Museum Architecture: A Brief History Michaela Giebelhausen Companion to Museum Studies Pevsner, 1976 (History of Building Types) – od II. světové války se neobjevily žádné nové typy staveb, „…vyjma toho, že ideál muzea jakožto památníků jako takového byl nahrazen ideálem muzea jako místa k ukazování, potěšení a studia uměleckých (historických…) prací…“ - Muzea umění jsou dle Pevsnera pro vývoj muzejní architektury stěžejní Problematika muzejní architektury osciluje mezi chápáním muzea jako památky a jako nástroje (monument x instrument)…v architektuře nadále soutěží funkční a estetické pojetí (container x content) V poslední čtvrtině 20. století se architektura rozvíjí do mnoha stylů a stává se atraktivní pro urbanisty a tzv. „star“ architekty, vzniká množství literatury Čtyři okruhy: Rozvoj muzejních budov jako nezávislých stavebních typů se symbolickým a architektonickým významem Muzeum jako památka Muzeum jako nástroj Muzejní boom v poslední čtvrtině 20. století Zrod muzea Během antiky sbírky uchovávány v chrámech, svatyních nebo v domech panovníků Sbírky sloužili jak náboženských účelům, tak k vyjádření bohatosti a síly panovníka, města, státu V renesanci bylo na toto navázáno – studiola, kabinety kuriozit a galerie Sbírky byly důležité a prominentní a jsou umísťovány v italských pallazi a francouzských chateaux Během 18. století se královské sbírky otevírají veřejnosti – v roce 1750 je představen výběr z francouzských královských sbírek na výstavě v Palais de Luxembourg v Paříži V roce 1779 byly v Belvederu ve Vídni vystaveny habsburské sbírky Jednou z prvních muzejních budov bylo Museum Fridericanium (1769-77) v Kasselu, postaveno bylo účelově -Stejně tak i Prado (1784-1811) v Madridu Jinak sbírky stále uloženy v palácích, vstup obnášel přísný dress code, návštěva byla pociťována spíše jako privilegium než občanské právo Velký vliv mělo vystavení papežských sbírek ve Vatikánu – Museo Pio Clementino (1773-1780) -Bylo přístavbou vatikánského paláce, galerie byly postaveny na tradičním modelu vystavování soch – římských (antických) lázní --- objevují se zde dva zásadní prvky, které ovlivňují muzejní architekturu po celé Evropě Grand staircase a domed rotunda Louvre (otevřen 1793) – sbírky jako tradiční výraz privilegií byly přeměněny na majetek mladé francouzské republiky --- sbírky národním pokladem…“civilising ritual“ -Muzeum sloužilo i jako studijní sbírka pro umělce „…Museé Francais nepřispělo významně k historii muzejní architektury (stavba je původně palácem), ale signalizovalo politický potenciál muzea jakožto nástroje vlády…“ Stalo se výkladní skříní válečných trofejí a úspěchů…v roce 1804 bylo přejmenováno na Museé Napoleon a stalo se největší muzeem s největší sbírkou umění --- po roce 1815 po kongresu ve Vídni proběhly repatriace děl, což mj. přispělo k muzejnímu boomu v Evropě…v nových institucích však již přežil francouzský přístup – sbírky začaly být pociťovány jako národní a veřejnosti přistupné Spolu s otevíráním se muzeí veřejnosti se projektování muzejních budov stalo také předmětem soutěží na uměleckých akademiích Jean-Nicolaus-Louis Durand (Precis de lecons, 1802-05)…vypracováno na základě jeho výuky na pařížské polytechnice…přináší několik náhledů nových i starých muzejních budov J.-N.