Příloha
7.1



                  7.1.1 Základní inovace předfrankonské notace v oblasti grafiky


1)      Grafické rozlišení longy a brevis – metrická hodnota noty je dána jejím tvarem.

(à Příloha 7.2)

2)      Zavedení znaku pro semibrevis – rozšíření arsenálu notačních znaků. (à Příloha 7.2)

3)      Zavedení ligatur „sine proprietate“,  „sine perfectione“ a „cum opposita proprietate“.

(àPříloha 7.3.1)

4)      Brevis se stává jednotkou měření času v hudbě a její trvání se označuje termínem „tempus“.

5)      Prostřednictvím grafického odlišení získávají pomlky přesnou délku a nahrazují tak „divisio
modi“, jehož délka je proměnlivá v závislosti na použitém modu

      (à Příloha 7.2)

6)      Nový způsob rozdělení zápisu jednotlivých hlasů v motetu (à Příloha 7.4):

6.1 na jedné stránce ( à Příloha 7.4 varianta I + Příloha 7.4.1)

6.2 na dvou protilehlých stranách (à Příloha 7.4: varianta II – jedno moteto +

      varianta III – více motet + Příloha 7.4.2 – dvě moteta)



7.1.2 Pravidla pro stanovení metrických hodnot longy a brevis


a)      Longa před longou je perfektní – pravidlo: simile ante similem perfecta

b)      Longa je imperfektní, jestliže jí předchází, nebo za ní následuje brevis - pravidlo

 o imperfekci.

c)      Jestliže se nacházejí 2 breves mezi 2 longami, potom druhá brevis zdvojuje svoji

      metrickou hodnotu - pravidlo o alteraci.

d)      Pravidla pro 3, 4, a 5 breves mezi dvěma longami > viz následující tabulku


                                                     Tabulka 7.1.2


Model

                                                                                                  Přepis


                                               LBBBL



LBBBBL




LBBBBBL








Magister Lambertus (viz Couss I, 270-271) shrnuje tato pravidla do následujícího rýmovaného
hexametru:

                                            Ante vero longam, tria tempora longa fatetur

                                            Si brevis addatur, duo tempora longa meretur;

                                            Inter perfectas, si bis brevis una locentur,

                                            temporis unius fit prima, secunda dupletur.



                                    7.1.3 Convenientia modorum


Convenientia modorum je pravidlo, které (podobně jako u modální notace) vymezuje slučitelnost, nebo
neslučitelnost kombinaci rytmických modů.

Slučitelné jsou kombinace 1. a 5. modu, 2. a 3. modu, 3. a 5. modu. Neslučitelné jsou kombinace 1.
a 2. modu + 1. a 3. modu. Jestliže je tedy jeden z vrchních hlasů zapsán ve 2. nebo 3. modu, potom
nemůže být tenor v 1. modu.