Česká filosofie 1. Jan Hus (1371-1415) DANIEL ŠPELDA Scholastika upochází z lat. schola a jako scholastika se označuje systém nauk a vyučování na středověkých univerzitách. usummy ukomentáře udůraz na logickou argumentaci kvestie (quaestiones) - „řádné disputace“ (disputatio ordinaria). uhierarchie oborů: filosofie služkou teologie unedocházelo k upalování u univerzita ulatinský výraz universitas se již od 12. století užíval ve středověkém právu k označení „právnických osob“ jako byly společnosti, gildy, cechy nebo bratrstva. uuniversitas scholarium (resp. universitas magistrorum et scholarium) ustudenti měli status kleriků a podléhali církevní jurisdikci uautonomie univerzit vůči světské i církevní moci ukolem r. 1400 asi 40 univerzit v Evropě učtyři fakulty: teologická, lékařská, právnická a artistická (filosofická) – ve 14. století měly čtyri fakulty jen univerzity Paříži, Oxford, Cambridge a Praha uartistická fakulta – podmínka postupu na další fakultu utzv. septem artes liberales; trivium – gramatika, rétorika, dialektika; quadrivium – astronomie, hudba, geometrie, aritmetika. uod poloviny 13. století – Aristotelova filosofie u8 let po bakaláře umění, 3 další roky mistr sv. umění, dalších 15 let na mistra teologie u realismus a nominalismus uexistence obecnin, univerzálií ukrajní realisté – platonici uumírnění realisté – aristotelici unominalisté – obecniny jsou jen jména uv Husově době dominoval nominalismus uplatonismus: demiurgos tvoří svět podle idejí; křesťanský Bůh tvořil svět podle vzorových idejí ve své mysli unominalisté: moc a vůle křesťanského boha nesmí být nijak omezována uRacionalita božího jednání spočívá v nerozpornosti, nikoli v tom, že se řídí nějakým externím vzorem uExistuje nekonečné univerzum možností, která mohla uskutečnit boží moc. uProč Bůh stvořil zrovna náš svět a proč náš svět vypadá tak, jak vypadá? Protože chtěl – quia voluit. Svět je pouhý fakt zvěcnělé moci Augustinus - spáss unauka o spáse: vyhnání z ráje – špatnost – Kristus upredestinace: mohou lidé svými skutky pracovat na své spáse? Ne – nemohou si „předplácet“ štěstí učlověk si spásu nemůže vynutit. Bůh sám rozhoduje, kdo bude spasen ulidé nejsou schopnil plnit boží příkazy kvůli hříšné povaze – některým dal Bůh milost – ti jsou schopni žít ctnostným životem – ale ani tito lidé ve stavu milosti se nemusí dočkat spásy (jejich ctnost/milost může být jen dočasná) upredestinace, spása, svobodná vůle – obrovská debata dodnes umilost i spása byly nezasloužená uvětšina lidí skončí v pekle – massa damnatorum Augustin - eschatologie udualismus: predestinovaní a předzvědění k zatracení (Bůh předem věděl, že budou hřešit) usvět je bitevním polem těchto skupin unaukou o dvou obcích: civitas terrena/diaboli (pozemská obec) a civitas Dei/caelestis (boží obec) u„Jedna je předurčena k věčnému kralování s Bohem, druhá ke snášení věčného trestu s ďáblem“ (De civ. XV,1,1). uTeprve při posledním soudu budou lidé z obou pospolitostí odděleni, teprve tehdy se ukáže, kdo kam patří. unelze je rozeznat: hříšníci mohou působit zbožně ucírkev obsahuje lidi z obou obcí – je mlatem, kde se odděluje zrno od plev John Wycliff (Viklef) (1320-1384) ubyl proti hromadění majetku, proti nepotismu v církvi uhorlil proti také rozmařilostí, zhýralosti, nemravnému životu kněží, mnichů, řeholnic a papežů uCírkev se měla vrátit k původní chudobě a prostotě z dob prvních Kristových učedníků, tedy apoštolů uDuchovní, kteří nedbají příkazů Kristových, jsou kněžími Antikristovými. učlověk, který žije v hříchu, nemůže