nřftc r^cf> ctný neptjpaDtt^wrty gij ttpi n> rozumné mu paffuťfytô Ipfffe f fmjc^u / nr|lt f gaf com ttť&c|ertptt>f poffau^no fcpfo*
spotí e t>jŕacp g f u opanwpt / a$g (ha t) n?^ ffcocfccřge fotr fcra* fformott?aťi/p nepořaigí |o> a ncfc nctycfttwif* ©afo gcc^
nomu fc taf írcfftfo/lk cfjtřge £ŕafjof (jogrijí/ ttofnř tt)gpattf|třťi/a taf pomáíjaťi «?řrnř ípjí' tuatt/p roípati fltřf fotr tm §fo£or wcímt mípů fofcnř/a gcg g fcalfftm poof cftfrnym aufí imoc; rtotrař/ntt íwícwaf/naf a£t)é fplíafcř ífcfáfír/ tjjjlnú mriutř ftglfoít ýfrf ná fglíařu {jfafcm •irgřf r/tf Dg f ti) ř f a jDé přřĎařgafge rojpáfang i* propcpafíiig fftti4ř/(af U f* pohárom iU
to
toiltfW fglíaoř píioátoá famt/«/<»» W' §gmottřotopm grafem, 23přjř&it>« ffcpj jpj'* tpařřé a/9LBi* otoccg fwé<* řjffe nřfog nřfDo ititfot pacljoíc nřřírtt Dojit
8pame7jtfio|íro grafem taf tofó&nawťi/geg fňi hř fformowati / nlfog íťtnnřgt/íénřgi/nřřĎg gařncgi/nřo fřauffířgí a mocnřgi, toppaufftřti 6tttX/a|fřP^to4čfmiipo5iíOíti: sví^o? eftn
rum maxime vbi feeft exertitdtio, noui uměn ti-ie/pueroS'
&tf7poftVo)'apg fťndttcíŕroit# ttiíjg $ptop W4íi/g.§eafemgiclj apjíoagc piU nř ffafttU gpřto mřrřg ftřaofjí/ fegofcg gtttj&moííte |"řotoř/aog přřnř mřf«/« gařoo jídalo? a nefmčle tpflf.if pčjgému: $afo nanč£ařém mjíflé Mnwém/ncfc twfcott>tfífném $o$enj/ÍDcít>p ^ 4fe taf í^řUi tgío potřct j/a$g ímtřr gafcÄicDo (lupoit)ařnaitmt/aca(řé§o fror« $cipcťné§o wtnttt nrfmfř* 9?cfco í> moí gtft gařo půí ftw '^ptíř notp gcn/a ncce^ jlupcň, col nafyte&ufyfy «4|írog)cíj ftořtíe fe fpamti můjfc* 9>řjfřa& ipjtráíi) ío§o rotí / £ g twe $pjtt>anj nemufgfo jtautí fii eenjm* ^řjfraDwfcoipřtwi/í jrtn 3Bf|emn ftořtu iřořccfnj/trf)cmu íiDu* uřet/ jpřm prefiřeí nj/fťotoe naturalis, íXo gefi taf gafí bá tvá prirojcnj/afcg fceiitt>of?řoit>ánj, a tri imřf coft>án| ip)tt>ař/ír|)ař přfng a ffuftnjí £fa* effoi meftang togpaufftřgc/gafo fton?e notn^/a taf ít ty/£tfciV řWltmmu iyjtoafii pfyftobnauwtí (9fa <£ůh rt> fym tr^Dg gering 21 Je fcjčtoagj w gcDné pjfm ntř&p roitytné flaufuíc / get>ng f mřřřému/a fcrul^c f ofirčmu ípřnnt přjffuffeg^ cg; :íi *pwej to§o ptlnř ffetriíi ffuflj/tomu fDoí
nedjec
ncdjee mclojie to ^eft /noty joljpibtfl. 2(1« fe 9 molotoc ibabj (gt i pobobm / f gatímm Unp tmi tpufoóu/a gařo ncřafitoéniu/protoj nřfcc* řj lař ořwgfíi «#cfo nfccrptoř aíinř jpjtoati cil pomatli pnfiUtoťoabpmriiitřbeČň íejlt to* iptopft/tágíifc ř Jemifjeafem/ conřgafé očo* foo: třm ptínč potřebí obtrgfart to^/a »čití |, fepráwř a tptójfni i)řafg fotfti, n> toftupowás ' ni/nco » e jtupotpan/. 2(lc toeími gefi wí frtabné oíom i prámu pfaňau Ďáti/famtjtn bfa fcm ntoUpt bp fe to mofcfo vtáiati' *protol ne jíefy nřřomtt«apomo{jfnáflróg nřfterjí /gařo pjfftóto, ncp t)uffe gafé foít / nebo náfttoi gowe tíípřt tojtoporoánf, a o fhipontárt) nerno* §att cljpóottJati, ^afoj pař gtgíibi ttfbat fem/geflto t>mřn# nřfco o třmi naftrogtV fami bcjmtjira po notace Dobře a tt>ctmi tofajM, a gafo ř|řagj nomř jpinwi fe naucilt/ fbgl bfafu (jufíj/aneb ginébo n4jf roge/ftr#n totafunm náflebugjce ^řafem/to pfiiopf(i gaígfcm a rtg ctmtí/ce^lnanáffroajprftg botoo&íti obpceg mříí* 21 geft ojittcčné fbojbg mo§f to mjft/ abg muřgcbnénotgnabni^au/ccřc/fřufirné a libé wjiattpcnj/nePo mijlrů/a neb na^roge ttřgařěV t)o (jfa9/»ř4|fl& tftebo treffuge fe poťjíí
©U nagiv
T jfjf ýjA**** ^^^^^^^^^
©Xojojfa mtiyspkwtm.
Mto($mUvQvUmmumQtP,iaU§tof(m tut to%U&\%tfcffugjt gařpřbgpg»ítaupiřbprí wnJHafTeftaunow a gmenotparpg' w, ia, alť $ť»fem/| to^o uf/robcfaftřpg f (a: ne| neb no* pofg notg O'efíé.ncb na páfau péiffefpg / a nepo třepaetujceníínapoegffffjiř: aíewflař tttfDg
nealefcgpnffířnaffeftau/toíť^ncbc&gba. fte * b molowéť ftoan iňtfáftínj t»fapno|í mag)/ gtcfej irořáfífhíf fjétřiít fřufT?* 9>ořemPg pař řteré ipjtpán) mito bp poinano/otom t»t j tu Ôftitpcc/fiifo fe í jW nebuDw $amé|trnárt>atU
3tt pař werpffeíiřém ipjwán/ / má fe nato fnaíM Äantorvafcg pef&icfeac'j §rae gefjo fpa* tfówali bjírt fjbrenwuj/agafo ářítňpogatg »mejecf>$púfoPH řeprpcfcjegafopoíof n> Pre ^Jbr&gjeg/fifiKrepeea&g fíěč/gií pař pub* onrenř^neptxřu^/garn^neptemmj. Hina můíe d}řapra»|J (jrneřtař tpjnfft vtMcttf gařb j S itponřeř nřgařg íbaři^/aíe ttffáf pif e peelta>é* a mgfítwé* ipřroáfa/a té] íemfjo a gařo ibe řjfa g j negápné&o pojná/mřg on gafp hto* mřg.
3íe muféf tt#tf g mcafé mjra'&jw/apg ně yřťříepfte/a tte&gfpobopmřřonl/ffer$ ppfjfné gfa §on>abo/a itPÍáfítř fbgí »gewiceng gefí/ £agng/fôt$ a goibopm^pp^tpamtJí. netuj
gař
gaf má floupatt /a no^g jfatočít / »{ř|5 «nŕfe bitonř fobj/botf/řom) / npjjami mece / a ntflfa íémeř/f bepp cfjwjlf u pofteti mřř/ncmá.Atomu pobópen bp bgEÄantorfbpbotyf PůgnpV tog? fofomolírápa wnřním neb Ifpoftji-/ n> jbařttoftt ftf afu ftajfo nabuf^/ítPP ro$proftjrar bfofjoru fwtrjo ppfíroff, garopáto peř| fn*§o tfaiuge fráfw/a|pg pobobnř gařo fonjcef btötat / crifi
f mefono, (gařo pj'fle CWíkí f^oái^mtle Ordcu-
loielfhico^) a to ro}«mřg netočao. Síebo ttjffecrgtpftpcaoroagfgafípf gfíefiafl: 5fteS Itf to na nábožné, a tpďíric mu|c nenáíe|j/ a ne pobojm, ani ocítí, ani trefíati fe net>abj/ jtofáí ffťř připucfjf iffi&p ft ŕto* ťaf é g fiubu neboftateř gafo ft nacfcá J| nlřbg v nřf i erócl? nepebo|mjc$ jpřroafa/ínjcbj nŕf ferf tofco lépe ncííi ttfcař (cpu t>í?tpatt tmiíáji. 'protop otom íépea,e fi míc'eti s «taft toíjo netnařg b>ř/ítpřá0tř coj m*f og fanta bgftroflibanec^oprtroifní bčfó/můjíe na Do; brán a nepgflhém kantoru fnefen bgti. Slit; to toiifo nem jmofí laumgfíná, a bcjptc'íítoop t gafo MO^ot g fafojgíia fe tupj/poncroabí ne tpflědjnřm tpffctfo ffwft a přjpabné gef?>
ftccbjf přitom g tohoto borofrm/ti fbojí ma g) rniřojt f ip|»4ni/a tař f ©íttigce/bobrc gejl
@ i/, abg
o ÄôS&íle me$y jpe wem.
ňh opŕáfítnjcí} ippp4m' coma famt/ncp sto* toarpfft fngtm piíni pgítltam fe »c'ilt ročtem fantom potrebnom, a nált'htym* fteporo* Sboru, WP m Äojfeíe/a foelfpíi přeb mnojjjjí tni po/íuc&aŕt/neíeprtp fe pfttt ffciffj /aíe prtpé nappřéljo »mřnj pftrpati/1. jp/tpatt omčíe. Äpma febp foPÍ Satí ttmfi pforôg/a (iíae pp* fomug/ ffopafb tp nefnabnau nř fee rau *p/feň ip(^na/}ipř<íntf řppjpp mřříP§p/ft>p|pp třpo xtitiMWMAtyttvtfmMtftti naprauwar W fpfltftg g Pta» |PPř éaí|tt/fftttáefwffnř obřte «i/promřmtt
1 oljgicj/jwfofjtř f Ctgí na íáonffco mPpagř pte řřřmiefricVgginřanřo «#cfg přř»g(T«gř«, £o$o toffř^o t>g ju tomu f M cttncVm oofaflm;/ §onřian«PP4wdVnřmwfnat>tté. 9Mo I cafícr>o fc n> ípjit»artjcr> (UňcVm froitmijš ťoí muft>ggffí/agaf poířřpf ťooř §fafu ttpř>/ mnofa nřóo máto togpujliti/ aop ogřa mflft\
jtřPau ipfmagjřgcfe řOPtá Simfhomd, Hdrmo*
nUMOfrofwtio, 2fpro$umřtt ncmoř gatttťa neb.tař mnpfco na (o mgfítfi/ a stmi fcianířflřnáipaťt nctfjťjcf/g fcdroaaj fe (um fn* typcmjíojbopirt a rwb fe>př ppííjjctti mpfi> ct) ttořorotpánt / fřercí gaf| nftPÍPpífg mníc a nepřiřadím zámoru (Mnjno %i/ťař taft | */ cwffťm ntprifajĎÓn můje pgti ^waíowáno* / .Síírjí kantor gtft twfmt »mř$ / rojumfgf fonforbacgro nřfbg t»přffwf[njíc$ nujicco. ííau fltfí nřfrcr^c^/muíc to oaniři/buť máti {Dar* nij (>ťa* odtau|nř afcg g gin j jfgffef t / a íp/»4nj fe oiooptfr/pub' gefiíi nctwímí ty<»fopnílio §tó fU elfle/fp^ř fant Ffn>< Ij&oflt / n?řoa copfe a> fbt naftcrgd} mjfatiita fogffuffi, ílofcoť pař nefcnebfujíeému, artcf> íecfcmue náfíebomati fmřlc ftufÍM ntP ncfpmtibpfí ťofaí ircffifo gařo. onomu gíopotou n>oí&i/fcčr$ pfpcfa ma řt&o w pocfjífpc nfta>t a&£e|mj >pánít ná|kbo tt>atiffyřggřu,att> motp (jřafufmtfcoťdc ntmá: ařrátcí/SÓíuípřp má fogejipotoebom / ntgíépe ge|i íůfiatpatt pít
prpí
profit notř ohcfié: a jtpfóflt? přet> t>m?íegf|}m i
fitootvfitm j>rt&Í X)tt
tt fe proftau not« Dpfcře, aňotnř gafí řjFagj aEajinř rař a,ař| nanotowaná ge jt ipúoati / gtné fePe t>mřlegff| fti přjffapit fppl im /a gicí} mčemj fötffi náfíet>M0f: g na ípío parnas mgc/fc nřřDp a cajlo *m&&m Kantorům ft nafcájpvapg to§o nřtto fámo gidj ř S9?u$gee ipafppnc pnrojen; ocinifo/geffto ani nato vít-mgfíj ani potom yamawsi/ itfyify ging tař přjfwfjhř.a pí/aemnř/Pg fe nato nafcfcmáí fna ítř/etřířcm fcometö; SBflaf g wnlťg Aanťot m/fta/cafu a girnjcft. pr7pat>noft;>g »tont 'fprff I ti »m; »řf» Atomu fcU taféytwí Dooře ro>* fauöW a,afp; má f řae/gař ítfyí/apg fmw cf>f řge ojDopiíi neioUftWá fočě pofmícŘw ncočmte 9íeP ffgcfyte fem nířt>g iPřfrfé »SÖ? u$pee Kán torg i pfiroienj řDeuoeiánftoj nařfonřné tát ořoromatt, \t jc ogřo p jač fígřřti/a ftgpp pro n4Po|en(ími ffoffeřo g čemu lafmáu ámfóflť řbpfiea^. 4 tenfg §řao máge oafottxtfi djtřřV Í-í a nepo ging tmftjím/£ruppm, a t>rfna$m §řas farem pifťaiKomati neo aUotvatva neo pře* tg p ong mrcfytjí g ípobn; concorém. fe profřa
fuge neópňfopňjí pujöfytf frfř# fe tař
©iíijí, pr>
tfjpaM me$g gtoétreffomor:/ gafo g# ifřagjjr íý-vmctvátítúto me*g ctgřu
3Ue mag j neTtetj tuto t»j[mrurau/f t>g| ipj* watif f tťr é gt>c metmi mgfofo / je gejl gim tří f o bofa£ati og«mjmi/a nebo íaefe f bpí př|ít5 mih gbe tťí nejtiaDné/a nřfDg nemolné/ a prowl U mritfttVMi mífti / mflár fonforDantem mufB vtyti/nttfitilivmífnauti: gafo» přjffUťu n> « ßifm'/SSoi'e mag bar« bobré&o/nřf po m\t flo w§o ipůfobu/fterfg an* noíon>ang w J J d ff
vffpš mne wftttftr • faukné(>o( e(mi)Ďomř(l«pug)«íňaíommj(ířřĎř|og mg m0 bgťi met o. Z ncfoítfo tu na té flaufuii / ok p bále na ginger te^oj toerffe fgliabácb. neb notáty gafo na tc^/opíébnij mifo|im>ř: 3tcm téfnau bránou beg. 3 tafj c'aflo tt> ntiio^clj Ipe^cfj/neřteřj fobř přefřormotoámagj/pítbár toagjce mejg tjm nřgaf^ořoífúm/toti^igeb né notp bntf »neb tri bétagjee/abg fe tafotvé fnU iotoáni ne |fu|fne7ořorowánjm bgíi Jbářo,
5{(ow(|ěnego>;eprppoíe§e'en)TbPř 9íř*
ftttj Hemp(>attce oejeíftnř ppfa^owati/ioflar to §o necafto ítnjcc/ a f DgÜ »cuitti maaj / (fetřjce apg tc£o$ fcfofii netujiíi, aíe rapflTc po ícmDíe fi/aog oD gingen totom nepít Ifyftám tař fror* (((/gaPopoeaupea^mtPřPrg gtm nelje amáf Dřfaajce. 3 trmfncnj co ja jfé in>ti/npprí lepe c*inj toijo fe Dopaujftěajcc/ncíli&g & gingm|>>fa (jomati cfyjce / ntmotorni je nata(jalt/a gařoj přjfíomj o,e(í / tp řaíertprg fe natyraít.
3lřf tety pař pro (enojt, a nepracotpttoff /to ťínj/a to nepříjemné/nic nef^eetfce atogcfj/mnřaj tejegeíl to tař togpornc/nporHe om tjmJmtoá nj/gařp nfgařpm mtjtrorcffgm ořororoánji.tt oípfpuaj, 31 tp nepfpjé tp?re|ířptué hnj/ f t»gí to mfnřnj (ě ajm, §eaju/ani| parljolctym / ani mujfřpm §íu§ofem ipjioaoj. 2ttc ti ftetyííáob fiiň); gfau potom mm Doorg (jtas.f t>$ mřápens íj jpůjop čacřjí.a potom p ídíujřřp; přtgW / a řtetyl ncgfait farní» feoe negmwDřegftj/afe mos ^aupoířee^nautt/gtíipmtpjceneí fopř tořtyce/ tt ířu/mřliPp př#e g náfpiní $pjtpatt(f$> t$/ j7 apg fe ppwof řiceíO»|lo«>aft/e ginjjmi jpjmaí gjíe/apo^WjjaDnnejújlátoaíi; «tarfppfa^ mi fppř Pglt ptyc'mau to|o app potom cifip tpOÍ * ' iggfoonirit. ftejftcřjl nejtogfiivo\taúcl}ati
MIH
Ii/ííf R toten eao naudj ořorotoati /potom tos tnu přitopfnau/a f Dpj ft toíorn po*ftarag)i í>ro-fcet/g$ pdnřům íáDnjf nic neřjřrg. 2( neefófg |o£o mlťmjm nepomfgjm/íe neřteř) raw ojdoo lír ipfmaťi cfjťjce/gmj'po cřorotoánjí »nří trefft ti neomfajj /gařjmo mtffrtujm $«íeřámm po |imo»fřu próm?f|ot»ati ofcgc'eg magf. ©af o m tŕ íPlfW/34ř fem worn ro$t»cfc(en: tařto oni ^fomsU^ataroaffern totom ro£ot>o(jo$tt>e »fefcepePeton 2Ueťétpřrg fnaD net tepa fjiroee t olPjrati/ponHoafcí tařotoé ipjtoánj/a nep pe| l»rpřa ořorotoánj / řtyí tte mejg gtngmi/aíe ppřáfffnř fe rmf/toajngm Urem geft nepř/gem* ttt/a řfcppg fecitiiřo tořum me$g ginýnľf
O E7e6eflatFtt fccplmttj
3tf/pott>petoičeng aomítjí ftantor/g na mtPtořcnemá íappmjnatt /aitořá; ffíř řt>gí ttt o množím /alt fám neoo fám fcujjg ip jtoá/3pg g ntDofíatřg to ptíntií f Mfi jancc^ané ftpé&o $t»fU tgfbefM o§Ptťo(ij poplňoíoaf/ait f řgó fteré neOo/tatřg:
■il^Síaíja&g fe Aompofptorům, neoo fřeaoateíom 'Pjjnj g negomříegflim/ že magjv
ee nrřteranříaufuít přřnau/notp magfcjítoSbi' fot tořt|/froťfíi g be(ffi/nemob>uce|ťbtpa tato; n*§o nagtrt/f terejog fe 0 pop notg píjf řuflfHř /g ř ginjJm Jřowam ofořo jtogícjfm přjipaDnš trefft A mofcfo: bub' pro ne(jpgno|i to nřccm gaígf u iwflé&o (řter$ nnttüj fe toffiibg íat jnlřému to ipnatt/afc cafio | iabn iaflátoovac^afeiačé nří řbotpnřdem gegtařé gpřebbp, apteípgfftií gej/buť pro ntboffateř caftt f bt^cmw.pŕcmg fjionxinj / a fcpft|§o |řot»a i0g§í|tt'. !tofbu&řna74třUbpťO§řa(U ffe{ 5o ípofobirofr) pofabiř/a gařo profííebef niif |gbfoii§ojtj, a fra^řofljtřímtfyířaf abg po|euí t$aíja?ía(|(rifpt|(iôgrmn^^ a fauDngcí} »(ff/ a nebo totfu$otp4ntm piln$mtoboco fe ípjíoťí iamčpfoang/ířrařř nefpatitf/a neb ne(meb po jtijjnauti mo(jr>ge(ifi nigařé nebojtatef iÚintnU 5př(řřab to§o totj to fyffnpk © ij. p. wté Pjfni^Oiabagme fě n>fficřni ngm. to; »erfft tom/ gofpnéřt pentje tojafi/ Xo |tetoo penjle m4 fpUabu bíaufcatt projfŕebm/eotií nj, «tefgttabgttPta geft fr4íf4: anaobpor tfyeí
ÍtOí
ffpfcfl pitem fyUafta pe/geji f tätfd/a nota ge* gj gejl b£au£4: «upefJUtebgfaf trotte a ce* \c jpjtP«ft gafl netp »f a jug j/|»»o bube jf «Je* ne/a tp ja @rba fpje nejn ja (Tecfca »mefefco gmjn pubce/a pafft nie neffette not /ffotea tefa jtnefi jaefeotedeVfebg nef u giftf j f«ij& $>ro* je| trtttf^e f af mubroteaf I« pfafu fn>eb> fpufobt fpftyfanemperpipafitPfpofu/abg am tegeb* nom am w brufcem welife oljgjbg fe nctopu* flif. 21 eafetegcfc. mjfc gefl tute
pocfem nef fe epru>n(frotpndtt>afo/o jpüfeb nef fratffjidj, neb belfljebmafterM mjftccb. öftere not? fau peffan»en^ / a trcpgjU fe trtem obf nofg/ma?
O tfcfaffatPtt ôOplnfcttí* íl gfc< Dofejl pof00. Xo ŕtcŕjí cwn toífcp, pffnicfc nd> notácp/ticó ntťfoďt/clj gťfífto mági rojí)Iné norg/toíijgťťng f rát f ŕ a Drufcé Drlffi/toelmi f a $ ipfmg: taf poPopn? cmfgafoop nffoljo tve lifť&o a togfoŕ ŕ(jo mn|e oWáťm ctyfíi to&afcft n«o farg roíí ging ffäffftrgj namaítčftgo, a míf íbo ttowifa pŕipratoen frpŕ. 2í nc&o fťOo §roP<§o a fjirof ŕ§o ŕaóam maítcf^ocfo totfa mpramiťt. ©afo pri té ojt notóinrf m íecoe fe Dá. Jtá p« í?dj no-teefy iftcrcjí prátoŕ profil* gt>au / gŕDnojtcgnž/ ioffrtfg notgmagj'cí gťOnojíťgné / tofoftn?
|Comf chordtis cdntus. WfPg (o PCÍ (JŕoĎg &^sr
tt mofcío: gafo totfdjfo/ítoP? pwpoprp; Q5o k nás ou& itrpfU fpafptclt toofupiťelt. &tá fjcOttaífaíakpitoátť*.
3(1 porno na ten ťae pojti put> o tícíj toť čŕ$ jprátog Dáwátto/ffcríí radému* äpčroáí ffito profl^ nálete toiotfg mi f< ojjti.
Äáíťgií nfcoíím poroim/lícíiJ twjg 0ií h^mi ípftoáfg pfctKtj mŕjta oríj/ gtngm ipi»4 ti) iacjnagjcc»
gjftbnj ť&wŕoť /to gcfi/
ten ßcnj jacjná
girujtm
O ju jpmwowáu j
<£pjwí/m4 frcůg (jCasnálcítíř twtřťi tamvtrmati n«D gtnt: gcflít Je má geg $ přirotfm prttö t w|ítj a §řmotnp7 teDg pii óačjnanf nařlí tg (jCas ncmclmi mocng, a fcřmotng/mjprí un ŕp a f ícnfft'munapoDopng mřř/tcDp ofglôgí foí U ipratptti pompcrufp ipufopné/fteíjjpgncnáí
U*
!#t?/ť& £eff/Mf< lid M' ffinaeu «cí>rícři/n>rtťí ie£t#e$ mtfttejj o&)íoc)n>aíi/wftj při řoncgříaii iu(): atetp pretojm a ne$ ia tjm/a úl afcg ne • ttfcau w$ §nrt>ja tffcati na pwnjm jřcfu n$ g&mlympoífnaUýpiwati/aíe teprtm) natřen tím$řtfa/ňe& fglíafcř/a wí> notč/a ntfco řgřaíi^ $p prrt>rtj nota nffratfá/te&g mtóutgc:- at>p tóř wh$tya*U$hmofy fb$fa ^fi grtařowg při tog&ríen; ffinářti g epocáířu totrffe a gtóPí<* cet|.JOJ?ááe přitom napiti afcg tenřo^ a mfcřoSit §řafii fitáfbfofoftf ge§o naljrajoítaí/a jnoto gcp1 roW/pofuřlmoíné ítuíttge/nemáfltt p^řmno§i> fgřg tp&oqícfe a p*fec$ a &f 4$ téj ncn/íi přjtjs gafa jí am^te&gpomoc fo&řtafto ctómgftiftt můfcS a&g netoíogcřp přete 6 gin^mija gcDttó jp;wař alt ttítřo počóířu a řonců toerfiíM téí gfíaitiuíf fcgřptíe nagin^ notací} ná folíafeácfc můjeS fe» # oDpoqmart/necJi af ginj ípjn>a#: 3Í to Jtofc* fftř mřf íi&g bo^ré pomocnjfg ktf tpf}íafu/í>tttí ft> *> mřnj/wg fe |anř nefcář ať&p §nct> tař fnatwč ítbaja&tíi/a ne$ Qimu o($$du nřgařati tóčmtíi 3fienřfpgf pomocnjcg ftgwagf ftyatn? mgtfee njí/proctí kantoru témtfmlit o&pocinautt mu ÍH* á^fo tPoDitt,nofgti,áafo tffim ná přflau )ifa b/tř/fmém grafem řogí geg t>o£rg m4 4 fpfó
gcff/tt>fferi? gingcfc £ŕae o{t>o$ott>aft y a to nite ýrc^ ít»fafíno|íí notp it>r|on>af t/afcg fť ipřw nř* f am wvffínue a mí> Dofô iwf(r|í: , 93m?tf mít a mfcčg |tfa$ magfcgmtt Stantot rw/nřřDc fcjtoá přtřátrán pomocnjř / f íťt$&p #nct> fpofti 6 njm iaŕjnaf a tořen4n?ař/g ttw flegfíaujttíc; aíťťomřMit>pfc#t/tct>g ten j?o^ mocnjř/mufgří>g roiunř tafowfytM mjít gafo $awor/aí>g fDpířp fpočuofca ipjmUm tim fyafom/alcbtvM ofofc $tbtn tya* f c f>p fiat Ät>cí#g to fyírt mo§íom>rftřeV£g potácení řan íoru řgřo*
T/VT 2fc fgc přfc ôfff ffuffhfet, 4 Ipôfornfôt g |tt>o(nřgt Jtaworu fDp| fám gebmiaijná n>(fc rijnřm gtnjím/ (gebne ncnyft mimi mt>t$) ntí Itfcg Drtilo prtDanéfco f fot? mřř/ Jírřáfftř ní přjlir f|etrnc§o a pilného, ^rořo| tofcre geff řřgš&gget>rté*to mo$eí$ti/af>pfám onforfpař fcgro trochu g ofctjjno/řondf pottrtnnoft fWau j fcc i náklitt ano flřoDtté feŕr í^tofti^ QUt x&z fřo/fř^aacoDgtn^/třcřae inamťmtjídj/ffe ř# tt>řt>i co proč cmj ncť> miinf totil &utf ij^trá^ nj/fcutf p iaŕ)n4nj cicfjc/to gc(t nehmotne/ fytat fr m tnřf gm mfco ttnfgm/g §ntt fofcřtaf c ftrůg {jfce l>o(?r^ f ajg/mo&a řatřířgi ip)»att /a íépc
po*
pomáfyitl ain$m/OMř g(§0 p ř tojo itafíj gU
njfc& ttco^toatt.
/^V ftu^/ipífroftcráu* jačjti Mo>fytaí 1 ti máó / mřfog' ntpprtoc pTefcřgnauťi / řuť(g^(ig(prtofpoto?í)om)nigfl;7« parito ne&gť potořbom/a tnujofg ttřtto ont;l/ přcfiíc&nií rpc&íe ří/cí přce toffccfo jp;toánj/a fpofii o fjtn topcíjájtnj, na horu nefc $ fíupotoa' * tunot: Z to yrotoaootořDřřgařrnáó topefo* fo jaqtt/afpg ntogřo potřtfy $r jg/ M pptog/
fjpttMtfcfröo pomíoanitu 9?ePO tofyo Mil p& »gffo»ánf, nebo yoniíowánj, co| ft negménř brge/to «^ negpr^abnřgi: ngbrj »ntfrgni kantorům nemítoPPfe to při§áíom/fd§naufe bom: JíebOí bře/toti| necele « práioř nečerfítoř {notg na no fu (jřafem wjiupuajce / (pobobnřaafo negaftj opt^febídf íter^l píete nohama atpfjfecřen (e jem g tam řgbá a f řabe)/a íeeřbeo f bej nenáíe^ wenm neipůfopnt bmoííe břřagjce/ gimii fc ipř» (Melodii) ndramnř j otyjme / taf \t x>mUpm pof ftKfeaťnnt tfífo poffauc^ati /aeaicfj neff anejjo a tt>o(jpjbné(jo ipjwatuVam fe wíeř au cp mono mlcjgtpo/neppobobnégf]; fauee ř nřg* f emu tpofpaŕŕntu a i ^maa/e^mu íenocfm; £aftjípjí ŕa^ŕbgbg mftf #matt o gingroi forg fftáůrnéíp|tt>an| ťebg mffeeřu to^o appas n/ »fliecfyirofi tpflfřř/pen; obrdtf/bg negfpôl'obtí Iťgfíj M* Melodie anepomříea|f;3m;it'anfo#
ři 3 fcn/pgfftfeg mofhipng a ncnapMtoifcDInjí peťomoo gménofeoDnř opírícř £>euociaVťo| íťjfg niiii fčautt OuifliWae a ikpo jftaignora.
