Literatura
Jirák, Jan – Nekvapil, Jiří – Šoltys, Otakar a hosté (1996):
Jazyk ve společenském kontextu. Základy jazykovědy
pro studenty sociálních věd. Praha.
Čejka, Mirek (1996): Úvod do studia jazyka (pro bohemisty). Brno.
Černý, Jiří (1998): Úvod do studia jazyka. Olomouc.
Skalička, Vladimír (1963): Úvod do jazykovědy. Praha.
Lotko, Edvard (1999): Slovník lingvistických termínů pro filology. Olomouc.
Čermák, František (2011): Jazyk a jazykověda. Přehled a slovníky. Praha.
Erhart, Adolf (2001): Úvod do jazykovědy. Brno.
Úvod do jazykovědy, FF MU
Vít Boček, jaro 2024
Věda
– systematický způsob poznávání skutečnosti
– má svůj předmět zkoumání a svou metodu
skutečnost/předmět zkoumání:
– jevy + vztahy mezi nimi
– konkrétní nebo abstraktní
systematický způsob poznávání / metoda:
– cesta k věci, ř. μέθοδος = cesta, sledování
– pozorování, experiment
– reprezentativnost
Dělení věd (?)
1) formální („teoretické“, abstraktní) vědy
– matematika (algebra, geometrie), logika
2) reálné („empirické“, konkrétní) vědy
a) přírodní vědy: co je kolem člověka
– astronomie, fyzika, chemie, zoologie, botanika...
b) společenské a humanitní vědy: co je v člověku nebo co vytvořil člověk
– ekonomie, psychologie, religionistika, sociologie...
– historie, archeologie, právní věda, muzikologie, politologie, lingvistika, ...
technické vědy?
filosofie?
Jazykověda – vztah k jiným vědám
literární věda
filologie
_____________
filozofie
logika
matematika
fyzika
sociologie
psychologie
historie
archeologie
Tři problémy/oblasti výzkumu jazyka (Skalička)
(1) vztah k nejazyku (2) vztah k jiným jazykům (3) vztah k jeho
součástem
sociolingvistika srovnávací lingvistika popis jazyka
psycholingvistika kontaktová lingvistika jako systému
Předmět jazykovědy
jazyk:
– nástroj komunikace, prostředek, kterým se lidé dorozumívají
– systém, struktura
Lidská řeč
– řeč jako dění parole / mluva text (konkrétní) použití/realizace
– řeč jako systém langue / jazyk kód (abstraktní) schopnost/potence
Jednotky jazyka a vztahy mezi nimi
– dva základní typy vztahu: (spal)
(sní)
vztah syntagmatický: „jak – tak“ horizontální Táta spí.
(Táňa)
vztah paradigmatický: „buď – anebo“ vertikální (Karel)
Jazykové roviny
______________________________________
_______ __________ ________ __________
____ __ _______ ___ __ ____ _ ____ ____ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _
Jazykové roviny
______________________________________
_______ __________ ________ __________
____ __ _______ ___ __ ____ _ ____ ____ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ „hláskosloví“
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– dvě disciplíny:
fonetika
zkoumá zvuky z hlediska parole (konkrétního realizovaného projevu),
zkoumá formu = fyzikální vlastnosti zvuků (artikulační, akustické, auditivní),
které byly realizovány
fonologie
zkoumá zvuky z hlediska jejich funkce v langue (v abstraktním inventáři,
ze kterého se vybírá), tj. jakým způsobem slouží k vytváření vyšších jednotek
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– dvě disciplíny:
fonetika
zkoumá zvuky z hlediska parole (konkrétního realizovaného projevu),
zkoumá formu = fyzikální vlastnosti zvuků (artikulační, akustické, auditivní),
které byly realizovány
fonologie
zkoumá zvuky z hlediska jejich funkce v langue (v abstraktním inventáři,
ze kterého se vybírá), tj. jakým způsobem slouží k vytváření vyšších jednotek
jednotky:
fonetika: hláska č. vata [t]
fonologie: foném č. vata /t/
(č. vada)
(č. vana)
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– jak poznat, co je foném: metoda minimálních párů
vede-li změna jednoho prvku v daném řetězci (slově) ke změně významu,
je tento prvek fonémem:
vata : vada
prát : brát
vál : val
sýr : sir
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
– jak poznat, co je foném: metoda minimálních párů:
vede-li změna jednoho prvku v daném řetězci (slově) ke změně významu,
je tento prvek fonémem
vata : vada
prát : brát
vál : val
sýr : sir
ang. sin : thin [θ] → s a θ jsou v ang. dva fonémy × č.
