Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Stratifikace jazyka
= rozdělení jazyka do několika vrstev (variet) podle zvolených kritérií
(stratifikace ← lat. statum „vrstva“)
nejčastější kritéria rozdělení:
– regionální („kde se varieta
užívá?“)
– sociální („kdo ji užívá“)
– funkční („za jakým účelem
ji užívá?“)
– diachronní/historická („kdy
se varieta užívala?“)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
STRUKTURNÍ ÚTVAR
= ucelený systém prostředků různých jazykových rovin, od
hláskoslovné roviny přes morfologickou rovinu až po rovinu
slovotvornou
• regulovaná sféra: standardní variety (spisovný/standardní jazyk)
• neregulovaná sféra: dialekty, interdialekty, etnolekty
NESTRUKTURNÍ ÚTVAR / POLOÚTVAR
= varieta, které chybí specifické jazykové prostředky na některých
jazykových rovinách (např. vlastní gramatika)
• slangy, argoty nebo profesní mluva (sociolekty)
• obvykle nespisovné
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
STRATIFIKACE ČEŠTINY
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
SPISOVNÁ ČEŠTINA
– národně reprezentativní funkce, prestižní útvar
– potenciálně neomezená šíře využití, stylově velmi bohatá
– předmět soustavného lingvistického výzkumu, včetně starších fází
– celonárodně užívaná varieta, ale primárně v psané podobě
– v mluvené podobě užívána profesionálními mluvčími (hlasatelé,
přednášející, kazatelé), ale spíše ve čtené podobě
– osvojena (naučena) školní výukou a pasivním kontaktem s psanými
texty
– přímé osvojení jako mateřský jazyk málo pravděpodobné
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Vrstvy spisovné češtiny
knižní Nakupují pouze v českých obchodech.
neutrální Nakupují jenom v českých obchodech.
hovorová Nakupujou akorát v českých obchodech.
KNIŽNÍ SPISOVNÁ ČEŠTINA
= podoba, která se užívá především v psané podobě
(„v knihách“); je do určité míry archaická
nýbrž (místo ale) chorý (místo nemocný)
či (místo nebo) infinitivy na -ti (dělati)
toliko (místo jenom)
dnové (místo dny)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
HOVOROVÁ ČEŠTINA
– vrstva spisovné češtiny; slouží k běžnému dennímu hovoru
– doménou užití jsou texty hovorového funkčního stylu
– běžně, ale neoprávněně vnímána jako nespisovná čeština
– je zbavena knižních výrazů, ale také výrazů nespisovných
– nespisovné výrazy však přecházejí do hovorové češtiny, především
z obecné češtiny
– částečně postižená kodifikací
– celonárodní útvar, ale regionálně proměnlivý
– osvojení přes pasivní kontakt s mluvenými texty; možná i
institucionální cesta
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Spisovné knižní Spisovné hovorové
viděl jsem jej viděl jsem ho
do tří hodin do třech hodin
potkal mou manželku potkal moji manželku
mohu přijít můžu přijít
nesmím ti to říci nesmím ti to říct
děkuji děkuju
klepl mě přes prsty klepnul mě přes prsty
co nám jiného zbude? co nám jiného zbyde?
raději více než méně radši víc než míň
přijeli k nám Angličané přijeli k nám Angličani
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Spisovné Spisovné/nespisovné?
(obecné české / hovorové ??)
horká polévka horká polívka
to bychom neudělali to bysme neudělali
neseme vám noviny nesem vám noviny
s našimi dětmi s našima dětma
nikomu jsem to neřekl nikomu jsem to neřek’
mladého člověka by to nenapadlo mladýho člověka by to nenapadlo
koupil si malé kolo koupil si malý kolo
lépe bych to nedovedl líp bych to nedovedl
města byla dobyta města byly dobyty
já jsem si to myslel já si to myslel
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
DIALEKT (nářečí)
= regionální varieta jazyka, tj. varieta omezená na určité teritorium
– nemá status samostatného jazyka, je podřízená jiné varietě
– status samostatného jazyka však může získat (např. srbština a
chorvatština)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
JAK DĚLÁ VAŠE KOČKA? (sloveso pro zvuk, které kočky vydávají)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
JAK DĚLÁ VAŠE KOČKA? (sloveso pro zvuk, které kočky vydávají)
• mňouká, mňučí
• mňauká, mňaučí
• mňačí, mňamčí, mňančí, mňágá, mňarčí
• mrančí, mrandží, vrandží
• mamčí
• namčí
• ňáme, ňaňčí, ňarká, ňargá,
ňarčí
• ňaúká
• kňauká, kňaučí, kňučí, kňourá
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
DIALEKTOLOGIE
= lingvistická disciplína zabývající se nářeční diferenciací
– společné zájmy se sociolingvistikou, ale také např. s etnografií,
folkloristikou
– u nás: dialektologické oddělení Ústavu pro jazyk český Akademie
věd (v Brně)
nejdůležitější české dialektologické práce:
• Bělič, Jaromír – Nástin české dialektologie, 1972.
