Příloha 7.3 7.3.1 Ligatury Ligatura je spojení několika not do jednoho společného znaku. Zatímco v tenorových hlasech motetových skladeb psaných v předfrankonské notaci zůstávají i nadále v platnosti pravidla modální notace předchozího období, situace v oblasti používání ligatur ve vrchních hlasech motet (tj. motetus a triplum) pokročila o krok vpřed. První a poslední noty v ligatuře byly označovány termíny „proprietas“ a „perfectio“. Termín „cum proprietate“ znamenal, že první nota v ligatuře je brevis (B). Termín „cum perfectione“ znamenal, že poslední nota v ligatuře je longa (L). Inovace předfrankonské notace spočívá v tom, že tyto dvě základní možnosti rozšiřuje o nové – opačné varianty. A to o ligaturu „sine proprietate“, když první nota v ligatuře není brevis, ale longa, a o ligaturu „sine perfectione“, když poslední nota v ligatuře není longa, ale brevis. Navíc zavádí nový typ ligatury „cum opposita proprietate“, která je sledem dvou semibreves. Takto vzniklý systém pěti základních možností je znázorněn v následující tabulce. Tabulka 7.3.1.1 Ligatura Zkráceně Symbolicky^ 1) Hodnota cum proprietate et cum perfectione cum-cum 2 – 3 B – L cum proprietate et sine perfectione cum-sine 2^s – 3^s B – B sine proprietate et cum pefectione sine-cum ^s2 – ^s3 L – L sine proprietate et sine perfectione sine-sine ^s2^s – ^s3^s L – B cum opposita proprietate c.o.p. ^02 – ^03 S – S 1) Číslice 2 značí ligaturu binární, číslice 3 značí ligaturu ternární. Písmeno „s“ značí „sine“, „cum“ není označeno. Ligatura c.o.p. je označena nulou. V zápisech předfrankonské notace se objevuje kromě výše zmíněných ligatur ještě další tvar – ligatura obliqua (ligatura šikmá). Ukázka 7.3.1.2 Ligatura obliqua je ligatura binární, tzn., že udává polohu pouze dvou not – první (initialis) a poslední (finalis). Noty nacházející se v prostoru mezi těmito dvěma notami ligatura nezobrazuje. Situaci naznačuje následující ukázka. Ukázka 7.3.1.3 Ligatura obliqua vytváří následující grafické a metrické varianty: Ukázka 7.3.1.4 L B B B S S 7.3.2 Plica Plica doznala změn jak ve formě svého zápisu, tak ve svém významu. Plikované ligatury (ligatura plicata), které byly v modální notaci velmi oblíbeny, ztrácí v této fázi již svůj význam a jsou používány pouze příležitostně - hlavně u not simplex. Dobová teorie rozlišuje dvě pliky: Tabulka 7.3.1.5 Plica ascendens (stoupající) Plica descendens (klesající) Plica longa (má krátkou nožičku vlevo, popř. krátkou nožičku postrádá) Plica brevis (má dlouhou nožičku vlevo) Přepis pliky longy není obtížný a postupuje se podobně jako u modální notace: je-li longa perfektní, potom jí plika ubírá 1/3 hodnoty, je-li imperfektní, tak ½ její hodnoty.