1
Uložení: GStA–PK Berlin, XX. HA, OBA, Nr. 2458, fol. 6r–9v (= Registrant E, fol. 116r–119v)
[fol. 6r = 116r]
Proposicio Samagitarum
Serenissime princeps et rex regum, sacratissime [!] reverendissimique in Christo patres et
domini metuendissimi!
2
Nejjasnější kníže a králi králů, nejposvátnější, nejuctivější a bázeň budící otcové a páni v
Kristu!
Quia lux illa, que illuminat omnem mundum, cecitatis nostre tenebras tunc illustrare inceperat,
dum auctori lucis placuit gentem Littwanicam ad agnicionem vere lucis hoc est fidei catholice
inuitare, multi siquidem de fratribus nostris cum eadem gente Lithwanica, cuius nos caro et
ossa existimus, sacro fonte baptismatis sunt renati, qui conuersacionem habentes inter
christianos ibidem in Lithwania quantum sapere poterant et quantum ipsis per predicatores
fuerat declaratum, nobis indicabant nos docentes, quod salus a summo rerum dependens opifice,
nulli penitus prouenire debe[re]t et poterit, nisi viris catholicis Cristi fidem deuote colentibus.
Qui eciam amplius nos docuerunt, quod non esset alter in toto orbe populus peculiarior Deo
summo preter populum christianum et qui ampliori et uberiori potiretur libertate. Ubi eciam
predicti fratres nostri nobis pro re certa retulere, quod plenitudo iusticie ex ore altissimi
progrediens inter cristianos plus amaretur quam inter ceteras omnium gencium naciones,
caritasque Dei et amor proximi tanta uirtute tantoque preconio inter christicolas claresceret,
quod quasi quodam singulari debito unus alteri colligatus, nulli deberet hoc facere, quod sibi
ipsi displiceret nec hoc debet velle alteri quod sibi nollet fieri, ut ex hoc verus [quisque] possit
iudicari christianus.
Protože světlo, které osvěcuje celý svět, začalo tehdy osvětlovat temnotu naší slepoty, kdy se
stvořiteli světla zalíbilo pozvat litevský národ k poznání pravého světla, to jest katolické víry,
mnozí z našich bratří se spolu s tímto litevským národem, s nímž jsme spojeni skrze tělo i
krev, znovu zrodili v posvátné koupeli křtu. Ti, kteří žili mezi křesťany právě tam na Litvě,
nám podle svých nejlepších vědomostí a podle toho, co jim bylo vyloženo prostřednictvím
kazatelů, ukázali a naučili nás, že spása je odvislá od nejvyššího tvůrce věcí a neměla by a
ani nemůže prospět nikomu jinému než katolickým mužům, kteří jsou oddání víře v Krista.
Také nás naučili, že na celém světě neexistuje žádný jiný lid než ten křesťanský, který by měl
takové zvláštní postavení u Boha Nejvyššího, a který by se těšil větší a bohatší svobodě. Také
nám naši (předchozí) bratři s jistotou sdělili, že plnost spravedlnosti, vycházející z úst
Nejvyššího, je mezi křesťany více milována než mezi ostatními národy, a láska k Bohu a láska
k bližnímu je tak obdivována a oslavována mezi křesťany, že každý má být zavázán druhému
jako nějakým zvláštním dluhem, tj. aby nikdo nedělal druhému to, co se nelíbí jemu
samotnému, a ani nechtěl po druhém to, co by si sám nepřál, a podle tohoto [postoje] může
být posuzován opravdový křesťan.
Hiis igitur taliter attentis et bene ponderatis multi de nostris ad assumendam fidem catholicam
allecti sacro fonte baptismatis sunt renati et iam fere omnes facti fuissent catholici, si id, quod
inferius cum omni humilitate et deuocione vestre sanctitati exponetur, occasionem
contradiccionis et obstaculi non dedisset. Fuerunt enim hii, qui se de possessione et regimine
terre nostre ingesserant, quos sperabamus a faucibus draconis et principis tenebrarum diaboli
patriam nostram redempturos et gentem predicte patrie nostre ad Christi graciam per baptismum
conuersuros; quibus utique menti non fuit domum Dei augere nec fidem catholicam ampliare,
sed pocius et auidius ad alienas possessiones recurrere; eiisdemque quibus plus placuit horrea
quam celum adimplere, sub quorum perverso regimine et stolido, eramus tamquam oues
errantes, dum non erat qui nos saluos faceret et qui manum appo[fol. 6v = 116v]neret nosque
gremio fidei catholice aggregaret, quia forte tempus non adherat. Nunc autem venit plenitudo
temporis, in quo per sanctissimam congregacionem vestram mundo fluctuanti maxime
opportunam, quam Deus omnipotens per istius sacratissimi Romanorum regis medium dignatus
est convocare, omnes errores in mundo pullulantes debent extirpari. Nam et nunc spiritus sancti
gracia ministrante in unum accersiti, universalem representantes ecclesiam, et sic ad vos
3
pertinet abolere discordias, fidem christianam propagare, hereses et scismata euellere. Vos enim
post Deum primam meruistis obtinere potestatem deponere potentes de sede et exaltare humiles.
Ecce constituit vos Dominus super gentes et regna, et modo conuersi sumus et conuertamur ad
istum cetum vestrum sanctissimum aduocatum, pastorem et episcopum animarum nostrarum,
per vos, quibus est cura de omnibus, gremio sancte matris ecclesie associari deuotissime
cupientes.
Po důkladném a pečlivém zvážení všech věcí, mnoho z našich lidí bylo přitahováno k přijetí
katolické víry, byli znovuzrozeni z posvátného pramene křtu a téměř všichni by se bývali stali
katolíky, kdyby to, co bude níže s pokorou a oddaností představeno vaší svatosti, se nestalo
překážkou a nedalo příležitost ke sporu. Neboť to byli právě ti, kteří se chtěli chopit vlády a
majetku naší země, ale my jsem v ně doufali, že naši zemi vykoupí z tlamy draka a knížete
temnoty, to jest ďábla, a promění lid naší země skrze křest díky Kristově milosti; ti rozhodně
neměli v úmyslu rozšířit Boží dům ani rozmnožit katolickou víru, ale spíše se dychtivěji
zmocnit cizích majetků. A pro ně, kteří si raději oblíbili plnit sýpky než nebesa, jsme byli jako
zbloudilé ovce pod jejich zkaženým a pošetilým vedením. Dosud se totiž nenašel nikdo, kdo
by nás zachránil a kdo by nám pomohl začlenit nás do lůna katolické víry, protože možná
nenastal příhodný čas. Nyní však přišla plnost času, v němž prostřednictvím vašeho
nejsvětějšího shromáždění, které je obtíženému světu velmi příhodné, a které všemocný Bůh
důstojně svolal prostřednictvím tohoto nejsvětějšího římského krále, aby všechny chyby světa
byly vykořeněny. Neboť i nyní, kdy jste povoláni do jednoty pod vedením milosti Svatého
Ducha a zastupujete univerzální církev, je na vás, abyste zrušili neshody, šířili křesťanskou
víru a vymýtili hereze a schizmata. Vy jste totiž první po Bohu, kteří zaslouženě máte moc
sesadit mocné z trůnu a povýšit pokorné. Hle, Pán vás ustanovil nad národy a království, a
nyní jsme se obrátili a obracíme k vašemu nejsvětějšímu shromáždění, zástupci, pastýři a
biskupovi našich duší, a toužíme se oddaně připojit k lůnu svaté matky církve skrze vás, kteří
máte péči o všechny [lidi].