• Český jazykový atlas 1–5 + Dodatky. 1992–2011.
(https://cja.ujc.cas.cz)
• Slovník nářečí českého jazyka, A–D
(https://sncj.ujc.cas.cz)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
IZOGLOSA
= linie, která na mapě ohraničuje území, na němž se vyskytuje určitý
jazykový jev, a oddělující toto území od oblasti s odlišným
jazykovým jevem
typy izoglos:
• hláskoslovné: mlén × mlejn
• morfologické: kravami × kravama × kravoma
• syntaktické: kam jdeš × kde jdeš
• lexikální: vesnice × dědina, slánka × solnička
• frazeologické: stojí jak svatý za dědinou × stojí jak svatý
v rampuchu
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
NÁŘEČNÍ HRANICE
= území, na němž se stýká větší
množství hranic různých izoglos
– vydělují tak jednotlivá nářečí
nebo nářeční skupiny
– často odpovídají politickému a
historickému členění
– hranice založeny hlavně na
rozdílech ve výslovnosti, morfologii a slovní zásobě
– syntax nářečí češtiny méně zkoumána podobně jako syntax
mluveného jazyka
Dé mi tam na tu hnědó, jesli se tam vende, skříň.
Já si vemu Ludvíčkův, co mi koupil, větrník.
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Čtyři základní české nářeční skupiny
– česká nářečí v užším smyslu (Ia, Ib, Ic, Id)
– středomoravská nářečí (II)
– východomoravská nářečí (III)
– slezská nářečí (IVa)
včetně
přechodových nářečí
slezsko-polských
(IVb)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Rozdělení nářečních skupin
• nářeční skupiny → podskupiny → typy/úseky → lokální nářečí
(mikrodialekt)
středomoravská nářečí → jižní středomoravská podskupina →
typ znojemský → nářečí Znojma
Mapa
• https://www.czechency.org/files/attachment/nareci/mapa-
nareci.png
Nahrávky
• https://eyetracking.upol.cz/naki_vystava_nareci/
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
I: ČESKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA
– zhruba celé území Čech a jihozápadní úseky Moravy
4 nářeční podskupiny
1. severovýchodočeská podskupina (severovýchodočeská nářečí)
2. středočeská podskupina (středočeská nářečí)
3. jihozápadočeská podskupina (jihozápadočeská nářečí)
4. českomoravská podskupina (českomoravská nářečí)
v nich několik typů
např. domažlický typ, stříbrský typ;
východolitomyšlský typ, náchodský typ
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Charakteristické vlastnosti české nářeční skupiny
– dvojhláska ej oproti spisovnému psanému ý a zčásti také í (starej
bejk, sejtko)
– dvojhláska ou ve shodě se spisovným jazykem (houser, nesou)
– úžení é > í (kiselí mlíko)
– protetické v (voni, vokno)
– vynechávání -l v příčestí minulém (on ved’, řek’ nám to)
– vynechávání pomocného slovesa (já ho viděl, my tam šli)
– četné lexikální rozdíly mezi českými a moravskými nářečími (vesnice
× dědina, truhlař × stolař, uhodit se × udeřit se)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
II: STŘEDOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA (dříve: HANÁCKÁ NÁŘEČÍ)
– střední část Moravy mimo úseky na jihozápadě a pruhu na východě
2 nářeční podskupiny (1+2) + 2 okrajové úseky (3+4)
1. centrální středomoravská podskupina
2. jižní středomoravská podskupina
3. západní středomoravský okrajový úsek
4. východní středomoravský okrajový úsek
v nich opět několik typů
např. znojemský typ, židlochovický typ;
kojetínsko-přerovský typ, slavkovskobučovický
typ
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Charakteristické vlastnosti středomoravských nářeční skupiny
– dlouhé é oproti spisovnému ý/í (staré bék, sétko)
– absence tzv. přehlásky u/ú > i/í (našu kožu × naši kůži)
