Michel Faber KvĂtek karmĂnovĂ˝ a bĂlĂ˝ Pøeložil a slovnĂèkem opatøil Viktor Janiš ARGO Michel Faber KvĂtek karmĂnovĂ˝ a bĂlĂ˝ Z anglickĂŠho originĂĄlu The Crimson Petal and the White, vydanĂŠho roku 2002 nakladatelstvĂm Canongate v Edinburghu, pøeložil Viktor Janiš Pøebal, grafickĂĄ Ăşprava a sazba Pavel RĂšt OdpovĂŹdnĂ˝ redaktor tištĂŹnĂŠ knihy Richard PodanĂ˝ Korektury Hana MusilovĂĄ PøĂprava elektronickĂ˝ch formĂĄtĂš Kosmas OdpovĂŹdnĂ˝ redaktor e-knihy Oldøich VĂĄgner E-knihu vydalo nakladatelstvĂ Argo, MilĂèova 13, 130 00 Praha 3, argo@argo.cz, www.argo.cz, roku 2014 jako svou 2468. publikaci ElektronickĂŠ vydĂĄnĂ prvnĂ ISBN 978-80-257-1326-6 (vĂĄz.) ISBN 978-80-257-1363-1 (e-kniha)Argo, 2014 The Crimson Petal and the White Copyright @ 2002 by Michel Faber Translation @ Viktor Janiš, 2014 Knihy je možno pohodlnĂŹ zakoupit v internetovĂŠm knihkupectvĂ www.kosmas.cz HledĂĄme dĂvky, co nezklamou, se srdcem, na nϞ je spoleh. ĂistĂŠ jak lilie – od kvĂŹtu až po to všechno tam dole. Milovat – to aÂť se nauèĂ: srdce si cenĂme u žen! Chcem ty, co zkonejšà v nĂĄruèà robĂĄtka i silnĂŠ muže. Jiskru a vtip – chytrou hlavièku? Ty mĂĄ rĂĄd jen jeden z mĂĄla. My dĂĄme vždy pøednost srdĂèkĂšm: po tĂŹch je poptĂĄvka stĂĄlĂĄ. – z bĂĄsnĂŹ „DĂvky, co nezklamou“ J. H. Gray, cca 1880 Obsah ĂĂST PRVNĂ. 7 V ulicĂch. 7 KAPITOLA PRVNĂ. 8 KAPITOLA DRUHĂ.. 26 KAPITOLA TĂETĂ. 51 KAPITOLA ĂTVRTĂ.. 73 KAPITOLA PĂTĂ.. 95 KAPITOLA ŠESTĂ.. 117 ĂĂST DRUHĂ.. 137 Ve vykøièenĂŠm domĂŹ. 137 KAPITOLA SEDMĂ.. 138 KAPITOLA OSMĂ.. 165 KAPITOLA DEVĂTĂ.. 190 KAPITOLA DESĂTĂ.. 217 KAPITOLA JEDENĂCTĂ.. 243 KAPITOLA DVANĂCTĂ.. 268 ĂĂST TĂETĂ. 293 V soukromĂ i na veøejnosti 293 KAPITOLA TĂINĂCTĂ.. 294 KAPITOLA ĂTRNĂCTĂ.. 321 KAPITOLA PATNĂCTĂ.. 347 KAPITOLA ŠESTNĂCTĂ.. 373 KAPITOLA SEDMNĂCTĂ.. 398 KAPITOLA OSMNĂCTĂ.. 422 KAPITOLA DEVATENĂCTĂ.. 445 KAPITOLA DVACĂTĂ.. 470 KAPITOLA JEDNADVACĂTĂ.. 494 ĂĂST ĂTVRTĂ.. 519 V kruhu rodinnĂŠm.. 519 KAPITOLA DVAADVACĂTĂ.. 520 KAPITOLA TĂIADVACĂTĂ.. 548 KAPITOLA ĂTYĂIADVACĂTĂ.. 575 KAPITOLA PĂTADVACĂTĂ.. 601 KAPITOLA ŠESTADVACĂTĂ.. 628 KAPITOLA SEDMADVACĂTĂ.. 651 KAPITOLA OSMADVACĂTĂ.. 676 ĂĂST PĂTĂ.. 700 V širĂŠm svĂŹtĂŹ. 700 KAPITOLA DEVĂTADVACĂTĂ.. 701 KAPITOLA TĂICĂTĂ.. 724 KAPITOLA JEDNATĂICĂTĂ.. 749 KAPITOLA DVAATĂICĂTĂ.. 775 KAPITOLA TĂIATĂICĂTĂ.. 799 KAPITOLA ĂTYĂIATĂICĂTĂ.. 824 KAPITOLA PĂTATĂICĂTĂ.. 851 PODĂKOVĂNĂ AUTORA.. 877 PODĂKOVĂNĂ PĂEKLADATELE.. 879 ĂĂST PRVNĂ V ulicĂch KAPITOLA PRVNĂ Pozor, kam šlapete. A buĂŻte ve støehu, ještĂŹ se vĂĄm to bude hodit. MĂŹsto, do nĂŹhož vĂĄs pøivĂĄdĂm, je rozlehlĂŠ a spletitĂŠ a vy jste v nĂŹm ještĂŹ nebyli. MožnĂĄ si pøedstavujete, že ho dobøe znĂĄte z jinĂ˝ch pøĂbĂŹhĂš, kterĂŠ jste èetli, ale ty pøĂbĂŹhy vĂĄm nadbĂhaly, vĂtaly vĂĄs jako pøĂtele, chovaly se k vĂĄm, jako byste sem patøili. VĂŹc se mĂĄ tak, že jste vetøelci z ĂşplnĂŹ jinĂŠho èasu a mĂsta. Když jsem poprvĂŠ zachytila våš pohled a vy jste se rozhodli jĂt se mnou, nejspĂš jste si mysleli, že sem prostĂŹ dorazĂte a udĂŹlĂĄte si pohodlĂ. A teĂŻ tu skuteènĂŹ jste a najednou vĂĄs nĂŹkdo v tøeskutĂŠm mrazu vede neproniknutelnou tmou, škobrtĂĄte po nerovnĂŠ ulici a nic nepoznĂĄvĂĄte. RozhlĂžĂte se doleva a doprava, mhouøĂte oèi proti ledovĂŠmu vĂŹtru, uvĂŹdomujete si, že jste vešli do neznĂĄmĂŠ ulice, dvou øad neosvĂŹtlenĂ˝ch domĂš plnĂ˝ch neznĂĄmĂ˝ch lidĂ. A pøece jste si mne nevybrali naslepo. Byla vzbuzena jistĂĄ oèekĂĄvĂĄnĂ. Upejpavost stranou: doufali jste, že uspokojĂm všechny vaše touhy, kterĂŠ jste ze samĂŠ plachosti nedokĂĄzali ani pojmenovat, anebo že si se mnou alespoò užijete. TeĂŻ vĂĄhĂĄte, poøåd se mĂŹ držĂte, ale mĂĄte nutkĂĄnĂ pustit se mne. Když jste se mĂŹ poprvĂŠ chopili, nenadĂĄli jste se, že budu tak tlustĂĄ, ani jste neoèekĂĄvali, že vĂĄs popadnu tak pevnĂŹ a rychle. Do tvåøà vĂĄs bodĂĄ dʚ se snĂŹhem, ostrĂŠ jehlièky tak mrazivĂŠ, až pĂĄlĂ, jako žhnoucĂ oharky ve vĂŹtru. Uši vĂĄs zaèĂnajĂ bolet. Ale nechali jste se svĂŠst na scestĂ a teĂŻ už je pozdĂŹ obrĂĄtit se zpĂĄtky. V tuhle hodinu je noc popelavĂĄ, èernošedĂĄ a tĂŠmÏø èitelnĂĄ, tak jako netknutĂŠ strĂĄnky spĂĄlenĂŠho rukopisu. KlopĂ˝tĂĄte kupøedu do oblåèkĂš vlastnĂho vydĂ˝chanĂŠho vzduchu, poøåd za mnou. DlažebnĂ kostky pod vašima nohama jsou mokrĂŠ a zaneøådĂŹnĂŠ, vzduch je mrazivĂ˝, kyselĂ˝ a pĂĄchne po alkoholu a zvolna se rozklĂĄdajĂcĂm trusu. OpodĂĄl se ozĂ˝vajĂ opileckĂŠ hlasy, tĂŹch pĂĄr zaslechnutĂ˝ch slov ovšem neznĂ jako peèlivĂŹ vybranĂ˝ ĂşvodnĂ proslov velkĂŠho romantickĂŠho dramatu; spĂš si snažnĂŹ pøejete, aby se ten halas už dĂĄl nepøibližoval. HlavnĂ postavy tohoto pøĂbĂŹhu, s nimiž se chcete dĂšvĂŹrnĂŹ seznĂĄmit, stĂĄle zĂšstĂĄvajĂ daleko. NeèekajĂ na vĂĄs; nic pro nĂŹ neznamenĂĄte. Jestli si myslĂte, že kvĂšli vĂĄm vstanou z vyhøåtĂ˝ch postelĂ a pĂšjdou vĂĄm tĂŹch nĂŹkolik mil naproti, pak se mĂ˝lĂte. MožnĂĄ vĂĄs tedy napadne: proè jsem vĂĄs sem pøivedla? Proè otĂĄlĂm a neseznĂĄmĂm vĂĄs s lidmi, o kterĂ˝ch jste si mysleli, že je brzy uvidĂte? OdpovĂŹĂŻ je jednoduchĂĄ: jejich služebnictvo by vĂĄs nepustilo dovnitø. ChybĂ vĂĄm ty sprĂĄvnĂŠ znĂĄmosti, a proto jsem vĂĄs sem zavedla: abyste je zĂskali. Osoba, kterĂĄ nic neznamenĂĄ, vĂĄs musĂ pøedstavit èlovĂŹku, kterĂ˝ skoro nic neznamenĂĄ, a tento èlovĂŹk dalšĂmu a tak dĂĄle a tak podobnĂŹ, až nakonec mڞete pøekroèit prĂĄh a už skoro patøĂte do rodiny. Proto jsem vĂĄs pøivedla sem do Church Lane ve ètvrti St Giles: našla jsem pro vĂĄs toho pravĂŠho. MusĂm vĂĄs ale pøedem varovat, že vĂĄs pøedstavuji na samĂŠm spoleèenskĂŠm dnĂŹ, poslednĂm z poslednĂch. Od bohatstvĂ Bedford Square a BritskĂŠho muzea jsme možnĂĄ jen pĂĄr set metrĂš, ale dĂŹlĂ nĂĄs od nĂŹj New Oxford Street jako øeka pøĂliš širokĂĄ, než aby se dala pøeplavat, a vy jste na špatnĂŠ stranĂŹ. Ujišuji vĂĄs, že princ velšskĂ˝ si nikdy nepotøåsl rukou s obyvateli tĂŠto ulice, dokonce tu nikomu ani letmo nepokĂ˝vl hlavou, ba ani pod plåštĂkem noci nevyzkoušel zdejšà prostitutky. VždyÂť i když v Church Lane žije vĂc nevĂŹstek než takøka v kterĂŠkoli jinĂŠ ulici v LondĂ˝nĂŹ, jejich Ăşroveò neodpovĂdĂĄ nĂĄrokĂšm urozenĂ˝ch pĂĄnĂš. Pro znalce je koneckoncĂš žena mnohem vĂc než mršina, ti vĂĄm neprominou, že postele tu jsou špinavĂŠ, pokoje bĂdnĂŹ vybavenĂŠ, krby vychladlĂŠ a že venku neèekajĂ drožky. ZkrĂĄtka a dobøe, tohle je ĂşplnĂŹ jinĂ˝ svĂŹt, tady je blahobyt cizokrajnĂ˝m snem, stejnĂŹ vzdĂĄlenĂ˝m jako hvĂŹzdy. Church Lane se øadĂ k tĂŹm ulicĂm, kde i koèky jsou z nedostatku masa vyzĂĄblĂŠ a oèi majĂ zapadlĂŠ, je z tĂŹch ulic, kde byste muže, kteøà se oznaèujĂ za dĂŹlnĂky, jen tϞko zastihli pøi dĂŹlnĂŠ prĂĄci a kde takzvanĂŠ pradleny jen zøĂdkakdy perou prĂĄdlo. DobrodĂŹjovĂŠ tu nemohou vykonat žådnĂŠ dobrodinĂ, mĂstnĂ je odsud vyženou, aÂť si jdou po svĂ˝ch se zoufalstvĂm v srdci a s lejnem na botĂĄch. VzorovĂĄ ubytovna pro potøebnĂŠ chudĂŠ, již tu pøed dvaceti lety otevøeli za velkĂ˝ch filantropickĂ˝ch fanfĂĄr, dĂĄvno upadla do rukou osob špatnĂŠ povĂŹsti a hrozivĂŹ zchĂĄtrala. Z ostatnĂch, vĂŹkovitĂŹjšĂch domĂš èišà podzemnĂ chlad, pøestože jsou dvĂŹ až tøi podlažà vysokĂŠ – jako kdyby je vykopali z hlubokĂŠ jĂĄmy, jako by šlo o rozklĂĄdajĂcĂ se archeologickĂŠ pozĂšstatky ztracenĂŠ civilizace. StaletĂŠ budovy se opĂrajĂ o berle z železnĂŠho potrubĂ; na rozpraskanĂĄ a zvetšelĂĄ mĂsta jim majitelĂŠ pøiklĂĄdajĂ lÊèivĂŠ obklady ze štuku, ovinujĂ je smyèkami prĂĄdelnĂch šòÚr, flikujĂ je hnijĂcĂm døevem. Støechy splĂ˝vajĂ v jednu velkou blĂĄznivou zmĂŹÂť, hornĂ okna jsou popraskanĂĄ a zaèernalĂĄ jako cihlovĂŠ zdivo a obloha nad nimi, na pohled pevnĂŹjšà než vzduch, tvoøà klenutĂ˝ strop pøipomĂnajĂcĂ sklenĂŹnou støechu tovĂĄrny èi nĂĄdražà – kdysi dĂĄvno byla jasnĂĄ a prĂšzraènĂĄ, dnes je zataženĂĄ špĂnou. Jenže vy jste dorazili za deset minut tøi uprostøed mrazivĂŠ listopadovĂŠ noci, a tak nemĂĄte chuÂť kochat se vĂ˝hledem. Ze všeho nejdøĂv musĂte vymyslet, jak uniknout chladu a tmĂŹ, abyste se mohli stĂĄt jednĂm z nĂĄs, což jste si slibovali už od prvnĂho doteku se mnou. Krom slabĂŠho svitu plynovĂ˝ch lamp pouliènĂho osvĂŹtlenĂ na vzdĂĄlenĂ˝ch nĂĄrožĂch ulice nevidĂte v Church Lane jedinĂŠ svĂŹtlo, ale to proto, že vaše oèi pøivykly vĂ˝mluvnĂŹjšĂm znĂĄmkĂĄm bdĂŹnĂ, než se lze nadĂt od chabĂŠ zåøe dvou svĂèek za ukoptĂŹnĂ˝mi okennĂmi tabulkami. PøichĂĄzĂte ze svĂŹta, kde lze tmu vyhnat jedinĂ˝m zmåèknutĂm vypĂnaèe, ale život dokåže rozdat karty i jinak. Mڞe se stĂĄt, že nebudete mĂt ruku plnou trumfĂš. PojĂŻte se mnou do mĂstnosti, kde se svĂtĂ. Dovolte mi, abych vĂĄs protĂĄhla dovnitø zadnĂm vchodem, nechte se vĂŠst stĂsnĂŹnou chodbou, kterĂĄ èpĂ po mokvajĂcĂm koberci a špinavĂŠm prĂĄdle. Dovolte mi, abych vĂĄs uchrĂĄnila pøed zimou. VyznĂĄm se tu. Na tĂŹch schodech dejte pozor, kam šlapete; nĂŹkterĂŠ jsou shnilĂŠ. VĂm kterĂŠ; vÏøte mi. Došli jste tak daleko, proè tedy nezajĂt o kousek dĂĄl? TrpĂŹlivost je ctnost a bude bohatĂŹ odmĂŹnĂŹna. PøirozenĂŹ – jĂĄ jsem se o tom nezmĂnila? – vĂĄs teĂŻ opustĂm. Ano, bohužel je tomu tak. Ale zanechĂĄm vĂĄs v dobrĂ˝ch rukou, vĂ˝bornĂ˝ch rukou. Tady, v tĂŠ svĂŹtnièce v podkrovĂ, navåžete prvnĂ dĂšvĂŹrnĂŹjšà znĂĄmost. Je to milĂĄ dušinka; bude se vĂĄm lĂbit. A jestli ne, zas tolik na tom nesejde: jakmile vĂĄs navede na sprĂĄvnou cestu, mڞete jĂ beze všeho dĂĄt vale. Za pĂŹt let, co se protloukĂĄ svĂŹtem, se nedostala ani na dohled dĂĄmĂĄm a pĂĄnĂšm, mezi nimiž se budete pozdĂŹji pohybovat; pracuje, žije a dozajista i umøe v Church Lane, napevno uvĂĄzanĂĄ k tomuhle slumu. Tak jako mnoho prostĂ˝ch žen, obzvlåštĂŹ prostitutek, se jmenuje Caroline a zastihnete ji, jak døepĂ nad velkou keramickou mĂsou po okraj naplnĂŹnou vlažnĂ˝m roztokem vody, kamence a sĂranu zineènatĂŠho. Improvizovanou štĂŹtkou, pozĂšstĂĄvajĂcĂ z døevĂŹnĂŠ lžĂce omotanĂŠ starĂ˝m obvazem, se teĂŻ pokoušà otrĂĄvit, vysĂĄt èi jinak znièit to, co jĂ dovnitø vpravil muž, s nĂmž jste se tĂŹsnĂŹ minuli. Caroline štĂŹtku znovu a znovu namåèà a voda je èĂm dĂĄl zkalenĂŹjšà – což je pro ni jasnĂŠ znamenĂ, že sĂŠmĂŹ toho chlapa se hemžà uvnitø mĂsy, a ne v nĂ. Jak se utĂrĂĄ lemem dlouhĂŠ košile, povšimne si, že svĂŹtlo obou svĂèek slĂĄbne: jedna z nich už nenĂ vĂc než blikotajĂcĂ pahĂ˝l. ZapĂĄlĂ novou? Nu, to zĂĄležà na tom, kolik je hodin, a Caroline nemĂĄ hodiny – ostatnĂŹ jako valnĂĄ vĂŹtšina lidĂ v Church Lane. Jen pĂĄr lidĂ vĂ, jakĂ˝ rok se pĂše, nebo dokonce tušĂ, že mĂŹlo uplynout osmnĂĄct a pĂšl stoletĂ od tĂŠ chvĂle, co jednoho židovskĂŠho buøièe odvlekli na popravištĂŹ za rušenĂ veøejnĂŠho poøådku. V tĂŠhle ulici nechodĂ lidĂŠ spĂĄt v nĂŹjakou danou hodinu, ale když se zpijĂ ginem, nebo když jsou tak vyèerpanĂ, že už nemajĂ sĂlu dĂĄl nĂŹkomu ubližovat. V tĂŠhle ulici se lidĂŠ budĂ, když opium v cukrovĂ˝ch vodièkĂĄch pøestane držet jejich chudinky dĂŹti v limbu. V tĂŠhle ulici se slabšà povahy odplazĂ do postele hned po zĂĄpadu slunce, ležà a poslouchajĂ krysy. Do tĂŠto ulice dolĂŠhajĂ kostelnĂ zvony a stĂĄtnĂ fanfĂĄry jen velmi, velmi slabĂŹ. Caroline mĂsto hodin posloužà zataženĂĄ obloha a jejĂ svĂŹtĂŠlkujĂcĂ obsah. Slova „tøi hodiny rĂĄno“ jsou pro ni možnĂĄ bezobsažnĂĄ, zato dokonale rozumĂ postavenĂ mĂŹsĂce oproti domĂšm na protĂŹjšà stranĂŹ ulice. ChvĂli se u okna snažà prohlĂŠdnout skrz tabulky potaženĂŠ zmrzlou špĂnou, pak zakroutĂ klièkou a jemnĂ˝m tlakem okno otevøe. HlasitĂŠ prasknutĂ ji na okamžik vydĂŹsĂ, jestli snad nerozbila sklo, ale to se jen lĂĄme led. Jeho støepinky se sypou dolĂš na ulici. Tentýž vĂtr, od kterĂŠho led tak ztvrdl, teĂŻ zaĂştoèà na Carolinino polonahĂŠ tĂŹlo v dychtivĂŠ snaze zmrazit lesklĂŠ kapièky potu na husĂ kڞi jejĂho òadra v blyštivou jinovatku. Caroline uchopĂ roztøepenĂ˝ lĂmec volnĂŠ košilky do ruky, zatne ji v pĂŹst a pøitĂĄhne si ji tĂŹsnĂŹ až ke krku. CĂtĂ, jak jĂ tvrdne bradavka pøitisknutĂĄ na pøedloktĂ. Venku vlĂĄdne takøka naprostĂĄ tma, neboÂť nejbližšà kandelĂĄbr stojà šest domĂš od nĂ. DlåždĂŹnĂ Church Lane již nenĂ jako pocukrovanĂŠ, v plĂskanici se snĂŹhovĂ˝ poprašek rozpustil, takže dole zĂšstaly hrudky a chuchvalce bøeèky, kterĂŠ v nažloutlĂŠm pøĂsvitu plynovĂ˝ch lamp pøipomĂnajĂ monstrĂłznĂ vĂ˝rony semene. Všechno ostatnĂ je èernĂŠ. A vy stojĂte se zatajenĂ˝m dechem za nĂ a svĂŹt tam venku vĂĄm pøipadĂĄ opuštĂŹnĂ˝. Ale Caroline vĂ, že dalšà holky jako ona jsou ještĂŹ vzhĂšru, stejnĂŹ jako pobertovĂŠ, stråžnĂ a chmatĂĄci, i blĂzkĂĄ lĂŠkĂĄrna mĂĄ otevøeno, kdyby snad nĂŹkdo potøeboval laudanum. Na ulicĂch jsou poøåd opilci, kteøà buĂŻ usnuli s nedozpĂvanou pĂsnièkou na rtech, nebo prĂĄvĂŹ umĂrajĂ zimou, a ano, je dokonce možnĂŠ, že tu obchĂĄzĂ nĂŹjakĂ˝ chlĂpnĂk a hledĂĄ lacinou holku. Caroline zvažuje, že se obleèe, vezme si šålu a zkusà štĂŹstĂ v pøilehlĂ˝ch ulicĂch. MĂĄ hluboko do kapsy, protože vĂŹtšinu dne prospala a pak si nechala ujĂt navnadĂŹnĂŠho zĂĄjemce – nezamlouval se jĂ jeho kukuè, pøipadal jĂ jako syfilitik. TeĂŻ lituje, že ho nechala jĂt. Už mohla dĂĄvno vĂŹdĂŹt, že nemĂĄ cenu èekat na bezchybnĂŠho chlapa. Na druhou stranu, kdyby mĂŹla znovu vyrazit, musela by zapĂĄlit dalšà dvĂŹ svĂèky, svĂŠ poslednĂ. MusĂ vzĂt v potaz i nevlĂdnĂŠ poèasĂ: pøi tĂŹch prostocvicĂch v posteli se èlovĂŹk pĂŹknĂŹ rozehøeje a pak vyjde ven a celĂ˝ zase prochladne; kdysi dĂĄvno ji jeden medik pøi natahovĂĄnĂ kalhot upozornil, že takhle se dĂĄ chytnout zĂĄpal plic. Caroline mĂĄ ze zĂĄpalu plic nahnĂĄno, i když si ho plete s cholerou a myslĂ si, že kdyby kloktala gin s bromidem, mĂŹla by slušnou šanci pøežĂt. Jacka Rozparovaèe se bĂĄt nemusĂ, na nĂŹj je ještĂŹ ètrnĂĄct let èas a do tĂŠ doby, než pøijde na scĂŠnu, sejde ze svĂŹta vĂce èi mĂŠnĂŹ pøirozenou cestou. A on se do St Giles stejnĂŹ nebude obtϞovat. Jak jsem vĂĄs už upozoròovala, seznamuji vĂĄs se spoleèenskou spodinou. ObzvlåštĂŹ jedovatĂ˝ poryv vĂŹtru pøinutĂ Caroline zabouchnout okno a zase se neprodyšnĂŹ uzavøĂt v krabicovitĂŠm pokojĂku, kterĂ˝ nenĂ jejĂ a jejž si pøesnĂŹ vzato ani nepronajĂmĂĄ. A protože nechce bĂ˝t za lĂnou couru, ze všech sil se snažà pøedstavit si, jak venku kråèà s tajuplnĂ˝m vĂ˝razem, zkoušà si ve fantazii zhmotnit potenciĂĄlnĂho kunèafta, kterĂ˝ vystoupĂ ze tmy a øekne jĂ, že jĂ to slušĂ. NepøipadĂĄ jĂ to pravdĂŹpodobnĂŠ. Caroline si promne tvåø hrstĂ svĂ˝ch vlasĂš, vlasĂš tak hustĂ˝ch a èernĂ˝ch, že je s obdivem hladĂ i ti nejvĂŹtšà hrubiĂĄni. Jsou velmi jemnĂŠ, dĂ˝chĂĄ z nich teplo a jejich dotyk na tvåøĂch a oènĂch vĂèkĂĄch je pøĂjemnĂ˝. Když ale ruce odtĂĄhne, zjistĂ, že jedna svĂèka utonula v loužièce loje, zatĂmco ta druhĂĄ se stĂĄle ještĂŹ snažà udržet planoucĂ hlavièku nad nĂ. MusĂ si pøiznat, že den skonèil a vĂc si toho dnes nevydĂŹlĂĄ. V rohu jinak prĂĄzdnĂŠ mĂstnosti stojĂ proleželĂĄ, zkrabacenĂĄ a rozklĂženĂĄ postel pøipomĂnajĂcĂ obvĂĄzanou konèetinu, jĂž kdosi nemoudøe a nevybĂravĂŹ zaèal vytĂrat špinavou podlahu. KoneènĂŹ pøišel èas využĂt tĂŠto postele ke spĂĄnku. Caroline velmi opatrnĂŹ vklouzne pod peøinu, tak aby podpatky neprotrhla oslizlĂŠ prostĂŹradlo. Boty si zuje pozdĂŹji, až jĂ bude tepleji a pøestane se jĂ pøĂèit pomyšlenĂ na to, jak bude muset rozepnout ty dlouhĂŠ øady knoflĂkĂš. Knot zbĂ˝vajĂcĂ svĂèky se utopĂ døĂv, než se nad nĂŹj staèà naklonit a sfouknout ho. Caroline spoèine hlavou na polštåøi pĂĄchnoucĂm po alkoholu a mnoha a mnoha èelech. Už se nemusĂte schovĂĄvat. UdĂŹlejte si pohodlĂ, v pokoji koneckoncĂš panuje naprostĂĄ tma a tak to takĂŠ zĂšstane až do vĂ˝chodu slunce. Kdyby se vĂĄm chtĂŹlo, mohli byste dokonce zariskovat a pøilehnout ke Caroline, protože spĂ, jako by ji do vody hodil, a nevnĂmala by vĂĄs – jen byste se jĂ nesmĂŹli dotknout. No tak, nic vĂĄm nebrĂĄnĂ. TeĂŻ už spĂ. ZvednĂŹte pøikrĂ˝vku a polehouèku vklouznĂŹte za nĂ. NevadĂ, jestli jste žena: v tĂŠhle dobĂŹ spolu ženy spĂ zcela bϞnĂŹ. A jestli jste muž, tak na tom sejde ještĂŹ mĂŠnĂŹ: už tu pøed vĂĄmi ležely stovky jinĂ˝ch. VstĂĄt byste mĂŹli nĂŹjakou tu chvilku pøed rozednĂŹnĂm, dokud Caroline ještĂŹ spĂ vedle vĂĄs a ve svĂŹtnici je mimo postel jen o trošièku menšà zima než venku. Ne že bych zapomĂnala na to, že vĂĄs èekĂĄ dlouhĂĄ a nĂĄroènĂĄ cesta, ale Caroline sebou za chvilièku pøi probuzenĂ divoce škubne a bude nejlepšĂ, když v tom okamžiku nebudete ležet hned vedle nĂ. Využijte pøĂležitosti k tomu, abyste si tenhle pokojĂk vryli do pamĂŹti: jeho neutϚenĂŠ rozmĂŹry, zprohĂ˝banou navlhlou døevĂŹnou podlahu, strop zèernalĂ˝ èmoudem svĂèek i to, jak èpĂ po vosku, semeni a zatuchlĂŠm potu. Je potøeba, abyste si to vtiskli do pamĂŹti, nebo to zapomenete, jakmile se propracujete do jinĂ˝ch, lepšĂch mĂstnostĂ, kterĂŠ vonĂ po potpourri, peèenĂŠm jehnÏèĂm a kouøi doutnĂkĂš; do velkĂ˝ch pokojĂš s vysokĂ˝mi stropy, kterĂŠ jsou stejnĂŹ zdobnĂŠ jako vzory na jejich tapetĂĄch. Naslouchejte slabounkĂŠmu neklidnĂŠmu šramocenĂ pod podlažnĂ lištou, tichĂŠmu, zpola pobavenĂŠmu mumlĂĄnĂ Caroline ze sna… Ze spĂĄnku Caroline probudĂ pøĂšernĂŠ zaskøĂpĂĄnĂ, když cosi velkĂŠho z kovu a døeva neslavnĂŹ narazĂ do kamene. V hrĂšze vyskoèà z postele a vymrštĂ pøikrĂ˝vku do vzduchu, až to vypadĂĄ, jako by prudce zamĂĄvala køĂdly. SkøĂpĂŹnĂ se nese ulicĂ ještĂŹ nĂŹkolik dalšĂch vteøin a pak pøejde v již mĂŠnĂŹ dĂŹsivĂ˝ hluk: ržånĂ a nadĂĄvky. Caroline teĂŻ stojĂ u okna, jako takøka všichni ostatnĂ obyvatelĂŠ Church Lane. RozrušenĂŹ a zĂĄroveò popletenĂŹ mžourĂĄ do šera a snažà se vypĂĄtrat stopy po neštĂŹstĂ. U svĂŠho prahu nic takovĂŠho nenajde, ale dĂĄl v ulici, skoro u nĂĄrožà ozåøenĂŠho lampou, se poøåd ještĂŹ otøåsĂĄ a tøĂštĂ vrak dvoukolĂŠ drožky, z nĂŹhož se koèà snažà vyprostit vydϚenĂŠho konĂŹ. Ve vĂ˝hledu Caroline brĂĄnĂ tma i vzdĂĄlenost, rĂĄda by se tedy z okna vyklonila ještĂŹ vĂc, ale poryvy ledovĂŠho vĂŹtru ji zaženou zpĂĄtky do pokoje. TĂĄpavĂŹ zaène hledat šaty, pod rozhĂĄzenou pøikrĂ˝vkou, pod postelĂ, nebo kam je vlastnĂŹ jejĂ poslednĂ zĂĄkaznĂk skopl. (BrĂ˝le by se jĂ våžnĂŹ hodily. Nikdy žådnĂŠ mĂt nebude. Ăas od èasu na blešĂm trhu na nĂŹjakĂŠ narazĂ, vyzkoušà si je, ale i když odhlĂŠdne od poškrĂĄbanĂ˝ch skel, jejĂm oèĂm nikdy ĂşplnĂŹ nevyhovujĂ.) Když se vrĂĄtĂ k oknu, nabalenĂĄ a zcela probuzenĂĄ, leccos se už staèilo sebĂŹhnout. U trosek postĂĄvĂĄ nĂŹkolik stråžnĂkĂš s lucernami. Na povoz prĂĄvĂŹ naklĂĄdajĂ nĂŹjakĂ˝ velkĂ˝ pytel, nebo možnĂĄ lidskĂŠ tĂŹlo. Koèà již odmĂtl nĂŹkolikero nabĂdek, aÂť si vleze dovnitø, a mĂsto toho kroužà kolem svĂŠho pøevrĂĄcenĂŠho vozidla a tu a tam za nĂŹj zatahĂĄ, jako by zkoušel, jak moc se ještĂŹ mڞe rozpadnout. Jeho kÚò, kterĂ˝ se už uklidnil, teĂŻ oèichĂĄvĂĄ zadky dvou klisen zapøaženĂ˝ch k policejnĂmu povozu. Za pĂĄr minut, když se nad St Giles zaène zvedat bledĂŠ slunce, je hotovo všechno, naè staèily lidskĂŠ sĂly. ÂŽivĂ i mrtvĂ se už odploužili pryè a rozbitou drožku nechali bĂ˝t. RoztøĂštĂŹnĂŠ loukotĂŹ a Ăşlomky skla v rĂĄmu okna visĂ zcela nehnutĂŹ. Jak tak pokradmu nahlĂžĂte Caroline pøes rameno, možnĂĄ si myslĂte, že už tam nenĂ nic k vidĂŹnĂ, ale ona dĂĄl uhranutĂŹ zĂrĂĄ, lokty se opĂrĂĄ o parapet, ramena se jĂ ani nepohnou. Už se nedĂvĂĄ na ponièenou drožku; jejĂ pozornost nynĂ poutajĂ fasĂĄdy protĂŹjšĂch domĂš. Ve všech oknech jsou vidĂŹt tvåøe. TichĂŠ tvåøe dĂŹtĂ, jednotlivĂŹ zarĂĄmovanĂŠ nebo nahrnutĂŠ v malĂ˝ch skupinkĂĄch jako ušpinĂŹnĂŠ cukrovinky v zavøenĂŠm krĂĄmĂŹ. HledĂ dolĂš na zdemolovanou drožku a èekajĂ. A pak, jako by se vespolek dohodly, kolik vteøin musĂ uplynout od tĂŠ doby, co se koèà ztratil za rohem, ty bĂlĂŠ tvåøièky najednou zmizĂ. Dole se rozletĂ dveøe a z nich rychle jako krysy vybĂŹhnou dva uliènĂci. Jeden mĂĄ na sobĂŹ jen boty svĂŠho otce, roztrhanĂŠ kalhoty po kolena a velkou šålu, druhĂ˝ zase bϞà bosky, v noènĂ košili a svrchnĂku. Ruce i nohy majĂ hnĂŹdĂŠ a ztvrdlĂŠ jako psĂ pracky; špatnĂŠ zachĂĄzenĂ se na jejich dĂŹtskĂŠm vzezøenĂ ošklivĂŹ podepsalo. Jdou po kڞi a kostech drožky a nedĂŹlajĂ s tĂm žådnĂŠ cavyky: na zmrzaèenĂŠ vozidlo zaĂştoèà s klukovskĂ˝m nadšenĂm. MalĂ˝ma ruèièkama vytrhajĂ z prasklĂŠho kola loukotĂŹ a použijĂ je jako dlĂĄta a påèidla. KovovĂŠ lemovĂĄnĂ a lišty jedna po druhĂŠ praskajĂ a jsou odpåèeny; kluci bušà i do lamp a kulovĂ˝ch klik, tahajĂ za nĂŹ a kroutĂ jimi. Z jinĂ˝ch ušpinĂŹnĂ˝ch dveøà se noøà dalšà dĂŹti, i ty si chtĂŹjĂ ukoøistit svĂšj dĂl. Ty, co majĂ rukĂĄvy, si je vykasajĂ, ty bez nich se bez prodlenĂ pustĂ do prĂĄce. Vzdor silnĂ˝m rukĂĄm a svraštĂŹlĂ˝m srostlĂ˝m oboèĂm nenĂ ani jednomu vĂc než osm nebo devĂŹt; pøestože všichni tĂŹlesnĂŹ zdatnĂ obyvatelĂŠ Church Lane jsou vzhĂšru, na oèesĂĄnĂ drožky zbĂ˝vajĂ jen tyto mladšà dĂŹti. Všichni ostatnĂ jsou buĂŻ opilĂ, nebo se pøipravujĂ na den plnĂ˝ prĂĄce a na dlouhou cestu tam, kde se snad dĂĄ sehnat. Brzy se po drožce hemžà samĂ nehodnĂ chudĂ a všichni se snažà urvat nĂŹco cennĂŠho. A cennĂŠ je prakticky všechno, neboÂť drožka je vozidlo navrženĂŠ pro kastu o mnoho vyššà než ta jejich. PostavenĂĄ je z tak vzĂĄcnĂ˝ch materiĂĄlĂš jako železo, mosaz, kvalitnĂ suchĂŠ døevo, kڞe, sklo, plst, drĂĄty a provaz. Dokonce i z polstrovĂĄnĂ sedadel se dajĂ vyrobit polštåøe nesrovnatelnĂŹ pohodlnĂŹjšà než srolovanĂ˝ pytel od brambor. DĂŹti mlèky a podle toho, co majĂ za nĂĄstroje a za obutĂ, bušà kladivy a dlabou, trhajĂ a odkopĂĄvajĂ, v ulièce se v tom nevlĂdnĂŠm poèasĂ zvuky jejich poèĂnĂĄnĂ suše odråžejĂ ozvĂŹnou a kostra drožky se na dlåždĂŹnĂ otøåsĂĄ. Všichni vĂŹdĂ, že jim nebude pøåno moc èasu, nakonec ho ale majĂ ještĂŹ mĂŠnĂŹ, než èekali. Sotva patnĂĄct minut potĂŠ, co se prvnĂ uliènĂci sesypali na vrak, se zpoza rohu vynoøà robustnĂ pivovarskĂ˝ valnĂk taženĂ˝ dvĂŹma koòmi a s rachotem se rozjede ulièkou. Neveze se na nĂŹm nic než koèà a jeho tøi svalnatĂ druzi. VĂŹtšina dĂŹtĂ hned upaluje domĂš s nĂĄruèemi polĂĄmanĂŠ koøisti, ty nejtroufalejšà vydržà ještĂŹ dalšĂch pĂĄr vteøin, dokud je rozzlobenĂŠ vĂ˝køiky „VypadnĂŹte!“ a „ZlodĂŹji!“ nezaženou na ĂştĂŹk. Když valnĂk zastavĂ u trosek, Church Lane je zase prĂĄzdnĂĄ, fasĂĄdy domĂš nevinnĂŠ a stinnĂŠ, jejich okna plnĂĄ tvåøĂ. Ătyøi muži vystoupĂ a pomalu po smĂŹru i proti smĂŹru hodinovĂ˝ch ruèièek obchĂĄzejĂ kolem drožky, protahujĂ mohutnĂŠ ruce a napøimujĂ masitĂĄ ramena. Pak na znamenĂ koèĂho uchopĂ vrak každĂ˝ za jeden roh a s hekĂĄnĂm ho zvednou na valnĂk. ZĂšstane na nĂŹm stĂĄt vĂcemĂŠnĂŹ rovnĂŹ, neboÂť obĂŹ kola drožky padla za obĂŹÂť rabovĂĄnĂ. Se sbĂrĂĄnĂm menšĂch trosek se nikdo nezdržuje. Koèà bièem popožene oba konĂŹ, ti si odfrknou, až jim od nozder odlĂŠtnou sloupce pĂĄry, tøi pomocnĂci naskoèà a chytnou se za potluèenou drožku. Koèà na mrchožrouty za okny ještĂŹ zahrozĂ pĂŹstĂ a zaøve: „Todle byl mĂšj život!“ a pak se i on vyhoupne nahoru a nechĂĄ se odvĂŠzt. Jeho melodramatickĂŠ gesto na nikoho dojem neudĂŹlĂĄ. LidĂŠ z Church Lane v nĂŹm vidà šastlivce, kterĂ˝ pøežil, a mĂŹl by tudĂž bĂ˝t ještĂŹ vdÏènĂ˝. Pod vzdalujĂcĂm se hrkotajĂcĂm valnĂkem se totiž odkrĂ˝vĂĄ obrazec ze stružek krve rozlezlĂ˝ch mezi koèièĂmi hlavami, kterĂ˝ pøipomĂnĂĄ klikatĂŹ rozrostlĂŠ karmĂnovĂŠ bĂ˝lĂ. Ze svĂŠho mĂsta vidĂte, jak se Caroline znechucenĂŹ rozklepe od lopatek dolĂš: krev nemڞe ani vystĂĄt, nikdy ji nesnesla. Na chvilièku to vypadĂĄ, že se od okna odvrĂĄtĂ, ale pak se rĂĄznĂŹ otøese, aby zahnala husĂ kڞi, a znovu se naklonĂ dopøedu. ValnĂk je pryè a tu a tam se v ulici rozlĂŠtajĂ dveøe a z nich vylĂŠzajĂ postavy. TentokrĂĄt to nejsou dĂŹti, ale dospĂŹlĂ – tedy ty otrlĂŠ duše, kterĂ˝m je už vĂc než deset. Ti, kdo nemajĂ tak naspĂŹch – lepiè plakĂĄtĂš, metaø a ten chlĂĄpek, co prodĂĄvĂĄ papĂrovĂŠ vĂŹtrnĂèky – se pøišourajĂ podĂvat se na kaluž krve; ostatnĂ chvĂĄtajĂ kolem a za chĂšze si ještĂŹ utahujà šåly a šåtky kolem vychrtlĂ˝ch krkĂš a ztϞka polykajĂ poslednĂ drobeèky snĂdanĂŹ. Pro zamĂŹstnance tovĂĄren a krejèovskĂ˝ch dĂlen znamenĂĄ pozdnĂ pøĂchod okamžitĂŠ propuštĂŹnĂ a ti, co se dĂĄvajĂ najĂmat na pøĂležitostnĂŠ prĂĄce, zase nechtĂŹjĂ promarnit pøĂležitost a nechat se spolu s dalšĂmi padesĂĄti lidmi odmĂtnout, když ti nejzdatnĂŹjšà už byli vybrĂĄni. Caroline se znovu oklepe; tentokrĂĄt ji však zamrazila dĂĄvnĂĄ vzpomĂnka. Ona totiž k tĂŹm otrokĂšm kdysi patøila, každĂŠ rĂĄno spĂŹchala do šedĂŠho rozbøesku, každĂ˝ veèer breèela vyèerpĂĄnĂm. Dokonce i dnes, když se hodnĂŹ opije a spĂ pøĂliš tvrdĂŹ, ji èas od èasu hrubĂĄ sĂla zvyku probudĂ pøesnĂŹ naèas, aby to stihla do tovĂĄrny. ĂzkostnĂŹ a ještĂŹ v polospĂĄnku se vykulĂ z postele až na holou podlahu, tak jak to kdysi dĂŹlĂĄvala. Teprve až když se odplazĂ k židli, pøes niž by mĂŹla bĂ˝t pøehozena pøipravenĂĄ bavlnĂŹnĂĄ halena, a nenajde ji tam, koneènĂŹ si uvĂŹdomĂ, kĂ˝m a èĂm se stala, a zase si zaleze zpĂĄtky do teplĂŠ postele. Dnes ji ale nehoda vyburcovala tak rĂĄznĂŹ, že zatĂm nemĂĄ cenu snažit se znovu usnout. Mڞe to zkusit odpoledne – nebo spĂš by to mĂŹla zkusit odpoledne, jinak by se jĂ taky mohlo stĂĄt, že v noci usne vedle nĂŹjakĂŠho chrĂĄpajĂcĂho idiota. Soulož nic neznamenĂĄ, ale když si nechĂĄte chlapa jedinou noc v posteli, hned si zaène myslet, že si k vĂĄm mڞe pøivĂŠst svĂŠho psa i holuby. Povinnosti, povinnosti. PoøådnĂŹ se vyspat, nezapomenout se uèesat, omĂ˝t se po každĂŠm chlapovi: takovĂŠ vĂŹci nesmĂ v souèasnĂŠ dobĂŹ zanedbĂĄvat. V porovnĂĄnĂ s tϞkostmi, kterĂŠ kdysi zakoušela spolu s dalšĂmi tovĂĄrnĂmi otroky, to nenĂ nic hroznĂŠho. A co se prĂĄce týèe, inu… nenĂ tak špinavĂĄ jako v tovĂĄrnĂŹ, ani tak nebezpeènĂĄ, ani tak jednotvĂĄrnĂĄ. Svou nesmrtelnou duši zaprodala za prĂĄvo poležet si o pracovnĂm dni rĂĄno v posteli a vstĂĄvat, kdy se jĂ sakra zlĂbĂ. Caroline stojĂ u okna a dĂvĂĄ se, jak Nellie GriffithsovĂĄ a starĂĄ panĂ MulvaneyovĂĄ klušou do tovĂĄrny na džem. Ty ošklivĂŠ bĂĄby jsou na tom bledĂŹ: za pakatel døou od nevidĂm do nevidĂm v tom dusivĂŠm horku a pak pøijdou domĂš, kde je opilĂ manželovĂŠ zmlĂĄtĂ tak, že druhou facku vždycky chytĂ o zeĂŻ. Jestli tohle znamenĂĄ bĂ˝t „poctivĂĄ“ a Caroline mĂĄ bĂ˝t „padlĂĄ“…! K èemu BĂšh stvoøil pĂèu, když ne pro to, aby ženskĂŠ zachrĂĄnil pøed otroèinou? V jednom ohledu však Caroline tĂŹmto ženĂĄm zĂĄvidĂ, obèas ji to mĂrnĂŹ nostalgicky pĂchne u srdce. Jak Nellie, tak panĂ MulvaneyovĂĄ majĂ dĂŹti a Caroline kdysi dĂĄvno dĂtĂŹ mĂŹla, ale pøišla o nĂŹj a teĂŻ už nikdy dalšà mĂt nebude. A jejĂ dĂtĂŹ ani nebylo nĂŹjakĂ˝ parchant, narodilo se do milujĂcĂho manželskĂŠho svazku v krĂĄsnĂŠ vesnièce v severnĂm Yorkshiru; nic z toho již v CarolininĂŹ svĂŹtĂŹ neexistuje. V jejĂm ponièenĂŠm lĂšnĂŹ už možnĂĄ ani novĂ˝ život vzklĂèit nemڞe a všechno to vyplachovĂĄnĂ kamencem a sĂranem zineènatĂ˝m je stejnĂŹ zbyteènĂŠ jako modlenĂ. Kdyby jejĂ syn pøežil, bylo by mu dnes osm – a on skuteènĂŹ pøežĂt mohl, kdyby Caroline zĂšstala ve vesnici Grassington. NamĂsto toho se èerstvĂŹ ovdovĂŹlĂĄ Caroline rozhodla vzĂt svĂŠho syna do LondĂ˝na, protože pro nepøĂliš vzdĂŹlanou ženu, kterĂŠ se pøĂèilo žĂt z milodarĂš tchynĂŹ, se v blĂzkĂŠm mĂŹsteèku Skipton nenašla žådnĂĄ dĂšstojnĂĄ prĂĄce. A tak Caroline se svĂ˝m synkem vyrazila vlakem ke zcela novĂŠmu životu, a mĂsto aby si to namĂøila do Leedsu nebo Manchesteru, o jejichž zkaženosti a nebezpeènosti si oprĂĄvnĂŹnĂŹ myslela svĂŠ, koupila lĂstky do hlavnĂho mĂŹsta civilizovanĂŠho svĂŹta. Uvnitø venkovskĂŠho èepce mĂŹla pøipĂchnutĂ˝ch osm liber, tedy pomĂŹrnĂŹ znaènou sumu, kterĂĄ jĂ mĂŹla zajistit stravovĂĄnĂ a ubytovĂĄnĂ na nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš. PomyšlenĂ na to jĂ mĂŹlo bĂ˝t vzpruhou, ale mĂsto toho ji celou cestu do LondĂ˝na trĂĄpila bolest hlavy, jako by jĂ ukrutnĂĄ vĂĄha tĂŹch bankovek tiskla hlavu ke krku. V tom okamžiku by celĂŠ to jmĂŹnĂ nejradĂŹji utratila, aby se zbavila strachu, že ho ztratĂ. BĂŹhem nĂŹkolika dnĂ po pøĂjezdu do metropole dostala nabĂdku, kterĂĄ jĂ mĂŹla jejĂ dilema pomoci vyøešit. Na slavnĂŠ dĂĄmskĂŠ krejèovstvĂ Carolinino vystupovĂĄnĂ zapĂšsobilo natolik, že ji povÏøilo vĂ˝robou vestièek a kalhot. To vše mĂŹla dĂŹlat z domova, firma jĂ poskytne veškerĂ˝ nutnĂ˝ materiĂĄl, ovšem vyžadovala pĂŹt liber do zĂĄstavy. Když se Caroline odvåžila namĂtnout, že pĂŹt liber je vcelku dost, jejĂ zamĂŹstnavatel pokĂ˝val hlavou a ubezpeèil ji, že on si tu èåstku nevymyslel. To øeditele firmy, jeho nadøĂzenĂŠho, bezpochyby rozèarovala nepoctivost lidièek pøijatĂ˝ch za shovĂvavĂŹjšĂch èasĂš: metry a metry nejkvalitnĂŹjšĂho sukna byly rozkradeny a rozprodĂĄny na blešĂch trzĂch, aby nakonec skonèily roztrhanĂŠ na cĂĄry na tĂŹlech uliènĂkĂš. NesouhlasĂ snad Caroline s tĂm, že to skĂ˝tĂĄ pouèenĂ pro každĂŠho podnikatele velkorysĂŠ a dĂšvÏøivĂŠ povahy? S tĂm tedy Caroline souhlasila; byla to slušnĂĄ ženskĂĄ, jejĂ kluk nebyl žådnĂ˝ uliènĂk a ona chtĂŹla nĂĄležet k tĂŠmuž svĂŹtu, kterĂ˝ se jejĂ zamĂŹstnavatel snažil chrĂĄnit. A tak mu vyplatila pĂŹt liber a vrhla se do vĂ˝roby vestièek a kalhot. PrĂĄce to byla snesitelnĂŹ lehkĂĄ a dobøe placenĂĄ (aspoò jĂ to tak pøipadalo); za pĂĄr tĂ˝dnĂš si vydĂŹlala vĂc než šest šilinkĂš, z toho bylo ovšem tøeba odeèĂst cenu bavlny, uhlĂ na žehlenĂ a svĂèky. Na tĂŹch nikdy nešetøila, nechtĂŹla se zaøadit mezi poloslepĂŠ šièky mžourajĂcĂ nad pracĂ u okna za soumraku; litovala vĂ˝robce velebenĂŠ v „PĂsni košile“, stejnĂŹ jako by nĂŹjakĂ˝ ĂşctyhodnĂ˝ obchodnĂk mohl litovat otrhanĂŠho pouliènĂho prodejce. A tøebaže si velmi dobøe uvĂŹdomovala, jak moc si pohoršila, necĂtila se nespokojenĂĄ: ona i jejĂ chlapec mĂŹli co jĂst, nĂĄjemnĂ byt v Chitty Street byl èistĂ˝ a ĂşhlednĂ˝ a Caroline mohla utrĂĄcet penĂze rozumnĂŹ, neboÂť jĂ do toho manžel již nemohl mluvit. Pak pøišla zima a dĂtĂŹ samozøejmĂŹ onemocnĂŹlo. Pøi ošetøovĂĄnĂ ztratila Caroline spoustu cennĂŠho èasu, obzvlåštĂŹ za svĂŹtla, a když se jejĂ syn koneènĂŹ zotavil, nemĂŹla na vybranou a vyžådala si jeho spoluprĂĄci. „MusĂš bĂ˝t mĂšj velkĂ˝ stateènĂ˝ chlap,“ øekla mu. Tvåøe jĂ v tom okamžiku hoøely a oèi klopila stranou k jedinĂŠ svĂèce osvĂŹtlujĂcĂ jejich stinnou prĂĄci. ÂŽĂĄdnĂ˝ nĂĄvrh, kterĂ˝ kdy nĂŹkomu v pozdĂŹjšĂch letech uèinĂ, se tomu ostudnostĂ nemohl rovnat. A tak se z matky a syna stali paråci. DĂtĂŹ se Caroline opĂralo o nohy a sklĂĄdalo a žehlilo odĂŹvy, kterĂŠ ona ušila. Snažila se z toho udĂŹlat hru, vybĂzela ho, aÂť si pøedstavĂ dlouhou øadu nahĂ˝ch, tøesoucĂch se gentlemanĂš, kteøà èekajĂ na jejich kalhoty. Ale zpoždĂŹnĂ oproti dohodnutĂ˝m termĂnĂšm èĂm dĂĄl vĂc narĂšstalo a jejĂ mĂĄtožnĂ˝ synek èĂm dĂĄl èastĂŹji padal na Ăşsta. Aby žehlièkou nespĂĄlil sĂĄm sebe nebo lĂĄtku, musela si zadnà èåst jeho košile pøipnout sponou ke svĂ˝m šatĂšm. Tahle neutϚenĂĄ spoluprĂĄce nemĂŹla dlouhĂŠho trvĂĄnĂ. DesĂtky vestièek èekaly na vyžehlenĂ a jejĂ suknĂŹ se napĂnala co chvĂli. Bylo jasnĂŠ, že chlapec nenĂ jen unavenĂ˝: umĂrĂĄ. A tak si Caroline došla k zamĂŹstnavateli vyzvednout kauci. VrĂĄtila se s dvĂŹma librami a tøemi šilinky, pøekypujĂc chorobnĂ˝m bezmocnĂ˝m vztekem, kterĂ˝ jĂ vydržel tak mĂŹsĂc. PenĂze jĂ vydržely o nĂŹco dĂŠle. DĂky lĂŠkaøskĂŠmu ošetøenĂ se dĂtĂŹti trochu ulevilo a Caroline si našla prĂĄci v robotĂĄrnĂŹ na vĂ˝robu kloboukĂš, kde naråžela ètverce lĂĄtky na žhavĂŠ železnĂŠ hlavice. CelĂ˝ den pøedĂĄvala tmavĂŠ, lesknoucĂ se a horkĂŠ klobouky dalšĂm ženĂĄm v øadĂŹ, jako by podĂĄvala tĂĄcy s jĂdlem v absurdnĂŹ zapaøenĂŠ jĂdelnĂŹ. JejĂ neduživĂ˝ synek (promiòte mi tu neosobnost: Caroline o nĂŹm nikdy nemluvĂ jmĂŠnem), zamèenĂ˝ v novĂŠm ubohouèkĂŠm podnĂĄjmu, celĂŠ dny chøadl smutkem po otci, užĂral se svou slabostĂ a hrĂĄl si s namalovanĂ˝m mĂèkem a bristolskĂ˝mi hraèkami. Odjakživa byl popudlivĂ˝ a kòoural nad malièkostmi, jako by ji provokoval, aÂť s nĂm ztratĂ trpĂŹlivost. Pak jednĂŠ noci na sklonku zimy zaèal kašlat a sĂpat jako šĂlenĂŠ štĂŹnĂŹ teriĂŠra. Ta noc se velmi podobala tĂŠ dnešnĂ: poèasĂ bylo nevlĂdnĂŠ, ba pøĂmo svinskĂŠ. Caroline se bĂĄla, že by se k nim žådnĂ˝ doktor v tuhle hodinu a v takovĂŠm neèasu nevypravil, notabene bez nĂĄroku na honoråø, a tak vymyslela plĂĄn. JistĂŹ, slyšela o laskavĂ˝ch lĂŠkaøĂch oddanĂ˝ch svĂŠmu poslĂĄnĂ, kteøà prĂ˝ chodĂ do chudinskĂ˝ch ètvrtĂ bojovat proti svĂŠmu odvĂŹkĂŠmu nepøĂteli Neduhu, ale za celou tu dobu v LondĂ˝nĂŹ Caroline žådnĂŠho takovĂŠho nepotkala, tudĂž poklĂĄdala za nutnĂŠ zkusit nejdøĂve lest. Nastrojila se do nejlepšĂch šatĂš (šnĂŹrovaèku si ušila z plsti uzmutĂŠ z tovĂĄrny) a vyvlekla dĂtĂŹ na ulici s sebou. JejĂ nikterak dĂšmyslnĂ˝ Ăşskok spoèĂval v tom, že nejbližšĂmu lĂŠkaøi namluvĂ, že je v LondĂ˝nĂŹ novĂĄ, nemĂĄ ještĂŹ rodinnĂŠho lĂŠkaøe a celĂ˝ veèer byla v divadle. Po nĂĄvratu narazila na zoufalou chĂšvu, koneènĂŹ jĂ došlo, že je synek nemocnĂ˝, okamžitĂŹ zavolala drožku a nenĂ z tĂŹch, kteøà by se bavili o penĂŹzĂch. „A doktor nĂĄs nepošle pryè?“ zeptalo se dĂtĂŹ a jako obvykle pøesnĂŹ vystihlo jejĂ nejhoršà obavu. Nezmohla se na jinou odpovĂŹĂŻ než: „PojĂŻ rychlejc.“ Než našli dĂšm oznaèenĂ˝ rozsvĂcenou ovĂĄlnou lampou, hošĂk sĂpal tak strašnĂŹ, že z toho Caroline mohla zešĂlet a ruce se jĂ tøåsly touhou rozervat mu to malĂŠ hrdlo, aby se mu tak dostalo aspoò trochu vzduchu. MĂsto toho zazvonila na lĂŠkaøÚv zvonek. Po necelĂ˝ch dvou minutĂĄch pøišel otevøĂt muž v noènĂ košili. VĂšbec se nepodobal všem tĂŹm lĂŠkaøÚm, s nimiž se Caroline setkala pøedtĂm, a ani tak nevonĂŹl. „Pane,“ oslovila ho a dala si zĂĄležet, aby se z jejĂho hlasu nedalo vyèĂst zoufalstvĂ ani provinènĂ pøĂzvuk. „MĂšj syn potøebuje lĂŠkaøe!“ ChvĂli si ji mÏøil pohledem. Povšiml si jejĂch jednobarevnĂ˝ch šatĂš, kterĂŠ dĂĄvno vyšly z mĂłdy, jinovatky na jejĂ tvåøi i blĂĄta na botĂĄch. Pak jĂ pokynul, aÂť jde dovnitø, usmĂĄl se a roztøesenĂŠmu chlapci položil na rameno širokou dlaò. „Tak tomu øĂkĂĄm šastnĂĄ shoda okolnostĂ,“ zahlaholil. „JĂĄ zase potøebuju ženskou.“ O pĂŹt let pozdĂŹji se Caroline ospale plouhĂĄ po ložnici a nakopne si prsty na nohou o keramickĂ˝ lavor, což ji pøimĂŹje k tomu, aby v pokoji poklidila. OpatrnĂŹ pøelije pĂĄchnoucĂ antikoncepènĂ bujĂłn do noènĂku a sleduje pøi tom, jak se spermie dalšĂho chlapa mĂsĂ s moèĂ. PlnĂ˝ noènĂk pak zvedne na parapet, strèà do okna a to se otevøe. TentokrĂĄt se žådnĂŠ zapraskĂĄnĂ ledu neozve, vzduch je nehybnĂ˝. RĂĄda by tu kapalinu prostĂŹ vyšplĂchla ven, ale poslednĂ dobou tu èmuchal hygienik a všem pøipomĂnal, že se pĂše devatenĂĄctĂŠ stoletĂ, nikoli osmnĂĄctĂŠ. Padly pohrڞky soudnĂm vystĂŹhovĂĄnĂm. Church Lane je prolezlĂĄ irskĂ˝mi katolĂky, kteøà do jednoho zlovolnĂŹ klevetĂ, a Caroline nestojĂ o to, aby ji ještĂŹ ke všemu ostatnĂmu obviòovali z šĂøenĂ cholery. A tak jen noènĂk pomalu naklonĂ a nechĂĄ tu smĂŹs èúrkem nenĂĄpadnĂŹ stĂŠct po cihlovĂŠm zdivu. DĂšm chvĂli vypadĂĄ, jako by si u jeho zdi ulevil sĂĄm BĂšh, ale problĂŠm se tak èi onak vyøešà sĂĄm, ještĂŹ než se sousedi probudĂ – buĂŻ to slunĂèko vysušĂ, nebo to oplĂĄchne èerstvĂ˝ snĂh. Caroline vyhlĂĄdlo, hlady se jĂ prudce svĂrĂĄ žaludek, i když se obvykle probouzĂ mnohem, mnohem pozdĂŹji. Už si toho povšimla døĂv: když se èlovĂŹk vzbudĂ pøĂliš brzy, je vyhladovĂŹlĂ˝, ovšem když se probere pozdĂŹji, pak mu nic nechybĂ a ještĂŹ pozdĂŹji mĂĄ zase hlad. Potøeby a touhy musĂ ve spĂĄnku sĂlit a zase slĂĄbnout, dožadovat se uspokojenĂ u prahu vĂŹdomĂ a pak zase na èas mizet. Však jejĂ manžel øĂkĂĄval, že je pøemoudøelĂĄ. PøĂliš velkĂŠ vzdĂŹlĂĄnĂ jĂ možnĂĄ vĂc uškodilo, než pomohlo. Carolinin žaludek zakruèà jako podsvinèe. ZasmĂŹje se a rozhodne se Eppieho pøekvapit tĂm, že se už tak brzy rĂĄno zastavĂ v jeho hospodĂŹ MĂĄmino zlatĂèko. VykouzlĂ ĂşsmĂŹv na tĂŠ jeho škaredĂŠ tvåøi a zasytĂ se zĂĄvinem. Šaty, do nichž se chvatnĂŹ navlĂŠkla, aby si mohla prohlĂŠdnout nabouranou drožku, ve studenĂŠm dennĂm svĂŹtle neobstojĂ. ZmozolnatĂŹlĂŠ ruce lĂĄtku zmaèkaly, špinavĂŠ podråžky se obtiskly na lemu a tkanina je tu a tam dokonce potøĂsnĂŹnĂĄ kapkami krve od strupovitĂ˝ch lĂ˝tek barvĂøe Lea. Caroline se odstrojĂ a zaène se oblĂŠkat nanovo do objemnĂ˝ch modrošedĂ˝ch proužkovanĂ˝ch šatĂš a tĂŹsnĂŠ èernĂŠ šnĂŹrovaèky pøĂmo ze šatnĂku. OblĂŠkĂĄnĂ dĂĄ Caroline mnohem menšà prĂĄci než vĂŹtšinĂŹ žen, s nimiž se v prĂšbĂŹhu tohoto vyprĂĄvĂŹnĂ seznĂĄmĂte. MĂłdĂŹ navzdory pøesunula håèky tam, kde na nĂŹ dosĂĄhne, a pod každou vrstvou se skrĂ˝vajĂ zkratky k tĂŠ dalšĂ. (VidĂte, jak jĂ nakonec pøišlo vhod, že se umĂ ohĂĄnĂŹt jehlou a nitĂ!) Tvåøi a vlasĂšm vĂŹnuje Caroline trochu vĂŹtšà pozornost, pøièemž se zblĂzka prohlĂžà v malĂŠm kapesnĂm zrcĂĄtku pøibitĂŠm vzhĂšru nohama na stĂŹnĂŹ. Na svĂ˝ch devĂŹtadvacet vypadĂĄ ještĂŹ zachovale. PĂĄr bledĂ˝ch jizvièek na èele a bradĂŹ. Jeden èernĂ˝ zub, kterĂ˝ nebolĂ a kterĂ˝ je nejlepšà nechat na pokoji. Oèi trošku podlitĂŠ krvĂ, ale velkĂŠ a milĂŠ, jako u psa, kterĂ˝ mĂŹl dobrĂŠho pĂĄna. HezkĂŠ rty. Tak krĂĄsnĂŠ oboèà aby èlovĂŹk široko daleko pohledal. A samozøejmĂŹ nĂĄdhernĂŠ hnĂzdo vlasĂš. DrĂĄtĂŹnĂ˝m kartåèem je rozèesĂĄvĂĄ nad èelem, naèechrĂĄvĂĄ je a høbetem ruky ulĂzĂĄvĂĄ tĂŹsnĂŹ nad oèima. Na to, aby si poøådnĂŹ uèesala zbytek, je pøĂliš netrpĂŹlivĂĄ a hladovĂĄ, a tak vlasy stoèà do drdolu, rychle sepne jehlicĂ a zakryje je indigovĂŹ modrĂ˝m kloboukem. Oblièej si pøepudruje a nalĂèà rڞovou tvåøenkou, ne aby zamaskovala ståøĂ, ošklivost nebo bolĂĄky, nic z toho jĂ zatĂm nehrozĂ, ale spĂš aby rozjasnila pleÂť, kterĂĄ je vzhledem k nedostatku slunĂèka pobledlĂĄ – vždyÂť teĂŻ se kråšlĂ pro sebe, ne pro zĂĄkaznĂky. Když si uvåže šålu a uhladĂ pøednà èåst šatĂš, vypadĂĄ jako pomĂŹrnĂŹ zĂĄmožnĂĄ žena, což by se jĂ nikdy nepodaøilo, kdyby pracovala v påøe tovĂĄrny na klobouky a trpĂŹla za svou ctnost. Ne že by si skuteènĂĄ dĂĄma dokĂĄzala byÂť jen zapnout podvazek za mĂŠnĂŹ než pĂŹt minut, natožpak aby se celĂĄ oblĂŠkla bez pomoci komornĂŠ. Caroline velmi dobøe vĂ, že je lacinĂĄ imitace, ale v duchu se považuje za troufale dobrou nĂĄpodobu, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, jak mĂĄlo ĂşsilĂ na sebe vynaklĂĄdĂĄ. Vyklouzne z pokoje jako krĂĄsnĂĄ mĂšra vylupujĂcĂ se z kukly zaschlĂŠho slizu. PusÂťte se nenĂĄpadnĂŹ za nĂ. ZatĂm vĂĄs ale neèekĂĄ kdovĂjak vzrušujĂcĂ cĂl: mĂŹjte chvilièku strpenĂ. Na podestĂŹ i na schodech už dohoøely všechny svĂèky ze vèerejšà noci a novĂŠ zaplanou až v okamžiku, kdy si holky zaènou odpoledne vodit zĂĄkaznĂky, takže v pøĂzemĂ nenĂ na Caroline prakticky vidĂŹt. Na podestu dopadĂĄ ždibec svĂŹtla z jejĂho pokoje, kterĂ˝ zĂšstal otevøenĂ˝, aby se jeho pachy rozložily rovnomĂŹrnĂŹji po celĂŠm domĂŹ, ale schody stoèenĂŠ do vĂ˝vrtky ve schodišovĂŠ šachtĂŹ bez oken jsou dusivĂŹ temnĂŠ. Caroline už mnohokrĂĄt napadlo, že se tato klaustrofobnĂ spirĂĄla nakonec nijak nelišà od komĂna. Jednoho dne se možnĂĄ ty nejspodnĂŹjšà schody vznĂtĂ, ona zrovna pĂšjde dolĂš a schodišovĂĄ šachta nasaje plameny ĂşplnĂŹ jako komĂn, takže zatĂmco zbytek domu zĂšstane nedotèen, ona i spirĂĄla schodĂš vystøelĂ støechou v oblaku kouøe a žhavĂŠho popela! ÂŽĂĄdnĂĄ škoda, øekli by možnĂĄ nĂŹkteøĂ. Když Caroline vejde do haly, ze všeho nejdøĂv spatøà plukovnĂka Leeka usazenĂŠho na vozĂèku. Tøebaže je zaparkovanĂ˝ u paty schodištĂŹ, tvåøà je otoèenĂ˝ k venkovnĂm dveøĂm, zĂĄdy ke Caroline, a ona doufĂĄ, že dnes rĂĄno by pro jednou mohl spĂĄt. „Si myslĂš, že spĂm, co, holka?“ zašklebĂ se pohotovĂŹ. „NĂŠ, to by mĂŹ ani nenapadlo,“ zasmĂŹje se, aèkoli takhle po rĂĄnu neznĂ jejĂ lež pøĂliš pøesvĂŹdèivĂŹ. Protlaèà se kolem plukovnĂka a nechĂĄ ho, aby si ji na okamžik prohlĂŠdl. Nechce se k nĂŹmu chovat hrubĂŹ, neboÂť on uråžku nikdy nezapomĂnĂĄ. PlukovnĂk Leek je strĂ˝c panĂ domĂĄcĂ, tlusÂťoch bachratĂ˝ jako kamĂnka, jenž se udržuje v teple za pomoci svrchnĂkĂš, šåtkĂš a dek, lĂĄduje se drby a bafĂĄ z dĂ˝mèièky. Pod všemi tĂŹmi vrstvami obleèenĂ se skrĂ˝vĂĄ vojenskĂĄ uniforma s medailemi, i když ty jsou zašitĂŠ v kapesnĂku, aby mu nedrhly. V poslednĂ vĂĄlce, jĂž se zúèastnil, se plukovnĂk nechal postøelit do pĂĄteøe vĂ˝mĂŹnou za pøĂležitost pĂĄlit nazdaøbĂšh do bouøĂcĂch se IndĂš. Od tĂŠ doby se o nĂŹj starĂĄ jeho neteø, kterĂĄ ho ustanovila „vĂ˝bĂŹrèĂm mĂ˝tnĂŠho“, když pronajala prĂĄzdnĂŠ pokoje v domĂŹ prostitutkĂĄm. PlukovnĂk Leek svou prĂĄci odvĂĄdĂ ponuøe a zdatnĂŹ, ovšem jeho skuteènou våšnĂ zĂšstĂĄvĂĄ vĂĄlka a dalšà vĂ˝buchy nĂĄsilĂ a neštĂŹstĂ. ŠastnĂŠ udĂĄlosti a hrdĂŠ vĂ˝dobytky ho v dennĂm tisku nezajĂmajĂ, ale jakmile pøijde na nĂŹjakou pohromu, nemڞe se udržet. Ăasto se stĂĄvĂĄ, že Caroline, jež usilovnĂŹ pracuje ve svĂŠm pokoji, musĂ do zĂĄkaznĂkova ucha stĂŠnat mnohem hlasitĂŹji, aby pøehlušila chraplavĂŹ pøednåšenĂŠ výèty zezdola, jako napøĂklad: „Šest tisĂc TatarĂš vpadlo do AmurskĂŠ oblasti, vyrvanĂŠ pøed patnĂĄcti lety ĂĂnĂŹ!“ PlukovnĂk teĂŻ upøe krhavĂŠ oèi na Caroline a vĂ˝mluvnĂŹ zašeptĂĄ: „NĂŹkteøà z nĂĄs katastrofu nezaspĂ. NĂŹkteøà z nĂĄs vĂŹdĂ, co se dĂŹje.“ „MyslĂš tĂm tu drožku rĂĄno?“ odhadne Caroline, kterĂĄ je s jeho zpĂšsobem uvažovĂĄnĂ dobøe obeznĂĄmenĂĄ. „JĂĄ to vidĂŹl,“ zašilhĂĄ po nĂ vilnĂŹ a pokusĂ se zvednout z vÏènĂŹ podebranĂŠho zadku. „Smrt a zkĂĄza.“ Sklesne zpĂĄtky na podušky. „Ale to je jenom poèåtek. NepatrnĂĄ pøedzvĂŹst toho, co nĂĄs èekĂĄ. Takhle se to projevuje mĂstnĂŹ. Ale všude! Všude! NeštĂŹstĂ!“ „BuĂŻ tak hodnej a nech mĂŹ projĂt, plukovnĂku. Jestli rychle nĂŹco nezakousnu, tak na mĂstĂŹ padnu mrtvĂĄ.“ StaøĂk se zadĂvĂĄ do klĂna pøikrytĂŠho dekou, jako by to byly noviny, periskopicky zvedne ukazovĂĄk a zaène recitovat: „KatastrofĂĄlnĂ vykolejenĂ vlaku v Bishop’s Itchingtonu. VĂ˝buch støelnĂŠho prachu v Regent’s Canal. PotopenĂ parnĂku v BiskajskĂŠm zĂĄlivu. ZkĂĄzonosnĂ˝ požår na Cospatricku na pĂšli cesty na NovĂ˝ ZĂŠland, ètyøi sta šedesĂĄt životĂš zmarnĂŹno, jen pøed pĂĄr dny. Pomysli na to! Tohle jsou znamenĂ. VĂr pohromy. A uprostøed nĂŹj je – no, copak? Co tam je?“ Caroline se nad tĂm nĂŹkolik vteøin zamyslĂ, ale nemĂĄ nejmenšà potuchy, co tam je. Jako jedinĂĄ ze tøà žen, kterĂŠ využĂvajĂ dĂšm panĂ LeekovĂŠ jako pelechu a ubytovny, mĂĄ toho starocha svĂ˝m zpĂšsobem rĂĄda, ne ovšem natolik, aby jeho slabomyslnĂ˝m proroctvĂm obĂŹtovala vydatnou snĂdani. „Nashle, plukovnĂku,“ zavolĂĄ na nĂŹj, prudce otevøe dveøe, vypochoduje na ulici a zavøe ho uvnitø. Už se chystejte. Caroline vĂĄs brzy pøedstavĂ osobĂŹ s mĂrnĂŹ lepšĂmi vyhlĂdkami. Sledujte, jak se jĂ korzet nadouvĂĄ, když se zhluboka nadechne vzduchu novĂŠho dne. Poèkejte na ni, než si promyslĂ bezpeènou trasu skrz Church Lane, než si vštĂpĂ do pamĂŹti mĂsta s nejvĂŹtšà koncentracĂ exkrementĂš. A pak si dejte pozor, kam šlapete, až se za nĂ vydĂĄte k Arthur Street, až bude energicky kråèet kolem svinèĂku po drožce: nejdøĂv ta krev, pak cesta posetĂĄ zbytky èalounĂŹnĂ a tøĂskami. MožnĂĄ vĂĄs tyto stopy dovedou až do hostince MĂĄmino zlatĂèko, kde se od svĂtĂĄnĂ podĂĄvajĂ horkĂŠ zĂĄviny a nikdo se vĂĄs nezeptĂĄ, jestli jste znali tu ženskou, co zemøela. KAPITOLA DRUHĂ Po celĂŠ dĂŠlce Greek Street a jejĂch oblĂ˝skanĂ˝ch chodnĂkĂš postĂĄvajĂ majitelĂŠ obchodĂš: druhĂĄ vlna rannĂch ptåèat. Oni se ovšem pøirozenĂŹ považujĂ za vlnu prvnĂ. I když jen pĂĄr stovek yardĂš odtud pochodovalo ani ne pøed hodinou ponurĂŠ procesĂ zamĂŹstnancĂš krejèovskĂ˝ch dĂlen a tovĂĄrnĂch otrokĂš, kterĂŠ Caroline sledovala z okna, jako by se to stalo v jinĂŠ zemi a jinĂŠm stoletĂ. Civilizace zaèĂnĂĄ v Greek Street. VĂtejte ve skuteènĂŠm svĂŹtĂŹ. Tak èasnĂŠ rannĂ vstĂĄvĂĄnĂ pøedstavuje podle tĂŹchto kupcĂš stoickĂŠ hrdinstvĂ pøekraèujĂcĂ meze chĂĄpĂĄnĂ lĂnĂŹjšĂch smrtelnĂkĂš. Pokud tudy nĂŹjakĂ˝ tvor uhĂĄnĂ døĂve než oni, pak to musĂ bĂ˝t hlodavec èi hmyz, kterĂ˝ pohøĂchu nepadl za obĂŹÂť nastraženĂ˝m pastièkĂĄm èi jedu. Ne že by tito pøièinlivĂ muži byli krutĂ. MnozĂ z nich jsou laskavĂŹjšà duše než lidĂŠ, za nimiž jste sem pøišli, ti vysoce postavenĂ aktÊøi, jimž byste chtĂŹli bĂ˝t co možnĂĄ nejdøĂve pøedstaveni. Majitele obchodĂš prostĂŹ jen vĂšbec nezajĂmajĂ tajemnĂŠ bytosti, kterĂŠ vyrĂĄbĂŹjĂ to zbožĂ, jež oni prodĂĄvajĂ. SvĂŹt už pøekonal dĂĄvnĂŠ stadium, kdy se na vesnici znĂĄval každĂ˝ s každĂ˝m, dnes se pĂše modernĂ vĂŹk: objednĂĄ se padesĂĄt kusĂš mĂ˝dla z kamenouhelnĂŠho dehtu a za pĂĄr dnĂ pøijede dvoukolĂĄk se zbožĂm. Kde a jak se to mĂ˝dlo vzalo, na to se modernà èlovĂŹk neptĂĄ. Všechno na tomto svĂŹtĂŹ vychĂĄzĂ již zcela hotovĂŠ z lĂšna dobrotivĂŠho molocha zvanĂŠho prĂšmysl; nekoneènĂ˝ proud pøedmĂŹtĂš – roztøĂdĂŹnĂ˝ch podle jakosti a naprosto stejnĂ˝ch – se øine z otvoru skrytĂŠho za zĂĄvoji kouøe. Mڞete poukĂĄzat na to, že mraèna sazĂ z tovĂĄrnĂch komĂnĂš Hammersmithu a Lambethu špinĂ celĂŠ mĂŹsto stejnou mĂŹrou a že je to pokoøujĂcĂ pøipomĂnka toho, odkud ta hojnost opravdu pochĂĄzĂ. Ovšem pokora nepatøà k vlastnostem modernĂho èlovĂŹka a zneèištĂŹnĂ˝ vzduch lze dĂ˝chat docela dobøe: jeho jedinou nevĂ˝hodou je souvislĂĄ vrstva špĂny, kterou se potahujĂ vĂ˝lohy obchodĂš. Ale mĂĄ nĂŹjakĂ˝ smysl, vzdychajĂ majitelĂŠ krĂĄmĂš, nostalgicky toužit po minulosti? Nadešel vĂŹk strojĂš, svĂŹt již nikdy nebude èistĂ˝, ale ach, povzdychnou si vzĂĄpĂŹtĂ: tĂŹch vĂ˝hod, co jim z toho na oplĂĄtku plyne! Pøi otvĂrĂĄnĂ obchodĂš se už staèili zpotit, toho dne naposledy. Houbami namoèenĂ˝mi ve vlažnĂŠ vodĂŹ myjĂ zaèernalou jinovatku z vĂ˝loh a bøeèku tvrdĂ˝mi košaty vymetajĂ do škarpy. StoupajĂ si na špièky, natahujĂ ruce, snĂmajĂ okenice, desky, møĂže a tyèe, kterĂŠ pøes noc opĂŹt ochrĂĄnily jejich zbožĂ. Po celĂŠ ulici mizĂ zdobnĂŠ kovovĂŠ hĂĄvy obchodĂš a klĂèe chøestĂ v klĂèovĂ˝ch dĂrkĂĄch. PodnikatelĂŠ už spĂŹchajĂ – co kdyby pøišel nĂŹkdo s penĂŹzi a dal pøednost otevøenĂŠmu krĂĄmku pøed polootevøenĂ˝m? V tuhle rannĂ hodinu je kolemjdoucĂch jen pĂĄr a èasto bĂ˝vajĂ divnĂ, ale do Greek Street mohou zabloudit rĂšznĂ lidĂŠ a nedĂĄ se pøedem øĂct, kdo tam bude utrĂĄcet. Cestou k hospodĂŹ MĂĄmino zlatĂèko mĂĄ Caroline na vybranou z nevĂdanĂŠho množstvĂ zbožĂ; nabĂzejĂ jĂ ho vtĂravĂŹ obchodnĂci, kteøà pøed chvilkou otevøeli svĂŠ pevnosti a teĂŻ už vybĂrajĂ ty nejlĂĄkavĂŹjšà vĂ˝robky, kterĂŠ by mohli venku na chodnĂku vystavit. Skoro jako by nechĂĄpali, proè se obtϞovat zbytky nĂŹjakĂŠ zdrženlivosti, když už beztak skoncovali s cudnostĂ v podobĂŹ okenic a dveøĂ. StrkajĂ Caroline do cesty podnosy s knihami, nĂŹkterĂŠ svazky dråždivĂŹ otevøeli, aby byly vidĂŹt celostrĂĄnkovĂŠ barevnĂŠ ilustrace. VycpanĂŠ figurĂny natahujĂ sešitĂŠ ruce a ĂşpĂŹnlivĂŹ Caroline prosĂ, aby si koupila šaty, kterĂŠ majĂ na sobĂŹ. VĂ˝lohy zahalenĂŠ tϞkĂ˝mi zĂĄvĂŹsy se bez varovĂĄnĂ odstrojujĂ. „BrĂ˝ rĂĄno, madam!“ køikne nejeden z mužÚ, kterĂŠ Caroline spϚnĂŹ mĂjĂ. Všichni vĂŹdĂ, že nenà žådnĂĄ madam – to plyne už jen z toho, že je v tuhle hodinu na nohou –, jenže oni sami taky nepatøà k gentlemanĂšm podnikatelskĂŠho stavu a nemohou si dovolit opovrhovat klientelou. Ostøe si uvĂŹdomujĂ, o kolik pøĂèek spoleèenskĂŠho žebøĂèku stojĂ nĂže než velcĂ majitelĂŠ obchodĂš z Regent Street – tĂŹm se „kupci“ nikdy neøĂkĂĄ –, a tak ještĂŹ rĂĄdi prodajĂ botky, bichle, bochĂĄnky a blĂšzky kurvĂŹ stejnĂŹ jako komukoli jinĂŠmu. Caroline a kupci z Greek Street, kteøà jĂ nadbĂhajĂ, majĂ spoleènĂ˝ jeden zĂĄsadnĂ rys: valnĂĄ vĂŹtšina toho, co doufajĂ prodat, ani zdaleka nenĂ panenskĂĄ. Najdou se tu knihy se strĂĄnkami zubatĂ˝mi od toho, jak je pøedchozĂ majitel rozøezĂĄval nožem na papĂr; tamhle stojĂ nĂĄbytek, kterĂ˝ už komusi pøipadal pøĂliš staromĂłdnĂ, a tak se ho zbavil – poøåd mĂĄ ale svou hrdost, poøåd je použitelnĂ˝, navĂc levnĂ˝ a lĂĄkĂĄ kohokoli, na koho dolehly tϞkĂŠ èasy, aby se tĂŠ tĂži poddal a klesl ještĂŹ o poznĂĄnĂ nĂže. Pøistanete hezky do mĂŹkkĂŠho, dĂĄmy a pĂĄnovĂŠ! NabĂzejĂ tu postele, ve kterĂ˝ch se už spalo – ale byli to ti nejèistšà lidĂŠ na svĂŹtĂŹ, pane, ti ĂşplnĂŹ nejèistšĂ. (Ledaže by se v nich tøeba vĂĄlel nĂŹjakĂ˝ nešastnĂk prolezlĂ˝ nemocemi, jejichž zĂĄrodky možnĂĄ ještĂŹ èĂhajĂ v matraci. Takhle vypadajĂ morbidnĂ pøedstavy lidĂ, kterĂŠ bankrot, podvody èi prostopåšnĂ˝ život stĂĄhly do takovĂ˝ch spoleèenskĂ˝ch hlubin, že nĂĄkup novĂŠho vybavenĂ domĂĄcnosti v Regent Street již nepøichĂĄzĂ v Ăşvahu.) Zdejšà ošacenĂ, to je ukĂĄzka ještĂŹ pochybnĂŹjšĂho vkusu. Nejenže jde o konfekci (tedy šaty, kterĂŠ nejsou urèenĂŠ pro nĂŹkoho konkrĂŠtnĂho), ale nĂŹkterĂŠ kousky tu již nĂŹkdo nosil – a ne zrovna jednou. Tohle vĂĄm prodavaèi samozøejmĂŹ popøou – rĂĄdi by si mysleli, že Petticoat Lane a hadråøstvĂ stojĂ tak hluboko pod nimi, jako Regent Street stojĂ nad nimi. Ale dost již o tĂŹchto lidech. Vystavujete se nebezpeèĂ, že ztratĂte Caroline z dohledu, tu totiž k vĂŹtšĂmu spĂŹchu pohĂĄnĂ hlad. Už teĂŻ vĂĄhĂĄte, protože pøed sebou vidĂte dvĂŹ ženy, obĂŹ pĂŹknĂŹ stavĂŹnĂŠ, obĂŹ v èernĂŠm korzetu, obĂŹma se pøi rychlĂŠ chĂšzi na zadku natøåsajĂ objemnĂŠ zĂĄhyby. Jakou že barvu mĂŹla Carolinina suknĂŹ? Modrou, s šedĂ˝mi pruhy. Dohoòte ji. Ta druhĂĄ dĂŹvka vĂĄs nepøedstavĂ nikomu, koho by stĂĄlo za to znĂĄt. Caroline je takøka u cĂle; oèi upĂnĂĄ na pohupujĂcĂ se døevĂŹnĂ˝ vĂ˝vĂŹsnà štĂt hostince MĂĄmino zlatĂèko, na zpuchøelou malbu prsatĂŠ dĂvky a jejĂ ohavnĂŠ mĂĄmy. PøekonĂĄ poslednĂ pøekåžku – stoh novin, kterĂ˝ se jĂ sveze do cesty pøĂmo pod nohy – a už cĂtĂ neodolatelnou vĂšni horkĂ˝ch zĂĄvinĂš i èerstvĂŹ naèepovanĂŠho piva a otevĂrĂĄ starĂŠ modrĂŠ dveøe se zarĂĄmovanĂ˝m mottem NETĂĂSKEJTE PROSĂM DVEĂMI, RUŠĂTE OCHLASTY ZE SPANĂ. (Zdejšà hostinskĂ˝ se rĂĄd zasmĂŹje a je rĂĄd, když se ostatnĂ zasmĂŹjĂ s nĂm. Když tam tu cedulku kdysi pøibil, citoval to upozornĂŹnĂ Caroline tak èasto, až skoro zĂskala dojem, že ji nauèil èĂst. Jenže jĂ se brzy zaèalo plĂŠst „prosĂm“ s „dveømi“, stejnĂŹ jako „ochlasty“ a „spanĂ“.) Vydejte se za Caroline dovnitø a snadno nahlĂŠdnete, že tu žådnĂ opilci nespĂ. MĂĄmino zlatĂèko stojĂ nĂŹkolik pøĂèek nad nejsprostšĂmi pajzly a i pøes to rozvernĂŠ motto tu ochlasty vyhazujĂ, jakmile hrozĂ nebezpeèĂ, že by se mohli servat nebo pozvracet. Jde o solidnĂ vydrhnutou hospodu, samĂĄ mosaz a špatnĂŹ namoøenĂŠ døevo, ze stropu visĂ rozliènĂŠ ozdobnĂŠ pivnĂ soudky (pøestože zde èepujĂ jedinĂ˝ druh piva) a na stĂŹnĂŹ za barem zase sbĂrka pivnĂch tĂĄckĂš a uzĂĄvĂŹrĂš od lahvĂ. Z devĂŹtaètyøiceti oèà v mĂstnosti sleduje Carolinin pøĂchod jen osm èi deset, protože na poøadu dne je tu vesmĂŹs nĂĄruživĂŠ pitĂ a nadĂĄvĂĄnĂ na pomĂŹry. Ti, co se po nĂ ohlĂŠdnou, jĂ vĂŹnujĂ pozornost alespoò tak dlouho, aby zjistili, kdo èi pøinejmenšĂm co je zaè, naèež se jejich pohledy stoèà zpĂĄtky k zlatavĂŠ pĂŹnĂŹ jejich hoøkĂŠho hnĂŹdĂŠho piva. PozdĂŹ veèer po nĂ možnĂĄ zatoužĂ, ale v tuhle rannĂ hodinu, kdy hlava bolĂvĂĄ nejvĂc, je pomyšlenĂ na tĂŹlesnou nĂĄmahu, za kterou by notabene ještĂŹ mĂŹli platit, pøĂliš nepøitahuje. Touhle dobou si o hospodskĂŠ stoly opĂrajĂ lokty samĂ otrhanĂŹjšà chlapi; žådnĂ˝ z nich nenĂ ĂşplnĂŠ budižknièemu, ale k nÏèemu se taky moc nemajĂ. VĂŹtšina knoflĂkĂš na jejich kabĂĄtech a košilĂch je pevnĂŹ pøišitĂĄ, na pletenĂ˝ch šåtcĂch kolem jejich krkĂš je vidĂŹt, že je nedĂĄvno nĂŹkdo vypral, a boty na nohou majĂ pevnĂŠ, a pokud nejsou ĂşplnĂŹ vyleštĂŹnĂŠ, pak vĂc než mĂrnĂŹ zašlĂŠ taky nejsou. VĂŹtšina zdejšĂch chlapĂš nenĂ bez prĂĄce dlouho a z vĂŹtšà èåsti mĂĄ rovnϞ manželky, kterĂŠ nad nimi ještĂŹ nezlomily hĂšl. Carolinina pøĂtomnost je v žådnĂŠm pøĂpadĂŹ nepohoršuje ani nepøekvapuje; èekĂĄ vĂĄs ještĂŹ dlouhĂĄ cesta, než vkroèĂte do podniku, kam smĂŹjĂ jen pĂĄnovĂŠ. „Ahoj Caddie,“ pozdravĂ ji hostinskĂ˝ a zvedne ruku, na nĂž se lesknou kapièky piva. „Copak, vzbudili tĂŹ ptĂĄci?“ „Ani nĂĄhodou, Eppie,“ opåèà Caroline. „VĂšnĂŹ tvĂ˝ho peèiva a piva.“ Tahle vĂ˝mĂŹna slov je èirĂĄ formalita, protože už jĂ rovnou èepuje do džbĂĄnku a gestikuluje na manželku, aby pøinesla zĂĄvin. Ze všech zĂĄkaznĂkĂš jedinĂĄ Caroline mڞe jĂst a pĂt na sekeru, protože se jĂ jako jedinĂŠ dĂĄ vÏøit, že mu zaplatĂ pozdĂŹji. KterĂ˝ muž, jehož pøĂtomnost v hospodĂŹ touhle dobou køiklavĂŹ svĂŹdèà o nezamĂŹstnanosti, by mohl tvrdit, že i když je momentĂĄlnĂŹ na mizinĂŹ, pøijde k penĂŹzĂšm už dneska veèer? Od tĂŠ doby, kdy pøišla o ctnost, zĂskala si Caroline Ăşctu tam, kde ji potøebuje nejvĂc. To neznamenĂĄ, že s penĂŹzi zachĂĄzĂ rozumnĂŹ. Tak jako vĂŹtšina prostitutek utratĂ svou mzdu, jakmile s nĂ osamĂ. PenĂze vydĂĄvĂĄ za jĂdlo a èinži, krom toho si ještĂŹ kupuje cukrovinky, alkohol, èokolĂĄdu, obèas šaty, v lĂŠtĂŹ zmrzlinu, v zimĂŹ chodĂ do podnikĂš, kde je teplo – do restauracĂ, kabaretĂš, obludĂĄriĂ, na pantomimu –, prakticky kamkoli, jen když nezĂšstane na mrazu. A jistĂŹ, navĂc si nakupuje pøĂsady na vĂ˝plach a døĂvĂ na podpal a svĂèky a každou nedĂŹli prskavku za penci, ty miluje už od dĂŹtstvĂ a zapaluje si je v noci, tak jako papeženci zapalujĂ votivnĂ svĂèky. Ani jedna z tĂŹchhle neøestĂ ji moc nestojĂ – aspoò ne v porovnĂĄnĂ s vĂ˝daji karbanĂkĂš a s penĂŹzi za lĂŠky pro dĂtĂŹ –, a pøece Caroline nikdy neušetøà ani šilink. Šaty z konfekce, prskavka za penci, rozptĂ˝lenĂ za šest pencĂ… jak to, že na to mڞe padnout tolik penĂŹz? UrèitĂŹ musĂ mĂt nĂŹjakĂŠ dalšà vĂ˝daje, ale ani kdyby se propadla, nevzpomene si jakĂŠ. To nevadĂ: jejĂ pøĂjem je tekutĂ˝, takže nikdy nenĂ ve finanènĂ tĂsni nadlouho. Caroline zhltne zĂĄvin s dravou nĂĄruživostĂ, kterou by ještĂŹ jako ĂşctyhodnĂĄ yorkshirskĂĄ panièka jinĂ˝m lidem netrpĂŹla. Na tu tøesoucĂ se smĂŹs mouky, skopovĂŠho kolĂnka, volskĂŠho ocasu a horkĂŠho vĂ˝peku, kterou držà v dlanĂch, vidlièku ani nڞ nepotøebuje. ÂŽvĂ˝kĂĄ s otevøenou pusou, aby dovnitø mohl ochlazujĂcĂ vzduch. Za pĂĄr minut už si olizuje ruku. „DĂky, Eppie, pøesnĂŹ tohle jsem potøebovala.“ Dopije pivo, vstane a sklepe si ze suknĂŹ drobeèky z peèiva. ÂŽena hostinskĂŠho po nĂ s kyselĂ˝m vĂ˝razem ve tvåøi zamete. Caroline pantomimicky pøedvede pusu na rozlouèenou a odejde. Venku se civilizovanĂ˝ svĂŹt poøåd ještĂŹ ĂşplnĂŹ neprobudil. Kupci nadĂĄle vyklĂĄdajĂ zbožà a zlodĂŹji, lepièi plakĂĄtĂš, žebrĂĄci a poslĂèci tomu pøihlĂžejĂ. V dohledu se nenachĂĄzejà žådnĂŠ ženy krom dvou èernĂŹ odĂŹnĂ˝ch prodavaèek kvĂŹtin, kterĂŠ se tiše hĂĄdajĂ o ĂşzemĂ. PoraženĂĄ se nakonec sklonĂ ke svĂ˝m pochybnĂ˝m kytièkĂĄm, div že do nich nesletĂ, a s nahrbenĂ˝mi snĂŹdĂ˝mi zĂĄdy odveze svĂšj trakaø blĂž ke stanovišti tažnĂ˝ch konĂ. Caroline nenĂ zvyklĂĄ vyskytovat se na ulici tak brzo rĂĄno a skoro na ni sedĂĄ hrĂšza z toho, kolik hodin z toho dne si bude muset odžĂt. Napadne ji, že by nĂŹkomu pro ukrĂĄcenĂ dlouhĂŠ chvĂle mĂŹla nabĂdnout svĂŠ tĂŹlo, vĂ ale, že se nejspĂš nebude obtϞovat, pokud se jĂ pøĂležitost nenabĂdne sama. Tak nalĂŠhavĂŹ ty penĂze nepotøebuje. SvĂèky si koupĂ, až bude chtĂt. Proè si dĂŹlat tϞkou hlavu s tĂm, že nemĂĄ ani vindru, když si za dvacet minut mڞe vydĂŹlat vĂc než døĂv za den? VĂ, že by si mĂŹla støådat, ale brĂĄnĂ jĂ v tom povåžlivĂĄ lenost a morĂĄlnĂ slabost. Kdyby byla za ta lĂŠta šetrnĂĄ, mohla by si z vĂ˝dĂŹlkĂš nacpat èepec bankovkami tak, že by praskal ve švech, ale ona šetrnosti dĂĄvno odvykla. Když nemڞe spasit ani dĂtĂŹ, ani svou nesmrtelnou duši, hromadĂŹnĂ mincĂ v nadĂŹji, že je jednoho dne vymĂŹnĂ za barevnĂŠ papĂrky, jĂ pøipadĂĄ nesmyslnĂŠ. Smrt manžela a dĂtĂŹte ji pøipravila o smysl života, smysl pro odpovĂŹdnost, ba dokonce i o jakoukoli pøedstavitelnou budoucnost. To oni pøetvåøeli jejà život v pøĂbĂŹh; to oni mu podle všeho dĂĄvali poèåtek, støed a konec. Dnes jejà život pøipomĂnĂĄ spĂš noviny: bezcĂlnĂ˝, aktuĂĄlnĂ, plnĂ˝ bezvĂ˝znamnĂ˝ch epizodek, kterĂŠ bude plukovnĂk Leek vypoèĂtĂĄvat, aniž jim nĂŹkdo vĂŹnuje pozornost. K èemu je celĂŠ spoleènosti krom toho, že tu a tam zachytĂ vĂ˝ron spermatu, kterĂ˝ by jinak obtĂžil Ăşctyhodnou panĂ? KlidnĂŹ by mohla bĂ˝t mrtvĂĄ. A pøece existuje a navzdory všemu je šastnĂĄ. V tomto ohledu mĂĄ jasnou vĂ˝hodu oproti mladĂŠ ženĂŹ, s nĂž se co nevidĂŹt seznĂĄmĂte. „Šušu?“ Caroline se cestou zpĂĄtky po Greek Street zastavila pøed zatuchlĂ˝m a šerĂ˝m papĂrnictvĂm, protože uvnitø zahlĂŠdla – je to opravdu ona? – ano, je to Šušu èili Sugar, jak je všeobecnĂŹ znĂĄma. I v tom šeru – obzvlåštĂŹ v tom šeru – je jejĂ dlouhĂŠ tĂŹlo nezamĂŹnitelnĂŠ: hubenĂŠ jako tyèka, s plochou hrudĂ a kostnatĂŠ jako u mladĂka se souchotinami, ruce pak mĂĄ na dĂĄmskĂŠ rukavièky mĂĄlem pøĂliš velkĂŠ. PokaždĂŠ tentýž prvnĂ dojem ze Sugar: nechutnĂŠ pøekvapenĂ pøi pohledu na vysokĂŠho, vyzĂĄblĂŠho kluka navleèenĂŠho od krku po kotnĂky do ženskĂ˝ch šatĂš; a pak, když poprvĂŠ zahlĂŠdnete tvåø toho podivnĂŠho tvora, zĂĄblesk pochopenĂ, že tenhle chlapec je žena. Jakmile se ozve jejĂ pøezdĂvka, žena se stohem bĂlĂŠho psacĂho papĂru pøitisknutĂ˝m k zelenĂŠ šnĂŹrovaèce se otoèĂ. A ta šnĂŹrovaèka pøece jen nĂŹjakĂŠ to poprsĂ ukrĂ˝vĂĄ. MožnĂĄ nestaèà na to, aby se z nĂŹj nakojilo dĂtĂŹ, ale je dostateènĂŹ velkĂŠ na to, aby potϚilo jistĂŠ pĂĄny. A nikdo nemĂĄ vlasy tak zlatooranžovĂŠ jako Sugar ani kڞi tak zåøivĂŹ bledou. I kdyby byla zahalena jako arabskĂĄ odaliska a nebylo z nĂ vidĂŹt nic jinĂŠho než oèi, už jen ty by postaèily k urèenĂ jejĂho pohlavĂ. NahĂŠ oèi lemovanĂŠ hebkĂ˝mi vlasy se lesknou jako oloupanĂŠ ovoce. Jsou to oèi, kterĂŠ slibujĂ všechno. „Caddie?“ ÂŽena v pološeru zvedne zelenou rukavici k oboèà a zamžourĂĄ do sluneènĂho svĂŹtla z ulice; Caroline zamĂĄvĂĄ, ještĂŹ jĂ nedochĂĄzĂ, že jejĂ pøĂtelkynĂŹ je oslepenĂĄ. KvĂšli mĂĄchajĂcĂ ruce po pøecpanĂ˝ch policĂch pøejĂždĂŹjĂ svazky sluneènĂch paprskĂš a Sugar mžourĂĄ ještĂŹ usilovnĂŹji. Hlavou na dlouhĂŠm krku kolĂŠbĂĄ ze strany na stranu a skrz pichlavou houštinu brkĂš, tužek a psacĂch per se snažà zjistit, kdo že ji to volĂĄ. Caroline vejde do obchodu – plaše, protože tu nemĂĄ co pohledĂĄvat. „Caddie!“ Když mladšà žena poznĂĄ svou starou kamarĂĄdku, jejĂ tvåø rozkvete tĂm, co už tolika mužÚm pøipadlo neodolatelnĂŠ: oèividnou extĂĄzĂ vdĂŹku, že se takovĂŠho setkĂĄnĂ vĂšbec dožila. DobĂŹhne ke Caroline, obejme ji a polĂbĂ, což prodavaè za pultem kvituje úšklebkem. Ne že by ho uvedl do rozpakĂš takovĂ˝ projev citĂš, spĂš to zasadĂ rĂĄnu jeho hrdosti: Sugar obsluhoval, jako by byla dĂĄma, choval se k nĂ dost podlĂŠzavĂŹ, a teĂŻ to soudĂŹ podle všednĂho vzhledu jejĂ pøĂtelkynĂŹ vypadĂĄ, že se mĂ˝lil. „Bude to všechno, madam?“ odkašle si prodavaè a strojenĂŹ pøejede malou prachovkou po polici s kalamåøi. „Ale ano, dĂŹkuji,“ odpovĂ Sugar a nechĂĄ melodicky rozeznĂt noblesnĂ samohlĂĄsky i svĂŹdomitĂŠ souhlĂĄsky. „Jenom prosĂm… kdybyste byl tak laskav… a udĂŹlal s tĂm nĂŹco, aby se to dalo snadnĂŹji nĂŠst?“ A pøedĂĄ mu pøĂmo do rukou stoh papĂru, mĂrnĂŹ zprohĂ˝banĂŠho po tom pevnĂŠm objetĂ. ZamraèenĂŹ jĂ nĂĄkup zabalĂ do proužkovanĂŠho papĂru a pøevåže motouzem, z nĂŹhož nakonec vyrobĂ jakĂŠs takĂŠs poutko. Sugar zavrnĂ, mile mu podĂŹkuje, pøijme od nĂŹj ten balĂèek, chvilku se kochĂĄ jeho rukodĂŹlnĂ˝m vĂ˝tvorem a smyslnĂ˝m pohlazenĂm ruky v rukavici ocenĂ kvalitu jeho prĂĄce. Pak se k nĂŹmu obrĂĄtĂ zĂĄdy a vezme svou pøĂtelkyni za rĂĄmĂŹ. Venku na slunci, a když už jsou tak blĂzko u sebe, se Caroline a Sugar navzĂĄjem mlèky zkoumajĂ, i když se tvåøĂ, že ne. Je to pĂŹknĂ˝ch pĂĄr mĂŹsĂcĂš, co se setkaly naposledy. Za takovou dobu mڞe ženskĂĄ krĂĄsa nenĂĄvratnĂŹ zajĂt, kڞi mohou sežrat neštovice, vlasy vypadat po revmatickĂŠ horeèce, oèi se mohou podlĂt krvĂ a rty zase køivĂŹ srĂšstat po rĂĄnĂŹ nožem. Ale ani na Caroline, ani na Sugar nenà žådnĂŠ vĂŹtšà opotøebenĂ znĂĄt. ÂŽivot k nim byl laskavĂ˝, anebo pøinejmenšĂm šetøil krutostĂ. Staršà žena si povšimne, že Šušiny rty jsou bledĂŠ, suchĂŠ a odlupuje se z nich kڞe, ale nebyly snad vždycky takovĂŠ? Když byla Sugar chudšĂ, ještĂŹ než se pøestĂŹhovala do lepšĂho, bydlely ona a Sugar v St Giles troje dveøe od sebe a i tenkrĂĄt kunèafti èas od èasu zaÂťukali na špatnĂŠ dveøe a žådali „tu holku se suchĂ˝mi rty“. Caroline vĂ i to, že Sugar mĂĄ nĂŹco s kڞà na rukou a zakrĂ˝vĂĄ to rukavièkami: nenĂ to nic hroznĂŠho, jen nehezkĂĄ vyråžka, což jĂ muži opĂŹt rĂĄdi odpouštĂŹjĂ. Proè by muži mĂŹli Sugar takovĂŠ vady promĂjet, to pro Caroline doposud zĂšstĂĄvĂĄ zĂĄhadou; popravdĂŹ øeèeno nenalĂŠzĂĄ nic, v èem by ji Sugar po fyzickĂŠ strĂĄnce pøevyšovala. MusĂ na nĂ bĂ˝t vĂc, než se na prvnĂ pohled zdĂĄ. „Vypadåš strašnĂŹ dobøe,“ prohodĂ Caroline. „CĂtĂm se pod psa,“ opåèà Sugar tiše. „K èertu s Bohem a celĂ˝m jeho špinavĂ˝m odpornĂ˝m svĂŹtem.“ Jak jejĂ tvåø, tak hlas jsou klidnĂŠ; klidnĂŹ by se takhle mohla vyjadøovat k poèasĂ. Z jejĂch oøĂškovĂŹ hnĂŹdĂ˝ch oèà vyzaøuje vlĂdnĂĄ, dobrĂĄ nĂĄlada, nebo to tak aspoò vypadĂĄ. „Už aby pøišel SoudnĂ˝ den, co myslĂš?“ Caroline napadne, jestli jĂ neunikla pointa vtipu, kterĂ˝ teĂŻ Sugar vyprĂĄvĂ vzdĂŹlanĂ˝m pĂĄnĂšm, když se novĂŹ pøestĂŹhovala do Silver Street. TenkrĂĄt, ještĂŹ v Church Lane, byla se Sugar legrace. Když si vzpomene na jejĂ scĂŠnku – tu všechny dĂŹvky milovaly –, ještĂŹ teĂŻ se musĂ usmĂĄt. Ne že by si ji nĂŹjak zvl嚝 pamatovala, to ne; obnåšela nejen hranĂ, ale i slova, stovky slov, a ta slova na tom byla nejlepšĂ. Sugar pøedstĂrala, že svĂĄdĂ neviditelnĂŠho muže, žadonila hlasem, kterĂ˝ skoro pøeskakoval žådostivostĂ. „Ale vy mi musĂte dovolit polaskat vĂĄm koule, jsou tak krĂĄsnĂŠ – jako… jako psĂ hovĂnko. PsĂ hovĂnko krèĂcĂ se pod vašĂm…“ VašĂm èĂm? Šušu pro to mĂŹla parĂĄdnĂ slovo. Slovo, ze kterĂŠho by se èlovĂŹk poèÚral. Ale Caroline ho zapomnĂŹla a teĂŻ se nehodĂ, aby se na nĂŹj vyptĂĄvala. Caroline si odjakživa lĂĄmala hlavu, proè je Sugar mnohem vyhledĂĄvanĂŹjšà a žådanĂŹjšà prostitutka než ona, ale tak to prostĂŹ je, a pokud se dĂĄ spolehnout na profesnĂ drby, poslednĂ dobou to platĂ vĂc než kdy jindy. RozhodnĂŹ nelze pochybovat o tom, že pøesĂdlenĂ do Silver Street – co by kamenem dohodil od nejširšĂ, nejbohatšà a nejvĂ˝stavnĂŹjšà dopravnĂ tepny LondĂ˝na – se dĂĄ stejnou mĂŹrou pøièĂst poptĂĄvce po Sugar jako ctižådosti jejĂ bordelmamĂĄ. Z èehož plyne otĂĄzka: co dĂŹlĂĄ Sugar tady v ošumĂŹlĂŠm papĂrnictvĂ v Greek Street, když teĂŻ žije na dosah nĂĄdhernĂ˝m obchodĂšm ve West Endu? Proè riskovat, že si zašpinĂ lem tĂŹch nĂĄdhernĂ˝ch zelenĂ˝ch šatĂš na vozovkĂĄch, kde nikdo nespĂŹchĂĄ zametat koòskĂŠ kobližky? A vĂšbec, proè se vlastnĂŹ obtϞovat vstĂĄvat z postele (v CarolininĂ˝ch pøedstavĂĄch krĂĄlovsky luxusnĂ postele) pøed polednem? Když se Caroline zeptĂĄ: „Co tu vlastnĂŹ dĂŹlåš? VždyÂť je to sem pro tebe pĂŹknĂĄ dĂĄlka, ne?“ Sugar se jen usmĂŹje, bĂlĂŠ rty mĂĄ suchĂŠ jako køĂdla mĂšr. „JĂĄ… jsem tu byla na nĂĄvštĂŹvĂŹ za nĂŹkĂ˝m znĂĄmĂ˝m,“ odpovĂ. „Celou noc.“ „No jasnĂŹ,“ usmĂŹje se Caroline. „Ne, vyklĂĄdåš si to špatnĂŹ,“ pospĂšà si Sugar våžnĂŹ, „byla jsem za starou kamarĂĄdkou.“ „No a jak se mĂĄ?“ chce z nĂ Caroline vytĂĄhnout jmĂŠno. Sugar na okamžik zavøe oèi. Ăasy mĂĄ hustĂŠ a mĂĄ jich dost, což bĂ˝vĂĄ u zrzek vzĂĄcnost. „Ona… už odešla. Byla jsem se rozlouèit.“ Caroline a Sugar tvoøà nesourodĂ˝ pĂĄr, jak tak spolu kråèejĂ po ulici: staršà žena mĂĄ drobnĂŹjšà kosti, kulatĂ˝ oblièej a dmoucĂ se poprsĂ a vĂšbec je pohlednĂŹjšà a mĂĄ hezèà postavièku než jejĂ spoleènice, vysokĂĄ, mrštnĂĄ dĂvka zahalenĂĄ v hedvĂĄbnĂ˝ch šatech barvy mechu. Aèkoli tahle Sugar nemĂĄ òadra, kterĂĄ by stĂĄla za øeè, a kosti jĂ skrz lĂĄtku korzetu povåžlivĂŹ ènĂ, nese se elegantnĂŹji a s vĂŹtšà ženskou hrdostĂ než Caroline. Hlavu držà vysoko a se svĂ˝m obleèenĂm jako by splĂ˝vala, jako by šlo o jejĂ vlastnĂ kožešinu a peøĂ. Caroline uvažuje, jestli muže na nĂ pøitahuje tahle animĂĄlnĂ vyrovnanost. To a drahĂŠ šaty. Ale to se mĂ˝lĂ: ono to jen souvisĂ se schopnostĂ Sugar konverzovat s muži, jako je ten, kterĂŠho zakrĂĄtko poznĂĄte. To a ještĂŹ malièkost: nikdy neøĂkĂĄ ne. „Jak daleko od domu chceš dneska zaèĂt?“ ptĂĄ se teĂŻ Sugar Caroline. „Tady teda ne,“ zamraèà se staršà žena a zagestikuluje smĂŹrem k St Giles. „MožnĂĄ na Crown Street.“ „VåžnĂŹ?“ pøeptĂĄ se Sugar se zĂĄjmem. „Pøed pĂĄr mĂŹsĂci se ti docela daøilo kolem Soho Square, ne?“ (Tady vidĂte dalšà dĂšvod, proè Sugar ve svĂŠm øemesle tak vynikla: dokåže si vybavit nikterak fascinujĂcĂ podrobnosti ze života druhĂ˝ch.) „Nevydržela jsem s nervama,“ povzdychne si Caroline. „Když jsme se tenkrĂĄt potkaly a jĂĄ byla ze Soho Square ĂşplnĂŹ vodvĂĄzanĂĄ, tak jsem zrovna chytla dva prvotøĂdnĂ kunèafty za sebou a myslila sem si: tohle bude vodteĂŻka mĂšj flek. Jenže to bylo jen zaèåteènickĂ˝ štĂŹstĂ, Šušu. JĂĄ sem, takhle hluboko do slušnejch ètvrtĂ, prostĂŹ nepatøim. MĂŹla bych vĂŹdĂŹt, kde je moje mĂsto.“ „Nesmysl,“ opåèà Sugar. „Polovina tĂŹchhle chlapĂš nepoznĂĄ ten rozdĂl. Staèà si na sebe navlĂct èernĂ˝ hadry, zhluboka se nadechnout, nafouknout tvåøe a spletou si tĂŹ s krĂĄlovnou.“ Caroline se pochybovaènĂŹ zazubĂ. VlastnĂ zkušenost jà øĂkĂĄ, že udĂŹlat dojem na velkĂ˝ pøesycenĂ˝ svĂŹt nenĂ tak jednoduchĂŠ. „Oni mĂŹ prokouknou, Šušu. Z pĂsku provaz neupleteš.“ „Ale upleteš,“ zvåžnĂ najednou Sugar. „ZĂĄležà jenom na tom, kdo ten provaz kupuje.“ Caroline si povzdechne. „No, když se držim ve svĂ˝ èåsti mĂŹsta, je o mĂŹ vĂŹtšà zĂĄjem a mĂò chlapĂš mi dĂĄ košem. PokaždĂ˝, když to zkusim na zĂĄpad vod Crown Street, tak je to boj.“ ZašilhĂĄ po Greek Street smĂŹrem k Soho Square, jako kdyby všechno, co se rozklĂĄdĂĄ za židovskou školou a charitou, bylo nedostupnĂŠ, jako by se tam nešlo vyškrĂĄbat. „Jo, vobèas klofnu cizince, jasnĂŹ, a kluky z venkova, najde se jich pĂĄr, co jsou takovĂ˝ jelimani, že se furt tĂĄhnou za mnou. Ty si s nima celou cestu povĂdåš: ‚Jo, a copak vĂĄs pøivĂĄdĂ do LondĂ˝na, panåèku?‘ a než se vzpamatujou, skonèej v Church Lane a nemaj kam vycouvat. Tak si vemou svou libru masa, dobøe ti za to zaplatĂŹj a øeknou si, že udĂŹlali zkušenost. Ale taky narazĂš na jinĂ˝, kterĂ˝ furt votravujou: ‚A je to ještĂŹ daleko, je to daleko, už tam budem? – abys ty nebyla jedna z tĂŹch cour ze StarĂ˝ho mĂŹsta.‘ V takovĂ˝m pøĂpadĂŹ se nĂŹkdy daj zatĂĄhnout do postrannĂ ulièky a pøemluvit, aby se spokojili s rychlovkou o zeĂŻ, ale nĂŹkdy tĂŹ celĂ˝ dožranĂ˝ setøesou nĂŹkde napĂšl cesty a ještĂŹ na tebe hulĂĄkaj: ‚Co takhle obtϞovat nĂŹkoho sobĂŹ rovnĂ˝ho?‘ Když ti tohle udĂŹlaj, Šušu, ĂşplnĂŹ na tebe padne deka. Je ti pod psa, chce se ti jen zalĂzt domĂš a vybreèet se…“ „Ne, ne,“ kroutĂ Sugar hlavou. „Takhle se na to nesmĂš dĂvat. Ty jsi ponĂžila je, a ne naopak. Oni si mysleli, že jsou rytĂøi na bĂlĂŠm koni, a ty jsi je dovedla k poznĂĄnĂ, že vĂšbec nevystupujĂ tak, jak si mysleli. Jestli bylo jejich postavenĂ tak oèividnĂŠ, proè by je vĂšbec ženskĂĄ jako ty oslovila? ĂĂkĂĄm ti, že to oni jdou domĂš s brekem – ti nafoukanĂ rozechvĂŹlà èervĂèci. Cha!“ ObĂŹ se rozesmĂŹjĂ, byÂť Caroline jen na chvilku. „No, aÂť si to vidĂŹj jak chtĂŹj,“ øekne, „stejnĂŹ z toho nĂŹkdy natahuju. I pøed lidma.