jedn. číslo mn. číslo
mužský rod ženský rod mužský
nebo
ženský rod
ten le/l’ la/l’ les
nějaký un une des
Page
158 1 Podstatná jména a determinanty
160 2 Přídavná jména
161 3 Příslovce
161 4 Srovnávání
162 5 Předložky a spojky
164 6 Zájmena
167 7 Slovesa: infinitiv, zvratná slovesa,
neosobní slovesa
169 8 Slovesné časy
174 9 Slovesa: imperativ, kondicionál,
subjonctif
176 10 Přítomné příčestí
176 11 Trpný rod
177 12 Zápory
178 13 Tvoření otázek
179 14 Přímá a nepřímá řeč
180 15 Tabulka sloves
1 Podstatná jména
a determinanty
1.1 Rod: mužský a ženský
Všechna podstatná jména ve francouzštině jsou rodu mužského
nebo ženského. Většina podstatných jmen, která označují
osoby, mají dva tvary. Podstatné jméno mužského rodu
lze převést na rod ženský:
◆ připojíme -e: un employé/une employée
◆ zdvojíme koncovou souhlásku a připojíme -e:
un Italien/une Italienne
◆ změníme -eur na -euse a -teur na -trice
(pozor, existují výjimky)
Některá podstatná jména mohou být jak rodu mužského,
tak rodu ženského: un élève/une élève, un prof/une prof.
Některá podstatná jména jsou rodu mužského, i když se
jedná o ženu: un professeur, un médecin.
Koncovka podstatných jmen vám může pomoci k určení jeho
rodu (ale jsou zde výjimky, proto si rod zkontrolujte ve
slovníku!).
Podstatná jména s následujícími koncovkami jsou obvykle
mužského rodu:
Podstatná jména s následujícími koncovkami jsou obvykle
ženského rodu:
1.2 Jednotné a množné číslo
Množné číslo používáme ve vztahu k více než jedné věci.
Většina francouzských podstatných jmen tvoří množné číslo
přidáním -s.
le copain → les copains
Některá podstatná jména se neřídí tímto pravidelným
modelem:
◆ podstatná jména, která končí na -al, obvykle mění tuto
koncovku na -aux:
un animal → des animaux
◆ podstatná jména, která již končí na -s, -x nebo -z,
obvykle zůstávají beze změny:
le bras → les bras le prix → les prix
le quiz → les quiz
◆ podstatná jména končící na -eau nebo -eu přibírají -x:
un château → des châteaux
un jeu → des jeux
◆ několik podstatných jmen zcela mění svůj tvar:
un œil → des yeux monsieur → messieurs
Složená podstatná jména (tvořená více než jedním slovem):
najděte si je ve slovníku a naučte se je zpaměti.
un grand-parent → les grands-parents
un porte-monnaie → les porte-monnaie
1.3 Determinanty: člen určitý a neurčitý
Determinant (slovo, které určuje podstatné jméno) vám může
naznačit, zda je podstatné jméno rodu mužského (m) nebo
ženského (ž/f) a zda je v jednotném čísle (j. č.)/singuláru (sg)
nebo množném čísle (mn. č.)/plurálu (pl).
Nejběžnější determinanty jsou určitý člen (lze přeložit jako
„ten“) a neurčitý člen (lze přeložit jako „nějaký“).
le chômage la famille les jeunes
un ami une école des étudiants
-ée -ère -euse -ade -itude
-ace -ance/anse -ence/ense -ie -ise
-oire -ité -té -tié
-tion -sion -aison -ison
-é -eau -acle -age
-ège -ème -isme -asme
podstatná jména končící souhláskou
podstatná jména končící němým -e po dvou souhláskách
Grammaire
Použijte l’ místo le/la u podstatných jmen, která začínají
samohláskou nebo němým h: l’hôtel (m), l’armoire (ž), ale le
hockey (proto ověřte slova začínající na němé h ve slovníku).
Neurčitý člen se nepoužívá před názvy zaměstnání:
Je voudrais être journaliste. Chtěl bych být novinářem.
1.4 de + podstatné jméno
Pamatujte si:
Když chcete vyjádřit „nějaký“ nebo „něčí“, použijte před
podstatným jménem du, de la, de l’ nebo des.
Il a des frères et sœurs? Má (on) nějaké bratry a sestry?
le déclin du mariage úbytek sňatků
◆ Použijte de k vyjádření skutečnosti, že někomu nebo něčemu
něco patří (více se dovíte v kap. 5.2):
la maison de mon père dům mého otce
la femme du Président prezidentova manželka
la capitale de l’Espagne hlavní město Španělska
◆ Použijte samostatné de (ne du, de la, des) v záporných
slovních spojeních (viz 12.2):
Je n’ai pas de frères. Nemám žádné bratry.
1.5 ce, cet, cette, ces + podstatné jméno
(ukazovací zájmena)
Ce, cet, cette, a ces jsou determinující výrazy, které se
používají k vyjádření „tento“, „tamten“, „tito“ nebo „tamti“.
Protože jsou to adjektiva, mění se podle rodu a čísla.
jedn. číslo mn. číslo
mužský rod ce/cet* ces
ženský rod cette ces
* Cet se používá před podstatnými jmény mužského rodu
v jednotném čísle, která začínají samohláskou nebo
němým h, např. cet étage, cet hôtel.
◆ Pro zřetelnější odlišení výrazu „tento“ od „tamten“,
případně výrazu „tito“ od „tamti“, můžete za podstatné
jméno přidat -ci nebo -là:
J’aime ce pull-ci mais je n’aime pas cette chemise-là.
Líbí se mi tento svetr, ale nelíbí se mi tamta košile.
(viz kapitola 6.11 ukazovací zájmena: celui-ci/là,
celle-ci/là atd.)
* Před podstatnými jmény, která začínají samohláskou nebo
němým h, použijeme mon, ton, son, např. mon amie, ton
imagination, son histoire.
J’habite avec ma mère. Bydlím se svou matkou.
Je passe les week-ends Trávím víkendy u svého otce.
chez mon père.
Sa sœur aime ton frère. Jeho/její sestře se líbí tvůj bratr.
Vous avez votre livre? Máte svou knihu?
Viz kapitola 6.10 přivlastňovací zájmena: le mien, la mienne atd.
1.7 Další determinující výrazy (neurčitá zájmena)
1.6 mon, ma, mes (přivlastňovací zájmena)
Jsou to determinující výrazy, které vyjadřují, komu patří
nějaká osoba nebo věc. Ve francouzštině se slova „můj,
tvůj, jeho, její“ atd. mění podle toho, zda podstatné jméno,
které za nimi následuje, je rodu mužského, ženského, v jednotném
nebo množném čísle.
jedn. číslo mn. číslo
mužský
rod
ženský
rod
mužský nebo
ženský rod
můj mon ma* mes
tvůj ton ta* tes
jeho/její son sa* ses
náš notre notre nos
váš votre votre vos
jejich leur leur leurs
◆ Chaque každý (z určitého počtu)Chaque každý (z určitého počtu)Chaque
Chaque élève a un entretien.Chaque élève a un entretien.Chaque
Každý student má pohovor.
◆ autre(s) jiný, další
J’ai vu Sophie l’autreJ’ai vu Sophie l’autreJ’ai vu Sophie l’ jour.autre jour.autre
Onehdy jsem viděl Sofii.
◆ même(s) tentýž, stejný
J’ai le même CD.même CD.même
Mám stejné CD.
◆ n’importe quel(le)(s) jakýkoliv, každý
On trouve ça dans n’importe quelle encyclopédie.n’importe quelle encyclopédie.n’importe quelle
Můžete to najít v každé encyklopedii.
◆ quelque(s) nějaký, několik
Il travaille avec quelques collègues.quelques collègues.quelques
Pracuje s několika kolegy.
de + le → du de + la → de la
de + l’ → de l’ de + les → des
Grammaire
◆ plusieurs několik
Il a passé plusieurs mois en France.
Strávil několik měsíců ve Francii.
◆ tout, toute, tous, toutes celý/všechen
Il a lu tous les livres de Pagnol.
Přečetl všechny Pagnolovy knihy.
2 Přídavná jména (adjektiva)
2.1 Tvar přídavných jmen
Ve francouzštině mají přídavná jména různé koncovky
v závislosti na rodu a čísle podstatného jména, které
rozvíjejí:
*-s se nevyslovuje
J’ai un ami espagnol. J’ai une amie espagnole.
J’ai des amis espagnols. J’ai des amies espagnoles.
◆ Adjektiva končící na -e nepřibírají další „e“ v ženském
rodě (ale přibírají -s v plurálu):
un frère timide une sœur timide
des enfants timides
◆ Adjektiva končící na jednoduchou souhlásku tuto souhlásku
zdvojují před připojením -e:
◆ Adjektiva končící následujícími písmeny se při tvoření
ženského a mužského rodu řídí jinými pravidly:
-er se mění na -ère: premier/première
-eux se mění na -euse: capricieux/capricieuse,
généreux/généreuse, heureux/heureuse
(výjimky: faux/fausse, doux/douce)
-eur se mění na -euse: menteur/menteuse
(výjimky, u kterých se připojí pouze -e: meilleur,
extérieur, intérieur, supérieur, inférieur)
-f se mění na -ve: créatif/créative
-c se mění na -che nebo -que: blanc/blanche,
public/publique
◆ Adjektiva normálně přibírají -s v množném čísle, i když
se nevyslovuje.
Adjektiva končící na -x nepřibírají -s v množném čísle:
un copain généreux, des copains généreux.
Adjektiva končící na -al nebo -eau mění v množném
čísle koncovku na -aux: un tarif normal/des tarifs
normaux, beau/beaux, nouveau/nouveaux.
◆ Několik adjektiv se nemění bez ohledu na číslo a rod:
sympa, super, marron, orange a adjektiva složená z názvů
více barev: un cousin sympa, une cousine sympa, des cousins
sympa; un tee-shirt rouge foncé avec une jupe bleu clair.
◆ Některá adjektiva mají své vlastní tvary, nepodléhají
žádnému z výše uvedených pravidel:
* Tato adjektiva se mění na bel, nouvel, fol, vieil před
podstatným jménem mužského rodu, které začíná
samohláskou nebo němým „h“: le nouvel an.