3 cafotp^tnf ipčtoáfttttt PgřoPg potřeff kantora o fpíngm a Hmotným jtofcm/app gc IDríotoaf/léiti Doru neDaí/ áfař ge f ícpflfmu jípgfu přttt)řpC/apg fafrg potom tafgafl n4ífí íj to mjíupotoan j/g toojtopoíoáni pratoau m no j] Jadjotoáfoaf/a pofajDc galo mffptcřu trdfi ít^let>řř/«te,ť€rfhoř, jo^oaniim; §řa(ťm gael řřiíffnpfl fa|ť/to gejt/notnř íořflfíňř/gořoogno íp popdimař §řa^oe«w fwgm: geflíofeoj taf Défá/t cn nif Dg ontc ne lícíc /anij mu f ř|tupuaí/ale in íf gafoog fífraDf a toíjfř co (jaP/a to natoffcclj témřř tiauinijr»7fotí$/na foitcgcfj tocrflií íoíu fo pon>pf|btt>ánj ptl. ftcoo &ffecfa tpfaffc nojí ílonu Faíij: pomoenteg pomaíičfw Dofů . fc gařo pří o & moííe íá§nau/ a ářantor t # rpos /ýrf^maUiía přío o mpííe fína|oro bíjPřřd^íc/ / a protoí mffccfo ipf ttánf nemůi giti fytabu/ řogl fc taf naippSfjf/g na nií|j; fíranu o pratoe cc|tp napratoo g naícroo ipříoácg c&Jfr. poDo bnř gaf obg popfopnt $úň na íctoo a náruent' ^^-napratootálwauíifpofu magjcc trft$/#taV J*A -pt anfbogofofĎgppff pifítatTg §řa* Ptoo* giř/nigafípp Dobrého a notní jjo Qmifinum) & toafu geoné notg praař ncípafopifc in /«»w»J 0c(? to (pří tpcbnt ncpřjpaDná af|foP(itp4»
fífr &tj/®e|tn U s4 K U>fy potřtfy/abg Kb bgfo ipjňjani potojíífmo/toíií gbelt tyto í^*3 pijltš nfiřo t«ř i"t gejťgtj* ntfnabno Doí eů not tofltcb fcřajjoícm bofajjomati/ťtbp pocnií tjm rogfFe/ (ottj onřřoítf not n>0 miíibg mři o Dg«gnř Jaíjti rotrč/íopp, gtn Dofá&nauti mo§f na&oru/fbťí tojtupuge tyto bej nřgařt^o fe opřt nttyufppnéíjo natajjánj: taf abg fe mo* (jfo Ptj pon>gjfott>án) opřt bra§«ř tterflfůíP/ a iwp ctřá gtj" do řontt pjfm tyjtpatú
ftej leť taf otoau m jru totom tPÍbgtfg íátfy* watt um/ fnabnčVa jrcÉájTťtomufboíbg mářo S&ítfigřg vmitia třcfj ffřjíi &řaf& tpfmpoíoánjV a effuporoánť ontc$ to COíuígte fe pjffe toboí prfmitpgřumm^ ^cbp řbgí má taP náljo bautrtff fe gaf trcff pow^fitt mtořDa ofoliř not/tíDg fe nafjobtti muít/fc mářo powjíjff* / a taf mujgš potom opřt í norců porcgfíbrcatt: a neboporc{ífl;ftlt přjltě rcgfofo mufps iaefř po nilowaí va to obé gejt §anpa/ponřf ub g fffoDa Sfcbobg mo&řfjttHiePtcrg poffudjať í tyůfobu nábofriojtt bgti rcprafcn: 2íno »mřge/g rcboí brém írcgfu m/m?ít(tpg ft iprdttjg/tttbo DbgulcAte; gaféfeájti/aimžog ncpgCo fhaĎttP rojumíti/ a tafog átcfe mafg fyti moftf ojtef / rai>?gt fe na; fett)poprátjm,an?ftcrc fifoDg, mbo toapoto. St(í dof| {4 *itium$cft$atá& n>a§atop(ía ma
^^fič f aÍP^p/ncfťcŕ/mípufpptijí wgpaufftž ô) popoonf gaforg (jfaô ajclj tofrolc potíe &Ptoafnf3af^«>ýfp{jpdn;gafonatP?ítitp0taf
3onptt>ěmu »be lent'/ negbe př^e g^bnpßegne^ jfupnfelj npf/neígařopg fe nařalbaunottt gert natuajo^ tpař/gařopp mřř r|fatt/5ej), §eo, {jeg, tmhtgť tař řtPáct': 4«/ca t)fafu gebnoff eg né§o,a |pfrr)^antt>, neo ogpirijjo nemagjíe/ g »n«f<ÔÍ f« tař naťá(jaet/r)ŕaofibífg nemá íaf g)íi/ap^f|čm&faofaťmaťeíe: -2Uemá př^c 7*f gebnojlegnř toinjttVpe* tř$ pořade fgfía&č fft nářom cHánj/ amfalvau fegafo rp$Pi§aíij fem nep tm* ^eftřdf gefl to o£p$ba/a giffc fnamenMfo/ftp, nticfyfcmfyo, a tař netopen* ťen^o t)řafu/prptPÍ f* íp&p »gftr$aíí n4íe&
®Díu§ŕ w>««» gejl přtíifihé a ^obftwépo fpjdjáht'. 3?egebm pomn/tpagiee fe tjm t)ff(ect)íiep(í / imuíiřofi, a bpjtrojt t)Éítfu ftPé^p prořajotoatV při íaéjndnj nřřoliř -braftnř fpífap/třeoafg nřřbgeeřanfíauíuít/ fiá třjíct) obřřagt'. Saťne garofy preb gnujmi' .ftantorg prefer wjřatt e#řge/a potom pař roj mgffr fe o iajlafpg p gintjmi řbpí oni weímati lařet 2» nřřbo pař togefftf tfauřattř.má/
% iiij* (gařoí
(Stfoty fe na řetřie tr&afc a ncpo pooofcnř foog#4nnaftpt&ocfeřap« nt fwo^otínř fřifar napína fO « fa>&3 nepoforng, a tpgfbfomgífc njí Duel} / a nc P př j its na t> »n Jut topfpfg p:of a i ua,e nefaupj fařotv) jpewácg, k gejl to gtnpin Käto rum.a otoflem toáfcijím fpofŕuefeafôm wcfml nepřigentne/ an&g to nřfoo ndooíng, a (joríitpg |a (ťí^ompfíné ftaflf ojoani poátř: (5oa,né $ gtnjíjtnt áfantorg íaŕínag* <)tyfeň neo toerottJgí ířnaMťtw* třetj, neo na cttorté a on#m pat t/ «f ginj peran taft fwými (jraty / íečpg fprflhoj? notpřťbnjc^nťbopauřffřřa: ale mátoť gr(t fa; rotogefc *j6jfní tonics pg tp řgío*. špoúiás if, tafoio^ačinanjnipřtné/nepmjc při neřte* i^.intob^c^.-'«f(ťc«^7íi,. StyEglfi nřfte* réWmřrelio átmíoia/Je nřf Dg nřcopoDopnéí |p tomu »cinj/g nuj on taft / nctořPa ani vijí em/ani tofjo fWfíi vmřgc/ani cafu f tomu ina 6& 31 gefliřf fop? popře optnřrj./opřřaeíi to fpo ínammitgnatřceij ne$ čígtecfc notaclj/ncp řgííapácfe/obřřá tento n« přti neo gějtk
9>řjcinp farptpéjjo nřfog pofpmenj: o potáí ifu/tgto mjtoagf omfty a opatrní Kantoii, i» Qe íojjo ogtpá pptřepa / a$g ipewáfítto
ntju
6 Gft&Uwpn pofpfcbóiij, €i
M\\wpii& to mmtfyx f pomgjji f< wUfMtffi j V pomiří/f nřgařřmii ti .ýjfnř itpfáfff g# o& ^ t>eínf/a nc6 čafn nrt>ojtáít>áf l fe/gařoj fpřj]hř3í fíjmu/fař 9 íii»řáfl[jmu /a řař g pofřuíttcDítiřg?
2* 3C nřřt)8 ítřc^ Ařní íPí^íi P* m4§agj/r4t)i prw mU\ ia* gefí farau/a tař
gařo zámoru na paťg ftlapagf /ntftfagfct/ a$g trefj, ne& ířtt>rt^ iřď tt>ppo«>řt>řř> rtcř n>p; ipj»afc 3CCDdim00^nřřog incpamřci/nct|| ncDÍařojli/rtřfí>p i goríttooffi oprawDow nfc fontu / a nřforou fnat> exphil*utu,f ffor^ Ide/afcg n>$Dg prátD^ fmfwPDgí mtit $U'~~yy&é
ftafótfu*
/T^ 3icf> vaium 8xjpaM imfifatvá* .
w>« a itujotranj íacátfti ^jffnř. €oj timá/négař^ai}oe ft>gt>á agafo nř^afau jíoličřn fo&ř t>t)říu n#o mtonmx ano ft t\U
f) *>♦ íofco
!ttij$ ftfcj éafřfa J^á/Je prwé nej to potufc ty gctmau ne(> g li^/c gmeiwäf ď,a, a n#o g, g, gařo nřgafé fíoiicfg fipému mtumnf. ffofcntcc itanicfe$ftj potomfwau Ďaíflľjí řeč ftaWt / a m-táp ftp 5úpcmciKBřf»ogt} feflCéljcgfa tt?ř/ f u/g tft a pař £ncb $at jm ttptutD volat typtá®*
íXt gcril e mimi nrt itáffrogt SWiiigcf£ mi fe ofyragj/ofyfrg mag/to řgftřc a řřepec a f afp ffojTn^a}fiPnř rmirt/gafot>g morem t& tih/tostßtunqhatffjmtti napřcí t>clhtff> p gctwi fíup<ň njjk, neřo tp^ffe nejít tfuru/tta fřuflj/nfJ ooma.a Opfóf|ťřoc řoít/fDo má p omí mVg^Äfppfir^mni'rwfirot»«, jftpjpafto
fbo wto iwftttffnofř Bt'mŕ: >?a pŕrt mi'fto mor ému, a neb tení nofo wbříaaj b/í&u sotafhn a bab) pobní Křřítoru/a, í«ř».
-
4-4
4
í' am] bpfc, a £ru0ô w ofobác^
rfJacefjipffní cíjťjcf/opří gmait jtoíiŕfu nemé* nř ncpřjgemnatf Dffárôaá/ íaftor ^ roíWíj pr ton/nom na t>me/a m Druftau frajg toru o gc^ twjíupeňťafto;
--x.-
im*^-<-
±3t
-4-
©lni paf sc(|t?l_J I ] lúu rojĎřfuojce pr 3* <*4 é 0 fch) na (ři tafte: —
±3t
y&ficmcfyavuů p bwbť f* $b4ft pobobnř jafobg (ř nřřbo gíbnau roýbřfcf/ajafe fe naiwate f tnjjbvtf tcprnm |np»u bfjtf: 2í tjmf ft Mwáni weí
ml1
tili cfy$tiüQt/a Äantoru pwb roiumntfmi yoz iMáiaä/itvtafiťUtcraty/wdifá geft íwnba/ neb 0<$o fám tebbáí břae w $n j/f bg| tu jtohfřn §neb no pteb řírá / gafobg ncpřfn^ Änoff Ijf pŕifabif napřebcf Ptrgtu. 9?eg(ě>c gep note Žtujm grafem a rerftwgm / tottj i ffotmom; ittjm a gafo JiiPjim profit int»anj/pro|tř jacjtt wPgofí^fcňgřjtnofowana/iříbp řt»o tpelií f au bpjlro jí) f>fo(u fwfyo co to§o prtoc/ tpflaf ipůfbbnrvi (iŘ wmiř/rKÍbg (o fám fpatítf.t; i {opomenutj neb ineoopatrcnj ft.
o ro3ôcobow4n j tTott
rgofocátřttpjfnř, nc& trerffe nacegři mcnftynofg: gafo o frau^ße gdw na* ftgřt černé / faf je prof o prcce ncfaigfe taft/ aniipřttwnofa; í>řjffóD íojjo tento
v...... ^ 3
jD přebtumt gc(l anon?ánj t ipc; 2 nebo nřřoo omílegffi tařto.
3 nt;
2( nepo jefltř fřepčegt íafťo:
' *é'*t4f-~—--•
^roi?e/peí třcfe čtgř círrujtfe rtapfeb fíogíť 71**/ cjlrl} gař geft nototpón ten n>erl tt>ij w ^ií"í^ '
^ Xařotpé paf rPlbrppotPánt noe» mt* pectj|ř«(íiigctj/nenj or)att>a/ale inamenttá oi&o pawffaf tař řbp^pg bobrg kantor genj g r}řa» »|f(etÍ3(ie^/Jwucnj) toítí a gafn]) gumřnj epoí třefm má/»ctrttf: 2ííe baítť fe w to «n gení brfnatpftfafiot má/neb tuppVagmář neipufp' pnp", neb ncflforemng/íebg ntc f a(jobnéí)o nefro* be/naflrogf t mf (trnč r)o£oíanj:/aí fe téeoafg ní řoc^omu g jafmárt mufg/g mgfí $*woror»wT^*~^ fonř|<»óř(Ž}opott>řpobo&nau/pt}řa5 ttefforeí ^ mtuj ftem o|bob4m/a nabto ppíttbg g nebojía; ttf geff tř to x>mim\ faubř. 5?cfnabnří fe »r« pec (Caw/íř otpt přtpobofoii'/a wp jřntpa, a n>fc §a brojow přirottmd.
3no
2fno gefltř 8 togbornjí &wtor fbbbp tó ca jto břfař/agafj nřftetfc& obgčeg / tt> fajbéb>
toerftc JaČCtlVtcDg >//^cí> b bobro/ a ne ráj-témn IcccXÍřornc |e treff;.
o wytofowóttj #ttáču.
Qítt paf >*few gejí/při tt>gbrjott>gš oni geffťř neoobrjf
gaŕííog |ři#řo toí)o fftiiáfa i g Jac'fná přeoce hfufcm ftopnt ging toerö / potogffuge t)ŕa|it/« to tom gin) ípř toácg otnířnan. 2í ncf teřj fě nehiíco pogclmau frojumřít rno(jattce omgfrti Äanf orotoit Dttuj/co fe f o t>řgc; 'pa nřríerg pw ficgjfi pomocniř / oomnjtoage fe Je fe Äantot jmpítŕ/a cíjtřgc gařo wřriró reíotoaf t §o / p i«č> ne fám poDrujje taf gafj prtoé jpjtoáni opií přconj toerflfoíoéř Z fttf fe nřf Dg na§oDí fffoi Díttoá mjcljaníce/ffcrál rtřrbg Äantorgf mlče* nj/a poff acfjace ne& ř pnřiou/ neo ř fmidju pití" tooDj'. ©effro řbgog ogffam Äantor přece gaf I prtoc při ginpVfc werfTjcfe taŕ g tu toporječ finářva paf IjncD to mgfíi jboř/ťo gafpp poto)J fjftti míří fformwge / iacaftojíífe neo njje/ gafj potřeba fá£c / neogřoog fe flařo tafototljo ne* ipufoou.
2U*nřřĎgigmgcfc přfřtn ®Mtoňm orní* fnauti fe přtfjájjí / ouli f Dgj ftanťor ntpffícnPp: ifyrá/neoieífgrapá/a toíom fe fřoná n>er$/<* on opomene iúnxmi i a neo nepomtif ftertj toerš má iaijti/a neo řDe na frtihácíj gefl nas pfán/nemůí taf rpcljle fpat řiti/g potottř fe fem ptamomlrmva ncoo řDgog íaPttcmw tteopto
ppi
poručeno ipjtoánj to nepřfťomnofU &ittf era pieDn#o iprawowatt/g taříbg geDennafrnt^e' £o crfae / #g nřfog oba far nectít* Z to tej bgtoá řt>gl (i faiaťcí tf e to jaqnán; mage fe p gin mm firogitt / a gingm ipjtvánj pornctti/ (ecbg nebgfo f omu: nebo \t nmtje tofiíe nmt4 n> ftbec jnáme ge jt* £>. o&porncm pař tomuto rôfóé netotty mi fe mno§o co mfutott t/neřo (ft nárunem;rnř ttfaufcé M*nj7 geft t# ojjatoa/ (gařoppřjňařrátřO pořobná f tomu: gafo f Dgfcg gonář řeffí) mec mře nelít ffufft7íott£ afg mcígftWřg/abgpř|páffťgegnemo^ř §oanf íobgtt/a cfjoDiř co fcajanf $ ócafem:
rft <3e fíé Wríww gefl gafé$>ffertt>né Áfiná* Qm> řu to toronatoánj toerfte po&DtPi^otoá ^cxřnj. 21 to fe pftgág t af/£o$ kantor ffinářtogoríeti máge projířgeDmtt>rati§au no* w/nifam grafem netocV/g itoebe f onee ffinářu nahoru /conřgafg pořřopec/a ot>tut> fpčflfn? potom jáífe^ pup; Dořů/ íacjitage toerffc
$tntt}o fgífabu přebro/gafobp máge bretbo fe* t%au pření t/g r oítt>ebf|cf cm nafjoru/a potom gf ttm mocnřgi »beřir, o nebfaf/ a neb paíicg nafúN&cřtrVancbgařobg foPřřwfe naboatVy f terauí pot*m$gn'm íépe a bált íaítfí tir> ©a*p4^ fo m fftnářu pronto roerfle / a faiátfu bw§r frörest připomeňme pífnčvtařto bčŕáwagjt
«nij bgfo* ítruge n> ofobácfj.
Šafo»é fftnářw gafo ocafu rna£oru po* $bnn$ománj7agařofíoíttfgopřť t)Mř4n^ bru* jjejjo werffe pwní notř/mřt geff toeími mtitatt lomná/poJruefyKům fejbá gafobg to ne SCan* lor/aíe nřřbo ging ianjmfcbč a gern« preraz ge tiniŕ. SSíá to poručeno bgťt trubaťnm/ gtmHafottJCfftnáttiíaojířomťímmeími fc bo* fóe t rcffuge/iwfójftč řbpí na mřbřnnau tráu? bu geben fam nčfterau notu traubi* / a fftoti«w Äantprptppt ©ťft t# fftnáfna řpncg geßo botö t fabro gařo »geibeeo řonř/a nebontafotPiťg ibomtt fraígti: atofgtjttěl gafo nřgará jtolic'ŕa/ itanjlbo kantor po boŕonanj obporinu* íj ftPt pefabiř. 21 tP fe tafíp břge/je taf otog Äanfpr tpgbrje ffináf gaf| bfaubd náíeíj/g po; ípm m ooftt jfrßne a| na gafobpřo* ikc prapprte ntP oeao ttegafg roíťá^na gea prtpř/pptom f?á(jř bropet bPfu/a přifař geg f larpiťgníbpf flpaffu: 3tíe tP negtpfc buffc njím, ateuffjím Äanťprôm fe přu)á$/ (a nřá řteř) potpm tomu jtppfnau« břřaaj tař ťafíp) fbgí ojtonau a Pbgcfti fe tp ípjtpám/g ppfont'
am fupi w^Ojtum /41m gefjtf p&td* <&n#
fu fcofbit at it fy> Mtfm i♦
tfatyl QoboPty gcj? onomn fmljfne mu as $af t/ftcr# «(ig gDoofj &moH pm,
3 iji 90m:
6 Uwmttém CaBtowottj.
jpomocnjf mo neoofpriojt" / a nebo pro mnofloj? gtclj/f pg & irořáfítí wtom g n> onom fautč ipjí tpagj. 3(ncfog potřeb) na nřfterém werfft/ *ub' |'př|ínég(l^o,bub' roimeaäf?gftfôo ivjtoá* nj: tt i rautům a gení opob4( áfau / QCafem Äantoraípratottt íencmo^aucc /jwtóffť í'Ďgí neljřmotng/ale tenŕg, neb temng gc|t / jpratpf fe pratwfu neb rajfifp pofgmttjm* 2tte oro lamp ořořo jlogjcgpomocnjťg/ meřobp nebgtí potřeb j »íjioatt rajftgt/ncbo p bomnčíe vmt* i j Äantoŕj jigbj fe jato.. 2t 3afoí omrŕjím ne |; njto(jo potřeb J/tař kantoru neb iaemateft ' íartumnerojumřgfc^mu/lepe geftnčří>p one^ řtert íájlřg nebratí m ruee rafftge/ leč pro mno $gtnejpjwagjeg pojtranácli t>eš* aneb pro 'pacholat tej netbgoc'en^ ipratbmj» 9eV bo řbgí 'Pifeň magje g notg ro$&)lné/gařo tripld ncbgtnag) pobobná buoe jpjmana mcumjltť fwDle jprato to 9)ía$gcc otom banpdj nřřoítťa
not bo taftu tojítt/m)ce a níénř gael řbe náí Ufr/ ťebp bube fmgm tařtománjm mjce plefít Äántorga gtm přeráíett/neft eo gmtprofpj* matt: iwta\]( mérltbg nřrtcré jpomocmťůw nčco SOíaigceroíumeglcp/agmé to(jo nejna* ůH* P^tnm] a roiumng luerátbg, fe w
ftoáf
rmáeVfbgog wibKtaimauk &amwcL/ctn t&* tm%t ipíítmřVtoťiJ talbt not í cátoá taft iwtá (ítnj/to gť(l na řajoau now ytautftm porotu/ 'lutr ona Kcíffj moo řratfífY
(£toá(f mhm néo wabaiai mámit gi matou na$toafi/ío col MgeOnitaoyatt noft. o $a o#>oou pof fáoag j: @5c|? nřV řffrgcfc torrffttto ff otoa pocaíwij;promřňotoaí lipťj meljřjjcfc potřco. 1
Co| tebg op>4 íiwwátio fb»í po fátani , tteoo po £ťenj nřtco fratféfco djtoáíu SSojj nes řo moWtíou tp fooř jMug/c^o/ípittwít etyt> ge $amor g tofímí i nřftcrř spjfnč cmaňcS tit přjpaoné toerfjif/a promřnj fo(jo tocrflc gfgí írtčiíimanf^prtořřotooiiťó ttoř fronřgafatí ; ifpjlj př/paonofi/oup' fmglfa bopírtčro / antfco tofřfltttořřc^wtnř«mí itáfcft oorácfttj / itofij fu patrn %>o§natuWnmm ofooř fíXrogl « |Toa«: @afp to orte pj/ht / 3*M tofftťřtti toeofcíc © tty'» fa ffbtoa/©ep| g mg mtřůgm*
píct>řř<ítoagi íafío / ^rgfía mg miřůgme♦ i
4
■
ytmftmhwú Pjfnittymtmú ngnf/ tveré po(icMij pře&řřátuaáj tařío/^g nuE Arg« fie: 3 nebo/-pé roteofiu
%oai nenutíc trffeligaf á Q\m to nelibé / Jiofáflr bgÉofibg řafio- a cwffem ob přjppffnéřio kantora fťer$ U tjm ^bitoji njtipu ftPřljo vfaiotvati cíjce Domnenj
^fafé (neefytí: g ty píibámA»%
fbgro fubau) toto gejt; átbpí panter 8M ge|ftř mfobg/nefr ntwf wefott jtogí fftí/ňepcénge etoabg frogm ffřobáitt fteréjbg pitně m bpřp poroiumjípař/gtntím ge fool of a
íatí
'fykvovanfttW vtálcmé přtgfmof fttgnfftn/ a ntíPrairoíDati pořu&í mojné pracovat $t>PČgejí třtr) ťáp flřptmgct$ oípřcgnw a fám fefPpHtPe/gtnemu nem$e wřftti /ten pop* r$m kantorem ptjttnemůS* 9fafl< ppmnřfgm wnřnjm na*
tymat cumpu fhUmtíá, p%& gttttjm W \W
gvottib/toí fent na fřn cae ja potrhne yfaufcií ftamprům řu ppnwcp fem na; pfař/íaf gařj pjítt ngnj mp(jnvfnap ne* wffe f af ftpřtfe a přtgemnř gař fem e^ťřř/mgf naťpappefe ťimn$pg nřfpmn prpfpřř, anetw fířobifíábncmu* 2íle Je mim o ne>
f ťertjclj ^amorum nemaře proftpjtt / pront| opároám fe U mému ťpmuto fepfání nemem* ffem frPiumřti pupau moeg/a ppge fe íp§o f frgl
3««* *g
to nřftmu mfalumtii/aty (hab mij/ mm put cfnrpp&rbii: g ferino ftfrarfem nitu*
mu/tařypbopnčgafp vmnUo tc$o mn>im f bp Pgř »c"tniř/a(e m |i(o a Aancoři prp(třáňi mjbg nř 0«řřj»nmíři) {pawmj wpgíi* gj.íppíí gmeíifbppí Demne lam břř (obu t pm« ráb*
foam
g»řw4tg tofltcf ni fflim i magice w fromabu fe ejjwřnčíe/neobracegjíce fe fem ne; $o tam naffranp/aťfe (jřae neír^á*aíe po fpofu gbe: glmgení cpotál gfau na wétffj po«t u>í ipjíránj mřgte fojor*
a, 3J3fficf nípaf gen| ifiwáQi / a ítoftíffté ťtt přjffogjíjí/tta kantora pea mřgte/a ge§o to |ac*j'nauj &řaftm frogm mpřebfl$agíce/na tmi* íéaneptofc natřtfjí fpííabř neonotř rocjmauc ipjtoati točme a přji&iffhř pomáftcpt c, 5» #fafu &mťororoa neb raffif g fířťřťe/ abgfTte taf fpřflhř neb nefpřflhř /gafl .tamo* (potřebtt jnage) cfjce a přjřfobem ofajuge/ tpffaf cerffroe a{itp| $pjtt>aíi/netoíefauce fe|« gimjmt/ani rn jmo gine cíj roáf ag jee* 4» f g na tř ppbánp ppfp ařp t/m Pgř poctřn/ajncmu po* rucVícťbg přinucen pp($ kobnjícfe přfcin. 8. prtpé ml iacneó/inameneg butf omj p pp flf cjcp. neb gináce/gař 'Pifcú mgfofo neb njjfo gbe/abp potom butf pomjouxm neb pp* topffotpťtti ncpřfpabnř nemufgř: s». mpfft?'»e |áu bucfywnj nebo tUtfm ícCfg Capali toten cae* m tftewnífiíi paf/tg genj gingm ýac \náá n#n? regotoatt a neajplt $roocnřtu> notg pjfí tít/Q\v$n\ neínáfpí tattunvfebg raffige n> rtu fit neber/lec fbg&ö pteo tebe tu wnHeaffjfjo ne; bgřo/pro ^pramen/»pacp^(at/a neÓtřcr) gení ba Iff o obíebe fauce taft íppoaa h 5tá íaf to; toánj bfatoau a neb nogau gafobp falfowaE/ piine fe tnarug.
«♦ ftapofírt^Doerégefl Rottem parna tomu aty gafej gtngcíj toffeefj »noeip bucjja fivibo a auburn třfa/taf g břafw ftoc§o jtpfáflre meťltbggeg naogtné jpufofrnbyfeat acfjtoále íSoft g f n>ýbřřáro bitjn jefc t#oafc n>t> jflec^ttí fojit aipantfofli ge£o febé fe ani buírnm f>tym nevábně nejaíib^uge,
rov
fytrus imor verijfdlß menddtid gmd,
Et dedecus verum Ulcere>turfe volunt* tmpdtiens veri,curioßs dt drtisd&ilit,
Foccfamfi crimen commemordre votes. )Hinc drdens odium, couuitidg djperdJurgunt^
Stepius infano pr*lid mtrte ruunt, fefoiff cfec^^ fj? vitium7 hie rectis farei* recufdt^
Et crehro melius uiSlus dmdre negdt. fyieere uera licet rumpdnturut I lid Momis*
xAut odio dutfurijs-, dicere verd licet, iudice ndm iuflo verisfdtßßund cedunt.
His mm in minhpis qua liter iße notdL
ft.
ttmint ioSid Deo monthspfoBe reg* ffiUite Months Urmind doStdDeo.
QoEtdpldcent itti, pldcidds his ddmouet iure% trxmit pro tdli dignd Uiore dibtp
oíG LECToftEM.
