Řikam, že jsem možná udělala hloupost, možná ne. Rozhodovala jsme se mezi řemeslem a telefonní ústřednou a protože vždycky jsem byla taková svérázná a vždycky jsme si řikala a já půjdu za tím, co mě se líbí, ne co se líbí rodičům nebo vychovatelkám, učitelkám. Rozhodla jsem se, že teda půjdu na řemeslo, záhy jsme tedy potom toho litovala a šla jsem na kartáčnici, kterou jsem se i vyučila, ale nebylo to moje hobby ani mě to moc nebavilo a stejně jsme si potom udělala telefónní kurz eště k tomu dál. No, tak potom, delších takových zdlouhavých cestách, a různých kurzech a dalších papírů, který jsme si musela samozřejmě vytvořit dělám sociální pracovnici pro nevidomý, to znamená, že se zaměřuju hlavně na nevidomý, pokud vim, pomůžu i samozřejmě jiným postižením, ale více vim asi o těch nevidomých v Tyflocentru a pak teda dělám i ve výrobním družstvu Karko, kde taky teda hlavně pomáhám nevidomým. 

Vstávám ve třičtvrtě na pět, než se teda dostanu do práce je třičtvrtě na šest, nebydlím daleko vod výrobního družstva, ale přesto už jsem nějaká pomalejší nebo mě to ňák nezapadá, vždycky se trošičku déle motám. Teďka jsme přestavoval byt, takže jsem trošičku byla taková rozházená, bydlela jsem u syna, ale zaplať pán Bůh, všechno mám za sebou. V šest hodin potom začínám teda ve výrobním družstvu Karko, kde teda procházím dílny a podle potřeby se ptám lidí, co potřebují. Někteří potřebují, abych si s nima pohovořila osobně, takže si je zavolám do místnosti, kde teda mám svoji kancelář, kde teda tyto jejich problémy řešíme. Pokud ne, musim se obracet dál, to znamená třeba na právníky, advokáty a tak dále. A pak tedy, protože tam nemám takový ňáky základní věci jako počítač a telefon, tak si přináším tuto práci sem dolů do Tyflocentra a tady jsem nápomocna, co je potřeba dál. To znamená, protože se tady dělají i volnočasové aktivity, cvičí se tady jóga, dělaj se tady besedy, tak pak vlastně pomáhám v těhletěch větších akcích, tady v Tyflocentru.