1
(8) Konfucianismus za dynastie Han
Dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.)
● „vítězství konfucianismu“ za dynastie Han
● institucionální rámec – kanonické knihy (jing 經) jako základ vzdělanosti, 124 př. n l. –
císařská Akademie (taixue 太學). Instituce určená na výchovu vzdělanců pro státní správu,
předmětem studia Pět kanonických knih. Tradičně chápáno jako mezník v procesu „vítězství
konfucianismu“ za dynastie Han.
Pět kanonických knih (wu jing 五经):
1) Kniha dokumentů (shujing 书经 nebo shangshu 尚书)
2) Kniha písní (shijing 诗经)
3) Kniha proměn (yijing 易经 nebo zhouyi 周易)
4) Letopisy (chunqiu 春秋)
- tradiční komentáře k Letopisům:
a) Zuo zhuan 左传
b) Gongyang zhuan 公羊传
c) Guliang zhuan 穀梁传
5) Knihy obřadů (san li 三礼):
a) Zhouské obřady (zhouli 周礼)
b) Zápisy o obřadech (liji 礼记)
c) Obřady a ceremonie (yili 仪礼)
1) Kniha písní:
2
- soubor 305 písní/básní, které jsou dále rozděleny do čtyř oddílů.
- písně/básně (shi 诗) Knihy písní mají jasnou čtyřslabičnou strukturu s cézurou po druhé
slabice a staly se základem čínské poetiky
Sociální funkce Písní:
Konfuciovy Sebrané výroky: „Nebudeš-li znát Písně, nebudeš vědět, jak mluvit.“ – součást
kulturní kompetence aristokrata / vzdělaného muže
- různé moralizující interpretace; citáty z Písní jako ilustrace mravních postojů
2) Kniha dokumentů:
-sestává z 58 kapitol, obsahující dokumentů a proslovů vládců a významných úředníků z doby
před a v raném období dynastie Zhou
- nejstarší vrstvu, pocházející z doby Západních Zhou, tvoří pět prohlášení (gao 告), svým
literárním stylem připomínají nápisy na bronzových nádobách
- většina je mnohem mladší
3) Kniha Proměn:
- primárně věštecká příručka, obsahuje řadu vrstev; nejmladší, tzv. „Deset křídel
Proměn“ představuje filozofické texty z období Válčících států
Typy věštění ve starověké Číně:
1) standardizované: pomocí želvích krunýřů (bu 卜) a stébel řebříčku, což je věštění spjaté
s Knihou Proměn (shi 筮)
2) interpretace neobvyklých jevů (přírodních úkazů, neobvykle se chovajících zvířat apod.)
3) interpretace snů
Existence profesionálních specialistů – bu 卜 (věštci), shi 使 (písaři), wu 巫 (šamani) ad.
4) Letopisy:
- obsahují pravidelné zápisy o důležitých událostech z let 722-481 př. n. l. spjatých se státem
Lu 鲁, rodištěm Konfucia. Předpokládá se, že tyto texty měly rituální charakter a byly určeny
předkům, nikoliv potomkům (smyslem bylo rituálně oznámit předkům – gao 告– záslužné
činy žijících).
Lakonický popis událostí obsažený v Letopisech byl doplněn komentáři, které tyto výroky
rekontextualizují:
3
- komentáře Gongyang zhuan 公羊传 a Guliang zhuan 毂梁传 odhalují smysl lakonických
zápisů – čtou Letopisy jako zakódovaný text skrývající moudrost světce (Konfucia)
- Zuo zhuan 左传 – první čínská historická kronika (určeno potomkům). Barvitý výklad
příslušných událostí. Komentář Zuo zhuan je možné chápat jako samostatné dílo. Zuo zhuan
je z literárního hlediska zajímavý svým jazykem a dal základ i narativní historiografické
tradici, které byla dále rozvíjena například hanským historikem Sima Qianem.
5) Knihy obřadů:
- popisují rity, společenské konvence a dvorské obřady. Zápisy o obřadech obsahují dva
klíčové konfuciánské texty: „Vyšší učení (daxue 大学)“ a „Neměnný střed (zhong yong 中
庸 )“
Za dynastie Han byly kanonické knihy studovány v podstatě z praktických důvodů – poznat
slova dávných mudrců, dávné události a způsob, jak dávní vládcové jednali v různých situací
– v podstatě depozitář precedentů, modelů správného (a účinného) jednání.
→ obětní systém císařů za Západních Han
-- oběti feng 封 a shan 禪– za císaře Wu
-- oběti „pěti silám“, oběť Taiyimu 太一 (= „nejvyšší jednota“), dále bohu Země (Houtu 后
土), později to byly oběti Nebesům a Zemi (vykonávány až do konce 18. stol.)