QuisijuisamásfdSfamprtecUrdcdrmn dbdrtt*
Et cupis ingmukfubdzre verba tonis: Quem<$ mouetpldcido dulcijfmd Muficd cantH*
JLrtequü dutlrymnos compojuijfe cupis. Hudmc fer cupidm celerí wßigidgreßit^
Sic et enhnpdruo tempore doSfus eru+ Vmis opcs tdntdá monfirdt retinct^ líbe Hus,
Quem tibi nutíc lanidčíd Mwemd dědit Exiguus licet efijbreuibus fedmdximd trdStdt,
*Arnbdges longds nec i>dgd multa, canit-Vluribus omißü ípfdm ßßmdtdddrtem^
Monfirdt & a* nSidmpoßü ddire i>idm. Cdntibus &pidaddt quid7 dißjrtpet dt% fonoris^
ofiendü certos cd)wen hdbere módou Dijcipulos pdriter-tpariter iuudtitle nutgifiroš^
Infituit hos^UosJkpé (eudrepvtcH* Hune igiturgrdXo cdpus idm petýore le£lor9
Nectepmitedtferre laluri onus. Vteredum fxs cfíf fruŠtum noc ß)c?nitodklctm*
•Accipe Sblifon* dum ddtur drtií opus.
tma řceclj> přebemj fáboft cfyoaíitepn4 gcfi / dle giftí neá mauoroff gc ft / pro pŕjíiô" marnou mře a U opmnf p4ře poooonau / to nefatöni ft wopati pr4ee a mnol}4 toéftt »foíom4n]f/9?p>ž mnoíjí i třet^ f onomu Jtyrofiratomi ortpoDopnřnjPg ^ttmop/řtertjí metifc(jo gména fcofáljnaufi et>třge/€t}r4m £)g4ng meltřé $ap4íifc7 nepej* pecenfttot'm limta fceré] $a ťjin pgti Jnaf/ fb* př neDopufhto pfeřaigtu mrtó($c$ paf Im/nfu winjmvf teř jí třc^ťo Dnům nafjicr) inu
&2
$g fogbawagjw gaigfu fbpty f nim přifiít ©tařj SBfefjt/ totij Xanmcg/Cicero a gtnj/fnímtPg fe pnut* wittncmohíi: Z gafí febřae tptpgffábáni fnt!} bo gaígfu naffeßo i gintjclj gajgřu/ taf fe yobobnř g tofftatam a trpbátoánj rojíicYijkb «P/fnicef půfobj: a * tofáflté obťřcfe ítbj / řťeřjl netjm smgfŕem femto bátpagj / aty fami fe g gine řpratpépopojnojtia po|omg(lnoj?i pro*
pujp*
pujpmaih 2Cíe (ibff e cfytáto a mp řceřaféfio
" ty
fpli tř íefhc|o Jgffu a nep QSlijmcfe fmjfcfc g ne* minrojcfc Jakobem Pa g Sřá$g Jío§o ctfaíi p JáDali: (řcgaf^mte ipjfhemi p nepjitec'mjmt g nc jpůfopn^mi/pa g opQ^mt/mgf (i ítDffé la* nfpraípmtgjcf. ílařomj fíomu rtetPíiimtiéí mu jpcrojtraíonň pftcfent/a $a ťjm pofmřdni a po§rD4tij'/m)ífc wífijwtyepnécjjmáfg (jppní fau/f ppnemwj*
gOro falpmé wpppoíné ítM/^á itedfefttfypfc pratomati/amíáimíp|o gejlppfíepj. 9wo P mamojfcm famopttroíettj<*fomefa řřapotá/ fwU má §cgnp(l přjřtlabů a pompejí t tomu/a &atcm tařpmé fám miif/a Qim přiffťpfámá coSgf&eagář&řřatimřftY ^afpj pfpm pw« 2v<
a g mrtafjěm gajgřu preto*
fflfyk ířř/pf řut>| tfópeř pgř fwtta m třefyo na*
■
; flftc$ famed? gefltl to fafom^ct> fcoioabnjicß oíjránj fe a opjgenj neptpebŕ/nemáŕo to§o bp* %4>Áto/$m*f tg nřfíeré íoítřct}ptatpfm nctřcba pciti to nut magi oni bobré(jo mtftra/gcnj gc taget' toá* 2íle |e paf neteři fprojin; a ppřfmj t pŕiroienj ípafob ř tpmu magfce/g budjj; £tpj?o top Ciif f o tptaucgm pppaftni obcpána gfauce /g tjmbp jc íaméflfitaíi poboínř /abg nčfbp pjfmč řunřrterau fŕojtlt/ftcbojtafef n>ffaf magice ten jefe netoéCj »Pförn gaf Spratviti/f ceraf to tpu* fopnřapřjgemnřPíinitt/fPgi ani mijtra f to* mu magt/am gafjfclj iprá»/a w gtog$ gatp* cjfclj toljo t}lcí»ati není' gim mojnéí pro tgč libí a na Jábofí ncftcrgcfc ťafotpgcfc »to^ifem tuto néco o tom napfati/pořuPj miPbřlemv toč ře U to přigato oDemne bube tpořenív řomu bit pe potom a neb gc(l ngnj wjce báno g tp tom nelili mnř/ten tpjce abg patVpotPinen gefí a bu* t>ť: paf li řbo tuto mauprácg maltífau tp* fmf clj obíátif i cljtřřbg a gaf o neoí ttccnau Jjanřti tennectj fcpofmjipa mnojjgm í<\t)t\ifům / fte* i)l o tafptpjlcf; pobpbn? ipřccclyto coj fegtm
M
74
U öppVc wiNfee/g viti nefoliřajÍD (etg ncmařo pfaíi/a id nafle^o tttř tpffu jfatpng muj 2>o*
<ŕľor Georgias sdinm, a giW. Vtkficle&ot
3 íatjmMw tat 9 »<£ec$uto/gen$ f»ře* toflěcfo íp/toani tojbg* efgpromřnnau notu wbmeloéj mag) přete fa;
toero girtjjm fe ipjtvá $půf opem. ©tne froioau Hymai,ftttií at til bxahxti mag; nxr; flato/aíe u#f neménj jpňfopu notg/nej gaŕj #ben tm prtotu' toerf ípjtt>4 fe taŕ g tofjitf ni aj Do pofíebnfôo: íecpp ogfa nota twppgitó/ nep írogita/gafo tote mnim, a Cdutilmm, Utttí tořafínř » n4* ffOí toau ipífař/náítíeřp* 9W>o ŕboj c milém ffeň. @eff if
paf >ptfeň o f teré f oli mecg/iíé nep oopré/fmgff pínp/gáDrmjmt / fummorpittrrô / a tyf parnými feomp/mgtfnjtp, toerfífctj/f{aufuticfe rggmicry a fgllapácp/f rátce neoo Dfauje Jaipřenpmi ffo* |en$/pop(( tpfaflnojli gaféjfpu: tař aog ípjmáttim gafj notg té ipufpp gefí/ mgpra mpwán ít&ř a přjgemnř pgťt mot}ř»
£gíp mffeefo tpřep t t>e| fe foíi naíéíagiV gaf J neggruntomnegi mp$negcft/to fjobnř ffau ti má 0ffen/taf apg mo§řa ř fmému egu / nepo
foneg mifinému a gifíému fmlřotoattg pítgtti to ge|f/píi ppfrudjacjcfya naotoipémáejJcfe/ťO;? totré ťiniti:
n íjpoft ípčojotPdft/ a gafo »f|i p mgfť (ef tatt/taf app tmé jp/iván; ppfŕucpaŕum a otrí
fpffem
ffem WPe nemr*efio / at< «pp řáM HfaUc^w li přece Do fonte.
a, 51 tocefefi f iontut fu /potřffent /IftoftV a neo mnp/n tím pi»oowjtn/nePinte^poe^á> íe^m tpřtem/íottí ř nřf terř $nt$ (jjíoati/poí ttdttfati/a gafo píipujomati / ipjcc ne|(t profit tnEumem nc&o c"tenj fntt}. 5. TOťaféonřc>mn)opíatoott)4tifmnřfemii »foií gafe-Pft* nřfteré wpowgf 3<»ř 95ofca c^máliti / }ťcfco / ťe|o otmř fce láMi Jí. e*»
/kw»wyá«í crfwřícrf ťfe Jtfrjfi articulis chriftitn*
relighnis. 3Uctoton#rfo máli ipi
ipanim ipftfopifí/mtt^fgiftř nccoliřo topctotces njíawnř^Pjítt Jpřmaf/ale g^jfeňneo tpřm wnřlc 0 Wtón,« gafo po nřgařě ffbrmg flit fc> li/9íeP gařlpp p> geji mjc
neípflEpřeptgcV
Stoopaf wřcp dfattpotřepne ináti Ui*
Umu ífmfciteli «fk přebřoífm/
pro fnaDnegfl) S^k iwtófftř ot> prpfijfcfc pocljo* penj/m(fccfufiimmuto§onapatero roý&říe. i. rSD)EipratppotřePn^)fřapateíům náleftf fam^m třm wřcem otiic^ fint $>ffhř: 2, f farnímfolifo ffomnm* $.ř Dipá'm«m 4»
1 řřfott
7*
f£l*ttji#tn 5. ř fampm ©gíla&om.
tiáícjiíř.
Qfg> <£gptw «n gťní ťfy* Ptftiifftt tfmiti/ ( ma pomgfíttt nato/řtcrau »čc tom' djťc latpřiťi/totií oeVm ta p>jfrň Ppn má. 5ířcecr? poctitt$cfyjtofrfinj>cfy rařofínjíc^/ togrooltí teog fopř pilném faupem cd cíjccě ta fummu togo m jti. tftepftn/fflt tofro i mů|ťfť ytyoviti/lt počna
mpfít/p t>Dífáá mjffo přátna pčřttér)© (ať ptjfraPnř pot»i'm)$ roílifapdj djamrapj fctřa* nau fmřfíhau ro^ofi: pof&djaci paf. fřpj po tompícfřgfí/tcmiřé pjfni ft jpitoánji(|íoráfíť pgříiog tafowg Äamor/gafo Äompojptor/ ípřtráf 0ařo ff toPatcl)b«Pau ťaf mnoflo čttePÍ nj cofco c$íe ř ftrrámt řpjtoánj přigjrt mcřo/ga* f o řPgřg.mototrtPttm ftreíiŕ/a cfcgoir fc nctofe focjítínafloPofc po|ían?mtgo/ alt gntD gtpfft v ťtřc ňopočp.
Alty 2t>
X
$pr4wy $ wécem ttólesťté*
» 3 Jtpfófftě puí)ffp o tpřcg fmuftK nařjfár-ttf a Ppřmplnau 5>ífrň ř prppuíenj pofíucŘaí tutp/cft jíi Pt>řřaíi gfa fám íPeefeř/ a ncp f tue řfřeo|íiport(mřa3)^jcmauginjímftP? tiíi nefi>erjtp| po&paíotpaít t\\\lt QUetuauj; řp(Iccř fmutcn gfa a fctpřjn jámutfcm an fc Din? frřce Utofti ncroipřtjtpá/tcbáí naíifatpé* fmutnc spifnř jirog/mť famo frDcc tujcpná f řo tvait rucíjřofti píntpřjfřa&g gátané a f (tnut fu btj paipé |půfopg/gaf o fghuj pramen tpopg rpppáí máti Puíe. CTcí na í>ru(jau jíranu meefcĚé ř potřffcm a ra&P|ti %Uwí ífničřp fřřářeg tc|t»p/řDg| frocetppfřflenf gafo rgfea ípwppč pp^řijcnpgcflyanp.tpffccfpmpcp buefyt rappffí plcfagj/tmcb. přápořá lipau goritoofty tuf puoc pramen pfjíccljťiřťjc^ f íon> rojíičnau &ognoft; $ fgíeng/tpfteť fnabnř půgce/tp maře cljtpjít gen ať gejf mj(ÍP pc< přrf áfcř a §řuř u ípůfopné/tpjí ccaťpjítcgipámlt^/nclíi giníg tpmno^a Jjoomácb. Xomu gejí naftPřDccftPt ADa;
tp|D agfang pjfm \ f fapateí genj u> Šarmu t>j 3Bgi$řofrt>ce mé fřPtpp Dolré: Sno fám fpán Jtrglwp Dj/je cjmj frixegeft napínfno
ptom
vtom t>fla mftttpf. Z ©eremkás to topmas towaeŕfa/93oíb (ptjD in *rte Poetkd praný:
Verliafrmiftm rem non irmitaJequentur*
Z nttty pft téío pŕjttoeVg to§o DPffnu/^a* Pol rojítcnc afau pŕjpaDttojti pn ftbec&/ncbo nf fDg tpepfeíýnff bp g fmtiíni/n?ft>g roje níf bg mé tie fytvaaj / tat brnb pjama ynvctfni Itpffá wcfou fanwjbtfoáv MfDo geff tpcínrt <Ša wnowa ópufobu/neb OXatfotoa a,en fe fynhm ťt/ffaufatt neb reptart / f ormauíé fe co more nfaafé/ten necfeŕfe nebátoá w Mtánj i bujua. jej* ípifne>|tt>eáfff fpgbg taforoébo rajt>g Jap4 ítf proítbltínpnge^p/apggegicfe ppgc'ege neb ffutfgPgÉínepP neppCéma(ptt>ae/« fe>em a,e w ojffIwoff owefti t>fglpít>af prán>? nebo nepral wh Z túťbo Jaofe napbper (gaf| bjíntá pp* nwt&a ©í»ngttineótt>)bpbrptltpp geft/bpbrpmp
3». flňf
5prdwy l w'ccetn náležte.
fmfymfattfl\w$im*fo(t/ft»řiít marnp|i/a pnčiniCliPg fe @a lan pp$a$nura/íoelmiPg ípůfppng ogí möge lotip toffaf a oment/ř ff íapáni toeefeřpclj ipřtoft 2t paf WPp (jo fopř &wdj Pánř poipratoif/ o; flíccfyi$m'pp náftrogcm ogŕ / ř Dříunj rappjt; titlct> a pptř|]ttepftttjclj ';# Meknchton řjfátPaf f>XÍWCÍnf)íttytEobanusHeffui, ftaWn$ Toetd
přeřcflr$e&íef:f» ienemo^ř prg pf4ti
Uds,T>ndwJn<]uitßripßrdt,fid&h(ecfuit venu-ßd de elegant elťgit,nec inuéliua rigorcmhabu.it
t p tam.
5, 3pg eafc fnáje a p>jpečnřgi moíý >pjfcň l>řfat»/ncní *le prpfíeftiíi fppfprioeccjtM/app potom mnofcaw rotficnojr; íořcp7fťcrájf"fetu ppwjratt PUře/nepgř {cm ncp tam ť: ginam ne|
je. pgtt »c'inřnp/??api8 fppř íp prrné toffccf o pie (tř pcí tocrfíotp, mflecíj třdj tořcjj pořáoef /g pď tefcp a gaf pocjti/gdf co a c'/rn roiflirotpati/fte raf g jatořjítpg miř /gafp taf prám) fe o ÍOer; giíumi íinjicti Q^octůtp / Je fni&g ^neidos, tiegPřtpfopřiřpJiř/fpořapaf/a taf prpflř fepfař
a ppi
&pr4wy ř wccem nákW* 7*
« potom tcpmw wrňůw prámř mtf!romfíg($ pobtwn j (joDnau t>t>řrarfnt(ni. 5íe$ fooj&p pamčít to^orné a wtpu fcpfircfto &gr/mo£roř fcgmu tť pomocp m&ptt(třew/fgc ginaf přtfíro Qj/y
Kíe tt>erflutt)/nc6o rnijj if a: Jinqhorác&fit
Infiitui currents rott, eur vrceut exit?
%o gejf/jjmejř ctyřro vbitati řc&án/pořom raf ft $ njm Dŕaujjo jprawowač apórar/ajprotl DÍDÍrn/ t#říána fcgfti pánttňcřa ř vtntyvánh 4: 5?cmař4 péče ma tyfa p oto/2l&g wffrcfo ío ocemí 9>ifcň %t má fcgto ctjlř pořátmř ipu twne/a gařo f?arwnj7nrf> gaf o (írom pojíato^ no/afcp řajttó rařofeff rořep i^řatt?nj/na ftwm mj flř ftara/a nefcpíp ne$ nmáleíttř přť(latt>owá^ ng/ne& opař ofcráceng: owffcm ařg nc&gřg gařo rojfcřang (írom na fufg a fem g tam roj* twíang/faríefcg ona raťoícji ramto/giná gin* Ddeiefa nc&rjjce fe wljroma&ř* 2fíe aťob pocátřu tt>čcp gcDng ia t>ruf$migt>aua mii iftt>erjlt/gařoraíoíc|iř ratokjii íPřcmt p|to^ tpg gcjl pnpogcn: ®ařopř>feal> na té j>ífni g*3Jí pocaícř/Sg nu| c^tpářu ípořcnau tt>*t>á* 5* 9?řrt>g tafŕ fŕufthí gejta&p negetma mře
gafo gf£>m (írom o gtf>nom fnřtu tt>ýafa fcgfa/
aíc
5př4wy čwécem it£le$tté»'
ak afcg nčřoftf gtcf? ncpřjliš weítf^ a fftrofgcft »íat o fcpfo/tg fpořu fpogenp a egrtnocenp afcjj řgřg/a fajt>a parta n>řc afcgftoé ratoíéflfg po řáDnřipratPcncntřřa/ncítoárté Jfřittwé nefc pojcfané/a na£romaDu ímřtenř (metané: 3af o taf fí t>cmř«io tt>té g>jfht gmj poqni íSů§ fcofcrg íotrotp ftpc :č* w ftml faw «gřt fpoíu fpogenj řomonow(toít| pružen j a půrco t>nf tPtltřé rafoírfíi)tt> ťjeřcii (írom / twa tvítfíi twa mcnffir/prnwj ma jr* tt>crffti* &ru($ tttf* 2ř i;* £tit>rtg íi;: 2t řajt$ rařeiéfffp fwt tpcímt přfn(/roipro(ířcnťa fVfo f* t>r|j<$ ma: $t>4pafné£o ipůfofcné§o pořáDfu/ twínn fcjwá nepř)pat)n4 a ncparočfíitpá ta řcg fa« gařo roífďáng/neor i i fe rpofu/pořátřiiiiifíp ujmi nmj / tař^c f]btt>é mopfcp promčnřnj fyto fai fífofcp fmg-fíuratg i pátc^o fcDmg nefc ofmj> $gft/í tyitgrg* fátfntb fftfymtfyt/táňa fc íupamřť iplcťfí . ffcgi :oiwnu nenapomáhá pořáfcfu přízoímé£o ípůfbt/anotrj íbá fc je ani počáťftt ani propře fcftt praw§o/amfonce ndír|iřé§o nenj/nej taí tvfó fpofti ne přjpaDnč fc motá.
íMmo^řftpíunřfomunřfDofřitpíttwt ntíí/f£>gí^g ftgffc m^pjípagf 'Pjfcň nřfwaw
Wenaíeií tonj poř4t>fupřtroienc§o/a loftaf Jt>4-ea&g f* t>fítma proto Dofii UU pipůfofc přfné magjc^ 2f nemáío gejí tafotogcf} Pifnicrf/ gafoj toeimt x>iitttn$tfytaf wdmt řemeflnč (fa )mjfri} gafo ta/^oioff an pane o potojlaru téj n4a 'pane af potoffaneme*
,0 tom paf poř4&řu gen£ nenj příroieng/ AÍc íoíifo twtpiiř fcpmpftíenjí/ttwřmjfan naioří ft/ro l>jřře Jímplifitmomsy to geji prátoř togmg* ftíené ro5fítřoto4ní tořcp/poDobnř gafobg raro^ leftf |?romu přtřiř nefc pfttoáiae fřnffnř/abjj totDjna fcgfa Drjttt fe (Iroinu gařo$g tu togro* fiea. ©ařo n> té gtyf nt/3B#iitf na* ^ane af potoffanente, ten třetj toera ot> počáffu taf %t přiDárt a tPčpfcn/gafo raíoíefř ot> ginuD tojata meig gwé wřajínj tu trjrofířc ratoíeftú 3ř pro to£ ne na f4rrt toitřo přiro$cnjí pořá&cf patř/no fcjírt m4/aíemt$fafé g nepřirojené§o pořáDftt Dp vlito Dobře/t* taf afcp pefn? tocoj má přM Dáno foti ot> ginutva ne& i Dořuwc&ftttfefeu při £mtfo/r mWák přtpogeno / a gafo pníjčeno £ řtorou ée£o| tirgetift má fcgčo* 7 ř £<$o til mno^o gefi/je&|tó4 o$n4>d(e řaDřgi pf otoi #ř« ř«rpi vfaařau íi hc^p ftokn ^e&j? ^>mříc $
tof4
íttáttn tfcíj g pnřdj/gafíog fe řcmefínjifu ttltfe to/tpffaf prow fe mimi pefni fpofu Dr||'/a ft>p| »Orrdti fc#nwtcřg nc«t)á f< (jromapa rpřáfcn ale prowáoťř a nepp ffňura/íaf turo nthtomaz ta von tepaná vokf/aie přfnř a mi|lrpipffg fřo |ená řec'/gafopg fc gcřno < Druhéfto rejn?jgcřo/ ageonpprafyímtpájařcv řt/g e frptgp l j(l> ořořřem / cefg oofaffínj « pP Drujjépp oDbříeng fcpf/nc abg pp geíno(jo ttrfjna píiícptí ft>ru(jému, Haf g tpcrffofpé tpífnhtalty fám abp cc$ ogf/a ftpug iPrjprpař jnigfřnef4$age Dp gtné&o/ a gtmj tg dp nř(w prtpogen wjfař ř Dru&ému prptp4$fcm ppř4t> fu íořťjj gfa gařo tDíé » ^c|fofífmíc"enfmppmlnauji g t?c$ pafigři ^rafcet^ ?č, 9>řáč ©eremiafam w gine mnp&e
a£!(ač to gcjt ne fnabnótebg ťa pjftň mojjfapg a mlŕa prebiť ffauflíanm pafftjamgcfi tofíg ([«*« / ffowa i>45 0in4pobféftoéf|po^t /ígtul mjfiPg metá |e gcfťna íaftm 6«jtu1épaf p ní
pubcP|Jŕttittpoŕábfum?c^g nwfítfy Wimts nej gebnu ncb btoe" agi pobiť ftoc^o íbáňí roji fiiŕotpaťt pubtfeô7ťťbgí>g mffa f a pjfcň mjtí gmé no/jť gejl j gamui/gen tot)o (jčfŕ ptlrt?4po m j f o wpjnýffíťnj rtcjatťmňott»af/mf(lb pťw Jrô máofgfntťti' a nepo plero hmagiabafr ótpffctft fmgffu ttťjjfaeflofoáí/a nťffup kcfaňíp proti
* * f. v *
Sptówy 0 w'ecem nakuté.
rpŕapnojti p)fma Otjaťér}o mnat afjowaŕ/ apg fhaD napofletý 9>jffň tvoá neppŕa poDPpná/fru pánt g ncmafftttjm g ncf ŕan|m/a nepo ppprému nít/m geppmatóm ífaŽtntmu mínu, *>. 2(np g íp tyti muk/ato cgl fotr tPftřo t) flojr fnřiíiuíPg fc mřřifo mpř/putř apg fyra VĎclj ctjtPářa nep moi>íitPa/g najpjraffp j p jí |tm pfŕhjfcfe ppmřDřn) / (hne ne íaffonv a jto* §o o ffpjworoač p/lntťřu: pptopnř gafořg naír^ařrPilicntip f ntfftffa/a inl§o mtfirotpffp gejfc*^ vtPte fořnet nep řorunfu. Haf -ípWtofc meíifé tp$4ťtnp|1i a popPínpfti oni Díra mul t/2(mP:oJí ftaty / a'^fttf^ti / při fřf 4í>ánt f c ^ifnicřp/ tpflťm témef ŕrrffonum ínómt: Te Deum Uu dtmm, Ó9»ppa rftwáífmf. 2t(ť ŕftoím/ t afptťé pjfnř potřťfy jfuffmaw popoíncfi; m; rauíg&o/m Pifmjcf} ^ř^^o/fmgffti Sjírřme bPpře íPřDomcfco /pM?o wtipu a pojaté pamř; tt muU
iu XafřgnatP/íuJTjpamafpwati/^afřg f ttrjímfott $ tití) PPgecotm (ípjená Pjfcň p$Do ptna pgfa/nc jfírang ffouvafe j fírang t»řdjj m»
njm<4mpliJicdtiones, ppétOttí ttf gttJf c rpííií
n^pfifřaDůi»PÍ)tpaá)řftrcÍPťrau Puť ifro* t»cř/ftÍHit^Jř(>ÍiiínípřiNg ftpfanp gfau/a
mm;
Šptówy í vnem nákUtéi *»
nrno§( (term tpeímt inóme/g«f© t> ná* rreffa* »iöip to oc'emjí to <22>tpíj pfáno, £afcg natocV «rt) ftoořenifcb/icmfrgcb. neb^ínj^ / ínojjdi neb nelirogcb. bá wagf fepřjřfabotpc: gaf j wtí bříi fě maje m té Plfm/ ©afojto ©eíen t too; Dám. <5rbcgt%&c$oít%ffe/@rDce mé
fffitotpfleft» X>N^2tt»«Mř|}» awgfc ngclj mnof)$d}» 3ř<í fe pař nřřoggebnjm ffo wem cefá ftgjtoria připomenuta fywá/a- wfit oi&obmo gafog ifajeno f řotog / protoí o fa f ttttjcb. frotpfefc obfájltnř (jobnč nřťo napfati: tpffaf ag prtoe toto oohnám/U přjf řaDůto opa trn? potřeb j «|fft>afk <* m/tt faul» pft wpioofcnj
ffuge: fteb přjfřaD gejf/gafo twč ojtrg e ox bati (Iran/a protož nřfbg fám febe ten gen! gjm ffermnge mofcŕbg oralgtí: taŕí tuto rtfpřfpab nt§o přiřrabu tpjťtjm a rieft třebas gen bPtte; ním moftfbg mffeeren cgl p/fntčťg ginam pře? tpeflt/neíltbp fřuffěřo/a nebo nejíte om/niř. MJ 9?apofíebg gtotomaf o$bobift *pjf<ň/ fbglgei? mjrnř Dfaufiá / čtořajfť máít merffe tratf é/a geftlt ftgmna nebo proja / nxbítás
p mnofco rnerflů pgfg bofft mtfírotpf řg bglj fřo
£perf wp i- weccm iitilcjtteV
Uniip&ifagrdtid, fief fur fe poftodjacnnn 9>riitiib na ce fgc pefnep/fnt aiYbeau§c/95er4 net1 tfrgfiuo netoinnjfc € tjr» ifpe gcft bntf fr4«fr$ifni#g obffott/ ttejli gebmt bfau&au/
jwrf rfw @«iu-frgfte ftralt tc. tia teYttl (iftii.