Suscipite igitur, quesumus volentes converti ad fidem catholicam, honorem Deo summo in
propagacionem eiusdem fidei faciendo, quam libere prestante eius clemencia assumere
satagimus non coacti, in qua eciam existentes digna animadversione ac devota mente vestris
instruccionibus saluberrimis preceptis dominicis et Jehsu Christi clementissimis disciplinis
presto sumus subicere terga nostra et qui hactenus per viam mortis ambulantes errabamus hos
nunc ad viam vite benignius ingredi permititte. Huius enim firme et indubie spei de vestra
sanctitate piissima gerimus fiducia, quod nos non obicietis dedignanter sicut alias obiciamur
indirecte, sed ad amplexus vestros caritatiue susceptos sub umbra proteccionis alarum
vestrarum misericorditer et paterne colligetis omnibusque prerogatiuis et fauoribus tractabitis,
quibus ceteros christicolas recto corde gradientes in uisceribus Jehsu Christi amare et tractare
consueuistis; ut autem protractat [!] eidem vestre sanctitati per hec scripta volumus veridice
declarare vestre piissime claritati humiliter supplicantes, quatenus nobis humilibus et deuotis
vestris ad fidem catholicam converti volentibus Dei contemplacionis intuitu audienciam
prebere dignemini beniuolem atque gratam.
Nam licet a primordiis nostre originis fuimus prout sumus ingenui et vere liberi, bona nostra ex
successione paterna iure hereditario et modis licitis cum plena et perfecta libertate possiderimus
pacifice et quiete, nec cuipiam ad aliquam ligati fuimus seruitutem, nichilominus tamen fratres
ordinis Theutonicorum de Prussia nostre ingenuitatis et plene libertatis minime ignari, omni
libertate, substancia et pacifico statu nos priuare magno studio quesiuerunt [fol. 7r = 117r]
hostiliter et crudelissime nos uexando, non attenta deuocione nostra, qua dudum gremio fidei
catholice summo opere et cum magno feruore desiderauimus aggregari, non querentes
lucrifacere animas nostras Deo uero, sed hereditates et bona et terras nostras usurpare et
4
occupare mollientes, prout ipsarum alias magnam partem indebite occuparunt, profecto dum
predicti fratres, quos a Deo missos sperabamus, ad primevam gubernacionem terre nostre
concurrerent et se de ea iniecissent, mox nostri rudi et simplici racione in fide Christi penitus
inperita co[m]perimus eosdem non alia, nisi mundana sapere de celestibus autem nichil penitus
cogitare, ex eo, quod ipsi tamquam ad dandam nobis viam et scienciam salutis deputati, ea que
sua sunt et non Dei circa nos ad occupacionem terre nostre attemptare et querere satagebant,
non mansuetudinem, non beniuolenciam neque Dei iusticiam, sed multa nephanda et precipue
malorum omnium radicem, cupiditatem videlicet imitantes, que utique est transgressionis
mater, magistra nocendi, auriga malicie, sedicionis origo et omnium fouea scandalorum, ubi
enim iusticie plenitudinem circa nos inuenire sperabamus, experiri et probare uolentes, qualiter
nos in fide catholica uellent inbuere, ibi ipsos comperimus humane miseracionis pietate
omnimode destitutos, exemplo namque ipsorum vite turpis animos aliquorum de nostris in
erroribus diuturnis taliter eligerent quam fidem assumere catholicam ipsorum prauitatibus
deformatam.
Hoc siquidem inicium operum, que de ipsorum iusticia procedebant in nobis exercere
presumpserunt, quod inter gentiles ethnicos abhominabile et omni dignum reprobacione
reputatur, eo quod nos omnibus bonis nostris terris videlicet et ceteris ad usum vite spectantibus
spoliabant ad modicam mensuram agros nostros nobis relinquentes, singulis libertatibus nos
priuabant et privare uoluerunt. Sicque sub gubernacione ymmo sub oppressione ipsorum verius
mendicare, furari, predari et homicidia nos oportuisset exercere vitam miserabilem cum
consortibus et liberulis [!] nostris nutriendo. Et miramur, cur predicti fratres ianuam
christianitatis appelare se audebant, qui pocius repagulum et clausura vetans hiis, qui recto sunt
corde ad agnicionem fidei salutarem introitum nominare merebantur et merentur. Nunquam
libertate priuandi sunt ad sinum fidei confluentes et ingredi cupientes, cum non sit verisimile,
quod servientes peccatis possent esse liberi, aut [fol. 7v = 117v] comodo [sic] liberi sunt, qui
priuantur hereditatibus et bonis, de quibus deberent vivere et suo iugiter creatori famulatus
exhibere. Quilibet enim nudatus bonis egestateque coactus, servus peccati efficitur et signanter
neophitus in perfeccione paciencie non firmatus, qui non habens unde viveret aliena rapit,
homicidia perficit et alia mala sequencia cogitur perpetrare, et tali tucius esset in errore
gentilitatis persistere, quam sub colore religionis catholice hec prescripta et alias malignitates
Deo odibiles exercere; nec sine scrupulo et mala nota eciam apud gentiles stare posunt, qui
norunt retinere propria, prout est de predictis fratribus et rapere aliena aut ea concupiscere, que
non possunt obtinere; ymmo non est possibile, quod aliquis quo inquinatus et inmundus possit
alium mundum facere, ex quo necesse est, quod inmunda sit manus, que sordes diluit alienas.