“ Sugar vezme Caroline za ruku, prsty šedĂŠ a zelenĂŠ rukavice se propletou a Sugar øekne: „PojĂŻ se mnou na Trafalgar Square, Caddie. KoupĂme si nĂŹco dobrĂŠho na zub, nakrmĂme holuby – a mrkneme se na funebrĂĄckĂ˝ bĂĄl!“ Znovu se zasmĂŹjĂ. „FunebrĂĄckĂ˝ bĂĄl“ je jejich soukromĂ˝ vtip, pøièemž vtipy jsou to hlavnĂ, co pøežilo ty tøi roky, kdy už nejsou sousedky a dĂšvĂŹrnĂŠ pøĂtelkynĂŹ, kterĂŠ se vĂdajĂ každĂ˝ den. ZakrĂĄtko už spolu kråèà labyrintem ulic, kterĂŠ nejsou ani jednĂŠ k nièemu – ulic, kterĂŠ znajĂ pouze jako adresy jinĂ˝ch bordelĂš a hampejzĂš, ulic, jež k asanaci urèili projektanti snĂcĂ o širokĂŠ tøĂdĂŹ pojmenovanĂŠ po hrabĂŹti ze Shaftesbury. Když pøekroèà neviditelnou hranici mezi St Anne a St Martin-in-the-Fields, nespatøà ani stopy po nĂŹjakĂ˝ch svatĂ˝ch èi po polĂch, pokud do toho nezapoèĂtĂĄme stromy lemovanĂ˝ trĂĄvnĂk na Leicester Square. NamĂsto toho dĂĄvajĂ pozor, jestli nenarazĂ na cukrĂĄrnu, do nĂž zašly pøi poslednĂm setkĂĄnĂ. „Nebylo to tady?“ (V tĂŹchhle modernĂch èasech se obchody tak rychle objevujĂ a hned zase mizĂ.) „Ne, dĂĄl.“ Z londĂ˝nskĂ˝ch cukrĂĄren (neboli „patisĂŠriĂ“, jak se majĂ poslednĂ dobou sklon stylizovat) – zatuchlĂ˝ch a stĂsnĂŹnĂ˝ch krĂĄmkĂš, kterĂŠ vypadajĂ jako pøizdobenĂĄ železåøstvĂ a inzerujà širokou nabĂdku pøiposraženĂ˝ch cukråøskĂ˝ch vĂ˝robkĂš jako „gateaux“ – by se Francouzi navštĂŹvujĂcĂ Albion zdĂŹsili, jenže Francie je daleko pøedaleko za vzdĂĄlenou úžinou a patisĂŠrie v Green Street je pro lidi jako Caroline sdostatek exotickĂ˝ podnik. Když ji Sugar provede dveømi, oèi se Caroline rozzåøà prostou radostĂ. „Tyhle dva,“ ukåže Sugar na nejlepkavĂŹjšĂ, nejsladšà a nejkrĂŠmovĂŹjšà vystavenĂŠ zĂĄkusky. „A tamten taky. JeštĂŹ dva – ano, dva od každĂŠho.“ ObĂŹ ženy se hihòajĂ a navzĂĄjem si dodĂĄvajĂ odvahu, jak už to chodĂ, když se sejde pĂĄr holek. Po valnou èåst svĂŠho života se musĂ vystøĂhat všech slov a gest, kterĂĄ by mohla ohrozit vachrlatĂŠ zduøenĂ mužskĂŠ pĂ˝chy; jakĂĄ to Ăşleva, když mohou odhodit zĂĄbrany! „Do stejnĂŠho pytlĂku, mejdames?“ zakøenĂ se na nĂŹ majitel obchodu; dobøe vĂ, že ty dvĂŹ jsou dĂĄmy asi tak, jako je on Francouz. „Ale ano, dĂky.“ Caroline opatrnĂŹ držà oba bachratĂŠ papĂrovĂŠ kornouty na prsou za zúženĂŠ konce, porovnĂĄvĂĄ ètyøi krĂŠmovitĂŠ hrudky uvnitø a snažà se rozhodnout, kterou snĂ døĂv. Majitel obchĂšdku dostal zaplaceno v plnĂŠ výši a vyprovĂĄzĂ je veselĂ˝m „Bondžúr“. Jestli si prostitutky kupujĂ po dvou dortĂcĂch, pak jen aÂť jich chodĂ vĂc! CukrovĂ si na ctnostnĂŠ nepoèkĂĄ, nezĂšstane èerstvĂŠ navĂŹky, poleva se už zaèĂnĂĄ roztĂŠkat. „PøijĂŻte zas, mejdames! “ Takže kupøedu za dalšà atrakcĂ. Když jim k Trafalgar Square zbĂ˝vĂĄ jenom kousek – jak skvĂŹlĂŠ naèasovĂĄnĂ –, zĂĄbava prĂĄvĂŹ zaèala. Mimo jejich dohled vychrlil kolos nĂĄdražà Charing Cross nejvydatnĂŹjšà vĂĄrku pasažÊrĂš za ten den a ta lidskĂĄ zĂĄplava se rozlĂŠvĂĄ po ulicĂch. Stovky úøednĂkĂš v ponuøe èernĂ˝ch oblecĂch se valĂ do jejich zornĂŠho pole, nĂĄval èernobĂlĂŠ uniformity spĂŹje ke kancelåøĂm, kterĂŠ je všechny polknou. MnožstvĂm i uspĂŹchanostĂ pĂšsobĂ smϚnĂŹ, a pøece se všichni tvåøà våžnĂŹ a neteènĂŹ, jako by se jejich mysl upĂrala k vyššĂm cĂlĂšm – což jim na smϚnosti jen pøidĂĄvĂĄ. „Fu-ne-brĂĄckĂ˝ bĂĄl, fu-ne-brĂĄckĂ˝ bĂĄl,“ prozpĂŹvuje si Caroline jako dĂtĂŹ. Vtip je to sice dĂĄvno obehranĂ˝, zato osvĂŹdèenĂ˝ a to jĂ ĂşplnĂŹ staèĂ. Sugar se takhle snadno zavdÏèit nelze; v pøedvĂdatelnĂ˝ch reakcĂch tušà past. VyprĂĄvĂŹt starou anekdotu, zazpĂvat starou pĂsnièku – to znamenĂĄ uznat poråžku, spokojit se se svĂ˝m ĂşdĂŹlem. Z nebe se dĂvajĂ Sudièky, a když nĂŹco takovĂŠho zaslechnou, zamumlajĂ si: „Ă, tahle je celkem spokojenĂĄ, kdybychom jĂ zmĂŹnili osud, jenom bychom ji tĂm zmĂĄtli.“ A Sugar se zkrĂĄtka rozhodla bĂ˝t jinĂĄ. Sudièky na ni mohou shlĂŠdnout, kdykoli se jim zlĂbĂ, a ona bude vždycky vyènĂvat z davu a odhodlanĂŹ nastavovat hlavu kouzelnĂŠ hĂšlce zmĂŹny. Takže ti rojĂcĂ se úøednĂci již nemohou bĂ˝t funebrĂĄci; co mohou bĂ˝t? (BanĂĄlnĂ pravda je pøirozenĂŹ takovĂĄ, že jde o úøednĂky – ale to by nestaèilo: bez pøedstavivosti se ještĂŹ nikomu nepodaøilo uniknout k lepšĂmu životu.) Tedy… jde o ohromnou masu úèastnĂkĂš veèĂrku prchajĂcĂch z luxusnĂho hotelu, to je ono! Bije se na poplach: HoøĂ! Potopa! Zachraò se, kdo mڞeš! Sugar se zadĂvĂĄ na Caroline a zamyslĂ se, jestli se jĂ mĂĄ svÏøit s novou pøedstavou. Ale ĂşsmĂŹv staršà ženy jĂ pøipadne prostomyslnĂ˝, a tak se Sugar rozhodne, že to neudĂŹlĂĄ. Jen aÂť si Caroline nechĂĄ svoje drahĂŠ funebrĂĄky. ĂøednĂci se teĂŻ hemžà všude, hrnou se ven z omnibusĂš, vyråžejĂ do všech svĂŹtovĂ˝ch stran a v balĂècĂch pøevĂĄzanĂ˝ch provĂĄzkem svĂrajĂ zabalenĂŠ obĂŹdy. Po celou dobu pøed nĂŹ s rachotem vyjĂždĂŹjĂ dalšà a dalšà omnibusy, na jejichž støechĂĄch se na podĂŠlnĂ˝ch dvojitĂ˝ch lavicĂch ve vĂŹtru klepajĂ dalšà øady úøednĂkĂš. „Kdyby tak sprchlo,“ zazubĂ se Caroline a pøipomene tĂm, jak naposledy stĂĄly v zĂĄvĂŹtøà a pištĂŹly blahem pøi pohledu na omnibusy, kterĂŠ pøevåžely všechny ty kancelåøskĂŠ myšky v nemilosrdnĂŠm lijĂĄku. TĂŹm uvnitø nic nechybĂŹlo, ale nešastnĂci na støeše se utrĂĄpenĂŹ krèili pod baldachĂ˝nem deštnĂkĂš. „To je mi podĂvanĂĄ!“ jĂĄsala. TeĂŻ spĂnĂĄ ruce v rukavièkĂĄch jakoby v modlitbĂŹ, pøeje si, aby se nebesa znovu otevøela a jĂ se opĂŹt naskytla ta podĂvanĂĄ. Dnes ale nebesa zĂšstanou zavøenĂĄ. Pod vlĂdnĂ˝m sluncem vlĂĄdne na ulici ještĂŹ zbĂŹsilejšà ruch, chaos chodcĂš a vozidel takøka nerozlišujĂcĂch mezi vozovkou a cestou pro pϚĂ. ÂŽidovštĂ komisionåøi ve ètyøkolovĂ˝ch uzavøenĂ˝ch koèårech pomalu projĂždĂŹjĂ houfy úøednĂkĂš, asi jako sedlĂĄci, kteøà se snažà s vozy na seno projet stĂĄdem ovcĂ. Po jejich bocĂch se vezou kupeckĂŠ šlechtièny s roztøesenĂ˝mi psĂèky na klĂnech. VelkoobchodnĂci, kteøà zvedajĂ nos viditelnĂŹ výše než maloobchodnĂci, vystupujĂ z drožek a mĂĄchĂĄnĂm špacĂrek si klestĂ cestu. Rozsah celĂŠ tĂŠ pøehlĂdky èlovĂŹk nejlĂŠpe ocenĂ z nitra Trafalgar Square: davy úøednĂkĂš proudĂ kolem nich jako velkĂĄ armĂĄda obklopujĂcĂ Nelsona. Sugar s Caroline ĂşplnĂŹ staèĂ, když se s cukrovinkami a balĂèkem nad hlavou prostrkajĂ až na nĂĄmĂŹstĂ. I v tĂŠ tlaèenici jim muži na každĂŠm kroku uvolòujĂ cestu, nĂŹkteøà s bezelstnou Ăşctou, jinĂ s vĂŹdomĂ˝m opovrženĂm. Najednou jako by Caroline a Sugar mĂŹly pro sebe všechen prostor na svĂŹtĂŹ. OpĂrajĂ se o piedestal kamennĂŠho lva, se zaklonĂŹnou hlavou pojĂdajĂ dortĂky a z rukavic si olizujĂ flĂèky šlehaèky. Je to asi stejnĂŹ velkĂ˝ prohøešek proti bontonu, jako by z nich slĂzĂĄvaly støĂkance semene. DĂĄma by zĂĄkusek jedla jen na talĂøku v hotelu, nebo pøinejhoršĂm v obchodnĂm domĂŹ – i když nikdo nevĂ, na koho nebo na co by takĂŠ èlovĂŹk mohl nešastnou nĂĄhodou v tak všeobecnĂŹ ĂştulnĂŠm mĂstĂŹ narazit. Ale na Trafalgar Square pĂšsobĂ pohoršlivĂŠ chovĂĄnĂ mĂŠnĂŹ nĂĄpadnĂŹ; koneckoncĂš jde o oblĂbenĂŠ vĂ˝letnĂ mĂsto cizincĂš a ještĂŹ vĂŹtšà oblibĂŹ se tϚà u holubĂš – a kdo v takovĂŠ špĂnĂŹ a tlukotu køĂdel dokåže zcela zachovat dekorum? LidĂŠ ze spoleèenskĂŠ tøĂdy, kterĂŠ na takovĂ˝ch vĂŹcech zĂĄležà (patøà k nim i lady Constance BridgelowovĂĄ, ale ještĂŹ zdaleka nenadešel èas, abyste se s nĂ setkali), vĂĄm øeknou, že tĂŠ verbeži (èĂmž by Constance nejspĂš myslela holuby, ale možnĂĄ i cizince) velice svĂŹdèà pøĂtomnost oficiĂĄlnĂŹ schvĂĄlenĂŠho stĂĄnku, v nĂŹmž se za pĂšl pence prodĂĄvajĂ kornouty s ptaèĂm zobem. Když Sugar s Caroline dojedĂ zĂĄkusek, koupĂ si u tohoto stĂĄnku kornout, jen aby vidĂŹly, jak se všude kolem nich slĂŠtajĂ ptĂĄci. Byl to Carolinin nĂĄpad; proud úøednĂkĂš zøĂdl, protože je spolykala velvyslanectvĂ, banky a kancelåøe; ji ale už beztak znudili. (JeštĂŹ pøed ztrĂĄtou mravopoèestnosti dokĂĄzalo Caroline vyšĂvĂĄnĂ nebo pomalĂŠ mrkĂĄnĂ dĂtĂŹte uvĂŠst do vytrženĂ i na nĂŹkolik hodin: dnes sotva dokåže udržet pozornost pøi orgasmu – pravdaže ne svĂŠm –, k nĂŹmuž dochĂĄzĂ v jednom z jejĂch vlastnĂch tĂŹlnĂch otvorĂš.) A co bavĂ takovou Sugar? MÏøà si Caroline s laskavĂ˝m ĂşsmĂŹvem, tak jako matka, kterĂĄ nenĂ s to ĂşplnĂŹ uvÏøit, jakĂĄ malièkost dokåže potϚit jejĂ dĂtĂŹ, ale z nich dvou je matka Caroline a Sugar je dĂvka, kterĂŠ poøåd ještĂŹ nebylo dvacet. Jestli jĂ nedĂŹlĂĄ radost hĂĄzet semĂnka hejnu nevychovanĂ˝ch starĂ˝ch ptĂĄkĂš, pak co tedy? Ă, to byste do nĂ museli proniknout hloubĂŹji, než se komu kdy podaøilo. Mohu zodpovĂŹdĂŹt jednoduššà otĂĄzky. Kolik je Sugar? OsmnĂĄct. Jak dlouho se už vĂŹnuje prostituci? PĂŹt let. OdeètĂŹte si to sami a dojdete k znepokojivĂŠ odpovĂŹdi, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že dĂvky v jejĂ dobĂŹ obvykle vstupujĂ do puberty až v patnĂĄcti nebo šestnĂĄcti. Ano, ale Sugar byla vždycky pøedèasnĂŹ vyspĂŹlĂĄ – a vĂ˝jimeènĂĄ. Už krĂĄtce potĂŠ, co byla zasvĂŹcena do øemesla, vyènĂvala nad špĂnou St Giles – odmÏøenĂŠ a våžnĂŠ dĂtĂŹ vyrĂšstajĂcĂ v randĂĄlu pøisprostlĂŠho smĂchu a opileckĂŠ bodrosti. „Ta Sugar je divnĂĄ,“ øĂkaly o nĂ kolegynĂŹ z branže. „Ta to dotĂĄhne daleko.“ A to se jĂ skuteènĂŹ podaøilo. DotĂĄhla to až do Silver Street, což je v porovnĂĄnĂ s Church Lane rĂĄj. Ale pokud si ji pøedstavujĂ, jak se promenuje se sluneènĂkem po Oxford Street, pak se mĂ˝lĂ. Skoro poøåd sedĂ doma, zavøenĂĄ ve svĂŠm pokoji, sama. OstatnĂ kurvy ze Silver Street, kterĂŠ pracujĂ v okolnĂch domech, pohoršuje malĂŠ množstvĂ jejĂch schĂšzek: jedna dennĂŹ, nebo dokonce žådnĂĄ. Co si to o sobĂŹ myslĂ? ProslĂ˝chĂĄ se, že jednomu muži úètuje pĂŹt šilinkĂš, druhĂŠmu dvĂŹ guineje. Co to mĂĄ znamenat? Na jednom se všichni shodnou: ta holka mĂĄ zvlåštnĂ nĂĄvyky. ZĂšstĂĄvĂĄ vzhĂšru celou noc, i když už žådnĂ chlapi nejsou k mĂĄnĂ; co tam v tom osvĂŹtlenĂŠm pokoji dĂŹlĂĄ, když nespĂ? Taky jĂ zvlåštnĂ vĂŹci – jednou ji nĂŹkdo vidĂŹl, jak kouše syrovĂŠ rajèe. Po každĂŠm jĂdle si èistĂ zuby zubnĂm pråškem a vyplachuje si je takovou vodièkou, kterou kupuje v lahvi. NelĂèà se rڞĂ, naopak mĂvĂĄ tvåøe pøĂšernĂŹ bledĂŠ; a nikdy nepije tvrdĂ˝ alkohol, pouze pokud ji k tomu muž pøinutĂ (a i tak ho èasto dokåže pøimĂŹt, aby se k nĂ na okamžik obrĂĄtil zĂĄdy, a pak vyplivne, co mĂĄ v puse, nebo vylije sklenièku do vĂĄzy). Co tedy vlastnĂŹ pije? Ăaj, kakao, vodu – a soudĂŹ podle jejĂch loupajĂcĂch se rtĂš i toho dost mĂĄlo. ZvlåštnĂ? Podle ostatnĂch dĂŹvek jste ještĂŹ zdaleka neslyšeli všechno. Nejenom že Sugar dokåže èĂst a psĂĄt, ale ono ji to dokonce bavĂ. Mezi donchuĂĄny se možnĂĄ zaèĂnĂĄ šĂøit jejĂ povĂŹst skvĂŹlĂŠ milenky, což se ovšem ani zdaleka nevyrovnĂĄ tomu, že mezi dalšĂmi prostitutkami proslula jako „ta, co ète všechny ty knĂžky“. A neète žådnĂŠ šestĂĄkovĂŠ sešitky – ne, ète velkĂŠ knihy s vĂce strĂĄnkami, než by kdy dokĂĄzala pøelouskat i ta nejchytøejšà holka v Church Lane. „Z tebe jednou bude slepejš, na to vem jed,“ opakovaly jĂ jejĂ kolegynĂŹ, anebo takĂŠ: „To tĂŹ nikdĂĄ nenapadlo: všeho moc škodĂ, tahle bude poslednĂ?“ Ale Sugar nikdy nemĂĄ dost. Od tĂŠ doby, co se nastĂŹhovala do West Endu, zaèala chodit pøes Hyde Park a jezero Serpentine do Knightsbridge. Tam èasto zavĂtala do dvou georgiĂĄnskĂ˝ch domĂš na Trevor Square, kterĂŠ možnĂĄ vypadajĂ jako luxusnĂ bordely, ale ve skuteènosti v nich sĂdlĂ veøejnĂĄ knihovna. RovnϞ si kupuje noviny a èasopisy. A to i takovĂŠ, v nichž se neobjevujĂ skoro žådnĂŠ obrĂĄzky, dokonce i ty, ve kterĂ˝ch se pĂše, že jsou urèenĂŠ jen gentlemanĂšm. NejvĂc penĂŹz ovšem vydĂĄvĂĄ za šaty. I na pomĂŹry ve West Endu vynikajĂ jejà šaty pozoruhodnou kvalitou; ve špĂnĂŹ St Giles pøĂmo bijĂ do oèĂ. Než aby si na trhu v Petticoat Lane koupila z øeznickĂŠho hĂĄku starĂŠ odloženĂŠ šaty nebo v omšelĂŠm krĂĄmku v Soho použitelnou nĂĄpodobu souèasnĂŠ mĂłdy, radši schraòuje každou šestipenci, dokud si nemڞe dovolit nĂŹco, co vypadĂĄ, jako by to ta nejlepšà švadlena ušila pøĂmo pro ni. Pøestože se takovĂŠ iluze prodĂĄvajĂ v obchodnĂch domech, rozhodnĂŹ nevyjdou lacino. Už jmĂŠna lĂĄtek – levantskĂĄ folicĂŠ, satĂŠnovĂĄ veloutĂŠ a alžerĂn ve smetanovĂŹ bĂlĂŠ barvĂŹ jistĂ˝ch tropickĂ˝ch lastur, granĂĄtovĂŠ èerveni a kouøovĂŠ nefritovĂŠ zeleni – znĂŹjĂ dostateènĂŹ exoticky, aby se dĂŹvkĂĄm zasklil zrak, když jim to Sugar popisuje. „Takovejch cavykĂš,“ poznamenala kdysi jedna, „kvĂšli hadrĂšm, kterĂ˝ z tebe chlap strhĂĄ za pĂŹt minut a pak je ještĂŹ podupe!“ Ale muži zĂšstĂĄvajĂ se Sugar v jejĂm pokoji mnohem dĂŠle než pĂŹt minut. NĂŹkteøà zĂšstanou celĂŠ hodiny, a když Sugar vyjde ven, vypadĂĄ to, jako by ji ani nesvlĂŠkli. Co tam s nimi dĂŹlĂĄ? „PovĂdĂĄm si,“ odpovĂ, pokud si jĂ nĂŹkdo troufne zeptat. Je to škĂĄdlivĂĄ odpovĂŹĂŻ, naservĂrovanĂĄ s våžnĂ˝m ĂşsmĂŹvem, ale celĂĄ pravda to nenĂ. Jakmile si zĂĄkaznĂka vybere, podvolĂ se èemukoli. Jestli po nĂ chtĂŹjĂ jejĂ pĂèu, mڞou ji mĂt, pøestože z tĂŹlnĂch otvorĂš dĂĄvĂĄ pøednost ĂşstĂšm a koneènĂku: menšà svinèĂk a vĂŹtšà klid duše po aktu. A k tomu chraplavĂŠmu hlasu pøišla v patnĂĄcti, když jĂ jeden z mĂĄla zĂĄkaznĂkĂš, kterĂŠ nedokĂĄzala uspokojit, pøitlaèil špièku nože na hrtan krapet vĂc, než bylo zĂĄhodno. Ale od Sugar se lze nadĂt mnohem vĂc než jen odevzdĂĄnĂ a nemravnosti. OdevzdĂĄnĂ a nemravnost jsou k mĂĄnĂ levnĂŹ. Za pĂĄr pencĂ na gin udĂŹlĂĄ spousta bezzubĂ˝ch babizen cokoli, oè je chlap požådĂĄ. Sugar se vymykĂĄ prĂĄvĂŹ tĂm, že udĂŹlĂĄ totʞ co ta nejzoufalejšà šlapka, ale udĂŹlĂĄ to s ĂşsmĂŹvem plnĂ˝m dĂŹtskĂŠ cudnosti. V jejĂ branži nenĂ vzĂĄcnĂŹjšĂho pokladu než dĂvka panenskĂŠho vzezøenĂ, kterĂĄ se vystavĂ zĂĄplavĂŹ hnoje a pak se zvedne a vonĂ po rڞĂch, s oèima pøåtelskĂ˝ma jako kokršpanĂŹl a ĂşsmĂŹvem nevinnĂ˝m jako po rozhøešenĂ. Muži se vracejĂ znovu a znovu a žådajĂ si speciĂĄlnĂŹ ji v domnĂŹnĂ, že po ukojenĂ onĂŠ konkrĂŠtnĂ neøesti musĂ toužit ĂşplnĂŹ stejnĂŹ jako oni. Pøi pohledu na to, jakĂ˝ na ty chlapy dĂŹlĂĄ dojem, mohou jejĂ kolegynĂŹ jen se zdrĂĄhavĂ˝m obdivem vrtĂŹt hlavou. Ty, kterĂŠ by ji jinak nejspĂš nemĂŹly v lĂĄsce, se Sugar snažà okouzlit. NapomĂĄhĂĄ jĂ v tom jejĂ mimoøådnĂĄ pamĂŹÂť: jako by si dokĂĄzala vybavit všechno, co jĂ kdy kdo øekl. „Tak jak tvoje sestra pochodila v AustrĂĄlii?“ zeptĂĄ se kupøĂkladu starĂŠ znĂĄmĂŠ rok potĂŠ, co se vidĂŹly naposledy. „Vzal si ji ten O’Sullivan v Brisbane, nebo ne?“ A jejĂ oèi budou pøekypovat zĂĄjmem, nebo pøinejmenšĂm nÏèĂm velmi podobnĂ˝m zĂĄjmu, takže dojme i tu nejskeptiètĂŹjšà couru. FenomenĂĄlnĂ pamĂŹÂť pomĂĄhĂĄ Sugar stejnou mĂŹrou i pøi jednĂĄnĂ s muži. Na kruÂťasy prĂ˝ platĂ hudba, ale Sugar pøipadla na úèinnĂŹjšà metodu, jak krotit surovce: tĂm, že si vzpomene na jeho nĂĄzory na odborovĂŠ hnutà èi na nepopiratelnĂŠ pøednosti èernĂŠho šòupacĂho tabĂĄku v porovnĂĄnĂ s hnĂŹdĂ˝m. „JistϞe si na vĂĄs pamatuji!“ øekne odpornĂŠmu opièåkovi, kterĂ˝ jĂ pøed dvĂŹma lety kroutil bradavkami tak neurvale, že mĂĄlem omdlela bolestĂ. „Vy jste ten pĂĄn, co se domnĂvĂĄ, že požår v Tooley Street majĂ na svĂŹdomĂ caristiètĂ ÂŽidĂŠ!“ Staèà pĂĄr dalšĂch vyzvrĂĄcenĂ˝ch informacĂ a už ji bude vynåšet do nebes. Je våžnĂŹ velkĂĄ škoda, že se mozek Sugar nevylĂhl v mužskĂŠ hlavĂŹ a namĂsto toho se maèkĂĄ a kroutĂ ve stĂsnĂŹnĂŠm prostoru jemnĂŠ dĂvèà lebky. Jak jen by mohla pøispĂŹt k rozkvĂŹtu BritskĂŠho impĂŠria! „Pardóóón, dĂĄmy!“ Caroline a Sugar se na mĂstĂŹ otoèà a spatøà èlovĂŹka, kterĂ˝ se stativem a fotoaparĂĄtem provozuje svĂšj konĂèek nedaleko od nich na Trafalgar Square. S tĂm svĂ˝m èernĂ˝m oboèĂm, trollopovskĂ˝m plnovousem a tartanovĂ˝m svrchnĂkem budĂ strach a ženy usoudĂ, že chce, aby se klidily ze zĂĄbĂŹru lidožroutskĂŠho oka na stativu. „Ale ne ne n-ĂŠ-ĂŠ, dĂĄmy,“ protestuje, když uhnou stranou. „Bylo by mi ctĂ! Bylo by mi ctĂ uchovat våš obraz navĂŹky!“ ZadĂvajĂ se na sebe a usmĂŹjĂ se: dalšà amatĂŠrskĂ˝ fotograf, k nerozeznĂĄnĂ podobnĂ˝ všem ostatnĂm, zanĂcenĂ˝ jako spiritista a trhlĂ˝ jako fialièka. Pøed nimi stojà èlovĂŹk sdostatek charismatickĂ˝, aby do zvolenĂŠho obrazu pøilĂĄkal svĂ˝m šarmem holuby – a pokud ne, pak je alespoò sdostatek štĂŹdrĂ˝, aby šastnĂ˝m kolemjdoucĂm za pĂšl pence koupil kornout ptaèĂho zobu. A když si obstarajĂ vlastnĂ, tĂm lĂŠpe! „Jsem vĂĄm vskutku vdÏènĂ˝, dĂĄmy! Kdybyste teĂŻ mohly od sebe jen trošinku poodstoupit…!“ HihòajĂ se a ošĂvajĂ, protože holubi už poletujĂ všude kolem nich, sedajĂ jim na èepce, drĂĄpky jim sekajĂ po nataženĂ˝ch rukĂĄch, usazujĂ se jim na ramenou – a vĂšbec všude, kam zapadla semĂnka. I pøes to tøepetĂĄnĂ pøĂmo u oèà se ze všech sil snažà nemrknout v nadĂŹji, že v rozhodujĂcĂm okamžiku budou zachyceny v pøĂznivĂŠm svĂŹtle. Fotografova hlava pod kĂĄpĂ nejdøĂv rejdĂ sem a tam, pak se celĂŠ jeho tĂŹlo napne, otøese se – a potom cvakne spouš. Uvnitø fotoaparĂĄtu se zrodĂ chemickĂ˝ obraz Sugar a Caroline. „TisĂcerĂŠ dĂky, dĂĄmy,“ øekne nakonec a ony vĂŹdĂ, že se s nimi definitivnĂŹ louèĂ: žådnĂŠ au revoir, ale sbohem. MĂĄ, co chtĂŹl, a hotovo. „Slyšelas, co øĂkal?“ nadhodĂ Caroline, ještĂŹ když ho obĂŹ sledujĂ, jak si nese svĂŠ trofeje k Charing Crossu. „NavĂŹky. NavĂŹky. To pøece nemڞe bejt pravda, ne?“ „JĂĄ nevĂm,“ odpovĂ Sugar zamyšlenĂŹ. „Byla jsem jednou u fotografa v ateliĂŠru a v temnĂŠ komoøe jsem mu koukala pod ruce, jak to dĂŹlĂĄ, aby se ty obrĂĄzky objevily.“ JeštĂŹ dnes si pamatuje, jak v tom èervenĂŠm svĂŹtle zatajovala dech a sledovala, jak se v mĂŹlkĂŠm zøĂdle chemikĂĄliĂ zhmotòujĂ obrazy jako stigmata, jako pøĂzraky duchĂš. Zvažuje, jestli to Caroline nemĂĄ vyprĂĄvĂŹt, vĂ ale, že by staršà ženĂŹ musela vysvĂŹtlovat každĂŠ slovo. „VytĂĄhnou je z lĂĄznĂŹ,“ pronese, „a nĂŹco ti øeknu: smrdĂ. A jsem si jistĂĄ, že když nĂŹco takhle smrdĂ, navĂŹky to prostĂŹ nevydržĂ.“ SvraštĂŹlĂŠ èelo skryje hustĂĄ ofina: jistĂĄ si nenĂ ani trochu. PøemýšlĂ, jestli ty jejĂ fotografie z ateliĂŠru pøetrvajĂ navĂŹky, a doufĂĄ, že ne. Když se tenkrĂĄt fotilo, netrĂĄpily ji žådnĂŠ pochybnosti a pĂłzovala nahĂĄ vedle pokojovĂ˝ch kvĂŹtin, v punèochĂĄch u postele s nebesy a po pĂĄs ve vanĂŹ s vlažnou vodou. Nikoho se nemusela dotĂ˝kat! PoslednĂ dobou toho však zaèala litovat – od chvĂle, co jeden jejĂ zĂĄkaznĂk vytĂĄhl ohmatanou fotografii rozpaèitĂŠ nahĂŠ holky a požadoval po Sugar, aby zaujala pøesnĂŹ stejnou pĂłzu s tĂ˝mž kartåèem, jejž si pøedvĂdavĂŹ pøinesl s sebou. V tom okamžiku Sugar pochopila, co to obnåšà bĂ˝t natrvalo Sugar, Lotty èi tøeba Lucy, uvĂŹznĂŹnĂĄ na kartièce a pøedvĂĄdĂŹnĂĄ cizĂm lidem, kdykoli se vlastnĂku fotografie zachce. V soukromĂ svĂŠ ložnice se bϞnĂŹ nechĂĄvĂĄ znĂĄsilòovat, jakmile to ale skonèĂ, je to pryè, zpola zapomenutĂŠ s usychajĂcĂm potem. Ale bĂ˝t chemicky ustĂĄlenĂĄ v èase a pøedĂĄvanĂĄ navždy z ruky do ruky: to je nahota, kterou již nikdy nelze zakrĂ˝t. Kdybych vĂĄm ukĂĄzala fotografie Sugar, nejspĂš byste si mysleli, že si nemĂĄ proè dĂŹlat hlavu. VždyÂť vypadajĂ kouzelnĂŹ, namĂtli byste – nevinnĂŹ, malebnĂŹ, dokonce zvlåštnĂm zpĂšsobem dĂšstojnĂŹ. Staèà pouhĂŠ stoletĂ a kousek – anebo øeknĂŹme jedenĂĄct tuctĂš let – a daly by se pøetisknout kdekoli, aniž by nĂŹkoho napadlo, že by mohly morĂĄlnĂŹ ohrozit èi snad zkazit citlivĂĄ dĂtka. V luxusnĂŹ vypravenĂŠ knize velkĂŠho formĂĄtu, v nĂž se notoricky smazĂĄvajĂ rozdĂly mezi vysokĂ˝m a nĂzkĂ˝m, by mohla dokonce povýšit na umĂŹnĂ. NeznĂĄmĂĄ prostitutka, zhruba 1875, tak by to mohlo stĂĄt v popisku – a co by mohlo bĂ˝t anonymnĂŹjšĂho? Jenže takhle by vĂĄm ušlo, proè se Sugar stydĂ. „Ale pøedstav si to,“ øekne Caroline. „Stovky let po tom, co zaklepeš baèkorama, tu poøåd bude tvĂšj obrĂĄzek. A kdybych udĂŹlala ksicht, tak ten ksicht mi zĂšstane už nafurt… Z toho mi naskakuje husĂ kڞe, a ne že ne.“ Sugar mimovolnĂŹ pøejede dlanĂ pøes hranu svĂŠho balĂèku; pøemýšlĂ, jak nasmĂŹrovat rozhovor do mĂŠnĂŹ kalnĂ˝ch vod. Pohled jĂ utkvĂ na NĂĄrodnĂ galerii na druhĂŠ stranĂŹ a bolestnĂĄ vzpomĂnka na muže s kartåèem vybledne. „A co malovanĂŠ portrĂŠty?“ nadhodĂ Sugar. JeštĂŹ nezapomnĂŹla na Carolinin nezøĂzenĂ˝ obdiv ke studentovi malĂøstvĂ, kterĂ˝ ji kdysi namĂsto platby odbyl skicou, na nĂž se mĂŹla ĂşdajnĂŹ rozklĂĄdat yorkshirskĂĄ ĂşdolĂ. „Z tĂŹch husĂ kڞi nemåš?“ „To je nĂŹco jinĂ˝ho,“ odpovĂ Caroline. „Na tĂŹch sou… znåš to… krĂĄlovĂŠ a takovĂ˝ lidi.“ Sugar si ze svĂŠho encyklopedickĂŠho repertoĂĄru smĂchu vybere zlomyslnĂŠ uchechtnutĂ. „Pamatuješ se na ten portrĂŠt Kitty BellovĂŠ? Namaloval jĂ ho ten kozel starĂĄ z KrĂĄlovskĂŠ akademie, co se do nĂ zabouchl. Dokonce visel na vĂ˝stavĂŹ, Kitty a jĂĄ jsme se na nĂŹj šly podĂvat. Jmenoval se ‚Prodavaèka kvĂŹtin‘.“ „JĂł, to måš recht – ta bĂŹhna.“ Sugar našpulĂ rty. „ÂŽĂĄrlĂš. Jen si to pøedstav, Caddie, kdyby tebe na kolenou prosil nĂŹjakĂ˝ malĂø, aby ses nechala portrĂŠtovat. Ty nehybnĂŹ sedĂš, on pracuje a nakonec ti dĂĄ olejomalbu jako… jako odraz v zrcadle, kterĂ˝ bys vidĂŹla toho dne, kdy jsi byla v životĂŹ nejkrĂĄsnĂŹjšĂ.“ Caroline zamyšlenĂŹ olĂzne vnitøek kornoutu. Na jednĂŠ stranĂŹ je namlsanĂĄ pøedstavou, kterou pro ni Sugar vymalovala, na druhou stranu ji jĂmĂĄ podezøenĂ, že si z nĂ Sugar utahuje. Ale škĂĄdlenĂ stranou: Sugar se upøĂmnĂŹ domnĂvĂĄ, že by se Caroline jako model vĂ˝teènĂŹ hodila: ta hezkĂĄ tvåøièka a statnĂŠ tĂŹlo staršà ženy jsou v klasickĂŠm slova smyslu malebnĂŹjšà než jejĂ vlastnĂ kostnatĂĄ postava. Pøedstavuje si, jak se Caddiina ramena nadouvajĂ ve veèernĂch šatech, hladkĂĄ, dokonalĂĄ, jako broskvièky, a porovnĂĄvĂĄ tenhle pohled skrz rڞovĂŠ brĂ˝le s vlastnĂm bledĂ˝m trupem, jehož klĂènĂ kosti trèà z pihovatĂŠho poprsĂ jako držadla krbovĂŠho roštu. JistĂŹ, mĂłda sedmdesĂĄtĂ˝ch let se èĂm dĂĄl vĂc pøiklĂĄnĂ k štĂhlejšĂm tvarĂšm, ale co je mĂłdnĂ a co žena v hloubi duše považuje za ženskĂŠ, nemusĂ bĂ˝t nutnĂŹ totʞ. KaždĂ˝ obchod s pohlednicemi je plnĂ˝ takovĂ˝ch „Carolin“ a jejĂ tvåø hledĂ odevšad, od obalĂš mĂ˝del po sochy u veøejnĂ˝ch budov – a nesvĂŹdèà to o tom, že se Caroline blĂžà ideĂĄlu? Sugar si to myslĂ. Ano, o prerafaelitech se doèetla v èasopisech, ale tĂm to hasne; nepoznala by Burne-Jonese ani Rossettiho, i kdyby na ni padli. (Ne že by takovĂĄ sråžka byla statisticky pravdĂŹpodobnĂĄ: dva malĂøi, dvĂŹ stĂŹ tisĂc nevĂŹstek.) Carolinina hlava se zase vynoøà z kornoutu a tentokrĂĄt jĂ na bradĂŹ ulpĂ flĂèek od šlehaèky. Když si vychutnala pøedstavu, že se stane malĂøovou mĂşzou a opovrhne penĂŹzi pro vĂŹtšà slĂĄvu vlastnĂho portrĂŠtu, dospĂŹla k zĂĄvĂŹru, že tohle nespolkne. „NĂŠ, dĂky,“ odmĂtne ji støĂzlivĂŹ. „Už dĂĄvno vim, že když se èlovĂŹk zaplete do her, kterĂ˝m nerozumĂ, nakonec ho oholĂ, ani nevĂ jak.“ Sugar hodĂ zmaèkanĂ˝ papĂrovĂ˝ kornoutek na zem a oklepe si ze suknĂŹ drobeèky a ptaèà zob. „NepĂšjdeme už?“ navrhne, natĂĄhne se Caroline k oblièeji a z brady jĂ jemnĂŹ setøe šlehaèku. Staršà žena se malounko odtĂĄhne, mimo pracovnĂ hodiny ji ta neèekanĂĄ fyzickĂĄ blĂzkost zaskoèĂ. Je pĂšl devĂĄtĂŠ. FunebrĂĄckĂ˝ bĂĄl skonèil a ulice se opĂŹt takøka vylidnily. NejdøĂv otroci z podkrovnĂch dĂlen, pøĂležitostnĂ nĂĄdenĂci a tovĂĄrnĂ dĂŹlnĂci, teĂŻ úøednĂci: mĂŹsto polykĂĄ armĂĄdy døĂèÚ a poøåd nemĂĄ dost. CelĂ˝ den sem poproudà èerstvĂŠ zbožà z celĂŠ Anglie, z celĂŠho svĂŹta. A k veèeru Temže spolkne to, co nikdo nechtĂŹl. Caroline zĂvne, pøièemž obnažà jeden zèernalĂ˝ zub mezi bĂlĂ˝mi, a Sugar se jĂ nechĂĄ strhnout, ovšem sama si ostĂ˝chavĂŹ zakryje Ăşsta rukou v rukavici. „Panebože, hnedle bych zapadla do pelechu a chrĂĄpala bych, až by se hory zelenaly,“ prohlĂĄsĂ staršà žena. „To jĂĄ taky,“ pøidĂĄ se Sugar. „Vzbudila sem se brzy. V Church Lane se vybourala droèka, tak blĂzko od mĂ˝ho okna jako…“ (ukåže na krĂĄle JiøĂho) „jako je tamhle ta socha.“ „Zranil se nĂŹkdo?“ „Myslim, že to nepøežila jedna ženskĂĄ. Policajti odnåšeli jednu mrtvolu v suknĂch.“ Sugar bleskne hlavou, že by mohla vzĂt Caddiinu nejednoznaènou vĂŹtnou konstrukci doslova a pobavit kamarĂĄdku popisem seriĂłznĂch knĂratĂ˝ch policistĂš, jimž pod tmavĂ˝mi svrchnĂky šustĂ suknĂŹ. NamĂsto toho se zeptĂĄ: „A znala jsi ji?“ Caroline tupĂŹ zamrkĂĄ. NĂŹco takovĂŠho ji vĂšbec nenapadlo. „Bože, jĂĄ nevim! Pøedstav si, že by to byla…“ Oblièej se jĂ zkøivĂ, jak se v duchu snažà dosadit si do tĂŠ ulice a hodiny nĂŹkterou ze svĂ˝ch kamarĂĄdek prostitutek. „UdĂŹlĂĄm nejlĂp, když pudu domĂš.“ „JĂĄ taky,“ pøikĂ˝vne Sugar. „Jinak podnik panĂ CastawayovĂŠ pøijde o svou povĂŹst.“ A na tvåøi jĂ zazåøà úsmĂŹv, jehož vĂ˝znamu se lidĂŠ jako Caroline nemohou dopĂĄtrat. KrĂĄtce se obejmou a Caroline jako vždycky pøekvapĂ, jak si Sugar poèĂnĂĄ rozpaèitĂŹ a vĂĄhavĂŹ, jak to tĂŹlo, proslulĂŠ svou vlåènostĂ v nĂĄruèà mužÚ, pĂšsobĂ v objetĂ kamarĂĄdky nemotornĂŹ a døevĂŹnĂŹ. TϞkĂ˝ balĂk s papĂrem, kterĂ˝ se Sugar houpe v pĂŹsti, narazĂ Caroline do stehna tak, že si nĂĄraz svou tvrdostĂ nezadĂĄ se špalkem døeva. „PøijĂŻ se za mnou podĂvat,“ pozve Caroline Sugar a pustĂ ji ze sevøenĂ. „Pøijdu,“ slĂbĂ Sugar a do tvåøe se jĂ koneènĂŹ vhrne trochu èervenĂŹ. Za kĂ˝m se vydat? Za Caroline ne – ta vĂĄs zavede jen tam, odkud jste vyšli, a že to byl pĂŹknĂŹ sešlĂ˝ kamrlĂk. ZĂšstaòte teĂŻ se Sugar. Nebudete litovat. Sugar nemarnà èas tĂm, že by se ohlĂžela za Caroline, naopak si pospĂšĂ, aby už byla z nĂĄmĂŹstĂ pryè. ChvĂĄtĂĄ k Haymarketu, jako by mĂŹla v patĂĄch škrtièe. „Se mnou tam dojedete rychlejc, sleèinko!“ halekĂĄ na ni koèà ze štaflu u hotelu a z jeho chraplavĂŠho hlasu je jasnĂŠ, že jĂ vidĂ skrz ty elegantnà šaty. „A mڞete se svĂzt i na mĂ˝m konĂèkoj!“ zavĂ˝skne za nĂ. Ona ho vĂšbec nebere na vĂŹdomĂ, zato ostatnĂ koèà na stanovišti se pobavenĂŹ pochechtĂĄvajĂ a i jejich konĂŹ odfrkujĂ. Sugar rĂĄzuje po chodnĂku, tvåø mĂĄ kamennou a ramena rovnĂĄ. OstatnĂ lidĂŠ na ulici pro ni teĂŻ neexistujĂ. Muži okounĂŹjĂcĂ kolem stĂĄnku s kĂĄvou se jĂ klidĂ z cesty, aby je houpajĂcĂ se balĂk nepraštil do kolen. Vylepovaè plakĂĄtĂš si pøitĂĄhne kbelĂk blĂž ke sloupu, na nĂŹjž lepĂ plakĂĄt, aby mu do nĂŹj nekopla a nerozlila tu lepkavou tekutinu po dlažebnĂch kostkĂĄch. PĂĄn s kalnĂ˝m zrakem – jenž podle klobouku a kalhot prĂĄvĂŹ pøiplul z Ameriky – si ji mÏøà od hlavy až po rĂĄzujĂcĂ nohy; o nevinnost pøijde veèer, až se do Haymarketu snese hejno dĂŹvek a bude mu dĂŹlat nabĂdky na každĂ˝ch deseti krocĂch. „Pardon, madam,“ zamumlĂĄ, když se Sugar procpe kolem nĂŹj. Sugar kråèà po Great Windmill Street, kolem Saint Peter’s, kde se pozdĂŹji sejdou nejlepšà dĂŹtskĂŠ prostitutky, kolem Argyll Rooms, kde ještĂŹ teĂŻ chrĂĄpe ožralĂ˝ vĂ˝kvĂŹt aristokracie, proloženĂ˝ klimbajĂcĂmi kurvami postøĂkanĂ˝mi šampaòskĂ˝m. NeomylnĂŹ zaboèuje, proplĂŠtĂĄ se postrannĂmi ulièkami, takøka bez rozhlĂŠdnutĂ pøechĂĄzĂ rušnĂŠ ulice jako koèka, v jejĂmž koèièĂm mozku žhne jedna utkvĂŹlĂĄ myšlenka. NezastavĂ se, dokud se neoctne na Golden Square, odkud se už otevĂrĂĄ vĂ˝hled na støechu a kouøĂcĂ komĂnovĂŠ nĂĄstavce podniku panĂ CastawayovĂŠ a na øĂdkĂ˝ provoz v Silver Street. Když už jĂ zbĂ˝vĂĄ jen pĂĄr metrĂš, nemڞe se najednou pøimĂŹt udĂŹlat tĂŹch nĂŹkolik poslednĂch krokĂš a zaklepat na dveøe svĂŠho vlastnĂho domu. Pod zelenĂ˝m hedvĂĄbĂm se potĂ, nejenom z toho spĂŹchu, ale i z hlĂĄsĂcĂ se Ăşzkosti. Otoèà se, pøivine si balĂèek k poprsĂ a loudavĂŹ vyrazĂ k Regent Street. Na kamennĂ˝ch schodech kostela NanebevzetĂ Panny Marie ve Warwick Street se ve svĂŹtle žlutĂŠ dece, tøpytĂcĂ se roztĂĄlou jinovatkou, choulĂ dĂŹcko neurèitĂŠho pohlavĂ. V bledĂŠm sluneènĂm svitu se pramĂnky nudlĂ na jeho nosĂku a rtech lesknou jako syrovĂ˝ žloutek a zhnusenĂĄ Sugar od nĂŹj odvrĂĄtĂ zrak. AÂť už je to mrnĂŹ živĂŠ, nebo mrtvĂŠ, je odsouzeno k zĂĄhubĂŹ: na tomto svĂŹtĂŹ nelze zachrĂĄnit nikoho kromĂŹ sebe sama; BĂšh se bavĂ tĂm, že rozdĂŹluje jĂdlo, teplo a lĂĄsku, kterĂŠ by vystaèily pouhĂŠ stovce lidĂ, mezi strkajĂcĂ se a plazĂcĂ se miliĂłnovĂŠ zĂĄstupy. Jeden bochnĂk a jedna ryba, o nϞ se mĂĄ podĂŹlit pĂŹt tisĂc ubožåkĂš – to je jeho nejzĂĄbavnĂŹjšà špĂĄs. Až když Sugar pøejde ulici, zarazĂ ji hlas – slabĂŠ, sĂpavĂŠ zachroptĂŹnĂ, snad jen pouhĂ˝ neartikulovanĂ˝ a nesmyslnĂ˝ zvuk, možnĂĄ žådost o penĂze, ale tøeba to bylo i volĂĄnĂ „mami“. ObrĂĄtĂ se a zjistĂ, že to dĂtĂŹ je živĂŠ a vzhĂšru a mĂĄchĂĄ z toho svĂŠho špinavĂŠho vlnĂŹnĂŠho povijanu ruèièkama. PonurĂĄ fasĂĄda kaple z novĂ˝ch èervenĂ˝ch cihel, dole bez oken, a špehĂ˝rky v zavøenĂ˝ch dveøĂch okĂĄzale stavĂ na odiv odolnost vÚèi protikatolicky naladĂŹnĂ˝m buøièÚm a dĂŹtem toužĂcĂm po køesÂťanskĂŠ lĂĄsce. Sugar zavĂĄhĂĄ, zhoupne se na patĂĄch, cĂtĂ, jak ji v botĂĄch svrbĂ mezi zapaøenĂ˝mi prsty. Nechce se jĂ vracet, když už se rozhodla jĂt dopøedu; tuhle ulici už pøešla a zpĂĄtky cesta nevede. NavĂc je to beznadĂŹjnĂŠ; mohla by se nechat opĂchat stovkou mužÚ dennĂŹ, veškerou tržbu dĂĄt strĂĄdajĂcĂm dĂŹtem, a stejnĂŹ by tĂm dlouhodobĂŹ nic nezmĂŹnila. Nakonec, když se jĂ srdce v hrudi silnĂŹ rozbušĂ, vytĂĄhne z kabelky minci a hodĂ ji pøes ulici. Mušku mĂĄ pøesnou, a tak šilink dopadne na svĂŹtle žlutou pøikrĂ˝vku. Zase se obrĂĄtĂ zpĂĄtky, i když si poøåd nenĂ jistĂĄ pohlavĂm toho dĂtĂŹte; beztak na tom nesejde, za den, za tĂ˝den èi za mĂŹsĂc to dĂtĂŹ odtĂĄhnou do zapomnĂŹnĂ a splĂĄchnou ho do londĂ˝nskĂ˝ch stok, jako by to bylo jen smetĂ. K èertu s Bohem a celĂ˝m jeho odpornĂ˝m špinavĂ˝m svĂŹtem. Sugar jde dĂĄl, pohled upĂrĂĄ na velkolepou dopravnĂ tepnu Regent Street, kterĂĄ probleskuje pøed jejĂma pĂĄlĂcĂma oèima. Potøebuje se vyspat. A popravdĂŹ øeèeno, jestli to opravdu musĂte vĂŹdĂŹt, Sugar trpĂ, trpĂ tolik, že by se jĂ ulevilo, kdyby zemøela, anebo zabĂjela. ObojĂ by splnilo úèel. HlavnĂŹ aby se rĂĄznĂŹ odtrhla od svĂŹta. Tento stav nevyvolala Carolinina spoleènost. Jak již vĂte, Caroline nenĂ dĂšležitĂĄ; nic nežådĂĄ. Ne, Sugar zpĂšsobilo nesnesitelnou trĂ˝zeò to, že vèerejšà den a noc prosedĂŹla u umĂrajĂcĂ kamarĂĄdky ve smrdutĂŠm slumu v Seven Dials. Jak dlouho Elizabeth trvalo, než vypustila duši, a ona po celou tu dobu musela bĂ˝t laskavĂĄ a trpĂŹlivĂĄ, celou dobu ji držet za ruku! A že to byla studenĂĄ a mokrĂĄ ruka, nebo spĂš pazoura, po všechny ty dlouhĂŠ hodiny! Pøi tom pomyšlenĂ se jĂ vlastnĂ ruce uvnitø rukavièek ještĂŹ vĂc zpotĂ, jako by nestaèilo, že už teĂŻ ji v popudrovanĂŠ podšĂvce dost svrbĂ a pĂĄlĂ. Ale bĂ˝t padlĂĄ dĂvka mĂĄ svĂŠ drobnĂŠ vĂ˝hody a ona teĂŻ jednĂŠ z nich využije. Pravidla pro vychĂĄzkovĂŠ obleèenĂ jsou pro ty, kdo je dokåžou pochopit, jasnĂŹ danĂĄ: muži mohou nebo takĂŠ nemusĂ nosit rukavice po libosti; otrhanĂŠ chudaèky je nosit nesmĂ (už jen to pomyšlenĂ je k smĂchu!), nebo by po nich policie ještĂŹ mohla žådat vysvĂŹtlenĂ, kde k nim pøišly; ĂşctyhodnĂ˝m ženĂĄm z nižšĂch tøĂd, obzvlåštĂŹ tĂŹm s dĂŹtmi v rukou, lze odpustit, že je nenosĂ; ale dĂĄmy je musĂ nosit za všech okolnostĂ, dokud nejsou bezpeènĂŹ pod støechou. Sugar je obleèenĂĄ jako dĂĄma, tudĂž si v žådnĂŠm pøĂpadĂŹ nemڞe dovolit obnažit na veøejnosti konèetiny. Pøesto si Sugar tu mĂŹkkou zelenou kڞi za chĂšze stahuje, jednu špièku rukavice po druhĂŠ, prst po prstu. JejĂ holĂĄ bĂlĂĄ zpocenĂĄ pokožka se zaleskne v paprscĂch slunce. S hlubokĂ˝m ĂşlevnĂ˝m povzdychnutĂm, nerozeznatelnĂ˝m od toho, kterĂŠ jĂ splyne ze rtĂš, když jĂ chlap udĂŹlĂĄ všechno, co jĂ mohl udĂŹlat, ve studenĂŠm vzduchu protĂĄhne spletitĂŹ rozpraskanĂŠ prsty s odlupujĂcĂ se kڞĂ. Vydejte se za Sugar na velkĂŠ otevøenĂŠ prostranstvĂ, do grandiĂłznĂ prĂĄzdnoty Regent Street – kochejte se ènĂcĂmi plĂĄstvemi palĂĄcĂš tĂĄhnoucĂmi se do mlhy architektonickĂŠho nekoneèna, øadami a øadami tisĂcĂš totožnĂ˝ch oken, skelnou plochou tøĂdy s umetenĂ˝m snĂŹhem; všechno to svĂŹdèà o promyšlenosti a hlĂĄsĂĄ, že v nadchĂĄzejĂcĂ zåøivĂŠ budoucnosti ètvrti jako St Giles a Soho se svĂ˝mi ĂşzkĂ˝mi spletitĂ˝mi ulièkami, naklĂĄnĂŹjĂcĂmi se barabiznami a vlhkĂ˝mi rozpadajĂcĂmi se doupaty zamoøenĂ˝mi ztroskotanci budou asanovĂĄny a že je nahradĂ novĂ˝ LondĂ˝n, stejnĂ˝ jako Regent Street – vzdušnĂ˝, pravidelnĂ˝ a èistĂ˝. Oxford Street už v tuhle rannĂ hodinu celkem žije – neproudĂ tu sice kdovĂjakĂŠ davy, ty se dostavĂ až s letnĂ spoleèenskou sezĂłnou, ale lidĂ se tu vyskytuje dost na to, aby to na vĂĄs udĂŹlalo dojem. PoklusĂĄvajĂcĂ konĂŹ tĂĄhnou drožky sem a tam, èernĂŹ odĂŹnĂ gentlemani s hustĂ˝mi plnovousy jim vbĂhajĂ do cesty, nosièi reklam obchĂĄzejà škarpy a tamhle stojĂ nad kanĂĄlem tøi metaøi a nĂĄsadami košat šouchajĂ kaši z rozbøedlĂŠho snĂŹhu, špĂny a koòskĂŠho trusu skrz møĂž. Kolem nich s cinkĂĄnĂm projede ekvipåž naloženĂĄ venkovskĂ˝mi obchodnĂky a zanechĂĄ za sebou vĂŹnec kouøĂcĂch koòskĂ˝ch kobližek. Koèà pøitĂĄhne konĂm omnibusu uzdu, ti zastavĂ a z omnibusu vystoupĂ pĂšl tuctu pasažÊrĂš. Jeden z nich, støĂzlivĂŹ obleèenĂ˝ a prĂšmĂŹrnĂŹ rostlĂ˝ muž, nemĂstnĂŹ spĂŹchĂĄ a takøka nabĂŹhne do koòskĂ˝ch kobližek: v poslednĂ chvĂli uskoèà dozadu jako pouliènà šašek vystupujĂcĂ pøed øehtajĂcĂmi se divĂĄky v Seven Dials. PonĂženĂŹ smekne klobouk a dĂĄle opatrnĂŹ pokraèuje celĂ˝ nahrbenĂ˝. Je pozoruhodnĂŠ, jak mu takto uvolnĂŹnĂŠ vlasy sedà èi spĂše poskakujĂ na hlavĂŹ. Od èela dolĂš vypadĂĄ pøĂšernĂŹ våžnĂŹ, ba ĂşzkostlivĂŹ, jako kdyby šel pozdĂŹ do prĂĄce a tam ho už dost možnĂĄ èekalo pokĂĄrĂĄnĂ, ale od èela nahoru pĂšsobĂ kouzelnĂŹ smϚnĂŹ: høĂva zlatĂ˝ch vlasĂš mu hopsĂĄ na hlavĂŹ jako chlupatĂŠ zvĂøåtko, kterĂŠ tam spadlo z nebe a hodlĂĄ se na nĂ udržet stĂšj co stĂšj. Sugar se usmĂŹje a ulevĂ se jĂ, že na tom svĂŹtĂŹ koneènĂŹ vidĂ nĂŹco zĂĄbavnĂŠho; pak znovu pøitiskne balĂèek k tĂŹlu a loudavĂŹ vykroèà po Oxford Street. JeštĂŹ pĂĄr minutek pobude tady na dlåždĂŹnĂŠm bøehu zĂtøejšĂho LondĂ˝na a bude zralĂĄ na cestu domĂš. Nechte teĂŻ Sugar bĂ˝t; toužà po samotĂŹ a anonymitĂŹ. Z hlavy už pustila toho muže se smϚnou kšticĂ, kterĂŠho jste vy mĂŹli za pouhĂŠho dalšĂho kolemjdoucĂho, zĂĄblesk mĂstnĂho koloritu odvĂĄdĂŹjĂcĂ vaši pozornost od hledĂĄnĂ lidĂ, s nimiž jste se sem pøišli seznĂĄmit. Pøestaòte snĂt s otevøenĂ˝ma oèima; pøejdĂŹte pøes blĂ˝skavĂ˝ Rubikon Regent Street, vyhnĂŹte se povozĂšm i hromĂĄdkĂĄm koòskĂŠho trusu a vyhledejte toho legraènĂho èlovĂŹka. DĂŹlejte cokoli, jen nedopusÂťte, aby se vĂĄm ztratil v davu, neboÂť je to skuteènĂŹ velmi dĂšležitĂ˝ muž a zavede vĂĄs dĂĄl, než si vĂšbec dokåžete pøedstavit. KAPITOLA TĂETĂ William Rackham, jenž mĂĄ jednou stanout v èele Rackhamova voòavkåøstvĂ, ale kterĂ˝ prozatĂm žådnou dĂru do svĂŹta neudĂŹlal, dospĂŹl k nĂĄzoru, že pøĂmo zoufale potøebuje novĂ˝ klobouk. Proto takĂŠ tolik spĂŹchĂĄ. Proèež byste takĂŠ mĂŹli pøestat zĂrat na lehce se pohupujĂcĂ honzĂk na šatech Sugar, kterĂĄ se od vĂĄs pomalu vzdaluje, odtrhnout se pohledem od vystouplĂ˝ch lopatek, vosĂho pasu a pramĂnkĂš šafrĂĄnovĂ˝ch vlasĂš, kterĂŠ se jĂ tøepetajĂ pod èepcem, a mĂsto toho vyrazit za Williamem Rackhamem. VĂĄhĂĄte. Sugar jde domĂš, do bordelu s prazvlåštnĂm jmĂŠnem „U panĂ CastawayovĂŠ“. RĂĄdi byste vidĂŹli, jak to tam vypadĂĄ uvnitø, že? Proè byste mĂŹli pøijĂt o to, co se tam odehraje, jen abyste se vydali za tĂmhle cizĂm èlovĂŹkem, za tĂmhle… mužem? NadskakujĂcĂ kštice jeho zlatĂ˝ch vlasĂš vypadĂĄ nepochybnĂŹ smϚnĂŹ, ale jinak ten muž nepĂšsobĂ prĂĄvĂŹ uhranèivĂŹ – obzvlåštĂŹ v porovnĂĄnĂ s touto ženou, s nĂž jste se sotva seznĂĄmili. Ale William Rackham mĂĄ jednou stanout v èele Rackhamova voòavkåøstvĂ. V èele Rackhamova voòavkåøstvĂ! Jestli to chcete nĂŹkam dotĂĄhnout, nemڞete meškat ve spoleènosti nevĂŹstek. MusĂte si vsugerovat, že vĂĄs neobyèejnĂŹ zajĂmĂĄ, proè William Rackham dospĂŹl k nĂĄzoru, že zoufale potøebuje klobouk. Pomڞu vĂĄm, seè mi budou sĂly staèit. SvĂšj starĂ˝ klobouk nese za chĂšze v ruce, neboÂť radĂŹji pĂšjde prostovlasĂ˝ ve svĂŹtĂŹ plnĂŠm mužÚ s klobouky na hlavĂŹ, než aby ho snesl na temeni jen o minutu dĂŠle, tak se stydĂ za jeho nemodernĂ nadmĂŹrnou výšku a odøenou krempu. AÂť už ho ale mĂĄ nasazenĂ˝ nebo ne, lidĂŠ si ho soucitnĂŹ prohlĂžejĂ, tak jako si ho prohlĂželi v omnibusu… våžnĂŹ si pøedstavujĂ, že nevidĂ, jak se mu pošklebujĂ? Panebože! Jak je možnĂŠ, že to dospĂŹlo tak daleko? ÂŽivot se proti nĂŹmu spikl… ale ne, nemĂĄ prĂĄvo vznåšet takovĂĄ všeobjĂmajĂcĂ obvinĂŹnĂ… ĂeknĂŹme spĂše, že proti nĂŹmu kujĂ pikle jistĂŠ nepøåtelskĂŠ elementy ÂŽivota a on zatĂm nevidĂ, jak by se mohl probojovat k vĂtĂŹzstvĂ. Nakonec však triumfuje; musĂ triumfovat, neboÂť vÏøĂ, že jeho štĂŹstĂ hraje v kolobĂŹhu svĂŹta klĂèovou roli. Ne že by si nutnĂŹ zasloužil bĂ˝t šastnĂŹjšà než jinĂ muži, to ne. To spĂš je jeho osud takovĂ˝… takovĂ˝ pant, na nĂŹmž spoèĂvĂĄ všechno ostatnĂ, a kdyby ho mĂŹlo zdrtit nĂŹjakĂŠ neštĂŹstĂ, spolu s nĂm by se zhroutilo i nĂŹco vĂŹtšĂho, a to by pøece ÂŽivot neriskoval… William Rackham zavĂtal do… (DĂĄvĂĄte ještĂŹ pozor?) William Rackham zavĂtal do centra, neboÂť vĂ, že v Regent Street mڞe koupit novĂ˝ klobouk a skoncovat tak se svĂ˝m ponĂženĂm. Ne že by si nemohl poøĂdit stejnĂŹ dobrĂ˝ klobouk u Whiteleyho v Bayswateru a ušetøit si cestu, jeho sem ovšem vede postrannĂ dĂšvod, lĂŠpe øeèeno hned dva postrannĂ dĂšvody. Za prvĂŠ by se u Whiteleyho nerad nechal vidĂŹt, neboÂť ho na okĂĄzalĂ˝ch veèĂrcĂch, na nϞ bĂ˝val kdysi vždycky zvĂĄn, nejednou shazoval jako beznadĂŹjnĂŹ vulgĂĄrnĂ podnik. (Ovšemže i podnik, do nĂŹhož teĂŻ smÏøuje, je vulgĂĄrnĂ, ale pøece jen se nejevĂ pøĂliš pravdĂŹpodobnĂŠ, že by tam narazil na nĂŹjakĂŠ svĂŠ znĂĄmĂŠ.) Za druhĂŠ hodlĂĄ bedlivĂŹ hlĂdat Claru, komornou svĂŠ ženy. Proè? Ehm, to je tuze nechutnĂŠ a komplikovanĂŠ. Když se William Rackham nedĂĄvno pøinutil spoèĂtat vĂ˝daje svĂŠ domĂĄcnosti, usoudil, že ho služebnictvo okrĂĄdĂĄ – a ne jen sem tam o nĂŹjakou svĂèku nebo plĂĄtek slaniny, ale že ho odĂrĂĄ mnohem zĂĄsadnĂŹji. SloužĂcĂ bezpochyby využĂvajĂ manželèiny nemoci a jeho nechuti zaobĂrat se tĂsnivou finanènĂ situacĂ rodiny, ale jestli si myslĂ, že si nièeho nevšimne, tak to se setsakra pletou! Setsakra pletou! A tak, jakmile vèera odpoledne jeho manželka vyložila Claøe, co chce pøĂštĂ dopoledne v centru LondĂ˝na nakoupit, William (jenž potajĂ naslouchal za dveømi) vycĂtil ve vzduchu hrabivost. Když se ze stinnĂŠ podesty dĂval, jak Clara schĂĄzĂ po schodech, pøipadalo mu, že už vidĂ, jak v tom jejĂm zavalitĂŠm tĂŹlĂèku pobublĂĄvajĂ plĂĄny na zpronevĂŹru, jak se blĂžà bodu varu. „JĂĄ Claøe vÏøĂm natolik, že bych jĂ svÏøila vlastnà život,“ pøehĂĄnĂŹla Agnes jako vždycky, když jĂ mezi ètyøma oèima pøedestøel svĂŠ obavy. „To je dost dobøe možnĂŠ,“ opåèil on. „Ale jĂĄ jĂ zase nevÏøĂm natolik, abych jĂ svÏøil penĂze.“ NĂĄsledovala rozpaèitĂĄ odmlka; Agnes se lehce zkøivila tvåø pokušenĂm poukĂĄzat na to, že ty penĂze nepatøà jemu, ale jeho otci, a že kdyby jen vyhovĂŹl otcovu nalĂŠhĂĄnĂ, mĂŹli by jich mnohem vĂce. Nakonec se ale ovlĂĄdla, za což se jĂ William odvdÏèil kompromisem. Claøe lze dĂšvÏøovat pøi samotnĂŠm nĂĄkupu, ale William ji „èirou nĂĄhodou“ doprovodĂ do mĂŹsta. A tak pĂĄn domu a komornĂĄ vyrazili spolu z Notting Hillu omnibusem, protože drožka „pøirozenĂŹ nepøichĂĄzĂ v Ăşvahu“. Rackham doufal, že služebnĂĄ pochopĂ jeho dĂšvody: ne že by si snad poslednĂ dobou prakticky nemohl drožku dovolit, ale protože by lidem zavdal pøĂèinu ke klepĂšm. Doufal nadarmo. SlužebnĂĄ si to samozøejmĂŹ vyložila jen jako dalšà dĂškaz zchudnutĂ svĂŠho pĂĄna. (RovnϞ si povšimla, jak mĂĄ ošoupanĂ˝ a nemodernĂ klobouk; popravdĂŹ øeèeno je jedinĂ˝ èlovĂŹk, kterĂ˝ si toho všiml, neboÂť on se ze studu vyhĂ˝bal všem svĂ˝m švihĂĄckĂ˝m pøåtelĂšm.) Jakoukoli zmĂŹnu v chodu domĂĄcnosti, aÂť už je sebenicotnĂŹjšĂ, a jakĂ˝koli nĂĄznak šetøenĂ, aÂť už je seberozumnĂŹjšĂ, Clara vnĂmĂĄ jako dalšà potvrzenĂ toho, že otec drtĂ Williama Rackhama botou jako slimĂĄka. V jejà škodolibĂŠ radosti jĂ nedochĂĄzĂ, že pokud ho z tĂŠto tĂživĂŠ situace nikdo nezachrĂĄnĂ, nakonec si ji nebude moct dovolit zamĂŹstnĂĄvat: ona rozumĂ jinĂ˝m vĂŹcem. Tak napøĂklad zaznamenala zbabĂŹlĂ˝ Ăşstup ve vĂŹci koèĂho, jehož pøĂchod byl pøedpovĂdĂĄn nĂŹkolik let, ale kterĂ˝ se jaksi nikdy nezhmotnil. PoslednĂ dobou panuje nepsanĂĄ dohoda, že o tomto bĂĄjnĂŠm pøĂchodu se již nebude mluvit. Ale Clara nezapomĂnĂĄ! A co posluhovaèka Tilly? Propustili ji za to, že pøišla do jinĂŠho stavu, ale na jejĂ mĂsto už nikoho nepøijali, a tak toho Janey musĂ zastat mnohem vĂc, než by se od pomocnĂŠ kuchaøky mĂŹlo vyžadovat. Rackham tvrdĂ, že je to jen naèas, ale mĂŹsĂce utĂkajĂ a nic se s tĂm nedĂŹlĂĄ. DobrĂŠ komornĂŠ jako Clara se možnĂĄ shĂĄnĂŹjĂ jen tϞko, ale posluhovaèek je pøece jako psĂš, ne? Pokud by ji byl Rackham ochoten zaplatit, mohl by si nĂŹjakou obstarat do hodiny. Vzato kolem a kolem je to ostuda, s nĂž se Clara vyrovnĂĄvĂĄ podle svĂŠho nejlepšĂho vĂŹdomĂ a svĂŹdomĂ – tedy tak, že dĂĄvĂĄ svou nelibost najevo všemi možnĂ˝mi zpĂšsoby, aniž by pøitom byla nepokrytĂŹ drzĂĄ. TĂm se vysvĂŹtluje i bolestivĂŹ dotèenĂ˝ vĂ˝raz na jejĂ tvåøi po celou cestu do LondĂ˝na, jehož si ovšem sklĂèenĂ˝ Rackham nevšiml do tĂŠ doby, než konĂŹ zapøaženĂ pøed omnibusem projeli skrz Marble Arch. Tøebas jsou všechny pøĂslušnice ženskĂŠho pohlavĂ churavĂŠ, pomyslel si v tom okamžiku, neboÂť pøedpoklĂĄdal, že komornou nejspĂš nĂŹco bolĂ. Tøebas (uklidòoval sebe sama) nenĂ chudĂĄk moje nemocnĂĄ Agnes nakonec takovĂĄ vĂ˝jimka. William vyrazil do mĂŹsta zĂĄmĂŹrnĂŹ brzy, aby mĂŹl po nĂĄvratu domĂš dost èasu prostudovat úèty a zprĂĄvy o hospodaøenĂ Rackhamova voòavkåøstvĂ, èemuž se dlouho vyhĂ˝bal. (Nebo je pøinejmenšĂm vytĂĄhnout z obĂĄlek, v nichž mu je otec poslal.) Pak zĂtra (možnĂĄ) zajede na levandulovou farmu, byÂť jen proto, aby se tam ukĂĄzal a aby se to tøeba doneslo sluchu starĂŠho pĂĄna. NejspĂš by neškodilo položit tamĂŹjšĂm pracovnĂkĂšm pĂĄr trefnĂ˝ch otĂĄzek, jestli ho tedy nĂŹjakĂŠ napadnou. V tom mu nepochybnĂŹ pomڞe proètenĂ tĂŹch listin – pokud se z nich ovšem døĂv nezblĂĄznĂ. BlĂĄzinec nebo chudobinec: vĂc toho na vybranou už nemĂĄ? To si nemڞe polepšit jinak, než když… prodĂĄ falešnĂ˝ obraz sebe sama vlastnĂmu otci, když bude pøedstĂrat nadšenĂ pro nĂŹco tak ohavnĂŠho? Jak mĂĄ pro lĂĄsku božÅ Ale nesmĂ rozebĂrat dalekosĂĄhlĂŠ dopady: to je prokletĂ vyššĂho intelektu. MusĂ se vypoøådat s nĂĄroky, kterĂŠ na nĂŹj klade dnešnĂ den, pĂŹknĂŹ postupnĂŹ. Koupit si novĂ˝ klobouk. OhlĂdat Claru. Dojet domĂš a pustit se do tĂŹch papĂrĂš. William Rackham si nepøedstavuje, že zvlĂĄdne rodinnĂ˝ podnik za jeden den, to ne: cĂle si vytyèil skromnĂŠ. Pokud prokåže trochu zĂĄjmu, z jeho otce tøeba ukĂĄpne o trochu vĂc penĂŹz. Jak dlouho mu mڞe zabrat proètenĂ pĂĄr papĂrĂš? ObĂŹtuje-li tomu jedno odpoledne, musĂ to pøece bohatĂŹ staèit, ne? JistĂŹ, kdysi v cambridgeskĂŠm univerzitnĂm èasopisu napsal, že „den, kdy èlovĂŹk neuèinĂ nic pro potĂŹchu duše, je den ukradenĂ˝, zohavenĂ˝ a odhozenĂ˝ do škarpy osudu“. Ale i jeho èerstvĂ˝ sestøih svĂŹdèà o tom, že cambridgeskĂ˝ život nelze protahovat donekoneèna. Už tak si ho protĂĄhl o pĂŹknĂ˝ch pĂĄr let. A tak William pospĂchĂĄ ulicĂ, i když mĂĄ nohy po dlouhĂŠ cestĂŹ v omnibusu zdøevĂŹnĂŹlĂŠ, hlava se mu toèà a pøed slunĂèkem musĂ pøivĂrat oèi. Rukou v rukavici pohupuje po boku tĂm opovrženĂhodnĂ˝m kloboukem, pĂĄr metrĂš pøed nĂm kråèà jeho opovrhovanĂĄ služka a hned za nĂm ho nĂĄsleduje jeho stĂn. NeostĂ˝chejte se a jdĂŹte za nĂm stejnĂŹ tĂŹsnĂŹ jako ten stĂn, neboÂť William je pevnĂŹ odhodlanĂ˝ se neohlĂžet. Pøed nĂm se už rozklĂĄdĂĄ velkolepĂ˝ obchod, v jehož tajemnĂŠm interiĂŠru zåøà na tisĂc svĂŹtel a kde se vykoupĂ ze svĂŠho utrpenĂ. NĂĄkup novĂŠho klobouku by nemĂŹl zabrat vĂc než hodinku, a jestli Clara vĂ, co je pro ni dobrĂŠ, mĂŹla by svou pochĂšzku vyøĂdit ještĂŹ rychleji. Vpadnout dovnitø, sehnat, co je potøeba, a pak zase rychle vypadnout, tak to bude. V poledne zpĂĄtky doma. Na rozdĂl od poslednĂ nĂĄvštĂŹvy, kdy musel klestit Agnes cestièku skrz davy, se Williamu Rackhamovi naskĂ˝tĂĄ tentokrĂĄt nièĂm nerušenĂ˝ panoramatickĂ˝ vĂ˝hled na vĂ˝lohy obchodu Billington & Joy. DesĂtky vĂ˝kladnĂch skøĂnĂ, kterĂŠ jsou v porovnĂĄnĂ se skromnĂ˝mi tabulemi ostatnĂch obchodĂš obrovskĂŠ, svĂŹdèà o impozantnĂ velikosti a modernosti tohoto podniku. KaždĂĄ vĂ˝loha je dovednĂŹ upravena tak, aby se veøejnost mohla pokochat (o možnosti prodeje se tu nikdo nezmiòuje) zĂĄplavou vĂ˝robkĂš rafinovanĂŹ vyloženĂ˝ch pøed realisticky namalovanĂ˝m pozadĂm pokojĂš modernĂho domu. Clara prĂĄvĂŹ kråèà podĂŠl vĂ˝stavky obĂ˝vacĂho pokoje a jen tlustĂŠ sklo ji dĂŹlĂ od pøepychovĂŹ prostøenĂŠho stolu se støĂbrnĂ˝mi pøĂbory, porcelĂĄnem a sklenièkami s vĂnem. Na namalovanĂŠm pozadĂ za stolem praskajĂ pøesvĂŹdèivĂŹ realistickĂŠ plameny a po stranĂŹ ve škvĂøe mezi skuteènĂ˝mi zĂĄclonami držà dvĂŹ porcelĂĄnovĂŠ ruce s bĂlĂ˝mi manžetami a nĂĄznakem èernĂŠho rukĂĄvu peèeni z papĂrmašÊ. Tyto vĂ˝stavky jsou tak pĂšsobivĂŠ a zĂĄbavnĂŠ, že se William skoro natĂĄhne jak širokĂ˝ tak dlouhĂ˝. Ze zdi ve výši kotnĂkĂš totiž trèà hĂĄky k uvazovĂĄnĂ psĂš, a on o jeden z nich mĂĄlem zakopne. JeštĂŹ že Clara na jeho pokyn vešla do zdejšĂch velkĂ˝ch bĂlĂ˝ch dveøà o nĂŹco døĂv. Jak jen by si vychutnala jeho pĂĄd! William vejde a zapĂĄtrĂĄ po nĂ pohledem, ale ona se už ztratila v kraji divĂš, kde zrcadla odråžejĂ všudypøĂtomnĂ˝ tøpyt. Všude samĂŠ sklo a køišål a zrcadla zasazenĂĄ v každĂŠm pøedĂŹlu tu nĂĄsobĂ galaxii plynovĂŠho svĂŹtla z lustrĂš. I to, co nenĂ sklo èi køišål, je vyleštĂŹnĂŠ tak, jako by jĂm bylo, podlaha se blĂ˝skĂĄ, nalakovanĂŠ pulty pableskujĂ, dokonce i vlasy personĂĄlu se lesknou makasarskĂ˝m olejem a už jen z hojnosti zbožà jde èlovĂŹku trochu hlava kolem. Nemyslete si, kromĂŹ mnoha elegantnĂch a nepostradatelnĂ˝ch vĂŹcĂ se u Billingtona & Joye prodĂĄvajĂ magnetickĂŠ kartåèe, kterĂŠ majĂ vylÊèit migrĂŠnu do pĂŹti minut, galvanickĂŠ nĂĄramky udĂŹlujĂcà životodĂĄrnĂŠ impulsy a glazovanĂŠ hrnĂèky, z jejichž basreliĂŠfu se kabonĂ hlava krĂĄlovny, ale i takovĂŠ pøedmĂŹty si vydobyly postavenĂ vĂ˝støednĂch muzeĂĄlnĂch exponĂĄtĂš, jako by byly vystavovĂĄny èistĂŹ proto, aby nad nimi veøejnost žasla. To vše natolik pøipomĂnĂĄ vĂ˝stavu v KøišålovĂŠm palĂĄci, podle nĂž je tento obchodnĂ dĂšm navržen, že se nĂŹkteøà zĂĄkaznĂci ve svĂŠm úžasu zdrĂĄhajĂ cokoli koupit, aby vĂ˝stavku nepokazili. To, že zbožà nenĂ opatøeno cenovkou, jim odvahy nijak nedodĂĄvĂĄ: bojĂ se zeptat, protože by mohli zjistit, že nejsou sdostatek bohatĂ. ProdĂĄ se toho tudĂž mĂŠnĂŹ, než by bylo možnĂŠ – ale pøinejmenšĂm se toho moc neukradne. Pro darebĂĄky a zlodĂŹje z Church Lane pøedstavuje obchod pĂĄnĂš Billingtona a Joye rĂĄj – tedy nic pro nĂŹ a jim podobnĂŠ. TĂŹmi bĂlĂ˝mi dveømi nemohou projĂt o nic snĂĄz než uchem jehly. A moc se tu toho ani nerozbije: i ty nejkøehèà vĂ˝stavky vydržà neporušenĂŠ celĂŠ mĂŹsĂce, neboÂť ani dĂtka ze zĂĄmožnĂ˝ch rodin tu nenĂ vidĂŹt pøĂliš èasto, a pokud ano, pak jsou držena pĂŹknĂŹ zkrĂĄtka. K bezpeèà expozic ovšem ještĂŹ zĂĄsadnĂŹjšĂm zpĂšsobem pøispĂŹl vĂ˝voj mĂłdy; elegantnĂ zĂĄkaznice se dnes mohou obchodem pohybovat, aniž pøi tom cokoli porazĂ. S klidnĂ˝m svĂŹdomĂm lze konstatovat, že Billington & Joy a podobnĂŠ podniky se rozrostly prĂĄvĂŹ dĂky tomu, že krinolĂna definitivnĂŹ vyšla z mĂłdy. Modernà ženĂŹ bylo dopøåno aerodynamiètĂŹjšĂho tvaru, aby mohla bez omezenĂ utrĂĄcet. Než vyrazĂ do schodĂš k oddĂŹlenĂ kloboukĂš, William se znovu rozhlĂŠdne po Claøe. Zmizela mu jako krysa, i když šla o pouhĂ˝ch tucet krokĂš napøed. Služebnictvo tu kolkolem pøipomĂnĂĄ toliko figurĂna servĂrujĂcĂ služky, ovšem z nĂ tu zbyly jen sĂĄdrovĂŠ paže namontovanĂŠ na kovovĂ˝ch stojanech a nenadĂĄle ukonèenĂŠ u loktĂš. ZatĂmco si William vybĂrĂĄ novĂ˝ klobouk, Clara si tu mĂĄ bez dozoru vyøĂdit svou pochĂšzku, a sice obstarat osmnĂĄct yardĂš okrovĂŠho hedvĂĄbĂ a k tomu pøĂslušnou lemovku – to aby si jejĂ panĂ mohla ušĂt šaty, až jĂ zdravĂ dovolĂ, aby se posadila ke stroji a støihĂšm. Claøe se tahle pochĂšzka tuze zamlouvĂĄ. Nejenomže se mڞe celĂĄ zatetelit pøi slovech: „Tak bude toho potøeba osmnĂĄct yardĂš, pane“ a zachĂĄzet s tak vysokou hotovostĂ, ale k tomu se jĂ povede hezkĂ˝ švindl, koupĂ si nĂŹco navĂc – zdĂĄnlivĂŹ pro svou panĂ. V tom tkvĂ krĂĄsa prĂĄce pro Rackhamovy: on platĂ, ale nemĂĄ žaludek na to, aby se obeznĂĄmil s tĂm, zaè vlastnĂŹ platĂ, ona mĂĄ zase potøeby, ovšem nemĂĄ tušenĂ, co tak mڞou stĂĄt, a úèty zmizĂ v propasti mezi nimi dvĂŹma. A nemajĂ hospodyni! To jĂ na tom vyhovuje ĂşplnĂŹ nejvĂc. Kdysi dĂĄvno hospodyni mĂŹli, podsaditou Skotku, na kterou se panĂ RackhamovĂĄ pøisĂĄla jako pøĂlipka, dokud to neskonèilo v slzĂĄch: pak už o tom nesmĂŹlo padnout ani slovo. „HospodaøenĂ pøece zvlĂĄdneme i my dvĂŹ samy, ne, Claro?“ Ale jistĂŹ, madam. Jakpak by ne! Už vèera, když s panĂ Rackhamovou probĂrala koupi lĂĄtky („Madam, to byste nevÏøila, kolik to dneska stojĂ!“), se Clara rozhodla, že si poøĂdĂ takovou malièkost. Postavu, když už to musĂte vĂŹdĂŹt. SvĂšj obnošenĂ˝ stejnokroj nenĂĄvidĂ Clara z celĂŠho srdce a moc dobøe vĂ, že o VĂĄnocĂch dostane ĂşplnĂŹ stejnĂ˝ dĂĄrek, jakĂ˝ dostala minulĂŠ VĂĄnoce. KaždĂ˝ rok stejnĂĄ potupa! – sedm yardĂš èernĂŠho merina dvojitĂŠ šĂøe, dva yardy plĂĄtna a proužkovanou sukni. PøesnĂŹ to, co je potøeba na novĂ˝ stejnokroj – no jen si to pøedstavte. K èertu s Williamem Rackhamem a jeho skrblictvĂm – zasluhuje všechno, co ho postihne! CelĂ˝ rok otroèĂ, aby byla jejĂ panĂ krĂĄsnĂĄ, lĂĄme si prsty na håècĂch korzetĂš madam RackhamovĂŠ, hĂĄzĂ pøedstĂranĂ˝mi obdivnĂ˝mi ĂşsmĂŹvy – a doèkala se za tĂŹch pĂŹt let nĂŹjakĂŠho vdĂŹku? JejĂ vlastnĂ tĂŹlo se v pase zakulacuje a nahromadĂŹnĂŠ køivdy jĂ vyrĂ˝vajĂ do tvåøe vrĂĄsky. NemĂĄ nic, kvĂšli èemu by na nĂ chlap jedinkrĂĄt spoèinul pohledem, natožpak aby se za nĂ otoèil. LĂŠpe øeèeno: až doposud to nemĂŹla. Sice mĂĄ srdce až nĂŹkde v krku, ale už uhĂĄnĂ k oddĂŹlenĂ s korzety, kde zapadne za zĂĄvĂŹs a to pokoutnĂŹ poøĂzenĂŠ zbožĂ, i když je to celĂ˝ balĂèek, nacpe za objemnĂŠ podvlĂŠkaèky. Tøebaže William trval na tom, že Claru doprovodĂ, do jistĂŠ mĂry prĂĄvĂŹ z obav pøed podobnĂ˝mi Ăşskoky, vĂšbec nic s tĂm nezmڞe. Když si nechce zanåšet mozek špinavĂ˝mi finanènĂmi zĂĄležitostmi, mڞe si nanejvýš ovÏøit, že Clara se z obchodu vskutku vynoøila s jedinĂ˝m velkĂ˝m balĂkem v nĂĄruèi. KrĂĄdeže, kterou nynĂ pĂĄchĂĄ a kterĂĄ by v pøĂsnĂŹjšĂch domĂĄcnostech než u RackhamĂš byla snadno odhalena a nemilosrdnĂŹ potrestĂĄna, si nikdo nevšimne. Manželèino køehkĂŠ zdravĂ Williama sice trĂĄpĂ, ještĂŹ mu ale ĂşplnĂŹ nedošlo, jak Agnes s každĂ˝m dalšĂm mĂŹsĂcem strĂĄvenĂ˝m doma v ĂşstranĂ ztrĂĄcĂ kontakt se svĂŹtem. Nikdy by ho kupøĂkladu nenapadlo, že by kalkulaci nĂĄkladĂš na osmnĂĄct yardĂš lĂĄtky svÏøila služebnĂŠ. MĂsto toho se mu ulevilo, že už si šaty nenechĂĄvĂĄ šĂt, neboÂť tento rozmar ho v minulosti pøišel na celĂŠ jmĂŹnĂ – jmĂŹnĂ utracenĂŠ ĂşplnĂŹ zbĂšhdarma, vzhledem k tomu, jak mĂĄlo svĂŠho èasu trĂĄvĂ Agnes mimo postel. Agnes s nĂm naštĂŹstĂ podle všeho souhlasĂ. Aby ve spoleènosti nevzbudila pohoršenĂ, když vymĂŹnila švadlenu za mechanickou hraèku, velmi obratnĂŹ se vymlouvala na to, že se doma nudĂ. ZĂĄbavnĂ˝ vynĂĄlez jako šicĂ stroj dokåže velmi pøĂjemnĂŹ zahnat nudu rekonvalescence, tvrdĂ Agnes a už si nechĂĄ pro sebe, že s pomocĂ tohoto vynĂĄlezu se dĂĄ leccos ušetøit. KaždopĂĄdnĂŹ je modernà žena a stroje patøà k modernĂmu životu – aspoò WilliamĂšv otec to neustĂĄle prohlašuje. NedĂĄvĂĄ na sobĂŹ nic znĂĄt, to William vĂ. Když ji ale popadne lĂtostivĂŹjšà nĂĄlada, nĂĄležitĂŹ mu vylĂèĂ, jak pokoøujĂcĂ je pøedstĂrat vznešenou nudu, když kdokoli pøece poznĂĄ, že jen šetøĂ. Nemohl by si tøeba otce naklonit nĂŹjakĂ˝m gestem – napsat mu dopis nebo nĂŹco na ten zpĂšsob –, aby se všechno zase urovnalo? Pak by si koneènĂŹ mohli najmout koèĂho a ona by mohla – ale Ne, varuje ji William. Rackham staršà je nerozumnĂ˝ staroch, kterĂ˝ nejdøĂv šikanoval svĂŠho prvorozenĂŠho, a když mu to nevyšlo, zaèal šikanovat Williama. Pokud mĂĄ Agnes pocit, že trpĂ, nemohla by si nĂŹkdy vzpomenout, co musĂ snåšet on? Na což Agnes zareaguje nucenĂ˝m ĂşsmĂŹvem a tvrzenĂm, že støĂbøitĂĄ singerovka je vskutku zĂĄbavnou novinkou a že by už k nĂ zase mĂŹla zasednout. Agnesina ochota šetøit na šatech Williama celkem tϚĂ, ovšem mnohem mĂŠnĂŹ už ho tϚĂ, že si u Billingtona & Joye musĂ zakoupit novĂ˝ klobouk a zaplatit za nĂŹj na mĂstĂŹ, jako by to byl peèenĂ˝ kaštan nebo krĂŠm na boty, mĂsto aby si ho dal ušĂt na mĂru u nĂŹjakĂŠho prestižnĂho klobouènĂka a cenu jen nechat pøipsat na roènà úèet. Považte, vždyÂť prvotøĂdnĂ gentleman za svĂ˝m klobouènĂkem zavĂtĂĄ každĂ˝ch pĂĄr dnĂ, jen aby si nechal klobouk vyžehlit! Jak k tomuhle došlo? Chudoba, chudoba a èĂm dĂĄl vĂŹtšà ostuda pro èlovĂŹka, kterĂ˝ by mĂŹl sprĂĄvnĂŹ bĂ˝t tak bohatĂ˝! NemĂĄ snad Billington & Joy police plnĂŠ RackhamovĂ˝ch voòavek, mĂ˝del a kosmetiky? JmĂŠno Rackham je všude! A pøesto on, William Rackham, dĂŹdic Rackhamova jmĂŹnĂ, teĂŻ musĂ okounĂŹt u vϚåkĂš na klobouky a èekat, až tam jinĂ muži odložà klobouky, kterĂŠ si pøeje vyzkoušet! NevidĂ snad VšemohoucĂ, nebo BožskĂ˝ princip, nebo cokoli zbylo ve chlĂŠvech vesmĂru potĂŠ, co je vĂŹda vyplĂĄchla, že tu nĂŹco skøĂpe? Ale i kdyby to vidĂŹl, stejnĂŹ ho pøehlĂžà jako krajinu. Ve tøi ètvrtĂŹ na jedenĂĄct se William Rackham a Clara krĂĄtce setkajĂ pøed obchodem. Clara tiskne k hrudi velkĂ˝ šustĂcĂ balĂk a kråèà topornĂŹji než obvykle. William mĂĄ novĂ˝ klobouk pevnĂŹ naraženĂ˝ na hlavĂŹ, pøièemž ten starĂ˝ uklidili do skrytĂŠho skladištĂŹ, kde konèà ve vyhnanstvĂ nechtĂŹnĂŠ klobouky, deštnĂky, èepce, rukavice a tisĂce dalšĂch osiøelĂ˝ch vĂŹcĂ. Kde se ocitnou potĂŠ? MožnĂĄ v køesÂťanskĂ˝ch misiĂch na Borneu, nebo v ohnivĂŠ peci. RozhodnĂŹ ne v Church Lane, ve ètvrti St Giles. „Tak mĂŹ napadĂĄ,“ zašilhĂĄ William do oèà komornĂŠ (protože je stejnĂŹ vysokĂ˝ jako ona), „že musĂm vyøĂdit ještĂŹ jednu zĂĄležitost. MyslĂm tĂm ve mĂŹstĂŹ. Takže by podle mĂŹ bylo nejlepšĂ, kdyby ses vrĂĄtila sama.“ „Jak si pøejete, pane.“ Clara vcelku pokornĂŹ sklopĂ hlavu, ovšem William mĂĄ poøåd dojem, že postøehl nĂĄznak potutelnĂŠho vĂ˝smĂŹchu, jako kdyby si o nĂŹm Clara myslela, že lže. (Pro jednou si nic takovĂŠho nemyslĂ: jen jĂ nesmĂrnĂŹ pøišlo vhod, že celou cestu domĂš omnibusem nebude muset sedĂŹt na utajenĂŠm balĂèku a rozdĂrat si o nĂŹj svĂŹdĂcĂ zadek.) „NeztratĂš to, že ne?“ ukåže William na horu hedvĂĄbĂ pro Agnes. „Ne, pane,“ ujistĂ ho Clara. William vytĂĄhne hodinky z kapsièky kalhot a alespoò naoko se vpije pohledem do cifernĂku, aby se nemusel dĂvat na tu protivnou semetriku, kterĂŠ roènĂŹ vyplĂĄcĂ 21 liber, aby byla nejdĂšvĂŹrnĂŹjšà spoleènicĂ jeho ženy. „No tak už jdi,“ pobĂdne ji a ona odpovĂ „Ano“ a už jde, cupitĂĄ, jako by se snažila neupšouknout. Jenže William si toho nevšimne. PopravdĂŹ øeèeno si mnohem pozdĂŹji nevšimne ani toho, jak Clara poletuje po domĂŹ s pasem, kterĂ˝ pøedtĂm nemĂŹla. Vždycky tomu tak nebylo. V minulosti patøil William Rackham k lidem, kteøà zaregistrujĂ malĂŠ, ba i nepatrnĂŠ zmĂŹny v obleèenĂ a vzezøenĂ. V nejlepšĂch univerzitnĂch letech byl se svou špacĂrkou se støĂbrnou rukojetĂ a høĂvou zlatĂ˝ch vlasĂš až po ramena docela dandy. TenkrĂĄt mu v jeho cambridgeskĂŠm brlohu nepøipadlo divnĂŠ promarnit pĂšl hodiny pøed vĂĄzou, dokud si pro konkrĂŠtnĂ knoflĂkovou dĂrku nevybral konkrĂŠtnĂ kvĂŹtinu; ještĂŹ vĂce èasu dokĂĄzal strĂĄvit slaĂŻovĂĄnĂm hedvĂĄbnĂ˝ch vĂĄzanek jednĂŠ barvy s vestièkami jinĂŠ barvy a jeho zamilovanĂŠ kalhoty byly tmavĂŹ modrĂŠ se slĂŠzovou kostkou. Pøi jednĂŠ pamĂĄtnĂŠ pøĂležitosti naøĂdil svĂŠmu krejèĂmu, aby posunul knoflĂkovou dĂrku o ètvrtinu palce a zabrĂĄnil tak jednomu neposlušnĂŠmu knoflĂku indiskrĂŠtnĂŹ vykukovat zpod svrchnĂku. „O ètvrtinu palce napravo, ani vĂc, ani mĂò,“ øekl mu a BĂšh chraò toho nešastnĂka, kdyby ho na slovo neposlechl. TenkrĂĄt William hrdĂŹ tepal mĂłdnĂ nedostatky, kterĂŠ dokĂĄzalo postøehnout jen pĂĄr osob toho nejvybranĂŹjšĂho vkusu. Dnes se vzhledem k neblahĂŠmu vĂ˝voji osobnĂch financĂ nemڞe ubrĂĄnit nedostatkĂšm, kterĂŠ praštĂ do oèà kohokoli, dokonce i jeho služebnictvo. William si nervĂłznĂŹ sĂĄhne nad hlavu, jestli je všechno poøåd na mĂstĂŹ. Je, ale on mĂĄ dobrĂ˝ dĂšvod k obavĂĄm. Sotva pøed hodinou zahlĂŠdl v zrcadle nĂŹco tak otøesnĂŠho, že ten pohled doposud nedokåže vytĂŹsnit z hlavy. PoprvĂŠ od tĂŠ doby, co v Regent Street tak unĂĄhlenĂŹ odhodil svĂšj starĂ˝ klobouk, zaregistroval anarchii, kterĂĄ mu vypukla na temeni. Kdysi dĂĄvno byly Williamovy vlasy jeho nejvĂŹtšà chloubou: po celĂŠ jeho dĂŹtstvĂ byly hebkĂŠ a bronzovĂŠ, možnĂĄ trochu dozlatova a vrkaly nad nimi jak jeho tety, tak ĂşplnĂŹ cizĂ lidĂŠ na ulici. Za studentskĂ˝ch let je v Cambridgi nosil dlouhĂŠ až k ramenĂšm, vyèesanĂŠ dozadu bez pomoci oleje. TenkrĂĄt byl štĂhlĂ˝ a rozpuštĂŹnĂŠ vlasy zakrĂ˝valy hruškovitĂ˝ tvar jeho hlavy. DlouhĂŠ vlasy navĂc upomĂnaly na Shelleyho, Liszta, Garibaldiho, Baudelaira, individualismus – takovĂŠhle vĂŹci. Když si ovšem tyto dlouhĂŠ kadeøe nechal pøed pĂĄr dny ostøĂhat, aby se mohl uchĂ˝lit do anonymity, šerednĂŹ na to doplatil. V zrcadle spatøil, co mu vlasy provedly navzdory nemilosrdnĂŠmu zkrĂĄcenĂ; vymanily se z olejnatĂŠho sevøenĂ a otevøenĂŹ proti nĂŹmu povstaly. Pane Bože, kolik lidĂ ho vidĂŹlo v takovĂŠm stavu, vždyÂť s tĂm smϚnĂ˝m vĂŹneèkem loken a vlasovĂ˝ch chomåèÚ vypadĂĄ jako klaun! ZastydĂŹl se do morku kostĂ, sĂĄhl po nejbližšĂm klobouku, kterĂ˝ se v onom oddĂŹlenĂ Billingtona & Joye prĂĄvĂŹ namanul, a pøiklopil jĂm svou rounovitou svatozåø. A pøestože namĂĄtkou vyzkoušel ještĂŹ hodnĂŹ dalšĂch, prĂĄvĂŹ tento klobouk nakonec zakoupil. Od tĂŠ doby se mu už s použitĂm oleje podaøilo nepoddajnĂŠ vlasy umravnit, ale vzaly si tu lekci k srdci? NervĂłznĂŹ se jich dotĂ˝kĂĄ bøĂšky prstĂš a uhlazuje si je pod krempou. V huòatĂ˝ch kotletĂĄch ho svrbĂ. „Chci to mĂt jako Matthew Arnold,“ øekl holièi, jenže mĂsto toho se spĂš podobĂĄ divochovi z Bornea. Co to udĂŹlal? PøesvĂŹdèil sĂĄm sebe (no, skoro), že skromnĂ˝ zevnĂŹjšek mu pomڞe vykroèit do poslednà ètvrti stoletĂ – majĂ snad na to jeho vlasy jinĂ˝ nĂĄzor? Cestou k Temži se poohlĂžà po ulièce, do nĂž by mohl zabĂŹhnout a skryt pøed kritickĂ˝mi zraky si opĂŹt proèĂsnout vlasy. Na jedno dopoledne už proti dobrĂ˝m mravĂšm høešil až až. KoneènĂŹ se naskytne pøĂhodnĂĄ ulièka, ulièka tak ĂşzkĂĄ, že si nezasloužà jmĂŠno. William do nĂ okamžitĂŹ zapadne. V tom šeru mezi špinavĂ˝mi zdmi, jen pĂĄr krokĂš od Jermyn Street, musĂ dĂĄvat pozor, aby nešlĂĄpl do èervy prolezlĂŠho smetĂ. VytĂĄhne høeben se slonovinovou rukojetĂ a zaène se trestat. Za nĂm se ozve hlas – ošklivĂ˝, zastøenĂ˝ zvuk – a on leknutĂm povyskoèĂ. „Jste hodnej, pane?“ William se otoèĂ. Z pøĂšeøà se k nĂŹmu batolĂ dorota s myšĂmi vlasy, mڞe jĂ bĂ˝t kolem ètyøiceti, ale klidnĂŹ i vĂc a na sobĂŹ mĂĄ nĂŹco jako starĂ˝ ubrus. Co k èertu pohledĂĄvĂĄ v tĂŠhle ètvrti, tak blĂzko palĂĄcĂšm a nejlepšĂm hotelĂšm? William onĂŹmĂŹlĂ˝ hnusem se dĂĄ na Ăşstup. Ătyøi chvatnĂŠ kroky postaèà k tomu, aby se znovu dostal na slunĂèko. Z kštice, kterou si prĂĄvĂŹ uèesal, vyrazà èúrek potu a jemu na mysli vyvstane zcela nelogickĂĄ pøedstava, jak se mu vlasy napružà a vymrštĂ mu klobouk do vzduchu, jako by to byla korkovĂĄ zĂĄtka. Za pĂĄr minut poblĂž Trafalgar Square projde William kolem cukråøstvĂ. Bleskne mu hlavou, že by si dal nĂŹco malĂŠho. Pokud chce poobĂŹdvat, våžnĂŹ by udĂŹlal nejlĂŠpe, kdyby si to namĂøil do Albionu, LondĂ˝na èi Wellingtonu, kde už teĂŻ nejspĂš sedĂ jeho staøà kamarĂĄdi ze školy a zapalujĂ si toho dne prvnĂ doutnĂky – pokud ovšem poøåd ještĂŹ nevyspĂĄvajĂ v nĂĄruèà milenek. Leè William teĂŻ na takovĂŠ podniky nemĂĄ nĂĄladu. ZĂĄroveò se však obĂĄvĂĄ, že když se bude cpĂĄt kolåèem na Trafalgar Square, nĂŹjakĂ˝ dĂšležitĂ˝ znĂĄmĂ˝ ho uvidĂ a už se mu bude nadosmrti vyhĂ˝bat. Ach, bĂ˝t tak zase bezstarostnĂ˝ student! Opravdu ještĂŹ pøed dvanĂĄcti lety ve spoleènosti rozesmĂĄtĂ˝ch neohroženĂ˝ch kumpĂĄnĂš pĂĄchal nejrĂšznĂŹjšà vĂ˝tržnosti, aniž se pøi tom nĂŹkdo pozastavoval nad jeho postavenĂm? Nechodil snad do zaplivanĂ˝ch hospod, kde by èlovĂŹk marnĂŹ hledal paravĂĄnem oddĂŹlenĂ˝ prostor pro pøĂslušnĂky vyššĂch tøĂd, neopĂjel se tam mezi bezzubĂ˝mi staøenami a ochlasty? Nekupoval si Ăşstøice od stĂĄnkaøÚ a nevysrkĂĄval je pøĂmo na ulici? NepomrkĂĄval provokativnĂŹ na staršà vdanĂŠ panièky, jen aby je pohoršil? NevyzpĂŹvoval košilatĂŠ odrhovaèky, zvuènĂŹjšĂm a medovĂŹjšĂm barytonem než jeho kamarĂĄdi, a netanèil pøi tom prostovlasĂ˝ na Waterloo Bridge? Ach, moje milĂĄ, ta je tuze hezkĂĄ, pĂĄtĂĄ brada jĂ o ètvrtou pleskĂĄ, vlasy mĂĄ rudĂŠ a fròåk tʞ, pøivoò si k nĂ a upadneš… VždyÂť by to dokĂĄzal zazpĂvat ještĂŹ dnes! Všichni v tom cukråøstvĂ jsou jedno velkĂŠ ucho. „Ano, tamten, prosĂm,“ ozve se polohlasem. Riskne to, ano, riskne to (tu sladkost, ne tu košilatou odrhovaèku), i když jen z nostalgie po svĂŠm nĂŹkdejšĂm odmrštĂŹnĂŠm jĂĄ. A tak si William odnese èokolĂĄdu a cukrovinky s tøešnĂŹmi s sebou na nĂĄmĂŹstĂ, kde je ustaranĂŹ žmoulĂĄ v ruce. DolnĂ polovina jeho tĂŹla teprve nynĂ zaèĂnĂĄ reagovat na nabĂdku, kterou mu uèinila ta nevĂŹstka v ulièce, a protože už sešla z oèĂ, sešla i z mysli a beztak stejnĂŹ nepadala v Ăşvahu, teĂŻ hĂĄzĂ oèima po trojici mladĂ˝ch Francouzek, kterĂŠ rozdovĂĄdĂŹnĂŹ bĂŹhajĂ mezi holuby. „Moi aussi! Moi aussi!“ jeèà všechny, neboÂť poblĂž stojĂ fotograf a dĂŹlĂĄ, že fotografuje nĂŹco jinĂŠho než je. Jsou pĂŹknĂŠ, šaty majĂ pĂŹknĂŠ, pohybujĂ se pĂŹknĂŹ, ale William jim nemڞe vĂŹnovat pozornost, kterou si zasloužĂ. NamĂsto toho se oddĂĄvĂĄ krĂĄsnĂŠmu vzpomĂnĂĄnĂ na fotografii, kterou si nechal poøĂdit pøed tĂ˝dnem, tĂŹsnĂŹ pøedtĂm, než se nechal ostøĂhat. JinĂ˝mi slovy na poslednĂ fotografii starĂŠho (mladĂŠho) Williama Rackhama. Tato fotografie již ležà schovanĂĄ doma v zĂĄsuvce, jako by to byla pornografie. Ten obrĂĄzek se mu ale pevnĂŹ vryl do pamĂŹti: na nĂŹm je poøåd onen cambridgeskĂ˝ elegĂĄn, zosobnĂŹnĂ domýšlivĂŠho uèence v kanĂĄrkovĂŹ žlutĂŠ vestĂŹ, kterou by si na sebe neodvåžila vzĂt ani novĂĄ generace švihĂĄkĂš. I vĂ˝raz ve tvåøi je pozĂšstatkem minulosti, ani s tĂm by už nevyšel ven; vtiskla mu jej Downingova kolej navzdory nadĂŹjĂm jeho otce: dobromyslnĂŠ pohrdĂĄnĂ všednĂm svĂŹtem. NejvĂc prĂĄce dalo vysvĂŹtlit fotografovi, proè mĂĄ na sobĂŹ ty staromĂłdnà šaty – a sice že by tento obrĂĄzek mĂŹl bĂ˝t poklĂĄdĂĄn za… (jak to jen øĂci?) retrospektivnĂ zachycenĂ historie, pokus znovu se zmocnit minulosti. (Nemusel se obtϞovat: na stĂŹnĂĄch fotografova pøedpokoje se tĂsnĂ mĂrnĂŹ vybledlĂŠ debutantky v triumfĂĄlnĂch rĂłbĂĄch vzkøĂšenĂ˝ch z dob jejich vstupu do spoleènosti, obtloustlĂ staøà pĂĄnovĂŠ nacpanĂ do vojenskĂ˝ch uniforem pro mnohem štĂhlejšà muže a rozliènĂŠ dalšà opråšenĂŠ sny.) „Moi aussi, oh maman!“ Na Trafalgar Square dostane mezitĂm zhruba devĂtiletĂĄ holèièka v bĂlĂŠm hedvĂĄbĂ svolenĂ zapĂłzovat muži s fotoaparĂĄtem. Staèà na ni hodit hrstièku semĂnek a už je obsypĂĄna holuby, prĂĄvĂŹ vèas, když cvakne spouš. NadšenĂŹ zapištĂ a vzbudĂ tĂm žårlivost svĂ˝ch kamarĂĄdek. „Et moi maintenant, moi aussi!“ Dalšà dĂvka se domĂĄhĂĄ zvÏènĂŹnĂ – a Williama to už znudilo. CukrovĂ dojedl, teĂŻ si natahuje rukavice a pokraèuje v cestĂŹ do parku svatĂŠho Jakuba. Cestou zasmušile pøemýšlĂ, jak by nĂŹkdy mohl vydržet stĂĄt v èele Rackhamova voòavkåøstvĂ, když ho tak brzy unavĂ i tak pĂšvabnĂĄ podĂvanĂĄ? JakĂŠ neštĂŹstĂ, že to jeho otec nechĂĄpe! StarĂ˝ pĂĄn, jenž zbohatl tĂm, že se po ètyøicet let od osmi rĂĄno do osmi veèer zaobĂral tĂmtʞ, zcela ztratil pochopenĂ pro trĂ˝zeò, již mڞe takovĂĄ jednotvĂĄrnĂĄ døina pøivodit jemnĂŹjšà duši. Pro Henryho Caldera Rackhama je i nedĂĄvno zavedenĂ˝ pĂšlden volna o sobotĂĄch hanebnĂ˝m plĂ˝tvĂĄnĂm pracovnĂ dobou. Ne že by se Henry Calder Rackham døel stejnĂŹ jako v pøedešlĂ˝ch letech, dnes se ve spoleènosti angažuje vĂce od psacĂho stolu. Poøåd je zdravĂ˝ jako øĂpa, to si pište, ale vzhledem k WilliamovĂ˝m šancĂm na sòatek byla zmĂŹna potøeba. Lepšà adresa, seriĂłznĂ sedavĂŠ zamĂŹstnĂĄnĂ a pĂĄr nabĂdek na vĂ˝pomoc pøĂslušnĂkĂšm aristokracie, kteøà upadli do menšĂch finanènĂch nesnĂĄzĂ: bez tĂŹchto gest Rackhama staršĂho by jeho syn nikdy nezĂskal ruku Agnes UnwinovĂŠ. Kdyby starĂ˝ pĂĄn poøåd ještĂŹ rĂĄzoval v holĂnkĂĄch po levandulovĂŠ farmĂŹ v kabĂĄtu z èesanĂŠ pøĂze, nemĂŹlo by vĂšbec smysl ptĂĄt se lorda Unwina, jestli je Agnes volnĂĄ. NamĂsto toho, když pøišlo na dohadovĂĄnĂ o sòatku, „dohlĂžel“ Rackham staršà na svĂšj podnik z ĂşctyhodnĂŠho domu, sice jen v Bayswateru, ale nedaleko od Kensingtonu, a jeho syn William byl tak nadĂŹjnĂ˝ mladĂk, kterĂ˝ to jistĂŹ nĂŹkam dotĂĄhne v… inu, nĂŹjakĂŠ to pĂšsobištĂŹ se už najde. RozumĂŹlo se samo sebou, že Rackham mladšà jednou pøevezme Rackhamovo voòavkåøstvĂ, ovšem jeho ruce na otϞĂch budou bezpochyby prakticky neviditelnĂŠ a veøejnost uvidĂ jen jeho jinĂŠ, vznešenĂŹjšà úspĂŹchy. Když se William dvoøil Agnes, poøåd z nĂŹj vyzaøovalo fluidum nekoneènĂŠho pøĂslibu a vitĂĄlnà šarm blaženĂŹ zahĂĄlèivĂ˝ch lidĂ, a to už dĂĄvno dostudoval. ÂŽe je to všechno pøetvåøka? Jak se opovažujete! William je dodneška vĂ˝bornĂŹ obeznĂĄmen s novinkami v zoologii, sochaøstvĂ, politice, malĂøstvĂ, archeologii, romanopisectvĂ… tedy prakticky se všĂm, o èem se pĂše v lepšĂch mĂŹsĂènĂcĂch. (Ne, žådnĂŠ pøedplatnĂŠ nezrušà – žådnĂŠ, slyšĂte?) Jak ale vĂšbec vyniknout v kterĂŠmkoli z tĂŹchto oborĂš (užĂrĂĄ se William na svĂŠ oblĂbenĂŠ lavièce v parku svatĂŠho Jakuba), když ho prakticky vydĂrajĂ, aby se oddal tak ĂşnavnĂŠ prĂĄci? Jak se od nĂŹj vĂšbec dĂĄ èekat… Dovolte, abych vĂĄs zachrĂĄnila pøed utonutĂm v proudu vĂŹdomĂ Williama Rackhama, v tĂŠ zatuchlĂŠ tÚòce chabĂŹ rozèeøenĂŠ sebelĂtostĂ. Nakonec to vše lze pøevĂŠst na penĂze: kolik jich je, že jich nenĂ dost, kdy zase pøijdou, za co se utrĂĄcĂ, jak je ušetøit a tak dĂĄle. NepøikråšlenĂĄ pravda vypadĂĄ takto: Rackhama staršĂho øĂzenĂ Rackhamova voòavkåøstvĂ unavuje, zatracenĂŹ unavuje. Jeho prvorozenĂ˝ Henry je jako dĂŹdic k nièemu, protože se již od dĂŹtstvĂ zasvĂŹtil službĂŹ Bohu. Je to celkem spoøådanĂ˝ muž a skromnĂ˝ starĂ˝ mlĂĄdenec, takže otcovu kapsu pøĂliš nezatϞuje – i když pokud to myslĂ s duchovnĂ drĂĄhou opravdu våžnĂŹ, mohl by se k nĂ už koneènĂŹ rozhoupat. Ale nevadĂ: bude si muset vystaèit s mladšĂm chlapcem, Williamem. StejnĂŹ jako u Henryho se jen pomalu vyjevuje, zdali mĂĄ pro nĂŹco talent, na rozdĂl od svĂŠho bratra mĂĄ však nĂĄkladnĂ˝ vkus, elegantnĂ manželku a velkou domĂĄcnost – a to všechno silnĂŹ saje ze struku otcovskĂŠ štĂŹdrosti. A když se pøĂsnĂŠ napomĂnĂĄnĂ minulo zamýšlenĂ˝m úèinkem, Rackham staršà se nynĂ pokoušà popohnat Williamovy vĂĄhavĂŠ krÚèky k pøevzetĂ rodinnĂŠho podniku tĂm, že mu pomalu a jistĂŹ snižuje apanåž. KaždĂ˝ mĂŹsĂc mu vyplĂĄcĂ mĂŠnĂŹ a mĂŠnĂŹ, èĂmž synkovi osekĂĄvĂĄ styl, na nĂŹjž si navykl. William již musel omezit poèet služebnictva z devĂti na šest; vĂ˝lety do ciziny dĂĄvno patøà minulosti, a pokud se z cestovĂĄnĂ drožkou nestal luxus, pak rozhodnĂŹ pøestalo bĂ˝t samozøejmostĂ. William již bez prodlenĂ nenahrazuje všechno, co je obnošenĂŠ, opotøebenĂŠ nebo vyšlo z mĂłdy; sen o rozšĂøenĂ služebnictva o pøĂslušnĂka mužskĂŠho pohlavĂ – což je opravdovĂŠ mÏøĂtko blahobytu – zĂšstĂĄvĂĄ rozhodnĂŹ v øĂši snĂš. Ze všeho nejvĂc Williama soužà to, jak zbyteènĂŠ je tohle utrpenĂ vzhledem k celkovĂŠmu rodinnĂŠmu majetku. Kdyby jen jeho otec prodal podnik se všĂm všudy, vyneslo by to tak velkou sumu, že by z nĂ mohlo žĂt nĂŹkolik generacĂ RackhamĂš – kvĂšli èemu se starĂ˝ pĂĄn desĂtky let lopotil, když ne kvĂšli tomuhle? Touha vydĂŹlat dalšà penĂze, když už se jich vydĂŹlalo dost, se Williamovi tĂhnoucĂmu k socialismu ošklivĂ. A navĂc, kdyby Rackham staršà firmu prodal a investoval do akciĂ, zdroj penĂŹz by nikdy nevyschl, mohl by vydržet navždy a èasem by je dokonce lidĂŠ zaèali považovat za „starĂŠ penĂze“. A pokud starĂŠmu pĂĄnovi sentimentĂĄlnĂ ohledy brĂĄnĂ firmu prodat, proè, ach proè to bøĂmĂŹ vedenĂ musĂ padnout prĂĄvĂŹ na Williama? Proè nenĂ možnĂŠ ustanovit sprĂĄvcem nĂŹjakĂŠho schopnĂŠho a dĂšvĂŹryhodnĂŠho èlovĂŹka z øad zamĂŹstnancĂš Rackhamova voòavkåøstvĂ? Ve svĂŠm žalu se William uchyluje k vlastnĂ politickĂŠ filosofii, k programu, kterĂ˝ by jednoho dne mohl bĂ˝t anglickĂŠ spoleènosti naordinovĂĄn – v to aspoò William doufĂĄ. (Historici by mu tøeba mohli øĂkat rackhamismus.) S touto teoriĂ si pohrĂĄvĂĄ už vĂc než deset let, ale dokonale ji propracoval až nedĂĄvno; poèĂtĂĄ se zrušenĂm takzvanĂŠho „neospravedlnitelnĂŠho kapitĂĄlu“, jejž mĂĄ nahradit „majetkovĂĄ rovnost“. ZnamenĂĄ to, že jakmile èlovĂŹk nashromåždĂ dostateènĂŹ velkĂ˝ majetek, aby z nĂŹj navždy vyžila jeho domĂĄcnost (definovanĂĄ jako rodina o nejvýše deseti lidech, o niž se starĂĄ služebnictvo v maximĂĄlnĂm poètu deseti osob), je mu zakĂĄzĂĄno hromadit vĂce. SpekulativnĂ investice do argentinskĂ˝ch zlatĂ˝ch dolĂš a podobnĂŹ budou zapovĂŹzeny; namĂsto toho vlĂĄda dohlĂŠdne na to, aby se investovalo do bezpeènĂ˝ch a solidnĂch koncernĂš, èĂmž se zajistĂ vĂ˝nos: nijak velkolepĂ˝, zato trvalĂ˝. VeškerĂŠ nadbyteènĂŠ pøĂjmy bohåèÚ budou pøesmĂŹrovĂĄny do veøejnĂ˝ch rozpoètĂš a odtamtud pøerozdĂŹleny mezi potøebnĂŠ: chudĂŠ a bezdomovce. Je si dobøe vĂŹdom, že jde o revoluènĂ nĂĄvrh, kterĂ˝ bezpochyby mnohĂŠ vydĂŹsĂ, protože by zrušil stĂĄvajĂcĂ tøĂdnĂ rozdĂly; aristokracie v dnešnĂm slova smyslu by pøestala existovat. Což by podle Williamova nĂĄzoru bylo zatracenĂŹ dobøe – už ho unavuje, jak mu lidĂŠ pøipomĂnajĂ, že Downingova kolej se stϞà mڞe rovnat Corpusu Christi a jakĂŠ mĂŹl štĂŹstĂ, že ho vĂšbec pøijali. Tak tady to mĂĄte: myšlenky Williama Rackhama (jen ponĂŹkud osekanĂŠ o všechno, co se opakovalo) sedĂcĂho na lavièce v parku svatĂŠho Jakuba. Jestli jsem vĂĄs nesnesitelnĂŹ nudila, mohu vĂĄm jen slĂbit, že v blĂzkĂŠ budoucnosti se stanete svĂŹdky soulože, o šĂlenstvĂ, Ăşnosu a nĂĄsilnĂŠ smrti ani nemluvĂŹ. Rackhama zatĂm ze zamyšlenĂ prudce vytrhne zvuk jeho vlastnĂho jmĂŠna. „Bille!