2.2 Postavení přídavných jmen
Ve francouzštině většina přídavných jmen stojí za podstatným
jménem:
les yeux bleus, une partenaire extravertie,
un politicien ambitieux.
Některá přídavná jména mají pozici před podstatným
jménem:
un nouveau jean, la jeune fille, de bonnes idées.
* Tato adjektiva mohou být také umístěna za podstatné
jméno, ale v tom případě mají jiný význam:
un homme grand/un grand homme
vysoký muž/velký muž (významem)
son ancienne maison/une maison ancienne
její bývalý dům/starý dům
mon cher ami/un repas cher
milý přítel/drahé jídlo
mužský rod ženský rod
jednotné číslo – -e
množné číslo -s* -es
masculin féminin
-el naturel naturelle
-il gentil gentille
-as gras grasse
-et muet muette
-en ancien ancienne
m. sing. f. sing. m. pl. f. pl.
beau* belle beaux belles
nouveau* nouvelle nouveaux nouvelles
long longue longs longues
bon bonne bons bonnes
fou* folle fous folles
frais fraîche frais fraîches
gros grosse gros grosses
vieux* vieille vieux vieilles
grand* petit jeune vieux nouveau ancien*
bon mauvais excellent beau joli
gros vrai cher* propre* brave*
Grammaire
ma propre chambre/une chambre propre
moje vlastní ložnice/čistá ložnice
un brave homme/un homme brave
slušný muž/statečný muž
V případě několika přídavných jmen u jednoho podstatného
jména má každé z nich své obvyklé postavení: un petit chien
noir; un joli petit chien noir.
Jsou-li dvě adjektiva za podstatným jménem, jsou na sebe
napojena pomocí et: un joli petit chien noir et marron.
Viz 1.5 nesamostatná ukazovací zájmena (ce/cette/ces).
Viz 1.6 přivlastňovací přídavná jména (mon/mon/mes, atd.).
3 Příslovce
Příslovce jsou slova, která rozvíjejí slovesa, přídavná jména
nebo jiná příslovce.
3.1 Tvoření příslovcí
◆ Končí-li přídavné jméno mužského rodu v jednotném
čísle samohláskou, připojí se -ment:
timide → timidement vrai → vraiment
◆ Končí-li přídavné jméno mužského rodu v jednotném
čísle souhláskou, připojí se -ment ke tvaru ženského rodu:
normal → normale → normalement (normálně)
heureux → heureuse → heureusement (šťastně)
◆ Několik výjimek:
– všimněte si dalšího přízvuku u příslovcí:
énorme → énormément
précis → précise → précisément
– -ent/-ant → -emment/amment
prudent → prudemment; brillant → brillamment
◆ Některá běžná nepravidelná příslovce:
très (velmi) assez (poněkud, dosti) trop (příliš)
beaucoup (mnoho/velmi) vite (rychle) bien (dobře)
mal (špatně) gentiment (laskavě) même (dokonce)
tout (všechno/celkem/úplně) peu (málo, ne moc)
un peu (trochu) encore (znovu, ještě) pas encore (ještě ne)
Je suis très fatigué Jsem velmi unaven.
Il est assez timide. Je poněkud plachý.
Il parle trop vite. Mluví příliš rychle.
Elle aime beaucoup Má velmi ráda čokoládu.
le chocolat.
Il n’aime pas. Nečte moc rád.
beaucoup lire.
J’aime bien courir. Velmi rád běhám.
On danse un peu? Zatančíme si trochu?
Je dors peu. Spím málo.
3.2 Postavení příslovcí
Příslovce obvykle stojí za slovesem:
Elle aime beaucoup le cinéma. Má velmi ráda kino.
Elle sort souvent. Často chodí ven.
Příslovce často stojí před přídavným jménem nebo jiným
příslovcem:
C’est un très beau film. To je velmi dobrý film.
Je l’aime vraiment beaucoup. Já to opravdu velmi miluji.
4 Srovnávání
4.1 Komparativ (2. stupeň)
Ke srovnání dvou věcí použijeme plus, moins nebo aussi:
plus + přídavné jméno/příslovce + que více … než
moins + přídavné jméno/příslovce + que méně … než
aussi + přídavné jméno/příslovce + que stejně … jako
◆ S přídavným jménem:
Julien est plus sportif que Florence.
Julien je sportovnější typ než Florence.
La natation est moins populaire que le football.
Plavání je méně populární než fotbal.
Elle est aussi sportive que moi.
Ona je stejně sportovní jako já.
Bon (dobrý) a mauvais (špatný) jsou výjimky:
bon → meilleur mauvais → pire
Les légumes sont meilleurs pour la santé que le
chocolat.
Zelenina je pro vaše zdraví lepší než čokoláda.
Le chocolat est pire que les légumes.
Čokoláda je horší než zelenina.
◆ S příslovci:
Il parle plus lentement que le prof.
Mluví pomaleji než učitel(ka).
Il parle anglais moins couramment que Marc.
Nemluví tak plynule anglicky jako Marc.
Il joue aussi mal que Sophie.
Hraje tak špatně jako Sofie.
Bien (dobře) je výjimka: bien → mieux
Il joue bien mais je joue mieux que lui.
Hraje dobře, ale já hraji lépe než on.
Grammaire
4.2 Superlativ
K vyjádření „největší/nejvíce“ nebo „nejmenší/nejméně“
použijeme le, la nebo les před plus nebo moins + přídavné
jméno/příslovce.
◆ S přídavnými jmény:
C’est la destination de vacances la plus populaire
chez les Français.
Pro Francouze je to nejoblíbenější prázdninová destinace.
Commence par l’exercice le moins difficile.
Začni tím nejméně obtížným cvičením.
C’est en banlieue que nos associations sont les plus
actives.
Na předměstích jsou naše sdružení nejaktivnější.
Výjimky:
bon → le/la meilleur(e) mauvais → le/la pire
Elle a le meilleur mode de vie.
Její životní styl je nejlepší.
Fumer des cigarettes, c’est le pire.
To nejhorší je kouření.
◆ S příslovci (vždy se používá le, la nebo les):
C’est elle qui joue le plus fréquemment.
Je to ona, kdo hraje nejčastěji.
Mon frère conduit le moins prudemment.
Můj bratr řídí auto nejméně opatrně.
Výjimka: le mieux (nejlépe):
Qui fait le mieux la cuisine? Kdo vaří nejlépe?
4.3 plus de, moins de, autant de + pod. jméno
K vyjádření „více/méně/tolik“ něčeho se používá plus de,
moins de, autant de.
◆ Chceme-li říci „nejvíce/nejméně“ něčeho, připojíme le/
la/les, plus de/moins de.
5 Předložky a spojky
5.1 à (u/v, k, v, na)
◆ Mluvíme o čase:
Il arrive à quatre heures.
Přijde ve čtyři hodiny (on).
◆ Mluvíme o místu: à Prague, à l'école
◆ Jiná použití:
◆ Pamatujte si:
Použijte à l’ před samohláskou a němým h: à l’église,
à l’hôpital.
5.2 de
◆ Pamatujte si:
5.3 en (v, do)
◆ Mluvíme o zemích:
Většina zemí je ženského rodu. K vyjádření „v“ nebo
„do“ těchto zemí použijeme en:
à 10 kilomètresà 10 kilomètresà de 10 kilometrů od
à 10 minutesà 10 minutesà de 10 minut od
à pied/à véloà pied/à véloà pěšky/na kolena kolena
à Noëlà Noëlà o Vánocích
à +à +à lelele → au à +à +à lalala → à la
à +à +à l’l’l → à l’ à +à +à leslesles → aux
Il vient de Paris.de Paris.de Pochází z Paříže.z Paříže.z
Il téléphone de son travail.de son travail.de Telefonuje z práce.z práce.z
le livre de ma mèrede ma mèrede kniha mé matky
les vacances de Noëlde Noëlde vánoční prázdniny
de 8h à 17hde 8h à 17hde od 8 hodin ráno do 5od 8 hodin ráno do 5od
odpoledne
de +de +de le → du de +de +de lalala → de la
de +de +de l’ → de l’ de +de +de les → des
Vous allez en France? Jedete do Francie?
Ils vivent en Ecosse. Oni bydlí ve Skotsku.
J’ai plus d’expérience que toi.d’expérience que toi.d’expérience
Mám více zkušeností než ty.
Il a moins d’argent que moi.moins d’argent que moi.moins d’
Má méně peněz než já.
Il a autant de patience que son père.autant de patience que son père.autant de
Má tolik trpělivosti jako jeho otec.
C’est moi qui ai le plus d’expérience.plus d’expérience.plus
To já mám nejvíce zkušeností.
C’est elle qui a le moins de temps.moins de temps.moins
To ona má nejméně času.
Il est allé à Strasbourg.à Strasbourg.à
Jel do Štrasburku.
J’habite à la campagne.à la campagne.à
Bydlím na venkově.na venkově.na
Ils se retrouvent au théâtre.au théâtre.au
Setkají se v divadle.v divadle.v
Grammaire
Pro země mužského rodu se používá předložka au
(nebo aux, je-li název země v množném čísle):
◆ Mluvíme o čase:
en juin, en été, en 2001, en une heure
◆ Mluvíme o dopravě:
en bateau lodí (v češtině bez předložky)
◆ Jiná použití:
en anglais anglicky
en coton (vyrobeno) z bavlny
en bleu v modré
en vacances na dovolené
en désordre v nepořádku
en forme fit/v dobré formě
en bonne santé zdráv
Podívejte se na 6.6 na en jako zájmeno.
5.4 Pozice
Některé předložky vyjadřují polohu něčeho:
devant (před), derrière (za, vzadu), entre (mezi), sur (na, na
vrcholu/špici), sous (pod).
5.5 Jiné běžné předložky
après l’école po škole
avant demain dříve než zítra, do zítřka
avec Sophie se Sofií
chez moi doma/ke mně domů
chez le docteur u lékaře/k lékaři
depuis trois ans po tři roky
depuis 1987 od roku 1987
par le train vlakem
par ici/là tudy/tam tudy
pendant les vacances během prázdnin
pendant deux ans po dva roky
pour toi pro tebe
pour un an po dobu jednoho roku
sans toi bez tebe
sans regret bez lítosti
vers 8 heures asi v 8 hodin
vers Paris blízko/směrem k Paříži
5.6 Spojky
Některá běžná slova, kterými spojujeme výrazy:
◆ alors potom/tak, tedy
Il n’est pas venu, alors je suis partie.
