Dovedete popsat, proč se vám líbí vaše oblíbená kavárna? Možná má hezké stolečky, nebo vás zaujala barevnost zdí. Abyste dovedli košatěji mluvit o vizuální kultuře, potřebujete si osvojit specifickou slovní zásobu, stejně tak, jako když se učíte nový jazyk. Poznat základní elementy a principy, které využívají při své práci umělci a designéři vám pomůže otevřít si také nové možnosti při vlastním tvoření. Z čeho jsou ,,postavena“ vizuální díla a jakými principy se řídí? 

Vizuální elementy

Každé vizuální dílo pracuje se sedmi základními elementy. Někdy se jim říká také formální, umělecké nebo  kompoziční prvky. Můžete o nich uvažovat jako o nástrojích ke tvorbě - autoři a autorky s nimi je různými způsoby tvarují, kombinují, zdůrazňují, vynechávají, staví do opozice, ladí atd. Je pouze na nich, jestli a jak vizuální elementy využijí. Abychom si dokázali lépe představit práci s vizuálními elementy, pojďme si krátce představit každý z nich.

PROSTOR

Prostorem pro vizuální dílo může být v podstatě cokoliv: od klasického papíru a plátna, přes veřejný park či kus oblečení, až po obrazovku tabletu a virtuální herní krajinu. Lze rozlišovat pozitivní prostor a negativní prostor. Co to znamená? Napoví nám první obrázek v galerii. Dáma v červeném zabírá pozitivní prostor - dáma je hlavním motivem, ústředním objektem celého obrazu, který poutá naši pozornost. Negativním prostorem je vše kolem ní, tedy oranžové pozadí a do modra zbarvené objekty. O negativním prostoru je zaujímavé uvažovat nejen jako o něčem, čehož je potřeba se zbavit a za každou cenu to zaplnit. Může nabývat různé zajímavé funkce - dát vyniknout hlavnímu motivu, vytvořit optickou iluzi, působivý kontrast s pozitivním prostorem nebo cokoliv dalšího. 

LINIE

Linie neboli čára vzniká propojením dvou bodů. Směřuje náš pohled, pomáhá nám ve čtení a v orientaci v rámci obrazu. Odděluje negativní prostor od toho pozitivního a může evokovat také nejrůznější emoci (jaké emoce ve vás vyvolávají například ty na třetím obrázku v galerii?). Linie mohou být rovné, zahnuté, tlusté, tenké, přerušované, plynulé, konkrétní, naznačené či jiné. Dobře můžeme linie rozeznat v kresbách nebo v písmu. Linií jsou také okraje obrazovky a najdeme je i v záběrech fotografů a filmařů.

TVAR

Tvary vznikají uzavřením linie. Mohou mít přísně geometrickou podobu kruhu, trojúhelníku, čtverce atd. - v tom případě říkáme, že jsou to neorganické tvary, nebo více volnou, nepravidelnou podobu jako má například jablko - to jsou tvary organické. Typickým žánrem, který zkoumá nejrůznější podoby tvarů, je zátiší, jako například to na prvním obrázku v galerii. Uměleckým směrem, který hledá geometrické tvary v tvarech organických je kubismus, kterého veleznámým zástupcem je Pablo Picasso.

VELIKOST

Velikost můžeme vnímat relativně nebo v rámci určité škály. V grafickém designu nás bude zajímat velikost fontů, například poměr velikosti nadpisu k textu v odstavcích. Pokud bychom chtěli zobrazit realistického člověka nebo zvíře, budeme zase dbát na dodržení správných proporcí částí těla, aby zobrazované vypadalo přirozeně. Velikost můžeme využít také expresivně, jako v karikatuře, kdy zvětšením či zmenšením některé črty/prvku dosáhneme komického efektu, nebo sugestivně, jako v případě gotických katedrál, které měly ve věřících svou ohromnou velikostí a elegancí vzbudit úctu k nebeskému království. Oplatí se tedy všímat si, jestli je něco na vizuálním díle pozoruhodně velké nebo malé - bude to totižto s největší pravděpodobností mít svůj promyšlený význam.