©ejHifpaf materia (foft| to?c ta off ere] mabgfij|Wí / tóro tu mt; Cojl: €& yoif* Sum 2íg£gřříPi fřtffanfřá/ 3ie/ífpfft ftocuZnti wťjmi tu gení má repaicj: gaFoa^|tta£>fpafpt(:lináš tg fám íS irpttj. 3«m SBoŽmcž mřrm': $ijr» 3«m ,0 ©ťiufrgffc fráít: © jrt.
efoíi ftott) g m fpifpYfyWPo ft> pfánfó g w tpjfmitádi té&oí aaígfit/gťpnřcp/ aařo g ft> mfurocnjcíj na wfrffjm d|íe fe »íj roá/tpffař proto nemař^ mfom mů|c pott a má roiDjt* 9«pp ponřtoaDÍ 9>jfeň má neojíít tař Pfau&á aařo <5pu» nřaařg / ($Patt>řof|j paf <* Jitpřajíj wjťe propujnajcp; mju profíípfi m/p muf^ť tfpgp m piínofí ffeapafŕfe tyti: 21 to při ťřdjťo ftiřťřcíj. *♦ 3íop fřoma PátparPo gtyfnl tpfajfnj yíM«ň«< řťřrájog mfajínř nákjkřa 11< wieg ontf 'P/feňVa neoonaffeřa mpfíi pofřwc^ace obtab/
-Cij. řam{
tmí tfítiš tppánfm »tt)řf?t/ p»ť ř íjfefH/
ř ř«t>0|ti,f latofttf Uim, přjjnt.naDígU @« foyíjltob mi Wfnt/£) ípaf^řt 3$ra&eíffp> - %tcm/ 5>4ri f Potup ofcg rotoné: nm jí gafo&g mafotoař U$oím / bj: fyub ofePau ptá ft toítfatt/n«f}tjtc\ 3tem toij f p t»erflf< na Jk»Pm«tojpůjbp oprranr: 3). aSfij. a. 2$ aťfau fíotoa furomoioro mnoljo tofb jatojragjcpV toffof coí náíejf: gafó ona/ (Proč jsřitoř fť §nřfo4o7na otočtcPg pafto g ťtoé íwo ponřtoaoj rtmt4 ojíf * toeími Draufi!p/í ftň/g f fcraP tun; co íacfégo potojä PDgJ gen to; ffccPo ffotog naylnfi g ocípofŕcptigíttU 3. 3 pupattít fuinmotPiij á ttefrojumtfc&íiiá téfapUnicntfmbto/tobt gaPoopŕuň4P léíar pop oorařg/a mc na jem t nemoha oljoniei Ui-ngjojfótoař* fprotojítařfummotonjouftef6» toa/ app gím prpfo mp^řo rpjttmino ^(t. % forfait fa gic$ Ubé wmti oogétg magj/řoju mnřgffr a ca&řgffj / ftmttffeoa» gtoř4iantdj frkána fytoagf /a tiefe g njgfroftíoto4rta /a gl j Itptm přtffřa tončgaPpjtogf* 4» ©řptoa tPiafáoĎrpjítíti^gttiíícfjjíwo impi \t\itymetiywii toeímt fatt přřttá a pí jV gemiiá gf»ocff4/glrotj tořcgafo roaí*ío4na óp>
tpá
tvá tta mgfU pofrucfjacuto gařo »i$ tt> (J5jfht té 3$ atfjauwc^namé&ořťí 3ífm 3ígÔT^ f tví ííffťaníra.á)?fig(afo^mtŕrottJgfaug ta gcní §gjfonj namjtagj a fa gfau gaf o (|fp /ges f|ío c'ŕiwŕŕu pogebnau mno§o mmgfl twebait n f řeoae frřcc Japáíj / poDoonř gařoop nřgaf é taímíe malomané přet) oa nřfbo nrfomtt po; |ft}& £o£o rábí ofrtoagf a twlmt přjpabnř ffípétpřťpíibřjřotřtíj tvffrfg/i^tt? JPffhfä/ gtcftl Wfo nedjtg pripom/nati: m| rabčgt při f rab Dám naonepooojne pjfm nwjí tařfo (los gfO?co mgfg .©atotba íťpfíi / ani (Samfona fgWgfö/tn mnbřcgffj )cry@rřMiaícm, n>č ffidůrp retorgcfé/aíe g gine' mno&é n^bor^ né fc §obj fřeabatetám p)fnj: ale fíirofotty ty Co otom pfátu 9?ejí íeť aefí nefnabno přřná / přjfoiffiw/a gabrná báti {tom i a wlbgcfg to
rgtm fc bobře ťreffuajťtj: profoj nemata prá cc tyti mitfg/neílt fcácDna tafoiuá p/fn tcfa flb íl/ 3Íte co tyj práce toíomío jtrcote ? láíno®ijficilitt>{faf íenocb. ctí nebocfyíitt/a Oípo máto nafapd f tyl bále přes ťřt ffofg nechce. fpřjf fab ťo(jo ntáá nané-řtertjclj p)fmc'řác&/peTn|fc&. agáorn^/gafo SráUntWtyo/ftatíir. SO? jťt>*
rptmum aflaujur/m
n4íeí/»
'2líba' Pjfeň Wttátfá neo bean^be"; Ijfenatoerffe/toicegtcljnebo méně: a* litoerffotoéfau rojacnýbřaujjj / frátegp gebnojlegn; neb negebnofteonýgafí na fteré pt fni: ©ac$ paf fotí ojau/Dcí; fe na f íaufuíe /a
neb
€oUytu\üm náklj. 9 4
hc5 gafí netutajtró íiŕagi/rgtmp: ^řjfíap íé ^ifnfrtBfffmob>q> jtrcořttfít/nepe $cntř: ttwfít má čttjŕi f laiijule /to gefl caftfg tpcr ffe/ f oiicowc paf tícb. flaujuí) fopč poDoPnj u>infc nim (])llap/a nct> fanta ta poDopnpft fgííafc/fřo watt rptmowé tpfajtnř/gafo na gtj příponu* nutém tt>erfft/prn>ní Dtpffíaujulc opřf* nafpt lapř.íi. ffonároagicjí/gfau rpím nep rgtmoí n»ř/a orttjjť ptPř fťpnátpagjcg fc na íiíf rtt,p»
3ífJ f (auíuíc tař téí g rgtmotpc negeD * í no(tcgnj fan / ntp fan tito roiD;ft>a?é tontc^
i ♦ ©ebtná řiřera nřřDp cřřá fgtm/ gařo iu
wt§ tpträ tptc 9>;fnt/&fômo§ucg ítoořitm 3t(ctařot»í rgtmowr fauffpatn)/ a tp<(mt dju* Di» y?cDbánUtPi/n«omříi/nťP nepraiomiff ft'fa Datdérátň gicfj t#»agj/wffař nřfop g t>mí> Um fe nřco f oljo pnftoDj: Quindoý bonus dormi-
ut Homerus, 5ícJ nířoimtřfV najjo&i /Jr ani litera geDnPJiřgná puDe /gařo Djíi fDo/efaw
X lit;* Jc
Jmfni/ícfyt|íttp\ ytm ý>*wpání/a megf
práwč^ira točcftem latpana. »* 5ířf bg fgllaba g omřfjkl} f f rabate l»tt> to negftpatnčg ft j gejt» nct>mřf^cíj paf a nebbarjfr^ gen? nerá bt to ttorbem tort agj/ togbornP* 5. ííbcgft; gefirptro/ f wr$iinj gebnoffeg* nojl fpllabg /a přcbnjgebné íiterp / a jtorafftc fDgígejtJ>ec<<&: gafo/,Č>|flccfttto nebe §n?ří Ibamt/ofwjťife ge píaiwíami. 3tcm/®l£paf jeroffeljo ({tvořen; o;bnřgff;*§o ttfwřtř nenj: 4* vitÄ řegfF; paft en gejt rgtm toffaf ne toflfttbg abp bgřVaíe mägíiať gefi ťafío/f bgí teffe §0 čeřeno f fauftiíi líonáttJagjťp^o fřotoa/gebno §0 f blitému gcfl pobobnoß/gafo i rojfofjhé^o rage tornáma n>emno£c b;bg wobán; 3Bgí nifří (jrobu Q>o|ířatt motpVneprofpřftge&o |i> tg/jíře(jauc po »»ebne g »noep. © ttj. jtem fá$cň7b4jen/Q5oJíran/mořfra«/jboro/pořo tu* Z gaf0 fait fřotoa fffóbaná togmoeg/ po/ mocg přemoeg. Jtem »itnif, přectntr, necmíric' 1t ZU nepřřnj> a nrpřjpabnp; gefí rptm fbgí ffotoo ceřé gebnoftegne geg ťtnj; gafo fb^>9
0 3tytm/c&,
ítft/@\í(Ut)lfá nvxtittattta mot: fincD Ótíbt itytfyp/tibttávomoc/tfratita moc. Xi paf rptmotw/ fDtop mřít wfterjktj mßtty «gar NiMpjfeimti/rtaltft frpíumj / ft$ ft íprá* ma Dá p fíaujuljcfj.
o éwtottfUíjcf) toto má
S gejí m nicfe mcfifá roííicrio(?/paím?gí ffÜ mfjaf rojDfřg pfáíi/. pQíífftykft fa^ťgí •noto gittern íanecjjagc- SftewrtP meffľoménrfffŕioub' mproíácíj/ptitř mwim* náct) ncp tp Äamgf mácrytotij rp pro/ígcp, W njcfc mag) mářo fíauíuíj/gafo ttíftcré gm Dwř a mffaf opDéme: přtřfaD / 2ÍP gaf gc jí tonutí £ m;'. @iné tři /gařo tpjftcfrtt tool |?< Ijittitpi'. ©mé pař étgři /gafo^omuj miřo fyafmyiafa. (pojtángcjí «?D S3o&> 2tttDřř: 3 jtHit. 3 fafomtfdj ipffm' get? mno§o /wjorí tg fatt témřř mpopřcnřgfj)': ®mé přt fíawjwft' mag|@afp5CřmáDufjěřaDo(inř: 2í;y: ©méflfcfí/'íBepfcítipirPtpmcí 2(jri>. %ttm £?tit wfj[tmoi>mc^ přtDtmn^/3í jfpi/. N'tft*
i p.- re
■
o XMauful jd>,
reptt»fť. a: třřřřtcré flaufuíc gfau braune fcrubř/mno-$o folíaft magfejí: gafo ÍBginámrgmeJ fe pá nu &o$ti (jřjcbů: £ jrif. 6méfrrttfíjgfaua mírné gafo w f é ipífni/'íBíticf m f>ř/n«> f wo* Dám poťte/í ^ttf* SOftrná fíattfuíf geft i fpfc fob ffcflt/ í febmt neb ofínU ;č>fmi fguabnj fau negobecnřgfíí. @iné faUpaf weímt frátf c/alc Dflima meími přjgemnégafo m té 'Pjmi/J ^ bofofli m frpé auifofit X jr*& %tm @e$ufrpfieftá ti. 3tem/při(|ěege(if uáinobrfgíngí 2íjc]r* €jjn>álmc$ Sôofcaotce: 52» x». 4. 53 tčeb. ttJcrfÓcf? ftcijj mag) ftoufuíj frať fgcf? neb Drau^clj/fuDauaneitcrjem/mrlibp řlaufuíe fpogowáng bp'ti rgtmg / prion/ o btu§au/txtrt^/a tide: ^» %tmag;ctj/jtoeáffť máti teer« braune ríaujuí; f. m;e neí třt/můje b^t f gtngm btoří tnapiipostna: gafomté5>jfni/0t>|Tíecbfc (é pftrojent/mtj ear tit fíaujute/ na foncg fak Dé§o ceřégo »erfie/ttJ prn>n;m tetnitoffotop/ U tyjffu řráfnému/ ítou vbatnému /obertep pře* toeímt fgtnému: a neb fmobobná af geft ŕ font eg/aařoge(iwft9J/rni/5Beofeíe ®o§u jpp mepme/wt j pofícbn; f tau juít/tcmt ffotop pofoí {enau bej rgfmu / včméné obnř§o: přebtjm geft rgfm/ wptfé, toeftfé. OJutf přebfoncent gafo gejt m f é jpjfhi/ (ř&toáfg raboff né nebe* — fřétmi. 3 ">tt» prom; m toerflt řían
juti prebpofkbn; a gefco přebitoné: fa gejf jo* tor/na/a g^r%ttfarg4mem » obou (Iran tí~+/*/Á mt ffomg/tojbámcgme/»elebme. 3 gefí bate *v-~*-fo přřnegt přebpofkbn; taf jatořjtt ofoímmt/ nejíi poflebn j fwobobn? necíti/ ano je jbág přfpabnřgib^ti/tteíbg »ffiefp tři fíau jute rg* f m mřfp* ftebo fe yobetoni tau
přeb pofkbnj řeaufuíi t>bříá / faf gafobp mjce natáW fuftt a potom off am; f řau juti jam
řeř
H0sty flip togflřeíeng tt> ffpieřu c^e flrťff to ^ťem to oné pjfni ten mn/ $efř 3fôra§aro |cfneí^ťam/^Sf#^'nwceotořfn/ fter$ bo; &rétt>řcg^rařngnř30i^ott)řfui toelmipřfpatfc nřgcjloňnřn/gafořgtřeírapató ffaujufe (V. torfau meiö f e pnifiiü/a pftftřeít gaf o otec o ma; —. fřan řgna* Jtem »te ^jífm/^rofctitf fe to mg fit whnfy/ttl gefttptoeímipřfoř obřrano*
2(c&p íno^omř^ ffrabatel totařfo ípra^ toitt/ a itoWfltni přjftnii f oibofó fo$ř ito§o tojjítt (aíe pmceřp při(>grp)aí>g nřf be přeb tau řtauíHlj/f teráí cí>cc5 at>p fe trattra/ro půř f íau $uíe afg gine nopřeb fípgfejí/břraf fgdafot gj po bo&nau afcg fe etaui>oagjcjí fían^uí; rgtmo tvařanepatrné: gafotot^toíé^jfm/ 53bořá^ tnef í {jřufcorofti íař4: SD? jrot* tonřm£ «>*í fgöafy to# na řoneg jrpío/gdj/prtonj gc(í v projiřeb třetí fía»íttíe/á brujja gejt to fíaujuf ft přeb pofíebn; ořrpcené/f ratřé. $>af ft geft frátf g w rs gejftořg nemřř ne* tři f íaujute tebgnegtepegífl.^gtoiiecfgtřt f lauittk gebe» rgtm titéčg: ®afo to té pfnt / £t>g£* tP přigOe pre^rojnj) 9>ánř ben* 5?efcp foibau? U btpř Haumk fe tre ffotoatt/a ťřetj me/fcube ní
7«
*7: Xi paf im frort fteř# magj fítbau f ían' |uíj/nef oflfo faf proßf mag) Pgťt jf fóbáng/a&g prrortjelJritgaU/fřěťf ofwrtau fepogtfp: ale můlť ft to taft ťojttctif přef rabat r> tftcbo n? f Dg gebrtdbľb eefébo toerflc «#<řg fíáujwíe mjr tímaaja^Dňofrea^t fotíce;-* tafptiDegafo g<* Dm rgmt: gafo to fť t ffáti ac' fpc faře negfatt přjíi* pefrti»
b . gOřřnř paf a řeměfírtř fafto magt přeffawb toáng, bjfci f íattítnj íptmotoé /abg prion)' flau* i«íe o tretj a Diulja *ťtt»rtau rptm cYniřaj @ofo prior« toeró f é pjfnl WnftU / Š&o * (m ipftoegmc, 2ítafoioj werflbtoé
fau pffncgffi a otfffem f DpS&g pted©flécřtt £f s fen po toflčctj loerfljctj a togeDrtdjíegn^ mHfřtfž tobgfo(nebgináte|anfpecíitoé§o bpřbg Jw*
ten
Im fŕfttaftie) dafoji mí a rcf ímt řetwjínř ocinř no* 5>. 2> ro fě přfnř«frufínř mffta môj/a&p n?> fDg řitrřáflf řDejí fau f Jaujule frátfé a tperl pp-oétn j íwř f íau$»fe rptm ccfjí/gtne broř ffau$uí< fptií ging «ig rgítn ofroctíp. ©afotafgfjttp (c 9>j(h*/8 ^řul>ofo/ii/tt> ftt>c aujfofít: í jrt>i;« tvii řonrc tperflé ťefťl?o totij m /totoa/ íámuttf a tructyenj/nŕpť pomocp/tueDne ronocp/ tontM Dncmtípontnenj: a taf ge fi přt fm>ffecfu (pf* ft ň n)rttj(]erfjtt?erf]í/c^ 2t íe fb' nafcfypaí i (joDtujcfc přjc in promřnřnj cmří no tpfpogotPdnj fíau$uíj,rgtmg /toto tprrfft tař tpginř gtttaf/nřf řg Dtoe říaujuk rptm nřf Dg tři a nřf Dg p ťtgŕi: tpi$ f o tpffc rojí iěnř í pro m ř ňo tpanp íPfť'ro(w $j poDotna / 9>ofg(ňť4fe _ id řrpjttt n>f)tťf řtt tt>řrn;. 9?efco gfau j fetra^ n^foitffä ípjfirnfwatffifafanL ©ejíg
neiaDnrpřjřřaDfo^p,
m ßwtdfttnj paf ofrtfa geft f tyl pjftň ma mi (Wř rtotijulf tař gejt ttwfledj wt$$ flu tá/atg prrpíij fíatilute *t>rii{wu/třef/ ô flefíaii a ťfwrtó spáíau fe rgfmonjarg/gäŕo geft to frtt fjhř trönftio m te 9>;/ní / ftdroDowé i pogantí): -£>x>\\j. 3«mnwpet|cg($afoneí^ \w 3))fé ^riř/g jjrutofoflt £ ;rt>t)u ft)iJ |0>wa lt>* ' prronjm tperfl t: mcfytnjtwom nmU ix. ťřcfj Pffnjcíi (tttil gfĎcrt wers toúte fy letří vrrffíú Mfogi/řjraroe gtf ofcttprle rte* réí ma$ repetíce (napřeD fem to cefgm wer* (fem $mtnotooi)taU mmatá oj&ofagcjl atg Itcljem tgčglifcp fgíía&p/geDna rtařoncg gcDno* §o mer(J)řu4)rtt^ téína řoíifg Dru§e£o fpoftt tpřp rgtroem fpogefipgařogcfí^fópjfnt/^ §řitfcorofíí w fío; aujfofti: rtňjí* iw$ tp prm* bjm toerfli ceřém tafřonía/íííoeřeii;/ pítrojenj'* - 2t tařf ge|í pw tpflTecfu p>fen m fofrem ttw* pp«í^ «ngefi přjpaiwjí /net fráftQ** awf fy?
foty btoa routy oo ge bnc peanč (ft řpowař/a ttc po Do prffenu bwř períp nfabif: »3 • ©fau paf nífttri fíaujuír meímt braujjé ftercj geftíiJe má tyít pčfná otteno)a rgtmonx nepanuj/a gafo poftran* n/ořřán;: gafo ťafgeft ocinřnom tépjlhi/ 3fgÄrátífámggfaíôu§praw^ C rottj.meí nu míf?ron»fŕg primnotycp, toerfpj/a itorá* fjtč mtom tPcr0t/$>oD jafonem pratobg (Ijncnt ^tem/to »pfawpem/miafraujcnji. 2t nebo to fe na&rajjomatt mufg tyffroftf* a »ffiecbjifojii tuříma řřomjgffigůrami retorgefgmi profajo^ toanjm gafo fltufwerfem/tafomá geft ta ánř tento cao: € ijm tebpbube pjfeň netreími přfná/pobobnřgfíj U f Mfu r^ifu nřgaféty nej f u p/fnie'ee. fj>afí li to nřfterjícb, mrrfTfó fietřjš negafjícp. ojboo a mnřf terj&cp nic/bnbe ^|feň gafáe imateená gafo ta/f bgty gj fám gt| baton; jtogf a ffarojt tnojt neojbobotoafa/3(nbetotoé ti poffotrt: Č U 5>ob tafotoé nefg/Dřanj}é magjcjí f íauíHle/ fna
bno
feno gejt blfati um/ o monetu íjfei tejrtomé ncí prjgemnf a nebpftrf/pg paf g rptm$ bobře břs eař. 3(e fDeŽ gejt bíau(# tocrs/a fíaujuíe ros {(ičné/negebnoftegncVa mnojjo frátf^/tuť gf třífpamfnaDnp.
t4» 2í proto! pgfulig merš obbíaujnp" mnoí |o frat tcTgdj máge fía«juíi/múj rgttn potřcclj bgíi/ anebo tpjbg owc fíauiuíc třen wfe po gttt. ^aforoágejtta P;|ert/2íg panemůg/ Jfá ac* fem tipftg* 2ftem / £ «?/třiptt>f ©eíjffe ^ pána. 2» mffaf wíbg coj to prmn jm toerjjt a gař jtrang rptmů »bífáš/fo a tat abg ógfo me mffeel}í>ořoncepjTnřtémer|])^ tfglůg. »y» 9žeJ to proiádjffe to roiíicnc promřňoma ti a mijírotoaťi mufjí / řbeiš merfíowénerotpnf fau/1íaujttíe té| neroňme / spffaf toto íptátpp gií DancVnemáfo tottpit g přitom iojíř iti pubatt mocg: abg bub* přřná pořábnojí rptmůto / PUtf přebfČábám' gteb. itufínčočínfno bgfo/a félpto menfljcb. třcíj jpí'JPf'cb/3(nígíToná<1} agtnjíífj.
©eflté pnatoto ffujfj pamatoroatt / |e f lonjute fajbá mřeabp m;tt bo možné bpřo/ fmau fentenej menfíf neb ít>řtffj cefam 5D|faf néfbo fřoíoo gebno f přebere fíaujuíe* fmgffti pé/(e|tté/Nfpá tpeími jeuffn? * pocatf u hne b ná
€0? i. \k$
fUbWW WatiJure toßitno: a«fo pŕ)/ŕab to%9 m wWm/Vtobii toft tfrgffe prcct^ beran* fu efyeáŕa/to f£on>o cíjroáía gťpocatef Dtuféŕíatt *uíe/tcj g rote pefpínteí fe n> řrgfiu wftuim/Mö toerijfřu/gnaaeíe to netofroé mocg má/to feotn ee, mo/gejl petotcf toifföfiftenti cUufeU.
/CN-Opt neptaje fřrabaťeít ptfhtcfg deft e* /or Jtřmt rořcmt gif přebíe|engmi /a toffaf w^třaHP^^r^P/fntcřg nefaig fi/mufjí gefltřp na fplíaty toflécřp a ne na famg řragnj ro fíaujuífcijřbel rgtmowé gfau/ pathú n ge faubitt- tfteb nebcin; ít tofio/necíjt* fhu net; iepfftfrowa p rgtmotbr přebte íufto i» ^fnfíí fácfj bube pipŕtt/a fe íaer&etoati íjŕaDcc ajfi neefctege: pobobttř gařoty na fcřabřé a rotoné eeffř t$ t$ ramen tytVa foto nanřa, přtgba ntí přinř febau trb> a brřeo* «Protei nedjf g tuto nřteo máto potpfm/a jpjárou řraítéce ccfjo bp tu ffetřjno b$tt moljčogmřrobám.
£5pllabg abg fe pob noto treffonjařg /a ftabřg ttntfg nebo) řabfg ipřw mag j tyti rotou
$ttt not 4m vtavfyi a t (r&ffym Fr4ffe fgftabg* ®tauf)inoq>Mtomto mjfii mjn/m cg/na; ftergcbj bele j?ogj jtamor ne|(i na gmpclj m; «mf merfft/ncbo w f i\ ffonjiift gafo n> re o/a neb nejfi netg tf cfc fgl fab ftgf fpa fg (e U/tUtil mffecfp fr4efe gfau/ ^eemfonee n>erffefo(jo/tt>ffe (ge(jo cb.to4(e/fe fpuabg cfyp4/no{a gef? btaw34# , pjffjtc* Qcg?bnga$ anog folfobg tpnfff^
r jjctj jtowjd} fau bt*uf)é/a w Qinpi Itátlétto ne pup' nic nafJFobu/jtpgř fnabní nauč) rojeínatt f Dg btMfyaia řDg frátfá gcjí/buD' litera butf fgl lupa:
Jafcgťocoí ftowe t> íattrtjfů fofuio břau* fjau fpllabu ctný a ncfama břaufjá z>o« tá/tori j
fDbí bWÍ nt& tfi confonintes jfoflj tpfgííabř/po
wpřalrti liteře: gařo rctřcfjto fton?jcfj/otčc, cljob cena mfatř líto, po jlrané břjj: 01 tafotpc fgl íabg faw přfljoDne f notám(*»«e/oc^)|foénřa; flifítT* 9?ebp ne na té fpllabč toofáln/ fe prota §tige nota tořajl ni/ale rojec na třcíj btpau/fon* íonantídj fjafo fc přfní trpjbtoiljugc fEotpo/a aafofamofeftřanbuae gafl řjfátoaaj: QOř;-řřab tob> tt>t$ tp pjfnjcp. nmpi S) ». to té pj fnt/g tojtříftun' @5e|jfíe pána / tp tperfli feD* tném Pitném g Dernátém / při tčcfj políeDnjcr) a přeD pofíeDnjcíj fglíabácfyp|řofli/neDojtafečnoí |íi ,miíPjli:3(í fe to tafé nřfbg gařo g v iatjnjf tt i rojiičngcíj přjcin menj / a Jtpfáflf" při (iteraci) f íeréj ffotpau Htjuid*,ta(le nřfbg gebna a tál fgí laba /totom fíotoř Dřaut}á/a to ginem fraířábp tpá: gaf o na mfatř h &ru n% jito / na mfatř pitpo JůfíaCo/na n>rf|e/natpr|e/poť tprbtf/ppP* tortřtj/ano gta nřfbg Ditpofá gimjm gajgf ó ffo
wa grtnorgfI^n4 faí ipořajf/íaf é gcbňlf Wau r
n>íř> píc^mrc^řoíifó t»rfl|/ndtt>r#, iawrcft* ??*glépc «t>p jrcgf Dofct#o £ecfja tvt om jpranňrt m4/afcg fe rtdittont $*í potřcíg tuřo ncfljřtfc: ratyjjc Dofcftm íofwo/Če otuffcm fp fgHařgíaWau^cpoqtagiífr/řícréí ě^tmgi to fofcř rna^j; gafo / iJAuffanj, maut>rofí» pňg&e, toůtvob zř* 2í ncfco cti bwo&tt fpífofcg n> #ct>* nw^po^wřf^g/á^fo frtjwan/. 3iatá$,tt>g
gttage KDg ipůfo& tie^o iftmnoti \ $atíijfámt pro(té notg/Pďc toftercfíaiijiiíu řttrá nota geft Dřaufcá nefco ttátUi a Úl Jnage fuň í^tfatg »f&wjcí} t>fau£é gfau nefco f rát^ f(/g§leD$ při tttf ř4bánj íc;íůw pot noíg/fo^a popuí)\ mojné ptfnř ffctřtti a 6g Dfau(#c!} |gHa& poD f vátf í noíg neDáwař a naofcpor řotnw* 5írto nekĎcf)íifo^o||cmtt«l)g9>)řm ta i fcg fcgfa plná ncgňffčjcfj ffoto a fcmenc; garant fo; Itfftáůramt pořropengdj/přelw n> ippánf fált je Drfnató / mliU: iittf áflť f £>g| áfowor gefí profíg a newnf íDařifofí; §řaf«ftt?é§o/n^ mřnf přtřrgtoaťt ffea&ařeíe; gařo přjřřaD tt> o*
nomtwr|]í/tt)í$tt>9>ir«)^ © ty <5wu«o
$ř ty tuk
wíttatt f t>g|oelcíg/pána na ccfiř poffaEg» gpft fopncgiPgigfo pro jgttao f notám fc trctforná? nj tafto/5ía ce|í? pana* 3tem oáíe mtci íPfř. ni/ #neo mcltfau Uitň mřfp / lýauty ogEo t)nct> óaicň meíif au meto: prom ŕgUaím, oá. 3tem ^ařťmno^proforipcm|/íépř řg ogEo/SOínojtjftaf pro fořijl ein; jicem Ä »ij SĎgf faf ro(íE <£(>rám fma#/přjpaončgi:«gf" raf ropE fmaíg cáránu 3iem & oi j. 9?áó řráti m#íép* a$ptVoonřa.i/£ráíi náômtEp;
Saefe paf řoe| feťogo fT<.Wf'ím ou* tí to ípjmám lioá a $řat>f á oe* ířcfc ,$at>rt}Eň8> fhaOná ipf'matt/ og p nepilo ťeptó Äantor opE potoónř gafo toDoorťm pjfmč g ftpamg čtenář netfe itt* 9>ř}fřat> tofco/ ad fnaO netař přjiió wemffem oofonaEgna JPflhi 3 jri). o>£t}máfp raoojínéneoeff ému oteg.
£otomf[ařinátifÉuflj|< ftťo^o mfľubg nafftit ufietřiíi nemôže/ taf gafo to íat jn|r éfjo 3«ípf» merffict) getá fEswau amwMi^procei náfjě mffecřg ^jfhř ne emmu alt rgtmomc fan aog eoj rumuje otjti gafj (*Eu|)j ípraroeno cele/ gafofti fťom fjetremm/afpoit poboónojři fontů fíaujtttj nat)raJotoáno ogío. 3íeoo fpc.gtnař fiéířm títii foneengefe LfgUa$ neopEoog potřety
fpnř wfragtnř Qiofenffé mntftejnáč gajgř
gejl/ťť/iťí řítwew didíeSlus tj)tt a témřř marná. 9?efco mg fme gtjí píítt>pfít na rgtmjcíj ftufihgcl} přefiáíoaíi; wl pořwDí fDg geji mo|né/p toho iamjtati m \ řu(|í njfórš ffetřitt piính 5?e&> ač pro nefcog; nofl naflc^o gaipřa/ nefnafcnřgefí tt>fíiit>g na^ ff rie ffm fe iamčftf ná wat t/vffaf ptínoft mno; §0 mníe a práce tfgfná, Uhr imfrohm pratpj Je
tt>ffC přemá§áf d?fficilid quřojti a fcgfirofít řeci gtcfc gim játPtOřít: nefcořařncupfat Hornímin am$o'é-
ticdj Grdijs dědit orc rotundo Mufdloquu MdrtidU lib: 9 Efig 12, 3$obit non ticetejji tdtn dtjértis, qui Mufa colimusfcueriorest.
£>m$M paří 0(50 (fetíiít fíufó (ponřtt>át>£nef$e mffuDg naffrOwf $ tt#eeíi piínřgffirfj/gafo tpfoUařácfe(ř^tówM) přelij pofíetm/d} na řoncg fíau^fj/f t>gí fau Maufcer gafo tt)ij př;řřa6/w r*n #tt>ít;čfo prořtptíá* tpá/jeíená fe wráiM/ía fettařa,fá: ymi trá.
cor fait pxtb pofiefcn pa btaufy gafI Id not a htm (já* iproíoj (Eitffnc přfpaDá/g fifahoe,g trfaí jínoff fjflap: 3 taf| p při nřfícrgcfe $>f?ri)cV gafo irtpljcf}: a otpffem tp wglfočnřgffiícft no* tácfc Cnom mjnjm gcotiogoJřcfu §Ca§oř/a rte; tpflecf u (ttau Qtont $>jfní meíootOf terči ft Co« oefáflmč&opgíi tfaty/ffiifl/pifoř foßp jíctřiíi: poooonř gafo ffpcrrotpng cřoiořf piínofí má abg fcratoa (fterál gefí tppfle a ínamenttegfl j nelít gine cáftfgtřea/pof, rufa> rameno)|pfc fopnégianřcjm pralfíjm afraíffjm poppen« Pgfa*
9>řjrrab íp§p ooé§o/ťotií ffttitnj omjfta top* ff ořne^o a patínéfjo/p, přcbpojfebnf c| fgllab n>í tlauiuljtt) mtj £ p: tp ^fni té/ § tpjirifftpf ®c|;f|c 9>ána: tp pwnjm tpcrflt toffonw ^ícTcg/^tcm/ftPčfto/w ij. ipcrfii: fwájaf pře pgfinéljo: »Hj. Vbůb gcg 2fabřrffénitmp litj brarfe rabpjlngmí: tp p» i{ potpji'eeb toertyeb/gefi café př jffab Dojí i patmp na one ^jfni/@eiitřrgj?e fpafgteíi ná«/ p, fpeítP napocátřtt to|o čemu ji neíoCafinř ř|řag| repetjcg/gejt gar> tpegffpf a gafp tpgfřW nwjg tp notř,g tp tPřccc^nafcljwáí fptínojf t ŕ to mwoffoimotpatujcb/a gabzmjmi ffPtpg tppřfnu
iffy
fťgcfc cfjori In jclj řtojjatt noíp gebno jlcgnc ořou
n«oo fraWcmenjlfreoäife ffetřenjm f oho jamř í»v rá" fffndwaft/íečogfooc^^ to '
mólatiíícŘttPíác^íP^PťPlTfřtnrtí přjffao tolj
Mfy mí" pomoc Dátt /fátt tc.
