us Kytice rus Poklad Empusa Polednice r— y 1 Lilium Lilii Apud scamnum infans stabat, pleno gurgite clamabat. „Nebulo, tu habes mores, siste tandem iam clamores! Est meridies, momento pater est hie post laborem: Ignis eget alimento propter tuummet furorem! En, hie eques, currulus, ludas, habes gallulum!" Sed cum gallo currulus volat paf! in angulum. Tollit denuo clamores — „Crabro perdat temet iam —! Credas, hue Empusae horrores protinus alliciam! Veni, veni, tute Empusa, istum malum hinc asporta!" En, it quidam, iam reclusa fit paulatim casae porta. Anus fusca, torvo vultu, cum bacillo, torta crura, convelata crasso cultu, vox procellae, rauca, dura. „Da puellum!" — „Tu, Rex sortis, mi dimitte verba vana!" U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo, „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty! Mlč! Hle husar a kočárek — hřej si! — tu máš kohouta!" — Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku — „I bodejž tě sršen sám —! Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám! Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, zlostníka!" — A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas — vichřice podoba! „Dej sem dítě!" — „Kriste Pane, odpusť hříchy hříšníci!" Afflat matrem ventus mortis, en, hic est Meridiana! Vult ad mensám propinquare, repit compar obvio: mater nequit iam spirare, natum pressat gremio. Respicit, Empusa repit, vult puellum rapere, vadit propius, iam coepit bracchia protendere. Manům porrigit ad natum, mater torpet perturbata: „Propter Christi cruciatum!" čadit sensibus privata. En, campanae vox auditur, est diei iam discrimen; porta raptim aperitur, pater transit casae limen. Matris os est alba nix, natus ad cor est pressatus, matrem excitavit vix, sed puellus — suffocatus. Div že smrt ji neovane, ejhle tuť — Polednici! Ke stolu se plíží tiše polednice jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín. A vinouc je, zpět pohlíží — běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, blíž — a již je v zápětí, Již vztahuje po něm ruku — matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!" klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna — druhá — třetí — poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí — táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě — zalknuté.