ang. win : wing [ŋ] → n a ŋ jsou v ang. dva fonémy × č. Hana : Haŋka
(komplementární
distribuce)
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Vztahy mezi fonémem a hláskou:
– hláska je konkrétní realizací fonému
– jeden foném může být realizován více hláskami:
č. foném /n/ je realizován jako:
[ŋ] před [k], [g] [baŋka], [goŋg]
[n] v ostatních pozicích [nás], [seno], [sen]
č. foném /b/ je realizován jako
[p] před neznělou hláskou a před pauzou [doupku] [dup]
[b] v ostatních pozicích [dubu]
hláska = fon, alofon
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Paradigmatické vztahy mezi fonémy v inventáři (systému, langue):
– opozice
– fonémy vytvářejí řady (korelace), lišící se konkrétními vlastnostmi:
č.
neznělé : znělé: /p/ : /b/, /f/ : /v/, /t/ : /d/, /ť/ : /ď/, /š/ : /ž/, /k/ : /g/ atd.
délka samohlásek: /a/ : /á/, /e/ : /é/, /i/ : /í/, /o/ : /ó/, /u/ : /ú/
indické jazyky
přídechové : nepřídechové: /p/ : /ph
/, /t/ : /th
/, /d/ : /dh
/ atd.
– foném je složen z distinktivních rysů (DR):
délka, znělost, přídechovost, výška, ...
specifická kombinace DR vytváří konkrétní foném
DR ale nejsou jednotkami, nenásledují za sebou, realizují se současně
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
→ základní dělení hlásek a fonémů:
samohlásky (vokály)
přední, střední, zadní; vysoké, střední, nízké; zavřené, otevřené; dlouhé, krátké
souhlásky (konsonanty):
podle místa artikulace: bilabiály, labiodentály, dentály, palatály, veláry, ...
podle způsobu artikulace: okluzivy, semiokluzivy, konstriktivy...
– viz literatura
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Syntagmatické vztahy mezi fonémy (fonotaktika, součást fonologie):
zkoumá možnosti a omezení spojování fonémů
1) z čeho může být slabika, výstavba slabiky:
obecná struktura slabiky: iniciála + jádro + kóda (iniciála a kóda = svahy)
slabičné vzorce: (C = konsonant, V = vokál)
– pouze jádro: V
– iniciála + jádro: CV, CCV
– jádro + kóda: VC
– iniciála + jádro + kóda: CVC, CCVC, CVCC, CVCCC, CCCVC, CCCCVC
– otevřená slabika: končí na V × zavřená slabika: končí na C
2) které konkrétní fonémy můžou být vedle sebe a které ne,
za jakých podmínek – kombinovatelnost
Zvuková stránka jazyka – „hláskosloví“
Prozodické (suprasegmentální) jevy:
přízvuk: hlasové zesílení jedné slabiky ve slově na rozdíl od jiných slabik
– dynamický (síla) : melodický (tón)
– slovní:
pevný: č. první slabika, pol. předposlední slabika
pohyblivý: rus. muka „mouka“ : muka „trýzeň“
ruki „1.p. množ.č.“ : ruki „2.p. jedn.č.“
– větný (důraz): Petr miluje Marii.
Petr miluje Marii.
Petr miluje Marii.
intonace: snížení či zvýšení výšky tónu v průběhu slabiky
– stoupavá : klesavá : stoupavě klesavá
akut ´ gravis ` cirkumflex ˆ ˜