— 11 —
Prolo      |J ravil Petr Alfons, služebník r° JL Ježíše Krista, který sepsal tuto
knihu: „Děkuji Bohu, který je první bez počátku u od něhož pochází všechno dobré, který je kóno- hez konce, doplnění veškerého dobra, moud- 5 rý, který poskytuje člověku moudrost a rozum, jenž nás ovanul svou moudrostí a osvítil podivuhodnou jasností svého rozumu a obohatil mnohotvárnou milostí svého Svatého Ducha.
Poněvadž tedy mě, ač hříšníka, uznal Bůh za 10 hodna obléci rozmanitou moudrostí — aby se lumpa mně svěřená neskrývala pod kbelík1 — vnuknutím téhož Ducha byl jsem vybídnut, abych pro užitek mnohých složil tuto knihu. Snažně ho prosím, aby tento můj začínající spisek měl i dob- 15 rý konec, a On mě chránil, aby se v něm neříkalo nic, co by se nelíbilo jeho vůli. Amen.
Bůh tedy, který mě přiměl tuto knihu sepsat a do latiny ji přeložit, ať mi přispěje v tomto díle ii.i pomoc. Když jsem se totiž častěji namáhal, 20 nhych všemožně poznal příčiny stvoření člověka, zjiKl il jsem, že podle záměru Tvůrce je lidský duch Určen k tomu, aby, pokud žije v tomto světě, věnoval se cvičení svaté filosofie, aby tak měl větší u lepší poznání o svém Stvořiteli, dále aby se sna- 25 II] žit s uměřenou zdrženlivostí a uměl se vystřihni číhajících protivenství a kráčel ve světě po té cestě, která ho vede do nebeského království. Jestliže liudc žít uvedeným způsobem podle Písma Hvnlého, splní to, pro co byl stvořen, a bude na- 30 zýván dokonalým. Domníval jsem se také, že človek jakožto celek je křehký, aby tedy neupadl do ..ni iidy a aby tato nauka nevzbuzovala ošklivost, l<- Iřeha, aby byla vyučována jakoby postupně vz«ly jen mezi několika. Byl jsem pamětliv její 35
l.k i i,:t:t
12 —
— 13 —
tvrdosti, a proto, aby se snadněji zapamatovala, je zapotřebí ji jaksi nutně změkčit a zmírnit. Protože se zapomíná, je třeba, aby mnohým, kteří ji zapomínají, byla znovu připomenuta. Z té příčiny 5 sepisuji knížku částečně z výroků filosofů a z jejich napomínání a rad, částečně z arabských přísloví a kárání, z historek, veršů a zvláště z těch, které jsou postaveny na podobnosti Udí se zvířaty a ptáky. Uvážil jsem však míru, abych nenapsal
10 více, než je nezbytné a napsané pak nebylo čtenáři spíše k tíži, než k ulehčení, aby čtenáři a posluchači toužili se to naučit a hledali k tomu příležitost. Těm pak, kteří je budou znát, se potom snadno vybaví to, co bylo obsaženo v tom, co za-
15 pomněli. Když jsem knížce vymýšlel jméno, je to vlastně jméno podle skutečnosti: je to „Clericalis disciplina" (Výchova žáků), neboť žáka činí vychovaným. Rozhodl jsem se ale uvarovat se toho, nakolik jsem schopen to posoudit, aby se v na-
20 šem pojednání nenašlo nic, co by bylo v rozporu s naší věrohodností, nebo nesouhlasilo s naší vírou. K tomu ať mi pomáhá všemohoucí Bůh, který je nade vším. Amen.
Jestliže ale někdo přehlédne toto dílko lidským
25 a vnějším zrakem a uvidí v něm cosi, v čem se lidská přirozenost měla málo na pozoru, připomínám, aby četl pozorněji znovu a znovu a konečně i čtenáři a všem, kdo jsou dokonalí v katolické víře, to předkládám k opravě. Aristoteles totiž ne-
30 pokládá nic z lidských vynálezů za dokonalé.
Bázeň Boží.