-- uvedené oběti, zejména Taiyimu , později Nebesům – monopol císaře: symbolická rovina –
císař výhradní přístup k nejvyšším božstvům
-- cestování císaře po říši – nejen inspekce, ale rovněž za božstvy (na místa jejich kultu)
-- význam „nebeských znamení“ – interpretace nejrůznějších jevů (zejména přírodních),
objevení magických map a talismanů, zjevení božstev, interpretace neobvyklých úkazů
(korelace se společenským řádem; významné události musely být „ohlášeny“ výskytem
znamení, nebo naopak varování)
-- snaha císaře a státu obsáhnout co největší množství kultů a s nimi spojených božských sil
(centralizovaný všezahrnující stát).
4
→ rituální reforma v roce 31 př. n. l.
Vláda Chengdiho (33-7 př. n. l.) – dva jeho ministři (Kuang Heng a Zhang Tan) iniciovali
zásadní změnu imperiální politiky – měla být nyní založena na kanonických knihách:
„V záležitostech císařů a králů není nic důležitějšího než podporovat řád Nebes. Při podpoře
řádu Nebes není nic důležitějšího než oběti a obřady. Proto dávní světci […] obětovali
Nebesům na jižním předměstí v souladu s náležitostí yangu. Obětovali Zemi na severním
předměstí v souladu s náležitostí yinu.“
„V dávných dobách králové Wen a Wu z Zhou obětovali ve Feng a v Hao a král Cheng
obětoval v Luo. Z toho je zřejmé, že Nebesa následují krále tam, kde žije, a tam přijímají jeho
oběti. Je proto vhodné, aby oběti Taiyimu v Ganquanu a Houtu v Hedongu byly přesunuty do
Chang’anu v souladu s praktikami dávných králů“
→ debata u dvora v roce 31 př. n. l. Učenci (konfuciáni) hájili navrhované změny citacemi
z kanonických knih.
-- snaha o posílení rituálního charakteru vládnutí (vs. autokratický model přímé vlády
praktikovaný Wudim a manifestovaný jeho „cestováním“ a snahou nabýt nadlidských sil),
vládce se nemá snažit získat božskou moc – posílení symbolické roviny vládnutí
-- Wudiho tradiční systém principiálně nejistý – oběť chápaná jako skutečná komunikace
s nepředvídatelnou božskou silou; nově navrhovaný konfuciánský systém – obětní systém
podřízen vnějšímu racionálnímu systému (korelativní kosmologie, obsah kanonických knih),
zbaven vší kontingence; manifestace řádu Nebes
-- zároveň zdůraznění významu konfuciánů (ru 儒) – oni byli znalci Kánonu a tudíž schopni
interpretovat nejrůznější situace (čili systém, ve kterém je moc císaře omezena ve prospěch
konfuciánských vzdělanců)
-- Chengdi tyto argumenty v roce 31 přijal; Nebesa a Země jako nová osa státního kultu a
zrušení Wudiho obětního systému – z celkem 683 státních obětních praktik v říši bylo jen 208
shledáno „v souladu s modely dávnověku“.
→ reakce – Liu Xiang (jinak významný hanský konfucián) – ovšem hájil názor, že duchové a
božstva komunikují s lidmi na určitých místech, a tam je jim třeba obětovat (a žádný odkaz na
dávné vzory)
→ odpověď dalšího vzdělance, Gu Yonga:
Váš služebník slyšel, že kdo má jasno v otázce povahy Nebe a Země, nemůže být sveden
duchy a anomáliemi [interpretovanými jako znamení]. Kdo rozumí rozvržení deseti tisíc věcí,
nemůže být sveden tím, co nezapadá do stanovených kategorií. Ti, kdo se obracejí zády
k pravé cestě lidskosti a náležitosti a nectí modelové výroky Pěti kanonických knih, a místo
toho se zabývají zprávami o nepravidelnostech, anomáliích, duchách a božstvech, uctívají
magické formule, snaží se zrušit oběti, které nic nepřinášejí, a jdou tak daleko, že věří
v existenci nesmrtelných v tomto světě a polykají elixíry nesmrtelnosti, […] všichni klamou
lid , drží se falešných praktik, hájí faleš a výmysly, aby svedli na scestí přítomného vládce.
5
Debata mezi přívrženci dvou obětních systémů trvala ještě po desetiletí, Wudiho obětní
systém definitivně zavržen za vlády Pingdiho (1-5 n. l.) na návrh Wang Manga.