“ „Panebože, ano: Bille!“ William zvedne hlavu, kterĂĄ je poøåd plnĂĄ kalu, takže mڞe jen beze slova civĂŹt na pøĂzraènĂŠ zjevenĂ svĂ˝ch dvou nejlepšĂch kamarĂĄdĂš, neodluèitelnĂ˝ch pøåtel z Cambridge, Bodleyho a Ashwella. „Nebude to dlouho trvat, Bille,“ zvolĂĄ Bodley, „a bude èas slavit!“ „A co?“ nechĂĄpe William. „Všechno, Bille! CelĂŠ ty požehnanĂŠ vĂĄnoènĂ bakchanĂĄlie! ZĂĄzraènĂŠ potomky, kteøà vyskakujĂ z panenskĂ˝ch lĂšn do jeslièek! Hory kouøĂcĂho pudinku! Galony portskĂŠho! A ani se nenadĂŹješ a dalšà rok je uložen ke spĂĄnku!“ „Rok 1874 hezky opĂchanĂ˝ chrĂĄpe,“ zazubĂ se Ashwell, „a vĂ˝stavnĂ mlaĂŻounkĂ˝ rÚèek 1875 se už tetelĂ ve dveøĂch a èekĂĄ, až ho stihne totʞ.“ (On a Bodley, tihle nestĂĄrnoucĂ „staøà braši“, se podobajĂ jeden druhĂŠmu jako vejce vejci. Jsou bezvadnĂŹ obleèenĂ, snadno se pro nĂŹco nadchnou a zĂĄroveò jsou neteènĂ, s uhlazenĂ˝mi tvåøièkami a klobouky, kterĂŠ o nĂŹkolik tøĂd pøevyšujĂ ty od Billingtona a Joye. Tihle dva si jsou tak podobnĂ, že je William v tϞkĂŠ opilosti oslovoval jako Bashleyho a Oddwella. Ale Ashwell mĂĄ na rozdĂl od Bodleyho øidšà licousy, ne tak rڞovouèkĂŠ tvåøe a menšà bøĂško.) „NevidĂŹli jsme tĂŹ lĂŠta letoucĂ, Bille. Copak jsi provĂĄdĂŹl? Krom toho, že sis nechal ustøihnout všechny vlasy?“ Bodley a Ashwell ztϞka dosednou na lavièku vedle Williama, pak se pøedklonĂ a bradou a složenĂ˝mi dlanĂŹmi spoèinou na rukojetĂch špacĂrek. VypadajĂ jako karikatura pozornĂ˝ch posluchaèÚ, jako chrlièe vytesanĂŠ pro stejnou vϞ. „S Agnes je to už dlouho špatnĂŠ,“ odpovĂ jim Rackham, „a taky se mĂĄm ujmout toho zpropadenĂŠho podniku.“ Tak, a je to venku. Bodley a Ashwell se ho snažà svĂŠst k lehkomyslnosti: taky by mohli poznat, že na to nemĂĄ nĂĄladu. Anebo se aspoò pøi tom svĂĄdĂŹnĂ musĂ vĂc snažit. „Dej si pozor, aby se ten podnik neujal tebe a ty z toho nedostal ujĂmĂĄnĂ,“ varuje ho Ashwell. „Byl by z tebe pĂŹknĂ˝ otrava, kdybys žvanil o… no, jĂĄ nevĂm… tøeba o tom, jak se vybièovat k vyššà produktivitĂŹ prĂĄce.“ „ÂŽĂĄdnĂŠ strachy,“ opåèà William, ale v duchu se strachy pøĂmo tøepe. „A jak dbĂĄt o životosprĂĄvu. Nezapomeò, že lepšà než pohyb na zdravĂŠm vzduchu je pohyb na zdravĂŠm tĂŹle,“ upozornĂ ho Bodley teatrĂĄlnĂŹ a pak se zadĂvĂĄ na Rackhama a Ashwella, co oni na to. „To bylo zcela chabĂŠ, Bodley,“ zpražà ho Ashwell. „MožnĂĄ,“ odfrkne si Bodley, „ale kolik liber jsi už vyhĂĄzel za horšĂ.“ „KaždopĂĄdnĂŹ,“ pokraèuje Ashwell, „– pornografii stranou – nesmĂš dovolit, aby tĂŹ Agnes takhle vydĂŹlovala z širokĂŠho proudu života. Jak se moc strachuješ o pouhou ženu… to je nebezpeènĂŠ. TĂm smĂŹrem se nachĂĄzĂ… ehm… co mi to nejde pøes pusu, Bodley?“ „LĂĄska, Ashwelle. Nedotkl bych se jĂ ani tyèà s pogumovanĂ˝m koncem.“ Pøes Williamovu tvåø pøelĂŠtne unavenĂ˝ ĂşsmĂŹv. HlaĂŻte dĂĄl, pøåtelĂŠ staøĂ, jen dĂĄl. „VåžnĂŹ, Bille, nesmĂš dovolit, aby ten problĂŠm s Agnes pøerostl v rodovĂŠ prokletĂ. ChĂĄpeš, jako v tĂŹch hroznĂ˝ch staromĂłdnĂch romĂĄnech, ve kterĂ˝ch ze skøĂnĂ vyskakujĂ choromyslnĂŠ ženskĂŠ. MusĂš si uvĂŹdomit, že v tomhle postavenĂ zdaleka nejsi sĂĄm: v zemi jsou šĂlenĂ˝ch manželek hordy – polovina žen v LondĂ˝nĂŹ blouznĂ, namouduši. Ksakru, Bille: jsi svobodnĂ˝ èlovĂŹk! NemĂĄ smysl se zavĂrat jako nĂŹjakĂ˝ starĂ˝ jezevec.“ „LondĂ˝n mimo SezĂłnu je už sĂĄm o sobĂŹ nudnĂ˝,“ pøidĂĄ se Ashwell. „Nejlepšà je promrhat ten èas stylovĂŹ.“ „A jak jste jĂm mrhali vy?“ zeptĂĄ se William. „Ăle, my jsme usilovnĂŹ pracovali,“ rozplĂ˝vĂĄ se nadšenĂm Ashwell, „na naprosto geniĂĄlnĂ knize – vĂŹtšinu jsem toho odedøel jĂĄ,“ (v tu chvĂli si Bodley hlasitĂŹ odfrkne) „a tady Bodley tu prĂłzièku trochu pøeleštil. Jmenuje se to Ăèinnost modlitby.“ „Byla s tĂm hroznĂĄ spousta prĂĄce, chĂĄpeš. Zpytovali jsme hordy zbožnĂ˝ch vÏøĂcĂch, aby nĂĄm prozradili, jestli se jim nĂŹkdy nĂŹjakĂĄ modlitba vyplnila.“ „TĂm ovšem nemyslĂme rozplizlĂŠ nesmysly jako dodĂĄnĂ ‚odvahy‘ èi ‚ĂştĂŹchy‘, ale skuteènĂŠ vĂ˝sledky jako napøĂklad novĂ˝ dĂšm, vylÊèenĂ matèiny hluchoty, ĂştoènĂka sraženĂŠho bleskem a tak dĂĄle.“ „Postupovali jsme hroznĂŹ dĂškladnĂŹ, jestli se mڞu pochvĂĄlit. Neprozkoumali jsme jen stovky individuĂĄlnĂch pøĂpadĂš, ale i všeobecnĂŠ, zĂĄkladnĂ modlitby, kterĂŠ tisĂce lidĂ odøĂkĂĄvajĂ každĂ˝ veèer celĂĄ lĂŠta. Znåš to: osvobozenĂ od zlĂŠho, mĂr na Zemi, obrĂĄcenĂ ÂŽidĂš na vĂru a tak dĂĄle. ZĂĄvĂŹr vyznĂvĂĄ jednoznaènĂŹ: ani v obrovskĂ˝ch poètech a s houževnatostĂ to taky k nièemu nevede.“ „Až to budeme mĂt celĂŠ sepsanĂŠ, promluvĂme si s nejvyššĂmi cĂrkevnĂmi hodnoståøi – anebo je aspoò oslovĂme pĂsemnĂŹ – a pøeptĂĄme se jich, co si o tom myslĂ. Všem musĂ bĂ˝t jasnĂŠ, že jde o nezaujatou vĂŹdeckou studii, naprosto otevøenou pøipomĂnkĂĄm èi kritice ze strany jejĂch… ehm… obĂŹtĂ.“ „Chceme Krista poøådnĂŹ zdrtit,“ skoèà mu Bodley do øeèi a zaryje hĂšl do mokrĂŠ hlĂny. „Natrefili jsme na pĂĄr skvĂŹlĂ˝ch individuĂ,“ ujme se zase slova Ashwell. „Na dokonalĂŠ pošuky. Tak tøeba jeden duchovnĂ z Bathu – tam jsme se vrĂĄtili moc rĂĄdi, majĂ tam prvotøĂdnĂ pivo – se nĂĄm pøiznal, že se opakovanĂŹ modlĂ za to, aby mĂstnĂ hospoda lehla popelem.“ „Nebo jinak skonèila.“ „Tvrdil nĂĄm, že si na to BĂšh jen vybĂrĂĄ tu nejpøĂhodnĂŹjšà dobu.“ „Byl si zcela jist, že vposledku dosĂĄhne svĂŠho.“ „ModlĂ se za to už tøi roky – každĂ˝ veèer!“ Oba muži zabušili do zemĂŹ holemi v sarkastickĂŠm vytrženĂ. „A myslĂte,“ ozve se William, „že mĂĄte sebemenšà nadĂŹji najĂt nakladatele?“ Již znatelnĂŹ pookøål, už je skoro svedenĂ˝, pøece ho však cosi pudĂ pøipomenout jim otravnou realitu okolnĂho svĂŹta. Bodley a Ashwell se na sebe jen vĂŹdoucnĂŹ zazubĂ. „Ale ano. UrèitĂŹ. Knihy rozklĂĄdajĂcĂ nåš stĂĄvajĂcĂ spoleèenskĂ˝ øåd jdou dnes na draèku.“ „Totʞ platĂ i o romĂĄnech,“ zamrkĂĄ Ashwell nĂĄpadnĂŹ na Williama. „NeztrĂĄcej to ze zøetele, pokud ještĂŹ chceš dosĂĄhnout nÏèeho v tomto smĂŹru.“ „Ale namouduši, Bille – våžnĂŹ se musĂš ukĂĄzat èastĂŹji. V našich oblĂbenĂ˝ch podnicĂch jsme tĂŹ nevidĂŹli už hroznĂŹ dlouho.“ „MusĂš pøece dbĂĄt na svou špatnou povĂŹst.“ „NesmĂš vyjĂt ze cviku.“ „Kdo chvĂli stĂĄl, již stojĂ opodĂĄl…“ „Co tĂm myslĂte?“ vyhrkne pøekvapenĂ˝ William. Po traumatickĂŠm sestøihu vynikly mezi jeho zlatĂ˝mi loknami proužky pøedèasnĂŠ šedi, takže citlivĂŹ reaguje na jakĂŠkoli zmĂnky o pøibĂ˝vajĂcĂch lĂŠtech. „PubertĂĄlnĂ dĂvky, Williame. Ăas se na nich podepĂše. NezĂšstanou zralĂŠ navĂŹky, vĂš? Ono ĂşplnĂŹ staèà pĂšl roku. VlastnĂŹ ses už minul s nĂŹkterĂ˝mi dĂvkami, kterĂŠ vstoupily do legend, Bille – do legend.“ „ĂistĂŹ pro ilustraci: takovĂĄ Lucy FitzroyovĂĄ.“ „Ach ano – propĂĄna, ano.“ Oba vyskoèà z lavièky, jako by si pøedem dohodli nĂŹjakĂŠ znamenĂ. „Lucy FitzroyovĂĄ,“ zaène Ashwell jako úèinkujĂcĂ v kabaretnĂm vystoupenĂ, „byla novĂĄ holka u madam Georginy na Finchley Road, kde se vĂ˝prasky nešetøĂ.“ ĂistĂŹ na ukĂĄzku se nĂŹkolikrĂĄt silnĂŹ pøetĂĄhne pøes lĂ˝tko. „DolĂš, šulĂne! Nahoru, šulĂne! DolĂš!“ „NepøehĂĄnĂŹj to, Ashwelle,“ varuje ho Bodley a vezme ho za rameno. „Pamatuj na to, že jen lord dokåže kulhat dĂšstojnĂŹ.“ „Nu, jak možnĂĄ vĂš, Bodley a jĂĄ se obèas zajdeme mrknout k GeorginĂŹ, jestli tam bièe tøĂmajĂ dĂvky nĂĄležitĂŠho formĂĄtu. A na sklonku minulĂŠho roku jsme narazili na úžasnou koketu, již nĂĄm bordelmamĂĄ pøedstavila jako Lucy Fitzroyovou, nemanželskou dceru lorda Fitzroye, kterĂĄ mĂĄ tudĂž jezdectvĂ v krvi.“ „To je bezpochyby pitomost, jenže ta holka o tom byla podle všeho pøesvĂŹdèenĂĄ! ĂtrnĂĄct let, pevnĂŹ stavĂŹnĂĄ, pleÂť mĂĄ hebkou jako mimino a navĂc je naprosto fantasticky arogantnĂ. Byla celĂĄ v jezdeckĂŠm Ăşboru a umĂŹla v nĂŹm tak dobøe chodit – schĂĄzela po schodech bokem, takhle, jedna holĂnka, potom druhĂĄ, jako kdyby z tĂŹch schodĂš sesedala. ObyèejnĂŹ v ruce svĂrala velmi krĂĄtkĂ˝ a dost nebezpeènĂ˝ jezdeckĂ˝ bièĂk a bylo vidĂŹt, jak jĂ ve tvåøi hoøà jedna nefalšovanĂĄ skvrnka vedle druhĂŠ – na to bych pøĂsahal. A madam Georgina nĂĄm øekla, že kdykoli k nĂ nahoru nĂŹkoho poslali, ta holka stĂĄla na podestĂŹ a jen tak tam èekala, dokud se ten chudĂĄk dost nepøiblĂžil, naèež se ozvalo švihnutĂ, pøetĂĄhla ho pøes tvåø bièĂkem, naèež mu jĂm ukĂĄzala k posteli a øekla –“ „Kristepane!“ vykøikne Ashwell, jenž se nĂĄhodou podĂval tĂm smĂŹrem, kterĂ˝m Bodley mĂøil špacĂrkou. „VšemohoucĂ bože! Kdopak to je, co øĂkåš?“ ZaclonĂ si oèi a upøenĂŹ se zadĂvĂĄ na protĂŹjšà konec parku svatĂŠho Jakuba. Bodley zaujme mĂsto po jeho boku a pohlĂŠdne na stejnou stranu. „To je Henry,“ prohlĂĄsĂ potϚenĂŹ. „Ano, je – a panĂ FoxovĂĄ!“ „JistĂŹ.“ Oba se zase obrĂĄtĂ k Williamovi a dĂšstojnĂŹ se uklonĂ. „MusĂš nĂĄs omluvit, Bille.“ „Ano, chceme jĂt muèit Henryho.“ „MĂĄte mĂŠ požehnĂĄnĂ,“ usmĂŹje se na nĂŹ William. „On se nĂĄm vyhĂ˝bĂĄ, vĂš… vyhĂ˝bĂĄ se nĂĄm jako moru, od tĂŠ doby… ech… jak bychom to jen formulovali…?“ „Od tĂŠ doby, co se mu osobnĂ andĂŹl snesl k nohĂĄm postele.“ „Tak tak. KaždopĂĄdnĂŹ se ho musĂme pokusit chytit, než zaène utĂkat.“ „To ale nemڞe, když mĂĄ panĂ Foxovou v zĂĄvĂŹsu: ta by se skĂĄcela mrtvĂĄ! ĂĂkĂĄm ti, že nemajà šanci.“ „Tak ahoj, Willy.“ A už jsou pryè, vysokou rychlostĂ se vrhajĂ za svĂ˝mi obĂŹÂťmi. Navzdory svĂŠmu spoleèenskĂŠmu obleèenĂ naberou tak zuøivĂŠ tempo, že pro udrženĂ rovnovĂĄhy musĂ komĂhat rukama, a je jim zcela lhostejnĂŠ, jakĂ˝ dojem dĂŹlajĂ na pøĂpadnĂŠ pøihlĂžejĂcĂ – popravdĂŹ øeèeno to smϚnĂŠ supĂŹnà èistĂŹ pro radost ještĂŹ pøehĂĄnĂŹjĂ. Za sebou v trĂĄvĂŹ zanechĂĄvajĂ dvoje dlouhĂŠ, mokrĂŠ, tmavĂŹ zelenĂŠ stopy a znaènĂŹ omĂĄmenĂŠho Williama Rackhama. Bodley a Ashwell mĂŹli vždycky ve zvyku udeøit na èlovĂŹka neèekanĂŹ a stejnĂŹ neèekanĂŹ se od nĂŹj odpoutat, a pokud se mĂĄte v jejich spoleènosti cĂtit dobøe, musĂte se zaøĂdit podle nich. William sleduje, jak pĂĄdĂ pøes park, a tĂže malomyslnosti opĂŹt dolehne na jeho ramena. ZakrnĂŹl, už nemĂĄ na takovĂŠ žertovĂĄnĂ trpĂŹlivost, nenĂ v nĂŹm dostateènĂŹ zbĂŹhlĂ˝, tenhle exhibicionismus mu nenĂ po chuti. A dokĂĄzal by vĂšbec bĂŹhat tak rychle jako jeho pøåtelĂŠ? Jako by teĂŻ sledoval, jak pøes park uhĂĄnĂ jeho vlastnĂ tĂŹlo, jak se mu vzdaluje jeho vlastnĂ jĂĄ. ÂŽe by vyskoèil a vyrazil za nimi? Ne, na to je pøĂliš pozdĂŹ. Nedohonil by je, už se promĂŹnili v tmavĂŠ prchajĂcĂ postavièky na horizontu. William se zase rozvalĂ na lavièce a stojatĂŠ vody jeho myšlenek, jež Bodley a Ashwell nakrĂĄtko rozvĂøili, opĂŹt zvolna znehybnĂ. Ze všeho nejvĂc Williama soužà to, jak zbyteènĂŠ je tohle utrpenĂ vzhledem k celkovĂŠmu rodinnĂŠmu majetku. Kdyby jen jeho otec prodal podnik… Ale to už jste všechno slyšeli. UdĂŹlĂĄte nejlĂŠpe, když Williama na nĂŹjakĂ˝ch deset minut nechĂĄte bĂ˝t. ZatĂmco se na jeho mozku utvåøà pøĂkrov hloubavĂ˝ch øas, zbytek tĂŹla pocĂtĂ vliv toho, èemu byl dopoledne vystaven: nemravnĂ˝ nĂĄvrh od kurvy v ulièce, pohled na francouzskĂĄ dĂŹvèata na Trafalgar Square, Bodleyho a Ashwellovy øeèi o bordelech, jejich škĂĄdlivĂŠ nadbĂhĂĄnĂ, po kterĂŠm mu ovšem uplĂĄchli, a nakonec i to, že za poslednĂ hodinku do parku svatĂŠho Jakuba dorazila øada krĂĄsnĂ˝ch mladĂ˝ch sleèen. Když to všechno smĂchĂĄte dohromady, vznikne silnĂ˝ lektvar. A jakmile bude William dostateènĂŹ opojen, zvedne se ze svĂŠho mĂsta a vydĂĄ se za svĂ˝mi touhami, vydĂĄ se za nimi po cestĂŹ, kterĂĄ nakonec vede k Sugar. KAPITOLA ĂTVRTĂ Pøi èekĂĄnĂ na to, kdy se koneènĂŹ pohne, nemusĂte Williamovi upĂrat zrak do klĂna. Co se mĂsto toho tøeba rozhlĂŠdnout po objektech jeho touhy? Do parku svatĂŠho Jakuba koneckoncĂš pøišly proto, aby upoutaly pozornost. MĂĄte-li mĂłdu aspoò trochu v lĂĄsce, nevybrali jste si špatnĂ˝ rok. Historie si libuje ve zvlåštnĂch vrtošĂch, co se ženskĂŠho obleèenĂ týèe: nĂŹkdy si za model vybere labuÂť, jindy je to zvrĂĄcenĂŹ krocan. Letos se nezvykle elegantnĂ styly ženskĂŠho odĂvĂĄnĂ a úèesĂš, kterĂŠ se zrodily na poèåtku sedmdesĂĄtĂ˝ch let, staly všudypøĂtomnĂ˝mi – pøinejmenšĂm mezi tĂŹmi, kdo si je mohou dovolit. PøetrvajĂ až do doby, kdy bude William Rackham velmi starĂ˝ muž, a to již bude krĂĄsou tak unavenĂ˝, že mu nebude pøĂliš vadit pohled na to, jak se vytrĂĄcĂ. Po dĂĄmĂĄch, kterĂŠ tohoto slunnĂŠho poledne korzujĂ parkem svatĂŠho Jakuba, se od nynĂŹjška do konce stoletĂ nebude vyžadovat mnoho zmĂŹn. OkamžitĂŹ by našly uplatnĂŹnĂ na obrazech Jamese Tissota, senzaci sedmdesĂĄtĂ˝ch let, ale obstĂĄly by ještĂŹ po dvaceti letech u Muncha (aèkoli ten by si mohl pøåt sĂĄhnout k nĂŹkolika zmĂŹnĂĄm). PoslednĂ rĂĄnu jim zasadĂ až svĂŹtovĂĄ vĂĄlka. Tuto mĂłdu nedĂŹlajĂ jen šaty a úèes. Patøà k nĂ rovnϞ chovĂĄnĂ, drženĂ tĂŹla, vĂ˝raz rezervovanĂŠ inteligence, cizozemskĂĄ hauteur a tajuplnĂĄ melancholie. I v zåønĂ˝ch poèåtcĂch tohoto stylu je na ženĂĄch, kterĂŠ ve svĂ˝ch podzimnĂch rĂłbĂĄch jako dryĂĄdy ladnĂŹ klouzajĂ po orosenĂ˝ch trĂĄvnĂcĂch, nĂŹco lehce strašidelnĂŠho, jako by vyvolĂĄvaly pøedèasnĂ˝ pøĂchod fin de siècle. Již se tu pĂŹstĂ vzezøenĂ krĂĄsnĂŠho dĂŠmona, poloducha ze zĂĄhrobĂ – pøestože tyto ženy jsou vĂŹtšinou hloupouècĂ spoleèenštĂ motĂ˝lci, kteøà nemajĂ v hlavĂŹ jedinou dĂŠmonickou myšlenku. PøĂzraènĂĄ aura, kterou vyzaøujĂ, je pouze úèinkem utaženĂ˝ch korzetĂš. Jsou tak sešnĂŹrovanĂŠ, až se jim nedostĂĄvĂĄ kyslĂku, a ĂŠterickĂŠ jsou pouze v tom smyslu, že by stejnĂŹ dobøe mohly lapat po ĂŠteru na Everestu. PopravdĂŹ øeèeno nĂŹkterĂ˝m z tĂŹchto žen byly bližšà krinolĂny. Když byly uvĂŹznĂŹnĂŠ uprostøed tĂŹch drĂĄtĂŹnĂ˝ch klecĂ, jejich potøeba nechat se opeèovĂĄvat jako zhýèkanĂŠ dĂŹti byla pøinejmenšĂm jasnĂĄ, zatĂmco jejich pøijetĂ la ligne a kontinentĂĄlnĂ sebejistoty, kterĂĄ s nĂ jde ruku v ruce, naznaèujĂ smyslnost, jež jim nenĂ vlastnĂ. Z morĂĄlnĂho hlediska je to zvlåštnĂ doba, jak pro pozorovanĂŠ, tak pro pozorovatele: mĂłda se zasloužila o znovuobjevenĂ tĂŹla, zatĂmco morĂĄlka nadĂĄle trvĂĄ na tom, aby se naprosto ignorovalo. Kyrys korzetu pevnĂŹ obepĂnĂĄ poprsĂ a bøĂško, pøedek suknĂŹ tĂŹsnĂŹ pøilĂŠhĂĄ k pĂĄnvi a visĂ rovnĂŹ dolĂš, takže silnĂ˝ poryv vĂŹtru dokåže odhalit pøĂtomnost nohou, a honzĂk vzadu zvĂ˝razòuje skrytĂ˝ zadeèek. A pøece žådnĂ˝ poèestnĂ˝ muž nesmĂ na tĂŹlo ani pomyslet a žådnĂĄ poèestnĂĄ žena si nesmĂ uvĂŹdomovat, že ho mĂĄ. Pokud by se nĂŹjakĂ˝ nevycvĂĄlanĂ˝ barbar z divoèiny na okraji impĂŠria zatoulal do parku svatĂŠho Jakuba a jednĂŠ z tĂŹchto dam pochvĂĄlil rozkošnĂŠ køivky jejĂho tĂŹla, nezareagovala by nejspĂš potϚenĂ˝m ĂşsmĂŹvem ani opovržlivĂ˝m stoèenĂm koutkĂš, ale okamžitou ztrĂĄtou vĂŹdomĂ. Vyvolat u modernà ženy mdloby nenĂ pøĂliš tϞkĂŠ a nenĂ ani tøeba uchylovat se ke koloniĂĄlnĂm divochĂšm: u všech žen, kterĂŠ nejsou od pøĂrody hubenĂŠ, pøedstavujĂ nemilosrdnĂŹ zužujĂcĂ se korzety nemalou obĂŹÂť na oltåøi krĂĄsy. A je nutno øĂci, že pĂŹknĂĄ øådka pøĂzraènĂ˝ch dam proplouvajĂcĂch parkem svatĂŠho Jakuba vstala dnes rĂĄno z postele stejnĂŹ baculatĂĄ jako krasavice z pøedchozĂ generace, pak ale vymĂŹnily vzdušnĂŠ noènĂ košile za ĂşmornĂŠ sezenĂ s komornou. I když (jak je teĂŻ èĂm dĂĄl èastĂŹjšĂ) nenĂ tøeba šnĂŹrovat žådnĂŠ tkanièky, upoutĂĄvajĂ se koženĂŠ dĂlce a zapĂnajĂ kovovĂŠ håèky, èĂmž se nositelce pøiškrcuje dech, nenapravitelnĂŹ deformuje hrudnĂ koš a navĂc jĂ pak èervenĂĄ nos, kterĂ˝ je nutnĂŠ èasto pudrovat. Dokonce i chĂšze na vyššĂch podpatcĂch mĂłdnĂch bot do pĂšli lĂ˝tek vyžaduje vĂŹtšà dovednost. Ale jsou krĂĄsnĂŠ, tyhle anglickĂŠ baculky, zèistajasna štĂhlĂŠ jako proutek, a proè by taky nemĂŹly bĂ˝t? Je jen fĂŠr, že jinĂ˝m lidem berou dech, když jsou samy tak staženĂŠ. A co William – co mĂĄ za lubem? Kolem jeho lavièky kroužà ve velkĂŠ vzdĂĄlenosti spousta atraktivnĂŹ obleèenĂ˝ch žen – neprobudily v nĂŹm touhu po nĂŹjakĂŠ nahĂŠ? Skoro. Tak dlouho uvažoval o tom, jak je finanènĂŹ ponižovĂĄn, až pro to vymyslel metaforu: pøedstavuje si sebe sama jako nepokojnĂŠ zvĂøe, kterĂŠ pøechĂĄzĂ v kleci vytepanĂŠ ze støĂbrnĂ˝ch symbolĂš libry, jež jsou navzĂĄjem takto propletenĂŠ: ££££££££££££££££££££££. Ach, kdyby jen tak mohl vyskoèit! Dalšà sleèna propluje kolem nĂŹj, tentokrĂĄt velmi blĂzko jeho lavièky. Ze satĂŠnovĂŠho krunýøe jĂ vyènĂvajĂ lopatky, pas ve tvaru pøesĂ˝pacĂch hodin se takøka pohupuje, žĂnĂŹnĂ˝ honzĂk se lehce tøese do rytmu jejĂ chĂšze. Williamova finanènĂ nemohoucnost zĂskĂĄ novĂŠ ohnisko, pøestane bĂ˝t zpochybnĂŹnĂm jeho inteligence a mĂsto toho se stane zpochybnĂŹnĂm jeho pohlavĂ. JeštĂŹ než ta mladĂĄ dĂĄma v satĂŠnu udĂŹlĂĄ dvacet dalšĂch krÚèkĂš, William je již pøesvĂŹdèen, že by se o ÂŽivotĂŹ prokĂĄzalo nĂŹco dĂšležitĂŠho – nĂŹco zĂĄsadnĂho –, kdyby mu jen nĂŹjakĂĄ žena byla po vĂšli. A tak se prochĂĄzejĂcĂ kolemjdoucĂ v parku svatĂŠho Jakuba nevĂŹdomky promĂŹnĂ v sirĂŠny a každĂŠ žhnoucĂ tĂŹlo zaène pøipomĂnat svĂšj spoleèenskĂ˝ stĂn, prostitutku. A malĂ˝ slepĂ˝ penis zavinutĂ˝ v kalhotĂĄch nerozlišuje mezi kurvou a dĂĄmou – jedinĂ˝ rozdĂl spoèĂvĂĄ v tom, že kurva je k dispozici, nemusĂ se kvĂšli nĂ svĂŠst souboj s žådnĂ˝mi rozzlobenĂ˝mi obrĂĄnci, na jejĂ stranĂŹ nestojà žådnĂŠ prĂĄvo, žådnĂ svĂŹdci, žådnĂŠ stĂžnosti. TudĂž sotva William Rackham zjistĂ, že mĂĄ erekci, hned ho napadne zamĂøit s nĂ k nejbližšà kurvĂŹ. Pøesto je zvrhle pøĂliš hrdĂ˝ na svou èerstvĂŹ vylĂhlou metaforu finanènĂho zajetĂ – klec z vytepanĂ˝ch kovovĂ˝ch symbolĂš libry –, než aby ji jen tak pustil z hlavy. Na beznadĂŹjnosti jeho neutϚenĂŠ situace, na jejĂ tragickĂŠ nespravedlnosti je cosi velkolepĂŠho, dokonce povznåšejĂcĂho. SpoutanĂ˝ a frustrovanĂ˝ mڞe bĂ˝t krĂĄl Lear; když mu bude dopøåno vyvrcholenĂ, mڞe se stĂĄt Šaškem. A tak si William v duchu pøedstavuje ještĂŹ hrĂšzostrašnĂŹjšà obrazy svĂŠ klece, v£tš£ a v£tš£ a ještĂŹ v£tš£. A v reakci na to mu jeho chtĂè podsune ještĂŹ barvitĂŹjšà fantazie o sexuĂĄlnĂm dobĂ˝vĂĄnĂ a odplatĂŹ. StøĂdavĂŹ znĂĄsilnĂ celĂ˝ svĂŹt, až je mu po vĂšli, a pak se zase choulĂ pod jeho podråžkou v ĂşpĂŹnlivĂŠm zoufalstvĂ – pokaždĂŠ je divoèejšĂ, pokaždĂŠ podlĂŠzavĂŹjšĂ. Nakonec vyskoèà ze svĂŠho mĂsta naprosto pøesvĂŹdèenĂ˝, že k utišenĂ jeho duševnĂch zmatkĂš nepostaèà nic menšĂho – nic menšĂho, slyšĂte? – než naprostĂŠ podmanĂŹnĂ dvou mladièkĂ˝ch dĂŹvek zĂĄroveò. NavĂc mĂĄ zatracenĂŹ dobrou pøedstavu, kde by mohl najĂt dvĂŹ holky, kterĂŠ se k tomuto úèelu ideĂĄlnĂŹ hodĂ. ZamĂøà tam hned teĂŻ a ostatnĂ aÂť vezme èert! (V duchu dodĂĄ: zezadu, ale pak se okøikne a øekne si, že je to pøece jen takovĂ˝ øeènickĂ˝ obrat.) Je to nanejvýš nepraktickĂŠ, ale strategickĂŠ pøerozdĂŹlenĂ krve mezi WilliamovĂ˝mi orgĂĄny nemĂĄ vĂšbec žådnĂ˝ úèinek na rotaci ZemĂŹ, a tak po nĂĄvratu do centra mĂŹsta zjistĂ, že v LondĂ˝nĂŹ nastal èas obĂŹda a do ulic vyrazily davy. Do Williama a jeho mužstvĂ hrubĂŹ strkajĂ hladovĂŠ zĂĄstupy, èernĂŠ moøe èinovnĂkĂš, pĂsaøÚ a dalšĂch nul, a hrozĂ, že ho s sebou odnesou, pokud se pokusĂ plavat proti nim. Takže stojĂ tĂŹsnĂŹ u zdi, dĂvĂĄ se a doufĂĄ, že se kvĂšli nĂŹmu moøe brzy rozestoupĂ. Au contraire. Dveøe budovy, o niž se opĂrĂĄ a již oznaèujĂ pouze mosaznĂĄ pĂsmena COMPTON, HESPERUS & DILL, se najednou prudce rozletĂ a jeho odstrèà dalšà proud úøednĂkĂš. Tohle je už poslednĂ kapka: William zaplašà poslednĂ výèitky svĂŹdomĂ, zvedne ruku nad dav a pøivolĂĄ si drožku. Co na tom teĂŻ sejde, že si dnes rĂĄno tu jĂzdu upøel? Brzy z nĂŹj bude bohåè a všechno tohle trĂĄpenĂ nad drobnĂ˝mi vĂ˝daji nebude než mrzkou vzpomĂnkou. „Drury Lane,“ zavelĂ, jen co se vyhoupne na schĂšdek kymĂĄcejĂcĂ se dvoukolĂŠ drožky. PrĂĄskne za sebou dveømi kabiny, novĂ˝m cylindrem narazĂ o nĂzkĂ˝ strop, a když se kÚò neèekanĂŹ dĂĄ do klusu, vrhne ho to zpĂĄtky na sedadlo. To je jedno. SmÏøuje do Drury Lane, kterĂĄ (jak mu Bodley a Ashwell ustaviènĂŹ pøipomĂnajĂ) oplĂ˝vĂĄ dobrĂ˝mi levnĂ˝mi bordely. No, pøinejmenšĂm levnĂ˝mi. Bodley a Ashwell rĂĄdi chodĂ do chudinskĂ˝ch ètvrtĂ, ne proto, že by mĂŹli nouzi o penĂze, ale protože je bavĂ støĂdat ty nejlevnĂŹjšà a nejdražšà kurvy rychle po sobĂŹ. „ArchivnĂ vĂno a hospodskĂŠ pivo,“ tak to Bodley s oblibou lĂèĂ. „Pøi honbĂŹ za rozkošà majĂ obĂŹ svĂŠ mĂsto.“ Pøi tĂŠto vĂ˝pravĂŹ do Drury Lane Williama zajĂmajĂ pouze dĂvky zatøĂdĂŹnĂŠ jako „hospodskĂŠ pivo“ – a to je jenom dobøe, protože nic jinĂŠho si beztak nemڞe dovolit. MĂĄ na mysli dvĂŹ konkrĂŠtnĂ dĂvky… nu, aby byl upøĂmnĂ˝, v životĂŹ je ještĂŹ nevidĂŹl, ale pamatuje si, že o nich èetl v pøĂruèce Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ – tipy pro svĂŹtĂĄky, rady pro zelenåèe. Kde jsou ty èasy, kdy se do nĂ dĂval pravidelnĂŹ (vĂ vlastnĂŹ, kde ji teĂŻ mĂĄ? v hornĂm šuplĂku stolu v pracovnĂŹ?), zøetelnĂŹ si ale pamatuje na dvĂŹ velmi „novĂŠ“ dĂvky, kterĂŠ byly do tohoto prĂšvodce zahrnuty prĂĄvĂŹ kvĂšli svĂŠmu ĂştlĂŠmu vĂŹku. „Tedy nad tĂm zĂšstĂĄvĂĄ èlovĂŹku rozum stĂĄt,“ uvažoval Ashwell nejednou. „Na prodej jsou tu tisĂce a tisĂce tĂŹl, a pøece dĂĄ pekelnou prĂĄci najĂt skuteènĂŹ šavnatou a mladou kost.“ „PotĂž je v tom, že všechny skuteènĂŹ mladĂŠ nemajĂ ani grešli.“ (Bodleyho odpovĂŹĂŻ.) „Když zaènou rozkvĂŠtat, už majĂ svrab, pøednĂ zuby jim chybĂ, ve vlasech majĂ strupy… Jenže když chceš malou alabastrovou AfrodĂtu, musĂš si poèkat, až se z nĂ nejdøĂv stane padlĂĄ dĂŹva.“ „Je to hroznĂĄ škoda. Ale nadĂŹje umĂrĂĄ poslednĂ, ne? Zrovna jsem èetl v DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch o dvou dĂŹvèatech z Drury Lane…“ William se snažà vzpomenout si na jmĂŠna tĂŹch dĂvek nebo jejich bordelmamĂĄ – zkoušà si vybavit tu konkrĂŠtnĂ strĂĄnku pøĂruèky – ale nenachĂĄzĂ nic krom èĂsla domu, kterĂŠ se mu vrylo do pamĂŹti dĂky jednoduchĂŠ mnemotechnickĂŠ pomĂšcce: obsahovalo den a mĂŹsĂc jeho narozenĂ. Dveøe bordelu se otevøou, jen co William Rackham zatĂĄhne za šòÚru. PøijĂmacĂ pokoj je tmavĂ˝ a bordelmamĂĄ starĂĄ. SedĂ v purpurovĂ˝ch šatech na pohovce, vypadĂĄ jako trpaslĂk, grotesknĂŹ vrĂĄsèitĂŠ ruce mĂĄ sepnutĂŠ v klĂnĂŹ. William nemĂĄ ani mlhavou pøedstavu, jak by se ona nebo jakĂĄkoli dĂvka z jejĂ stĂĄje mohla jmenovat, tak se zmĂnĂ o DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch po LondĂ˝nĂŹ a požådĂĄ o „ty dvĂŹ holky – ten pĂĄr“. Staøena na Williama upøe zarudlĂŠ oèi, kterĂŠ plavou v jakĂŠsi medovitĂŠ tekutinĂŹ pøĂliš hustĂŠ na slzy, a vĂŹnuje mu úèastnĂ˝, zmatenĂ˝ pohled. UsmĂŹje se na nĂŹj, èĂmž odhalĂ zuby jako perlièky, ale napudrovanĂŠ èelo mĂĄ svraštĂŹlĂŠ. Z rukou si udĂŹlĂĄ støĂšku a lehce si jĂ poklepe po nose. Zpoza pohovky se odhodlĂĄ vyjĂt tlustĂĄ šedĂĄ koèka, pak ale spatøà Williama a stĂĄhne se. Babizna znièehonic rozepne prsty a nadšenĂŹ zvedne ruce dlanĂŹmi vzhĂšru, jako by do každĂŠ z nich mĂŹla spadnout odpovĂŹĂŻ z nebes, nebo pøinejmenšĂm ze stropu. „Ach! DvĂŹ holky!“ zvolĂĄ. „Dvojèata!“ William pøikĂ˝vne. Nevybavuje si, že by v DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch po LondĂ˝nĂŹ byly vedenĂŠ jako dvojèata; bezpochyby už trochu odkvetly a zĂĄkaznĂky bylo potøeba lehce povzbudit. BordelmamĂĄ spokojenĂŹ zavøe oèi, a když se usmĂŹje, vĂèka pøipomĂnajĂcĂ syrovou slaninu se jĂ zalesknou. „Claire a Alice, pane. MĂŹla jsem tušit – èlovĂŹk jako vy, pane –, že byste chtĂŹl moje nejlepšà dĂŹvèata – ta nejvĂ˝jimeènĂŹjšĂ.“ JejĂ pøĂzvuk a formulace pĂšsobĂ trochu neanglicky, což ztϞuje odhad, jakĂŠho vychovĂĄnĂ se jĂ dostalo. „ZaøĂdĂm, aby byly pøipravenĂŠ vĂĄs pøijmout.“ Když se zvedne, nenĂ dĂky tomu o moc vyššĂ, jen se z pohovky za nĂ skutĂĄlĂ mnoho metrĂš hedvĂĄbĂ. Pohne se k nĂŹmu, jako by ho chtĂŹla doprovodit pøĂmo po schodišti, pak se ale teatrĂĄlnĂŹ zarazĂ a sklopĂ oèi k podlaze, jako by se stydĂŹla pronĂŠst ta slova: „MožnĂĄ, pane, abychom vĂĄs nemuseli obtϞovat potom…?“ A zase k nĂŹmu zvedne oèi zalitĂŠ prĂšhlednou tekutinou. „Ovšem,“ øekne William, plnĂ˝ch pĂŹt vteøin se dĂvĂĄ do jejĂho ohyzdnĂŠho ĂşsmĂŹvu a až pak ji ponoukne. „A… kolik vlastnĂŹ stojĂ, madam?“ „Ach ano, promiòte. Deset šilinkĂš, když budete tak laskav.“ William jĂ dĂĄ mince, ona se uklonĂ a pak zatahĂĄ za jednu ze tøà tenkĂ˝ch šòÚr, kterĂŠ se houpajĂ u balustrĂĄdy. „Budou potøebovat už jen chvilièku, pane. Uvelebte se na lenošce – a klidnĂŹ si zapalte.“ Takže je to tenhle druh bordelu, pomyslĂ si William Rackham, ale už je pozdĂŹ se stĂĄhnout a on každopĂĄdnĂŹ chce uspokojit. Pøi èekĂĄnĂ na to, až jeho pøedchĂšdce skonèĂ, William sedĂ na lenošce a kouøĂ, èistĂŹ proto, aby mohl pohledem spoèĂvat spĂš na doutnĂku než na ošklivĂŠ tvåøi bordelmamĂĄ. K zadnĂ stranĂŹ domu bezpochyby pøilĂŠhĂĄ dalšà schodištĂŹ, po nĂŹmž ten chlĂĄpek odejde, a pak se špinavĂŠ povleèenĂ pøevleèe a potom… William nasupenĂŹ potahuje z doutnĂku, jako by si prĂĄvĂŹ zakoupil lĂstek na podøadnĂŠ iluzionistickĂŠ vystoupenĂ, kde se kouzelnĂkovi provϚujĂ rukĂĄvy pod tĂhou udĂŹlĂĄtek a pod prkny podlahy jsou cĂtit krĂĄlĂci. Ale zatĂmco se William oddĂĄvĂĄ roztrpèenĂ˝m myšlenkĂĄm, dovolte mi, abych vĂĄm øekla o Claire a Alici. Jsou to holky z bordelu v tom nejopravdovĂŹjšĂm a nejpodøadnĂŹjšĂm slova smyslu: tedy, pøijely do LondĂ˝na jako neviòåtka a do jejich padlĂŠho stavu je nalĂĄkala bordelmamĂĄ, kterĂĄ se uchĂ˝lila ke starĂŠmu Ăşskoku: seznĂĄmila se s nimi na vlakovĂŠm nĂĄdražĂ, nabĂdla jim v dĂŹsivĂŠ metropoli nocleh a potom je okradla o penĂze i šaty. ZnièenĂŠ a bezmocnĂŠ dĂvky pak byly uvedeny do podniku, spolu s nĂŹkolika dalšĂmi dĂŹvèaty, kterĂĄ byla podobnĂŹ oklamĂĄna nebo zakoupena od rodièÚ èi poruènĂkĂš. Pracovaly tu od tĂŠ doby vĂ˝mĂŹnou za pohodlnĂŠ novĂŠ šaty a dvĂŹ jĂdla dennĂŹ, u zadnĂch schodĂš je hlĂdal vyhazovaè, zepøedu bordelmamĂĄ a ony ani nedokĂĄzaly odhadnout, za jak moc èi mĂĄlo jsou najĂmĂĄny. KoneènĂŹ pøijde èas, aby byl William Rackham uveden nahoru. Claire a Alice obĂ˝vajà ètvercovĂ˝ pokojĂk, kterĂ˝ je kolem dokola zahalenĂ˝ dlouhĂ˝m èervenĂ˝m zĂĄvĂŹsem splĂ˝vajĂcĂm dolĂš až na zašlou podlahovou lištu. ZĂĄvĂŹsem je zakrytĂŠ i jedinĂŠ okno, takže tu klåšternĂ komĂšrku osvĂŹtlujĂ spĂš svĂèky než slunce, vše se tu barvĂ do žloutenkovĂŠ žluti, a navĂc tady panuje horko. Na prošoupanĂŠm perskĂŠm koberci jsou pohĂĄzenĂŠ rozplĂĄclĂŠ sametovĂŠ polštåøe a nad velkou rokokovou postelĂ visĂ ve zdobnĂŠm rĂĄmu fotografie nahĂŠ ženy tanèĂcĂ kolem pokojovĂŠ mĂĄjky. Když vejde dovnitø, Claire a Alice v prostĂ˝ch bĂlĂ˝ch košilkĂĄch sedĂ spolu na posteli a hezkĂŠ ruèièky majĂ složenĂŠ v klĂnĂŹ. „DobrĂ˝ den,“ pøivĂtajĂ ho jednohlasnĂŹ. Avšak bez ohledu na jejich jednohlas je zjevnĂŠ, že nejde o dvojèata. DĂšslednĂŹ vzato to nejsou dokonce ani dĂvky – jak si William ovÏøĂ, když Alici stĂĄhne košilku. SpodnĂ strana jejĂch prsou již neodstĂĄvĂĄ od bøĂška, ale tiskne se k nĂŹmu. HolĂŠ pøirozenĂ je rڞovĂŠ, ale už zĂskĂĄvĂĄ podezøelĂ˝ odstĂn a jejĂ rty již nejsou poupĂĄtko, ale rozvinutĂĄ rڞe. Ba co hÚø, pohybuje se jako jakĂĄkoli jinĂĄ prĂšmĂŹrnĂĄ kurva. Trocha štĂŹnĂŹcĂ zvĂŹdavosti by byla pøĂjemnĂĄ, ale tahle nacvièenĂĄ poslušnost, jako když se pøekulĂ vydrezĂrovanĂ˝ labrador, je jen deprimujĂcĂ. K èertu! Copak våžnĂŹ neexistuje nĂŹco jako vĂ˝jimeènĂ˝ pomĂŹr cena – vĂ˝kon? Musà èlovĂŹk za splnĂŹnĂ slibĂš pokaždĂŠ zaplatit majlant? Je jedinĂ˝m úèelem modernĂho svĂŹta pøipravovat lidi o ideĂĄly a šĂøit cynismus? Jak se kolem nĂŹj v tom horku z voskovĂ˝ch svĂèek zaène Alice ovĂjet, William najednou zatoužà utĂŠct odsud bez ohledu na zbĂšhdarma utracenĂŠ penĂze. ChvĂli se odtahuje, snažà se kroucenĂm vymanit, nedokåže však pøesvĂŹdèit svou erekci, aby šla s nĂm. Takže aby zachrĂĄnil, co se dĂĄ, stĂĄhne košilku i z Claire a zjistĂ, že je mladšà než Alice, mĂĄ kuželovitĂĄ òadra a jemnĂŠ, hyacintovĂŹ rڞovĂŠ bradavky pøipomĂnajĂcĂ podlitiny. To Williama povzbudĂ, a tak se vrhne na vĂŹc s våšnĂ, kterĂĄ mĂĄ rozptĂ˝lit jeho smutky a frustrace. Existuje vĂ˝chodisko, lze nalĂŠzt øešenĂ jeho Ăştrap, staèà jen prorazit tĂŹlesnĂ˝mi pøekåžkami. ŠukĂĄ s tak zuøivou ĂşpornostĂ, že obèas ĂşplnĂŹ pøestane vnĂmat, co dĂŹlĂĄ, tak jako nepøĂèetnĂ˝ bojovnĂk mڞe zĂšstat slepĂ˝ vÚèi svĂ˝m protivnĂkĂšm. Pøesto jsou tyto chvĂle pro nĂŹj nejlepšĂ. Až na tyto transcendentnĂ okamžiky se ovšem uspokojenĂ nedostavuje. Ty holky jsou mizernĂŠ: nepohybujĂ se tak, jak si pøeje, majà špatnĂ˝ tvar, špatnou velikost, špatnou hustotu, hroutĂ se pod nĂm, když po nich chce, aby nesly jeho vĂĄhu, vrĂĄvorajĂ, když je žådĂĄ, aby stĂĄly pevnĂŹ, dĂŹlajĂ grimasy a trhajĂ sebou a celou dobu jsou tak zatracenĂŹ tichĂŠ. William si nepøĂjemnĂŹ èasto pøipadĂĄ, že je v pokoji sĂĄm se svĂ˝m dĂ˝chĂĄnĂm, sĂĄm s lehce absurdnĂm zvukem, kterĂ˝ vydĂĄvĂĄ jeho noha klouzajĂcĂ s polštåøem po koberci, monotĂłnnĂm melodickĂ˝m drnèenĂm pĂŠr postele, komickĂ˝m uch-uch vlastnĂho alergickĂŠho kašle. Vinu za to pøièĂtĂĄ pouze Claire a Alici. Cožpak nemĂĄ z minulosti s prostitutkami nejkouzelnĂŹjšĂ, nejradostnĂŹjšà zåžitky? ObzvlåštĂŹ z PaøĂže. Ach, PaøĂž! Paneèku, tam byla dĂŹvèata, kterĂĄ vĂŹdĂŹla, jak chlapovi udĂŹlat dobøe! William drtĂ ty otrĂĄvenĂŠ anglickĂŠ holky, kterĂŠ ležà pøimåèknutĂŠ jedna na druhĂŠ, prsa na prsa, a nemڞe se ubrĂĄnit vzpomĂnkĂĄm. ObzvlåštĂŹ na jednu pøĂležitost, kdy se sĂĄm vypravil do Rue Saint-Thomas d’Aquin a nechal Bodleyho, Ashwella a dalšà pĂt v Cul-de-Sacu. NĂŹjakou zvlåštnĂ nĂĄhodou, BĂšh vĂ jak (byl zÂťukanĂ˝ jak sova pĂĄlenĂĄ), skonèil v pokoji plnĂŠm vĂ˝jimeènĂŹ pøåtelskĂ˝ch kurev. (Existuje nĂŹco rozkošnĂŹjšĂho než smĂch lĂznutĂ˝ch mladĂ˝ch žen?) William se každopĂĄdnĂŹ nechal inspirovat jejich rozpustilou nemravnostĂ a vymyslel erotickou hru, kterĂĄ byla ĂşplnĂŹ k popukĂĄnĂ. Holky si døeply v kruhu tĂŹsnĂŹ kolem nĂŹj s roztaženĂ˝ma nohama a on zlehka a po peèlivĂŠm mĂøenĂ hĂĄzel mince na jejich štĂŹrbinky. Pravidlo znĂŹlo tak, že pokud tam mince zĂšstala vĂŹzet, dĂvka si ji mohla nechat. DlouhĂĄ lĂŠta, kterĂĄ uplynula od tĂŠto vĂ˝jimeènĂŠ noci, v jeho pamĂŹti nijak nezastøela ty obrazy a zvuky: i teĂŻ slyšà extatickĂŠ hihòånĂ a pokøik všude kolem nĂŹj: „Ici, monsieur! Ici! “ Ach! Když jen si pomyslĂ, že ty dĂvky prĂĄvĂŹ teĂŻ nejspĂš neèinnĂŹ polehĂĄvajĂ v Rue Saint-Thomas d’Aquin, zatĂmco on se hmoždĂ tady, stovky mil od nich, a zkoušà z tĂŹchto nudnĂ˝ch anglickĂ˝ch hochštaplerek vyrazit aspoò unci nadšenĂ… „Snažte se mi pøedvĂŠst to nejlepšĂ, co ve vĂĄs je,“ nabĂĄdĂĄ Claire a Alici a påèà pøi tom jejich namåèknutĂĄ tĂŹla od sebe. Všimne si, že oba ulepenĂŠ hrudnĂky nesou zrudlĂŠ otisky žeber tĂŠ druhĂŠ. Znovu a znovu je obracĂ, jako by snad doufal nalĂŠzt otvor, kterĂ˝ pøedchozĂ zĂĄkaznĂci ještĂŹ neobjevili. Jeho chtĂè nabĂ˝vĂĄ skoro nĂĄmĂŹsĂènĂch proporcĂ; hlasem, kterĂ˝ sotva poznĂĄvĂĄ, po nich žådĂĄ èĂm dĂĄl vĂŹtšà nepøĂstojnosti a holky poslouchajĂ jako vĂ˝plody jeho vlastnĂho zdlouhavĂŠho snu. Sotva tedy vĂ, co øĂkĂĄ, když vezme Alici za obĂŹ zĂĄpĂŹstĂ a dĂĄ jĂ pøĂkaz, kterĂ˝ promĂŹnĂ mnoho životĂš. DĂvka zavrtĂ hlavou. „Tohle nedĂŹlĂĄm, pane. Je mi lĂto.“ William pustĂ jejĂ zĂĄpĂŹstĂ, jedno po druhĂŠm. Alice si prvnĂ volnou rukou nervĂłznĂŹ zastrèà neposlušnĂ˝ pramĂnek vlasĂš za ucho. William jĂ ho zase shodĂ na tvåø. „Co to mĂĄ znamenat, že to nedĂŹlåš?“ StøelĂ pohledem od Alice ke Claire; ta vytušila, že martyrium skonèilo, a pokradmu si pøes ramena natahuje noènĂ košili. „JĂĄ taky ne, pane.“ William si položà ruce na obnaženĂĄ kolena; je tak pobouøenĂ˝, že nemĂĄ slov. Krev, pøerozdĂŹlenĂĄ odzdola, se mu vhrne do tvåøà a i krk mu zrudne. „My bysme to udĂŹlaly, pane,“ ozve se Alice a znovu zaujme pozici vedle Claire na kraji postele, „ale nemڞem.“ William sĂĄhne po kalhotĂĄch, jakoby ve snu. „PøipadĂĄ mi zvlåštnĂ,“ namĂtne, „že pro vĂĄs je ta hranice tady, a ne tøeba… hm, nĂŹkde jinde.“ „OmlouvĂĄm se, pane,“ opåèà ta staršà (protože zjevnĂŹ staršà je), „ale u Claire je to urèitĂŹ to samĂ˝. S vĂĄma to teda jako nemĂĄ nic spoleènĂ˝ho, pane. My bysme to totiž neudĂŹlaly pro nikoho, pane. NĂĄs by to totiž vodradilo, ĂşplnĂŹ vodradilo, a pak bysme vĂĄm nestĂĄly za fajfku tabĂĄku, pane.“ „Ale,“ nedĂĄ se William, jenž se zachytil povĂŹstnĂŠho stĂŠbla, „to jĂĄ bych vĂĄm nevyèĂtal, vĂšbec ne. A ono by to ani nevadilo, vĂte? Potom už byste nemusely nic dĂŹlat, jen tohle a s oèima zavøenĂ˝ma, kdybyste chtĂŹly.“ DĂvky se samĂ˝mi rozpaky škaredĂ. „ProsĂm vĂĄs, pane,“ žadonĂ Alice, „nenuÂťte nĂĄs; nemڞem to udĂŹlat a basta a je nĂĄm moc lĂto, že sme se vĂĄs dotkly. Mڞu pro vĂĄs udĂŹlat jen jedno, pane, dĂĄt vĂĄm jmĂŠno – jmĂŠno nĂŹkoho, kdo to pro vĂĄs udĂŹlĂĄ.“ William, kterĂ˝ se nakvašenĂŹ oblĂŠkĂĄ a kterĂŠho zcela zamĂŹstnĂĄvĂĄ hledĂĄnĂ ztracenĂŠho podvazku, si nenĂ jistĂ˝, jestli ho nešålil sluch. „Cože jsi to øekla?“ „Mڞu vĂĄm øĂct, kdo to pro vĂĄs udĂŹlĂĄ, pane.“ „VåžnĂŹ?“ NapøĂmĂ se, chce se mu vylĂt si vztek na tu blufujĂcĂ dĂŹvku. „NĂŹjakĂĄ ubohĂĄ bĂĄba z Bishopsgate?“ Alici to viditelnĂŹ zaskoèĂ. „To ne, pane! To je prvotøĂdnĂ holka z mĂłc kvalitnĂho podniku – v Silver Street, pane, hned u Oxford Street. BordelmamĂĄ je tam panĂ CastawayovĂĄ – a øĂkĂĄ se, že tahle holka je ta nejlepšà v podniku. Je to vlastnĂ dcera bordelmamĂĄ, pane, a jmenuje se Sugar.“ William je teĂŻ zcela obleèenĂ˝ a vyrovnanĂ˝; klidnĂŹ by mohl bĂ˝t pracovnĂk dobroèinnĂŠho spolku nebo pastor, kterĂ˝ pøišel dĂvky nabĂĄdat k lepšĂmu životu. „Jestli… jestli je ta dĂvka tak prvotøĂdnĂ,“ uvažuje nahlas, „proè by byla ochotnĂĄ… udĂŹlat nĂŹco takovĂŠho?“ „NenĂ nic, co by Sugar neudĂŹlala, pane. Nic. Všichni pøece vĂŹdĂ, pane, že Sugar uspokojĂ zvlåštnĂ choutky, kterĂ˝ vobyèejnĂĄ holka uspokojit nemڞe.“ William rozmrzele a nevÏøĂcnĂŹ zamruèĂ, ve skuteènosti na nĂŹj však to jmĂŠno silnĂŹ zapĂšsobilo. „Tak tedy,“ usmĂŹje se unavenĂŹ, „jsem ti velmi vdÏènĂ˝ za tvou radu.“ „DoufĂĄm, že budete spokojenej, pane,“ odpovĂ Alice. William stojĂ v pĂĄchnoucĂ ulièce za bordelem a zatĂnĂĄ pĂŹsti. NenĂ naštvanĂ˝ na Claire a Alici; tĂŹm už odpustil a zpola na nĂŹ zapomnĂŹl, zavøel je jako nechtĂŹnĂŠ harampĂĄdĂ do temnĂŠho podkrovĂ, do nĂŹhož se nikdy nevrĂĄtĂ. Ale pocit køivdy zĂšstĂĄvĂĄ. MnĂŹ nikdo nebude odporovat, øekne nahlas – no, skoro. Ta slova znĂ nahlas v jeho mysli, mĂĄ je na jazyku a nechĂĄvĂĄ si je pro sebe jen ze strachu, že kdyby v ulièce poblĂž Drury Lane prohlĂĄsil: „MnĂŹ nikdo nebude odporovat,“ vykoledoval by si možnĂĄ štiplavĂŠ poznĂĄmky od neotesanĂ˝ch kolemjdoucĂch. Williamovi je nad slunce jasnĂŠ, že se musĂ neprodlenĂŹ vydat do Silver Street a požådat o Sugar. Na svĂŹtĂŹ nenĂ nic jednoduššĂho. On je ve mĂŹstĂŹ, ona je ve mĂŹstĂŹ: teĂŻ je ten pravĂ˝ èas. NenĂ ani tøeba plĂ˝tvat penĂŹzi na drožku; sveze se omnibusem po Oxford Street, pak pøesedne na dalšà do Regent Street a bude skoro tam! Rackham rĂĄzuje, pospĂchĂĄ do New Oxford Street, a jako by na vesmĂr udĂŹlal dojem – ne, jako by ho vydĂŹsil – èirou silou svĂŠho odhodlĂĄnĂ, omnibus se vynoøà takøka okamžitĂŹ, což mu umožnĂ nastoupit si, aniž pøi tom zvolnĂ krok. PanĂ CastawayovĂĄ. Sugar. Dejte mi Sugar a nechci slyšet žådnĂŠ vĂ˝mluvy. Jakmile se ovšem William usadĂ v omnibusu a z hmatatelnĂŠ ulice se za umounĂŹnĂ˝m oknem stane pohyblivĂŠ panorĂĄma, jeho odhodlĂĄnĂ zaène slĂĄbnout. Tak pro zaèåtek, jĂzdnĂŠ mu pøipomene, kolik penĂŹz dnes již utratil za novĂ˝ klobouk (ani nemluvĂŹ o menšĂm vĂ˝daji za Alici a… tu druhou, jak se jenom jmenovala?). Kdo vĂ, kolik ho tahle Sugar mڞe stĂĄt? V ulièkĂĄch kolem Golden Square se nachĂĄzejĂ rozliènĂŠ nevĂŹstince, nĂŹkterĂŠ luxusnĂ, jinĂŠ ošuntĂŹlĂŠ. Co když si to dĂŹvèe úètuje vĂc, než mĂĄm s sebou? William se zadĂvĂĄ na cestujĂcĂ proti sobĂŹ – klimbajĂcĂ starĂŠ vykopĂĄvky a vyfintĂŹnĂŠ matrĂłny – a dojde mu, jak živĂ a skuteènĂ jsou v porovnĂĄnĂ s rozmazanĂ˝m svĂŹtem za okennĂm sklem. VåžnĂŹ mĂĄ na vybranou nĂŹco jinĂŠho než zĂšstat sedĂŹt na mĂstĂŹ jako pasažÊr mezi jinĂ˝mi pasažÊry, dokud se konĂŹ zapøaženĂ pøed omnibusem nezastavĂ až v Notting Hillu? A nemĂŹl by už beztak jet domĂš? ĂekajĂ ho nanejvýš nalĂŠhavĂŠ povinnosti – a ty si zasloužà jeho pozornost mnohem vĂce než ten skrytĂ˝ oharek touhy, kterĂ˝ v nĂŹm žhne. Tahle Sugar, aÂť už je to kdokoli nebo cokoli, ho mڞe jen ochudit, zatĂmco pĂĄr hodin svĂŹdomitĂŠho studia ho dost dobøe mڞe zachrĂĄnit pøed Ăşpadkem. Hluboce zadumanĂ˝ William hledĂ pøed sebe, ovšem takøka nic nevnĂmĂĄ; znièehonic si však povšimne vdovy se svraštĂŹlou tvåøĂ, kterĂĄ mu pohled opĂŹtuje. TakovĂ˝ nevychovanec! jako by øĂkala. KajĂcnĂŹ sklonĂ hlavu a zĂšstane stoicky sedĂŹt, i když omnibus prohrkĂĄ kolem Regent Circus. Pro dnešek si rozhazovaènosti dopøål až až, vymezil se. TeĂŻ se znovu pohroužà do sedadla, zavøe oèi a zbytek cesty proklimbĂĄ. „Rrroh Chepstow Villas,“ zatrylkuje prĂšvodèĂ. William sebou prudce škubne a probere se. SvĂŹt zezelenal, domy proøĂdly. V sluneènĂch paprscĂch odpoledne se tu koupe ospalĂ˝ Notting Hill. LondĂ˝n je pryè. MrkajĂcĂ William vrĂĄvoravĂŹ sleze z omnibusu pøĂmo za dĂĄmou, kterou neznĂĄ. PopravdĂŹ øeèeno do nĂ skoro vrazĂ, polapenĂ˝ v brĂĄzdĂŹ za jejĂmi èernĂ˝mi a terakotovĂ˝mi proužkovanĂ˝mi suknĂŹmi. Za lepšĂch okolnostĂ by mu možnĂĄ pøišla pøitažlivĂĄ, ale ona je pøĂliš blĂzko domovu a on poøåd dychtĂ po Sugar. „Promiòte, madam,“ omluvĂ se a obejde ji, aby se nemusel pøizpĂšsobovat jejà šneèà rychlosti. Probodne ho pohledem, jako by se zachoval mrzce, ale William mĂĄ pocit, že by druhĂĄ omluva byla pøĂliš. NĂŹkdo by mĂŹl stanovit, do jakĂŠ mĂry majĂ muži ještĂŹ brĂĄt zøetel na subtilnĂ rychlost žen. William si razĂ cestu dĂĄl a spĂŹchĂĄ kolem dlouhĂŠho zdobnĂŠho plotu parku, k nĂŹmuž mĂĄ jako jedna z nĂŹkolika soukromĂ˝ch osob klĂèe. Už zapomnĂŹl, kam ten klĂè založil; poslednĂ dobou mĂĄ ve zvyku ignorovat ty bledĂŠ kvĂŹtiny, vÏènĂŹ zelenĂŠ keøe a mramorovĂŠ fontĂĄny, kterĂŠ se za tyèemi z tepanĂŠho železa tak kouzelnĂŹ tøpytĂ. JistĂŹ, v poèåtcĂch, dokud byla Agnes ještĂŹ zdravĂĄ, ji èas od èasu brĂĄval na vzduch do tohoto parku, aby jĂ dokĂĄzal, jak hezky mڞe v Notting Hillu bĂ˝t, ale dnes… ZpomalĂ, protože ten hezkĂ˝ dĂšm pøĂmo pøed nĂm je dĂšm RackhamovĂ˝ch – jeho vlastnĂ dĂšm, dĂĄ-li se to tak øĂci –, v nĂŹmž na nĂŹj èekĂĄ jeho problematickĂĄ, na lڞko upoutanĂĄ manželka, jeho nevdÏènĂ sloužĂcĂ a stoh neèitelnĂ˝ch obchodnĂch vĂ˝kazĂš, na nichž zĂĄvisĂ celĂĄ jeho budoucnost (jak pobuøujĂcĂ!). Zhluboka se nadechne a pøistoupĂ blĂže. Ale ještĂŹ než stane na svĂŠm pozemku, už tu je pøekåžka. PøĂmo pøed vstupnĂ branou sedĂ pes – pravdaže celkem malĂ˝ pes – celĂ˝ napruženĂ˝, jako by se dobrovolnĂŹ hlĂĄsil do služby za vrĂĄtnĂŠho. Když k nĂŹmu William pøistoupĂ, zaène vrtĂŹt ocasem a kĂ˝vat hlavou. PøirozenĂŹ je to voøĂšek. Všichni poøådnĂ psi jsou doma pod støechou. „Vypadni,“ zavrèà William, ale pes se ani nehne. „Vypadni,“ zavrèà William znovu, ale to zvĂøe je buĂŻ tvrdohlavĂŠ, nebo zmatenĂŠ, nebo hloupĂŠ. Kdo vĂ, co se odehrĂĄvĂĄ v psĂm mozku? (Inu, popravdĂŹ øeèeno, za studia v Cambridgi vydal William monografii Psi a prostĂ˝ pronĂĄrod: vysvĂŹtlenĂ rozdĂlĂš. Ovšem èåst toho taky napsal Bodley.) William brĂĄnu otevøe, proklouzne dovnitø a pøi tom se mu povede odstrèit psĂ tĂŹlo velkou zĂĄvĂŹsnou møĂžĂ. ZvĂøe zamèenĂŠ pøed branou si to odmĂtnutĂ vezme osobnĂŹ. PostavĂ se na zadnĂ, packami škrĂĄbe o kudrlinky z tepanĂŠho železa a hluènĂŹ se rozštĂŹkĂĄ, zatĂmco William kråèà po prudkĂŠm svahu k vlastnĂm domovnĂm dveøĂm. TĂŹch poslednĂch pĂĄr krokĂš na cestĂŹ domĂš ho unavĂ vĂce než celĂ˝ zbytek dnešnĂho vĂ˝letu. TrĂĄvnĂk po obou stranĂĄch cesty už nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš nikdo neposekal. Jeho soukromĂĄ pøĂjezdovĂĄ cesta vede k pøĂstøešku na koèår, kde nestojà žådnĂ˝ koèår, a ke stĂĄji, kde nejsou žådnĂ konĂŹ, a pøipomĂnĂĄ mu jen ten sisyfovskĂ˝ Ăşkol pøed nĂm. Po celou tu dobu pes neĂşnavnĂŹ štĂŹkĂĄ. Nikdy by nemĂŹlo bĂ˝t nutnĂŠ zvonit na zvonek vĂce než jednou – obzvlåštĂŹ na ten vlastnĂ. TakovĂŠhle zĂĄsady by mĂŹly bĂ˝t zaruèenĂŹ vytetovĂĄny sloužĂcĂm na palce, aby nezapomnĂŹli. Když se Lettyina tvåø koneènĂŹ objevĂ ve dveøĂch, musĂ William bezmĂĄla zazvonit potøetĂ. „DobrĂŠ odpoledne, pane Rackhame,“ pøivĂtĂĄ ho Letty zåøivĂ˝m ĂşsmĂŹvem. Projde tĂŹsnĂŹ kolem nĂ a odolĂĄ pokušenĂ seøvat ji, kdyby se ohradila, že za všechno mڞe tϞkĂŠ bøĂmĂŹ jejĂch novĂ˝ch povinnostĂ. (Ne že by od Letty takovou stĂžnost vĂšbec mohl zaslechnout - udĂŹlal by dobøe, kdyby bral jejĂ ovèà flegmatiènost jako fakt a nepletl si ji s Claøinou zdrĂĄhavou povolnostĂ.) Rackham oddusĂĄ ke schodĂšm a Letty povadne ĂşsmĂŹv na tvåøi; opĂŹt svĂŠho pĂĄna zklamala. Tolik ji chvĂĄlil, když byla Tilly propuštĂŹna, ale od tĂŠ doby… Kousne se do rtu a co nejopatrnĂŹji zavøe domovnĂ dveøe. Ve skuteènosti nemڞe Williamovi udĂŹlat radost, ani kdyby se pøetrhla. Ve svĂŠm novĂŠm postavenĂ se promĂŹnila z èlovĂŹka, byÂť nižšà tøĂdy, v kråèejĂcĂ a dĂ˝chajĂcĂ choulostivĂŠ mĂsto. NedĂĄ se prostĂŹ oddiskutovat, že pøed propuštĂŹnĂm Tilly mĂŹl služebnou pro pøĂzemĂ i hornĂ patro, a teĂŻ mĂĄ jen jednu. Rackham vĂ, že tohle je zĂĄkladnĂ spoleèenskĂĄ aritmetika, kterĂŠ rozumĂ i dĂtĂŹ – jak si tedy mĂĄ vyklĂĄdat Lettyiny radostnĂŠ ĂşsmĂŹvy? BuĂŻto je hloupĂŹjšà než dĂtĂŹ, nebo to hraje. Kdykoliv s nĂ William mluvĂ, vzpomene si na povzbudivĂĄ slova, kterĂĄ jĂ adresoval, když jĂ lĂèil, jak se budou vĂŹci od nynĂŹjška mĂt – jak trval na tom, že se jĂ dostalo vĂ˝sady „povýšenĂ“ a s nĂ libry navĂc ke mzdĂŹ, protože ta „hambatĂĄ Tilly“ nedĂŹlala nic, co by ona beztak nezvlĂĄdla lĂŠpe. A navĂc – nedĂĄ se dnes dĂšm RackhamovĂ˝ch udržovat snadnĂŹji, když je pĂĄn jen zøĂdkakdy doma a panĂ zas jen zøĂdkakdy vstĂĄvĂĄ z postele? (TakovĂŠ žvĂĄsty! Ale Letty to podle všeho spolkla i s navijĂĄkem, a pøestože se Williamovi na jednu stranu ulevilo, jak jĂ pohrdal za to, že mu to zbaštila!) Takže: proto si William nežådĂĄ vysvĂŹtlenĂ jejĂ liknavosti pøi otevĂrĂĄnĂ dveøĂ. (A co vy, zajĂmĂĄ vĂĄs, proè to zpoždĂŹnĂ? Ne, netloukla špaèky, nedrbala ani nekradla ze spĂže. Jenom když zazvonĂte na služebnou, kterĂĄ zrovna èistĂ krb, musĂ si umĂ˝t ruce, srolovat rukĂĄvy a sebĂŹhnout po schodech dvĂŹ patra, což dohromady nelze zvlĂĄdnout pod dvĂŹ minuty.) Nåš Rackham ovšem nenĂ nerozumnĂ˝ èlovĂŹk, obzvlåštĂŹ když se mu nĂŹco rozležà v hlavĂŹ. Ve svĂŠm zkormoucenĂŠm srdci dobøe vĂ, že promptnĂch služeb se mڞe doèkat jen v domĂŹ, kterĂ˝ je až po støechu plnĂ˝ sloužĂcĂch, z nichž ani jeden nemĂĄ poøådnĂŹ co dĂŹlat. Letty to za danĂ˝ch okolnostĂ zvlĂĄdĂĄ dobøe a pøinejmenšĂm se na nĂŹj vždycky usmĂvĂĄ. Až si William polepšĂ, nejspĂš si ji nechĂĄ. ZatĂm si na pomalĂŠ služby už bezmĂĄla zvykl. PoslednĂ dobou na sebe dokonce osobnĂŹ vzal takovĂŠ podøadnĂŠ Ăşkony jako zatahovĂĄnĂ zĂĄvĂŹsĂš, otevĂrĂĄnĂ oken èi pøiklĂĄdĂĄnĂ na oheò. Ve svĂzelnĂŠ situaci musĂ každĂ˝ pøiložit ruku k dĂlu. PrĂĄvĂŹ teĂŻ pøiklĂĄdĂĄ v kuøåckĂŠm salĂłnku. Zavolal Claru, ale i ona si dĂĄvĂĄ s pøĂchodem na èas a on už se nemڞe doèkat, až se trochu ohøeje. Takže pøihodil do plamenĂš otĂ˝pku. Však to nenĂ tak tϞkĂŠ. PopravdĂŹ øeèeno, je to tak lehkĂŠ, že by ho zajĂmalo, proè to ti zatracenĂ sloužĂcĂ nedĂŹlajĂ mnohem èastĂŹji. Když se Clara nakonec ukåže, najde ho rozvalenĂŠho v oblĂbenĂŠm køesle, jak si opĂrĂĄ hlavu o ochrannou deèku (kterĂĄ chrĂĄnĂ potah køesla pøed zašpinĂŹnĂm od makasarskĂŠho oleje ve WilliamovĂ˝ch vlasech) a na uklidnĂŹnou pokuøuje z doutnĂku. DĂvka mĂĄ dlanĂŹ ostĂ˝chavĂŹ složenĂŠ na svĂŠm novĂŠm dvacetipalcovĂŠm pasu a je na nĂ dobøe poznat, že mĂĄ co skrĂ˝vat. „Ano, pane?“ JejĂ tĂłn je studenĂ˝ a je v nĂŹm trocha vzdoru. Již pøedem si nacvièila dĂšmyslnou odpovĂŹĂŻ na otĂĄzku: „Kde sis opatøila ten pas?“ – takovou za vlasy pøitaženou historku, v nĂž hraje roli neexistujĂcĂ neteø. NamĂsto toho se William pouze zeptĂĄ: „Jak bylo panĂ RackhamovĂŠ?“ a odvrĂĄtĂ od nĂ zrak. Clara sepne ruce za zĂĄdy jako dĂtko školou povinnĂŠ, kterĂŠ mĂĄ odrecitovat bĂĄsnièku. „Nestalo se nic mimoøådnĂŠho, pane. Ăetla si knĂžku. Ăetla si èasopis. Trochu vyšĂvala. Jednou mĂŹ požådala o šålek kakaa. Jinak se tϚà dokonalĂŠmu zdravĂ.“ „DokonalĂŠmu zdravĂ, øĂkåš.“ William zvedne oboèà kamsi k nedostateènĂŹ opråšenĂ˝m knihovnĂĄm. NenĂ divu, že Agnes Claøe bezvĂ˝hradnĂŹ dĂšvÏøuje. Ty dvĂŹ ženskĂŠ se proti nĂŹmu spikly, upekly spolu teorii, že za Ăşpadek Rackhamova domu nemڞe jeho panĂ – jak by mohla, ta vybranĂĄ dĂĄma pøekypujĂcĂ zdravĂm? –, ale pouze manželova nedostateènĂĄ vĂšle, jeho strach z urèenĂŠho osudu. Co vĂĄs napadĂĄ, tĂŠhle dokonalĂŠ ženušce v patøe nikdy nic nebylo, a pøece si jejĂ krutĂ˝ a neĂşspϚnĂ˝ manžel poøåd žådĂĄ podrobnĂŠ zprĂĄvy o tom, co celĂ˝ch ètyøiadvacet hodin dĂŹlĂĄ. William si teĂŻ dokåže pøedstavit, jak Agnes pøispĂvĂĄ svou troškou k tĂŠto lži tĂm, že sedĂ v posteli a s nevinnou tvåøièkou jako z kameje si ète VelkĂŠ myšlenky zjednodušenĂŠ pro mladĂŠ dĂĄmy nebo nĂŹjakou podobnou knihu, zatĂmco on, padouch, se tu dole vĂĄlĂ na zamaštĂŹnĂŠm køesle. „JeštĂŹ nĂŹco?“ zeptĂĄ se kysele. „PrĂ˝ si dnes nepøeje vidĂŹt lĂŠkaøe, pane.“ William odstøihne špièku dalšĂho doutnĂku a hodĂ ji do krbu. „Doktor Curlew pøijde dnes, tak jako vždycky.“ „Dobøe, pane. Ale jste bezpĂĄteønĂ˝ hlupĂĄk a jedinĂŹ z toho je vašà ženĂŹ špatnĂŹ.“ No, vlastnĂŹ ne, Clara tuhle vĂŹtu nepronese. Ne nahlas. ZbĂ˝vajĂcà èas pøed veèeøà si William krĂĄtĂ nad knihou. Proè ne? Nemڞe se pøece pustit do listin pojednĂĄvajĂcĂch o majetku rodiny Rackhamovy, když ho zakrĂĄtko zavolajĂ do jĂdelny, ne? TentokrĂĄt si vybral knihu DobrodružstvĂ zkušenĂŠho cestovatele aneb Cesta kolem svĂŹta v osmdesĂĄti panenskĂ˝ch pochvĂĄch, a když Letty vejde do mĂstnosti pøiložit do ohnĂŹ, ani se ji nesnažà schovat, ba ani zakrĂ˝t jejĂ nĂĄzev. Letty sotva dokåže napsat svoje vlastnĂ jmĂŠno, a tak jsou pro ni komplikovanĂĄ slova jako „masitĂŠ polokoule“ èi „nezkrotnĂ˝ pyj“ zahalena tajemstvĂm. VidĂte je spolu v tom kuøåckĂŠm salĂłnku, Williama a Letty, a tĂĄhne vĂĄm hlavou, jestli se z toho vyklube scĂŠna z moralizujĂcĂho dramatu, richardsonovskĂ˝ pøĂbĂŹh o svĂĄdĂŹnĂ a zmaru, neboÂť Letty je služka, nemڞe se nijak brĂĄnit ani dovolĂĄvat prĂĄva u soudu a je sama v mĂstnosti se svĂ˝m pĂĄnem ètoucĂm materiĂĄl rozpalujĂcĂho charakteru. Pøes to pøese všechno dodĂŹlĂĄ svou prĂĄci a odejde, neboÂť pro zaneprĂĄzdnĂŹnĂŠho Williama v tĂŠto chvĂli nepøedstavuje nic než prostøedek, kterĂ˝ rozžĂhĂĄ lampy a kterĂ˝ nenĂ o nic vĂc naživu než drĂĄty a vypĂnaèe, jež rozžĂnajĂ ty vaše. William ète dĂĄl s nonšalancĂ, kterou muži pøedstĂrajĂ pøi prohlĂženĂ pornografie. SĂĄm sebe vidĂ jako rafinovanĂŠho rošåka usazenĂŠho v køesle, ale poøåd v nĂŹm žhne prudkĂ˝ ohnĂèek, kterĂ˝ pøevĂĄdĂ slova pøelĂŠtnutĂĄ nevzrušenĂ˝m zrakem v doutnajĂcĂ troud fragmentovanĂ˝ch tĂŹl. „PodĂĄvĂĄ se veèeøe,“ informuje ho služebnĂĄ, on zavøe knihu a pøitiskne si ji ke klĂnu – napĂšl aby se s nĂ pomazlil, napĂšl aby potlaèil svou touhu. „Za chvĂli jsem tam.“ William, usazenĂ˝ v èele dlouhĂŠho mahagonovĂŠho jĂdelnĂho stolu, ochutnĂĄ prvnĂ sousto dalšĂho vynikajĂcĂho jĂdla (ach, ale jak dlouho mu bude kuchaøka ještĂŹ moci takhle podstrojovat?). Ona je opravdovĂ˝ poklad – jedinĂĄ žena v domĂĄcnosti, o jejĂž hodnotĂŹ nikdy nebylo pochyb, už od prvnĂho dne, kdy ji najal. Až jĂ oznĂĄmĂ, že napøĂštĂŹ už nebude moci kupovat tolik roštĂŹnce, èekajĂ ho pernĂŠ chvilky. ObzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že takovĂŠ zprĂĄvy mĂĄ sprĂĄvnĂŹ sdĂŹlovat panĂ domu. William se zadĂvĂĄ pøed sebe po celĂŠ dĂŠlce stolu, podĂŠl žhnoucĂ vleèky bĂlĂŠho ubrusu rozklĂĄdajĂcĂho se až k prĂĄzdnĂŠmu druhĂŠmu konci. Jako vždycky jsou pro panĂ Rackhamovou prostøenĂŠ pøĂbory, sklo a lesknoucĂ se prĂĄzdnĂŠ talĂøe, kdyby se jĂ snad udĂŹlalo lĂŠpe a pøišla k veèeøi. V kuchyni zase èekĂĄ velkĂĄ èåst teplĂŠ a šavnatĂŠ mrtvolky kuøete, kterou by si mohla dĂĄt, kdyby chtĂŹla. William snĂŹdl jen jedno celĂŠ stehĂ˝nko, nic vĂc. KrĂĄtce po veèeøi do Rackhamova domu dorazĂ doktor Curlew. William, jenž je opĂŹt usazenĂ˝ v kuøåckĂŠm salĂłnku, se podĂvĂĄ na hodinky: chce zmÏøit, kolik èasu uplyne mezi zazvonĂŹnĂm a zvuky svĂŹdèĂcĂmi o tom, že lĂŠkaø byl vpuštĂŹn dovnitø. LepšĂ, pomyslĂ si. LepšĂ. ZaskøĂpe zĂĄbradlĂ, doktor Curlew stoupĂĄ po schodech do Agnesina pokoje. Pak se z veèera skalpelem odøĂzne tichĂĄ ètvrthodinka. LĂŠkaø potĂŠ zavĂtĂĄ za Williamem do kuøåckĂŠho salĂłnku, jak už je každĂ˝ tĂ˝den jeho zvykem. Rovnou si to namĂøà k jednomu konkrĂŠtnĂmu køeslu, o nĂŹmž již ze zkušenosti vĂ, že je nejpevnĂŹjšà a nejhouževnatĂŹjšĂ. Ochablost všeho druhu je jeho osobnĂ strašåk. Tento neobyèejnĂŹ vysokĂ˝, nikoli však kostnatĂ˝ muž pĂšsobĂ vyloženĂŹ impozantnĂm dojmem, jako by se jeho postava za ta lĂŠta roztĂĄhla, aby bylo mĂsto pro rĂšst zkušenostĂ. DĂky dlouhĂŠ tvåøi s vĂ˝raznĂ˝m oboèĂm, èernĂ˝ma oèima, peèlivĂŹ zastøiženĂ˝m plnovousem a dĂky vĂ˝jimeènĂŹ vyvinutĂŠmu citu pro stroze elegantnĂ obleèenĂ vypadĂĄ mnohem distingovanĂŹji než Rackham. MĂĄ rovnϞ vysokou kvalifikaci a za jmĂŠnem dlouhou øadu pĂsmennĂ˝ch zkratek. Tak napøĂklad dokåže pro úèely anatomickĂŠho studia rozpitvat bøezĂ samici krĂĄlĂka bĂŹhem deseti minut, a pokud je to potøeba, taky ji dost dobøe zase zašĂt. PøinejmenšĂm mezi praktickĂ˝mi lĂŠkaøi se tak trochu tϚà povĂŹsti odbornĂka na ženskĂŠ nemoci. ZamyšlenĂŹ potahuje z jednoho Williamova doutnĂku a rozklĂĄdĂĄ pøi tom prĂĄvĂŹ o tomto tĂŠmatu, konkrĂŠtnĂŹ vztaženĂŠm k hostitelovĂŹ ženĂŹ. Vzduch v salĂłnku zhoustl kouøem a alkoholem, lze vĂĄm tedy odpustit, když pøi doktorovĂŹ vĂ˝kladu ztratĂte nit, vyburcujte se ale z letargie aspoò pøi jeho zĂĄvĂŹru: „UznĂĄvĂĄm, že v souèasnĂŠ dobĂŹ je pomĂŹrnĂŹ pøi smyslech a nepĂšsobĂ velkĂŠ potĂže. Toto zlepšenĂ lze nejspĂš pøipsat mĂŹsĂènĂmu cyklu. RozhodnĂŹ bychom se nemĂŹli nechat ukolĂŠbat pøedstavami, že už k žådnĂŠ recidivĂŹ nedojde: popravdĂŹ øeèeno ji oèekĂĄvĂĄm dost brzy. S každou dalšà nĂĄvštĂŹvou je mi èĂm dĂĄl jasnĂŹjšĂ, kolik sil musĂ vĂŹnovat tomu, aby se uklidnila. Je to, jako byste bojoval s nevolnostĂ, a pøitom vĂŹdĂŹl, že tolik zvratkĂš v žaludku prostĂŹ neudržĂte. Tento stav… nevyhovuje nikomu.“ Tady se Curlew odmlèĂ, aby mĂŹl William èas argument plnĂŹ docenit. „MusĂm zdĂšraznit, drahĂ˝ Rackhame, že jsou na vĂĄs znĂĄt nezamĂŹnitelnĂŠ znĂĄmky psychickĂŠho vypĂŹtĂ.“ William se zazubĂ. „MožnĂĄ se jen dĂšslednĂŹ snažĂm dostĂĄt rodinnĂŠ nĂĄladĂŹ, doktore.“ Curlew se netrpĂŹlivĂŹ zamraèà a natĂĄhne zkøĂženĂŠ nohy. ZnĂĄ se s Williamem dost dobøe, aby nemusel dbĂĄt na dekorum. „Nevtipkujte o tom, èlovÏèe,“ napomene ho a naklonĂ se k nĂŹmu blĂž. „MĂŹl byste vĂŹdĂŹt, že duševnĂ choroba u mužÚ nemĂĄ nic spoleènĂŠho s povahou. KaždĂ˝ èlovĂŹk mĂĄ svĂšj kritickĂ˝ bod. Jakmile utrpenĂ pøekroèà tuto mez, udeøà šĂlenstvĂ – a povšimnĂŹte si, že øĂkĂĄm udeøĂ, protože zaèastĂŠ pøichĂĄzĂ nenadĂĄle a nenĂ zvratnĂŠ. Vy ani jĂĄ nemĂĄme lĂšno, kterĂŠ by se dalo vyoperovat, když by pøestala veškerĂĄ legrace – tak si to proboha pamatujte.“ William se zadĂvĂĄ na strop a v duchu hledĂĄ zpĂšsob, jak by se tento rozhovor dal zkrĂĄtit. „ZatĂm nemĂĄm za to, že by mne pokraèujĂcĂ pøĂtomnost manželky v domĂŹ mohla dovĂŠst k šĂlenstvĂ. Tøebas se to vypĂŹtĂ, kterĂŠ jste u mĂŹ zaznamenal, dĂĄ pøièĂst… pouhĂŠ ĂşnavĂŹ.“ „MĂšj drahĂ˝ Rackhame,“ povzdychne si doktor, jako by pod stateènou lžà nahlĂŠdl dĂŹsivou pravdu, „jĂĄ chĂĄpu, samozøejmĂŹ chĂĄpu, že umĂstĂŹnĂ Agnes do Ăşstavu by vĂĄs bolelo a že by vĂĄm bylo stydno. Ale musĂte mi vÏøit: vidĂŹl jsem jinĂŠ muže zĂĄpolit se stejnĂ˝m dilematem. Jakmile se jednou rozhodli, nepopsatelnĂŹ se jim ulevilo.“ „Nu, podle všeho to nebyl tak nepopsatelnĂ˝ zåžitek,“ namĂtne William sarkasticky, „když vĂĄm mohli dĂĄt svĂŠ dobrozdĂĄnĂ.“ Doktor Curlew zakroutĂ hlavou. Tihle muži s literĂĄrnĂmi ambicemi jsou pøĂliš chytøà pro vlastnĂ dobro; hledajĂ hnidy, a pøitom nevidĂ to, co majĂ pøĂmo pøed oèima. „Pøemýšlejte o tom, co jsem vĂĄm øekl,“ vybĂdne ho doktor a zvedne se z køesla. „To budu, to budu,“ ujistĂ ho William a rovnϞ vstane. Potøesou si rukama, i když se nic nedohodlo, a William pøi tom maèkĂĄ lĂŠkaøi dlaò èĂm dĂĄl silnĂŹji, aby dokĂĄzal, že nenĂ ten slabšĂ. Ale dosti již toho. William nemڞe bĂ˝t poøåd zklamĂĄnĂm pro všechny, kdo ho pozorujĂ, i to mĂĄ svou mez. NenĂ tak bezcharakternĂ, jak všichni pøedpoklĂĄdajĂ. DostojĂ pøedchozĂmu pøedsevzetĂ a vyjde po schodech do pracovny, kde už na nĂŹj èekajĂ spisy z Rackhamova voòavkåøstvĂ. Je nejvyššà èas postavit se k nim èelem. Jakmile se usadĂ za stolem, vezme obĂĄlky z konopnĂŠho papĂru za jejich zapeèetĂŹnĂŠ konce a vyprĂĄzdnĂ jejich obsah. Když mĂĄ dokumenty rozprostøenĂŠ pøed sebou, pojme plĂĄn: vezme je jeden za druhĂ˝m, a aniž by se je namĂĄhal nĂŹjak logicky øadit, co nejrychleji je prolĂŠtne. Však mu staèà jen vĂĄgnĂ ponĂŹtĂ, jak tenhle byznys funguje. I tušenĂ je lepšà než nic. Naopak fatĂĄlnĂ by bylo zabøednout do detailĂš: to radši pøeète všechno, aby vyhmĂĄtl podstatu, i když tøeba porozumĂ jen polovinĂŹ. Ve škole pøece zvlĂĄdl i mnohem horšà vĂŹci, ne? William zvedne hornĂ papĂr z nejbližšà hromĂĄdky, Ăşkosem na nĂŹj pohlĂŠdne a nevrle ho zaène studovat – je netrpĂŹlivĂ˝, už aby se ozøejmilo, o co v nĂŹm jde. Hustota slov je tu pøĂmo dĂŹsivĂĄ… Kdo by si byl pomyslel, že ten staroch mĂĄ v sobĂŹ tolik slov? V mnoha napĂĄchal gramatickĂŠ chyby – jak trapnĂŠ! Ale to na tom nenĂ nejhoršĂ: jak je možnĂŠ, že tolik podstatnĂ˝ch jmen dokåže vyvolat tak mĂĄlo obrazĂš? Jak mڞe tolik sloves vyvolat zĂĄjem o tak mĂĄlo èinnostĂ, o nϞ by stĂĄlo za to se pokusit? To snad nenĂ možnĂŠ. Ale probĂjĂ se dĂĄl. Deset øådek odshora, na pĂšl cesty k jedenĂĄctĂŠ Williamovo oko zachytĂ slovo „šåvy“. V tom okamžiku zaène pøemýšlet o tĂŠ ženskĂŠ v Silver Street a o tom, jak mu tøeba na požådĂĄnĂ bude vzdychat. Nu, jen aÂť si vzdychĂĄ, jestliže se mu podvolĂ! Co když je nakonec – TĂm ovšem odbĂhĂĄ od toho, co mĂĄ teĂŻ za Ăşkol. Zhluboka se nadechne a vrĂĄtĂ se na zaèåtek, tentokrĂĄt však v duchu ète každĂŠ slovo. Oproti loòsku 15% pokles spracov. odøezkĂš. Mnoho se jich u koøene neodd., ale drolĂ se. Od Copleyho objednĂĄny 4 veletucty. Jen 60 z 80 akrĂš v prvnĂ jakosti. ? Koupit vĂc od Copleyho, prvnĂ jakost.? Rackham znaèka kvalyty. PrvnĂch pĂĄr galonĂš napovĂ. Sušårna potøebuje novou støechu –? Sobota otpoledne, když dĂŹlnĂci nasadĂ všechny sĂly. Šeptanda o odboråøskĂŠm špehovi. 2% rĂšst ceny mrvi. V tom okamžiku nechĂĄ William propadnout strĂĄnku mezi koleny na podlahu. Tohle sepisovĂĄnà špinavĂ˝ch strategiĂ, takto dĂšvĂŹrnĂĄ znalost mrvy – to nesnese – musĂ se od toho oprostit. A uniknout nenĂ kam. Otec mu øekl, že pokud si nepøeje postavit se do èela impĂŠria, mڞe si klidnĂŹ obstarat prĂĄci jinde – buĂŻ to, anebo pøekvapit všechny nenadĂĄlĂ˝m ĂşspĂŹchem v jednĂŠ z tĂŹch „gentlemanskĂ˝ch“ aktivit, o kterĂ˝ch vždycky mluvĂ. PopĂchnut touto vzpomĂnkou se William pøipravĂ na dalšà útok na Rackhamovy pĂsemnosti. PotĂž možnĂĄ nespoèĂvĂĄ ani tak v obsahu, jako v otcovĂŹ tajuplnĂŠm tĂŹsnopisu. A když už to musĂ bĂ˝t tyhle nesouvislĂŠ klikyhĂĄky, mohly by prosĂm bĂ˝t nadrĂĄsanĂŠ èernĂ˝m inkoustem, a ne vyšisovanĂ˝m modrĂ˝m nebo vybledlĂ˝m hnĂŹdĂ˝m? StĂĄl by tøeba toho harpagona poøådnĂ˝ inkoust o devĂŹt pencĂ na galon vĂc? Pøi pøehrabovĂĄnĂ se papĂry William na spodku hromĂĄdky narazĂ na objemnĂŹjšà dokument svĂĄzanĂ˝ jako bytelnĂĄ brožura. K jeho úžasu se ukåže, že jde o Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ – tipy pro svĂŹtĂĄky, rady pro zelenåèe. Takže tady to bylo celou dobu zahrabanĂŠ! Položà si knihu na klĂn, obrĂĄtĂ ji a otevøe. Kapsa vzadu poøåd ještĂŹ obsahuje pĂšl tuctu kondomĂš ze zvĂøecĂch støev. Ty chudinky jsou už zcela scvrklĂŠ a vysušenĂŠ, asi jako vylisovanĂŠ listy èi kvĂŹtiny v herbåøi. Ve svĂ˝ch nejlepšĂch letech je ve Francii potøeboval každĂ˝ den. Kurvy tam na nĂŹ nedaly dopustit; mluvily o nich vlĂdnĂŹ, ale nepøipouštĂŹly vĂ˝jimky. „Mieux pour nous, mieux pour vous.“ Ach, to byly holky, to byly èasy! Ale to už je dĂĄvno a navĂc pĂŹknĂĄ dĂĄlka. William rychle obracĂ strĂĄnky. Pøejde oddĂl „Nožièky“ (pouliènà šlapky) a dĂĄl listuje „Plecky“ (nejlevnĂŹjšà bordely). „Panenky“ ĂşplnĂŹ vzadu se vymykajĂ jeho možnostem: jde o podniky, kde se krom jinĂŠho od èlovĂŹka oèekĂĄvĂĄ, že si bude objednĂĄvat prvotøĂdnĂ vĂna. NevĂŹstinec panĂ CastawayovĂŠ se naštĂŹstĂ nalĂŠzĂĄ v kapitole „RoštĂŹnky“ (pro ty, co utrĂĄcejĂ rozumnĂŹ). Podnik tĂŠto dobrotivĂŠ panĂ skĂ˝tĂĄ celou pøehršel krĂĄs, viz sleèna LesterovĂĄ, sleèna HowlettovĂĄ a sleèna Sugar. Tyto dĂĄmy lze odpoledne zastihnout doma; po šestĂŠ majĂ ve zvyku bavit se v hostinci U krbu, neokĂĄzalĂŠm, zato živĂŠm podniku pro noènĂ tvory, a odejdou s jakĂ˝mkoli pøijatelnĂ˝m spoleènĂkem tehdy, kdy jim to obĂŹma vyhovuje. Sleèna LesterovĂĄ je støednĂ postavy, s… William se sleènou Lesterovou již dĂĄle nezabĂ˝vĂĄ, ale rovnou pøejde k: Mڞeme pøedpoklĂĄdat, že naše tøetĂ dĂĄma nebyla pokøtĂŹna jako „Sugar“, na toto jmĂŠno však slyšà dnes, kdyby snad nĂŹjakĂ˝ muž pocĂtil potøebu znovu ji pokøtĂt. Sugar je dychtivĂĄ vyznavaèka každĂŠ znĂĄmĂŠ rozkoše. Existuje jen proto, aby nĂĄroènĂ˝m znalcĂšm udĂŹlala dobøe a zdaleka pøedèila jejich oèekĂĄvĂĄnĂ. PyšnĂ se vzĂĄcnĂŹ pronikavĂ˝ma oøĂškovĂ˝ma oèima a ohnivĂŹ rudĂ˝mi kadeøemi, kterĂŠ jĂ nĂŹkdy spadajĂ až k pupĂku. MĂrnĂŹ hranatou postavu vyvažuje elegantnĂm drženĂm tĂŹla. ObzvlåštĂŹ vynikĂĄ v umĂŹnĂ konverzace a je dozajista vhodnou spoleènicĂ pro jakĂŠhokoli opravdovĂŠho gentlemana. MĂĄ jednu vadu, kterĂĄ zas nĂŹkterĂ˝m mڞe pøipadat jako pikantnĂ pøednost, a sice že jejĂ poprsĂ je sotva vĂŹtšà než dĂŹtskĂŠ. ĂĂkĂĄ si o patnĂĄct šilinkĂš, ale za libru pøedvede zĂĄzraky. William sĂĄhne do kapsy vestièky a nahmatĂĄ hodinky. Dlouze se na nĂŹ zadĂvĂĄ, pak je sevøe teplĂ˝mi prsty a uzavøe ty tikajĂcĂ zlatĂŠ cibule do dlanĂŹ. „Tak to bych mĂŹl zaèĂt,“ øekne sĂĄm sobĂŹ. Za nĂŹkolik hodin ovšem Letty, kterou vyburcovalo dlouhĂŠ neidentifikovatelnĂŠ zachrĂĄpĂĄnĂ v poklidu noci, pøijde po špièkĂĄch do pracovny a najde Williama, jak spĂ na židli. „Pane Rackhame?“ zašeptĂĄ tichouèce. „Pane Rackhame?“ ChrĂĄpe dĂĄl, velkĂŠ bledĂŠ ruce mu volnĂŹ visĂ podĂŠl bokĂš a nezvladatelnĂŠ zlatĂŠ vlasy mĂĄ naèepýøenĂŠ jako nĂŹjakĂ˝ uliènĂk. Letty nevĂ, co si poèĂt, a tak zase po špièkĂĄch vyjde ven. JejĂ pĂĄn tentokrĂĄt oèividnĂŹ pracoval až pøĂliš usilovnĂŹ. KAPITOLA PĂTĂ NazĂtøà veèer William vystoupĂ z drožky v Silver Street, pøipravenĂ˝ pøekroèit prĂĄh osudu a vyžådat si cokoli, co se nachĂĄzĂ za nĂm. Trampoty na sebe nedajĂ dlouho èekat. „JĂĄ to tady kolem moc neznĂĄm,“ odpovĂ mu koèĂ, když se ho William zeptĂĄ na cestu k podniku panĂ CastawayovĂŠ. „Asi to bude nĂŹkde vzĂĄdu v tĂŹchle barĂĄkĂĄch.“ A rozmĂĄchlĂ˝m pohybem bièe oznaèà celou ulici, širokou tøĂdu, na nĂž se nachĂĄzĂ pestrĂĄ smĂŹska lidĂ, ovšem ani jeden plakĂĄt inzerujĂcĂ nevĂŹstinec panĂ CastawayovĂŠ, natožpak živĂ˝ nosiè reklam obtĂženĂ˝ nĂĄvϚtĂmi „Tudy k Sugar“. William se obrĂĄtĂ zpĂĄtky ke koèĂmu, že si postϞuje, ale ten padouch mu ujel, jakmile zinkasoval štĂŹdøejšà jĂzdnĂŠ, než si zasloužil. K èertu s tĂm! Cožpak za svoje penĂze nikdy nedostane adekvĂĄtnĂ protihodnotu? To musĂ vždycky zaplatit ranec… Ale ne, tohle všechno už si William myslel. Z opakovĂĄnĂ tĂŹchhle myšlenek mu nic nekyne. Sugar již na nĂŹj nĂŹkde blizouèko èekĂĄ: musĂ se na ni jen doptat. Silver Street se hemžà pouliènĂmi prodavaèi, stĂĄnkaøi a zvĂŹdavĂ˝mi chodci, kteøà odboèili z Oxford Street na vĂ˝chod a zatoulali se až sem. William zvedne ruku k oboèà a rozhlĂŠdne se, kdo by mu tak asi mohl poradit, než si však vybere, oslovĂ ho kluèĂk prodĂĄvajĂcĂ doutnĂky. „Nejlepšà doutnĂky, pane, dvĂŹ pence za kus, pravĂ˝ havana, sirky grĂĄtis.“ William shlĂŠdne dolĂš, skoro až k zemi, na pĂšl tuctu ubohĂ˝ch exemplåøÚ v chlapcovĂ˝ch umounĂŹnĂ˝ch dlanĂch. PravdĂŹpodobnost, že jsou skuteènĂŹ propašovanĂŠ z Kuby, a ne z ukradenĂŠho pouzdra na doutnĂky, je vĂŹru minimĂĄlnĂ. „ÂŽĂĄdnĂŠ doutnĂky nepotøebuju. DĂĄm ti dvĂŹ pence, když mi øekneš, kudy k panĂ CastawayovĂŠ.“ Hochova svraštĂŹlĂĄ tvåøièka se protĂĄhne zklamĂĄnĂm, že tuhle lukrativnĂ informaci neznĂĄ. DvĂŹ pence za nic, jen kdyby to vĂŹdĂŹl. Otevøe pusu, chystĂĄ se zalhat. „To nic, to nic,“ zarazĂ ho William. Z malĂ˝ch dĂŹtĂ byl vždycky nesvĂšj, obzvlåštĂŹ když od nĂŹj nĂŹco chtĂŹly. „Tumåš penci.“ A dĂĄ mu ji. „BĂšh vĂĄm žehnej, pane.“ VyvedenĂ˝ z mĂry tĂmto rozhovorem, William vĂĄhavĂŹ zamĂøà k chodci kouøĂcĂmu lulku, pak ale ztratĂ odvahu a stĂĄhne se. Nemڞe pøece každĂŠho kolemjdoucĂho žådat, aÂť mu poradĂ, jak se dostat do bordelu: za co ho budou mĂt? Kdyby byl zpĂĄtky v Cambridgi, nebo ve Francii, svobodnĂ˝ mlĂĄdenec, kterĂ˝ nemĂĄ žådnĂŠ starosti, mohl by tu otĂĄzku vykøièet široko daleko a ani v nejmenšĂm by se nezaèervenal. TenkrĂĄt mĂŹl kuråž! A podĂvejte se, jak se na nĂŹm podepsala nouze a starosti manželstvĂ! RĂĄzuje po chodnĂku a bedlivĂŹ si pøi tom prohlĂžà lucernami osvĂŹtlenĂŠ fasĂĄdy, jestli na nich nenajde nĂŹjakĂ˝ zĂĄchytnĂ˝ bod. Dalšà spanilĂŠ jĂzdy adresu panĂ CastawayovĂŠ neudĂĄvajĂ, èĂmž naznaèujĂ buĂŻ to, že by mĂŹla bĂ˝t znĂĄma každĂŠmu øådnĂŹ kultivovanĂŠmu èlovĂŹku, anebo že je Silver Street nevĂ˝raznĂĄ ulièka, v nĂž se tak proslulĂ˝ podnik musĂ skvĂŹt jako perla na øetĂŹzu. Nic takovĂŠho se ovšem nedĂŹje. Ve dveøĂch zahlĂŠdne dĂvku, kterĂĄ mu pøipadne jako kurva, i když v nĂĄruèà chovĂĄ dĂtĂŹ. „NevĂte, kde bych našel panĂ Castawayovou?“ zeptĂĄ se jĂ, když ji rychle pøejede pohledem. „V životĂŹ jsem o nĂ neslyšela, pane.“ William pokraèuje dĂĄl, ještĂŹ než mڞe nĂŹco dodat, pak se zastavĂ pod lampou pouliènĂho osvĂŹtlenĂ a podĂvĂĄ se na hodinky. Je skoro šest hodin; ano! už vĂ, co udĂŹlĂĄ: zamĂøà ke Krbu a bude doufat, že se tam Sugar objevĂ. Jak už „mĂĄ ve zvyku“. A pokud se tam neukåže, nĂŹkdo tam bude vĂŹdĂŹt, jak se dostat do podniku panĂ CastawayovĂŠ. Klid, Rackhame: racionĂĄlnĂ myšlenĂ dokåže vyøešit všechny problĂŠmy. NamĂøà si to k nejbližšĂmu hostinci a zamžourĂĄ na jeho vĂ˝vĂŹsnà štĂt. SmĂšla. Popojde o pĂĄr desĂtek krokĂš dĂĄl k hospodĂŹ na dalšĂm rohu. OpĂŹt smĂšla. UdĂŹlĂĄ tu chybu, že se zastavĂ a poškrĂĄbe se v tĂ˝le – okamžitĂŹ ho totiž oslovĂ pouliènĂ prodavaè s dmoucĂ se krosnou. Od pohledu veselĂ˝ starĂ˝ lump, jehož ruka ve vlnĂŹnĂŠ rukavici se ježà tužkami. „NĂĄdhernĂ˝ tužky, pane,“ vykøikne a obnažà tak Ăşsta plnĂĄ oslovskĂ˝ch zubĂš s okraji tak zaèernalĂ˝mi, jako by po nich ve volnĂ˝ch chvilkĂĄch èmĂĄral. „Ne, dĂky,“ odmĂtne ho William. „DĂĄm vĂĄm šestipenci, když mi øeknete, kde bych tak mohl najĂt hospodu U krbu.“ „U krbu?“ opakuje pouliènĂ prodavaè, pøièemž se zĂĄroveò zubĂ a mraèĂ. „Už jsem o nĂ slyšel, jasnĂŹ že jsem o nĂ slyšel.“ Odložà tužky do kapsy kabĂĄtu a vytĂĄhne z krosny nablĂ˝skanĂ˝ cĂnovĂ˝ podnos, tøpytivĂ˝ ovĂĄl pøipomĂnajĂcĂ miniaturnà štĂt øĂmskĂ˝ch gladiĂĄtorĂš, a zakroutĂ jĂm, aby se v nĂŹm odrazilo svĂŹtlo z lampy. „ZatĂmco si budu lĂĄmat hlavu, pane, nehodil byste voèko na tenhle podnos na èajovej servis? Skoro jako støĂbrnej.“ „JĂĄ žådnĂ˝ podnos nepotøebuji,“ zavrtĂ hlavou Rackham. „ObzvlåštĂŹ ne nĂŹjakĂ˝ ze –“ „A co vaše mĂĄma, vašnosto? Jen pomyslete, jak by se jĂ rozsvĂtila voèièka, kdybyste jĂ pøines takovejhle tĂĄc.“ „NemĂĄm matku,“ odsekne William podråždĂŹnĂŹ. „Každej mĂĄme mĂĄmu,“ zazubĂ se pouliènĂ prodavaè, jako by pouèoval nevinnĂŠho blbeèka o tom, jak pøichĂĄzejĂ na svĂŹt dĂŹti. Uråžka takovĂŠho kalibru Williama naprosto zaskoèĂ; už tak je na povåženou, že ho tenhle mizera považuje za èlovĂŹka, kterĂŠho by mohl lĂĄkat obsah jeho špinavĂŠ krosny, a teĂŻ mu mĂĄ ještĂŹ vylĂèit rodinnou historii RackhamovĂ˝ch? „Tak aÂť se picnu,“ zakøenĂ se staroch, „pøihodim vĂĄm k tomu høebĂnek do kapsy. Z prvotøĂdnĂ slitiny Britannia.