Consideramus equidem et exponimus ad oculum, quomodo ipsi fratres Prutenos, quos iam diu
subiecerunt sue servituti, non bene in fide docuerunt; qui occupatis terris, bonis et hereditatibus
ipsorum, ipsos in servitutem miserabilem redigerunt eosque cum liberis ipsorum ad servilia
opera quotquot excogitari poterint et labores continuos posuerunt. O qualiter instruunt infirmos
in fide, quomodo domesticos fidei recreant aut qua pietate tractant conversos, quorum pauci in
preceptis Dei et articulis fidei christiane per eosdem fratres sunt inbuti et hoc quilibet pro nunc
poterit experiri, quod predicti Pruteni quamvis baptizati tamen in fide catholica penitus inperiti,
quorum eciam severitas quam ante assumpcionem baptismi habuerant non est in aliquo
diminuta; quia dum ipsi fratres vadunt exercitualiter ad vastandas terras alienas, ipsos Prutenos
fratrum doctrina, scelerum auctores effectos, premittunt ad effundendum humanum sanguinem
nulli sexui deferentes vel etati ad occidendas [!] cremandas et alia mala facienda taliter
instructas, quod inter omnes crudeles barbaros preter ipsos non possunt reperiri in severitate
cerciores. Et si ipsis fratribus per modum correccionis seu argumenti aliqualiter dicitur, ne talia
permitterent, respondent, quod non possunt ipsos sedare, qui semper fuerant crudeles pagani,
et sic sub conniventibus oculis permittunt ipsos mala facere, et quanto plures per ipsos
5
malignitates patrantur, tanto magis isti fratres de isto gloriantur. Et ista sunt, que nos usque
modo retraxerunt a baptismo circa quo hec nostra versata est opinio, quod melius est viam
salutis non cognoscere quam cognitam [fol. 8r = 118r] perverse tenere aut inique desedere;
quam si in talibus casibus assumpsissemus, forte cum eisdem Prutenis eundem incidissemus
laborintum [!], qui satis male, ut premissum, est in fide catholica sunt instructi, et licet in eadem
fide inperiti existimus, sentimus tamen, quod Dei providencia, que in sui disposicione non
fallitur, illis fratribus noluit parare hunc honorem nec voluit, ut per tales vocaremur ad
baptismum, qui in operibus fidei exhorbitant [!] et omni miseracione humanitatis non utuntur.
Gravamina autem, que contra morem pietatis humane nobis faciebant cum iniuriis non paucis
vobis nunc sub tenore huius epistole sub anno videlicet Domini Mo
CCCCo
VIIo
ad universos
principes catholicos tam spirituales quam seculares per nos misse decrevimus declaranda, quam
quesumus libeat vestre sanctitati pia et benivola aure exaudire, cuius quidem epistole sub
infrascriptorum verborum serie continencia sequuntur et est tales:
Zamýšlíme ukázat na očividný případ, jak [řádoví] bratři ty Prusy, kteří už dlouho byli
podrobeni jejich vládě, nevyučili správně ve víře; kteří obsadili jejich země, majetky a dědictví
a uvrhli je do bídného otroctví a poslali je s jejich dětmi do různých otrockých prací, jaká se
dají jen vymyslet, a nekonečných pracovních povinností. Ó, jakým způsobem učí slabé ve
víře, jak obnovují spoluvěřící, jakou zbožností se věnují obráceným, z nichž jen několik bylo
skrze tyto bratry zasvěceno do Božích přikázání a do článků křesťanské víry. Kdokoli si může
ověřit, že řečení Prusové, i když pokřtěni, jsou naprosto nevědomí katolické víry, jejichž
tvrdost (resp. hrubost, barbarství), kterou měli před přijetím křtu, se nijak nezmenšila. Když
tito [řádoví] bratři vojensky najíždějí a ničí cizí země, posílají Prusy, kteří se skrze nauku
[řádových] bratří stali zločinci, jako první prolévat lidskou krev, přičemž při zabíjení neberou
ohled na pohlaví ani věk, pálí a páchají jiné zlé věci. Jsou takto vedeni, že mezi všemi krutými
barbary kromě nich samotných nelze najít surovější. A pokud jsou tito [řádoví] bratři
jakýmkoliv způsobem napomínání, aby nedovolovali takové věci, odpovídají, že nemohou ty,
kteří byli vždy krutými pohany, uklidnit, a tak to dovolují odvraceje od toho svůj zrak, aby
páchali zlo, a čím více zločinů spáchají, tím více se [řádoví] bratři tímto chlubí. A to jsou věci,
které nás dosud odrazovaly od křtu, o kterém pojednává tato naše rozprava. Je lepší neznat
cestu spásy, než ji poznat a držet se ji zvráceně nebo nespravedlivě opustit.
Pokud bychom ji přijali za těchto podmínek, možná bychom skončili spolu s Prusy v tom
samém bludišti. Ti jsou totiž špatně, jak bylo uvedeno, vyučeni v katolické víře, a i když my
jsme v téže víře neznalí, přesto cítíme, že Boží prozřetelnost, která se ve svém záměru nemýlí,
nechtěla těmto [řádovým] bratrům připravit tuto poctu a také nechtěla, abychom my byli
křtěni skrze ty, kteří ve víře hřeší a nerozumí lidskému slitování. Bezpráví, kterého se spolu s
mnoha křivdami dopustili vůči nám v rozporu s obvyklou lidskou zbožností, jsme se rozhodli
zveřejnit tímto listem, konkrétně [vydaným] léta Páně 1407, v němž je oznámeno všem
katolickým knížatům, jak duchovním, tak světským, a prosíme, aby se vaší svatosti líbilo
pobožně a laskavě toto vyslechnout. Jeho doslovný obsah následuje níže a je takový:
‚Universis mundi principibus et populis christianis.
Audite clarissimi principes tam spirituales quam seculares singulique magnifici et validi ac
nobiles providique viri, fideique catholice professores, et in mansuetudine animi suscipite
relaciones turbatorum et clamores oppressorum, qui dudum sacrosancte fidei catholice associari
satagebant nec ad ipsam desinunt aspirare non tamen, per gubernatores et quondam occupatores
terre nostre ad baptismi graciam concitati, admissi. Ipsi enim olim gubernatores nostri fratres
ordinis Theutonicorum de Prussia post accepcionem possessionis terre nostre, querentes
dumtaxat, que sua sunt et non Dei, ceperunt nos opprimere, primo paulatim, postea gravius,
labores ad usus nostros fieri consuetos subtrahere et nostrarum possessiones hereditatum, quas
a patribus nostris, avis, proavisque habuimus, pro ipsorum usibus usurpare et proventus nostros
6
minuere, mellificia nostra tota ceterasque utilitates victus nostri a nobis contra Deum et
iusticiam auferentes, demum autem ad opera servilia colla nostra natura donante libera
successive ceperunt adiungere et tandem multi generis oneribus inportalibus nos gravare servis,
proprietariis, rusticis et tributariis nostris omni sine iusticia nos privantes, deinde vero omnibus
nostris libertatibus venacionum, piscaturarum et aliis huiusmodi usibus nos spoliantes ad terras
denique vicinas, causa exercendarum negociacionum ceterarumque domesticarum
necessitatum nostrarum nobis transitum prohibebant; similiter et vicinos nostros nos visitare
cum mercibus et aliis utensilibus coroporalibus huiusmodi admittere noluerunt aliaque multa
nobis imponentes onera, que scriptis et relatibus non bene poterint explicari. Sed hoc videbatur
nobis omnibus fore gravius oneribus, quod singulis annis liberos nostros [fol. 8v = 118v] in
obstagium a nobis obsides requirebant, quos cum eis dare recusassemus ob hanc causam, quod
alios prius adhuc liberos nostros in obstagio habuerunt, ipsi tandem in nobis pacienciam non
habentes contra miseracionem pietatis humane, consortes nostras tum pluries a nobis exigebant,
ab ipsis uxoribus nostris nos separare satagentes, fere ducentorum lib[e]rorum nostrorum, quos
habuerunt in obstagio numero non contenti.
