Dalibor Papoušek Masarykova Univerzita, Ústav religionistiky Lokativní dimenze Utopická dimenze důraz na konkrétní místo a vymezení hranic důraz na periférii pozemské mapy locus – „místo“ utopia – „ne-místo, nikde“ zaměření na pozemskou topografii, která zakládá svět a jeho řád zaměření mimo tento svět, transcendence sensu stricto dostředivost odstředivost uzavřenost otevřenost Lokativní a utopické aspekty náboženství (rozdílné lokace posvátna) Star-051 Zdroj: Hornung 1995, s. 1717. Oddělení nebe a země Papyrus z Théb, 21. dynastie. Egyptské muzeum, Káhira. Dvojdomý kosmos: vnahoře vdole Trojdomý kosmos: vnebe vzemě vpodsvětí Klasické pojetí kosmu Ptolemaiovský kosmos vŘecký astronom, matematik a geograf Klaudios Ptolemaios (100-178 n.l.). vZachována geocentričnost modelu. vZemě obklopena koncentrickými sférami sedmi (pozorovatelných) planet: ØMěsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter, Saturn Øa sféra stálic. vV pozemské, sublunární sféře vládne vrtkavá Štěstěna (Tyché, Fortuna). vV nadlunární sféře vládne božský, neměnný řád. Ptolemaiovský kosmos Král Chizkijáš (ca 727-698 př.n.l.) vKonsolidace Judského království po pádu severního Izraelského království (722 př.n.l.). vRozvoj Jeruzaléma (obnova jeruzalémských hradeb, vodovod). vNáboženská očista (polyjahvismus). vVálečný střet s asyrským králem Sinacheribem (701 př.n.l.): dobytí Lakíše, obléhání Jeruzaléma. Judsko a asyrské provincie severně od Judska v 2. polovině 8. století př.n.l. Rozvoj Jeruzaléma vRozšíření osídlené plochy města z původního Davidova města na Západní pahorek. vObnova a rozšíření městských hradeb. vVybudování vodovodu spojujícího Gíchónský pramen vně hradeb s nádržemi uvnitř města (Chizkijášův tunel; srov. 2 Kr 20,20). Rozšíření Jeruzaléma v 2. polovině 8. století př.n.l. Král Jóšijáš (639-609 př.n.l.) vSnaha využít úpadku Novoasyrské říše a ovládnout severní oblasti někdejšího Izraelského království. vRadikální proměna státní ideologie a náboženského provozu Judského království (monojahvismus). vReforma stvrzena 622 př.n.l. „objevem“ Knihy zákona při opravě Jeruzalémského chrámu (2Kr 22,8-23,3). Text knihy totožný s jádrem Deuteronomia. vDeuteronomistická teologie opírající se o centralizaci jahvistického kultu do Jeruzaléma. Judsko za vlády Jóšijáše. Zdroj: Finkelstein – Silberman 2010, s. 153. Šalomounův chrám v Jeruzalémě Ideální rekonstrukce podle 1 Kr 6. Půdorys chrámu nepřímo dokládají jeho nejbližší archeologické analogie v severní Sýrii (Ajn Dara) a jižním Turecku (Tel Tajinat). Zdroj: Prosecký et al. 1999, s. 163. vZa vlády Nabukadnezara II. (604-562 př.n.l.) dobyli Babylóňané dvakrát za sebou Jeruzalém. vPři druhém tažení 586 př.n.l. rozbořili Jeruzalémský chrám a judské elity deportovali do Babylónie. vJudské království zaniklo. Zdroj: Barnavi 1995, s. 25. Vzestup Babylónie vPo pádu Asýrie 612 př.n.l. se Novobabylónská říše postupně zmocnila velké části Předního východu. Babylónský exil (586-539 př.n.l.) Důsledky babylónského vpádu Proměny judského náboženství v exilu Zánik Judského království Protosynagogální forma bohoslužby Zničení Jeruzalémského chrámu Písemná fixace náboženských tradic Přerušení chrámových obětí Idea nebeského chrámu (Ezechiel) Deportace judských elit do Babylónie Důraz na odlišnost a rituální čistotu. Nucený pobyt v doméně cizích božstev Exkluzívní monoteismus (Deuteroizajáš) vRoku 539 př.n.l. dobyl Babylón perský král Kýros II. (559-530 př.n.l.) a ukončil existenci Novobabylonské říše, zmítané za vlády