"3pp«il> ooftt ouo>o$očpf np/anp raW 'gt natorjcno íaf gař í omjnřno opŕo/flí; fc toíjo přeofráoaii p čafii ncopro/p po; iřcop a aujtífn f< ntinamtnato* ??epo íař iaío m4tn/řppj jpřirojcnjí nřgafau cfyif má U fffóoáttt' pifnj/a geflnřcp potořoom tidi tořctj onicfó ipjfnř ffEáDatiop (ktit/lttKmataa po; mocmjti ouoc tohoto inno^jjcíjtorcjj mmUm: a f og I prácg ffcttecnau potoeoe /gifié gejt je cjm Dále t jut íPiccpuDe totomrůfit,
5íeí toioj mi fc tojjpfo napofícog na jatojtí
f u Ootfnauti cei>fttfcp/ řfcgíg (>wt> ti) ffof mtfft'i fcjíti netmiřgj: 31 ne gcřnřm toto na mgfí přidjájg /ponřtoa&i t>o(it ptfltégejt 9>lí") rojíicnjjjcfj gíj prtoé fŕoje^ njjcJygafá gejt potreba $tjm femeftfati/an üd} $tnl sil jřojeng gfau nenj cacfg ŕDo v||wa^ íi:ale mčítfcg íafotoj fauDnj ftDcg to fpatrttt/je gt} Dra^nř f nil} ttWifíířno a pofcne* fe ttffnau/ arcflaf proto ner)řaá>ííDé/fcemu gejl t>cui fe pfáti/a pfánf m fe $amřftfnátt>att/aíe přejce faj Dp řDoJ t>mj cjfii/pfáti tej x>mUi íát>á/afcp f opi řgto&ofopřgeo potfefca / t>mřč napfaft cojfcg djtit/gefift íe negingm ř gtc§ potfefcč /aíe fot>ř (am f fwé íjfofii ncfc t>|ttfw* £«fj gefi poDo; fcnčg »PjTnicfu^mrrt ffojitt/řpf nefcpfo pro gt* ne bu£rt) wé/aíe tg fám pro fefce ř íjfoftt fw/a nřf řg fnat> p fpotf cfce maš tunřti to* 5?gfcrí ge flí? ípjce proto afcg gingmffrat>ateíům |>f fnj p 9>)ínřm lepe ípgrojtimřr* 2(no t> £at jnjf« ffpa tnjftg to fcgí íarinjf a Grammátkus afcp neuí
tt\Uprojodi{t>a nejnaf rátiomm compomndorum
Herßum, acfoít $mno()a ttfjfrů XatjiTjřu geöen fe fotwa tpp&ařj a mto n?pt>á/ afcg ;&gr poetati/ fottoerffu mno§j>d$ fťraDafeícnu 3f protoj f ajfog i>pfer# iMjnjf tomu g gař werfloíw frß4
banjpjiiimaaj/agacg fou gegicp ípofooorué togroiumeti a flow«« fe m4/íaf abg taft g fánt m pptřcpř mo§ŕa omřř nřPterg wer« obeŕatfc QBíp m fbg| fe ctpic'j mf áDcncg/gaf toeíiPau po moc oDtuE) magt ř fepfljímu togrojumenj tpfai> nofii gaigřu fojjo m fíbtotclj mfinfihu* oipijem in}mmnttidtio>te,aw$totmia futumau fen# cefé mgmíutpnpfít/to geft $ Puffcné a boote vet; torní* Xafí pPDpbné gefí g m gajgPu naftě ípúfôfeu ittábcm) tpifti) wproíumřae/a tape to; (jo ppfltoipáíoaáe/bubei moep roje nelfi Pbg pr* wé fpa tři ti/aafá gefi m nafte / gar a m ce m ßpgna nebo nc§ogná / íepftjlt fcčiít Pajjí gaře fau při mno$c$ frontet} mfafwofli #»P fc gtífe f be t#oá/Pbe f uvi fftgurg retorgePe nebo ©rammaticPc ftpéinj|Ío maaj/pubeťfeto poí tom rngpornčio mŕumcnj fcobtti. Síefnabnřo tog^íebátoaP Iřoroa a ami pracní wgro$uw»> todt ffigôfy .pooc&crftwújimilitt fyitbámt/ iptfotyfhrdfeos rojjusomař/co progimatpéa/ flí&p/cp P cemu (řauj)íc^o/pmpoí»ař (Přábagt 'PÍfntčřu: op gi| to buDca fcoíotpr miit/ ncíoít
f opoíompíi gine >pjfnř be^nýPubeiiPDp pptře pji a(e g to mmtoen; fioém/p to pfan/pfccwcim ôeftĺp* prioc to[io ncfnabn? a přjnř oí^ař/pro
fíá
fláí>gfoidnoaVipňfobtfegfl/, fiarctrncgflj oft ioegfff ôtó tobe. €o pař Djm f fining tuřcg fanM twliřgclj p brobngcé/oařé íbofr a boga tjíío/ ffcromáfbj^ řwflfltf < porřebřge pof>o* rotor tnjtt bubeo. 3 pro(o| g při (éro přjfinř pratoé febgti hňbj onot)o roubree powřĎřn;/
Miwutn ejfe caufam Säfientix-
SBjce pař řa|D4 P/fhtcřa/řřerauJřoíi o| l)ó a gj$ pofaub jě/bube eobř taf otogm jKabton gařo (éřař) j»hm, íftcb gafj fatiDné rtani po Jíebj&rař rogo M fttdbař ru Í5jfeň (jneb po* Ináó/aaflbw^otonj attbg maVgař togfpřřr /gař pobarieé/'lubrpiné/ipôfobnéa ofJíedjtiCé/gaf i* bratoé neb nrjbratoé: #ogogae£ moljau po* rbáíťrt ttjc&j aubůto fřurřotw/poínáó gard pra cotoiíofí/bcbfttocf /rgcbfoft/faitbnoff ic". 93 j; řjo nřřřeran f'feň>ana gařo 32Břnrc frafhg/ gtná gařo f auf a jelena a řto)()>n rojíiénjím prorejlfd/gwá gařo (from of)(ecfyif£/gtn4 gas fo jbalřřa fe mobragjfjí gorg/giná gařo ftatve nj řrafné/bnť o)a»trané/buť j oítojrané: při nřřret é pojnáě je gc|í piínř a praenř břřaná//«í cf>•«<<>» oku ana gncb Jbaíeřa frtifíhá/apořaba n4mi|lrott)fřg/bulífořfg/buťrgfmp totipnř i ogjftanc a fpajobnř fpogené neb (frabané/ Ifotoa
na
na mgooř vdfoená ti: @inau ojřio anař gaf o potuceř pftwe {(monice tifte/fjeapce porn* rctju gina přer)p pobregmá a pogímáe feoau/gt na ofasuge Ifřaťatele rf«wr» meltfg mtip/a ne* me (třau práíg: gina ne pror)írbamofí otce vfaíet gina neoménj neoo neoopatŕen)ľ fc nčíct}o tot)o ncP giné§o: giná Orfnatoftt ftoau imffrnoft rjřamg nřcj prpraot k\ nřfteré fjognofl mécgneo rmtencjí mginí r)fuPořo{t / a fOopp mffe ropčítf .'2> fti&t/ftym fe pooPjrati umřít a mocp/gefí (cpe na (fořta na Udí mnřm por)íeí Wti nejlipg na rpňf natrjj fief/a nep nřf be na Dl mabča/f Dr| ne Dujfe aíe třřa (iP|*rá/a geftfř obří ná rauerem toibřti můíeó/aíe tuto tocoj nep* přebncgfíjrfo m cromřřu i i)řuPof a p patříš.
21 f tyty paf g tPf p mffí fforepu řečené j a nie počteno pjrfo/tebp gejí gefltř tato jama mře meími mclifá/fttrofá a přet^icečná: @fřabage pfrň povofaau t opjmš fř oplfmg fmatgmi/mřcg faubjo melifé a Drafte gařo per« řp nřgaft/gaf ppp mfrujjíe neo f omoře #0$ frá (omffá pro§íébaŕ a nanř o (jboftt p pobitoenjm fe patřit": připomeneš fopř tu eo|ť pořo témlř I j Ipamřti g impfli a taf i frtwe mgpabío neo mg mijeto/Pa fnao nřřbg namrár; fe jmo ftí«ÍP|ř
&IV»ftftŤ*
$fg vtát tpgfopfc píjgpcé «pg rwmnopé n>?cg o Ptcrclóg Ppf ppfog mf ŕ/«íP§P iofíŕ j fe á po ofwf t) íŕaf t«?ôg/£>fwj«tt| paf tt>fťf|$o mnoíp fau wtUm. Storna tpčem ten cae pä\v\l po* fclepnc tomamofli/nc to Itffffném fofofdnf'mefp JáPoftcep. tfgcfya ťo op?t v|itcf welifjí. 9fcpo j mpjtt tpp$ánŕft ífa tomifám tfápceffá i ottái ftoňg naojPč brjieít/tpeíifťí gefí íoec/ípícfy'ragc fe paf e tPčcmt fwaťgmt/pttjíjií ťuiŕjjťnf »{pu mgfíi fnrt/ja^troí pupcš toftpaf é íáppftt/atuf
íjwá laíáttt pidrúm mediutiomm et contempU-
tionum, olj to gingcfj í tá H tt)#miŕítgf ,tff, pro pätooP to(jo euefc> Ätg jtotoa/ a fopj tg gtrujclj práce tvájtti fapcí $pú jbfy ate(é ipifniéď třep. ogíi/ poťna oo onojjo prfonfóo 53; C9?aířa,e Aon; toafDfřéfjo 4 t>o na|T(4 ^fů/a §ot>m gtffř při; pom)'nán)i mořeného a miřé^o ctn; můj) / neoo mno£ř prát e p totom meWi/faf gafí p přeomčti toa iťí fe moljaw: a fařj tařc g f tot řoojogfoíi fe tomto prácg/ $ro íáfftř mrßiog f tomu t>o|íi čajů togoaf/íeČog fnao pratjj ftofjcl? ofijnjm ojiti neoopufliř/a(e náfíe* ítotoař oWw fřcrgl fám ofo&é napfat
Scribimus &feriptos ibfumimus hne lilettos, Exitus efiftué] purua fmalli met. 2(le tO
oniC(iÓgfe&p ono oucíja pán? potvMnf japane
foog íe £ccíff: jrít, Melioreftbomofuidfco/t
du
w
ÄHftulútiim[uímtfuAm homo qui dfconderkfi-fientidmfum- fleo oarol ex philttutidfuosfdr tut imntdturoseccl^/i*ohtmderetnon eHfepientit
& $ vhrix Xafl taft bra& abg fc ctmr ctowřř QJPbu a €|*r f n>t ncfrufo: 2ííe af neffjřjm fotiut »eh cotrdhm, rofíccfo fummau jaro/rám at*»racne oťft/tBfTařnfmarné afefPfímt t>ít tečné p »í ŕ&foanf pobolngcb. 9>/fntčcf fe po; ctoičiti/fčcmul gafauj taf aul pomoc abg proffřgfíf mřít/3<* to «i» prácg fpt foiPánj üi% lyraw bat fem fe ogŕ/ncgingm č)m nc| % tófřatt a miřoipa
f tomu gfa příptt í«m
flfôtp f bo můleš ř ppprémtt Pginani af gefl, f
4. ary. agégicfewř*V> ntfajínoflj/argťj?, tpmjfnpjtú fé{a, ŕ, z6Mpš ma fytiA to,
ŕ, 23. fŕoiójfomi pgti, frowjc'rVu
5. p.řr* ťř<6«/ »pffcg.potiepj,
to, $• í. ip. ale gafgpp to§o »|íťef $gf /
ítt/af< apg to|P gařg t> gic «ř tyt ti* at i; z3, ť€Pp/píiDťg 4* ať gť|Í «§t>p*
». a, ř, 24, •ontcfó/opřKg, o n#» ti, K f. »3, a wff«$ gic(j /ŕít/gegUfjí «3»«. n i<í, w fifaa/čri, n> ging 6faP« 17. a* ř\ i3» »an0n<í/ať geff, vftHfna»
»7» p* ř, m- o)|íMptig)cř Wmum fořtP $0
tp(tttp«gj«péřc/n(«>
§«ptfngroi/argťf?, itíittfcfgmf*.
at, ag«|ifpřffné/ařBcp»ofl^ titví gc(i efpřfftc.
í.r. gurten rwfljf frtafm? ffctcr/tafs
to cti /£uťfrp tm wcifftf ttfajtnř jfouti mřř,
š6,b.ř. ip.figura/af gejiftgůrg,
2S; a- ŕ. io, čáfífu/píiDcg á, aťgefi CúfífawV
34. &; ř. 17. «tt mô|/t>Wfcg tát môí<»
37, gfm« tilifzo, p pŕirojenj/rod ŕjíti ipfiroienf»
té|ť. a3 í g ptmé(;p,má pgti Jpifoeljo* 47.«. ŕ» 17* íjř/i pfaní)é(jo'f, PDÍÍeg ftaíf č* at gcít Itř. téíí. ň n.cĎctrŕcr'má Pgti, otmjrař. 4g. b* M» gafo/pŕiPcg af gcfí, gafp ijfcgj* D. r, 7» m jfto £uPepnjk£, pprřep m uip/fpcfc p, ŕ, 14« $ (ufcnáttu/ppratp é ti fogjfaupráwénapratomua naflrogem. M« ip. gefí přece/ přtoeg D. ať gejt přeDce*
5o.a. ř. 9» 3(oí%/«í, má Pütt, Vtydiginuť jo. p.ř.2. pt{rtťlg(t,pítofj|)a,aťgc}i,afam t#. p. ř. 10. Jřoojog tř poViřV t)fá5ař/tPaög
íWffattDiřatř tč. řtiťarťo/Aoo&og třpoo*
ciř ttuop tmé fauöie nejptifop ítoóg tooé ofá
jař/a tar tř naprawowař.
o, ř, 21» t>a(fffimt/argefí, barf|)fto* 15. a ř. 6, nepomáfjagjypřioep.marnč eo mf
fto Jame jtf náwagjcc.
$. a»ř» 8, neofrawcljanjím/ přtoeg, a ttťOíCí fanpm.
4M. n ťíeoa ařgcfí.poířtp/,
I 9.ec^nxi(o;t>áiio/aťgcjt Jcfcipatotoátio.
ř. 20, mjfto,to§ofofjojcm/ttaptš (;fán;fe» ja, a. f.*i.f přtbep a ctt,:,Pc>gí ttřfoo,
&. ř. i.gtfrjfagí wôpcí,tt>gmaí ťa fŕotoa a na
pt6(poD f c obecného pijfřonn.)
&.ř«ij. (íupugjccpřtDcg, a potom o ftoarm* I3.a»ř. 13. íeomt/m cUjcomtjm fioc.
ř, 2i, přece /argejí, přeoce.
f»24. přece/m/jřo nřjjo nap& mj&g*
5f>, ř» 13* ftfccc/af gefkpřepff, f 58. p, 113. í4§nc/ vpřfeg |nř|o ttffrtť ř.18. fetdp/af gřfí ,»cííg(ott>fl(t» óo. a. ř. t. přece /af geff, přepce* ř* s, přece /ať ö« (l, přepět* 6o, i. 116 .uixvtpvn áev *u a* t u t pontpdj/af gcß«! ptWPôf* ř, M.práwaftot0 vfrf/ctupr4wa jmi0 nevpujfič í. iy» app ttiřřflTorfřt/tP wffť tvgmrl, a. ř. t. přece/af ôejt, vřepce, «3« a» í. 2. prpfíř /Ppram a ftt,pi-oftif paf, 63. a* ř. 13* fbo/přtoeg a,ftř,fpo rpjumruj* pPířepj»
67. p. it n* §íepag)cc/af 3eji,př(jaa,jce*
68, a. ř< i. vř4jatf/af a,cft >vfa$ptpati*
a* i. 7. trn vm?nj bofájinatifi ncmůj. cti tafto, mt apg vitihi) bcfáty nem' ppfcp&né* 70, a. i, u ppmpcnjfp/přiDeg, áe§p» a.ř,?. treoPtpaft/atgť|í,reáPtpaťU 72. p, i* «;,fí^tt)aíugt/m4 DgtUdjtvamaJ* 73» p, ř»3» f teraf/mj|tp íp|o, 5?«pp tafctvé
7«, a. í» i* am. $otii/af gťfc «nft||Emk v. ú 9. $mni ať gejt (jgtmig*
78, a, &4. ítřDa/aCgťft, potřVpf* á
79. avř» ax, fřřpa/af gcjt potřefy'. Ko.p.ř. DocPaťi, má p^tt.v»čiruU» Si, M,n, 5o&nř nřwnapfaU/af g$/§o&tté
geff tího nafátu
úl &♦ tv 21, gcjfít paf7ať gcjí, gťfTíi Jí paf,
í* 23. nťffořfpp gt/af gřftwcljtftpggj*
82, a» 11« pčiteg,aťgefT,íptT/»
ř. ii* t>řa«|< /má $|ft, přait&4
83, ř, 23, ttáhnpafgtfi, t>ra(jp> Mhu M» oPgaía/cťt wp p^toíota*
p.ř.i. gafopp/raá P|jfi. a gařppp*
u7* £jfm7afgř(t.prtt.
87, a» ř« 24, mif?«lj/pcm m/fíec^.
88. a. ř* i2, «pírtcp>imaíé£o t3t»íiitg, ařgť|f, rcpctgťg. ř> rie(,pnfcp o. afy ppío nefr>
8í>.a:r.i9.feuffnř/wU(ř«flhc ř. 14. fkmuípmá tyti, «au$tifc
$i.a. ř: u wpfáí j/at" gf jí, tt>pfám/»
92* pi, 23, mgřfmtrj/má ^íi.mgfnřmiff.
93.a.ř.5» fT«řm/afgř(f,pp(|«tiíí. &♦ ř pfřcř/afgcfl, přfpc*.
H Vr a*, ptsthh^at $ŕ(Afrc$í* 1 $|fai. 3if Dit ^;pjj/Ar^(í, jfrfé $f^# twif*
<»♦ ř* 19 aptfm) /opraw ať*c(í öpjfmg« %>ui6> pottc&a/afgc&poířefcj*
mm
# 'ví
*1
Blahoslavova Musica (1569): nejstarší kompletně dochovaná učebnice hudební teorie v českém jazyce
Petr DANĚK
Věnováno Janu Koubovi k 85. narozeninám
Mezi výjimečné postavy českého humanismu 16. století patří bezpochyby Jan Blahoslav (1523, Prostějov -1571, Moravský Krumlov), vzdělaný a cílevědomý biskup Jednoty bratrské, více lingvista a hymnograf než teolog, který se po celý svůj život snažil o zdokonalení a uplatnění českého jazyka.1 Vyšel z prostředí malého
1 Komplexní zpracování Blahoslavova života a díla přináší Josef JANÁČEK, Jan Blahoslav. Studie s ukázkami z díla, Praha 1969, a v monografických studiích Sborník Blahoslavův (1523-1923). K čtyřstému výročí jeho narozenin, eds. Václav NOVOTNÝ - Rudolf URBÁNEK, Přerov 1923, a také Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského 1571-1971. Sborník studií k čtyřstému výročí úmrtí Jana Blahoslava, eds. Svatopluk BINKA - Pavel FLOSS, Uherský Brod, s. d. [1973]. Edice Blahoslavova vlastního životopisu a dalších ukázek z jeho díla: Jan BLAHOSLAV, Pochodně zazžená. Výbor z díla, ed. Pavel VÁŠA, Praha 1949, s. 198-199; zásadní příspěvky k životu a dílu Jana Blahoslava: Mirjam DAŇ KOVÁ, Bratrské tisky ivančické a kralické, Praha 1951, a Mirjam BOHATCOVA, Soupis prací Jana Blahoslava, in:
*2
Petr DANĚK
moravského města, svého vzdělání dosáhl v souvislosti s posláním, které mu určila jeho reformační církev, zprvu na bratrských školách v Čechách, resp. na Moravě (Prostějov, Přerov), následně i studijními pobyty na duchovně spřízněných učilištích v zahraničí (Goldberg, Wittenberg, Königsberg, Basilej), kde se seznámil s humanismem a reformací. Jednotě bratrské, která během celého 16. století stále zápasila o vlastní existenci a byla z pohledu většinové společnosti v postavení sekty, se zcela oddal svým životem i dílem.2 Byl literátem a učen-
Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského (viz výše), s. 188-204. Nejnověji, zvláště k Blahoslavovu překladu Nového zákona, Jiří JUST, Biblický humanismus Jana Blahoslava, disertační práce, Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2007 (Blahoslavův životopis a zahraniční studia na s. 27-53). Stejný autor vytvořil i obsáhlou Bibliografu k dějinám Jednoty bratrské, viz http://web.etf.cuni.cz/ETFKCD-32-versionl-lit_jb.pdf. Dále srov. Robert DITTMANN - Jiří JUST, Biblical Hu-manism in Bohemia and Moravia in the 16th Century [= Europa Humanistica: Bohemia and Moravia (BOH 3)], kap. 6, Turn-hout: Brepols, v tisku (2016).
2 Oficiální či jednoznačný portrét Jana Blahoslava není znám. Existuje však hypotéza, že je zobrazen na titulním listu dvou kancionálů: Šamotulského (1561) a Ivančického (1564), na jejichž přípravě a realizaci se podílel. K tomu srov. Vlasta FIALOVÁ, Skutečná podoba Jana Blahoslava?, in: Kostnické jiskry 48 (1963), č. 13, s. 4; s detailním obrazovým doprovodem pak Vlasta FIALOVÁ, Zachariáš Solín, tiskař Kralické bible, Brno 1968, zvi. s. 21-25. K tomu srov. i M. DAŇKOVÁ, Bratrské tisky [< pozn. 1), s. 64.1 když jsou dochovány Blahoslavovy rukopisy a rukopisné marginálie, neznáme ani přesný Blahoslavův podpis. Známá je pouze dřevořezová varianta jeho podpisu pod předmluvou k druhému vydání jeho překladu Nového
Blahoslavova Musica (1569)
*3
cem v duchu tehdejšího pojetí univerzitního vzdělání. Vedle praktických činností, které souvisely s každodenní prací pro Jednotu, stále tvořil texty, v kterých se zamýšlel nad různými dobově aktuálními tématy a kterými se snažil rozšířit především bratrským čtenářům různé části sedmera svobodných umění. Součástí jeho písemného projevu byly i kompilace z děl jiných autorů, což dobový humanismus uznával jako běžný postup při tvorbě textů. Přestože byl znalý latiny,3 psal až na výjimky v duchu potřeb Jednoty bratrské všechny texty v češtině.4 Jeho dílo, které se šířilo především opisy, mělo celoživotní směřování. Od krátkých úvah, rozprav, moralizujících a religiózně pedagogických textů a komentářů postupoval k rozsáhlejším dílům, která se týkala důležitých oblastí života tehdejší společnosti, Jednoty bratrské a dobové vzdělanosti a byla završena jeho překladem Nového zákona do češtiny. Jednou z důležitých oblastí vzdělání, které věnoval dlouhodobě pozornost, byla i hudba.5
zákona (Nový zákon vnově z jazyku řeckého do češtiny přeložený), který vyšel v roce 1568, srov. Knihopis 17112.
3 K jeho znalostem latiny, řečtiny a hebrejštiny srov. J. JUSX Biblický humanismus (< pozn. 1), zvi. s. 50-53.
4 Srov. M. BOHATCOVA, Soupis prací Jana Blahosíava (< pozn. 1).
5 K hudebním aktivitám především Otakar HOSTINSKÝ (ed.), Jan Blahoslav a Jan Josquin. Příspěvek k dějinám české hudby a theorie umění XVI. věku. S novými otisky obou Muzik: Blaho-slavovy (1569) a Josquinovy (1561), Praha 1896 [= Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění v Praze, ročník 5, třída 1, č. 1]; Vladimír HELFERT,
Petr DANEK
V roce 1555 byl Jan Blahoslav pověřen shromážděním starších Jednoty bratrské redakčním dohledem nad novým bratrským kancionálem. Pravděpodobně v souvislosti s přípravou tohoto tzv. Šamotulského kancionálu, který vyšel v roce 1561 pod názvem Písně chval božských6 a byl určen pro sbory Jednoty, vytvořil
Muzika Blahoslavova a Philomatova, in: Sborník Blahoslavův (< pozn. 1), s. 121-151; Jan KOUBA, Blahoslavův Rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování. Edice a komentář, in: Miscellanea musicologica 17 (1962), s. 3-168; Jan KOUBA, s. v. Blahoslav, jan, in: Die Musik in Geschichte und Gegenwart, 15, Kassel 11973, sl. 826-828, srov. Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Personenteil, 3, Kassel 22000, sl. 23-25; John CLAPHAM, s. v. Blahoslav, jan, in: Grove Music Online [rev. 18. 1. 2016]. Ukázky z Blahoslavovy Muziky in: Jan BLAHOSLAV, Pochodně zazřená (< pozn. 1), s. 85-159, a také Ignác HRADIL - Josef JIREČEK (eds.),/an Blahoslav, Grammatika česká, Vídeň 1857. Blahoslavova Muzika se stala i tématem řady ahistorických ideových výkladů souvisejících často s různými pedagogickými tématy, srov. kupř. Adolf CMÍRAL, Blahoslav a Komenský o hudební výchově, in: Hudební výchova 3 (1955), s. 21-22, nebo Jiří ŠTRAUS, Blahoslavova »Muzika« a její pedagogický význam, in: Moravské bratrské školství a jeho protějšky v 16.-18. století, Přerov 1974, s. 14-17.
6 Knihopis 12860. Transliterace titulu: Piefně Chwal Božských. Pjfně Duchownj Ewangeliftfké/ Opět znowu přehlédnuté/ zprawené, a fhromážděné: Y také mnohé w Nowě flbžené/ z gruntu a zakľadu Pjfem Swatých. Kecti a k chwale famého ge-diného wěčného Boha/ w Trogicy bľahofl'awené. Take kupomo-cyak flužběy kupotěssenj w prawém Křefťanjkém Naboženftwj wffech Wěrných/ miľugjcých y Národ y Jazyk Čejky. Léta Páně 1561. [Léta od Narozenj Syna Božjho Tifycyho Pětifteho Sfedefá-teho Prwnjho: Dne Sedmého Měfýce Čerwna: Wytijftěn a dokonán geft tento Kancyonál'/ od Alexandra Augezdecfkeho/ sweli-kau pilnoftj, y s nákladem: w Sfamotuľách na Zámku geho Mi-
Blahoslavova Musica (1569)
*5
Blahoslav i hudebně teoretickou práci nazvanou Musica [Muzika), která vyšla v roce 1558 v Olomouci v tiskárně Jana Gúnthera. Bylo to poprvé, kdy se někdo pokusil českým jazykem popsat dobový systém hudební teorie.7 Práce je stručným a přehledným pojednáním o základních pojmech, které byly užívány v souvislosti s hudebním vzděláváním i samotnou praxí. Blahoslav byl systematicky pracující a myslící člověk. Muziku je proto třeba u Blahoslava chápat v souvislosti s přípravou a redakcí bratrských kancionálů obdobně, jako když pracoval na spisu Grammatika česká (dokončeno 1571) v souvislosti s jeho překladem Nového zákona (vytištěn 15648 a 15689). Tedy jako teoretický doplněk
lofti Pána/ Pana Lukáffe Hraběte z Gorký/ Weywody Lančycfké-ho/ Starofty Busfkého...]; popis: M. DANKOVÁ, Bratrské tisky (< pozn. 1), s. 60-63.
7 Jan BLAHOSLAV, Musica, Ivančice: tiskárna Jednoty bratrské, 1569, K čtenáři, f. 3r: »Poněvádž tohoto našeho věku mnohé věci, kteréž jazykem toliko řeckým neb latinským sepsány a v té řeči jako v tajemnici chovány byly, již na světlo denní vycházejí i obecným nám jazykem českým a ovšem německým: nebudeť se tedy čtenář rozumný diviti a ovšem za zlé míti, že i já nyní tuto zprávu neb, jako staří vůbec byli zvykli říkati, řeholy, zpěvákům náležité, což ještě nikdy česky psáno nebylo, lidem obecným latinského jazyku neumějícím, to jest Čechům, česky vypsal sem.«
8 Nowy Zákon/ wnowě do Čefftiny přeložený léta Páně 1564. [Ivančice: tiskárna Jednoty bratrské], srov. Knihopis 17110; M. DAŇ KOVÁ, Bratrské tisky {< pozn. 1), č. 1, s. 17-20.