■ J ilosof Henoch,  který se l_ arabsky nazývá Edrik, řekl svému synu: ,Bázeň Boží ať je tvým zaměstnáním2 a budeš mít zisk bez námahy.' — Pravil jiný filo-35 sof: ,Kdo se bojíBoha, všechno se bojí jeho. Kdo však se Boha nebojí, sám se bojí všech věcí.' —
1 srv. Lk 19,23
Řekl další filosof: ,Kdo se bojí Boha, mduje ho; kdo mduje Boha, poslouchá ho.' — Pravil Arab ve svém verši: ,Neposloucháš Boha: přece však předstíráš, že ho miluješ, a zdá se to k nevíře: kdybys ho totiž opravdu miloval, poslouchal bys 5 ho. Neboť kdo miluje, poslouchá.'"
Pokr tectví Sokrates řekl svým žákům: o rytectvi. ^j)ejte p0zor? abyste nebyli zároveň v téže věci Boha poslušní i neposlušní." Říkají mu: „Vysvětli nám jasně, co říkáš." A on na 10 to: „Opusťte pokrytectví! Pokrytectví totiž znamená tvářit se před lidmi, že člověk Boha poslouchá, ale ve skrytu je však neposlušný." Jeden z žáků mu namítne: „Je snad jiný druh pokrytectví, jemuž je třeba se vyhýbat?" Sokrates ří- 15 ká: „Člověk, který otevřeně i skrytě dával najevo, že poslouchá Boha, aby ho lidé pokládali za svatého a aby ho tak více ctili. A je jiný druh, jemnější, který odkládá toto pokrytectví, aby sloužd většímu: když se totiž postí, nebo dává almužnu 20 a kdosi se ho otáže, zda tak činí, odpovídá: ,Bůh ví!', nebo ,Nikoliv', aby byl ve větší úctě a říkalo se o něm, že není pokrytec, neboť nechce lidem svůj skutek zjevně ukazovat. Myslím rovněž, že existuje jen málo Udí, kteří nemají účast na něja- 25 kém druhu tohoto pokrytectví. Hleďte tedy, abyste, tímto způsobem svedeni, nebyli zbaveni odměny za svou práci!
Aby se toto nestávalo, čiňte všechno s čistým záměrem a nehledejte z toho slávu!" — Pravd 30 jiný filosof: „Jestliže se pevně na Boha spolehneš, všechny věci budou mít úspěch, i kdybys přišel kamkoliv." —
„ ľ) alaam, který se v arabštině
Mravenec,     W<      '-ti, x        , ,c
.   . JLW nazýva Lukaman, rekl sve- á 5
kohout a pes. .o i
mu synovi: „synu, at není mravenec moudřejší než ty, on, který shromažďuje
I
— 14 —
— 15 —
v létě to, z čeho by žil v zimě. — Synu, nechť není kohout bdělejší než ty. On bdí brzy ráno, ale ty spíš. — Synu, ať není kohout silnější než ty. Kohout spravedlivě rozsuzuje svých deset žen, ty ne-
5 můžeš udržet na uzdě jedinou. — Synu, nechť pes nemá vznešenější srdce než ty. Pes nezapomíná na své dobrodince, ty však zapomínáš na ty, kteří ti dobře ěiní. — Synu, ať se ti nezdá málo mít jednoho nepřítele, ani příliš mít přátel tisíc. Ří-
10 kám ti:"
„ • i A rab se chystal zemřít, „ , .v . Xi. a když si zavolal svého sy-Folovicni -i   ď i   • í—i-i
„  .        na, pravil: „Kekm, synu, kolik
^      '       jsi za svého dosavadního života 15 získal přátel?" Syn odpověděl: „Domnívám se, že jsem jich získal sto." Otec řekl: „Filosof říká: ,Ne-chval přítele, dokud ho nevyzkoušíš'. Já jsem se ovšem narodil dřív a získal jsem si stěží jednoho přítele zpola. Jak sis ty tudíž získal sto? Proto 20 jdi, vyzkoušej všechny, abys poznal, jestli někdo z těch všech ti bude dokonalým přítelem!" Syn pravil: „Jakým způsobem mi radíš je vyzkoušet?" Na to otec: „Vlož do pytle zabitého a zdánlivě zmenšeného býčka tak, aby pytel byl zvnějšku 25 zbarven krví. A