BARVA

Barva je velice mocným nástrojem vizuální komunikace. Dokáže přitáhnout pozornost, evokovat emoce, a/nebo nést symbolickou hodnotu. Vždy je důležité při volbě barvy zvažovat, jak je vnímána v rámci kulturního kontextu, ve kterém ji chceme použít. Dobrým příkladem je duhová vlajka, která je symbolem mírového hnutí, ale také peruánského města Cusca nebo LGBT+ komunity. Pokud volíme barvu v grafickém designu - třeba pro náš životopis či logo start-upu - je vhodné přemýšlet nad významem, který chceme pomocí barvy komunikovat. Například zelená barva připomíná zdraví a přírodu, žlutá barva je považována za přátelskou a energickou, fialová zase za spirituální. Asociace, které si typicky k barvám vybavíme, se vyplatí vzít v úvahu a nebrat je na lehkou váhu, i když samozřejmě nelze říci, že nějaká barva něco objektivně znamená a nemůžete s tím hnout, v žádnem případě ji nemůžeme použít jinak. O barvách lze mluvit jako o základních a sekundárních, komplementárních, monochromatických, studených a teplých, zářivých i tlumených. Co se týče techničtější stránky věci, při digitální tvorbě je vhodné využít barevnou škálu RGB, pro tisk se lépe hodí CMYK (o tom proč je tomu tak, se dočtete více tady).

TEXTURA

Texturu bychom mohli definovat jako dojem z povrchu. Může být reálná, citelná dotykem, jako jsou záhyby na soše nebo na látce (první a třetí obrázek). Textura ale může být také implikovaná, tedy iluzivní, plochá, necitelná na dotyk, jako například na koláži nebo fotografii, kde se skládá mnoho různých vrstev vedle sebe (druhý a poslední obrázek). Textura dokáže vyvolat silný efekt, který vás do díla vtáhne - možná až natolik, že budete mít nutkání porušit veškerou typickou etiku a dotknout se ho. Pokud vás zajímá, jaké všechny katastrofy dotykem můžete napáchat, začtěte se tady a pokud vás naopak zajímají alternativní přístupy k exhibovaným dílům, kdy je dotyk či dokonce až vzatí díla domů povoleno, čtěte zde. 

HODNOTA

Hodnota je odstín světla a tmy. Na obrazech ji vidíme jako škálu bílé, šedé a černé. Každá barva má tedy různou hodnotu podle podílu bílé a černé, je různě ,,světlá“ nebo ,,tmavá“. Dobře to dokážeme rozeznat na černobílé fotografii, ale také na barevném obraze, když z něj vyhotovíme černobílou fotokopii. Hodnota je velice důležitá v grafickém designu i při tvorbě grafů. Pokud je váš graf nebo plakát vybarven pouze barvami, které mají stejnou hodnotu, může se stát, že ten, kdo trpí poruchou barvocitu uvidí pouze jednu slitou šmouhu - barvy budou pro něj k nerozeznání. I když je tedy tento vizuální element poněkud neintuitivní na pochopení, zkuste do jeho fungování proniknou, vyplatí se to zejména ve tvorbě.

Vizuální principy

Nyní víme, z čeho budovat vizuální dílo. Jak ale jednotlivé díly složit tak, aby do sebe zapadly? Pomohou nám vizuální principy. Opět je dobré vnímat je pouze jako nástroje, které můžeme a nemusíme využít v závislosti na tom, čeho chceme dosáhnout. Jeden z principů může být pro autora dominantní, další může úplně opomenout atd.

DŮRAZ

Důraz, neboli ohnisko, je bod, do kterého zamíří jako první pohled diváka. Zpravidla je pouze jeden a dominuje celému dílu. Často se využívá v komerčním designu, kde je rychlé upoutání pozornosti klíčem k úspěchu. Důraz je věnován prvku, který považuje autor za nejdůležitější. S umístěním důrazu vám může pomoci princip zlatého řezuči pravidlo třetin, což jsou na geometrických výpočtech založené metody, které pomáhají vytvořit vyváženou kompozici (uspořádání) vizuálního díla.