9 Nowy Zákon/ wnowě do Čefftiny preľožený. Secunda Edi-tio diligenter recognita Anno 1568. [Ivančice: tiskárna Jednoty bratrské], srov. Knihopis 17112; M. DAŇKOVÁ, Bratrské tisky (< pozn. 1), č. 2, s. 20-21.
Petr DANĚK
nebo předstupeň k rozsáhlému a významnému, prakticky zaměřenému dílu.
V koncepci a pojetí Muziky vychází Blahoslav z tradice, která vznikla na počátku 16. století a souvisela s potřebou latinských humanistických škol ve střední Evropě vést prostřednictvím praktických učebnic své studenty k orientaci v hudbě, ve znalosti způsobu jejího zápisu a v praktické schopnosti ji interpretovat. Práce je z velké většiny kompilační, neboť navazuje na autority (Hermann Finck,10 Nicolaus Listenius,11 Adrian Petit Coclico/2 Václav Philomathes,13 Andreas Ornithopar-chus14}, s jejichž pojetím výkladu hudební teorie v latinském jazyce se Blahoslav seznámil zřejmě již v rámci svého studia ve Wittenbergu. Blahoslavova učebnice je výjimečná nejen v českém prostředí, ale patří mezi jedinečné v celoevropském kontextu, protože je v ní místo univerzální latiny užit jazyk malého národa.15
10 Hermann FINCK, Practica musica, 1556, reprint (Bologna: Forni editore, 1969) dostupné online sub Google Books [rev. 20/04/2016].
11 Nicolaus LISTENIUS, Musica, 1551, dostupné online sub Google Books [rev. 20/04/2016].
12 Adrian Petit COCLICO, Compendium musices, 1552, dostupné online sub Europeana Collections [rev. 20/04/2016].
13 Wenceslaus PHILOMATHES, Musicorum libri quattuor, 1512, dostupné online sub Google Books [rev. 20/04/2016].
14 Andreas ORNITHOPARCHUS, Musice active micrologus, 1517, dostupné online sub Europeana Collections [rev. 20/04/ 2016].
15 V průběhu 16. století vzniklo neuvěřitelné množství tištěných teoretických pojednání o hudbě. Přehledně o tom pojednává Äke DAVIDSSON, Bibliographie der musiktheoretischen
Blahoslavova Musica [1569]
Nedlouho po vytištění této příručky vznikla nejspíše opět v prostředí Jednoty bratrské druhá, podobně kon-
Drucke des ló.Jahrhunderts, Baden-Baden 1962. Naprostá většina z nich byla napsána v latině, protože té stále ještě rozuměl tehdejší svět vzdělanců. Každá velká evropská kultura zároveň začala produkovat i první učebnice v národních jazycích. Prvenství patří němčině, a to zásluhou řady teoretických pojednání Martina Agricoly, který záhy na počátku 16. století využil tisku k šíření svých četných děl. Německá teoretická pojednání o hudbě určená k základní výuce oboru se objevují v průběhu celého století, přičemž si zachovávají z hlediska struktury a obsahu podobné rysy. Určité vyvrcholení takto pojatých učebnic představuje Adam GUMPELZHEIMER svou prací Com-pendium musicae Latino-Germanicum, Augsburg: Johann Ulrich Schónigk, 1595, která byla přetiskována v řadě dalších vydání až do roku 1681, srov. RISM B/VI1, s. 387-388. Gumpelz-heimerovo Compendium je psáno dvojjazyčně, tedy německy a latinsky, a ve své koncepci vychází z velmi populární a středoevropsky hojně rozšířené latinsky psané učebnice Heinricha FABERA Compendiolum musicae, Braunschweig 1548, srov. RISM B/VI1, s. 301. Se změnou výkladového konceptu přichází v Německu až rozsáhlá encyklopedická práce Michaela PRAETORIA Syntagma musicum, Wittenberg: Johann Richter, 1615,1619, srov. RISM B/VI2, s. 666, která vyšla ve třech svazcích. V prvém díle však užívá ještě latiny. K tématu hudebních učebnic v českých zemích srov. Dagmar ŠTEFANCOVÁ, Hudební učebnice z 16. století v Českém muzeu hudby, in: Musicalia 1-2 (2011), s. 125-131; v anglické verzi Musical Instruction Books from the Sixteenth Century in the Czech Museum ofMusic, tamtéž, s. 132-139. V této souvislosti je pozoruhodné, že Blahoslav při přípravě prvého, olomouckého vydání Muziky (1558) zřejmě neznal žádné německé učebnice. V její Předmluvě (f. A2r) totiž píše odlišně od vydání druhého, ivančického z roku 1569 (srov. citaci v pozn. 7): »[...] nebudeťse tehdy čtenář rozumný diviti a ovšem za zlé míti, že i já nyní tuto zprávu neb, jako vuo-bec býti zvykli říkati, řeholy, zpěvákuom náležité, což ještě nikdá
*8
Petr DANĚK
cipovaná práce, kterou dodnes neznámý autor vydal roku 1561 ve stejné tiskárně jako Blahoslav pod pseudonymem Jan Josquin. V podstatě konkurenční teoretická práce, která se do dnešní doby dochovala v jediném tor-zovitém exempláři,16 je rozdělena podobně jako práce
česky aniž, p o k u d ž mi vědomo jest, nemecky (zdůraznil P. D.) psáno nebylo, lidem obecným latin-ského jazyku neumějícím, to jest Čechuom, česky vypsal jsem.«
16 Praha: Knihovna Národního muzea, sign. 27 F 24, def.: chybí závěr tisku (část osmé kapitoly a celá kapitola devátá a desátá]. Srov. Knihopis 3630. Transliterace titulu: Muzyka/ to geft zpráwa k zpjwánij náležitá/ wffechněm Zpěwům fe včiti žá-doftiwým ku požitku/ Odemne Jana Jofquina Yazykem Cžejkým w nowě fepfaná a wydaná. fLétha: 1561. [Olomouc: Jan Giin-ther?]. Jméno Jan Josquin je všeobecně považováno za pseudonym skutečného autora. Otakar Hostinský za autora považuje bratrského kněze a spolueditora Šamotulského kancionálu Václava Solína, srov. 0. HOSTINSKÝ,/an Blahoslav (< pozn. 5), s. 85-99. F. M. Bartoš se domnívá, že autorem je Jan Malíř, syn Matěje Červenky, srov. F. M. BARTOŠ, Bratrský spisovatel Jan Josquin, in: Listy filologické 79 (1956], s. 239-242. Ivan VÁVRA se ve studii Autor tzv. Josquinovy Muziky, in: Miscellanea musico-logica 11 (1959], s. 33-59, snaží v komplikované argumentaci doložit, že se jedná o utrakvistického kněze Jana Facila Boleslavského nebo též Byčkovského. Před tím týž autor shrnul tehdejší stav bádání k této otázce, srov. Ivan VÁVRA, Dnešní stav jo-squinské otázky, in: Listy filologické 80 (1957), s. 253-257, kde v závěru formuloval svou představu o utrakvistickém původu autora a o literátských bratrstvech jako adresátech spisu. Jasno do otázky autorství nevnesly ani další studie: Ladislav D0-LANSKÝ, Johannes Josquinus a Václav Solín, in: Listy filologické 28 (1901], s. 17-24; Vladimír GREGOR, Jan Josquin a Václav Solín, in: Sborník Studijního a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého (oddíl B) 1 (1951-1953], s. 91-94; Jan MARTÍNEK, K autorství Josquinovy Musiky, in: Listy filologické 83 (1960),
Blahoslavova Musica (1569)
Sefíjpr*wř4
po$«tř» / (B&éIMé
f&étfax t f 6 u
)an Josquin, Muzika, 1561, titulní strana
10
Petr DANĚK
Blahoslavova. Ten na tuto skutečnost reagoval tvořivě a svým způsobem i ctižádostivě. Svoji původní práci přepracoval a dopracoval, doplnil ji o další dvě části, které jsou určeny zpěvákům a autorům duchovních písní, a pod obnoveným názvem Musica, to jest knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající. Sepsaná jazykem českým k žádosti některých dobrých přátel. A vytištěná nejprve leta Páně 1558. v Holomouci. Nyní znovu pilně skorygovaná a vytištěná. Přidány sou regule a naučení potřebná kantorům i písní skladatelům17 ji roku
s. 323-324. Vladimír GREGOR, O první českou Muziku, in: Opus musicum 5-6 (1969), s. 135-138, obhajuje názor, že Josquin vydal první Muziku v češtině dvakrát, v roce 1551 a 1561; vše na začátek opět vrací Thomas SOVÍK, Muzika 1561. Autorství určeno, in: Petr MACEK (ed.), Die Instrumentalmusik (Struktur -Funktion - Ästhetik) / Ethnonationale Wechselbeziehungen in der mitteleuropäischen Musik mit besondere Berücksichtigung der Situation in den böhmischen Ländern [= Colloquia musico-logica Brunensia 26 (1991) + 27 (1992)], Brno 1994, s. 287-291; Thomas SOVÍK, Music Theorists of the Bohemian Reformation: Translation and Critique ofthe Treatises ofjan Blahoslav and Jan Josquin, Diss., Ohio State University, 1985. Své anglické překlady [jan Blahoslav, Musica, 1558; Jan Josquin, Muzika, 1561) včetně černobílých faksimile obou tisků publikoval So-vík za přispění Czech Historical Society v roce 1991 (Denton, TX: Ronjon Publishing; dnes obtížně dostupné). HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav [< pozn. 5), s. 91, se snažil doložit, že dochovaný exemplář Josquinovy Muziky vlastnil a rukopisnými, často velmi nelichotivými margináliemi opatřil sám Jan Blahoslav. Tuto hypotézu zpochybnil L. DOLANSKÝ, JohannesJosquinus (viz výše). K Josquinovi nejnověji přináší zajímavé, i když dílčí zjištění D. ŠTEFANCOVÁ, Hudební učebnice (< pozn. 15), zvi. s. 130-131.
17 Transliterace titulu: MVSICA togeftKnjžka Zpěwákům/náležité zpráwy wfobě zawjragjcý. SepfanáJazykem Čejkým/k žá-
Blahoslavova Musica (1569)
1569 vydal v Ivančicích v tiskárně Jednoty bratrské.18 V nově koncipované hudebně teoretické práci, která významně pojednává i o hymnologii a přináší rovněž řadu estetických úvah, zhodnotil Blahoslav i zkušenosti, ke kterým došel při redakci nového vydání bratrského tzv. Ivančického kancionálu, který Jednota vydala tiskem v roce 1564 pod názvem Písně duchovní evangelistské.19 Exempláře Blahoslavovy Muziky se do dnešní doby dochovaly velice vzácně:20 dlouhou dobu byl znám
dofti některých dobrých přátel'. A wytifftěná neyprwé/Leta Páně/ 1558. w Holbmaucy Nynj znowu pilně fkorygowaná a wytifftěná. Přidány fau Regule/ a naučen] potřebná Kantorům y Pjfnj Jkťadatelům.... Na f. 38v: Denuo Edita in insula Hortensi [= Ivančice, tiskárna Jednoty bratrské] ANNO MD LXIX [= 1569].
18 Označení tiskárny a roku vydání je umně skryto v ozdobné vinětě na f. 38v Blahoslavova tisku. Srov. 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (< pozn. 5), s. 63.
19 Knihopis 12862. Transliterace titulu: Pjfně Duchownj Ewan-geliftfké/ opět znowu přehlédnuté/ zprawené a Jhromážděné: Y také mnohé wnowě flbžené/ z gruntu a základu Pjfem fwa-tých: Kecti a k chwále famého gediného, wěčného Boha/ w Tro-gicy bľahofl'awené. Také kupomocy a k flužbě y ku potěffenj w prawém křefťanfkém náboženftwj wffech wěrných/ milugj-cých y Národ y yazyk český Anno Domini 15.64. [Ivančice: Tiskárna Jednoty bratrské]. K tomu Jan KOUBA, Vzájemný poměr Kancionálu Samotulského a Evančického, in: Miscellanea mu-sicologica 1 (1956), s. 25-31. Kouba v této studii jednoznačně dokládá, že Blahoslavův podíl na přípravě nového bratrského kancionálu spočíval především v pečlivé a četné redakci hudební složky písní, tedy nápěvů a způsobu jejich tisku. V oblasti textové došlo jen k dílčím změnám. Srov. M. DAŇKOVÁ, Bratrské tisky (< pozn. 1), č. 11, s. 63-65.
20 Srov. Knihopis 1161; dále Petr DANĚK, Historické tisky vokální polyfonie, rané monodie, hudební teorie a instrumentální
12
Petr DANĚK
jediný tisk druhého vydání, který se dodnes nachází ve fondu Národního muzea v Praze21 a pochází z knihovny hraběte Kinského, což je patrné z prípisu na přídeš-tí.22 Je to velice dobře zachovaný kompletní výtisk, který prošel částečným restaurováním. V současné době je převázán do nové kožené vazby. Tento exemplář se stal předlohou pro pořízení faksimile, které držíte v rukou. Neúplný totožný výtisk, kterému vedle titulní strany chybí i řada dalších stran, je součástí fondu Národní knihovny v Praze.23 V zahraničí je znám pouze jediný
hudby v českých zemích do roku 1630. Se soupisem tisků z let 1488-1628 uložených v Čechách, Praha 2015, s. 91, 96.
21 Praha: Knihovna Národního muzea, sign. 27 F 23. S tímto tiskem pracoval Otakar Hostinský a stal se základem jeho edice. Tisk obsahuje 96 číslovaných listů + 3 listy oprav. V průběhu číslování je několik chyb: listy 21 a 22 jsou chybně označeny dvakrát se opakujícím číslem 22, obdobně dvakrát se vyskytuje číslo 24 při absenci čísla 23. Listy 39 a 40 jsou nečíslované, prázdné. Na listu 41 začínají Přídavkové. V exempláři jsou zaneseny přípisky a rukopisné opravy, které pocházejí zřejmě od majitele nebo uživatele. Nelze jednoznačně říci, z jaké jsou doby. Někdy jsou překvapivé, protože doplňují slova nebo opravují Blahoslavovu češtinu, třeba i ve volbě zdánlivě vhodnějších výrazů: např. na f. 48v je spojení »na hudebních nástrojích« změněno »na muzických nástrojích«. Zajímavé je, že v tomto vydání nebyly při tisku not použity pohyblivé typy, ale tisk z desek, tj. technika dřevořezu.
22 »Kynský mp 1814«. Srov. O. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav {< pozn. 5), s. 71.
23 Praha: Národní knihovna, sign. 54 S 545, def.: chybí listy 1-2, 8, 38-40, 56. V číslování dochovaných listů je chyba: označení 24 se vyskytuje dvakrát po sobě. V současné době je tento exemplář opatřen dřevěnými deskami, které jsou potaženy kůží ozdobenou slepotiskem. Dochovány jsou háčko-
Blahoslavova Musica (1569)
exemplář tohoto druhého vydání. Jako součást konvo-lutu tisků24 je uložen v Univerzitní knihovně ve Vratislavi. Původně patřil Karlu st. ze Žerotína, ale společně s jeho knihovnou se dostal do vratislavské městské knihovny, která se po druhé světové válce stala součástí tamější knihovny univerzitní.25
Prvé vydání Blahoslavovy Muziky z roku 1558 bylo novodobě objeveno, resp. veřejně zpřístupněno až po druhé světové válce.261 ono je uloženo v Knihovně
vé spony bez přezek. Na obou predsádkach je řada rukopisných přípisů. Výrazné jsou prípisy na přední předsádce. Nalezneme tam jméno pravděpodobného držitele tisku [»F. F. HawIowetz«) a osobité upozornění (transliterace): »Kdo mu ge ukradne tomu ruka upadne. Kdo muge wezme toho hned kat fetne. Amen.« Původ tohoto tisku je podle sdělení pracovníků Národní knihovny (leden 2016) nejasný.
24 Wrocíaw: Bibliotéka Uniwersytecka, Oddziaf Starých Dru-ków, původní sign. 8 K 1683, současná sign. 330759. Prvým tiskem tohoto konvolutu je poměrně vzácně dochované vydání odpovědi starších Jednoty bratrské namířené proti tzv. Habro-vanským z roku 1533: Odpověď a zpráva Bratří starších té Jednoty, kteráž z omylu Pikhartstvím nazývají, Mladá Boleslav: Jindřich Šturm?, srov. Knihopis 6553.
25 Srov. Zdeněk TOBOLKA, Žerotínská knihovna, Praha 1926; Tomáš KNOZ - Malgorzata TUROWSKA, Mezi Rosicemi a Vratislaví. K současnému stavu výzkumu knihovny Karla staršího ze Žerotína ve Vratislavi, in: Jiří MIKULEC - Miroslav POLÍVKA (eds.), Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, 1, Praha 2007, s. 466-475.
26 Praha: Knihovna Národního muzea, sign. 18 F 7, def.; srov. František HORÁK, Objev prvního vydání Muziky Jana Blahosla-va, in: Knihovna 4 (1950), s. 135; Antonín FRINTA, O prvním vydání Blahoslavovy »Musiky«, in: Časopis Národního muzea,
14
Petr DANĚK
Národního muzea v Praze. Je to neúplný exemplář,27 protože podle řazení archových složek (A-D) mu vedle titulního listu a prvních stran chybí minimálně i list před stranou závěrečnou.28 Exemplář pochází z knižní pozůstalosti po církevním radovi, evangelickém knězi, překladateli a historikovi Heřmanu z Tardy (1832-1917),29 velkém obdivovateli Jednoty bratrské, který jej zřejmě získal při svých cestách do Žitavy. Unikát jako součást souboru historických tisků zdědil jeho syn, který ho za druhé světové války deponoval v knihovně Husova domu v Praze.30 V roce 1951 koupilo část tisků po Heřmanu z Tardy Národní muzeum v Praze. Prvé vydání Blahoslavovy Muziky však mezi nimi nebylo, protože bylo ze zmíněného souboru odstraněno. Nalezeno bylo opět až v roce 1959, kdy se již definitivně stalo součástí fondu Národního muzea v Praze. Odborně tak bylo reflektováno až po tomto roce, avšak vždy pouze stručnými komentáři. Ještě na počátku sedmdesátých let 20. století část české muzikologické obce často netušila,
oddíl věd společenských 130 (1961), s. 41-42; M. BOHATCOVA, Soupis prací Jana Blahoslava (< pozn. 1), s. 192. Na zadním přídešťovém listu je pozdější připiš »GIoria in Excelsis / DEO. \ Et Honoribus / pax \ Bona Woluntatis« s dole připsaným jménem »Johan Geisett«.
27 Začíná až textem: »J. B.P.k čtenáh.«
28 Exemplář začíná druhým listem složky A (A ij) a v poslední složce D chybí jeden list.
29 Srov. Ottův slovník naučný, 25: T- Tzschirner, Praha 1906, s. 93-94. Informace o původu tisku viz A. FRINTA, O prvním vydání^ pozn. 26), s. 41.
30 F. HORÁK, Objev prvního vydání (< pozn. 26), s. 135.
Blahoslavova Musica (1569)
neb
Xúfítt fämy tyto tpráwi néfspm ho
icné ři> pojnanq / íttté^by Com* řterý $piw bill 4le neklepe gefl wlaflno* im očolřflm jptífbbôm ? rojbqlnoffeni ntíw bobre tt^rojiimí tt/4 xopamra toloiiti I potom y tvto jpráw? ;&4» U pmiti I 4 £on pH spťjwattqf pqfrtí fn4bn*čce fejnan bnbe, f 2t gť3 neebí 0c(í ale^ofíí n4 cen čae/ tttfcecb říTíi$5Yce«ale$ttý* pot**bli* »0. %i pat mofylů b? gefft? potŕebn* * $píwařaom vjitein* nemálo bytí pfái^ bi>$0 ojbobném $pfwánq/bn$ o náieji* rent a fUffnem $píw»ot*> n? ttotácfe neb w> Cejetqcb fformowantj tc* 2tle n?nq n* tomto 34 wŕqno btrô, <0eff lí $e tato fpro
ffná 4 Čratča ^tiqf^řa pobojn4t* noflí pŕíg4C4 4 bobre t>5q'*»a'n4 bube/ potom iaftm siným muo$ nítco wqc Spätnom / nátesít^o ř tomato pit ínobýtí/čbtf (e so&o pomb4 fp4t^
•ifc
Jan Blahoslav, [Musica], 1558, strana D8r s impressem
16
Petr DANEK
že prvé vydání vůbec existuje.31 V současné době je v dobrém stavu, zrestaurované, v kožené archaizující, nicméně novodobé kožené vazbě. Skutečnost, že bylo součástí většího knihovního celku, potvrzuje i rukopisná poznámka na předním přídeští: »rozvázaný konvoíut „Tardy"«.32 Dochovaný tisk prvého vydání Muziky obsahuje řadu rukopisných poznámek, které potvrzují, že vlastník a uživatel měl k dispozici i vydání druhé, podle kterého dělal do prvého vydání dílčí opravy.33
Toto prvé vydání bývá v odborné literatuře a soupisech pramenů označováno stejným titulem jako vydání druhé. Je však nutné přiznat, že vzhledem k chybějícímu titulnímu listu nemůžeme s jistotou říci, jak se Bla-hoslavovo dílko v prvém vydání skutečně jmenovalo. Srovnáme-li obě vydání, pak je patrné, že prvé obsahovalo pouze úvodní kapitoly o hudební teorii. Druhé vy-
31 Srov. Olga SETTARI, Hymnografická činnost Jana Blahosla-va ve světle jeho Muziky a kancionálu, in: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského (< pozn. 1), s. 179.
32 Podle A. FRINTY, O prvním vydání (< pozn. 26), s. 41, bylo prvé vydání Blahoslavovy Muziky posledním tiskem konvo-lutu, kterému předcházel tisk utrakvistického kněze Jana KAU-P1LIA, Modla věku nynějšího, cca 1620 (srov. Knihopis 3858; Rukověť humanistického básnictví, 3, Praha 1969, s. 283), a exemplář spisu kutnohorského děkana Václava ŠTEFANA, Výklad na proroka Micheáše pořádně učiněný, Praha 1614 (srov. Knihopis 15974), dostupné online sub Google Books [rev. 20/04/2016J. K osudu tohoto konvolutu srov. též M. BOHATCOVA, Soupis prací Jana Blahoslava (< pozn. 1), s. 191-192.
33 Patrné je to kupř. podle vpisků v Kapitole druhé (/. Noty. II. Klíčové. III. Hlasy), srov. Jan BLAHOSLAV, [Musica], 1558, ff. A5v-A6r.
Blahoslavova Musica (1569) *17
dání bylo nejen doplněno o rozsáhlé samostatné části nazvané Přídavkové k Musice a o tři listy oprav [Er-rata), ale autor zkorigoval i úvodní text, který je převzat z vydání prvého. Z hlediska obsahového se jedná spíše o dílčí změny v úvodu, omezující se na vypuštění některých slov nebo volbu přesnějších formulací. V kapitole V. je přidána pasáž Regule podle Fincka, která se zabývá příklady užití půltónů (neboli tzv. musica ficta), doplněny jsou některé notové příklady a zásadním způsobem je rozšířena kapitola VIII. O taktu a IX. O znameních. Zároveň oproti prvému vydání jsou v druhém označovány kapitoly svými názvy již od začátku [O rozdíle zpěváků). Korekcí však prošla i čeština samotného textu a její ortografie. Blahoslav obojí modernizoval a jazykové stránky své Muziky si vážil. Je to patrné z jeho poznámek v rukopisně dochované Grammatice české, kde v souvislosti s Muzikou píše: »Také i ta knížka, jenž slove Přídavkové k Muzice, ano i Muzika, zvláště poslednějšího tištění, za to mám, že v sobě dobrou a snad i pěknou češtinu má. O jiných jí podobných mlčím, nechať skutek (kdež jest) pravdu vykládá.«34
Blahoslavovo chápání výjimečného smyslu a významu hudby pro člověka a společnost nepotvrzuje jen jeho Muzika. Významný je i jeho podíl na přípravě dvou bratrských kancionálů (1561,1564), ale také další práce hymnologické a hymnografické, které se zhodnotily v dobově jedinečném rukopisném rejstříku autorů
34 Mirek ČEJKA - Dušan ŠLOSAR - Jana NECHUŤOVÁ (eds.), Grammatika česká Jana Blahoslava, Brno 1991, s. 291 [276b].
18
Petr DANĚK
bratrských písní, který sestavil kolem roku 1561 a nazval Písní duchovních některých, jichž se ode vší Jednoty bratrské užívá, rejstřík. Podařilo se mu v něm určit autorství 527 písní bratrského (tzv. Šamotulského) kancionálu z roku 1561.35 Sám pak byl činný jako tvůrce písní,36 především kontrafakt, a snad poprvé v dějinách využil možností notového zápisu k zaznamenání intonace, resp. výslovnosti lidské řeči.37 Stalo se tak v souvislosti s částečně teologickým pojednáním Vitia con-cionatorum, to jest vady kazatelův, které napsal někdy kolem roku 1570.38 Na několika místech v textu užívá notového zápisu a za použití bílé menzurální notace dokládá svá tvrzení o prohřešcích některých kazatelů.39 V roce své náhlé smrti 1571 vydal v Ivančicích notovanou pomůcku k liturgii hlavních svátků církevního roku Evanjelia aneb Čtení svatá, kteráž šlovou Pašije. Řeči některé prorocké a prefací obyčejné, která obsahovala výběr česky otextovaných gregoriánskych me-
35 Srov. J. KOUBA, Blahoslavův Rejstřík autorů [< pozn. 5). Tento kancionál obsahuje celkem 735 písní.
36 Srov. Eduard KVASN1ČKA (ed.), Duchovní písně Jana Bla-hoslava po prvé v tento soubor shromážděné a v původním pořádku přetištěné z kancionálu šamotulského, který byl vydán L R 1561 péčí Jednoty českých bratří, Přerov 1934; Jan BLAHOSLAV, Pochodně zazžená (< pozn. 1), s. 129-159.
37 Srov. O. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav {< pozn. 5), s. 76-77.
38 Jan BLAHOSLAV, Čtyři menší spisy: O původu a příčinách Jednoty bratrské. Spis o zraku. Filipika proti misomusům. Vitia concionatorum, ed. Mirek ČEJKA, Brno 2013. Vady kazatelův jsou otištěny na s. 137-251.
39 Tamtéž, s. 192,195.
Blahoslavova Musica (1569)
*19
Iodií.40 Své editorské postupy při přípravě bratrských zpěvníků se snažil v roce 1564 vysvětlit v dlouhé rukopisné obhajobě, kterou nazval Apológia pro editione cantionalis nova. Nezanedbatelná je i jeho krátká předmluva ke kancionálu z roku 1561, v níž shrnul dějiny bratrského zpěvu.41
Blahoslavovou Muzikou se doposud detailněji zabývali především dva čeští muzikologové: Otakar Hostinský a Vladimír Helfert,42 kteří dali i základ její doposud platné interpretaci. První z nich pořídil na konci 19. století přepis druhého vydání Muziky z roku 1569, které poznal v knihovně Národního muzea. Vydal ho roku 1896 v transkripci spolu s velice důkladnou studií o autorovi samotném, včetně vymezení jeho podílu na přípravě bratrských kancionálů, přičemž neopomenul zhodnotit i Blahoslavovu vlastní písňovou tvorbu. Své úvahy doplnil neméně pečlivou analýzou a edicí druhého hudebně teoretického díla v českém jazyce, které bylo vydáno roku 1561 pod jménem Jana Josqui-na a vzešlo nejspíše také z prostředí Jednoty.
O čtvrt století později vydal Vladimír Helfert druhý důležitý příspěvek k Blahoslavově Muzice: ve sborníku, který vyšel k výročí narození Jana Blahoslava
40 Zřejmě se jednalo o druhé vydání, přičemž prvé se nedochovalo. Srov. částečná edice (faksimile): Jan BLAHOSLAV, Evangelia narození a vzkříšení Páně a seslání Ducha sv. z Pašijí 1571 [= Thesaurus impressionum Bohemicarum, 3], sine loco et anno; M. DAŇKOVA, Bratrské tisky (< pozn. 1), s. 83-84.
41 Srov. tamtéž, s. 88-89.
42 Viz pozn. 5.
Petr DANĚK
roku 1923, otiskl obsáhlou studii věnovanou vztahu Jana Blahoslava a Václava Philomatha, který na počátku 16. století napsal a tiskem vydal Čtyři knihy o hudbě v latině,43 jimiž se Blahoslav (nepřiznané) také inspiroval. Další muzikologické práce, které byly doposud k tématu vydány, většinou využívají textu Muziky a souvislostí jejího vzniku k argumentaci svých detailnějších témat.44
Blahoslavova Muzika z roku 1569 je rozdělena do tří svým způsobem samostatných částí. Prvá, která vychází z členění a obsahu původního vydání Muziky z ro-
43 Srov. kritickou edici s paralelním českým překladem Phi-lomathova díla: Wenceslai Philomathis Musicorum lihri quat-tuor / Václav Philomathes: Čtyři knihy o hudbě [= Clavis monu-mentorum musicorum Regni Bohemiae, Serieš B, vol. 2], ed. Martin HORYNA, Praha 2003.
