Kratochvíl, Martin, hudebník, skladatel, hudební podnikatel, autor knih, kameraman a režisér
narozen 22. 5. 1946, Praha.


Martin Kratochvíl vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor filozofie a psychologie
s doktorátem u profesora Patočky roku 1972. Později nastoupil na obor kompozice na Barklee Collage
of Music v Bostonu v USA, kde sudoval dva semestry.

Jeho jméno je spojeno se skupinou Jazz Q, která vydala 11 alb a jíž prošla řada interpretů a
instrumentalistů. Od poloviny 80. let hraje akustickou hudbu, vytvořil duo s americkým kytaristou
Tonym Ackermanem, s nímž vydal 9 akustických alb. Později přizval ke
spolupráci íránského perkusionistu Imrana Musu Zangiho a vytvořili trio. Martin Kratochvíl získal i
mnoha vyznamenaní. První místo získal na Jazzovem festivalu v Přerově v roku 1969. Také první místo
na mezinárodním jazzovem festivalu – San Sebastián roku 1971. K dalším oceněním patří první místo
v Curychu v roku 1970 nebo Zlatá nota za kompozici – 1987 a mnoho jiného. Mezi své úspěchy také
řadí výšlap v roku 2002 na osmitisícové Shisha Pangmě v Číně do nadmořské výšky 7900 m. bez
kyslíku.

Věnoval se i skládání filmové hudby. Jeho hudba se objevuje mimo jiné ve snímcích Pomerančový kluk
(1975), Hřiště (1975), Temné Slunce (1980), Tankový Prápor (1991),  Početí mého mladšího bratra
(2000).

Jeho záliby sportovního rázu (horolezectví a řízení letadel a lodí) v kombinaci se zájmem o
východní filozofii ho přivedly i k vlastní filmové dokumentární tvorbě. Z jeho řady
středometrážních snímků, které jsou mnohdy reportážemi z různých horolezeckých expedic, uveďme jako
příklad dokumentární film Everest Trek, osm žen pod nejvyšší horou světa (2007),  který
přibližuje unikátní ryze ženskou horskou výpravu. Své mnohé výstupy s kamerou v ruce do Himalájí
pak zdokumentoval mj. ve filmu Kančenčonga: Čundrácí v Himálaji (2000). Je rovněž autor myšlenky i
producent největšího horolezeckého projektu České himalájské dobrodružství (2003).

Roku 1989 založil Kratochvíl vydavatelství Bonton, jež se soustřeďuje i na filmovou distribuci a
produkci. Vyprodukovalo mimo jiné první soukromý porevoluční film Tankový prapor. V lednu 1992 se
stal Kratochvíl spolu s Michalem Kocábem členem představenstva privatizačního fondu TREND, který
založily Montované stavby Praha a kde měl Bonton v letech 1993-1995 investiční podíl. Stal se
hudebním a filmovým producentem studia Budíkov a zakladatelem Clubu Golem.

Poslední Kratochvílovo autorské album „Siločáry“ vyšlo v prosinci 2017.


Diskografie

Zvěsti (Supraphon, 1979);

Podzimní Ohníčky / Plavec Dlouhých Tratí (Supraphon, 1979);

April Orchestra Vol. 32 (CBS, 1979);

Elegie (Supraphon, 1980);

Hodokvas (Supraphon, 1980);

Hvězdoň (Supraphon, 1984);

Stará známost (Panton, 1987);

Moravské koncerty (Bonton, 1989);

Spolu (Bonton, 1990);

Šerosvit (Bonton, 1993);

Duolog (Columbia, 2001);

Jazz Q (Supraphon, 2007);

Zvukobraní (Supraphon, 2009);

Jazz at Prague Castle 2008 (Multisonic, 2010);

Cestou (Studio Budíkov, 2011);

Piano Solo (Studio Budíkov, 2012);

Znovu (Studio Budíkov, 2013);

Temné Slunce (GAD Records (2), 2014);

No Jazz (Studio Budíkov, 2014);

Himalayan Echoes II. (Studio Budíkov, 2015);

Happiness (Studio Budíkov, 2017);

Siločáry (Studio Budíkov, 2017);

Letopis (Studio Budíkov, 2020);

Znění & Snění (Studio Budíkov, 2020);

Live Plzeň 1980 (GAD Records (2), 2023).


Hudba k filmům

Tankový Prápor (1991) – režie Vít Olmer


Zdroje

https://www.csfd.cz/tvurce/17782-martin-kratochvil/biografie/

https://www.discogs.com/artist/465856-Martin-Kratochvíl


Hanka Obernauerová