Wellbeing
Nejrozšířenější a nejčastěji používaná definice pojmu wellbeing je definice Světové organizace pro zdraví (WHO), která ho popisuje jako:
| "Pozitivní stav, který prožívají jednotlivci i společnosti. Podobně jako zdraví je zdrojem pro každodenní život a je určována sociálními, ekonomickými a environmentálními podmínkami. Wellbeing zahrnuje kvalitu života a schopnost lidí a společností přispívat světu s pocitem smyslu a účelu. Zaměření na wellbeing podporuje sledování spravedlivého rozdělení zdrojů, celkového rozkvětu a udržitelnosti. Wellbeing společnosti lze určit podle toho, do jaké míry je společnost odolná, buduje si schopnost jednat a je připravena překonávat výzvy." |
Digitální wellbeing
Rada Evropské unie definuje DW jako:
|
"Pocit fyzické, kognitivní, sociální a emocionální spokojenosti, který
všem jednotlivcům umožňuje zapojovat se s jistotou do všech prostředích
digitálního učení, mimo jiné prostřednictvím nástrojů a metod
digitálního vzdělávání a odborné přípravy, v maximální míře využívat
svého potenciálu a seberealizovat se, pomáhá jim chovat se bezpečně na
internetu a podporuje posílení jejich postavení v on-line prostředí." |
| Definice wellbeing (WHO) | Definice DW podle rady Evropské unie |
| Pozitivní stav, který prožívají jednotlivci i společnosti. Podobně jako zdraví je zdrojem pro každodenní život a je určována sociálními, ekonomickými a environmentálními podmínkami. Wellbeing zahrnuje kvalitu života a schopnost lidí a společností přispívat světu s pocitem smyslu a účelu. Zaměření na wellbeing podporuje sledování spravedlivého rozdělení zdrojů, celkového rozkvětu a udržitelnosti. Wellbeing společnosti lze určit podle toho, do jaké míry je společnost odolná, buduje si schopnost jednat a je připravena překonávat výzvy. | Pocit fyzické, kognitivní, sociální a emocionální spokojenosti, který všem jednotlivcům umožňuje zapojovat se s jistotou do všech prostředích digitálního učení, mimo jiné prostřednictvím nástrojů a metod digitálního vzdělávání a odborné přípravy, v maximální míře využívat svého potenciálu a seberealizovat se, pomáhá jim chovat se bezpečně na internetu a podporuje posílení jejich postavení v on-line prostředí. |
Mnohdy se však setkáme s mnohem kratší, zjednodušenou definicí a to, že se jedná o rovnováhu mezi online a offline světem. Jak uvádí Floridi, žijeme život onlife, již není možné oddělovat tyto světy, jsou navzájem propojené, přesto se ukazuje, že je vhodné si najít nějaký svůj onlife balanc. Tato rovnováha má vést ke spokojenému životu, kdy bychom zažívali wellbeing.
Hlavním záměrem není zbavit se technologií, nýbrž naučit se s nimi efektivně pracovat. Cílem je dosáhnout stavu, kdy nejsme pouze pasivními uživateli technologií, kdy se cítíme být jimi ovládáni. Naopak cílem je dojít k aktivnímu využívání technologií, kdy se vědomě účastníme našich digitálních aktivit. Cítíme se pohodlně, sebejistě, zkrátka dobře.
JISC k tomuto přispívá následující grafikou. Hlavním cílem DW je uvědomění si jak negativních, tak pozitivních dopadů souvisejících s využíváním technologií. Díky tomuto zvědomění můžeme dál s těmito emocemi/dopady pracovat. Podporovat pozitivní a minimalizovat negativní, což by nás mělo dovést k vyrovnanému stavu.
Mnohdy je proto kladen velký důraz na čas strávený na zařízeních, a to ve smyslu, že moc času je špatně. Jenže ono to není tak černobílé. Zásadní je, co konkrétně na zařízeních děláme. Digitální obsah, který vstřebáváme bez nutnosti přemýšlení, využití kreativity, např. scrolling na soc. sítích, označujeme za pasivní čas, který opravdu nevede k pozitivním dopadům. Ten bychom měli minimalizovat, obvzláště u dětí.
Potřeba digitálního wellbeingu se stává důležitou složkou našich životů, jak již v úvodu bylo uvedeno. Jsme vždycky vědomě přítomní u svých obrazovek? Nebo jen bezcílně brouzdáme po internetu či soc. sítích? Jsme technologiemi vyrušováni?