když přijdeš k příteli, pověz mu: ,Můj drahý, náhodou jsem zabil člověka; prosím tě, abys ho tajně pohřbil; nikdo tě totiž nebude podezírat, a tak mě můžeš zachránit.'" Syn učinil, jak otec poručil. Avšak první přítel, ke kte-30 rému přišel, mu řekl: „Nes si svého mrtvého na svém krku! Jako jsi spáchal zlo, vykonej i zadostiučinění! Do mého domu nevstoupíš." Když podobně udělal u dalších jednotlivců, všichni mu odpověděli stejně. Znovu se vrátil k otci a oznámil 35 mu, co učinil. Otec řekl: „Stalo se ti, jak pravil filosof: ,Mnozí se počítají za přátele, ale v tísni málokteří.' Jdi k polovičnímu příteli, kterého
mám a sleduj, co ti řekne." On přišel a jak sdělil jiným, pověděl i tomuto. On odvětil: „Vstup do domu! To není tajemství, které se musí ukazovat veřejně sousedům." Poté co poslal pryč ženu s celou svojí rodinou, vykopal hrob. Když syn viděl 5 všechno připraveno, vyložil věc tak, jak byla, a děkoval. Pak podal otci zprávu o tom, co udělal. Otec ale řekl: „O takovém příteli filosof pravil: ,Zde je vpravdě přítel, který tě podporuje, když tě svět opustí.'" Syn otci odpověděl: „Viděl 10 jsi člověka, který si získal celého přítele?" Tu otec poznamenal: „Ovšemže jsem ho neviděl, ale slyšel jsem o tom vyprávět." Nato syn: „Znovu mi o něm pověz, jestliže si snad budu moci takového získat." Avšak otec: 15
F 12* T\one8^° se mi o dvou velkoob-r 1 t "i 1 "^"^ chodnících, z nichž jeden e v P " bydlel v Egyptě a druhý se jmenoval Baldách. Znali se pouze z doslechu a přes zprostředkovatele si posílali navzájem pro nezbyt- 20 né věci. Přihodilo se však, že onen Baldách šel za obchodem do Egypta. Egypťan, když uslyšel o jeho příchodu, běžel mu vstříc a přijal ho s radostí do svého domu. Po osm dní ho hostil, jak mají přátelé ve zvyku. Předvedl mu i všechny 25 druhy zpěvu, které se zpívaly v jeho domě. Když uplynulo těch osm dní, přítel onemocněl. A protože pán nesl velmi těžce, že to postihlo jeho přítele, povolal všechny egyptské lékaře, aby jeho hosta prohlédU. Lékaři ale, když prohmatali puls 30 a znovu a znovu prozkoumali moč, neshledali na něm, že by byl nemocný. A protože poznali, že toto není žádná tělesná nemoc, věděli, že je nemocen láskou. Když to pán pochopil, přišel k němu a zeptal se, jestli se nachází v jeho domě nějaká 35 žena, kterou miluje. Na to nemocný: „Ukaž mi všechny ženy, které ve svém domě máš a jestli ji
— 16 —
— 17 —
náhodou mezi nimi uvidím, ukážu ti ji." On poté, co to uslyšel, ukázal mu zpěvačky a služebné, z nichž se mu žádná nelíbila. Potom mu předvedl všechny dcery: také tyto jako ostatní úplně za-5 mítl a rovněž si jich nevšiml. Jenže pán měl ve svém domě jakousi urozenou dívku, kterou již dlouho vychovával, aby ji pojal za ženu; i tu mu ukázal. Nemocný ale když ji spatřil, prohlásil: „Tato je mou smrtí i mým životem!" Egypťan, jak-10 mile to uslyšel, dal mu vznešenou dívku za ženu se vším, co chtěl spolu s ní přijmout. A nadto mu dal ještě to, co mínil dívce dát, kdyby si ji on sám vzal za ženu. Se všemi těmito věcmi, s ženou, kterou dostal, a s tím, co s ní přijal, a s uzavřeným 15 obchodem vrátil se do vlasti. — Později se však stalo, že Egypťan z různých příčin pozbyl svůj