KONTRAST

Kontrast bojuje proti vizuální nudě. Staví do protikladu dva různé prvky - například hladkou texturu s drsnou, velký objekt s malým, rovnou linii s tečkovanou atd. Vystavět ho můžete na základě formální charakteristiky (střídání tlustých čar s tenčími na prvním obrázku) nebo obsahové charakteristiky (moderní vs. stará architektura jako na druhém obrázku), nebo také obou (také platí pro druhý obrázek, neboť kromě kontrastu nového se starým kontrastují také tvary - oblé s ostrými). Pokud tedy někde vidíte něco, co vám na první pohled vůbec neladí, zkuste se vyhnout zjednodušujícím domněnkám typu "to je hrozné, to vůbec nemají sladěné!" - možná je to totižto právě záměr, který má svůj význam. Jestli na něj přistoupíte a oceníte ho, je už věc druhá, zkuste mu ale minimálně dát šanci. :) 

ROVNOVÁHA

Rovnováha zapříčiňuje, že vizuální dílo působí klidně a vyváženě, nedostatek rovnováhy pak může vyvolat opačné pocity, jako je úzkost či neklid. Pokud rovnováha není dosažena, jednoduše nám ,,něco nehraje“ - ať už je to uspořádání v rámci prostoru, nebo třeba volba barev. Symetrické uskupení prvků na obraze působí harmonicky, ale také více konzervativně a pokud si nedáme pozor, může být kapku nudné. Asymetrické uspořádání je více dynamické a vzrušující, ale také může být náročnější v rámci něj vyvážit jednotlivé prvky. Rovnováha je do jisté míry také otázkou zkušenosti - čím více se budete dívat a tvořit, tím lépe se vám bude odhadovat a dosahovat.

POHYB

Pohybu dosahujeme pomocí linie, která směřuje náš pohled po prostoru díla. Rovné čáry naznačují stabilní, plynulý pohyb, křivky spíše hravější, dynamický pohyb (obrázek 1). Charakter pohybu můžeme podpořit dalšími vizuálními elementy jako je barva (obrázek 4), velikost (zvětšená červená linie na obrázku 2) nebo třeba hodnota (hodnoty se dají dobře rozeznat na obrázku 3 a díky tomu, že tak v kontrastu ukazují jednotlivé linie, vyvolávající pocit pohybu doleva, směrem k odjíždějícímu cyklistovi). Pohyb se tedy dá najít i v statických dílech, je pouze potřeba využít svou imaginaci - nehledejte pohyb "doslova", ale spíše jeho naznačení, jistou dynamičnost, napětí, které vás vede určitým směrem.

JEDNOTA

Jednotu můžeme chápat jako konečný cíl vizuálního díla. Tvůrce uspořádává vizuální elementy a využívá vizuální principy tak, aby vytvořily jednotný celek. Nezaměňujte si však jednotu s nějakou uhlazeností nebo dokonalostí - výsledný charakter může být pěkně bláznivý či experimentální! To, v jaký celek své dílo proměníte, je pouze na vás. Proto zde ani neuvádíme žádné obrázky, neboť každé vizuální dílo je jednotné svým originálním způsobem a ukázkou je tedy cokoliv, co jste viděli doposud.

Zkoumání formální stránky díla

Závěrem můžeme říci, že vizuální elementy a principy (neboli souhrnně vizuální syntax, vizuální jazyk) nám dávají odpověď na otázku, jaké je vizuální dílo po formální stránce. 

Proces, ve kterém zkoumáme formální stránku vizuálního díla, se může různit v závislosti od interpretačního rámce, ze kterého vycházíme. Můžeme se opřít třeba o psychoanalýzu, formalismus, sémiotiku, fenomenologii nebo další filosofické směry, které nám dávají konkrétní nástroje k interpretaci. Bohužel zde není prostor pro představení všech možných přístupů k interpretaci vizuálních obrazů, nicméně si můžeme pro inspiraci ukázat alespoň jeden. 

