V této bonusové kapitole se podíváme na téma pomluv.
Ztěží bychom narazili na někoho, kdo se s pomluvami, ať už aktivně nebo pasivně, nesetkal. Ač zprvu mohou pomluvy vypadat jako nevinné "opepření" konverzace, dopady jejich šíření mohou velmi negativně ovlivnit výchovně-vzdělávací proces a hlavně wellbeing žáků. Pomluvy mohou (mimo jiné) u pomlouvaného vést k sociálnímu vyloučení, narušení sociálního života a akademického výkonu (American Psychological Association, 2006).
Nejdříve si uveďme, co to pomluvy vlastně jsou:
Definice
V trestním zákoníku je pomluva definována a sankciována následovně:
"Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok."
Pokud je pomluva šířena skrze tisk, film, rozhlas, televizi, online nebo podobně účinným způsobem, může se odnětí svobody prodloužit až na 2 roky nebo může šiřiteli být udělen zákaz činnosti.
(zdroj: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40#p184)
Podle Koláře (2001) spadá rozšiřování pomluv mezi tzv. verbální aktivní nepřímé formy šikany. Připomeňme si tedy základní znaky šikany, jak je identifikuje Akademie věd ČR (2020) v práci Dana Olwea:
- záměr ublížit druhému
- nerovnováha sil mezi šikanujícím a šikanovaným
- opakovanost
Ale pozor!
Definice je uvedena jen pro představu. Negativní informace o druhých si zasluhují pozornost, i když zrovna nesplňují všechny učebnicové body definice šikany, zejména pokud se snažíme o utvoření pozitivního klimatu ve třídě/škole.
1. Poškodit druhého může i nepravdivá informace, která není šířena s vědomým záměrem mu ublížit. Zvláště u dětí se často může jednat o spontánní ventilaci nebo utužování vztahů s ostatními bez úmyslu druhého poškodit (American Psychological Association, 2006).
2. Stejně tak ani znak nerovnováhy nemusí být nutně přítomen. Pomluvou lze těžce poškodit i osobu, která je fyzicky i psychicky mnohem silnější než my sami. Jistá nerovnováha zde vzniká tím, že v moment předání nepravdivé negativní informace nemá pomlouvaný možnost se akutně bránit.
3. Ani opakovanost nemusí být přítomná. Pomluvy mají tendenci šířit se jako oheň. Na začátku může stačit jen jednou škrtnout zápalkou v pro oheň příhodném prostředí a může vzniknout opravdu velký požár, který natropí velkou škodu. Silně hořící plameny se potom těžko hasí. V ideálním případě je tedy vhodné se zasadit o to, aby se se sirkami tak moc neškrtalo. A pokud se tomu stane, tak abychom ve škole kultivovali takové klima, ve kterém se oheň pomluv nebude zdárně šířit.
Motivace k pomlouvání
Než přejdeme ke způsobům, jakými lze s pomluvami pracovat, uveďme si důvody, které nás i ostatní vedou k šíření pomluv.
V bodech níže jsou uvedeny některé možné motivace k pomlouvání:
- být vnímán/a jako zajímavý/á
- povýšit sám/sama sebe
- shodit své konkurenty
- touha po moci
- potřeba zahnat nudu
Nyní se zamyslete, kdy jste naposledy o někom mluvili negativně za jeho/jejími zády. Proč jste to dělali?
Práce s pomluvami
Následující video shrnuje, co to pomluvy jsou, proč vznikají a uvádí způsob, jakým s nimi lze pracovat.
Stěžejním bodem ve videu uvedeného cvičení je tzv. test trojitého filtru. Ve zkratce - měli bychom sdělovat jen takové informace, které splňují alespoň jednu z následujících podmínek:
- užitečnost (nespadá sem pobavení se na cizí účet)
- pravdivost
- pozitivita
V ideálním případě by sdělované informace splňovaly všechny uvedené podmínky. Jak často se nám ale daří splňovat alespoň jednu z nich?
Uvedené cvičení lze provést jak s pedagogickým sborem, tak s jednotlivými třídami. Protože chování učitelů dává příklad dětem, může být efektivnější nejdříve začít u učitelů. Pro dostatečnou komplianci budete ale potřebovat schopnost své kolegy dostatečně namotivovat. Jednou z motivací může být například zájem na zlepšení klimatu některé ze tříd, tedy dělat to "pro děti".
V dalším videu je demonstrováno cvičení, kterým můžete dětem zábavnou formou komunikovat zkreslování a šíření pomluv.
Jedním z dalších způsobů, jak pracovat s pomluvami u dětí (zejména v mladším školním věku), je vyprávění příběhů a pohádek, ve kterých nejdříve uvedeme pomluvu o fiktivní postavě a poté se s dětmi pokoušíme vcítit do role pomlouvaného - Jak se cítí? Co může dělat? Na koho se může obrátit?
Tímto můžeme u dětí otevřít diskusi na téma pomluv a hlavně rozšířit jejich ohleduplnost a sociální cítění.
Zde je ukázka návodné knížky pro děti, kterou publikuje Americká psychologická asociace:
Výzkum
Podle výzkumu prof. Donny Eder mají teenageři (10-14 let) silnou tendenci potvrdit nabízenou pomluvu a dále ji v konverzaci elaborovat. Jakmile v konverzaci s pomluvou někdo souhlasí, ostatní účastníci jen s velmi malou pravděpodobností něco namítnou.
Pokud však pomluvu jeden z recipientů odmítne hned po jejím vyslovení, ostatní mají tendenci jej následovat a odmítnout ji také.
Pokud se tedy nacházíte ve skupině, ve které jeden z jejích členů hodnotí negativně někoho, kdo není přítomen, můžete šíření pomluvy efektivně zabránit jejím včasným zpochybněním.
Zmíněný výzkum je sice starší, ale i tak stojí za to. V celém znění si jej můžete přečíst na následujícím odkazu:
V konverzaci tedy podle výzkumu existuje příležitost pomluvy zastavit. Zároveň lze toto vnímat i jako osobní zodpovědnost mít se vůči pomluvám napozoru. To ale neznamená stavit se na morální piedestal a peskovat ostatní za něco, co čas od času děláme všichni. Někdy stačí jen nenápadně otočit konverzaci pozitivnějším směrem.
Na závěr uvádím pár frází, které se mi v osobním životě osvědčily:
- "Ale super je na něm/ní to, že ...."
- "Je to můj kamarád/ka a nechci se o ní/něm bavit negativně."
- "Tomu nevěřím, takového/takovou ho neznám. Právě naopak..."
- "Pojďmě se bavit o něčem/někom jiném."
- "Víš, co to je test trojitého filtru?" :)