1
(10) Buddhismus (fojiao 佛教)
1) Základní pojmy
● Buddha (asi 563-483 př. n. l.) (Siddhártha Gautama Šákja)
● karma (= činy z předchozích životů)
● duhkha (= strast)
● tanhá (touha, žízeň)
● bódhi (budhi = probudit se)
● sansára – nirvána, parinirvána
● anátman (= ne-já), skandha
● Dharma, dharmy
● čtyři vznešené pravdy, osmidílná stezka:
2
Rozprava o roztočení kola zákona:
Hle, mniši, toto je Vznešená pravda o strasti. Zrození je strastné, stáří je strastné,
nemoc je strastná, smrt je strastná. Být spojen s tím, co člověk nemiluje, je strastné,
být odloučen od toho, co má rád, je strastné, nemít to, po čem člověk touží, je strastné.
Zkrátka pět forem lpění je strastných.
A zde je Vznešená pravda o příčině strasti. Je to žízeň, která podněcuje znovuzrození a
znovu stávání se, založená na vášnivé chtivosti, která zde I onde nalézá vždy nové
potěšení, to jest žízeň po rozkoších smyslů, žízeň po bytí a stávání se a žízeň po nebytí.
A zde je Vznešená pravda o ukončení strasti. Je to úplné ukončení oné žízně: její
zanechání, její zavržení, osvobození se a odpoutání se.
A zde je Vznešená pravda o stezce, která vede k ukončení strasti. Je to vznešená
osmidílná stezka vedoucí k poznání: správné chápání, správné rozhodování; správná
řeč, správné skutky, správný způsob obživy, správné usilování; správná pozornost,
správné soustředění.
● tři klenoty: Buddha, dharma (tj. buddhistická nauka), sangha (buddhistická obec)
● pět přikázání: nezabíjet, nekrást, nedopouštět se cizoložství, nelhat, nepít opojné
nápoje
● buddhistická obec (sangha): mniši (bhikšu), novici (šrámanéra), laici
● vinaja
● Tři koše (Tripitaka) nauky: sútra, vinaja, abhidharma)
3
2) Mahájána:
● hínajána, mahájána (bódhisattvajána)
● arahat, buddha, bódhisattva
● úpadek ideálu arahatství, důraz na ideál bódhisattvy
● vznik kultu bódhisattvů, posun k představě dlouhodobého usilování, příprava na
příchod Maitréji
● kult bódhisattvů a dhjánibuddhů: meditace (vizualizace); kult (mantry,
znovuzrození v ráji)
● Amithábha (Amituofo 阿彌陀佛 Amituofo), Avalokitéšvara (Guanyin 觀音)
● prázdnota (šúnjatá, kong 空): Zatímco hínajána hovoří o dharmách jako základních
jednotkách skutečnosti, v mahájáně převládl názor, že nic skutečného není, všechny
jevy jsou co do své podstaty prázdné a jako jevy jsou pouze podmíněně vzniklé.
(podmíněně = v důsledku karmy).
● pradžňá, pradžňápáramitové sútry: prázdnota dharem, teorie dvou pravd (paramártha
satja – sanvrtti satja), probuzení uprostřed každodenní činnosti
4
Diamantová sútra (nejznámější z pradžňápáramitových s.):
Vznešený pravil: „Tedy, Subhúti, ten, který se vydal [k buddhovství] na vozidle
bódhisattvů, měl by nechat vyvstat [ve své mysli] tuto myšlenku: ,Ať ve světě bytostí
existuje jakékoli množství bytostí, které mohou být zahrnuty pod termín bytost, ať už
jsou zrozeny z vejce, z lůna, z vlhka, zázračně zrozené, mající tvar nebo beztvaré,
vnímající nebo bez vnímání, nebo ani vnímající, ani nevnímající, pokud je [vůbec]
možné si nějaký takový myslitelný svět bytostí představit, pak všechny tyto bytosti
bych měl vysvobodit v oblasti nirvány beze zbytku podmíněnosti. Ale i kdyby byly
vysvobozeny nesčetné bytosti, žádná bytost vysvobozena nebyla.‘ Z jakého důvodu?
Jestliže si, Subhúti, bódhisattva představuje nějakou bytost, nemůže být nazván
bódhisattvou.
Z jakého důvodu? Nemůže být nazván bódhisattvou ten, kdo si představuje Já,
nějakou bytost, nějakou duši nebo nějakou osobu.
● Mádhjamaka (v Číně zvaná škola Tří traktátů – San lun: prázdnota dharem, teorie
dvou pravd (paramártha satja – sanvrtti satja); Nágardžuna (mezi 150 – 250 n. l.)