Nepřišel, tak jsem odešel.
◆ donc tudíž/proto, takže
Il y a moins d’emplois donc plus de chômage.
Je méně pracovních míst, takže je větší nezaměstnanost.
◆ et a
Elle souffre du racisme et du sexisme.
Trpí rasismem a diskriminací žen.
◆ mais ale
Il travaille mais il aimerait mieux étudier.
Pracuje, ale raději by studoval.
◆ ou (bien) nebo
Il pense s’installer à Paris ou à Marseille.
Přemýšlí o tom, že se usadí v Paříži nebo Marseille.
◆ parce que protože
La chambre était super parce qu’il y avait une vue.
Ten pokoj byl skvělý, protože z něho byl výhled.
◆ pourtant přesto, ačkoli
J’aime dessiner et pourtant je suis nulle!
Rád maluji, přesto nic neznamenám!
◆ puis potom/příště
Lisez le texte puis répondez aux questions.
Čtěte text a potom odpovězte na otázky.
◆ quand když
Elle était contente quand elle a eu ses résultats.
Byla šťastná, když obdržela svoje výsledky.
Další spojky:
car (neboť, vždyť), cependant (avšak), sinon (jestliže ne),
comme (jako/protože), puisque (jelikož/protože), dès que
(jakmile), depuis que (od té doby, co), pendant que
(zatímco).
◆ Za některými spojkami musí následovat sloveso
v subjonctivu (viz 9.3):
bien que (ačkoliv), afin que (aby), pour que (aby),
à moins que (pokud ne), pourvu que (za předpokladu, že).
Elle a réussi bien qu’elle n’ait aucun diplôme.
Uspěla, ačkoliv nemá žádnou kvalifikaci.
Il n’aura pas le bac à moins qu’il se mette à travailler.
Maturitu neudělá, pokud okamžitě nezačne studovat.
Cardiff est au pays de Galles.au pays de Galles.au
Cardiff je ve Walesu.
Il est né aux Antilles.aux Antilles.aux
Narodil se na Antilách.na Antilách.na
Grammaire
6 Zájmena
Zájmeno je krátké slovo, které se používá místo podstatného
jména, fráze nebo myšlenky. Pomáhá zamezit opakování
stejných slov.
J’ai parlé au directeur et le directeur a signé ma demande
de stage. Je vais envoyer ma demande de stage à Paris. →
J’ai parlé au directeur et il a signé ma demande de stage.
Je vais l’envoyer à Paris.
Mluvil jsem s ředitelem a on (ten ředitel) mi podepsal
žádost o studijní pobyt. Pošlu ji (tu žádost) do Paříže.
6.1 Podmětová zájmena
Podmět slovesa sděluje, kdo nebo co provádí činnost
vyjádřenou slovesem.
Francouzská podmětová slovesa jsou:
já = je
j’ před samohláskou nebo němým h,
např. j’aime/j’habite
ty = tu pro dítě, přítele nebo příbuzného
vous pro dospělého, se kterým nejste
spřízněni nebo pro více lidí
on = il pro chlapce nebo muže
ona = elle pro dívku nebo ženu
ono = il je-li věc, ke které se vztahuje, rodu
mužského
elle je-li věc, ke které se vztahuje, rodu
ženského
my = nous On se používá v konverzaci více
než nous.
on Když mluvíte s přáteli nebo jim
píšete, použijte on. Ve formálnějších
dopisech se používá nous.
oni = ils pro mužský rod v množném čísle
ils pro smíšenou skupinu (mužský +
ženský rod)
elles pro ženský rod v množném čísle
on pro lidi obecně
◆ On může znamenat „vy, my, oni“ nebo „jeden každý“. Je
za ním vždy stejný tvar slovesa il/elle.
On peut travailler à 15 ans.
Můžete dostat práci, když vám bude 15.
Au Québec, on parle français.
V Quebecu se mluví francouzsky.
On s’est bien amusés.
Dobře jsme se bavili.
6.2 Přímá předmětová zájmena
Přímé předmětové zájmeno nahrazuje podstatné jméno,
které je předmětem nějakého slovesa a stojí za ním
přímo, tj. bez předložky. Přímá předmětová zájmena ve
francouzštině jsou:
me* mě, mne nous nás
te* tě, tebe vous vás
le* ho les je
la* ji
*m’, t’ and l’ před slovy začínajícími samohláskou nebo
němým h
Je connais Ahmed. Je vois souvent Ahmed. → Je le vois
souvent.
Znám Ahmeda. Často Ahmeda vídávám. → Často ho
vídávám.
6.3 Nepřímá předmětová zájmena
Nepřímé předmětové zájmeno nahrazuje podstatné jméno
(obvykle osobu), které je předmětem nějakého slovesa, ale je
k němu vázáno předložkou, obvykle à.
Nepřímá předmětová zájmena ve francouzštině jsou:
me/m’ mně, mnou nous nám, námi
te/t’ tobě, tebou vous vám, vámi
lui (je)mu, ním
(mužský a střední rod)
leur jim, nimi
lui jí, ní
Tu parles à Ahmed? Je parle souvent à Ahmed. → Je lui parle
souvent.
Mluvíváš s Ahmedem? Často mluvím s Ahmedem. →
Často s ním mluvím.
Tato zájmena potřebujeme po slovesech jako jsou:
dire à, donner à, parler à, demander à, répondre à
Některá slovesa se pojí s nepřímým předmětem ve francouzštině,
ale ne v češtině.
J’ai vu Alain et je lui ai demandé de venir me voir.
Viděl jsem Alana a požádal jsem ho, aby mne přišel
navštívit.
já =
,
např.
je-li věc, ke které se vztahuje, rodu
je-li věc, ke které se vztahuje, rodu
oni =
ženský rod)
ty =
spřízněni nebo pro více lidí
on =
ona =
ono =
mužského
ženského
my =
píšete, použijte
nějších dopisech se používá
Grammaire
6.4 Zvratná zájmena
Tato zájmena se používají pro tvoření zvratných sloves
(viz 7.2):
je me/m’ se/si
tu te/t’ se/si
il/elle/on se/s’ se/si
nous nous se/si
vous vous se/si
ils/elles se/s’ se/si
6.5 y
Y se používá místo à (nebo en) + název nějakého místa.
Elle va à la boucherie. Elle y va.
Chodí do řeznictví. Ona tam chodí.
On joue au parc. On y joue.
Lidé hrají v parku. Lidé tam hrají.
Obecně se y používá místo lui/leur (viz 6.3) ve vztahu
k věcem, dějům, myšlenkám, pojetím, jako protikladu
k lidem a zvířatům:
Tu as assisté au concert? Oui, j’y ai assisté.
Navštívil jsi ten koncert? Ano, navštívil jsem ho.
Tu penseras à téléphoner? Oui, j’y penserai.
Zapamatuješ si, že máš zatelefonovat? Ano, zapamatuji si to.
6.6 en
En nahrazuje du/de, la/des + podstatné jméno. Může znamenat
„nějaký/jakýkoliv, z něho/z nich“.
Tu as des devoirs à faire? Oui, j’en ai. J’en ai trop.
Máš nějaké domácí úkoly? Ano, mám nějaké. Mám jich
příliš mnoho.
Je voudrais des pommes. Désolé, il n’y en a plus.
Rád bych si vzal nějaká jablka. Lituji, žádná nezůstala.
En se rovněž používá místo de + podstatné jméno po
slovesech jako jsou discuter de, se souvenir de:
Notez vos idées. Discutez-en.
Poznamenejte si svoje nápady. Mluvte o nich.
6.7 Postavení předmětových zájmen
Předmětová zájmena stojí přímo před slovesem:
Je les aime bien. Mám je rád.
Je lui dis tout. Řeknu mu/jí všechno.
J’y vais à pied. Chodím tam pěšky.
J’en voudrais un peu. Rád bych si nějaké dal.
Ve složených časech je zájmeno před částí avoir nebo être
slovesa:
Je ne l’ai pas écouté. Neposlouchal jsem ho.
Je leur ai donné mon adresse. Dal jsem jim svou adresu.
Il y est déjà allé. On už tam byl.
J’en ai lu trois. Už jsem četl tři (z nich).
Když jsou u sebe dvě slovesa (sloveso + infinitiv), zájmeno
stojí před infinitivem:
Je vais en prendre un.
Vezmu si jedno (z nich).
Je ne peux pas y aller.
Nemohu tam jít.
Je voudrais lui donner ça.
Rád bych toto dal jemu/jí.
Když je ve větě několik předmětových zájmen, jejich pořadí
je následující:
1 2 3 4 5
me
te le
se la lui y en
nous les leur
vous
Je te le donne. Dám to tobě/ti to.
Je lui en ai parlé. Už jsem s ním/ní o tom mluvil.
◆ U záporného rozkazovacího způsobu je zájmeno před
slovesem:
Ne les appelle pas! Nevolej mu!
U kladného rozkazovacího způsobu je zájmeno za slovesem
a přidá se spojovník:
Appelle-les! Zavolej jim!
U kladného rozkazovacího způsobu me a te přechází
v moi a toi:
Ne me parle pas de travail, parle-moi plutôt de
vacances!
Nemluv se mnou o práci, mluv se mnou raději
o prázdninách/dovolené.
Grammaire
◆ Má-li být nahrazeno podstatné jméno, které je
podmětem slovesa, použijeme qui:
J’ai un frère. Mon frère s’appelle Ahmed. →
J’ai un frère qui s’appelle Ahmed.
Mám bratra, který se jmenuje Ahmed.
◆ Má-li být nahrazeno podstatné jméno, které je předmětem
slovesa, použijeme que:
J’ai un frère. J’aime beaucoup mon frère. →
J’ai un frère que j’aime beaucoup.
Mám bratra, kterého mám velmi rád.
◆ Ve významu „kde“ nebo „kdy“ použijeme où:
C’est là où j’habite. Toto je místo, kde bydlím.
