má řada slov prízvuk na druhé slabice, což lze dnes vnímat jako značně kostrbaté. Z metrického hlediska jsou zvláštní především pomlky, které se nacházejí na nelogických místech (zvláště mezi slovy »ničem jinším«, »naše hlasy«, »s planetami nebeskými«, ale i na dalších místech). Charakter recitativů celkově odpovídá spíše italské metrice. Příklad 108: f. ff—in i—t * * *, \ \jm m •? m r J J j-j-*-*- --\ 1 P P ~ P J '• F F PJ P J| Oheň Bc Juž na ni-čem jin-ším ne-po-zůs-tá-vá, než-]i a-bys-me na-še hla-sy v ty-to ča-sy s pla-ne- i J' J' J' i1 p Up p i p p p p p g I p M p P P P P » P P ta-mi ne-bes-ký-mi spo - j i — 1 a tak to jmé-no chvá - h - li všich-ni spo-leč-ně, kte-ré t * * ľ- —»----I s 7 e - tr - va - ti má n J J 7 F y - ní i í- 1F J * 11 věč-ně. Lze konstatovat, že Míčoví se nejlépe dařilo zhudebňování německých textů, a to jak v serenatě Der glorreiche Nahmen Adami, tak v sepolkru Abgesungene Betrachtungen, o němž bude pojednáno v samostatné kapitole. Hudební analýza Míčových kompozic 281 V řadě předchozích ukázek bylo možno sledovat Míčový deklamační nesnáze, a to zejména v italských recitativech vyskytujících se v jeho serenatách. Proto je dosti zarážející, že recitativy v opeře L 'origine di Jaromeriz — ačkoliv jsou většinou nepoměrně delší než v serenatách - jsou deklamačně zcela správné. I po stránce ryze hudební (kadenco-vání apod.) jsou tyto recitativy prosty chyb. Dokumentuje to například celý úvodní reci-tativ Drahomíry a Gualtera ze třetí scény prvního dějství opery, který je zde uveden celý. Příklad 109: Drao: I rin \-Wm~ —i- ^- -7JV -l— j H H n H * * 1 ' J -1—■ JtrĽ—1 \ \ *— is-1 VY r y r a del fra-tel do - len-te - op-pres-so for-seil fu - ror s'ec-c -^i-U-1 -te-rá ďEd- [*rv,-1 C tt Gual: SL—\—T-r—ŕ—r-tjp—i— j h L —^—í— žř-6—^—i—^— - V ^] i i' P 'F p j vi - ge. Ah! ehe gli in-sul-ti al 4 l>*0 J J J p IN n so - no di n i"-m J-^- s-chio. ?- Ľav-ver-si- tá del -o- #3 |>7 Í3 --1) J B ,-m - m-W- '—ň—H—ŕ P *- K^F F ' F J P fa-to non mi fäan-cor te -7 J >J J P p p ' M mer: la mia spe-ran - za nei gran se -gzzV p p * z n - si d'Ed-vi-ge -----*-- --'-. - —í tro - va per non lan-guir Drao: vi-va co - stan - za. Tal - vol - ta an-che un gran 10 Gual: 12 * * * * m m a m *. ' cor scor-da il suo ň 12 r* r =r LS-tO. Non ti fin-ger spa-ve -T.-'- n-ti, p p p p P F F F P H due fe-ro-ci ni-mi-ci spes-so tra «3 282 Jana Perutková J; g P P P I P P y ^ ^2 Ior strin-gon-si in a-mi - sta-de. Ve-drai gli o-dii cal-ma-ti ean-cor ve-drai can- "^v. UQ--- - " —S-- ii_ - - — f0- 3=í gia-toil fal - so bos-co in No-bi-le cit-tá: tan - to si de - ve alľ a- É na va - ghez - za di ques-te ca - re e flo - ri-de cam - pa - gne. e in o - nor di quel É col-po chca qucs-toan-ti-co c smi-su-ra-to ccr-vo dic-dc pron - to la mor-tc, ch'ci piů É p p r vol - te scher - nir sep-pe pro - ter-vo. Lze se domnívat - ačkoli se pro to dosud nepodařilo najít žádné doklady -, že Míca recitativy k této své jediné dochované opeře nemohl zkomponovat. Ke zhudebnění italských recitativů totiž nestačí pouhé zvládnutí základů italského jazyka a rozpoznání správných přízvuků jednotlivých slov. Zásadní je znalost pravidel italské metriky a rozložení tzv. metrických akcentů ve verši. To je pak rozhodující jak pro melodický a rytmický průběh melodického hlasu v recitativů, tak i pro jeho harmonizaci, jež je dána utvářením basového doprovodu. Například o umístění disonan-cí nebo kadencí nerozhoduje pouze význam jednotlivých slov, nýbrž jejich postavení ve verši. Podle Míčových recitativů v jeho serenatách je zřejmé, že toto umění neovládal. Proto je možno usuzovat, že recitativy v opeře L 'origine di Jaromeriz jsou s nej větší pravděpodobností dílem nějakého jiného skladatele. S touto hypotézou by mohl souviset také způsob zápisu kadencí. Míca tyto noty v závěru