● nauka o buddhovské přirozenosti všech bytostí (tathagátagarbha):
Tathagátagarbha sútra:
[Buddha vidí svým božským okem, že] všechny živé bytosti, byť jsou znečištěny záští,
zlobou a nevědomostí, mají Buddhovu moudrost, Buddhovo božské oko a Buddhovo
tělo pevně sedící v pozici meditace. Přestože jsou plné znečištění a přebíhají z jedné
stezky na druhou, všechny mají dispozice Tathagáty (tathagátagarbha), jsou nadány
ctnostmi a jsou stále čisté, a tedy se ničím neliší od Buddhy.
→ v indických sútrách různá pojetí, i jako „pravé já“, buddhovské „tělo
dharmy“ uvnitř lidské osobnosti, tedy jako reálně existující skrytý buddhovský
element
5
→ v Číně důležitá reinterpretace: inherentní buddhovská přirozenost ztožněna s myslí
(xin 心):
Povzbuzení víry v mahájánu:
„Pravá Mysl je věčná, trvalá, neproměnlivá, čistá a sebedostačivá; proto se nazývá
‘neprázdná‘“.
„Mysl, ačkoliv co do vlastní přirozenosti od počátku zcela čistá, je doprovázena
nevědomostí. Když je znečištěna nevědomostí, vznikají znečištěné stavy mysli. Avšak
i když je znečištěná, sama o sobě je věčná a neproměnlivá.“
Text Povzbuzení víry v mahájánu rozlišuje dvojí probuzení: 1) Původní probuzení,
jímž je sama dokonalá mysl – čistá, neznečištěná myšlenkami ulpívajícími na vnějším
světě, přirovnávaná k prázdnému prostoru a k čistému zrcadlu. 2) Realizované
probuzení, jímž se mysl zbavuje nečistot, které ji dočasně zahalily nevědomostí.
Tyto představy zřetelně navazují na tradiční koncepce, zejména Menciovo pojetí mysli.
V některých taoistických textech ještě výraznější paralely:
Huainanzi:
Lidská přirozenost (renxing 人性) je tichá a čistá ve svém původním stavu a zatemňuje
se a stává neklidnou teprve v kontaktu s předměty vyvolávajícími tužby a emoce. […]
Původní čistá přirozenost je přítomna v člověku. Může být dočasně zahalena, právě tak
jako mraky zahalují hvězdy. […] Pěstovat původní přirozenost je snadné. Jelikož je
původně dobrá a zkažená je pouze vlivem vnějších podnětů, stačí odstranit vnější
podněty a člověk se sám od sebe napraví.
6
3) Buddhismus v Číně – základní přehled
● příchod buddhismu do Číny
● 65 n. l. – nejstarší doklad o přítomnosti obce buddhistických mnichů v Číně
● rozkvět po roce 317
● vliv taoismu na ranou recepci buddhismu v Číně
Překladatelská činnost:
● ge yi 格義 (= porovnávání významů)
→ nirvána = wuwei; bódhi = Dao; dharma = Dao; arahat = „opravdový člověk
(zhenren 真人)
→ první překladatelé: An Shigao (2. pol. 2. stol. n. l.), Lókakšéma (stejná doba)
● nejvýznamnější překladatelé
Kumaradžíva (? – 413)
Faxian/ Fa-sien 法顯 (asi 337 – 422) – Zápisky o buddhistických zemích
Xuanzang / Süan-cang 玄奘 (602 – 664) – postava z Putování na Západ (Xi you ji 西
游记)
Yijing / I-ťing 義淨 (635 – 713)
7
Buddhismus a stát:
● sangha vs. stát – základní problémy a zdroje napětí
出家 chujia / čchu-ťia = vstoupit do sanghy, doslova „opustit rodinu“
● Huiyuan (334-416 n. l.): z textu „Mniši nemusejí vzdávat úctu králům“:
Ti, kdo odcházejí do bezdomoví (tj. stávají se mnichy), jsou hosty mimo hranice
obyčejného světa, odlučují se od ostatních. […] Tito lidé, jakmile složí přísahu, odloží
jehlice do vlasů a své úmysly dají najevo změnou oděvu. Proto všichni, kdo jednou
odešli do bezdomoví, opouštějí svět, aby se uchýlili tam, kde je poutá jejich srdce, mění
své zvyky, aby uskutečnili svoji cestu. Změnou zvyků dávají najevo, že nesdílejí
s ostatními společenský rituál (li 禮 /礼 ), tím, že opouštějí svět, ukazují, že jsou
povzneseni nad každodennost. […]
V rámci rodinných vztahů se mnich obrací zády k příbuzenským svazkům, aniž by se
provinil proti zásadám synovské oddanosti (xiao 孝 ). V rámci společenských
povinností odvrhává úctu ke svému vládci, aniž by se provinil proti zásadě úcty. Z této
perspektivy je zřejmé, že ten, kdo poznal to, co přesahuje proměny [věcí] a hledá
počátek, do hloubky pochopil principy (li 理) [skryté za jevovou podobou světa] a jeho
úmysly jsou poctivé. Zásluhy toho, kdo plnými ústy mluví o lidskosti (ren 仁), jsou
nicotné a jeho poznání je mělké.