– také často absence změny a > (ě) > e (naša čepica)
– dlouhé ó oproti ou (hóser, nesó)
– tzv. moravská krátkost (vino, blato; psat, řvat)
– rozkazovací způsob typu sednite, lehnite
– 3. osoba mn. čísla -ijó (ležijó, sedijó)
– charakteristický sufix -isko (strnisko × strniště)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
III: VÝCHODOMORAVSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA (dříve: MORAVSKOSLOVENSKÁ NÁŘEČÍ)
– východní hranice České republiky
2 nářeční podskupiny (1+2) + okrajové úseky (3)
1. jižní (slovácká) podskupina
2. severní (valašská) podskupina
3. západní okrajové úseky
(např. typ hranický, kelečský, dolský)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Charakteristické vlastnosti východomoravské nářeční skupiny
– v případě í/ý shoda se spisovnou češtinou (starí bík, sítko)
– někdy rozdíl ve výslovnosti mezi í a ý
– moravská krátkost + absence tzv. přehlásky u/ú > i/í [viz výše]
– dlouhé ú oproti spisovnému ou (húser, nesú)
– existence rozdílu mezi l a ł, tzv. „obalované l“ (hlina × hłava)
– zvratné zájmeno sa místo se (nestaraj sa) [shoda se slovanskými
nářečími]
– výslovnost ř místo r (tři × tri) [odlišnost od slovenských nářečí]
– tzv. plurál úcty (naši stařenka přišli)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
IV: SLEZSKÁ NÁŘEČNÍ SKUPINA (LAŠSKÁ NÁŘEČÍ)
– severovýchodní cíp Moravy a přilehlé části Slezska
– značně archaická
– podobnost s polskými nářečími
patří sem
–slezkomoravská nářečí / lašská nářečí (IVa)
–přechodová nářečí česko-polská (IVb)
podskupiny lašských nářečí
1. západní (opavská) podskupina
2. východní (ostravská) podskupina
3. jižní (frenštátská) podskupina
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Charakteristické vlastnosti slezské nářeční skupiny
– vesměs ztratila délku vokálů, všechny vokály se vyslovují krátce
(stary byk, sytko)
– v mnoha oblastech rozdíl ve výslovnosti i a y
– krátké u oproti spisovnému ou (huser, ňesu)
– přízvuk na předposlední slabice (staŘEnka, do oSTRAvy)
– 2. pád množného čísla zakončen na -uv (vlasuv × vlasů, schoduv ×
schodů)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Dej mouku ze mlýna na vozík. – spisovná čeština
Dej mouku ze mlejna na vozejk. – nářečí česká
Dé móku ze mléna na vozék. – nářečí středomoravská
Daj múku ze mlýna na vozík. – nářečí východomoravská
Daj muku ze mlyna na vozik. – nářečí slezská
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
INTERDIALEKTY
= nivelizované podoby tradičních dialektů
– vyznačují se jen některými
společnými rysy určité dialektické
oblasti
– uživatelé mladší a střední generace
ve městech, na vesnicích u starší
generace ještě tradiční regionální
dialekty
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
BĚŽNĚ MLUVENÝ JAZYK (čeština)
= běžná spontánní mluva používaná v soukromé nebo poloveřejné
komunikaci
– obsahuje prvky jak spisovné, tak nespisovné češtiny
– v Čechách je jejím základem obecná čeština
– na Moravě vychází z interdialektů, především na venkově, ale ve
velkých městech převládá obecná čeština
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
OBECNÁ ČEŠTINA
= specifický interdialekt vzniklý nivelizací středočeských dialektů
– obecná čeština „vyššího typu“ × regionální obecná čeština
• ouřad, ouhor, ouzký
• viděl jsem kluci, jak si hrají
– prvky obecné češtiny pronikají do hovorové češtiny (koukat, očař)
– obecná čeština jako druhý standard
– „obecná moravština“ neexistuje
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
Variety (národního) jazyka
regionální sociální funkční
dialekty
(regionální
dialekty)