majetek a jsa chudý, pomyslel si u sebe, že půjde k příteli Baldachovi, kterého měl v oné zemi, aby se nad ním smiloval. Rychle se dal na cestu, hla-20 dový a nahý, a k Baldachovi dorazil v hlubokém nočním mlčení. Leč ostýchavost mu zabraňovala, aby vešel do přítelova domu, aby snad jako neznámý v takovém čase nebyl vyhnán. Vstoupil tedy do jakéhosi starobylého chrámu, aby tam 25 přenocoval. Ale když ve své úzkosti dlouho přemítal, napadli se dva muži blízko svatyně v tom městě. Jeden z nich druhého zabil a tajně uprchl. Poněvadž nastal hluk, seběhli se mnozí občané, našli zavražděného a hledali toho, kdo vraždu 30 provedl. Vstoupili do chrámu v naději, že tam vraha najdou. Našli tam však Egypťana a vyzvídali na něm, kdo muže zabil. Tu ale uslyšeli, jak říká: „Já jsem ho zavraždil." Vroucně totiž toužil aspoň svou nuzotu skoncovat smrtí. A tak byl 35 zajat a vsazen do žaláře. Když nastalo ráno, byl přiveden před soudce, odsouzen k smrti a veden k ukřižování. Mnozí však se seběhli, jak bylo zvy-
kem, a jeden z nich byl jeho přítel Baldách, který se doslechl o Egypťanově případu. Když na něj bystřeji pohleděl, poznal, že je to jeho přítel, kterého v Egyptě zanechal. Rozpomněl se na dobrodiní, která mu v Egyptě prokázal, a také usou- 5 dil, že by mu je po smrti nemohl oplatit. Rozhodl se proto za něj podstoupit smrt. Vzkřikl tedy ve-Ukým hlasem: „Co odsuzujete nevinného a kam ho vedete? Nezasloužil si smrt, já jsem muže zabil." A oni na něho vložib ruce a také ho sváza- 10 ného spolu s ním přivedli ke kříži a Egypťana pak od trestu smrti osvobodili. Leč vrah šel v tomtéž davu a tohle viděl. Praví si sám u sebe: „Tamtoho jsem zabil, a tenhle je odsuzován. Tento nevinný je posílán na popravu, a já, který jsem uškodil, 15 se těším ze svobody. Jakápak je příčina této nespravedlnosti? Nevím, ledaže je to sama Boží trpělivost. Avšak Bůh, spravedlivý soudce, neodpouští žádný nepotrestaný zločin. Aby mě tedy později tvrději nepotrestal, vyjevím, že jsem vinen tímto 20 zločinem já, a tak je osvobodím od smrti a odčiním hřích, který jsem spáchal." Vystavil se tedy nebezpečí a pravil: „Mě, mě odsuďte! Já jsem to učinil. Tohoto nevinného propusťte!" Soudcové se však nemálo podivili, druhého od smrti osvo- 25 bodili a tohoto svázali. A již pochybovali o rozsudku a tohoto s ostatními, které dříve osvobodili, předvedli před krále a tomu všechno po pořádku vypověděli a onoho skutečného vraha též přinutili, aby zůstal. A tak po společné poradě 30 jim král prominul celou vinu, která jim byla kladena, avšak s tou podmínkou, aby si vzájemně odhalili důvody, proč tu vinu brali na sebe. Vyložili mu tedy pravdu věci. Když byli po společném souhlasu všichni propuštěni na svobodu, domo- 35 rodec Baldách, který se rozhodl za přítele zemřít, jej uvedl do svého domu a když ho podle obyčeje
— 18 —
— 19 —
všemožne uctil, pravil: „Jestliže jsi spokojen a zůstaneš se mnou, všechno nám bude společné, jak se sluší. Pokud se ale chceš vrátit do vlasti, pak to, co je mé, rozdělíme rovným dílem3." Ale on, 5 narozený ve své zemi a polapen do sítě sladkého slunce, přijal ěást z celého majetku, který mu přítel nabízel, a potom se vrátil do vlasti.
