Poznámky ke strukturování odborného textu Psaní odborných textů Duben 2018 Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D. Pojmy - formy vědeckého sdílení • Primární vědecké publikace (peer review) • První sdělení vědecké obci o výsledcích vědecké práce • Přehledové, souborné články (reviews) • Kapitoly v knihách, monografie, disertace • Odborné články (ne vždy posuzované) pro širší odbornou veřejnost • Nejedná se o první sdělení Jak budovat strukturu - čtyři klíčové otázky • Jaký problém budu studovat? (1. úvod) • Jak to budu dělat? (2. metody a materiál) • Co jsem zjistil/a? (3. výsledky) • Co to znamená? (4. diskuse) • Východiska: • Co je o problému známo? • Co známo NENÍ? • Jakou základní otázku si kladu? • Co je NOVOU stránkou mého zkoumání? • Jak zní odpověď na mou otázku? • Jak můj odborný text doplní chybějící informace o problematice? Cíl práce a hypotéza • Cíl: • na základě studia literatury identifikovat mezery v poznatcích • Hypotéza • Každý vědecký text hledá odpověď na otázku • Čím je otázka jasnější, tím je přesvědčivější projekt i text samotný • Společenské vědy – někdy problém s formulací pracovních hypotéz • Za platnou hypotézu není možné pokládat obecně známou skutečnost • Např. fakt, že hypotézu zmiňují 3 jiní autoři, a prohlášení, že souhlasné stanovisko tří autorů je potvrzením hypotézy Název odborného textu Dialekty na Moravě všechny? na celé? Vybrané dialekty na střední Moravě které? kde přesně? Abstrakt • Stručné (150-300 slov) shrnutí celého článku: (problém, metody, výsledky, závěr) • Abstrakt NEHODNOTÍ, ale pouze INFORMUJE • Slouží čtenáři k rozhodnutí, zda číst celý text, někdy je to jediná část článku, která je čtena  • Tvoří se až po dokončení hlavního textu (lépe potom reflektuje obsah textu) • Každá věta musí být informativní a jednoznačná • Vyloučíme všechna zbytečná a nepřesná slova (sadař a pilka) • Bez zkratek, akronymů, citací, tabulek, obrázků, odrážek Typy abstraktů • Strukturovaný (informativní) • Co bylo cílem práce? (1-2 věty) • Co jsme dělali? (popis objektu, metod, sběr dat, analýza, nástroje) • Co jsme zjistili? (nejvýznamnější čísla + statistická významnost a text) • Co to znamená pro vědu? (so what???) NE: citace, grafy, tabulky, nic, co není ve výsledcích • Indikativní (deskriptivní) • Naznačuje obsah textu (eseje, článku…) • Napovídá čtenáři, aniž uvádí detail metod nebo výsledků • Použití u přehledových článků, popisů konferencí • Obvykle v minulém čase Typy abstraktů • Abstrakt v žádosti o grant • Často první a jediná část čtená hodnotiteli • Respektuje požadovaný rozsah, srozumitelný laikovi • Proč je projekt významný, jak se vztahuje ke známému kontextu, co plánujeme studovat, jakými metodami, jaké jsou očekávány výsledky, jaký bude jejich význam Úvod • Musí vzbudit zájem čtenářů • Použijte termíny srozumitelné hypotetickému čtenáři • Vyvažujte obecnost a detailnost • Odlište známá fakta od toho, co chcete dělat (důležité např. v žádostech o grant) • Musíte přesvědčit čtenáře, že článek není pouhým opakováním známého, ale skutečným příspěvkem do diskuse • Pouto mezi autorem a čtenářem  Úvod • Jasně specifikujte cíle práce: • 1) řešenou úlohu (problém) • 2) její kontext, využití, důležitost • 3) motivaci pro celou práci • Jaké jsou otázky, na které hledáme odpověď, a hypotézy, které se snažíme ověřit? • Uveďte odkazy na ostatní relevantní práce • Srovnejte metody s již publikovanými přístupy • Závěrem stručný popis nového, vlastního navrhovaného