posledního babylónského krále Nabonida (555-539 př.n.l.) vnitřními rozpory. vPřipojením Babylónie se Perská říše stala největším státním útvarem, jaký byl dosud znám. Ezechielův chrám (Ez 40-48) Ezechiel (hebr. Jechezkel – „silný je Bůh“) vJudský prorok, odvlečený do exilu již 597 př.n.l. vV Babylónii 592 př.n.l. vystoupil jako prorok a působil zde přes dvacet let. Ezechielova utopická chrámová vize vArchitektura chrámu se odráží v hierarchicky určeném prostorovém rozmístění aktérů kultu: Ø(1) sádokovci (sádokovští kněží); Ø(2) levité (nižší kněží); Ø(3) lid Izraele; Ezechielův chrám (Ez 40-48) Celkový půdorys. Ezechielův chrám (Ez 40-48) Ideální rekonstrukce. Zdroj: Sládek 2008, s. 119, obr. 2. Ezechielův chrám (Ez 40-48) Hierachie posvátného. Ezechielův chrám (Ez 40-48) Rituální pohyb knížete a lidu. Ezechielův chrám (Ez 40-48) Rozdělení země. Zdroj: Smith 1987, s. 67, obr. 4-5. Perské období (539-332 př.n.l.) vJudsko začleněno do Perské říše jako provincie Jehud. vJehud spravován perskými úředníky judského původu (Ezdráš, Nehemjáš). vStřet tradičního judského náboženství s transformovaným náboženstvím navrátilců. vTeokracie jako důsledek selhání judské monarchie, vývoj k mesianismu. vObnovení lokativního Jeruzalémského chrámu (Zerubábelův chrám, 520-515 př.n.l.) vSamařané vyloučeni z lidu Izraele. Perské provincie Jehud a Samaří. Zdroj: Finkelstein – Silberman 2010, s. 184. 020-Judaismus-Barnavi Perská říše (550-330 př.n.l.) 025-Judaismus-Barnavi Říše Alexandra Makedonského (336-323 př.n.l.) Maximální rozsah říše Alexandra Makedonského v době jeho smrti (323 př.n.l.). Zdroj: Barnavi 1995, s. 35. 028-Judaismus-Barnavi Helénistické dynastie v Palestině Po válkách mezi Alexandrovými nástupci (323-301 př.n.l.) byla jeho říše rozdělena mezi tři helénistické dynastie: vPtolemaiovce v Egyptě; vSeleukovce v asijské části s centrem v Sýrii; vAntigonovce v Řecku. Kolem 300 př.n.l. Palestina připadla Ptolemaiovcům, po roce 200 př.n.l. ji byli nuceni postoupit Seleukovcům. Zdroj: Barnavi 1995, s. 41. Makabejské povstání proti Seleukovcům vPo roce 200 př.n.l. získali Palestinu Seleukovci. vAntiochos III. Veliký (223-187 př.n.l.) ocenil věrnost Židů ve válce proti Egyptu a dokonce přislíbil podporu při obnově Jeruzaléma a chrámu. vObrat až za vlády Antiocha IV. Epifana (175-164 př.n.l.), který od roku 168 př.n.l. prosazoval tvrdou helenizaci: ØNa chrámové hoře dal vybudovat pevnost Akru; ØJeruzalémský chrám zasvětil Diovi Olympskému (Zeus Olympios); Øpod trestem smrti zakázal obřízku a svěcení šabatu; Ønechal ničit posvátné svitky. vAntiochův krok vyvolal povstání, do jehož čela se postavil Juda Makabejský (hebr. Makabi – „kladivo“): ØJiž 164 př.n.l. dobyl chrámovou horu, očistil a znovu vysvětil Jeruzalémský chrám (odtud svátek Chanuka) vZ Makabejských postupně vyrostla židovská dynastie Hasmoneovců (v Palestině vládli do 63 př.n.l.) Chrámový svitek (11QT) vVznikl v kumránské občině kolem 150 př.n.l., jeho kořeny sahají k přelomu 3. a 2. stol. př.n.l. Chrámový utopický projekt vVýraz ostré opozice vůči Jeruzalémskému chrámu. vČtvercová dispozice koncentricky členěna na tři hierarchické stupně oddělené hradbami: Ø (1) kněžské nádvoří s budovou chrámu a oltářem; Ø (2) nádvoří mužů oprávněných k provádění kultu ; Ø (3) nádvoří pro rituálně čisté muže a ženy Izraele. vVnější nádvoří podstatně rozsáhlejší než pozdější chrámová plošina héródovské přestavby. Chrámový svitek (11QT) Celkový půdorys: Chrámový svitek (11QT) Srovnání vnitřního