Po tomto vypravování pravil syn otci: „Sotva se bude moci najít takový přítel." Jiný filosof řekl 10 o přátelích, kteří nebyli vyzkoušeni: „Buď prozíravý jedenkrát vůči nepřátelům, ale tisíckrát k přátelům, protože kdokoliv je ti snad přítelem, stane se nepřítelem, a tak snáze bude moci hledat tvou záhubu." — 15        Rada        Podobně další filosof: „Vystříhej se rady toho, od kterého ji žádáš, ledaže se ti potvrdila jeho věrnost." — Stejně jiný filosof: „Poraď svému příteli v dobrém, nakolik můžeš, třebaže ti nechtěl věřit. Je totiž spra-20 vedlivé, abys mu dobře poradil, i když je správné, aby on, neochotný, nenásledoval tvou radu." — Druhý: „Nechtěj dávat svou radu každému člověku; kdo totiž podrží svou radu ve svém srdci, je oprávněn volit lépe." — Další: „Skrytá rada je 25 jakoby uzavřena ve tvém žaláři, ale odhalená tě drží ve svém žaláři spoutaného." — Jiný: „Ne-spolčuj se se svými nepřáteli, když můžeš najít jiné druhy. Neboť to, co jsi zle vykonal, bude zaznamenáno. Co však bylo dobré, unikne." — Řekl 30 jakýsi básník: „Jedno ze závažnějších protivenství tohoto světa pro svobodného člověka je, že ho tíseň nutí, aby vyhledal pomoc nepřítele." Zeptal se kdosi jistého Araba: „Jaké větší neštěstí tě postihlo v této době?" Arab: „Tíseň mě vehnala
35
J V latin, originále: „equa laňce", doslova: „rovnou miskou", ledy: (rovným dílem).
do toho, že jsem navštívil nepřítele, aby mi po-wkytl to, co jsem chtěl." —
Pnchlenn.1t Ji"ý: Jfep^rníuj se k po-chlebníkovi, jehož společenství li dělá hanbu." — Další: „Nechlub se, že tě licho- 5 ■iictník chválí, vždyť jeho chvála je pro tebe potupou, a pohana chválou." — Jistý filosof přecházel přes cestu a našel druhého filosofa, jak žertuje s jakýmsi pochlebovačem, a proto pravil: I 'ro ocel je charakteristické, že přitahuje sobě po- 10 dobné." Ale onen řekl: „Nikdy jsem se k němu nepřipojil." Na to přecházející: „Proč jsi mu tedy na pochvalu tleskal?" Na to ten druhý odpověděl: „Nikoliv, ale též počestný člověk bývá nezbytností doháněn k tomu, že vejde do zatuchlého 15 záchoda."4, — Další filosof: „Synu, je těžké dosáhnout vznešených příbytků, ale sestoupit z nich je snadné." —
Moudro t     J*ný fil080^'- «Je lepší nepřátelství moudrého, než přátelství 20 pošetilého." — Druhý filosof: „Nemysli si, že je něco velkého pošetilcovo přátelství, není totiž trvalé." — Další filosof: „Je lepší společnost prostého, vychovaného mezi moudrými, než rozumného, vychovaného uprostřed pochlebníků." — 25 Jiný fdosof: „Je příjemnější drsný život moudrého mezi moudrými, než sladký život mezi pošetilými." — Další filosof: „Jsou dva druhy moudrosti: jedna přirozená, druhá umělá. Ani jedna z nich nemůže zůstat bez druhé." — Druhý filo- 30 sof: „Nesvěřuj moudrost pošetdým, protože pro ně by to bylo nespravedlivé; a neodpírej ji moudrým, protože bys jim bral, co je jim vlastní." — Jiný: „Existují různé dary tohoto světa: některé z nich přispívají k vlastnění věcí, jiné poskytují 35 moudrost. Kdosi promluvil a pravil synovi: ,Co 4 V latině: „latrína".