→ „Vítězství konfucianismu“: nikoliv vytlačení a vyloučení ostatních filozofických škol,
nýbrž snaha o jejich zahrnutí:
Kronika dynastie Han (Hanshu):
Kdysi odešel Konfucius a byla přerušena [jeho] skrytá slova. Když pak zemřelo i jeho
sedmdesát žáků, došlo k roztříštění podstatného významu. Letopisy se rozdělily na pět, Písně
na čtyři a Proměny na celou řadu výkladových tradic. V době Válčících států se [svět] dělil na
vertikální a horizontální aliance, pravost a faleš se rozdělovaly a soupeřily a slova mistrů se
topila ve zmatcích. [...] Konfucius vyřkl slova: „Pokud by byly obřady ztraceny, budu je
hledat v pustině.“ Dnes jsou světci dávných dob daleko, metoda pravé cesty je odvržena a
opuštěna a nezbylo z ní už nic, co by se dalo hledat. Oněch devět rodokmenů filozofických děl,
copak nejsou [přece jen] něčím lepším, než je pustina? Pokud by šlo opravit metody Šesti
umění a podrobně prozkoumat slova těchto devíti škol, vybrat jejich silné stránky a zbavit se
jejich nedostatků, pak by bylo možné dosáhnout shrnutí všech aspektů [celku].
● sjednocená říše, s tím související úsilí sjednotit (zkatalogizovat, standardizovat, shromáždit,
shrnout) úplně vše → klasifikační systémy, podle kterých vše je částí celku; tento celek
sjednocuje nepřítomná moudrost Konfucia, tj. my máme k dispozici jen záplavu slov
(kanonické a další důležité texty), kterým správně nerozumíme → výklad kanonických knih
hlavní „náplní práce“ hanských vzdělanců
● xiao 孝 = synovská oddanost
Konfuciovy Sebrané výroky
Ziyou řekl: Takových, kteří jsou oddaní rodičům (xiao) a uctiví k starším bratrům, a přesto
mají sklon odporovat svým pánům, je málo. A někdo takový, kdo nemá sklon odporovat
pánům, a přesto touží vyvolat povstání, tu ještě nebyl. Ušlechtilý muž se soustředí na kořen.
Když je kořen pevně zapuštěn, zrodí se pravá cesta. Synovská oddanost a uctivost ke starším
bratrům je kořenem lidskosti.
Kanonická kniha synovské oddanosti (Xiaojing 孝經 ):
Tělo, údy, vlasy a kůži dostáváme od rodičů. Počátek synovské oddanosti je neopovážit se jim
způsobit újmu. Završením synovské oddanosti je prosadit se, konat v souladu se správnými
zásadami, rozšířit svou slávu na budoucí pokolení, a tím zviditelnit své rodiče. Synovská
oddanost počíná ve službě rodičům, pokračuje v službě vládci a končí prosazením se.
6
● dva základní aspekty hanského konfucianismu: 1) exegeze kanonických knih (cílem
především nalézání a výklad precedentů pro současné problémy a situace); 2) realizace
vzorových modelů jednání ve vlastním jednáním (především manifestace synovské oddanosti)
→ v obou případech je základním prostředkem realizace konfuciánských ideálů nápodoba
paradigmatických modelů jednání dávných světců, králů a dalších vzorových osobností
→ důležitost příkladného jednání
→ v tomto obraze konfucianismu výrazně chybí sebevědomá osobnost junzia, jež naproti
tomu zřetelně vystupuje ze starších konfuciánských textů.
● proměna pojetí vzdělance za dynastie Východních Han a v následujícím období
→ „privatizace“ vzdělanosti; setrvávání v „ústraní“ mimo službu se stává běžným jevem
→ manifestace dokonalosti vlastní osobnosti v její autonomii vzhledem k oficiální sféře
→ odchod do ústraní jako regulérní životní možnost konfuciánského vzdělance
Velká předmluva ke knize Písní (shi daxu 诗 大序) text vzniklý na konci Hanů:
Píseň (shi 诗) je [vyjádřením] toho, kam směřují lidské záměry (zhi 志). V lidské mysli (xin 心)
vznikají záměry, vyjádřeny slovy se z nich stávají básně. Pocity vzkypí uvnitř [lidské mysli] a
ve slovech získávají tvar. Pokud slova nedostačují, vyjadřujeme je vzdechy. Pokud nedostačují
vzdechy, vyjádříme je zpěvem. Pokud nedostačuje zpěv, nevědomky je vyjádříme gesty a
tancem.