“ „JĂĄ už mĂĄm høebĂnek do kapsy,“ opåèà William, naèež k jeho ponĂženĂ pouliènĂ prodavaè nevÏøĂcnĂŹ zvedne jedno drĂĄtovitĂŠ oboèĂ. „NemĂĄm ovšem,“ zavrèà a ze samĂŠ nervozity ho zaène svrbĂŹt kڞe pod nepoddajnĂ˝mi vlasy, „spolehlivĂŠ informace, s jejichž pomocĂ bych dorazil do krèmy U krbu.“ „Poøåd pøemejšlim, vašnosti, poøåd pøemejšlim,“ ujistĂ ho ten starĂ˝ darebĂĄk, zastrèà podnos zpĂĄtky do torny a zaène se v nĂ prohrabovat až u dna, pøièemž mu zmizĂ skoro celĂĄ paže. A co je tohle? Kristepane, zaèĂnĂĄ pršet! Z oblohy padajĂ velkĂŠ a tϞkĂŠ kapky, bušà do ramen Williamova kabĂĄtu tak silnĂŹ, že se mu rozstøikujĂ až na bradu i do ušĂ, a jemu dojde, že jak se nemohl doèkat, až dorazĂ na mĂsto, nechal v drožce takøka novĂŠ parapluie a to teĂŻ koèà prodĂĄ, až bude mĂt nĂŹjakĂ˝ prostoj. Staèà chvilièka a Williama pøepadne zoufalstvĂ: tohle je Osud, tohle je Božà vĂšle: dʚ, ztracenĂ˝ deštnĂk, nezvyklĂĄ lhostejnost ulice, kterou neznĂĄ, vĂ˝smĂŹch cizĂch lidĂ, neoblomnĂĄ krutost jeho vlastnĂho otce, ta ohavnĂĄ bolest v rameni z toho, jak pĂšl noci prospal v židli… (Jako skuteènĂŹ modernĂho èlovĂŹka lze Williama Rackhama oznaèit za povĂŹrèivĂŠho ateistickĂŠho køesÂťana; to jest, vÏøà v Boha, jenž už sice nezodpovĂdĂĄ za to, že slunce vychĂĄzĂ, za ochranu krĂĄlovny èi poskytovĂĄnĂ chleba vezdejšĂho, ovšem zĂšstĂĄvĂĄ prvnĂm podezøelĂ˝m, když se nĂŹco pokazĂ.) Pach nenaplnĂŹnĂ˝ch pøånĂ pøitĂĄhne k Williamovi dalšĂho pouliènĂho prodavaèe. „Tak vy chcete ke Krbu!“ vykøikne a lokty odstrèà prvnĂho prodejce. Na sobĂŹ mĂĄ schlĂplĂ˝ šedĂ˝ kabĂĄtek a manšestrovĂŠ kalhoty, na truchlivĂŠ hlavĂŹ naraženĂ˝ odøenĂ˝ tvrĂŻĂĄk. „JĂĄ vĂĄm pomڞu, pane!“ William vrhne pohled to, co ten èlovĂŹk prodĂĄvĂĄ: psĂ obojky, celĂ˝ tucet jich mĂĄ naaranžovanĂ˝ch na ošuntĂŹlĂŠ šedĂŠ paži. KrucinĂĄl, to si bude muset koupit obojek, aby mu nĂŹkdo vysvĂŹtlil cestu? Ale „Tudy, pane,“ øĂkĂĄ mu ten chlapĂk. „JdĂŹte dĂĄl po Silver Street. Pak už uvidĂte LvĂ pivovar: to je na New Street. Potom zaboèĂte…“ zatĂnĂĄ pĂŹsti jednu po druhĂŠ, aby si pøipomnĂŹl rozdĂl mezi levou a pravou, a obojky mu sklouznou k vĂŹtrem ošlehanĂŠmu zĂĄpĂŹstĂ – „doprava a pĂšjdete dĂĄl, dokud nepøijdete do Husband Street. A tam to je.“ „DĂky, èlovÏèe,“ øekne William a dĂĄ mu šestipenci. Prodavaè obojkĂš mu pokyne tvrĂŻĂĄkem a zmizĂ, ale jeho smĂšlou stiženĂ˝ kolega zĂšstĂĄvĂĄ – mezitĂm totiž staèil vylovit z torny malĂ˝ èernĂ˝ pøedmĂŹt. „VypadĂĄte jako gentleman z podnikatelskejch kruhĂš,“ zacvrlikĂĄ. „Mڞu vĂĄm nabĂdnout diåø? Je na rok 1875, pane, co se na nĂĄs øĂtĂ jako vlak. VzĂĄdu mĂĄ almanach, zaklĂĄdat si ho mڞete zlatou stužkou a je v nĂŹm všechno, co byste si vod diåøe moh pøåt, pane.“ William nabĂdku nevezme na vĂŹdomĂ a vydĂĄ se po Silver Street. „KrĂĄsnĂ˝ nڞky, kterejma si mڞete vostøĂhat všechno, co vĂĄm pøeèuhuje!“ zavolĂĄ po nĂŹm prodavaè. Ta drzost steèe po WilliamovĂ˝ch zĂĄdech jako dʚ. TeĂŻ už ho nic nemڞe zranit; nĂĄlada se mu zvedla, koneènĂŹ je na sprĂĄvnĂŠ cestĂŹ. SvĂŹt se po tom všem nakonec uvolil chovat se k nĂŹmu pøåtelsky. SvĂŹtla zåøà jasnĂŹji a on slyšà hudbu, pravdaže ve vĂŹtru nesouvislou jako zvonkohra. Z jednĂŠ strany se ozĂ˝vajĂ vĂ˝køiky podomnĂch obchodnĂkĂš, z druhĂŠ pøĂvaly nadšenĂŠho švitoøenĂ. V mrholenĂ nasvĂcenĂŠm plynovĂ˝mi lampami se zablesknou nabĂranĂŠ suknĂŹ utĂkajĂcĂch žen; cĂtĂ vĂšni peèenĂŠho masa, vĂna, dokonce i parfĂŠmu. Dveøe se otevĂrajĂ a zavĂrajĂ, otevĂrajĂ a zavĂrajĂ, pøièemž pokaždĂŠ z nich unikne poryv hudby, letmĂ˝ pohled na oranžovo-žlutĂŠ družnĂŠ veselĂ, zĂĄvoj kouøe. TentokrĂĄt bude po jeho, tĂm si je jistĂ˝: BĂšh se smiloval. Vèera Williama Rackhama pokoøily dvĂŹ doroty z Drury Lane; dnes vyrve vĂtĂŹzstvĂ ze svĂŹraèÚ poråžky. Ă, ale co když ho i Sugar odmĂtne? Tak ji zabiješ, bleskne mu hlavou. OkamžitĂŹ ho pĂchne u srdce samĂ˝m studem. Jak pøĂzemnĂ a nehodnĂŠ hnutĂ mysli! ÂŽe by ho vlastnĂ strĂĄdĂĄnĂ dohnalo k nÏèemu takovĂŠmu? ÂŽe by upadl tak nĂzko a zvažoval vraždu? Od pøĂrody mĂĄ jemnou a laskavou povahu: jestli tahle holka, tahle Sugar, odmĂtne, tak odmĂtne, a je vymalovĂĄno. Když ho odmĂtne, co bude dĂŹlat? Co mڞe dĂŹlat? Kde najde ženu, kterĂĄ splnĂ jeho pøånĂ? NepadĂĄ v Ăşvahu, že by se jen tak vydal do St Giles – to by ho nĂŹjakĂ˝ darebĂĄk pøetĂĄhl po hlavĂŹ. A už vĂšbec by se nemĂŹl zaobĂrat myšlenkou, že by se po setmĂŹnĂ zdržoval v parcĂch, kam se stahujĂ stĂĄrnoucĂ dryĂĄdy specializovanĂŠ na nejhnusnĂŹjšà praktiky – což ovšem jde ruku v ruce s nejhnusnĂŹjšĂmi nemocemi. Ne, on potøebuje, aby se mu podrobila žena odpovĂdajĂcĂho postavenĂ, v pohodlnĂŠm a vkusnĂŠm prostøedĂ – aspoò tohle si odnesl jako ponauèenĂ z Drury Lane. Na rohu zaboèà do New Street a potϚà ho pohled na LvĂ pivovar, kterĂ˝ je pøesnĂŹ tam, kde by podle popisu mĂŹl bĂ˝t. V duchu už si maluje svou vlastnĂ Sugar, ještĂŹ než poznĂĄ tu skuteènou: pøedstavuje si ji jako dĂvku s velkĂ˝ma oèima, kterĂĄ je mĂrnĂŹ vylekanĂĄ, ale musĂ se podrobit. William pøedĂĄ tuto pøedstavu svĂŠmu penisu a ten v oèekĂĄvĂĄnĂ zduøĂ. Dojde do Husband Street. Je to pochybnĂŠ a nezdravĂŠ mĂsto, anebo mu to alespoò tak pøipadĂĄ. Všichni se usmĂvajĂ, kurvy se hihòajĂ, a dokonce i ta bezzubĂĄ starĂĄ žebraèka tamhle se usmĂvĂĄ, když dĂĄsnĂŹmi žvĂ˝kĂĄ oslintanĂŠ jablko. A už je na mĂstĂŹ: U krbu. NenĂ ta hospoda ĂşplnĂŹ spoleèensky nepøijatelnĂĄ? NemĂŹl by se obrĂĄtit, dokud mڞe? Jak zkracuje vzdĂĄlenost mezi svĂ˝m rychle bušĂcĂm srdcem a tøpytivĂ˝m vĂ˝vĂŹsnĂm štĂtem, kterĂ˝ je oranžovĂ˝ jako lucerna a visĂ na litinovĂŠm høebu, øĂkĂĄ si v duchu, že se musĂ zdržet hodnocenĂ, dokud neuvidĂ, jak to vypadĂĄ uvnitø. „Daleko vod domova!“ zazpĂvĂĄ silnĂ˝ hlas pøekvapivĂŹ blĂzko Williamovu levĂŠmu uchu. „Na divokĂ˝m móøi!“ Otoèà hlavu a zjistĂ, že ho pøepadl prodavaè not, jenž bojovnĂŹ pokraèuje: „Zalkal hoøce nĂĄmoønĂk! Ve strašlivĂ˝ bouøi! Hraje paninka na piĂĄno, pane?“ William se jednou rukou v rukavici snažà prodavaèe odehnat, ale ten chlapĂk se nedĂĄ jen tak odradit, vkulhĂĄ mu do cesty a vytrèà pøed nĂŹj pøekližkovĂ˝ tĂĄc plnĂ˝ pĂsnièek jako bujnĂĄ òadra rĂĄmovanĂĄ dekoltem. „ÂŽe by vaše panĂ teda nehrĂĄla na piĂĄno, pane?“ „Už øadu let,“ odpovĂ Rackham, celĂ˝ otrĂĄvenĂ˝, že mu nĂŹkdo zrovna teĂŻ pøipomĂnĂĄ Agnes. „Tenhle popĂŹvek vĂĄm hnedka vrĂĄtĂ dobrou nĂĄladu, pane,“ nedĂĄ si øĂct prodavaè not a neoèekĂĄvanĂŹ se znovu pustĂ do pøedchozĂ pĂsnièky: „BĂšh chraò moji mĂĄmu! Ta snad žalem umøe! Až uslyšĂ, že jĂĄ spĂm, spĂm si na dnĂŹ móøe! – HezkĂ˝, ne? Zbrusu novĂĄ pĂsnièka, pane. Menuje se TroseènĂk.“ William se zatĂm tlaèil blĂž ke svĂŠmu cĂli, ale tenhle otrava kulhal pozpĂĄtku zĂĄroveò s nĂm. PøĂmo u dveøà Krbu se mu William zlostnĂŹ zadĂvĂĄ do oèà a opåèĂ: „Zbrusu novĂĄ pĂsnièka? TakovĂĄ hloupost. Je to Maminka je nejvĂŹtšà poklad, jen s jinĂ˝mi slovy.“ „NĂŠ, pane,“ dovolĂ si prodavaè nesouhlasit a pøi tom Williamovi pøed oèima mĂĄchĂĄ listem krĂŠmovĂŹ zbarvenĂŠho papĂru, nĂĄležitĂŹ vyzdobenĂŠho nĂĄmoønĂmi motivy. „OuplnĂŹ jinĂĄ. Vemte si ji s sebou domĂš, pane, a uvidĂte sĂĄm.“ „JĂĄ si to nechci odnĂŠst domĂš,“ nechĂĄ se slyšet William. „Chci vejĂt do Krbu, bez vašeho doprovodu, a chci si vychutnat hudbu tam – mimochodem zdarma.“ Po takovĂŠmhle odseknutĂ prodavaè teatrĂĄlnĂŹ poodstoupĂ, uklonĂ se a zazubĂ. Nikoli ovšem poraženecky. „Jestli tam zaslechnete melodii, kterĂĄ se vĂĄm obzvl嚝 lĂbĂ, pane, dejte mi vĂŹdĂŹt, jo? JĂĄ ji urèitĂŹ budu mĂt.“ A s tĂm zmizĂ, rozhodnutĂ˝ co nejlĂŠpe využĂt pøĂštĂ hodiny, pøĂštĂho roku, pøĂštĂch deseti staletĂ provozovĂĄnĂm tohoto nepostradatelnĂŠho øemesla. William Rackham vezme za zdobnou mosaznou kliku hospody U krbu, zhluboka se nadechne a rĂĄznĂŹ otevøe dveøe. Na jeho smysly okamžitĂŹ zaĂştoèà vĂšnĂŹ dobrĂŠho piva a hluk pøåtelskĂ˝ch hlasĂš, a když vstoupĂ dovnitø, na studenĂŠ tvåøi ho zaène pøĂjemnĂŹ štĂpat teplo vyzaøujĂcĂ z lustrĂš a, ano, z burĂĄcejĂcĂho ohnĂŹ v krbu. A jakĂŠ to pøekvapenĂ! Zdejšà hostĂŠ nejsou žådnà šupĂĄci! Naopak, nĂŹkteøà jsou dokonce elegantnĂŹ obleèenĂ! PøesnĂŹ takovĂ˝hle hostinec èlovĂŹk z lepšĂch kruhĂš rĂĄd objevĂ: dobøe skrĂ˝vanĂŠ tajemstvĂ uprostøed bĂdy, kde se schĂĄzejĂ zasvĂŹcenĂ. Štamgasti, z nichž mnozĂ zjevnĂŹ nežijĂ v okolĂ Husband Street, se na chvĂli k Williamovi obrĂĄtĂ, pak se vrĂĄtĂ k naèatĂŠmu hovoru. Jsou veselĂ, ale ne opilĂ; tohle nenĂ hospoda, kde hostĂŠ mlèky pijĂ a èekajĂ, až alkohol odvede svou prĂĄci. William si s Ăşlevou oddychne, sejme klobouk a vejde do spoleènosti sobĂŹ rovnĂ˝ch. „Po jednom se sem hosti slĂŠzajĂ,“ uvĂtĂĄ ho tenor. „V špinavĂ˝ch hadrech, jimž šat øĂkajĂ…“ ZpĂŹvĂĄk stojĂ na ĂşzkĂŠm jevišti na protĂŹjšĂm konci mĂstnosti a za shlukem stolĂš a hostĂš ho nenĂ v kouøovĂŠm oparu skoro vidĂŹt. Jeho tmavĂ˝ veèernĂ Ăşbor zdobà èervenĂ˝ šåtek, nešikovnĂŹ uvĂĄzanĂ˝ po dĂŹlnickĂŠm zpĂšsobu. Zaujme dojemnĂ˝ postoj a zpĂvĂĄ s bohatĂ˝m klavĂrnĂm doprovodem. „ÂŽoky slĂĄmy srovnanĂŠ na podlaze, aÂť se chudĂĄkĂšm chrĂĄpe snĂĄze; na každĂŠm se i tøi vyspĂ blaze celou noc v londĂ˝nskĂŠm chudobinci.“ TlumenĂŠ tøesknutĂ sklenice o podlahu vyvolĂĄ smĂch a rozrušenĂ˝ štĂŹkot psa. Zpoza baru vybĂŹhne barmanka ve stejnokroji a podråždĂŹnĂŹ zakroutĂ hlavou. Na výèep hostince U krbu je radost pohledĂŹt: prsatĂŠ dĂŹvy tu toèà pivo z nĂŹkolika pĂp, dalšà alkohol nalĂŠvajĂ z lahvĂ a jejich nabĂranĂŠ parĂĄdnà šaty se odråžejĂ v ohromnĂ˝ch zrcadlech lemujĂcĂch zeĂŻ za nimi. Nad hlavami jim skoro až do stropu neuspoøådanĂŹ visĂ stovky letĂĄkĂš, tiskĂš a plakĂĄtĂš inzerujĂcĂch nejrĂšznĂŹjšà druhy piva: svĂŹtlĂĄ kvašenĂĄ, tmavĂĄ i èernĂŠ ležåky. William nemusĂ hledat stĂšl; usmĂŹvavĂĄ servĂrka mu pokyne, aby šel za nĂ, a usadĂ ho u stolu, kde je mĂsto pøinejmenšĂm pro dva dalšà lidi – tady oèividnĂŹ nikdo nepije sĂĄm. William si s ĂşsmĂŹvem objednĂĄ a ona mu odbĂŹhne splnit pøånĂ. Docela živĂ˝ podnièek, pomyslĂ si Rackham a na okamžik zapomene, proè sem pøišel. Ale je tu trochu pøetopeno! ZatĂmco zpĂŹvĂĄk dĂĄl trylkuje a hluènĂŠ rubato klavĂru zĂšstĂĄvĂĄ napĂšl utopenĂŠ v salvĂĄch smĂchu, William dĂŹlĂĄ, co mڞe – stĂĄhne si rukavice, rozepne si kabĂĄt a prohrĂĄbne si vlasy. Jeho stĂšl stojĂ hned vedle litinovĂŠho sloupu, na nĂŹmž je pøipevnĂŹna tato cedulka: „PĂNĂM ZVLĂŠTĂ KLADEME NA SRDCE, ABY NEPOKLĂDALI DOUTNĂKY NA STĂL A NEPĂIPALOVALI SI Z LUSTRĂ, ALE Z PLYNOVĂCH SVĂTIDEL, KTERĂ JSOU ZDE INSTALOVANĂ PRĂVĂ ZA TĂMTO ĂĂELEM.“ William nemĂĄ v Ăşmyslu kouøit, ale stejnĂŹ z nĂŹj stoupajĂ vĂ˝pary: z jeho mokrĂŠho obleèenĂ zaèĂnĂĄ jĂt pĂĄra. Na kڞi ho štĂpe pot a vĂ, že jeho rozložitĂŠ uši rudĂŹ žhnou. Jak je vdÏènĂ˝, že si k nĂŹmu èĂšnice pospĂšà s velkou sklenicĂ piva! ZjevnĂŹ vytušila, jakou musĂ mĂt William žĂzeò, zlatĂèko jedno! „BĂĄjeènĂŠ!“ pøehlušà svĂ˝m zvolĂĄnĂm pĂsnièku, pak natĂĄhne krk a rozhlĂŠdne se, je mu divnĂŠ, proè zpĂŹv sĂlĂ: je tu vĂc tenorĂš, než si myslel? Ale ne, to se pøipojujĂ zdejšà štamgasti. „Pøisprostlou pĂsnĂ a vtipem lacinĂ˝m,“ broukajĂ, když zrovna neupĂjejĂ pivo. „ZpocenĂ˝ houf tĂŠ spodiny, krĂĄtĂ si dlouhĂŠ hodiny noci v londĂ˝nskĂŠm chudobinci…“ VĂĄm, kteøà jste jako William U krbu poprvĂŠ, možnĂĄ tĂĄhne hlavou: jak mohou tihle flamendøi zpĂvat o hrĂšzĂĄch tak veselĂ˝m hlasem? PodĂvejte se na nĂŹ, jak podupĂĄvajĂ nohama a pøikyvujĂ na tĂživĂ˝ ĂşdĂŹl nuzĂĄkĂš – cožpak je to ani trochu nedojĂmĂĄ? Ale ano, jistϞe dojĂmĂĄ! Oni se docela koøà u oltåøe soucitu! Ale co se dĂĄ dĂŹlat? Tady U krbu za to nikdo nemڞe (nebo možnĂĄ až na Boha v jeho nekoneènĂŠ moudrosti). Chudoba zaobalenĂĄ v dobrĂŠ melodii zaujĂmĂĄ èestnĂŠ mĂsto mezi všemi ostatnĂmi pohromami, o nichž lze spoleènĂŹ zpĂvat: mezi vojenskĂ˝mi poråžkami, ztroskotĂĄnĂmi, zlomenĂ˝mi srdci – ba i samotnou SmrtĂ. William si trochu nervĂłznĂŹ prohlĂžà zdejšà ženskĂŠ osazenstvo. Je tu spousta žen, ale všechny vypadajĂ zadanĂŠ; možnĂĄ je Sugar mezi nimi a kloflo ji nĂŹjakĂŠ rannĂ ptåèe. (A kam s nĂ asi doskåèe? bleskne mu hlavou.) ProlĂŠtne øady hostĂš podruhĂŠ a skrz dĂ˝m z doutnĂkĂš a všechno ostatnĂ, co mu pøekåžà ve vĂ˝hledu, zhodnotĂ jejich fyzickĂŠ proporce. ÂŽĂĄdnĂŠ tĂŹlo tu neodpovĂdĂĄ popisu Sugar, a to i když vezme v Ăşvahu, že Dalšà spanilĂŠ jĂzdy možnĂĄ trochu pøehĂĄnĂŹly. William se pøiklĂĄnĂ k nĂĄzoru, že Sugar tu ještĂŹ nenĂ. To je dobøe: uši už mu pøestaly hoøet, a dĂĄ-li BĂšh, vrĂĄtĂ se k normĂĄlnĂ barvĂŹ tou dobou, kdy bude muset udĂŹlat dobrĂ˝ dojem. PopĂjĂ pivo a tak mu chutnĂĄ, že ho nakonec vypije na ex a okamžitĂŹ si objednĂĄ dalšĂ. Ta èĂšnice mĂĄ hezkou postavu; doufĂĄ, že až svlĂŠkne Sugar, bude mĂt aspoò z poloviny tak hezkĂŠ tĂŹlo. „DĂŹkuji vĂĄm, dĂŹkuji vĂĄm,“ mrkne na ni, ale ona už je pryè a obsluhuje nĂŹkoho jinĂŠho. Così fan tutte, že? William se pohodlnĂŹ opøe a zaposlouchĂĄ se do slov dalšà tenorovy pĂsnièky. „Jednou si pochutnĂĄm na bažantu a huse, splĂĄchnu je koktejlem v broušenĂ˝ sklenici, pak si dĂĄm selĂĄtko, s jabkem nacpanĂ˝m v puse a støĂbrnĂ˝m roštem nacpanĂ˝m v zadnici…“ Zdejšà štamgasti se zachechtajĂ: tohle je aktuĂĄlnĂ jednièka u prodavaèÚ košilatĂ˝ch notovĂ˝ch listĂš ze Seven Dials. „MasovĂ˝ nĂĄkyp pøinesou mi ètyøi chlapi, tak obrovskĂ˝ to bude nadĂŹlenĂ! ZatĂm se tu ale jen u piva s chlebem trĂĄpĂm, mĂĄ loĂŻ tu totiž ještĂŹ nenĂ!“ „Ach!“ pøidĂĄ se publikum, „mĂĄ loĂŻ tu totiž ještĂŹ nenĂ! Hoši se nĂŹkde zpozdili; mĂĄ loĂŻ tu ještĂŹ nenĂ, dorazit mĂĄ už co chvĂli. A až dorazĂ, v tom okamženĂ, zaènu se smĂĄt jak opilĂ˝, jenže mĂĄ loĂŻ – jenže mĂĄ loĂŻ – mĂĄ loĂŻ tu ještĂŹ nenĂ!“ William se uchechtne. NenĂ to špatnĂŠ, vĂšbec ne! Proè ještĂŹ o hospodĂŹ U krbu neslyšel? ZnajĂ ji Bodley a Ashwell? A pokud ne, jak by jim ten podnik popsal? Inu… pøirozenĂŹ je pĂĄr pøĂèek pod špièkou – dobrĂ˝ch pĂĄr pøĂèek. Ale je zatracenĂŹ lepšà než mnohĂŠ špeluòky, do nichž ho zatĂĄhli Bodley a Ashwell. („Je to tady, Bille, jsem si tĂm skoro jistĂ˝!“ „Skoro jistĂ˝?“ „No, abych si byl ĂşplnĂŹ jistĂ˝, musel bych si lehnout na podlahu a poøådnĂŹ si prohlĂŠdnout strop.“) V hostinci U krbu nenajdete nic pøĂliš plebejskĂŠho: po cĂnovĂŠm pĂšllitru tu nenĂ ani vidu, všechny sklenice jsou z dobrĂŠho skla a pivo je lehkĂŠ a mĂĄ pĂŹnu. Podlaha nenĂ døevĂŹnĂĄ, ale vydlåždĂŹnĂĄ a nikde nenĂ ani stopa po falešnĂŠm mramoru. NejvĂc však o nĂŹm vypovĂdĂĄ to, že na rozdĂl od brlohĂš spodiny nenĂ otevøenĂ˝ ve dne v noci, ale zdrženlivĂŹ zavĂrĂĄ o pĂšlnoci. Což Rackhamovi vyhovuje: nebude aspoò na svou roztomilou Popelku muset èekat pøĂliš dlouho. „MĂĄ žena Grete všeho dost bude mĂt, zmĂŹnĂ si jmĂŠno na Octavii. Nebudem se pøĂt, bĂdu s nouzĂ tøĂt v našem novĂ˝m bejvĂĄku v Belgravii. Budem se furt cpĂĄt, paråky si zvĂĄt, už jsme na to celĂ natϚenĂ. Leè o tom, sakradrĂĄt, si nechĂĄvĂĄm jen zdĂĄt, mĂĄ loĂŻ tu totiž ještĂŹ nenĂ.“ Je èas na refrĂŠn a štamgasti se do nĂŹj pustĂ s gustem. William ho jen broukĂĄ, nechce na sebe upozoròovat. (Ach, nevyzpĂŹvoval ale kdysi košilatĂŠ odrhovaèky zvuènĂŹjšĂm a medovĂŹjšĂm barytonem než… Aha, omlouvĂĄm se, tohle jste už slyšeli…) Když pĂseò skonèĂ, William se pøidĂĄ k potlesku. HostĂŠ se pøeskupĂ, nĂŹkteøà lidĂŠ se zvednou k odchodu a dalšà se odvåžà do dveøĂ. Rackham se naklĂĄnĂ nad pĂšllitr a snažà se zĂskat pøehled o všech suknĂch. DoufĂĄ, že už brzy spatøà dĂvku „s nezvykle pronikavĂ˝ma oøĂškovĂŹ hnĂŹdĂ˝ma oèima“. Ovšem jeho vlastnĂ pohled musĂ bĂ˝t pronikavĂŹjšĂ, než si pøedstavuje, protože když mu oèi krĂĄtce spoèinou na trojici nezadanĂ˝ch mladĂ˝ch žen, ty se všechny tøi zvednou ze židle. Snažà se odvrĂĄtit zrak, ale už je pozdĂŹ: smÏøujĂ pøĂmo k nĂŹmu, falanga taftu a krajek. UsmĂvajĂ se – ukazujĂ pøĂliš mnoho zubĂš. PopravdĂŹ øeèeno majĂ pøĂliš všeho: z pøĂliš propracovanĂ˝ch èepcĂš jim pøetĂŠkĂĄ pøĂliš mnoho vlasĂš, na tvåøĂch majĂ pøĂliš mnoho pudru, na šatech pøĂliš mnoho mašlĂ a kolem nenechavĂ˝ch rڞovĂ˝ch rukou se jim kroutĂ až pøĂliš mĂŹkkĂŠ kolombĂnovskĂŠ manžety. „Brej veèĂr, pane, mڞem si pøisednout?“ William je nemڞe odmĂtnout tak, jak odmĂtl prodavaèe not: zĂĄkony etikety – nebo zĂĄkony anatomie – to nedovolĂ. UsmĂŹje se a kĂ˝vne, pak si novĂ˝ klobouk položà do klĂna, aby si na nĂŹj nĂŹkdo nesedl. Jedna kurva se pøehoupne na takto uvolnĂŹnĂŠ mĂsto a jejĂ dvĂŹ spoleènice se postrkajĂ o ta zbĂ˝vajĂcĂ. „Je nĂĄm ctĂ, pane.“ Jsou docela hezkĂŠ, ovšem Williamovi by se lĂbily vĂce, kdyby se nevystrojily jako do opernĂ lóže a kdyby Ăşhrn jejich parfĂŠmĂš nebyl tak agresivnĂ. Takhle namaèkanĂŠ k sobĂŹ vonĂ jako plnĂ˝ trakaø øezanĂ˝ch kvĂŹtin za vlhkĂŠho dne; Williama napadne, jestli za to nĂĄhodou nejsou zodpovĂŹdnĂŠ Rackhamovy voòavky. Pokud ano, pak se jeho otec neprovinil jen skrblictvĂm. I tak, pøipomene si, jsou tyhle dĂvky pohlednĂŹjšà než vĂŹtšina ostatnĂch, jsou pevnĂŠ jako broskvièky a bez poskvrnky – možnĂĄ ještĂŹ dražšà než Sugar. Jen… je jich možnĂĄ trošku moc nacpanĂ˝ch na tak malĂŠm prostoru, nic vĂc. „Vy jste moc hezkej, abyste sedĂŹl sĂĄm, pane.“ „Takovej mužskej jako vy by mĂŹl mĂt po ruce pĂŹknou ženskou – nebo rovnou tøi.“ TøetĂ dĂvka jen vyprskne; vtipnĂŹjšà kamarĂĄdky jĂ tentokrĂĄt vzaly vĂtr z plachet. William se vyhĂ˝bĂĄ jejich pohledĂšm, bojĂ se, že v jejich rozzåøenĂ˝ch oèĂch najde domýšlivost a troufalost nĂže postavenĂ˝ch osob, kterĂŠ chtĂŹjĂ uchvĂĄtit moc svĂŠho pĂĄna. Sugar se snad takhle chovat nebude, ne? Radši by nemĂŹla. „Vy mi lichotĂte, dĂĄmy,“ øekne William. OdvrĂĄtĂ od nich pohled a v duchu si pøeje, aby ho od nich nĂŹkdo zachrĂĄnil. Nejbližšà kurva se k nĂŹmu naklonĂ ještĂŹ vĂc, v bezprostøednĂ blĂzkosti našpulĂ rty a hlasitĂŹ zašeptĂĄ: „NeèekĂĄte snad pĂĄnskou spoleènost, ne?“ „Ne,“ pøisvĂŹdèà William a nervĂłznĂŹ si uhladĂ vlasy na tĂ˝le. Copak s tou šošolkou vypadĂĄ jako sodomita? NemĂŹl si radši nechat narĂšst delšà vlasy? Anebo by si je mĂŹl naopak nechat ještĂŹ vĂc pøistøihnout? Bože, bude se muset nechat ostøĂhat dohola, aby skoncoval se svĂ˝m nedĂšstojnĂ˝m vzezøenĂm? „ĂekĂĄm tu na dĂvku jmĂŠnem Sugar.“ Všechny tøi dĂŹvky mu v tom okamžiku zaènou pøemrštĂŹnĂŹ pantomimicky pøehrĂĄvat, jak je urazil a zklamal. „To vĂĄm nestaèĂm, brouèku?“ „Zlomil jste mi srdce, pane!“ a tak dĂĄle. Rackham nereaguje, ale dĂĄl hledĂ ke dveøĂm. DoufĂĄ, že ostatnĂ nĂĄvštĂŹvnĂci tohoto hostince takto pochopĂ, že s tĂŹmihle ženskĂ˝mi nemĂĄ nic spoleènĂŠho. ĂĂm vĂce se ale odklĂĄnĂ, tĂm vĂce se na nĂŹj tlaèĂ. „Tak Sugar?“ „Jste skuteènej znalec.“ U stolu poblĂž propukne osazenstvo v hrubĂ˝ smĂch a William sebou trhne. Tenor momentĂĄlnĂŹ odpoèĂvĂĄ, mĂĄ se tedy pokoøenĂ nešastnĂŠho Rackhama stĂĄt zĂĄbavou pro celou krèmu? William støelĂ pohledem k namaèkanĂ˝m štamgastĂšm a objevĂ ty lidi, co se smĂŹjĂ – ti jsou ale k nĂŹmu zĂĄdy. Pro legraci je tu nĂŹkdo jinĂ˝. „Copak teda mĂĄte rĂĄd?“ zeptĂĄ se ho jedna dĂŹvka vesele, jako by se zajĂmala, jestli si dĂĄvĂĄ do èaje mlĂŠko. „Nedejte se pobĂzet, pane, mnĂŹ se mڞete svÏøit. Mluvte si klidnĂŹ v hĂĄdankĂĄch, jĂĄ už si to pøeberu.“ „Nejni tøeba,“ prohlĂĄsĂ ta, co mu je nejblĂže. „Vidim mu na oèĂch, co chce.“ JejĂ družky se k nĂ se zĂĄjmem otoèĂ. Tak jako kabaretnĂ komik se smyslem pro naèasovĂĄnĂ se na chvĂli odmlèà a pak se prostĂŹ zaène vychloubat. „Je to… takovej mĂšj dar. Tajnej dar.“ V tom okamžiku se všechny tøi dajĂ do neslušnĂŠho smĂchu s nezakrytĂ˝mi Ăşsty a za pĂĄr vteøin se už jejich veselĂ vystupòuje až na pokraj hysterie. „No a co teda chce?“ podaøà se jednĂŠ z nich vymåèknout, ale jasnovidka se svĂjĂ smĂchy a odpovĂdĂĄ jen s nejvĂŹtšĂmi potĂžemi. „Chacha… Haha… cha…“ – otøe si slzy – „OhĂł! Ty jedna darebaèko darebnĂĄ – Jak se vĂšbec mڞeš ptĂĄt? TajemstvĂ je tajemstvĂ, ne, pane?“ William se ošije, uši mu znovu zèervenajĂ. „Ale už,“ zamumlĂĄ. „O tohle se vĂĄs nikdo neprosil.“ „PøesnĂŹ tak, pøesnĂŹ tak, pane,“ øekne a k potϚenĂ svĂ˝ch družek dĂŹlĂĄ, jako že nahlĂžà do nejskrytĂŹjšĂch zĂĄhybĂš Williamovy duše, naèež se odtĂĄhne v pøehnanĂŠm zdϚenĂ nad tĂm, co tam vidĂŹla. „Ach ne, pane,“ zalapĂĄ po dechu a zakryje si otevøenĂĄ Ăşsta ochablĂ˝mi prsty. „MožnĂĄ byste nakonec mĂŹl radši poèkat na Sugar.“ „VĂšbec si jĂ nevšĂmejte, pane,“ obrĂĄtĂ se na nĂŹj jedna ze zbĂ˝vajĂcĂch kurev. „Celej den z nĂ padaj samĂ˝ nesmysly. Ale už se neupejpejte, co takhle to zkusit se mnou, drahoušku?“ Prsty si pøejede pøes hrdlo. „Nemyslete si, nedostal byste žådnou druhou jakost. Jsem zrovna tak dobrĂĄ jako holky od CastawayovĂ˝.“ William znovu støelĂ toužebnĂ˝m pohledem ke dveøĂm. Kdyby teĂŻ vyskoèil a vyøĂtil se ven z hospody, øièeli by všichni pøĂtomnĂ smĂchy? „No tak,“ øekne jedna z toho tria, dĂĄ ruce na stĂšl a vyložà mezi pøedloktĂmi poprsĂ tak, jak je to jen v mĂłdnĂŹ tĂŹsnĂŠ šnĂŹrovaèce možnĂŠ. „No tak, povĂŹzte nĂĄm nĂŹco o sobĂŹ, pane.“ Po šibalstvĂ nenĂ již v jejĂ tvåøi ani stopa; je skoro uctivĂĄ. „Nechte mĂŹ hĂĄdat,“ vložà se do toho ta, kterĂĄ se zatĂm zdĂĄla nesmĂŹlĂĄ. „Spisovatel.“ NazdaøbĂšh cĂlenĂ˝ pøĂdomek dopadne na Williamovu tvåø jako rĂĄna, pøĂpadnĂŹ jako pohlazenĂ. Mڞe udĂŹlat nĂŹco jinĂŠho než se obrĂĄtit k tĂŠ dĂvce a ohromenĂŹ øĂci „Ano“? „To je urèitĂŹ zajĂmavej život,“ mĂnĂ jasnovidka. Všechny tøi nevĂŹstky už jsou våžnĂŠ, chtĂŹjĂ mu vynahradit pøedchozà šprÂťouchlata. „PĂšu,“ rozvĂĄdĂ to William, „pro lepšà mĂŹsĂènĂky. Jsem kritik – a spisovatel.“ „PĂĄni. A jak se menuje nĂŹjakĂĄ vaše knĂžka?“ William si vybere jednu z mnoha, jež jednou hodlĂĄ napsat. „Mamon svrženĂ˝,“ øekne. DvĂŹ dĂvky se jen zazubĂ, ale ta ostĂ˝chavĂĄ mumlavĂŹ otevĂrĂĄ a zavĂrĂĄ rtĂky jako ryba, mlèky zkoušĂ, zdali by vĂšbec byla s to zopakovat tak exotickĂ˝ nĂĄzev. Ani jedna dĂŹvka se nechystĂĄ zmĂnit o tom, že tento hostinec je kritiky a rĂĄdobyspisovateli pøĂmo zamoøenĂ˝. „Hunt jmĂŠno mĂŠ,“ zaimprovizuje William. „George W. Hunt.“ V duchu se svĂjĂ hanbou jako ètyønohĂŠ zvĂøe, terè otcova vĂ˝smĂŹchu, jednĂm slovem podvodnĂk. Padej domĂš èĂst si o cenĂŹ mrvy! nakazuje mu otravnĂ˝ vnitønĂ hlas, ale William ho umlèà douškem piva. Nejtroufalejšà dĂŹvce se v zamyšlenĂ zúžà zornièky, jako by se trĂĄpila nad nĂŹjakĂ˝m oøĂškem. „A pan Hunt chce Sugar,“ pronese. „JedinĂŹ Sugar. Copak, ach copak by tak mohl pan Hunt… chtĂt? Hmmmm?“ JejĂ nejbližšà kamarĂĄdka bleskurychle odpovĂ. „Moh by s nĂ chtĂt probĂrat knĂžky.“ „No teda.“ „Takže Georgie nemĂĄ kamarĂĄdy kritiky?“ „Smutnej život.“ ZtrĂĄpenĂ˝ Rackham se stoicky usmĂŹje. PøipadĂĄ mu, že do hostince už dlouho nikdo novĂ˝ nepøišel. „To mĂĄme poslednĂ dobou hezkĂ˝ poèasĂ,“ pronese ta nejmĂŠnĂŹ hubatĂĄ dĂŹvka znièehonic. „Na listopad to nenĂ vĂšbec špatnĂ˝.“ „Když mĂĄ èlovĂŹk rĂĄd snĂh a dʚ,“ zabrumlĂĄ jinĂĄ, jen tak vezme do ruky zĂĄhyby svĂ˝ch šatĂš, povytĂĄhne je a pak je nechĂĄ stĂĄt jako malĂŠ seržovĂŠ pohoøĂ. „NezapomĂnej, že nåš pan Hunt mĂĄ zvlåštnĂ chutĂŹ.“ „UrèitĂŹ už jste na VĂĄnoce nachystanej, co, pane?“ „A co takhle rozbalit dĂĄreèek o nĂŹco døĂv?“ RڞovĂŠ prstĂky svĂšdnĂŹ zatĂĄhnou za šålu a William znovu støelĂ pohledem po dveøĂch. „MožnĂĄ nepøijde,“ nadhodĂ nejdrzejšà štĂŹtka. „Myslim Sugar.“ „Hele, neprovokuj ho.“ „MĂŹl byste jĂt se mnou, brouku. JĂĄ vo literatuøe nĂŹco vim. MĂŹla jsem všechny velkĂ˝ mĂŠna. MĂŹla jsem Charlese Dickense.“ „NenĂ ten mrtvej?“ „Ne ten kousek, kterej jsem žužlala, drahoušku.“ „Dyk je mrtvej vĂc než pĂŹt let, ty dylinko.“ „ĂikĂĄm ti, že to byl von. Neøikala jsem, že to bylo minulej tejden, ne?“ DojemnĂŹ popotĂĄhne. „Ani jsem tehdĂĄ nevodrostla z dĂŹtskejch støevĂèkĂš.“ OstatnĂ se zahihòajĂ. A potom, jakoby na pøedem domluvenĂ˝ signĂĄl, všechny zvåžnĂ a naklonĂ se k nĂŹmu ve velmi rajcovnĂm Ăşhlu. VypadajĂ zrovna jako ta vèerejšà falešnĂĄ „dvojèata“ s pøidanĂ˝m sourozencem, tøetĂ a nepoživatelnou porcĂ dortu. „My tøi dohromady za cenu jednĂŠ,“ nabĂdne jasnovidka a olĂzne si rty. „Co vy na to?“ „Hroz –“ zakoktĂĄ Rackham, „hroznĂŹ lĂĄkavĂŠ, to bezesporu. Ale vĂte…“ V tom okamžiku se dveøe hostince U krbu rozlĂŠtnou a vstoupĂ osamĂŹlĂĄ žena. Spolu s nĂ se dovnitø dostane i zĂĄvan èerstvĂŠho vzduchu a dolehne i zvukovĂ˝ doprovod bouøky, to kvĂlenĂ však rĂĄznĂŹ utne zabouchnutĂ dveøĂ, asi jako když se vĂ˝køik zdusĂ rukou. Oblak dĂ˝mu z doutnĂkĂš se na chvĂli roztrhne, pak se promĂsĂ s vĂšnĂ deštĂŹ. Ta žena je celĂĄ v èernĂŠm – ne, tmavĂŹ zelenĂŠm. ZelenĂĄ totiž v tom slejvĂĄku notnĂŹ ztmavla. Ramena mĂĄ promoèenĂĄ, lĂĄtka korzetu jĂ pevnĂŹ obemykĂĄ vystupujĂcĂ klĂènĂ kosti a hubenĂŠ ruce jsou kropenatĂŠ chlorelami. NĂŹkolik kapek deštĂŹ se poøåd ještĂŹ leskne na jejĂm prostĂŠm èepci a na tenounkĂŠm šedĂŠm zĂĄvoji, kterĂ˝ z nĂŹj visĂ. BohatĂŠ vlasy, kterĂŠ teĂŻ zrovna nejsou ohnivĂŹ rudĂŠ, ale èernĂŠ a oranžovĂŠ jako pozapomenutĂŠ øeøavĂŠ uhlĂky, mĂĄ celĂŠ rozcuchanĂŠ a z uvolnĂŹnĂ˝ch loken jĂ kape. ChvĂli se klepe, podråždĂŹnĂŹ, jako fenka, pak opĂŹt nabude døĂvĂŹjšà vyrovnanosti. ZadĂvĂĄ se k baru, pozdravĂ hostinskĂŠho, což v hluku ostatnĂch hlasĂš zanikne, a obĂŹma rukama zvedne zĂĄvoj. V okamžiku, kdy si odhalĂ tvåø (na niž Rackham doposud nemĂĄ vĂ˝hled), se jĂ v mokrĂŠ lĂĄtce zazmĂtajĂ ostrĂŠ lopatky. Po zĂĄdech se jĂ rozšĂøila dlouhĂĄ mokrĂĄ skvrna ve tvaru jazyka èi hrotu šĂpu, ukazujĂcĂ dolĂš k jejĂm suknĂm. „Kdo to je?“ zeptĂĄ se William. Tøi kurvy takøka jednohlasnĂŹ vzdychnou. „To je ona, zlato.“ „DĂŹte na to, pane Hunt. Si to kritizovĂĄnĂ užijte.“ Sugar se obrĂĄtila a zjišuje, kde by se tak asi mohla posadit. Nejtroufalejšà kurva, ta jasnovidka, vstane a zamĂĄvĂĄnĂm ji lĂĄkĂĄ k Williamovu stolu. „Sugar! Sem, zlatĂèko! Musim ti pøedstavit… pana Hunta.“ Sugar kråèà pøĂmo k Williamovu stolu, jako by k nĂŹmu mĂŹla namĂøeno už od zaèåtku. Aèkoli ji sem bezesporu pøivedl pozdrav tĂŠ štĂŹtky, ĂşplnĂŹ ji pøehlĂŠdne a zamÏøà se pouze na Rackhama. Když je u nĂŹj na dosah ruky, rozvåžnĂŹ si Williama prohlĂŠdne tĂŹma oøĂškovĂ˝ma oèima, kterĂŠ skuteènĂŹ vypadajĂ zlatavĂŠ, jak se to slibuje v DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch po LondĂ˝nĂŹ – pøinejmenšĂm ve svĂŹtlech hostince U krbu. „DobrĂ˝ veèer, pane Hunte.“ Hlas nemĂĄ pøĂliš ženskĂ˝, dokonce je celkem chraplavĂ˝, ale po hrubosti spodiny v nĂŹm nenĂ ani stopy. „Nechci vĂĄs a vaše kamarĂĄdky rušit.“ „Zrovna sme byly na odchodu,“ pospĂšà si jasnovidka, vstane a tĂm zvedne i svĂŠ spoleènice, jako by byly na drĂĄtkĂĄch. „Von de po tobĂŹ.“ A s tĂm naberou do rukou bohatĂŹ zøasenĂ˝ taft a vzdĂĄlĂ se. Ani se za nimi nemusĂte ohlĂžet; nejsou vĂšbec dĂšležitĂŠ (kolik jich ještĂŹ bude?) a už nĂĄm nebudou užiteènĂŠ. William hledĂ na ženu, kvĂšli nĂž sem pøišel, a nedokåže se rozhodnout, zda je jejĂ tvåø otravnĂŹ nedokonalĂĄ (Ăşsta pøĂliš širokĂĄ, oèi moc daleko od sebe, suchĂĄ kڞe, pihy), nebo ta nejkrĂĄsnĂŹjšĂ, kterou kdy vidĂŹl. Vteøinu po vteøinĂŹ se blĂžà k rozhodnutĂ. Na jeho vybĂdnutĂ se Sugar usadĂ vedle nĂŹj; jejĂ mokrĂĄ suknĂŹ šustĂ a vrže, hornà èåst tĂŹla je cĂtit èerstvĂ˝m deštĂŹm a èerstvĂ˝m potem. Podle všeho utĂkala, což by žådnĂĄ žena s dobrou povĂŹstĂ nikdy neudĂŹlala. Ale rumĂŹnec, kterĂ˝ jĂ to vehnalo do tvåøĂ, je zatracenĂŹ atraktivnĂ a ona vonĂ pøĂmo božsky. Z peèlivĂŹ uèesanĂŠ ofiny se uvolnilo nĂŹkolik loken a ty se jĂ teĂŻ houpajĂ pøed oèima. UnylĂ˝m pohybem si je jednou rukou v rukavici zatlaèà zpĂĄtky, k okrajĂšm hustĂŠho oboèĂ. UsmĂŹje se, jako by Williamovi chtĂŹla lĂtostivĂŹ naznaèit, že jakmile jednou plĂĄny nevyjdou, nemڞe èlovĂŹk èekat všechno. JejĂ stav neodpovĂdĂĄ tomu, co se na dĂĄmu slušà a patøĂ, ale ve všech ostatnĂch ohledech z nĂ vyzaøuje pøekvapivĂŹ dobrĂŠ vychovĂĄnĂ. Ale… kde k nĂŹmu mohla pøijĂt, co jejĂ pĂšvod? ÂŽe by snad byla dcerou zahraniènĂho panovnĂka, svrženĂŠho neèekanou vzpourou; jela v prudkĂŠm dešti pĂšlnoènĂm hvozdem s hlavou krĂĄlovsky vztyèenou, i když jĂ vĂtr hĂĄzel vlasy do tvåøe, ramena držela rovnĂŹ a nechala se od zranĂŹnĂŠho sluhy zabalit do jeho kabĂĄtu lemovanĂŠho kožešinou… (Jestli to dokåžete vystĂĄt, mĂŹjte ještĂŹ s Williamem trpĂŹlivost, zatĂmco se tu trochu oddĂĄvĂĄ fantaziĂm. Na poèåtku šedesĂĄtĂ˝ch let pøeèetl spoustu lascivnĂch francouzskĂ˝ch romĂĄnĂš, mĂsto aby studoval poråžky ChetitĂš.) Ze Sugar zaèĂnĂĄ sotva znatelnĂŹ stoupat pĂĄra, od èepce a nejkrajnĂŹjšĂch kadeøà jĂ dĂŹlĂĄ nenĂĄpadnou gloriolu. NaklonĂ hlavu lehce na stranu, jako kdyby se chtĂŹla zeptat Tak, co teĂŻ? William si všimne, že mĂĄ krk delšĂ, než mڞe vysokĂ˝ lĂmec jejĂho korzetu udržet. MĂĄ ohryzek jako muž. Ano, William se již rozhodl: nic krĂĄsnĂŹjšĂho na svĂŹtĂŹ nevidĂŹl. Na jejĂ vystupovĂĄnĂ reaguje s ostychem a to ho vyvĂĄdĂ z mĂry; Sugar tolik pĂšsobĂ jako pravĂĄ dĂĄma, že si èlovĂŹk dokåže jen tϞko pøedstavit, jak by vĂšbec mohla toto postavenĂ poskvrnit. JejĂ dlouhĂŠ a mrštnĂŠ tĂŹlo je sice okouzlujĂcĂ, ale to jenom vše komplikuje, neboÂť svĂšj odĂŹv nosĂ jako druhou kڞi, beze švĂš, tudĂž neodstranitelnou. Svoje dilema formuluje takto: „NevĂm, zda si zasloužĂm tuto èest.“ Sugar se lehce naklonĂ a tiše, jako by komentovala spoleènĂŠho znĂĄmĂŠho, kterĂ˝ prĂĄvĂŹ vešel, øekne: „NedĂŹlejte si starosti, pane. Vybral jste si sprĂĄvnĂŹ. UdĂŹlĂĄm cokoli, co po mnĂŹ budete chtĂt.“ ProstĂĄ vĂ˝mĂŹna nĂĄzorĂš, zamumlanĂĄ na pozadĂ zmĂŹti hlasĂš v nabitĂŠ hospodĂŹ, ale byl nĂŹkdy nĂŹjakĂ˝ svatebnĂ slib jednoznaènĂŹjšĂ? ServĂrka pøijde s pitĂm, kterĂŠ si Sugar objednala u baru. Tekutina je to bezbarvĂĄ, èirĂĄ a nejsou v nĂ prakticky žådnĂŠ bublinky, takže nemڞe jĂt o pivo. A jestli je to gin, suverĂŠnnĂŹ nejoblĂbenĂŹjšà nĂĄpoj nevĂŹstek, pak ho William vĂšbec necĂtĂ. ÂŽe by to byla… voda? „Jak vĂĄm mĂĄm øĂkat?“ zajĂmĂĄ se William. Bradu mĂĄ opøenou na sepnutĂ˝ch rukĂĄch, jak to dĂŹlĂĄval za studentskĂ˝ch let. „MusĂte bĂ˝t pøece znĂĄma i jinak než…“ Sugar se usmĂŹje. Rty mĂĄ vĂ˝jimeènĂŹ suchĂŠ, pøipomĂnajĂ tĂm bĂlou kĂšru. Proè mu to pøipadĂĄ krĂĄsnĂŠ, a ne ošklivĂŠ? NechĂĄpe to. „NemĂĄm jinĂŠ jmĂŠno než Sugar, pane Hunte. Pokud byste mi tedy nechtĂŹl øĂkat nĂŹjak jinak?“ „Ne, ne,“ ujistĂ ji William. „Tak tedy Sugar.“ „KoneckoncĂš, co je po jmĂŠnĂŹ?“ poznamenĂĄ a zvedne jedno hustĂŠ oboèĂ. Je možnĂŠ, že by citovala Shakespeara? To je urèitĂŹ nĂĄhoda, ale jak sladce Sugar vonĂ! Svou atmosfĂŠrou se hospoda U krbu vrĂĄtila ke cvrlikĂĄnĂ. Williamovi pøipadĂĄ, že ten podnik je èĂm dĂĄl vøelejšà a pøåtelštĂŹjšĂ; lampy svĂtĂ nĂŹjak zlatavĂŹji, stĂny se barvĂ do sytĂŠho, tmavĂŹ hnĂŹdĂŠho odstĂnu a všichni v tĂŠ prostornĂŠ mĂstnosti se podle všeho s rozzåøenĂ˝ma oèima usmĂvajĂ na svĂŠho spoleènĂka èi spoleènici. Dveøe se nynĂ otevĂrajà èastĂŹji a dovnitø vchĂĄzejà èĂm dĂĄl elegantnĂŹjšà lidĂŠ. Hluk tĂŹchto pøĂchodĂš, klĂĄbosenĂ a zpĂŹv, kterĂ˝ se snažà pøehlušit vše ostatnĂ, to vše dohromady dĂŹlĂĄ takovĂ˝ randĂĄl, že se William a Sugar musejĂ naklĂĄnĂŹt jeden druhĂŠmu až ke tvåøi, aby mohli konverzovat. Pøi pohledu do jejĂch oèĂ, kterĂŠ jsou tak velkĂŠ a lesklĂŠ, že v nich vidĂ odraz vlastnĂ tvåøe, William Rackham znovuobjevĂ prchavou radost z toho, že je William Rackham. Jako svĂŠ pravĂŠ jĂĄ si vybere alkoholem pohĂĄnĂŹnĂ˝ a køehkĂ˝ pøelud, kterĂ˝ se vĂšbec nepodobĂĄ tloustnoucĂmu balvanovi, kterĂŠho vĂdĂĄ každĂŠ rĂĄno v zrcadle. Zrcadlo nemڞe lhĂĄt, ale pøece lže, lže! Nemڞe odråžet ohnivĂŠ osudy uvĂŹznĂŹnĂŠ v jeho frustrovanĂŠ duši. William totiž mĂŹl bĂ˝t Keatsem, Bulwerem Lyttonem, nebo dokonce Chattertonem, ale mĂsto toho se promÏòuje, pøinejmenšĂm svĂ˝m zevnĂŹjškem, v nechutnou kopii svĂŠho otce. VĂŹru mĂĄlokdy se mu podaøà ozåøit uchvĂĄcenĂŠ publikum svitem svĂŠho mladistvĂŠho pøĂslibu. V rozhovoru se Sugar Rackham ožije. TĂŹch poslednĂch pĂĄr let byl mrtvĂ˝, mrtvĂ˝! Teprve teĂŻ mڞe pøiznat, že byl v podzemĂ, v obavĂĄch se skrĂ˝val pøed kĂ˝mkoli, koho by stĂĄlo za to znĂĄt, zĂĄmĂŹrnĂŹ se vyhĂ˝bal inteligentnĂ spoleènosti. PopravdĂŹ øeèeno jakĂŠkoli spoleènosti, v nĂž by mĂŹl nutkĂĄnĂ, nebo byl vybĂdnut, aby… nu, formulujme to takto: co je smĂŹlĂ˝m pøĂslibem u mladĂka se zlatavĂ˝mi vlasy, tomu se lze u muže s šedivĂŹjĂcĂmi licousy a poèĂnajĂcĂ trojĂ bradou vysmĂĄt jako pouhĂŠmu žvanĂŹnĂ. William si již dlouho vystaèil s vnitønĂmi monology, svĂ˝mi fantaziemi na lavièkĂĄch v parku a na toaletĂŹ, kde mu nehrozilo, že by se pøi jeho slovech nĂŹkdo ušklĂbal èi zĂval. Ve spoleènosti Sugar je to ovšem jinak: poslouchĂĄ se, jak mluvĂ, a s Ăşlevou zjišuje, že jeho hlas stĂĄle dokåže okouzlovat. OvĂŹnèenĂ˝ sotva zøetelnĂ˝m oparem pĂĄry, kterĂ˝ z nĂ stoupĂĄ, Rackham zeširoka vyklĂĄdĂĄ: plynule, pĂšvabnĂŹ a inteligentnĂŹ, vtipnĂŹ a velmi citlivĂŹ. Pøedstavuje si, jak jeho tvåø zåøà mlĂĄdĂm, jak se jeho vlasy samy ulĂzĂĄvajĂ a splĂ˝vajĂ mu jako Swinburnovi. Sama Sugar nemĂĄ chybu; je dĂšslednĂŹ uctivĂĄ, obdaøenĂĄ jemnĂ˝m humorem, pozornĂĄ a lichotivĂĄ. Je dokonce možnĂŠ, pomyslĂ si William, že je jĂ sympatickĂ˝. TakovĂ˝ smĂch jako ten jejĂ se pøece nedĂĄ hrĂĄt a tu jiskru v oèĂch – tutʞ jiskru, již pøed lety dokĂĄzal vykøesat u Agnes – jistĂŹ nelze napodobit. A k Williamovu pøekvapenĂ a hlubokĂŠmu zadostiuèinĂŹnĂ nakonec se Sugar mluvĂ o knihĂĄch, pøesnĂŹ jak ty dĂŹvky zlomyslnĂŹ pøedpovĂdaly. VždyÂť ta holka je fenomĂŠn! MĂĄ úžasnĂ˝ literĂĄrnĂ pøehled, chybĂ jĂ jen latina, øeètina a instinktivnĂ mužskĂĄ schopnost rozlišit, co je podstatnĂŠ a co už mĂŠnĂŹ. MĂĄ toho naèteno tĂŠmÏø tolik co on (aèkoli jak se dalo èekat, poèĂtajĂ se do toho i ty tlachy, kterĂŠ pĂšou ženy pro ženy – romĂĄnky o plachĂ˝ch guvernantkĂĄch a tak podobnĂŹ). A pøece je dobøe obeznĂĄmena s mnoha autory, jichž si on velmi våžà – a zbožòuje Swifta! Swifta, jeho oblĂbence! VĂŹtšinĂŹ žen – mezi nϞ bohužel patøà i Agnes – se pod jmĂŠnem Swift vybavĂ jen pastilky proti kašli nebo ptĂĄk, kterĂ˝ mڞe po vycpĂĄnĂ zkråšlit jejich èepce. Ale Sugar… Sugar dokonce dokåže vyslovit slovo „HvajninimovĂŠ“ – a Bože, jak krĂĄsnĂŹ u toho špulĂ rty! A Smollett! Nejenže èetla DobrodružstvĂ Peregrina Pickla, ale dokåže ten romĂĄn inteligentnĂŹ rozebrat – rozhodnĂŹ stejnĂŹ inteligentnĂŹ jako on v jejĂm vĂŹku. (Kolik jĂ vlastnĂŹ je? Ne, zeptat se na to si netroufne.) „Ale to nenĂ možnĂŠ!“ protestuje ostĂ˝chavĂŹ, když se jĂ pøiznĂĄ, že ještĂŹ neèetl MĂŹsto dĂŹsivĂŠ noci od Jamese Thomsona, pøestože od jeho vydĂĄnĂ uplynul už celĂ˝ rok. „Vy musĂte mĂt hroznĂŹ prĂĄce, pane Hunte, když se tak dlouho nechĂĄte odvĂĄdĂŹt od takovĂŠho potϚenĂ!“ Rackham se usilovnĂŹ snažà vybavit si, co o tom èetl v recenzĂch. „Byl to syn nĂĄmoønĂka, ne?“ odvåžà se. „Sirotek, sirotek,“ rozplĂ˝vĂĄ se Sugar nadšenĂm, jako by to bylo nĂŹco naprosto ohromnĂŠho. „Stal se z nĂŹj uèitel v armĂĄdnĂm Ăştulku. Ale ta bĂĄseò je zĂĄzrak, pane Hunte, zĂĄzrak!“ „RozhodnĂŹ se vynasnažĂm najĂt si èas… ne, jĂĄ si udĂŹlĂĄm èas, abych si to pøeèetl,“ slĂbĂ, ale ona se mu naklonĂ k uchu a ušetøà mu nĂĄmahu. „PlanoucĂ zrak,“ recituje chraplavĂ˝m šeptem, pøesto však dostateènĂŹ hlasitĂ˝m, aby pøehlušil zpĂŹv a klĂĄbosenĂ všude kolem nich. „ChtĂèem se tøesoucĂ, šleh po mnĂŹ a pak zahøål mne drsnĂ˝, tϞkĂ˝, zvĂøecĂ dech, jenž snad dlel samĂŠ smrti v èelistech; z køovin se po mnĂŹ zbĂŹsile draly bezmasĂŠ prsty, drĂĄpy a spĂĄry: jĂĄ však dĂĄl kråèel v tmĂĄch; beznadĂŹj neznĂĄ strach.“ SklopĂ zrak; dojetĂ jĂ ĂşplnĂŹ vzalo dech. „Jak zvlåštnĂ,“ komentuje William, „že si tak krĂĄsnĂĄ žena oblĂbila tak chmurnou poezii.“ Sugar se smutnĂŹ usmĂŹje. „ÂŽivot bĂ˝vĂĄ chmurnĂ˝,“ odpovĂ. „ObzvlåštĂŹ když vhodnĂ spoleènĂci – jako vy, pane – prakticky nejsou k nalezenĂ.“ William mĂĄ nutkĂĄnĂ ujistit ji, že dle jeho nĂĄzoru Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ ani zdaleka nevychvĂĄlily jejĂ schopnosti, jak by si zasloužila, ale nedokåže se pøimĂŹt k tomu, aby to vyslovil. MĂsto toho spolu mluvĂ dĂĄl a dĂĄl, o PravdĂŹ a KrĂĄse a ShakespearovĂ˝ch dĂlech a o tom, zda se dnes dĂĄ nĂŹjak smysluplnĂŹ rozlišit malĂ˝ klobouk a èepec. „PodĂvejte,“ øekne Sugar a obĂŹma rukama si posune èepec na hlavĂŹ o dost dĂĄl dopøedu. „TeĂŻ je to klobouèek! A podĂvejte se znovu…“ – zatlaèà ho hodnĂŹ dozadu – „TeĂŻ je to èepec!“ „KouzelnĂŠ,“ zazubĂ se William. A vskutku je. Po tĂŠto malĂŠ demonstraci absurdity mĂłdy mĂĄ Sugar vlasy ještĂŹ rozcuchanĂŹjšà než pøedtĂm. HustĂĄ ofina, kterĂĄ mezitĂm ĂşplnĂŹ uschnula, jĂ spadla do oèà a teĂŻ jĂ brĂĄnĂ ve vĂ˝hledu. William napĂšl znechucenĂŹ, napĂšl zbožòujĂcĂm pohledem sleduje, jak co nejvĂc našpulĂ spodnĂ ret a foukne nahoru. ZlatorudĂŠ kudrny jĂ odletĂ z èela a opĂŹt se tak odhalĂ jejĂ oèi. Williama lehce šokuje, jak jsou od sebe daleko a jak dokonalĂŠ je to uspoøådĂĄnĂ. „PøipadĂĄ mi, jako bychom se namlouvali,“ øekne jĂ v domnĂŹnĂ, že by ji to mohlo rozesmĂĄt. Ona mĂsto toho velmi våžnĂŹ odpovĂ: „Tak to mi nesmĂrnĂŹ lichotĂ, pane Hunte, že ve vĂĄs vzbuzuji touhu po takovĂŠm zachĂĄzenĂ.“ PoslednĂ slovo chvĂli visĂ v zakouøenĂŠm vzduchu a pøipomĂnĂĄ Williamovi, proè sem dnes veèer pøišel a proè vyhledal prĂĄvĂŹ Sugar. Znovu si pøedstavĂ to zachĂĄzenĂ, jemuž dychtil – kruci, poøåd dychtĂ – podrobit nĂŹjakou ženu. Mڞe po nĂ ještĂŹ chtĂt tohle? VzpomĂnĂĄ si na to, jak øekla, že udĂŹlĂĄ cokoli, cokoli po nĂ bude chtĂt; znovu si vychutnĂĄvĂĄ nevĂdanou våžnost jejĂho ujištĂŹnĂ… „MožnĂĄ,“ nadhodĂ, „je èas, abyste mĂŹ vzala domĂš a… pøedstavila mĂŹ svĂŠ rodinĂŹ.“ Sugar pomalu kĂ˝vne a pøivøe pøi tom oèi. VĂ, kdy je žådoucĂ prostĂ˝ tichĂ˝ souhlas. ZavĂracĂ hodina se v každĂŠm pøĂpadĂŹ již blĂžĂ. Rackham si to mohl odvodit, i kdyby se nepodĂval na hodinky, protože na pĂłdiu se zpĂŹvĂĄk dĂŹlĂ s poslednĂmi podnapilĂ˝mi štamgasty o sentimentĂĄlnĂ poklady z hloubi svĂŠ dmoucĂ hrudi. PivnĂ bratrstvo jeho trylkovĂĄnĂ hĂ˝kavĂŹ doprovĂĄzĂ v pøibližnĂŠm unisonu a servĂrky zatĂm berou hostĂšm ze slĂĄbnoucĂho sevøenĂ prĂĄzdnĂŠ sklenice. Je to starĂĄ pĂseò, burcujĂcĂ bĂĄsnickĂ˝ paskvil, kterĂ˝ se skoro všude (pokud si termĂn „všude“ ztotožnĂme s AngliĂ) zpĂvĂĄ prĂĄvĂŹ o zavĂracĂ hodinĂŹ: „Co naše loĂŻ, to pevnĂ˝ dub, co nåš muž, to moøskĂ˝ ĂŻas: KaždĂ˝ buĂŻ pøipraven dĂĄt se vlasti v plen, dobĂ˝vat a bĂt se znovu a zas!“ „DĂĄmy a pĂĄnovĂŠ, poslednĂ objednĂĄvky, prosĂm!“ William a Sugar se zvednou ze židlĂ; konèetiny jim po tak dlouhĂŠm rozhovoru pĂŹknĂŹ ztuhly. Rackham zjišuje, že v genitĂĄliĂch ztratil cit, ovšem jemnĂŠ mravenèenĂ mezi nohama ho ubezpeèuje, že tohle umrtvenĂ brzy pomine. KaždopĂĄdnĂŹ už tak šĂlenĂŹ nespĂŹchĂĄ na heroickĂŠ postelovĂŠ vĂ˝kony: poøåd se jĂ nezeptal, jestli èetla Flauberta… Sugar zamĂøà k vĂ˝chodu. BĂŹhem veèera se jĂ všechen dʚ z šatĂš vypaøil a ona teĂŻ vypadĂĄ svĂŹtlejšĂ, celĂĄ zelenĂĄ a svĂŹtle šedĂĄ. Ovšem jak tu tak dlouho sedĂŹla na mokrĂ˝ch suknĂch, vylisovala si v nich chaotickĂŠ zĂĄhyby, neumĂŹlĂŠ trojĂşhelnĂky ukazujĂcĂ na jejĂ skrytĂ˝ zadek. Sugar to nevĂ, což ve Williamovi vzbuzuje zvlåštnĂ ochranitelskĂŠ pudy, nejradši by nechal Letty ty suknĂŹ vyžehlit, postarat se, aby byly ĂşpravnĂŠ, než jĂ je nadobro stĂĄhne. Ty nϞnĂŠ pocity ho docela vykolejily a teĂŻ jde hostincem za nĂ, klopĂ˝tĂĄ kolem prĂĄzdnĂ˝ch stolĂš a opuštĂŹnĂ˝ch židlĂ. Kdy všichni ti lidĂŠ odešli? On si jejich odchodu nevšiml. Kolik toho vypil? Sugar, vzpøĂmenĂĄ jako kopĂ, beze slova kråèà rovnou k vĂ˝chodu. SpĂŹchĂĄ za nĂ, aby ji dohnal, a když otevøe dveøe, zhluboka se nadechne. Venku již nepršĂ. PlynovĂŠ lampy žhnou, chodnĂk zåøà a vĂŹtšina prodavaèÚ už šla spĂĄt. Tu a tam ženy mĂŠnĂŹ krĂĄsnĂŠ než Sugar postĂĄvajĂ pod nažloutlĂ˝mi lampami, zakyslĂŠ, tuctovĂŠ a nadbyteènĂŠ. „Je to daleko?“ zeptĂĄ se Rackham, když spolu zaboèà do Silver Street. „Kdepak,“ odpovĂ Sugar. Jde neslyšnĂŹ dva kroky pøed nĂm, ale ruka jĂ plandĂĄ za zĂĄdy skoro mateøsky, prsty v rukavici se jĂ kroutĂ ve vzduchu, jako kdyby èekala, že se jĂ chytne jako dĂŹcko. „BlĂzko, blizouèko.“ KAPITOLA ŠESTĂ PouhĂĄ tøi slova od sprĂĄvnĂŠho èlovĂŹka v pravĂ˝ èas ĂşplnĂŹ postaèà k tomu, aby blĂĄznivĂĄ lĂĄska vykvetla nevĂdanou rychlostĂ a rozvila se jako leskle rڞovĂ˝ žalud z pøedkožky. A ani ta tøi kouzelnĂĄ slova nemusĂ znĂt „jĂĄ tĂŹ miluju“. V pøĂpadĂŹ sleèny Sugar a George W. Hunta, kteøà se po silnĂŠm dešti vypravili do tmavĂ˝ch mokrĂ˝ch ulic a kråèà bok po boku pod plynovĂ˝mi lampami a odvodnĂŹnou oblohou, tato tøi kouzelnĂĄ slova znĂ: „Pozor, kam šlapete.“ VyslovĂ je Sugar; vzala svĂŠho spoleènĂka za ruku a teĂŻ si ho na okamžik pøitĂĄhne k sobĂŹ, aby nešlĂĄpl do louže krĂŠmovĂŹ zbarvenĂ˝ch zvratkĂš chvĂŹjĂcĂch se na dlåždĂŹnĂ. (Ony jsou nejspĂš hnĂŹdĂŠ, ale plynovĂŠ osvĂŹtlenĂ jim dodĂĄvĂĄ žlutavĂ˝ nĂĄdech.) William vnĂmĂĄ všechno zĂĄroveò: zvratky, kterĂŠ jsou v jeho protaženĂŠm stĂnu sotva vidĂŹt; svĂŠ nohy, kterĂŠ škobrtnou o lem jejĂ suknĂŹ, až se mĂĄlem porouèà k zemi; jemnĂ˝ tah jejĂ ruky; slabĂŠ povykovĂĄnĂ odvedle; chladnĂ˝ vzduch, kterĂ˝ vystøĂdal opileckĂŠ teplĂèko hostince U krbu a kterĂ˝ nutà èlovĂŹka vystøĂzlivĂŹt; a nakonec ta tøi slova: „Pozor, kam šlapete.“ Kdyby je pronesl kdokoli jinĂ˝ než Sugar, šlo by o varovĂĄnĂ, nebo dokonce hrozbu. Ale když vychĂĄzejĂ z jejĂho štĂhlĂŠho hrdla a jsou modulovĂĄna jejĂmi Ăşsty, jazykem a rty, nejsou nic z toho. Jsou pozvĂĄnkou do bezpeèĂ, zamumlanĂ˝m pøivĂtĂĄnĂm v èarovnĂŠm objetĂ, kterĂŠ odvrĂĄtĂ veškerou nepøĂzeò osudu, lĂĄskyplnou prosbou, aby se pevnĂŹ držel ženy, kterĂĄ znĂĄ cestu. William se vymanĂ ze sevøenĂ jejĂ ruky; obĂĄvĂĄ se totiž, že by i v tuto nepravdĂŹpodobnou hodinu mohl narazit na nĂŹjakĂŠho svĂŠho ctihodnĂŠho znĂĄmĂŠho. A pøece ho pøes kڞi rukavic brnĂ dozvuky jejĂho stisku – silnĂŠho jako sevøenĂ domýšlivĂŠho mladĂka. Pozor, kam šlapete. Ta slova mu poøåd znĂ v hlavĂŹ. JejĂ hlas… ano, je chraplavĂ˝… ale ten melodickĂ˝ tĂłn, vzestupnĂĄ trojice tĂłnĂš v poslednĂm slovĂŹ, do re fa, nedokonalĂŠ, pøesto však rozkošnĂŠ arpeggio ženskĂŠho dechu, nĂĄpĂŹv zahranĂ˝ na flûte d’amour. Jak takovĂ˝ hlas musĂ znĂt v crescendu våšnĂŹ? Sugar teĂŻ kråèà rychleji, klouže po èernĂŠm dlåždĂŹnĂ rychlostĂ, kterou by si on vyhradil pro dennĂ svĂŹtlo. Aby s nĂm mohla držet tempo, musĂ pod tĂŹmi suknĂŹmi dĂŹlat politovĂĄnĂhodnĂŹ neženskĂŠ kroky: no dobøe, jistĂŹ, on možnĂĄ nenĂ z nejvyššĂch, ale nohy urèitĂŹ nemĂĄ kratšĂ, než je normĂĄlnĂ – a kdyby se do toho porovnĂĄnĂ zahrnuly zakrslĂŠ nohy nižšĂch tøĂd, nemĂŹl by je nakonec delšà než prĂšmĂŹrnĂŠ? A co to bylo za zvuk? NefunĂ snad… že ne? Kristepane, nesmĂ funĂŹt. To je všĂm tĂm pivem, co vypil, ano, a stupòujĂcĂ se Ăşnavou, jĂž poslednĂ dobou trpĂ. JeštĂŹ když mu Sugar tĂŠmÏø nepostøehnutelnĂ˝m gestem pokyne, aby se za nĂ vydal do tmavĂŠho ĂşzkĂŠho prĂšchodu, otoèà hlavu zpĂĄtky ke svϞejšĂmu vzduchu a zhluboka popotĂĄhne ve snaze nabrat druhĂ˝ dech. MožnĂĄ ta dĂvka spĂŹchĂĄ ze strachu, že ho pøejde trpĂŹlivost nebo že ji odmĂtne nĂĄsledovat do temnĂŠ ulièky neurèitĂŠ dĂŠlky skrĂ˝vajĂcĂ bĂšhvĂco. William však vešel do mnoha domĂš rozkoše z pasåžà stejnĂŹ temnĂ˝ch a ĂşzkĂ˝ch, jako je tahle; svĂŠho èasu šel po kamennĂ˝ch schodištĂch tak hluboko, až zaèal pøemýšlet, jestli budoĂĄr jeho milenky nenĂ zanoøenĂ˝ do jednĂŠ z velkĂ˝ch BazalgettovĂ˝ch stok. Ne, nenĂ pøehnanĂŹ vybĂravĂ˝ a taky netrpĂ klaustrofobiĂ, byÂť pøirozenĂŹ dĂĄvĂĄ pøednost svĂŹtlĂ˝m a vzdušnĂ˝m bordelĂšm (kdo taky ne?). Ve skuteènosti je však Sugar natolik uchvĂĄcenĂ˝, že by za nĂ ochotnĂŹ šel do nejsmrdutĂŹjšĂho kanĂĄlu. Nebo že by ne? To pøišel ĂşplnĂŹ o rozum? Ta holka nenĂ vĂc než… Ta holka nenĂ vĂc než… „Tudy.“ SpĂŹchĂĄ za nĂ, sleduje jejĂ slova jako pachovou stopu. Bože mĂšj, ta mĂĄ hlas jako andĂŹl! NĂĄdhernĂ˝ šepot, kterĂ˝ ho vede tmou. Za tĂm šepotem by šel, i kdyby se k nĂŹmu už nic nepojilo. Ale ona je vĂc než jen šepot – je to žena nadanĂĄ nezanedbatelnĂ˝m intelektem! V životĂŹ nepotkal nikoho, kdo by se jĂ alespoò vzdĂĄlenĂŹ podobal, krom sebe sama. StejnĂŹ jako on mĂĄ za to, že Tennyson poslednĂ dobou nestojĂ za moc, a tak jako on se domnĂvĂĄ, že transatlantickĂŠ kabely a dynamit promĂŹnĂ svĂŹt mnohem vĂ˝raznĂŹji než Schliemannovo znovuobjevenĂ TrĂłje, i když se kolem toho tolik nadĂŹlalo. A jakĂĄ mĂĄ Ăşsta a hrdlo! „Cokoli, co po mnĂŹ budete chtĂt“: to mu slĂbila. „Jsme tady,“ ozve se Sugar. Ale kde je „tady“? RozhlĂŠdne se, pokusĂ se zorientovat. Kde je Silver Street? Je adresa panĂ CastawayovĂŠ jen jednou z mnoha mystifikacĂ v DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch? Ale ne: nezåøà snad svĂŹtla Silver Street na protĂŹjšà stranu tohoto skromnĂŠho georgiĂĄnskĂŠho domu? Tohle je jen zadnĂ vchod, že ano? NevypadĂĄ to tu špatnĂŹ, prĂĄvĂŹ naopak – budĂ solidnĂ dojem, po nĂŹjakĂŠ zchĂĄtralosti nenĂ ani stopy, aèkoli ve tmĂŹ se to vlastnĂŹ nedĂĄ moc odhadnout. Ale kontury domu vypadajĂ ve svĂŹtle ze Silver Street rovnĂŹ a symetricky, štĂt a støechu obemykĂĄ opar plynnĂŠ zåøe jako… co že to hledĂĄ za slovo? Jako aurora? Aura? Jedno z toho je spiritistickĂ˝ nesmysl, to druhĂŠ fyzikĂĄlnĂ jev, ale co je co?… Aur-aur-aur… OšidnĂ˝ pĂŹnivĂ˝ mok z hospody U krbu ochromil hlas v jeho mozku, takže se teĂŻ v myšlenkĂĄch zakoktĂĄvĂĄ. Zaslechne, jak Sugar øĂkĂĄ: „Doma.“ SložitĂŠ spikleneckĂŠ zaklepĂĄnĂ otevøe Sugar a jejĂmu spoleènĂkovi cestu do tlumenĂŹ osvĂŹtlenĂŠ pøedsĂnĂŹ podniku panĂ CastawayovĂŠ. William oèekĂĄvĂĄ, že kliku na vnitønĂ stranĂŹ dveøà bude držet vyhazovaè, vilnĂŹ pošilhĂĄvajĂcĂ opice se strništĂŹm, jakĂĄ ho vyprovodila zadnĂmi dveømi podniku v Drury Lane, ale to se mĂ˝lĂ. O bezmĂĄla pĂšl metru nĂže, než kam smÏøoval prvnĂ WilliamĂšv pohled, stojĂ modrookĂ˝ chlapeèek, kterĂ˝ vypadĂĄ stejnĂŹ nevinnĂŹ jako pastýøÚv syn z betlĂŠma. „Ahoj, Christophere,“ pozdravĂ Sugar. „PojĂŻte prosĂm do pøijĂmacĂho pokoje, pane,“ odrecituje chlapec upjatĂŹ nauèenĂ˝ text a hodĂ pøi tom dĂŹtskĂ˝m spikleneckĂ˝m pohledem po Sugar. FascinovanĂ˝ William se nechĂĄ dovĂŠst do tmavĂŠ, ovšem pøepychovĂŹ vytapetovanĂŠ haly, k otevøenĂ˝m dveøĂm, z nichž vyzaøuje teplo a svĂŹtlo. DĂtĂŹ poklusem zapadne do tĂŠ zåøe. „NenĂ våš, že ne?“ zeptĂĄ se William Sugar. „JistϞe ne,“ odpovĂ se zvednutĂ˝m oboèĂm, naoko pohoršenĂĄ, rty zkroucenĂŠ v ĂşsmĂŹvu. „Jsem starĂĄ panna.“ Zåø dveøĂ, k nimž se blĂžĂ, jĂ v šeru haly zvlåštnĂm zpĂšsobem nasvĂtĂ Ăşsta, zdĂšraznĂ drsnost a loupajĂcĂ se kڞi jejĂch rtĂš v èirĂŠm bĂlĂŠm svĂŹtle. William toužà po tom, aby se tyto jemnĂŹ roztøepenĂŠ rty obemkly kolem jeho vztyèenĂŠho penisu. JeštĂŹ nalĂŠhavĂŹji však potøebuje ulevit svĂŠmu mĂŹchýøi – ne, ne jĂ do Ăşst, kamkoli – a pak se natĂĄhnout a usnout. Už pøi vstupu do salĂłnku mu pøipadĂĄ, jako by snil. V protĂŹjšĂm rohu sedĂ tvåøà od nĂŹj nezøetelnĂĄ ženskĂĄ postava, jĂž od vlasĂš stoupĂĄ dĂ˝m. K tomu lkavĂŹ hraje violoncello, pak se ovšem s astmatickĂ˝m zaskøĂpĂŹnĂm ovèĂch støĂvek odmlèĂ. Hornà èåst zdĂ, lemovanĂĄ opĂŹradlovou lištou, je natøenĂĄ køiklavĂŹ broskvovou barvou a tĂsnĂ se na nĂ spousta zarĂĄmovanĂ˝ch miniatur; spodnà èåst je polepenĂĄ tapetou s hustĂ˝m vzorkem jahod, trnĂš a rudĂ˝ch rڞĂ. A uprostøed salĂłnu, pøĂmo pod bombastickĂ˝m bronzovĂ˝m lustrem, trĂšnĂ panĂ CastawayovĂĄ. Je to žena starĂĄ, nebo nepøĂliš zachovalĂĄ, nebo obojĂ. ObleèenĂĄ je vèetnĂŹ èepce tak, jako by co nevidĂŹt mĂŹla vyjĂt na ulici, ale zjevnĂŹ se ven nechystĂĄ, když je za ĂşzkĂ˝m stolem uvelebenĂĄ jako soudce. Deska stolu je posetĂĄ kusy papĂru, vĂ˝støižky z èasopisĂš. ZacvakĂĄ obrovitĂ˝mi krejèovskĂ˝mi nڞkami, odstøihne takøka nehmotnĂ˝ proužek papĂru a ten jĂ sklouzne pøes klouby na rukou a tøepetavĂŹ slĂŠtne do klĂna. VzhlĂŠdne, z Ăşcty k hostu pøestane šmikat; opatrnĂŹ stĂĄhne nڞky z prstĂš a položà lesknoucĂ se kov stranou. Od hlavy až k lemu suknĂ ji halà šaty jednolitĂŠ barvy: šarlatovĂŠ, což William v životĂŹ nevidĂŹl na žådnĂŠ jinĂŠ Anglièance. I Ăşsta mĂĄ nalĂèenĂĄ ve stejnĂŠm odstĂnu a rtĂŹnka se dostala i do sta drobnĂ˝ch vrĂĄsek kolem rtĂš, takže když se na uvĂtanou usmĂŹje, znepokojivĂŹ pøipomĂnajĂ podråždĂŹnou huòatou èervenou housenku. William nejprve usoudĂ, že je to dozajista duševnĂŹ chorĂĄ osoba, šĂlenĂĄ starĂĄ èarodĂŹjnice, kterĂĄ nemڞe odolat bizarnĂmu puzenĂ pøedvĂĄdĂŹt se jako padlĂĄ „šarlatovĂĄ“ žena, pak v nĂ ale vypozoruje jistou dĂšstojnost a vyrovnanost a pøiklonĂ se k nĂĄzoru, že jejĂ odĂŹv je promyšlenĂĄ legrĂĄcka. Nebyla by to prvnĂ poÂťouchlĂĄ bordelmamĂĄ, kterou kdy potkal. V každĂŠm pøĂpadĂŹ (jak si nynĂ povšiml) je šarlat zmĂŹkèen jednĂm odlišnĂ˝m odstĂnem, a to zĂĄvojem pøipnutĂ˝m k èepci. Je pøesnĂŹ tʞe barvy jako znak Rackhamova voòavkåøstvĂ, matnĂŹ rڞovĂĄ rڞe. „VĂtejte v podniku panĂ CastawayovĂŠ, pane,“ pronese a bĂlĂŠ zuby se pøi tom za jejĂmi košenilovĂ˝mi rty zdĂĄnlivĂŹ protoèà jako koleèka. „JĂĄ jsem panĂ CastawayovĂĄ a toto jsou mĂĄ dĂŹvèata.“ NeurèitĂŹ mĂĄvne rukou, ale William od nĂ ještĂŹ nedokåže odtrhnout oèi. „Pokoj nahoøe vĂĄs bude stĂĄt pĂŹt šilinkĂš, ovšem je už na Sugar, aby ocenila, co se tam bude dĂt a jak dlouho. Budete-li si pøåt, mڞe tam na vĂĄs za dalšà dva šilinky èekat dobrĂŠ vĂno.“ „Tak tedy vĂno,“ objednĂĄ si William. BĂšh vĂ, že mu v žaludku šplouchĂĄ dost silnĂŠho alkoholu, nepøeje si však pøed bordelmamĂĄ pĂšsobit jako skrblĂk. Pøi pokusu o zaplacenĂ klopĂ˝tne (kterĂ˝ hòup umĂstil kraj rohožky prĂĄvĂŹ tam, kam si èlovĂŹk musĂ stoupnout?) TeĂŻ už si mڞe prohlĂŠdnout postavu tĂŠ starĂŠ panĂ analytiètĂŹji a dojde k zĂĄvĂŹru, že je to ošklivĂĄ bĂĄba. A on se sem na nic ošklivĂŠho dĂvat nepøišel. Jakmile se William vymanil z kouzla panĂ CastawayovĂŠ, je s to vnĂmat zbytek mĂstnosti. V duchu se ujišuje, že se mu z nĂ netoèà hlava, protože je podnapilĂ˝: celĂ˝ salĂłn skuteènĂŹ je jeden velkĂ˝ grotesknĂ vĂ˝jev. Povšimne si, že na všech zarĂĄmovanĂ˝ch tiscĂch je vyobrazenĂĄ Marie Magdalena: rozmanitĂĄ øada jejĂch polonahĂ˝ch, poloobleèenĂ˝ch verzĂ, kajĂcnĂ˝ch, nebo takĂŠ ne; nĂŹkterĂŠ z nich nakreslili zbožnĂ køesÂťanĂŠ, jinĂŠ jsou šibalskĂŠ karikatury mĂnĂŹnĂŠ jako pornografie. DesĂtky replik tĂŠhož smutnĂŹ klidnĂŠho vĂ˝razu, zøeknutĂ se až pøĂliš høĂšnĂŠho tĂŹla, odevzdĂĄnĂ se Bohu, kterĂ˝ dokåže nahradit veškerĂŠ muže. Marie Magdalena v sytĂ˝ch barvĂĄch z katolickĂ˝ch modlitebnĂch kartièek; èernobĂlĂĄ Marie Magdalena z protestantskĂ˝ch èasopisĂš; Marie Magdalena se svatozåøà i bez nĂ; Marie Magdalena velkĂĄ jako frontispis šestĂĄkovĂŠho magazĂnu; Marie Magdalena drobnĂĄ jako miniatura do medailĂłnku. Je to tu jak u Billingtona & Joye! V køesle u krbu sedĂ mladĂĄ žena, kterĂĄ poøåd všechny ignoruje a kterou William bude pozdĂŹji znĂĄt pod jmĂŠnem Amy HowlettovĂĄ. Je to podsaditĂĄ trucovitĂĄ dĂvka s oèima jako trnky, s antracitovĂŹ èernĂ˝mi vlasy a postavou jako… no vlastnĂŹ jako Agnes, nacpanou do elegantnĂch, byÂť strohĂ˝ch šatĂš z èernĂŠ, bĂlĂŠ a støĂbrnĂŠ lĂĄtky. TeĂŻ už jĂ vidĂ do tvåøe; kouøà cigaretu, což je skandĂĄlnĂ, a to bez cigaretovĂŠ špièky, což by byla aspoò polehèujĂcĂ okolnost. Pokud mĂĄ sebemenšà tušenĂ, že alespoò v Anglii mڞete v Ăşstech ženy vidĂŹt èastĂŹji penis než cigaretu, pak to ani v nejmenšĂm nedĂĄvĂĄ najevo. MĂsto toho zamraèenĂŹ potahuje s oèima zaostøenĂ˝ma na žhnoucà špièku toho vĂĄleèku z rýžovĂŠho papĂru a tabĂĄku mezi svĂ˝mi hezkĂ˝mi prsty. S nonšalantnĂ vzpurnostĂ na nĂŹj pohlĂŠdne skrz oblak kouøe, jako by chtĂŹla øĂct: „A co?“ William v rozpacĂch odvrĂĄtĂ zrak ke krbu a zahlĂŠdne vyleštĂŹnĂ˝ krk violoncella, kterĂ˝ vyèuhuje nad opĂŹradlo køesla obrĂĄcenĂŠho k ohni. VidĂŹt je i krk ženy a šedohnĂŹdĂŠ vlasy tenkĂŠ jako pavuèiny. „Hrajte prosĂm dĂĄl, sleèno LesterovĂĄ,“ pobĂdne ji panĂ CastawayovĂĄ. „Tento gentleman jistĂŹ oceòuje hezkĂŠ vĂŹci.“ Hlava sleèny LesterovĂŠ se otoèĂ; rozhlĂžà se po Williamovi pøes opĂŹrku køesla, tvåøà spoèĂvĂĄ na ochrannĂŠ deèce, èelo mĂĄ svraštĂŹlĂŠ, oèi hluboko zapadlĂŠ. Ale hledĂĄnĂ, kde by tak mohl bĂ˝t, ji stĂĄlo pøĂliš ĂşsilĂ, a tak se zase obrĂĄtĂ zpĂĄtky k ohni. KolĂsavĂŠ lkanĂ cella se opĂŹt rozeznĂ. Zrovna když zaène pøemýšlet, co by tihle osobitĂ lidĂŠ udĂŹlali s jeho bezvĂŹdomĂ˝m tĂŹlem, kdyby se svalil na zem, Williama velmi uklidnĂ, když ruka Sugar vklouzne do tĂŠ jeho. JedinkrĂĄt mu ji zmåèkne, aby šel za nĂ. Pøi vĂ˝stupu po schodech William cĂtĂ, že mĂĄ uši èervenĂŠ jako rak a na èele ho štĂpe pot. MoèovĂ˝ mĂŹchýø ho bolĂ s každĂ˝m dalšĂm krokem, rovnovĂĄhu držà jen tak tak a musĂ pravidelnĂŹ mžourat, aby rozehnal houstnoucĂ mlhy. Ăas pro jeho bravurnĂ sexuĂĄlnà èĂslo už pomalu vypršel. „MĂšj pokoj je ten prvnĂ nahoøe,“ zašeptĂĄ Sugar po jeho boku. SvĂtĂ jim na cestu svĂèkou; zĂĄda mĂĄ jako pravĂtko a to voskovĂŠ kopĂ držĂ, aniž by se jĂ ruka jedinkrĂĄt zachvĂŹla. SlĂĄbnoucĂ pĂseò cella skĂ˝tĂĄ melodii pro rytmus jejich kroèejĂš. William se zadĂvĂĄ dolĂš, pøesvĂŹdèà se, že je z doslechu bordelmamĂĄ, a pak zamumlĂĄ: „Ta vaše panĂ CastawayovĂĄ je ale divnĂ˝ pavouk.“ ĂplnĂŹ zapomnĂŹl na tvrzenĂ „dvojèat“ z Drury Lane, že panĂ CastawayovĂĄ je vlastnĂ matka Sugar, ovšem kdyby ho na to nĂŹkdo upozornil, nejspĂš by nad tĂm stejnĂŹ mĂĄvl rukou jako nad žvĂĄsty dĂŹvek. „To ano, vskutku velmi divnĂ˝,“ souhlasĂ Sugar s ĂşsmĂŹvem a pøenese svĂŠ suknĂŹ pøes poslednĂ schod na podestu. „Zkuste ji brĂĄt jako takovĂŠho Januse v èervenĂŠm taftu a tyhle dveøe jako… nu, jako dveøe, jimiž byste nesmĂrnĂŹ rĂĄd prošel.“ Otevøe je dokoøån a pokyne mu, aÂť jde pøes prĂĄh. William vrĂĄvoravĂŹ vstoupĂ za nĂ a zamrkĂĄ, aby setøåsl pot z vĂèek. Kdyby jen mohl Sugar na chvilku vypnout, jako nĂŹjakĂ˝ stroj, a využĂt tĂŠ pøĂležitosti k tomu, aby si oplĂĄchl oblièej, proèĂsl vlasy høebenem, vyprĂĄzdnil si bolavĂ˝ mĂŹchýø. NaštĂŹstĂ je ložnice Sugar svĂŹtlĂĄ a vzdušnĂĄ a nenĂ v nĂ ani stopy po tom voskovitĂŠm zĂĄpachu, kterĂ˝ ho tak znechutil v Drury Lane. Vyznaèuje se vyššĂm stropem než vĂŹtšina pokojĂš ve vyššĂch patrech, osvĂŹtlenĂĄ je plynem, nikoli svĂèkami, a aèkoli v krbu žhne oheò, odkudsi sem rovnϞ pronikĂĄ požehnanĂ˝ zĂĄvan èerstvĂŠho, ledovĂŹ studenĂŠho vzduchu. Jakmile ze sebe shodĂ kabĂĄt a vestu, William si to namĂøà k dvoulڞkovĂŠ posteli, kterĂĄ je mnohem vĂŹtšà a impozantnĂŹjšà než ta u nĂŹj doma (tedy ta, v nĂž spĂ, ne ta manželskĂĄ v ložnici, z nĂž se za ta lĂŠta stal Agnesin pokoj). Sugar si tu nechala namontovat baldachĂ˝n ze zelenĂŠho hedvĂĄbĂ, markĂ˝zu hodnou krĂĄle. ZĂĄvĂŹsy visĂ napĂšl roztaženĂŠ, lehce svĂĄzanĂŠ zlatavĂ˝mi šòÚrami, a celĂ˝ podstavec je vroubenĂ˝ pøepychovou drapĂŠriĂ v… jak se øĂkĂĄ takovĂŠmu odstĂnu?… v mĂĄtovĂŹ zelenĂŠ barvĂŹ, kterĂĄ bohužel neladĂ se zbytkem. Škoda. PodĂvĂĄ se pøes ložnici na Sugar, kterĂĄ poøåd stojĂ u dveøĂ, vĂĄhĂĄ, zda si stĂĄhnout rukavice, èekĂĄ na jeho souhlas èi jĂzlivou kritiku. UsmĂŹje se, dĂĄ najevo, že se nemusĂ trĂĄpit; on tu mĂĄtovou drapĂŠrii pøehlĂŠdne. Je to pouhĂŠ škobrtnutĂ ve vkusu, politovĂĄnĂhodnĂĄ improvizace, bezpochyby vynucenĂĄ nedostatkem finanènĂch prostøedkĂš. I v tomto je s nĂm Sugar svĂ˝m zpĂšsobem spøĂznĂŹnĂĄ duše: staèà pøece pomyslet na ten ponižujĂcĂ cylindr, kterĂ˝ by mĂŹl na hlavĂŹ, kdyby ji potkal jen o pĂĄr dnĂš døĂve! „Vše k vašà spokojenosti, pane Hunte?“ „To bude,“ zazubĂ se a vĂ˝znamnĂŹ pøimhouøà oèi, „už brzy.“ Položà se na matraci, lokty ozkoušà jejĂ pevnost a mĂŹkkost. Za tøicet vteøin už tvrdĂŹ spĂ. Usnout v ložnici prostitutky, pokud tedy nejste dotyènĂĄ prostitutka, je všeobecnĂŹ vzato buĂŻ nemožnĂŠ, nebo nepøĂpustnĂŠ. Rackham byl v minulosti neurvale vzat do ruky a pøiveden k orgasmu, nebo pokud to nebylo praktickĂŠ, k zadnĂm dveøĂm bordelu a vypuštĂŹn do studenĂŠ noci, postrèen k vlastnĂ posteli, byÂť by byla sebedĂĄl. Pøesto Rackham spĂ dĂĄl. Sugar s nĂm nespĂ. SedĂ u sekretåøe u okna, zcela obleèenĂĄ (i když rukavice si stĂĄhla), a pĂše. Prsty s popraskanou a loupajĂcĂ se kڞà pevnĂŹ svĂrajĂ pero. Tiše škrĂĄbe do zĂĄpisnĂku nikoli nepodobnĂŠho úèetnĂ knize, s dlouhĂ˝mi odmlkami mezi jistĂ˝mi slovy. Rackham chrĂĄpe. Rackham se vzbudĂ tĂŹsnĂŹ nad rĂĄnem. Ležà roztaženĂ˝ na zĂĄdech, hlavu mĂĄ zaboøenou nikoli do polštåøe, ale do mĂŹkkĂŠ matrace nedotèenĂŠ postele. NatĂĄhne hlavu ještĂŹ dĂĄl a zadĂvĂĄ se k èelu postele. VydĂŹsĂ ho, že se na nĂŹj odtamtud dĂvĂĄ nĂŹjakĂ˝ chlap s divokĂ˝m pohledem a rozèepýøenĂ˝mi vlasy, natahuje se po nĂŹm a podle všeho by rĂĄd pokraèoval v nĂŹjakĂ˝ch ohavnĂ˝ch skutcĂch. William si trhanĂŹ sedne, a pøesnĂŹ totʞ udĂŹlĂĄ i ten cizĂ chlap. ZĂĄhada vyøešena: celĂŠ èelo postele je mohutnĂŠ zrcadlo. ZĂĄvĂŹsy postele byly zcela zataženy, takže zĂšstal uvnitø schovanĂ˝. A to je jen dobøe: ke svĂŠ hanbĂŹ a zdϚenĂ zjišuje, že mĂĄ pomoèenĂŠ kalhoty. Tohle ho probudilo – ne samotnĂŠ vypuštĂŹnĂ mĂŹchýøe, k nĂŹmuž muselo dojĂt pøed nĂŹkolika hodinami, ale šĂlenĂŠ svĂŹdĂŹnĂ ve vlhkĂ˝ch a lepkavĂ˝ch slabinĂĄch. Znovu nahlĂŠdne do zrcadla a v duchu zaène sestavovat seznam škod. Podle všeho nezvracel ani se mu teĂŻ nezvedĂĄ žaludek. V hlavĂŹ mu tepe znaènĂŹ mĂŠnĂŹ, než èekal (svĂŹtlĂŠ pivo v hostinci U krbu mu jde k duhu – anebo je možnĂĄ poøåd opilĂ˝… Kolik je hodin? Proè ho sakra nevyhodili?). Vlasy mĂĄ zase rozcuchanĂŠ a stojĂ mu na hlavĂŹ jako mastnĂĄ ovèà vlna. ZalovĂ v kapse kalhot po høebenu, ale nahmatĂĄ pouze zmĂŹÂť nasĂĄklĂŠho spodnĂho prĂĄdla. VšemohoucĂ Bože, jak jen z tohohle vybruslĂ? DoplazĂ se k nohĂĄm postele a vykoukne mezerou v zĂĄvĂŹsech. Hned pøed sebou mĂĄ litinovĂ˝ stojan, v nĂŹmž se houpe cĂnovĂ˝ kyblĂk s ledem. Na jeho okraji spoèĂvĂĄ plnĂĄ lahev s vĂnem, znovu zašpuntovanĂĄ, pøièemž vĂ˝vrtka ještĂŹ poøåd vĂŹzĂ v zĂĄtce. Na podlaze, zcela mimo WilliamĂšv dosah, ležà vestièka s hodinkami. Dokonce vidĂ støĂbrnĂ˝ øetĂŹz, kterĂ˝ se vine z jeho splasklĂŠ kapsièky na hodinky. (MusĂ uznat, že kdyby byl ve Francii, tak by už ten øetĂŹz nevidĂŹl.) Kde je Sugar? ZatajĂ dech a pozornĂŹ naslouchĂĄ. Krom neidentifikovatelnĂŠho škrabĂĄnĂ zaslechne jen nenadĂĄlĂŠ zašramocenĂ z krbu, kde popadalo vratkĂŠ, napĂšl spĂĄlenĂŠ uhlĂ a oharky. ŠkvĂrou v zĂĄvoji je vidĂŹt pouze jedna zeĂŻ. NaštĂŹstĂ je to zrovna ta s oknem, skĂ˝tajĂcĂ cennĂĄ vodĂtka ohlednĂŹ toho, kolik tak mڞe bĂ˝t hodin. Tabulky jsou skoro neprĂšhlednĂŠ kvĂšli tlustĂŠ jinovatce, kterĂĄ se na nich urèitĂŹ rozrĂšstala mnoho hodin. Za nĂĄmrazou je obloha èernĂĄ a indigovĂĄ, nebo tak alespoò vypadĂĄ v kontrastu se svĂŹtlĂ˝m interiĂŠrem. ZĂĄclony se hĂ˝bajĂ takøka nepostøehnutelnĂŹ: i v tom mrazu nechala Sugar okno na skulinku otevøenĂŠ. Ale kde je? William se naklonĂ ještĂŹ dĂĄl, šouchne do lĂĄtky nosem, protlaèà jedno oko ven. Sugar to tu mĂĄ… takovĂŠ domĂĄckĂŠ. Na rozdĂl od rokokovĂ˝ch excesĂš salĂłnu dole jsou tady stĂŹny jednoduše vymalovanĂŠ tĂŹlovĂŹ rڞovou barvou. V strategickĂ˝ch rozestupech zde v rĂĄmech visĂ pĂĄr malĂ˝ch a hodnĂŹ vyšisovanĂ˝ch grafik. VybavenĂ pokoje je slušnĂŠ, obnåšà nedĂĄvno pøeèalounĂŹnĂ˝ gauè, dvĂŹ køesla, kterĂĄ k sobĂŹ ĂşplnĂŹ neladĂ a (natĂĄhne oblièej ještĂŹ o nĂŹco dĂĄl) sekretåø s pery, kalamåøem a… (nevÏøĂcnĂŹ zamrkĂĄ) samotnou Sugar, nahrbenou nad stolem a zcela zabranou do prĂĄce. „Ach… pardon,“ ozve se William. Sugar vzhlĂŠdne, sklonĂ pero a usmĂŹje se – je to odzbrojujĂcĂ pøåtelskĂ˝ ĂşsmĂŹv. William poznĂĄ, že je utahanĂĄ jako pes. „DobrĂŠ rĂĄno, pane Hunte,“ oslovĂ ho. „Bože mĂšj,“ vzdychne a rozpaèitĂŹ si projede rukama vlasy. „Kolik… kolik je hodin?“ ZadĂvĂĄ se na hodiny kamsi, kam on nevidĂ. William si nĂĄhle povšimne, že jejĂ vlasy jsou absolutnĂŹ nĂĄdhernĂŠ, bujnĂĄ korĂłna zlatooranžovĂ˝ch loken: dala si tu prĂĄci, a zatĂmco spal, uèesala si je a upravila. „PĂšl šestĂŠ.“ Uliènicky našpulĂ rty. „Jestli ještĂŹ nĂŹkdo zĂšstal vzhĂšru, urèitĂŹ na nĂŹj vaše vĂ˝drž udĂŹlĂĄ velkĂ˝ dojem.“ William se zvedne, chce slĂŠzt z postele, ale už pøi prvnĂm pohybu ztuhne a na tvåøi se mu objevĂ rumĂŹnec. „JĂĄ… vĂšbec nevĂm, jak vĂĄm mĂĄm tohle øĂci. Je to… nanejvýš politovĂĄnĂhodnĂŠ a pro mĂŹ osobnĂŹ nesmĂrnĂŹ trapnĂŠ, ale… moje tĂŹlo mĂŹ… ehm… v jednom ohledu pøestalo poslouchat.“ „Jo, o tom vĂm,“ øekne vĂŹcnĂŹ a vstane. „NedĂŹlejte si s tĂm starosti, jĂĄ se o to postarĂĄm.“ Rychle pøejde ke krbu, kde na roštu nad žhavĂ˝mi uhlĂky pobublĂĄvĂĄ kotlĂk. Sugar odlije zåøivĂ˝ oblouk kouøĂcĂ vody do kameninovĂŠ mĂsy, kterĂĄ je podle zvuku již zèåsti plnĂĄ, a pøenese ji k posteli. William si povšimne, že kڞi na rukou mĂĄ Sugar suchou a popraskanou, pøipomĂnĂĄ odlupujĂcĂ se kĂšru, a pøece majĂ jejĂ prsty jedineènĂ˝ tvar. MichelangelovskĂŠ prsty, ovĂŹnèenĂŠ exotickou plĂsnĂ. „Pane Hunte, svlĂŠknĂŹte si prosĂm všechno, co mĂĄte mokrĂŠ,“ vyzve ho Sugar, klekne na podlahu a pøi tom se suknĂŹ rozprostøe všude kolem nĂ. MĂsa je skoro až po okraj plnĂĄ napĂŹnĂŹnĂŠ tekutiny a moøskĂĄ houba se v nĂ pohupuje jako oškrĂĄbanĂĄ brambora. Je zjevnĂŠ, že se Sugar na tuto chvĂli již pøipravila. „Ale ne, sleèno Sugar,“ zamumlĂĄ William. „To pøece… Jak bych od vĂĄs vĂšbec mohl oèekĂĄvat –“ VzhlĂŠdne k nĂŹmu, pøivøe oèi, pomalu zavrtĂ hlavou a plnĂ˝mi rtĂky pantomimicky naznaèĂ: „Pš-š-š-t.“ SpoleènĂ˝mi silami se jim podaøà stĂĄhnout kalhoty a podvlĂŠkaèky. Jen pĂĄr centimetrĂš od tvåøe Sugar se z nich zvedne ostrĂ˝ pach zapaøenĂŠ moèi, ale ona sebou ani netrhne. Vzhledem k tomu, že ani nezamrkĂĄ, že jà èelo nezbrĂĄzdĂ jedinĂĄ vrĂĄska a že se ještĂŹ k tomu napĂšl usmĂvĂĄ, by ten smrad klidnĂŹ mohl bĂ˝t parfĂŠm. „Položte se na zĂĄda, pane Hunte,“ zavrkĂĄ. „Brzy dĂĄm všechno do poøådku.“ ZatĂmco ohromenĂ˝ William spoèĂvĂĄ na posteli, velejemnĂŹ ho omĂ˝vĂĄ. Staèà dotyk jejĂch zdrsnĂŹlĂ˝ch kloubĂš, aby roztĂĄhl stehna a ona mu mohla teplou namydlenou houbou jemnĂŹ pøejĂždĂŹt pøes slabiny. Sugar pøi pohledu na sedøenou kڞi tam dole úèastnĂŹ svraštà èelo. „ChouĂŻĂĄtko,“ zamumlĂĄ. ProstĂŹradlo pod nĂm je nasĂĄklĂŠ, takže ho pošouchne, aby se vytĂĄhl trošku nahoru. Pak ho plĂĄtĂ˝nkem z èesanĂŠ bavlny, obalenĂ˝m kolem dlanĂŹ jako rukavice, lehkĂ˝mi pohyby vytøe dosucha. Nic neunikne jejĂ pozornosti, ani lechtivĂĄ jamka pupĂku. Penis mu nϞnĂŹ sevøe v bavlnĂŹnĂŠ dlani a postupuje po nĂŹm pomalièku, jako by už jen jeho dĂŠlka zavdĂĄvala nĂĄrok na jistou trpĂŹlivost. „VåžnĂŹ, sleèno Sugar…“ zaprotestuje znovu, ale nemĂĄ už co dodat. „ÂŽĂĄdnĂĄ sleèna nenĂ tøeba,“ opravĂ ho a odhodĂ to plĂĄtno. „Jen Sugar.“ A sklonĂ tvåø k jeho navonĂŹnĂŠmu bøichu a polĂbĂ ho na pupek. William vzdychne, protože to už se mu kloubem na ruce vsune mezi napudrovanĂŠ pĂšlky zadnice a zavrtĂĄ se do nich. Za chvilièku už ležà tvåøà na jeho stehnu, vlasy mĂĄ rozprostøenĂŠ po celĂŠm jeho bøichu a jeho pohlavĂ schovanĂŠ v puse. Ale když už ho tam mĂĄ, ani nesaje, ani ho nelĂže, ležà klidnĂŹ, jako by ho tam ochraòovala. Celou dobu mu ovšem masĂruje koneènĂk a volnou rukou mu hladĂ bøicho. Pyj proti jejĂmu jazyku ztvrdne, a zatĂmco je tam tak pøĂjemnĂŹ zahnĂzdĂŹnĂ˝, zaène ho sĂĄt, klidnĂŹ, skoro roztržitĂŹ, asi jako by si dĂtĂŹ mohlo cucat palec. „Ne,“ zastĂŠnĂĄ William, ale samozøejmĂŹ myslĂ pravĂ˝ opak. DlouhĂŠ minuty ležà na jeho stehnu a ždĂmĂĄ ho, do koneènĂku mu zavede prostøednĂèek a zavrtĂĄvĂĄ ho dĂĄl, hloubĂŹji a hloubĂŹji za svĂŹraè. Pøi vyvrcholenĂ pocĂtĂ nejdøĂv jeho stahy na prstu; rty pevnĂŹ obemkne jeho Ăşd a do krku jĂ vystøĂkne teplĂĄ kaše. PoøådnĂŹ polkne, vysaje ho a pak zase polkne. Pomalu vytĂĄhne prst, ale saje ho dĂĄl, cucĂĄ ho, až už nenĂ co cucat. PozdĂŹji ti dva probĂrajĂ odmĂŹnu. Na obzoru svĂtĂĄ, nad Soho se objevuje zašlĂĄ svatozåø. Po Silver Street projĂždĂŹjĂ prvnĂ konĂŹ, postroje jim cinkajĂ, kopyta klapou po dlåždĂŹnĂ. V ložnici u Sugar dostĂĄvajĂ plynovĂŠ lampy lehce nereĂĄlnou barvu, tak charakteristickou pro umĂŹlĂŠ osvĂŹtlenĂ tou dobou, když ho mĂĄ nahradit jeho pøirozenĂĄ alternativa. Z tmavĂŠ kupky mužskĂ˝ch šatĂš, povϚenĂ˝ch na stojanu u ohnĂŹ, stoupĂĄ sotva zøetelnĂ˝ zĂĄvoj pĂĄry. Majitel tĂŹch kalhot a majitelka toho stojanu se zdvoøile pøou o cenu vĂ˝mĂŹny veškerĂ˝ch tĂŹlesnĂ˝ch tekutin tĂŠ noci. Rackham tĂhne ke štĂŹdøejšĂmu ohodnocenĂ; obĂĄvĂĄ se, že svĂ˝m spĂĄnkem Sugar nemĂstnĂŹ omezil. „Muži ale potøebujĂ spĂĄt,“ namĂtne Sugar. „A vyhodit vĂĄs v tom stavu na ulici by bylo krutĂŠ. Krom toho jsem se pøi èekĂĄnĂ užiteènĂŹ zabavila.“ „Vy jste na mĂŹ èekala?“ „SamozøejmĂŹ že jsem èekala. Jste velmi zajĂmavĂ˝ èlovĂŹk, pane Hunte.“ „ZajĂmavĂ˝?“ William sotva vÏøà svĂ˝m ušĂm. UsmĂŹje se a vystavĂ tak na odiv perleÂťovĂŹ bĂlĂŠ zuby. Rty mĂĄ teĂŻ èervenĂŠ, již ne tak suchĂŠ. „Velmi zajĂmavĂ˝.“ „Pøesto vĂĄm musĂm zaplatit za tu dobu, co jsem tu ležel jako opilĂ˝ hlupĂĄk. A za svou hanebnou… inkontinenci. Jakkoli neĂşmyslnou.“ „Jak si pøejete,“ ustoupĂ mu taktnĂŹ. Ale Rackham nedokåže rozdĂŹlit udĂĄlosti pøedchozĂ noci na jednotlivĂŠ služby; kdyby je takhle zaškatulkoval, rĂĄzem by je jaksi pošpinil. NamĂsto toho v penϞence neohrabanĂŹ nahmatĂĄ nĂŹkolik mincĂ, tϞkĂ˝ch mincĂ vĂŹtšà hodnoty, než nĂŹkteøà LondýòanĂŠ – dejme tomu obyvatelĂŠ Church Lane – kdy vidĂŹli. „Je – je to dost?“ zeptĂĄ se, když jĂ støĂbròåky vysklĂĄdĂĄ do dlanĂŹ. „PrĂĄvĂŹ akorĂĄt,“ odpovĂ Sugar a zavøe ruku. „VèetnĂŹ malĂŠho pøĂplatku,“ mrkne na nĂŹj, „za vyspĂĄnĂ.“ Venku stĂŹhujĂ cosi mohutnĂŠho do zadnĂho traktu obchodu. UnavenĂŠ mužskĂŠ hlasy skandujĂ „Jedna, dva, hop!“ naèež nĂĄsleduje rĂĄna doprovĂĄzenĂĄ chøestĂŹnĂm øetĂŹzĂš. William, od pasu dolĂš nahĂ˝, pøejde k oknu a skrz ojĂnĂŹnĂŠ tabulky se snažà zjistit, co se tam dĂŹje, stejnĂŹ však nedokåže nic rozeznat. „VĂte,“ uvažuje nahlas, „ani jsem vĂĄs nevidĂŹl nahou.“ „PøĂštĂŹ,“ slĂbĂ mu Sugar. VĂ, že by mĂŹl jĂt domĂš, ale ještĂŹ se mu nechce. Krom toho, jeho kalhoty možnĂĄ ještĂŹ nejsou suchĂŠ. Aby zĂskal pĂĄr minut navĂc, våžnĂŹ zkoumĂĄ reprodukce na zdech ložnice, okounĂ u nich, jako by byl na vĂ˝stavĂŹ KrĂĄlovskĂŠ akademie. Jde o pornografii znĂĄzoròujĂcĂ gentlemany osmnĂĄctĂŠho stoletĂ (jeho pradĂŹdeèky, abychom tak øekli) spokojenĂŹ šukajĂcĂ dobovĂŠ coury. Muži jsou vlĂdnĂ troubovĂŠ, tlustĂ a brunĂĄtnĂ ve tvåøĂch, a i ženy jsou boubelatĂŠ, s rafaelovskĂ˝mi òadry, nabĂranĂ˝mi rukĂĄvy a ovèĂmi oblièeji. Faly dvojnĂĄsobnĂŹ vĂŹtšà než ten jeho pronikajĂ monstrĂłznĂŹ vytrèenĂŠ vagĂny, a pøece nenĂ celkovĂ˝ dojem o nic erotiètĂŹjšà než biblickĂŠ ilustrace. Podle Rackhamova nĂĄzoru jsou tyhle obrazy (jak by to øekl co nejpøesnĂŹji?) … chabĂŠ. „NelĂbĂ se vĂĄm, že?“ ozve se chraplavĂ˝ hlas Sugar za jeho rameny. „Moc ne. MyslĂm, že jsou dost druhoøadĂŠ.“ „Tak to bezpochyby jsou, mĂĄte pravdu,“ pøitakĂĄ a jednou rukou ho vezme za pas. „VisĂ tady už celou vÏènost. Jsou fĂĄdnĂ. PopravdĂŹ øeèeno, dajĂ se popsat jednĂm pøesnĂ˝m slovem: chabĂŠ.“ ZaraženĂŹ na ni zĂrĂĄ. Jsou pøed nĂ jeho myšlenky obnaženĂŠ ĂşplnĂŹ stejnĂŹ jako jeho nohy a genitĂĄlie? „PovĂŹsĂm sem mĂsto nich nĂŹco lepšĂho,“ slĂbĂ mu zamyšlenĂŹ, „jestli si to budu nĂŹkdy moct dovolit.