Jih:
● buddhismus se prosazoval v elitních kruzích včetně někt. císařů; v tomto prostředí
vysoká prestiž
● relativní nezávislost sanghy na světské moci
● zároveň odpor konzervativních konfuciánů
8
Sever:
● buddhismus výraznou podporu státu (hlavně dyn. Severních Wei (386-535)) –
nečínské dynastie
● zároveň podřízení sanghy státu – buddhistická obec součástí státního aparátu, mniši
státními úředníkyy
● obrovský rozmach, na druhé straně první vážné perzekuce (446) – plynoucí
z povýšení buddhismu na státní náboženství
● v severní Číně dodnes zachovány rozsáhlé komplexy soch buddhů a bódhisattvů
vytesaných do skály – dědictví státní podpory buddhismu (Dunhuang, Datong,
Longmen u Luoyangu)
dynastie Tang (618-907):
● rozmach buddhismu, zároveň trvalý boj státu o konrolu buddhistické obce
● císařovna Wu Zetian (vládla fakticky od 683, nominálně od 690 do 705) – období
největší podpory buddhismu
● 845 – největší perzekuce buddhismu v čínských dějinách (císař Wuzong); trvalý
vliv, konec „zlatého věku“
● dynastie Tang (618 – 907) – největší rozmach buddhismu v Číně
snaha státu o kontrolu buddhismu:
- zřízen úřad „vrchního inspektora pro správu buddhistické obce (sanghy)“ (poprvé za
dyn. Severních Wei v 5. stol)
- snaha o kontrolu počtu mnichů a klášterů
9
Faguo – první vrchní inspektor za Tangů – ztotožnil císaře s buddhou:
Císař je osvícený a pečuje o Buddhovu cestu. Je ve své vlastní osobě Tathagátou (tj.
buddhou). Mniši mu musí skládat hold. […] Kdo propaguje Buddhovu nauku, je
vládcem lidí. Neskláním se před císařem, pouze uctívám Buddhu.
Jiný přístup reprezentuje anonymní Sútra dokonalého poznání pro vládce lidí, kteří
chtějí ochraňovat stát – vládce (král, císař) představuje „vnější ochranu“ (waihu 外護)
státu a společnosti, která zahrnuje i sanghu. Sangha představuje „vnitřní
ochranu“ (neihu 内護) založenou na bódhisattvovské ctnosti soucitu (ren 忍). Vládce,
který ochraňuje buddhistickou obec, tím proto ochraňuje i stát.
4) hlavní buddhistické školy:
Tiantai a Huayan
- každý může dosáhnout probuzení (buddhovství) a to již v tomto životě (zásadní
rozchod s tradicí indického buddhismu)
- kosmos jako celek i všichni buddhové všech dob jsou přítomni v zrnku písku či
v konečku vlasu.
→ význam i nejnepatrnější věci, okamžiku (právě zde, v tomto momentě, na tomto
místě může dojít k vysvobození)
→ proměna buddhismu, „počínštění“
Meditační praxe: hlavní pojmy „zastavení“ (mysli) (zhi 止 , šamatha) a vhled (do
povahy věcí) (guan 觀 , vipašjana). Důraz kladen na to, že kterákoliv věc nebo jev
v sobě obsahuje vše, lze tedy zaměřit mysl na cokoliv, vše je z hlediska meditujícího
stejně hodnotné.
10
Chanový buddhismus
genealogie, předávání dharmy od mistra k žákům mimo slova súter; patriarcha
Hongren (602-674); legenda o Huinengovi:
Tribunová sútra Šestého patriarchy:
Shenxiu (605?-705):
„Tělo mé je stromem bódhi, srdce (心 xin) jak čistého zrcadla rám často je pilně
čistím otírám, aby naň nesedal prach.“
Huineng:
„Tak jako bódhi nemá strom, zrcadlo jasné nemá rám povahou Buddha je stále čist,
kdeže je místo a na něm prach?“
„Srdce je tím stromem bódhi, tělo je zrcadla rám je-li však zrcadlo čisté, odkud prach
vymetat mám?“
→ rozdíl náhlého a postupného osvícení ztotožňovaný s rozdílem jižní a severní škola
chanového buddhismu.