C’était le jour où je suis arrivé.
Byl to den, kdy jsem přijel.
◆ Ve významu „jehož/jejíž/jejichž“ nebo „o němž/o níž/
o nichž“ se používá dont:
C’est le prof dont je t’ai parlé.
To je ten učitel, o kterém jsem s tebou mluvil.
Le directeur, dont le bureau est au bout du couloir,
n’est jamais là.
Ředitel, jehož kancelář je na konci chodby, tam nikdy
není.
6.10 Přivlastňovací zájmena samostatná
Ve francouzštině se zájmeno mění podle toho, kdo vlastní
předmět, a také podle toho, zda je předmět rodu mužského
nebo ženského a v jednotném nebo množném čísle.
jednotné číslo množné číslo
muž. rod žen. rod muž. rod žen. rod
můj le mien la mienne les miens les miennes
tvůj le tien la tienne les tiens les tiennes
jeho/
její
le sien la sienne les siens les siennes
náš le nôtre la nôtre les nôtres les nôtres
váš le vôtre la vôtre les vôtres les vôtres
jejich le leur la leur les leurs les leurs
J’aime bien tes parents. Les miens m’énervent.
Mám rád tvoje rodiče. Moji mi jdou na nervy.
Je ne m’entends pas avec ma sœur mais je m’entends bien
avec la tienne.
Nesnáším se se svou sestrou, ale s tvojí vycházím velmi
dobře.
U kladných imperativů jsou sloupce 1 a 2 v tabulce
kapitoly 6.7 zaměněny:
Donne-le-moi! Dej to mně!
Viz imperativy v kapitole 9.1.
6.8 Zdůrazňovací zájmena
moi mne, já nous nás, my
toi tebe, ty vous vás, vy
lui ho, on eux je (m. r.), oni
elle ji, ona elles je (ž. r.), ony
Použití zdůrazňovacích zájmen:
◆ ke zdůraznění podmětového zájmena:
Moi, je trouve que c’est normal. Et toi?
Já myslím, že to je omluvitelné. A co ty?
Vous aimez le sport? Nous, on adore ça.
Máte rádi sport? My ho milujeme.
◆ po předložkách jako jsou devant, avec a chez:
Il est devant moi.
Je přede mnou.
Il travaillera avec moi.
Bude pracovat se mnou.
Je vais chez lui.
Jdu k němu domů.
◆ po c’est a ce sont:
C’est lui qui me l’a dit.
To on mi to řekl.
Ce sont elles les responsables.
Ony jsou za to odpovědné.
◆ jako jednoslovná odpověď na otázku:
Qui joue du piano? Moi!
Kdo hraje na piano? Já.
◆ při srovnávání:
Il est plus timide que moi.
On je stydlivější než já.
◆ k vyjádření vlastnického vztahu:
C’est à toi ou à moi?
Je to tvoje nebo moje?
6.9 Vztažná zájmena
Vztažná zájmena se používají ke spojení dvou částí věty
a k omezení opakování slov.
qui kdo, co, který, jenž
que kdo, co, který, kterého, kterému, jenž, jemuž
où kam, kde, kdy
dont jehož, jejíž, jejichž
Grammaire
7 Slovesa: infinitiv, zvratná
slovesa, neosobní slovesa
7.1 Infinitiv
Infinitiv je základní, nečasovaný tvar slovesa, např. parler,
mluvit.
Infinitiv ve francouzštině končí na -er, -ir, -re nebo -oir/oire,
např. écouter, choisir, prendre, pouvoir, boire. Před
infinitiv zvratného slovesa (viz 7.2) patří zvratné zájmeno
se nebo s’, např. s’ennuyer.
Abychom mohli sloveso použít ve větě, obvykle změníme
infinitiv na jiný tvar (to znamená, že sloveso časujeme),
přičemž se řídíme vzory, které se musíme naučit. Mnoho
sloves se časuje podle stejného vzoru (= pravidelná slovesa).
Jiná mají svá vlastní schémata (= nepravidelná slovesa).
Infinitivy se používají několika způsoby:
1 jako podstatná jména
Travailler, quelle horreur! Pracovat, jak hrozné!
2 v pokynech
Mettre à four chaud. Vložit do horké trouby.
3 za jiným slovesem
Někdy jsou ve větě vedle sebe dvě slovesa. Ve francouzštině
tvar prvního slovesa závisí na tom, kdo je
původcem děje, druhé sloveso je v infinitivu:
On doit faire un exposé demain.
Zítra musíme udělat prezentaci.
Je vais voir un dentiste tous les six mois.
Chodím k zubaři každých šest měsíců.
Il faut passer un examen.
Je třeba udělat zkoušku.
4 sloveso + à + infinitiv
aider à, apprendre à, arriver à, s’attendre à, commencer à,
continuer à, se décider à, s’entraîner à, s’habituer à, hésiter à,
inviter à, se mettre à, penser à, réussir à
Il commence à pleuvoir. Začíná pršet.
5 sloveso + de + infinitiv
accepter de, s’arrêter de, avoir envie/peur de, choisir de,
conseiller de, décider de, demander de, dire de, empêcher
de, envisager de, essayer de, éviter de, finir de, oublier de,
permettre de, promettre de, proposer de, refuser de,
risquer de, suggérer de, venir de
6.11 Ukazovací zájmena
Ve francouzštině k nim patří několik různých slov: celui, ce,
cela, ça.
◆ Celui se mění tak, aby bylo ve shodě s podstatným
jménem, které nahrazuje:
jednotné číslo množné číslo
mužský rod celui ceux
ženský rod celle celles
J’aime bien mon pull mais je préfère celui de Paul.
Líbí se mi můj svetr, ale ještě víc ten Pavlův.
Je m’occupe des jeunes enfants, ceux qui ont moins de
cinq ans.
Starám se o malé děti, ale jen ty, kterým ještě není pět let.
Za celui můžeme přidat -ci nebo -là pro větší důraz
nebo kontrast mezi dvěma věcmi:
Je voudrais des sandales. Celles-ci ou celles-là?
Chtěl bych nějaké sandály. Tyhle nebo tamty?
Více je v kapitole 1.5 (ukazovací zájmena nesamostatná):
ce, cet, cette, ces + podstatné jméno s -ci, -là.
◆ Ce/C’ se většinou používá se slovesem être.
Ce sont mes amis. To jsou moji přátelé
C’est bon. To je hezké/milé.
◆ Cela ve významu „ten/to“ se často zkracuje na ça nebo c’.
Le ski? J’adore ça! Lyžování? To miluji.
C’/Cela est facile à comprendre.
To je snadné pochopit.
6.12 Neurčitá zájmena
Běžně používaná neurčitá zájmena jsou:
quelque chose (něco), quelqu’un (někdo),
tout/tous (všechen/celý), autre(s) (jiný), chacun(e) (každý).
Další neurčitá zájmena:
quelques-uns (nějací, několik), plusieurs (několik), certains
(někteří), n’importe qui (kdokoliv), n’importe quoi (cokoliv),
pas grand-chose (ne mnoho).
Tu veux faire quelque chose?
Chceš něco dělat?
J’ai parlé à quelqu’un.
Mluvil jsem s někým.
C’est tout?tout?tout
Je to všechno?
Les élèves sont tous venus à la réunion.tous venus à la réunion.tous
Všichni žáci přišli na to shromáždění.
J’ai lu un livre de Camus.
Četl jsem knihu od Camuse.
Je voudrais en lire un autre.
Rád bych si přečetl jinou.
Grammaire
Il m’a conseillé de continuer mes études et j’ai donc
décidé d’aller à l’université.
Poradil mi, abych pokračoval ve studiu, tak jsem se
rozhodl jít na univerzitu.
6 pour/sans/avant de + infinitiv
Použijte infinitiv po pour (aby/proto, aby), sans (bez),
avant de (před):
Je vais en France pour apprendre le français.
Jedu do Francie, abych se naučil francouzsky.
On ne peut pas progresser sans connaître la grammaire.
Nemůžeš dělat pokroky bez znalosti gramatiky.
Prenez votre temps avant de répondre.
Nespěchejte s odpovědí.
7 être en train de + infinitiv
K vyjádření skutečnosti, že se děj koná v okamžiku
promluvy nebo psaní, se používá être en train de
a infinitiv:
Il est en train de manger.
Právě jí.
◆ Minulý infinitiv
Minulý infinitiv se používá po après, abychom vyjádřili,
že něco už bylo uděláno. Tvoří se pomocí avoir nebo être
a minulého příčestí (viz 8.3).
Après avoir mangé, il est parti.
Poté, co se najedl, odešel.
Après être rentrées, mes sœurs ont bu un café.
Když se moje sestry vrátily, vypily si kávu.
7.2 Zvratná slovesa
Zvratná slovesa vyžadují další zájmeno mezi podmět
a sloveso.
Zvratná zájmena se mění podle podmětu, ke kterému se
vztahují (viz 6.4):
podmět zájmeno sloveso
je me lève vstávám (si)
je m’ habille oblékám se
Grammaire
Sloveso se mění jako každé jiné sloveso, např.
s’amuser (dobře se bavit) v přítomném čase:
se lever, se laver, se brosser les dents, se coucher, se reposer,
s’amuser, s’ennuyer, se décider à, s’en aller, se mettre à
◆ Záporný tvar zvratných zájmen
V záporných větách záporky obklopují zájmeno
i sloveso.
On ne s’ennuie pas ici. Tady se nebudeš/nebudete
nudit.
Je ne me couche jamais tôt. Nikdy nechodím spát brzy.
◆ V otázkách zůstane zvratné zájmeno před slovesem:
Tu te couches à quelle heure?/A quelle heure est-ce que
tu te couches?/A quelle heure te couches-tu?
V kolik hodin chodíš spát?
◆ Rozkazovací způsob zvratných sloves
V kladném rozkazu se te mění na toi a zájmeno
má pozici za slovesem:
Couche-toi! Lehni si!
Habille-toi! Oblékni se!
V záporném rozkazu se zájmeno nemění a zůstává před
slovesem:
Ne te couche pas! Nelehej si!/Nechoď spát!
Ne t’habille pas! Neoblékej se!