přístupu a provedených experimentů Tabulky Obrázky (grafy) • Prezentují čísla • Přesnější ilustrační prostředek • Vhodné více řádků než sloupců • V číselné tabulce se vyvarujte příliš velkých hodnot • Číselné hodnoty stejného řádu pod sebou, NEzarovnávat na střed • NE tabulka o 1-2 řádcích • Prezentují vztahy a tendence (vývoj ukazatele)) • Grafy, schémata, fotografie, obrázky, náčrty • Grafy dvojrozměrné: - sloupcové - bodové - spojnicové - výsečové • Šetřit barvami Výsečový (koláčový) graf • Přednáška nevyžadující přílišné detaily • Novinový článek • Popularizační sdělení • Rychle upoutá pozornost Sloupcový graf • Prezentace s detaily • Pro ilustraci komparace stavových veličin Spojnicový graf • Lépe vyjadřuje průběh změn hodnot, většinou v čase Schémata • Umožňují čtenáři lépe pochopit • základní strukturu pojmu • návaznost struktury vysvětlované věci, události • klasifikaci (třídění) pojmu • Použití ve společenských vědách • k „dovysvětlení“ • jako ilustrační pomůcka = zjednodušení • (V technických a přírodních vědách naopak schémata velmi přesná – např. schéma přístroje) Na co dbát při používaní grafických prvků • Jedná se o důležité vypovídací prostředky • Neprezentujte stejná data tabulkou i obrázkem • Nezapomínejte na jednotky, stupnice, měřítka • Na každou tabulku/obrázek nutno v textu odkázat • Číslujte všechny grafické prvky dohromady • U vlastních grafických prvků jako zdroj uveďte „vlastní zpracování“ Diskuse • Vlastní výsledky kriticky hodnoťte • Vždy v kontextu ostatních publikovaných prací, nezapomeňte na výsledky v rozporu s těmi vašimi • Odpovězte na otázky položené v úvodu článku • Vyjádřete se k hypotézám (potvrzení, zamítnutí) • Veškeré závěry musí přímo plynout z dosažených výsledků • Nedějte příliš odvážné ani příliš obecné závěry • Diskutujte případná omezení svých experimentů • Můžete spekulovat o překvapivých výsledcích, obzvlášť pokud se liší od již publikovaných zjištění • Odkazujte na tabulky, grafy, schémata podle jejich čísel Souhrn, závěr • NENÍ totožný s abstraktem! • Souhrn – určený tomu, kdo práci přečetl • Shrnutí hlavních výsledků práce v kontextu celé problematiky (oblasti) a dříve dosažených výsledků: • Splnily výsledky vaše očekávání, potvrdily se hypotézy, odpověděli jste na položené otázky? • V jakém vztahu jsou výsledky k již publikovaným zjištěním? • Jak přispěla práce ke zkoumání problematiky a poznání v dané oblasti? • Jaké budou/by měly být další kroky výzkumu? Přílohy • Místo pro uvedení dodatečných informací • rozsáhlejší tabulky • detailnější/kompletnější výsledky • ukázky dat a výstupů apod. • Do příloh přesuňte vše, co by jinak narušovalo strukturu článku a zhoršovalo tak jeho přehlednost Práce s pojmy v odborném textu Definování pojmů • Důležitá součást struktury odborného textu • Potřeba udělat sobě i čtenáři jasno v tom, které pojmy a s jakým významem budete v práci používat • Cíl: porozumění mezi autorem a čtenářem nebo posluchačem Přístupy k definování pojmů • Esenciální definice – popis nezbytných vlastností daného pojmu, v jakých ohledech se s čím shoduje, a v čem se naopak liší. • „Jelen je savec“ x „Strýček je lidové označení pro muže, který není členem blízké rodiny“ • Výčtová definice – vyjmenování součástí celku, členů skupiny či množiny apod. • „Elementárními částicemi myslíme elektron, foton, neutrina a kvarky“ • Definice na základě původu – vysvětlení pojmu pomocí toho, jak vznikl nebo odkud se vzal. • „Republika je pojem vycházející ze spojení