“ Pak se odvrĂĄtĂ, jako by ji odradila zejĂcĂ propast, kterĂĄ ji dĂŹlĂ od stavu, kdy si bude moci kupovat prvotøĂdnĂ pornografickĂŠ reprodukce. Pøed Williamem v duchu najednou vyvstane mnohem živĂŹjšà obrĂĄzek: vzpomĂnka na Sugar ve chvĂli, kdy se probral ze spĂĄnku; v pĂšl šestĂŠ rĂĄno sedĂŹla u sekretåøe a drĂĄsala cosi na papĂr. Bodlo ho u srdce, když si uvĂŹdomil, jak je chudĂĄ – co asi tak mohla dĂŹlat? UrèitĂŹ to byla nĂŹjakĂĄ mechanickĂĄ døina, ale co pøesnĂŹ? ExistujĂ snad sekretåøky s Ăşkolovou pracĂ? Nikdy o tom neèetl (jistĂŹ si to zasloužà èlĂĄnek v jednom mĂŹsĂènĂku, nĂŹco na zpĂšsob Ohavnost v samĂŠm srdci našeho krĂĄsnĂŠho mĂŹsta), ale proè jinak by se dĂvka døela nad sešitem uprostøed noci? To si jako… prostitutka nevydĂŹlĂĄ dost na živobytĂ? MožnĂĄ je nedocenĂŹnĂĄ, tøeba ji vĂŹtšina mužÚ odmĂtĂĄ kvĂšli jejĂm malĂ˝m prsĂšm, kožnĂ chorobĂŹ èi mužskĂŠmu intelektu. No, jejich chyba, myslĂ si Rackham. Honi soit qui mal y pense! Tento zĂĄchvĂŹv soucitu se Sugar by nikdy nemohl cĂtit k „dvojèatĂšm“ z Drury Lane, natožpak k rozedranĂ˝m dorotĂĄm, kterĂŠ ho oslovujĂ v ulièkĂĄch; tyhle tvory nelze oddĂŹlovat od blĂĄta, kterĂŠ je obklopuje, asi jako krysy. A èlovĂŹk svĂŠ srdce pøece nemڞe otevĂrat krysĂĄm. Ale pohled na Sugar – tu chytrou, krĂĄsnou mladou ženu, kterĂĄ mĂĄ stejnĂŹ jako on nevalnĂŠ mĂnĂŹnĂ o tvorbĂŹ Matthewa Arnolda a sdĂlĂ s nĂm i mnoho dalšĂch nĂĄzorĂš –, jak se pozdĂŹ v noci lopotĂ nad pokaòkanĂ˝m papĂrem, hryže jeho svĂŹdomĂ. Pokud jsou úèty Rackhamova voòavkåøstvĂ pro nĂŹj krutou otroèinou, jak asi musĂ pøi psanĂ trpĂŹt tahle sotva dospĂŹlĂĄ dĂvèina plnĂĄ života a nadĂŹje? Jak tϞkĂ˝ majà život ti, kdo si zasloužà vĂce! „MusĂm jĂt,“ øekne a pohladĂ ji po tvåøi. „Ale než odejdu… musĂm vĂĄm ještĂŹ nĂŹco dĂĄt.“ „Ano?“ Zvedne oboèà a uchopĂ ho za ruku. „Na postel.“ AÂť už je to vysvĂŹtlenĂ nebo rozkaz, zareaguje stejnĂŹ; i s botami se vyškrĂĄbe na postel a zĂšstane na kolenou. William vyleze za nĂ, vezme do dlanĂ spoustu mĂŹkkĂŠ lĂĄtky suknĂŹ a pøehodĂ jĂ tu hedvĂĄbnou zeleò na zĂĄda. Vinou žĂnĂŹnĂŠho hrbu honzĂku je ta kupka absurdnĂŹ velkĂĄ, tak objemnĂĄ, že brĂĄnĂ ve vĂ˝hledu na jejĂ odraz v èele postele. „NevidĂm vĂĄm do tvåøe,“ postϞuje si William. JeštĂŹ než jĂ docela stĂĄhne spodky, zvedne Sugar hlavu tak vysoko, jako by se snažila o lamarckovskĂ˝ evoluènĂ kousek – brada se jĂ lehce klepe a Ăşsta otvĂrajĂ samou nĂĄmahou. To vše a ještĂŹ vĂc vidĂ William pøes hromadu zmaèkanĂŠho šatstva jako odraz v zrcadle. PĂèu mĂĄ Sugar pevnĂŹ sevøenou a pøekvapivĂŹ suchou. ZdĂĄ se, že tĂŹlo tĂŠhle dĂvky by vĂšbec potøebovalo vĂc vlhkosti: možnĂĄ že v jejĂ stravĂŹ chybĂ mastnĂĄ jĂdla nebo nĂŹjakĂĄ klĂèovĂĄ živina. Jak je to zvlåštnĂ, že když ho mĂŹla v puse, pøipadalo mu, že nemĂĄ žådnĂŠ zuby, zatĂmco teĂŻ, uvnitø jejĂ pochvy se mu do citlivĂŠho žaludu zakusujĂ jejĂ nepoddajnĂŠ zĂĄhyby. On si ale i pøes nepohodlĂ cestièku protlaèĂ, sice jednou dvakrĂĄt zamrkĂĄ bolestĂ, ale vytrvĂĄ, dokud se jejich orgĂĄny navzĂĄjem nepøizpĂšsobĂ a on nejede jako pĂst. Za pĂĄr minut, když už si zapnul horkĂŠ a mĂrnĂŹ navlhlĂŠ kalhoty a podĂĄvĂĄ Sugar dalšà minci, ho najednou zachvĂĄtĂ obava, že ji už nikdy neuvidĂ. (A ne ĂşplnĂŹ bezdĂšvodnĂŹ: co ta holka v PaøĂži, kterĂĄ mĂŹla rĂĄda drsnĂŠ zachĂĄzenĂ a kterĂĄ mu slĂbila „À demain!“ – a pøĂštĂ den se po nĂ slehla zem?) „Budete tu zĂtra?“ zeptĂĄ se. Nakrèà èelo, jako kdyby se prĂĄvĂŹ vrĂĄtili k rozhovoru, kterĂ˝ U krbu vedli o smrti, osudu a duši. „DĂĄ-li BĂšh,“ pousmĂŹje se. StojĂ teĂŻ na prahu dveøà a otĂĄlĂ, i když vĂ, že jestli tu zĂšstane jen o chvĂli dĂŠle, nejspĂš ze sebe udĂŹlĂĄ pitomce. „Tak tedy na shledanou, pane Hunte.“ PolĂbĂ ho na tvåø; rty mĂĄ suchĂŠ jako papĂr, dech sladkĂ˝ jako voòavĂŠ mĂ˝dlo. „Ano… ehm… ale… musĂm vĂĄm øĂct… to jmĂŠno George Hunt. Je to – nerad to øĂkĂĄm – vĂ˝mysl. NevinnĂĄ lež. Musel jsem si ty zvĂŹdavĂŠ holky U krbu držet od tĂŹla.“ „ĂlovĂŹk musĂ bĂ˝t na svĂŠ jmĂŠno opatrnĂ˝,“ souhlasĂ Sugar. „DiskrĂŠtnost je velmi zneužĂvanĂĄ ctnost,“ øekne William. „NemusĂte mi nic vyklĂĄdat.“ „Williame,“ dodĂĄ hned sĂĄm od sebe. „Jmenuji se William.“ PøikĂ˝vne, mlèky a s povdĂŹkem pøijme nabĂzenou dĂšvĂŹrnost. „NicmĂŠnĂŹ,“ pokraèuje William, „byl bych ti velmi vdÏènĂ˝, kdybys mi mohla øĂkat pan Hunt, kdykoli se ocitneme ve spoleènosti.“ Otevøe Ăşsta a pak høbetem ruky potlaèà zĂvnutĂ. Promiò, prosĂm, jsem tak hroznĂŹ ospalĂĄ, nalĂŠhajĂ jejĂ oèi. „Jak si pøejete,“ pøikĂ˝vne. „Ale våžnĂŹ mi øĂkej Williame – tady.“ „William,“ opakuje. „William.“ Rackham se usmĂŹje, pøĂmo zåøà spokojenostĂ a ten ĂşsmĂŹv mu vydržĂ, když za pouhĂ˝ch šedesĂĄt vteøin stojĂ na ulici, sĂĄm, o dvĂŹ guineje lehèĂ, po levici mu frkajĂ konĂŹ a snĂŹhovĂŠ vloèky ho štĂpou do tvåøe. OstrĂ˝ vĂtr ho upozornĂ na to, že jeho kalhoty pøece jen potøebovaly vĂc èasu pøed ohnĂŹm; smrad vĂ˝kalĂš u jeho nohou mu zase pøipomene, že sladkou vĂšni ženy lze vymazat až pøĂliš rychle. NenĂ to poprvĂŠ, co Williama hladce a rychle vypoklonkovali na ulici, jakmile jeho dostavenĂèko s prostitutkou dospĂŹlo k vyvrcholenĂ. Ale urèitĂŹ je to poprvĂŠ, co se v takovĂŠ chvĂli cĂtĂ naprosto spokojenĂ˝, nelituje ani pence svĂ˝ch vĂ˝dajĂš a ani v nejmenšĂm si nepøeje, aby se to bĂ˝valo odehrĂĄlo jinak. Bože, to byla noc! Nic nedopadlo tak, jak si pøedstavoval, a pøece všechno pøekonalo jeho sny! Kdo by tomu vÏøil! Nejradši by tenhle vzrušujĂcĂ pøĂbĂŹh nĂŹkomu hned vyprĂĄvĂŹl, nejradši by se pøiøĂtil domĂš a… mno, radši ne. ChumelenĂ proøĂdne, zpomalĂ a pak je najednou pryè, ale v tĂŠhle ĂşzkĂŠ ulici je pĂŹknĂ˝ prĂšvan a William se rozklepe. Poøåd se mu ale nechce rozlouèit s mĂstem toho pozoruhodnĂŠho dobrodružstvĂ: pøece to ještĂŹ nemڞe bĂ˝t u konce! ZaklonĂ hlavu, zadĂvĂĄ se na zadnĂ stranu podniku panĂ CastawayovĂŠ a uvažuje, kterĂŠ okno by tak mohlo patøit Sugar. Zhruba v polovinĂŹ budovy se v jasnĂŹ osvĂŹtlenĂŠm oknĂŹ cosi mihne: to prošla silueta. Ale nenĂ to Sugar, je to dĂtĂŹ, kterĂŠ pomalu a vĂĄhavĂŹ nese nĂŹjakĂŠ velkĂŠ bøemeno po neviditelnĂ˝ch schodech. „PardĂłn, pane,“ ozve se za nĂm. William skoro vyskoèà z kڞe a prudce se otoèà k opovåžlivci, kterĂ˝ si dovolil vyrušit ho z rozjĂmĂĄnĂ. Je to špinavĂĄ starĂĄ baba svĂrajĂcĂ zrezivĂŹlĂ˝ kyblĂk, jejĂ tvåø pøipomĂnĂĄ døĂvĂ rozežranĂŠ vodou Temže, jejĂ bezživotnĂŠ vlasy jsou nerozlišitelnĂŠ od obnošenĂŠ šåly a zĂĄda mĂĄ ohnutĂĄ jako zrezivĂŹlĂ˝ srp obalenĂ˝ mastnĂ˝mi èernĂ˝mi hadry. VolnĂĄ ruka se jĂ klĂĄtĂ nanejvýš dva palce od zemĂŹ a zkroucenĂŠ prsty se jĂ svĂrajĂ hned u zadnà èåsti jeho kalhot, jako kdyby doufala, že si je bude moct pohladit. „PardĂłn, pane,“ ozve se znovu staøeckĂ˝m, asexuĂĄlnĂm hlasem, kterĂ˝ jako by vychĂĄzel z abscesu v šatech zatvrdlĂ˝ch špĂnou. OdpudivĂŹ smrdĂ. William poodstoupĂ. Baba se okamžitĂŹ dokolĂŠbĂĄ dopøedu a sklonĂ se pøesnĂŹ tam, kde stĂĄl, nebo zatracenĂŹ blĂzko. ZèernalĂ˝mi paøåty sebere velkĂŠ psĂ hovno, opatrnĂŹ, aby se nerozpadlo, a pøemĂstĂ ho do kĂ˝blu, kterĂ˝ je do ètvrtiny zaplnĂŹnĂ˝ vĂ˝kaly stejnĂŠho druhu, jež skonèà v bermondseyskĂŠ koželužnĂŹ, kde je použijĂ pøi vydĂŹlĂĄvĂĄnĂ safiĂĄnu a kozleèiny. Rackham na ni shlĂžà a staøena si jeho nevÏøĂcnĂ˝ Ăşdiv splete se soucitem; vzhlĂŠdne k nĂŹmu a hlavou jĂ bleskne, zda by k osmi pencĂm, jež doufĂĄ utržit za kbelĂk exkrementĂš, nemohl pøibĂ˝t rannĂ dĂĄrek z nebes. „Nebyla by pĂšlpence na kĂšrku chleba, pane?“ Rackham se otøese odporem, zalovĂ v penϞence a hodĂ jĂ minci. ÂŽena vĂ, že by nebyl dobrĂ˝ nĂĄpad uchopit ho za ruku v rukavici a polĂbit ji. MĂsto toho vyhovĂ jeho pøånĂ a zmizĂ v prvnĂch sluneènĂch paprscĂch. Na dveøe pokoje nĂŹkdo zaklepĂĄ. Sugar otevøe a na tvåø nasadĂ „poklidnĂ˝“ vĂ˝raz, kdyby se pan Hunt – William – princ Krasoò, nebo jak se vlastnĂŹ jmenuje, vrĂĄtil pro ztracenĂ˝ podvazek, nebo aby jĂ osahal poprsĂ. „Zèistajasna mne napadlo, že jsem ještĂŹ nevidĂŹl vaše òadra.“ Ale ne, nenĂ to pan Hunt. „Už jsi vzhĂšru, Christophere?“ Ten kluk tam stojĂ zahalenĂ˝ pĂĄrou, za velkĂ˝m džberem èistĂŠ horkĂŠ vody, kterou jĂ vynesl nahoru. NenĂ ĂşplnĂŹ obleèenĂ˝, blond vlasy mĂĄ rozcuchanĂŠ a v koutcĂch oèà mĂĄ ospalky. „VidĂŹl sem, že se u tebe svĂtĂ,“ øekne. Je od nĂŹj moc milĂŠ, že takhle pøedjĂmĂĄ jejĂ potøeby. Pokud tedy jen nechce mĂt dalšà povinnost za sebou. „Ty jsi nespal?“ „Amy mĂŹ budĂ,“ odfrkne si a protĂĄhne si rڞovĂŠ prstĂky, aby se mu do nich vrĂĄtila krev. MatnĂ˝ železnĂ˝ okraj vĂŹdra mu sahĂĄ ke kolenĂšm a Sugar by odhadla, že jeho obvod se zhruba rovnĂĄ jeho výšce. „Tak brzy? KvĂšli èemu tĂŹ budĂ?“ „To nĂŠ. Vona køièà ze spanĂ.“ „VåžnĂŹ?“ Amy zpravidla odbavĂ poslednĂho zĂĄkaznĂka mnohem døĂve než Sugar a pak nevstĂĄvĂĄ døĂv než v poledne. „JĂĄ to vĂšbec neslyšĂm.“ „Ăve tiše,“ odpovĂ Christopher a svraštĂ oboèĂ. „Ale jĂĄ sem fakt blĂzko. Jako hned vedle jejĂ pusy.“ „Opravdu?“ Podle toho, jak Amy mluvĂ, když je vzhĂšru, by èlovĂŹk tϞko vÏøil, že by strpĂŹla svĂŠho syna v posteli. „Myslela jsem, že måš ke spanĂ vlastnĂ komĂšrku.“ „To jo. Ale když je Amy hotovĂĄ, vyjdu ven a vlezu si k nĂ. Když spĂ, tak jĂ nevadim. Sem jĂ ĂşplnĂŹ egĂĄl.“ „ĂĂkĂĄ se, že jĂ je to jedno, Christophere.“ „Však sem øek.“ Sugar si povzdychne, zvedne džber a donese si ho do pokoje. DrženĂm tĂŹla dĂĄvĂĄ peèlivĂŹ najevo, jak je tϞkĂ˝. To je ale bojovnĂèek! SmĂøila se s tĂm, že v tuhle nekøesÂťanskou hodinu sejde do kotelny sama, protože tou dobou, kdy William – pan Hunt – CĂsaø Pochcalkalhoty – koneènĂŹ odešel, nebyly už v podniku vidĂŹt žådnĂŠ znĂĄmky života. Ze skrýše v šatnĂku již vytĂĄhla sedacĂ vanu a rozliènĂŠ dalšà potøeby a zrovna se snažila pøemluvit se, že je potøeba pøinĂŠst vodu, když Christopher zaklepal. „VåžnĂŹ jsem ti vdÏènĂĄ,“ øekne a opatrnĂŹ pøelije obsah džberu do vany. „Vod toho tady sem,“ pokrèà rameny. „Musim si vydĂŹlat na živobytĂ.“ Když se na nĂŹj Sugar znovu zadĂvĂĄ, jak tam stojĂ na podestĂŹ, povšimne si stop, kterĂŠ beze slov vypovĂdajĂ o jeho zĂĄpasu se džberem: snažil se ušetøit si ještĂŹ jednu cestu a tahal ho moc plnĂ˝ po pøĂliš mnoha schodech. Na pøedloktĂ mĂĄ obtisknutĂŠ èervenomodrĂŠ pĂšlmĂŹsĂce, bosĂŠ nohy i nohavice kalhot mokrĂŠ a stoupĂĄ od nich pĂĄra. „Ty jsi hotovĂ˝ pĂĄn domu,“ pochvĂĄlĂ ho, jenže to zapomĂnĂĄ, že jemu jde lichocenĂ proti srsti. Rozmrzele mu cukne ve tvåøi, obrĂĄtĂ se od nĂ a sebĂŹhne zpĂĄtky dolĂš. Škoda, pomyslĂ si, ale na druhou stranu si žådnĂĄ ženskĂĄ nedokåže neustĂĄle udržovat pøehled o všech mužskĂ˝ch potøebĂĄch a preferencĂch. V kalnĂŠm jitønĂm svĂŹtle je Sugar zralĂĄ na odpoèinek. PoprvĂŠ za tøiatøicet hodin si všechno svleèe. JejĂ zelenĂŠ šaty jsou cĂtit kouøem doutnĂkĂš, pivem a potem. ÂŽivĂštek mĂĄ potøĂsnĂŹnĂ˝ barvivem z korzetu, kterĂ˝ evidentnĂŹ nenĂ urèen k nošenĂ v dešti. Košilka jĂ smrdĂ, dlouhĂŠ spodky jsou celĂŠ pocĂĄkanĂŠ soply mužskĂŠ extĂĄze. HodĂ všechno na hromadu a nahĂĄ si vleze do vany. NejdøĂv jejĂ dlouhĂŠ nohy, pak pohmoždĂŹnĂ˝ zadek a nakonec to poprsĂ, o jehož nevyvinutosti se ty uslintanĂŠ svinĂŹ, kterĂŠ sepisujĂ sprostĂŠ plĂĄtky jako Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ, pokaždĂŠ zmĂnĂ – to vše se ponoøà pod bublinky. Pøes okno k nà èĂm dĂĄl silnĂŹji dolĂŠhĂĄ chechot, klĂĄbosenĂ a rachocenĂ pøi pøejĂmce zbožĂ; asi se jĂ bude špatnĂŹ usĂnat, ale možnĂĄ zabere v relativnĂm klidu, kterĂ˝ se vždy rozhostĂ, než do otevøenĂ˝ch obchodĂš pøijdou prvnĂ zĂĄkaznĂci. VĂŹdomĂ ji už pomalu opouštĂ; musĂ si dĂĄt pozor, aby neusnula vsedĂŹ. Je už tak unavenĂĄ, že si ani nevybavuje, zda vĂšbec provedla profylaktickĂ˝ rituĂĄl. Z povolujĂcĂho drdolu se jĂ odvĂjejĂ tϞkĂŠ prameny vlasĂš, odmotĂĄvajĂ se jĂ na mokrĂĄ zĂĄda, vlĂĄsenky jĂ padajĂ do vody, zatĂmco se otåèà a oèima hledĂĄ stopy po tom, zda si vzpomnĂŹla èi zapomnĂŹla. MĂsa s antikoncepènĂm prostøedkem je tam, kde ji nechala, a ano, teĂŻ už si vzpomĂnĂĄ, udĂŹlala to. ZaplaÂť PĂĄnbĂš za ty dary. Ne že by si vybavovala, že by do sebe tu štĂŹtku strkala, ale ležà tam (nenĂ obalenĂĄ lĂĄtkou jako u Caroline, mĂsto špièky mĂĄ skuteènou moøskou houbu) vedle mĂsy promoèenĂĄ skrznaskrz. Kolik stovek takovĂ˝ch obøadĂš mĂĄ za sebou? Kolik houbièek a vytĂŹrĂĄkĂš opotøebovala? KolikrĂĄt pøipravovala tenhle èarodĂŹjnickĂ˝ odvar, kolikrĂĄt s duchamornou pøesnostĂ våžila pøĂsady? Pravda, dokud pĂšsobila v Church Lane, recept se trochu lišil; dnes krom kamence a sĂranu zineènatĂŠho pøidĂĄvĂĄ ještĂŹ špetku hydrogenuhlièitanu sodnĂŠho alias zažĂvacĂ sody. V zĂĄsadĂŹ je to ale stejnĂ˝ lektvar, nad nĂmž døepĂ skoro každĂ˝ veèer od tĂŠ doby, co v šestnĂĄcti poprvĂŠ dostala mĂŹsĂèky. PovolĂ stϞejnĂ sponka; hrozĂ, že se jĂ do vlažnĂŠ vody rozvine zbytek vlasĂš, dlouhĂ˝ch až do pasu. Zvedne se a celĂĄ roztøesenĂĄ tam s rukama v bok stojĂ nad pĂŹnou. KoneènĂŹ si mڞe ulevit, zbavit se nicotnĂŠho, ale bolestivĂŠho zbytku moèi, kterĂŠ se pøed koupelĂ nechtĂŹlo ven. ZlatavĂŠ kapièky pleskajĂ o mydlinky a do bĂlĂŠ mĂ˝dlovĂŠ vody pĂšou temnĂŠ nesmysly. VytĂŠkĂĄ z nĂ teĂŻ pouze moè? Mohlo tam skuteènĂŹ zbĂ˝t ještĂŹ nĂŹco jinĂŠho? Obèas se jĂ stĂĄvĂĄ, že jde po ulici, celou pĂšlhodinu po omytĂ, a zèistajasna cĂtĂ, jak jĂ vĂ˝ron neèekanĂŹ potøĂsnĂ spodnĂ prĂĄdlo. Jak to BĂšh nebo PøĂrodnĂ sĂla nebo co to mĂĄ vlastnĂŹ držet vesmĂr pohromadĂŹ, mohli myslet, když tak hroznĂŹ ztĂžili udržovĂĄnĂ vnitønĂ hygieny? Co je v kolobĂŹhu svĂŹta tak jedineènĂŹ cennĂŠho na chcankĂĄch, hovnu èi materiĂĄlu na tvorbu dalšĂho nabubøelĂŠho mužĂèka, aby se to natolik houževnatĂŹ smĂŹlo držet jejĂch vnitønostĂ? „K èertu s Bohem,“ šeptĂĄ a u toho zatĂnĂĄ pĂĄnevnĂ svaly, „a celĂ˝m jeho odpornĂ˝m špinavĂ˝m svĂŹtem.“ Jakoby v reakci na ten èúrek do jejĂ vany se ozve bubnovĂĄnĂ o zamrzlĂŠ okno a pak už menšà pøĂval deštĂŹ pøehlušà hluk lidĂ i konĂ. Sugar vystoupĂ z vany, osušà se èistĂ˝m bĂlĂ˝m ruènĂkem a na oknĂŹ jĂ pøi tom praskĂĄ nĂĄmraza, barvĂ se do mlÊènĂŹ bĂlĂŠho odstĂnu a nakonec se smyje, takže jsou na pozadĂ rozjasòujĂcĂ se oblohy najednou vidĂŹt siluety støech. Oheò v krbu vyhasl a ona se pøi pøetahovĂĄnĂ noènĂ košilky pøes hlavu tøese zimou, polomrtvĂĄ vyèerpĂĄnĂm. Ale trpĂŹlivost, kterou mĂŹla s tĂm… jak se jen jmenuje? – s panem „VåžnĂŹ mi øĂkej Williame“ – byla odmĂŹnĂŹna mĂŹrou vrchovatou: tolik penĂŹz by jinak dostala od tøà chlapĂš dohromady. Ne že by byla chamtivĂĄ: klidnĂŹ by se bez tĂŠ soulože ke konci obešla. Pak se došourĂĄ – ano, ano, ano – do postele. S heknutĂm jednĂm Ăşderem ruky rozhrne povislĂŠ zĂĄvĂŹsy. ZrcadlovĂ˝ odraz ukazuje vzteklou mladou ženu, kterĂĄ je pøipravenĂĄ zavraždit kohokoli nebo cokoli, co jĂ zkøĂžà cestu. S odhodlanĂ˝m zasupĂŹnĂm popadne potøĂsnĂŹnĂŠ pøikrĂ˝vky a zkusĂ je stĂĄhnout z matrace, jenže už nemĂĄ ani špetku sĂly. A tak se poraženĂŹ sesune, zhasne svĂŹtlo, zaleze si do suchĂŠho kouta postele hned u zrcadla, pøetĂĄhne pøes sebe pøikrĂ˝vku a vzdychne Ăşlevou. PĂĄr vteøin ležà vzhĂšru a naslouchĂĄ lijĂĄku. Pak zavøe oèi a jako obvykle jejĂ duch vzlĂŠtne z jejĂho tĂŹla do temnĂŠho neznĂĄma, aniž tušĂ, že tentokrĂĄt letĂ jinĂ˝m smĂŹrem. Dole na zemi zĂšstĂĄvĂĄ jejà špinavĂĄ vana a mokrĂĄ postel, uzavøenĂŠ uvnitø chĂĄtrajĂcĂ budovy mezi jinĂ˝mi chĂĄtrajĂcĂmi budovami v tomto rozlehlĂŠm a spletitĂŠm mĂŹstĂŹ; rĂĄno to vše bude èekat, až ji zase pohltĂ. Ale existuje širšà realita: realita snĂš. A v tĂŹch snech o lĂŠtĂĄnĂ starĂ˝ život Sugar již skonèil, tak jako kapitola v knĂžce. ĂĂST DRUHĂ Ve vykøièenĂŠm domĂŹ KAPITOLA SEDMĂ DĂŹdic Rackhamova voòavkåøstvĂ, èerstvĂŹ pøevleèenĂ˝ a malĂĄtnĂ˝ z nevyspĂĄnĂ, se ze salĂłnu dĂvĂĄ do deštĂŹ a uvažuje, zda to, co cĂtĂ, je lĂĄska. Promokl až na kڞi, nechal se vzĂt na hĂšl od drožkåøe, kterĂ˝ ho dovezl domĂš, tady mu pøišli naproti až na ètvrtĂŠ zatahĂĄnà šòÚry od zvonku, vodu na koupĂĄnĂ mu chystali celĂŠ vĂŹky a nynĂ ho nechĂĄvajà èekat na snĂdani – ale na nièem z toho nezĂĄležĂ. Tam venku, tĂĄhne mu hlavou, je dĂvka, jakou èlovĂŹk potkĂĄ jednou za život. ZatĂĄhne silnĂŹji za šòÚru a zĂĄclony se od sebe odtĂĄhnou ještĂŹ vĂc – tak daleko, jak to jen jde. Ale pøĂvalovĂ˝ dʚ, kterĂ˝ ho pronĂĄsledoval celou cestu z centra až do Notting Hillu, nepropouštĂ moc sluneènĂho svĂŹtla; francouzskĂ˝mi okny se prodere jen trocha jakĂŠhosi bledĂŠho svitu a usadĂ se na lampami osvĂŹtlenĂŠm salĂłnu jako vrstva prachu. PĂšl desĂĄtĂŠ, a lampy poøåd svĂtĂ! Ale na tom nesejde. Dʚ je krĂĄsnĂ˝: jak jen dokåže bĂ˝t dʚ krĂĄsnĂ˝! Když pomyslĂ na všechnu tu špĂnu, kterou teĂŻ smĂ˝vĂĄ! A pak je tu dalšà pomyšlenĂ: pouhĂ˝ch pĂĄr mil odsud na jihovĂ˝chod, v domĂŹ pod toutʞ oblohou, nejspĂš poøåd ještĂŹ zachumlanĂ˝ v posteli, ležà hanbatĂ˝ andĂlek jmĂŠnem Sugar. A v nĂ je jeho sĂŠmĂŹ, kterĂŠ na vĂ˝stelce jejĂho lĂšna zåøà jako støĂbro. ZapĂĄlĂ si cigaretu, vsune ji mezi rty a potĂĄhne z nĂ. Znovu si potvrdĂ rozhodnutĂ, k nĂŹmuž dospĂŹl takøka ihned po odchodu z podniku panĂ CastawayovĂŠ: musĂ mĂt Sugar zcela pro sebe. JalovĂ˝ sen? VĂšbec ne. Potøebuje jen bĂ˝t bohatĂ˝ – a on mĂĄ jmĂŹnĂ, velkĂŠ jmĂŹnĂ, pøĂmo na dosah. KouøovĂ˝ opar na jeho stranĂŹ skla; dešovĂŠ panorĂĄma na druhĂŠ. Pøedstavuje si metropoli vidĂŹnou z velkĂŠ výšky, celou svĂĄzanou nejen ve tøpytivĂŠ pavuèinĂŹ deštĂŹ, ale i v jeho vlastnĂ pavuèinĂŹ, pavuèinĂŹ jeho osudu. Ano, zatĂmco Sugar spĂ, on se tohoto zåønĂŠho šedĂŠho dne chopĂ Rackhamova impĂŠria. Jen aÂť si spĂ, dokud nenazraje èas k tomu, aby zatahal za nitku a probudil ji. OdnĂŹkud z domu vychĂĄzejĂ nezøetelnĂŠ zvuky, nelze v nich rozeznat kroky ani hlasy, v tom ohlušujĂcĂm lijĂĄku jsou sotva slyšitelnĂŠ. William zjistil, že za deštivĂŠho poèasĂ bĂ˝vĂĄ služebnictvo jankovitĂŠ. PopravdĂŹ øeèeno si toho povšiml tolikrĂĄt, až si hrĂĄl s myšlenkou, že o tom do èasopisu Punch napĂše zĂĄbavnĂ˝ èlĂĄnek „Služebnictvo a poèasĂ“. Ti pošetilĂ tvorovĂŠ pĂĄdĂ bezcĂlnĂŹ sem a tam, pĂĄr okamžikĂš stojĂ jako sochy a pak se prudce dajĂ do pohybu, znièehonic zmizĂ pod schody nebo do chodby – ĂşplnĂŹ jako koÂťata. ZĂĄbavnĂŠ… ale dnes rĂĄno ho nechali èekat na snĂdani tak dlouho, že ten èlĂĄnek mohl mezitĂm skoro napsat. Lehce se mu zatoèà hlava, bezpochyby z hladu, a tak se posadĂ do nejbližšĂho køesla. Skrz tabĂĄkovou mlhu se zadĂvĂĄ na navoskovanou podlahu a všimne si, že francouzskĂ˝mi okny protekl do pokoje tenkĂ˝ èúrek vody, o což se zasloužila èirĂĄ sĂla a vytrvalost deštĂŹ. Voda nerovnomĂŹrnĂŹ postupuje po palubkĂĄch a pomalu se blĂžĂ; mĂĄ k nĂŹmu ještĂŹ dlouhou cestu, chvĂŹje se a èekĂĄ na dalšà poryv vĂŹtru. William nemĂĄ nic lepšĂho na prĂĄci, a tak sedĂ a fascinovanĂŹ sleduje postup vody. V duchu se vsĂĄzĂ, zda tou dobou, kdy mu Letty pøijde oznĂĄmit, že se podĂĄvĂĄ snĂdanĂŹ, tenhle èúrek dorazĂ ke špièce jeho trepky. Jestli ne, tak… co udĂŹlĂĄ? Pak Letty mile pozdravĂ. A pokud ano… tak jĂ vyèinĂ. SvĂšj osud mĂĄ tudĂž ve svĂ˝ch rukou. Když však nakonec služebnĂĄ pøijde, nenĂ to Letty, ale Clara. „Pokud dovolĂte, pane,“ øekne (pøièemž se jĂ typickĂ˝m rozkošnĂ˝m zpĂšsobem povede vyjĂĄdøit, že ji naprosto nezajĂmĂĄ, zda dovolà èi ne), „panĂ RackhamovĂĄ se k vĂĄm dnes rĂĄno pøipojĂ u snĂdanĂŹ.“ „Ano, hned… cože?“ „PanĂ RackhamovĂĄ, pane…“ „Moje – manželka?“ ZadĂvĂĄ se na nĂŹj jako na nĂŹjakĂŠho imbecila; jakĂĄ jinĂĄ panĂ RackhamovĂĄ by to asi mohla bĂ˝t? „Ano, pane.“ „Takže… jĂ je docela dobøe?“ „Nevypozorovala jsem, že by jĂ nĂŹco bylo, pane.“ William se nad tĂm zamyslĂ a cigareta zapomenutĂĄ mezi prsty zatĂm nepozorovanĂŹ pracuje na tom, aby ho popĂĄlila. „BĂĄjeènĂŠ!“ prohlĂĄsĂ. „To je mi ale pøĂjemnĂŠ pøekvapenĂ.“ A tak se William ocitne usazenĂ˝ u stolu prostøenĂŠho pro dva a èekĂĄ, až se prĂĄzdnĂĄ židle naproti nĂŹmu zaplnĂ. FoukĂĄ si na bolavou spĂĄlenou kڞi, tøese rukou ve vzduchu. RĂĄd by si namoèil prsty do ledovĂŹ studenĂŠho vĂna èi vody, ale k mĂĄnĂ je jen èaj a konvièka s mlĂŠkem, kterou on (a… Agnes?) bude zakrĂĄtko potøebovat. JĂdelna, postavenĂĄ pro rodinu biblickĂ˝ch rozmĂŹrĂš, vypadĂĄ ve svĂŠ rozlehlosti ponuøe. Aby to nĂŹjak vyvåžil, nĂŹkdo ze služebnictva nacpal krb až k prasknutĂ a horko se držà pod stolem, uvĂŹznĂŹnĂŠ tϞkĂ˝m plĂĄtĂŹnĂ˝m ubrusem. Kdyby jen radĂŹji svĂŠ chabĂŠ duševnĂ sĂly napøeli k roztaženĂ zĂĄvĂŹsĂš: moc svĂŹtla tu vĂŹru nenĂ. Pøijde Letty s talĂøem topinek a vdoleèkĂš. VypadĂĄ nervĂłznĂŹ, chudinka. VĂšbec ne jako pøed nĂŹkolika mĂŹsĂci, když jà øekl, že si roènĂŹ vydĂŹlĂĄ o dvĂŹ libry navĂc, „protože Tilly tu už nenĂ“. Tehdy se nemraèila! On ovšem vĂ, v èem tkvĂ jĂĄdro pudla: Agnes jakožto panĂ domu mĂĄ služebnictvu pøesnĂŹ urèovat Ăşkoly, nic takovĂŠho však neudĂŹlala. MĂsto toho si služebnictvo novĂŠ povinnosti podle všeho rozdĂŹlilo samo. „Je všechno v poøådku, Letty?“ utrousĂ, když mu nalĂŠvĂĄ èaj. „Ano, pane Rackhame.“ Z úèesu se jĂ uvolnila kadeø a bĂlĂĄ manžeta na jednom rukĂĄvu je nĂž než ta druhĂĄ. Rozhodne se, že to nebude komentovat. „Pokrop ten oheò trochu vodou, Letty,“ povzdychne si, když mu vysklĂĄdĂĄ topinky do stojĂĄnku a mĂĄ se k odchodu. „Jinak všichni za chvilku vzplaneme.“ Letty nechĂĄpavĂŹ zamrkĂĄ. VĂŹtšinu èasu strĂĄvĂ pobĂhĂĄnĂm po chodbĂĄch, v nichž vÏènĂŹ tĂĄhne, a pokoj mĂĄ na pĂšdĂŹ, takže s teplem nenĂ pøĂliš obeznĂĄmenĂĄ. JejĂ provizornĂ malĂ˝ krb se èasto ucpĂĄvĂĄ, proèež je v jejĂm pokojĂèku ještĂŹ vĂŹtšà zima, a vzhledem k nedĂĄvnĂŠmu rozšĂøenĂ svĂ˝ch povinnostĂ prozatĂm nemĂŹla èas protĂĄhnout sopouch. William si utøe èelo ubrouskem a služka si zatĂm klekne k prĂĄci. Proè si Agnes vybrala ze všech možnĂ˝ch rĂĄn zrovna tohle, aby se k nĂŹmu pøipojila u snĂdanĂŹ? To jà šĂlenstvĂ propĂšjèilo špetku jasnozøivosti? ZahlĂŠdla snad letmo Williama a Sugar in delicto? BĂšh vĂ, že mnoho jeho nevĂŹr poklidnĂŹ prospala, tak že by snad vycĂtila doznĂvĂĄnĂ jeho euforie? Ano, to bude ono: jeho euforie nabĂjĂ dĂšm jako statickĂĄ elektøina pøed bouøkou a Agnes to oživilo. Jednu chvĂli ležela v bezvĂŹdomĂ, v jejĂm pokoji bylo zataženo a nic se ani nepohnulo, a pak se jĂ znièehonic otevøely oèi jako panence, oživenĂŠ zmĂŹnou elektrickĂŠho napĂŹtĂ v atmosfÊøe. William kradmo zvedne vĂèko dĂłzy na mĂĄslo, vydloubne kousek zlatavĂŠ mastnoty a ochladĂ si prsty. OpusÂťme teĂŻ na chvĂli Williama a vydejme se za Letty ven z jĂdelny. Ona sama nenĂ dĂšležitĂĄ, ale cestou k dlouhĂŠ podzemnĂ chodbĂŹ do kuchynĂŹ zahlĂŠdne Agnes, jak jde dolĂš po schodech – a Agnes patøà mezi ty, s nimiž jste se sem pøišli seznĂĄmit. Bude mnohem lepšĂ, když budete mĂt pøĂležitost sledovat ji nynĂ, než pro svĂŠho manžela nasadĂ vyrovnanĂ˝ vĂ˝raz. Tak tady ji mĂĄme: Agnes RackhamovĂĄ pøehnanĂŹ opatrnĂŹ sestupuje po toèitĂŠm schodišti, mĂŹlce dĂ˝chĂĄ, mraèà se, kouše se do rtu. ZdrĂĄhavĂŹ svÏøuje svou vĂĄhu koberci na každĂŠm schodu, pøitom svĂrĂĄ rukou s bĂlĂ˝mi klouby zĂĄbradlĂ a tu druhou mĂĄ položenou na hrudnĂ kosti, hned pod tmavĂŹ žlutĂ˝m lĂmcem rannĂ rĂłby. Ty šaty jsou sametovĂŠ, v odstĂnu pruskĂŠ modøi, a vzhledem k jejĂmu køehkĂŠmu tĂŹlu tak bohatĂŠ, že by se jà špièky mĂŹkkĂ˝ch šedĂ˝ch trepek mohly každou chvĂli zaplĂŠst do lemu rĂłby a ona sletĂŹt ze schodĂš. PøemýšlĂte, jestli jste ji nĂŹkdy pøedtĂm nevidĂŹli: a skuteènĂŹ jste ji už vidĂŹli. Je ideĂĄlem zlatĂŠho obdobĂ viktoriĂĄnskĂŠho vĂŹku; když si ji William bral, byla dokonalost sama, dnes, v polovinĂŹ sedmdesĂĄtĂ˝ch let, už pĂšsobĂ malièko zvlåštnĂŹ. Agnes již nemĂĄ tvary ani chovĂĄnĂ, kterĂŠ jsou teĂŻ na vrcholu mĂłdy, pøesto však zĂšstĂĄvĂĄ ideĂĄlem; jejĂ všudypøĂtomnost nelze vymazat ze dne na den. ZdobĂ tisĂc obrazĂš, deset tisĂc starĂ˝ch pohlednic, sto tisĂc plechovĂ˝ch krabièek s mĂ˝dlem. Je ztĂŹlesnĂŹnĂm porcelĂĄnovĂŠ ženskosti, sto padesĂĄt sedm centimetrĂš, modrĂŠ oèi, jejĂ svĂŹtlĂŠ vlasy jsou hebkĂŠ a jemnĂŠ, Ăşsta jako rڞovĂĄ vulvièka, neposkvrnĂŹnĂĄ. „DobrĂŠ rĂĄno, Letty,“ pozdravĂ ji a zastavĂ se u zĂĄbradlĂ. Poøåd ji èekĂĄ nĂĄroènĂ˝ Ăşkol stanout tvåøà v tvåø manželovi, a tak pøi tomto nebezpeènĂŠm sestupu nemĂĄ cenu pokoušet ŠtĂŹstĂŹnu tĂm, že by mluvila za chĂšze. Když Agnes vejde do jĂdelny, William se jĂ okamžitĂŹ zaène vĂŹnovat. „Agnes, mĂĄ drahĂĄ!“ pozdravĂ ji a pospĂšà si poodtĂĄhnout jà židli od stolu. „Jen mĂŹ prosĂm neobskakuj, Williame,“ odpovĂ mu. Tak zaèĂnĂĄ boj, starĂ˝ boj o to, kdo z nich mڞe pøesvĂŹdèivĂŹji tvrdit, že je normĂĄlnĂ. Existuje standard, jemuž se všichni rozumnĂ lidĂŠ pøizpĂšsobujĂ: kterĂ˝ z nich mu nevyhovuje o poznĂĄnĂ vĂc? KterĂŠho z nich nestrannĂ˝ soudce, jenž se neviditelnĂŹ vznåšà v prostoru mezi nimi, shledĂĄ lehkĂ˝m? Ze startovacĂ pistole vyšla rĂĄna. William manželku usadil a teĂŻ prkennĂŹ kråèà ke svĂŠ židli. Pak sedĂ v tichu tak mrtvolnĂŠm, že slyšĂ, jak na sebe nedaleko od jejich pokoje syèà nervĂłznà ženskĂŠ hlasy. Cosi o tom, jak kuchaøka vyletĂŹla z kڞe, a dĂĄl pak spor mezi syèĂcĂmi (Letty a Clarou?) o tom, kterĂĄ z nich mĂĄ vĂce rukou. Agnes si klidnĂŹ namaže vdoleèek mĂĄslem a ignoruje rĂĄmus, jenž se kvĂšli nĂ strhl. Ukousne si, potvrdĂ si, že se tohle peèivo vyrĂĄbĂ ze zbylĂ˝ch chlebovĂ˝ch drobeèkĂš, a položà ho zase na talĂø. KrajĂèek kynutĂŠho bochnĂèku, kterĂ˝ je poøåd ještĂŹ teplĂ˝, jak byl zakrytĂ˝ ubrouskem, už je jĂ vĂc po chuti. Za jednu dvĂŹ minutky dorazĂ ke stolu RackhamovĂ˝ch zpocenĂĄ Letty. „Když dovolĂte…“ zaculĂ se afektovanĂŹ a navĂc udĂŹlĂĄ pukrle, jak to jen jde se dvĂŹma velkĂ˝mi, obtĂženĂ˝mi tĂĄcy, kterĂŠ jĂ roztøesenĂŹ balancujĂ v obou rukou. „DĂŹkuji, Letty,“ øekne Agnes a pohodlnĂŹ se opøe. Sleduje reakci svĂŠho manžela na to, jak se jĂdlo chod po chodu vyklĂĄdĂĄ na stĂšl: poøådnĂĄ snĂdanĂŹ, jakĂĄ se podĂĄvĂĄ pouze tehdy, když je po ruce panĂ domu, aby k tomu zavdala podnĂŹt. Z vajec se poøåd kouøĂ, plĂĄtky slaniny jsou tak køupavĂŠ, že by se jimi dalo roztĂrat mĂĄslo, klobĂĄsky propeèenĂŠ tak rovnomĂŹrnĂŹ, že na nich nenĂ vidĂŹt ani rĂ˝ha, houby hnĂŹdĂŠ jako hlĂna, rolĂĄdy, lĂvaneèky, ledvinky dokonale ogrilovanĂŠ: to vše a ještĂŹ vĂc se teĂŻ pøedklĂĄdĂĄ RackhamovĂ˝m. „Nu, doufĂĄm, že måš dnes chuÂť k jĂdlu, drahoušku,“ prohodĂ William. „To mĂĄm,“ ujistĂ ho Agnes. „Takže ti je dobøe?“ „Docela dobøe, dĂŹkuji pĂŹknĂŹ.“ Setne vršek vajĂèka: uvnitø je šafrĂĄnovĂŹ žlutĂŠ a tak mĂŹkkĂŠ, že mĂŹkèà by snad už nikdo nemohl chtĂt. „Vypadåš moc dobøe,“ poznamenĂĄ William. „DĂŹkuji.“ PĂĄtrĂĄ na zdech po inspiraci, jak pokraèovat. A tøebaže ze svĂŠho mĂsta nemĂĄ vĂ˝hled na okno, napadne ji dʚ, jenž jĂ dĂŹlal spoleènost celou noc, když Âťukal na okno jejĂho pokoje v patøe. „To musĂ bĂ˝t tĂm poèasĂm,“ uvažuje, „že se mi udĂŹlalo tak dobøe. Je to velice zvlåštnĂ poèasĂ, že?“ „Hmm,“ souhlasĂ William. „HodnĂŹ mokro, ale ani zdaleka ne tak chladno. NemyslĂš?“ „Ta zamrzlost je už pryè. Tedy jestli slovo zamrzlost vĂšbec existuje.“ ( JakĂĄ Ăşleva! Na navlhlĂ˝ch zĂĄkladech poèasĂ byla vystavĂŹna vratkĂĄ konverzace.) „Inu, mĂĄ drahĂĄ, jestli takovĂŠ slovo neexistuje, prĂĄvĂŹ jsi našà øeèi prokĂĄzala dobrou službu.“ Agnes se usmĂŹje, ale William se naneštĂŹstĂ prĂĄvĂŹ dĂvĂĄ dolĂš a zkoumĂĄ, zda je rolĂĄda z hovĂŹzĂho, nebo skopovĂŠho. A tak se Agnes usmĂvĂĄ dĂĄl, dokud William nevzhlĂŠdne a nevšimne si jejĂho ĂşsmĂŹvu – ovšem tou dobou je už na nĂŹm cosi neurèitĂŹ špatnĂŹ, aèkoli jejĂ rty poøåd držà tentýž tvar. „PøedpoklĂĄdĂĄm, že jsi zaslechla tu… rozmĂšku?“ poznamenĂĄ William a ukåže pøibližnĂŹ tam, odkud se ozĂ˝valo syèenĂ. „Nic jsem neslyšela, drahĂ˝. Jen bubnovĂĄnĂ deštĂŹ.“ „MyslĂm, že služebnictvo by potøebovalo pouèit, kdo mĂĄ po odchodu Tilly co dĂŹlat.“ „Chudinka. MĂŹla jsem ji rĂĄda.“ „A to pouèenĂ oèekĂĄvajĂ od tebe, mĂĄ drahĂĄ.“ „Ach, Williame,“ vzdychne. „To je všechno tak složitĂŠ a ĂşnavnĂŠ. Ony moc dobøe vĂŹdĂ, co je potøeba udĂŹlat; to si to nemڞou vyøešit samy?“ Pak se zase usmĂŹje, je šastnĂĄ, že z pamĂŹti vytĂĄhla užiteènou vzpomĂnku z jejich spoleènĂŠ minulosti. „NenĂ to ten socialismus, o kterĂŠm jsi vždycky mluvil?“ William se podråždĂŹnĂŹ ušklĂbne. Socialismus neznamenĂĄ nechat vlastnĂ služebnictvo plĂĄcat se k bezvlĂĄdĂ. Ale nevadĂ, to nevadĂ: zrovna dnes nemĂĄ cenu se nad tĂm trĂĄpit. OtĂĄzka služebnictva, pøinejmenšĂm v domĂĄcnosti Williama Rackhama, bude brzy vyøešena zcela jednoznaènĂŹ. NalĂŠhavĂŹjšà problĂŠm: konverzace zaèĂnĂĄ skomĂrat. William si lĂĄme hlavu, snažà se najĂt nĂŹco, co by jeho choÂť zaujalo, ale nalĂŠzĂĄ tam pouze Sugar, Sugar v každĂŠm jeho mozkovĂŠm zĂĄvitu. Za ty tøi ètyøi tĂ˝dny, co naposledy snĂdal s Agnes, pøece musel potkat nĂŹkoho, koho oba znajĂ! „Hm… potkal jsem Bodleyho a Ashwella… myslĂm, že v ĂşterĂ˝.“ Agnes naklonĂ hlavu na stranu a snažà se dĂĄvat pozor a projevovat zĂĄjem. Bodleyho a Ashwella nesnåšĂ, ale naskĂ˝tĂĄ se jĂ cennĂĄ pøĂležitost procvièit se na nadchĂĄzejĂcĂ londĂ˝nskou SezĂłnu, bĂŹhem nĂž bude mnohokrĂĄt nucena mluvit s lidmi, kterĂŠ nesnåšĂ, a dĂŹlat, že ji zajĂmajĂ. „Vida,“ øekne. „A copak dĂŹlajĂ?“ „Napsali knihu,“ opåèà William. „Je o modlitbĂŹ, o úèinnosti modlitby. MyslĂm, že vyvolĂĄ docela pozdviženĂ.“ „To si ti dva jistĂŹ vychutnajĂ.“ Agnes si vybere pĂĄr hub a peèlivĂŹ je na topince vyložà do formace. MalĂĄ sousta èasu jim mizĂ v ĂştrobĂĄch, zĂšstĂĄvĂĄ nestravitelnĂĄ vÏènost. „Minulou nedĂŹli k nĂĄm Henry nepøišel na nĂĄvštĂŹvu,“ poznamenĂĄ, „a nestavil se ani pøedminulĂ˝ tĂ˝den.“ ChvĂli poèkĂĄ, zda jejĂ manžel nenavåže, pak dodĂĄ: „MĂĄm ho moc rĂĄda, ty ne?“ William v rozpacĂch zamrkĂĄ. Jak to myslĂ, proè tu rozebĂrĂĄ jeho bratra, jako by to byl nĂŹjakĂ˝ zĂĄbavnĂ˝ èlovĂŹk, kterĂŠho potkali na veèĂrku? Anebo naznaèuje, že mĂĄ Henryho radši než on? „Naše dveøe mu jsou vždy otevøeny, drahĂĄ,“ øekne. „MožnĂĄ mu pøipadĂĄ, že nejsme dost zbožnĂ.“ Agnes vzdychne. „JĂĄ jsem tak zbožnĂĄ, jak jen za danĂ˝ch okolnostĂ mohu.“ William si øekne, že se v tom tĂŠmatu radĂŹji nebude dĂĄle rĂ˝pat; z toho by byly jen problĂŠmy. MĂsto toho jĂ klobĂĄsku, dokud je ještĂŹ teplĂĄ. V duchu vidĂ nahou ženu s ohnivĂŹ rudĂ˝mi vlasy, jak ležà tvåøà dolĂš na posteli a na karmĂnovĂ˝ch pyscĂch vulvy se jĂ bĂle leskne sperma. Napadne ho, že ještĂŹ nevidĂŹl jejĂ prsa. Zabere se do myšlenek ještĂŹ hloubĂŹji a v duchu po nĂ chce, aby se obrĂĄtila, protoèila se v pase, jenže nic se nestane – dokud Agnes neprolomĂ mlèenĂ. „ZajĂmalo by mĂŹ, kdyby…“ NervĂłznĂŹ si sĂĄhne na èelo, pak se pøistihne a sklouzne rukou dolĂš pøes tvåø. „Kdyby tohle poèasĂ pokraèovalo poøåd… Tedy že by pršelo… Stalo by se z deštĂŹ nĂŹco normĂĄlnĂho a z oblohy bez mråèku nĂŹco docela divnĂŠho?“ JejĂ manžel na ni upøenĂŹ hledĂ a pøedvĂĄdĂ ochotu poèkat si, dokud jejĂ slova zase nezaènou dĂĄvat smysl. „Chci øĂct,“ pokraèuje a zhluboka se nadechne, „že si pøedstavuji… celĂ˝ svĂŹt by se mohl… pøizpĂšsobit tomu ustaviènĂŠmu dešti, takže když by koneènĂŹ pøišel suchĂ˝ den, ma-manželĂšm a manželkĂĄm… kteøà by takhle sedĂŹli u snĂdanĂŹ… by to mohlo pøijĂt stra-strašnĂŹ divnĂŠ.“ William se zamraèĂ, na vteøinku pøestane žvĂ˝kat klobĂĄsku, pak to nechĂĄ bĂ˝t. UkrojĂ si dalšà sousto; v zåøivĂŠm pøĂtmĂ deštĂŹm zahalenĂŠ jĂdelny skøĂpe støĂbrnĂ˝ nڞ o porcelĂĄn. „Mmm,“ pravĂ. To zamruèenĂ je univerzĂĄlnĂ a obnåšà souhlas, rozpaky, varovĂĄnĂ, pusu plnou klobĂĄsky – cokoli, co si z toho Agnes vybere. „Pokraèuj, drahĂ˝,“ pobĂzĂ ho slabĂŹ. William se znovu horko tϞko snažà vzpomenout si na novinky o spoleènĂ˝ch znĂĄmĂ˝ch. „Doktor Curlew…“ zaène, ale to nenĂ zrovna nejlepšà tĂŠma, kterĂŠ by mĂŹl rozebĂrat s Agnes, a tak ho naprosto plynule zmĂŹnĂ. „Doktor Curlew mi vyprĂĄvĂŹl o svĂŠ dceøi EmmelĂnĂŹ. PrĂ˝… se již nikdy nehodlĂĄ vdĂĄt.“ „Opravdu? Co chce dĂŹlat?“ „TrĂĄvĂ prakticky veškerĂ˝ volnĂ˝ èas ve Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen.“ „Takže pracuje?“ Nesouhlas pĂšsobĂ na Agnesin hlas jako tonikum, dĂĄvĂĄ mu velmi potøebnou barvu. „Nu, ano, asi se tomu jinak øĂkat nedĂĄ…“ „JistϞe ne.“ „…neboÂť i když je to charita a ona je dobrovolnice, oèekĂĄvĂĄ se od nĂ, že udĂŹlĂĄ… nu, o cokoli ji požådajĂ. Z Curlewova popisu jsem vyrozumĂŹl, že trĂĄvĂ celĂŠ dny v Ătulku nebo dokonce v samotnĂ˝ch ulicĂch, a když ho potom navštĂvĂ, šaty jĂ docela smrdĂ.“ „To mne opravdu nepøekvapuje – fujtajbl!“ „Abych byl ale spravedlivĂ˝, tvrdĂ, že majĂ ohromnou ĂşspϚnost – aspoò mi to tak øĂkal doktor.“ Agnes toužebnĂŹ upĂrĂĄ zrak pøes jeho rameno, jako by doufala, že pøibĂŹhne nĂŹjakĂ˝ obrovitĂ˝ rodiè a znovu tu nastolĂ dekorum. „VåžnĂŹ, Williame –“ ošije se. „TakovĂŠ tĂŠma. A ještĂŹ u snĂdanĂŹ.“ „Hm, ano…“ JejĂ manžel kajĂcnĂŹ pøikĂ˝vne. „Je to dost… hm.“ A upije trochu èaje. „A pøece… A pøece je to zlo, kterĂŠmu se musĂme postavit, nemyslĂš? Jako nĂĄrod, a neucouvnout.“ „Cože?“ Agnes marnĂŹ doufĂĄ, že pokud nenapravitelnĂŹ ztratĂ nit, tĂŠma zmizĂ. „JakĂŠmu zlu?“ „Prostituci.“ To slovo vyslovuje zøetelnĂŹ, hledĂ jĂ pøi tom pøĂmo do oèà a vĂ, krucinĂĄl, že se chovĂĄ krutĂŹ. V hloubi duše se laskavĂŹjšà William Rackham bezmocnĂŹ dĂvĂĄ, jak to jedno protĂĄhlĂŠ slovo, jehož ètyøi hladkĂŠ slabiky jsou uprostøed opatøeny trny v podobĂŹ dvou „t“, pronikĂĄ jeho manželkou. Agnes zalapĂĄ po dechu a jejĂ tvåø jako z kameje zbledne. „VĂš,“ pĂpne, „když jsem se dnes rĂĄno podĂvala z okna, rڞovĂŠ keøe – jejich vĂŹtve – se pohybovaly nahoru a dolĂš – ĂşplnĂŹ jako když se otevĂrĂĄ a zavĂrĂĄ deštnĂk, otevĂrĂĄ a zavĂrĂĄ, otevĂrĂĄ a…“ PevnĂŹ sevøe rty, jako kdyby polykala riziko nekoneènĂŠho opakovĂĄnĂ. „Myslela jsem – tedy, když øĂkĂĄm, že jsem myslela, tak nechci, aby to vyznĂŹlo, že jsem tomu doopravdy vÏøila – ale vypadalo to, jako kdyby se propadaly do zemĂŹ. Tøepetaly se jako nĂŹjakĂ˝ velkĂ˝ zelenĂ˝ hmyz vtahovanĂ˝ do travnatĂŠho tekutĂŠho pĂsku.“ Skonèila a teĂŻ upjatĂŹ sedĂ na židli s rukama složenĂ˝ma v klĂnĂŹ, jako dĂtĂŹ, kterĂŠ prĂĄvĂŹ odøĂkalo bĂĄsnièku, jak nejlĂŠpe umĂŹlo. „Je ti dobøe, drahĂĄ?“ „Nic mi nenĂ, dĂky, Williame.“ Na chvĂli se rozhostĂ ticho, pak William pokraèuje. „OtĂĄzka znĂ: Je nĂĄprava øešenĂ? Nebo je vĂšbec možnĂĄ? JistĂŹ, Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen mڞe tvrdit, že nĂŹkterĂŠ z tĂŹchto žen nynà žijĂ poèestnĂŹ, ale kdo to vĂ najisto? PokušenĂ je mocnĂŠ. Pokud polepšenĂĄ prostopåšnice moc dobøe vĂ, že si za jedno odpoledne mڞe vydĂŹlat totʞ co švadlena za mĂŹsĂc, jak dlouho vydržà u poctivĂŠ prĂĄce? Dokåžeš si pøedstavit, Agnes, jak za pakatel šiješ ohromnou kupu bavlnĂŹnĂ˝ch spodnièek, když ti staèà jen na pĂĄr minut stĂĄhnout vlastnĂ spodnièku…“ „Williame, prosĂm!“ ZahlodajĂ v nĂŹm výèitky svĂŹdomĂ. Agnesiny prsty svĂrajĂ ubrus, až se lnĂŹnĂŠ plĂĄtno zaène maèkat. „OmlouvĂĄm se, drahĂĄ. Promiò mi to. ZapomĂnĂĄm, že ti nebylo dobøe.“ Agnes pøijme jeho omluvu s nakrèenĂ˝mi rty. Mohl by to bĂ˝t ĂşsmĂŹv – nebo taky ucuknutĂ. „PojĂŻme mluvit o nÏèem jinĂŠm,“ navrhne takøka šeptem. „Dovol, naliju ti ještĂŹ trochu èaje.“ JeštĂŹ než se William mڞe ohradit, že by se k tomuto Ăşkolu mĂŹla povolat služka, už se chopĂ ucha konvice a zĂĄpĂŹstĂ se jĂ pøi tom roztøese nĂĄmahou. William se zvedne od stolu, že Agnes pomڞe, ale ona už stojĂ a celou svou drobnou postavou udržuje mohutnou porcelĂĄnovou konvici v rovnovĂĄze. „Dnes je vĂ˝jimeènĂ˝ den,“ øekne a naklonĂ se nad WilliamĂšv šålek s èajem. „HodlĂĄm,“ (pomalu nalĂŠvĂĄ) „dĂĄt hlavy dohromady – kuchaøka a jĂĄ – my dvĂŹ dĂĄme hlavy dohromady a upeèeme ti tvĂšj oblĂbenĂ˝ èokolĂĄdovĂ˝ dort s tøešnĂŹmi, kterĂ˝ jsi tak dlouho nemĂŹl.“ Williama to dojme – dojme ho to do hloubi duše. „Ach, Aggie,“ vzdychne. „To by bylo prostĂŹ bĂĄjeènĂŠ.“ Pohled na ni, jak tam stojĂ, tak drobnĂĄ a køehkĂĄ, a nalĂŠvĂĄ mu èaj, Williama neèekanĂŹ rozechvĂŹje. Jak odpornĂŹ a nespravedlivĂŹ se k nĂ choval! Ne jen dnes rĂĄno, ale od tĂŠ doby, co se jĂ zošklivil. Je to våžnĂŹ jejĂ chyba, že se obrĂĄtila proti jeho lĂĄsce, zaèala se k nĂŹmu chovat, jako by byl surovec, a nakonec z nĂŹj surovce udĂŹlala? MĂŹl pøipustit, že je kvĂŹtinka, kterĂŠ prostĂŹ nebylo dĂĄno rozkvĂŠst, sklenĂkovĂŠ stvoøenĂ, ale to ještĂŹ neznamenĂĄ, že by nebyla krĂĄsnĂĄ nebo nemĂŹlo cenu ji mĂt. MĂŹl ji obdivovat, chvĂĄlit, starat se o ni a na sklonku dne ji nechat bĂ˝t. DojatĂ˝ takøka k slzĂĄm k nĂ natĂĄhne ruku pøes stĂšl. Agnesina ruka se nĂĄhle s mechanickou ĂşpornostĂ roztøese a hubice konvièky se hlasitĂŹ rozdrnèà o okraj Williamova šålku. Ten okamžitĂŹ vyskoèà z podšålku a po bĂlĂŠm ubrusu se zaène prudce šĂøit hnĂŹdĂĄ tekutina. William vyrazĂ ze svĂŠho mĂsta, ale Agnes už tøaslavĂŹ vymanila ruku ze sevøenĂ konvice a teĂŻ se s divokĂ˝m pohledem potĂĄcĂ od stolu. Ramena, kolem nichž ji William chce konejšivĂŹ obejmout, se køeèovitĂŹ zmĂtajĂ a na pohled splaskĂĄvajĂ a pak Agnes s dĂĄvivĂ˝m vĂ˝køikem spadne na podlahu. Anebo klesne na koberec, chcete-li. AÂť už se tam dostane jakkoli, dopadne se zadunĂŹnĂm a skelnĂŠ modrĂŠ oèi mĂĄ otevøenĂŠ. William na ni nevÏøĂcnĂŹ zĂrĂĄ, aèkoli to nenĂ poprvĂŠ, co ji vidĂ rozvalenou u svĂ˝ch nohou; mĂĄ o ni hroznou starost a zĂĄroveò jĂm cloumĂĄ nenĂĄvist, protože ji podezøĂvĂĄ z toho, že to zhroucenĂ na nĂŹj nalĂèila. Ona se zase dĂvĂĄ na nĂŹj, a když už teĂŻ nemĂĄ kam spadnout, je neobvykle klidnĂĄ. Vlasy mĂĄ poøåd ĂşhlednĂŹ upravenĂŠ, tĂŹlo nataženĂŠ tak, jako by šla spĂĄt. MĂŹlkĂŠ dĂ˝chĂĄnĂ jĂ zvedĂĄ poprsĂ a odhaluje tak, že tĂŹlo pod modrĂ˝mi šaty je dospĂŹlejšĂ, než by se podle jeho malĂ˝ch proporcĂ zdĂĄlo. „UdĂŹlala jsem chybu, že jsem dnes vstala,“ pronese sklesle a pohled jĂ pøi tom sklouzne z manžela k sĂĄdrovĂ˝m rozetĂĄm na stropĂŹ. „Myslela jsem, že to pĂšjde, ale nejde to.“ NaštĂŹstĂ – pøinejmenšĂm pro Rackhamovy – prĂĄvĂŹ v tu chvĂli vejde do pokoje Janey, kterĂĄ sem byla poslĂĄna sklidit stĂšl po snĂdani. „Janey!“ vyštĂŹkne William. „BϞ do domu doktora Curlewa a øekni mu, aÂť sem okamžitĂŹ pøijde.“ DĂvka udĂŹlĂĄ pukrle, pøipravenĂĄ poslechnout, ale z podlahy ji zarazĂ hlas jejĂ panĂ. „Janey nemڞe jĂt,“ poukåže ležĂcĂ panĂ RackhamovĂĄ hlasem, kterĂ˝ je kvĂšli prachu z koberce lehce sĂpavĂ˝. „Je jĂ potøeba v kuchyni. A Letty teĂŻ bude mĂt spoustu prĂĄce s postelemi. Janey, øekni Beatrici, aÂť tam zajde; nikoho jinĂŠho uvolnit nemڞeme.“ „Ano, panĂ.“ „A zavolej ke mnĂŹ Claru.“ „Ano, panĂ.“ DĂŹvèe odbĂŹhne, aniž by si poèkalo na pĂĄnovo vyjĂĄdøenĂ. William Rackham se zdržuje poblĂž svĂŠ choti a v rozpacĂch si propĂnĂĄ ruce. Kdysi dĂĄvno, tĂŹsnĂŹ po propuknutĂ Agnesiny nemoci, ji zvedĂĄval do nĂĄruèà a nosil ji z pokoje do pokoje. TeĂŻ vĂ, že nestaèà jen tak ji zvednout. Odkašle si, snažà se nĂŹjak dĂĄt najevo svou lĂtost a odpuštĂŹnĂ. „NeublĂžila sis, mĂĄ drahĂĄ? Tedy, nezlomila sis nĂŹco? MĂŹl jsem vĂšbec posĂlat pro doktora Curlewa, co myslĂš? UdĂŹlal jsem to bezmyšlenkovitĂŹ, v… v rozrušenĂ. Ale troufĂĄm si øĂci, že teĂŻ již lĂŠkaøe nepotøebuješ. Nebo ano?“ Uèinil jĂ lĂĄkavou nabĂdku a je teĂŻ jen na nĂ, jestli ji pøijme nebo ne. „To je milĂŠ, že si to myslĂš,“ odpovĂ unavenĂŹ. „Ale už je pozdĂŹ.“ „Nesmysl. Mڞu tu dĂvku odvolat.“ „NepøichĂĄzĂ v Ăşvahu. ĂplnĂŹ staèĂ, co se stalo s touto domĂĄcnostĂ. JeštĂŹ aby ses teĂŻ v baèkorĂĄch honil za služkou.“ A odvrĂĄtĂ od nĂŹj hlavu ke dveøĂm, odkud pøijde zĂĄchrana. Clara dorazĂ za pĂĄr vteøin. StøelĂ pohledem po pĂĄnovi, pak po panĂ RackhamovĂŠ. JejĂ zhodnocenĂ situace je jen pøirozenĂŠ: je pøirozenĂŠ spojit jednĂm pohledem stojĂcĂho muže a ležĂcà ženu. A pøece William v ClaøinĂŹ pohledu zaznamenĂĄ vĂc, nasupenĂŠ obvinĂŹnĂ, což ho pobouøĂ: v životĂŹ nikdy nikoho neuhodil! A jestli nĂŹkdy nĂŹkoho uhodĂ, tak tahle drzĂĄ mrška bude nejspĂš prvnĂ! Clara si ho už ale nevšĂmĂĄ; tahĂĄ Agnes na nohy (anebo se Agnes zvedĂĄ sama? – každopĂĄdnĂŹ se to odehraje pozoruhodnĂŹ klidnĂŹ) a obĂŹ ženy bok po boku odchĂĄzejĂ z jĂdelny. Za kĂ˝m se teĂŻ vydĂĄme? Za Williamem, nebo za Agnes? Za pĂĄnem, nebo za panĂ? Tohoto dĂšležitĂŠho dne to bude pĂĄn. Agnesino zhroucenĂ je sice dramatickĂŠ, ale nepøĂliš zĂĄvažnĂŠ; nehroutĂ se ani poprvĂŠ, ani naposledy. William se naopak vydĂĄ pøĂmo do svĂŠ pracovny, a jakmile se tam usadĂ, udĂŹlĂĄ nĂŹco, co ještĂŹ nikdy neudĂŹlal. Pøeète si otcovy pĂsemnosti, pak si je proète znovu a bĂĄdĂĄ nad nimi a vyhlĂžà do deštĂŹ, dokud jim nezaène rozumĂŹt. Šok ho uvrhl do stavu akutnĂ nespavosti; je pøipraven. StrĂĄnky dĂŹjin Rackhamova voòavkåøstvà žhnou na stole pøed nĂm, žilkovanĂŠ svislĂ˝mi stĂny: èúrky vody stĂŠkajĂcĂmi po okennĂch tabulĂch. Ăte s perem nachystanĂ˝m. Tohle je ten den, bouølivĂ˝ a vĂ˝znamnĂ˝ den, kdy si podrobĂ vzpurnou budoucnost. NeohroženĂŹ otevøe svou mysl matematice mrvy, aritmetice plošnĂŠ vĂ˝mĂŹry, køehkĂŠ rovnovĂĄze mezi destilacĂ a øedĂŹnĂm. Pokud narazĂ na slovo, jež mu nedĂĄvĂĄ smysl, zlikviduje ho v referenènĂch pøĂruèkĂĄch, kterĂŠ mu otec ohleduplnĂŹ poskytl, napøĂklad v Lexikonu užiteènĂŠ kvĂŹteny a v PĂŹstitelovĂŹ encyklopedii parfĂŠmĂš a esencĂ. UplynulĂĄ noc udĂŹlala z nevĂŹdomosti o vnitønĂm chodu Rackhamova voòavkåøstvĂ luxus, kterĂ˝ si již nemڞe dovolit. Ovšemže chce, aby se Agnes pøestala trĂĄpit. JejĂ stav se zhoršĂ, kdykoli je zavedeno dalšà úspornĂŠ opatøenĂ – pøijdou o dalšĂho èlena služebnictva, odepøou si dalšà vĂ˝støednost. Koèår s koèĂm by pro razantnĂ zlepšenĂ jejĂho zdravotnĂho stavu udĂŹlal vĂc než všechny Curlewovy recepisy. Ale Agnes nenĂ hlavnĂm dĂšvodem, proè mžourĂĄ nad otcovĂ˝m rozmazanĂ˝m a zašlĂ˝m pĂsmem, snåšà otcĂšv primitivnĂ provinènĂ pravopis a primitivnĂ provinènĂ mysl a bĂĄdĂĄ nad technickĂ˝mi detaily louhovĂĄnà šåvy ze suchĂŠho listĂ. HlavnĂ dĂšvod je nĂĄsledujĂcĂ: pokud mĂĄ mĂt Sugar celou pro sebe, ta vĂ˝sada ho pøijde draho. NejspĂš ho bude stĂĄt malĂŠ jmĂŹnĂ, což bude muset uhradit z velkĂŠho jmĂŹnĂ. Ustane v prĂĄci a promne si oèi, jež ho pĂĄlĂ z nevyspĂĄnĂ. Prolistuje zpĂĄtky k pojednĂĄnĂ, kterĂŠ otec vlastnĂ rukou sepsal pro jeho pouèenĂ, a znovu si pøeète jeden dva odstavce. Otec tu popisuje životnĂ cyklus levandule, ovšem chybĂ v nĂŹm jeden èlĂĄnek (pokud je „životnĂ cyklus“ sprĂĄvnĂ˝ obrat pro to, co se dĂŹje s rostlinou, když ji uøĂznou). Na tĂŠto stranĂŹ se pĂše, že èerstvĂŹ profiltrovanĂ˝ olej se vyznaèuje nežådoucĂm „destilaènĂm pachem“; na dalšà strĂĄnce je už pach podle všeho pryè, chybĂ však sebemenšà zmĂnka, jak byl odstranĂŹn. William si rukou prohrĂĄbne vlasy, cĂtĂ, jak mu na temeni stojĂ, ale nechĂĄ to bĂ˝t. DestilaènĂ pachu, quo vadis? napĂše si na okraj, rozhodnutĂ˝ pøežĂt toto martyrium s nedotèenĂ˝m smyslem pro humor. Dole v jĂdelnĂŹ zase stojĂ pøed dĂšležitĂ˝m Ăşkolem Janey. MĂĄ odstranit ze snĂdaòovĂŠho stolu veškerĂŠ dĂškazy toho, èemu sleèna TillotsonovĂĄ øĂkĂĄ „katastrofa“. Janey je pøĂliš ušlĂĄpnutĂĄ, než aby si troufla zeptat se, co pøesnĂŹ to slovo znamenĂĄ (vždycky si myslela, že to mĂĄ nĂŹco spoleènĂŠho s nĂĄmoønictvem), a tak pøišla pøipravenĂĄ na nejhoršĂ, s kbelĂkem a mopem a propĂnacĂ zĂĄstĂŹrou obtĂženou hadry a smetåèky. Najde opuštĂŹnou snĂdani, kterĂĄ ovšem vypadĂĄ ĂşplnĂŹ krĂĄsnĂŹ, a po dĂškladnĂŹjšĂm ohledĂĄnĂ jeden vylitĂ˝ šålek èaje. Na podlaze nenĂ nic vysypanĂŠho ani rozbitĂŠho. Jen to, co Janey sama pøinesla na dnĂŹ kbelĂku: troška špĂny z kobercem nezakrytĂŠho podzemĂ Rackhamova domu. DĂvka vĂĄhavĂŹ sĂĄhne po plĂĄtku studenĂŠ slaniny, jednom ze tøĂ, kterĂŠ se stĂĄle lesknou na støĂbrnĂŠm podnose. Vezme ho mezi krĂĄtkĂŠ a tlustĂŠ prsty a zaène ho okousĂĄvat. KrĂĄdež. Leè hnĂŹv Božà nĂŹjak nemĂĄ zĂĄjem dopadnout na jejĂ hlavu, takže se osmĂŹlĂ a snĂ celĂ˝ plĂĄtek. Je tak lahodnĂ˝, že by nejradši jeden poslala poštou domĂš bratrovi. DĂĄle vdoleèek splĂĄchnutĂ˝ douškem pøĂliš vylouhovanĂŠho èaje. NesnĂŹdenĂŠ ledvinky panĂ RackhamovĂŠ nechĂĄ na pokoji, protože netušĂ, co jsou zaè. K jĂdlu dostĂĄvĂĄ to, o èem kuchaøka usoudĂ, že jĂ pĂšjde k duhu. Janey je nestydatĂĄ pøesnĂŹ tak, jak to o nĂ všichni tvrdĂ, a teĂŻ svĂŠ unavenĂŠ tĂŹlo složà do køesla panĂ RackhamovĂŠ. Aèkoli je jĂ jen devatenĂĄct, mĂĄ nohy stejnĂŹ ztvrdlĂŠ a protkanĂŠ køeèovĂ˝mi žilami jako vepøovĂŠ zĂĄvitky a jakĂĄkoli pøĂležitost nechat je odpoèinout je blaho. Ruce mĂĄ èervenĂŠ jako humr, což ostøe kontrastuje s bĂlĂ˝m porcelĂĄnem, když vsune prst do ouška šålku svĂŠ panĂ. OstĂ˝chavĂŹ natĂĄhne malĂèek, aby si ozkoušela, zda je v tom pøi zvedĂĄnà šålku nĂŹjakĂ˝ rozdĂl. VĂc už ale BĂšh trpĂŹt nehodlĂĄ. RozeznĂ se zvonek a donutĂ ji vyskoèit. „PojĂŻ dĂĄl, Letty,“ øekne Rackham, ovšem to se mĂ˝lĂ: je to zase Clara. Na co si to ti sloužĂcĂ hrajĂ? Upadl dĂšm do naprostĂŠho chaosu, zatĂmco se tu hmoždil? Ale pak si vzpomene: on sĂĄm pøed patnĂĄcti minutami poslal Letty na pochĂšzku do papĂrnictvĂ. „PøedpoklĂĄdĂĄm, že doktor Curlew je už tady?“ Dalšà mĂ˝lka. Clara mu vyložĂ, že po Beatrici a panu doktorovi zatĂm nenĂ ani vidu, ale že mĂsto toho pøišli na nĂĄvštĂŹvu pĂĄnovĂŠ Bodley a Ashwell. VyzĂ˝vajĂ ho na souboj (cituje Clara svĂŹdomitĂŹ s opovrženĂm), pøièemž si navzĂĄjem posloužà jako sekundanti, a žådajĂ, aby si Rackham zvolil zbraò. „Za chvĂli za nimi zajdu,“ øekne. „VyøiĂŻ jim, aÂť si udĂŹlajĂ pohodlĂ.“ Jestli se u Bodleyho a Ashwella dĂĄ na nĂŹco spolehnout, pak na to, že si udĂŹlajĂ pohodlĂ. Když si William dopøeje pøestĂĄvku a sejde do kuøåckĂŠho salĂłnku, najde je pohrouženĂŠ v køeslech. Unyle si okopĂĄvajĂ nohy a soutϞà o to, kdo si je bude smĂŹt opøĂt o plešatou hlavu vycpanĂŠho tygra. „Ave, Rackhamus!“ zahlaholĂ Ashwell starĂ˝ školnĂ pozdrav. „BožĂnku, Bille,“ zvolĂĄ Bodley. „Tvoje oèi vypadajĂ hÚø než moje! To jsi šukal celou noc?“ „Ano, ale zaèĂnĂĄm novĂ˝ život,“ opåèà William. Je na to pøipravenĂ˝! AÂť už se ho BĂšh bude snažit otrĂĄvit nevyspalostĂ, spĂĄlenĂ˝mi prsty, manželkou na podlaze, horou nezåživnĂ˝ch spisĂš, jimiž je potøeba se prokousat, èi duchaplnostmi jeho staromlĂĄdeneckĂ˝ch pøåtel, on si tĂm zåø svĂŠho triumfu nenechĂĄ zastĂnit. JeštĂŹ že v Bodleyho a AshwellovĂŹ spoleènosti bude už navždy za èestnĂŠho starĂŠho mlĂĄdence. Co se jich týèe, Agnes neexistuje, dokud se o nĂ William nezmĂnĂ. JistĂŹ, tady v RackhamovĂŹ domĂŹ se dĂĄ jejĂ existence popĂrat hÚø než v LondĂ˝nĂŹ nebo PaøĂži, neboÂť všude kolem na ni nĂŹco upomĂnĂĄ. OchrannĂŠ deèky na køeslech uhåèkovala ona; ubrusy zdobĂ jejĂ výšivky a pod každou vĂĄzou, svĂcnem a dekorativnĂ ozdobou ležà vĂŹtšinou nĂŹjakĂĄ jemnĂŹ cizelovanĂĄ podložka nebo prostĂrĂĄnĂ zkråšlenĂŠ ruènĂ pracĂ panĂ RackhamovĂŠ. Dokonce i malĂ˝ vyšĂvanĂ˝ obal cedrovĂŠho pouzdra na doutnĂky (pĂŹtibarevnĂ˝ a opatøenĂ˝ mnoha hedvĂĄbnĂ˝mi støapci) je Agnesino dĂlo. Ale („DoutnĂk, Bodley?“) William si tak zvykl na manželèinu rokokovou polevu na každĂŠm volnĂŠm povrchu, že už ji dĂĄvno nevnĂmĂĄ. Tento Bodleyho a AshwellĂšv pøĂstup – tedy popĂrĂĄnĂ existence panĂ RackhamovĂŠ – je svĂ˝m zpĂšsobem spĂš ohleduplnĂ˝ než necitlivĂ˝. TaktnĂŹ nechĂĄvĂĄ Williamovo manželstvĂ odpoèĂvat tak dlouho, dokud bude potøeba, asi jako nemocnĂŠho, jehož zotavenĂ nelze uspĂŹchat. William je jim vdÏènĂ˝, våžnĂŹ, za jejich ochotu zhostit se role tøà moudrĂ˝ch opic (no dobøe, dvou), kterĂŠ nevidĂ nic zlĂŠho, neslyšà nic zlĂŠho a… no, nevĂ, zda mluvĂ o Agnes zle, když jsou v jinĂŠ spoleènosti. DoufĂĄ, že ne. „Ale musĂš nĂĄm øĂct,“ vybĂdne ho Ashwell po nĂŹkolika minutĂĄch klĂĄbosenĂ a kouøenĂ, „musĂš nĂĄm øĂct tajemstvĂ panĂ FoxovĂŠ. No tak, Bille: co mĂĄ za ctnosti? Tedy kromĂŹ Ctnosti samotnĂŠ.“ „Mڞe bĂ˝t žena, kterĂĄ pracuje s prostitutkami, ctnostnĂĄ?“ vložà se do toho Bodley. „To je pøece pro takto zamĂŹstnanou ženu naprostĂĄ nezbytnost, ne?“ prohlĂĄsĂ Ashwell. „Ale styk s NeøestĂ kazĂ!“ namĂtne Bodley. „NepøipadĂĄ ti to tak?“ William hodĂ doutnĂk do krbu. „PanĂ FoxovĂĄ je vÚèi veškerĂŠmu zlu jistĂŹ imunnĂ. Božà nĂĄmĂŹstkynĂŹ v èepci. Tak mi ji Henry lĂèil ode dne, kdy se s nĂ seznĂĄmil. Tedy, nejspĂš ne od prvnĂho dne, protože mĂŹ pøĂliš èasto nenavštĂŹvuje.“ William se pohodlnĂŹ opøe a zadĂvĂĄ se na strop, aby se mu lĂŠpe èetl jakĂ˝koli dĂĄvnĂ˝ rozhovor, kterĂ˝ by se tam ještĂŹ mohl vznåšet. „‚Ona je tak hodnĂĄ, Williame‘ – to mi poøåd opakoval. ‚Tak hodnĂĄ. Šastlivec, jenž si ji vezme, zĂskĂĄ za manželku svĂŹtici.‘“ „Ano, ale co si myslĂ o tom, že se stĂ˝kĂĄ s dĂŹvkami?“ „To mi neøekl. Nedokåžu si pøedstavit, že by se mu to pøĂliš zamlouvalo.“ „ChudĂĄk Henry. Mezi nĂŹj a jeho lĂĄsku padĂĄ temnĂ˝ stĂn HøĂchu.“ William mu pohrozĂ prstem, jako by se zlobil. „Ale no tak, Bodley, ty vĂš, že Henry by se hroznĂŹ urazil, kdyby nĂŹkdo spojoval to slovo s jeho city k panĂ FoxovĂŠ.“ „JakĂŠ slovo? HøĂch?“ „Ne, ne, lĂĄska!“ plĂsnĂ ho William. „Sebemenšà nĂĄznak, že je do panĂ EmmelĂny FoxovĂŠ zamilovanĂ˝…“ „Ech, vždyÂť je to stejnĂŹ oèividnĂŠ jako nos na jeho tvåøi,“ posmĂvĂĄ se Ashwell. „Co si asi myslĂ, že je tak èasto svĂĄdĂ dohromady? NeodolatelnĂŠ kouzlo rozprav o PĂsmu?“ „Ano, ano, pøesnĂŹ tohle!“ zvolĂĄ William. „NesmĂte zapomĂnat, že jsou oba zuøivĂŹ zbožnĂ. KaždĂĄ šuškanĂĄ zmĂnka o reformĂŹ cĂrkve èi odchylce od ortodoxie, tady v Anglii nebo v zahranièĂ, je pro nĂŹ nesnesitelnĂŹ zajĂmavĂĄ.“ („Tak proè tedy nechtĂŹjĂ slyšet o našà novĂŠ knĂžce?“ zamumlĂĄ Bodley.) „A co se týèe prĂĄce panĂ FoxovĂŠ pro Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen, podle Henryho lĂèenĂ to všechno dĂŹlĂĄ pro Boha. ZnĂĄte to: duše pøivedenĂŠ zpĂĄtky do ovèince…“ „Ne, ne, starĂĄ vojno,“ opravĂ ho Bodley. „Duše do lĂšna cĂrkve; oveèky do ovèince.“ „A co se Henryho týèe,“ pokraèuje William, „poøåd je pevnĂŹ odhodlĂĄn stĂĄt se faråøem. Anebo je to vikåø, pastor, nebo kurĂĄt? ĂĂm vĂc mi vysvĂŹtluje, èĂm se od sebe lišĂ, tĂm menšà rozdĂl v tom vidĂm.“ „DesĂĄtky,“ mrkne Bodley, „a jak velkou èåst z nich mڞe èlovĂŹk shrĂĄbnout.“ Ashwell si odfrkne a z vnitønĂ kapsy kabĂĄtu vytĂĄhne rozplĂĄclĂ˝ kus tureckĂŠho medu zabalenĂ˝ do hedvĂĄbnĂŠho papĂru. Ukousne si, pak zamumlĂĄ: „To je ĂşplnĂŹ postavenĂŠ na hlavu,“ a zbytek zase uložà do kapsy. „TakovĂ˝ chlap jako Henry – nejlepšà veslaø v našà cambridgeskĂŠ partĂŹ, pøebornĂk v plavĂĄnĂ, dodnes ho vidĂm, jak bĂŹhĂĄ po Midsummer Common obnaženĂ˝ do pĂšli pasu. Na co tak myslĂ, když se šourĂĄ po boku tĂŠ neduživĂŠ vdovy? NeøĂkejte mi, že na jejĂ snĂŹhobĂlou duši – jĂĄ muže v øĂji poznĂĄm po èichu!“ „Jak se ale na ni mڞe dĂvat?“ ĂşpĂ Bodley. „VždyÂť vypadĂĄ jako chrt! Ta dlouhĂĄ kožovitĂĄ tvåø a to svraštĂŹlĂŠ èelo – a vždycky tak dĂŹsnĂŹ pozornĂĄ, zrovna jako pes èekajĂcĂ na povel.“ „Ale no tak,“ napomĂnĂĄ je William. „NepøiklĂĄdĂĄte pøĂliš velkĂ˝ vĂ˝znam fyzickĂŠ krĂĄse?“ „Ano, ale krucinĂĄl, Williame – vzal by sis ty vdovu, kterĂĄ vypadĂĄ jako pes?“ „Jenže Henry vĂšbec nemĂĄ v Ăşmyslu oženit se s EmmelĂnou Foxovou!“ „ĂĂĄĂĄch! SkandĂĄlnĂ!“ zapitvoøà se Bodley a pøitiskne si ruce na tvåøe. „Mohu se zaruèit,“ prohlĂĄsĂ William, „že mĂšj bratr nechce od panĂ FoxovĂŠ nic krom konverzace.“ „No jistĂŹ,“ zašklebĂ se Ashwell a sundĂĄ si kabĂĄt; pøichĂĄzĂ tomu tĂŠmatu na chuÂť. „UkĂĄjenĂ konverzaènĂch choutek. Tak oni spolu konverzujĂ na spoleènĂ˝ch prochĂĄzkĂĄch parkem, nebo v ĂştulnĂ˝ch èajovnĂĄch ve mĂŹstĂŹ, nebo u moøe, a pøi tom si ustaviènĂŹ hledĂ do oèĂ. Slyšel jsem, že si dokonce vyjeli na lodièkĂĄch po Temži – bezpochyby aby probrali list TesalonickĂ˝m.“ „Bezpochyby,“ trvĂĄ na svĂŠm William. Ashwell pokrèà rameny. „A tahle šĂlenĂĄ touha stĂĄt se faråøem: jak dlouho už ji chovĂĄ?“ „Tak to budou lĂŠta letoucĂ.“ „V Cambridgi jsem si toho vĂšbec nevšiml – co ty, Bodley?“ „Pardon?“ Bodley se probĂrĂĄ kapsami Ashwellova odhozenĂŠho kabĂĄtu a hledĂĄ tureckĂ˝ med. „Otec zakĂĄzal, aby se o tom vĂšbec diskutovalo,“ vysvĂŹtluje William. „Takže Henry svĂŠ pøånĂ tajil – aèkoli pøede mnou ho želbohu neutajil. Odjakživa byl dĂŹsnĂŹ zbožnĂ˝, i když jsme byli malĂ. Vždycky si stϞoval, že v našà rodinĂŹ se modlĂme jen jednou, ne dvakrĂĄt dennĂŹ.“ „Však taky NĂŹmci øĂkajĂ, že einmal ist keinmal,“ zavtipkuje Ashwell. „Naopak, mĂŹl bĂ˝t rĂĄd, že je rĂĄd,“ namĂtne Bodley. „U nĂĄs doma jsme se modlili dvakrĂĄt dennĂŹ. DĂky tomu jsem se stal ateistou. ModlenĂ jednou dennĂŹ napomĂĄhĂĄ rozvoji zbožnosti u chudĂĄkĂš jako Henry, kteøà se chtĂŹjĂ stĂĄt duchovnĂmi.“ „KaždopĂĄdnĂŹ pro otce to bylo velkĂŠ zklamĂĄnĂ,“ prohlĂĄsĂ William. „Tak dlouho pøedpoklĂĄdal, že rodinnĂ˝ podnik pøevezme jeho drahĂ˝ jmenovec Henry. A mĂsto toho, samozøejmĂŹ,“ (zadĂvĂĄ se jim pøĂmo do oèĂ) „to budu jĂĄ.“ Bodley a Ashwell užasle mlèĂ, viditelnĂŹ pøekvapenĂ, že William takhle mluvĂ o RackhamovĂŹ voòavkåøstvĂ, což je obvykle dalšà choulostivĂŠ tĂŠma. Nu, jen aÂť jsou pøekvapeni! Jen aÂť majĂ aspoò tušenĂ o zmĂŹnĂŹ, kterĂĄ se s nĂm od vèerejška udĂĄla! Toužà jim vyprĂĄvĂŹt o Sugar, jak jinak; vychvĂĄlit ji do nebes a (tak dobøe: ano) pomstĂt se trochu za tĂŹch poslednĂch pĂĄr let, kdy Bodleyho a AshwellĂšv život vypadal v porovnĂĄnĂ s tĂm jeho tak zĂĄbavnĂ˝. Moc dobøe si však dokåže pøedstavit jejich reakci: „No dobrĂĄ, tak tu Sugar vyzkoušejme!“ A co by pak mohl dĂŹlat? VzĂt všechno zpĂĄtky? ZaèĂt ji nepravdivĂŹ oèeròovat, jako nĂŹjakĂ˝ starĂ˝ koktajĂcĂ rolnĂk, kterĂ˝ se snažà pøesvĂŹdèit rabujĂcĂho vojĂĄka, že jeho dcera nestojĂ za znĂĄsilnĂŹnĂ? MarnĂŠ. Pro muže jako Bodley a Ashwell jsou všechny ženskĂŠ poklady majetkem veøejnosti. RadĂŹji se na nĂŹ obrĂĄtĂ s jinou otĂĄzkou. „Slyšeli jste nĂŹco o tĂŠ úžasnĂŠ dĂvce, kterou jste mi popisovali?“ „ĂžasnĂŠ dĂvce?“ „TĂŠ divokĂŠ – s bièĂkem – mĂŹla to bĂ˝t èĂsi nemanželskĂĄ dcerka…“ „Lucy FitzroyovĂĄ!“ zvolajĂ Bodley a Ashwell souèasnĂŹ. „ProkristapĂĄna, to je zvlåštnĂ, že se o nĂ zmiòuješ,“ prohlĂĄsĂ Ashwell. Ti dva se obrĂĄtĂ k sobĂŹ a každĂ˝ zvedne jedno oboèĂ, což je jejich signĂĄl, aby vklouzli do støĂdavĂŠho vyprĂĄvĂŹnĂ. „Ano, zatracenĂŹ zvlåštnĂ.“ „Donesla se k nĂĄm o nĂ zprĂĄva, hm, ani ne tøi hodiny potĂŠ, co jsme ti o nĂ vĂšbec øekli, že, Bodley?“ „DvĂŹ a tøi ètvrtĂŹ hodiny, vĂc ne.“ „ZprĂĄva?“ pobĂdne je William. „JakĂĄ zprĂĄva?“ „NenĂ to moc radostnĂĄ zprĂĄva,“ odpovĂ mu Ashwell. „Lucy si jeden z jejĂch obdivovatelĂš vzal.“ „Vzal si ji?“ opakuje William a vzhledem ke svĂ˝m citĂšm k Sugar si to vyložà tĂm nejlepšĂm možnĂ˝m zpĂšsobem. „Ano,“ pøisvĂŹdèà Bodley. „Vzal si ji do parĂĄdy. JejĂm vlastnĂm bièĂkem.“ „Bil ji hodnĂŹ tvrdĂŹ.“ „ObzvlåštĂŹ do oblièeje a do pusy.“ „Slyšel jsem, že z nĂ vytøĂskal veškerou bojovnost.“ Bodley si všimne, že mu vyhasl doutnĂk, vytĂĄhne ho z Ăşst, chvĂli zkoumĂĄ jeho potenciĂĄl a pak ho zahodĂ do ohnĂŹ. „Nuže, jak si dokåžeš pøedstavit,“ øekne, „madam Georgina si nedĂŹlĂĄ velkĂŠ nadĂŹje. Je ochotnĂĄ na ni poèkat, ale stejnĂŹ bude zjizvenĂĄ.“ Ashwell upĂrĂĄ pohled dolĂš a vybĂrĂĄ si žmolky z kalhot. „ChudĂĄk holka,“ polituje ji. „To jo,“ zakøenĂ se Bodley. „Ale na druhou stranu, metla vyhĂĄnĂ dĂŹti z pekla!“ Nad touhle poznĂĄmkou se Ashwell i Rackham svornĂŹ bolestnĂŹ zašklebĂ. „Bodley!“ vykøikne jeden z nich. „To je hroznĂŠ!“ Bodley se zazubĂ a zèervenĂĄ nad tĂm pokĂĄrĂĄnĂm jako školĂĄk. V tu chvĂli se dveøe do kuøåckĂŠho salĂłnku prudce otevøou a udĂ˝chanĂĄ a otøesenĂĄ Janey vtrhne dovnitø. „O-omlouvĂĄm se,“ vyhrkne. KymĂĄcĂ se na špièkĂĄch, jako kdyby se jĂ proti zĂĄdĂšm vzdouvala velkĂĄ špinavĂĄ povodeò a hrozila rozlĂt se pøes ni do tohoto zakouøenĂŠho mužskĂŠho prostoru. „Co je, Janey?!“ (Ta holka se dĂvĂĄ na Bodleyho, sakra: copak ani nevĂ, kterĂ˝ muž je jejĂ pĂĄn?) „Pane – když dovolĂte – tedy –“ Janey se pohupuje nahoru a dolĂš v nervĂłznĂm tanci, spĂš než pukrle je to pantomima, jako když nĂŹkdo potøebuje na zĂĄchod. „Ach, pane – vaše dcera – ona je – ona je celĂĄ zakrvĂĄcenĂĄ, pane Rackhame!“ „Moje dcera? CelĂĄ zakrvĂĄcenĂĄ? Cože, proboha? Kde je celĂĄ zakrvĂĄcenĂĄ?“ Janey se kroutĂ v extĂĄzi Ăşzkosti. „ĂplnĂŹ všude, pane!“ zakvĂlĂ. „Hm… tedy…“ William marnĂŹ hledĂĄ slova a žasne nad tĂm, že tahle krizovĂĄ situace spadla do klĂna prĂĄvĂŹ jemu a ne nĂŹkomu jinĂŠmu. „Proè nenĂ… ech… jak se jen jmenuje…“ Janey pøipadĂĄ, že ji obviòuje, a pomalu zaèĂnĂĄ vyvĂĄdĂŹt. „ChĂšva tu nenĂ, pane, ta šla pro doktora Curlewa. A nedokåžu najĂt sleènu Playfairovou, ta musela jĂt ven taky, a sleèna TillotsonovĂĄ, ta ne –“ „Ano, ano, už chĂĄpu.“ SpoleèenskĂŠ ponĂženĂ pĂĄlĂ Rackhama na ramenou jako Herkula smrtĂcĂ Nessova košile. V domĂŹ je teĂŻ nepopiratelnĂŹ mĂĄlo služebnictva, a to, kterĂŠ tu zĂšstalo, se na øešenĂ tĂŠto krizovĂŠ situace nehodĂ, a navĂc – to je ještĂŹ trapnĂŹjšà – mĂĄ manželku, kterĂĄ želbohu nemڞe zasĂĄhnout. TudĂž – hosti nehosti – se musĂ snĂžit a dohlĂŠdnout na to osobnĂŹ. „PøåtelĂŠ, moc se omlouvĂĄm…“ zaène, ale Ashwell, jenž vnĂmĂĄ Williamovu tĂživou situaci, pohotovĂŹ poruèà štkajĂcĂ Janey: „No tak tu jen nestĂšj, Janey – pøiveĂŻ to dĂtĂŹ sem dolĂš.“ „Ano!“ pøidĂĄ se Bodley. „PøesnĂŹ to je za deštivĂŠho rĂĄna potøeba: drama, krveprolitĂ – a ženskĂ˝ šarm.“ Když William pøikĂ˝vne, služka odbĂŹhne, a ano, teĂŻ už to slyšĂ: zvĂøeckĂ˝ nåøek dĂtĂŹte. KvĂlenĂ je zprvu tlumenĂŠ, pak (nejspĂš potĂŠ, co se otevøou dveøe dĂŹtskĂŠho pokoje) zøetelnĂŹ slyšitelnĂŠ, dokonce pøes šumĂŹnĂ deštĂŹ. Je èĂm dĂĄl tĂm hlasitĂŹjšà a hlasitĂŹjšĂ, zvĂŹstuje postup dĂtĂŹte po schodech, až je nakonec opravdu hodnĂŹ hlasitĂŠ a doprovĂĄzenĂŠ protihlasem nervĂłznĂho šepotu a sykĂĄnĂ. „ProsĂm, sleèno Sofie,“ kòuèà Janey, zatĂmco do kuøåckĂŠho salĂłnku eskortuje jedinĂŠ dĂtĂŹ, kterĂŠ spolu William a Agnes zplodili. „ProsĂm.“ Ale sleèna Sofie RackhamovĂĄ se nedĂĄ pøesvĂŹdèit, aby jeèela o poznĂĄnĂ tišeji. I pøes všechen ten randĂĄl vĂĄs to zaujalo: považte, William je otec! StrĂĄvili jste s nĂm tolik èasu v tĂŹch nejdĂšvĂŹrnĂŹjšĂch situacĂch, a nemĂŹli jste ani tušenĂ! Jak ta jeho dcera vypadĂĄ? Jak je starĂĄ? Tøi roky? Šest? Odhadnout to ale nedokåžete. Oblièej mĂĄ zkroucenĂ˝ a zastøenĂ˝ krvĂ a plåèem. Pod zkrvavenĂ˝mi šateèkami se jĂ rĂ˝suje boule, kterou si Sofie jednou krvavou rukou pøes lĂĄtku pøidržuje, snažà se všechno udržet uvnitø, jenže dvĂŹ ochablĂŠ, humpolĂĄcky sešitĂŠ nožièky hadrovĂŠho paòåci už stejnĂŹ vyklouzly a teĂŻ plandajĂ ve vzduchu. Sofie chòapĂĄ a chòapĂĄ, zkoušà ty nohy nabrat a celou dobu pøi tom vøeštĂ. Z tvåøe jĂ bublĂĄ krev, kape jĂ ze zcuchanĂŠ kštice plavĂ˝ch vlasĂš a rozstøikuje se po perskĂŠm koberci i jejĂch bledĂ˝ch obnaženĂ˝ch prstech na nohou. „Co to proboha,“ zalapĂĄ William po dechu, ale to již Bodley vyskoèil ze židle, mĂĄvnutĂm ruky zahnal Janey, klekl si pøed zakrvĂĄcenĂŠ dĂtĂŹ a vzal do rukou jejĂ zĂĄtylek. „C-co jĂ je, Bodley?“ RozhostĂ se hroznĂŠ ticho, pak Bodley våžnĂ˝m hlasem oznĂĄmĂ: „ObĂĄvĂĄm se, že je to… epistaxe! ProboscidĂłznĂ hemoragie! Rychle, dĂtĂŹ: kdo dostane do pÊèe tu panenku?“ William se zhroutĂ zpĂĄtky do køesla; ohromnĂŹ se mu ulevilo, ale stejnou mĂŹrou se zlobĂ. „Bodley!“ zaøve, aby ho bylo slyšet pøes Sofiino nepøetržitĂŠ kvĂlenĂ. „Tohle nenĂ nic k smĂchu. DĂŹti jsou køehkĂŠ!“ „Nesmysl,“ opåèà Bodley, jenž poøåd ještĂŹ kleèà pøed dĂtĂŹtem. „Takže jsi dostala do nosu? Jak se ti to stalo, hmm? Sofie?“ Ta ale øve dĂĄl, a tak Bodley zatahĂĄ za nohy jejĂ panenky, aby upoutal Sofiinu pozornost. JejĂ reakce je povzbuzujĂcĂ, takže jĂ zvedne propĂnacà šaty a odhalĂ jejĂ hraèku. „TeĂŻ, Sofie,“ varuje ji, „musĂš svĂŠho malĂŠho kamarĂĄda položit. DĂŹsĂš ho k smrti!“ Hlasitost Sofiina kvĂlenĂ znaènĂŹ poklesne a Bodley razĂ cestu dĂĄl. „Podle toho, jak plåèeš, si urèitĂŹ myslĂ, že z nĂŹj bude sirotek – že zĂšstane ĂşplnĂŹ sĂĄm! No tak, polož ho na zem – anebo ne, dej mi ho na chvilku. PodĂvej se, oèièka mĂĄ ĂşplnĂŹ rozšĂøenĂĄ strachy!“ Paòåca, indickĂ˝ chlapeèek s nĂĄpisem „Twinings“ vyšitĂ˝m na hrudi, mĂĄ skuteènĂŹ rozšĂøenĂŠ oèi a v porovnĂĄnĂ s ochablĂ˝m hadrovĂ˝m tĂŹlem je jeho èokolĂĄdovĂŹ hnĂŹdĂĄ hlava znepokojivĂŹ realistickĂĄ; mĂŹkkou konopnou kostru mĂĄ obalenou bavlnĂŹnĂ˝mi hadøĂky, kterĂŠ pøipomĂnajĂ halenu a dlouhĂŠ spodnĂ kalhoty. Sofie se zadĂvĂĄ svĂŠmu kulimu do tvåøe, zahlĂŠdne tam strach – a podĂĄ ho tomu pĂĄnovi. „A teĂŻ,“ pokraèuje Bodley, „mu musĂš dokĂĄzat, že ti nic nenĂ, a to se ti nepovede, dokud budeš mĂt krev na tvåøi.“ (Sofiino kvĂlenĂ se omezilo na pofòukĂĄvĂĄnĂ, aèkoli u nosu mĂĄ poøåd karmĂnovĂŠ bubliny.) „Ashwelle, dej mi svĂšj kapesnĂk.“ „MĂšj kapesnĂk?“ „BuĂŻ rozumnĂ˝, Ashwelle; ten mĂšj je poøåd ještĂŹ v mĂłdĂŹ.“ NespouštĂ oèi ze Sofie, jednou rukou držà jejĂho paòåcu, druhou natahuje za sebe a netrpĂŹlivĂŹ kroutĂ prsty, dokud se Ashwell svĂŠho kapesnĂku nevzdĂĄ. Pak se dĂĄ Bodley do prĂĄce, otĂrĂĄ a osušuje Sofiinu tvåø tak energicky, až se holèièka kĂ˝vĂĄ. Pøi utĂrĂĄnĂ koutkem oka zahlĂŠdne Janey a oslovĂ ji zpĂŹvavĂ˝m kantorskĂ˝m hlasem: „No tak, Janey. ZĂĄhy budu potøebovat mokrĂ˝ hadøĂk, nenĂ-liž pravda?“ Služka na nĂŹj zĂrĂĄ s otevøenĂ˝mi Ăşsty, tak omĂĄmenĂĄ, že se ani nepohne. „MokrĂ˝ hadøĂk,“ zjednodušà to Bodley trpĂŹlivĂŹ. „Dva dĂly hadøĂku, jeden dĂl vody.“ KĂ˝vnutĂ od Williama umožnĂ Janey odbĂŹhnout na tuhle pochĂšzku. KapesnĂk mezitĂm zaèĂnĂĄ odhalovat rysy oblièeje Williamova jedinåèka. Sofie teĂŻ už jen potahuje, zvedĂĄ hlavu ve stejnĂŠm rytmu, jakĂ˝m jĂ ten cizĂ pĂĄn stĂrĂĄ tvåø; instinktivnĂŹ mu vÏøĂ. „PodĂvej!“ ukåže Bodley na indickĂŠho chlapeèka. „Už je mu mnohem lĂŠpe, vidĂš?“ Sofie pøikĂ˝vne, z ohromnĂ˝ch zarudlĂ˝ch oèà jĂ skanou poslednĂ slzièky a natĂĄhne ruce k paòåcovi. „No dobøe,“ zhodnotĂ to Bodley. „Ale nezapomeò! NesmĂš ho upatlat od krve.“ Mezi dva prsty vezme zĂĄhyb jejĂch šatièek, zvedne ho a ukåže jĂ, jak je mokrĂ˝. Sofie mu bez nĂĄmitek dovolĂ stĂĄhnout jĂ tu pohoršlivou propĂnacĂ zĂĄstĂŹrku pøes hlavu; Bodley to zvlĂĄdne jednĂm rychlĂ˝m pohybem ruky. „A je to,“ øekne nϞnĂŹ. Janey se vrĂĄtĂ s navlhèenĂ˝m flanelovĂ˝m hadøĂkem a nakroèà si k Sofii, jako že by jĂ s nĂm otøela tvåø, ale Bodley jĂ hadøĂk vezme a zhostĂ se toho Ăşkolu sĂĄm. Ukåže se, že odmaskovanĂĄ Sofie RackhamovĂĄ, s tvåøemi mĂŠnĂŹ oteklĂ˝mi, je tuctovĂĄ holèièka s våžnĂ˝m vĂ˝razem, rozhodnĂŹ žådnĂ˝ kandidĂĄt na inzerĂĄt propagujĂcĂ Pearsovo mĂ˝dlo – nebo Rackhamovo, když už jsme u toho. VelkĂŠ oèi mĂĄ porcelĂĄnovĂŹ modrĂŠ, avšak vyboulenĂŠ a neveselĂŠ, a blonĂŻatĂŠ kudrnatĂŠ vlasy jĂ zplihle visĂ. Ze všeho nejvĂc pĂšsobĂ jako domĂĄcĂ mazlĂèek koupenĂ˝ pro dĂtĂŹ, jež potom umøelo; obstarožnĂ zvĂøåtko, kterĂŠmu se poskytuje jĂdlo, ubytovĂĄnĂ a èas od èasu ho dokonce nĂŹkdo pøåtelsky poplĂĄcĂĄ, ale kterĂŠ nemĂĄ žådnĂ˝ dĂšvod k tomu, aby dĂĄl žilo. „TvĂšj malĂ˝ kamarĂĄd mĂĄ na sobĂŹ skvrnu; musĂme ji umĂ˝t,“ øĂkĂĄ jĂ Bodley. „ZĂĄležà na každĂŠ vteøinĂŹ.“ Pøiložà svou ruèièku na jeho a spoleènĂŹ smĂ˝vajĂ krev na IndovĂ˝ch zĂĄdech; pro tohohle sympatickĂŠho cizĂho pĂĄna by udĂŹlala cokoli, opravdu cokoli. „Znal jsem jednou takovou panenku, kterĂĄ si pøĂšernĂŹ ušpinila vlasy brusinkovou omåèkou,“ vyklĂĄdĂĄ jĂ, „a lidi si toho všimli až za moc dlouhou dobu. Jenže to už byla omåèka ztvrdlĂĄ jako asfalt – naèež museli panence vlasy oholit a ona pak chytla zĂĄpal plic.“ Sofie po nĂŹm vrhne ĂşzkostnĂ˝ pohled. Na to, aby se zeptala, je pøĂliš ostĂ˝chavĂĄ. „Ne, nezemøela,“ ujistĂ ji Bodley. „Ale od toho dne už zĂšstala holohlavĂĄ.“ A zvedne oboèĂ, jak jen to jde, a našpulĂ rty v hranĂŠm zklamĂĄnĂ pøi pomyšlenĂ na to, že by èlovĂŹku zbylo oboèà jako jedinĂĄ pokrĂ˝vka hlavy. Sofie se zachichotĂĄ. Toto zachichotĂĄnĂ a vøĂskot, s nĂmž vešla, jsou jedinĂŠ zvuky, kterĂŠ od nĂ tady v kuøåckĂŠm salĂłnku jejĂho otce uslyšĂte. ChĂšva jĂ poøåd øĂkĂĄ, že nevĂ nic, ale ona vĂ, že dobøe vychovanĂŠ dĂŹti nejsou ani vidĂŹt, ani slyšet. Už tak zpĂšsobila pozdviženĂ, za nϞ bude nepochybnĂŹ potrestĂĄna; co nejdøĂve tedy musĂ ztichnout a stĂĄt se neviditelnou, aby nĂŹjak zmĂrnila to, co ji èekĂĄ. Aèkoli Sofie stojĂ mlèky a hrbĂ ramena, aby zabĂrala mĂŠnĂŹ mĂsta, William užasne nad tĂm, jak moc vyrostla. PøipadĂĄ mu, že je to sotva tĂ˝den, co byla Sofie novorozenĂŹ, kterĂŠ neviditelnĂŹ spalo ve svĂŠ kolĂbce, zatĂmco o pĂĄr pokojĂš dĂĄl ležela v horeèkĂĄch vzlykajĂcĂ Agnes. VždyÂť Sofie už nenĂ ani batole, je to… jak se tomu øĂkĂĄ? Holèièka! Ale jak je možnĂŠ, že si tĂŠ promĂŹny nevšiml? Ne že by ji nevĂdal dost èasto na to, aby si takovĂŠho pokroku nevšiml – zahlĂŠdne ji, ech… nĂŹkolikrĂĄt tĂ˝dnĂŹ! Jenže nĂŹjak na nĂŹj nikdy nezapĂšsobila, že by byla tak… starĂĄ. Bože všemohoucĂ: teĂŻ si vzpomĂnĂĄ na ten den, kdy jeho otec dal malĂŠ Sofii toho ohyzdnĂŠho paòåcu – pøišel k nĂŹmu pøi obchodnĂ cestĂŹ do Indie, šlo o maskota spoleènosti Twinings, kterĂ˝ mĂŹl pĂšvodnĂŹ sedĂŹt obkroèmo na cĂnovĂŠm slonovi plnĂŠm èaje. Nebylo to tĂŠhož dne, kdy jeho otec pøed služebnictvem dĂšraznĂŹ prohlĂĄsil, že William by se mĂŹl zaèĂt „biflovat“ voòavkåøskĂŠ øemeslo? Ano! A tohle dĂtĂŹ, tahle dĂvka s tuctovou tvåøà a krvĂ na nožièkĂĄch, tohle pøerostlĂŠ dĂŹcko, kterĂŠ je teĂŻ k nĂŹmu obrĂĄcenĂŠ zĂĄdy a spolu s jeho dĂĄvnĂ˝m kamarĂĄdem Philipem Bodleym se oddĂĄvĂĄ nĂŹjakĂŠ pošetilosti… ona je živĂ˝m ztĂŹlesnĂŹnĂm nĂĄsledujĂcĂch let; let zastøenĂ˝ch vyhrڞek a vynucenĂŠho šetøenĂ. Jak rĂĄd by byl jednĂm z tĂŹch otcĂš zobrazovanĂ˝ch v dĂĄmskĂ˝ch èasopisech, kteøà za pøihlĂženĂ vroucnĂŹ milujĂcĂ manželky zvedajĂ svĂŠho usmĂvajĂcĂho se caparta jako nĂŹjakou trofej! Jenže on už nemĂĄ vroucnĂŹ milujĂcĂ manželku a jeho dcera je poskvrnĂŹna trĂĄpenĂm. Odkašle si. „Janey, nemyslĂš, že toho pan Bodley již udĂŹlal docela dost?“ Za kĂ˝m teĂŻ? Navrhuji jĂt za Janey. PĂĄnovĂŠ Bodley a Ashwell jsou beztak na odchodu a William Rackham se potom okamžitĂŹ stĂĄhne do pracovny a pustĂ se do studia firemnĂch spisĂš. CelĂŠ hodiny se pak prakticky nepohne, takže pokud nejste šĂlenĂŹ zvĂŹdavĂ na cenu netkanĂŠ dundeeskĂŠ juty jakožto levnĂŠ nĂĄhražky vaty nebo na tajemstvĂ vĂ˝roby vonnĂ˝ch såèkĂš s potpourri na lÊèbu migrĂŠny, nejspĂš vĂĄs budou vĂc zajĂmat Janey a Sofie, kterĂŠ teĂŻ sedĂ v dĂŹtskĂŠm pokoji a èekajĂ na nĂĄvrat Beatrice. Janey sedĂ vedle Sofie na podlaze, držà se za bøicho a trpĂ nejhoršĂmi žaludeènĂmi bolestmi, jakĂŠ kdy zažila. To musĂ bĂ˝t tĂŹch pĂĄr soust, kterĂĄ ukradla RackhamovĂ˝m od snĂdanĂŹ… jejĂ trest od PĂĄnaboha, špĂzovĂĄ jehlice projĂždĂŹjĂcĂ jejĂmi vnitønostmi. Pohupuje se, rukama si objĂmĂĄ kolena, Sofiiny krvĂ nasĂĄklĂŠ šatièky mĂĄ složenĂŠ v klĂnĂŹ. Co si s nimi mĂĄ proboha poèĂt? PotrestĂĄ ji kuchaøka za to, že odešla z kuchynĂŹ? PotrestĂĄ ji chĂšva za to, že dovolila, aby dĂtĂŹ RackhamovĂ˝ch pøišlo k ĂşhonĂŹ? PotrestĂĄ ji sleèna PlayfairovĂĄ za to, že vybĂŹhla nahoru zjistit, proè Sofie køièĂ, mĂsto aby dodĂŹlala Ăşklid v jĂdelnĂŹ? PotrestĂĄ ji sleèna TillotsonovĂĄ za… za to, co se jĂ zrovna dnes zamane? Jak se jĂ to mohlo stĂĄt, tyhle zatracenĂŠ lapĂĄlie a nedodĂŹlanĂŠ Ăşkoly? Je to jejĂ vina, a to se tisĂc holek dere o jejĂ mĂsto. Ach, prosĂm, aÂť ji pan Rackham nepropustĂ! Kam by se podĂŹla? Domov je moc daleko a venku lije jak z konve! Skonèà na ulici, skonèĂ! NemĂĄ nic než svou nevinnost, ale vĂ, že nenĂ dost stateènĂĄ, aby kvĂšli nĂ zemøela hlady! Ale ne, prosĂm ne: bude pro Rackhamovy pracovat ještĂŹ usilovnĂŹji, ano, bude, ještĂŹ usilovnĂŹji než kdy pøedtĂm; jen potøebuje trochu vĂc èasu, aby zjistila, co to vlastnĂŹ mĂĄ za novĂŠ povinnosti. „Kdo byl ten pĂĄn?“ Janey se obrĂĄtĂ za nepovĂŹdomĂ˝m hlasem Sofie RackhamovĂŠ. ZamžourĂĄ a snažà se nedĂvat na Sofiina bristolskĂŠho vlèka toèĂcĂho se na podlaze pøed dĂvenèinĂ˝mi suknĂŹmi, aby se jĂ neudĂŹlalo ještĂŹ vĂc nevolno. „Promiòte, sleèno Sofie?