interdialekty
sociolekty (sociální
dialekty)
• profesionalismy
• zájmový slang
• argot
• (obecný slang)
etnolekty
registry
(funkční jazyky /
funkční styly)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
PROFESNÍ MLUVA / PROFESIONALISMY (také profesní slang)
= množina jazykových prostředků spojená s konkrétní profesní
skupinou
– vznikají z nutnosti speciálně nazvat určitý pojem, pro který v jazyce
neexistuje terminologické označení
– nebo z potřeby zjednodušit složitější odborný název
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
příklady profesní mluvy:
• lékařské profesionalismy:
exnout, císař, pacoš, kožař, jipka
• hornické profesionalismy:
cimrování „vydřevování“, helfr „pomocník, folovač „nakladač“
• divadelní profesionalismy:
děkovačka, štěk
• vojenské profesionalismy:
lampasák, bažant, kvér
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
ZÁJMOVÝ/SKUPINOVÝ SLANG (SLANGISMY)
= množina výrazů, které užívají lidé spojení stejným zájmem
– vzniká z potřeby expresivního překódování už známých pojmů a
jevů, z potřeby jejich hodnocení a přehodnocení
– vyznačuje se velkým množstvím synonym, která mohou být
stylisticky odlišená
– jsou výsledkem jazykové hravosti
– u profesionální mluvy jsou zmíněné vlastnosti málo časté
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
příklady slangových výrazů:
• trampský slang:
brko, retka, špinka, tuberiho tyčinka (vše „cigareta“)
• sportovní slang:
puknout, prasknout, projet (vše „prohrát“)
• žákovský slang:
basa, koule, baňa, napínák, sardel (vše „pětka, nedostatečná“)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
ARGOT
= mluva vyřazených společenských vrstev (např. zlodějů, pašeráků,
žebráků, bezdomovců atd.)
– výrazný expresivní charakter a hravost jako u slangů
– utajovací funkce
– mnohé výrazy jsou mezinárodního charakteru
– argotismy se mohou stát všeobecně známé
příklady:
stříkačka, chlupatej, dávat bacha, být v chládku, prachy, fízl, mukl
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
OBECNÝ SLANG / INTERSLANGISMY
= všeobecně známé a hojně užívané výrazy, které obvykle nejsou
součástí spisovného jazyka (patří do obecné češtiny)
– tyto výrazy se vyskytují v běžně mluveném jazyce, ale též
v umělecké literatuře nebo médiích
– jsou obvykle zaznamenány ve výkladových slovnících
– nejsou nebo přestaly být vázané na konkrétní skupinu
příklady:
kecky adidasky botasky
obvoďák očař gynda
panelák chajda
štempl sichrhajcka
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
ETNOLEKT
= ustálená varieta většinového jazyka charakteristická tím, že
obsahuje stopy menšinového jazyka, kterým mluvili rodiče nebo
prarodiče osob dnes užívajících etnolekt
– spojený s určitou etnickou skupinou
příklady
• nizozemština užívaná marockými přistěhovalci v Nizozemsku
• angličtina užívaná italskými přistěhovalci v New Yorku
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
romský etnolekt v ČR
= podoba češtiny užívaná Romy žijícími v ČR
– nese stopy romštiny a slovenštiny
– Romové se ji naučili od jiných Romů
příklady:
• vliv slovenštiny: injekcija, vodičák,
reďiťelka, učiťelka
• vliv romštiny: Dej to rádio pomalu.
(srov. romské polokes „potichu,
pomalu“)
Aleš Bičan: Prezentace k předmětu Jazyk a společnost, FF MU, jaro 2024
REGISTR (funkční styl / funkční jazyk)
= varieta jazyka, jejíž podoba a užití jsou podmíněny komunikační
situací
– termín typický pro anglosaskou lingvistiku, u nás spíše funkční styly,
funkční jazyky (záležitost stylistiky)
– jazykové prostředky jsou věcí aktivního výběru (na rozdíl od dialektů
a sociolektů)