slov ‘res’ a ‘publica’ –- tedy věc veřejná; jde proto o takovou formu zřízení, o které rozhodují občané na základě transparentních procesů a zákonů“ Přístupy k definování pojmů • Definice na základě úzu – odkaz na dohodu nebo zvyklost, na základě které je daný pojem používán v konkrétním významu. • „Pojem normalizace budeme chápat jako formu vlády v Československu v letech 1968–1989“; • Definice vymezením se vůči protikladu – např. definice tmy jako absence světla; negativní definice (jaké něco není) by se měly používat namísto pozitivních jen tehdy, pokud to je nezbytné. • „Tomáš Akvinský definuje zlo jako absenci dobra, zlo tedy samo o sobě neexistuje, existuje jen jeho nedostatek“. Pryč s ochranným křovím • Příčina degenerativních změn není známa, ale jednou z možných příčin by mohla být infekce předpokládaným parazitem… • Test korektního textu: • je-li text při hlasitém čtení srozumitelný, i když některé slovo vynecháte, tak je to slovo zbytečné  Základní složky struktury textu - VĚTA • Věta • Autor – začátečník = tendence komplikovat a „natahovat“ věty • Autor složitých souvětí = mít na zřeteli srozumitelnost , rozdělit obsah sdělení na menší celky • Jedna věta nese jednu „atomickou“ myšlenku • Otázky, které si může autor klást: • Má v dané části textu své místo? • Co se z ní čtenář dozví? • Potřebuji ji skutečně takovou? • Nejde o větnou „vycpávku“? (Pokud dává text smysl i bez některé z vět, smažte ji – bez ohledu na to, zda jde o vědecký článek nebo popularizační text). Základní složky struktury textu - VĚTA • Věty s generalizujícími soudy • každý ví, že… • je všeobecně známo, … • všichni se shodují na tom, že..., • Opakující se věty v obecných úvodech (typicky spojené s delšími historickými exkurzy nebo příliš povrchními začátky) • Věty, které nenesou žádný obsah • Častý kaz libovolného textového útvaru • Zbavovat se jich nemusí být pro autora příjemné, kvalitní text s nimi ale většinou nesestavíte. Základní složky struktury textu - ODSTAVEC • Ostavec vyznačuje myšlenkový posun v tématu • Anglofonní pravidla pro psaní odstavců v odborných textech = po obsahové stránce je odstavec „skupina vět, která rozvíjí jednu hlavní myšlenku“. • Pravidla odstavců orientována na čtenáře – čte výběrovým způsobem: v první fázi celý text zběžně přelétne očima, aby získal povědomí o obsahu materiálu, nebo aby v něm cíleně vyhledal předpokládané informace = postupuje po odstavcích. Základní složky struktury textu -- ODSTAVEC • Odstavec se věnuje jedné konkrétní myšlence. • Někdy se užívá metoda, kdy první věta je vlastně nadpisem odstavce a další ji rozvíjí (styl vhodný pro anglické texty, eseje, učební texty). • Odstavec má přiměřenou délku • cca 100 slov • Odstavec je nejen strukturou myšlenky, ale také pomáhá při orientaci v textu a při četbě samotné. • Odstavce na sebe navazují. • Při první revizi textu si zkuste říci, zda každý odstavec má v textu své pevné místo a nemůže být umístěn jinde nebo smazán. • První věta odstavce bývá často výplňková. Nebojte se jí. Začnete díky ní psát a později ji můžete smazat. Spojování vět a odstavců • Používat spojovací slova (přestože, dále…, na rozdíl od, v souvislosti s…) • Zopakovat slova z předchozí věty • Napojovat každou větu na větu předchozí • Srozumitelný text • Většina vět o 15 až 20 slovech (více znamená nepřehlednost) • Čtivost versus délka odstavců • Optimum – odstavec má 100 slov Téma a aspekt (struktura) odstavce Základní pojmy anglofonní teorie strukturování