44 Srov. kupř. Richard QUOIKA, Die Musica des Jan Blahoslav 1569, in: Wilfried BRENNECKE - Willi KAHL - Rudolf STEGLICH (eds.), Bericht über den Internationalen Musikwissenschaftlichen Kongress, Bamberg 1953, Kassel 1954, s. 128-131; Olga SETTARI, Jan Blahoslav jako hudební teoretik a hymno-graf, in: Z kralické tvrze 5 (1971), s. 18-28; Jiří FUKAČ, Blahoslav a hudební proudy jeho doby, in: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského (< pozn. 1), s. 161-171; Jiří VYSLOUŽIL, Jan Blahoslav a česká teorie hudby, in: tamtéž, s. 172-178; Olga SETTARI, Hymnografická činnost Jana Blahoslava ve světle jeho Muziky a kancionálu, in: tamtéž, s. 179-187; Olga SETTARI, The Theory ofMusic and Hymnography in the Unitasfratrum in the 16th and 17th Centuries, in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 25-26 (1990/91), s. 15-23. Srov. také Thomas SOVÍK, The Theorists ofthe Bohemian Reformation:Jan Blahoslav a Jan Josquin, in: Kosmas 6 (1987), sv. 2, s. 105-145, a další práce Thomase SOVÍKA (< pozn. 16).
Blahoslavova Musica (1569)
ku 1558, představuje v deseti tematických kapitolách jednoduché základy tehdejšího systému hudební teorie. Druhá část, která je datována samostatnou předmluvou únorovými kalendami roku 1560, je pod názvem Zprávy některé potřebné těm, kdož chtí dobře zpí-vati určena zpěvákům a v mnoha ohledech reflektuje stav tehdejší provozovací praxe, a to především v Jednotě bratrské. Třetí část je určena tvůrcům písní, což je patrné z nadpisu Naučení potřebná těm, kteříž písně skládati chtějí. Text se zabývá zejména poetikou, protože adresáty jsou myšleni především autoři písňových textů. A na posledních šesti stranách Muziky jsou otištěna Errata nebo omýlení, kteráž se nahodila (myšleno při tisku předchozích částí Muziky).
Otázkou je, pro koho byla Blahoslavova Muzika určena a jaký měla vliv kupříkladu na vývoj a ustálení české hudební terminologie. Obecně na prvou část této otázky odpovídá sám autor v úvodu svého pojednání: je věnována Čechům, kteří neumějí latinsky. Nicméně v praxi se zřejmě Muzika omezila především na česky hovořící členy a sympatizanty Jednoty bratrské a zejména na uživatele, interprety a tvůrce jednohlasých duchovních písní. A šířila se nejspíše jako příručka k bratrským kancionálům. Není znám jednoznačný doklad, že by se Muzika vyskytovala mezi příslušníky jiných konfesí v předbělohorských Čechách nebo že by se stala součástí tehdejšího hudebního života, případně školní výuky, s možnou výjimkou bratrských škol (především ivančické a kralické), kde se jako učebnice užívat přece jen mohla.
22
Petr DANĚK
Blahoslavovou (a také Josquinovou) hudební terminologií (nebo spíše názvoslovím) se zabýval již Otakar Hostinský a po něm i Jiří Fukač.45 Prvý přinesl přehledný soupis užitých českých a latinských termínů, které se v obou dílech vyskytují. Druhý pak správně pochopil, že Blahoslavova čeština a užité pojmy spíš komentují cizojazyčnou, tedy latinskou dobovou hudební terminologii. A vzhledem k obsahu celého spisu se v celém pojednání téměř nedostane na nejdůležitější oblast tehdejší hudby, tedy na hudbu figurální neboli po-lyfonní. Blahoslavův text tedy spíše odráží dobový stav hovorového jazyka, než aby se snažil vytvořit jakýkoliv jazykový český terminologický systém.46
Nicméně alespoň jedna část Blahoslavovy Muziky přešla i do běžné hudební praxe tehdejší většinové české společnosti, resp. s ní byla velice úzce spjata.47 Týká se to závěru prvého přídavku k Muzice, nazvaného Regule zpěvákům do kuru.48 Blahoslav v něm shrnuje dvanáct zásad, které by měli zpěváci a kantor dodržovat při provozování zpěvu. Jsou to zásady, které vycházejí z běžné dobové interpretační praxe a které
45 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (< pozn. 5), zvi. s. 123-126; J. FUKAČ, Blahoslav a hudební proudy (< pozn. 44), zvi. s. 165-166.
46 Srov. tamtéž, s. 166.
47 Spíše pro doplnění zde připomínáme osobitý vztah Leoše Janáčka k Blahoslavovi a jeho Muzice, který zmiňuje J. VYSLOUŽIL, Jan Blahoslav a česká teorie hudby (< pozn. 44), zvi. s. 175-176.
48 Jan BLAHOSLAV, Musica, 1569, ff. 69r-70r; 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (< pozn. 5), s. 46-47.
Blahoslavova Musica (1569)
*23
se snaží upozornit na možné problémy a nešvary které se v ní vyskytují. Martin Horyna, který připravil edici a překlad jedné z předloh Blahoslavovy Muziky, Phi-lomathových Čtyř knih o hudbě,49 správně upozorňuje, že pro českou hudební teorii 15. a 16. století je typické, že se alespoň okrajově zabývá i otázkami reprodukční praxe, což neplatí pro hudebně teoretická díla nečeského původu.50 V prostředí českých literátských utrakvistických bratrstev konce 16. století se vyskytoval rovněž soubor takových zásad, který se zjevně šířil opisy. Nazýval se Napomenutí literátské těm, kteří dobře zpí-vati neumějí a oproti Blahoslavovým Regulím se jedná o veršovaný text, stručnější a psaný téměř až humorně, s užitím mnoha jadrných výrazů.51 Srovnáme-li však oba texty, pak zjistíme, že buď vycházely oba ze stejné předlohy, kterou dnes neznáme, nebo Regule Blahoslavovy, které jsou starší než Napomenutí, byly základem pro literátské veršování.52
49 M. HORYNA (ed.): Wenceslai Philomathis Musicorum Hbri quattuor (< pozn. 43).
50 Srov. předmluvu tamtéž, zvi. s. xv.
51 Jeho edici (Napomenutí literátské těm, kteří dobře zpíva-ti neumějí, vydané z hlavního města Prahy z kůru Tejnského) připravil Petr DANĚK, Literátské bratrstvo v Jaroměři v době předbělohorské, in: Muzikologické dialogy 1984, Hradec Králové 1986, s. 238-239; srov. Václav EXNER, Literátský konvent v Jaroměři, in: Ročenka Městského muzea v Jaroměři 6 (1935), s. 7-10; Jan FÄHNRICH, Zápis v kancionálu Steyerově vydaném v Novém městě pražském L. P. 1683..., in: Cyrill 38 (1912), s. 47.
52 Oba texty se na mnoha místech obsahově i stylisticky podobají (při srovnání je na prvním místě uveden text Blaho-
24
Petr DANĚK
Blahoslavova práce je v každém případě jedinečná, historicky výjimečná a dodnes hudebně vzdělanému čtenáři většinou srozumitelná. Je dokladem systematičnosti a šíře vzdělání svého autora a zároveň i příkladem kulturní vyspělosti Jednoty bratrské. Je to text, který si i po staletích zaslouží naši pozornost, ačkoliv i sám Blahoslav, zcela v duchu humanistické sebe-zpytné rétoriky, si byl vědom i nedostatků svého díla, jak píše v závěru prvého přídavku k Muzice: »Já, co sem mohl, na ten čas z hodných příčin dobrým úmyslem učinil sem, chtěl-li by mi se kdo třebas i posmáti, vše to od něho snesu, takovým duchem jako onen svatý král David od své vlastní manželky, když se jeho vesselému s husličkami před archou Boží na odivu i dcer Izrahelských plesání posmívala. Tiť, kteříž této mé maličké práce v čem užiti budou moci, za zlé mi bezpochyby míti nebudou, a jiní pobožní, byť pak toho ničímž požiti nemohli, pro dobrý úmysl vše v dobré obrátí, rozmnožení chvály Boží a oslavování pravdy, kudykoli věrně a upřímě žádostiví jsouce.
Vale, pie lector.«S3
slavův a po lomítku Napomenutí): »na kantora péči mějte« / »na kantora svého nejvíc pozor dej«; »a nejvíc na třetí sylabě neb notě vezmouc zpívati« / »za ním v třetí sylabě počna zpí-vej«\ »po kantoru, kterýž začíná, finálu nevydržujte« / »nechťfinálu kantor vždy vydržuje sám«; »ke cti a chvále Boží i k vzdělání bližních užíval.« j »zpíváním Boha chváliti a bližním svým ku vzdělání posloužiti.«
53 Jan BLAHOSLAV, Musica, 1569, f. 44rv.
*25
Jan Blahoslav's Musica (1569): The Oldest Completely Preserved Music Theory Textbook in the Czech Language
Petr DANĚK
Dedicated to Jan Kouba for his 85th birthday
Jan Blahoslav (1523, Prostějov -1571, Moravský Krumlov) was indisputably one of the extraordinary figures of sixteenth-century Bohemian humanism. This educated and ambitious bishop in the Unity of the Brethren was more of a linguist and hymnographer than a theologian, and throughout his lifetime, he strove to perfect and advance the Czech language.1 He came from
1 A comprehensive examination of Blahoslav's life and works is presented in: Josef JANÁČEK, Jan Blahoslav. Studie s ukázkami z díla (Praha, 1969); Sborník Blahoslavův (1523-1923). Kčtyřstému výročí jeho narozenin, ed. by Václav NOVOTNÝ and Rudolf URBÁNEK (Přerov, 1923); Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského 1571-1971. Sborník studií k čtyřstému výročí úmrtí Jana Blahoslava, ed. by Svatopluk BINKA and Pavel FLOSS (Uherský Brod, s. a. [1973]). There is an edition of Blahoslav's autobiography and other excerpts from his works: Jan BLAHOSLAV, Pochodně zazžená. Výbor z díla, ed. by Pavel VÁŠA (Praha, 1949), pp. 198-199; for a major study on the life and work of Jan Blahoslav, cf. Mirjam DAŇKOVÁ, Bratrské tisky
26
Petr DANĚK
the environment of a small town in Moravia, and he received his education in connection with his vocation, which was determined for him by his reformed church. He first attended Brethren schools in Bohemia and Moravia (Prostějov, Přerov), then later he made study visits to religiously affiliated schools abroad (Goldberg, Wittenberg, Königsberg, Basel), where he encountered humanism and the Reformation. He dedicated his entire life and work to the Unity of the Brethren, which was struggling for its existence throughout the sixteenth century and was viewed as sect by the majority of society.2 He was a man of letters and a scholar
ivančické a kralické (Praha, 1951) and Mirjam BOHATCOVA, 'Soupis prací Jana Blahoslava', in: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského (see above), pp. 188-204. For the latest information concerning Blahoslav's translation of the New Testament in particular, cf. Jiří JUST, Biblický humanismus Jana Blahoslava (Ph.D. diss., Protestant Theological Faculty, Charles University, Prague, 2007) (for Blahoslav's biography and studies abroad, see pp. 27-53). The same author has also created an extensive bibliography titled Bibliografie k dějinám Jednoty bratrské, which can be accessed at: http://web.etf.cuni.cz/ETFKCD-32-versionl-lit_jb.pdf. Cf. also Robert DITTMANN and Jiří JUST, Biblical Humanism in Bohemia and Moravia in the 16th Century [= Europa Humanistica: Bohemia and Moravia (BOH 3)], chapter 6 (Turnhout: Brepols, 2016, forthcoming).
2 There is no known official or definitively attested portrait of Jan Blahoslav, but there is a hypothesis that he is depicted on the title pages of the Szamotufy Cantional (1561) and the Ivančice Cantional (1564); he took part in preparing and realizing both songbooks. Concerning this, cf. Vlasta FIALOVÁ, 'Skutečná podoba Jana Blahoslava?', Kostnické jiskry 48 (1963), no. 13, p. 4. For detailed pictorial documentation, cf. Vlasta
Jan Blahoslav's Musica (1569)
in the spirit of the ideals of universal education of his time. Besides the practical activities that were connected with his routine daily work for the Unity of the Brethren, he was constantly writing texts, in which he contemplated various relevant current topics and attempted to inform his readers, mainly from the Unity of the Brethren, about various aspects of the seven liberal arts. A component of his activity as a writer was the compiling of works by other authors, something that the humanists of the period recognized as a usual procedure for the creating of texts. Although he knew Latin,3 with few exceptions, he wrote all of his texts in Czech in accordance with needs of the Unity of the Brethren.4 His works, which were disseminated mainly in copies, moved in a particular direction throughout his lifetime. From brief reflections, discourses, moralizing commentaries, and religious pedagogy texts, he proceeded to more extensive works concerning impor-
FIALOVÁ, Zachariáš Solín, tiskař Kralické bible (Brno, 1968), esp. pp. 21-25. Concerning this, also cf. M. DAŇKOVÁ, Bratrské tisky (< note 1), p. 64. Although manuscripts and manuscript marginalia written by Blahoslav have been preserved, we do not know exactly what his signature looked like. We know of only the woodcut version of his signature beneath the foreword to the second edition of his translation of the New Testament [Nový zákon vnově z jazyku řeckého do češtiny přeložený), published in 1568; cf. Knihopis 17112.
3 Concerning his knowledge of Latin, Greek, and Hebrew, cf. J. JUST, Biblický humanismus (< note 1), esp. pp. 50-53.
4 See M. BOHATCOVA, 'Soupis prací Jana Blahoslava' (< note 1).
28 Petr DANĚK
it
tant aspects of life of the society of his day the Unity of the Brethren, and then current learning. His crowning achievement was his translation of the New Testament into Czech. One of the important areas of education to which he long devoted his attention was music.5
In 1555, the council of elders of the Unity of the Brethren gave Jan Blahoslav the task of editorial supervision of a new Brethren cantional. It was probably in connection with the preparation of this Szamotufy
5 Concerning primarily his musical activities, cf. Otakar HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav a Jan Josquin. Příspěvek k dějinám české hudby a theorie umění XVI věku. S novými otisky obou Muzik: Blahoslavovy (1569) a Josquinovy (1561), Praha 1896 [= Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slo-vesnost a umění v Praze, annual vol. 5, class 1, no. 1]; Vladimír HELFERT, 'Muzika Blahoslavova a Philomatova', in: Sborník Blahoslavóv {< note 1), pp. 121-151; Jan KOUBA, 'Blahoslavův Rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování. Edice a komentář', Miscellanea musicologica 17 (1962), pp. 3-168; Jan KOUBA, s. v. 'Blahoslav, Jan', in: Die Musik in Ge-schichte und Gegenwart, 15, Kassel 11973, cols. 826-828, cf. Die Musik in Geschichte und Gegenwart, Personenteil, 3, Kassel 22000, cols. 23-25; John CLAPHAM, s. v. 'Blahoslav, Jan', in: Grove Music Online [rev. 18/01/2016]. Excerpts from Blaho-slav's Musica in: Jan BLAHOSLAV, Pochodně zazzená (< note 1), pp. 85-159, and also Jan Blahoslav, Grammatika česká, ed. by Ignác HRADIL and Josef JIREČEK (Wien, 1857). Blahoslav's Musica also became the subject of a number of ahistorical ideological interpretations often related to pedagogical topics; cf. e.g. Adolf CMÍRAL, 'Blahoslav a Komenský o hudební výchově', Hudební výchova 3 (1955), pp. 21-22, or Jiří ŠTRAUS, 'Blahoslavova »Muzika« a její pedagogický význam', in: Moravské bratrské školství a jeho protějšky v 16.-18. století (Přerov, 1974), pp. 14-17.
Jan Blahoslav's Musica (1569)
Cantional, which was published in 1561 under the title Písně chval božských (Chants in Praise of God)6 and was intended for the choirs of the Unity of the Brethren, that Blahoslav also wrote a work on music theory titled Musica (Music), which was published in 1558 in Olomouc at the printing shop of Jan Gunther. This was the first attempt in the Czech language to describe the period system of music theory: "Because in our time there are many things that were written in Greek or Latin and had formerly been guarded like a secret in those languages, but that are now coming to light in our common Czech language and, of course, in German, the enlightened reader will not be surprised and angry with me for having now used the Czech language to write this information, which our elders would have customarily called rules for singers, which have never before been written in Czech for ordinary people who do not know
6 Knihopis 12860. Transliteration of the title: Piefně Chwal Božfkých. Pjfně Duchownj Ewangeliftfké/ Opět znowu přehlédnuté/ zprawené, a fhromážděné: Y také mnohé w Nowě flbžené/ z gruntu a zakladu Pjfem Swatých. Kecti a k chwale faméhogediného wěčného Boha/w Trogicy bláhojláwené. Take kupomocy a k flužbě y kupotěssenj w prawém Křefťanfkém Naboženftwj wffech Wěrných/ miľugjcých y Národ y Jazyk Čejky. Léta Páně 1561. [Léta od Narozen] Syna Božjho Tifycyho Pětifteho Sfedefáteho Prwnjho: Dne Sedmého Měfýce Čerwna: Wytifftěn a dokonán geft tento Kancyonál'/ od Alexandra Augezdecjkeho/ swelikau pilnoftj, y s nákladem: wSfamotuľách na Zámku geho Milofti Pána/ Pana Lukáffe Hraběte z Gorký/ Weywody Lančycfkého/ Starofty Busfkého...]; described by: M. DAŇKOVÁ, Bratrské tisky (< note 1), pp. 60-63.
30
Petr DANĚK
Latin, i.e. for Czechs."7 The work is a brief, well organized discussion of basic terms used in connection with music education and actual practice. Blahoslav was a person who worked and thought systematically. One must therefore understand Blahoslav's Musica in the context of preparing and editing the Brethren cantion-als in the same way that one understands his work on the treatise Grammatika česká (Czech Grammar, completed in 1571) in connection with his translation of the New Testament (printed in 15648 and 15689). In other words, Musica should be viewed as a theoretical supplement or precursor to an extensive, significant, practically oriented work.
Blahoslav bases the conception and approach of Musica on the tradition that was emerging at the be-
7 Jan BLAHOSLAV, Musica (Ivančice: Unity of the Brethren, 1569), K čtenáři [To the Reader], f. 3r: "Poněvadž tohoto našeho věku mnohé věci, kteréž jazykem toliko řeckým neb latinským sepsány a v té řeči jako v tajemnici chovány byly, již na světlo denní vycházejí i obecným nám jazykem českým a ovšem německým: nebudeť se tedy čtenář rozumný diviti a ovšem za zlé míti, že i já nyní tuto zprávu neb, jako staří vůbec byli zvykli říkati, řeholy, zpěvákům náležité, což ještě nikdy česky psáno nebylo, lidem obecným latinského jazyku neumějícím, to jest Čechům, česky vypsal sem."
8 Nowy Zákon/ wnowě do Čefftiny přeložený. Léta Páně 1564. [Ivančice: Unity of the Brethren], cf. Knihopis 17110; M. DAŇ-KOVÁ, Bratrské tisky (< note 1), no. 1, pp. 17-20.
9 Nowy Zákon/ wnowě do Čefftiny přeložený Secunda Edi-tio diligenter recognita Anno 1568. [Ivančice: Unity of the Brethren], cf. Knihopis 17112; M. DAŇ KOVÁ, Bratrské tisky [< note 1), no. 2, pp. 20-21.
Jan Blahoslav's Muška (1569)
ginning of the sixteenth century and was related to the needs of humanistic Latin schools in central Europe for practical textbooks in order to lead students to an orientation in music, knowledge of musical notation, and practical ability to perform music. The work is for the most part a compilation that ties in with the teaching of authorities on music (Hermann Finck,10 Nico-laus Listenius,11 Adrian Petit Coclico,12 Wenceslaus Philomathes,13 and Andreas Ornithoparchus14); Blahoslav had seemingly already familiarized himself with their conception of music theory in Latin as a student in Wittenberg. Blahoslav's textbook is exceptional not only in the Czech-speaking milieu; it is unique even in a Europe-wide context, because it uses the language of a small nation instead of Latin, the universal language.15
10 Hermann FINCK, Practica musica, 1556, reprint (Bologna: Forni editore, 1969) accessible online sub Google Books [rev. 20/04/2016].
11 Nicolaus LISTENIUS, Musica, 1551, accessible online sub Google Books [rev. 20/04/2016].
13 Adrian Petit COCLICO, Compendium musices, 1552, accessible online sub Europeana Collections [rev. 20/04/2016].
14 Wenceslaus PHILOMATHES, Musicorum libri quattuor, 1512, accessible online sub Google Books [rev. 20/04/2016].
15 Andreas ORNITHOPARCHUS, Musice active micrologus, 1517, accessible online sub Europeana Collections [rev. 20/04/ 2016].
15 The 16th century saw the printing of an incredible quantity of theoretical treatises on music. For an overview on this subject, cf. Ake DAVIDSSON, Bibliographic der musiktheoreti-schen Drucke des 16. Jahrhunderts (Baden-Baden, 1962). The vast majority of these treatises were written in Latin, because
32
Petr DANĚK
Not long after the printing of this manual, a second, similarly conceived work appeared, again prob-
that was the language still understood in the world of the educated at the time. At the same time, all large European cultures began to produce their own first textbooks in the languages of their countries. The first was in German, thanks to the series of theoretical treatises by Martin Agricola, who used printing at the beginning of the 16th century for the dissemination of his copious works. German theoretical treatises on music intended for elementary education in the field appear throughout the century, but they maintain similar features with respect to structure and content. Something of a culmination of the textbooks conceived in this manner is represented by Adam GUMPELZHEIMER: Compendium musicae Latino-Germanicum (Augsburg: johann Ulrich Schónigk, 1595), which was reprinted in a series of later editions until 1681; cf. RISM B/VI1, pp. 387-388. Gumpelzheimer's Compendium is bilingual (German and Latin), and it is conceptually based on a very popular Latin textbook that was in widespread use in central Europe: Heinrich FABER, Compendiolum musicae (Braunschweig, 1548); cf. RISM B/VI1, p. 301. A change to the conception of interpretation first arrived in Germany with the extensive, encyclopedic work by Michael PRAETORIUS, Syntagma musicum (Wittenberg: Johann Richter, 1615,1619); cf. RISM B/VI2, p. 666, which was issued in three volumes. The first volume, however, was still in Latin. For an important study on the topic of music textbooks in the Bohemian Lands, cf. Dag-mar ŠTEFANCOVÁ, 'Hudební učebnice z 16. století v Českém muzeu hudby', Musicalia 1-2 (2011), pp. 125-131; English version: 'Musical Instruction Books from the Sixteenth Century in the Czech Museum of Music', ibid., pp. 132-139. In this context, it is noteworthy that when preparing the first edition of Musica in Olomouc in 1558, Blahoslav apparently had no knowledge of any German textbooks. In its Foreword (f. A2r) he writes something slightly different from what appears in the second edition from Ivančice dated 1569 (cf. the quote in
Jan Blahoslav's Musica [1569] *33
ably in the milieu of the Unity of the Brethren. It was published in 1561 by a still unknown author using the pseudonym Jan Josquin at the same print shop that produced Blahoslav's Musica. Basically a competing theoretical treatise, it has been preserved down to the present only in a single torso of a specimen.16
note 7): "[...] the enlightened reader will not be surprised and angry with me for having now used the Czech language to write this information, which our elders would have customarily called rules for singers, which have never before been written in Czech or, as far as I know, in German [»aniž, pokudz mi vědomo jest, německy«, emphasis by P. D.] for ordinary people who do not know Latin, i.e. for Czechs"
16 Prague: Library of the National Museum, shelf mark 27 F 24, def.: the end of the printing is missing (part of the eighth chapter and all of the ninth and tenth). Cf. Knihopis 3630. Transliteration of the title page: Muzyka/ to geftzpráwa k zpjwánij náležitá/ wjfechněm Zpěwům fe včiti žádoftiwým ku požitku/ OdemneJana Jofquina Yazykem Cžejkým w nowěfepfa-ná a wydaná. fLétha: 1561. [Olomouc: Jan Gúnther?]. The name Jan Josquin is generally regarded as a pseudonym for the actual author. Otakar Hostinský believes the author was the Brethren priest Václav Solín, who was the coeditor of the Szamotuiy Can-tional; cf. O. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav [< note 5), pp. 85-99. F. M. Bartoš believes the author to have been Jan Malíř, the son of Matěj Červenka, cf. F. M. BARTOŠ, 'Bratrský spisovatel Jan Josquin', Listy filologické 79 (1956), pp. 239-242. Ivan VÁVRA, 'Autor tzv. Josquinovy Muziky', Miscellanea musicologica 11 (1959), pp. 33-59, uses a complicated argument to attempt to prove that the author was the Utraquist priest Jan Facilis Boleslavský, also known as Byčkovský. Beforehand, the same author had summarized the status of research at the time in this question; cf, Ivan VÁVRA, 'Dnešní stav josquinské otázky' Listy filologické 80 (1957), pp. 253-257, at the end of which he formulated his ideas about the Utraquist origins of the author
34
Petr DANĚK
The work is divided into sections in a manner similar to Blahoslav's treatise. Blahoslav reacted creatively to
and about the literary confraternities as the addressees of the treatise. Other studies have also failed to clarify the question of authorship: Ladislav DOLANSKÝ, 'Johannes Josquinus a Václav Solín', Listy filologické 28 (1901), pp. 17-24; Vladimír GREGOR, 'Jan Josquin a Václav Solín', Sborník Studijního a lidovýchovného ústavu kraje Olomouckého (oddíl B) 1 (1951-1953), pp. 91-94; Jan MARTINEK, 'K autorství Josquinovy Musiky', Listy filologické 83 (1960), pp. 323-324. In a study by Vladimír GREGOR, 'O první českou Muziku', Opus musicum 5-6 (1969), pp. 135-138, the author defends his opinion that Josquin published the first Muzika in Czech twice, in 1551 and 1561; everything gets sent back to the beginning by Thomas SOVÍK, 'Muzika 1561. Autorství určeno', in: Die Instrumentalmusik (Struktur - Funktion - Ästhetik) / Ethnonationale Wechselbeziehungen in der mitteleuropäischen Musik mit besondere Berücksichtigung der Situation in den böhmischen Ländern [= Colloquia musicologica Brunensia 26 (1991) + 27 (1992)], ed. by Petr MACEK (Brno 1994), pp. 287-291; Thomas SOVÍK, Music Theorists of the Bohemian Reformation: Translation and Critique of the Treatises of Jan Blahoslav and Jan Josquin (Diss., Ohio State University, 1985). Sovik published his English translations {Jan Blahoslav, Musica, 1558; Jan Josquin, Muzika, 1561) including black-and-white facsimiles of the two printed works in 1991 with the support of the Czech Historical Society (Denton, TX: Ronjon Publishing; today, this edition is difficult to obtain). 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (< note 5), p. 91, tried to document that Jan Blahoslav himself owned the preserved specimen of Jos-quin's Muzika and put handwritten marginalia in it that are very often unflattering. This hypothesis has been called into question by L. DOLANSKÝ, 'Johannes Josquinus' (see above). For the latest interesting if incomplete findings about Josquin, see D. ŠTEFANCOVÁ, 'Musical Instruction Books' [< note 15), esp. pp. 138-139.
Jan Blahoslav's Musica (1569)
*35
Jan Josquin: Muzika (Music), 1561, title page
*36
Petr DANĚK
this situation, even ambitiously in a sense. He revised and refined his original work, adding two more sections intended for singers and composers of sacred songs, and with its new title: Musica, to jest knížka zpěvákům náležité zprávy v sobě zavírající. Sepsaná jazykem českým k žádosti některých dobrých přátel A vytištěná nejprve leta Páně 1558. v Holomouci. Nyní znovu pilně skorygovaná a vytištěná. Přidány sou re-gule a naučení potřebná kantorům i písní skladatelům (Music, i.e. A Book Containing Helpful Information for Singers. Written in the Czech Language at the Request of Certain Good Friends. And First Printed in the Year of Our Lord 1558 in Olomouc. Now Carefully Revised and Newly Printed. Rules and Instruction Have Been Added That Are Required for Cantors and Composers of Chant).17 He had it published in 1569 in Ivančice at the printer's workshop of the Unity of the Brethren.18 In this newly conceived work on music theory, which deals significantly with hymnology and also presents
17 Transliteration of the title page: MVS1CA to geft Knjžka Zpěwákům/náležité zpráwy w fobě zawjragjcý Sepfaná Jazykem Cefkým/ k žádofti některých dobrých přátel1. A wytifftěná neyprwé/ Leta Páně/ 1558. w Holbmaucy. Nynj znowu pilně fkorygowaná a wytifftěná. Přidány fau Regule/ a naučenj potřebná Kantorům y Pjfnj jkíadatelům.... On f. 38v: Denuo Edita in insula Hortensi [= Ivančice, Unity of the Brethren] ANNO MD LX1X[=IS69].
18 The identification of the printer and the year of publication is skillfully hidden in a decorative vignette on f. 38v of Bla-hoslav's printing. Cf. 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (« note 5), p. 63.