recitativů zapisoval zpravidla ve čtvrťových hodnotách, podobně jako to činili například neapolští komponisté. V ope- Hudební analýza Míčových kompozic 283 ře jsou však kadence zapisovány takřka výhradně v půlových notách, což je typické pro skladatele působící ve Vídni, například pro Antonia Caldaru. Také z tohoto důvodu by bylo možné, že recitativy k Míčově opeře pocházejí z pera některého vídeňského autora. Snad budou jednou objeveny prameny, které tento problém pomohou blíže osvětlit. Jako jeden z možných autorů by mohl připadat v úvahu Ignazio Maria Conti, jenž byl ve třicátých letech s hrabětem Questenbergem v častém kontaktu. Není bez zajímavosti, že právě v roce vzniku opery L 'origine di Jaromeriz, tedy v r. 1730, se Ignazio Conti stal aktérem skandálu, když fyzicky napadl duchovního Steffana Bertoniho. Byl dokonce zatčen a od června 1730 do ledna 1731 vězněn, a to na Špilberku v Brně.998 4.2.6.2. Hudební symbolika Hudební symbolika měla - zejména v hudbě 17. a první poloviny 18. století - pro kompoziční tvorbu nezastupitelný význam. Rozvíjela se mj. také díky konceptům estetické nápodoby, jejíž principy se v té době těšily značné oblibě.999 Měla podpořit afekty obsažené v hudebních dílech, které René Descartes nazývá vášněmi (»passions«). Cílem skladatelů bylo vyvolat v posluchačích co nejpřesvědčivěji příslušné afekty, tedy duševní stavy či hnutí mysli. Jako základní afekty Descartes uvádí údiv, lásku, nenávist, touhu, radost a smutek; současně k nim však hned přidává další nuance.1000 Později pak tuto problematiku podrobně rozpracovává Johann Mattheson ve své knize Der vollkom-mene Capellmeister. V oblasti vokálně-instrumentální tvorby měla pak hudba co nejvýstižněji vyjadřovat smysl textu a umocnit tak afekt kompozice. Na řadě příkladů nyní ukážeme, že ze sémantického hlediska se Míca snažil dané texty zhudebňovat co nej adekvátnej i a mnohokrát se mu to také podařilo. Bylo zřejmě nutno pro něj vždy obstarat překlad díla, přinejmenším jednalo-li se o italštinu. Pokud jde o operu L 'origine di Jaromeriz, měl zřejmě v češtině k dispozici nejen Dubraviův básnický překlad, který je vepsaný v partituře, ale i co nejpřesnější, doslovný překlad, neboť -jak již bylo konstatováno - při zhudebnění primárně pracoval s textem italským a v době, kdy operu komponoval, nebyl Dubraviův překlad ještě hotov. Nejprve budou uvedeny příklady z široké oblasti akustické symboliky. Jejím obsahem jsou především tzv. alegorické figury založené na optickém (obrazovém) zobrazení určitého abstraktního pojmu.1001 Vztah hudby a textuje dobře vystižen v árii Famy (č. 1) ze serenaty Der glorreiche Nahmen Adami. Jejímu incipitu »Auf, Ihr Planeten, auf« (»Vzhůru, Planety, vzhůru«) předcházejí v ritornelu vzestupné běhy smyčců v instrumentální předehře a navozují tak afekt této árie (viz Příklad 110 na následující straně). Tento aktivní pohyb se objevuje v celém jejím dalším průběhu, a to v podobě rychlých vzestupných i sestupných pasáží většinou zahrnujících celou oktávu. Jedná se o hudebně rétorickou figuru nazývanou tirata. Tato figura představuje rychlý stupnicový běh, vzestupný nebo sestupný, přesahující rozsah sexty, někdy i oktávy (viz Příklad 111). 998 Williams 2001 (< pozn. 121), s. 342-343. 999 O tom blíže Sýkora, Pavel: Claudio Monteverdi: Souboj Tankreda s Klorindou. Mezi manýrismem a barokem, Praha 2011, s. 47, 74-76, 139. 1000 O tom Descartes, René: Traité des passions de ľame (1649). Česky jako Vášně duše, přeložil Ondřej Švec, Praha 2002, s. 77. Blíže o tom Dykast, Roman: Hudba ve věku melancholie, Praha 2004. 1001 y nov£ ^obě podává systematický přehled hudební symboliky včetně rétorických figur dvojice rakouských muzikologů, srov. Krones, Hartmut - Schollum, Robert: Vokale und allgemeine Aufführungspraxis, Wien - Köln 1983.