svůj majetek užívat spravedlivě a nemůže ani vládnout Wycliff - eucharistie upochybnosti o dogmatu transsubstanciace (přepodstatnění), tj. o učení, že při mši oběti dochází k přeměně chleba a vína v pravé tělo a krev Ježíše Krista. ukatolické učení: po proměňování (transsubstanciaci) zůstávají vnímatelné vlastnosti chleba a vína (barva, chuť, vůně), ale podstata chleba a vína je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy. uViklef se hrozil představy, že kněz „vyrábí tělo Boží“ nebo že věřící mohou drtit zuby tělo kristovo unauka o remanenci: chléb a víno zůstanou i po pronesení konsekračních slov zachovány a Kristus je v hostii přítomen svátostně a duchovně uobvinění z kacířství, mnohokrát odsouzeno ukostnický koncil odsoudil 45 jeho tezí Jan Hus - biografie u1393 - Hus se stal bakalářem na artistické fakultě Univerzity Karlovy. Hus v této době „nevyčníval nad ostatními ani svými vědomostmi, ani svým náboženským zanícení“ (Šmahel 233). u1396 - Hus se stal mistrem svobodných umění a bakalářem teologie. Jeho učitelem byl Stanislava ze Znojma. Přáteli byli Štěpán z Pálče a Jeroným Pražský (upálen v Kostnici 1416). u1398 - přednáší na artistické fakultě – komentáře k Aristotelovi a jiným scholastikům, vedení disputací, nic originálního u1400 - vysvěcen na kněze u1401 - děkan artistické fakulty u1402 – kazatel v Betlémské kapli; (nejen) čeština; během 10 let 3500 kázání; teprve zde se Hus změnil z univerzitního učence ve vůdce hnutí u Jan Hus - biografie u1403 - na univerzitě se rozhořely spory o Viklefa. Čeští artisté byli realisté a obhajovali Viklefa, němečtí mistři byli nominalisté a považovali Viklefa za kacíře. Problém remanence. Hus hájil tradiční pojetí transsubstanciace (přijímání „podobojí“ vymyslel Jakoubek ze Stříbra). u1409 – Kutnohorský dekret. Českému „národu“ na UK náleží při hlasování u zkoušek a všech jednání vždy tři hlasy, ostatní národy mají jeden. Hus zvolen rektorem. Vzpoura proti autoritě církve u1410 – v Praze se začaly prodávat odpustky, Hus kázal proti nim. Konflikty s představiteli církve. Hus byl postižen klatbou. u1410-1413 Hus pobývá na různých místech a píše traktáty česky i latinsky u1414 – odjezd na kostnický koncil, od prosince vězněn u1415 – červen – tři slyšení před koncilem u1415 – 6. červenec – upálení zaživa na hranici dílo uVýklade viery, desatere a páteře uKnížky o svatokupectví uPostila uDe ecclesia (O církvi, 1413) u Husův realismus uViklef byl realista, Hus ho sledoval uBůh stvořil svět ex nihilo – tedy čistě svou vůlí a mocí usoučasně obhajoval racionalitu stvoření: domníval se, že ideje existují v Boží mysli jako archetypy, vzory stvoření. usvět má v sobě inteligibilní racionalitu uvíra v rozum unení jasné, jestli realismus souvisel s Husovým pojetím reformy církve ureforma světa jako uskutečnění vznešené ideje Učení o církvi uobecná církev: společenství vyvolených, kterým se dostalo milosti a/nebo kteří jsou předurčeni ke spáse (ne všichni předurčení ke spáse musí být ve stavu milosti). Tato církev je neviditelná, nikdy se neshromážila a nikdo neví, kdo do ní vlastně patří. Její hlavou je Kristus, jejím tělem jsou andělé a predestinovaní. ucírkev viditelná, církev jako instituce, tj. včetně veškerého majetku, služebnictva a moci. Její hlavou je papež a tělem jsou kardinálové. Členy jsou předzvědění. usilně protipapežská orientace – reakce na dvojpapežství atpd. ubipolární pojetí vyjadřoval Hus stále dokola metaforami „ovcí“ a „kozlů“, „havranů“ a „holubic“, „obilí“ a „plevele“, „zrna“ a „plev“. u u Kdo