Audite quesumus, ulterius audite, qui iusticiam diligitis enormem oppressionem nostram, que
animas nostras plurimum sauciavit, super qua flendum pocius esset quam loquendum, quomodo
predicti rectores nostri quam pluribus nobilibus nostris et potencioribus terre nostre, quos natura
ab origine in artibus bellicis et strenuis prout experiencia testatur conspicuos constituit et virilis,
incepto servitutis iugo mancipatis, et re vera tribus viris nobilibus, qui se, ne filios suos obstagio
aliqualiter exponerent, abscondebant cum duabus captis mulieribus et igne combustis,
nonnullisque viris huiusmodi cum uxoribus eorum ligatis et in Prussiam deductis, heu sorores
filiasque nostras iuventulas ipsi Cruciferi, reverencia crucis postposita, vi captas, quod dolenter
referimus stupraverunt, quod publice notorium est et poterit comprobari.
Nam vir quidam de pocioribus baronibus terre nostre Kyrcutis nomine habens filiam
elegantissimam, per eosdem fratres violenter privatus dicta filia sua, cuius filius frater eiusdem
virginis tantas oppressiones peramplius sustinere non volens, quendam ex fratribus predictis
circa sororem suam in ea stupri vim exercentem transfixum gladio notabiliter interemit.
Item quendam baronem multum notabilem nomine Wyssygynum cum consorte et liberis
vinctum ad terras Prussie deduxerunt et ibi cum eisdem uxore et liberis in servitute existentem
perimerunt.
Similiter alium notabilem virum nobilem Swolken nuncupatum detinuerunt domumque ipsius
cremaverunt una cum villis suis, incolis earundem villarum sine omni misericordia interemptis,
qui tamen Swolkenus dum ad Prussiam per ipsos ducebatur de manibus eorum aufugit et auxilio
Dei fuerat liberatus.
Item quendam non minus hiis predictis nobilem dictum Sungalo, similiter captum ducentes in
Prussiam occiderunt.
Item quosdam alios tres notabiles multum notabiliores, similiter detentos ab[s]que omni culpa
capitibus truncaverunt consortibus eorum cum liberis ipsorum in servitutem miserabiliter
deportatis et deductis.‘
O quot tot lamenta oppressorum insurrexerunt continuo in ipsa nostra provincia, que a seculis
audita non erant, unde alia opinionis nostre non fuit expectacio et expectacionis opinio ex
intersignis preasumptis, nisi mortem crudelissimam ab ipsis nostris rectoribus sperabamus et
ipsorum enses nostro cruore debere miserabiliter rubricari. Ipsi namque oppressores, ne
dicamus amplius gubernatores nostri, mala malis [adicientes coegerunt nos per similes opera
viarum, asperitates et silvas immeabiles per quas] nullus aut difficilis potuit haberi transitus in
plana convertere et vias [fol. 9r = 119r] et rectas facere, per quas eo licencius nos potuissent
interimere et necare. Hec enim in animo revolventes, cum vidissemus eosdem fratres in
exterminium nostrum anhelare, inter cetera eciam cogitare cepimus de protraccione baptismi,
cur et quare nos vocare ad baptismum protraherunt et quare eciam nullam ecclesiam in
7
provincia nostra erexerunt ymmo nec aliquem presbiterum in tota terra quamvis satis ampla
constituerunt, presumere cepimus, quod mortem et destruccionem nostram machinati fuerant;
ex quo dimissis Dei operibus ad opera seculi direxerunt totaliter mentes suas, nec occurrit
aliquis, quem ipsi baptizassent, de nostris interim quam terram nostram gubernarunt preter hos,
quos incliti principes domini Wladislaus rex Polonie et Allexander alias Witoldus magnus dux
Lithwanie baptizarunt. Taliter ergo predicti fratres sub nomine defensoris offendere nos
querebant et sub medici specie includere nitebantur animam egrotantis. Consideret ergo vestra
claritas crudelitatem et inhumanitatem istam, que nobis magnum metum mortis prebuit et ab
eorundem obediencia merito nos abduxit, qua propter hoc sentire dignetur vestra serenitas, quod
vota nostra ad altissimi gloriam reducentes ad baptismi graciam Christo duce totis viribus
aspiramus, vestram humiliter deprecantes claritatem, quatenus, si ipsi Cruciferi aliter vel alia
de nobis fulminare voluerint, illis fidem credulam subtrahere velitis, quinymmo nos in
oracionibus nostris habentes recommissos, ut Deus omnipotens spiritu caritatis corda nostra
inflammet ad baptismique graciam feliciter et cicius nos perducat. Sed quia ad hanc
exhorbitacionem istius epistole non fuit aliquis, qui manum apponeret nosque gremio fidei
catholice, ut prefertur, sociaret, ad vestram igitur sanctitatem recurrentes eandem devotissime
deprecamur, quatenus attendatur zelus auctoritatis vestre adversus tante crudelitatis malum,
dissipate et evellite plantaciones iniquas, edificate et planate in ecclesia Dei tales, quos
humilitas, quos innocencia, quos vita probacione recommenderet, qui subiectos doceant,
pauperes non gravent, quorum conversacio sit iusticia, quorum auctoritas sit non in habitu nec
in festibus, sed in erudicione et defensione fidei, quorum vita sit publice commendabilis et
memoria in benedicione sempiterna. Sentire eciam dignemini, quod humanitatem habemus non
autem sumus bruta, que donantur, venduntur et emuntur, sed sumus creatura Dei ad ymaginem
ipsius facta, in libertatem filiorum Dei, qua utique libertate renovati et regenerati per fidem
Christi uti, frui volumus et gaudere, prout ipsa ceteri utuntur christiani hoc per expressum et
specialiter adiungentes, quod istos fratres super nos dominari nolumus nec ipsis subici, qui
subiectum sibi populum crudeliter non gubernare, sed opprimere consweverunt; et quia veri
christiani optamus effici, volumus primo Deo postea, cui nobis placuerit fideliter famulari et
devote. [fol. 9v = 119v]
Quam ob rem eidem sanctitati vestre humiliter supplicamus, ut hanc nostram pie devocionis
intencionem [ad]implere et exerceri valeamus et sacrosanctum baptisma in vinculo fidei et
caritatis devote suscipere, vestrarum peticionum hortamenta serenissimis et christianissimis
principibus dominis Wladislao regi Polonie et Allexandro alias Witoldo duci Lithwanie vestra
sanctitas dignetur porrigere et eos in visceribus Jehsu Christi requirere et adiunctis sibi
