Ve středověku nejrozšířenější metoda biblické exegeze.

Henri de Lubac: Exégèse médiévale. Les quatre sens de l’Écriture 1–2. Paris 1959
(anglicky pod názvem Medieval Exegesis: The Four Senses of Scripture, 1998-2000).

Počátky už u Órigena (3 roviny: historický, tropologický, alegorický smysl), v klasické podobě formulováno poprvé u Jana Cassiana (cca 360-436), Collationes 14, 8:

1) historica interpretatio - vede k poznání minulých a viditelných věcí a dějů

2) intelligentia spiritalis (duchovní chápání) - 3 formy:

   a) alegorický výklad - ukazuje, čeho byly události předobrazem

   b) tropologický (morální) výklad - směřuje k očištění života a k poučení

   c) anagogický výklad - pozvedá od duchovních tajemnství k posvátnějším záležitostem nebeským

Během středověku byla nauka o čtverém smyslu dále rozpracována (Beda, De tabernaculis et vestibus sacerdotum; Hrabanus Maurus, Commentaria in Exodum; Honorius Augustodunensis, Expositio in Cantica canticorum; Thomas Aquinas, Summa theologiae; Bonaventura, Breviloquia; Nicolaus de Lira, Prologus de commendatione Sacrae scripturae).

Littera gesta docet,  quid credas allegoria,
moralis quid agas,  quo tendas anagogia.
                Augustin z Dácie († 1282), rozšířilo se prostřednictvím komentáře Mikuláše z Liry (1330)