kam patří? učlenové svaté obecné církve byli promícháni s církví římskou papežskou uAni Hus nemohl vyloučit, že Kristus předurčil ke spáse šlechtice nebo duchovního, který třeba nějakou dobu žil v hříchu. uHus spoléhal na úsudek věřících: všichi očividní stoprocentní hříšníci byli kandidáty na zatracení. uvysoké nároky na morální integritu představitelů církve i šlechty. Každý věřící, tím spíše kněz, byl podle něho povinnen ctnostnými skutky prokazovat, že patří k opravdové církvi. Jinak je nepřítel Ježíše Krista uŠmahel: viklefovsko-husovské pojetí nahrazovalo institucionální církev metafyzickou pospolitostí lidí předurčených ke spáse, která bylo naprosto mlhavá. Toto umožňovalo dost libovolné vynášení soudů o tom, kdo je kozlem na vinici Páně. u Husův reformní program ujak vymezit vůči sobě povinnosti tří stavů středověké společnosti: tedy šlechty, duchovenstva a poddaných. u1) všichni musí poslouchat Kristův zákon a čelit nástrahám Antikrista; u2) církev se má vrátit k ideálu chudoby a má zavrhnout okázalost, lakotu a zhýralost; u3) společnost má zůstat rozdělená na tři stavy: kněží udržují Kristův zákon, šlechta vynucuje jeho prosazování, poddaní slouží šlechtě a církvi podle Kristova zákona. Stabilita feudálního řádu: poslušnost upojem Kristova zákona (Viklef): Písmo má bezvýhradnou autoritu a nedodržování jeho principů má povahu smrtelného hříchu. ua) poddaní mají poslouchat duchovní a nadřízené jen tehdy, když vydávají dobré rozkazy, tj. ty, které jsou v souladu se zákonem Kristovým, tedy s Písmem. ub) mravní integrita nositelů autority, šlechty i duchovních. Š Hus přiznával všem, kteří sledují Boží zákon, právo neposlušnosti vůči nadřízeným, pokud ti nesledují Boží zákon. u Poddaní musí poslouchat, ale jen toho, kdo je přesvědčí, že si zaslouží, aby byl poslouchán. u„Nikdo není světským pánem, nikdo není prelátem, nikdo není arcibiskupem, pokud je ve smrtelném hříchu“ (Viklef). Hus to trochu oslabil, nikdo není pánem, nebo arcibiskupem, pokud svou funkci nevykonává digne – tedy důstojným způsobem, slušně. u Ideální společnost? uModel „trojího lidu“, tří stavů pro něj zůstal nadále závazný. uHus nechtěl zrušit ani poddanství: někteří lidé se nehodí na nic jiného, než aby vykonávali hrubou práci. uteokratická společnost řídící se biblí. V této společnosti má každá skupina lidí přisouzen svůj úkol: modli se, bojuj nebo pracuj. uHus tedy věřil v etickou podmíněnost držby majetku a moci. Dobří si zaslouží majetek i moc, zlí jsou sluhové antikristovi. Táborský radikalismus a chiliasmus u1420 Tábor uKoranda, Kániš ua) odmítání soukromého vlastnictví, protokomunistická společnost, kádě na majetek ub) chiliasmus (z řec. chilioi – tisíc) je víra, že Ježíš Kristus před koncem světa a před posledním soudem založí na zemi tisícileté království štěstí a míru, jehož středem bude Jeruzalém. Pro toto přesvědčení se rovněž užívá označení mileniarismus, které pochází z latiny: mille – tisíc a annum – rok. Druhý život uosvícenci – Dobrovský: Hus jako zastánce rozumu, který se bouřil proti církevnímu tmářstí a uctívání autority. uPalacký: nacionalismus – Hus jako bojovník proti katolické církvi a Němcům upozitivismus – objektivita uMasaryk: nadčasový ideál Husa hledajícího „pravdu“, mučedník uPekař: Hus jako fanatik, husité jako barbaři umarxisté (Z. Nejedlý): lidové hnutí směřující proti odstranění společenské nerovnosti a směřující k nastolení raně komunistické společnosti – exemplárně ve Vávrově filmové trilogii – uhttps://www.csfd.cz/tvurce/3319-otakar-vavra/prehled/ u