reverendis in Christo patribus dominis Johanne videlicet archiepiscopo Leopoliensi et Petro
episcopo Wilnensi in cultu Christi devotissimis et probatis ad nostram descendant provinciam
nobisque baptismi graciam prebeant, per quam beatissimo cetui christicolarum possemus
dulciter aggregari. Sed quia sine adiutorio predictorum serenissimorum principum dominorum
Wladislai regis Polonie et Allexandri alias Witoldi ducis Lithwanie hec sancta opera non bene
possunt perfici. Ideo vestra sanctitas dignetur ipsos singulariter adhortari, ut loca ibidem in
nostra provincia deputent, in quibus predicti domini Johannes archiepiscopus Leopoliensis et
Petrus Wylnensi episcopus ecclesias primo cathedralem domum alias erigant et fundent
quotquot fuerunt oportune, et ubi nostra insufficiencia in tam sanctis factis aliquid ad
consumacionem non posset comportare, per innate benignitatis ministerium ipsorum
munificenter supplere et perficere ad honorem sanctitatis vestre et laudem Dei omnipotentis
dignaretur. Ipsi enim sunt membra Jehsu Christi et spiritus sancti organa, per quorum medium
virtus altissimi magnalia operari dignatus est, per quem christiana fides amplissima suscepit
incrementa. Porro pro conclusione facienda, vestre sanctitati firmam nostre indubie spei
fiduciam devotissime declaramus, quod quanto cito sanctissimo cetui christianorum per sacrum
baptisma fuerimus aggregati, principem tenebrarum cum ministris eius, qui nos in assumpcione
8
sancte fidei imped[i]ebant et impedire presumebant, habebimus contemptui, et dum Deum
habebimus propicium et Jehsum Christum protectorem, nullius hostilitatis arma timebimus,
ymmo omnes adversitates omnium nos preter iusticiam impugnare volencium non dubitamus
eodem Deo creatore nostro suffragante conculcandos.
9
Uložení: GStA–PK Berlin, XX. HA, OBA, Nr. 2458, fol. 1r–4r (= Registrant E, fol. 120r–
123r)
[fol. 1r = 120r]
10
Responsio ordinis contra proposicionem Polonorum in causa Samaytarum.
Ut super propositis contra ordinem de terra Samaytarum veritas in luce prodeat, minime
dubitandum existit, quod dux Wytaudus videns se frustrari omni effectu conspiracionum, quas
cum rege Polonie pluries in distraccionem ordinis conceperat, quodque sibi de regno Polonie
pauca contra ordinem suffragia per regem ministrare posse, sancte memorie olim domina
Hedwige regina Polonie resistente et hoc effectualiter, ut superius tangitur procurante, et forte
non iniuste intra se considerans, quod tam ex specialibus concessionibus summorum pontificum
et Romanorum imperatorum, quam suorum predecessorum per Romanos pontifices imperatores
et reges confirmatis, ordo iustum titulum pretendebat fere ad omnes terras suas et signanter,
quas cum suis exercitibus pro augmen[to] catholice fidei peragraverat, et sine forte maiori
advertenter [!] ponderans viribus ordinis suam sic exhaustam potenciam, quod potencie ordinis
diucius resistere sibi foret impossibile, ut sibi de tantis posset cavere periculis, per certos suos
nunccios solicitare cepit magistrum generalem de perpetua pace inter ipsum et ordinem
firmanda, rogando ipsum, ut certos de suis ad ipsum pro concipiendi capitulis super pace
huiusmodi dirigere dignaretur.
Aby pravda o žmuďské zemi vzhledem k prezentovaným skutečnostem vyšla na jevo, nelze
vůbec pochybovat o tom, že vévoda Vytautas (Vitold) uviděl, že všechna jeho spiknutí, která
opakovaně připravoval s polským králem s cílem rozvrátit řád, přinášejí pouze zklamání,
protože mu král mohl poskytnout jen malou podporu proti řádu, přičemž Hedvika, polská
královna svaté paměti, se proti tomu stavěla a toto účinně podporovala, jak již bylo zmíněno
výše. A také možná oprávněně zvažoval a bez většího úsilí došel k závěru, že skrze zvláštní
povolení papežů a římských císařů, také povolení jejich předchůdců potvrzená římskými
papeži, císaři a králi, si řád nárokoval téměř všechny své země a zvlášť ty, které procházel se
svým vojskem za účelem šíření katolické víry, a že tedy jeho vyčerpané síly proti silám řádu
by nebyly schopné dlouhodobě odolávat moci řádu. A proto aby se vyhnul tak velkému
nebezpečí, začal skrze své posly žádat velmistra o věčný mír mezi ním a řádem, a prosí ho,
aby mu poslal někoho z jeho lidí k přijetí podmínek tohoto míru.
Quod pacis avidus et ampliacionem fidei siciens magister generalis protunc, ne sibi et suo ordini
a quoquam imputari posset personale seu privatum comodum, quamquam plurimum timeret
frequentatum malum, omnibus malis, quibus contra pacta stipulata ordo per ipsum dolose
sepius circumventus fuit, oblivioni commendatis, solempne ambasiatam ad ipsum misit,
videlicet dominum pronunc episcopum Pomezaniensem, protunc iuristam suum supremum,
ordinis marscalcum [!], conmendatores de castro Reno et Ragnith cum certis notabilibus
militibus, qui pro firmanda perpetua pace huiusmodi cum ipso in certa capitula concorditer
convenerunt, pro quorum finali roboramento post pauci temporis intervalla de consensu
parcium statutus et observatus fuit terminus et locus convencionis mutue. Post quamquidem
convencionem longam ac maturam deliberacionem super capitulis amicabiliter conclusis inter
ipsas, ut prefertur, dimissis hincinde et sopitis omnibus discordiis, iniuriis, displicenciis,
rancoribus et dissensionibus universis, ut futuris litibus super proprietate terrarum, que inter
ipsos sepius iurgiorum materiam suscitaverant, finem imponerent, ad terras, gades, limites,
metas seu granicas inter se devenerunt, sub quibus tota terra Lithwanie cum omnibus suis
pertinenciis duci Wytaudo et suis heredibus, terra vero Samaytharum cum suis pertinenciis
magistro et ordini in proprietatem perpetuam assignare devenerunt, prout hoc litteris autenticis
tam in latino quam in vulgari theutonico desuper confectis, utriusque partis maioribus sigillis
roboratis plenius continetur, presentibus et consencientibus per singulorum ipsorum [fol. 1v =
120v] appensionem maioribus et pociorem partem facientibus nobilibus dicte terre
Samaytharum, dicant nunc quidquid velint.