— 20 —
— 21 —
chceš spíše, aby tí bylo dáno: majetek nebo moudrost?' Syn na to: ,Z těchto věcí cokoliv je pro druhého potřebné."' — Byl jakýsi skvělý básník, ale měl nedostatek a žebral. Vždy si na svou chudobu
5 stěžoval přátelům a o ní též složil verše, které měly takovýto smysl: „Ty, který rozděluješ části, ukaž mi, proč mi schází moje! Nemáš být obviněn, ale řekni mi: koho obviním? Neboť, jestliže moje konstelace je ke mně tvrdá, že je to také od tebe, to je
10 skutečnost nepochybná. Ale mezi mnou a jí (konstelací) ty jsi mluvčí a soudce. Dal jsi mi moudrost bez majetku. Pověz mi tedy: co učiní moudrost bez jmění? Vezmi část moudrosti a dej mi část peněz! Nepřipouštěj, abych postrádal to, čehož
15 ztráta mi bude potupou." — Řekl další filosof: „Jsou tři způsoby, jak jeden potřebuje druhého: komukoliv učiníš dobře, v tom budeš větší než on; koho nebudeš potřebovat, budeš stejný jako on, koho však budeš potřebovat, budeš menší než
20 on." — Jiný: „Slávou duše je moudrost, majetek však je slávou těla." — Další: „Moudrost oživuje mrtvá těla vlastní slávou, jako vyprahlá země se zazelená vlhkostí deště." —
Mlčení 86 ot*za' mistra: mám
25 dělat, abych byl počítán mezi
moudré žáky?" Učitel: „Zachovávej mlčení do té doby, dokud není nutné, abys promluvil. Praví totiž filosof: ,Mlčení je znamením moudrosti, a mnohomluvnost je znakem pošetilosti."' — Dal-30 ší: „Nepospíchej s odpovědí, dokud otázka neskončila, ani se nepokoušej otázku, která ve shromáždění padla, zodpovědět, kdybys tam spatřil někoho moudřejšího, než jsi ty. Ani neodpovídej na otázku, která byla určena někomu druhému, 35 ani nehledej chválu za věc, kterou jsi neprozkoumal. Filosof totiž říká: ,Ten, kdo touží po chvále u té věci, kterou nezná, takového lháře usvědčuje
důkaz.'" — Jiný: „Odpočiň si v pravdě, kterou jsi buď sám pronesl, anebo ti byla předložena." — Jiný: „Nechval se svými moudrými slovy, protože, jak filosof dosvědčuje: ,Ten, který se oslavuje ve svých moudrých slovech, potvrzuje, že je 5 pošetilý.' — Toto všechno když uděláš, budeš zahrnut mezi žáky moudré a rozumné." — Filosof praví: „Kdo chce rozvážně hledat vyřešení, bude rozumně chápat." — Jiný: „Kdokoli by se ostýchal zkoumat moudrost u jiných, spíše ať se ostý- 10 chá hledat ji sám u sebe." — Druhý: „Kdo po krátký čas nesnáší kázeň kvůli hanbě, napořád zůstane v hanbě pošetilosti." — Další: „Ne každý, kdo je nazýván moudrým, je moudrý, nýbrž ten, kdo se učí a zachovává moudrost." — Jiný: 15 „Kdo v nauce odpadá, málo mu prospívá jeho vlastní vznešenost. Vznešenost potřebuje nauku, ale moudrost zkušenost." — Druhý: „V kom ustává jeho vlastní ušlechtilost, zachovává nevhodně urozenost předků." — Další: „Urozenost, která 20 vychází ode mne, mi leží na srdci víc než ta, která pochází ze vznešenosti otců.
Jakýsi arabský básník, rozum-
ím x empl um 3.; j ný „ vtipllyf ale neUrozený,
Tri básníci. jistému králi nabídl své verge 25 Král, když pozoroval jeho rozumnost, uctivě jej přijal. Tomuto tedy záviděli jiní básníci, pyšní na svou vlastní urozenost, a sešli se u krále, pravíce: „Pane, králi, proč tohoto, tak nízkého rodového původu, až takovým způsobem vyvyšuješ?" 30 Nato král: „Koho jste považovali za nutnt hanět, spíše jste pochválili." Ale on, jenž byl potupen, připojil toto: „Růže, vzešlá z trní, naprosto není hodna posměchu." Král ho pak propustil s poctou a s největšúni dary. 35
Stalo se, že jakýsi básník vznešeného rodového původu, avšak málo ukázněný, nabízel
— 22 —
— 23 —
jistému králi své verše. Král je přijal, ale protože byly špatně složené, odmítl je a nic mu nedal. Pravil tedy básník králi: „Jestliže ne kvůli veršům, aspoň pro vznešený původ mi něco 5 uděl." Král tedy: „Kdo je tvůj otec?" On mu to prozradil. Tu pravil král: „Símě v tobě upadlo." Na to básník: „Často, králi, z pšenice vzchází žito." K tomu král dodal: „Uznal jsi, že jsi menší, než tvůj otec." A tak ho propustil 10 s prázdnou.