◆ Minulý čas složený (perfektum) zvratných sloves
U zvratných sloves tvoříme minulý čas pomocí être
(takže minulé příčestí musí být ve shodě s podmětem
slovesa). Zájmeno zůstane před slovesem:
Je me suis réveillé(e) à six heures.
Probudil jsem se v 6 hodin.
Les enfants se sont couchés.
Děti šly spát.
Sophie s’est bien amusée.
Sofie se dobře pobavila.
je m’amuse bavím se
tu t’amuses bavíš se
il/elle/on s’amuse on/ona/se baví
nous nous amusons bavíme se
vous vous amusez bavíte se
ils/elles s’amusent oni se baví
je + me/m’ nous + nous
tu + te/t’ vous + vous
il/elle/on + se/s’ ils/elles + se/s’
Grammaire
7.3 Neosobní slovesa
Neosobní slovesa jsou slovesa, která se používají pouze ve
3. osobě jednotného čísla (tvar il).
Ta nejběžnější jsou:
il y a, il reste, il manque
il faut, il vaut mieux, il s’agit de, il paraît que, il suffit de
fráze ve vztahu k počasí – il pleut, il neige, il fait beau/
mauvais/nuageux, atd.
Il reste trois questions à faire.
Zbývá udělat tři otázky.
Il s’agit de la période coloniale française.
Je to o francouzském koloniálním období.
Il suffit de bien réfléchir. Stačí jen pořádně přemýšlet.
Il vaut mieux partir tôt. Nejlepší je brzy odejít.
8 Slovesné časy
8.1 Přítomný čas
Přítomný čas se používá k vyjádření dějů nebo skutečností:
1 které probíhají nyní.
Je vais au cinéma.
Jdu do kina.
2 které se dějí pravidelně
Je vais au cinéma le lundi.
V pondělí chodím do kina.
3 které začaly v minulosti a probíhají do současnosti
J’habite tout près du cinéma depuis trois ans.
Bydlím již tři roky blízko kina.
4 které nastanou v blízké budoucnosti
Je vais au cinéma demain.
Zítra jdu do kina.
5 které se vztahují k historickým událostem – oživují je
Louis and Auguste Lumière inventent le cinématographe
en 1985.
Louis and Auguste Lumière vynalezli kino v roce
1895.
6 které se vztahují k něčemu nadčasovému nebo
obecně platnému
La Lune tourne autour de la Terre.
Měsíc obíhá kolem Země.
Koncovka slovesa se mění podle toho, kdo je původcem děje:
Je regarde la télé. Nous regardons la télé.
Dívám se na televizi. Díváme se na televizi.
V přítomném čase se většina sloves řídí stejným vzorem, tzn.
mají pravidelné koncovky.
Slovesa končící na -er, jako je aimer:
Nejdůležitější výjimka: aller
Slovesa končící na -ir, jako je choisir:
Další pravidelná -ir slovesa: finir, remplir
Slovesa končící na -re, jako je vendre:
Další pravidelná -re slovesa: attendre, descendre, répondre
◆ Nepravidelná slovesa v přítomném čase
Některá slovesa se neřídí těmito pravidelnými vzory
a jsou značně nepravidelná. Podívejte se do tabulky
v kap. 15 na některá často se vyskytující nepravidelná
slovesa.
◆ être en train de + infinitiv
Použijeme místo přítomného času, abychom zdůraznili,
že něco probíhá právě v čase promluvy nebo psaní:
C’est quoi, ce bruit? – Ils sont en train de refaire
la chaussée.
Co je to za hluk? – Právě dělají nový povrch silnice.
◆ depuis + přítomný čas
Depuis můžeme přeložit jako „od“ nebo „po dobu“.
Tento tvar používáme k vyjádření děje, který začal
v minulosti a stále ještě probíhá.
J’habite au Canada depuis 1999.
Bydlím v Kanadě od roku 1999 (ještě tam bydlím).
Ma sœur est infirmière depuis deux ans.
Moje sestra je zdravotní sestrou dva roky (a stále je).
je choisis nous choisissons
tu choisis vous choisissez
il/elle/on choisit ils/elles choisissent
je vendsvendsvend nous vendons
tu vendsvendsvend vous vendez
il/elle/on vend ils/elles vendent
j’ aime nous aimons
tu aimes vous aimez
il/elle/on aime ils/elles aiment
Grammaire
8.2 Minulý čas složený (perfektum)
Sloveso v minulém čase složeném popisuje ukončený děj,
který se stal v minulosti. Používá se v hovoru, dopisech
a neformálních vyprávěních.
Většinou je sloveso překládáno do češtiny dokonavým
slovesem.
J’ai mangé une pomme.
Snědl jsem jablko.
Ils sont venus me voir.
Přišli mne navštívit.
Je tvořen dvěma částmi: přítomným časem avoir nebo être +
minulým příčestím hlavního slovesa. Podrobněji viz 8.3, 8.4,
8.5 a 8.6.
Záporné tvary jsou v kapitole 12.6.
8.3 Minulé příčestí
Minulé příčestí se používá v minulém čase a některých
jiných složených časech (viz 8.10, 8.14 a 9.3).
Pravidelný způsob tvoření minulého příčestí: vezmeme
infinitiv slovesa a změníme jeho koncovku:
◆ infinitivy končící na -er: odeberte -er a přidejte -é
manger → mangé parler → parlé
◆ infinitivy končící na -ir: odeberte -ir a přidejte -i
choisir → choisi sortir → sorti
◆ infinitivy končící na -re: odeberte -re a přidejte -u
vendre → vendu descendre → descendu
Existují výjimky z těchto pravidel a budete se je muset
naučit zpaměti. Některá běžná minulá příčestí:
avoir → eu naître → né
boire → bu ouvrir → ouvert
conduire → conduit pleuvoir → plu
connaître → connu pouvoir → pu
courir → couru prendre → pris
croire → cru recevoir → reçu
devoir → dû rire → ri
dire → dit savoir → su
écrire → écrit suivre → suivi
être → été tenir → tenu
faire → fait venir → venu
lire → lu vivre → vécu
mettre → mis voir → vu
mourir → mort vouloir → voulu
✕ ✕
✕ ✕
✕ ✕
8.4 avoir + minulé příčestí
Většina sloves má v minulém čase avoir + minulé příčestí.
(Viz 8.6 – shoda minulého příčestí s avoir.)
8.5 être + minulé příčestí
U některých sloves tvoříme minulý čas pomocí être. Jsou to
většinou slovesa vyjadřující pohyb. Mnoho z nich je možné
se učit jako dvojice:
Všechna zvratná slovesa tvoří minulý čas pomocí être
(viz 7.2).
j’ ai chanté (Zpíval jsem.)
tu as chanté
il a chanté
elle a chanté
on a chanté
nous avons chanté
vous avez chanté
ils ont chanté
elles ont chanté
arriver/partir přijet/odjet
entrer/sortir jít dovnitř/jít ven
aller/venir jít/přijít
monter/descendre stoupat/klesat
devenir/rester stát se (čím)/zůstat
naître/mourir narodit se/zemřít
revenir/retourner přijít zpět/vrátit se
rentrer vrátit se (domů)
tomber padat
je suis sorti(e) (Šel jsem ven.)
tu es sorti(e)
il est sorti
elle est sortie
on est sorti(e)(s)
nous sommes sorti(e)s
vous êtes sorti(e)(s)
ils sont sortis
elles sont sorties
Grammaire
8.6 Shoda minulého příčestí
◆ S être
Pokud stojí minulé příčestí za pomocným slovesem être,
je třeba dbát na shodu příčestí s podmětem.
Paul: “Je suis allé en France.”
Anne: “Je suis allée en France.”
Prof: “Paul et Anne, vous êtes allés en France?”
Paul + Anne: “Oui, nous sommes allés en France.
On est allés en France.”
Prof: “Anne et Lucie, vous êtes allées en France?”
Anne + Lucie: “Oui, nous sommes allées en France. On
est allées en France.”
◆ S avoir
Minulé příčestí se obvykle nemění, když stojí za slovesem
avoir v minulém čase.
Mění se pouze v jediném případě, a to tehdy, stojí-li
přímý předmět před slovesem. Pak je třeba přidat -e
pro ženský rod a -s pro množné číslo.
Marc a acheté une veste.
Přímý předmět (une veste) je za slovesem
a acheté, takže zde není žádná shoda minulého příčestí.
Où est la veste que Marc a achetée? Je ne l’ai pas vue.
Přímý předmět (la veste) je před slovesem
a achetée, přímé předmětové zájmeno l’ je před slovesem
ai vue, takže minulé příčestí je s ním ve shodě (achetée,
vue). (Tato shoda se netýká nepřímých předmětů.)
8.7 Imperfektum
Imperfektum se používá:
1 k popisu, jak někdo vypadal nebo jaké něco bylo
v minulosti:
Quand elle était petite, elle avait les cheveux blonds.
Když byla malá, měla světlé vlasy.
La maison où j’habitais était grande et moderne.
Ten dům, ve kterém jsem bydlel, byl velký a moderní.
2 k popisu nepřetržitých nebo přerušovaných dějů
v minulosti:
Il était assis et il écoutait la radio.
Seděl a poslouchal rádio.
Mon frère faisait ses devoirs quand je suis arrivée.
Když jsem přišla domů, můj bratr dělal domácí úkoly.
3 k popisu něčeho, co se pravidelně stávalo minulostí:
Je commençais à huit heures tous les matins.
Začínal jsem každé ráno v osm hodin.
On allait voir ma grand-mère le dimanche.
V neděli jsme chodívali na návštěvu k babičce.
4 s depuis, když děj trval po nějakou dobu, ale nyní je
ukončen:
On habitait à Paris depuis un mois quand mon
frère est né.
Bydleli jsme v Paříži už měsíc, když se můj bratr narodil.
5 po si v návrzích a podmínkových větách:
Si on allait à la piscine?
A což takhle zajít si na koupaliště?
Si tu travaillais plus, tu aurais de meilleurs résultats.
Kdybys pracoval více, měl bys lepší výsledky.