➔ wen 文
Yang Xiong 揚雄 (53 př. n. l. – 18 n. l.):
Když je rod proslulý a vysoce postavený, duchové žádostivě nahlížejí do jeho pokojů. Kdo po
všem chtivě sahá, hyne; kdo setrvává v mlčení, uchová se. Kdo zastává nejvyšší postavení,
uvádí v nebezpečí své předky, kdo sám sebe chrání, zachová svou celistvost. Z toho důvodu
chápu temnotu, chápu mlčení a držím se v úplnosti pravé cesty. Čistý a tichý, toulám se
božským dvorem. [...] Doby se liší a věci se proměňují, avšak pravá cesta člověka zůstává
stejná. [...] Proto v příznivé době dělat, co lze dělat, vede k úspěchu. V nepříznivé době dělat,
co nelze dělat, vede k neúspěchu.
- učenec, nejvýznamnější představitel těch, kteří studovali a předávali Konfuciovy Sebrané
výroky → obraz Konfucia, který se prosadil
- hlavní díla: Modelové výroky (Fayan 法言) – vědomá nápodoba Konfuciových Sebraných
výroků
- Kanonická kniha o nejzazší tajemnosti (Taixuan jing 太玄經) – vědomá nápodoba Knihy
Proměn
7
Wang Chong 王充 (27 – asi 100 n. l.)
- kritický konfucianismus ovlivněný Xunziem; ironický, sžíravý ke svým současníkům
„školy“ Starého a Nového textu: spor příznivců kanonických textů zapsaných ve „starém
písmu“ a v „novém písmu“.
Xi Kang (223–262 n. l.):
Mysl toho, kdo se nazývá ušlechtilým mužem (junzi), se nezabývá „správným a
nesprávným“ a jeho jednání nejde proti pravé cestě (dao). Čím to lze vysvětlit? V mysli toho,
jehož životní energie (qi) je tichá a duch (shen) prázdný, nepřebývá pýcha ani povýšenost.
Pocity toho, jehož tělo je čisté a mysl neomezená, nejsou spoutané tím, po čem touží. Pokud v
[jeho] mysli nepřebývá pýcha a povýšenost, je schopen překročit učení o jménech
(mingjiao) a pověřit [stejným úkolem] přirozenost (ziran). Pokud [jeho] pocity nejsou
spoutané tím, po čem touží, je schopen posoudit, co je vznešené a co nízké a proniknout
k pocitům druhých. Kdo hladce proniká do pocitů bytostí, nikdy nejde proti veliké cestě
(dadao). Kdo překračuje jména a [úkolem] pověřuje mysl (yue ming ren xin 越名任心),
nikdy se nezabývá „správným a nesprávným“. […]
Když ušlechtilý muž moudře jedná, nezkoumá nejprve, zda [pro takové jednání] existuje
model, a pak teprve začne jednat. Pověření mysli jsou bez omezení; nepřemýšlí nejprve o tom,
co je dobré, a pak teprve je začne považovat za řádná. Projevuje své pocity a ničím se
nezabývá; nediskutuje nejprve o tom, co je správné, a pak teprve je začne projevovat.
Vznešeně zapomíná na moudrost a moudrost se [sama od sebe] spojuje s modelem.
Bezstarostně pověřuje mysl a mysl se [sama od sebe] potkává s dobrem. Bezmyšlenkovitě se
ničím nezabývá a záležitosti se [samy od sebe] sjednocují se správností.
Nová vyprávění z elegantního světa (Shishuo xinyu):
Když Ruan Ji držel smutek za svou zemřelou matku, Pei Kai mu přišel vyjádřit soustrast.
Ruan byl v tu chvíli opilý, seděl s rozcuchanými vlasy a s nohama roztaženýma od sebe a
neplakal. Když Pei přišel, položil na zem pro sebe podušku a poté, co [rituálně náležitě]
zaplakal a vyjádřil slova soustrasti, odešel. Kdosi se Peie zeptal: „Obvykle když někdo přijde
kondolovat, hostitel pláče a host se omezí na vyjádření soustrasti. Když Ruan Ji neplakal, proč
jste plakal vy?“ Pei odpověděl: „Ruan je člověk žijící mimo oblast běžné morálky, a proto
nemá žádný respekt k pravidlům rituální náležitosti. Lidé jako vy nebo já jsou stále uvnitř
oblasti toho, co je zvykem, a proto řídíme naše životy podle vzorů etikety.“ Jejich současníci
vzdychali obdivem nad způsobem, jímž oba dva našli svůj pravý střed.
● inspirace knihami Laozi a Zhuangzi; vznik pojetí taoismu jako komplementárního
protikladu ke konfucianismu
● „syntéza konfucianismu a taoismu“; přesněji jde o to, že v rámci pevně zakořeněného
konfuciánského projektu byl vytvořen prostor pro reflexi taoistických spisů v soukromé sféře
vzdělanců – „konfuciánem na veřejnosti, taoistou (a o něco později i buddhistou) v soukromí“.