\
Poznámky:
1. Příčinné vztahy se mohou také vyjadřovat předložkovými konstrukcemi, např. místo: Ejiaroflapá TOMý hto ohh xopomó paôÓTajín ... — EjiarojiapH nx xopómeň pačÓTe ... IÍ3-3a Toró hto měji ciíjibHHH AOKflb ... — M3-3a cójibHoro floMAH ... B pe3yjn>TáTC Toró hto yBeaÚHHnca áKcnopT ... — B pe3yjii»TáTe yBejmiémiH ánc-nopT.a ... apod.
2. Ve všech složených spojkách se slovem qi-o můžeme psát čárku buď před celou spojkou, nebo před slovem hto: fl He Mor Biepá npuwTH, noTOMý hto y Hac 6 ú jih rócTH. Ham 3'dBÓ/j, nepeBÚnoJiHHJi HJian noTOMý, hto (ójjaroflapn TOMý, hto) y Hac xopómHH kojijicktúb.
3. OCELOVÉ VETY htóôm — aby:
ynÚTejih eruě pa3 noBTopÓJi Bonpóc, htóôh Bce yneHHKH eró nónajiH.
flJIH TOrÓ HTÓ6bI, c TeM HTÓÔbl, 3aTéM htóóm, c TOH UÓHblO 'ITÓGl.1 —
proto (s tím), aby:
Hý>KHo a»Tb IláBJíy ynéÔHHKH ajih Toró (c TeM, 3aTéM, c toh uéjibio),
HTÓ6bI OH MOr 3aHHMáTbCH.
BiaécTO Toró HTÓÓM — místo toho, aby:
BMécTO Toró htóôm roTÓBHTbcn k sioáivieHy, bii chokóhho ryjiáeTe
no rópoAy. jiiiiiij, 6w, TÓJibKO 6w — jen aby:
Oh roTÓB npnéxaTb Kyjiá yróflHO, jiunib 6u c Hen BCTpéTHTbcH.
V účelových větách po spojce htóóm následuje:
1. sloveso v určitém tvaru, jestliže
a) v obou částech souvětí jsou různé podmety.
CKa>KHTe MHe eme pa3 sam áflpec, htóóh h eró He 3a6úji.
b) hlavní věta je bezpodmětná a vedlejší je podmětová, přičemž její podmět není totožný s vyrozumívaným konatelem děje věty první:
IleTpý Hájip noMÓHb, htóôm oh cnpáBHjicH c 3ajiáHHeM.
177
2. sloveso v infinitivu, jestliže
a) v obou částech je stejný podmět:
fl 3annmý nam á^pec, htó6m eró ne 3aÔMTb.
b) v obou částech je všeobecný konatel děje:
J\nn Toró htó6h ycKÓpriTb xnMHHOCKyro peánunio, mójkho jjo-CáBHTb KHCjiopófl. Htóôm npáBH.HbHO HHcáTb, nájio 3naTb upa-BonncáHHe.
c) vyrozumívaný konatel děje věty druhé je totožný s vyrozumívaným konatelem děje věty první:
ĽMý HýjKHo 6b'uio ToponiÍTtcH, htóôh ycnéTb na nóe3íi.
K vyjádření účelu se vedle účelových vět užívá rovněž předložkových spojení (zejména v odborném stylu):
flJIH \
b néjmx — + 2. pád podstatného jména c néjn.k) /
fljia (c néiibio, b néjiHx) opoméHHH nojiéů CTpÓHTcn BOAoxpaHH/inuia h Kaná.ibi.
Poznámka:
Českému spojení aby mohl + infinitiv (při stejnosti konatele) zpravidla odpovídá v ruštině spojení htóôm + infinitiv, sloveso moci se nepřekládá. Např.: Aby se člověk mohl stát inženýrem, musí vystudovat vysokou školu. — Htó6h CTaTb HHHtenépoM, Heo6xoflHMo
OKÓHHHTb BV3.
4. PODMÍNKOVÉ VETY
écjin — jestliže, -li, když:
Ecjih 6ý;i,eT tciijió, (to) 6ýjj,eM KynáTbca. — Jestliže bude (když
bude, bude-Ii) teplo, budeme se koupat, écjiii 6w — kdyby:
Ecjih 6u th xotóji, to (tm) Mor 6m ocTáTbcn na HOHJiér. pa3 — když, když už (hovor.):
Pa3 íipwuiěji, cajiHCb!
178