“ „Kdo byl ten pĂĄn?“ opakuje dĂtĂŹ, zatĂmco se vlèek opile toèà na boku. „JakĂ˝ pĂĄn, sleèno Sofie?“ Bolest trĂĄpĂ Janey takovĂ˝m zpĂšsobem, že z nĂ vyjde jen tenkĂ˝ hlas. „Ten hodnej.“ Janey se snažà vzpomenout si na hodnĂŠho pĂĄna. „Nikoho jsem tam neznala, v životĂŹ jsem je pøedtĂm nevidĂŹla,“ obhajuje se. „Až na pana Rackhama.“ Sofie znovu roztoèà vlèka. „Je to mĂšj tĂĄta, vĂŹdĂŹla jsi to?“ zeptĂĄ se a zkrabatà èelo. RĂĄda by Janey pouèila o životĂŹ: i služebnictvo si podle jejĂho nĂĄzoru zasloužà nĂŹjakĂŠ to vzdĂŹlĂĄnĂ. „A jeho tĂĄta, tĂĄta mĂ˝ho tĂĄty, je moc dĂšležitĂ˝ pĂĄn. MĂĄ dlouhĂ˝ fousy a jezdĂ do Indie, Liverpoolu, všude. Je to stejnĂ˝ Rackham, co ho vĂdåš na mejdle a parfĂŠmu.“ Janeyino mĂ˝dlo se vyrĂĄbĂ ze zbytkĂš mĂ˝dla v kuchyni, kterĂŠ kuchaøka rozdĂĄvĂĄ každĂ˝ tĂ˝den, a lahvièku parfĂŠmu v životĂŹ nevidĂŹla. Za muèivĂ˝ch bolestĂ se usmĂŹje a pøikĂ˝vne, dĂŹlĂĄ, že chĂĄpe. „Ten hodnĂ˝ pĂĄn,“ zkusĂ to Sofie znovu. „On tu u nĂĄs ještĂŹ nebyl?“ „NevĂm, sleèno RackhamovĂĄ.“ „Proè ne?“ „JĂĄ… døĂv pracovala celou dobu jenom v umĂ˝vĂĄrnĂŹ nĂĄdobĂ. TeĂŻ pracuju i v kuchyni – a nĂŹkdy nosĂm jĂdlo a… a dalšà vĂŹci. Ale… ale moc jsem toho z domu ještĂŹ nevidĂŹla.“ „JĂĄ taky ne.“ Tohle pokoutnĂ kamarĂĄdstvĂ s nejprostšà služkou je ostĂ˝chavĂŠ potϚenĂ. MalĂĄ Sofie se dĂvĂĄ Janey pøĂmo do tvåøe a pøemýšlĂ, jestli se stane nĂŹco zvlåštnĂho, když si navzĂĄjem svÏøily takovou dĂšvĂŹrnost. Tohle by mohl bĂ˝t vĂ˝jimeènĂ˝ den, poèåtek novĂŠho života; vždyÂť takhle v pohĂĄdkĂĄch zaèĂnajĂ pøåtelstvĂ! Sofie otevøe oèi, co nejvĂc to jde, a usmĂŹje se, dĂĄvĂĄ služce svolenĂ mluvit od srdce, navrhnout (tøebas) tajnou schĂšzku po veèerce. Janey jĂ ĂşsmĂŹv opĂŹtuje, tvåø mĂĄ bledou jako syrovĂĄtka, houpe se na patĂĄch. Otevøe Ăşsta, chce nĂŹco øĂct, ale znièehonic pøepadne na kolena a na podlahu dĂŹtskĂŠho pokoje vrhne bledou šålu zvratkĂš. DvakrĂĄt zaène s otevøenĂ˝mi Ăşsty dĂĄvit, køièela by, kdyby mohla, pak vrhne znovu. Ze žluèi, pøĂliš vylouhovanĂŠho èaje, rannĂ kaše od kuchaøky a lesknoucĂch se kouskĂš slaniny se na navoskovanĂ˝ch palubkĂĄch udĂŹlĂĄ kaluž. Za pĂĄr okamžikĂš se dveøe dĂŹtskĂŠho pokoje prudce otevøou: to se koneènĂŹ vrĂĄtila Beatrice. Ve zbytku Rackhamova domu se všechno jakoby mĂĄvnutĂm kouzelnĂŠho proutku vrĂĄtilo k normĂĄlu: doktor Curlew stoupĂĄ po schodech do pokoje panĂ RackhamovĂŠ, staøà spolužåci pana Rackhama odešli, Letty se vrĂĄtila zpĂĄtky z papĂrnictvĂ, dʚ slĂĄbne. Jen tady v dĂŹtskĂŠm pokoji – kde by sprĂĄvnĂŹ mĂŹlo bĂ˝t všechno vždy naprosto pod kontrolou – nĂŹco nenĂ v poøådku: odpornĂ˝ puch; Sofie neupravenĂĄ, s rozcuchanĂ˝mi vlasy, bosĂĄ; služka z umĂ˝vĂĄrny na všech ètyøech, široko daleko nenĂ vidĂŹt kbelĂk ani mop, služka hloupĂŹ civĂ do louže zvratkĂš uprostøed mĂstnosti a… co je tohle? Sofiiny zakrvĂĄcenĂŠ šateèky! Samou zuøivostĂ se Beatrice CleavovĂĄ vztyèà do plnĂŠ výšky a napøe svĂšj pronikavĂ˝ bazilišèà pohled na Rackhamovo dĂtĂŹ, kterĂŠ jĂ tak pije krev, høĂšnĂŠ stvoøenĂ, jemuž se nedĂĄ vÏøit ani na pĂŹt minut, na tu nemožnou dceru nehodnĂŠho dĂŹdice nezaslouženĂŠho majetku. Pod tĂhou tohoto pohledu se malĂĄ Sofie schoulĂ a roztøesenĂ˝m, špinavĂ˝m prstem ukåže na Janey. „To uĂŻĂĄla vona.“ Beatrici škubne ve tvåøi, ale rozhodne se, že se do dalšĂho boje proti SofiinĂ˝m jazykovĂ˝m pokleskĂšm vrhne pozdĂŹji, až se objasnĂ pĂĄr dalšĂch zĂĄhad. „A teĂŻ…“ pronese s rukama na bocĂch a v tu chvĂli do dĂŹtskĂŠho pokoje dopadnou prvnĂ mihotavĂŠ sluneènĂ paprsky a propĂšjèà louži zvratkĂš støĂbrnou a zlatavou barvu. „Od zaèåtku…!“ KAPITOLA OSMĂ JeštĂŹ než ale budeme pokraèovat… Promiòte mi, jestli jsem vĂĄs špatnĂŹ odhadla, ovšem podle toho, jak se dĂvĂĄte na dĂšm RackhamovĂ˝ch – na jeho naleštĂŹnĂĄ schodištĂŹ, chodby hemžĂcĂ se služebnictvem a bohatĂŹ zdobenĂŠ a plynem osvĂŹtlenĂŠ pokoje –, jste ve mnĂŹ vzbudili pocit, že ho poklĂĄdĂĄte za velmi starĂ˝. Naopak, je docela novĂ˝. Tak novĂ˝, že když William kupøĂkladu usoudĂ, že opravdu nelze strpĂŹt èúrek deštĂŹ prosakujĂcĂ francouzskĂ˝mi okny do salĂłnu, staèà mu najĂt navštĂvenku tesaøe, kterĂ˝ mu dal na neprodyšnost zĂĄruku. Když byl Henry Calder Rackham malĂ˝ kluk a Notting Hill ještĂŹ rustikĂĄlnĂ vesnièka v kensingtonskĂŠ farnosti, krĂĄvy se pĂĄsly na mĂstĂŹ, kde jste o padesĂĄt let pozdĂŹji vidĂŹli Williama a Agnes, jak se s mnohem menšĂm ĂşspĂŹchem pokoušejĂ spoleènĂŹ nasnĂdat. Porto Bello byl statek, stejnĂŹ jako Notting Barn. Na Wormwood Scrubs se rozklĂĄdal køovinatĂ˝ porost a na Shepherds Bush byste klidnĂŹ mohli najĂt ovèåky. Suroviny nutnĂŠ k vĂ˝robĂŹ jĂdelny RackhamovĂ˝ch se tenkrĂĄt nalĂŠzaly dosud nedotèenĂŠ v lomech a lesĂch a WilliamĂšv svobodnĂ˝ otec mĂŹl plnĂŠ ruce prĂĄce se svĂ˝mi tovĂĄrnami a zemĂŹdĂŹlskĂ˝mi usedlostmi, než aby våžnĂŹ uvažoval o bydlenĂ pro svĂŠho dĂŹdice, ba dokonce o jeho zplozenĂ. CelĂĄ lĂŠta pøed svatbou žil Henry Calder Rackham v dosti honosnĂŠm domĂŹ ve Westbournu, ale rĂĄd vtipkoval (obzvlåštĂŹ pøed zavilĂ˝mi snoby, jejichž pøåtelstvĂ si nemohl zĂskat), že jeho skuteènĂ˝m domovem je PaddingtonskĂŠ nĂĄdražĂ, protože „s firmou to mڞe jĂt od desĂti k pĂŹti, když se èlovĂŹk den co den nevypravĂ podĂvat na svĂ˝ zamĂŹstnance“. Pro Henryho Caldera Rackhama nebyla prĂĄce nikdy sprostĂŠ slovo, aèkoli si tĂm kupodivu oddanost svĂ˝ch zamĂŹstnancĂš nikdy nezĂskal. Pohled na to, jak v èernĂŠm obleku a cylindru prochĂĄzĂ po železnĂ˝ch rampĂĄch nad jejich hlavami, nevyvolĂĄvĂĄ u tĂŹch, kdo se hmoždĂ v jeho tovĂĄrnĂĄch, kýženou solidaritu. Na druhou stranu, možnĂĄ to v jĂĄdru je jednoduchĂ˝ venkovskĂ˝ èlovĂŹk… aèkoli pracanti na jeho levandulovĂ˝ch polĂch si ho takĂŠ nijak zvl嚝 neoblĂbili. ÂŽe by ty festovnĂ venkovskĂŠ šaty, kterĂŠ si bere na sebe pøi vĂ˝pravĂĄch za nimi, mylnĂŹ poklĂĄdali za pĂłzu, a ne za jeho oblĂbenĂŠ obleèenĂ? DĂĄle si pøipadĂĄ nedocenĂŹnĂ˝, co se jeho våšnivĂŠ povahy týèe. Drbny ve mĂŹstĂŹ i na vesnici mĂŹly ve zvyku tvrdit, že už si spĂš namluvĂ mechanickou drtièku než osobu nϞnĂŠho pohlavĂ. Pøedstavte si tedy jejich pøekvapenĂ, když si znièehonic vzal zatracenĂŹ hezkou ženskou! Byly z toho paf, kdykoli ji pøedvedl. Pokud je ovšem pøĂchod jeho manželky zastihl nepøipravenĂŠ, jejĂ odchod o devĂŹt let pozdĂŹji nikoho nezaskoèil. Ba co vĂc, jejĂ nevĂŹra vešla podle všeho ve všeobecnou znĂĄmost dlouho pøedtĂm, než se o nĂ dozvĂŹdĂŹl on, jejĂ obĂŹÂť; to bylo vskutku k vzteku. NĂĄsledovaly nekoneènĂŠ spekulace, zda se jĂ zøekl, nebo zda utekla dobrovolnĂŹ. Co na tom zĂĄleželo? Vypaøila se z jeho života a zanechala po sobĂŹ dva malĂŠ chlapce. On se však choval prakticky i v zĂĄrmutku, najal dalšà pomocnici v domĂĄcnosti, aby zastala takovĂŠ služby, kterĂŠ synĂšm poskytovala jejich matka, a sĂĄm se dĂĄl vĂŹnoval prĂĄci. LĂŠta ubĂhala, chlapci vyrostli bez jakĂ˝chkoli škodlivĂ˝ch nĂĄsledkĂš a podnik prosperoval, až se nakonec Rackham staršà musel zamyslet, kde mĂĄ bydlet mladĂ˝ Henry, jeho dĂŹdic. Tou dobou, tedy v padesĂĄtĂ˝ch letech devatenĂĄctĂŠho stoletĂ, již Notting Hill pøevåžnĂŹ pozbyl venkovskĂŠho rĂĄzu. Slum Potteries na zĂĄpad od mĂŹsta byl poøåd zamoøenĂ˝ cikĂĄny a vepøĂny a neĂşspϚnĂŠ pokusy promĂŹnit polovinu farnosti v dostihovou drĂĄhu poznamenaly rĂĄz celĂŠ oblasti, ale jistĂŠ znĂĄmky svĂŹdèily o tom, že shluk domĂš kolem Ladbroke Square by se mohl stĂĄt žådoucĂm bydlištĂŹm. A zajistĂŠ, na sklonku šedesĂĄtĂ˝ch let se ta lokalita poklĂĄdala za mĂsto, kde by se vĂ˝znaènĂ muži, kteøà neaspirovali stĂĄt se èleny tĂŠ nejlepšà spoleènosti, mohli spokojenĂŹ usadit. RovnϞ odtamtud bylo dobrĂŠ spojenĂ na vlak, jĂmž bude Henry mladšà muset èasto jezdit, jakmile pøevezme otϞe firmy. Takže Henry staršà koupil svĂŠmu dĂŹdici prostornĂ˝ a hezkĂ˝ dĂšm v Chepstow Villas, sotva deset let starĂ˝ a v bezvadnĂŠm stavu. Co se jeho druhorozenĂŠho syna Williama týèe, ten bude nakonec bydlet, nu… to si bude chlapec muset zaøĂdit sĂĄm. TeĂŻ je budoucnost tady a dĂŹjiny Rackhamova impĂŠria se neodvĂjely podle reklamnĂ brožurky. Henry staršà odvedl plnĂŹ svĂšj dĂl prĂĄce: dĂky hømotnĂŠmu šarmu a poskytovĂĄnĂ diskrĂŠtnĂch pĂšjèek pronikl do vybranĂŠ spoleènosti a mezi svĂŠ pøåtele poèĂtal soudce, èleny SnĂŹmovny lordĂš a všemožnou šlechtu. Avšak jeho prvorozenĂ˝ syn Henry mladšà žije jako mnich ve stĂsnĂŹnĂŠ chalupĂŹ poblĂž Brick Fieldu, zatĂmco William, jemuž se dostalo nejlepšĂho vzdĂŹlĂĄnĂ, kterĂŠ se dĂĄ za penĂze koupit, spokojenĂŹ obĂ˝vĂĄ dĂšm v Chepstow Villas a hraje si na gentlemana, pøestože nenà žådnĂ˝ rentiĂŠr. Ten kluk je z univerzity už kolik let, a poøåd si na obživu nevydĂŹlal ani penny! Chce William takto pokraèovat, nechat svĂŠho starĂŠho otce obtĂženĂŠho odpovĂŹdnostĂ a sĂĄm si pro zĂĄbavu psĂĄt do šuplĂku bĂĄsnièky? Je nejvyššà èas, aby si všiml insigniĂ „R“ vytepanĂ˝ch do samotnĂŠho kovĂĄnĂ bran, kterĂŠ ho obklopujĂ! DĂšm zaèĂnĂĄ lehce chĂĄtrat. Zahrady jsou ostuda, obzvlåštĂŹ kolem okrajĂš budovy a za kuchynĂ. NenĂ tu koèår, ve stĂĄji nestojĂ jedinĂ˝ kÚò. MalĂ˝ domek pro koèĂho, v nĂŹmž koèà nikdy nebydlel a jejž William za krĂĄtkodobĂŠ zĂĄliby v malĂøstvĂ promĂŹnil v ateliĂŠr, je teĂŻ k nièemu. NĂzkĂŠ sklenĂky ležà jako sklenĂŹnĂŠ rakve a pøekypujĂ bĂ˝lĂm, kterĂŠ dokåže rĂšst bez zahradnĂka. To všechno je vskutku politovĂĄnĂhodnĂŠ, ale jen pøirozenĂŠ: Henry staršà ve snaze Williama vylÊèit uštĂŹdøil domĂĄcnosti øadu traumatickĂ˝ch šokĂš a v jejich dĂšsledku se veškerĂĄ krev služebnictva stĂĄhla z perifernĂch cĂŠv do obleženĂŠho srdce. Uvnitø våžnĂŹ nenĂ nic zvlåštnĂho, co by na nĂŹkoho udĂŹlalo dojem, nanejvýš snad na cizince jako vy. Mڞete obdivovat mnoho pokojĂš s vysokĂ˝mi stropy, tmavĂŠ voskovanĂŠ podlahy, stovky kusĂš nĂĄbytku pøedurèenĂ˝ch k tomu, aby se ve vašà dobĂŹ prodĂĄvaly v obchodech se starožitnostmi, a ze všeho nejvĂc na vĂĄs mڞe zapĂšsobit mlèenlivĂĄ pĂle sloužĂcĂch. To vše je tu brĂĄno za samozøejmost. Pro ztenèujĂcĂ se okruh znĂĄmĂ˝ch Williama a Agnes RackhamovĂ˝ch je dĂšm poskvrnĂŹnĂ˝: je cĂtit po zrušenĂ˝ch soarĂŠ, tristnĂch zahradnĂch slavnostech, tøeskotu skla, kterĂŠ Agnes rozbĂjĂ u veèeøe, trapnĂŠm louèenĂ, ponurĂŠm exodu hostĂš. Je cĂtit po pustĂ˝ch mĂstnostech, kde se stoly prohĂ˝bajĂ lahĂšdkami, a po prĂĄzdnĂ˝ch patrech, v nichž se rozlĂŠhajĂ tϞkĂŠ kroky opuštĂŹnĂŠho hostitele. Kdepak, po tom všem, co se stalo, už nenĂ jedinĂ˝ dĂšvod, proè by se mĂŹl nĂŹkdo k RackhamovĂ˝m vracet. V pokoji Agnes RackhamovĂŠ jsou zĂĄvĂŹsy tlustĂŠ a takøka vždy zataženĂŠ, kterýžto detail neujde slĂdilĂšm, kteøà se snažà nakukovat dovnitø od Pembridge Mews. Tyto zataženĂŠ zĂĄclony majĂ uvnitø neblahĂŠ dĂšsledky: v AgnesinĂŹ pokoji se musĂ ve dne poøåd svĂtit a smrdĂ to tam po spĂĄlenĂŠm tuku ze svĂèek (Agnes nevÏøà plynu). A když se vĂ˝jimeènĂŹ odvåžà ven a nechĂĄ svĂèky zhasnout (bojĂ se totiž, že dĂšm vyhoøĂ), v pokoji je po jejĂm nĂĄvratu tma jako v hrobĂŹ. Toto nalĂŠzĂĄme onoho rĂĄna, když se Agnes vracĂ po chrabrĂŠm pokusu o manželskou snĂdani. Ona i jejĂ komornĂĄ stojĂ u dveøà pokoje a ztϞka oddychujĂ po dlouhĂŠm výšlapu po schodech. Clara nemڞe zĂĄroveò držet svĂèku a podpĂrat panĂ, tak dveøe otevøe loktem a všourajĂ se dovnitø, kde se v tom šeru nedokåžou moc dobøe zorientovat. Ăirou nĂĄhodou se v okamžiku, kdy se otevøou dveøe do Agnesina pokoje, dole prudce zabouchnou dveøe hlavnĂho vchodu, takže Agnes slyšà svĂŠho manžela odchĂĄzet. Kam asi jde? napadne ji a nechĂĄ se Clarou vĂŠst do pokoje, kterĂ˝ je od tĂŠ doby, co v nĂŹm byla naposled, ĂşplnĂŹ k nepoznĂĄnĂ. BĂlĂĄ postel se tyèà jednoznaènĂŹ, ale co je v tamtom rohu? NapĂšl zafaèovanĂĄ kostra? A vedle nĂ… velkĂ˝ pes? Clara zažehne petrolejku a zĂĄhadnĂŠ postavy jsou hned jasnĂŹjšĂ: litinovĂĄ krejèovskĂĄ figurĂna obtoèenĂĄ pruhy lĂĄtky a šicĂ stroj, jenž stojĂ pøipraven jako postøĂbøenĂ˝ dobrman. „Podejte mi ruce, panĂ RackhamovĂĄ.“ Agnes se k nĂ poslušnĂŹ pøišourĂĄ, ale ne jako nĂŹjakĂĄ staøenka – spĂš jako dĂtĂŹ, kterĂŠ se po zlĂŠm snu zase uklĂĄdĂĄ do postele. „TeĂŻ už bude všechno v poøådku, panĂ RackhamovĂĄ.“ Clara odhrne povleèenĂ. „TeĂŻ si mڞete klidnĂŹ odpoèinout.“ Za takovĂŠhoto mechanickĂŠho chlĂĄcholenĂ Clara svou panĂ svleèe a uložà ji do postele. Pak dĂĄ Agnes jejĂ oblĂbenĂ˝ høeben a Agnes si automaticky zaène èesat vlasy, hlavnĂŹ v mĂstech, kde se jĂ pøi pĂĄdu zacuchaly. „Jak vypadĂĄm?“ Clara, kterĂĄ zrovna sklĂĄdĂĄ negližÊ svĂŠ panĂ na velikost povlaku na polštåø, na chvĂli ustane a zhodnotĂ ji. „KrĂĄsnĂŹ, madam,“ usmĂŹje se. JejĂ ĂşsmĂŹv nenĂ upøĂmnĂ˝, ostatnĂŹ jako všechny jejĂ ĂşsmĂŹvy; to Agnes vĂ. Ale dĂŹlĂĄ to v rĂĄmci svĂ˝ch povinnostĂ velkomyslnĂŹ a nemyslĂ to zle, což Agnes taky vĂ a je za to vdÏènĂĄ. MĂĄ se svou komornou nepsanou dohodu, že na oplĂĄtku za celoživotnĂ zamĂŹstnĂĄnĂ Clara uspokojĂ jakĂ˝koli jejĂ vrtoch, bude svĂŹdkem jakĂŠhokoli fiaska, a pøitom si jedinkrĂĄt nepostϞuje. Bude Agnes ĂştĂŹchou od svĂtĂĄnĂ do pĂšlnoci a obèas i ve svĂzelnĂ˝ch situacĂch v mezidobĂ. Agnes se jĂ bude moci svÏøit s èĂmkoli, bez ohledu na to, jak je to pitomĂŠ, a když ji za hodinu požådĂĄ, aby na to zapomnĂŹla, ona si to zcela vydrhne z pamĂŹti, jako by šlo o mlĂŠko rozlitĂŠ z nepozornosti. Ze všeho nejdĂšležitĂŹjšà je ovšem to, že svĂŠ panĂ bude napomĂĄhat pøi porušovĂĄnĂ všech pøĂkazĂš od tĂŹch dvou zlĂ˝ch mužÚ, doktora Curlewa èi Williama Rackhama. ÂŽivot s Clarou skĂ˝tĂĄ Agnes hru, kterou mڞe hrĂĄt zcela bezpeènĂŹ, režim lehkĂŠho cvièenĂ se shovĂvavou dobrou znĂĄmou. S Claøinou pomocĂ si znovu osvojĂ spoleèenskĂŠ dovednosti, kterĂŠ nalĂŠhavĂŹ potøebuje na londĂ˝nskou SezĂłnu. NapøĂklad nĂŹkdy Claru vyzve, aby dĂŹlala, jako že je ta èi ona dĂĄma, a spoleènĂŹ pøehrĂĄvajĂ malĂŠ dramatickĂŠ situace, aby si Agnes procvièila reakce. Ne že by Claøiny hereckĂŠ etudy byly kdovĂjak pøesvĂŹdèivĂŠ, ale to Agnes nevadĂ. PøĂliš realistickĂĄ imitace by ji mohla rozhodit. Když si hebkĂŠ vlasy rozèeše ke svĂŠ spokojenosti, odložà høeben a pohodlnĂŹ se opøe o polštåøe. „Claro: tu mou novou knihu o toaletĂŹ,“ naøĂdĂ jĂ tiše. KomornĂĄ jĂ ten svazek podĂĄ a Agnes ho otevøe u kapitoly nazvanĂŠ „Kterak se brĂĄnit proti NepøĂteli“ – pøièemž nepøĂtelem v tomto pøĂpadĂŹ je ståøĂ. Promne si tvåøe a spĂĄnky, držà se pokynĂš v textu jako klĂštĂŹ, ale dĂŹlĂĄ jĂ potĂže mnout si pokožku „smĂŹrem opaènĂ˝m k tomu, jĂmž se vrĂĄsky hrozĂ rozvinout“, neboÂť ještĂŹ žådnĂŠ vrĂĄsky nemĂĄ. „V pøĂpadĂŹ Ăşnavy prostøĂdejte ruce,“ radĂ kniha – a ona se už rozhodnĂŹ unavila. Ale jak mڞe prostøĂdat ruce, když mĂĄ pouze dvĂŹ? A jak mĂĄ vĂŹdĂŹt, zda se svĂŠho oblièeje dotĂ˝kĂĄ sprĂĄvnĂŹ, zda vyvĂjĂ nĂĄležitĂ˝ „pevnĂ˝, jemnĂ˝ tlak“; a jakĂŠ nĂĄsledky bude mĂt, že nepoužĂvĂĄ zvlåèòujĂcĂ pøĂpravek, jak autorka doporuèuje? KnĂžky se nikdy nevĂŹnujĂ tomu, co èlovĂŹk skuteènĂŹ potøebuje vĂŹdĂŹt. Na dalšà cvièenĂ je už moc unavenĂĄ, a tak obrĂĄtĂ strĂĄnku a podĂvĂĄ se, co se pĂše dĂĄl. VrĂĄsky se na pokožce oblièeje dĂŹlajĂ z tĂŠhož dĂšvodu a stejnĂ˝m zpĂšsobem, jako se svrašuje slupka jablka. Šåvy vysychajĂ a døeò ovoce pod slupkou se scvrkĂĄvĂĄ a smrskĂĄvĂĄ… Agnes knihu okamžitĂŹ zaklapne. „Odnes to pryè, Claro,“ øekne. „Ano, panĂ.“ Clara vĂ, co dĂŹlat: o kus dĂĄl na patøe je speciĂĄlnĂ mĂstnĂšstka, kam putujĂ nechtĂŹnĂŠ vĂŹci. Pak se Agnes pokradmu zadĂvĂĄ na šicĂ stroj. Claøe nic neujde. „Co kdybychom se zase pustily do vašich novĂ˝ch šatĂš, panĂ?“ navrhne. „To nejtϞšà už mĂĄme za sebou, ne, panĂ?“ Agnesina tvåø se rozzåøĂ. JakĂŠ je za takovĂ˝chto okolnostĂ požehnĂĄnĂ, že mĂĄ co dĂŹlat, èĂm zaplnit èas. Pøece jen nezapomnĂŹla, že velmi brzy již bude muset pøijmout doktora Curlewa. Pro lĂĄsku BožĂ, proè odmĂtla Williamovu nabĂdku, že Beatrici odvolĂĄ? Byl ochoten to udĂŹlat – ochoten probĂŹhnout domem a vyøĂtit se na ulici, kdyby bylo potøeba, aby ten vzkaz vzal zpĂĄtky! A ona ho odmĂtla! ŠĂlenstvĂ! Ale když ležela na podlaze, mĂŹla nad nĂm na chvilièku opojnou moc – moc opovrhnout nabĂzenou olivovou ratolestĂ. Když se mu takhle postavila – pøestože mu pøi tom pravda ležela u nohou –, byla to svĂ˝m zpĂšsobem pomsta. Agnes se zadĂvĂĄ na zpola dokonèenĂŠ šaty a pøedstavuje si, že ji zahalujĂ jako hedvĂĄbnĂĄ zbroj. OstĂ˝chavĂŹ se na Claru usmĂŹje, a ten ĂşsmĂŹv je jĂ opĂŹtovĂĄn. „Ano,“ øekne, „mĂĄm za to, že je mi dost dobøe, abych se do toho zase mohla pustit.“ Za nĂŹkolik minut už vrèenà šicĂho stroje pøehlušuje tikĂĄnĂ hodin. Kdykoli dokonèà nĂŹjakĂ˝ šev èi sĂĄmek, pøerušà ty dvĂŹ prĂĄci, vytĂĄhnou šaty ze stroje a povĂŹsĂ je na krejèovskou pannu. OdĂvajĂ tu bezpohlavnĂ figurĂnu znovu a znovu a ona pokaždĂŠ vypadĂĄ trochu ladnĂŹji, trochu ženštĂŹji. „My ĂşplnĂŹ kouzlĂme!“ smĂŹje se panĂ RackhamovĂĄ radostnĂŹ a skoro se jĂ daøà zapomenout, že doktor Curlew je na cestĂŹ a v ruce v rukavici se mu houpe brašna. Ale šitĂ je vĂc než pouhĂŠ rozptĂ˝lenĂ. Pokud mĂĄ mĂt aspoò nĂŹjakou nadĂŹji zúèastnit se napøesrok SezĂłny, potøebuje pøinejmenšĂm ètvery dalšà šaty, a pøisĂĄmbĂšh, pøĂštĂ rok se jĂ takĂŠ zúèastnĂ. Protože jestli nĂŹco otøåslo Agnesinou vĂrou ve vlastnĂ pøĂèetnost, pak to, že se nemohla zapojit do SezĂłny letos. A jestli nĂŹco mڞe jejĂ vĂru obnovit, tak je to nĂĄprava tohoto poklesku. Je pravda, že od narozenĂ byla šlechtĂŹna k tomu, aby v nièem nijak zvl嚝 nevynikala krom toho, že se bude objevovat na veøejnosti a vypadat hezky. Ale proto nešije ty nĂĄdhernĂŠ rĂłby, tyto složitĂŠ konstrukty, v nichž chce majestĂĄtnĂŹ proplouvat cizĂmi domy. Ăèast na SezĂłnĂŹ je pro ni To, co nade vši pochybnost prokåže, že nenĂ blĂĄzen. Ve svĂŠ nejistotĂŹ, kudy pøesnĂŹ vede dĂŹlicà èåra mezi pøĂèetnostĂ a šĂlenstvĂm, si Agnes totiž vybrala vlastnĂ hranici. Pokud se jĂ podaøà držet se na tĂŠ sprĂĄvnĂŠ stranĂŹ, bude pøĂèetnĂĄ, což nejdøĂv uznĂĄ svĂŹt, pak jejĂ manžel a nakonec i doktor Curlew. A co jejĂ vlastnĂ nĂĄzor? Ona sama se nepoklĂĄdĂĄ ani za pøĂèetnou, ani za blĂĄzna; ona je jednoduše Agnes… Agnes PigottovĂĄ, jestli vĂĄm to nevadĂ. ZadĂvejte se do jejĂho srdce a uvidĂte krĂĄsnĂ˝ obrĂĄzek, jako modlitebnĂ kartièku zobrazujĂcĂ dĂvèà lĂŠta Panny Marie. Je to Agnes, ale ne tak, jak ji znĂĄme: je to Agnes, kterĂĄ nestĂĄrne, nemĂŹnĂ se, je bez poskvrny, nenĂ ani Unwinova nevlastnĂ dcera, ani Rackhamova manželka. Vlasy mĂĄ hedvĂĄbnĂŹjšĂ, šaty nabĂranĂŹjšĂ, poprsĂ jĂ zcela ustoupilo a jejĂ prvnĂ SezĂłna mĂĄ ještĂŹ pøijĂt. Agnes si povzdychne. Ve skuteènosti od jejĂ prvnĂ SezĂłny ubĂŹhlo tolik let, že se jĂ na to ani nechce vzpomĂnat, a jejĂ ambice ohlednĂŹ tĂŠ pøĂštĂ jsou skromnĂŠ. JejĂ sen o postupu mezi hornĂch deset tisĂc, jenž vypadal zcela dosažitelnĂŹ, když byla nevlastnĂ dcerou lorda Unwina, se rozplynul – je totiž jasnĂŠ, že William, pokud mĂĄ vĂšbec nĂŹjakou budoucnost, se nikdy nestane slavnĂ˝m autorem, jak si kdysi pøedstavoval. Bude øeditelem voòavkåøstvĂ – až se koneènĂŹ pøimĂŹje k tomu, aby na sebe vzal odpovĂŹdnost – a pak, pokud hodnĂŹ, hodnĂŹ zbohatne, možnĂĄ pomalu vystoupĂĄ po spoleèenskĂŠm žebøĂèku. Ovšem do tĂŠ doby mohou Rackhamovi doufat nanejvýš v to, že se budou moci stĂ˝kat se spodnĂm okrajem nĂłbl spoleènosti. Agnes to vĂ. NelĂbĂ se jĂ to, ale vĂ to a je odhodlĂĄna co nejvĂc toho využĂt. Takže naè se tϚĂ? VĂšbec netoužà po tom, aby ji muži poklĂĄdali za krĂĄsnou. NĂŹco takovĂŠho mڞe vĂŠst jen k neštĂŹstĂ. Ani nedoufĂĄ v obdiv jinĂ˝ch žen; od nich oèekĂĄvĂĄ jen zdvoøilou nonšalantnost a škodolibĂŠ klepy za svĂ˝mi zĂĄdy. PopravdĂŹ øeèeno, ona si ve skuteènosti nepøedstavuje, že by se bĂŹhem pøĂštĂ SezĂłny oddĂĄvala jakĂŠmukoli styku; naopak, hodlĂĄ tĂm všĂm proplout, aniž by si nĂŹkoho pøĂliš všĂmala, vypouštĂŹt z Ăşst pouze ty nejprĂĄzdnĂŹjšà frĂĄze a nenaslouchat nièemu, co by si žådalo vĂc než tu nejpovrchnĂŹjšà pozornost. Ze zkušenosti vĂ, že tohle je zdaleka nejbezpeènĂŹjšà postup. Ze všeho nejvĂc toužà po tom blaženĂŠm stavu, kdy je trpĂŹna mimo zdi svĂŠho pokoje, obleèenĂĄ v šatech, kterĂŠ jsou hezèà než jejĂ notnĂŹ potøĂsnĂŹnĂŠ a mnohokrĂĄt pranĂŠ noènĂ košile. „Až vĂĄs v tĂŹchhle šatech uvidĂ panĂ WhymperovĂĄ,“ prohodĂ Clara, „tak zezelenĂĄ zĂĄvistĂ, panĂ. Potkala jsem ve mĂŹstĂŹ jejĂ služku a ta mi øekla, že panĂ WhymperovĂĄ prahne po tom, aby mohla nosit tento støih, ale už je na nĂŹj moc tlustĂĄ.“ Agnes se dĂŹtinsky zasmĂŹje; moc dobøe vĂ, že jde skoro jistĂŹ o lež. (Clara neustĂĄle vymýšlĂ takovĂŠhle vĂŹci.) Každou minutu jĂ je èĂm dĂĄl lĂŠpe; bolest hlavy polevuje; mohla by Claru dokonce požådat, aÂť roztĂĄhne zĂĄvĂŹsy… Pak se ale ozve zaklepĂĄnĂ. Clara nemĂĄ na vybranou, musĂ svĂšj kus šatĂš nechat sklouznout na podlahu a zanechat panĂ samotnou v hedvĂĄbĂ. Vstane a s omluvnĂ˝m ĂşsmĂŹvem si pospĂšà vpustit dovnitø doktora. Do pokoje vpluje dlouhĂ˝ stĂn. „Pøeji dobrĂ˝ den, panĂ RackhamovĂĄ,“ pronese doktor a hladce vejde dovnitø. NavonĂŹnĂ˝ vzduch tĂŠto ženskĂŠ svatynĂŹ je poskvrnĂŹn jeho nezamĂŹnitelnĂ˝m pachem, vytlaèen jeho mohutnou postavou. Položà si brašnu na podlahu vedle Agnesiny postele, usadĂ se na kraji matrace a kĂ˝vne na Claru. To kĂ˝vnutĂ znamenĂĄ, že Clara je propuštĂŹna; to kĂ˝vnutĂ je rozkaz. Agnes mezitĂm obrĂĄtila židli od šicĂho stroje k doktorovi. DĂvĂĄ se, jak Clara odchĂĄzĂ, a vĂ, že past sklapla, ale nemڞe si pomoct, poøåd se snažà zmĂtat se v jejĂch èelistech. „OmlouvĂĄm se, že jste kvĂšli mnĂŹ musel våžit takovou cestu,“ zaène. „Protože bohužel – tedy bohudĂk pro mne, ale ne pro vĂĄs – je mi teĂŻ docela dobøe. Jak vidĂte.“ Doktor neodpovĂ. „Od mĂŠho manžela bylo zajistĂŠ laskavĂŠ, že vĂĄs nechal zavolat…“ Doktor nakrèà oboèĂ. NenĂ z tĂŹch, kdo by nechali nedĂšslednost projĂt bez povšimnutĂ. „Ach, ale sĂĄm William se nechal slyšet, že jste trvala na mĂŠm pøĂchodu.“ „Ano, ehm, za to se velmi omlouvĂĄm,“ odpovĂ Agnes a s hrĂšzou si všimne jeho zvyku lehce naklonit hlavu pøi èemkoli, co mu øekne, jako by nechtĂŹl pøijĂt ani o jedinou jejĂ smϚnou lež. „NejspĂš mi v tom okamžiku bylo tak zle, že… že jsem se bĂĄla nejhoršĂho. KaždopĂĄdnĂŹ teĂŻ už jsem jako rybièka.“ Doktor Curlew si opøe pĂŹstĂŹnou bradku o sepnutĂŠ ruce. „MnĂŹ pøipadĂĄte velmi bledĂĄ, panĂ RackhamovĂĄ, mohu-li bĂ˝t tak smĂŹlĂ˝.“ Agnes se pokusĂ skrĂ˝t sĂlĂcĂ paniku upejpavĂ˝m polovièatĂ˝m ĂşsmĂŹvem. „Ach, to ale mڞe bĂ˝t pudrem, ne?“ Doktor Curlew se zatvåøà zmatenĂŹ. Agnes ten pohled znĂĄ dobøe a poklĂĄdĂĄ ho za ten nejhnusnĂŹjšĂ, nejnesnesitelnĂŹjšà pohled v jeho repertoĂĄru. „Nekladl jsem vĂĄm snad na srdce,“ ohradĂ se, „abyste se kvĂšli svĂŠ kڞi vyvarovala užĂvĂĄnĂ kosmetickĂ˝ch prostøedkĂš?“ Agnes si povzdychne. „Ano, doktore, kladl.“ „PopravdĂŹ øeèeno jsem se domnĂval –“ „– že jsem se jich všech zbavila, ano,“ doplnĂ ho. „Takže…“ „Takže ano,“ povzdychne si, „pudrem na tvåøi to bĂ˝t nemڞe.“ Doktor si pøitiskne prsty k bradĂŹ a zhluboka se nadechne. „ProsĂm, panĂ RackhamovĂĄ,“ apeluje na ni. „JĂĄ vĂm, že se nerada nechĂĄvĂĄte vyšetøovat. Ale to, co mĂĄte rĂĄda a co je pro vĂĄs dobrĂŠ, nenĂ vždy totʞ. MnohĂŠmu ošklivĂŠmu zhoršenĂ jinak zvladatelnĂŠ nemoci lze pøedejĂt, pokud je lÊèba nasazena okamžitĂŹ.“ Agnes se opøe o opĂŹradlo a zavøe vĂèka. Nemڞe už øĂct nic, co by mnohokrĂĄt pøedtĂm nepohoøelo. Jsem na vyšetøenĂ pøĂliš unavenĂĄ. „PøĂliš unavenĂĄ? Tak to musĂte bĂ˝t nemocnĂĄ.“ Jsem na vyšetøenĂ pøĂliš nemocnĂĄ. „Ale po vyšetøenĂ se vĂĄm ulevĂ.“ Vyšetøujete mĂŹ každĂ˝ tĂ˝den; pøece by se nic nestalo, kdybychom to jen pro jednou nechali bĂ˝t, ne? „To nemڞete myslet våžnĂŹ; jen blĂĄzen by ochotnĂŹ pøihlĂžel zhoršovĂĄnĂ svĂŠho zdravotnĂho stavu.“ JĂĄ nejsem blĂĄzen! „JistϞe nejste. Proto vĂĄs žådĂĄm o dovolenĂ, mĂsto abych ignoroval vaše pøånĂ, tak jak bych ignoroval pøånĂ chovance lÊèebny.“ Ale jĂĄ jsem moc unavenĂĄ… A tak dĂĄle. Je šĂlenĂĄ, když si pøedstavuje, že ji doktor Curlew tyranizuje? ÂŽe si dovoluje vĂce, než by si jakĂ˝koli lĂŠkaø dovolit mĂŹl? Ztratila už ĂşplnĂŹ pøehled o svĂŹtĂŹ tam venku – ušly jĂ vĂ˝znamnĂŠ zmĂŹny v tom, jak lĂŠkaøi mluvĂ se svĂ˝mi pacienty? A co krĂĄlovna, i tu snad tyranizuje a zastrašuje jejĂ lĂŠkaø? Toho by pøece propustila, ne? Jak bĂĄjeènĂŠ by bylo øĂci doktoru Curlewovi, že jĂ jeho služby již nejsou zapotøebĂ, že je propuštĂŹn. MĂsto toho se jako vždy podvolĂ a zaujme pozici na posteli. Doktor roztĂĄhne zĂĄvĂŹsy, aby mu na prĂĄci svĂtilo slunce. Agnes se zamÏøà na shluk zhašenĂ˝ch svĂèek a na jejich pahĂ˝lech poèĂtĂĄ kapky ztvrdlĂŠho vosku. ZtratĂ pøehled, zaène znovu, opĂŹt ztratĂ pøehled, a celou dobu se snažà nevnĂmat elektrizujĂcĂ strach, kterĂ˝ proudĂ jejĂm tĂŹlem od prstĂš na nohou až ke koøĂnkĂšm vlasĂš, jak doktor Curlew zvedne negližÊ nad jejĂma nohama. William Rackham zatĂm nejdøĂv zaklepe, pak zazvonĂ u dveøà panĂ CastawayovĂŠ a netrpĂŹlivĂŹ èekĂĄ, až se otevøou. VlhkĂŠ poryvy vĂŹtru ho tahajĂ za nohavice; vyšòoøenĂŠ rajdy si ho prohlĂžejĂ a pak proplouvajĂ kolem nĂŹj. Kڞe na hlavĂŹ ho svĂŹdĂ ze všeho oleje, kterĂ˝ si vèesal do vlasĂš. Uteèe minuta: vida, je to tu stejnĂĄ mizĂŠrie jako v jeho domĂŹ! Po dalšà minutĂŹ se ozve zvuk odsouvanĂŠ zĂĄstrèky. Z ĂşzkĂŠ škvĂrky na nĂŹj vyhlĂŠdne ženskĂŠ oko lesknoucĂ se nedĂšvĂŹrou. „Sugar nejni volnĂĄ.“ NevlĂdnĂ˝ hlas Amy HowlettovĂŠ. „Raèi byste mĂŹl možnĂĄ pøijĂt pozdĂŹjc.“ „PopravdĂŹ øeèeno bych si pøål promluvit s vašÅ s panĂ Castawayovou,“ odpovĂ William. „V èistĂŹ obchodnĂ zĂĄležitosti.“ „ÂŽĂĄdnĂ˝ jinĂ˝ než vobchodnĂ zĂĄležitosti se tu ani nevodbejvaj,“ zasmĂŹje se dĂvka jĂzlivĂŹ. Williamovi zĂšstĂĄvĂĄ rozum stĂĄt nad tĂm, jak by nĂŹkdo mohl polĂbit a obejmout stvoøenĂ tak cynickĂŠ, a zkusĂ to znovu: „DĂštklivĂŹ vĂĄs žådĂĄm… mĂĄm nĂŹco, co panĂ Castawayovou bude jistĂŹ velmi zajĂmat.“ Naèež sleèna HowlettovĂĄ otevøe dveøe dokoøån; už je k Williamovi obrĂĄcenĂĄ zĂĄdy. V salĂłnu panĂ CastawayovĂŠ je vše vĂcemĂŠnĂŹ tak, jako když se tam William – pan Hunt stavil naposledy. StejnĂŹ jako pøedtĂm na nĂŹj zapĂšsobĂ desĂtky reprodukcĂ s MariĂ Magdalenou na zdech, plĂĄpolajĂcĂ oheò v krbu a sama panĂ CastawayovĂĄ, usazenĂĄ za stolem a celĂĄ obleèenĂĄ v šarlatu. Po sleènĂŹ LesterovĂŠ a jejĂm cellu tentokrĂĄt nenĂ ani stopy; jejà židle stojĂ neobsazenĂĄ. Amy HowlettovĂĄ se odšourĂĄ na svou židli, s hlasitĂ˝m zašustĂŹnĂm pomaèkanĂ˝ch suknĂ se usadĂ a potutelnĂŹ teĂŻ sleduje, jak se William blĂžĂ. Ruce jĂ visĂ u tĂŹla, hlavu mĂĄ zvrĂĄcenou dozadu, potĂĄhne kouø a pak udĂŹlĂĄ nĂŹco nevĂdanĂŠho: otevøe rty a zažongluje s cigaretou, kterou mĂĄ pøilepenou ke špièce jazyka, skoro ji spolkne a pak ji stĂĄle zapĂĄlenou chytĂ mezi zuby. Znovu potĂĄhne. Ani pøi tom nezamrkĂĄ. „VåžnĂŹ doufĂĄm, že Amy prominete jejĂ zpĂšsoby,“ povzdychne si panĂ CastawayovĂĄ a posunkem Williamovi naznaèĂ, aby se posadil do køesla. „Pro nĂŹkterĂŠ naše nĂĄvštĂŹvnĂky majĂ velkĂŠ kouzlo.“ Amy se samolibĂŹ usmĂŹje. „JĂĄ urèitĂŹ nechci nikoho pohoršovat, pane… pane…“ Nedokåže si vzpomenout na jeho jmĂŠno, a tak pokus o slušnĂŠ chovĂĄnĂ vzdĂĄ, pokrèà rameny a zadĂvĂĄ se jinam. „Hunt,“ napovĂ jĂ William. „George W. Hunt.“ PanĂ CastawayovĂĄ pøivøe oèi, pøimhouøà je tak, že zarudlĂĄ bĂŹlma skoro zmizĂ a zĂšstanou jen ty tmavĂŠ èåsti lesknoucĂ se jako vycucanĂĄ lĂŠkoøice. Je vĂŹtšĂ, než si ji pamatoval, a pĂšsobivĂŹjšĂ. „Tak co pro vĂĄs mڞeme udĂŹlat, pane Hunte?“ zabroukĂĄ a namalovanĂĄ Ăşsta se jĂ pøi vyslovenĂ samohlĂĄsek zkrabatĂ. „Neèekali jsme, že se vrĂĄtĂte tak brzy.“ William se zhluboka nadechne, naklonĂ se dopøedu a zaène jĂ pøedestĂrat svĂšj nĂĄvrh. MluvĂ seriĂłznĂŹ, rychle, nervĂłznĂŹ. Jeho pan Hunt je ostĂ˝chavĂ˝, ale bohatĂ˝ muž. Zdroj jeho bohatstvĂ? Inu, je celkem tichĂ˝, neøkuli spĂcĂ partner ohromnĂŠho nakladatelstvĂ, hrubĂ˝ pøĂjem 20 000 liber roènĂŹ, titulĂš vydĂĄvĂĄ tolik, že by je ani nedokĂĄzal vyjmenovat, ale jsou mezi nimi dĂla Macaulayho, Kenelma Digbyho, Sheridana Le Fanu a Williama Ainsworthe. PopravdĂŹ øeèeno, za… (vytĂĄhne na svĂŹtlo støĂbrnĂŠ hodinky) ètyøi hodiny mĂĄ schĂšzku se starĂ˝m kamarĂĄdem Wilkiem – Wilkiem Collinsem. Ale nejdøĂv… VyklĂĄdĂĄ, ale krom toho si dĂĄvĂĄ pozor, aby kladl otĂĄzky. Chce-li èlovĂŹk perspektivnĂmu obchodnĂmu partnerovi vnutit svou vĂšli, pak je zĂĄsadnĂ, aby mu kladl otĂĄzky (aspoò to Henry Calder Rackham ustaviènĂŹ zdĂšrazòuje v dopisech, kterĂŠ si William pøeèetl až nynĂ). KlaÂť otĂĄski, vybĂzĂ ho starĂ˝ pĂĄn, dej najevo pochopenĂ pro tϚkosti èlovĂŹka se kterĂ˝m chceš obchodovat a pak mu pøedhoÂť øešenĂ. William pluje plnou parou vpøed, èelo se mu rosĂ potem, slova se mu linou ze rtĂš. Nemlè, aby ten druhĂ˝ nemohl do ticha zasĂt pochiby, to je dalšà rada, kterou staroch ustaviènĂŹ omĂlĂĄ. William tedy nezmlkne ani na chvĂli. DĂvej se druhĂmu do oèĂ. William se panĂ CastawayovĂŠ dĂvĂĄ do oèà a pøipadĂĄ mu, že se minutu po minutĂŹ pøibližuje cĂli. Ona je èĂm dĂĄl upøĂmnĂŹjšĂ, když z nĂ mĂĄmà èåstky; seriĂłznĂŹ pøikyvuje, když jĂ vyklĂĄdĂĄ, jak tyto èåstky hodlĂĄ navýšit. „Takže,“ shrne to William nakonec. „ZvåžĂte mou nabĂdku exkluzivnĂho patronĂĄtu nad Sugar?“ Na což panĂ CastawayovĂĄ odpovĂ: „Je mi lĂto, pane Hunte, ale ne.“ ŠokovanĂ˝ William se zadĂvĂĄ na Amy Howlettovou, jako by oèekĂĄval, že vyskoèà na jeho obranu. Amy ovšem sedĂ na židli køivĂĄ jako paragraf, šårĂĄ se za nehty, a pøestože mĂĄ obvykle sokolĂ oèi, teĂŻ jen neškodnĂŹ švidrĂĄ. „Ale proè proboha ne?“ zvolĂĄ. Snažà se nezvyšovat hlas, bojĂ se, aby ho nĂŹjakĂ˝ schovanĂ˝ vyhazovaè neèapl za lĂmec. „Nedokåžu si pøedstavit, co vĂĄs vede k vašim nĂĄmitkĂĄm.“ (Co by mu poradil Henry Calder Rackham? Zopakuj tomu èlovĂŹku co ti zrovna øek.) „Ăekla jste mi, že bĂŹhem prĂšmĂŹrnĂŠho veèera Sugar pøijme jednoho dva, nanejvýš tøi pĂĄny. A jĂĄ vĂĄm tu nabĂzĂm, že vyrovnĂĄm Ăştratu za tyto tøi schĂšzky. Sugar zaplatĂm jakoukoli èåstku, kterou bude poklĂĄdat za pøimÏøenou. Zisk vĂĄm zĂšstane stejnĂ˝, jen bude pochĂĄzet od jednoho muže, a ne od nĂŹkolika.“ MĂsto aby panĂ CastawayovĂĄ sprĂĄskla vrĂĄsèitĂŠ ruce v opoždĂŹnĂŠm prozøenĂ, zareaguje na Williamovu žådost zpĂšsobem, kterĂ˝ ho vyvede z mĂry. Prohrabe jeden šuplĂk psacĂho stolu a vytĂĄhne svazek nepoddajnĂ˝ch papĂrĂš. Pak si vezme velkĂŠ mosaznĂŠ nڞky a zkusmo jimi zastøĂhĂĄ. „Tyhle zĂĄležitosti jsou složitĂŹjšĂ, než byste si mohl myslet, pane Hunte,“ zamumlĂĄ a rozložà papĂry pøed sebe na stĂšl. Oèima tĂŹkĂĄ, rozdĂŹluje pozornost mezi Williama a Ăşkol, kterĂŠmu by se oèividnĂŹ opĂŹt rĂĄda vĂŹnovala. „Za prvĂŠ, jsme malĂ˝ dĂšm a aritmetika je proti nĂĄm. Pokud bude zcela vyøazena jedna tøetina našà renomovanĂŠ nabĂdky –“ U dveøà zazvonĂ zvonec a oba se zachvĂŹjĂ. Amy HowlettovĂĄ zaĂşpĂ a zadĂvĂĄ se do stropu. „Kde je ten kluk?“ povzdychne si, pak se s trhnutĂm zvedne ze židle. „Pane Hunte, musĂm se omluvit,“ øekne panĂ CastawayovĂĄ, když se Amy opĂŹt vyøĂtĂ ke dveøĂm namĂsto spĂcĂho Christophera. „MĂĄme tady takovĂ˝ malĂ˝ zvyk, že žådnĂ˝ gentleman by za žådnĂ˝ch okolnostĂ nemĂŹl vidĂŹt druhĂŠho. BuĂŻte tedy tak laskav a jen na chvilièku zĂšstaòte ve vedlejšĂm pokoji…“ ukåže nڞkami. Ona mateøsky kĂ˝vne a on poslechne. „BolĂ to jen proto,“ øĂkĂĄ doktor Curlew prĂĄvĂŹ v tu chvĂli, „že se vzpĂrĂĄte.“ Otøe si prsty bĂlĂ˝m kapesnĂkem, strèà si ho do kapsy, sklonĂ se a zkusĂ to podruhĂŠ. PanĂ RackhamovĂĄ ho skuteènĂŹ nutĂ, aby si svĂšj honoråø tvrdĂŹ zasloužil. Sugar ne, Sugar ne, ty darebĂĄku, ty svinĂŹ, køièà v duchu William. StojĂ ve vedlejšà mĂstnosti, ošĂvĂĄ se a tiskne ucho ke dveøĂm. NenĂ volnĂĄ. Ty sis to rozmyslel. Opadla ti erekce. „…pøĂliš brzy…“ zaslechne panĂ Castawayovou. „…Sugar…“ zaznĂ mužskĂĄ odpovĂŹĂŻ. Williama se zmocnĂ takovĂ˝ odpor k neznĂĄmĂŠmu, že se mu zježà chlupy na zĂĄtylku. Nejradši by vybĂŹhl ze skrýše a napadl svĂŠho rivala, zatloukl ho do podlahy. „…nenĂ nouze o jinĂĄ potϚenĂ…“ Srdce mu bije jako splašenĂŠ; cĂtĂ, že jeho budoucnost balancuje na okraji nad zĂĄvratnou propastĂ a èekĂĄ, až bude zachrĂĄnĂŹna nebo svržena. Jak je to vĂšbec možnĂŠ? JeštĂŹ pøed nĂŹkolika dny Sugar ani neexistovala. A on tu teĂŻ stojĂ se zaÂťatĂ˝mi pĂŹstmi a skoro by pro ni zabĂjel! Ale krveprolitĂ nakonec nebude tøeba. Muž v salĂłnu se nechal odbĂ˝t sleènou Howlettovou. Dobøe mu tak, lumpovi jednomu. William doufĂĄ, že z nĂŹj vytluèe duši za to, že se odvåžil požådat o Sugar. „…takže žådnĂŠ vĂno… chĂĄpu, že spĂŹchĂĄte… jako tisĂc a jedna noc vmĂŹstnanĂĄ do pĂĄr minut…“ William slyšà melodii penϞnĂ transakce. To je zvlåštnĂ, jak øeè nenĂ skrz zavøenĂŠ dveøe skoro slyšet, zatĂmco cinkĂĄnĂ mincĂ znĂ tak jasnĂŹ! „Pane Hunte?“ DĂky Bohu. Teprve teĂŻ si William všimne, v jakĂŠ mĂstnosti se to skrĂ˝val: v malĂŠ ošetøovnĂŹ, dobøe zĂĄsobenĂŠ obvazy a lĂŠkovkami. TakĂŠ lahvemi silnĂŠho alkoholu, prostøedky na vyvolĂĄnĂ potratu opatøenĂ˝mi nĂĄlepkami se zkøĂženĂ˝mi kostmi a dĂŹtskĂ˝mi lebkami a navonĂŹnĂ˝mi dezinfekènĂmi prostøedky, kterĂŠ vyrĂĄbĂ… vyrĂĄbĂ… (nahlĂŠdne blĂže, èistĂŹ pro pøĂpad, že by zahlĂŠdl znak rڞe nebo zdobnĂŠ „R“) … firma Beechams. „Pane Hunte?“ „PanĂ RackhamovĂĄ?“ Agnes RackhamovĂĄ, jež o mnoho mil dĂĄl ležà na posteli, se pøevalĂ na bok, aby v nĂ doktor Curlew dosĂĄhl hloubĂŹji. „Dobøe,“ zamumlĂĄ zamyšlenĂŹ. „DĂŹkuji vĂĄm.“ Snažà se najĂt Agnesino lĂšno, kterĂŠ by se dle jeho pøedchozĂch zkušenostĂ mĂŹlo nalĂŠzat pøesnĂŹ ètyøi palce od zevnĂho otvoru. Jeho prostøednĂk mÏøà pøesnĂŹ ètyøi palce (on si ho totiž zmÏøil) a doktora Curlewa zaråžĂ, že nedosahuje ĂşspĂŹchu. „Naråžela jste na… komplikace, kterĂŠ jsem nevzal v potaz?“ nadhodĂ William. „Je jich mnoho, mnoho,“ povzdychne si panĂ CastawayovĂĄ. PonĂŹkud nepøĂjemnĂŹ se už zase vĂŹnuje vĂ˝støižkĂšm, støĂhĂĄ kusy papĂru, kterĂŠ z Williamova køesla vypadajĂ jako strĂĄnky vytrhanĂŠ z knih. „A prĂĄvĂŹ mĂŹ napadla dalšĂ: nåš dĂšm sice nemĂĄ smlouvu s hostincem U krbu, ale rozhodnĂŹ nĂĄs spojuje… pouto vzĂĄjemnĂŠ Ăşcty. ZnĂĄte hospodu U krbu? Ach ano, samozøejmĂŹ.“ OpĂŹt od nĂŹj sklopĂ oèi a vede nڞky podĂŠl zakøivenĂŠ èåry. „Vy, pane Hunte, umĂte docenit kvality Sugar a snadno nahlĂŠdnete, že U krbu je poklĂĄdĂĄna za lĂĄkadlo – nebo tahĂĄk, chcete-li. PøinejmenšĂm si to myslĂ majitelĂŠ. Takže jim dĂŹlĂĄme laskavost, kterĂĄ se sice nedĂĄ pøesnĂŹ zmÏøit penĂŹzi, ale je pøesto cennĂĄ. Kdyby však Sugar… zmizela – a to ze sebelichotivĂŹjšĂho dĂšvodu, pane Hunte – hostinec U krbu by se jistĂŹ poklĂĄdal za ochuzenĂ˝, chĂĄpete?“ Z papĂru se vyloupla malĂĄ lidskĂĄ postava, bĂlĂĄ na WilliamovĂŹ stranĂŹ, rytinovĂŹ šedĂĄ na stranĂŹ panĂ CastawayovĂŠ. Ta ženskĂĄ je blĂĄzen, tĂĄhne mu hlavou, když sleduje, jak se na stĂšl snåšà svĂŹtice se svatozåøĂ, vytrženĂĄ z papeženskĂŠ obrĂĄzkovĂŠ knĂžky. Jak mڞe èlovĂŹk vyjednĂĄvat s blĂĄznem? PøesvĂŹdèil by ji lĂŠpe, kdyby jĂ prozradil svĂŠ skuteènĂŠ jmĂŠno? Co by na duševnĂŹ vyšinutou ženu, kterĂĄ ze svĂ˝ch knih vykuchĂĄvĂĄ Magdaleny, udĂŹlalo vĂŹtšà dojem – autentickĂ˝ dĂŹdic slavnĂŠho voòavkåøskĂŠho koncernu, anebo vymyšlenĂ˝ partner v prestižnĂm nakladatelstvĂ? A jak to k èertu myslela s tĂm hostincem U krbu? MĂĄ jĂ jednoduše dĂĄt Ăşplatek, nebo od nĂŹj èekĂĄ, že koupĂ celou tu zatracenou hospodu? Dotlaè toho èlovĂŹka aÂť øekne Ano, staèà jednou – to mu jeho otec poøåd podtrhĂĄvĂĄ zelenĂ˝m inkoustem. Všechno ostatnĂ jsou detajly. „Madam, to jsou jistĂŹ jen detaily,“ prohlĂĄsĂ. „Nemohli bychom…“ (šastnĂĄ inspirace) „nemohli bychom sem dolĂš zavolat Sugar samotnou? Pøi všà úctĂŹ k nĂĄmitkĂĄm, kterĂŠ jste tu vznesla, madam, je v sĂĄzce jejĂ budoucnost…“ PanĂ CastawayovĂĄ zvedne dalšà list papĂru. Tento na prĂĄzdnĂŠm rubu nese nezamĂŹnitelnĂŠ razĂtko soukromĂŠ knihovny. „Pane Hunte, je tu ještĂŹ jedna vĂŹc, kterou jste nevzal v Ăşvahu. Neuvåžil jste totiž, že by Sugar mohla upøednostòovat – promiòte, nechci se vĂĄs dotknout – že by mohla upøednostòovat rozmanitost.“ William to nechĂĄ bĂ˝t; poznal už, že by mu rozhoøèenĂ nijak nepomohlo. „Madam, jĂĄ vĂĄs žådĂĄm – zapøĂsahĂĄm vĂĄs –, dovolte Sugar, aby mluvila sama za sebe.“ Pøedej mi ji, pøedej mi ji, opakuje si v duchu a nesmlouvavĂŹ hledĂ do oèà bordelmamĂĄ. V životĂŹ si nepøål nic våšnivĂŹji; vroucnost jeho touhy ho uvĂĄdĂ v úžas. Jestli dostane tohle, do konce života už Boha nepožådĂĄ o nic jinĂŠho. PanĂ CastawayovĂĄ vyvlĂŠkne prsty z nڞek, odsune židli dozadu, vstane. Ze stropu se pohupujĂ tøi hedvĂĄbnĂŠ provazy; zatĂĄhne za jeden. Koho zavolĂĄ? Vyhazovaèe, kterĂ˝ ho vykåže ven? Nebo Sugar? Oèi panĂ CastawayovĂŠ nic neprozradĂ. Bože, tohle je zatracenĂŹ nĂĄroènĂŹjšà než zĂskat Agnesinu ruku, napadne Williama. Kdyby jen ta šĂlenĂĄ starĂĄ kuplĂøka byla pøipravenĂĄ zariskovat s nĂm, tak jako to udĂŹlal lord Unwin! SedĂ ve vykøièenĂŠm domĂŹ panĂ CastawayovĂŠ, èekĂĄ, až se objevĂ buĂŻ Sugar, nebo urostlĂ˝ vyhazovaè, a vzpomene si, jak byl vyzvĂĄn, aby zašel za tĂm starĂ˝m nadrĂĄtovanĂ˝m aristokratem do jeho kuøåckĂŠho salĂłnu, a jak mu tam lord nad portskĂ˝m pøeèetl podmĂnky sòatku Agnes UnwinovĂŠ s våženĂ˝m panem Williamem Rackhamem. VzpomĂnĂĄ si, že prĂĄvnĂ detaily byly zcela nad jeho chĂĄpĂĄnĂ, takže když lord Unwin skonèil a blahosklonnĂŹ mu položil otĂĄzku typu „Nuže, jak vĂĄm to vyhovuje?“, nevĂŹdĂŹl, co na to øĂci. „ZnamenĂĄ to, že jste ji dostal, pomĂĄhej vĂĄm BĂšh,“ objasnil mu lord Unwin a nalil mu dalšĂho panĂĄka. A teĂŻ už vidĂ stĂn na schodech… Je to…? Ano! Je to ona! V modrĂŠm keprovĂŠm negližÊ a trepkĂĄch, s rozpuštĂŹnĂ˝mi zacuchanĂ˝mi vlasy, poøåd rozespalĂĄ, chudinka, a na hrudi pocĂĄkanĂĄ kapkami vody, kterĂŠ se na negližÊ rozpily do tmavĂ˝ch skvrn. Jeho srdce, jež bylo ještĂŹ pøed chvĂlĂ plnĂŠ myšlenek na vraždu panĂ CastawayovĂŠ, najednou pøekypuje nĂŹhou. „PodĂvejme, pan Hunt,“ øekne Sugar mĂŹkce a zastavĂ se na pĂšli cesty dolĂš. „Velmi mĂŹ tϚĂ, že se s vĂĄmi zase tak brzy shledĂĄvĂĄm.“ OmluvnĂŹ ukåže na svĂŠ dĂŠshabillĂŠ. PrĂšvan na schodech jĂ sfoukne prameny vlasĂš pøes tvåøe a odhalenĂŠ hrdlo. Jak si pøedtĂm mohl nevšimnout, že mĂĄ abnormĂĄlnĂŹ tenkĂ˝ krk? A jejĂ rty: jsou tak bledĂŠ a suchĂŠ, jako Ăştržky krajky – nepije dost! Jak rĂĄd by do tĂŹch rtĂš vemnul balzĂĄm, a ona by zatĂm lĂbala jeho prsty…! „Pan Hunt mĂĄ pro tebe nabĂdku, Sugar,“ pronese panĂ CastawayovĂĄ. „Pane Hunte?“ Ta èarodĂŹjnice jedna starĂĄ! Ani Sugar neøekla, aÂť se posadĂ – jako by jeho nabĂdka byla tak smϚnĂĄ, že ji dĂvka dozajista odmĂtne døĂv, než sejde k patĂŹ schodĂš. Ale on a Sugar si vymĂŹnĂ pohled, kterĂ˝ mu dodĂĄ odvahy; ten pohled øĂkĂĄ: My dva, ty a jĂĄ, se znĂĄme, že? Zdvoøile jĂ pokyne, aby se usadila, a ona si sedne na židli sleèny LesterovĂŠ. Zopakuje svĂšj malĂ˝ proslov, tentokrĂĄt však odpadĂĄ protivnĂĄ nutnost adresovat ho panĂ CastawayovĂŠ, a tak mluvĂ pøĂmo k Sugar (ta mĂĄ oèi poøåd ospalĂŠ; rty si olizuje ostrĂ˝m èervenĂ˝m jazykem, stejnĂ˝m jazykem, kterĂ˝… SoustøeĂŻ se, Rackhame!). MluvĂ mĂŠnĂŹ nervĂłznĂŹ než pøedtĂm; když opakuje smyšlenky, jimiž opøedl George W. Hunta, vymĂŹnĂ si s nĂ tajnĂ˝ ĂşsmĂŹv, jĂmž se ujistĂ, že tohle už chĂĄpou jako souèåst svĂŠ dĂšvĂŹrnĂŠ historie. Když ale dojde na poèty, je pøesvĂŹdèivĂ˝ a pøesnĂ˝. ĂistĂŹ z diplomatickĂŠho hlediska se zmĂnĂ o pochybnostech panĂ CastawayovĂŠ a zahrne je do svĂŠho lĂèenĂ. UjistĂ je, že všichni z toho vyjdou bohatšĂ; nikomu to nebude ani v nejmenšĂm na obtĂž. „JeštĂŹ jste ale neøekl,“ namĂtne starĂĄ žena z protĂŹjšĂho konce mĂstnosti, „co zaplatĂte Sugar.“ William sebou trhne. Ta otĂĄzka mu pøipadĂĄ hrubĂŹ necitlivĂĄ – a navĂc jĂ po tom nic nenĂ. Tohle nenĂ nĂŹjakĂ˝ lacinĂ˝ bordel! „ZaplatĂm jĂ cokoli,“ prohlĂĄsĂ, „co ji uèinà šastnou.“ A skoro nepostøehnutelnĂŹ kĂ˝vne k Sugar, aby dal najevo, že to myslĂ våžnĂŹ. Sugar nĂŹkolikrĂĄt mrkne, jednou rukou si prohrĂĄbne kštici neukĂĄznĂŹnĂ˝ch oranžovĂ˝ch vlasĂš. Po tĂŠ kanonĂĄdĂŹ fakt a èĂsel zĂšstala trochu otøesenĂĄ, jako by se rĂĄno probudila k rozpravĂŹ o ZĂĄsadĂĄch politickĂŠ ekonomie Johna Stuarta Milla, a ne k uvaøenĂŠmu vajĂèku. KoneènĂŹ otevøe Ăşsta a promluvĂ. „Tak dobøe, pane Hunte,“ øekne s potutelnĂ˝m ĂşsmĂŹvem. „Jsem svolnĂĄ.“ Ano! Ăekla ano! Rackham se sotva dokåže ovlĂĄdnout. Ale musĂ, musĂ. DĂŹtinskĂŠ nadšenĂ by mu neslušelo; mĂĄ bĂ˝t nakladatel! Takže sklonĂ hlavu k psacĂmu stolu panĂ CastawayovĂŠ a sleduje, jak pĂše smlouvu, tohoto ètyøiadvacĂĄtĂŠho dne listopadu 1874. PlĂ˝tvĂĄnĂ inkoustem a energiĂ: kdyby jen vĂŹdĂŹla, že by podepsal cokoli vèetnĂŹ papĂru, na nĂŹmž by stĂĄlo jen to jedno slovo: Cokoli! Ale ona chce vĂc. Ăte, co plyne z jejĂho pera, musĂ uznat, že pĂsmo mĂĄ nanejvýš elegantnĂ a ladnĂŠ… dĂĄle jen „DĂšm“… VšemohoucĂ bože! Už teĂŻ dokåže odhadnout, že se ho pokusĂ pøevĂŠzt… ale co na tom zĂĄležĂ? V porovnĂĄnĂ s bohatstvĂm, kterĂŠ již zĂĄhy bude jeho, bude dopad jejĂ hrabivosti liliputĂĄnskĂ˝. KaždopĂĄdnĂŹ kdyby se rozhodl smlouvu nedodržet, co by tak mohla dĂŹlat? HnĂĄt vymyšlenĂŠho muže k soudĂšm Kurevstva? Koruna projednĂĄvĂĄ pøĂpad „CastawayovĂĄ“ versus „Hunt“? Pøestaò škrĂĄbat, ženskĂĄ, a nech mĂsto na podpisy! S èasovĂ˝m odstupem byla smlouva, kterĂĄ mu zajistila Agnesinu ruku, pozoruhodnĂŹ liberĂĄlnĂ – kladla na nĂŹj mnohem menšà nĂĄroky než tahle. U pøedmanželskĂŠ smlouvy by èlovĂŹk oèekĂĄval jistou mĂru rodièovskĂŠ starostlivosti, ale když o tom tak teĂŻ William pøemýšlĂ, lord Unwin jĂ u Agnes pøĂliš neprokĂĄzal. JejĂ vĂŹno nebylo žådnĂŠ velkĂŠ jmĂŹnĂ – nic, co by mladĂĄ žena nedokĂĄzala utratit za jeden dva roky – a nebylo vĂšbec stanoveno datum, kdy mĂĄ William pøijĂt k prostøedkĂšm, kterĂŠ mu umožnà žĂt z renty. RovnϞ ve smlouvĂŹ nebyla ani zmĂnka o tom, kolikero mĂłdnĂch šatĂš je William povinen svĂŠ manželce zajistit, a jedinĂĄ zĂĄruka, že se na AgnesinĂŹ životnĂ Ăşrovni nic nezmĂŹnĂ. Lordu Unwinovi bylo zjevnĂŹ lhostejnĂŠ, že by jeho novĂ˝ zeÂť mohl Agnes pøipravit o jejĂ rĂłby, šperky, knihy, služebnictvo. Sice to neøekl nahlas, ale umyl si nad nĂ ruce – bezpochyby protože ten mazanĂ˝ starĂ˝ ochlasta už vĂŹdĂŹl, jakĂ˝ jed rozežĂrĂĄ pøĂèetnost jeho nevlastnĂ dcery. Z domu se slabĂŹ donese prĂĄsknutĂ dveømi: to odchĂĄzĂ ten chlap od sleèny HowlettovĂŠ. William se podĂvĂĄ Ăşkosem na Sugar, ale ta je pohrouženĂĄ v køesle, hlavu mĂĄ složenou v ohbĂ loktu, oèi zavøenĂŠ. RukĂĄv negližÊ jĂ spadl a odhalil tak bĂlou kڞi jejĂho pøedloktĂ, na kterĂŠm vyskĂĄkaly modøiny v podobĂŹ otiskĂš prstĂš. JistĂŹ jeho vlastnĂch – anebo ne? ZamĂĄvĂĄ s nĂm, když si uvĂŹdomĂ, že tato smlouva nezĂĄležà jen na tom, jak ty dvĂŹ ženy budou vÏøit jemu, ale i na jeho dĂšvÏøe v nĂŹ. Co jim zabrĂĄnĂ provozovat dĂĄl øemeslo za jeho zĂĄdy? Nic, pokud si nedĂĄ tu prĂĄci a nebude nepøedvĂdatelnĂ˝, nikdy jim nedĂĄ dopøedu vĂŹdĂŹt hodinu svĂŠho pøĂchodu… Je blĂĄzen, musel se zblĂĄznit – a pøece mu v koutcĂch Ăşst cukĂĄ ĂşsmĂŹv, když se rozmĂĄchle podepĂše falešnĂ˝m jmĂŠnem na toto ujednĂĄnĂ s bordelmamĂĄ a nevĂŹstkou. „Je mi velkĂ˝m potϚenĂm,“ prohlĂĄsĂ a vytĂĄhne deset guinejĂ z odprodeje pĂĄr osobnĂch vĂŹcĂ, kterĂŠ už Agnes dlouho neužĂvĂĄ, „stvrdit naši dohodu.“ PanĂ CastawayovĂĄ pøijme penĂze a znièehonic jejĂ tvåø vypadĂĄ prastaøe a unavenĂŹ. „JistĂŹ si dokåžete pøedstavit vĂŹtšà potϚenĂ než podepsat se svĂ˝m jmĂŠnem, pane Hunte,“ øekne. „VzbuĂŻ se, mĂĄ milĂĄ Sugar.“ Agnes upĂrĂĄ pohled na malĂŠ slonovinovĂŠ knoflĂky na skøĂòce u postele a pozornĂŹ si všĂmĂĄ každĂŠho malĂŠho vrypu a škrĂĄbance na jednom každĂŠm z nich. StĂn doktorovy hlavy jĂ padĂĄ pøes tvåø; jeho prsty již nejsou v nĂ. „Bohužel ne všechno je tak, jak by mĂŹlo bĂ˝t.“ Ta slova pøipomĂnajĂ Agnes klĂĄbosenĂ, kterĂŠ èlovĂŹk zaslechne pøi èekĂĄnĂ na vlak z protĂŹjšĂho nĂĄstupištĂŹ. ZaèĂnĂĄ snĂt, oèi se jĂ zavĂrajĂ a jejĂ tvåø se leskne potem. Ten sen se jĂ už zdĂĄl ve spĂĄnku mockrĂĄt, ale ještĂŹ nikdy, když byla vzhĂšru. Sen o cestĂŹ… Ale doktor Curlew mluvĂ, snažà se ji zavolat zpĂĄtky. JemnĂŹ, ovšem pevnĂŹ dloubĂĄ do mĂsta na obnaženĂŠm bøiše panĂ RackhamovĂŠ. „CĂtĂte ten bod tady? Kde se dotĂ˝kĂĄm? Tam se pohnulo vaše lĂšno, mnohem výše, než by mĂŹlo bĂ˝t, což je spĂš… tady.“ Jeho prst klouže dolĂš k pahrbku blond chlupĂš, na nϞ Agnes pohlĂŠdla tak dvacetkrĂĄt v celĂŠm životĂŹ, pokaždĂŠ s hanbou. TentokrĂĄt ovšem nemĂĄ co cĂtit nĂŹjakou hanbu, neboÂť doktorĂšv prst neklouže (jak to vnĂmĂĄ ve svĂŠm snu) po jejĂm tĂŹle, nĂ˝brž po jinĂŠm povrchu kdesi mimo nĂŹj: tøeba po okennĂ tabulce. Je ve vlaku, ten zrovna vyjĂždĂ ze stanice a nĂŹkdo na nĂĄstupišti se zvenèà prstem dotĂ˝kĂĄ skla jejĂho kupĂŠ. Agnes zavøe oèi. Nahoøe v pokoji vykøièenĂŠho domu si William odepĂnĂĄ lĂmeèek a Sugar mu zatĂm kleèà u nohou. Tvåøà se tiskne k poklopci jeho kalhot. „R-r-r-r-r,“ pøede. KnoflĂky Williamovy košile jsou tuhĂŠ; vzal si tu nejlepšĂ, aby na panĂ Castawayovou udĂŹlal dojem. ZĂĄpolĂ s jejich rozepĂnĂĄnĂm a pøitom mu pohled padne na sekretåø, na nĂŹmž se stejnĂŹ jako pøedtĂm vršà papĂry. A na prvnĂ pohled to jsou mužskĂŠ papĂry, žådnĂŠ listy tĂłnovanĂŠho rýžovĂŠho papĂru a obĂĄlky s kvĂŹtinovĂ˝mi vzory, žådnĂŠ svĂĄzanĂŠ recepty a homilie ilustrovanĂŠ prudĂŠrnĂmi akvarely, žådnĂŠ hĂĄdanky èi hlavolamy z bulvĂĄrnĂch plĂĄtkĂš. Ne, tyhle poèmĂĄranĂŠ, pokaòkanĂŠ a pomaèkanĂŠ papĂry ležà Sugar na stole halabala ve štosech mezi ohoøelĂ˝mi svĂèkami. A ĂşplnĂŹ nahoøe ležà tištĂŹnĂ˝ pamflet, jehož hustĂŹ vysĂĄzenĂ˝ text je na okrajĂch zbrĂĄzdĂŹnĂ˝ tušà psanĂ˝mi poznĂĄmkami. „NetušĂm, na èem to pracuješ, ale vidĂm, že to je pĂŹknĂĄ døina,“ poznamenĂĄ. „To nenĂ nic zajĂmavĂŠho pro chlapa,“ zamumlĂĄ a nϞnĂŹ mu zatne ruce do hýždĂ. „PojĂŻte, vezmĂŹte si mĂŹ.“ ZĂĄvĂŹsy postele jsou již sepnutĂŠ dozadu jako opona v divadle. V zrcadle na èele postele sleduje William svĂšj odraz, jak v zĂĄvĂŹsu za Sugar klopĂ˝tĂĄ do zmuchlanĂ˝ch peøin, kterĂŠ jsou poøåd cĂtit po nĂŹm a po nĂ. „Z kundièky mi ĂşplnĂŹ kape, jak po vĂĄs toužĂm, pane Hunte,“ zašeptĂĄ. „Ne, våžnĂŹ mi øĂkej Williame a tykej mi,“ nabĂdne jĂ. „A musĂm tĂŹ ještĂŹ jednou ujistit: opravdu už nemusĂš pracovat na nièem krom…“ „Mmm, ano,“ zamruèà a stĂĄhne ho do postele vedle sebe. Zvedne volnou mĂŹkkou lĂĄtku svĂŠho negližÊ a hodĂ mu ji pøes hlavu; on se sice ošije, ale ona mu ji tĂŹsnĂŹ pøetĂĄhne a uvĂŹznĂ ho na svĂŠm bøĂšku. Horce a vlhce jĂ dĂ˝chĂĄ na kڞi; cĂtĂ, jak se prokutĂĄvĂĄ nahoru, ke svĂŹtlu u jejĂho krku. „ĂĂĄĂĄch, ještĂŹ ne,“ zavrkĂĄ a pøes lĂĄtku ho zadržĂ. „Moje prsa po tobĂŹ ĂşplnĂŹ hoøĂ.“ Zaène ji lĂzat – dĂkybohu jemnĂŹ. NĂŹkteøà muži jĂ v minulosti šli po bradavkĂĄch, jako by se snažili vlastnĂmi zuby vytĂĄhnout ze sudu s vodou jablka. Rty tohoto muže jsou mĂŹkkĂŠ, jazyk mĂĄ hladkĂ˝, jeho zuby takøka necĂtĂ. Je tak neškodnĂ˝, jak jen chlap mڞe bĂ˝t, a mĂĄ spoustu penĂŹz v hotovosti. Jestli chce jejĂ jmĂŠno na smlouvĂŹ, hmm, proè ne? Ale proboha, bude se muset postarat, aby nevidĂŹl, co to mĂĄ na psacĂm stole. Matka ji våžnĂŹ pøekvapila, když zatĂĄhla za šòÚru tak brzy. TvrdĂŹ spala, snila s hlavou zavrtanou do polštåøe. Jak by od nĂ mohl nĂŹkdo oèekĂĄvat, že ji ještĂŹ rozespalou napadne uklidit si stĂšl? Zmohla se nanejvýš na to, že se dostala dolĂš, aniž by si srazila vaz. A kvĂšli èemu? Nikdo jĂ snad nemڞe mĂt za zlĂŠ, že neuhĂĄdla, že mĂĄ odpøisĂĄhnout vÏènou vĂŹrnost jednomu muži… Ale stejnĂŹ bude muset bĂ˝t v budoucnosti opatrnĂŹjšĂ: jejĂ papĂry nemڞou bĂ˝t takhle venku, aby v nich mohl èmuchat. Co mĂĄ teĂŻ na stole ĂşplnĂŹ nahoøe? Snažà si to pøedstavit a zĂĄroveò zvedne negližÊ, aby se jejĂ muž mohl trochu nadechnout… Mohl by to bĂ˝t ten malĂ˝ hnusnĂ˝ pamflet o… panebože, ano! ZesinĂĄ pøi pomyšlenĂ na to, do èeho by mohl strèit nos, kdyby ho neodvedla. Na sekretåøi jĂ ležà lĂŠkaøskĂŠ pojednĂĄnĂ ukradenĂŠ z èĂtĂĄrny veøejnĂŠ knihovny v Trevor Square. Text samotnĂ˝ by ho nijak nepøekvapil; nejspĂš už to všechno nĂŹkdy vidĂŹl: ÂŽĂĄdnĂĄ žena se nemڞe stĂĄt seriĂłznĂ myslitelkou, aniž tĂm fatĂĄlnĂŹ ohrozĂ svou roli ploditelky a matky dĂŹtĂ. Až pøĂliš èasto je takovĂĄ „intelektuĂĄlka“ mladĂĄ, tĂŹlesnĂŹ postiženĂĄ žena nebo de facto hermafrodit, byÂť by jinak mohla bĂ˝t zdravou manželkou. Neposlouchejme tedy vĂĄbivĂŠ hlasy sirĂŠn, kterĂŠ nĂĄm nabĂzejĂ spoustu ženskĂŠ intelektuĂĄlnĂ prĂĄce za cenu zakrslĂŠho, oslabenĂŠho a neduživĂŠho pokolenĂ. ZdravĂĄ a provozuschopnĂĄ lĂšna jsou budoucnosti užiteènĂŹjšà než jakĂŠkoli množstvà ženskĂ˝ch klikyhĂĄkĂš. Ne, jejĂ novĂ˝ mecenåš nesmĂ za žådnou cenu vidĂŹt nikoli text samotnĂ˝, ale ruènĂŹ psanĂŠ poznĂĄmky Sugar na okrajĂch: tøeba PompĂŠznĂ blb! nebo Tyranie! pøĂpadnĂŹ Omyl, omyl, omyl! a pod tĂm naèmĂĄranĂ˝ pokaòkanĂ˝ vzteklĂ˝ zĂĄvĂŹr: To ještĂŹ uvidĂme, ty podĂŹlanĂ˝ starĂ˝ troubo! Brzy pøijde novĂŠ stoletĂ a ty a lidi tvĂŠho druhu budete všichni MRTVĂ! Pøi prohrabovĂĄnĂ pøihrĂĄdek brašny a hledĂĄnĂ krabièky s pijavicemi zahlĂŠdne doktor Curlew pod postelĂ pacientky obĂĄlku èasopisu, kterĂ˝ jĂ neschvĂĄlil. (Jde o London Periodical Review a Agnes ji ète z naprosto nevinnĂŠho dĂšvodu – chce totiž vĂŹdĂŹt, co si mĂĄ myslet o novĂ˝ch obrazech, kterĂŠ nemohla zhlĂŠdnout, o novĂŠ poezii, kterou neèetla, a o nedĂĄvnĂŠ historii, jĂž nemohla bĂ˝t svĂŹdkem, pro pøĂpad, že by ji v pøĂštĂ SezĂłnĂŹ nĂŹkdo zaskoèil tϞkou otĂĄzkou a chtĂŹl po nĂ nĂĄzor.) „Promiòte, panĂ RackhamovĂĄ,“ oslovĂ ji; dosud netušĂ, že ho už neslyšĂ. MĂĄ tu pohoršujĂcĂ tiskovinu v ruce a zvedne ji Agnes pøĂmo pøed oèi. „Je to våš èasopis?“ NeèekĂĄ na odpovĂŹĂŻ; jeho vĂ˝tka je nepøĂstupnĂĄ nĂŹjakĂ˝m omluvĂĄm. Ani by nezareagoval jinak, kdyby onou tiskovinou nebyla London Periodical Review, ale StĂn Ashlydyatu od Ellen WoodovĂŠ nebo podobnĂ˝ brak. NadmĂru napĂnavĂŠ ètenĂ, nadmĂru nĂĄroènĂŠ ètenĂ, nadmĂru sentimentĂĄlnà ètenĂ, pøĂlišnĂŠ mytĂ, pøĂliš mnoho slunĂèka, tĂŹsnĂŠ korzety, zmrzlina, chøest, nahøĂvacĂ lahve: toto jsou mimo jinĂŠ pøĂèiny onemocnĂŹnĂ lĂšna. Ale na tom nesejde, on mĂĄ lĂŠk. Doktor Curlew si kritickĂ˝m okem chvĂli prohlĂžà bĂlĂ˝ proužek kڞe za AgnesinĂ˝m uchem, naèež tam velmi pøesnĂŹ umĂstĂ prvnĂ pijavici. Agnes si tuto nevhodnou chvĂli zvolĂ k vykouknutĂ ze sna, zda se svĂŹt mezitĂm nestal zase bezpeènĂ˝m. Zpozoruje, jak se k nĂ vzduchem nese pijavice sevøenĂĄ v kleštièkĂĄch. JeštĂŹ než se mڞe stĂĄhnout do nevĂŹdomĂ, pocĂtĂ studenĂ˝ dotyk nĂĄstroje za uchem, a pøestože necĂtĂ, jak pijavice zaèala sĂĄt, pøedstavuje si vodnatou spirĂĄlu krve plovoucĂ jejĂmi Ăştrobami k jejĂ hlavĂŹ, jako nĂŹjakĂŠho karmĂnovĂŠho èerva ve viskĂłznĂm prostøedĂ. Ale to už je zpĂĄtky ve snu a tou dobou, kdy doktor Curlew nanese druhou pijavici, se osobnĂ vlak již dal opĂŹt do pohybu. Doktor jĂ jemnĂŹ obrĂĄtĂ hlavu na polštåøi o sto osmdesĂĄt stupòÚ, neboÂť proces se musĂ opakovat na druhĂŠ stranĂŹ. „Pardon, panĂ RackhamovĂĄ.“ Agnes se nepohne: jejĂ cesta se pøehoupla do konce. Dva staøà muži nesou jejĂ nosĂtka z koneènĂŠ stanice hluboko v srdci venkova k branĂĄm Klåštera zdravĂ. VybĂŹhne jeptiška a otevøe brĂĄnu, ohromnou železnou brĂĄnu, kterĂĄ šustĂ bøeèanem a proskurnĂkem. Staøà pĂĄnovĂŠ jemnĂŹ položà nosĂtka na sluncem zalitou trĂĄvu a smeknou èapku. Jeptiška poklekne vedle Agnes a položà jĂ chladnou dlaò na èelo. „DĂtĂŹ drahĂŠ, dĂtĂŹ drahĂŠ,“ plĂsnĂ ji s lĂĄskyplnou roztrpèenostĂ. „Copak jen s tebou udĂŹlĂĄme?“ Po ukojenĂ våšnĂŹ si William mڞe prohlĂŠdnout svou koøist blĂž, studovat ji v lĂĄskyplnĂŠm detailu. Ležà mu stulenĂĄ v nĂĄruèĂ, podle všeho spĂ, øasy se jĂ ani nepohnou. Prsty jĂ projĂždĂ vlasy, kochĂĄ se všemi neèekanĂ˝mi barvami, kterĂŠ nalĂŠzĂĄ ukrytĂŠ v tĂŠ rudĂŠ: proužky ryzĂho zlata, plavĂŠ kudrlinky, jednotlivĂŠ pramĂnky tmavĂŠ kaštanovĂŠ hnĂŹdi. NĂŹco jako jejĂ pokožku ještĂŹ nikdy nevidĂŹl: na všech konèetinĂĄch a na bocĂch a bøĂšku mĂĄ… jak tomu øĂkat? Tygøà pruhy. SpirĂĄlovitĂŠ geometrickĂŠ vzory odlupujĂcĂch se suchĂ˝ch šupinek, kterĂŠ se støĂdajĂ se zarudlou kڞĂ. Jsou symetrickĂŠ, jako by jĂ kڞi zbrĂĄzdil metodickĂ˝ estĂŠt nebo africkĂ˝ divoch. (Kdyby tu byl doktor Curlew, mohl by øĂct Williamovi a vlastnĂŹ i Sugar, že trpĂ nezvykle generalizovanou psoriĂĄzou, kterĂĄ z diagnostickĂŠho hlediska mĂsty pøechĂĄzĂ ve vzĂĄcnĂŹjšà a efektnĂŹjšà nemoc zvanou ichtyĂłza. BĂ˝val by jĂ mohl pøedepsat drahĂŠ masti, jež by na prasklinky na rukou Sugar nebo na odlupujĂcĂ se pruhy na jejĂch stehnech nemĂŹly vĂŹtšĂho úèinku než levnĂ˝ olej, kterĂ˝ již užĂvĂĄ.) Williamovi ten vzor pøipadĂĄ okouzlujĂcĂ, pøĂhodnĂŠ znamenĂ jejĂ animĂĄlnĂ povahy. A takĂŠ je cĂtit jako zvĂøe: aspoò takhle si zvĂøecĂ pachy pøedstavuje, protože nenà žådnĂ˝ milovnĂk zvĂøat. JejĂ pohlavĂ oplĂ˝vĂĄ aromaty, chlupy na VenušinĂŹ pahrbku se jĂ kroutĂ potem a spermatem. Trošku zvedne hlavu, aby lĂŠpe vidĂŹl na jejà òadra. Vleže to vypadĂĄ, jako že mĂĄ skoro plochĂ˝ hrudnĂk, ale bradavky mĂĄ plnĂŠ a nezamĂŹnitelnĂŹ ženskĂŠ. (A když je obrĂĄcenĂĄ na druhou stranu, je tam toho dost, aby se mohl chytnout.) PopravdĂŹ øeèeno je nadšenĂ˝ z každĂŠho jejĂho centimetru; skoro jako by nebyla stvoøena k nièemu jinĂŠmu než pøivĂŠst ho k orgasmu. Sevøe jĂ rameno, aby ji probudil a mohl jĂ položit otĂĄzku, kterou pøevaluje v hlavĂŹ už bezmĂĄla hodinu. „Sugar?“ „Mmm?“ „Måš… Måš mĂŹ rĂĄda?“ ChraplavĂŹ se zasmĂŹje, obrĂĄtĂ hlavu k tĂŠ jeho a pøitulĂ se k jeho tvåøi. „Ach Williame, jisssstĂŹ,“ odpovĂ. „Jsi pøece mĂšj zachrĂĄnce. MĂšj hrdina…“ Vezme jeho genitĂĄlie do drsnĂ˝ch dlanĂ. „Sotva mohu vÏøit tomu, jakĂŠ mĂĄm štĂŹstĂ.“ William se protĂĄhne, malĂĄtnĂŹ zavøe oèi. Ona si pokradmu kouše odlupujĂcĂ se kڞi na rtech, klĂnovitou šupinku, kterĂĄ už co nevidĂŹt odpadne. MusĂ ji nechat, nebo to bude krvĂĄcet. O kolik penĂŹz si øekne tentokrĂĄt? Jeho velkĂĄ mĂŹkkĂĄ ruka spoèĂvĂĄ na jejĂm prsu, jeho srdce bije o jejĂ ostrou lopatku. Na tvåøi mĂĄ William šastnĂ˝ vĂ˝raz. Napadne ji – no, vlastnĂŹ ne, mĂŹla takovĂŠ podezøenĂ od tĂŠ chvĂle, co mu poprvĂŠ pohlĂŠdla do oèà – že pøes všechnu jeho hranou prostopåšnost je to dĂtĂŹ hledajĂcĂ teplou postĂ˝lku, v nĂž by se mohlo vyspat. Když mu nynĂ ulĂzne mastnĂŠ zlatavĂŠ kudrny ze zpocenĂŠho èela, dĂĄ jĂ na oplĂĄtku cokoli, oè si øekne. Zhluboka teĂŻ oddychuje, skoro už o sobĂŹ nevĂ, když se ode dveøà ozve tichĂŠ, vĂĄhavĂŠ zaklepĂĄnĂ. „Co to ksakru…?“ zamumlĂĄ. Ale Sugar to zaklepĂĄnĂ znĂĄ. „Christophere!“ zavolĂĄ polohlasem. „Co se dĂŹje?“ „Moc se vomlouvĂĄm,“ ozve se hlas toho kluka skrz klĂèovou dĂrku. „Ale mĂĄm vzkaz od panĂ CastawayovĂ˝. Pro pĂĄna. MĂĄm mu pøipomenout – kdyby na to tøeba jako zapomnĂŹl – že mĂĄ schĂšzku. S panem Wilkiem Collinsem.“ William se obrĂĄtĂ k Sugar a usmĂŹje se. „Povinnost volĂĄ,“ øekne. O nĂŹkolik hodin pozdĂŹji ucĂtĂ Agnes RackhamovĂĄ Claøiny ženskĂŠ ruèky, jak ji mechanicky hladĂ pøes povleèenĂ, ale je tak ponoøenĂĄ do svĂŠho snu, že je nepoznĂĄvĂĄ. Sen dospĂŹl ke svĂŠmu nebeskĂŠmu zĂĄvĂŹru a teĂŻ zaèal zase od zaèåtku. Je na cestĂŹ do Klåštera zdravĂ: vlakovĂŠ kupĂŠ je pøipravenĂŠ speciĂĄlnĂŹ pro ni a tak, aby co nejvĂce pøipomĂnalo jejĂ pokoj; ležà na lڞku u okna, stĂŹny jsou nĂĄležitĂŹ vytapetovanĂŠ a visĂ na nich zarĂĄmovanĂŠ portrĂŠty jejĂ matky a otce. Zvedne se z polštåøe a zadĂvĂĄ se na nĂĄstupištĂŹ kypĂcà životem – cestujĂcĂ pobĂhajĂ sem a tam, mladĂ nosièi se potĂĄcejĂ pod tĂhou kufrĂš, holubi tøepetavĂŹ vylĂŠtajĂ k vyklenutĂŠmu stropu a na vzdĂĄlenĂŠm nĂĄstupišti, kterĂŠ je nejblĂže ulici, netrpĂŹlivĂŹ podupĂĄvajĂ konĂŹ zapøaženĂ k drožkĂĄm. Ten nechutnĂ˝ chlap, kterĂ˝ jĂ klepal prstem na okno, je pryè a mĂsto nĂŹj k nĂ zajde usmĂŹvavĂ˝ starĂ˝ pøednosta stanice a zavolĂĄ na ni skrz sklo: „Jste v poøådku, sleèno?“ „Ano, dĂŹkuji,“ odpovĂ a uložà se zpĂĄtky na polštåø. Venku zaznĂ pĂšalka a vlak se dĂĄ do pohybu, ani to netrhne. JeštĂŹ o hodinu pozdĂŹji se William Rackham, usazenĂ˝ v pracovnĂŹ, prohrabe zĂĄsuvkami stolu a ponĂŹkud otøesenĂŹ si uvĂŹdomĂ, že z firemnĂch dokumentĂš už nezbyl jedinĂ˝ nepøeètenĂ˝. KoneènĂŹ se jimi všemi prokousal; vylouhoval z nich jejich esenci. Pøed sebou mĂĄ otevøenĂ˝ velkĂ˝, v kڞi vĂĄzanĂ˝ zĂĄpisnĂk a v nĂŹm stojĂ jeho vlastnĂm hranatĂ˝m pĂsmem sepsanĂĄ øada nezodpovĂŹzenĂ˝ch otĂĄzek. OdpovĂŹdĂ na tyto otĂĄzky se mu dostane již brzy. Madeirou i ĂşspĂŹchem se mu toèà hlava. TeĂŻ roztrhne hnĂŹdĂ˝ obal neposkvrnĂŹnĂŠho balĂèku hlavièkovĂŠho papĂru Rackhamova voòavkåøstvĂ, vytĂĄhne jeden list, peèlivĂŹ si ho umĂstĂ na stole, pøidržà si ho loktem, namoèà pero do inkoustu a pod firemnĂ znak rڞe napĂše: DrahĂ˝ otèe, KAPITOLA DEVĂTĂ PojĂŻte nynĂ se mnou, co nejdĂĄl od špinavĂ˝ch ulic, od pokojĂš, kterĂŠ pĂĄchnou strachem a klamem, od nechutnĂŹ cynickĂ˝ch smluv. LĂĄska existuje. PojĂŻte se mnou do kostela. Je studenĂŠ, ale sluneènĂŠ nedĂŹlnĂ rĂĄno o ètyøi mĂŹsĂce pozdĂŹji. Vzduch je èistĂ˝, nenĂ v nĂŹm nic navĂc krom jemnĂŠ vĂšnĂŹ deštĂŹ a tu a tam vrabce v letu. PodĂŠl celĂŠ cesty do kostela je tmavĂĄ mokrĂĄ trĂĄva posetĂĄ drobouèkĂ˝mi bĂlĂ˝mi poupaty, z nichž brzy vyrostou narcisy. Zralejšà kvĂŹtinky najdeme – (Cože? Sugar? Proè myslĂte na Sugar? Už se o ni nestrachujte; je zadanĂĄ! A zkuste takĂŠ pustit z hlavy Williama. Ujišuji vĂĄs, že vše je na nejlepšà cestĂŹ. Otec a syn si vymĂŹnili øadu stĂĄle srdeènĂŹjšĂch dopisĂš; pøedĂĄnĂ moci bylo hladkĂŠ. JistĂŹ, starĂ˝ pĂĄn byl zpoèåtku nevÏøĂcĂ Tomåš a Williamovo podrobnĂŠ lĂèenĂ Rackhamovy firmy, povinnostĂ jejĂho øeditele a pøesnĂŠho zpĂšsobu, jĂmž se William tĂŹchto povinnostĂ hodlĂĄ zhostit, poklĂĄdal za pouhou lest, jak z nĂŹj vymĂĄmit finance na marnotratnĂŠ VĂĄnoce. StarĂ˝ pĂĄn se ovšem zĂĄhy pøesvĂŹdèil, že došlo k pøerodu sotva o nĂŹco mĂŠnĂŹ zĂĄzraènĂŠmu než narozenĂ jejich Spasitele: pøĂchodu Williama Rackhama, kapitĂĄna prĂšmyslu. Ti dva se usmĂøili a Williamova pokoøenĂ již patøà minulosti, takže se jimi dĂĄle nezaobĂrejme.) Jak jsem již øĂkala, v kostele se dajĂ nalĂŠzt zralejšà kvĂŹtinky: v prĂšhlednĂ˝ch šedĂ˝ch vĂĄzĂĄch a na èepcĂch nĂŹkterĂ˝ch žen ze sboru. PokrĂ˝vky hlavy elegantnĂŹjšĂch dam zde nezdobĂ jen kvĂtka, ale i vycpanĂ ptĂĄci a motĂ˝lci. ÂŽeny vychĂĄzejĂ jedna za druhou z kostelnĂch lavic, po oèku si prohlĂžejĂ, jakĂŠ majĂ ty ostatnà šaty a èepce, a jen jedna zvlåštnĂ duše, EmmelĂna FoxovĂĄ, je nepøikråšlenĂĄ. Hlavu držà vzhĂšru, jako kdyby byla krĂĄsnĂĄ, a tĂŹlo držĂ, jako kdyby byla silnĂĄ. Po jejĂm boku jako vždy kråèà Henry Rackham, muž, jenž se mĂŹl prĂĄvem stĂĄt tĂm Rackhamem z Rackhamova voòavkåøstvĂ, kterĂ˝ však (jak už teĂŻ každĂ˝ vĂ) o tento nĂĄrok definitivnĂŹ pøišel. Henry je pohlednĂ˝ muž, vyššà než prĂšmĂŹr – nu, každopĂĄdnĂŹ vyššà než jeho bratr –, mĂĄ modøejšà oèi a pevnĂŹjšà bradu. Na rozdĂl od bratra mu jeho (stejnĂŹ zlatĂŠ) vlasy spoèĂvajĂ na hlavĂŹ nanejvýš uhlazenĂŹ a pas mĂĄ štĂhlĂ˝. V pøedchozĂch letech, ještĂŹ než zaèalo bĂ˝t zjevnĂŠ, že nemĂĄ vĂšbec v Ăşmyslu uplatnit prĂĄvo prvorozenstvĂ, o nĂŹj usilovala celĂĄ øada žådoucĂch mladĂ˝ch dam; všechny shledaly, že je slušnĂ˝, byÂť pøĂliš våžnĂ˝ muž, naznaèovaly, že dĂŹdic velkĂŠho koncernu bude potøebovat oddanou ženušku, a všechny se vytratily v tu chvĂli, kdy zaèal opovržlivĂŹ mluvit o penĂŹzĂch. Jedna z tĂŹchto dam (dnes pøišla do kostela, èerstvĂŹ vdanĂĄ za Arthura Gillowa, vĂ˝robce chladnièek) ho dokonce polĂbila na èelo, aby zjistila, zda to vylÊèà jeho ostĂ˝chavost. To nenĂ lĂĄska, o kterĂŠ jsem mluvila. LĂĄska, o nĂž jsem mluvila, je skuteènĂĄ. Jde o lĂĄsku dvou pøåtel k jejich Bohu a k sobĂŹ navzĂĄjem. Henry dojde do vestibulu svĂŠho kostela – nu, bohužel to nenĂ jeho vlastnĂ kostel, ale kostel, kam dochĂĄzĂ – a ucĂtĂ zvenèà èerstvĂ˝ vzduch. O parfĂŠmy se vĂšbec nezajĂmĂĄ, jen si každĂ˝ tĂ˝den všĂmĂĄ, že jich mezi tĂŹmito zdmi vonà èĂm dĂĄl vĂc. Dnes se linou stejnĂŹ silnĂŹ od tĂŹch dam (v doslechu pastora), kterĂŠ mluvĂ o biblickĂ˝ch zĂĄležitostech, jako od tĂŹch dĂĄl, kterĂŠ rozebĂrajĂ nadchĂĄzejĂcĂ londĂ˝nskou SezĂłnu. Ani jemu, ani panĂ FoxovĂŠ se teĂŻ po skonèenĂ bohoslužby nechce tady zdržovat – nad pøĂležitostĂ podrbat si s ostatnĂmi vÏøĂcĂmi z Notting Hillu ohrnujĂ nos. Potøesou si rukou s pastorem, Henry ho pochvĂĄlĂ za jeho vyvrĂĄcenĂ darwinismu a už vyråžejĂ ven. Drbny za nimi zĂrajĂ, ale neobtϞujĂ se nĂŹco poznamenat, protože ti dva si jich okatĂŹ nevšĂmajĂ mnoho mĂŹsĂcĂš, každou nedĂŹli. O Henrym Rackhamovi a panĂ FoxovĂŠ se toho již napovĂdalo tolik, že pokud nikdo z nich nezabere na nĂĄvnadu, pøestože se všichni snažà šeptat co nejzøetelnĂŹji, nu, co by se namĂĄhali? Henry a panĂ FoxovĂĄ opatrnĂŹ kråèejĂ po prudkĂŠ štĂŹrkovĂŠ cestièce, kterĂĄ vede ke høbitovu, oba si pomĂĄhajĂ svinutĂ˝m deštnĂkem, jako by to byla špacĂrka, mĂsto aby se vzali za rĂĄmĂŹ. Na ĂşpatĂ strĂĄnĂŹ cesta ostøe zatåèĂ, chvĂli vroubĂ høbitov a pak se stane souèåstĂ hlavnĂ tøĂdy; a tudy takĂŠ jdou, mĂĄslovĂŹ žlutĂŠ nĂĄhrobky majĂ po pravici a vÏènĂŹ zelenĂŠ stromy s èernĂ˝mi kmeny po levici. „Jak je dnes krĂĄsnĂŠ rĂĄno,“ øĂkĂĄ EmmelĂna FoxovĂĄ. (Ne, ona to myslĂ upøĂmnĂŹ! Ne, nejde o pouhou spoleèenskou konverzaci! StrĂĄvili jste pøĂliš èasu na ulicĂch a ve vykøièenĂ˝ch domech a stali se z vĂĄs cynici; je krĂĄsnĂŠ nedĂŹlnĂ rĂĄno a tady nĂŹkdo dĂĄvĂĄ najevo, jakou z nĂŹj mĂĄ radost.) Je plnĂĄ lĂĄsky k BožĂm vĂ˝tvorĂšm, pøĂmo jĂ pøekypuje. BožĂch krĂĄs je spousta, bezpoèet; pronikajĂ do nĂ ze všech smĂŹrĂš… (Na co to myslĂte? Vy jste opravdu byli pøĂliš dlouho ve špatnĂŠ spoleènosti!) „KrĂĄsnĂŠ, to ano,“ souhlasĂ Henry Rackham. RozhlĂŠdne se a vybĂzĂ pøi tom krĂĄsu pøĂrody, aby ho zaplavila, jenže pøĂrodĂŹ se nĂŹjak nechce. MžourĂĄ v zelenkavĂŠm svĂŹtle a toužà po tom, aby cĂtil totʞ co jeho okouzlenĂĄ spoleènice. PotĂž spoèĂvĂĄ v tom, že i když slunce zåøà skrz stromy jako na obrazu Williama Dyce George Herbert v Bemertonu, nedĂŹlĂĄ to na nĂŹj ani poloviènĂ dojem jako prošĂvanĂ˝ korzet panĂ FoxovĂŠ. A aèkoli dalšà èilĂ vrabci šustĂ v listovĂ a hopsajĂ pøes dlåždĂŹnĂ, nemohou soutϞit s šarmem kråèejĂcĂ panĂ FoxovĂŠ. A co se dopadajĂcĂho svĂŹtla týèe, tento jev je nejobdivuhodnĂŹjšà na jejĂ tvåøi. Jak je pohlednĂĄ! OblĂŠkĂĄ se jako andĂŹl – andĂŹl v šedĂŠm serži. Evangelium ho vybĂzĂ, aby se „dĂval na polnĂ lilie“, ale ty jsou pro nĂŹj pøes sebevĂŹtšà snahu pøĂliš tuctovĂŠ a køiklavĂŠ; nemڞe jim dĂĄt pøednost pøed støĂzlivou nĂĄdherou panĂ FoxovĂŠ. I jejĂ hlas je hlubokĂ˝ a melodickĂ˝, jako… jako fagot, na kterĂ˝ se tiše hraje; mnohem konejšivĂŹjšà než štĂŹbetĂĄnĂ vrabcĂš nebo jinĂ˝ch žen. „Vy jste mĂŹ pøestal poslouchat, Henry?“ pronese znièehonic jeho spoleènice. ZaèervenĂĄ se. „Pokraèujte, panĂ FoxovĂĄ. Jen jsem se kochal… zĂĄzrakem BožĂho stvoøenĂ.“ PanĂ FoxovĂĄ zavĂŹsĂ rukojeÂť deštnĂku na opasek, aby mohla zvednout obĂŹ ruce v rukavicĂch k èelu. Na prudkĂŠ strĂĄni se zpotila; otøe si kڞi pod hustĂ˝mi kuèeravĂ˝mi vlasy. „Jen jsem øĂkala,“ pokraèuje, „že bych byla nejradši, kdyby všechny ty pĂštky o nåš pĂšvod už tak èi onak skonèily.“ „Promiòte, panĂ FoxovĂĄ, ale co myslĂte tĂm tak èi onak?“ Henry se jĂ vždy ptĂĄ jemnĂŹ, aby ji neurazil. „Nu,“ povzdychne si, „kʞ by se jednou provždy vyjasnilo, kdo je našĂm prapøedkem: zda Adam, nebo Darwinovy opice.“ Henry se ohromenĂŹ zastavĂ. Pøi každĂŠ jejich schĂšzce vybalĂ nĂŹco takovĂŠho, když to nejmĂŠnĂŹ oèekĂĄvĂĄ. „Ale mĂĄ drahĂĄ panĂ FoxovĂĄ – to nemڞete myslet våžnĂŹ!“ Vrhne po nĂŹm postrannĂ pohled, olĂzne si rty, ale neøekne nic, èĂm by ho upokojila. „MĂĄ drahĂĄ panĂ FoxovĂĄ,“ zaène znovu a zamrkĂĄ na sluncem žĂhanou cestu pøed nimi. „RozdĂl mezi jednĂm pĂšvodem a tĂm druhĂ˝m je pøece rozdĂl… mezi vĂrou a ateismem!“ „Ach Henry, to nenĂ pravda, våžnĂŹ nenĂ.“ JejĂ hlas teĂŻ znĂ netrpĂŹlivĂŹ, våšnivĂŹ, z èehož si vyvodĂ, že zakrĂĄtko zaène mluvit o svĂŠ prĂĄci ve Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. „Kdybyste jen poznal ty nešastnice, se kterĂ˝mi pracuji! VidĂŹl byste, že debata, kterĂĄ zuøà v našich kostelĂch a na našich radnicĂch, pro nĂŹ nic neznamenĂĄ. VidĂ ji jako hĂĄdku mezi dvĂŹma tĂĄbory nadutcĂš. ‚Vo tom jĂĄ vim všecko, sleèinko,‘ øĂkajĂ mi. ‚MĂĄme si jako vybrat, kdo byli naši prarodièe: esli dvĂŹ vopice, nebo dvĂŹ nahĂ˝ neviòåtka v zahradĂŹ.‘ A rozesmĂŹjĂ se, protože jim obojĂ pøipadne stejnĂŹ smϚnĂŠ.“ „Jim to možnĂĄ pøipadne smϚnĂŠ, ale BĂšh to tak nevidĂ.“ „Ano, ale Henry, cožpak nechĂĄpete, že pohled na to, jak se hĂĄdĂĄme, je k Bohu nepøivede? MusĂme se smĂøit s tĂm, že jim je jedno, odkud se tu vzal život. Mnohem dĂšležitĂŹjšà je vypoøådat se nĂŹjak s tĂm, že pohrdajĂ našà vĂrou. Oni, Henry, kteøà byli kdysi pĂĄteøà našà cĂrkve, v dobĂĄch, kdy svĂŹt ještĂŹ nebyl napadenĂ˝ snĂŹtĂ mĂŹst a tovĂĄren. Je mi vĂŹru smutno pøi pomyšlenĂ na to, jak za tĂŹch dĂĄvnĂ˝ch èasĂš obdĂŹlĂĄvali pĂšdu, prostĂ a zbožnĂ… PodĂvejte se tamhle!“ Ukåže na louku o dobrĂ˝ kus dĂĄl, kterĂĄ se pøi bližšĂm ohledĂĄnĂ ukåže bĂ˝t kypĂcĂm staveništĂŹm. Jsou tam titĂŹrnĂ dĂŹlnĂci, fĂšry stavebnĂho døĂvĂ a zeminy a ohromnĂ˝ stroj zĂĄhadnĂŠho úèelu. „NejspĂš dalšà dĂšm,“ povzdychne si panĂ FoxovĂĄ, obrĂĄtĂ se ke staveništi zĂĄdy a opøe se honzĂkem o schĂšdky pøes plot. „NejdøĂv pøijdou domy, pak krĂĄmy a nakonec…“ (protoèà panenky nad bezbožnou komercĂ) „UniverzĂĄlnĂ dodavatel.“ Rozklepe se zimou, a tak si aspoò prsty v rukavicĂch promne hubenĂŠ ruce. „Na druhou stranu, vašeho otce to asi potϚĂ.“ „MĂŠho… otce?“ Henry nĂŹjak nevĂ, kam tĂm mĂøĂ; jedinĂ˝ otec, o nĂŹmž pravidelnĂŹ pøemýšlĂ, dlĂ na nebesĂch. „Ano,“ napovĂ mu panĂ FoxovĂĄ. „VĂce domĂš, vĂce lidĂ – vyššà tržby, ne?“ Henry se opatrnĂŹ opøe o schĂšdky pøes plot, kterĂŠ jsou nejblĂže k panĂ FoxovĂŠ. Sice je na rozpacĂch ze svĂŠho spojenĂ s arcikšeftaøem, jenž mu dal jmĂŠno, ale je nucen ho hĂĄjit. „MĂšj otec mĂĄ rĂĄd pøĂrodu stejnĂŹ jako všichni ostatnĂ,“ zdĂšraznĂ. „JistĂŹ nechce, aby byla dĂĄl plundrovĂĄna. ĂistĂŹ mimochodem, tøebas jste se to nedoslechla… Rezignoval na mĂsto øeditele Rackhamova voòavkåøstvĂ a otϞà se ujal William.“ „VåžnĂŹ? Je nemocnĂ˝?“ Henry si nenĂ jistĂ˝, kterĂŠho Rackhama mĂĄ na mysli. „MĂšj otec je zdravĂ˝ jako øĂpa. U Williama netušĂm, co to do nĂŹj vjelo.“ PanĂ FoxovĂĄ se usmĂŹje. ZĂĄsadnĂ a nesmiøitelnĂŠ rozdĂly mezi Henrym a jeho bratrem jsou pro ni zdrojem tajnĂŠho potϚenĂ. „To je zcela neèekanĂŠ,“ prohlĂĄsĂ. „Vždy jsem vašeho bratra poklĂĄdala za èlovĂŹka se spoustou plĂĄnĂš, kterĂŠ ovšem skoro nikdy nedošly naplnĂŹnĂ.“ Henry znovu zrudne; je si vĂŹdom, že je sourozencem marnotratnĂka a budižknièemy. Ăeho v životĂŹ dosĂĄhl on, Henry? Ohrnuje panĂ FoxovĂĄ nos i nad nĂm, že nedokĂĄzal uchopit svĂšj osud? (A proè lidi ustaviènĂŹ naråžejĂ na to, že mĂĄ EmmelĂna dlouhĂ˝ nos? VždyÂť se k jejĂ tvåøi krĂĄsnĂŹ hodĂ!) Poøåd se opĂrĂĄ o schĂšdky, hlavu mĂĄ zaklonĂŹnou, oèi zavøenĂŠ, je mu tak blĂzko, že slyšĂ, jak dĂ˝chĂĄ, a vidĂ, jak jĂ dech vychĂĄzĂ z rozevøenĂ˝ch rtĂš. OddĂĄ se fantazii, sĂĄm sebou za to opovrhuje, ale stejnĂŹ se jĂ oddĂĄ. Pøedstavuje si, že jako vikåø kope v ĂşrodnĂŠ tmavĂŠ hlĂnĂŹ farnĂ zahrady a EmmelĂna po jeho boku, zlatavĂĄ ve slunci, mu držà semenåèek stromu pøipravenĂ˝ k zasazenĂ. „Ăekni si, kdy ti ho mĂĄm podat,“ ozve se EmmelĂna. S jistĂ˝m ĂşsilĂm zanechĂĄ tohoto blaženĂŠho snĂŹnĂ za bĂlĂŠho dne a zaostøà pozornost na realitu. PanĂ FoxovĂĄ vypadĂĄ nĂŹjak jinak. PĂšsobĂ mĂŠnĂŹ temperamentnĂŹ než pøedtĂm – skoro sklesle. Jde o prostĂ˝ sled vĂ˝razĂš, kterĂŠ se v dĂŹjinĂĄch lidstva vyskytly bezpoètukrĂĄt, ale stejnĂŹ mu to rve srdce. „VypadĂĄte smutnĂŹ,“ vymåèkne ze sebe nakonec. „Ach Henry,“ povzdychne si. „To, co zaèalo, se už nedĂĄ zastavit; to vĂte, že?