Ženy, jež zlíbila se ti, jak dovedně dobývat musíš, tento umělý úkol nyní varn vylíčit chci. Mužové, kdokoli kde jste, sem vnímavou obraťte mysl, přízeň, čtenáři, ponech slibům, jež právě jsem dali
Předně měj důvěru v sebe, že všech žen dobyti můžeš,
tak jich dobudeš jistě, snuž se jen léčky jim klást!
Ptéci by na jaře dřív a v létě cvrčkové zmlkli,
dřív by zajíci hnali před sebou arkadské psy,
než by se vzpírala Žena, když mladý muž vábně ji svádí;
ba i ta bude svolná, o níž bys sotva to rek*.
Tajně láska když kvete, jak muži tak ženě je milá,
muž ji zastírá špatně, skrytěji v ženě to vře.
Napřed o lásku prosit my mužové nemáme nikdy,
jednou získaná žena prosebnou roli ať hrá.
Samice na lukách měkkých, hle, po býku bučívá touhou,
po hřebci s kopytem pádným samička řehtává vždy.
Tenhle šílený pud i u nás nebývá menší,
konec, jejž příroda káže, mužovo vzplanutí má.
Byblidu uvádět mám, jak hříšnou k bratrovi vášní vzplála a pykala smrtí v oprátce za zločin svůj ( Myrrha za lásku k otci, jež dceři nesluší vůbec, dodnes svírána korou, kterou ji obrostl strom. Slzami jejími dosud, jež vonným prolévá stromem, svoje mažeme tělo; slzy se po paní zvou. Jednou v úvalech stinných, jež Krétu lesnatou brázdí, býk se bělostný pásl, ozdoba stáda a skvost.
18
Jindy, k oběti prý, ji na smrt před oltář hnala, v ruce aby mít mohla útroby sokyně své-Kolikrát ku poctě boží, když zabít sokyně dala, držíc útroby řekla: „Zkuste se líbiti teď!" Brzy Európou stát se a brzy Ionou touží, jedna že kravou se stala, druhou Že vezl zas býk. Vůdce stáda ji přece, jsa kravou z javoru sveden, oplodnil. Otec však brzy prozrazen potomkem byl..* Kdyby byl v Aeropě žár lásky Thyestes nevzňal, — jak to pro ženu těžké milovat jednoho jen í — nebyl by přerušil cesty búh slunce, své obrativ koně, nebyl by k Auroře přijel, nazpátek otočiv vůz. Skyllu že Nisovi otci vlas rudý ustřihla lstivě, slabinami a lůnem sedí teď na divých psech. Na zemi Martovi když už a Neptunu na moři prchl, Agamemnon co obět kruté své manželky pad'. Komu by nebylo k pláci to vzplanutí korintské Kreusy nebo Medea matka, na které dětská lpí krev? Foenix Amyntorovec lkal prázdnými důlky svých očí. Splašenými kdys koňmi Hippoiit usmýkán byl. Proč pak nevinným dítka m jsi vypíchal, Finee, oči ? Za trest trápení tohle hlavu tvou postihlo pak.
Všecky tyhlety věci jsou ženským vzbuzeny chtíčem, ten je našeho prudší, větší v něm vášnivost jest. Proto nepochybuj, že všecky získáš si ženy, jedné nenajdeš ani, která by řekla ti ne. Svolné Í odmítavé přec rády jsou, žádány jsouce,
20
byt se v některé zmýlíš, hlavy si nelámej tím. Proč však měl by ses zmýlit, když rozkoš nová je nula, víc když cizf věc vábí, nežli co člověk má sam? Obilí bohatší zdá se, jež roste na polích cizích, výmě plnější vždycky sousedův dobytek má. .
Se služkou dívčiny oné, jíž sobě dobyti hodláš,
blíže seznam se brzy, ona ti ulehčí styk.
V plány paniny ona co možno nejvíc at vidí,
důvěrnicí ať věrnou milostných v skrytu je her.
Tyji podplatit sliby a prosbou lichotnou snaž se,
ta když bude ti přáti, snadno tvé bude, co chceš.
Dobu ti vyhlédne vhodnou, — i lékař na svůj Čas čeká —
kdy je přístupna pani, aby šla svádění vstříc*
Tehdy svodům vstříc půjde, když přešťastná bujností hýří,
jakou obilí kypí, na prsti žírné jež zrá.
Srdce když veselo bývá a žalem svíráno není,
samo se otvírá lásce, slyšíc, jak lichotně jde.
Trója, když smutek ji tížil, dost dlouho se bránila zbraní,
veselá přijala koně, který byl Danaů pln.
Též lze získa ti ženu, když trápena sokyní truchlí,
tu jí pomoci můžeš, aby došla své msty.
Tu at ponukne panská, když z rána češe jí vlasy,
— veslařova též práce plachtám tak pomáhej ž tvými —
k sobě šeptajíc tiše, at s povzdechem prohodí před ní:
„To ses nemohla jemu stejnou odvděčit mzdou?"
Tehdy at o tobě mluví, k ní svůdnou hovoříc řečí,
ba at přisahá také, láskou že šílenou mřeš.
31
Spech ej však, aby ti plachty snad neklesly s utichlým větrem,
přejdou časem svým hněvy tak jako křehoučký led. —
Ptáš se, zda na prospěch jsou s tou služkou důvěrné styky?
Véc si dovolit takou věru tof odvážná hra.
Soulož úslužnou onu a tu míň ochotnou činí:
ona paniným stuhou, ta zas tě učiní svým.
Konec náhoda řídi. Kdo chceš, tož odvaž se tohol
Já však radím ti přece styku těch zanechat spíš.
Nepůjdu přes propasti a nepůjdu přes ostří temen,
z mladých mužů já nechci nikoho na scestí svést,
KdyŽ však přece snad ona, co dává a přejímá dopis,
tělem též se ti libí, nejen že úslužná jest,
dříve se paní hleď zmocnit než panské budeš si všímat;
nemejž láska tvá nikdy u služky počátek svoji
Připomínám jen tohle, když trochu mé vědě se věří
a když nenesou slov mých větrové po moři dál:
buďte nesváděj vůbec, neb docela svěď je í Kdo udá tě z činu,
na němž ona přec sama viny tvé měla svou část;
marně pták vzpíná svá křídla, když v lepu uvázne jimi,
z tenat rozestavených kanci se špatně jde ven.
Raněnou rybu at drží ta udice, na niž se chytla:
sváděnou docela zdolej, odcházej od nf co páni
Af jen dobře se skrývá, když vyzvedač utajen bude,
budeš paní své milé každičkou myšlenku znát.
Mýlí se, kdo si myslí, že hledět má k příhodným dobám plavec a hospodář jenom, pracně jenž vzdělává zem. Vždycky se svěřovat nemá dar Cererin klamavé půdě,
22