11
Protože velmistr, který toužil po míru a rozšíření víry, se tehdy obával, aby jemu a jeho řádu
nikdo nemohl vyčítat osobní nebo soukromý prospěch, a přestože se velmi obával častého zla,
které bylo řádu opakovaně záludně způsobeno [vévodou] tím, že byla obcházena smlouva
uzavřená jeho prostřednictvím, nehodlal na to vzpomínat a vyslal k němu slavnostní
poselstvo, konkrétně tehdejšího biskupa pomezanského [Johannes Mönch], tehdejšího svého
nejznamenitějšího právníka, maršálka řádu [Werner von Tettingen], a dva komtury, z hradu
Reno [Komtur von Rhein (später von Osterode) Johann von Schönfeld] a Ragnith [Komtur
von Ragnit Marquard von Salzbach] s určitými významnými rytíři, kteří se s vévodou dohodli
na určitých bodech pro upevnění trvalého míru, a pro jehož konečné posílení po krátkých
přestávkách byl stanoven a dodržen termín a místo vzájemného setkání.
Po této dohodě a dlouhém a zralém zamýšlení nad články, které byly mezi nimi přátelsky
uzavřeny, jak bylo uvedeno výše, a po urovnání všech sporů, křivd, nesnází, zloby a neshod,
a aby se ukončily budoucí soudní spory o vlastnictví území, které byly často hlavním
předmětem sporu, a aby se navrátili ke svým územím, sídlům, hranicím, mezníkům nebo
hranicím, přičemž celá země Litvy s všemi jejími příslušenstvími připadla vévodovi
Vytautasovi a jeho dědicům, zatímco země Žmuď s jejími příslušenstvími byla přiznána
[vel]mistrovi a řádu do věčného vlastnictví, jak je úplně uvedeno v autentických listinách
vypracovaných jak v latině, tak v němčině, potvrzených velkými pečetěmi obou stran,
přítomných a souhlasících, zejména každého velmože a větší části urozených ze žmuďské
země, ať si nyní říkají, co chtějí.
In quibusquidem litteris dux Wytaudus promisit ordini assistere et ipsum sua potencia iuvare,
ut gentem Samaytharum sue posset subicere dicioni, quod eciam ita factum fuit. Sed quia
Samaytharum gens durissime cervicis et ferocissima semper fuit, multus timor fuit ordini de
rebellione eorundem, quare pro maiore securitate illorum fratrum ordinis, quos magister
generalis pro eorum gubernacione in terra Samaytharum posuit, oportuit eos dare obsides in
certo numero de quolibet districtu, et ipsos mittere ad Prussiam. Qui omnes fuerunt baptizati et
melius quam in domibus parentum suorum procurati fuerunt. Eciam tunc circa LXXX senes
Samaythi baptizati in Mariemburg, qui iuvenes eorum pro obsidibus ducebant ad Prussiam. Et
quia certi districtus in dicta terra Samaytharum deficiebant in grano, ad relevandum eorum
inopiam magister generalis misit eis multas naves oneratas cum grano; et nichilominus cum
equis, ovibus, bobus et multis aliis utensilibus necessariis, que XL florenorum ungaricalium
valorem excedebant, eorum penurie succurebat. Et revera dicat pars adversa quidquid velit, ipsi
fuerunt dulciter, amicabiliter et cum pietate ac mansuetudine tractati, ita quod de regimine
ordinis optime contenti fuerunt et iuvabant ordinem fideliter ad edificandum castra et fortalicia
[in] terris eorum, in quibus habitabant advocatus et alii fratres ordinis, qui pro ipsorum
gubernacione deputati fuerunt, qui habitabant secum, presbiteri de ordine et eciam seculares, et
fratres ordinis mendicancium, qui ipsos in fide catholica quantum in principio conversionis
ipsorum fuit possibile salubriter instruxerunt, et sic sub regimine ordinis pacifice steterunt per
duos annos cum dimidio. Quod autem aliqui et revera pauci ex eis fuerunt ultimo supplicio
puniti, ordine iudiciario factum fuit propter furta, homicidia et latrocinia per ipsos perpetrata, a
quibus eciam quamvis sepius conmoniti abstinere noluerant, quia sine lege viventes talia non
reputabant esse contra regulam honestatis.
V těchto listinách vévoda Vytautas slíbil, že bude řádu pomáhat svou silou, aby mohl "národ"
žmuďský podrobit jeho vládě, což se také stalo. Ale protože národ žmuďský byl vždy velmi
tvrdohlavý a divoký, řád měl velký strach z jejich povstání, a proto pro větší bezpečnost těch
řádových bratří, které velmistr pověřil jejich vládou na území Žmudi, museli dát rukojmí v
určitém počtu z každého okresu a poslat je do Prus. Ti všichni byli pokřtěni a bylo o nich
postaráno lépe než v domech jejich rodičů. Tehdy bylo také v Malborku pokřtěno okolo 80
starších Žmudinů, kteří své mladé lidi poslali do Prus jako rukojmí. A protože některé oblasti
12
v uvedené zemi Žmudinů trpěly nedostatkem obilí, velmistr jim poslal mnoho lodí naložených
obilím, aby zmírnil jejich nouzi; a navíc ještě zmírňoval jejich nedostatek tím, že je
zaopatřoval koňmi, ovcemi, kravami a mnoha dalšími potřebnými věcmi, které přesahovaly
hodnotu 40 uherských zlatých. A ať si protivník říká, co chce, bylo s nimi zacházeno vlídně,
přátelsky, s úctou a pokorou, takže byli s řádem velmi spokojeni a věrně pomáhali stavět
hrady a pevnosti na jejich území, v nichž žili zástupci [řádu] a další řádoví bratři, kteří byli
jmenováni k jejich správě. Žili mezi nimi řádoví i světští kněží, a bratři žebravých řádů, kteří
je vzdělávali v katolické víře co nejefektivněji, a tak po dobu dvou a půl roku žili v klidu pod
vládou řádu. Že však někteří z nich, a opravdu jen málo z nich, byli potrestáni nejvyšším
trestem, což bylo provedeno podle soudního řádu, tak to bylo kvůli krádežím, vraždám a
loupežím, které sami spáchali. Nechtěli toho zanechat ani přes opakovaná varování, protože
když žili bez zákona, nepovažovali takové činy, že jsou proti řádu cti.