“ „Z-zaèalo?“ „TaženĂ pokroku. Triumf strojĂš. ĂĂtĂme se rychlĂkem do dvacĂĄtĂŠho stoletĂ. Minulost již nelze vzkøĂsit.“ Henry se nad tĂm na chvĂli zamyslĂ, ale zjišuje, že na minulosti èi budoucnosti jakožto abstraktnĂch pojmech mu pøĂliš nezĂĄležĂ. V hlavĂŹ mu žhnou jen dvĂŹ vĂŹci: pøedstava kopĂĄnĂ na farnĂ zahradĂŹ s panĂ Foxovou a nalĂŠhavĂĄ touha sejmout z nĂ ten smutek. „Minulost pøece nejsou jen pastviny,“ namĂtne. „Jsou to i normy chovĂĄnĂ. NemyslĂte, že ty si mڞeme ponechat, pokud o to budeme stĂĄt?“ „Nu, je to hezkĂĄ pøedstava. Ale modernĂ svĂŹt svĂĄdĂ poèestnost na scestĂ, Henry – všemi pøedstavitelnĂ˝mi zpĂšsoby.“ Pøi pomyšlenĂ na jejĂ houf prostitutek Henry zrudne, ale ona toho mĂŹla na mysli mnohem vĂc. „MinulĂ˝ tĂ˝den jsem byla ve mĂŹstĂŹ, vyrazila jsem navštĂvit jednu nešastnou rodinu, u kterĂŠ jsem byla už pøedtĂm, a ještĂŹ jednou je poprosit, aby naslouchali slovĂšm svĂŠho Spasitele. Byla jsem unavenĂĄ, nechtĂŹlo se mi jĂt tak daleko pϚky. Než jsem si poøådnĂŹ uvĂŹdomila, co dĂŹlĂĄm, nastoupila jsem v podzemce do vagĂłnu taženĂŠho lokomotivou. UchvĂĄtilo mĂŹ støĂdĂĄnĂ tmy a svĂŹtla, øĂtila jsem se pod zemĂ a stĂĄlo mĂŹ to pouhou šestipenci. S nikĂ˝m jsem nemluvila; klidnĂŹ bych mohla bĂ˝t duch. Tak se mi to lĂbilo, že jsem pøejela svou zastĂĄvku a za tou rodinou se již nestavila.“ „Ehm… pøiznĂĄm se, že teĂŻ tak ĂşplnĂŹ nechĂĄpu, kam tĂm mĂøĂte.“ „Takhle nåš svĂŹt skonèĂ, Henry! My jsme si hloupĂŹ pøedstavovali, že pøedzvĂŹstĂ PoslednĂho soudu bude obrovitĂ˝ Antikrist tøĂmajĂcĂ zkrvavenou vĂĄleènou sekeru. Antikrist, to jsou naše vlastnĂ touhy, Henry. Svou šestipencĂ jsem se zcela zprostila zodpovĂŹdnosti – za životnĂ podmĂnky tĂŹch nuznĂ˝ch špinavĂ˝ch ubožåkĂš, bez jejichž otrockĂŠ prĂĄce by se ta drĂĄha nikdy nevykopala, za obludnou èåstku, kterĂĄ na ni byla vynaložena, za narušenĂ pĂšdy, kterĂĄ by mĂŹla bĂ˝t pod mĂ˝ma nohama pevnĂĄ. SedĂŹla jsem ve vagĂłnu, kochala se temnĂ˝mi tunely, kterĂŠ se mĂhaly kolem mne, nemĂŹla jsem ani mlhavou pøedstavu, kde jsem, nevnĂmala jsem nic krom svĂŠho potϚenĂ. Pøestala jsem bĂ˝t, jakkoli smysluplnĂŹ, BožĂm stvoøenĂm.“ „Jste na sebe pøĂsnĂĄ. Jedna jĂzda podzemkou sotva uspĂšà Armagedon.“ „TĂm si nejsem jistĂĄ,“ prohlĂĄsĂ a koutky rtĂš se jĂ zvednou ve zkusmĂŠm ĂşsmĂŹvu. „MyslĂm, že spĂŹjeme k velmi zvlåštnĂm èasĂšm. A sice k èasĂšm, kdy veškerĂŠ naše morĂĄlnĂ volby zkomplikuje a zradĂ naše lĂĄska k pokroku.“ ZadĂvĂĄ se na oblohu, jako by si u Boha ovÏøovala fakta. „Dokåžu si pøedstavit, jak na svĂŹtĂŹ zavlĂĄdne chaos a my budeme jen pøihlĂžet a nebudeme vĂŹdĂŹt, co bychom s tĂm mĂŹli èi co jsme s tĂm mohli udĂŹlat.“ „A pøece pracujete pro Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen!“ „Protože musĂm dĂŹlat nĂŹco, dokud ještĂŹ mڞu. KaždĂĄ duše je poøåd nezmĂŹrnĂŹ cennĂĄ.“ Henry se snažà vzpomenout si, jak se k tomu dostali. Sice z celĂŠho srdce souhlasĂ, že každĂĄ duše je cennĂĄ, ale nemڞe si nevšimnout, že schĂšdky, o kterĂŠ se on i panĂ FoxovĂĄ opĂrajĂ, jsou studenĂŠ a vlhkĂŠ a že panĂ Foxovou pøed mokrem chrĂĄnĂ jejĂ honzĂk, zatĂmco jeho ne. Zdvoøile navrhne, že by mohli jĂt dĂĄl. „Promiòte mi to, Henry,“ omluvĂ se, ztuha se odlepĂ od plotu a vykroèĂ. „Zase kvĂšli mnĂŹ pøijdete nĂŹkam pozdĂŹ? Když moje tĂŹlo zapouštĂ koøeny, myšlenky se mi zatoulajĂ.“ „VĂšbec ne! A sĂĄm jsem byl trochu unavenĂ˝!“ „To je od vĂĄs milĂŠ, Henry,“ øekne a srovnĂĄ s nĂm krok. „A vĂte, to o Darwinovi jsem skuteènĂŹ myslela våžnĂŹ. CĂrkev se koneckoncĂš už v minulosti mĂ˝lila – myslĂm tĂm ve vĂŹdeckĂ˝ch detailech. NezastĂĄvala snad kdysi nĂĄzor, že se Slunce otåèà kolem ZemĂŹ? A nepopravovala lidi za to, že prohlašovali opak? Dnes už v každĂŠ uèebnici stojĂ, že se ZemĂŹ otåèà kolem Slunce. VåžnĂŹ na tom zĂĄležĂ? Nepøekvapilo by mĂŹ, kdyby se ženy, s nimiž pracuji, poøåd domnĂvaly, že je to naopak. NenĂ mou starostĂ opravovat jejich nĂĄzory na kosmologii èi pĂšvod èlovĂŹka. Bojuji za to, abych jejich tĂŹla i duše zachrĂĄnila pøed smrtĂ!“ I za chĂšze zatne pĂŹstièku a pøitiskne si ji k prsu. „Ach, kdybyste jen vidĂŹl, v jakĂŠm stavu morĂĄlnĂ anarchie žijĂ…!“ Ke svĂŠ hanbĂŹ Henry toužà vidĂŹt, v jakĂŠm stavu morĂĄlnĂ anarchie prostitutky panĂ FoxovĂŠ žijĂ. Ach, jakĂŠ nemravnosti musela spatøit na vlastnĂ oèi! Jen s nejvĂŹtšĂm sebezapøenĂm se ovlĂĄdne a nepoložà jĂ otĂĄzky, kterĂŠ by mu pod plåštĂkem zĂĄjmu o mĂŹstskou hygienu umožnily aspoò letmo zahlĂŠdnout nĂŹco ĂşplnĂŹ jinĂŠho. Obèas musĂ zatnout zuby a polknout žådost o to, aby mu vyjevila vĂce. Je to zvlåštnĂ: i když se plnĂŹ ovlĂĄdĂĄ a komunikuje s panĂ Foxovou na zcela mravopoèestnĂŠ Ăşrovni, ona sama nasmĂŹruje rozhovor – jistĂŹ bezelstnĂŹ – ke smyslnĂŹjšĂm tĂŠmatĂšm. KupøĂkladu nedĂĄvno se spolu s panĂ Foxovou courali kolem jezera Serpentine a rozebĂrali posmrtnĂ˝ život. „VĂte, Henry,“ øĂkala, „èasto pochybuji o existenci pekla. Smrt je sama o sobĂŹ tak krutĂĄ. TĂm tedy nemyslĂm takovou smrt, kterĂĄ nejspĂš èekĂĄ vĂĄs a mne, ale smrt, jakou èasto zakusĂ nešastnice, mezi nimiž pracuji. Podle našeho uèenĂ bychom mĂŹli vÏøit, že skonèà v pekle, ale co je pro nĂŹ peklo? Když vidĂm, jak nĂŹjakĂĄ žena umĂrĂĄ na odpornou nemoc a trpce pøi tom lituje každĂŠ minuty, kterou strĂĄvila na tĂŠto zemi, napadĂĄ mĂŹ, zda si již neprošla nejhoršĂm.“ „Ale spravedlivĂ se pøece musĂ doèkat odmĂŹny!“ namĂtl zdϚenĂ˝ jejĂm kacĂøstvĂm, ne z obavy, že by se na ni BĂšh zlobil (BĂšh nemڞe neocenit jejĂ dobrĂŠ Ăşmysly), ale pro pøĂpad, že by na jejĂ krĂĄsnou hlavu dopadl hnĂŹv cĂrkve. „NenĂ nebe dost velkĂĄ odmĂŹna,“ opåèila, „aniž by bylo potøeba jistoty, že zatracenci budou potrestĂĄni?“ „JistĂŹ, jistϞe je,“ pospĂšil si. „NechtĂŹl jsem, aby to vyznĂŹlo, že si pøeji vidĂŹt, jak høĂšnĂci trpĂ. Ale existujĂ spravedlivĂ lidĂŠ, kteøà si to pøejĂ; a nemڞeme pøece dopustit, aby v nebi takovĂŠ duše byly zatrpklĂŠ…“ EmmelĂna se naklĂĄnĂŹla nad okraj bøehu jezera a mĂĄvala na tlustou šedou kachnu, kterĂĄ zmizela pod vodou. „NevĂm, zda naše vzkøĂšenĂŠ duše budou s to cĂtit zatrpklost,“ poznamenala. „Tedy aby jim to pøišlo… nespravedlivĂŠ.“ UsmĂĄla se a jejĂ tvåø ozåøily odrazy ze zèeøenĂŠho jezera. „PøipadĂĄ mi hroznĂŹ zvlåštnĂ, že by vzkøĂšenĂŠ duše cĂtily nĂŹco takovĂŠho.“ NatĂĄhla jednu hebkou ruku nad vodu a zakroutila prsty, aby nalĂĄkala cokoli, co by mohlo bĂ˝t pod hladinou. „Ale… musĂ pøece bĂ˝t s to cĂtit nĂŹco…“ nedal se Henry. „Nejsme OrientĂĄlci, abychom oèekĂĄvali, že zmizĂme ve svĂŠm božstvu jako oblåèek kouøe.“ Ona však již podle všeho neposlouchala, dĂvala se na zåøĂcĂ vodu a èekala, až se kachna zase vynoøà na hladinĂŹ. Odkašlal si. „Co si myslĂte vy, panĂ FoxovĂĄ? Co budou cĂtit duše v nebi?“ „Hmm,“ zamyslela se EmmelĂna. Ve sluncem žĂhanĂŠm stĂnu pod krempou klobouèku vypadaly jejĂ oèi zĂĄhadnĂŹ a prĂĄvĂŹ olĂznutĂŠ rty jĂ zåøily jako listy na vodĂŹ. „Ăekla bych, že… LĂĄsku s velkĂ˝m L. Naprosto bĂĄjeènou… nekoneènou… dokonalou… LĂĄsku.“ Tohle mu dĂŹlĂĄ vždycky! NĂŹkolika slovy a jistĂ˝m tĂłnem hlasu bezelstnĂŹ pronikne jeho platonickou zbrojĂ a on už se nedokåže brĂĄnit neèistĂ˝m myšlenkĂĄm. Hlavou se mu honĂ nejrĂšznĂŹjšà necudnĂŠ situace jako živĂŠ obrazy: suknĂŹ panĂ FoxovĂŠ se zachytĂ o vĂŹtev a utrhnou se; panĂ Foxovou napadne zvrhlĂ˝ nĂĄsilnĂk, jemuž by se mohlo podaøit obnažit jejĂ poprsĂ, než ho Henry srazĂ k zemi; šaty panĂ FoxovĂŠ chytnou od ohnĂŹ, což ho donutĂ rychle jednat; panĂ FoxovĂĄ ve spĂĄnku dojde v noci do jeho domu a on musĂ zachrĂĄnit jejĂ dĂšstojnost vlastnĂm županem. Jakmile byl takto vzrušen, chlĂpnost mu zaèala našeptĂĄvat do ucha. NalĂŠhal, aby mu panĂ FoxovĂĄ popisovala svou prĂĄci s padlĂ˝mi ženami, pøièemž moc dobøe vĂŹdĂŹl, že i když si nĂŹkterĂŠ vĂŹci pøeje vĂŹdĂŹt, jinĂŠ si toužà pouze pøedstavovat. „Co… ta nebohĂĄ stvoøenĂ nosĂ?“ zeptal se jĂ jednou pøi takovĂŠ pøĂležitosti, když kråèeli parkem svatĂŠho Jakuba. „VĂcemĂŠnĂŹ poslednĂ mĂłdu,“ odpovĂŹdĂŹla, nic zlĂŠho netušĂc. „NĂŹkterĂŠ dĂĄvajĂ pøednost staromĂłdnĂŹjšĂmu stylu. VidĂŹla jsem jich pĂĄr s vlasy rozèesanĂ˝mi uprostøed, bez ofiny. ObecnĂŹ vzato jsou v barevnosti o nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš pozadu, i když jĂĄ zrovna nejsem kdovĂjakĂ˝ mĂłdnĂ znalec. Proè se ptĂĄte?“ „Jejich odĂŹv… Je… volnĂ˝?“ „VolnĂ˝?“ „Ony… nestavĂ svĂĄ tĂŹla na odiv?“ Zadumala se, peèlivĂŹ si tu otĂĄzku promyslela. Nakonec odpovĂŹdĂŹla: „NejspĂš je na odiv stavĂ. Ale nenĂ to jejich odĂŹvem, ale tĂm, jak ho nosĂ. Šaty, kterĂŠ by na mnĂŹ mohly pĂšsobit zcela slušnĂŹ, by na nich vypadaly jako roucho JezĂĄbel. To, jak stojĂ, sedĂ, pohybujĂ se a kråèejĂ, mڞe bĂ˝t krajnĂŹ neslušnĂŠ.“ Henry se zamyslel nad tĂm, èĂm se posed dĂŹvky mڞe tak nestydatĂŹ lišit od toho, jak sedĂ slušnĂĄ žena. Jak by tak mohla stĂĄt a jak by se mohla pohybovat? NaštĂŹstĂ ho tenkrĂĄt pøed nĂm samotnĂ˝m zachrĂĄnili Bodley a Ashwell (jakkoli byla ta zĂĄchrana pochybnĂĄ), kteøà se k nim rozbĂŹhli pøes park. Dnes, tohoto slunnĂŠho nedĂŹlnĂho dopoledne, je po všech stranĂĄch obklopuje Božà zĂĄzrak jara a Henry Rackham je pod škrobenĂ˝mi šaty opĂŹt vzrušenĂ˝. PanĂ FoxovĂĄ prĂĄvĂŹ zvolala: „Ach, kdybyste jen vidĂŹl, v jakĂŠm stavu morĂĄlnĂ anarchie žijĂ…!“ a on se to zoufale chce dozvĂŹdĂŹt. Takže ji požådĂĄ, aby to rozvedla, a ona mu vyhovĂ. Za chĂšze mu vyklĂĄdĂĄ jednu historku ze svĂŠho Spolku. (V tĂŹchto pøĂbĂŹzĂch se nikdy nevyskytujĂ nahĂĄ tĂŹla, nikdy žådnĂĄ objetĂ, ale on poøåd naslouchĂĄ se zrudlĂ˝ma ušima.) VyprĂĄvĂ o tom, jak byly nedĂĄvno spolu se sestrami ze Spolku vpuštĂŹny do nevĂŹstince a jak tam ona našla dĂvku, jejĂž dny na zemi byly již zjevnĂŹ spoèteny. Když panĂ FoxovĂĄ vyjĂĄdøila obavy o dĂvèino zdravĂ, bordelmamĂĄ odsekla, že dĂvka je v dobrĂ˝ch rukĂĄch – lepšĂch než kterĂŠhokoli doktora – a že popravdĂŹ øeèeno sama panĂ FoxovĂĄ nevypadĂĄ moc dobøe, a nechtĂŹla by si lehnout v jednom z hostinskĂ˝ch pokojĂš? „MusĂm uznat, že mĂŹ jejĂ zvrhlost šokovala.“ „Ano, chĂĄpu,“ ucedĂ Henry. „Nanejvýš zlomyslnĂĄ a lascivnĂ nabĂdka.“ „Ne, ne, tohle mne nešokovalo. Ale to jejĂ odmĂtnutĂ medicĂny! VždyÂť to ti lidĂŠ majĂ ĂşplnĂŹ pøevrĂĄcenĂŠ vzhĂšru nohama: BĂšh a lĂŠkaøi špatnĂ; prostituce dobrĂĄ!“ Henry úèastnĂŹ zamruèĂ, ovšem vĂ˝raz „pøevrĂĄcenĂŠ vzhĂšru nohama“ si pøedstavĂ v tĂŹlesnĂŠ podobĂŹ: svĂjejĂcĂ se kupa rڞolĂcĂch žen, kterĂŠ hopsajĂ jedna pøes druhou jako žåby v rybnĂce. „PøipadĂĄm vĂĄm nemocnĂĄ?“ zeptĂĄ se panĂ FoxovĂĄ znièehonic. „VĂšbec ne!“ zvolĂĄ. „Nu, každopĂĄdnĂŹ, bolĂ mĂŹ tady,“ (dlaò na prsou) „pøi pomyšlenĂ na ty chudinky dĂvky ve spĂĄrech tĂŠ zlĂŠ ženštiny a pøi pøedstavĂŹ, jak krutĂŹ se tam s nimi nejspĂše zachĂĄzĂ.“ Henry se ze všech sil snažà nepøedstavovat si, jak se s tĂŹmi chudinkami nejspĂš zachĂĄzĂ, a ulevĂ se mu, když si všimne, že k nim z Union Street smÏøuje rozptĂ˝lenĂ. „PodĂvejte tamhle, panĂ FoxovĂĄ. NenĂ to nĂŹjakĂĄ naše znĂĄmĂĄ?“ RĂĄzuje k nim malĂĄ baculatĂĄ dĂĄma v pøepychovĂ˝ch purpurovĂ˝ch šatech s èernĂ˝m lemovĂĄnĂm – poslednĂ znĂĄmkou toho, že nosila smutek. Na èepci jĂ poskakuje tolik obarvenĂŠho peøĂ, že na nĂŹj musel padnout prakticky celĂ˝ ptĂĄk, a jejĂ sluneènĂk se vyznaèuje kontinentĂĄlnĂmi rozmĂŹry. „Vy ji možnĂĄ znĂĄte,“ øekne panĂ FoxovĂĄ. „JĂĄ jsem ji urèitĂŹ v životĂŹ nepotkala.“ (VlastnĂŹ k nim kråèejĂ dvĂŹ ženy, ale služka nenĂ dĂšležitĂĄ a nezasloužà si jmĂŠno.) „Pøeji dobrĂŠ rĂĄno, lady BridgelowovĂĄ,“ ozve se Henry, jakmile se dostane do vhodnĂŠ vzdĂĄlenosti. Lady BridgelowovĂĄ na oplĂĄtku vytĂĄhne z èernĂŠho rukĂĄvnĂku ruku v purpurovĂŠ rukavici a zdrženlivĂŹ mu pokyne. „DobrĂŠ rĂĄno i vĂĄm, pane Rackhame.“ Lehce pøimhouøenĂ˝ma oèima si prohlĂŠdne panĂ Foxovou. „MĂĄm za to, že s vašà spoleènicĂ jsem ještĂŹ nemĂŹla tu èest.“ „Dovolte, abych vĂĄm pøedstavil panĂ EmmelĂnu Foxovou.“ „EnchantĂŠe.“ DĂĄma pøikĂ˝vne, usmĂŹje se a spolu se svou komornou bez zavĂĄhĂĄnĂ projdou kolem nich; pak už jen slyšà klapot jejich èernĂ˝ch bot po dlåždĂŹnĂ. Henry poèkĂĄ, dokud nejsou z doslechu, pak se obrĂĄtĂ k panĂ FoxovĂŠ a prohlĂĄsĂ: „To byla uråžka.“ Hlas se mu chvĂŹje roztrpèenĂm. „JĂĄ to jistĂŹ pøežiju, Henry. NezapomĂnejte, jsem zvyklĂĄ na to, že mi lidĂŠ prĂĄsknou dveømi pøed nosem èi mne èastujĂ nadĂĄvkami. A podĂvejte! Už jsme ve William Street. Prozøetelnost nĂĄm tĂm myslĂm dĂĄvĂĄ najevo, že bychom mĂŹli zaboèit doprava a navštĂvit vašeho bratra, co vy na to?“ Henry se zamraèĂ; jako obvykle je v rozpacĂch, jak si EmmelĂna zahrĂĄvĂĄ s tĂm, co by lidĂŠ s vĂŹtšĂmi pøedsudky než on oznaèili za rouhaèstvĂ. „Ăekl bych, že lady BridgelowovĂĄ vyšla z Williamova domu.“ „RozhodnĂŹ ne z kostela,“ poznamenĂĄ panĂ FoxovĂĄ. „Ale povĂŹzte mi, Henry: netušila jsem, že våš bratr mĂĄ sklon pøijĂmat aristokratickĂŠ nĂĄvštĂŹvy.“ „Nu, oni jsou svĂ˝m zpĂšsobem sousedĂŠ.“ (Už si to všechno zaèĂnal vybavovat; William mu toho o tĂŠhle osobĂŹ øekl spoustu, jako by se o ni mĂŹl hroznĂŹ zajĂmat.) „SousedĂŠ? VždyÂť mezi jejich domy stojĂ tucet dalšĂch.“ „Ano, ale…“ Henry se snažà vybavit si poslednĂ rozhovor se svĂ˝m bratrem. Mluvili mimo jinĂŠ o sebevraždĂŹ, ne? „Ach ano: William je jedinĂ˝, kterĂ˝ jĂ nevyèĂtĂĄ, že jejĂ manžel skoncoval se životem.“ „Skoncoval se životem?“ „Ano, pokud se nepletu, tak se zastøelil.“ „ChudĂĄk. To se s nĂ jednoduše nemohl rozvĂŠst?“ „PanĂ FoxovĂĄ!“ MalĂ˝ voøĂšek, jenž zaujal mĂsto hned u brĂĄny rezidence Williama Rackhama, zvedne v nadĂŹji hlavu a pak si zaène olizovat pohlavĂ, netuše, že takto si Ăşctu rozhodnĂŹ nezĂskĂĄ. „NedĂvejte se, panĂ FoxovĂĄ,“ nabĂĄdĂĄ ji Henry cestou dovnitø. EmmelĂna se obrĂĄtĂ, ale vidĂ jen psa, kterĂ˝ na ni upĂrĂĄ oduševnĂŹlĂŠ hnĂŹdĂŠ oèi a kterĂŠmu zavøeli branku pøed nosem. Chudinka, pomyslĂ si. „Mohl by bĂ˝t WilliamĂšv?“ zeptĂĄ se, když spoleènĂŹ kråèejĂ po RackhamovĂŹ cestĂŹ. „William žådnĂŠ mazlĂèky nemĂĄ, aspoò co jĂĄ vĂm.“ „Mohl si jednoho poøĂdit od tĂŠ doby, co jsme tu byli naposledy.“ „V tom pøĂpadĂŹ by se podle mĂŹ nespokojil s køĂžencem.“ Henry stane pøed bratrovĂ˝mi dveømi (dveømi, kterĂŠ mohly bĂ˝t jeho, ovĂŹnèenĂ˝mi zdobnĂ˝m mosaznĂ˝m „R“) a zatĂĄhne za zvonec. JeštĂŹ než se šòÚra pøestane houpat, všimne si, kolik se toho v RackhamovĂŹ domĂŹ zmĂŹnilo od jeho poslednĂ nĂĄvštĂŹvy pøed nĂŹkolika tĂ˝dny, kdy tu byl bez panĂ FoxovĂŠ. MožnĂĄ je to tĂm, jak mosaznĂŠ „R“ zåøĂ; usilovnĂŠ leštĂŹnĂ ho div nepromĂŹnilo ve zlato. MožnĂĄ spĂš tĂm, že se dveøe po zazvonĂŹnĂ otevøou za pĂĄr vteøin, a ne za pĂĄr minut, nebo že je Letty zdravĂ tak horlivĂŹ, jako kdyby nedĂĄvno dostala koòskou injekci servilnosti. Za nĂ ve vestibulu je všechno jak ze škatulky, zåøà to tam èistotou a po prachu ani pamĂĄtky. „PojĂŻte dĂĄl, pojĂŻte dĂĄl!“ volĂĄ na nĂŹ William Rackham ze schodĂš a bodøe mĂĄvĂĄ. Henry by ho mĂĄlem nepoznal: z hornĂho rtu Williamovi rašà nĂŹjakĂĄ tmavĂĄ kudrnatĂĄ houba a vlasy mĂĄ ještĂŹ vĂc pøistøiženĂŠ a ulĂzanĂŠ. Zdaleka na sobĂŹ nemĂĄ nejlepšà nedĂŹlnĂ oblek, je ve všednĂch šatech, bez saka, zato mu ke kotnĂkĂšm splĂ˝vĂĄ župan s prošĂvanĂ˝mi klopami. V ruce držà lupu a doutnĂk a na nohou mĂĄ zvlåštnĂ dvoubarevnĂŠ boty. NejnĂĄpadnĂŹjšà novinkou je ovšem jeho rozzåøenĂ˝ ĂşsmĂŹv. Takto zaèĂnĂĄ velkĂĄ prohlĂdka. Pozor, aÂť neuklouznete na èerstvĂŹ navoskovanĂŠ podlaze! „PojĂŻte tudy, pojĂŻte tudy.“ PĂĄn domu vezme svĂŠho bratra Henryho a jeho spoleènici a ukåže jim všechno. SklièujĂcĂ atmosfĂŠra Rackhamova domu, z nĂž se stalo nĂŹco jako charakteristickĂ˝ odĂŠr, byla vymetena. Všechna okna byla nahrazena; ze zahrady zmizely starĂŠ štafle; do dveøà salĂłnku byla našroubovĂĄna novĂĄ francouzskĂĄ okna. CelĂ˝ dĂšm vonĂ po barvĂŹ, lepidlu na tapety a èerstvĂŠm vzduchu. Henry je v rozpacĂch, když v hale zastihne ještĂŹ tøi dĂŹlnĂky, jak lepĂ poslednĂch pĂĄr tapet, na což bedlivĂŹ dohlĂžà Agnes, kterĂĄ kvĂšli tomu vstala z postele. A nevšiml si Henry, že plot kolem pozemku již nenĂ rezavĂŹ hnĂŹdĂ˝, ale èerstvĂŹ svĂŹtle rڞovĂ˝? Ne? Ha! Ha! Ten mĂšj bratr si jako vždy žije ve vlastnĂm svĂŹtĂŹ! A co pozemky samotnĂŠ? To je rozdĂl, co? ZahradnĂk se jmenuje Shears – våžnĂŹ! NenĂ to k popukĂĄnĂ? Pan Nڞky! Ha! Ha! Døe jako mezek: pøesnĂŹ nĂŹkoho takovĂŠho to chtĂŹlo, aby se ta nezkrotnĂĄ divoèina kolem sklenĂku opĂŹt navrĂĄtila pod nadvlĂĄdu èlovĂŹka. Reformy se zdaleka neomezily jen na dĂšm a jeho okolĂ. William Rackham mĂĄ na starosti spoustu dalšĂch ĂşkolĂš, jichž se buĂŻ zhostĂ sĂĄm, anebo jimi povÏøà jinĂŠ. Tak kupøĂkladu služebnictvo. Všechno, co bylo špatnĂŹ, je již napraveno. Janey byla zbavena povinnostĂ navĂc a je již opĂŹt pouze prostou služtièkou z umĂ˝vĂĄrny, kterĂĄ je jistĂŹ radostĂ bez sebe, že je zodpovĂŹdnĂĄ jen za mopy, hadry a kartåèe. Byla najata dalšà služka do kuchynĂŹ, kterĂĄ rovnϞ ulehèà Letty v nĂŹkterĂ˝ch jejĂch povinnostech, aby se jmenovanĂĄ mohla pohotovĂŹji vĂŹnovat potøebĂĄm nĂĄvštĂŹv a rodiny. A na cestĂŹ je ještĂŹ jedna posluhovaèka. ÂŽen už mĂĄ William prakticky plnĂ˝ stav; dalšà ani nemڞe najmout, dokud nebude bydlet v mnohem okĂĄzalejšĂm domĂŹ (to je hudba budoucnosti!). Mohl by najmout dalšĂho muže, ale ještĂŹ se nerozhodl na co. ZahradnĂk je pĂšsobivĂ˝ pøĂrĂšstek, a navĂc životnĂŹ dĂšležitĂ˝, ale pøedstava komornĂka ho nijak zvl嚝 nelĂĄkĂĄ. ÂŽe by koèĂ? Hmm… ano, ale to zatĂm oddaluje do tĂŠ doby, než sežene koèår. A kdo vĂ? MožnĂĄ si koèår nakonec nepoøĂdĂ. PoslednĂ dobou je tak zaneprĂĄzdnĂŹnĂ˝, že nemĂĄ èas pøedvĂĄdĂŹt se v nĂŹjakĂŠm koèåru. Aèkoli pokud ho bude Agnes v nadchĂĄzejĂcĂ SezĂłnĂŹ potøebovat, tak jĂ ho koupĂ. Kdepak, nenĂ nad prestiž, kterĂĄ jde ruku v ruce s mužskĂ˝m služebnictvem. Se služebnĂ˝mi to až tak neplatĂ: jakĂ˝koli kramåø èi šetøivĂĄ matrĂłna si mڞe dovolit jednu dvĂŹ služky. Ale stejnĂŹ, zahradnĂk je skvĂŹlĂ˝ zaèåtek, ne? TrĂĄvnĂky nakonec budou zachrĂĄnĂŹny pøed anarchiĂ! Ano, William Rackham se promĂŹnil: to je oèividnĂŠ. PĂšsobĂ dojmem èlovĂŹka, kterĂ˝ nikdy nemĂĄ dost èasu: ètyøiadvacetihodinovĂ˝ muž. S voòavkåøstvĂm je prĂĄce jako v AugiåšovĂŹ chlĂvĂŹ, ale nĂŹkdo to musĂ udĂŹlat, když je starĂ˝ pĂĄn na odchodu. (Cože? Ne, otci zdravĂ celkem sloužĂ, to byl jen takovĂ˝ øeènickĂ˝ obrat.) Ale je to ohromnĂ˝ Ăşkol, o to jde, prĂĄce na sedm dnĂ v tĂ˝dnu. (Nemraè se, milĂ˝ bratøe: to byla opĂŹt jen frĂĄze. Jak bylo vlastnĂŹ v kostele? HroznĂŹ rĂĄd bych se bĂ˝val stavil, ale musel jsem dohlĂŠdnout tady na dĂŹlnĂky. Cože? ÂŽe je den PĂĄnĂŹ? Aha, jistĂŹ, jistĂŹ. Ale schĂĄzelo už jen osadit pĂĄr tabulek a tihle chlapi nedali jinak, než že dnes pøijdou a dodĂŹlajĂ to. VĂšbec by mĂŹ nepøekvapilo, kdyby to byli ÂŽidĂŠ.) Aby svĂŠho bratra odradil od kritiky, pustĂ se William do chvalozpĂŹvu na parfĂŠm: na zĂĄzrak jeho tajemnĂ˝ch mechanismĂš. Pachy, stejnĂŹ jako zvuky (vysvĂŹtluje), pĂšsobĂ na èichovĂ˝ nerv ve vytøĂbenĂŠ a pøesnĂŹ odstupòovanĂŠ mĂøe. Tak jako v hudbĂŹ existuje oktĂĄva, tady zase funguje oktĂĄva vĂšnĂ. Nejvyššà tĂłn je to, èeho si všimneme, když nejomamnĂŹjšà prvek z kapesnĂku odeznĂ; støednĂ tĂłn èili modifikĂĄtor skĂ˝tĂĄ voòavce plnĂŠ, pevnĂŠ tĂŹlo; a když se vytratĂ tĂŹkavĂŹjšà substance, zĂšstane rezonovat zĂĄkladnà èi koneènĂ˝ tĂłn: a co že je tĂmto koneènĂ˝m tĂłnem, bratøe? Levandule, jen si to pøedstav! William je Henrymu a panĂ FoxovĂŠ hovornĂ˝m hostitelem. S perfektnĂm naèasovĂĄnĂm se podĂĄvĂĄ èaj a zĂĄkusek, vše dokonale naaranžovanĂŠ. A zatĂmco jeho hostĂŠ uznale pøizvukujĂ, on si je pomÏøuje se sebou. O panĂ FoxovĂŠ si myslĂ: Ashwell mĂĄ pravdu – tvåø mĂĄ ĂşplnĂŹ jako chrt. ZajĂmalo by mĂŹ, jestli je tak nemocnĂĄ, jak vypadĂĄ. A o bratru Henrym: VypadĂĄ hroznĂŹ nesvĂšj, jako kdyby mĂŹl na zadku nežity. Je zvlåštnĂ, že to dopadlo takhle, když z nĂĄs dvou dĂŹlal vždycky lepšà dojem Henry… a pøece jsme o tomto sluneènĂŠm nedĂŹlnĂm odpoledni tady a svĂŹte div se: nakonec jĂĄ pøedvĂĄdĂm, jak si èlovĂŹk mڞe podmanit ÂŽivot a pøinutit ho, aby mu byl po vĂšli. „DĂŹkuji vĂĄm obĂŹma, že jste se stavili,“ øekne jim, když nadejde èas, aby odešli. PanĂ FoxovĂĄ Henrymu netaktnĂŹ upøe prĂĄvo promluvit prvnĂ a odpovĂ: „NenĂ zaè, pane Rackhame. Energie, s nĂž jste se pustil do renovace domu, je… pøekvapivĂĄ. SvĂŹt nalĂŠhavĂŹ potøebuje takovou energii – obzvlåštĂŹ na jinĂ˝ch kolbištĂch.“ „Jste až moc laskavĂĄ,“ opåèà William. „Ano, moc laskavĂĄ,“ opakuje Agnes a pøidĂĄ takto tøi slova k tĂŹm zhruba dvaceti, jimiž pøispĂŹla k rozhovoru. Jejà šaty ze šmolkovĂŹ modrĂŠ a èernĂŠ lĂĄtky jsou sice nĂĄdhernĂŠ, ale umĂŹnĂ obratnĂŠ konverzace se bude muset znovu uèit. „DoufĂĄm,“ pronese William, když svoje hosty pøedĂĄvĂĄ do Lettyiny pÊèe, „že si na zbytek dne najdete pøĂjemnĂĄ rozptĂ˝lenĂ.“ WilliamĂšv nĂĄznak, že by Henry a panĂ FoxovĂĄ mohli den PĂĄnĂŹ využĂt k sobeckĂŠ zĂĄbavĂŹ, Henryho lehce dopĂĄlĂ. „Jsem si jist, že panĂ FoxovĂĄ a jĂĄ nedĂŹli strĂĄvĂme… jak se slušà a patøĂ.“ A s tĂm jsou Henry a panĂ FoxovĂĄ vyprovozeni ke dveøĂm. V domĂŹ RackhamovĂ˝ch se rozhostĂ klid – anebo aspoò takovĂ˝ klid, jakĂ˝ mڞe zavlĂĄdnout, když si v hale tapetåøi balĂ nåèinĂ. William, jenž po svĂŠm vĂ˝konu trochu chraptĂ, si zapĂĄlĂ cigaretu. Agnes sedĂ poblĂž a upĂrĂĄ nepøĂtomnĂ˝ pohled na sušenku, kterou nesnĂ. OxalĂĄt z cerovĂŠ tabletky, kterou zapila èajem, jĂ už teĂŻ nedĂŹlĂĄ dobøe. Po dobrĂ˝ch pĂŹti minutĂĄch øekne: „Takže je nedĂŹle?“ „Ano, drahĂĄ.“ „Myslela jsem, že je sobota.“ „NedĂŹle, zlato.“ Na dlouhou dobu se opĂŹt rozhostĂ mlèenĂ. Agnes se kradmo poškrĂĄbe na zĂĄpĂŹstĂch, kterĂĄ odvykla tĂŹsnĂ˝m rukĂĄvĂšm dennĂch šatĂš a jinĂ˝m lĂĄtkĂĄm než bavlna. Sepne ruce, aby se už nemohla škrĂĄbat. Pak: „Jsou to skuteènĂŹ ÂŽidĂŠ?“ „Kdo, drahoušku?“ „Ti dĂŹlnĂci, co tu dnes pracujĂ.“ „Vzhledem k tomu, co jim platĂm navĂc, by to ÂŽidĂŠ klidnĂŹ mohli bĂ˝t,“ odfrkne si William. „Ale vĂš, že nerad nechĂĄvĂĄm svou drahou ženušku èekat na cokoli, co si zasloužĂ.“ Agnes sklonĂ hlavu a celĂĄ zmatenĂĄ si zaène hrĂĄt se svĂ˝mi drobnĂ˝mi prstĂky. Na obrozenĂŠho manžela si bude muset zvykat. A pokud se bude chtĂt tento rok zúèastnit SezĂłny, bude muset zĂskat vĂŹtšà pøehled o tom, jakĂ˝ je zrovna den. Když se Henry rozlouèà s panĂ Foxovou a vyprovodĂ ji pohledem, vrĂĄtĂ se do vlastnĂho skrovnĂŠho domu v Gorham Place, na samĂŠm okraji ètvrti hrnèĂøÚ a chovatelĂš vepøÚ. SetkĂĄnĂ s Williamem ho rozrušilo, pøestože mu panĂ FoxovĂĄ na rozlouèenou rozumnĂŹ radila, aby bratra za jeho vulgĂĄrnĂ a bezbožnĂŠ chovĂĄnĂ pøĂliš neodsuzoval. „Je to jen kluk s novou hraèkou,“ domlouvala mu a bezpochyby mĂĄ pravdu, ale stejnĂŹ… takovĂĄ ostuda. A jakĂĄ Ăşleva je vrĂĄtit se do vlastnĂho domu, do vlastnĂho malĂŠho ĂştoèištĂŹ, kde se nikdy nic nemĂŹnĂ a všechno je jednoduchĂŠ a funkènĂ a kde nenĂ ani vidu po nĂŹjakĂŠm sloužĂcĂm (krom jeho, sluhy BožĂho). PopravdĂŹ øeèeno nenĂ Henryho dĂšm jen skrovnĂ˝, ale i dost ošuntĂŹlĂ˝. Patøà k nejmenšĂm ve ètvrti, Henry k nĂŹmu nemĂĄ žådnĂ˝ pozemek krom malinkĂŠ zahrady za domem a v ložnici se èlovĂŹk mڞe dotknout bøĂšky prstĂš protĂŹjšĂch zdĂ, když rozpažà jako Kristus. Je rovnϞ mizernĂŹ utĂŹsnĂŹnĂ˝, takže v nĂŹm tĂĄhne a v noci se dovnitø skrz okna dere smrad škvĂøĂcĂho se praseèĂho tuku, ale to Henrymu nikdy nevadilo. DrtivĂĄ vĂŹtšina lidstva si musĂ vystaèit s nÏèĂm mnohem horšĂm. KaždopĂĄdnĂŹ je nedĂšvÏøivĂ˝ k pøemĂøe pohodlĂ – to vede k bezohlednosti. Vkleèe u krbu pøipravĂ kupièku ze døĂvĂ na podpal, zapĂĄlĂ ji a pak lopatkou postupnĂŹ po jednom kousku uhlĂ oheò pøikrmuje. Takto se mu pøipomĂnĂĄ, co bere z Božà zemĂŹ a jak každĂĄ vĂŹtvièka a kus uhlĂ je privilegium – vĂ˝hoda, již mĂĄ oproti nebožåkĂšm, kteøà se celĂ˝ život klepou ve vÏènĂŠm jeskynnĂm vlhku. Aby pøiživil zdrĂĄhavĂ˝ plamen, zmaèkĂĄ pĂĄr strĂĄnek ze starĂ˝ch vĂ˝tiskĂš Illustrated London News – s rytinami železniènĂch neštĂŹstĂ, mĂłdnĂch bruslaøÚ a èernošskĂ˝ch vladaøÚ na stĂĄtnĂ nĂĄvštĂŹvĂŹ – a pøihodĂ je do ohnĂŹ. ZmuchlĂĄ i èlĂĄnek vychvalujĂcĂ zĂĄzrak elektøiny; pøeèetl ho a neudĂŹlal na nĂŹj valnĂ˝ dojem. „Profesor Gallup ohromil publikum vyprĂĄvĂŹnĂm o budoucnosti, v nĂž budeme sotva s to odlišit den od noci a kde bude veškerĂĄ naše èinnost zĂĄvislĂĄ na elektrickĂ˝ch pøĂstrojĂch.“ Vize pekla. Jakmile oheò zaène høåt, do pokoje se odkudsi z neznĂĄma došourĂĄ Henryho koèka. ZĂĄsadnĂŹ jà øĂkĂĄ „ĂĂèo“, to aby se k nĂ nechoval až moc jako k èlovĂŹku, pøĂpadnĂŹ aby ho to tak nebolelo, až o ni nakonec nevyhnutelnĂŹ pøijde. ĂĂèa si lehne na pøedložku zaèernalou od oharkĂš a nechĂĄ se od svĂŠho pĂĄna hladit po chundelatĂŠm boku. Brzy Henry vklouzne do kolejĂ typickĂŠho nedĂŹlnĂho odpoledne. ZatĂmco ĂĂèa spĂ v obĂ˝vacĂm pokoji, on sedĂ v pøilehlĂŠ pracovnĂŹ a ète Bibli. Zdi, kterĂŠ oddĂŹlujĂ jeho sanctum sanctorum od venkovnĂho svĂŹta, jsou naneštĂŹstĂ tenkĂŠ a skuteènĂŠ ticho je nedostatkovĂŠ zbožĂ. ÂŽivot jde dĂĄl a nestydĂ se mu to dĂĄvat na vĂŹdomĂ. Pøi každĂŠm zvuku, kterĂ˝ prozradĂ, že nĂŹkdo poblĂž trĂĄvĂ nedĂŹli jinĂ˝mi zpĂšsoby, než jakĂŠ Hospodin schvaluje, se Henry zklamanĂŹ zamraèĂ. On sĂĄm o dni PĂĄnĂŹ nedĂŹlĂĄ nic krom toho, že dvakrĂĄt zajde na bohoslužbu, navštĂvĂ bratra, rozprĂĄvĂ s panĂ Foxovou (pokud se naskytne pøĂležitost) a ète zbožnou literaturu. Ale poslechnĂŹte si, jakĂŠ zvuky se to linou oknem! NenaklĂĄdĂĄ se tam nĂŹjakĂ˝ velkĂ˝ pøedmĂŹt na vĂšz a nediriguje to nĂŹkdo vyøvĂĄvanĂ˝mi pokyny? A neštĂŹkĂĄ tam nadšenĂŹ pes, povzbuzovanĂ˝ pĂskĂĄnĂm svĂŠho majitele? A poslouchejte tamhle! Nevykøiklo nĂŹjakĂŠ dĂtĂŹ „hoplĂĄ“? To se celĂ˝ svĂŹt promĂŹnil v bandu nedĂŹlnĂch dĂŹlnĂkĂš a hýøilĂš, jenž taneènĂm krokem mĂøà za jeho bratrem Williamem do mlhy sebeukĂĄjenĂ? Pro Henryho je den odpoèinku nĂŹco mnohem hlubšĂho než zkouška poslušnosti. Tak jako mnoho BožĂch zĂĄkonĂš pĂšsobĂ pøĂsnĂŹ a svĂŠvolnĂŹ, když ve skuteènosti je to stejnĂŹ laskavĂŠ a moudrĂŠ jako matèina vĂ˝chova. (Ne že by si Henry moc zøetelnĂŹ vzpomĂnal na mateøskou lĂĄsku, vlastnĂ matka mu zmizela z dĂŹtstvĂ jako snĂŹhulĂĄk za deštivĂŠho dne, ale èetl o tom rĂšznĂĄ dobrozdĂĄnĂ.) ŠĂlenĂŠ tempo modernĂho života nĂĄm neumožòuje ani chvĂli klidu; jen když uposlechneme tøetĂho pøikĂĄzĂĄnĂ, BĂšh si nĂĄs pøivine v požehnanĂŠm objetĂ poklidu. A nechÂť nikdo netvrdĂ, že Henry je pøĂliš velkĂ˝ uèenec, než aby dokĂĄzal docenit nutkĂĄnĂ bϞet se psem nebo èutat mièudu; je to muž, jenž jednou z hecu pøeplaval v prosinci øeku Cam, kterĂ˝ vesloval jako dĂŠmon, šermoval jako ĂŻĂĄbel a pĂĄdil pøi pøespolnĂch bĂŹzĂch, jako by ho pohĂĄnĂŹla pĂĄra. Ale co si tou nĂĄmahou vysloužil? PostøĂbøenĂŠ trofeje, na nichž bylo vyrytĂŠ jeho jmĂŠno; spoustu znièenĂ˝ch bot; obdiv kumpĂĄnĂš, na kterĂŠ by radĂŹji zapomnĂŹl. PevnĂ˝ stisk ruky od Bodleyho, jenž mu blahopøål ke skvĂŹlĂŠmu odpolednĂmu kriketu. („Tenhle Rackham je prvotøĂdnĂ sportovec! DĂŹsnĂŹ nudnĂ˝ patron, když tlachĂĄ o neduzĂch tohoto svĂŹta, ale staèà ho odvĂŠst od toho tĂŠmatu a je to prima chlap!“) Henry doufĂĄ, že mu BĂšh odpustĂ, jak se vĂŹnoval zpozdilĂ˝m hrĂĄm, zatĂmco Anglie hoøela, i to, že pøijĂmal pøåtelstvĂ rouhaèÚ. Nynà ète Bibli a mumlĂĄ si ta slova pro sebe, dokud spoleènĂĄ sĂla jeho a Hospodinova hlasu nepøehlušà rĂĄmus narušitelĂš dne odpoèinku. BĂŹhem tĂ˝dne Henry poøåd nemĂĄ stĂĄnĂ. ŠtĂpe si døĂvĂ na otop na menšà kousky, než potøebuje; zajde do ulice panĂ FoxovĂŠ v Bayswateru, kdyby se snad nĂĄhodou vynoøila z domu pøesnĂŹ v tu chvĂli, kdy bude prochĂĄzet kolem, pak pokraèuje do Hyde Parku a dĂĄl; je pro nĂŹj hraèka dojĂt až na høbitov v Kensal Green, byÂť tam nemĂĄ žådnĂŠ vyøizovĂĄnĂ. Ale v nedĂŹli odpoèĂvĂĄ a ète Bibli a pøeje si, aby všichni muži a ženy dĂŹlali totʞ. Ponechme nynĂ Henryho jeho knize Nehemjåš a vraÂťme se za Williamem Rackhamem do jeho rušnĂŠho Ăşlu. ObchĂĄzĂ notnĂŹ prostøĂhanou zahradu a kouøà dĂ˝mku – ale ne, to nenĂ William, že? Je to jinĂ˝ støednĂŹ velkĂ˝ muž s krĂĄtkĂ˝mi vlasy: zahradnĂk Shears. Kde je tedy William? DĂŹlnĂci odešli a panĂ RackhamovĂĄ se uchĂ˝lila nahoru. Kde je pĂĄn domu? Když se zeptĂĄte Letty, dozvĂte se, že odešel do mĂŹsta. NedĂŹle ve støedu LondĂ˝na mohou bĂ˝t docela zĂĄbavnĂŠ – každopĂĄdnĂŹ tam život tepe vĂc než v Notting Hillu. Williama zastihneme, kterak kråèà v zahradĂĄch u nĂĄbøežà a sleduje, jak si hraje spousta bezbožnĂ˝ch dušĂ. MĂstnĂm vyhlåškĂĄm navzdory tito lidĂŠ veslujĂ po Temži na lodièkĂĄch, rybaøĂ, hrajĂ fotbal, pouštĂŹjĂ holuby. On se do tĂŹchto èinnostĂ nezapojuje, jen jde rovnĂŹ po cestĂŹ mezi nimi, ale i tak ho to mimochodem bavĂ. Nikdo by si ho nemohl splĂŠst s jednĂm z tĂŹchto chudĂ˝ch døĂèÚ, kteøà svĂšj jeden volnĂ˝ den vĂŹnujĂ vyèerpĂĄvajĂcĂm radostem; oddĂŹlujĂ ho od nich jeho mnohem lepšà šaty a cĂlevĂŹdomĂ˝ krok. JakĂ˝ je ten svĂŹt sympatickĂ˝ cirkus! tĂĄhne mu hlavou, když tu sleduje kousky milovnĂkĂš holubĂš a onde zase nĂĄmahu vĂkendovĂ˝ch švihĂĄkĂš snažĂcĂch se vyvĂŠzt svĂŠ uhihòanĂŠ milenky na temnĂŠ vody Temže. Po tak dlouhĂŠ dobĂŹ znovu objevil prostou potĂŹchu z pozorovĂĄnĂ okolnĂho svĂŹta, mĂsto aby se hnĂpal ve vlastnĂm nitru (hnĂpat, to je ale slovo, to musĂ nĂŹkde použĂt). Již žådnĂĄ zadumanost! MĂsto toho hleĂŻ v dĂĄl! VĂ˝teènĂĄ hesla pro jakĂŠhokoli muže, obzvlåštĂŹ pak takovĂŠho, jehož banka nĂĄhle zmĂŹnila tĂłn a od výèitek pøešla k nĂĄmluvĂĄm. Když William vidĂŹl, jak se jeho dluhy vypaøily a majetek zmnožil, jak pøibĂ˝vĂĄ nula za nulou a akr za akrem, pøestal se tolik zabĂ˝vat sebou. LĂŠpe øeèeno již nehledĂĄ sebe v sobĂŹ; mĂsto toho sleduje Williama Rackhama, šÊfa Rackhamova voòavkåøstvĂ, jak dĂŹlĂĄ to èi ono, uplatòuje svĂšj vliv, dosahuje vĂ˝sledkĂš. Po jinĂŠ cestĂŹ než tĂŠ WilliamovĂŹ jede muž na velocipĂŠdu, zpocenĂŠ èelo mu na slunci zåøĂ, oèi soustøedĂŹnĂŹ poulĂ na stezku pøed sebou. Ăapku mĂĄ na hlavĂŹ pevnĂŹ naraženou, aby mu neulĂŠtla, a pod jejĂm štĂtkem se mu tøepetajà šaškovskĂŠ chumåèe vĂŹtrem rozèepýøenĂ˝ch vlasĂš. ChudĂĄk jeden poblouznĂŹnĂ˝! MĂŹl by si ty vlasy nechat poøådnĂŹ zkrĂĄtit, jak to udĂŹlal øeditel Rackhamova voòavkåøstvĂ. DlouhĂŠ vlasy jsou pĂłza z dĂĄvnĂŠ doby: tohle je vizåž zĂtøka. Za chĂšze se William dotkne svĂ˝ch licousĂš; hezky se napojujĂ na jeho èerstvĂŹ narostlĂ˝ knĂr a bradku, kterĂŠ na rozdĂl od jeho vlasĂš nejsou blond, nĂ˝brž sytĂŹ hnĂŹdĂŠ. TϚà se, až se uvidĂ v zrcadle, ale nenĂ to marnivostĂ: lĂbĂ se mu svϞest tĂŠ hnĂŹdĂŠ barvy v abstraktnĂŹjšĂm estetickĂŠm smyslu; nemusĂ to bĂ˝t ani ochlupenĂ, mohl by to bĂ˝t tabĂĄk, kĂšra stromu, èerstvĂ˝ nĂĄtĂŹr. Na cestu pøed nĂŹj se pøikutĂĄlĂ mièuda a on ji bez pøemýšlenĂ rychlĂ˝m kopnutĂm pošle zpĂĄtky hråèÚm: èistièÚ bot si teĂŻ koneckoncĂš mڞe dovolit tisĂce. RovnϞ ho tϚĂ, že se policie nechala pĂĄr šilinky a pivem zdarma uplatit a že povolila pĂĄr hospodĂĄm porušit nedĂŹlnĂ zĂĄkaz èepovĂĄnĂ; za chĂšze totiž dostal žĂzeò. MožnĂĄ si mĂŹl na celou cestu do lahvovny vzĂt drožku a nechodit oklikou parkem, ale poèasĂ bylo tak nĂĄdhernĂŠ, že mu pøipadalo škoda nĂŹco takovĂŠho promarnit. A pak je tu ještĂŹ jeho zažĂvĂĄnĂ: pøi obĂŹdĂŹ se pøejedl a tahle zdravotnĂ prochĂĄzka uspĂšà vyprazdòovĂĄnĂ. Jestli dnes odpoledne o nĂŹco nestojĂ, tak je to èichat smrad z noènĂku plnĂŠho jeho vĂ˝kalĂš, zatĂmco bude nad nĂm ležet v posteli se Sugar v nĂĄruèĂ. (Mohl by jĂ v pokoji nechat nainstalovat splachovacĂ zĂĄchod? Ach: hudba budoucnosti.) PoslednĂ pĂšl mĂle do lahvovny je na Williama pøĂliš: vezme si drožku. NemĂĄ smysl se unavit, a navĂc se tovĂĄrna nachĂĄzĂ v nevĂĄbnĂŠm prostøedĂ. Po obou jejĂch stranĂĄch stojà špinavĂŠ nĂĄjemnĂ kĂšlny pro dvoukolĂĄky pouliènĂch prodavaèÚ a po celĂŠ ulici se vĂĄlĂ zbytky ovoce a zeleniny pøĂliš nahnilĂŠ, než aby nĂŹkomu stĂĄlo za to sebrat je ze zemĂŹ. Ovšem mezi tou špĂnou je vklĂnĂŹnĂŠ toto ĂştoèištĂŹ, ten hrĂĄdek dĂšmyslu a pĂle maskovanĂ˝ neokĂĄzalou fasĂĄdou zèernalĂ˝ch cihel. Když Rackham staršà vzal nedĂĄvno Rackhama mladšĂho na prohlĂdku všech tøà RackhamovĂ˝ch tovĂĄren, Williama nejvĂce zaujala tato lahvovna. VnĂŹjšek klamal tĂŹlem, ale za dveømi se èlovĂŹku odhalil kouzelnĂ˝ vnitøek: miniaturnĂ KøišålovĂ˝ palĂĄc ze skla a kovu, jenž se ustaviènĂŹ pohyboval jako kolotoè. Vyzaøoval z nĂŹj jistĂ˝ nadlidskĂ˝ pĂšvab, kterĂ˝ k Williamovu pøekvapenĂ nebyl nesluèitelnĂ˝ s nejnĂĄroènĂŹjšĂmi estetickĂ˝mi zĂĄsadami. Od tĂŠ prvnĂ nĂĄvštĂŹvy William uvažoval, jak tovĂĄrna vypadĂĄ, když v nĂ nejsou dĂŹlnĂci a stroje stojĂ. TeĂŻ koneènĂŹ stojĂ pøed mohutnou železnou brĂĄnou tovĂĄrny; když vsune klĂè do zĂĄmku, ĂşplnĂŹ se rozechvĂŹje. DalšĂch pĂĄr krokĂš a zasune druhĂ˝ klĂè do velkĂ˝ch dvojitĂ˝ch dveøĂ. Jeho tovĂĄrna je stejnĂŹ prostornĂĄ, tmavĂĄ a tichĂĄ jako kostel. Když si ji takhle prohlĂžà bez otce po boku a bez rozptĂ˝lenĂ v podobĂŹ dĂŹlnĂkĂš a pĂĄry, poprvĂŠ mu dochĂĄzĂ, jak ohromnĂŠ je jeho dĂŹdictvĂ. NĂĄbožnĂŹ kråèà po pøĂzemĂ zapråšenĂŠm pilinami a velkĂŠm jako nĂĄmĂŹstĂ, hledĂ na prostornĂŠ balkĂłny, šikmĂŠ žlaby a skluzavky na sklenièky, sloupovitĂŠ trubky vedoucĂ od pece ke stropu, èernĂŠ møĂžky a lesknoucĂ se desky; všechny ty obøà sochy na poèest parfĂŠmu. JakĂĄ krĂĄsa se tu skrĂ˝vĂĄ v rovnomĂŹrnĂŹ rozmĂstĂŹnĂ˝ch vzorech nĂ˝tĂš, pøesnĂŠ geometrii stožåru a pøĂènĂŠho trĂĄmu, tisĂcĂš malièkĂ˝ch lahvièek, kterĂŠ tu stojĂ nachystanĂŠ. To by pro nĂŹj za klukovskĂ˝ch let bĂ˝valo høištĂŹ! Ale otec sem bral pouze mladĂŠho Henryho, nikdy Williama. A co si malĂ˝ Henry myslel o tomto palĂĄci, o korunĂŹ impĂŠria pøichystanĂŠ pro nĂŹj? William si nevzpomĂnĂĄ, že by se jeho bratr kdy o tĂŠto nĂĄvštĂŹvĂŹ zmĂnil. Henry bezpochyby už tenkrĂĄt dychtil po svatynĂch jinĂŠho druhu. „A jakĂŠ jĂĄ do toho chlapce vklĂĄdal nadĂŹje.“ (K tomu se WilliamĂšv otec doznal na spoleènĂŠ cestĂŹ do tovĂĄrny.) „MĂŹl inteligence i sĂly na rozdĂĄvĂĄnĂ a jĂĄ se domnĂval, že by z nĂŹj mohl vyrĂšst… no, každopĂĄdnĂŹ nĂŹkdo lepšà než knĂŹz.“ Destilace Henryho zbožnĂŠho ducha v užiteènĂŹjšà esenci, co? Tuhle poznĂĄmku si však William nakonec nechal pro sebe, neboÂť otec byl vÚèi metaforĂĄm zcela imunnĂ. MĂsto toho sĂĄhl po otøepanĂŠ diplomatickĂŠ frĂĄzi. „To nevadĂ, otèe. KaždĂ˝ rosteme jinĂ˝m zpĂšsobem. Ale dopadlo to dobøe, ne? Tak na budoucnost!“ A položil ruku otci na zĂĄda, což bylo gesto blĂzkosti tak vzĂĄcnĂŠ a troufalĂŠ, že ani jeden z nich ĂşplnĂŹ nevĂŹdĂŹl, jak s tĂm naložit. NaštĂŹstĂ otce poøåd trĂĄpily výèitky svĂŹdomĂ, že nechal syna o VĂĄnocĂch trpĂŹt, když ho sprĂĄvnĂŹ mĂŹl zachrĂĄnit, a tak na oplĂĄtku poklepal Williama po rameni. TeĂŻ už se William bez doprovodu zatoulĂĄ na dvĂšr za svou fabrikou a prohlĂžà si hromadu uhlĂ i mohutnĂŠ povozy, u nichž ležà v kupkĂĄch propletenĂŠ otϞe a uzdy. NatĂĄhne ruku v rukavici a dotkne se haldy beden pøipravenĂ˝ch k plnĂŹnĂ, jako se èlovĂŹk dotĂ˝kĂĄ pomnĂku ve veøejnĂŠm parku. Škoda že to všechno musĂ v nedĂŹli ležet ladem! Ach, ne že by William pochyboval, že dĂŹlnĂci potøebujĂ jednou tĂ˝dnĂŹ trochu odpoèinku a nĂĄboženstvĂ, ale stejnĂŹ je to škoda. V mozku se mu v tu chvĂli vylĂhne povĂdka jmĂŠnem „BezbožnĂŠ automaty“, v nichž vynĂĄlezce vymyslĂ mechanickĂŠ lidi, aby v tovĂĄrnĂŹ zastali prĂĄci v nedĂŹli. Nakonec do tovĂĄrny vjedou mechaniètĂ knϞà a pøesvĂŹdèà mechanickĂŠ dĂŹlnĂky, aby ctili den odpoèinku. Cha! Williama nĂĄhle pøekvapĂ hlasitĂŠ zarachocenĂ za nĂm. OkamžitĂŹ se otoèĂ, ale když nakonec sklopĂ zrak k zemi, spatøà jen psĂka, jenž se vynoøil zpoza mizernĂŹ nasklĂĄdanĂŠ kupy palivovĂŠho døĂvĂ. Velmi se podobĂĄ tomu psisku, kterĂŠ se ochomĂ˝tĂĄ kolem domu RackhamovĂ˝ch, až na to, že tohle je fena. To zvĂøe pro Williama nic neznamenĂĄ, on mĂĄ však obavy, že by mohlo napĂĄchat škody na jeho majetku. Takže zvedne jeden z mnoha ohoøelĂ˝ch pohrabåèÚ povalujĂcĂch se v areĂĄlu a hrozivĂŹ se jĂm napøåhne. Pes uteèe v oblaku pilin a špĂny. Williamova spokojenost s tĂmto vĂ˝sledkem pøejde v rozmrzelost, když si uvĂŹdomĂ, že jak svĂŹdomitĂŹ zamykal veškerĂŠ dveøe a brĂĄny za sebou, nenechal psĂmu narušiteli Ăşnikovou cestu. William se zadĂvĂĄ na hodinky, usoudĂ, že mĂĄ hlad, a vrĂĄtĂ se k hlavnĂ brĂĄnĂŹ. SvĂ˝m zpĂšsobem doufĂĄ, že tam najde psa, kterĂ˝ se pokornĂŹ smĂøil s vyhnĂĄnĂm, ale nenĂ po nĂŹm ani vidu a William ho s jistou lĂtostĂ a zaøinèenĂm klĂèe zavøe uvnitø. Ve svĂŠm pokoji v prvnĂm patøe podniku panĂ CastawayovĂŠ pĂše Sugar romĂĄn. V pøilehlĂŠm pokoji Amy HowlettovĂĄ prĂĄvĂŹ zasunuje rukojeÂť èĂnskĂŠho vĂŹjĂøe do øiti kantora, jenž sem chodĂ každou nedĂŹli speciĂĄlnĂŹ za tĂmto úèelem. Dole hraje Christopher žolĂky s Katy Lesterovou, karty majĂ vyloženĂŠ na mĂŹkkĂŠm komĂnku vyžehlenĂ˝ch prostĂŹradel. PanĂ CastawayovĂĄ bezvlĂĄdnĂŹ klimbĂĄ u psacĂho stolu. LesklĂŠ viskĂłznĂ lepidlo na vĂ˝støižkovĂŠm albu vysychĂĄ v matnou glazuru. Hluk ze Silver Street je tak tlumenĂ˝, že Sugar slyšà kantorovo horeènatĂŠ blĂĄbolenĂ. NapĂnĂĄ uši, aby zaslechla slova, ale jejich smysl nepøežije prĂšchod zdĂ. Sugar se bradou opøe o klouby ruky, kterou držà pero. Na strĂĄnce mezi lokty zahalenĂ˝mi v hedvĂĄbĂ se leskne nedokonèenĂĄ vĂŹta. Hrdinka jejĂho romĂĄnu prĂĄvĂŹ jednomu muži proøĂzla hrdlo. ProblĂŠm spoèĂvĂĄ v tom, jak pøesnĂŹ bude krev tĂŠct. Tekla je slovo pøĂliš jemnĂŠ; kdyby se rozlila, vyvolĂĄvalo by to dojem nepozornosti; støĂkala nepøichĂĄzĂ v Ăşvahu, protože toto slovo již užila v jinĂŠm kontextu o pĂĄr øådek døĂve. Kdyby se vylĂŠvala, plynulo by z toho, že danĂ˝ muž to mڞe nĂŹjakĂ˝m zpĂšsobem ovlivnit, což tedy rozhodnĂŹ nemڞe; prosakovala je pøĂliš slabĂŠ vzhledem k zĂĄvažnosti zranĂŹnĂ, kterĂŠ mu zpĂšsobila. Sugar zavøe oèi a v barvitĂŠm divadle svĂŠ pøedstavivosti sleduje, jak z proøĂznutĂŠho krku vychĂĄzĂ krev. Když se rozeznĂ varovnĂ˝ zvonek panĂ CastawayovĂŠ, pøekvapenĂŹ sebou trhne. Rychle propĂĄtrĂĄ zrakem ložnici. Všechno je ĂşpravnĂŠ a èistĂŠ. VeškerĂŠ papĂry mĂĄ schovanĂŠ, krom toho jednoho listu na psacĂm stole. Vyøinula, napĂše, když jĂ liknavĂĄ Prozøetelnost koneènĂŹ sešle to pravĂŠ slovo. Hrot pera jĂ vyschl a naškrabanĂŠ slovo pøejde z neviditelnosti danĂŠ nedostatkem inkoustu v chuchvalcovitou skvrnu, ale ona už se pozdĂŹji postarĂĄ, aby to bylo èitelnĂŹjšĂ. Ovšem teĂŻ už s tĂm do šatnĂku! ZbĂ˝vĂĄ dost èasu na rychlĂŠ vyèÚrĂĄnĂ, pøièemž moè mڞe hned potom vychrstnout z okna: všimla si totiž, že jejĂ pan Hunt je na zĂĄpachy citlivĂ˝. O dost, o mnoho hodin pozdĂŹji se William Rackham probudĂ z bezesnĂŠho spĂĄnku v teplĂŠ a voòavĂŠ posteli. Je malĂĄtnĂ˝ a spokojenĂ˝, byÂť trošku zmatenĂ˝, kde je a kolik by tak mohlo bĂ˝t hodin. Nad hlavou mu svĂtĂ plynovĂĄ lampa, ale jejĂ svĂŹtlo se prodĂrĂĄ prĂšhlednou lĂĄtkou a z okna vidĂ jen tmu. Ze zašustĂŹnĂ papĂru poznĂĄ, že nenĂ sĂĄm. „Co to sakra?“ zamumlĂĄ. Vedle nĂŹj v posteli ležà tĂŹlo. Zvedne hlavu a zjistĂ, že Sugar je opøenĂĄ o polštåøe a podle všeho ète The London Journal. MĂĄ na sobĂŹ košilku a na prstech skvrnky od inkoustu, ale jinak se na nĂ nic nezmĂŹnilo od tĂŠ doby, co ji vidĂŹl naposledy. „Kolik je hodin?“ VyklonĂ se, èĂmž odhalĂ celĂ˝ zadeèek. Na kڞi obou pĂšlek jĂ zåøà šupinkovitĂŠ vzory ichtyĂłzy jako jizvy po tisĂci bièovĂĄnĂ, ovšem dokonale symetrickĂŠ, jako by jĂ ty rĂĄny uštĂŹdøil šĂlenĂ˝ estĂŠt. Sugar se pøevalĂ zpĂĄtky k nĂŹmu a podĂĄ mu vestièku, z jejĂž ochablĂŠ kapsièky se pohupuje øetĂzek na hodinky. „Bože na nebesĂch,“ vyhrkne William, když se podĂvĂĄ na hodinky. „Je deset hodin. Veèer!“ Sugar našpulĂ rty a šupinkovitou, inkoustem potøĂsnĂŹnou rukou ho pohladĂ po tvåøi. „Ty moc pracuješ,“ zavrkĂĄ. „TĂm to je. NeodpoèĂvåš dost.“ Rackham omĂĄmenĂŹ zamrkĂĄ a prohrĂĄbne si vlasy. PøekvapĂ ho, jak mĂĄlo mu jich zbĂ˝vĂĄ, ale pak si vzpomene. „M-musĂm jĂt domĂš,“ oznĂĄmĂ. Sugar zvedne jednu dlouhou nahou nohu a opøe si ji o koleno druhĂŠ, èĂmž mu pøedvede svou kundièku. „DoufĂĄm,“ usmĂŹje se, „že tohle je tvĂšj druhĂ˝ domov.“ V domĂŹ RackhamovĂ˝ch nĂŹkolikery hodiny odbijĂ jedenĂĄct. Všichni už jsou v posteli, jen tu a tam se služka dosud hmoždĂ a snažà se vyèistit poslednĂ zbytky špĂny, pilin a dalšĂch dĂškazĂš o prĂĄci øemeslnĂkĂš. Byla to hluènĂĄ nedĂŹle, ale koneènĂŹ se rozhostilo ticho. Agnes RackhamovĂĄ se v posteli prĂĄvĂŹ posadila. Všude kolem je tma, jen ètvercovĂ˝m oknem prochĂĄzĂ mĂŹsĂènĂ svĂŹtlo a vytvåøà cosi jako svĂtivou pøikrĂ˝vku pøetaženou pøes jejĂ kolena. Agnes pøemýšlĂ, zdali se BĂšh zlobĂ. Pokud ano, doufĂĄ, že se zlobĂ na Williama, nikoli na ni. Kdyby vĂŹdĂŹla, že je nedĂŹle, snažila by se mnohem usilovnĂŹji nic nedĂŹlat, nebo se tomuto ideĂĄlu alespoò pøiblĂžit. Losos, kterĂŠho snĂŹdla k veèeøi, jĂ ležà ztϞka v žaludku. MĂŹl ho dostat William, ale nepøišel domĂš na veèeøi, takže Letty chtĂŹla toho lesklĂŠho tvoreèka vzĂt zpĂĄtky do kuchynĂŹ, kde by ho kuchaøka celĂŠho rozemlela a udĂŹlala z nĂŹj nĂŹco jinĂŠho k snĂdani – zĂĄvin nebo nĂŹco takovĂŠho. Agnes pøipadalo škoda mrhat takovĂ˝m dokonalĂ˝m rybĂm tĂŹlem, takže ho snĂŹdla. Ovšem i když byl ten losos pomĂŹrnĂŹ malĂ˝, ukĂĄzalo se, že pro ni je pøĂliš velkĂ˝. Pøesto nedokĂĄzala pøestat. ChtĂŹla vidĂŹt na talĂøi jeho oèištĂŹnou pĂĄteø. A teĂŻ tu Agnes ležà a bolĂ ji bøicho. ObžerstvĂ. V nedĂŹli. Kde je William? Na poèåtku jejich manželstvĂ skoro nikam nechodil. Pak zaèal chodit ven a vracet se opilĂ˝. V poslednĂ dobĂŹ chodĂ ven a vracĂ se støĂzlivĂ˝. Ale kam chodĂ? Co se tam v tĂŠ zimĂŹ dĂĄ dĂŹlat, když obchody zavøou? SezĂłna ještĂŹ ani nezaèala… Anglickou civilizaci urèitĂŹ udržujĂ v chodu nĂŹjakĂŠ složitĂŠ stroje, o nϞ se muži musĂ starat. Nic se nedĂŹje samo od sebe; dokonce i jednoduchĂŠ pendlovky se zastavĂ, pokud je nechĂĄte bϞet a pøestanete si jich všĂmat. MĂĄ podezøenĂ, že spoleènost jako celek by se zastavila, kdyby ji muži ustaviènĂŹ neolejovali, nenatahovali, nevrtali se v nĂ. U dveøà zaznĂ zvonek. Pøišel! Agnes si pøedstavĂ, jak Letty spĂŹchĂĄ s lampou pøed sebou po èerstvĂŹ naleštĂŹnĂŠm schodišti a pøes novĂŠ koberce v hale otevøĂt pĂĄnovi. Je takovĂŠ ticho, že Agnes slyšà manželĂšv hlas v hale: slova nerozeznĂĄ, ale jejich tĂłn a povahu ano. ZnĂ vesele a autoritativnĂŹ a støĂzlivĂ˝ je jako knĂŹz. TeĂŻ je s Letty na schodech a William øĂkĂĄ: „A ty se vraÂť do postele, holko nešastnĂĄ!“ OèividnĂŹ netoužà po veèeøi, a ještĂŹ že tak, protože jeho nenasytnĂĄ žena snĂŹdla lososa. Agnes poøåd nechĂĄpe, co se to s nĂm stalo. JeštĂŹ pøed pĂĄr mĂŹsĂci by se jeho pozdnĂ pøĂchod domĂš možnĂĄ neobešel bez klopĂ˝tĂĄnĂ a nadĂĄvek na schodech. A co ty zĂĄchvaty vzteku, kterĂŠ ho popadaly, kdykoli se zmĂnila o penĂŹzĂch nebo jeho otci? Ty ĂşplnĂŹ zmizely, jako by nebyly nic než zlĂ˝ sen. Rackham staršà a Rackham mladšà jsou najednou jedna ruka a ona, Agnes, je opĂŹt bohatĂĄ a neschĂĄzĂ jĂ nic než zdravĂ. Slyšà jeho kroky – skoro je cĂtĂ –, jak mĂjĂ dveøe jejĂho pokoje. To nenĂ nic neobvyklĂŠho; nespĂ spolu už lĂŠta. Ale strach, že dnes veèer by mohl porušit jejich tichou dohodu a vejĂt do jejĂ ložnice, se teĂŻ na chvĂli ostøe vystupòuje. Na druhou stranu musĂ uznat, že se k nĂ poslednĂ dobou chovĂĄ hezky – je skoro nejroztomilejšĂ, co ho zažila. U všeho se jĂ ptĂĄ na nĂĄzor, nemĂĄ skoro žådnĂŠ krutĂŠ poznĂĄmky a vèera dokonce prohlĂĄsil, že Agnes si nemusà šĂt vlastnà šaty, pokud ji šicĂ stroj pøestal bavit: mڞe si je objednat v salĂłnu, tak jako pøedtĂm. VĂ ale, že jà šitĂ tĂŹch šatĂš svĂŹdèĂ. NutĂ mozek ke kĂĄzni, prsty si udržujĂ mrštnost a èlovĂŹka to unavuje mĂŠnĂŹ než prĂĄce na gobelĂnech. ApropĂł, když už je øeè o prĂĄci na gobelĂnech: jestli je teĂŻ vĂc penĂŹz, nemohla by zĂskat nĂŹkoho na vĂ˝pomoc s vyšĂvanou kopiĂ Landseerova VlĂĄdce ĂşdolĂ? HotovĂŠ by to vypadalo strašnĂŹ pĂšsobivĂŹ, ale tak dlouho ji kvĂšli tomu hryžou výèitky svĂŹdomĂ, že na ten gobelĂn nedokåže pomyslet, aniž jĂ to pøipomene nejhoršà mĂŹsĂce jejĂ nemoci. VĂŹtšà èåst jelena je hotovĂĄ, stejnĂŹ jako zajĂmavĂŹjšà prvky krajiny; jen pøi pomyšlenĂ na všechnu tu oblohu a všechny ty hory klesne na mysli. Nemohl by to za ni nĂŹkdo dodĂŹlat? Tøeba jedna z tĂŹch švadlenek, kterĂŠ inzerujĂ v èasopisech pro dĂĄmy (ELSPETH, dokonèuje vlnĂŹnĂŠ výšivky atd. za rozumnou cenu. Adresa je v redakci)? Ano, probere to zĂtra s Williamem. Agnes pĂĄlĂ oèi z nevyspĂĄnĂ. DĂvĂĄ se, jak se jĂ na peøinu promĂtĂĄ okno. StĂny okennĂho rĂĄmu, kterĂŠ rozdĂŹlujĂ obdĂŠlnĂk svĂŹtla na ètyøi ètverce, jĂ najednou pøipomenou køesÂťanskĂ˝ køĂž. Je to znamenĂ? ZlobĂ se na ni BĂšh, že tĂŹm øemeslnĂkĂšm, tĂŹm tapetåøÚm, dĂĄvala pokyny? VždyÂť jen mluvila; sama nezvedla ani prst! A kdyby mlèela, pøipevnili by opĂŹradlovou lištu v ĂşplnĂŹ špatnĂŠ výšce! A každopĂĄdnĂŹ tehdy nevĂŹdĂŹla, že je nedĂŹle! CelĂĄ zneklidnĂŹnĂĄ vyklouzne z postele a zatĂĄhne zĂĄvĂŹs, èĂmž ponoøà pokoj do naprostĂŠ tmy. Skoèà zpĂĄtky pod peøinu, pøitĂĄhne si ji až ke krku a zkoušà si namluvit, že je zase ve svĂŠm starĂŠm domĂŹ, že se vrĂĄtila do svĂŠho nevinnĂŠho dĂŹtstvĂ. A protože tu nic viditelnĂŹ nesvĂŹdèà o opaku, mĂŹlo by bĂ˝t snadnĂŠ pøedstavit si, že se nic nezmĂŹnilo od tĂŹch let, co spala jako nemluvnĂŹ v lĂšnĂŹ rodiny. Ale i v naprostĂŠ tmĂŹ jĂ realita kazĂ vzpomĂnky na starĂ˝ domov. Pøes veškerou snahu se nedokåže pøenĂŠst do dĂŹtstvĂ, jakĂŠ mĂŹlo bĂ˝t; nedokåže lorda Unwina vymazat ze svĂ˝ch vzpomĂnek a nahradit ho skuteènĂ˝m otcem. Kdykoli se snažà pøedstavit si otcovu tvåø, dĂšvĂŹrnĂŹ znĂĄmĂĄ fotografie odmĂtĂĄ ožĂt a mĂsto nĂŹj se pøed nĂ vynoøà nevlastnĂ otec a jĂzlivĂŹ se v pochmurnĂŠm tichu šklebĂ. ZadusĂ v sobĂŹ ustrašenĂŠ vzlyknutĂ, chòapne po polštåøi z Williamovy strany postele a pøitiskne si ho k poprsĂ. PevnĂŹ si ho pøivine a zaboøà tvåø do jeho decentnĂŹ navonĂŹnĂŠho plĂĄtĂŹnĂŠho povlaku. Všechna svĂŹtla v domĂŹ již byla zhašena, krom jednoho ve WilliamovĂŹ pracovnĂŹ. Až na Williama ležà celĂĄ domĂĄcnost v posteli, jako panenky ve svĂŠm domeèku. Kdyby byl dĂšm RackhamovĂ˝ch takovou hraèkou a mohli byste mu zvednout støechu a nahlĂŠdnout dovnitø, vidĂŹli byste Williama za stolem, jak s vyhrnutĂ˝mi rukĂĄvy vyøizuje korespondenci: nic, co by vĂĄs zajĂmalo, to vĂĄs ujišuji. V jinĂŠ pøihrĂĄdce, na protĂŹjšà stranĂŹ patra, byste vidĂŹli dĂŹtskĂŠ tĂŹlĂèko skrèenĂŠ v postĂ˝lce, jež je mu už trochu malĂĄ: Sofii Rackhamovou, kterĂĄ ještĂŹ nenĂ nijak dĂšležitĂĄ. A zase v jinĂŠ pøihrĂĄdce byste zahlĂŠdli Agnes zachumlanou v bĂlĂŠm povleèenĂ; vykukuje jĂ jen plavovlasĂĄ hlava a pøipomĂnĂĄ tĂm drobek dortu napĂšl zanoøenĂ˝ do šlehaèky. A uvnitø pøeklopenĂŠ støechy ve vašà ruce by zase byli vzhĂšru nohama sloužĂcĂ ve svĂ˝ch pĂšdnĂch plĂĄstvĂch, pøitisknutĂ k trĂĄmĂšm spolu se svĂ˝m skrovnĂ˝m majetkem. William ještĂŹ chvĂli ponocuje, pak zavøe úèetnĂ knihu a protĂĄhne si krĂĄtkĂŠ konèetiny. Je spokojenĂ˝: pøežil dalšà nudnou nedĂŹli, užil si dost zĂĄbavy a omezil nĂĄboženstvĂ, jak to jen šlo. Odložà šaty, navleèe se do noènĂ košile, zhasne svĂŹtlo a vklouzne pod peøinu. BĂŹhem nĂŹkolika minut už tiše chrĂĄpe. I Agnes zaèala klimbat. Jedna drobnĂĄ, dlanĂ nahoru obrĂĄcenĂĄ ruèka sklouzne z polštåøe ke kraji postele. Pak se ve spĂĄnku jedna Williamova ruka zaène pohybovat ke kraji jeho postele, smĂŹrem k Agnes. ZĂĄhy jsou dokonale srovnanĂŠ, takže kdyby tohle skuteènĂŹ byl domeèek pro panenky, mohli bychom odstranit nejen støechu, ale i nĂŹkterĂŠ vnitønĂ pøĂèky a sesunout dvĂŹ ložnice do jednĂŠ a spojit ruce manželĂš jako sponu nĂĄhrdelnĂku. Ale pak zaène William Rackham snĂt a obrĂĄtĂ se na druhĂ˝ bok. KAPITOLA DESĂTĂ Ložnice Agnes RackhamovĂŠ, kde se okna nikdy neotvĂrajĂ a kde jsou dveøe vždy zavøenĂŠ, se každou noc plnĂ jejĂm dechem. JejĂ vĂ˝dechy jeden po druhĂŠm klouzajĂ z polštåøe na podlahu; pak s každĂ˝m pohybem hrudnĂku stoupajĂ, vršà se na sebe jako neviditelnĂĄ pĂrka, dokud se jemnĂŹ neopøou o strop, a hodinu za hodinou houstnou. Je už rĂĄno a èlovĂŹk by sotva vÏøil, že je v ložnici: pøipadĂĄ si tu spĂš jako v nejmenšà tovĂĄrnĂŹ na svĂŹtĂŹ, kterĂĄ celou noc pracovala pouze na promĂŹnĂŹ kyslĂku v oxid uhlièitĂ˝. InstinktivnĂŹ se obracĂte k zĂĄvĂŹsĂšm; jsou zataženĂŠ a nehybnĂŠ jako socha. ŠkvĂrou v sametu ovšem do zdejšĂho pøĂšeøà pronikĂĄ uzouèkĂ˝ svazek sluneènĂho svĂŹtla. DopadĂĄ na Agnesin denĂk, otevøenĂ˝ na vèerejšà strĂĄnce, a osvĂŹtluje jedinĂ˝ øådek jejĂho rukopisu. VåžnĂŹ musĂm chodit vĂc ven, nabĂĄdĂĄ se drobnĂ˝mi indigovĂŹ modrĂ˝mi pĂsmeny, kterĂĄ èlovĂŹk pøeète jen s pøimhouøenĂ˝ma oèima. PohlĂŠdnete na postel v oèekĂĄvĂĄnĂ, že tam spatøĂte jejĂ tĂŹlo stĂĄle zachumlanĂŠ pod peøinou. Agnes je pryè. PanĂ RackhamovĂĄ si zavedla novĂ˝ zvyk. Pokud je to jen trochu možnĂŠ, každĂŠ rĂĄno se jde projĂt po ulici pøed domem, sama. UzdravĂ se, i kdyby ji to mĂŹlo zabĂt. SezĂłna se blĂžà a zbĂ˝vĂĄ dĂŹsivĂŹ mĂĄlo èasu na opĂŹtovnĂŠ osvojenĂ jistĂ˝ch životnĂŹ dĂšležitĂ˝ch dovednostĂ – napøĂklad schopnosti ujĂt bez podpĂrĂĄnĂ vĂŹtšà vzdĂĄlenost, než se èlovĂŹk nachodĂ ve vlastnĂm domĂŹ. Ăèast na spoleèenskĂŠm životĂŹ nenĂ nic, co by èlovĂŹku bylo shĂšry dĂĄno; musĂ se na to pøipravit. PĂŹt šest koleèek po taneènĂm sĂĄle dĂĄ dohromady tøeba i mĂli. Takže Agnes chodĂ na prochĂĄzky. A doktor Curlew kupodivu jejĂ rozhodnutĂ shledal pøĂnosnĂ˝m, neboÂť dle jeho mĂnĂŹnĂ trpĂ Agnes nedostatkem krvinek. Nikdo jĂ tedy nebrĂĄnĂ v tom, aby se nĂŹkolikrĂĄt za tĂ˝den rĂĄno nechala doprovodit Clarou k pøednĂ brĂĄnĂŹ, naèež se sluneènĂkem v ruce ĂşplnĂŹ sama dovrĂĄvorĂĄ na chodnĂk a ĂşzkostnĂŹ naslouchĂĄ, zda se na liduprĂĄzdnĂŠ dlåždĂŹnĂŠ ulici neozve klapot kopyt. Takøka pokaždĂŠ narazĂ na voøĂška, kterĂ˝ se usalašil u brĂĄny Rackhamova sĂdla, ale Agnes se ho nebojĂ. Nikdy jĂ nezavdal jedinĂ˝ dĂšvod k obavĂĄm, jedinkrĂĄt na ni neštĂŹkl. Kdykoli se šourĂĄ kolem nĂŹj, pøipravenĂĄ na divokĂŠ poryvy vĂŹtru, kterĂŠ tøepetajĂ jejĂmi suknĂŹmi a cloumajĂ sluneènĂkem, pes ji vrtĂŹnĂm ocasu a shovĂvavĂ˝m zĂvnutĂm ubezpeèĂ, že je milĂ˝. PøipomĂnĂĄ jĂ pøerostlou nedĂŹlnĂ peèeni, vypadĂĄ v tmavĂŹ hnĂŹdĂŠ kڞi ĂşplnĂŹ jako rolĂĄda a oèi mĂĄ vlĂdnĂŹjšà než kterĂ˝koli z jejĂch znĂĄmĂ˝ch. Pravda, jednou si mĂĄlem ušpinila boty jeho lejnem; tehdy tĂm byla znechucenĂĄ, ale nedala na sobĂŹ opovrženĂ znĂĄt, aby tøeba neranila jeho city – èi ho nevyprovokovala k zuøivĂŠmu vĂ˝padu. Jindy ho spatøila, jak si lĂže cosi rudĂŠho jako prst staženĂ˝ z kڞe, ale ten orgĂĄn nepoznala, poklĂĄdala ho za pøĂvĂŹsek typickĂ˝ pro psy, nĂŹco jako ploutev èi pĂĄteø, kterĂ˝ se tomuto konkrĂŠtnĂmu psu bolestivĂŹ zanĂtil. S rozpaèitĂ˝m lĂtostivĂ˝m ĂşsmĂŹvem kolem nĂŹj rychle prošla. LidĂ potkĂĄvĂĄ Agnes jen velmi mĂĄlo. Notting Hill sice už zdaleka nenĂ tak tichĂ˝ jako kdysi, zĂĄroveò však ještĂŹ nenĂ souèåstĂ metropole. Pokud èlovĂŹk peèlivĂŹ volĂ ulice, mڞe se soustøedit na to, jak klĂĄst jednu nohu pøed druhou, a ušetøà si obtĂže spojenĂŠ s potkĂĄvĂĄnĂm dalšĂch chodcĂš. Kensington Park Road je nejrušnĂŹjšĂ, neboÂť prĂĄvĂŹ po tĂŠto hlavnĂ tøĂdĂŹ jezdĂ omnibus. Pokud Agnes mڞe, tak se jĂ vyhĂ˝bĂĄ. KaždĂŠ rĂĄno zajde o nĂŹco dĂĄl. KaždĂŠ rĂĄno trochu zesĂlĂ. Patero novĂ˝ch šatĂš je hotovo, šestĂŠ jsou na cestĂŹ. DĂky Shearsovi vypadĂĄ zahrada k svĂŹtu. A William mĂĄ poøåd tak dobrou nĂĄladu, aèkoli si nemohla nepovšimnout, že s novĂ˝m plnovousem a knĂrem vypadĂĄ nĂĄhle o hodnĂŹ staršĂ. NeposnĂdali spolu od tĂŠ doby, co se poslednĂŹ zhroutila, ale zvykli si vĂdat se u obĂŹda. Agnes cĂtĂ, že je to mnohem bezpeènĂŹjšĂ. A dĂky rannĂ prochĂĄzce mĂvĂĄ zdravou chuÂť k jĂdlu, takže si nemusĂ rozpaèitĂŹ hrĂĄt s napĂšl snĂŹdenĂ˝m soustem, zatĂmco William zhltne svou porci a pak se jĂ zeptĂĄ, jestli jĂ nĂŹco nenĂ. Dnes oba jedĂ se stejnĂ˝m požitkem. Kuchaøka se tentokrĂĄt pøekonala, pøipravila jim pozoruhodnĂŹ dobrou galantinu z vepøovĂŠho karĂŠ se šunkou, vaøenĂ˝m jazykem, houbami a klobĂĄskou. To mnohovrstevnatĂŠ jĂdlo vypadĂĄ nanejvýš elegantnĂŹ a je tak lahodnĂŠ, že musĂ dvakrĂĄt zavolat Letty ke stolu, aby jim nakrĂĄjela dalšà plĂĄtky. „To by mĂŹ zajĂmalo, co je tohle,“ zamumlĂĄ William a vytĂĄhne cosi z aspiku. „Je to kousek pistĂĄciovĂŠho oøĂšku, drahĂ˝,“ informuje ho Agnes. Je pyšnĂĄ, že vĂ nĂŹco, co William neznĂĄ. „No to se na to podĂvejme,“ øekne a pøekvapĂ ji tĂm, že si lesklĂ˝ kousĂèek pøiložà k nosu a poøådnĂŹ ho oèichĂĄ. PoslednĂ dobou èichĂĄ ke všemu: k novĂ˝m rostlinĂĄm na zahradĂŹ, lepidlu na tapety, barvĂŹ, ubrouskĂšm, dopisnĂmu papĂru, vlastnĂm prstĂšm, dokonce i k obyèejnĂŠ vodĂŹ. „MĂšj nos se musĂ stĂĄt nanejvýš citlivĂ˝m orgĂĄnem, drahĂĄ,“ vyklĂĄdĂĄ jĂ, naèež se pustĂ do vĂ˝kladu takøka nepostøehnutelnĂ˝ch, ale (pro voòavkåøskĂŠ podnikĂĄnĂ) zĂĄsadnĂch rozdĂlĂš mezi okvĂŹtnĂmi lĂstky jednotlivĂ˝ch kvĂŹtin. Agnes tϚĂ, jak je urputnĂŹ odhodlĂĄn zvlĂĄdnout rafinovanĂŠ nuance svĂŠ profese, obzvlåštĂŹ když to ze dne na den vĂ˝raznĂŹ zlepšilo jejich finanènĂ situaci, doufĂĄ však, že nebude všechno oèichĂĄvat bĂŹhem SezĂłny, když budou mĂt spoleènost. „Mimochodem, zmĂnil jsem se o tom, že veèer jdu na VelkĂŠho Plynatelliho?“ nadhodĂ William. „MĂĄ to nĂŹco do èinĂŹnĂ s voòavkami, drahĂ˝?“ William se zazubĂ. „Dalo by se to tak øĂct.“ Pak zaboøà lžièku do lojovĂŠho pudinku se švestkami a opravĂ ji. „Ne, milåèku. Je to varietnĂ umĂŹlec.“ „A mĂŹla bych ho znĂĄt?“ „Velmi o tom pochybuji. Vystupuje v LumleyskĂŠm kabaretu.“ „Aha, no dobøe.“ K tomu by se už nemuselo nic dodĂĄvat, ale Agnes trĂĄpĂ vĂŹdomĂ, že nenĂ v obraze. Po minutĂŹ se ozve: „Lumley je poøåd Lumley, ne?“ „Jak to myslĂš, milåèku?“ „Chci øĂct… nepovzneslo se nĂŹjak?“ „Nepovzneslo?“ „Nezvelebilo se? NenĂ stylovĂŹjšÅ?“ Na slovo „Ăşroveò“ ne a ne pøipadnout. „To nejspĂš ne. OèekĂĄvĂĄm, že kolem sebe budu mĂt chlapy v soukennĂ˝ch èepicĂch a ženy, jimž chybĂ zuby.“ „Dobøe, jestli tĂŹ to pøitahuje…“ øekne a ušklĂbne se. LojovĂ˝ pudink je na ni pøĂliš sytĂ˝ a po velkĂŠ porci galantiny se jĂ zaèĂnĂĄ dĂŹlat špatnĂŹ od žluènĂku, ale kousku dortĂku nedokåže odolat. „ĂlovĂŹk nemڞe žĂt jen vysokou kulturou,“ prohodĂ William. Agnes žvĂ˝kĂĄ dortĂk. I ten je sytĂŹjšĂ, než èekala, a hlodĂĄ v nĂ podezøenĂ, že nevĂ nĂŹco, co by vĂŹdĂŹt mĂŹla. „Jestli…“ zavĂĄhĂĄ. „Jestli tam… tedy v Lumley… nĂŹkoho uvidĂš… myslĂm tĂm nĂŹkoho dĂšležitĂŠho, na koho bych mohla narazit v SezĂłnĂŹ… øekneš mi to, ne?“ „ZajistĂŠ, drahoušku.“ Zvedne kus dortu k nosu a zaèichĂĄ. „ĂernĂ˝ rybĂz, rozinky, pomeranèovĂĄ kĂšra, måèenĂŠ v sherry. Mandle. MuškĂĄtovĂ˝ oøĂšek. KmĂn… Vanilka.“ ZazubĂ se, jako by oèekĂĄval potlesk. Agnes se mdle usmĂŹje. Ani ne pĂšl mĂle na zĂĄpad od domu RackhamovĂ˝ch je panĂ EmmelĂna FoxovĂĄ obleèenĂĄ na ven, ale poøåd kašle v kuchyni do kapesnĂku. PoèasĂ jĂ dnes nedĂŹlĂĄ dobøe; v povĂŹtøà je nĂŹco dusnĂŠho, z èeho ji bolĂ hlava a svĂrĂĄ se jĂ hrudnĂk. Do zĂtøka se ovšem bude muset vzchopit, jinak pøijde o obchĂšzku se Spolkem na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. Chvilku zvažuje, zda by se nemohla stavit za otcem a požådat ho o pĂĄr douškĂš medicĂny, nakonec však usoudĂ, že by ho tĂm jen znepokojila. A navĂc, kdo vĂ, ke kolika nalĂŠhavĂ˝m pøĂpadĂšm bude muset vyrazit s brašnou plnou lĂŠkĂš a nĂĄstrojĂš? EmmelĂnin otec je totiž doktor James Curlew a prĂĄce mĂĄ až nad hlavu. MĂsto toho polkne lžĂci zažĂvacĂ soli a nepøĂjemnou chuÂť splĂĄchne douškem horkĂŠho kakaa. Kakao ji navĂc zahøeje, ne jen studenĂŠ ruce, jimiž svĂrĂĄ šålek, èi citlivĂ˝ žaludek skrytĂ˝ v jejĂm bøiše, ale celĂŠ tĂŹlo. PopravdĂŹ øeèeno, znièehonic je jĂ pøĂliš teplo: na èele ji štĂpe pot a pøipadĂĄ jĂ, že se jĂ ruce v tĂŹsnĂ˝ch rukĂĄvech dusĂ. Honem projde dveømi z kuchynĂŹ do zahrady. DĂšm mĂĄ vĂŹtšà než Henry a jejĂ zahrada je prostornĂŹjšĂ, byÂť ponĂŹkud zarostlĂĄ oproti dobĂŹ svĂŠho nejvĂŹtšĂho rozkvĂŹtu, kdy se v nĂ rĂ˝pal jejĂ manžel. Bertram mĂŹl zĂĄlibu v bizarnostech, poøåd se snažil pĂŹstovat k jĂdlu exotickou zeleninu a pak ji dĂĄval kuchaøce, kterou tenkrĂĄt mĂŹli. JeštĂŹ tu zbyl hadĂ mord, napĂšl skrytĂ˝ bĂ˝lĂm, a pĂĄr pøidušenĂ˝ch koøenĂš kozĂ brady. Otec jĂ sem èas od èasu pošle zahradnĂka proøezat to nejhoršà a odkrĂ˝t chodnĂèek, aby mĂŹla EmmelĂna po èem chodit, ale plevel snaživĂŹ roste celĂŠ lĂŠto a k odpoèinku se uklĂĄdĂĄ jen v zimĂŹ. TeĂŻ už zase ožĂvĂĄ, je svϞe zelenĂ˝, zatĂmco na velkĂŠm oplocenĂŠm zĂĄhonu ve tvaru rakve, v nĂŹmž Bertie pĂŹstoval ty nestvĂšrnĂŠ øapĂkatĂŠ celery o velikosti èlovĂŹka (jakže se jmenujĂ – artyèoky kardovĂŠ?), je vidĂŹt jen tmavĂĄ vyèerpanĂĄ pĂšda. Bertiemu bylo odjakživa lhostejnĂŠ to, co pøetrvĂĄvĂĄ, a mĂsto toho ho fascinovalo vše efemĂŠrnĂ a efektnĂ. Byl to však dobrĂ˝ muž. DĂšm, ve kterĂŠm žili, je pro ni samotnou moc velkĂ˝, ale ona v nĂŹm zĂšstĂĄvĂĄ kvĂšli nĂŹmu – kvĂšli vzpomĂnkĂĄm. UdĂŹlal toho tak mĂĄlo pamĂŹtihodnĂŠho a s hlubšĂmi myšlenkami se nikdy nesvÏøil (pokud tedy nĂŹjakĂŠ mĂŹl); manželstvĂ s nĂm si bude nejlĂŠpe pøipomĂnat tĂm, že zĂšstane v jeho domĂŹ. TeĂŻ stojĂ v zahradĂŹ, v ruce poøåd držà šålek s kakaem a vĂtr jĂ chladĂ horeèkou rozpĂĄlenĂŠ èelo. Už brzy jĂ bude lĂŠpe. NenĂ nemocnĂĄ. Vèera veèer mĂŹla otevøĂt okna, aby se dĂšm vyvĂŹtral po nezvykle teplĂŠm dni. Tu bolest hlavy si zavinila sama. Dopije zbytek kakaa. Už teĂŻ jĂ vhĂĄnĂ krev do žil, pøipadĂĄ si po nĂŹm mnohem èilejšĂ. ĂĂm to je? UrèitĂŹ tam bude nĂŹjakĂĄ tajnĂĄ pøĂsada, kterĂĄ jejĂ mdlou krev povzbuzuje dĂĄvkou analeptika nebo dokonce stimulantu. SvĂ˝m zpĂšsobem tak nenĂ o moc lepšà než narkomani, kterĂŠ vĂdĂĄ pøi prĂĄci pro Spolek – ti slabodušà otroci morfinu, kteøà se na Kristova slova dokåžou soustøedit nanejvýš dvĂŹ minuty, než zaènou koulet zarudlĂ˝ma oèima. UsmĂŹje se, zaklonĂ hlavu ve vĂŹtru a okraj hrnĂèku si pøitiskne k bradĂŹ. EmmelĂna FoxovĂĄ: kakaovĂĄ zĂĄvislaèka. Dokåže si sebe samu pøedstavit na obĂĄlce lacinĂŠho krvĂĄku, maskovanou padoušku obleèenou v mužskĂ˝ch kalhotĂĄch a v plåštĂŹnce, kterak unikĂĄ policii skoky ze støechy na støechu a svou nadlidskou sĂlu èerpĂĄ pouze ze zloøeèenĂŠho kakaovĂŠho semene. KonstĂĄblovĂŠ, kteøà se musejĂ plahoèit po zemi, k nĂ bezmocnĂŹ natahujĂ buclatĂŠ ruèièky a Ăşsta majĂ otevøenĂĄ v bezmocnĂŠm vzteku. Jen BĂšh ji mڞe srazit. Otevøe oèi a otøese se. Pot v jejĂm podpažà vychladl; na pĂĄteøi ji to vlhce studĂ. V prĂšdušnici ji svĂŹdĂ a dråždĂ k tomu, aby kašlala, kašlala a kašlala. To odmĂtĂĄ; vĂ, kam to vede. Zajde zpĂĄtky do domu, vyplĂĄchne hrnec na mlĂŠko, utøe kamna, uklidĂ servis na kakao. Jen pĂĄr jejĂch znĂĄmĂ˝ch by mĂŹlo aspoò nĂŹjakĂŠ ponĂŹtĂ, jak se tĂŹchto ĂşkolĂš zhostit, i kdyby jim nĂŹkdo dal nڞ na krk a donutil je, aby se o nĂŹ pokusily; to panĂ FoxovĂĄ je dĂŹlĂĄ již zcela bezmyšlenkovitĂŹ. SĂĄra, jejĂ dĂŹvèe pro všechno, u nĂ nebydlĂ a vrĂĄtĂ se až zĂtra, ale panĂ FoxovĂĄ si pøedsevzala, že tĂŠ dĂvce bude co nejvĂc pomĂĄhat. PøipadĂĄ jĂ, že ona a SĂĄra jsou spĂš jako tetièka a neteø než panĂ a služka. JistĂŹ, panĂ FoxovĂĄ vĂ, že o nĂ kolujĂ klepy a že je rozšiøujĂ dĂĄmy, kterĂŠ ji poklĂĄdajĂ za ostudu vybranĂŠ spoleènosti, za maskovanou sansculotku, jakobĂnku s ošklivou tvåøĂ. Kdyby mohly, uklidily by ji nĂŹkam z dohledu – pokud možno tak, aby samy nemusely pøiložit ruku k dĂlu. TakovĂĄ z嚝 od jejĂch sester panĂ Foxovou mrzĂ, avšak nijak zvl嚝 se nesnažà si svĂŠ protivnice naklonit nebo je otevøenĂŹ vyzvat, neboÂť stojĂ o to, aby byla vĂtĂĄna v domĂĄcnostech nuzĂĄkĂš, nikoli ve vyššĂch kruzĂch. Ale stejnĂŹ, takovĂŠho povyku kvĂšli troše prĂĄce! PanĂ FoxovĂĄ mĂĄ za to, že v budoucnosti budou mĂt všechny ženy nĂŹjakĂŠ užiteènĂŠ zamĂŹstnĂĄnĂ. StĂĄvajĂcĂ systĂŠm nemڞe pøetrvat; protivĂ se Bohu i zdravĂŠmu rozumu. ĂlovĂŹk nemڞe vzdĂŹlĂĄvat nižšà tøĂdy, zĂĄsobovat je lepšĂm jĂdlem a nezneèištĂŹnou vodou, zvelebovat jejich bydlenĂ a zušlechÂťovat jejich mravy, a pøitom oèekĂĄvat, že nezatoužà po nièem jinĂŠm než po poddanstvĂ. StejnĂŹ tak nelze zaplòovat noviny odhalenĂmi o otøesnĂŠ bĂdĂŹ a oèekĂĄvat, že to nikoho nepobouøà natolik, aby se rozhoupal k èinu. Pokud se tisk dennĂŹ zmiòuje o tĂ˝chž ulicĂch a slumech a pokud je zveøejnĂŹn každĂ˝ detail utrpenĂ našich bratøà a sester, nenĂ nevyhnutelnĂŠ, že si stĂĄle poèetnĂŹjšà armĂĄda køesÂťanĂš vyhrne rukĂĄvy a bude chtĂt pøiložit ruce k dĂlu? PanĂ FoxovĂĄ je pøesvĂŹdèena, že i tĂŹm dĂĄmĂĄm a pĂĄnĂšm, kterĂŠ netrĂĄpĂ svĂŹdomĂ, nakonec zĂĄhy vyschne zdroj služebnictva a všichni až na ty nejbohatšà z nich se pak budou muset seznĂĄmit s tak exotickĂ˝mi pøedmĂŹty, jako jsou mopy a utĂŹrky na nĂĄdobĂ. V novĂŠm stoletĂ, prorokuje panĂ FoxovĂĄ pøi mazĂĄnĂ mĂĄsla na chleba, už ženy jako jĂĄ nebudou poklĂĄdĂĄny za podivĂnky. Anglie bude plnĂĄ dam, kterĂŠ budou pracovat pro spravedlivĂŹjšà spoleènost a kterĂŠ nebudou mĂt pod vlastnĂ støechou vĂšbec žådnĂŠ služebnictvo. (JejĂ vlastnĂ služka SĂĄra bydlĂ s churavĂŹjĂcĂm dĂŹdeèkem a dochĂĄzĂ k nĂ obden postarat se o tϞkou prĂĄci, za slušnĂ˝ plat, kterĂ˝ jĂ brĂĄnĂ sklouznout zase k prostituci. JejĂ SĂĄra by se mĂŹla vyvažovat zlatem, ovšem i takovĂŠ èasem zmizĂ, až bude prostituce vymĂ˝cena.) EmmelĂna pøemýšlĂ, jestli krĂĄtkĂĄ prochĂĄzka prospĂŹje jejĂm plicĂm. MĂĄ plnĂ˝ pytel vlnĂŹnĂ˝ch rukavic a dalšà plnĂ˝ ponožek, to vše pro panĂ Laversovou, kterĂĄ na pøĂštĂ mĂŹsĂc organizuje cosi na podporu strĂĄdajĂcĂch IrĂš. (Drbny by ji bezpochyby oznaèily za feniĂĄnku èi papeženku.) DĂšm LaversovĂ˝ch je od nĂ jen pĂĄr minut cesty a ona by mohla v každĂŠ ruce nĂŠst jeden pytel, pokud budou zhruba stejnĂŹ tϞkĂŠ. Všechny pokoje u panĂ FoxovĂŠ krom jejĂ malĂŠ ložnice jsou zakramaøenĂŠ krabicemi, pytli, knihami a balĂky. JejĂ dĂšm je totiž neoficiĂĄlnĂm skladištĂŹm Spolku a krom toho nĂŹkolika dalšĂch charit. EmmelĂna vystoupĂĄ po schodech, nakoukne do nĂŹkdejšà hlavnĂ ložnice a potvrdĂ si, že tu nenĂ to, co hledala. Na podestĂŹ stojĂ ponĂŹkud vratkĂ˝ stoh NovĂŠho zĂĄkona pøeloženĂŠho do… do… TeĂŻ si ani nevybavĂ, do kterĂŠho jazyka; brzy si pro nĂŹ pøijde jeden èlovĂŹk ze Spoleènosti pro šĂøenĂ Bible. Po ponožkĂĄch a rukavicĂch nenĂ ani vidu a ona se vrĂĄtĂ dolĂš, namazat si mĂĄslem dalšà krajĂc chleba – nic jinĂŠho k jĂdlu doma ani nemĂĄ. V pondĂŹlĂ jĂ obvykle zbude od nedĂŹle dost peèĂnky, jenže vèera panĂ FoxovĂĄ nechala SĂĄru, aÂť si snĂ, na kolik mĂĄ chuÂť, a nenapadlo ji, že ta holka bude mĂt apetĂ˝t jako labrador. Pro ty nade mnou, napadne ji pøi žvĂ˝kĂĄnĂ chleba, jsem politovĂĄnĂhodnĂĄ vdova, kterĂĄ se èvachtĂĄ na mĂŹlèinĂŹ bĂdy; pro ty dole jsem rozmazlenĂĄ panièka v rĂĄji. My všichni jsme zĂĄroveò nĂŹkomu odpornĂ, zatĂmco dalšà nĂĄm zĂĄvidĂ. My všichni, až na ty ĂşplnĂŹ nejchudšĂ, kteøà pod sebou nemajĂ nic než žumpu pekla. Tyto Ăşvahy jĂ vlijĂ do žil èerstvĂŠ odhodlĂĄnĂ najĂt ty ponožky a rukavice a EmmelĂna se do hledĂĄnĂ zase poøådnĂŹ obuje. Dokonce si nasadà èepec, aby slavnostnĂŹ stvrdila svĂŠ Ăşmysly pro pøĂpad, že by ji jalo pokušenĂ to vzdĂĄt. Ke svĂŠmu potϚenĂ ovšem dotyènĂŠ pytle najde takøka okamžitĂŹ, položenĂŠ jeden na druhĂŠm v šatnĂŹ. Ale jak je vytĂĄhne, zvĂøà prach, a než se proti tomu mڞe obrnit, kašle, kašle a kašle. Kašle tak dlouho, až skonèà na kolenou, slzy jĂ teèou po tvåøi a rozklepanou rukou si pevnĂŹ tiskne kapesnĂk k ĂşstĂšm. Pak, když to pomine, odpoèĂvĂĄ u paty schodištĂŹ, kolĂŠbĂĄ se, aby se trochu uklidnila, a dĂvĂĄ se pøi tom na ètverec svĂŹtla, kterĂŠ proudĂ dovnitø skrz mlÊènĂŠ sklo domovnĂch dveøĂ. PanĂ FoxovĂĄ se nepoklĂĄdĂĄ za nemocnou. Dle svĂŠho nĂĄzoru je tak zdravĂĄ, jak se dĂĄ oèekĂĄvat u jakĂŠkoli jinĂŠ ženy s od pøĂrody slabĂ˝mi plĂcemi. A když už jsme u jejĂch slabšĂch strĂĄnek, ani se nepovažuje za ošklivou. BĂšh ji obdaøil protĂĄhlĂ˝m oblièejem, ale ona je s nĂm spokojenĂĄ. PøipomĂnĂĄ jĂ Disraeliho, ale s mĂŹkèĂmi rysy. V tom, aby si našla manžela, jĂ to nezabrĂĄnilo, ne? A pokud už nikdy nebude mĂt dalšĂho, nu, jeden manžel staèĂ. A abychom se vrĂĄtili k tĂŠmatu zdravĂ, i pøes Bertieho rumĂŹnĂŠ lĂce a pohotovĂ˝ ĂşsmĂŹv zradilo zdravĂ nikoli ji, ale jeho. Což jen dokazuje, že o dĂŠlce lidskĂŠho života nerozhodujĂ drbny, ale BĂšh. OpatrnĂŹ se nadechne, zvedne se a pøejde k pytlĂšm. Do každĂŠ ruky uchopĂ jeden a potϞkĂĄ je. Våžà stejnĂŹ. Odnese je ke dveøĂm, a než odejde, jen na okamžik se zastavĂ pøed zrcadlem a zkontroluje si vlasy. O notnĂ˝ kus dĂĄl na vĂ˝chod kråèà po ulicĂch i Henry Rackham. (ÂŽe se ale dnes ti lidĂŠ nachodĂ! To jste ani netušili, jak to prospĂŹje vašemu zdravĂ, když je budete sledovat, co?) Henry jde po ulici, po nĂž ještĂŹ nikdy nešel, po køivolakĂŠ, stinnĂŠ ulici, kde si musĂ dĂĄt pozor, kam šlape, aby neuklouzl na lejnu, kde musĂ ostražitĂŹ sledovat každĂ˝ prĂšchod a suterĂŠnnĂ schodištĂŹ, aby ho nĂŹkdo neoslovil. Kråèà topornĂŹ, jeho odhodlĂĄnĂ je jen o trochu silnĂŹjšà než strach; mڞe pouze doufat (neboÂť za danĂ˝ch okolnostĂ nemĂĄ prĂĄvo se modlit), že ho v tomhle smradlavĂŠm bludišti nezahlĂŠdne žådnĂ˝ jeho znĂĄmĂ˝. Henry vĂ, ve kterĂŠ dny panĂ FoxovĂĄ pracuje pro Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen a kdy je zase doma; jejĂ rozvrh mĂĄ vrytĂ˝ do pamĂŹti - a o pondĂŹlcĂch EmmelĂna odpoèĂvĂĄ. PrĂĄvĂŹ proto si dnešek vybral k vĂ˝letu do St Giles, což je pøesnĂŹ jedna z tĂŹch oblastĂ, kterĂŠ by mohla opeèovĂĄvat. Potlaèà zakašlĂĄnĂ, k nĂŹmuž ho nutĂ ten puch, a brodĂ se hloubĂŹji. BĂŹhem nĂŹkolika minut je i fasĂĄda slušnosti tatam; solidnost a pøĂmĂŠ linie Oxford Street jsou neviditelnĂŠ a již zpola zapomenutĂŠ, vymazanĂŠ z mysli dĂŹsivou vizĂ propadu – propadu samotnĂŠ vozovky, zchĂĄtralĂ˝ch domĂš lemujĂcĂch obĂŹ jejĂ strany, tĂŹl i mravnĂho charakteru zdejšĂch špinavĂ˝ch obyvatel. Tahle londĂ˝nskĂĄ ètvrÂť je vskutku vnĂŹjšĂm kruhem pekla, napadĂĄ Henryho, pøedstupnĂŹm mĂĄrnice. V novinĂĄch se pĂše, že se tady toho od padesĂĄtĂ˝ch let hodnĂŹ zmĂŹnilo k lepšĂmu, ale jak by mohlo? On tu již staèil zahlĂŠdnout useknutou psĂ hlavu hnijĂcĂ ve škarpĂŹ, na jejĂmž vyplazenĂŠm jazyce se hemžili èervi; vidĂŹl polonahĂŠ dĂŹti, kterĂŠ po sobĂŹ hĂĄzely dlažebnĂ kostky a jejichž vyzĂĄblĂŠ tvåøe byly zkøivenĂŠ vzteky a divokou radostĂ; všiml si armĂĄdy duchĂš zĂrajĂcĂch z rozbitĂ˝ch oken – oèi mĂŹli zapadlĂŠ, jejich pohlavĂ bylo neurèitĂŠ a kڞe sotva o nĂŹco mĂŠnĂŹ šedĂĄ než hadry, kterĂŠ mĂŹli na sobĂŹ. ZnepokojivĂŹ hodnĂŹ jich podle všeho bydlelo pod zemĂ, v suterĂŠnech, do nichž se èlovĂŹk dostane pouze zapadlĂ˝mi schodišti nebo v nĂŹkterĂ˝ch pøĂpadech po rozhrkanĂ˝ch žebøĂcĂch. MokrĂŠ prĂĄdlo tu visĂ od okna k oknu, kropenatĂŠ od sazĂ; tu a tam se jako vlajka tøepetĂĄ ve vĂŹtru rozedranĂŠ prostĂŹradlo, jehož charakteristickĂ˝mi prvky jsou zašlĂŠ nahnĂŹdlĂŠ skvrny od krve pøipomĂnajĂcĂ kvĂtky. Henry Rackham sem pøišel za jednĂm jedinĂ˝m úèelem: aby uèinil svĂŹt lepšĂm. Ne tak vĂ˝raznĂŹ jako panĂ FoxovĂĄ, leè aspoò nĂŹjak. Jen pĂĄr minut po jeho pøĂchodu k nĂŹmu zamĂøà ošklivĂĄ žena støednĂho vĂŹku, nebo možnĂĄ mladšĂ, ve velmi volnĂ˝ch šatech ve stylu regentstvĂ, ale už hodnĂŹ zalĂĄtanĂ˝ch a zĂĄplatovanĂ˝ch. Je prostovlasĂĄ, krk mĂĄ holĂ˝ a v ĂşsmĂŹvu, jĂmž ho zdravĂ, jsou vidĂŹt všechny jejĂ zbĂ˝vajĂcĂ zuby: je to tĂm pĂĄdem prostitutka? „Vašnosto, nemĂŹl byste pĂĄr drobĂĄkĂš pro nebohou nešastnici?