Školní psychologie

15.5 Terapie přijetí a odhodlání u dětí a adolescentů (Martin Ptáček)

Dobrý den,

v dnešní lekci bych se ráda věnovala terapeutickému přístupu Terapie přijetí a odhodlání (Acceptance and Commitment Therapy - ACT) a jeho využití u dětí ve školním prostředí.  

Nejprve si pojďme povědět, co to vlastně ACT je: 

03 ACT made simple kapitola 02 rev Mozny KB.docx
PDF ke stažení

(kapitola byla převzata z překladu prvního českého vydání knihy ACT: jednoduše. Druhé, přepracované vydání již brzy vyjde: https://www.booktook.cz/p/act-jednoduse-terapie-prijeti-a-odhodlani/

Důležitý je pro nás hlavně v kapitole zmiňovaný šestihran ACTu a psychologická rigidita nebo flexibilita. 

Terapie velmi pěkně funguje, její silnou stránkou je značné množství výzkumů ověřujících její účinnost. 

Vysvětlovat ovšem tento koncept dětem nebo dospívajícím by bylo značně zdlouhavé a přiznejme si, že pro ně i dost nezajímavé. Vzniká proto upravení a zjednodušení tohoto modelu, které je autoři pojmenovali jako V-DNA. 

 


Ukázka cvičení při práci s ACT s dětmi

Příběh Příšery na lodi 🧟


Příběh

Proud moře únáší loď s malou průzkumnicí Alex. Alex okolo sebe dalekohledem vidí spoustu tajemných a lákavých ostrovů, které by chtěla navštívit, protože se na nich dějí zázraky, jsou na nich poklady a úžasné věci, které chce Alex vidět a zažít.


Diskuze

Kdyby si taky plula na takové lodi, jaké ostrovy by tě lákaly? Co by si na nich chtěla vidět?

[Reflexe: Zde bych se snažil s dětmi hodně diskutovat o hodnotách. Chce se to doptávat a zajímat se, co je pro ně důležité, co je naplňuje, co mají rádi, čím by chtěli trávit svůj čas.]


Pokračování příběhu

Má to ale jeden háček. Na lodi jsou s Alex všemožné příšery, které zůstanou pod palubou, dokud se Alex nedotkne kormidla. Jakmile se Alex kormidla dotkne, aby svoji loď nasměrovala k nějakému z ostrovů, vyletí příšery na palabu a spustí na Alex:

„Ne! Tam nechoď! Ostré kameny poškodí loď!

„Domorodci na tomhle ostrově jsou zlý! Nebudou se s tebou kamarádit!“

„Jsi hloupá a nic neumíš! Nikdy na ten ostrov nedopluješ!“

„Když nepustíš kormidlo, shodíme te přes palubu! A určitě se utopíš!“

A tak Alex pustí kormidlo, protože má z příšer strach a nechce je na palubě.

Příšery zmizí zpátky pod palubu. Alex cítí úlevu, že jsou pryč, a dál se jen nechává unášet proudem moře.

„Konečně je klid a ticho…“

Co Alex neví, je to, že jí ve skutečnosti příšery na lodi nemůžou ublížit. Jejich moc a síla spočívá v zastrašování. Ve skutečnosti ty příšery nejsou zlé. Chtějí Alex chránit před nebezpečím a občas skutečně mohou mít ty příšery pravdu – některé ostrovy mohou být doopravdy nebezpečné.

Pokud bude ale Alex poslouchat úplně všechno, co příšery říkají, bude jí po širém moři unášet proud někam do neznáma.


Diskuze:

Myslíš, že se chce Alex jen tak nechat unášet proudem, nebo by chtěla raději vyrazit k nějakému tomu ostrovu?

Co by měla Alex udělat?


Pokračování příběhu

Alex by se měla chopit kormidla, nechat příšery vylézt na palubu a až spustí svoje strašení, prostě je nechat být. Kapitánem lodi je Alex, ne příšery! Alex si může jen poslechnout, co jí příšery říkají, zvážit jejich názory nebo jim jen poděkovat, a přesto se vydat k nějakému lákavému ostrovu. Může příšery pozvat na společné dobrodružství. 

Po nějakém čase si pak Alex možná všimne, že některé příšery vlastně nejsou tak strašidelné, jak se původně zdály. Furt jsou škaredé a můžou být dost otravné, ale už nemají takovou sílu. Některé příšery možná dokonce za čas zmizí a objeví se nové.

To už ale Alex bude vědět, že se těch příšer nemusí zbavit nebo se je snažit změnit na roztomilá štěnátka. Už ví, že je může prostě nechat být a vzít je s sebou na cestu za tím, na čem Alex záleží a co má ráda.

Cvičení Moje příšery 🧟


Cvičení přímo navazuje na příběh a jeho cílem je podpořit přijetí. Časově může být náročnější, proto si na něj vyhraďte dostatek času. Principem cvičení je na jednu stranu papíru nakreslit nepříjemnou emoci jako příšerku a na druhou stranu toho stejného papíru nakreslit něco, na čem dítěti záleží (hodnotu). Smyslem je poukázat na to, že pokud chce jednu stranu papíru (hodnotu), musí být s sebou vzít i tu druhou stranu (příšerku). V ACT se tomuto cvičení říká Cue Card. Doporučuji tuto workflow:

1. Nechte dítě nakreslit pomyslné ostrovy – něco, na čem mu záleží. (Z diskuze z první části příběhu by mělo něco konkrétního vzejít.)

2. Pobavte se s dítětem o tom, jaké příšerky (emoce) by mu mohly bránit chopit se kormidla a vydat se k vstříc ostrovu. Co by na něj mohly křičet?

3. Nechte dítě příšerku nakreslit na druhou stranu papíru. (Můžete to dozdobit, nadepsat, doplnit nejčastější věty, které příšerka říká...) Poté doporučuji papír zalaminovat.

4. Představte dítěti princip papíru (princip Cue Card). Prodiskutujte, jaké strategie by dítě mohlo k přijetí a odstupu využít – pozvat příšeru s sebou na dobrodružství, oděkovat příšerce za rady a snahu ji chránit, i když je to teď neužitečné, atd.

PS: Papír může být jen relativně malá kartička tak, aby si ji s sebou mohlo dítě kamkoliv vzít.


Ukázka kartičky:

Vytvářela žačka 1. třídy. Strach měla ze školního výletu a z toho, že se tam ztratí nebo se nebude mezi tolika dětmi cítit dobře. Na druhé straně kartičky je nakreslené to, na co se na výletě těší a co by jí tam zajímalo/co by chtěla vidět.

(Spoiler: Nakonec jela 🙂)