Antiquus inter[e]a serpens dyabolus, conversione illorum ad fidem ferre non valens, quos iure
quodam hereditario tanto tempore possiderat, letiferis suis persuasionibus ad interversionem
tanti boni sollicitare cepit ducem Wytaudum, qui de regimine ordinis videns Samaythos
contentos timensque ordinis per hoc contra se potenciam nimis excrescere, attrahere sibi studuit
in numero non modico pociores nacione illarum terrarum, vestibus, equis et aliis donis et tantum
scivit efficere, quod multi [fol. 2r = 121r] nobiles cum tota sua familia et subditis suis a terris
et possessionibus suis de illis terris in preiudicium ordinis recesserunt et se dominio prefati
domini Witaudi subdiderunt. Quam ob rem dominus magister generalis misit certos
ambasiatores suos ad ducem Wytaudum rogans eum, quod juxta condictata inter ipsos et litteris
autenticis roborata, quibus cautum esset, quod nullus alterius subditum in suis terris fovere
deberet altero invito, a talibus suis gravaminibus desistere dignaretur. Super quo sic respondit:
‚Quod amicos suos terras suas visitare volentes prohibere non posset nec inhibere Samaythis
ad amicos suos in Lithwaniam se transferre.‘
Post multos igitur tractatus super materia huiusmodi in Tracken habitis inter partes, iterum
conventum et conclusum fuit, quod pro sedanda discordia huiusmodi magister deberet cum
prefato duce Wytaudo convenire, qua conclusione pendente, dux Wytaudus illos, quos sibi
attraxerat de terra Samaytharum adiunctis eis in bono numero Lithwanis, expedivit contra
fratres ordinis pro gubernatoribus terre Samaytharum deputatis, qui clam terram intrantes
quendam portitorem litterarum premiserunt, qui noctis tempore veniens ad primum castrum
ordinis sibi aperiri postulavit; cui cum more solito porta aperta fuisset, sequebatur ipsum omnis
illa multitudo armatorum, que nulla diffidacione premissa omnes fratres ordinis cum aliis
christianis fratribus aliorum ordinum eorumque servitoribus captivaverunt et unacum advocato
eorum captivos abduxerunt.
Et simili modo secundum castrum ordinis in dictis terris cum fratribus ordinis tam laicis quam
presbiteris et aliorum ordinum fratribus ac aliis christianis in ipso existentibus ceperunt et eo
honestatis modo, quo sentitis, captivaverunt, pro quorum liberacione eis restituti fuerunt
obsides supradicti. Quibus sic, ut premittitur, expeditis, idem dux Witaudus armatam validam
de Lithwania cum Samaythis absque more dispendio in complacenciam eorundem Samaytarum
expedivit contra opidum Memla, que absque diffidacione repente in ipsam irruens, in nocte
festivitatis sacratissimi corporis domini nostri Jehsu Christi, homines utriusque sexus ultra tria
milia captivos abduxerunt, interemptis crudeliter singulis, qui pro senio vel senectute ipsos
sequi non poterant, redacto similiter opido in favillam, ubi sacramentis ecclesie abhominabiliter
prophanatis hanc Deo nostro omnipotenti intulerunt blasphemiam, quod signum crucifixi et
gloriosi confessoris sancti Nicolay in campo pro [fol. 2v = 121v] signo posuerant ad sagittam.
Propterque inter prefatum ducem Wytaudum et ordinem novi iterum gwerrarum turbines
surrexerunt et sic tercia vice cum tanto christianorum dispendio a tam validis inscripcionibus
resiluerit.
13
Quibus sevientibus dominus rex Polonie procuravit quandam bullam ab olim Bonifacio nono,
in qua magistro et ordini sub pena excomunicacionis mandavit, quod manu hostili terram
Lithwanie et alias subiectas regi invadere non deberent; quam ipse rex magistro in capitulo
generali presentari procuravit. A qua licet magister legittime appelavit, volens tamen pocius,
deliberatus maturius ea, que sunt pacis, procuravit cum prefato rege Polonie in Thorn
personaliter convenire; ubi inter regem Polonie Lithwaniam et ducem Wytaudum ac ordinem
suprascripta pax perpetua per regem, suo et prefati ducis Wytaudi nominibus ac magistrum suo
et ordinis sui nominibus solempniter confirmata, que eciam confirmacio fuit litteris autenticis
utriusque partis sigillis munitis roborata. In quaquidam confirmacione inter alia cautum fuit,
quod prefatus dux Witaudus de cetero nunquam sibi deberet terras Samaytarum usurpare nec
ordinem in possessione earundem ullo umquam tempore quomodolibet perturbare aut eciam
impedire, quod si deinceps talia per ipsum attemptare contingeret, quod tunc dominus rex
Polonie ad requisicionem teneretur duci Wytaudo scribere eo modo, quod a talibus
impedimentis et aliis molestiis abstineret, quod si facere recusaret, extunc deberet licere
magistro et ordini duci Wytaude posse movere gverram, cui rex contradicere non deberet nec
ad hoc duci Wytaude subsidium aliquod ministrare. Sub quibus pactis ordo iterum fuit ad
possesionem terre Samaytharum rusticatus [!], quam eciam per quatuor annos continuavit
pacifice et quiete.
Demum dux Wytaudus mentem suam finaliter discooperiens, misit camerarium suum cum
certis aliis suis ad terras Samagittarum [!], per ipsos iterum sibi nobiles et comunem populum
donis et promissionibus alliciendo; quare iterum terre Samaythe ordini rebellarunt, aliis,
antequam rebellare vellent, pro consilio Wytaudum accedentibus, quo consulto reversi fuerunt
ad advocatum eorum et alios fratres ordinis pro eorum regimine deputatis, significantes eis,
quod dux Wytaudus misisset camerarium suum ad recipiendum pro eo [fol. 3r = 122r] terras
Samaytarum, cui nollent resistere sed tamen per hoc eis contradicere non intenderent nisi coacti.
Et ecce reverendissimi patres, cum quanta honestate quarto ad assveta sua figmenta rediens
aperte non verecundabatur contra stipulata tam solempnia facere et venire. Credibile non
ambigitur, quod post tot violaciones pacis federum, vix quispiam reperiri potuisset, qui de
cetero suis sponsionibus, litteris et iuramentis non dubitasset fidem credulam adhibere.