- Shenhui (670?-760) – 734 vystoupil s obviněními proti „severní škole“: 1) falešná
linie předávání dharmy (Shenxiu vs. Huineng); 2) falešné učení o postupném osvícení
Shenhui:
„Vezměte si vlákna hedvábné látky, která nelze spočítat. Jestliže je sevřeme do silného
pramene, který položíme na špalek a přesekneme jedinou ranou ostrého meče, všechna
vlákna budou naráz přeťata. Jakkoli velký je jejich počet, neodolají jediné ráně mečem.
Stejně tomu je s jedinou ranou, která vyvolá v mysli probuzení.“
11
Tribunová sútra:
„Ó vědoucí, není náhlá a postupná dharma, jsou jen bystřejší lidé a těžkopádnější lidé.
Ten, kdo ještě bloudí, přesvědčuje se jen postupně, ten, kdo se probouzí, učí se rychleji.
Jakmile však už jednou došli k poznání vlastní mysli, jakmile už jednou uzřeli svou
přirozenost, jakmile procitli, pak jsou jeden jako druhý a není už mezi nimi rozdílu.
Stejně tak, pokud neprocitli, čeká je oba týž koloběh kalp.“
- idea náhlého osvícení byla dále rozvíjena a stala se jakousi „ochrannou
známkou“ chanového buddhismu. Nebyla však zdaleka metodou jedinou, vždy byly
v rámci chanu rozvíjeny i konvenčnější meditativní metody.
- zatemnění, znečištění mysli chápáno jako její ulpívání na předmětech vnějšího i
vnitřního světa. Cílem je absolutní odpoutanost myšlení, jež podněty pouze odráží jako
čisté zrcadlo. Odtud nekonvenční metody některých pozdějších chanových mistrů.
Tribunová sútra:
Zůstat v jakémkoliv prostředí jím nezasažen, tomu se říká nemyslet. Ne-myšlení tedy
spočívá v tom, udržet si nezávislost vlastního myšlení na vnějším prostředí, nikoli
nepřemýšlet o dharmě. Kdybychom nemysleli na nic, naše myšlení se přeruší, vše
ustane, naše myšlení ustane a dojde k znovuzrození jinde.“
Tribunová sútra:
„Úplné samádhi (tj. dokonalé meditativní pohroužení) znamená uskutečňovat pravou
mysl v každém čase a za všech okolností, chodě, stoje, leže, sedě.“
Chanové školy Linji a Caodong:
Se školou Linji jsou spojovány nekonvenční techniky, jimiž je chan v obecném
povědomí obzvlášť proslulý. Mistři této školy se snažili (jistě mimo jiné) své žáky
šokovat, a tak přerušit jejich konvenční myšlenkové pochody, což někdy mohlo vést
na místě k náhlému probuzení.
12
Linji:
„Zabijte vše, s čím se setkáte vně vás i ve vašem nitru. Najdete-li tam Buddhu, zabijte
Buddhu! Najdete-li tam patriarchu, zabijte patriarchu! Naleznete-li tam arahata, zabijte
arahata! Naleznete-li svého otce nebo matku, zabijte otce nebo matku! Naleznete-li své
blízké, zabijte své blízké! To je způsob, jak se osvobodit, jak uniknout z otroctví věcí;
to je únik a nezávislost!“
Škola Caodong pěstovala méně radikální meditační metody pod vedení mistra,
zejména „sezení v pohroužení“ (zuochan 坐禪).
Kóany: (gong’an 公案 )
Sbírky krátkých výroků otázek nebo příběhů, jejichž smyslem je rovněž „šokovat“,
rozhodit konvenční myšlení a vnímání věcí, a tak mysl připravit pro probuzení.
Otázka: Jak vypadá Buddha?
Odpověď: Jako tyčinka uschlého hnoje.
Otázka: Co je Buddha?
Odpověď: Tři míry konopí.
Otázka: Jak zní tlesknutí jednou rukou?
5) škola Čisté země (jingtu 淨土)
Představa o dvou odlišných cestách vedoucích ke konečnému cíli:
„Cvičit se v mravním jednání je obtížné; avšak postupovat za pomoci víry je snadné.
Ti, kdo chtějí postupovat vpřed, by měli svou mysl naplnit úctou a recitovat jméno
Buddhy a nepouštět ho z mysli.“
- Amitábha a Avalokitéšvara (Guanyin), cílem znovuzrození v Západním ráji (Čisté
zemi)
13
- víra v Amitábhu a jeho slib pomáhat k vysvobození ostatním bytostem; upřímná a
hluboká víra; celou myslí toužit po znovuzrození v Západním ráji
- prostředky: 1) neustálé recitování Buddhova jména; 2) recitování súter; 3) meditace
(vizualizace) Amitábhy a jeho ráje; 4) uctívání Amitábhy a jeho vyobrazení; 5) vznášet
prosby a přinášet obětiny Amitábhovi