Když tvoříme imperfektum, začneme od kmene slovesa:
vezmeme tvar pro 1. osobu množného čísla v přítomném
čase a odstraníme -ons.
regarder → nous regardons → regardaller
→ nous allons → allfaire
→ nous faisons → faisvoir
→ nous voyons → voyJediná
výjimka:
être → (nous sommes) → étPotom
přidáme správnou koncovku podle toho, kdo/co je
původcem děje. Koncovky jsou stejné pro všechna slovesa.
(termin.) faire commencer être
je -ais faisais commençais étais
tu -ais faisais commençais étais
il/elle/on -ait faisait commençait était
nous -ions faisions commencions étions
vous -iez faisiez commenciez étiez
ils/elles -aient faisaient commençaient étaient
Slovesa jako manger, která končí v 1. osobě množného čísla
v přítomném čase jedním -e navíc, a slovesa jako prononcer,
která mění c na ç, si ponechávají tyto změny v imperfektu
před a. To zajistí měkké znění g a c., např. je mangeais (jedl
jsem), je commençais (začínal jsem).
✕
✕
✕
✕
Grammaire
8.8 Minulý čas složený, nebo imperfektum?
Rozhodnout se, zda použít perfektum nebo imperfektum,
může být docela obtížné.
◆ Když mluvíte o dovršeném ději, který se stal v minulosti,
použijte minulý čas složený:
Je suis allé à Paris en avion.
Letěl jsem do Paříže letadlem.
J’ai mangé une pomme (et je n’ai plus faim).
Snědl jsem jablko.
◆ Když popisujete, jaké něco bylo nebo vyjadřujete svůj
názor na minulost či mluvíte o tom, co se stávalo nebo
pravidelně dělo v minulosti, přičemž zdůrazňujete
průběh děje, použijte imperfektum:
La leçon était un peu dure mais super!
Ta lekce byla trochu těžká, ale skvělá!
Elle se levait à sept heures tous les jours.
Vstávala v 7 hodin ráno každý den.
Les touristes arrivaient par petits groupes tout au long
de la journée.
Turisté přijížděli v malých skupinkách po celý den.
Viz depuis + imperfektum ve čtvrtém oddílu 8.7.
8.9 venir de + infinitiv
Chcete-li říct, že jste „právě něco udělali“, použijte
přítomný čas venir + de + infinitiv.
Je viens de prendre une douche.
Právě jsem se osprchoval.
Nous venons de laisser un message.
Právě jsme zanechali zprávu.
8.10 Předminulý čas (plusquamperfektum)
Předminulý čas se používá pro události nebo děje, které
nastaly před jiným minulým dějem.
Je suis arrivée trop tard, mes copains étaient déjà partis.
Přijel jsem pozdě, moji přátelé už odešli.
Le prof m’a dit qu’il m’avait donné une bonne note.
Učitel mi řekl, že mi dal dobrou známku.
Ils s’étaient bien préparés pour l’entretien.
Dobře se na to interview připravili.
Předminulý čas je časem složeným stejně jako minulý čas
složený (perfektum). Je tvořen rovněž určitým tvarem
pomocného slovesa avoir nebo être, ale v imperfektu
a minulým příčestím. (Viz 8.3 minulé příčestí a 8.6 shody.)
avoir être
j’avais chanté j’étais allé(e)
tu avais chanté tu étais allé(e)
il/elle/on avait chanté il/elle/on était allé(e)(s)
nous avions chanté nous étions allé(e)s
vous aviez chanté vous étiez allé(e)(s)
ils/elles avaient chanté ils/elles étaient allé(e)s
8.11 Passé simple (minulý čas jednoduchý)
Passé simple se používá v historických a literárních textech,
novinách a časopisech tam, kde by se v každodenním jazyce
použil minulý čas složený.
Louis XIV régna de 1643 à 1715. Il fut roi de France
pendant 72 ans.
Ludvík XIV. vládl od roku 1643 do 1715. Byl králem
Francie 72 roků.
Ils se levèrent et partirent ensemble.
Vstali a odešli společně.
Ils vécurent heureux et eurent beaucoup d’enfants.
Žili šťastně a měli mnoho dětí.
Passé simple je tvořeno od kmene slovesa (infinitiv slovesa
minus koncovka), ke kterému se přidávají koncovky:
-er slovesa -re/-ir slovesa
je -ai -is
tu -as -is
il/elle/on -a -it
nous -âmes -îmes
vous -âtes -îtes
ils/elles -èrent -irent
Mnoho běžných sloves je nepravidelných:
avoir j’eus, tu eus, il eut, nous eûmes, vous eûtes,
ils eurent
être je fus, tu fus, il fut, nous fûmes, vous fûtes,
ils furent
venir je vins, tu vins, il vint, nous vînmes, vous vîntes,
ils vinrent
Grammaire
8.12 Budoucí čas
Budoucí čas se používá:
1 k popisu plánů do budoucnosti:
Bientôt, il ira habiter en France.
Brzy pojede do Francie a bude tam bydlet.
2 k vyjádření názoru, jaká bude budoucnost:
Dans moins de 10 ans, tout le monde aura accès
à l’Internet.
Do 10 let budou mít všichni přístup na internet.
3 k vyjádření toho, co se stane, jestliže… :
Si j’ai mon bac, j’irai à l’université.
Jestliže složím maturitu, půjdu na univerzitu.
4 k udílení rozkazů:
Vous ferez une rédaction sur le thème de la pollution.
Napíšete esej o znečištění.
5 k vyjádření toho, co stane, když… nebo jakmile… :
Dites-lui de me contacter dès qu’il aura ses résultats.
Řekněte mu, aby mne kontaktoval, jakmile bude mít své
výsledky.
K vytvoření budoucího času přidejte následující koncovky
k infinitivu pravidelných sloves (končí-li infinitiv na -e,
nejdříve toto -e odpojte):
(koncovka) regarder répondre
je -ai regarderai répondrai
tu -as regarderas répondras
il/elle/on -a regardera répondra
nous -ons regarderons répondrons
vous -ez regarderez répondrez
ils/elles -ont regarderont répondront
Běžná nepravidelná slovesa:
aller j’irai il faut il faudra
avoir j’aurai pouvoir je pourrai
devoir je devrai savoir je saurai
envoyer j’enverrai venir je viendrai
être je serai voir je verrai
faire je ferai vouloir je voudrai
8.13 Jiné způsoby vyjadřování budoucnosti
◆ aller + infinitiv: le futur proche
Mluvíme-li o něčem, co se určitě stane v blízké
budoucnosti, použijeme aller v určitém tvaru následované
infinitivem.
Je vais regarder le film ce soir.
Dnes večer se podívám na ten film.
Il va travailler ce week-end.
On bude tento víkend pracovat.
◆ je voudrais/j’aimerais/je pense/j’envisage de
+ infinitiv
Hovoříme-li o plánech do budoucnosti, jejichž splnění je
nejisté, tzn. přání, ambice nebo sny:
Je voudrais entrer dans l’armée de l’air.
Rád bych vstoupil do řad vojenského letectva.
J’aimerais aller à Paris le week-end prochain.
Rád bych jel příští víkend do Paříže.
Je pense acheter un vélo cet été.
Plánuji, že si koupím letos v létě kolo.
◆ Přítomný čas
Přítomný čas použijeme ve vztahu k události ve velmi
blízké budoucnosti nebo něčemu, co je více než pravdě-
podobné.
Tu sors ce soir? – Oui, je retrouve Annie en ville.
Jdeš dnes večer ven?
Je vais à l’université l’année prochaine.
Příští rok jdu na univerzitu.
8.14 Předbudoucí čas
Předbudoucí čas se používá ve vztahu k události, která
nastane před nějakou jinou v budoucnosti. Je tvořen avoir
nebo être v budoucím čase a minulým příčestím.
Est-ce qu’il aura fini de travailler quand la fête
commencera?
Bude mít hotovou práci, než začne večírek?
Je serai partie quand il arrivera.
Odejdu, než on přij(e)de.
Grammaire
9 Slovesa: imperativ,
kondicionál, konjunktiv
9.1 Imperativ (rozkazovací způsob)
Imperativ se používá:
1 k vyjádření rozkazů:
Viens ici! Pojď sem!
2 k vyjádření instrukcí:
Mélangez les œufs et la farine.
Smíchejte vejce s moukou.
3 k udílení rad a vyjádření návrhů:
Va au cinéma si tu t’ennuies.
Jdi do kina, jestli se nudíš.
Essayez de manger quelque chose.
Zkuste něco sníst.
Allons voir Catherine.
Pojďme navštívit Kateřinu.
Abychom utvořili rozkazovací způsob, vynecháme
předmětová zájmena tu nebo vous (nebo nous, ale to se
používá řidčeji) v přítomném čase sloves. Ve slovesech
s infinitivním kmenem na -er vynecháme u 2. os. j. č.
koncovku -s.
Tu éteins la télé. Eteins la télé. Vypni televizi.
Tu restes ici. Reste ici. Zůstaň tady.
Vous venez avec Venez avec moi. Pojď se mnou.
moi.
Nous y allons tous. Allons-y tous! Pojďme všichni!
Většina sloves tvoří imperativ pravidelně, existuje několik
výjimek:
avoir aie, ayez (ayons)
être sois, soyez (soyons)
savoir sache, sachez (sachons)
vouloir veuillez
Sachez que c’est interdit.
Musíte vědět (vězte), že je to zakázáno.
Veuillez attacher vos ceintures.
Prosím, zapněte si bezpečnostní pásy.
Chceme-li vytvořit záporný rozkaz, obklopíme kladný
rozkaz záporkami ne … pas:
Ne regarde pas! Nedívejte se!
Ne touchez pas! Nedotýkejte se!
Imperativ zvratných sloves viz 7.2.
9.2 Kondicionál (podmiňovací způsob)
Přítomný kondicionál se používá:
1 k vyjádření přání nebo návrhu:
Je voudrais travailler dans un bureau.
Rád bych pracoval v kanceláři.
Elle devrait faire des études à l’étranger.
Měla by jet do ciziny studovat.
Je prendrais bien un café.
Rád bych si dal kávu.
2 ke zdvořilé žádosti:
Pourriez-vous me dire où est la mairie?
Mohl byste mi říci, kde je radnice?