textu Téma = obecně základní myšlenka, námět Aspekt = úhel pohledu, hledisko uplatňované při posuzování Každý odstavec muže rozvíjet pouze jedno téma vymezené jedním aspektem. Téma a aspekt Námětová nebo též tematická věta – slouží k vytyčení tématu odstavce a jeho aspektu (v anglofonní terminologii Topic sentence): • obvykle úvodní věta odstavce • shrnuje obsah odstavce a úhel nazírání • prozrazuje čtenáři, co má v odstavci očekávat. • Př.: Je-li tedy například tématem kapitoly vliv sportu na člověka, v každém jednotlivém odstavci je toto téma nazíráno z jiného úhlu pohledu. Téma, aspekt, podpory, detaily • Aspekt předchozího většího celku či odstavce se stává tématem následujícího odstavce. • Detaily a důkazy, kterými autor rozvádí tvrzení, vytyčené v tematické větě, jsou obsaženy v dalších větách odstavce, tzv. podporách. • Případné rozvinutí podpor se odehrává v tzv. detailech. • Odstavec končí vyčerpáním tématu, nebo závěrečnou shrnující větou. Tematická věta Podpora Detaily Podpora Detaily Podpora Detaily (Závěrečná věta) Jednota a soudržnost (struktura) odstavce • Dle anglofonních pravidel každý odstavec odborného textu (akademického) splňuje dva požadavky: • 1) pravidlo jednoty (unity) • 2) pravidlo soudržnosti (coherence). 1) JEDNOTA • Jednotný odstavec obsahuje právě a pouze věty vztahující se k tématu a k aspektu, které jsou vymezeny v tematické větě. • Tematickou větou lze poměřovat, zda: • všechny ostatní věty do odstavce patří, • mají být přesunuty do jiného odstavce • nebo z textu zcela vyškrtnuty Příklad nejednotného odstavce Tóny podobné povahy vznikají, když proud vzduchu narazí na ostrý okraj klínu z kovu nebo z nějaké jiné pevné hmoty. Tento úkaz velmi podrobně zkoumali Lootens, Hensen, Weerth, Wachsmuth a jiní. Celkový postup spočívá v tom, že se vzduch udržuje v nádržce R pod stálým tlakem a vzduchový proud se vypouští úzkou štěrbinou S tak, aby narážel na ostrý okraj E, rovnoběžně s ní umístěný. 2) Soudržnost (struktura) odstavce • Věta, která do odstavce nepatří, vytváří tzv. nezapojenou odbočku. • Soudržný odstavec obsahuje věty v logické posloupnosti. • Odstavec muže být nesoudržný i v případě, že je jednotný. Když si nevím s odstavcem rady • Technika „Řekni, co řekneš / řekni to / řekni, co jsi řekl.“ • Trojfázový přístup: díky němu si můžete být jisti tím, že odstavec nese obsah a sděluje to, co jste v něm chtěli mít. Průchod odstavcem (struktura) • Určuje ho autor • vzhledem k účelu práce • vzhledem k cílové skupině čtenářů • s ohledem na to, jak jsou uspořádány ostatní části textu • Může existovat několik možností uspořádání odstavců • V každém případe je nutno dodržet logickou posloupnost • Dodržet anglofonní pravidla obtížné pro začínající autory • Pravidla tvorby odstavců - přinášejí užitek čtenáři i autorovi ve fázi vlastního psaní = vedou k dovednosti logicky uspořádávat myšlenky na každé úrovni textu. Příklad nesoudržného odstavce Pravlastí vinné révy, která se od nepaměti pěstuje v Asii a od římských dob také v Evropě, je Kavkaz. Pěstováním se vyšlechtilo mnoho odrůd. Někde se vyskytuje též divoká réva, která má ovšem velmi trpké plody. Zralé bobule ušlechtilé révy jsou zdravé a lahodné ovoce. Šťáva z nich vylisovaná začíná za volného přístupu vzduchu sama kvasit. Vyrábí se z ní lihovina různých druhů. Rozlišují se dle kvality a dalších vlastností hroznů i dle způsobu přípravy. Ve starých vinných sudech se usazuje vinný kámen, destilováním vína se vyrábí líh a pak dalším