Quibus ad noticiam magistri generalis deductis, per sollempnes suos oratores et nunccios regem
Polonie requisivit et humiliter supplicavit, quatenus iuxta condictata inter ipsos duci Wytaudo
dignaretur scribere, ut ordinem in possessione terrarum suarum pacifica talibus turbacionibus
desisteret molestare; duci eciam Wytaudo simili modo scripsit. Tandem dominus rex Polonie,
per magistrum generalem sepius solicitatus super hac materia, misit ad ipsum quondam
archiepiscopum Gneznenzem, inmediatum presentis domini Gneznenzis predecessorem, cum
certis aliis personis gravibus, qui ipsum cum navibus et suis exercitibus paratum invenerunt ad
eundem tam per terras quam per aquas ad terras Samaytharum pro redempcione advocati et
aliorum fratrum ordinis et ceterorum christianorum, quos inter tot adversarios non dubitabant
sub magno rerum et corporis periculo laborare. Unde post diversos inter se tractatus habitos,
idem archiepiscopus cum suis magistro habuit dicere:
‚Vos scitis, quod dominus rex et dux Wytaudus sunt fratres et unus non potuit alterum
derelinquere, quare dubitare non debetis, quam cito terras vestras contra Samaythas et ducem
Wytaudum exiveritis, tanto cito rex intrabit potenti manu terras vestras.‘
Et licet magister constanter replicaverit hoc fore omnino contra pacta inter regem et ipsum
nuper stipulata solempniter et firmata, de alio tamen quam, ut premittitur, magister certificari
non potuit per archiepiscopum supradictum. Ex hiis magister et ordo non indebite suspicari
potuit talia qualia Wytaudus cum Samaythis contra ordinem perpetraverat de consensu eciam
et voluntate regis procul dubio processisse, que in rei veritate totali malediccioni, sub qua
omnes ille partes hodie laborant, fomitem ministraverunt.
Nam tunc prima gwerra [...] rebellicans Samaytharum orta fuit inter regem Polonie et
magistrum generalem, que intercepta fuit per ducem Olswicensem [!] et alios ambasiatores
14
domini regis tunc Romanorum et Bohemie ad ambas partes missos, [fol. 3v = 122v] qui inter
ipsas treugas pacis usque ad festum sancti Johannis tunc futuri firmaverunt; et finaliter ad hoc
deventum fuit, quod utraque pars de alto et basso super omnibus huiusmodi displicenciis et
c[ausis] compromisit in eundem dominum Romanorum et Bohemie regem, promittentes sub
fide et honore velle stare suis pronuncciacioni, laudo seu arbitrio etc.
Vigore cuius compromissi infra terminum debitum pronuncciavit [rex Bohemie] super tunc
productis et probatis coram eo, reservata sibi potestate pronuncciandi super ad huc probandis
usque ad certum tempus; et quia partes litteras super pronuncciacionem huiusmodi expectare
non poterant, promisit cuilibet parcium huiusmodi litteras dirigere per suos nuncios speciales
et sic regi Polonie litteras huiusmodi per quendam dominum Buczkonem ordinis sancti
Johannis Jerusolimitani destinavit. Adveniente vero termino, in quo idem dominus rex
Romanorum et Bohemie pronunciare debuit, ut prefertur, procuratoribus ordinis coram eo
conparentibus ad audiendum pronuncciacionem huiusmodi, conparuit eciam dominus Donyn
nunc vicecancellarius regni Polonie et cum eo quidem miles dictus Merowa non ad audiendum
sentenciam sed ad movendum ipsum regem, ut sibi iuxta tenorem lige inter ipsum et regem
Polonie facte dignaretur contra ordinem cum suis gentibus regi Polonie subvenire; qui litteras
prefatas missas regi Polonie per regem Romanorum et Bohemie, ut prefertur, reportavit et ipsas
in domo dicti domini Buczkonis sub quodam gradu proiecit et abiit non expectata
pronuncciacione huiusmodi etc., quas litteras hospes domus sub eodem gradu reperiens eidem
domini Buczkoni presentavit, qui eas ulterius domino suo regi Romanorum et Bohemie restituit.
Et sic iterum dictus rex Polonie suis promissionibus de stando laudo et arbitrio prefati domini
regis Romanorum et Bohemie etc. minime satisfecit sed in preiudicium pronuncciacionis
huiusmodi contra ordinem ad arma convolavit; unde eciam prodiit primum bellum.
Ex quibus profecto reverendissime paternitates nostre colligere evidenter poterunt, quis in culpa
fuerit, quod Samaythi nondum sunt baptizati; utique non ordo, quod ex eo probatur clarius.
Nam sub eius proteccionis gubernaculo terra Prussie brevibus annis de nichilo multum crevit
et paucis ab inicio viribus magno regencium artificio, quod pace proficiebat et iusticia ultra
vicinas provincias caput extulit usque ad invidiam emulorum. Quanta libertas [fol. 4r = 123r]
omnium, quanta prosperitas, quot divicie, antequam exterorum livor felicitates huiuscemodi
evertisset, testimonium reddunt magnifica opida, sumptuosa castra et fortalicia copiosa, que
Deo auspice pro defensione fidelium contra rabiem paganorum structura inexpugnabili sunt
erecta. Ecce quid in wulgaribus canonibus de hac patria canitur: ‚Honor, pax, leticia fulget in
Prussia; rigo[r], lex, iusticia, arta disciplina.‘ Unum audacter affirmare audemus, in aliqua
republica paris etatis parisve adolescencie vix aut rare visum [est] similis festinate felicitatis
incrementum. Et si dicunt maiorem apud eos servatam austeritatem in regendo quam in Prussia,
ipsi sibi causa fuerunt, qui ter aut pluries rebellaverunt nescientes esse filii obediencie, quare
merito contra se concitaverunt flagella severitatis et rigoris. Accusant insuper fratres ordinis de
stupro et adulterio etc., nimirum si talia vicia silencio committere noluerunt cum nullius peccati
macula, nullius terminis obprobria, nullius sceleris defuit flagicium, cuius sordibus hunc
sacratissimum ordinem in verecundiis labiis non sunt veriti deturpatum asserere a planta pedis
usque ad verticem corporis, virginali pudicia tanti cetus? Sed mirum, si ibi tam mali fuerunt,
qui in Prussia et Livonia et in aliis suis domibus opinionis integre predicantur. Stupendum, si
hii, quos antiqui subditi ob mansuetudinem et clemenciam diligunt, ibi novi et recentes
tamquam perversos et abhominabiles detestantur.
Ad litteras quas Samaythi se dicunt scripsisse universis christifidelibus, que eciam alias in
presencia dominacionum vestrarum lecte fuerunt, creditur, quod ad iussum Wytaudi sunt
confecte, ut sic colorare posset factum suum, quo ipsos Samaythos procuravit ordini rebellare.
Item sicut ipsi petunt admitti ad communionem fidelium et quod possint baptizari per
Wilnensem et Leopoliensem episcopos, summe placet nobis, quod hoc fiat, sed quod illis
15
duobus episcopis adiungantur certi alii ad hoc per sacrum concilium deputandi, qui de
ipsorum conversione fidelem relacionem facere possint concilio vel futuro summo pontifici;
et utinam hoc ante XXX annos fuisset factum forte, quod non tantus rancor surrexisset inter
partes sub protestacione tamen, quod hec fiant sine preiudicio ordinis, ad quem post mortem
dominorum regis et Wytaudi verum terre Samaytharum dominium dinoscitur pertinere.