3 ve vztahu k ději, který závisí na jiném ději nebo situaci:
J’irais chercher les enfants si j’avais une voiture.
Jel bych vyzvednout děti, kdybych měl auto.
K vytvoření kondicionálu použijeme stejný kmen jako pro
budoucí čas (infinitiv slovesa, zbavený -e ve slovesech -re)
a přidáme stejné koncovky jako u imperfekta (viz 8.7).
(koncovka) finir prendre
je -ais finirais prendrais
(skončil bych) (vzal bych)
tu -ais finirais prendrais
il/elle/on -ait finirait prendrait
nous -ions finirions prendrions
vous -iez finiriez prendriez
ils/elles -aient finiraient prendraient
◆ Minulý kondicionál
Ten používáme, když chceme říct, co by se bylo stalo,
kdyby byly splněny určité podmínky (ale vlastně se to
nestalo). Je tvořen kondicionálem slovesa avoir nebo être
a minulým příčestím.
Nous aurions gagné le match si…
Byli bychom vyhráli ten zápas, kdyby…
Il serait venu s’il avait pu.
Byl by přišel, kdyby mohl.
J’aurais dû y aller.
Byl bych tam měl jít./Měl jsem tam jít.
Vous auriez pu participer.
Byl byste se mohl zúčastnit.
Grammaire
9.3 Subjonctif
Subjonctif se používá k vyjádření toho, co si myslíme, co
cítíme, co si přejeme a jak nahlížíme na události a děje
(nejistota, možnost, pravděpodobnost, nemožnost atd.).
Slovesa se obvykle objeví ve vedlejší větě uvedené que.
Existuje několik časů, ve kterých se subjonctif vyskytuje, ale
přítomný a minulý subjonctif jsou používány nejčastěji.
Používá se:
1 po mnoha slovesech vyjadřujících pocit nebo názor:
– oblíbené a upřednostňované věci: aimer (mieux) que,
préférer que
Je n’aime pas que tu mentes.
Nelíbí se mi, když lžeš.
Je préfère qu’il parte demain.
Byl bych raději, kdyby odjel zítra.
J’aime mieux qu’il parte demain.
Byl bych raději, kdyby odjel zítra.
– pochybnost nebo obava: douter que, avoir peur que, ne
pas être sûr que*, ne pas penser que*
* Tato slovesa nepotřebují subjonctif, jsou-li v kladné
oznamovací větě bez ne ... pas, např. je pense qu’il
vient ce soir.
– přání, vůle, nezbytnost: vouloir que, ordonner que,
exiger que, souhaiter que
Je voudrais que tu partes avec moi.
Chtěl bych, abys odjel se mnou.
Le docteur ordonne que vous restiez au lit.
Lékař vám nařizuje, abyste zůstal v posteli.
– lítost nebo radost: regretter que, être content que
Ils regrettent que tu ne sois pas là.
Je jim líto, že zde nejsi.
Moi, je suis content qu’elle soit loin.
Já jsem rád, že je daleko odsud (ona).
2 po neosobních vazbách jako jsou il faut que,
il est possible que, il est important que:
Il faut que tu ailles à la poste.
Je třeba, abys šel na poštu.
3 po určitých spojkách, které vyjadřují:
– čas: avant que (dříve než), jusqu’à ce que (dokud)
Je veux partir avant qu’il rentre.
Chci odejít, než se on vrátí.
– ústupek, úlevu: bien que (ačkoliv), quoique (přestože)
Il est resté très simple bien qu’il soit très riche.
Zůstal skromným, ačkoliv je velmi bohatý.
– cíl: afin que (tak, aby), pour que (proto, aby)
Je fais ça pour que tu ailles mieux.
Dělám to proto, aby se ti dařilo lépe.
– podmínku: à condition que (pod podmínkou, že),
pourvu que (za předpokladu, že), à moins que (pokud ne)
J’irai à la cérémonie à condition que tu viennes avec moi.
Půjdu na ten obřad pod podmínkou, že půjdeš se mnou.
4 po vztažném zájmenu (qui nebo que), je-li za
superlativem nebo záporem:
C’est le plus joli bébé que je connaisse.
Je to nejhezčí miminko, jaké znám.
Je n’ai rien qui puisse t’aider.
Nemám nic, co by ti mohlo pomoci.
5 po Que na začátku věty:
Qu’elle revienne ou non, je m’en moque.
Ať se vrátí nebo ne, na tom mi nezáleží.
6 po qui que, quel que, quoi que, où que:
Qui que ce soit, je ne suis pas là!
Ať je to kdokoliv, nejsem doma!
Quel que soit le prix, je l’achète.
Koupím to, ať je cena jakákoliv.
Où que tu ailles, je te suivrai.
Kamkoliv půjdeš, budu tě následovat.
Quoi que je fasse, ils me critiquent.
Ať dělám cokoliv, kritizují mne.
Přítomný subjoctif vytvoříme tak, že vezmeme tvar ils
přítomného času, odpojíme koncové -ent a připojíme tyto
koncovky:
(koncovka) aimer finir
je e que j’aime que je finisse
tu es que tu aimes que tu finisses
il/elle/on e qu’il aime qu’il finisse
nous ions que nous aimions que nous finissions
vous iez que vous aimiez que vous finissiez
ils/elles ent qu’ils aiment qu’ils finissent
Grammaire
◆ Minulý subjonctif
Je to složený čas tvořený přítomným subjonctivem
slovesa avoir nebo être a minulým příčestím. Vztahuje
se k něčemu, co se (možná) stalo.
Il est possible qu’elle soit déjà partie.
Je možné, že už odešla.
Je ne suis pas certain qu’elle ait pu tout finir hier soir.
Nejsem si jist, že to včera večer zvládla všechno dokončit.
◆ Subjonctif imperfekta
Používá se zřídka, ale musíte být schopni jej poznat ve
formální psané francouzštině (podobně jako passé simple)
(viz 8.11).
Při jeho tvoření se začíná tvarem il/elle passé simple,
oddělí se -t u sloves na -ir nebo -re a připojí se následující
koncovky:
-sse, -sses, -t, -ssions, -ssiez, -ssent
parler il parla, que je parlasse
finir il finit, que je finisse
avoir que j’eusse, qu’il eût
être que je fusse, qu’il fût
faire que je fisse, qu’il fît
10 Přítomné příčestí
a přechodník
Přítomné příčestí poznáme podle koncovky -ant.
Přechodník má stejnou koncovku, ale stojí před ním ještě en.
Přechodníkové tvary jsou ve francouzštině hojně používány,
na rozdíl od češtiny, kde patří k zastaralým výrazům (např.
udělavši, jedouce).
Přechodník se používá:
1 k vyjádření současnosti dvou dějů (dva děje probíhají ve
stejnou chvíli):
Je lis mon journal (tout) en mangeant.
Čtu noviny při jídle.
En la voyant, il est parti. Když ji uviděl, odešel.
2 ke sdělení, jak je něco uděláno (vyjadřuje příslovečné
určení způsobu:
Il nous remonte le moral en faisant le clown.
Zvedá nám náladu tím, že ze sebe dělá šaška.
Il s’est blessé en skiant.
Zranil se při lyžování.
Přítomné příčestí se používá:
1 k vysvětlení důvodu nebo příčiny něčeho:
Etant d’origine algérienne, je parle un peu l’arabe.
Protože jsem alžírského původu, mluvím trochu arabsky.
Ayant vécu à Paris, je connais la ville.
Protože jsem bydlel v Paříži, to město znám.
2 jako alternativa vztažného zájmena (qui/que) ve větě:
Il s’occupe d’enfants souffrant de troubles mentaux.
(= qui souffrent de...)
Pečuje o děti s mentálními problémy.
Přítomné příčestí a přechodník tvoříme tak, že vezmeme
nous v přítomného čase, odpojíme -ons a připojíme
koncovku -ant. Je-li použito jako sloveso, je neměnné.
regarder → nous regardons → regard → regardant
(dívaje se/dívajíc/e/se)
Tři výjimky:
avoir ayant (mající)
être étant (jsoucí)
savoir sachant (znající)
11 Trpný rod
Když s podmětem věty je činěno to, co je vyjádřeno slovesem,
místo toho, aby to činil podmět, říkáme, že věta je
v trpném rodě.
Trpný rod se používá:
1 když je původce děje neznámý nebo není jmenován:
Mon chien a été écrasé. Můj pes byl přejet.
2 když se chceme více zaměřit na osobu/věc, které je něco
činěno, než na původce děje:
La violence est souvent présentée comme acceptable
(par les médias).
Násilí je někdy v médiích prezentováno jako přijatelné.
3 k zesílení dramatičnosti nějaké události, zejména
v novinových zprávách:
Les deux jeunes ont été arrêtés par un détective
parisien.
Oba mladiství byli zatčeni pařížským detektivem.
Trpný rod se tvoří pomocí être a minulého příčestí, které je
ve shodě s podmětem slovesa.
Notre association aide les enfants en difficulté.
podmět sloveso
Les enfants en difficulté sont aidés par notre l’association.
podmět sloveso v trpném rodě
✕
podmět
Les enfants en difficulté
podmět
Grammaire
Trpný rod může být použit v několika časech:
přítomném: Les enfants sont aidés par l'association.
(je jim pomáháno)
budoucím: Les enfants seront aidés par l’association.
(bude jim pomáháno)
minulém: Les enfants ont été aidés par l’association.
(bylo jim pomoženo)
imperfektu: Les enfants étaient aidés par l’association.
(bylo jim pomáháno)
předminulém: Les enfants avaient été aidés par
l’association. (bylo jim pomoženo/dříve než
nastalo něco jiného)
Pokud se chcete vyhnout trpnému rodu:
– použijte on:
„Omezení rychlosti není dodržováno.“ →
Les limitations de vitesse ne sont pas respectées. →
On ne respecte pas les limitations de vitesse.
– použijte větu v činném rodě:
„Ten dům byl vykraden dvěma muži.“ →
La maison a été cambriolée par deux hommes. →
Deux hommes ont cambriolé la maison.
– použijte zvratné sloveso:
„Trpný rod není ve francouzštině moc používán.“ →
Le passif n’est pas beaucoup utilisé en français. →
Le passif ne s’utilise pas beaucoup en français.