Exemplum 4. Mezek a lišák.
r) odobně přišel ke králi jiný bi
básník. Jeho otec byl neurozený, ale matka šlechtična. Jelikož byl nespořádaný, nabídl 15 neurovnané verše. Jeho matka měla bratra, znamenitého literáta a šprýmaře. Avšak král básníka vůbec nepřijal s poctou. Vyptával se ho ovšem, ěí je syn. Ale on mu pověděl o svém strýci. Proto se král velice zasmál. Jeho dvořané mu 20 řeknou: „Jaká je příčina tohoto velikého smíchu?" Král odpoví: „Četl jsem v nějaké knize jisté vyprávění, které zde na vlastní oči vidím." A oni: „A jaké je to vyprávění?" Král: „Lišák nalezl na pastvě čerstvě narozeného mezka 25 a také se podivil a praví: ,Kdo jsi?' Mezek mu řekne, že je boží tvor. Lišák: ,Copak nemáš otce nebo matku?' Mezek opáčí: ,Mým strýcem je vznešený kůň.' Jako se tedy mezek neznal k tomu, že jeho otcem je osel, protože je to živočich 30 líný a ošklivý, tak tento se ostýchal přiznat neznámý původ svého otce pro svou vlastní lenost." Tu se král obrátil k básníkovi a pravil: „Chci, abys mi řekl, kdo je tvůj otec." A on mu to potom pověděl. Král tedy shledal, že jeho otec 35 byl nízkého původu a též neukázněný. I řekl svým služebníkům: „Dejme tomuto z našich věcí, protože on se neodrodil."
Pravá vznešenost.
rab řekl otci: „Divím se, že .jsem četl, že v minulých dobách byli vyznamenáváni vznešení, vtipní a moudří. Právě ted se ovšem uctívají jedině pochlebníci." Na to otec: „Nediv se, 5 synu, poněvadž duchovní ctí duchovní, urození urozené, vtipní vtipné a pochlebníci se klanějí pochlebníkům." Syn: „Viděl jsem i jiné: že duchovní pro svoji moudrost nejsou vyznamenáváni; odtud potom povstávají pochlebníci a dochá- 10 zejí velké cti." Tu mu otec pravil: „Toto se zajisté stává, protože doba je zahálčivá." Nato syn: „Vylož mi zevrubně vyprávěním, nejdražší otče, pravou definici vznešenosti." A otec: „Jak vzpomíná" — řekl — „Aristoteles ve svém dopise, který 15 napsal králi Alexandrovi, když se ho ptal, koho z bdí si má vzít za rádce, odpověděl mu takto: „Přijmi", praví, „takového, jenž ovládá sedm svobodných umění, zná sedmero dobrých vlastností a je také zpraven o sedmi řádných věcech. A j á si 20 myslím, že toto je dokonalá vznešenost." Syn: „Tato vznešenost se nevyskytuje v mé době, ba celá vznešenost je, jak vidím, jenom zlato a stříbro, jak říká básník:
— Těm, kdo šlechtici nejsou, snad přinesu 25
poklady sám
— šlechticův vznešený dům však přivede
chudáka k pádu.
Jiný básník složil verše o protivenstvích času, která přicházejí na urozené, na ty, kteří mají pou- 30 hou masku vznešenosti. Praví: Pověz těm, kteří pro nezdary, jež se nám stávají, námi opovrhují, že doba nepřináší nikomu žádné protivenství, leda pouze urozeným. Copak nevidíš, že moře přiváží plevy a smetí, a vzácné kameny klesají na dno? 35
A zda nespatřuješ, že na nebi jsou hvězdy, jejichž počet neznáme? A žádná z nich se nezatmí