kysáním pravý vinný ocet. Sušené bobule jsou známé jako hrozinky. Vinná réva se u nás ve vinicích obyčejně uřezává až na tlustý mnohaletý dolejšek, tzv. matici. V Itálii a Řecku ji ovinují kolem topolu nebo jilmu. Teprve Římané se usilovně snažili pěstovat révu ve střední Evropě. Dnes ji nalézáme i v mírném klimatickém pásmu. Formální stránka odborného textu textu • Důležitá součást badatelské činnosti • Podmínky • Vysoká úroveň srozumitelnosti • Čtivost • Zachování pravidel českého pravopisu • Cílová skupina čtenářů • Kdo je hodnotitel • Dotváří konečnou vizitku badatele Kompoziční funkce využité autorem • Podání informací • Uvození tématu • Vysvětlování definic • Vlastní tvrzení • Kritický přístup k jiným názorům • Vyjadřování pochybností • Pozorování • Diskusní rozbory • Vyvozování závěrů • Hodnocení • Shrnutí Pohled čtenáře: tři/čtyři úrovně čtení 1) Název článku • v obsahu sborníku, časopisu 2) Název + abstrakt • rozhoduje o tom, zda čtenář přečte článek celý 3) Název + abstrakt + celý text • téma článku čtenáře zajímá • cílem je hlubší porozumění (4) Název + abstrakt + celý text několikrát • kompletní porozumění, např. pro replikaci experimentů Postup při psaní původního odborného článku / eseje – 5 kroků 1. POTŘEBNOST • Komu je článek určen (komu bude nabídnut k publikování) • Odborný článek hodnocen odborníky dané vědní disciplíny • Hodnocena originalita • Hodnocen přínos práce pro odbornou veřejnost 2. KONCEPT • vytvořit si plán postupu prací • Co chci napsat? • Jakým způsobem? • Využiju grafické „pomocníky“? • Jaké vyznění bude můj článek / esej mít? Postup při psaní původního odborného článku / eseje – 5 kroků 3. REALIZACE • Zpracování první verze textu • Formulace faktického obsahu článku / eseje • Používání ustálené struktury (akceptace vědeckou komunitou) 4. JEDNOTLIVOSTI • „Vychytat“ jasnost, čtivost, styl • Precizování jednotlivých částí článku / eseje • Sjednocení stylu psaní • Koordinace vyváženosti kapitol a jejich logické návaznosti Postup při psaní původního odborného článku / eseje – 5 kroků 5. VÝSLEDEK • konečná verze, vnější podoba • Kontrola pravidel českého pravopisu (pozor především na interpunkci a zkratky) • Kontrola správného číslování tabulek, obrázků • Citační etika • Úplnost uváděných pramenů Zdroje • Jak efektivně číst odborné texty a správně psát vysokoškolské odborné práce? 1. část Jak efektivně číst odborné texty. Textová opora kurzu KPI – Kurz práce s informacemi, 2007. Dostupné z www: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/informace/materialy/pages/ct eni-psani1_opora.pdf • Jak pracovat s informacemi [online]. Ústřední knihovna Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. [cit. 2010-2-10]. Úvod – obecné základy práce s informacemi. Dostupné na WWW: http://knihovna.vsb.cz/kurzy/uvod/index.html. • POKORNÝ, Milan a Dana POKORNÁ. Redakční práce: jak připravit text k publikování. Vyd. 1. Praha: Grada. ISBN 978-802- 4737-737. Zdroje • PRICE, Geraldine a Pat MAIER. Efektivní studijní dovednosti: odemkněte svůj potenciál. Vyd. 1. Praha: Grada, 2010, 361 s. ISBN 978-80-247-2527-7. • SYNEK, Miloslav; SEDLÁČKOVÁ, Helena; VÁVROVÁ, Hana. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. 2., přeprac. vyd. Praha: Oeconomica, 2007. s. ISBN 9788024512129 • ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s.ISBN 80-86429- 40-7. • Šesták, Z.: Jak psát a prednášet o vědě. Praha, Academia 2000. • ŠIROKÝ, Jan. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.