Jan Blahoslav's Musica (1569)
a number of thoughts on aesthetics, Blahoslav also put to good use the experience he had gained while editing a new edition for the Brethren known as the Ivančice Cantional, which the Unity of the Brethren published in print in 1564 under the title Písně duchovní evangelist-ské (Sacred Evangelical Chants).19
Specimens of Blahoslav's Musica that have been preserved until the present are very rare.20 For a long time, there was only one known printed specimen of the second edition, which is now contained in the collection of the National Museum in Prague21 and came
19 Knihopis 12862. Transliteration of the title page: Pjfně Duchownj Ewangeliftfké/ opět znowu přehlédnuté/ zprawené a fhromážděné: Y také mnohé wnowěflbžené/zgruntu a základu Pjfem fwatých: Kecti a k chwále famého gediného, wěčného Boha/ w Trogicy bl'ahofl'awene. Také kupomocy a k flužběy ku potějfenj w prawém křefťanfkém náboženftwj wffech wěrných/ milugjcýchy Národyyazyk český. Anno Domini 15.64. [Ivančice: Unity of the Brethren]; jan KOUBA, 'Vzájemný poměr Kancionálu Šamotulského a Evančického', Miscellanea musicologica 1 (1956), pp. 25-31. In this study, Kouba clearly documents that Blahoslav's part in preparation of the new cantional for the Brethren consisted mainly of numerous careful editorial changes to the musical component of the chants, i.e. the melodies and the manner of their printing. Only a few changes were made to the texts. Cf. M. DAN KOVÁ, Bratrské tisky {< note 1), no. 11, pp. 63-65.
20 Cf. Knihopis 1161; also Petr DANĚK, Historické tisky vokální polyfonie, rané monodie, hudební teorie a instrumentální hudby v českých zemích do roku 1630. Se soupisem tisků z let 1488-1628 uložených v Čechách (Praha, 2015), pp. 91, 96.
21 Prague: Library of the National Museum, shelf mark 27 F 23. Otakar Hostinský worked with this printing, and it
38
Petr DANĚK
from the library of Count Kinsky as can be seen from an inscription on the flyleaf.22 It is a very well preserved, complete printed specimen that has undergone partial restoration. It is now rebound in a new leather cover. That specimen was used as the basis for the making of the facsimile that you are now holding. An incomplete specimen of the same printing, which is missing several pages including the title page, is a part of the collection of the National Library in Prague.23 There is only
became the basis of his edition. The printing contains 96 numbered folios + 3 folios with corrections. In the course of the numbering, there are a few errors: folios 21 and 22 are incorrectly marked twice with the number 22, and the number 24 likewise appears twice while number 23 is left out. The folios 39 and 40 are not numbered and are blank. The Supplements begin on folio 41. The specimen contains inscriptions and handwritten corrections that apparently originated with the owner or user. These inscriptions cannot be unambiguously dated. Sometimes they are surprising, because they add words or correct Blahoslav's Czech, sometimes even with the choice of supposedly more appropriate expressions: e.g. on f. 48v the phrase "na hudebních nástrojích" is changed to "na múzických nástrojích" (in either case, this means "on musical instruments"). It is interesting that for this edition, moveable type was not used for the printing of the music. Instead, blocks were used for printing, i.e. the woodcut printing technique.
22 "Kynský mp 1814". Cf. 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav [< note 5), p. 71.
23 Prague: National Library, shelf mark 54 S 545, def.: folios nos. 1-2, 8, 38-40, and 56 are missing. There is an error in the numbering of the preserved folios: the number 24 appears on two consecutive pages. This specimen is now contained between wooden boards that are covered with leather decorated with blind embossing. The hook clasps have been preserved
Jan Blahoslav's Musica [1569]
one known specimen of this second edition abroad. As part of a bundled collection of printings,24 it is kept at the Wroclaw University Library. It originally belonged to Karl the Elder of Zerotin, but together with his library, it came to the Wroclaw Municipal Library, which became a part of the local university library after the Second World War.25
The first edition of Blahoslav's Musica from the year 1558 was not rediscovered in the modern era or made
without the buckles. There are a number of manuscript inscriptions on both flyleaves. The inscriptions on the front flyleaf are striking. We find there the name of the probable owner of the printing ("F F. Hawlowetz") and a peculiar warning. [Transliteration: "Kdo muge ukradne tomu ruka upadne. Kdo muge wez-me toho hned kat fetne. Amen."-Translation: "May the hand fall off from the one who steals it. May the executioner strike down the one who takes it. Amen."] According to information from workers at the National Library (January 2016], the origin of this printing is unclear.
24 Wroclaw: University Library, Old Prints Department, original shelf mark: 8 K1683, present shelf mark: 330759. The first printing in this bundled collection is a relatively rare preserved edition of the responses of the elders of the Unity of the Brethren directed against the "Habrovany Brethren" from 1533: Odpověď a zpráva Bratří starších té Jednoty, kteráž z omylu Pikhartstvím nazývají (Mladá Boleslav: Jindřich Šturm?), cf. Knihopis 6553.
25 Cf. Zdeněk TOBOLKA, Žerotínská knihovna (Praha, 1926); Tomáš KNOZ and Malgorzata TUROWSKA, 'Mezi Rosicemi a Vratislaví. K současnému stavu výzkumu knihovny Karla staršího ze Žerotína ve Vratislavi', in: Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka, 1, ed. by Jiří MIKULEC and Miroslav POLÍVKA, Praha 2007, pp. 466-475.
40
Petr DANĚK
available to the public until after the Second World War.26 It is also kept in the collection of the National Museum in Prague. The specimen is incomplete,27 because based on the ordering of the folios (A-D), it lacks the title page and the first few pages as well as, at the least, the leaf before the last page.28 The specimen comes from the collection of books in the estate of the church council member, Evangelical pastor, translator, and historian Heřman z Tardy (1832-1917),29 a great admirer of the Unity of the Brethren, who appears to have acquired it on one of his trips to Zittau. His son inherited the unique specimen as part of a set of historical printings, and he in turn put it in the keeping of the library of the Hus House in Prague during the Second World War.30 In 1951, the National Museum in
26 Prague: Library of the National Museum, shelf mark 18 F 7, def. Cf. František HORÁK, 'Objev prvního vydání Muziky Jana Blahoslava', Knihovna 4 (1950), p. 135;^Antonín FRINTA, 'O prvním vydání Blahoslavovy »Musiky«', Časopis Národního muzea, oddíl věd společenských 130 (1961), pp. 41-42; M. BOHATCOVA, 'Soupis prací Jana Blahoslava' (< note 1), p. 192. On the flyleaf in the back there is a later inscription: "Gloria in Excelsis I DEO. / Et Honoribus / pax / Bona Woluntatis" with the name "Johan Geisett" written below.
27 It first begins with the text: B.P.k čtenáři." ["J. B. P. to the Reader."]
28 The specimen begins with the second page of the folio A (A ij), and one page is missing from the last folio D.
29 Cf. Ottův slovník naučný 25: T - Tzschirner, Praha 1906, pp. 93-94. For information about the origin of the printing, see A. FRINTA, 'O prvním vydám" {< note 26), p. 41.
30 F. HORÁK, 'Objev prvního vydám" (< note 26), p. 135.
Jan Blahoslav's Musica (1569)
'41
gVOfat tyto jpra'wy ttfgfati
[Í4te6té tu po$ná«q / Čterefcoby íomi řterý spíw býl/ ale nelépe gefí **>lafino# fiero očoltôm jptífobôm y rojb^lnofíerti Contíw bobře voytwumnilA wparott fy* b? wlostti / potom y tvto sprawy f*n*? --•^4» tu pamttť /4 £on při jpq wantf _jqfr*| fnabrnčce fonán bt*be* J2tgt$necfcr gefí ale bofiť na sen čas/ ♦ ttfřcecb ríľíttíyce italejitýcb pOttrtbH* tto. Zi pař mo^lo by gcfltt potreba 4 $p?a>ářuom tojíteční nemalo býa pfattoř b»ČO ojbobitém jpqwanq/biMJ o nalejť* tém 4 (IttflHém $pfwtiow w CTotacb neb w Cejptqcb fj^rmowantj iČ* 2(le n^nii n4 tomto $awřijnO bi*$. <0efílť se tato fpro* ftmí 4 Čratřá &ntf$řa pobo$nati cnojiť přtgata a bobře vsqfwana bube/ potom cafem gin ý m miiO$ nítco tvíjcc 3pf wařiiom / nále$«#o Č tomuto fýié bait* být*7Čby$ fe tofc* potřeba fpatvij.
Jan Blahoslav: [Mivs/ca], 1558, p. D8r with the impressum
42
Petr DANĚK
Prague purchased some of the printings in the estate of Heřman z Tardy, but the first edition of Blahoslav's Musica was not among them, because it had been removed from the aforementioned set. It was not relocated until 1959, when it definitively became a part of the Library of the National Museum in Prague. It was not the subject of scholarly discussion until after that year, and even then it received only brief commentary. In the early 1970s, much of the Czech musicology community still had no idea that the first edition was at all in existence.31 At present, it is in good condition, restored, bound in an antiqued modern leather cover. The fact that it had been part of a larger book is confirmed by a manuscript comment inscribed on the front flyleaf: "An unbound bundled collection from Tardy".32 The preserved printing of the first edition of Musica contains a number of manuscript comments, which confirm that
31 Cf. Olga SETTARI, 'Hymnografická činnost Jana Blahoslava ve světle jeho Muziky a kancionálu', in: Jan Blahoslav, předchůdce J A. Komenského (< note 1), p. 179.
32 Fol. [Ir]: "rozvázaný konvolut »Tardy«". According to A. FRINTA, 'O prvním vydám" [< note 26), p. 41, the first edition of Blahoslav's Musica was the last printing contained in the bundled collection, and it was preceded by a printing of a work by the Utraquist priest Jan KAUPILIUS, Modla věku nynějšího, ca. 1620, cf. Knihopis 3858; Rukověť humanistického básnictví, 3 (Praha, 1969), p. 283, and a specimen of a treatise by Václav ŠTEFAN (dean in Kutná Hora), Výklad na proroka Mi-cheáše pořádně učiněný (Praha, 1614) (cf. Knihopis 15974), accessible online sub Google Books [rev. 20/04/2016]. Concerning the fate of this bundled collection, also cf. M. BOHATCOVA, 'Soupis prací Jana Blahoslava' [< note 1), pp. 191-192.
Jan Blahoslav's Musica (1569)
*43
the owner and user also had the second edition at his disposal and was using the later edition as the basis for making individual corrections to the first edition.33 In scholarly literature and in lists of sources, this first edition is usually designated with the same title as the second edition. It is, however, necessary to admit that in view of the missing title page, we cannot say with certainty what title Blahoslav's work was actually given for the first edition. From comparing the two editions, it is apparent that the first contained only the initial chapters on music theory. The second edition was not only supplemented with an extensive separate chapter titled Přídavkové k Musice (Supplements to "Musica") and with six pages of corrections [Errata); the author also corrected the introductory text, which is carried over from the first edition. With respect to content, this tends to involve individual changes in the introduction limited to the deletion of certain words and the choice of more precise formulations. In chapter V, he added the passage Regule podle Fincka (Rules according to Finck), which deals with examples of the use of semitones ("musica ficta'y, some musical examples are added; chapter VIII: O taktu (On Rhythm) and chapter IX: Oznámeních (On Symbols) are greatly expanded. At the same time, unlike the first edition, in the second edition the chapters are designated with titles from the
33 This is apparent, for example, based on comments in Chapter Two (/. Noty. II. Klíčové. III. Hlasy. [I. Notes. II. Clefs. III. Parts.]), cf. Jan BLAHOSLAV, [Musica], 1558, ff. A5v-A6r.
44
Petr DANĚK
beginning - O rozdíle zpěváků (On Differences between Singers). The Czech language and orthography of the text itself also underwent correction. Blahoslav modernized them both, and he took pride in the linguistic aspect of Musica. This is clear from his comments in Grammatika česká (Czech Grammar), which has been preserved in manuscript. In it, in connection with Musica, he writes: 7 would also regard the book titled Supplements to Musica, and also Musica, especially the later printing, as containing good, perhaps even beautiful Czech. I shall remain silent about other similar works; let the truthful deed (if it is true) speak for itself"34
Blahoslav's understanding of the exceptional meaning and importance of music for mankind and society is attested to not only by his Musica. Also of importance was his participation in preparing two Brethren can-tionals (1561, 1564), as well as other work on hym-nology and hymnography, which proved useful for the manuscript index of authors of the songs of the Brethren, unique at the time, which he compiled in ca. 1561 and titled Písní duchovních některých, jichž se ode vší jednoty bratrské užívá, rejstřík (Certain Sacred Chants Used by All in the Unity of the Brethren. An Index). In it, he succeeded in determining the authorship
34 Mirek ČEJKA - Dušan ŠLOSAR - Jana NECHUŤOVÁ (eds.), Grammatika česká Jana Blahoslava, Brno 1991, p. 291 [276b]: "Také i ta knížka, jenž slove Přídavkové k Muzice, ano i Muzika, zvláště poslednějšího tištění, za to mám, že v sobě dobrou a snad i pěknou češtinu má. 0 jiných jí podobných mlčím, nechať skutek (kdež jest) pravdu vykládá."
Jan Blahoslav's Musica (1569)
*45
of 527 chants in the Brethren Cantional of 1561.35 He was himself also active as a creator of chants,36 mostly contrafacta, and he may have been the first person in history to use the possibilities of musical notation to represent the intonation or pronunciation of human speech.37 This was done in the context of the partially theological treatise Vitia concionatorum, to jest vady kazatelův (Vitia concionatorum, i.e. Faults of Preachers), which Blahoslav wrote sometime around 1570.38 He uses musical notation at several points in the text, and with the use of white mensural notation, he documents his assertions about the transgressions of certain preachers.39 In Ivančice in 1571, the year of his sudden death, he published a manual with musical notation for the liturgy of the main feast days of the church year titled Evanjelia aneb Čtení svatá, kteráž šlovou Pašije. Řeči některé prorocké a prefací obyčejné (The Gospels
35 Cf. J. KOUBA, 'Blahoslavův Rejstřík autorů' [< note 5). This so called Szamotufy Cantional (< note 6) contains a total of 735 chants.
36 Cf. Eduard KVASNÍ Č KA (ed.), Duchovní písně Jana Blaho-slava po prvé v tento soubor shromážděné a v původním pořádku přetištěné z kancionálu šamotulského, který byl vydán L. P. 1561 péčí Jednoty českých bratří (Přerov, 1934); Jan BLAHOSLAV, Pochodně zazžená (< note 1), pp. 129-159.
37 Cf. 0. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (< note 5), pp. 76-77.
38 Jan BLAHOSLAV, Čtyři menší spisy: 0 původu a příčinách Jednoty bratrské. Spis o zraku. Filipika proti misomusům. Vitia concionatorum, ed. by Mirek ČEJKA (Brno, 2013). The Faults of Preachers are edited on pp. 137-251.
39 Ibid., pp. 192,195.
46
Petr DANĚK
or Sacred Readings Known as the Passion. Some Words of Prophecy and Ordinary Prefaces), which contained a selection of Czech texts set to Gregorian melodies.40 In 1564 he attempted to explain his editorial procedures for preparing the Brethren cantionals in a long manuscript defense, which he titled Apologia pro editione cantionalis nova. The brief preface that he wrote to the cantional of 1561 is also significant. In it, he summarized the history of Brethren chant.41
Blahoslav's Musica has so far been dealt with in greater detail primarily by two Czech musicologists: Otakar Hostinsky and Vladimir Helfert,42 who also laid the foundation for its still valid interpretation. At the end of the nineteenth century, Hostinsky made a copy of the second edition of Musica (1569), which he found in the Library of the National Museum. He published his transcript in 1896 together with a very thorough study about the author himself, including the defining of his share in the preparing of the Brethren cantionals. In addition, he evaluated the chants created by Blahoslav. He supplemented his study with an equally painstaking analysis and edition of the second music theory work in
40 This apparently was a second edition; the first was not preserved. Cf. the partial edition (facsimile): jan BLAHOSLAV, Evangelia narození a vzkříšení Páně a seslání Ducha sv. z Pašijí 1571 [= Thesaurus impressionum Bohemicarum, vol. 3] (sine loco et anno); M. DAŇKOVÁ, Bratrské tisky (< note 1), pp. 83-84.
41 Cf. ibid., pp. 88-89.
42 See note 5.
Jan Blahoslav's Musica [1569]
*47
the Czech language, which was published in 1561 under the name of Jan Josquin, and which probably also originated in the milieu of the Unity of the Brethren.
A quarter century later, Vladimir Helfert published the second important study on Blahoslav's Musica in a compendium that was issued in 1923 on the anniversary of Jan Blahoslav's birth. Helfert's contribution was a lengthy study dedicated to the relationship between Blahoslav and Vaclav (Wenceslaus) Philomathes, who wrote Four Books about Music in Latin and had them printed in the early sixteenth century;43 Blahoslav also took inspiration from them (indirectly). Most of the other musicological studies that have been published on the topic use the text of Musica and the circumstances of its writing in arguments on their more detailed subject matter.44
43 Cf. the new critical edition and parallel Czech translation of Philomathes's work: Wenceslai Philomathis Musicorum libri quattuor / Václav Philomathes: Čtyři knihy o hudbě [= Clavis monumentorum musicorum Regni Bohemiae, Series B, vol. 2], ed. by Martin HORYNA (Praha, 2003).
44 Cf. e.g. Richard QUOIKA, 'Die Musica des Jan Blahoslav 1569' in: Bericht über den Internationalen Musikwissenschaftlichen Kongress, Bamberg 1953, ed. by Wilfried BRENNECKE, Willi KAHL, and Rudolf STEGLICH, Kassel 1954, pp. 128-131; Olga SETTARI, 'Jan Blahoslav jako hudební teoretik a hymno-graf, Z kralické tvrze 5 (1971), pp. 18-28; Jiří FÚKAČ, 'Blahoslav a hudební proudy jeho doby', in: Jan Blahoslav, předchůdce J. A. Komenského {< note 1), pp. 161-171; Jiří VYSLOUŽIL, 'Jan Blahoslav a česká teorie hudby', in: ibid., pp. 172-178; Olga SETTARI, 'Hymnografická činnost Jana Blahoslava ve světle jeho Muziky a kancionálu', in: ibid., pp. 179-187; Olga SETTARI,
48
Petr DANĚK
Blahoslav's Musica of 1569 is divided into parts that are, in a sense, independent. The first, which is based on the arrangement and content of the original 1558 edition of Musica, represents the simple foundations of the music theory system of the day in ten thematically organized chapters. The second part, which is dated to the Kalends of February of the year 1560 by its separate preface, bears the title Zprávy některé potřebné těm, kdož chtí dobře zpívati (Information Needed by Those Who Wish to Sing Well) and is intended for singers. It reflects in many respects the then current status of performance practice, especially for the Unity of the Brethren. The third part is intended for the creators of songs, as is apparent from the heading Naučení potřebná těm, kteříž písně skládati chtějí (Instruction Needed by Those Who Wish to Compose Chants). The text deals in particular with poetics, because it is aimed primarily at the authors of the texts of chants. Then on the last six pages, Musica contains a printed list of Errata nebo omýlení, kteráž se nahodila (Errata or Mistakes That Were Made; meaning errors made during the printing of the previous parts of Musica).
The question remains as to for whom Blahoslav's Musica was intended and what influence it had, for ex-
The Theory of Music and Hymnography in the Unitas fratrum in the 16th and 17th Centuries' Sborník prací Filozofické fakulty brněnské university, H 25-26 (1990/91), pp. 15-23. Also cf. Thomas SOVÍK, 'The Theorists of the Bohemian Reformation: Jan Blahoslav and Jan Josquin', Kosmas 6 (1987), vol. 2, pp. 105-145, and other works by Thomas SOVÍK (< note 16).
Jan Blahoslav's Musica (1569]
ample, on the development and firm establishment of Czech musical terminology. The author himself gives a general answer to the first part of this question in the introduction to his treatise: it is intended for Czechs who do not know Latin. Nonetheless, in practice Musica was apparently limited mainly to the Czech speaking members and sympathizers of the Unity of the Brethren and especially to the users, performers, and creators of sacred monophonic chant. Furthermore, it was probably distributed as a manual for the cantionals used by the Brethren. There is no known clear documentation that Musica was in use among the members of other religious denominations in Bohemia before the Battle of White Mountain or that it had become a part of musical life at the time or was in use in schools for instruction, with the possible exception of the schools of the Brethren (mainly in Ivancice and Kralice), where it might in fact have been used as a textbook.
Blahoslav's (and also Josquin's) musical terminology (or, more properly, nomenclature) has already been examined by Otakar Hostinsky and later by Jin Fukac.45 The former made an organized listing of the Czech and Latin terms that appear in the two works. The latter then correctly understood that Blahoslav's Czech and the terms that he used are more of a commentary on the foreign-language (i.e. Latin) musical terminology of the
45 O. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav {< note 5), esp. pp. 123-126; J. FÚKAČ, 'Blahoslav a hudební proudy' (< note 44), esp. pp. 165-166.
50
Petr DANĚK
period. Furthermore, with regard to the contents of the entire treatise, the most important field of music at the time, i.e. figural or polyphonic music, receives nearly no attention in the entire discourse. Blahoslav's text is thus more of a reflection of the state of the colloquial language at the time than an attempt to create any kind of system of terminology in the Czech language.46
Nonetheless, at least one part of Blahoslav's Musica also found its way into the routine musical practice of the majority of Bohemia's population at the time or was at least very closely connected with it.47 This involves the conclusion of the first supplement to Musica with the title Regule zpěvákům do kuru (Rules for Choral Singers).48 In it, Blahoslav summarizes twelve principles that the singers and the cantor should observe when performing chant. These principles are based on the usual period performance practice, and they try to draw attention to possible problems and bad habits that arise in practice. Martin Horyna, who prepared the edition and translation of one of the sources for Blahoslav's Musica, Philomathes's Four Books about
46 Cf. J. FUKAČ, 'Blahoslav a hudební proudy' (< note 44), p. 166.
47 For the sake of completeness, we would mention here the personal closeness that the Czech composer Leoš Janáček (1854-1928) felt towards Blahoslav and his Musica, which is mentioned by J. VYSLOUŽIL, 'Jan Blahoslav a česká teorie hudby' (< note 44), esp. pp. 175-176.
48 Jan BLAHOSLAV, Musica, 1569, ff. 69r-70r; O. HOSTINSKÝ, Jan Blahoslav (< note 5), pp. 46-47.
Jan Blahoslav's Musica (1569)
Music43 correctly points out that it is typical of Czech music theory in the fifteenth and sixteenth centuries that it deals at least marginally with the questions of performance practice, while this is not the case with music theory works of non-Czech origin.50 In the environment of the Bohemian Utraquist literary confraternities of the late sixteenth century, there also appeared a set of such principles that was apparently widely distributed in copies. Its title was Napomenutí literátské těm, kteří dobře zpívati neumějí{Admonitions of the Literate to Those Who Cannot Sing Well), and unlike Blahoslav's Regule, its text is arranged in verses, is briefer, and is written in an almost humorous tone with the use of plenty of pithy phrases.51 If we compare the two texts, however, we find that they were either both made from the same original, which is now unknown, or else Blahoslav's Rules, which are older than the Admonitions, were the basis for the verses of the literati.52
49 Wenceslai Philomathis Musicorum libri quattuor / Václav Philomathes: Čtyři knihy o hudbě {< note 43).
50 Cf. the foreword, ibid., esp. p. xxx.
51 An edition of it [Napomenutí literátské těm, kteří dobře zpívati neumějí, vydané z hlavního města Prahy z kůru Tejn-ského] was prepared by Petr DANĚK, 'Literátské bratrstvo v Jaroměři v době předbělohorské', in: Muzikologické dialogy 1984 (Hradec Králové, 1986), pp. 238-239; cf. Václav EXNER, 'Literátský konvent v Jaroměři', Ročenka Městského muzea v Jaroměři 6 (1935), pp. 7-10; Jan FÄHNRICH, 'Zápis v kancionálu Steyerově vydaném v Novém městě pražském L. P. 1683...', L>r/7/38(1912), p. 47.
52 The contents and style of the two texts are similar in many
52
Petr DANĚK
In any case, Blahoslav's work is unique, historically exceptional, and even now still mostly comprehensible to musically educated readers. It documents the systematic thinking and breadth of education of its author, and at the same time it is an example of the cultural sophistication of the Unity of the Brethren. It is a text that still deserves our attention centuries later. Of course Blahoslav himself, entirely in the spirit of humanist self-reflective rhetoric, was also aware of the shortcomings of his work. At the conclusion of the first supplement to Musica, he writes: 7 did what I could at the time for good reasons and with good intentions, and if, perhaps, some people wish to laugh at me for what I have done, I will take it from them in the same spirit as David the holy king, who was ridiculed by his own wife for dancing gaily to the accompaniment of fiddles before the Ark of the Covenant, even to the amazement of the
places (for comparison, Blahoslav's text is given first below, and the parallel passage from Napomenutí follows the slash): "na kantora péči mějte" / "na kantora svého nejvíc pozor dej" ["take care about the cantor" / "give as much of your attention to the cantor as you can"]; "a nejvíc na třetí sylabě neb notě vezmouc zpívati" / "za ním v třetí sylabě počna zpívej" ["and begin to sing mostly on the third syllable or note" / "begin to sing after him on the third syllable"]; "po kantoru, kterýž začíná, finálu nevydržujte" / "nechť finálu kantor vždy vydržuje sám" ["after the cantor, who begins, do not hold on to the final" / "let the cantor hold the final by himself"]; "ke cti a chvále Boží i k vzdělání bližních užíval" / "zpíváním Boha chváliti, a bližním svým ku vzděláníposloužiď' ["used for the honor and praise of God and for the education of our brethren" / "to praise God by singing and to serve for the education of our brethren"].
Jan Blahoslav's Musica (1569) 1
daughters of Israel Those who will be able to make use of my trivial work for some purpose undoubtedly will not hold it against me, and others who are religious, even if they cannot use it for anything, will see the good in it because of its good intentions, being altogether faithful and desirous of the spreading of God's praise and the celebration of the truth.
Vale, pie lector."53
53 )an BLAHOSLAV, Musica, 1569, f. 44rv: "Já, co sem mohl, na ten čas z hodných príčin dobrým úmyslem učinil sem, chtěl-li by mi se kdo třebas i posmáti, vše to od něho snesu, takovým duchem jako onen svatý král David od své vlastní manželky, když se jeho vesseiému s husličkami před archou Boží na odivu i dcer Izrahelských plesání posmívala. Tiť, kteříž této mé maličké práce v čem užiti budou moci, za zlé mi bezpochyby míti nebudou, a jiní pobožní, byť pak toho ničímž požiti nemohli, pro dobrý úmysl vše v dobré obrátí, rozmnožení chvály Boží a oslavování pravdy, kudykoli věrně a upřímě žádostiví jsouce.
Vale, pie lector."
Blahoslavova Musica je v tomto vydání přetištěna v měřítku 1:1 podle exempláře uloženého v Knihovně Národního muzea v Praze [sign. 27 F 23), z jehož pozdější převazby (začátek 19. stol.?) volně vyšla i grafická Jana Koksteinová při návrhu obálky. Blahoslavův podpis na patitulu je reprodukcí dřevořezu pod předmluvou k druhému vydání jeho překladu Nového zákona (Ivančice: Jednota bratrská, 1568, srov. Knihopis 17112), f. 3r.
V Praze dne 24. dubna 2016 Jiří K. Kroupa
Blahoslav's Musica has been reproduced at a scale of 1 : 1 based on the specimen kept at the Library of the National Museum in Prague (shelf mark 27 F 23). The design of the cover by the graphic artist Jana Koksteinová is based loosely on the book's later rebinding (early nineteenth century?). Blahoslav's signature on the half title is a reproduction of the woodcut under the preface to the second edition of his translation of the New Testament (Ivančice: Unity of the Brethren, 1568, cf. Knihopis 17112), fol. 3r. Prague, 24 April 2016 Jiří K. Kroupa
Commentary by
© Petr Daněk & Jiří K. Kroupa, 2016 English translation by
© Mark Newkirk, 2016
Photo sources by Jllili I NÁRODNÍ
© National Museum, 2016 ©|lp^ I MUZEUM
First published by
© KLP - Koniasch Latin Press, Prague, 2016
All rights reserved; no part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted in any form or by any means, electronic, mechanical,
^ photocopying, recording or otherwise, without the prior written permission of the publisher.
Vydano u príležitosti 70. výročí založení Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro
Faksimile vydání z roku 1569 (Ivančice: Jednota bratrská) podle exempláře uloženého v Knihovně Národního muzea
Petr DANĚK a Jiří K. KROUPA
Pro mezinárodní hudební festival Pražské jaro vydalo nakladatelství KLP - Koniasch Latin Press s. r. o. (Na Hubálce 7,169 00 Praha 6, koniasch@gmail.com) ve spolupráci s Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě a s Národním muzeem v Praze
Lektorovali: Martin HORYNA a Petr VOIT Příprava obrazových materiálů: Jana KOKSTEINOVÁ
Praha 2016 / 1. vydání / 200 + *56 stran
(1946-2016)
PRAŽSKÉ JAM)
Jan Blahoslav
Musica
v Praze (sign. 27 F 23) K vydání připravili
ISBN 978-80-87773-37-6
Published on the occasion of the 70th anniversary of the founding of the Prague Spring International Music Festival
(1946-2016)
PRAGUE SPRING
Internationa] Music Festival
Jan Blahoslav
Musica
A facsimile of the edition of 1569 (Ivančice: Unity of the Brethren) after the copy today in the Library of the National Museum, Prague (shelf mark 27 F 23)
Prepared by Petr DANĚK and Jiří K. KROUPA
First published by the KLP - Koniasch Latin Press (Na Hubálce 7, CZ-169 00 Praha 6, koniasch@gmail.com)
in cooperation with the Association for Central European Cultural Studies and the National Museum in Prague for the International Music Festival Prague Spring
Reviewed by Martin HORYNA and Petr VOIT Photo sources prepared for print by Jana Koksteinová
Prague 2016
ISBN 978-80-87773-37-6