V následujících ukázkách jsme zvolili kritický přístup k interpretaci, o kterém se dočtete více v této publikaci od Veroniky Jurečkové. Tento přístup vychází z předpokladu, že každá interpretace začíná od diváka - od vás, od vašeho individuálního pocitu a následného bádání, které je ovlivněno vašimi předchozími zkušenostmi a předporozuměními. Tento typ interpretace je spíše hermeneutický než esencialistický - nesměřuje k jediné správné interpretaci, která odhaluje podstatu díla a na které by se měli všichni diváci shodnout. Výsledkem je vaše unikátní analýza, která vychází ze soustředěného a podrobného dívání se na dílo. 

Příklad 1: Pablo Picasso - Sen (1932)

Příklad 2: Aaron Douglas - The Negro in African Setting (1934)

ÚKOL

Vaším úkolem bude prozkoumat vizuální dílo z hlediska jeho viditelné formy. Vyberte si libovolné vizuální dílo (obraz, obálka komiksu, plakát, cokoliv jiného) a napište krátkou analýzu tohoto díla. Pečlivě se zamyslete nad tím, co vidíte a popište to do detailů, o kterých možná běžně až tolik neuvažujete. Zodpovězte si tyto otázky: 

1. Proč jste si vybrali právě toto dílo?
2. Jaké vizuální elementy a principy tvůrce využil? Jak s nimi pracuje? Zkuste se zamyslet a stručně vyjádřit ke všem, i když je na první pohled nevnímáte jako důležité nebo je neumíte najít. Možná zjistíte, že právě to, že je autor vynechal, má nějaký význam, nebo objevíte, že jsou přece jenom nějak použity! :) 
3. Změnil se váš názor na dané dílo po tom, co jste ho analyzovali po formální stránce? Pokud ano, jak?

Ať už si vyberete dílo, které máte rádi a máte ho "nakoukané", nebo také, které se vám nelíbí či je pro vás úplně nové, zdržte se vyhledávání kontextových informací o díle (období vzniku, autor, jestli je oceňováno teoretiky umění apod.). Zajímá nás, co vidíte vy jako jedinečná osobnost, ne co vidí někdo jiný, kdo o tom napsal svůj text. 

Jak na to? Můžete se inspirovat příklady analýz, které jsou uvedeny výše, nebo si vytvořte zcela vlastní strukturu. Skvělou pomůckou mohou být také kartičky Ways of Looking at Art, které vám pomohou začít - několik jsme vám naskenovali zde. Pamatujte na to, že neexistuje špatné řešení. Buďte k sobě shovívaví a trpěliví a netrapte se, pokud vám to hned nepůjde jako po másle. 🙏

Analýzu napište v rozsahu min. 1 normostrany a publikujte ji na svém portfoliu do úterý 2. dubna. Uveďte také, komu budete udělovat v Miro reakci a zanechejte tomuto spolužákovi nebo spolužačce konstruktivní zpětnou vazbu na jejich zpracování úkolu. 

Deadline pro odevzdání úkolu "Formální analýza díla" je v úterý 2.4.

PRO NADŠENCE

Čtěte | dizertační práci Jana Zálešáka Rámce interpretace (K interpretaci obrazů v odborných diskurzech a ve výtvarné výchově), pokud si chcete zkusit jiný interpretační rámec pro analýzu obrazu, nebo se o něm alespoň něco dozvědět

Sledujte | thebestofphoto nebo jakékoliv jiné zajímavé profily na Instagramu a zkuste si analyzovat obrazy jenom tak, pro radost, třeba každý den :) 

Zapište si | ESA191 Forma a obsah jako estetické kategorie pokud si chcete rozšířit obzory o tom, jak vnímá obor estetika pojem forma a jak jej staví do souvislostí s pojmem obsah

Autorka

Mgr. Anna Puchovská

LinkedIN