Ale fakt: co mám učit? Cíle 29. 2. 2024
povinné materiály
Aby naše diskuse o tom, co učit a co neučit měla nějaké mantinely, pojďme se společně zamyslet nad následujícími kraťoučkými texty. Adam et al. 2011 a Kostečka 2012 mají vševypovídající názvy (a ano, jde o materiály více než 10 let staré -- ale máte pocit, že se za tu dobu něco výrazně změnilo?); jde o stesky vyučujících z pražské bohemistiky (FF UK) nad tím, co studenti bohemistiky neumějí (kdybyste měli pocit, že se Vás to nějak dotýká, řekněte :)).
Jiří Kostečka je proslulý učitel češtiny, didaktik, dlouholetý představitel Asociace češtinářů a kdybyste uměli všechno, co Kostečka chce ve svých učebnicích pro gymnázia, prošli byste určitě skvěle u státnic (i u magisterských).
Texty zde vkládám v podstatě jako referenční rámec k tomu, co implicitně ČEKÁME, že budou absolventi gymnázií (středních škol?) umět z českého jazyka (literaturu samozřejmě pomíjíme úplně).
K tomu je pandanem shrnutí úvodní kapitoly Štěpáníkovy Výuky češtiny mezi tradicí a inovací; nastiňuje, co je špatně obecně na výuce jazyka na základních školách (ale je to jiné na středních)?
A účelem je diskutovat o tom, co chcete, aby absolventi středních škol uměli. Jak toho chcete dosáhnout? Jak to vidíte? Připravte si několik argumentů, samozřejmě z různých stran, bude-li to třeba. Použijte buď tyto články, nebo Vaše osobní zkušenosti či představy.
ŠTĚPÁNÍK, Stanislav (2020) Výuka češtiny mezi tradicí a inovací, Academia Praha