-L. Durand Design předpokládá čtyři křídla, sestavená do čtverce, do něhož lze vepsat „Greek cross“ a centrální rotundu Každé z křídel má zvláštní vstup, který je zvýrazněn portikem se 46 sloupy - Durand v budově předpokládal malířská a sochařská díla, byla i prostorem pro dočasné výstavy V budově měla též být umístěny prostory pro umělce (artist´s studios) --- chápal praktikující umělce jako jednu z hlavních cílových skupin (podobně jako tomu bylo u Museé Francais) Durand koncipoval svým návrhem rámec pro stavbu velké šíře muzeí v Evropě Muzeum jako památník První polovina 19. století – muzejní boom v Bavorsku…budoucí král Ludvík I. Bavorský, inspirován Římem, rozhodnutí o stavbě muzeí V rychlém sledu rozplánována a postavena tři klíčová muzea: Glyptotéka (1815-1830) Alte Pinakothek (1826-1836) Neue Pinakothek (1846-1853) Glyptotéka (Leo von Klenze)...zvítězil v soutěži v roce 1814 -Čtvercový půdorys, ale s modifikací původního vzoru (navazuje spíše na Museum Fridericianium, 1769-1777) -V průběhu plánování koncept mění – jde o čtvercovou stavbu, s centrálním portikem s osmi ionskými sloupy -V šesti výklencích (tři a tři) vsazeny sochy Interiér – vymalován vždy převážně jednou barvou (nejčastěji zelenou či červenou), stropy a podlahy byly vzorovány --- účelem byla dekorativnost, ale i didaktičnost, ornamenty a barvou měla být naznačena historická epocha U vchodu plaketa k poctě zakladateli, dále již návštěvník veden lineárně čtyřmi křídly (chronologicky) Altes Museum, Berlin (1823-1830) Karl Friedrich von Schinkel -Opět modifikace Durandova vzoru, oproti Glyptotéce, která byla spíš zjednodušením, Schinkel model rozvinul -Ponechal rotundu, ale budova byla dvoupatrová -Byla postavena na „podstavci-soklu“ na který se vstupovalo širokým, monumentálním schodištěm --- návštěvník byl uveden přímo do středu budovy – rotundy s dvěma podlažími a kopulí Zaklenutá rotunda do sebe spojovala koncept Duranda a uchvacující prostor Pantheonu Schinkel počítal též s psychologickou funkcí --- v centrálním prostoru se měl návštěvník odreagovat od každodenních starostí a připravit se na kontemplaci nad uměním Vstup monumentálním schodištěm, skryt za ionskými sloupy, které jsou umístěny po celé hlavní fasádě Ve spodním patře antické sochy, v prvním malířské práce – řazeno chronologicky stejně jako v Glyptotéce, procházeno galeriemi Vnitřní výzdoba podobně bohatá jako v Glyptotéce Během 19. století bylo Altes Museum doplněno dalšími stavbami: Neues Museum (1841-59) National Gallery (1866-76) Kaiser-Friedrich Museum (1904, Bode Museum) Pergamon Museum (1930) - Vzniká Museumsinsel (projektován už 1840, vzor Akropole) Po úspěšné práci na Glyptotéce byl Leo von Klenze požádán o postavení budovy pro královskou sbírku obrazů – Alte Pinakothek (1826-1836) Fasáda vytvořena na základ renesančních vzorů, budova dělena do 25 částí, na každé straně je umístěn ještě jeden pavilon, 2 patra Ve spodním patře kanceláře, depozitáře atd. V horním patře vystaveny sbírky Stavba vnitřně rozdělena na dva typy místností, různě osvětlené – velké pro velké malby, osvětlené shora --- menší kabinety pro žánrové skupiny menších obrazů, osvětlené z boční strany --- v 19. století se tento přístup objevil i v dalších velkých muzeích (Semper – Picture Gallery Dresden, 1847-1855; Klenze – nové křídlo Ermitáže, 1842-1851; August von Voit – Neue Pinakothek Mnichov, 1846-1853; Oskar Sommer – Städelches Kunstinstitut Frankfurt, 1878) Renesanční vliv symbolicky vyjádřen i položením základního kamene 7. 4. 1826 v den narozenin Raphaela – malířská díla prezentována sice chronologicky, Raphaelova však prezentována v bočním západním pavilonu Umístěn na nejvzdálenějším místě od vchodu jako vrchol prohlídky Muzea v Mnichově a Berlíně kodifikovala nový typ muzejní budovy Glyptotéka, Altes Museum a Alte Pinakothek – dokazován úzký vztah mezi „obsahem“ a „prostorem“, ve kterém je obsah umístěn (content x container) Architektura muzea zdůrazňovala funkci instituce v památkové rovině Podobně tomu bylo i u muzeí přírodovědeckých sbírek Např. Oxford University Museum (1855-1860) Natural History Museum London (1871-1881) - Opět souvislost mezi „dekorací“ a umístěnými sbírkami Muzeum jako nástroj Během 19. století obvykle u muzeí budova a sbírka tvoří dvojici nebo jsou vystavována pro určité sbírky (Glyptotéka, Alte Pinakothek) a poskytují malý prostor pro rozšiřování, dostavby atd. K dramatické změně došlo v roce 1851, kdy byla uspořádána Great Exhibition v Londýně --- byla první svého druhu (veletržní pojetí) Crystal Palace – demontovatelný, flexibilní Z Londýna pak přenesen do Sydenhamu (zničen 1936) Započala móda mezinárodních výstav (Paříž 1855, 1867, 1878, 1889, 1900) Idea muzea jakožto nástroje předpokládala jeho flexibilitu a adaptibilitu – mezinárodní výstavy fungovaly na principu dočasných výstav Le Corbusier – Museum of Unlimited Growth…spirála, rostoucí s počtem sbírek, bylo-li potřeba více výstavních prostor, dostavěly se Budova spočívala na pilotech, vstup uprostřed 1929 – založeno Museum of Modern Arts, New York, sbírky současného umění, zastaralé (víc jak 50 let) přesunovány do Metropolitan Museum či procházely deakcesí…Alfred H. Baar - Muzeum tak mělo stálou expozici, ovšem neustále se proměňující…tento princip byl však postupně opuštěn a MoMA se stalo definitivně „úložištěm“ umění 20. století 1939, Goodwin, Stone – MoMA, Manhattan…v té době ještě MoMA požadovalo flexibilní výstavní prostory (politika nového umění…) Galerie v několika podlažích – vždy se jednalo o volný prostor, přerušovaný pouze sloupy, prostor mohl být dále dělen a mohly být vytvářeny rozličné prostory MoMA – vytvářen prostor flexibilní, ale zároveň neutrální…vzniká zde estetika „white cube“ -Jde nově o prostor, kde architektura nerozptyluje od vnímání vystaveného díla (oproti dřívějšímu významu architektury pro prezentaci) -Předpoklad, že takový prostor poskytne možnost kontemplace a pohroužení se do obsahu expozic „white cube“ se stává modernistickým paradigmatem vystavování --- v druhé polovině 20. století tento typ dominuje MoMA výrazně ovlivnila podobu muzeí umění, do tradičních postupů bylo přijato mnoho moderních tendencí Renzo Piano, Richard Rogers – Centre George Pompidou (1977) -Pomohlo redefinovat tradiční muzeum – je kulturním centrem, které zahrnuje mnoho uměleckých aktivit …kromě Museé National d´Art Moderne a dalších prostorů pro dočasné výstavy zahrnuje i divadla, koncertní síně, kina, knihovnu, restauranty… CGP – naznačilo „demokratizaci kultury“ -Budova je hi-tech, přístup je na úrovni ulice, na prostoru před ní možno pořádat performance atd. …padá hranice mezi obecnou a populární kulturou ----- CGP demonstruje díky mnoha aktivitám kulturu jako proces participování „…with the Centre Pompidou, the traditional museum was integrated in portfolio of cultural practices and activities…“ Případ Frankfurtu – zničen během II. světové války, jeho obnova se nesla ve znamení modernizace a motorizace --- vzniká „Bankfurt“ či „Krankfurt“ 1976 – plány Museumsufer (Muzejní nábřeží)…13 nově vystavěných či přestavěných muzeí – vzniká Eldorado postmodernismu (Richard Meyer, Hans Hollein ad.) Londýn, Tate Modern (Herzog and de Meuron, 2000) – též součástí regeneračního projektu – integrováno do urbanistického konceptu Využívány i existující budovy – celkově však pocit „integrity“ Bilbao Guggenheim (od 1997) je oproti tomu zaměřeno na rozmanitost, „variety“ – postavilo se kvůli němu nové metro, vazba na letiště... --- na chvíli se objevilo i v jednom z filmů JB, všech architektonických magazínech… 2004 – zpřístupněna po dvou letech MoMA – revitalizace – Yoshio Taniguchi Forma „white cube“ je zmírněna „architektura by neměla soutěžit s uměleckými díly, měla by zmizet“…částečný návrat k „památníku“ --- postmodernismus propojil „památník“ a „nástroj“ - Architektura je jen „okolo díla“ - Ilustruje to dílo Daniela Libeskinda Architektura interpretuje a rámuje výstavní příběh a vyvolává fyzickou i psychickou odpověď u návštěvníka … Postmodernismus – propojuje instrument a monument – muzeum nově odpovídá navíc na rozvoj globálního turismu…