nádvoří (vpravo) s celkovým plánem Ezechielova chrámu (vlevo) Zdroj: Maier 31997, s. LII. Zdroj: Schmidt 2001, s. 182, obr. 7. Chrámový svitek (11QT) Srovnání s rozměry héródovské chrámové plošiny. Inkom-003 Jeruzalém v 1. století n.l. vDominantu města tvořil Jeruzalémský chrám obklopený rozměrnou plošinou s několika zónami stoupající sakrality. vJejím vybudováním Héródés Veliký podstatně rozšířil původní ostroh Chrámové hory mezi Tyropoiónským údolím a Kidronským úvalem. vVlastní město se rozkládalo na Západním pahorku. Model Jeruzaléma v Izraelském muzeu. Foto: Dalibor Papoušek, 2013. Disert-obr-03 Héródovský chrám Půdorys chrámové plošiny Legenda: (1) Pevnost Antonia, (2) opěrná zeď, (3) silnice podél Západní zdi, (4) Wilsonův oblouk nad Tyropoiónským údolím, (5) Robinsonův oblouk, (6) obchody, (7) sloupořadí, (8) Královská síň, (9-10) jižní Chuldiny brány a východní Súská či Zlatá brána, (11) Šalomounovo sloupoví, (12) Kidrónský úval a Olivová hora, (13) nádvoří pohanů, (14-15) podzemní tunely k Chuldiným branám, (16) ohrazení s varovnými nápisy, (17) zvýšená terasa, (18) ochranná zeď posvátného okrsku, (19) Krásná brána, (20) brány pro vstup žen, (21) nádvoří žen (22) vnitřní sloupořadí posvátného okrsku, (23) zeď oddělující nádvoří žen a nádvoří mužů, (24) Níkánorova brána, (25) oltář pro zápalné oběti, (29) chrámová předsíň, (30) chrámová loď, (31) velesvatyně. 003-Judaismus-Crossan-Reed Héródovský chrám. Ideální rekonstrukce Pohled z luxusních domů Židovské čtvrti přes Tyropoiónské údolí směrem k Jeruzalémskému chrámu a Olivové hoře. Malba Balage Balogh. Zdroj: Crossan – Reed 2001, barevná příloha za s. 170, srov. s. 238. 001-Judaismus-Mazar-E Jeruzalémský chrám Současný stav héródovské plošiny. Zdroj: Mazar 2002, s. IV. Struktura Hebrejské bible Hebrejská bible Český překlad Půdorys chrámu Tora Zákon velesvatyně e Nevi’im Proroci chrámová síň a Ktuvim Spisy předsíň Použité zdroje I: §Barnavi, Eli (ed.) (1995): Atlas univerzálních dějin židovského národa od časů biblických praotců do současnosti, Praha: Victoria Publishing. §Finkelstein, Israel – Neil Asher Silberman (2010): David a Šalomoun: Počátky mesianismu ve světle moderní archeologie, Praha: Vyšehrad. §Hornung, Erik (1995): „Ancient EgyptianReligious Iconography“, in: Jack M. Sasson et al. (eds.), Civilizations of the Ancient Near East III: Religion and Science, New York: Charles Scribners’s Sons – Prentice Hall, s. 1711-1730. §Kroll, Gerhard (1996): Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon. §Maier, Johann (31997): Die Tempelrolle vom Toten Meer und das „Neue Jerusalem“, (UTB für Wissenschaft: UNI-Teschenbücher 829), München – Basel: E. Reinhardt. §Martin, Luther H. (1997): Helénistická náboženství, (Religionistika 4), Brno: Masarykova univerzita. §Mazar, Eilat (2002): The Complete Guide to the Temple Mount Excavations, Jerusalem: Shoham Academic Research and Publication. §Prosecký, Jiří et al. (1999): Encyklopedie starověkého Předního východu, Praha: Libri. §Schmidt, Francis (2001): How the Temple Thinks: Identity and Cohesion in Ancient Judaism, Sheffiled: Sheffield Academic Press. Použité zdroje II: §Sanders, E. P. (1992): Judaism: Practice and Belief 63 B.C.E. – 66 C.E., Philadelphia: Trinity Press International. §Sládek, Pavel (2008): „Posvátné místo v literatuře rabínského judaismu“, in: Jiří Starý – Sylva Fischerová (eds.), Mýtus a geografie: Svět, prostor a jejich chápání ve starších i novějších kulturách, Praha: Herrmann & synové, s. 113-141.