12 Zápory
12.1 ne … pas
Ve francouzštině je k vytvoření záporu potřeba dvou slov: ne
a pas, která se vloží po stranách slovesa.
ne → n’ před samohláskou nebo němým h.
Je ne suis pas français.
Nejsem Francouz.
Ils n’habitent pas à Londres.
Oni nebydlí v Londýně.
12.2 ne … jamais, ne … rien,
ne … personne, ne … plus
Tyto tvary záporu se také dávají po stranách slovesa:
ne/n’ … jamais nikdy
ne/n’ … rien nic
ne/n’ … personne nikdo
ne/n’ … plus ne déle, ne více, už ne
Il ne parle jamais français.
On nikdy nemluví francouzsky.
Elle ne mange rien.
Ona nic nejí.
Je ne connais personne ici.
Nikoho tady neznám.
Nous n’y allons plus.
Už tam nechodíme.
◆ Když použijeme ne + zápor s podstatným jménem,
musíme un/une/des nahradit de nebo d’:
Il n’y a pas de pizza/de gâteau/de chips.
Pizza/Dort/Brambůrky není/nejsou.
Il n’y a plus de timbres.
Známky už nejsou./Žádné známky nezůstaly.
Je n’ai jamais d’argent.
Nikdy nemám peníze.
◆ Druhou část záporného tvaru můžeme použít bez ne
v krátkých frázích bez sloves:
Tu as déjà travaillé? Non, jamais.
Už jsi někdy pracoval? Ne, nikdy.
Qu’est-ce que vous voulez? Rien.
Co chcete? Nic.
Qui est dans la salle de classe? Personne.
Kdo je ve třídě? Nikdo.
12.3 ne … aucun
Znamená to „žádný …“ nebo „ani jediný…“. Aucun je
přídavné jméno a je ve shodě s podstatným jménem, které
za ním následuje.
muž. rod žen. rod
j. č. aucun aucune
mn. č. aucuns aucunes
Il n’a aucun ami.
On nemá žádného přítele.
Grammaire
Je n’ai aucune idée.
Nemám žádný nápad./Nemám ponětí.
12.4 ne … ni … ni …
Znamená „ani“ … „ani“ …’; ne je v postavení před slovesem
a ni za slovesem (dvakrát):
Il n’a ni mère ni père.
On nemá ani matku ani otce.
Je ne connais ni Anne ni son frère.
Neznám ani Annu ani jejího bratra.
12.5 ne … que
Jeden způsob, jak říct „pouze“, je umístit ne … que (qu’ před
samohláskou nebo němým h) kolem slovesa.
Je n’aime qu’un sport.
Mám rád pouze jeden sport.
On ne travaillera que le samedi matin.
Budeme pracovat pouze v sobotu dopoledne.
Il n’avait qu’un ami.
Měl pouze jednoho přítele.
12.6 Zápory + perfektum
V minulém čase je ne a n’ postaveno před část sloves avoir
nebo être, a:
◆ pas/plus/jamais/rien je před minulým příčestím:
Je n’ai pas fait la lessive.
Nemám vypráno.
On n’a rien mangé.
Nic jsme nejedli.
◆ personne/que/ni … ni …/aucun je za minulým příčestím:
Nous n’avons vu personne.
Nikoho jsme neviděli.
Elle n’a attendu que cinq minutes.
Čekala jen pět minut.
12.7 Zápor + sloveso + infinitiv
Ne/n’ je před prvním slovesem a pas před druhým slovesem
(v infinitivu):
Je n’aime pas aller au cinéma.
Nerad chodím do kina.
On ne peut pas lire ce roman.
Nemůžeme číst tento román.
Viz 7.2 – zvratná slovesa v záporu a 9.1 – záporný
rozkazovací způsob.
13 Pokládání otázek
Existují čtyři způsoby tvoření otázek:
1 zvednutím hlasu na konci oznamovací věty:
Tu vas au cinéma?
Jdeš do kina?
2 tím, že začneme est-ce que… :
Est-ce que tu vas au cinéma?
Jdeš do kina?
3 výměnou pořadí slovesa a podmětu:
Vas-tu au cinéma?
Jdeš do kina?
Va-t-il* venir avec nous?
Půjde s námi?
* Někdy se pro usnadnění výslovnosti přidává -t mezi
dvě samohlásky:
A-t-il parlé au prof?
Mluvil s učitelem?
Que pense-t-elle?
Co si ona myslí?
4 použitím tázacích zájmen:
◆ kdo qui
Qui t’a dit ça?
Kdo ti to řekl?
Avec qui y vas-tu?
S kým tam jdeš?
Qui est-ce qui vient ce soir?
Kdo dnes večer přijde?
Qui est-ce que tu as invité?
Koho jsi pozval?
◆ co que (qu’)/quoi
Que désirez-vous?
Co si přejete?
Qu’as-tu acheté?
Co jsi koupil?
Qu’est-ce qu’il t’a dit?
Co ti řekl?
C’est quoi?
Co je to?
Avec quoi on mange ça?
(S) čím se to jí?
Grammaire
◆ který quel/quelle/quels/quelles
(ve shodě v rodu a čísle)
Quel âge as-tu?
Kolik máš roků?
Quels exercices faut-il faire?
Která cvičení musíme vypracovat?
C’est à quelle page?
Na které je to straně?
Quelles chaussures préfères-tu?
Které boty se ti líbí víc?
◆ který lequel/laquelle/lesquels/lesquelles
Je cherche un hôtel. Lequel recommandez-vous?
Hledám nějaký hotel. Který doporučujete?
Laquelle de ces demandes d’emploi est la meilleure?
Která z těchto žádostí o práci je nejlepší?
◆ použití jiných tázacích zájmen
kolik Combien as-tu payé?
jak Comment as-tu payé?
kde Où as-tu payé?
proč Pourquoi as-tu payé?
kdy Quand as-tu payé?
Můžeme je použít
– na začátku věty, stejně jako ve výše uvedených
příkladech
– na konci věty, s výjimkou pourquoi:
Tu as payé combien/comment/où/quand?
– na začátku, přidáme-li est-ce que:
Combien/Comment/Où/Pourquoi/Quand est-ce que tu as
payé?
14 Přímá a nepřímá řeč
◆ přímá řeč vyjadřuje, co někdo řekl (doslovně):
Le prof dit: Faites l’activité 4. Un élève demande:
Il faut le faire pour quand?
Léa a dit: J’ai fait un stage en France.
Nezapomeňte použít dvojtečky a uvozovky.
Použijte slovesa jako jsou: dire, demander, ajouter, s’écrier.
◆ nepřímá řeč se používá k vysvětlení, co někdo říká, aniž
bychom ho citovali v uvozovkách.
Le prof dit de faire l’activité 4. Un élève demande pour
quand il faut le faire.
Léa a dit qu’elle avait fait un stage en France.
◆ přecházíme-li z přímé řeči na nepřímou, je nutné provést
některé změny (použití que, použití tázacích slov, změny
v zájmenech a časech):
Mon père s’est écrié: “J’ai perdu mon porte-feuille!”
Mon père s’est écrié qu’il avait perdu son porte-feuille.
Le serveur a demandé: “Vous pouvez me payer?”
Le serveur a demandé si on pouvait le payer.
infinitif přítomný čas min. čas složený min. čas jedn. bud. čas jedn. kondicionál subjonctif
-er slovesa je/j’ parle ai parlé parlai parlerai parlerais parle
tu parles as parlé parlas parleras parlerais parles
parler il/elle/on parle a parlé parla parlera parlerait parle
mluvit nous parlons avons parlé parlâmes parlerons parlerions parlions
vous parlez avez parlé parlâtes parlerez parleriez parliez
ils/elles parlent ont parlé parlèrent parleront parleraient parlent
-ir slovesa je/j’ finis ai fini finis finirai finirais finisse
tu finis as fini finis finiras finirais finisses
finir il/elle/on finit a fini finit finira finirait finisse
skončit nous finissons avons fini finîmes finirons finirions finissions
vous finissez avez fini finîtes finirez finiriez finissiez
ils/elles finissent ont fini finirent finiront finiraient finissent
-re slovesa je/j’ réponds ai répondu répondis répondrai répondrais réponde
tu réponds as répondu répondis répondras répondrais répondes
répondre il/elle/on répond a répondu répondit répondra répondrait réponde
odpovědět nous répondons avons répondu répondîmes répondrons répondrions répondions
vous répondez avez répondu répondîtes répondrez répondriez répondiez
ils/elles répondent ont répondu répondirent répondront répondraient répondent
aller je/j’ vais suis allé(e) allai irai irais aille
jít, jet il/elle/on va est allé(e)(s) alla ira irait aille
avoir je/j’ ai ai eu eus aurai aurais aie
mít il/elle/on a a eu eut aura aurait ait
boire je/j’ bois ai bu bus boirai boirais boive
pít il/elle/on boit a bu but boira boirait boive
devoir je/j’ dois ai dû dus devrai devrais doive
muset il/elle/on doit a dû dut devra devrait doive
dire je/j’ dis ai dit dis dirai dirais dise
říct il/elle/on dit a dit dit dira dirait dise
écrire je/j’ écris ai écrit écrivis écrirai écrirais écrive
psát il/elle/on écrit a écrit écrivit écrira écrirait écrive
être je/j’ suis ai été fus serai serais sois
být il/elle/on est a été fut sera serait soit
faire je/j’ fais ai fait fis ferai ferais fasse
dělat il/elle/on fait a fait fit fera ferait fasse
mettre je/j’ mets ai mis mis mettrai mettrais mette
položit il/elle/on met a mis mit mettra mettrait mette
pouvoir je/j’ peux ai pu pus pourrai pourrais puisse
moci, il/elle/on peut a pu put pourra pourrait puisse
být schopen
prendre je/j’ prends ai pris pris prendrai prendrais prenne
vzít il/elle/on prend a pris prit prendra prendrait prenne
voir je/j’ vois ai vu vis verrai verrais voie
vidět il/elle/on voit a vu vit verra verrait voie
vouloir je/j’ veux ai voulu voulus voudrai voudrais veuille
chtít il/elle/on veut a voulu voulut voudra voudrait veuille
15 Tabulka sloves
Grammaire