“ Takže žebraèka. „Potøebujete najĂst?“ kontruje Henry, neboÂť nechce bĂ˝t za koøena. NesmĂrnĂŹ rĂĄd by byl velkorysĂ˝, ale pøipadĂĄ mu, že z nĂ trošièku tĂĄhne alkohol. „SĂĄm ste to øek, pane. De mi vo jĂdlo, sem hladovĂĄ. Vod vèerejška sem nemĂŹla nic do žaludku.“ Oèi jĂ hladovĂŹ svĂtĂ; lomĂ napuchlĂ˝ma rukama. „MĂĄm…“ ZavĂĄhĂĄ a vzdoruje jejĂmu dravèĂmu pohledu, kterĂ˝ ho tahĂĄ za duši, jako by to byla šavnatĂĄ žĂžala. „MĂĄm vĂĄs doprovodit nĂŹkam, kde se prodĂĄvĂĄ jĂdlo? KoupĂm vĂĄm, co budete chtĂt.“ „To nĂŠ, vašnosto,“ odpovĂ, oèividnĂŹ pohoršenĂĄ. „Musim si hlĂdat povĂŹst, pane. Musim myslet na svoje dĂŹti.“ „Na dĂŹti?“ Henryho nĂŹjak nenapadlo, že by mohla mĂt dĂŹti; vĂšbec se nepodobĂĄ baculatĂ˝m matrĂłnĂĄm, kterĂŠ vĂdĂĄ v kostele. „MĂĄm pĂŹt dĂŹcek, pane,“ ujistĂ ho. Ruce se jĂ pøi tom vznåšejĂ ve vzduchu, jako by ho chtĂŹla co nevidĂŹt popadnout. „PĂŹt – a dvĂŹ z toho ouplnĂŹ malĂ˝, a ty v jednom kuse køièej a mĂ˝mu manželoj to dĂŹsnĂŹ vadĂ, påè se nevyspĂ. Takže je dycky profackuje, profackuje je v kolĂbkĂĄch, dokud nejsou zticha. Tak mĂŹ napadlo, pane, dybyste byl vod tĂ˝ lĂĄsky a dal mi pĂĄr drobĂĄkĂš, tak bych mohla v lĂŠkĂĄrnĂŹ koupit Matèino požehnĂĄnĂ, dĂĄt dĂŹckĂĄm pĂĄr kapek a voni by pak spali jako andĂlci.“ Henry už mĂĄ ruku v kapse, když mu ta hrĂšza dojde. „Ale… ale musĂte svĂŠho chotĂŹ pøesvĂŹdèit, aby vaše dĂŹti nebil!“ prohlĂĄsĂ. „Mohl by jim hroznĂŹ ublĂžit…“ „No jo, pane, ale von pøinde po celodennà šichtĂŹ dĂŹsnĂŹ ztahanej a potøebuje se pøes noc vyspat, a jak sem øekla, dĂŹcka jeèej v jednom kuse; dyž jedno pøestane, druhĂ˝ zase zaène køièet, a dyž jich mĂĄ èlovĂŹk šest, tak to prostĂŹ nejni možnĂ˝.“ „Šest? JeštĂŹ pøed chvilkou jste tvrdila, že jich mĂĄte pĂŹt.“ „Šest, pane. Ale jedno je tak tichouèko, že vo tĂ˝ holce ani nevim.“ Mezi tĂŹmi dvĂŹma to na tĂŠ špinavĂŠ ulici vypadĂĄ na zvlåštnĂ pat. On v dlani svĂrĂĄ minci a vĂĄhĂĄ. Ona si olĂzne rty, bojĂ se øĂct vĂc, aby ho štĂŹdrost nakonec nepøešla. „DĂŹti neplåèou, protože by chtĂŹly zlobit,“ pouèà ji Henry, kterĂ˝ se v duchu poøåd nedokåže vyrovnat s pøedstavou nevinnĂ˝ch dĂŹtĂ mlĂĄcenĂ˝ch v kolĂbkĂĄch. „To våš manžel musĂ pochopit. DĂŹti plåèou, protože majĂ hlad nebo jsou smutnĂŠ.“ „SĂĄm ste to øek, pane,“ souhlasĂ horlivĂŹ, pøikyvuje a dĂvĂĄ se mu hluboko do oèĂ. „Vy to chĂĄpete. Sou hladovĂ˝. A hroznĂŹ, hroznĂŹ smutnĂ˝.“ Henry si povzdychne a pustĂ podezøenĂ k vodĂŹ. Dobroèinnost se nedĂĄ provozovat bez dĂšvĂŹry, anebo aspoò bez ochoty riskovat. No dobøe, tak tahle žena nedĂĄvno sĂĄhla po silnĂŠ lihovinĂŹ a svĂ˝m primitivnĂm zpĂšsobem se mu snažà vlĂsat do pøĂznĂŹ: a co? Laskavost ji už dĂĄl nezkazĂ; ani jejĂ rodinnĂ pøĂslušnĂci, aÂť už jich je kolik chce, nezavinili jejĂ høĂchy. „TumĂĄte,“ øekne a pøesune minci do jejĂho rozechvĂŹlĂŠho sevøenĂ. „Ale to vĂĄm povĂdĂĄm, kupte si za to jĂdlo.“ „DĂŹkuju vĂĄm, moc vĂĄm dĂŹkuju,“ zaskøehotĂĄ. „VĂĄm to mڞe pøipadat mĂĄlo, sĂĄm ani nepoznĂĄte, že vĂĄm ten penĂz chybĂ, pane, ale prĂĄvĂŹ jste chudĂĄkoj vdovĂŹ a jejĂ rodinĂŹ poøĂdil veèeøi – jen se nad tĂm zamyslete, pane!“ Henry se nad tĂm zamraèenĂŹ zamyslĂ, zatĂmco ona odbĂŹhne do temnĂŠho prĂšjezdu mezi dvĂŹma domy. „Vdova?“ zamumlĂĄ, ale ona už je pryè. V lepšĂm svĂŹtĂŹ by Henry dostal pĂĄr minut, bĂŹhem nichž by si v duchu rozebral toto setkĂĄnĂ a zvåžil, co si poèĂt dĂĄl, neboÂť se v nĂŹm svåøejĂ protikladnĂŠ emoce. Ovšem dalšà obyvatelĂŠ tĂŠto ulice si povšimli zĂĄblesku penĂŹz, pro nĂŹ stejnĂŹ zøetelnĂŠho jako ohòostroj vybuchujĂcĂ na obloze nad jejich hlavami. Ze všech koutĂš se k nĂŹmu zaèĂnajĂ slĂŠzat trhani, z krysĂch oèà jim èišà prohnanost. Henry kråèà dĂĄl, sice ho to znervĂłzòuje, ale zĂĄroveò je zvlåštnĂŹ lehkomyslnĂ˝. V žilĂĄch mu koluje nĂŹjakĂĄ lĂĄtka, kterĂĄ promÏòuje jeho strach v nĂŹco ĂşplnĂŹ jinĂŠho: pocit pøipravenosti, v nezvyklou jednotu tĂŹla a mysli. Jako prvnĂ se k nĂŹmu dostane grotesknĂŹ kulhajĂcĂ chlap pøipomĂnajĂcĂ lasièku. V jednĂŠ kostnatĂŠ ruce svĂrĂĄ koželužskĂ˝ nڞ, dost vysoko, aby ho Henry vidĂŹl – ale skoro jako by šlo o nevinnĂ˝ pøedmĂŹt, jejž pocestnĂ˝ omylem zapomnĂŹl a kterĂ˝ mu on teĂŻ jen vracĂ. Henrymu pøipadĂĄ, že atmosfĂŠra nenĂ nabitĂĄ nebezpeèĂm, ale halucinaènĂm nĂĄznakem frašky. „Na-naval mi pra-prachy,“ sĂpĂĄ mužĂk, šklebĂ se pøi tom jako šimpanz a špinavĂ˝ nڞ tøĂmĂĄ na dosah Henryho prsou. Henry se zadĂvĂĄ do ĂştoènĂkovĂ˝ch oèĂ. Ten chlapĂk je o hlavu menšà než on a våžit mڞe tak polovic. „BĂšh ti odpusÂť,“ zavrèà Rackham a zvedne pĂŹsti, kterĂŠ jsou vĂŹtšà než zlodĂŹjova zakrslĂĄ lebka. „A BĂšh odpusÂť i mnĂŹ, protože jestli se pøiblÞÚ jen o krok, pøĂsahĂĄm, že tĂŹ pošlu k zemi.“ Skøet se sveøepĂŹ zašklebĂ a zaène couvat, mĂĄlem zakopne na uvolnĂŹnĂŠ dlažebnĂ kostce, obrĂĄtĂ se a odbelhĂĄ se pryè. NĂŹkolik dalšĂch obyvatel St Giles se rovnϞ zarazĂ, neboÂť jim rĂĄzem dojde, že Rackham nakonec nebude takovĂ˝ hejl, jak vypadal. Odradit se nenechĂĄ jen jedna osoba; pouze jedna osoba se k nĂŹmu dĂĄl blĂžĂ. Je to vychrtlĂĄ mladĂĄ žena, obleèenĂĄ do èehosi, co Henrymu pøipadĂĄ jako bĂlĂĄ noènĂ košile, pĂĄnskĂŠho èernĂŠho svrchnĂku a krajkovĂŠho zĂĄvĂŹsu mĂsto šåly. StejnĂŹ jako ta žebraèka je prostovlasĂĄ, ale jejĂ drobnĂĄ tvåø je svϞejšà a vlasy mĂĄ zrzavĂŠ. Troufale Henrymu zastoupĂ cestu, jedinĂ˝m nenucenĂ˝m pohybem si rozmotĂĄ šålu, èĂmž odhalĂ pihovatou hruĂŻ. „Moje ruka je vaše za šilink, pane,“ prohlĂĄsĂ, „a vostatnĂ kusy mĂ˝ho tĂŹla za dva šilinky.“ Tak, a je to venku. StojĂ v jeho stĂnu a èekĂĄ. Na Henryho Rackhama se snese zcela neèekanĂ˝ klid, èirĂĄ vyrovnanost, jakou dosud nezažil, ani na prahu bezesnĂŠho spĂĄnku. Tohle je okamžik, kterĂŠho se dlouho dĂŹsil a zĂĄroveò po nĂŹm toužil, jeho vlastnĂ iniciace do smyslnĂŠho podsvĂŹtĂ, v nĂŹmž se panĂ FoxovĂĄ pohybuje s takovou dĂšstojnostĂ a suverenitou. Tak èasto vĂdal ve svĂ˝ch pøedstavĂĄch tuhle dĂvku (èi dĂvku, kterĂĄ se jĂ neurèitĂŹ podobĂĄ); teĂŻ tu stojĂ pøed nĂm osobnĂŹ. A k jeho ĂşlevĂŹ mu vĂšbec nepøipadĂĄ jako nĂŹjakĂĄ sirĂŠna, ale jako pouhĂŠ dĂtĂŹ – dĂtĂŹ se slepenĂ˝mi øasami a odĂŹrkou na bradĂŹ. Než sebral odvahu sem dnes pøijĂt, bĂĄl se, že jeho dobrĂŠ Ăşmysly nejsou nic než pøetvåøka, køehkĂ˝ klam, kterĂ˝ pøetrval pouze dĂky geografickĂŠ shodĂŹ okolnostĂ. Jak jen ho tĂžila Ăşzkost, že pokud by mu BĂšh nĂŹkdy dopøål vlastnĂ farnost, vydal by se zkoumat jejĂ chudšà ulice, narazil by na takovou bezbrannou nebožaèku, jakĂĄ teĂŻ stojĂ pøed nĂm, a znĂĄsilnil by ji. Ale tady je: prostitutka, dĂŹvka, opuštĂŹnĂĄ bytost, kterĂĄ mu prĂĄvĂŹ dala vĂ˝slovnĂŠ svolenĂ naložit s nĂ tak, jak si bude pøåt. A co si Henry pøeje? DĂvka dĂ˝chĂĄ mĂŹlce, rty mĂĄ pootevøenĂŠ, vzhlĂžà k nĂŹmu v jeho stĂnu, èekĂĄ na jeho souhlas a vĂšbec si neuvĂŹdomuje, že mu již dala dar nezmĂŹrnĂŠ hodnoty – odraz jeho povahy. TeĂŻ už Henry vĂ: aÂť již prahne po èemkoli, aÂť jeho høĂšnĂŠ srdce toužà po èemkoli, nenĂ to tahle odøenĂĄ malĂĄ zdechlina. „Kusy vašeho tĂŹla nejsou na prodej, sleèno,“ pøipomene jĂ jemnĂŹ. „Patøà dohromady a celek patøà Hospodinu.“ „JĂĄ celĂĄ patøim všem, co maj dva šilasy, pane,“ trvĂĄ si na svĂŠm. Henrymu cukne ve tvåøi a zalovĂ rukou v kapse. „TumĂĄte,“ øekne a podĂĄ jĂ dva šilinky. „A jĂĄ vĂĄm teĂŻ øeknu, co za to chci.“ NaklonĂ hlavu na stranu, v mrtvolnĂŹ klidnĂ˝ch oèĂch se jĂ mihne zĂĄblesk obavy. „Chci, abyste…“ ZavĂĄhĂĄ, vĂ, že tento svĂŹt je nenapravitelnĂŹ zkaženĂ˝ a že i jemu schĂĄzĂ morĂĄlnĂ autorita, aby jĂ naøĂdil: „Jdi a nehøeš vĂce.“ MĂsto toho se zkusĂ usmĂĄt a nepĂšsobit tak pøĂsnĂŹ. „Chci, abyste tyto dva šilinky poklĂĄdala za akt, kterĂ˝ již nenĂ nutnĂ˝…“ (Už v okamžiku, kdy ta slova vyøkl, mu z jejĂho zmatenĂŠho vĂ˝razu bylo jasnĂŠ, že mu pøestĂĄvĂĄ rozumĂŹt.) „Ehm… chci øĂct, že namĂsto toho, co byste jinak udĂŹlala, abyste si to zasloužila…“ (DĂvka dĂĄl nechĂĄpavĂŹ vraštà èelo a spodnĂ ret jĂ mizĂ pod hornĂmi zuby.) „Myslel jsem to tak, že… ProkrindapĂĄna, sleèno, až už jste chtĂŹla udĂŹlat cokoli, nedĂŹlejte to!“ DĂvka se okamžitĂŹ zazubĂ od ucha k uchu. „RozumĂm, pane!“ A odšourĂĄ se pryè – ovšem boky pøi tom pohupuje vĂc, než Henry vidĂŹl u kterĂŠkoli slušnĂŠ ženy. TeĂŻ už toho mĂĄ Henry dost. Je unavenĂ˝ a toužà po bezpeèà a starosvĂŹtsky slušnĂŠ atmosfÊøe svĂŠ pracovny v Gorham Place. Adrenalin, jenž mu pomohl ubrĂĄnit se tomu skøetovi, již opadl a mĂsto nĂŹj zĂšstala cizĂ smĂŹska emocĂ, kterĂŠ už nejsou stimulujĂcĂ, ale jen otupujĂcĂ. ZtϞka kråèà zpĂĄtky do lepšà èåsti mĂŹsta, kde bude moci zastavit omnibus a zaèĂt si pøebĂrat, èemu se dnes nauèil, což mu už teĂŻ pøipadĂĄ hrozivĂŹ nĂĄroènĂŠ. Jak ale spĂŹchĂĄ bludištĂŹm ulic a pøi tom zbϞnĂŹ nakukuje do každĂŠ boènĂ ulièky a slepĂŠ ulice, kdyby se snad tudy dalo rychleji prchnout ze St Giles, nĂĄhodou zahlĂŠdne… je to ona? Ano, je to ta žebraèka, kterĂŠ dal penĂze na jĂdlo – ta vdova s nĂĄsilnickĂ˝m manželem a pĂŹti èi šesti dĂŹtmi. SedĂ pøed dveømi jakĂŠhosi brlohu, z boku vystavenĂĄ pohledĂšm kolemjdoucĂch, suknĂŹ se jĂ pøelĂŠvajĂ pøes špinavĂ˝ vršek schodištĂŹ o pĂšltuctu schĂšdcĂch. Za nĂ, tĂŹsnĂŹ za prahem, se hrbĂ muž s vlasy stejnĂŹ èernĂ˝mi a hrubĂ˝mi jako štĂŹtiny kominickĂŠ štĂŹtky. MĂĄ na sobĂŹ pletenou vestièku, modrĂ˝ šåtek a vojenskĂ˝ kabĂĄt a takĂŠ volnĂŠ kalhoty, o nϞ si ta žena nenucenĂŹ opĂrĂĄ hlavu. Ti dva støĂdavĂŹ popĂjejĂ ze zbrusu novĂŠ lahve alkoholu, podĂĄvajĂ si ji sem a tam a chlastajĂ s nelĂèenĂ˝m potϚenĂm. Henry strne a zĂrĂĄ na scĂŠnu, kterĂĄ se odehrĂĄvĂĄ ani ne deset metrĂš od jeho nosu. Je pøĂliš konsternovanĂ˝, než aby k tomu pĂĄru pøistoupil, a pøĂliš pobouøenĂ˝, než aby prchl, a tak stojĂ na mĂstĂŹ se zaÂťatĂ˝mi pĂŹstmi. Ta ženskĂĄ si mezi dvĂŹma loky povšimne jeho pøĂchodu, okamžitĂŹ ho poznĂĄ a vykøikne: „Podivej, Dugu! To je nåš spasitel!“ Oba dva se zaènou svĂjet smĂchy, sĂpajĂ a prskajĂ a rty se jim lesknou alkoholem. OnĂŹmĂŹlĂ˝ Henry jen stojĂ, tvåøe mu planou a nehty se mu zarĂ˝vajĂ pod kڞi dlanĂ, jak usilovnĂŹ zatĂnĂĄ pĂŹsti. „AÂť de pryè, Dugu,“ ozve se žena, jĂž ten zakabonĂŹnĂ˝ Âťulpas oèividnĂŹ brĂĄnĂ v tom, aby si mohla alkohol nĂĄležitĂŹ vychutnat. „AÂť de pryè.“ ŠtĂŹtinåè neohrabanĂŹ vyleze pøes jejĂ suknĂŹ, pøièemž mĂĄlem sletĂ po schodech, a postavĂ se pøed svou spoleènici. „TĂĄhni!!“ zakøièĂ. Když tohle nemĂĄ na narušitele žådnĂ˝ okamžitĂ˝ úèinek, obrĂĄtĂ se, trhnutĂm si stĂĄhne kalhoty a obnažà pøed šokovanĂ˝m Henrym svĂšj kostnatĂ˝ bledĂ˝ zadek. S kalhotami u kotnĂkĂš se znovu obrĂĄtĂ a zhodnotĂ, jak to na vetøelce zapĂšsobilo. Co dĂĄl? NetušĂ, že Henry je jako pøikovanĂ˝ ne strachy, ale spĂš pohledem na penis cizĂho èlovĂŹka, a tak tento ochablĂ˝ orgĂĄn vytĂĄhne z vrabèĂho hnĂzda èernĂ˝ch chlupĂš a zaène rozstøikovat moè do vzduchu. Henry Rackham je sice nĂŹkolik metrĂš mimo dostøel, ale stejnĂŹ se znechucenĂ˝m vĂ˝køikem uskoèà dozadu. Ta ženskĂĄ vykøikne taky, ovšem jejĂ veselĂ zĂĄhy vystøĂdĂĄ zuøivost, když jĂ horkĂĄ kapalina pokropĂ suknĂŹ. „CĂĄkåš na mĂŹ, ty kretĂŠne!“ Za pĂĄr okamžikĂš se ti dva pustĂ do sebe, on ji divoce fackuje po ušĂch, ona do nĂŹj prudce šouchĂĄ a kope ho do nohou. On se pokoušà omezit jejĂ odpor tĂm, že jĂ jednou nohou pøidupne suknĂŹ, a u toho si natahuje kalhoty; ona ho bez vĂĄhĂĄnĂ praštĂ flaškou ginu a shora vedenĂ˝m rĂĄznĂ˝m Ăşderem do kostnatĂŠho èela ho srazĂ ze schodĂš. „Doboha!“ vykøikne, když na zem vyšplĂchne dlouhĂ˝ støĂbøitĂ˝ oblouk alkoholu. ZĂĄzrakem nerozbitou flašku spϚnĂŹ obrĂĄtĂ nahoru, a zatĂmco se ten chlap svĂjĂ u jejĂch nohou a svĂrĂĄ si zkrvavenĂŠ èelo, ona si vrazĂ hrdlo lesklĂŠ lahve hluboko do Ăşst a zaène usilovnĂŹ sĂĄt to, co tam zbylo. TĂm se Henry vymanĂ z otøesnĂŠho transu, koneènĂŹ mڞe ukĂĄzat zĂĄda tĂŹmhle lidem, prvnĂm chudĂ˝m, s nimiž se kdy dostal do bližšĂho kontaktu, a odpotĂĄcet se k domovu. Toho veèera si William Rackham v LumleyskĂŠm kabaretu mezi muži v dĂŹlnickĂ˝ch èapkĂĄch a ženami se zuby jako noty na buben vychutnĂĄvĂĄ, že se opĂŹt mڞe ukĂĄzat v takovĂŠm podniku, aniž by se musel obĂĄvat, že si ho nĂŹkdo špatnĂŹ spoleèensky zaøadĂ. TeĂŻ když se zĂĄklady jeho bohatstvĂ zkonsolidovaly a o jeho nĂĄstupu na øeditelskou pozici se všeobecnĂŹ vĂ (pøinejmenšĂm mezi tĂŹmi, kdo se zajĂmajĂ o to, „kdo je kdo“), kamkoli se vrtne, vždycky nĂŹkdo zašeptĂĄ: „To je William Rackham.“ A když je teĂŻ každĂ˝ steh jeho šatĂš tĂŠ nejlepšà kvality a dle poslednĂ mĂłdy, mڞe se spolehnout na to, že i ty prostĂŠ duše, kterĂŠ ho neznajĂ, v nĂŹm musĂ vidĂŹt zĂĄmožnĂŠho gentlemana – gentlemana, jenž chce pro rozptĂ˝lenĂ poznat zĂĄbavu lidĂ, kteøà nejsou tak zĂĄmožnĂ. PøirozenĂŹ nenĂ jedinĂ˝, kdo ze svĂ˝ch spoleèenskĂ˝ch výšin sestoupil mezi spodinu. Obecenstvo v LumleyskĂŠm kabaretu je nemastnĂĄ smĂŹs povĂŹtšinou obyèejnĂ˝ch lidĂ okoøenĂŹnĂĄ špetkou bohatĂ˝ch gentlemanĂš. Ale William si namlouvĂĄ, že mezi nimi vyènĂvĂĄ dĂky redingotu z bobrovice, semišovĂ˝m kalhotĂĄm a obzvlåštĂŹ dĂky novĂŠmu cylindru, tomu nejkratšĂmu v celĂŠm podniku. (Ne, ne, to nenĂ jeho staronovĂ˝ klobouk, ale jeho zbrusu novĂ˝ klobouk – copak nevidĂte, že je kratšĂ? A taky nenĂ od Billingtona & Joye, leè od Stanifortha, z „exkluzivnĂho klobouènictvĂ založenĂŠho roku 1732“, prosĂm.) LumleyskĂ˝ kabaret nepatøà k tĂŹm, kde se klobouky a plåštĂŹ odklĂĄdajĂ služebnictvu u dveøĂ, což je pro všechny vyfintĂŹnĂŠ jedince ošemetnĂĄ situace, pøinejmenšĂm to však umožòuje porovnĂĄvat luxusnĂ svršky. I tak je ale tϞkĂŠ odhadnout, kolik je tu dnes lidĂ z Williamovy tøĂdy, neboÂť sĂĄl je plnĂ˝ a jakĂ˝koli vĂ˝hled na dav maøà pĂŹna ošuntĂŹlĂ˝ch èepcĂš. Veèer už pĂŹknĂŹ pokroèil a v teple, kterĂŠ sĂĄlĂĄ z publika a stovek plynovĂ˝ch lamp, si obyèejnĂ muži sundĂĄvajĂ krĂĄtkĂŠ kabĂĄty, pod nimiž majĂ už jen prostĂŠ košile, zatĂmco ženy se ovĂvajĂ levnĂ˝m papĂrem a pøekližkou. V øadĂŹ pøĂmo pøed Williamem žådnĂŠ takovĂŠ ženy nesedĂ – bohužel, neboÂť Rackhamovi by nevadilo zachytit aspoò trochu vĂĄnku z tøepetajĂcĂho se vĂŹjĂøe. NenĂ koneckoncĂš imunnĂ vÚèi tomu, co cĂtĂ sprostĂ˝ lid; èelo se mu potĂ ĂşplnĂŹ stejnĂŹ jako jim a pod vrstvami lĂĄtky se zaèĂnĂĄ dusit ve vlastnà šåvĂŹ. Pot ho štĂpĂĄ v novĂŠm plnovousu, svĂŹdĂ ho a on se musĂ brĂĄnit nutkĂĄnĂ se poškrĂĄbat. PøĂliš mnoho tĂŹl nacpanĂ˝ch v jednom podniku! Copak u vchodu nemohli nĂŹkterĂŠ poslat k šĂpku? Na opĂŹradle sedadla mu zezadu visĂ novĂ˝ ulstr a pøes kolena mĂĄ položenou novou vychĂĄzkovou hĂšl, protože si umĂ pøedstavit, jakĂ˝m lĂĄkadlem by pro zlodĂŹje mohla bĂ˝t jejĂ støĂbrnĂĄ rukojeÂť. RovnϞ si radĂŹji nechal na rukou trojitĂŹ pruhovanĂŠ rukavice ze psĂ kڞe, dokonce i pøi potlesku, a netušĂ, že kvĂšli tomu vypadĂĄ, jako by se snažil ubĂt nĂŹjakĂŠho bezmocnĂŠho hlodavce. Po jeho levici sedĂ Bodley a Ashwell. I oni jsou vyfintĂŹnĂ, i když mĂŠnĂŹ než Rackham, protože znajĂ LumleyskĂ˝ kabaret lĂŠpe. I oni si jsou bezpeènĂŹ vĂŹdomi, že se odlišujĂ od davu obyèejnĂ˝ch lidĂ; na vrcholu Parnasu se zaèali lehce nudit, a tak je napadlo zajĂt se podĂvat, co se dĂĄvĂĄ v Lumley. A když si proèetli program, opravdu se zaèali tϚit na VelkĂŠho Plynatelliho – „Senzace všech senzacĂ: MĂĄg emisĂ: Slyšte ho a omdlete!! CelĂĄ ItĂĄlie pobouøena! Francie u jeho nohou! Plyn-nĂ˝ pøednes zaruèen!!!“ Už majĂ za sebou vystoupenĂ pohlednĂŠ, ale nehezky baculatĂŠ dĂvky, kterĂĄ zpĂvala vtipnĂŠ balady, po nĂž nĂĄsledoval „londĂ˝nskĂ˝ debut“ pana Epiderma, starĂŠho muže s podivuhodnou schopnostĂ tahat ze svĂŠho obnaženĂŠho trupu pružnou kڞi po celĂ˝ch hrstech a kovovĂ˝mi kolĂèky na ni vϚet tϞkĂŠ pøedmĂŹty. TeĂŻ už je ètvrt na devĂŹt a VelkĂ˝ Plynatelli se poøåd ještĂŹ neobjevil. William a jeho dva pøåtelĂŠ se pøidĂĄvajĂ k mumlĂĄnĂ doprovĂĄzejĂcĂmu elegantnĂho mužĂka, jenž se na vzdĂĄlenĂŠm jevišti snažà napodobit zvuky ptåèka, kterĂŠho stopuje, pronĂĄsleduje a nakonec sežere celĂĄ øada zvĂøat. „PøiveĂŻte Plynatelliho!“ zaøve nĂŹjakĂ˝ neurvalec, což Williama pøivede k myšlence, jak se obyèejnĂ lidĂŠ mڞou hodit, když èlovĂŹk potøebuje øĂct nĂŹco nezdvoøilĂŠho. PøidajĂ se dalšà vĂ˝tržnĂci a imitĂĄtor zvĂøat se dĂĄl probĂjĂ svĂ˝m èĂslem pod hustĂ˝m mrakem nevole. KoneènĂŹ v pĂšl devĂĄtĂŠ a pĂŹt minut je vychvalovanĂ˝ Ital uveden na jevištĂŹ, což publikum pøijme s povdĂŹkem zcela jednomyslnĂŹ. „Buona sera, LondĂ˝ne!“ zaøve, otevøenĂ˝mi dlanĂŹmi shrĂĄbne ze vzduchu aplaus a pøitiskne si ho k hrudi jako neviditelnĂŠ kytice. I pøes naolejovanĂ˝ èernĂ˝ knĂr a èernĂ˝ frak vypadĂĄ na Itala nezvykle vysokĂ˝, a když potlesk ustane a on se pustĂ do Ăşvodu, jeho kontinentĂĄlnĂ pøĂzvuk znĂ v ušĂch tak svĂŹtaznalĂ˝ch lidĂ jako Ashwell falešnĂŹ. („ÂŽid. VsaĂŻte boty: je to ÂŽid,“ zamumlĂĄ k Williamovi.) „Moje neesvyklĂŠ strumento musicale,“ vysvĂŹtluje VelkĂ˝ Plynatelli, „je direttamente sa mnou. Berru ho sa sebou všudde.“ (Když se pantomimicky ohlĂŠdne pøes rameno, obecenstvo se zaène hihòat.) „Nevyšaduje šådnĂŠ troubenĂ, dottĂ˝kĂĄnĂ, maèkĂĄnĂ…“ (AltovĂ˝ chechot od kliky homosexuĂĄlĂš v zadnà èåsti sĂnĂŹ.) „Ale svuk mĂĄ vellejemnĂ˝. ŠådĂĄm fĂĄs, abĂste poslouchalĂ vellmi vellmi posornĂŹ. Moje primo skladba je chrĂĄsnĂĄ starĂĄ englĂckĂĄ melodia, vellmi… vsdušnĂĄ. ŠikĂĄ se jĂ ‚Greensleeves‘.“ Plynatelli pøitiskne ukazovåèek ke rtĂšm, aby obecenstvo naprosto ztichlo, pak se ohne v pase. PomocnĂk s våžnou tvåøà doveze na vozĂèku pøes celĂŠ jevištĂŹ velkĂ˝ mosaznĂ˝ ampliĂłn, až se jeho vyleštĂŹnĂŠ ĂşstĂ tĂŠmÏø dotĂ˝kĂĄ zadku velikĂĄna. Jedno poslednĂ gesto (obøadnĂŠ zamĂĄvĂĄnà šosy fraku) a bzdĂŹnĂ zaèĂnĂĄ. NĂŹkolik vteøin vibruje ve vzduchu nezamĂŹnitelnĂĄ melodie Greensleeves, kterĂĄ je svĂ˝m meèivĂ˝m zpĂšsobem stejnĂŹ pøesnĂĄ jako cokoli zahranĂŠho na høeben a papĂr nebo dokonce (když to trochu pøeženeme) na fagot. Pak se ozve smĂch, kterĂ˝ z potlaèovanĂŠho ševelenĂ pøeroste v pronikavĂŠ huèenĂ, a William a jeho spoleènĂci, kteøà sedĂ daleko od pøednĂch øad, se musĂ naklonit dopøedu a napjatĂŹ se soustøedit. Když hodiny v jinak hrobovĂŹ tichĂŠm domĂŹ odbijĂ deset, ležà Agnes RackhamovĂĄ v posteli. Aniž by se musela vyptĂĄvat služebnictva, vĂ, že se jejĂ choÂť ještĂŹ nevrĂĄtil z mĂŹsta; je neobvykle citlivĂĄ na zavĂrĂĄnĂ jakĂ˝chkoli dveøà v domĂŹ a namlouvĂĄ si, že ty vibrace cĂtĂ skrz podlahu èi nohy postele. Ležà ve tmĂŹ a tichu a pøemýšlĂ, jen pøemýšlĂ. V AgnesinĂŹ lebce, jen pĂĄr centimetrĂš za levĂ˝m okem, hnĂzdĂ nĂĄdor o velikosti køepelèĂho vajĂèka. Agnes vĂšbec netušĂ, že tam je. Ležà si tam nevinnĂŹ; jejĂ pohostinnĂĄ hlava pro nĂŹj bez nĂĄmitek dĂŹlĂĄ mĂsto, jako by takovĂ˝ malièkĂ˝ nĂĄvštĂŹvnĂk nemohl zpĂšsobit žådnĂŠ potĂže. SpĂ, mĂŹkkĂ˝ a dokonale ovĂĄlnĂ˝. Nikdo ho nikdy nenajde. RentgenovĂŠ snĂmkovĂĄnĂ pøijde až za dvacet let a doktor Curlew se ani pøi sebedĂškladnĂŹjšà prohlĂdce pøirozenĂŹ nebude vrtat Agnes skalpelem v oènĂ jamce. O existenci tohoto nĂĄdoru vĂme jen vy a jĂĄ. Je to naše malĂŠ tajemstvĂ. Agnes RackhamovĂĄ mĂĄ vlastnĂ malĂŠ tajemstvĂ. Je osamĂŹlĂĄ. V nevĂŹtranĂŠm pokoji se zataženĂ˝mi zĂĄvĂŹsy, v hustĂŠ neviditelnĂŠ mlze parfĂŠmu a vydĂ˝chanĂŠho vzduchu se dusĂ osamĂŹlostĂ. Když se ohlĂžà za uplynulĂ˝m dnem, nevybavuje si nic, co by svlažilo jejĂ vyprahlĂŠ srdce, jen jejĂ hladovĂ˝ žaludek, kterĂ˝ toho už tak dostĂĄvĂĄ dost – vĂc, než je pro nĂŹj dobrĂŠ. Druhou veèeøi snĂŹdla (zhltla) sama, veèeøela ( pøesmĂru) sama, svaèinu a snĂdani vynechala kvĂšli nevolnosti, obĂŹdvala spolu s Williamem, ale pøipadala si ještĂŹ osamĂŹlejšĂ, než když tam nebyl – a opĂŹt toho snĂŹdla pøĂliš. Ani to nebyl osamĂŹlejšà den než vĂŹtšina ostatnĂch: každĂ˝ den jejĂho života je vĂcemĂŠnĂŹ stejnĂ˝. CelĂŠ ty dlouhĂŠ hodiny, kdy šije a dĂvĂĄ se z okna na to, co zrovna dĂŹlĂĄ zahradnĂk, kdy se rozhoduje, zda si uèeše vlasy sama, nebo to nechĂĄ na Claøe, toužà po opravdovĂŠ spoleènosti a trpĂ tĂm, že ji nemĂĄ. Doktor Curlew jĂ tuto skrytou nemoc nikdy nediagnostikoval, pøestože si je Agnes jistĂĄ, že jejĂ stav zhoršuje mnohem vĂc než cokoli, co doktor Curlew dle svĂŠho tvrzenĂ našel. Co by udĂŹlal, kdyby se to dozvĂŹdĂŹl? Co by jĂ tak mohl pøedepsat, aby jĂ ulevil od bolesti, když v noci ležà sama v nevlĂdnĂŠm svĂŹtĂŹ, kde ji jedinĂĄ duše nemĂĄ rĂĄda? Pravda: když koneènĂŹ pøijdou sny, pøivĂtajĂ ji s otevøenou nĂĄruèĂ, ale než se dostavĂ spĂĄnek, ležà celĂŠ hodiny opuštĂŹnĂĄ v manželskĂŠ posteli jako lady ze Shalottu, kterou spustili na èernĂŠ jezero v plavidle dvojnĂĄsobnĂŹ vĂŹtšĂm, než bylo potøeba. Agnes neprahne po muži, ba ani po nĂŹjakĂŠ milence. O vnitøku svĂŠho tĂŹla nic nevĂ, vĂšbec nic; a ani o nĂŹm nic vĂŹdĂŹt nechce. OsamĂŹlost ji sice bolĂ, ale ta bolest nenĂ nijak zvl嚝 fyzickĂĄ; visĂ ve vzduchu, opĂrĂĄ se o nĂĄbytek, prostupuje ložnĂm prĂĄdlem. Kʞ by na tom velkĂŠm postelovĂŠm prĂĄmu mohl nĂŹkdo ležet vedle nĂ, nĂŹkdo, kdo by ji mĂŹl rĂĄd a vÏøil jĂ a koho by na oplĂĄtku mohla mĂt rĂĄda ona, komu by mohla vÏøit! Na celĂŠm svĂŹtĂŹ nikdo takovĂ˝ nenĂ. DrahĂĄ Clara je placenĂĄ za to, aby byla pøĂjemnĂĄ; když mĂĄ po prĂĄci, spϚnĂŹ se odebere nahoru užĂt si zaslouženĂŠho odpoèinku od panĂ RackhamovĂŠ. OstatnĂ sloužĂcĂ s nĂ prakticky nepøijdou do styku; bojĂ se jĂ a netušĂ, že i ona z nich mĂĄ trochu strach. Pes nepøichĂĄzĂ v Ăşvahu; možnĂĄ si poøĂdĂ kotĂŹ, pokud tedy existuje nĂŹjakĂ˝ druh bez drĂĄpĂš. WilliamĂšv bratr Henry je hroznĂŹ milĂ˝ (teĂŻ myslĂ na eventuĂĄlnĂ pøåtele, nikoli na nĂŹkoho, s kĂ˝m by mohla sdĂlet lože), ale pøĂliš våžnĂ˝; Agnes se rĂĄda zaobĂrĂĄ pøĂjemnĂ˝mi vĂŹcmi, ne všemi problĂŠmy svĂŹta. Co se Williama týèe, ten ztratil jejĂ dĂšvĂŹru navždy. AÂť už teĂŻ dĂŹlĂĄ cokoli, bez ohledu na to, jakĂ˝m ji zahrne bohatstvĂm, jak dvornĂŹ s nĂ bude konverzovat u obĂŹda, kolik jĂ dĂĄ volnosti v hromadĂŹnĂ dalšĂch šatĂš, èepcĂš a bot, jak usilovnĂŹ se vynasnažà zĂskat si jejĂ odpuštĂŹnĂ, ona mu nikdy odpustit nemڞe. Jak pravĂ Shakespeare, ten, kdož veèeøà s ĂŻĂĄblem, musĂ jĂst dlouhou lžĂcĂ; když Agnes RackhamovĂĄ veèeøà se svĂ˝m manželem, jejĂ lžĂce je dlouhĂĄ jako veslo. DivĂ se nĂŹkdo, že Agnes dĂĄvĂĄ pøednost spoleènosti jeptišek v Klåšteøe zdravĂ, když mĂĄ v bdĂŹlĂŠm stavu tak malou nadĂŹji na kamarĂĄdstvĂ? Tam ji vĂtajĂ a starajĂ se o ni, a to je jim odmĂŹnou jen jejĂ ĂşsmĂŹv. ObzvlåštĂŹ jedna jeptiška mĂĄ takovou lĂbeznou, laskavou tvåø… A pøece Agnesiny nĂĄvštĂŹvy Klåštera zdravĂ vždy tak brzy skonèĂ: nepøĂliš velkorysĂ˝ BĂšh je omezil nĂŹkolika mĂĄlo hodinami jejĂho spĂĄnku. Do Klåštera jezdĂ vlakem, cesta nekoneènou krajinou nĂŹkdy zabere vĂŹtšinu noci, takže jeptiškĂĄm na ni zbĂ˝vĂĄ žalostnĂŹ mĂĄlo èasu – jen pĂĄr minut pøed probuzenĂm. Jindy cesta trvĂĄ pouze chvilièku – rychlĂk ji protĂĄhne zelenou šmouhou – a ona je zahrnuta pÊèà svatĂ˝ch sester, ještĂŹ než se jejĂ slzy vsĂĄknou do polštåøe. Ale za takovĂ˝ch nocĂ musĂ bĂ˝t zpĂĄteènĂ cesta skuteènĂŹ dlouhĂĄ, neboÂť rĂĄno si už nic nepamatuje. Agnes nevÏøĂ, že existuje nĂŹco jako sen. Podle jejĂ filosofie se nĂŹkterĂŠ vĂŹci dĂŹjĂ, když je èlovĂŹk vzhĂšru, a dalšà se dĂŹjĂ, když spĂ. Je si vĂŹdoma, že nĂŹkteøà lidĂŠ – obzvlåštĂŹ muži – nemajĂ valnĂŠ mĂnĂŹnĂ o tom, co se dĂŹje, když jsou oèi zavøenĂŠ a peøiny znehybnĂ, ale ona žådnĂŠ takovĂŠ pochybnosti nechovĂĄ. Kdyby noènĂ udĂĄlosti pustila z hlavy jako nereĂĄlnĂŠ, pøisuzovala by si tvĂšrèà schopnosti, a ona instinktivnĂŹ vĂ, že tvoøit nedokåže. TvoøenĂ z nièeho: to dokåže jen BĂšh. To je mužÚm v jejich obludnĂŠ domýšlivosti a nestydatĂŠm rouhĂĄnĂ podobnĂŠ, že nesouhlasĂ! To je jim podobnĂŠ, že se neznajĂ k polovinĂŹ svĂ˝ch životĂš, když tvrdĂ, že nic z toho neexistuje a že jde o samĂŠ fantasmagorie! Agnes si myslĂ, že rozdĂl mezi muži a ženami je nejzøetelnĂŹji vidĂŹt na romĂĄnech, kterĂŠ pĂšĂ. Muži vždy dĂŹlajĂ, že si všechno vymýšlĂ, že všechny osoby vystupujĂcĂ v pøĂbĂŹhu jsou pouhĂ˝mi loutkami jejich pøedstavivosti, pøestože Agnes vĂ, že si dotyènĂ˝ romanopisec nevymyslel nic. Jen sflikoval mnoho pravd, posbĂral lĂèenĂ z novin, poradil se s vojĂĄky, prodavaèi ovoce, trestanci èi umĂrajĂcĂmi holèièkami – podle toho, co si jeho pøĂbĂŹh žådal. Spisovatelky jsou mnohem upøĂmnĂŹjšĂ: MilĂ˝ ètenåøi, pĂšĂ, tohle se mi pøihodilo. Z tohoto dĂšvodu mĂĄ Agnes mnohem radši romĂĄny, kterĂŠ napsaly ženy. KaždĂ˝ tĂ˝den jĂ chodà èasopisy The London Journal a The Leisure Hour, v nichž na pokraèovĂĄnĂ vychĂĄzejĂ kapitoly romĂĄnĂš z pera Clementine MontaguovĂŠ, panĂ OliphantovĂŠ, Pierce Egana (to pøece nemڞe bĂ˝t muž, ne?), panĂ Harriet LewisovĂŠ a všech ostatnĂch. A navĂc si z Mudieho pĂšjèovny knih objednĂĄvĂĄ svĂĄzanĂŠ romĂĄny Charlotte RiddellovĂŠ a Elizy Lynn LintonovĂŠ, takže si mڞe pøeèĂst celĂ˝ pøĂbĂŹh na jeden zĂĄtah. I když Agnes nenĂ upoutanĂĄ na lڞko, romĂĄny jsou takovĂŠ požehnĂĄnĂ, neboÂť obstarĂĄvajĂ plynulĂ˝ pøĂsun šlechetnĂ˝ch a pøitažlivĂ˝ch lidĂ, jimiž – nutno podotknout – jejĂ skuteènĂ˝ život pøĂliš neoplĂ˝vĂĄ. ShledĂĄvĂĄ, že sympatickĂĄ hrdinka je skoro tak dobrĂĄ jako kamarĂĄdka z masa a kostĂ. (Když se nad tĂm èlovĂŹk zamyslĂ, je ten obrat „z masa a kostĂ“ pĂŹknĂŹ odpornĂ˝!) PoslednĂ dobou nemĂŹla Agnes RackhamovĂĄ na ètenĂ pøĂliš èasu. Od Ăşsvitu do soumraku se pøipravuje na SezĂłnu. Otroèà zejmĂŠna šicĂmu stroji, vytvåøà jedny šaty za druhĂ˝mi, anebo listuje èasopisy a hledĂĄ støihy. Pod jehlou jĂ už prošly akry lĂĄtky a dalšà akry jĂ ještĂŹ zbĂ˝vajĂ dokonèit. Ze stojanĂš jĂ visĂ devatero hotovĂ˝ch šatĂš; nedodĂŹlanĂŠ desĂĄtĂŠ stojĂ ve tmĂŹ jejĂho pokoje na krejèovskĂŠ pannĂŹ. Deset jich pochopitelnĂŹ nebude zdaleka staèit. Jak moc upøĂmnĂŹ to William doopravdy myslĂ, když tvrdĂ, že mĂĄ jeho požehnĂĄnĂ nechat si ušĂt „tolik šatĂš, kolik se jĂ zachce“? Kolik jich mĂĄ na mysli? Tušà vĂšbec, kolik by ho to stĂĄlo, kdyby ho vzala za slovo? DĂŹsĂ se nĂĄvratu k takovĂŠmu styku, kterĂ˝ spolu donedĂĄvna mĂŹli, kdy on byl nedĂštklivĂ˝ a necitlivĂ˝ vÚèi potøebĂĄm jejĂho pohlavĂ, kdy sotva dokĂĄzal udržet na uzdĂŹ svou podråždĂŹnost a nesouhlas, zatĂmco ona nikdy nemĂŹla daleko k slzĂĄm. Škoda že nemڞe udĂŹlat to, co mnohĂŠ ostatnĂ dĂĄmy s šicĂmi stroji dĂŹlajĂ prĂĄvĂŹ teĂŻ – mĂŹnĂ k nepoznĂĄnĂ rĂłby, kterĂŠ nosily v pøedchozĂch SezĂłnĂĄch. Na NovĂ˝ rok se jĂ totiž odpoledne zmocnilo šĂlenstvĂ vyvolanĂŠ originĂĄlnĂm støihem, kterĂ˝ nĂĄhodou zahlĂŠdla v èasopise, a znièila si všechny nejlepšà šaty. Zcela zøetelnĂŹ si vybavuje (jak je zvlåštnĂ, co si vlastnĂŹ èlovĂŹk zapamatuje a co zapomene!) onen osudovĂ˝ text: „Zbytky lĂĄtky a zĂĄvĂŹsy, kterĂŠ vyšly z mĂłdy, nemusĂ zbyteènĂŹ zahĂĄlet. PromÏòte je v zĂĄbavnou kratochvĂli pro sebe a radost pro vaše dĂŹti.“ PøehlednĂŠ nåèrtky a jednoduchĂŠ pokyny slibovaly nauèit, jak „za pouhou ètvrthodinku šitĂ na kus“ vyrobit trojrozmĂŹrnĂŠ kolibøĂky, kteøà vypadajĂ jako živĂ. Tehdy ji popadla neodolatelnĂĄ mĂĄnie, z jejĂž sĂly ji ještĂŹ dnes ve vzpomĂnkĂĄch mrazĂ. NemĂŹla v domĂŹ žådnĂŠ odstøižky, ale touha promĂŹnit je v kolibøĂky jĂ zmĂtala jako horeèka. Clara ji sice zapøĂsahala, aby poèkala jen do rĂĄna, že pak mڞe mĂt celou hromadu odstøižkĂš od Whiteleyho v Bayswateru, ale èekat byÂť jen minutu pro ni bylo muèivĂŹ nesnesitelnĂŠ. Takže se vrhla na svĂŠ „starĂŠ“ šaty – „Už je beztak nebudu nosit,“ dušovala se – a krejèovskĂ˝mi nڞkami je rozstøĂhala. Do soumraku se podlaha zaplnila chaoticky pohĂĄzenĂ˝mi vykuchanĂ˝mi plesovĂ˝mi šaty a korzety a vznikly desĂtky kolibøĂkĂš: mĂŹkcĂ satĂŠnovĂ ptåèci, celĂ zplihlĂ, jako by jim bylo špatnĂŹ; tvrdà èipernĂ ptĂĄci vyrobenĂ z tuhĂŠ spodnièky; bĂlĂ hedvĂĄbnĂ kolibøĂci tøepetajĂcĂ se ve vĂĄnku z Agnesina zuøivĂŠho šlapĂĄnĂ na šicĂ stroj; èernĂ sametovĂ ptåèci, kteøà sedĂŹli ĂşplnĂŹ bez hnutĂ. Je to divnĂŠ, jak nĂŹkterĂŠ jejà šaty šlo znièit okamžitĂŹ, jako by je nڞky propĂchly jako rybĂ mĂŹchýø, zatĂmco jinĂŠ si vĂcemĂŠnĂŹ zachovaly svĂšj tvar, byly pouze… zohyzdĂŹnĂŠ. K tĂŹm se znovu a znovu vracela s nڞkami, pro lĂĄtku na dalšà kolibøĂky. „Musela jsem se zblĂĄznit,“ vzdychne Agnes do polštåøe. VĂèka se jĂ se zatøepetĂĄnĂm zavøou. Odkudsi blĂzko se ozve pĂšala vlaku. Vyjde slunce – ne pomalu, jak mĂvĂĄ ve zvyku, ale bĂŹhem nĂŹkolika vteøin, jako by ho pohĂĄnĂŹl plyn. VelkĂ˝ širĂ˝ svĂŹt se rozzåøà zelenou a modrou, barvami cestovĂĄnĂ, a vše nepøĂjemnĂŠ zmizĂ. Mimo Agnesinu ložnici, ve „skuteènĂŠm svĂŹtĂŹ“, jak tomu rĂĄdi øĂkajĂ muži a historici, noc ještĂŹ neskonèila. V chudšĂch ulicĂch hokynåøi, prodavaèi sĂ˝ra a hostinštĂ nezavøeli krĂĄm; jejich zĂĄkaznĂky jsou prodavaèi sirek, prodavaèi øeøichy a nevĂŹstky, kteøà si všichni pøišli vybrat odmĂŹnu za to, že dlouhĂŠ hodiny postĂĄvali v zimĂŹ. ChodĂ i žebravĂŠ dĂŹti a dotĂrajĂ na obchodnĂky, aby jim nechali neprodejnĂŠ kousky šunky nebo holandskĂŠho sĂ˝ra pro tĂĄtu k veèeøi. A pro tĂĄtu je zase po celou noc otevøen bezpoèet nĂĄleven. PrĂĄvĂŹ ulicemi tohoto „skuteènĂŠho“ svĂŹta – nedaleko od LumleyskĂŠho kabaretu – kråèejĂ, pochodujĂ a vrĂĄvorajĂ tøi zĂĄmožnĂ a lehce opilĂ gentlemani, pĂĄnovĂŠ Bodley, Ashwell a Rackham. Tmu, zimu ani mrholenĂ takøka nevnĂmajĂ, všimnou si nanejvýš toho, že i když v hĂĄdce zvýšili hlas, ozvĂŹna nenĂ takovĂĄ, jakĂĄ by mĂŹla bĂ˝t. „Caput mortuum!“ uchĂ˝lĂ se Bodley ke starĂ˝m školnĂm nadĂĄvkĂĄm. „Bathybie!“ odsekne Ashwell. „Jsi hluchĂ˝ jako poleno, kretĂŠne!“ zaøve Bodley. „A ty by sis zase mĂŹl vyèistit zvukovody od ušnĂho mazu!“ zasyèà Ashwell. „Byla to ‚UhlĂøova dcera‘ a nic mĂŹ nepøesvĂŹdèĂ, že to bylo nĂŹco jinĂŠho.“ „Bylo to ‚Neplaè, krĂĄsnĂĄ nevĂŹstinko‘, nebo jsem kristovrah. MĂĄm ti zazpĂvat refrĂŠn, idiote?“ „A k èemu by mi to bylo, hlupĂĄku? Musel bys to zaprdĂŹt, abys mĂŹ pøesvĂŹdèil!“ William Rackham zatĂm do debaty nepøispĂŹl jedinĂ˝m slovem a spokojil se s pøihlĂženĂm. „Co si o tom myslĂš ty, Bille?“ zeptĂĄ se Bodley. Rackham se otrĂĄvenĂŹ zakabonĂ: tak mu zĂĄleželo na tom, aby dnes veèer pøedvedl novou vychĂĄzkovou hĂšl, že si nechal deštnĂk doma, a teĂŻ už zaèalo krĂĄpat. „BĂšh vĂ,“ pokrèà rameny. „CelĂŠ to bylo jedno velkĂŠ fiasko. Skoro nic jsem neslyšel. LumleyskĂ˝ kabaret se k takovĂŠmu vystoupenĂ naprosto nehodĂ. MĂŹlo se to konat v nĂŹjakĂŠm menšĂm a intimnĂŹjšĂm prostoru. A s vybranĂŹjšĂm publikem, kterĂŠ by se dokĂĄzalo chovat slušnĂŹ.“ Bodley se plĂĄcne dlanĂ do èela a zapotĂĄcĂ se. „Lord Rackham promluvil!“ pronese. „Tøeste se, impresĂĄriovĂŠ!“ „Kostel,“ nadhodĂ Ashwell. „To by bylo pravĂŠ mĂsto pro VelkĂŠho Plynatelliho, co, Bille? Jen menšà sešlost, všichni se chovajĂ ĂşplnĂŹ vzornĂŹ, skvĂŹlĂĄ akustika…“ William si odplivne do škarpy, jejĂž promåèenĂ˝ obsah se prĂĄvĂŹ dĂĄvĂĄ do pohybu. „Jsem rĂĄd, že vĂĄs dva je tak snadnĂŠ potϚit. Podle mĂŹ jsme dnes veèer byli hanebnĂŹ ošizeni. Pomyslete na chudšà lidi, kteøà si sotva mohou dovolit mrhat svou mzdou na takovĂ˝… pøechvĂĄlenĂ˝ švindl!“ „Slyšels to, Ashwelle? Pomysli na chudšà lidièky!“ „Kteøà celĂ˝ tĂ˝den døou, aby si poslechli dobrĂ˝ prd, a co dostanou?“ „Hovno!“ „Jdu domĂš,“ prohlĂĄsĂ Rackham a zamžourĂĄ skrz mrholenĂ nasvĂcenĂŠ plynovĂ˝mi lampami, jestli nejede drožka. „ĂĂĄĂĄ, ne, Bille, nenechĂĄvej nĂĄs samotnýýý.“ „Ne, sakra, jdu domĂš. Je zima a pršĂ.“ „ĂlovĂŹk mڞe zalĂŠzt do spousty teplĂ˝ch a suchĂ˝ch mĂsteèek, ne, Ashwelle?“ „TeplĂ˝ch a vlhkĂ˝ch, he he he.“ To Bodleymu vnukne myšlenku, a tak rozepne svrchnĂk a zalovĂ ve vnitønĂch kapsĂĄch. „Shodou okolnostĂ mĂĄm u sebe… Chvilku strpenĂ, pøåtelĂŠ, než to najdu…“ – vytasĂ se s pomaèkanou brožurkou o velikosti levnĂŠho NovĂŠho zĂĄkona a zamĂĄvĂĄ jĂ ve svĂŹtle lamp – „Zbrusu novĂŠ vydĂĄnĂ DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzd po LondĂ˝nĂŹ. Na tĂŠ knize se pracovalo celĂ˝ rok, nakladatelĂŠ nehledĂŹli na vĂ˝daje, všechny lži jsou zaruèenĂŹ pravdivĂŠ a všechny panny zaruèenĂŹ bez poskvrnky. DĂškladnĂŹ jsem ji omr… omrkl. NĂŹkterĂŠ podniky si od poslednĂho vydĂĄnĂ znatelnĂŹ polepšily. ObzvlåštĂŹ pak jeden…“ (Rychle listuje strĂĄnkami, na kterĂ˝ch se mu už udĂŹlaly oslĂ uši.) „Ă! Ano, tady je: veøejnĂ˝ dĂšm panĂ CastawayovĂŠ. Silver Street.“ „Odsud co by kamenem dohodil a zbytek došel!“ zavtipkuje Ashwell. „Sugar,“ pronese Bodley. „To je ta dĂvka: Sugar. PĂše se tu, že slova ji nedokåžou vĂŹrnĂŹ vystihnout. Luxus za cenu prĂšmĂŹru. Poklad. A tak dĂĄle a tak podobnĂŹ ve stejnĂŠm duchu. A bordel sĂĄm dostal ètyøi hvĂŹzdièky.“ „Ătyøi hvĂŹzdièky! PojĂŻme tam hned teĂŻ!“ Ashwell se otoèà kolem dokola a zamĂĄvĂĄ holĂ ve vzduchu. „Drožka! Drožka! Kde je drožka!“ Williamovi na okamžik ztuhne krev v žilĂĄch, když si pøedstavĂ, jak ho Sugar zradila a pøijĂmĂĄ zĂĄkaznĂky jako obvykle. Pak si ale pøipomene, co jsou Dalšà spanilĂŠ jĂzdy za katalog smyšlenek. Sugar, kterĂĄ existuje na jeho strĂĄnkĂĄch, nenĂ ta skuteènĂĄ, kterou znĂĄ on. ZatĂmco se Bodley a Ashwell potĂĄcejĂ v dešti a legraènĂm hlasem vyzpĂŹvujĂ „Drožka!“ a „Sugar!“, William vzpomĂnĂĄ, jak vypadala, když ji vidĂŹl naposledy – pøed pouhĂ˝mi tøemi dny. VybavĂ si ten vĂ˝raz na jejĂ tvåøi, když ji vyvedl z neznalosti. „Jsem William Rackham,“ øekl jĂ. „Ăeditel Rackhamova voòavkåøstvĂ.“ Proè by to nemĂŹla vĂŹdĂŹt? Jakmile se ale pochlubil a užil si jejĂho pøekvapenĂ a obdivu, zalitoval, že se nemڞe pochlubit ještĂŹ nÏèĂm a sklidit stejnĂŠ uznĂĄnĂ. Usoudil, že jejà štĂŹstĂ jĂ musĂ pøipadat jako sen, a tak jĂ to zkusil zkonkretizovat – øekl jĂ, že mڞe mĂt cokoli, po èem zatoužà (tedy z parfĂŠmĂš, kosmetiky a mĂ˝dla), staèà øĂct. Na což celkem pøirozenĂŹ zareagovala žådostĂ o katalog Rackhamova voòavkåøstvĂ. „Drožka! Drožka!“ vykøikuje Ashwell poøåd. „PojĂŻmež, chrabøà kumpĂĄni, zkusmež to za rohem!“ „Brzdi, Ashwelle,“ varuje ho William. „Napadlo tĂŹ, že by ta holka, kterou chceš, nemusela bĂ˝t volnĂĄ?“ „K èertu, Bille – kam se podĂŹla tvoje chuÂť vrhnout se do dobrodružstvĂ? Tak to riskneme!“ „Riskneme? Kde se bere ten plurĂĄl?“ „Tøi muži; tøi otvory – aritmeticky to vychĂĄzĂ dokonale!“ William se usmĂŹje a zavrtĂ hlavou. „PøåtelĂŠ moji,“ øekne a s hranou våžnostĂ se jim uklonĂ. „Pøeji vĂĄm, aÂť tuhle… jakže se jmenuje?… tuhle Sugar najdete. Je mi lĂto, ale jsem pøĂliš unaven, než abych šel s vĂĄmi. Mڞete mi o tom obšĂrnĂŹ poreferovat, až se zase uvidĂme!“ „PlatĂ!“ vykøikne Bodley. „Au revoir!“ A odpotĂĄcĂ se zaklesnutĂ˝ do Ashwella, pøièemž celou cestu až za roh zpĂvĂĄ: „Kupøedu za panĂ Castawayovou! Kupøedu za panĂ Castawayovou!“ „Au revoir!“ zavolĂĄ William za nimi, ale oni jsou již pryè. MrholenĂ už nenĂ mrholenĂ; na jeho ulstru se rozstøikujĂ tϞkĂŠ kapky, hrozĂ nebezpeèĂ, že mu nasĂĄkne vodou a ztϞkne, a po drožce poøåd nenĂ ani vidu. Kupodivu ho teĂŻ podråždĂŹnost pomalu pøešla, když je sĂĄm; Bodley a Ashwell, kteøà pro nĂŹj v minulosti byli takovou vzpruhou, na nĂŹj dnes veèer pĂšsobili spĂš jako dĂĄvka rybĂho tuku. BĂ˝t støĂzlivĂ˝ mezi nadrĂĄtovanĂ˝mi spoleènĂky je takovĂĄ otrava! MožnĂĄ toho mĂŹl vypĂt vĂc, ale k èertu, jemu se nechtĂŹlo… Proè vypĂt pĂšl tuctu sklenièek, když k zahøåtà žaludku staèà dvĂŹ? A proè se potĂĄcet od jednĂŠ ženy k druhĂŠ, když k uspokojenĂ slabin staèà èlovĂŹku jedna? Anebo jen stĂĄrne? „Nepotøebujete deštnĂk, vzĂĄcnej pane?“ ÂŽenskĂ˝ hlas po jeho boku. Prudce se k nĂ otoèĂ; je mladĂĄ a otrhanĂĄ, mĂĄ však pohlednĂŠ hnĂŹdĂŠ oèi a hezky tvarovanĂŠ oboèĂ. JejĂ brada sice až moc pøipomĂnĂĄ rýè – ale vzato kolem a kolem by docela stĂĄla za høĂch. Pøed lijĂĄkem se schovĂĄvĂĄ pod rozedranĂ˝m a oholenĂ˝m deštnĂkem, avšak ve volnĂŠ ruce držà dalšĂ, svinutĂ˝ a od pohledu mnohem bytelnĂŹjšĂ. „To nejspĂš ano,“ odpovĂ Rackham. „Ukažte mi, co tu mĂĄte.“ „Už zbyl jen jeden, vzĂĄcnej pane,“ omlouvĂĄ se a zakoulĂ oèima na poèasĂ, jako by chtĂŹla øĂct: „MĂŹla jsem jich na zaèåtku tucet, ale všechny se prodaly.“ William si paraple prohlĂŠdne, potϞkĂĄ ho v rukou, prstem chrĂĄnĂŹnĂ˝m rukavicĂ pøejede po jeho slonovinovĂŠ rukojeti, nahlĂŠdne do jeho navoskovanĂ˝ch skladĂš. „Moc pĂŹknĂ˝,“ zamumlĂĄ. „A pokud jsem pøeèetl tuhle jmenovku sprĂĄvnĂŹ, patøà jistĂŠmu panu Gilesu Gordonovi. To je mi zvlåštnĂ, že ho vyhodil! VĂte co, sleèno, nebydlĂ ani moc daleko odsud, takže bychom se ho mohli zeptat, jak dobøe mu tento deštnĂk sloužil, co øĂkĂĄte?“ DĂvka se kousne do rtu, krĂĄsnĂŠ oboèà se jĂ svraštĂ ĂşzkostĂ. „ProsĂm vĂĄs, pane,“ zakòuèĂ. „Ten deštnĂk sem dostala vod svĂ˝ho starĂ˝ho. Nestojim vo žådnĂ˝ potĂže. Vobvykle nic takovĂ˝ho nedĂŹlĂĄm, jen jsem k tomu deštnĂku prostĂŹ pøišla a…“ BezmocnĂŹ zagestikuluje, jako by vÏøila, že pochopĂ ekonomickou strĂĄnku vĂŹci: luxusnĂ deštnĂk mĂĄ vĂŹtšà cenu než žena z nejnižšĂch spoleèenskĂ˝ch vrstev. Na okamžik se ocitnou v patovĂŠ situaci. DĂvka si volnou rukou zašåtrĂĄ na poprsĂ: jako by se chrĂĄnila, ale zĂĄroveò je to gesto vyzĂ˝vavĂŠ. Pak jĂ odmÏøenĂŹ øekne: „TumĂĄte,“ a podĂĄ jĂ pĂĄr drobnĂ˝ch – mĂŠnĂŹ, než kolik ten deštnĂk stojĂ, ale vĂce, než by se odvåžila øĂct si za svoje tĂŹlo. „Jste pøĂliš milĂŠ dĂŹvèe, než abyste kvĂšli mnĂŹ šla do vĂŹzenĂ.“ „Ach, dĂŹkuju vĂĄm, velkomožnej pane,“ vykøikne a odbĂŹhne do nejbližšà ulièky. William se zamraèĂ, zamyslĂ se, zda se zachoval sprĂĄvnĂŹ. Se skvostnĂŹ zvrĂĄcenĂ˝m naèasovĂĄnĂm se zpoza rohu vynoøà cinkajĂcĂ drožka. Ten deštnĂk tedy koupil ĂşplnĂŹ zbyteènĂŹ a ani nestojĂ o to, aby se mu doma povalovalo cizĂ paraple. S jistou lĂtostĂ ho zahodĂ: tøebas ho ta holka najde znovu, anebo pokud ne, no… v tĂŹchhle ulicĂch nepøijde nic nazmar. „Kampak to bude, šÊfe?“ zavolĂĄ koèĂ. DomĂš, pomyslĂ si Rackham. Chytne se za držåtko a vytĂĄhne se z blĂĄta. KAPITOLA JEDENĂCTĂ S lehkĂ˝m zadunĂŹnĂm pøistane èelem na papĂrech, nad nimiž se hmoždila. PĂšl jednĂŠ v noci v podniku panĂ CastawayovĂŠ. ZatuchlĂ˝ klid a pach oharkĂš a loje ze svĂèek. Sugar se probudĂ, zalapĂĄ po dechu a mĂĄlem se zadusĂ zĂĄplavou svĂ˝ch pavuèinovitĂ˝ch vlasĂš. Zvedne se od psacĂho stolu a zamrkĂĄ, nechce se jĂ vÏøit, že mohla usnout, když ještĂŹ pøed chvilièkou tak peèlivĂŹ rozvažovala, jakĂŠ slovo mĂĄ nĂĄsledovat. StrĂĄnka, na niž dopadla jejĂ tvåø, je rozmazanĂĄ, poøåd se ještĂŹ leskne; Sugar doklopĂ˝tĂĄ k posteli a prohlĂŠdne si oblièej v zrcadle. Bledou kڞi na èele mĂĄ nachovĂ˝m inkoustem ocejchovanou nesrozumitelnĂ˝mi pĂsmenky. „Kruci,“ ulevĂ si. Za pĂĄr minut už je v posteli a prohlĂžà si, co napsala. Do jejĂho pøĂbĂŹhu vstoupila novĂĄ postava a stihl ji stejnĂ˝ osud jako všechny ostatnĂ. „ProsĂm,“ žebronil a marnĂŹ pøi tom napĂnal hedvĂĄbnĂĄ pouta, jimiž byl pevnĂŹ pøivĂĄzĂĄn k sloupkĂšm postele. „PusÂťte mĂŹ! Jsem vĂ˝znamnĂ˝ muž!“ – a mnoho dalšĂch takovĂ˝ch ĂşpĂŹnlivĂ˝ch proseb. NevĂŹnovala jsem mu žådnou pozornost, jen si dĂĄl ostøila dĂ˝ku brouskem. „Ale øeknĂŹte mi, vznešenĂ˝ pane,“ promluvila jsem nakonec. „Na jakĂŠm mĂstĂŹ mĂĄ do vĂĄs èepel vniknout? Co si v tomto ohledu raète pøåt?“ Na to ten muž neodpovĂŹdĂŹl, jen v oblièeji pøĂšernĂŹ zesinal. „Z pøĂliš mnoha možnostĂ vĂĄm zdøevĂŹnĂŹl jazyk,“ usoudila jsem. „Ale nebojte se: vysvĂŹtlĂm vĂĄm je všechny i jejich vytøĂbenĂŠ úèinky…“ Sugar se zamraèà a šmouha zrcadlovĂŹ obrĂĄcenĂŠho textu na jejĂm èele se svraštĂ. CĂtĂ, že tam nĂŹco chybĂ. Ale co? DlouhĂĄ øada jinĂ˝ch mužÚ ji na pøedchozĂch strĂĄnkĂĄch rukopisu inspirovala k tomu, aby popustila fantazii ve stylu gotickĂ˝ch romĂĄnĂš; pøichystat jim hrĂšznĂ˝ konec jĂ vždy bylo èirĂ˝m potϚenĂm. Dnes veèer u tĂŠto poslednĂ obĂŹti nedokåže pøivolat, co je potøeba, tu krutou jiskru, kterĂĄ by jejĂ prĂłzu prozåøila. MĂĄ prolĂt jeho krev, ale v hlavĂŹ se jĂ ozĂ˝vĂĄ cizĂ hlas pokušenĂ: ProkristapĂĄna, nech toho ubohĂŠho troubu žĂt. NĂŹjak mĂŹkneš, hecuje se. No tak, vraz to do nĂŹj, hluboko do hrdla, do øiti, do bøicha, až po jĂlec. ZazĂvĂĄ a protĂĄhne se pod teplĂ˝mi èistĂ˝mi pøikrĂ˝vkami. NĂŹkolik dnĂ tu už spĂ sama; postel je cĂtit jen po jejĂm tĂŹle. Jako vždycky je povleèenĂĄ šesti prostĂŹradly, kterĂĄ jsou proloženĂĄ voskovanĂ˝m plĂĄtnem, aby mohla ušpinĂŹnĂŠ prostĂŹradlo strhnout a odhalit tak èerstvou vrstvu lڞkovin. Než jĂ vstoupil do života William Rackham, tyto vrstvy se sundĂĄvaly s monotĂłnnĂ pravidelnostĂ; teĂŻ jich všech šest zĂšstĂĄvĂĄ na mĂstĂŹ celĂŠ dny. KaždĂŠ rĂĄno vyjde Christopher po schodech pro špinavĂŠ prĂĄdlo a nenajde pøed jejĂmi dveømi nic. Luxus. Sugar zajede hloubĂŹji pod peøinu. Rukopis ji na prsou dost tĂžĂ. Je to smĂŹska papĂrĂš rĂšznĂ˝ch velikostĂ sevøenĂ˝ch tuhĂ˝mi lepenkovĂ˝mi deskami, kterĂŠ jsou popsanĂŠ mnoha nĂĄzvy, ovšem všechny jsou pøeškrtanĂŠ. Pod tĂmto inkoustovĂ˝m seznamem vyškrtĂĄvek pøežila jedinĂĄ øådka: „napsala ‚Sugar‘.“ JejĂ pøĂbĂŹh zachycuje život mladĂŠ prostitutky se zrzavĂ˝mi, do pasu dlouhĂ˝mi vlasy a oøĂškovĂŹ hnĂŹdĂ˝ma oèima, kterĂĄ pracuje ve stejnĂŠm podniku jako jejĂ vlastnĂ matka, odpudivĂŠ stvoøenĂ jmĂŠnem panĂ JettisonovĂĄ. Až na pĂĄr scĂŠn, kdy popustila uzdu fantazii – tøeba u tĂŹch vražd –, jde o pøĂbĂŹh jejĂho života – nu, pøinejmenšĂm života v Church Lane. Je to pøĂbĂŹh nahĂŠ, plaèĂcĂ dĂvenky stoèenĂŠ do klubĂèka pod krvĂ potøĂsnĂŹnou dekou, dĂtĂŹte, kterĂŠ proklĂnĂĄ vesmĂr. Je to pøĂbĂŹh objetĂ prodchnutĂ˝ch nenĂĄvistĂ a polibkĂš okoøenĂŹnĂ˝ch opovrženĂm, ostentativnĂ poslušnosti a tajnĂŠ touhy po pomstĂŹ. Je to soupis nĂĄsilnĂkĂš, strkajĂcĂ se fronty lidskĂŠho odpadu, špinavĂ˝ch chlapĂš, co smrdĂ po ginu, whisky èi pivu, oplzlĂkĂš se zamaštĂŹnĂ˝mi nehty a slizkĂ˝mi zuby, šilhavĂ˝ch, senilnĂch, mrtvolnĂ˝ch, obĂŠznĂch, jednonohĂ˝ch mužÚ s monstrĂłznĂmi pyji a zadky zarostlĂ˝mi chlupy – a všichni jen èekajĂ na pøĂležitost vyškrĂĄbnout poslednĂ zbyteèek nevinnosti a zhltnout ho. Vyskytuje se v tomto pøĂbĂŹhu nĂŹjakĂŠ štĂŹstĂ? ÂŽĂĄdnĂŠ! ŠtĂŹstĂ na zpĂšsob Williama Rackhama by všechno zkazilo. Hrdinka musĂ vidĂŹt pouze bĂdu a ponĂženĂ; nikdy se nesmĂ pøesunout z Church Lane do Silver Street a žådnĂ˝ muž jĂ nikdy nesmĂ nabĂdnout nic, co chce – zejmĂŠna pak zĂĄchranu v podobĂŹ snazšĂho života. Jinak by tĂŠhle knize, kterĂĄ je koncipovanĂĄ jako vĂ˝køik nesmiøitelnĂŠho vzteku, hrozilo, že se stane jednĂm z tĂŹch milostnĂ˝ch romĂĄnĂš s vĂŹtami jako „Ătenåøi, provdala jsem se za nĂŹho“, kterĂ˝mi tak opovrhuje. Ne, jedno je jistĂŠ: jejĂ pøĂbĂŹh nesmĂ mĂt šastnĂ˝ konec. JejĂ hrdinka se mstĂ mužÚm, kterĂŠ nenĂĄvidĂ; ovšem svĂŹt zĂšstĂĄvĂĄ v rukou mužÚ a ti takovou pomstu nestrpĂ. Konec jejĂho pøĂbĂŹhu je tudĂž jednou z mĂĄla vĂŹcĂ, kterĂŠ si Sugar naplĂĄnovala dopøedu, a je to smrt hrdinky. PøijĂmĂĄ ho jako nevyhnutelnĂ˝ a doufĂĄ, že jejà ètenåøi s nĂ budou souhlasit. Jejà ètenåøi? Ale ano! Je pevnĂŹ rozhodnutĂĄ poslat rukopis do nakladatelstvĂ, jakmile bude hotovĂ˝. Mڞete namĂtat, kdo by proboha nĂŹco takovĂŠho vydal a kdo by to èetl? To Sugar nevĂ, vÏøà však, že jistou šanci mĂĄ. BezcennĂĄ pornografie se vydĂĄvĂĄ, stejnĂŹ jako seriĂłznĂ romĂĄny, kterĂŠ zdvoøile volajĂ po reformĂŹ spoleènosti (vždyÂť pøece jen pøed pĂĄr lety Wilkiemu Collinsovi vyšel romĂĄn NovĂĄ Magdalena, slabĂĄ a trapnĂĄ kniha, v nĂž nevĂŹstka jmĂŠnem Mercy MerrickovĂĄ doufĂĄ ve spĂĄsu… TĂm romĂĄnem mrskla vzteky o zeĂŻ, ale jeho ĂşspĂŹch dokazuje, že veøejnost je pøipravena èĂst o ženĂĄch, kterĂŠ v životĂŹ vidĂŹly vĂc než jedno pĂŠro…). Ano, urèitĂŹ se najdou vnĂmavĂŠ mozky, kterĂŠ žĂznĂ po nepøikråšlenĂŠ pravdĂŹ – obzvlåštĂŹ v kultivovanĂŹjšà a svobodomyslnĂŹjšà budoucnosti, kterĂĄ je už za dveømi. VždyÂť by se mohla psanĂm dokonce živit: pĂĄr set vĂŹrnĂ˝ch ètenåøÚ by staèilo; neprahne po takovĂŠm ĂşspĂŹchu, jakĂŠmu se tϚà tøeba Rhoda BroughtonovĂĄ. Odfrkne si a zase se s trhnutĂm probere. Rukopis jĂ sklouzl z prsou a strĂĄnky se vysypaly na ložnĂ prĂĄdlo. ĂplnĂŹ na vrchu je prvnĂ strana. ĂĂkĂĄ se, že všichni muži jsou stejnĂ. Jestli jsem se za svĂŠho života nĂŹco nauèila, pak je to prĂĄvĂŹ tohle. Všichni muži jsou stejnĂ. Jak to mohu tvrdit s takovou jistotou? Pøece jsem nemohla poznat všechny na svĂŹtĂŹ? Naopak, milĂ˝ ètenåøi, tøeba jsem je poznala! Jmenuji se Sugar… Sugar spĂ. Henry Rackham vybalĂ z papĂru èervenĂĄ srdĂèka, tmavĂĄ jĂĄtra a svĂŹtle rڞovĂŠ kuøecĂ krky, kterĂŠ koupil od obchodnĂka s masem pro domĂĄcĂ mazlĂèky, a hodĂ pĂĄr kouskĂš na podlahu kuchynĂŹ. Jeho koèka po nich okamžitĂŹ skoèĂ, chòapne po mase a jejà štĂhlĂŠ plece se køeèovitĂŹ zazmĂtajĂ ĂşsilĂm spojenĂ˝m s polykĂĄnĂm. Kdysi dĂĄvno ji Henry šeptem prosil, aby tolik nehltala, protože se bĂĄl, aby se jĂ neudĂŹlalo špatnĂŹ; teĂŻ už se s nenasytnou tvåøà PøĂrody smĂøil a jen se dĂvĂĄ. VĂ, že za pĂĄr minut bude koèka ležet pøed ohnĂŹm, tak klidnĂĄ a nevinnĂĄ jako mĂŹsĂc. Když se jĂ dotkne, bude pøĂst a olizovat mu ruku, kterĂĄ jĂ poøåd vonĂ darem krvavĂŠho masa, i když si ji už umyl. Co se lze nauèit od koèek? napadne Henryho. MožnĂĄ to, že všichni tvorovĂŠ mohou bĂ˝t mĂrumilovnĂ a laskavĂ – když nemajĂ hlad. Jak ale vysvĂŹtlit zlotøilost tĂŹch, co majĂ jĂdla dostatek? Tøeba hladovĂ jinak, po Božà milosti, ĂşctĂŹ, po odpuštĂŹnĂ høĂchĂš. Nakrmte je tĂm a oni ulehnou s berĂĄnkem. Henry v tlustĂ˝ch pletenĂ˝ch ponožkĂĄch nehluènĂŹ dojde do obĂ˝vacĂho pokoje a klekne si u krbu. A jak jinak, jakmile rozfoukĂĄ oheò, pøijde za nĂm jeho koèka, pøede a je pøipravenĂĄ uložit se ke spĂĄnku. Zèistajasna si vzpomene, jak se mu to èasto stĂĄvĂĄ, na prvnĂ setkĂĄnĂ s panĂ Foxovou – anebo pøinejmenšĂm na to prvnĂ, kdy si jĂ všiml. Jakkoli se mu nynĂ zdĂĄ nepøedstavitelnĂŠ, že si mohl nevšimnout ženy jejĂ krĂĄsy, ona tvrdĂ, že na mši sedĂĄvala vedle nĂŹj nĂŹkolik tĂ˝dnĂš pøed incidentem, kterĂ˝ si tak zøetelnĂŹ vybavuje. Stalo se to v srpnu roku 1872. Ona vnesla jasnĂŠ, svϞà svĂŹtlo do camery obscury SeverokensingtonskĂŠho modlitebnĂho a diskusnĂho spolku. Byla jako vyslyšenĂ jeho modliteb, neboÂť Henry byl v duchu pøesvĂŹdèen, že Kristus nikdy nemĂŹl v Ăşmyslu, aby køesÂťanstvĂ bylo tak jezuitskĂŠ, jak by ho SMADS chtĂŹl mĂt. To Trevor MacLeish ji vyprovokoval, aby se toho srpnovĂŠho dne projevila. Tento bakalåø pøĂrodnĂch vĂŹd, jenž vždy držel krok s vĂ˝vojem v tĂŠto oblasti, vyslovil pochybnosti ohlednĂŹ podĂĄvĂĄnĂ svatĂŠho pøijĂmĂĄnĂ. „Bylo nezvratnĂŹ dokĂĄzĂĄno,“ prohlĂĄsil, „že k pøenosu nemocĂ z osoby na osobu dochĂĄzĂ pøi spoleènĂŠm užĂvĂĄnĂ nĂĄdobĂ, a obzvlåštĂŹ pak nĂĄdob na pitĂ.“ Navrhl novĂ˝ postup pitĂ mešnĂho vĂna, kdy by každĂ˝ pøĂjemce svĂĄtosti dostal svĂšj vlastnĂ kalĂšek. NĂŹkdo se zeptal, zda by k odstranĂŹnĂ bakteriĂ nestaèilo otøĂt okraj kalicha, ale MacLeish trval na tom, že na nĂŹ jsou takovĂĄ opatøenĂ krĂĄtkĂĄ. A co vĂc, MacLeish pøinesl Spolku v tĂŠto vĂŹci petici, kterou neadresoval nikomu menšĂmu než arcibiskupu canterburskĂŠmu a na nĂž chybĂŹly jen podpisy. Henrymu se do nĂŹjakĂŠho podpisovĂĄnĂ dvakrĂĄt nechtĂŹlo, protože celou tu zĂĄležitost poklĂĄdal za smϚnou, ale obĂĄval se to øĂct nahlas, aby ho neobvinili z papeženskĂŠho zpĂĄteènictvĂ. Pak si slovo vzala mladĂĄ dĂĄma, kterĂĄ u nich byla novĂĄ, jistĂĄ panĂ FoxovĂĄ, a prohlĂĄsila: „Ale pĂĄnovĂŠ, tohle je malichernost vyvrĂĄcenĂĄ BiblĂ.“ MacLeish protĂĄhl oblièej, ale na pokyn panĂ FoxovĂŠ se Bible otevøely v evangeliu svatĂŠho Lukåše, kapitole 11, veršĂch 37-41, a ona danou pasåž nahlas a bez vyzvĂĄnĂ pøeèetla, pøièemž obzvlåštĂŹ zdĂšraznila slova: „ NynĂ vy farizeovĂŠ povrchu konvice a mĂsy èistĂte, ale to, což uvnitø jest u vĂĄs, plno jest loupeže a nešlechetnosti.“ Pohled na to, jak MacLeish zrudlĂ˝ jako rak sklĂĄdĂĄ tu petici pod stolem, byl pro nĂŹj potϚenĂm; ovšem dozvĂŹdĂŹt se takto o existenci panĂ FoxovĂŠ byla nelĂèenĂĄ radost. TakovĂĄ zbĂŹhlost v Bibli u osoby nϞnĂŠho pohlavĂ, kterou navĂc v nĂĄboženskĂŠm rĂšstu brzdĂ jejĂ krĂĄsa, byl takøka zĂĄzrak. Henry toužil slyšet ji znovu. A nesmĂrnĂŹ rĂĄd ji poslouchĂĄ dodnes. Pøi pøĂštĂ nĂĄvštĂŹvĂŹ donese William Sugar dvĂŹ publikace, kterĂŠ jĂ poslednĂŹ slĂbil. „Ă! Ty sis vzpomnĂŹl!“ vykøikne a se štĂŹnĂŹcĂ radostĂ ho obejme. Je obleèenĂĄ jako ze škatulky, jako by mĂŹla jĂt ven, v šatech z tmavĂŹ modrĂŠho a èernĂŠho hedvĂĄbĂ, kterĂŠ nejsou ani nĂĄznakem pomaèkanĂŠ. MĂŹkkĂŠ rukĂĄvy šelestĂ a šustĂ, jak mu tiskne ruce kolem pasu, a vlasy mĂĄ voòavĂŠ a navlhlĂŠ. Pøi pohledu pøes jejĂ rameno si povšimne, že jejĂ pokoj je èistĂ˝ jako klĂcka: tak ho pro nĂŹj udržuje vždycky. Po tĂŹch ubohĂ˝ch pornografickĂ˝ch tiscĂch zbyly jen bledĂŠ obdĂŠlnĂky na tapetĂĄch, neposkvrnĂŹnĂŠ kouøem, a aèkoli ty obrĂĄzky zmizely už pøed mnoha mĂŹsĂci, jejich nepøĂtomnost ho pokaždĂŠ potϚĂ, protože Sugar je sundala kvĂšli nĂŹmu. Jakže to formulovala? Ach ano: „Do tĂŠhle mĂstnosti teĂŻ krom tebe a mĂŹ nikomu nic nenĂ!“ Je zlatoĂşstĂĄ, ve všech smyslech toho slova. Vezme ji za kostnatĂĄ ramena a lĂĄskyplnĂŹ ji od sebe poodstrèĂ, jen na dosah rukou. ZazubĂ se na nĂŹj, dvakrĂĄt krĂĄsnĂŹjšà než minule. VidĂŹl ji už tolikrĂĄt, a pokaždĂŠ mu pøipadĂĄ, jako by ji pøedtĂm vidĂŹl jen matnĂŹ a tentokrĂĄt to byla plnĂŹ nasvĂcenĂĄ realita! Ăsta mĂĄ plnĂŹjšĂ, nos dokonalejšĂ, oèi jasnĂŹjšà a v oboèà mĂĄ ( jak si toho mohl pøedtĂm nevšimnout?) mezi kaštanovĂŹ hnĂŹdĂ˝mi chloupky ještĂŹ tu a tam tmavĂŹ purpurovĂŠ. „Ano, ano, ovšemže jsem si vzpomnĂŹl,“ opĂŹtuje jĂ ĂşsmĂŹv. „Bože mĂšj, ty jsi ale pøekrĂĄsnĂĄ.“ SklonĂ tvåø a zapýøà se. Ano, odpøisĂĄhne, že to je rumĂŹnec – a ten nikdo nemڞe pøedstĂrat! SkuteènĂŹ jĂ to polichotilo, to on poznĂĄ! „Tak kterou prvnĂ?“ zeptĂĄ se a vytĂĄhne pøed ni obĂŹ slĂbenĂŠ brožurky. „Kterou chceš,“ øekne a poodstoupĂ zpĂĄtky k posteli. PodĂĄ jà èerstvĂŹ rozøezanĂ˝ vĂ˝tisk knihy pĂĄnĂš Philipa Bodleyho a Edwarda Ashwella, Ăèinnost modlitby. Tento svazeèek, vysvĂŹtlĂ William Sugar, již vzbudil senzaci, hlavnĂŹ mezi desĂtkami duchovnĂch, s nimiž Bodley, syn biskupa Bodleyho, vedl „neformĂĄlnĂ“ rozhovory. Padla už spousta vyhrڞek žalobami na nactiutrhĂĄnĂ, avšak vzhledem k tomu, že kniha uvĂĄdĂ pouze iniciĂĄly a mĂsto (reverend H. ze Stepney: „Nikdy nepochopĂm, proè Hospodin poklĂĄdal za nezbytnĂŠ stihnout mĂŹ bolestmi køĂže“), nejspĂš z toho nebude nic. Sugar se usadĂ na kraji matrace, listuje tĂm ĂştlĂ˝m svazkem a rychle hodnotĂ jeho myšlenkovĂŠ vĂ˝boje. ZnĂĄ muže jako Bodley a Ashwell. MluvĂ hlasitĂŹ, èasto se pohihòåvajĂ a pøedstĂrajĂ, že chtĂŹjĂ deflorovat panny, když ve skuteènosti tajnĂŹ toužà pøitulit se k tlustĂŠ matrĂłnĂŹ a cucat jejĂ mlĂŠko. (Pokud se dle konzervativnĂho odhadu dennĂŹ 2 500 000 britskĂ˝ch dĂŹtĂ modlĂ za zdravĂ maminek a tatĂnkĂš, nelze ze stĂĄvajĂcĂ mĂry Ăşmrtnosti vyvozovat, že by nezletilĂ prosebnĂci udĂŹlali lĂŠpe, kdyby si bezpeèà svĂ˝ch rodièÚ zajistili jinĂ˝mi prostøedky?) Ach ano, takovĂŠhle muže znĂĄ jako svĂŠ boty. Jsou vždycky podnapilĂ, napĂšl ztopoøenĂ, donekoneèna by ženskou hoblovali, nedokåžou se udĂŹlat a nechtĂŹjĂ odejĂt. MusĂ teĂŻ chvĂĄlit jejich dĂlo? Sugar si ve svĂŠ podivuhodnĂŹ pøesnĂŠ pamĂŹti pøehraje, jak William mluvil o tĂŹchhle svĂ˝ch pøåtelĂch, o tĂŹch kumpĂĄnech z èĂm dĂĄl vzdĂĄlenĂŹjšĂho mlĂĄdĂ. Mڞe zariskovat? UsmĂŹje se. „Jak naprosto…“ (zadĂvĂĄ se na jeho tvåø a rozhodne se vsadit vše na jednu kartu) „dĂŹtinskĂŠ.“ Na okamžik se Williamovo èelo svraštĂ; balancuje na hranĂŹ nesouhlasu – možnĂĄ i hnĂŹvu. Pak si dovolĂ vychutnat si nadøazenost nad svĂ˝mi pøåteli, otrĂĄvenost jejich infantilnĂmi vylomeninami. Mezi nĂm a Sugar nĂĄhle zavlĂĄdne mileneckĂ˝ soulad. „Ano,“ opåèà skoro užasle. „Je to tak, že?“ Ona se posadĂ pohodlnĂŹji a jednĂm loktem se opøe o matraci, aby jĂ boky trochu vystupovaly z volnĂŹ visĂcĂch suknĂ. „MyslĂš, že nemajĂ nic lepšĂho na prĂĄci?“ „Ne, nic,“ potvrdĂ jĂ. Jak zvlåštnĂ, že si to neuvĂŹdomil pøedtĂm! Jeho dva nejstaršà pøåtelĂŠ, a mezi nĂm a jimi zeje propast, kterou by mohl pøeklenout pouze v pøĂpadĂŹ, že by se vrĂĄtil k jejich nicnedĂŹlĂĄnĂ, anebo kdyby si oni našli nĂŹco užiteènĂŠho na prĂĄci. TakovĂ˝ skvĂŹlĂ˝ postøeh! A to z Ăşst tĂŠto ĂşchvatnĂŠ mladĂŠ ženy, již mĂŹl to štĂŹstĂ zĂskat. V jeho životĂŹ vskutku nastaly podivuhodnĂŠ a dĂšležitĂŠ èasy. NamĂsto Bodleyho a Ashwellovy knĂžky, s nĂž Sugar oèividnĂŹ ztrĂĄcĂ trpĂŹlivost, jĂ trochu ostĂ˝chavĂŹ podĂĄ katalog RackhamovĂ˝ch vĂ˝robkĂš na zimu 1874. ( JarnĂ ještĂŹ nenĂ hotovĂ˝.) A Sugar ho opĂŹt pøekvapĂ, když se mu zadĂvĂĄ pøĂmo do oèà a øekne: „Ale povĂŹz mi, Williame… jak jdou obchody?“ Tuhle otĂĄzku mu ještĂŹ nepoložila žådnĂĄ žena. ZachĂĄzĂ za hranice slušnosti mnohem vĂce než øeèmi o èurĂĄcĂch a pĂèåch. „Ech… bĂĄjeènĂŹ, bĂĄjeènĂŹ,“ odpovĂ. „Ne, våžnĂŹ,“ zavrtĂ hlavou. „Jak to je? Konkurence musĂ bĂ˝t dĂŹsnĂĄ.“ KonsternovanĂŹ zamrkĂĄ, pak si odkašle. „No, ehm… Odvåžil bych se tvrdit, že Rackhamovo voòavkåøstvĂ je na vzestupu.“ „A tvĂ rivalovĂŠ?“ „Pears a Yardley jsou neohrozitelnĂ, Rimmelovi a Rowlandovi se daøà dobøe. Nisbettovi se naopak loni nedaøilo a možnĂĄ zaèĂnĂĄ upadat. Hintona sužujĂ problĂŠmy, možnĂĄ fatĂĄlnĂ…“ Jak zvlåštnĂŹ se tenhle rozhovor vyvĂjĂ! Copak porozumĂŹnĂ mezi nĂm a Sugar nemĂĄ žådnĂŠ meze? NejdøĂv literatura, pak tohle! „Dobøe,“ usmĂŹje se ona. „Tak tedy na Ăşpadek tvĂ˝ch rivalĂš: nechÂť jeden po druhĂŠm zajdou na ĂşbytĂŹ.“ A otevøe katalog a zaène si ho prohlĂžet. William sedĂ vedle nĂ, jednu ruku mĂĄ položenou pøes jejĂ zĂĄda a koleny se tlaèà do tepla jejĂch suknĂ. „Na sklonku zimy vždy stoupajĂ prodeje mĂ˝del, olejĂš do koupele a podobnĂŹ,“ informuje, aby zaplnil ticho. „VåžnĂŹ?“ opåèà Sugar. „To nejspĂš proto, že se lidi tak nezdrĂĄhajĂ mĂ˝t.“ William se uchechtne. Jsou spolu už patnĂĄct minut a poøåd jsou ještĂŹ zcela odĂŹnĂ, jak by se slušelo u jakĂŠhokoli manželskĂŠho pĂĄru. „MožnĂĄ,“ pøikĂ˝vne. „HlavnĂŹ je to kvĂšli londĂ˝nskĂŠ SezĂłnĂŹ. DĂĄmy se rĂĄdy brzy pøedzĂĄsobĂ, takže když pøijde kvĂŹten a ony musà èelit davĂšm, na skladĂŹ už pro nĂŹ nezbĂ˝vĂĄ nic než velkĂŠ vĂŹci v okĂĄzalĂ˝ch balĂècĂch.“ Sugar pozornĂŹ ète. Když ji Rackham pohladĂ po tvåøi, lĂĄskyplnĂŹ mu jà šouchne do dlanĂŹ a polĂbĂ mu prsty, ale oèi neodtrhne od strĂĄnek katalogu. Dokonce když William zaklekne u jejĂch nohou a zvedne jĂ suknĂŹ, ète dĂĄl, posune se dĂĄl, aby mĂŹl William vĂŹtšà volnost, ale jinak dĂŹlĂĄ, že si nevšĂmĂĄ, co se jĂ to dĂŹje. Tahle hra pøijde Rackhamovi strhujĂcĂ. Skrz vrstvy mĂŹkkĂŠ lĂĄtky, kterĂĄ ho obestĂrĂĄ tmou, slyšà zĂĄroveò tlumenĂŹ i ostøe zvuk obracenĂŠ strĂĄnky; hned u svĂŠ tvåøe pak cĂtà ženskĂŠ vzrušenĂ. Když je po všem a Sugar ležà bøichem na posteli, poøåd ještĂŹ ète. Ăte nahlas, odøĂkĂĄvĂĄ jednotlivĂĄ hesla, po tĂŠ nĂĄmaze sotva popadĂĄ dech. „Rackhamovo levandulovĂŠ mlĂŠko. Rackhamova levandulovĂĄ labutĂŹnka. Rackhamovy kulièky proti molĂšm s levandulovou vĂšnĂ. Rackhamovy kapky z rڞe damašskĂŠ. RackhamĂšv havranĂ olej…“ ZamžourĂĄ na popis drobnĂ˝m pĂsmem a pøekulĂ se na bok. „LuxusnĂ a neškodnĂ˝ extrakt, kterĂ˝ vašim vlasĂšm okamžitĂŹ a trvale dodĂĄ kýženĂ˝ barevnĂ˝ odstĂn. Nejde o barvu.“ Sugar zvedne oboèà nad okraj katalogu. „JistϞe je to barva,“ odfrkne si William, kterĂ˝ je v rozpacĂch a zĂĄroveò lehce rozjaøenĂ˝ z tĂŠto upøĂmnosti, z blĂzkosti, do nĂž ho zatahuje. „RackhamĂšv snĂŹhovĂ˝ prach,“ pokraèuje Sugar. „Jsou zavĂĄnĂŹjĂcĂ nohy vašà Achillovou patou? Zkuste RackhamĂšv balzĂĄm na nohy. Nejde o mĂ˝dlo, leè o lÊèivĂ˝ pøĂpravek dle vĂŹdeckĂŠho pøedpisu. RackhamĂšv Aureolin. Vede ke krĂĄsnĂŠmu a tolik obdivovanĂŠmu zlatavĂŠmu odstĂnu, deset šilinkĂš a šest pencĂ, nejde o barvu. RackhamĂšv Poudre Juvenile…“ William zaregistruje, že jejĂ francouzskĂ˝ pøĂzvuk nenĂ vĂšbec špatnĂ˝: lepšà než u vĂŹtšiny lidĂ. Od pasu nahoru je tak soignĂŠe jako kterĂĄkoli dĂĄma, kterou znĂĄ, recituje vĂ˝robky jeho firmy jako poezii; od pasu dolĂš… „RackhamĂšv sirup proti kašli. Neobsahuje žådnĂŠ jedy. Rackhamova vonnĂĄ pĂŹna do koupele. Jedna lahev vydržà celĂ˝ rok. SmrdĂ vĂĄm nohy? Nechcete-li se již pýøit, myjte se RackhamovĂ˝m sirnĂ˝m mĂ˝dlem, neobsahuje olovo, šilink a šest pencĂ…“ NĂĄhle ho zaène trĂĄpit myšlenka: nevysmĂvĂĄ se mu? JejĂ hlas tiše pøede, po neĂşctĂŹ v nĂŹm nenĂ ani stopa. Nohy mĂĄ poøåd rozevøenĂŠ a skĂ˝tĂĄ tak vĂ˝hled na Rackhamovo bĂlĂŠ sperma, kterĂŠ z nĂ pomalu a v nemalĂŠm množstvĂ vytĂŠkĂĄ. A pøece… „DĂŹlåš si ze mĂŹ legraci?“ zeptĂĄ se. Sugar položà katalog, naklonĂ se a pohladĂ ho po hlavĂŹ. „JistϞe ne,“ odpovĂ. „To všechno je pro mĂŹ nĂŹco ĂşplnĂŹ novĂŠho. Chci se uèit.“ William si povzdychne, zalichotilo mu to a zĂĄroveò ho to zahanbilo. „Jestli si chceš zaplnit mezery ve vzdĂŹlĂĄnĂ, doporuèoval bych spĂše èetbu Catulla než Rackhamova katalogu.“ „Ach, ale ty jsi tohle nenapsal, že ne, Williame? Katalog sepsali za èasĂš tvĂŠho otce, ne?“ „Je to bezpochyby dĂlo mnoha lidĂ.“ „Nikdo z nich by to urèitĂŹ nenapsal tak elegantnĂŹ jako ty.“ A vrhne po nĂŹm pohled, jako by ho chtĂŹla jemnĂŹ ponouknout. SĂĄhne po kalhotĂĄch. „Ani nevĂm, kde bych mĂŹl zaèĂt.“ „Ale s tĂm bych ti mohla pomoct. DĂŹlat ti nĂĄvrhy.“ LascivnĂŹ se usmĂŹje. „To jĂĄ umĂm moc dobøe.“ Zase katalog zvedne a položà ukazovåèek na jednu øådku. „Ale k vĂŹci, všimla jsem si, žes sebou trhl, když jsem èetla slova: ‚SmrdĂ vĂĄm nohy?‘ MusĂm souhlasit, že je to pøĂzemnĂ obrat.“ „Tfuj, måš pravdu,“ zaĂşpĂ. ĂplnĂŹ slyšà hlas starĂŠho pĂĄna, pøedstavuje si ho, jak pĂše ta ošklivĂĄ slova tĂm svĂ˝m smϚnĂ˝m zelenĂ˝m inkoustem a jazyk mu pøi tom lehce vyèuhuje z vrĂĄsèitĂ˝ch Ăşst. „Zkusme tedy vymyslet obrat, kterĂ˝ by byl hodnĂ˝ Rackhamova voòavkåøstvĂ,“ navrhne Sugar a shodĂ si suknĂŹ ke kotnĂkĂšm. „Tedy voòavkåøstvĂ Williama Rackhama.“ To ho rozhodĂ a už už otevĂrĂĄ rty, aby zaèal protestovat. Ona se na nĂŹj vrhne jako sokol a položà mu na Ăşsta šupinkovatĂ˝ prst. Pšššt, zagestikuluje. O mnoho mil dĂĄl si žena, již William slĂbil pøed Bohem milovat, ctĂt a opatrovat, prohlĂžà svou tvåø v zrcadle. Na èele se jĂ objevil napnutĂ˝, tepajĂcĂ flĂèek, hned pod liniĂ jemnĂ˝ch zlatavĂ˝ch vlasĂš. NemyslitelnĂŠ, vzhledem k tomu, jak èasto a peèlivĂŹ si myje oblièej houbou, ale stejnĂŹ tam je. Agnes uher impulzivnĂŹ zmåèkne mezi palcem a ukazovåèkem. Bolest se po èele rozšĂøà jako oheò, ale uher nepraskne, jen je podebranĂŹjšĂ. MĂŹla bĂ˝t trpĂŹlivĂĄ a nanĂŠst na nĂŹj trochu Rackhamova balzĂĄmu na pupĂnky. TeĂŻ s nĂm jen tak nĂŹco nehne. V pøĂruènĂm zrcadle vidĂ ve svĂ˝ch oèĂch strach. Tenhle uher už jednou mĂŹla, na pøesnĂŹ stejnĂŠm mĂstĂŹ, a ukĂĄzalo se, že tehdy zvĂŹstoval nĂŹco mnohem, mnohem horšĂho. Ale BĂšh ji v pøedveèer SezĂłny jistĂŹ ušetøĂ, ne? Pøedstavuje si, že cĂtĂ, jak jejĂ nebohĂ˝ mozek tepe na rڞovou lasturu jejĂho vnitønĂho ucha. Proè, ach proè je se zdravĂm tak na štĂru? Nikomu neublĂžila, nic neprovedla. Co dĂŹlĂĄ v tomto slabĂŠm a zrĂĄdnĂŠm tĂŹle? Kdysi, ještĂŹ pøed narozenĂm, musela mĂt na vybranou mezi øadou rĂšznĂ˝ch tĂŹl v øadĂŹ rĂšznĂ˝ch zemĂ, pøièemž každĂŠ tĂŹlo mĂŹlo mĂt svou suitu pøåtel, pøĂbuznĂ˝ch a nepøåtel. MožnĂĄ ji tahle zemĂŹ, tohle tĂŹlo zaujaly z nĂŹjakĂŠho naprosto smϚnĂŠho dĂšvodu a teĂŻ je tu v nĂŹm zaseklĂĄ! Nebo ji tøeba nĂŹjakĂ˝ zlomyslnĂ˝ rarach vyrušoval, zrovna když si vybĂrala… Pøedstavuje si sebe samu, jak se dĂvĂĄ z nebes, ze svĂŹta duchĂš, na všechna ta novĂĄ hezkĂĄ a volnĂĄ tĂŹla a snažà se rozhodnout, zda by mohlo bĂ˝t pøĂjemnĂŠ stĂĄt se Agnes Pigottovou, zatĂmco všude kolem nĂ se dalšà duchovĂŠ strkajĂ kvĂšli nĂĄvratu do lidskĂŠho života. (Snad doktor Curlew nikdy nenajde jejĂ skrýš s knihami o spiritismu a onom svĂŹtĂŹ. Jestli ano, tak z toho bude mĂt smrt!) Jenže všechny tyto subtilnĂ myšlenky jĂ vĂšbec nepomڞou. MusĂ se smĂøit se svĂ˝m tĂŹlem, i když to tøeba byla dost špatnĂĄ volba, neboÂť jestli mĂĄ zvlĂĄdnout nadchĂĄzejĂcĂ SezĂłnu, potøebuje vlĂĄdnout všemi schopnostmi svĂŠho tĂŹla bez omezenĂ. A tak Agnes stateènĂŹ pokraèuje dĂĄl, nutĂ se vykonĂĄvat malĂŠ Ăşkoly – èesĂĄ si vlasy, leštĂ nehty, pĂše denĂk – a ze všech sil se snažà nevnĂmat lapĂĄlie z nepozornosti. Na kڞi se jĂ bez varovĂĄnĂ objevujĂ malĂĄ škrĂĄbnutĂ a odĂŹrky; modøiny se jĂ po kڞi šĂøà jako spalnièky; svaly jejĂho krku, rukou a zad jsou napnutĂŠ k prasknutĂ a na èele jĂ ten lesklĂ˝ flĂèek tepe a tepe. ProsĂm, ne, prosĂm, ne, prosĂm, ne, odøĂkĂĄvĂĄ ustaviènĂŹ, jakoby podle rڞence. Nechci zase krvĂĄcet. Pro Agnes je krvĂĄcenĂ z bøicha nĂŹco dĂŹsivĂŠho a nepøirozenĂŠho. Nikdo jĂ neøekl o menstruaci; v životĂŹ to slovo neslyšela ani ho nevidĂŹla napsanĂŠ. Doktor Curlew, jedinĂ˝ èlovĂŹk, kterĂ˝ ji mohl pouèit, to nikdy neudĂŹlal, neboÂť pøedpoklĂĄdĂĄ, že jeho pacientka se v žådnĂŠm pøĂpadĂŹ nemohla vdĂĄt, porodit dĂtĂŹ a dožĂt se vĂŹku tøiadvaceti let, aniž by se dozvĂŹdĂŹla jistĂĄ zĂĄkladnĂ fakta. V tom se ovšem mĂ˝lĂ. Ale ono to nenĂ zase tak zvlåštnĂ: když si Agnes ve svĂ˝ch sedmnĂĄcti letech vzala Williama, krvĂĄcela do tĂŠ doby jen nĂŹkolikrĂĄt, a od svatby je nemocnĂĄ. Všichni vĂŹdĂ, že nemocnĂ krvĂĄcejĂ: krvĂĄcenĂ je symptom våžnĂŠ choroby. JejĂ otec (tedy jejĂ skuteènĂ˝ otec) pøece krvĂĄcel na smrtelnĂŠm loži, pøestože nebyl nikterak zranĂŹnĂ˝, a Agnes si takĂŠ pamatuje, že jako malĂĄ vidĂŹla oveèku ležet v kaluži krve a že jĂ jejĂ chĂšva øekla, že to zvĂøe je „churavĂŠ“. Nu a teĂŻ je ona, Agnes, „churavĂĄ“. A èas od èasu krvĂĄcĂ. Nevypozorovala v tom žådnou pravidelnost. Ta nemoc ji zaèala sužovat v sedmnĂĄcti, vylÊèila se z nĂ modlitbami a pĂšstem a po vdavkĂĄch se jĂ vyhnula skoro na rok. Pak se vracela v intervalu jednoho až dvou mĂŹsĂcĂš – nebo dokonce tøĂ, když se vyhladovĂŹla. PokaždĂŠ doufĂĄ, že už ji mĂĄ z krku, a nynĂ se modlĂ, aby byla ušetøena až do srpna. „Po SezĂłnĂŹ,“ slibuje dĂŠmonĂšm, kteøà jĂ nepøejĂ nic dobrĂŠho. „Po SezĂłnĂŹ si mĂŹ mڞete vzĂt.“ Ale už teĂŻ cĂtĂ, jak se jĂ nafukuje bøicho. O pĂĄr dnĂ pozdĂŹji, zatĂmco je William na služebnĂ cestĂŹ do jakĂŠhosi zapadĂĄkova jmĂŠnem Dundee, se Sugar rozhodne pokradmu obhlĂŠdnout jeho dĂšm. Proè taky ne? Jinak by stejnĂŹ jen zahĂĄlela ve svĂŠm pokojĂku u panĂ CastawayovĂŠ. V romĂĄnu se totiž zasekla u poslednĂho muže, nad jehož osudem stĂĄle vĂĄhĂĄ. JejĂ spoluprĂĄce s Williamem na znĂŹnĂ pøĂštĂch RackhamovĂ˝ch katalogĂš se ukĂĄzala jako velmi plodnĂĄ – pro ni, stejnĂŹ jako pro nĂŹj. Když si chtĂŹl nadšenĂŹ poznamenat jejĂ nĂĄvrhy, vytĂĄhl z kapsy starou obĂĄlku, na nĂž byla shodou okolnostĂ jeho adresa. „Co tøeba… ‚AÂť se vaše vlasy vrĂĄtĂ k lesku, jenž je jejich nezadatelnĂ˝m prĂĄvem!‘?“ nadhodila a adresu se pøi tom nauèila nazpamĂŹÂť. Toho aprĂlovĂŠho pondĂŹlnĂho odpoledne tedy Sugar sedĂ mezi starĂ˝mi lidmi a ctihodnĂ˝mi mladĂ˝mi ženami v omnibusu, kterĂ˝ smÏøuje ze støedu mĂŹsta do severnĂho Kensingtonu, aby zjistila, kde våženĂ˝ pan William Rackham veèer usĂnĂĄ. MĂĄ na sobĂŹ svĂŠ nejošuntĂŹlejšà šaty – støĂzlivĂŹ modrĂŠ, vlnĂŹnĂŠ, moc jĂ nepadnou a navĂc jsou tak nemodernĂ, že je to na ženĂŹ pod tøicet vyloženĂŹ politovĂĄnĂhodnĂŠ. A Sugar mĂĄ dojem, že ji jedna dvĂŹ dĂĄmy skuteènĂŹ litujĂ, ale aspoò ji nikdo nepodezĂrĂĄ z toho, že je prostitutka. To by mohlo bĂ˝t ošemetnĂŠ, vzhledem k tomu, že v omezenĂŠm prostoru omnibusu nemajĂ lidĂŠ na vybranou a musĂ se spolucestujĂcĂm dĂvat do tvåøe. „Už jsme na High Street,“ prohodĂ staøĂk ke svĂŠ ženĂŹ, kterĂĄ sedĂ velmi blĂzko Sugar. „Dneska to jede rychle.“ Sugar se zadĂvĂĄ pøes jejich vrĂĄsèitĂŠ tvåøe na venkovnĂ svĂŹt. Je sluneènĂ˝, zelenĂ˝ a prostornĂ˝. Omnibus zpomalĂ a zastavĂ se. „Rrroh Chepstow Villas!“ Sugar vystoupĂ hned za postaršĂm pĂĄrem. Ti od nĂ neuteèou a klidnĂŹ ji nechajĂ jĂt za sebou, jako by byla stejnĂŹ ĂşctyhodnĂĄ jako oni. JejĂ pøevlek je oèividnĂŹ dokonalĂ˝. „Je zima, což?“ prohodĂ jeden staroušek tiše k druhĂŠmu, zatĂmco se slunce svĂ˝mi paprsky opĂrĂĄ Sugar do zpocenĂ˝ch zad. Jsem mladĂĄ, pomyslĂ si. Na mĂŹ zåøà jinĂŠ slunce než na nĂŹ. Sugar kråèà pomalu, nechĂĄvĂĄ staøeèky zvyšovat nĂĄskok. ZemĂŹ pod jejĂma nohama je vĂ˝jimeènĂŹ hladkĂĄ, vĂc už se koèièà hlavy k parketĂĄm ani pøiblĂžit nemڞou; pøedstavuje si, jak je armĂĄda dlaždièÚ za pøihlĂženĂ flegmatickĂ˝ch kolemjdoucĂch trpĂŹlivĂŹ dokonèovala jako obrĂĄzkovou sklĂĄdaèku. Kråèà dĂĄl, nasĂĄvĂĄ vzduch a valĂ oèi na pohlednĂŠ novĂŠ domy, snažà se vstøebat esenci Notting Hillu, snažà se pøedstavit si, co vĂ˝bĂŹr takovĂŠho mĂsta pro dĂšm o dotyènĂŠm muži vypovĂdĂĄ. Tohle je vzduch, kterĂ˝ mĂšj William dĂ˝chĂĄ, ne londĂ˝nskĂ˝ smrad, pøipomene si. To, co se doposud dozvĂŹdĂŹla o Williamu Rackhamovi, by knihu zdaleka nezaplnilo. VĂ, jakĂ˝m otvorĂšm dĂĄvĂĄ pøednost (pokud nemĂĄ špatnou nĂĄladu, je konvenènĂ) a co si myslĂ o velikosti svĂŠho Ăşdu (je obstojnĂŹ velkĂ˝, ne, i když nĂŹkteøà muži ho majĂ vĂŹtšĂho?), a vryla si do pamĂŹti všechny jeho nĂĄzory na literaturu, do poslednĂho bonmotu na úèet George EliotovĂŠ. Ale William Rackham jakožto otec rodiny a obèan? To je nepolapitelnĂŠ stvoøenĂ, kterĂŠ se nedĂĄ ztotožnit s milencem, jehož objĂmĂĄ. TeĂŻ jde po jeho domovskĂŠ ulici, pevnĂŹ rozhodnutĂĄ dozvĂŹdĂŹt se vĂce. JakĂŠ tu panuje ticho! A jak je to tu prostornĂŠ! Všude samĂŠ hradby zelenĂŹ a stromy! ChodcĂš je tu jen pĂĄr; nic neprodĂĄvajĂ, jsou zamyšlenĂ a nièĂm neobtĂženĂ, prochĂĄzejĂ se. I povozy se šinou velmi pomalu a z dohledu zmizĂ až za drahnĂ˝ èas. Nikdo tu nevĂ˝skĂĄ smĂchy, nekøièà úzkostĂ, neènĂ tu zĂĄvratnĂŠ kupy rozpadajĂcĂch se barabizen, nehluèà tu prĂšmysl ani tu nepĂĄchnou vĂ˝kaly, jen v oknech visĂ zĂĄclony a na stromech sedĂ ptĂĄci. Jeden velkĂ˝ dĂšm, usazenĂ˝ daleko od ulice, je celĂ˝ obehnanĂ˝ èerstvĂŹ natøenĂ˝m litinovĂ˝m plotem; a jak kolem nĂŹj Sugar jde, rukou v rukavici pøejĂždĂ po jeho uzlĂcĂch a kudrlinkĂĄch. Až po chvĂli jĂ dojde, že dominantnĂm motivem v litinovĂŠm vzoru je pĂsmeno „R“, stonĂĄsobnĂŹ opakovanĂŠ a skrytĂŠ mezi kudrlinkami. „HeurĂŠka,“ zašeptĂĄ. NarovnĂĄ si èepec a zadĂvĂĄ se skrz pĂšloblouèek nejvĂŹtšĂho „R“, kterĂŠ dokåže najĂt. Pøi pohledu na dĂšm, jeho sloupy a krytĂĄ sloupoøadĂ, pøĂjezdovou cestu a zahrady v úžasu otevøe Ăşsta. „Bože mĂšj. MilĂ˝ VilĂku, od nynĂŹjška mĂŹ budeš vydržovat mnohem lĂŠpe,“ prorokuje tiše. V tu chvĂli se ale hlavnĂ vchod Rackhamova domu prudce otevøe a Sugar okamžitĂŹ odtĂĄhne ruce od brĂĄny a dĂĄ se na Ăşstup. Bez rozhlĂženĂ si pospĂšà za roh k dalšà pĂšlkruhovitĂŠ øadĂŹ domĂš, ze všeho nejradši by byla neviditelnĂĄ. MusĂ se ze všech sil pøemĂĄhat, aby se nerozbĂŹhla; už tak jĂ honzĂk poskakuje na zadku. Znièehonic se zvedne silnĂ˝ vĂtr (anebo ji už pøedtĂm zlehka postrkoval zezadu), štĂpe ji ve tvåøi, skoro jĂ serve èepec a tøepetĂĄ jĂ suknĂŹmi. ĂtoèištĂŹ najde – ukryje se – za prvnĂm veøejnĂ˝m pomnĂkem, na nĂŹjž natrefĂ: mramorovĂ˝ sloup pøipomĂnajĂcĂ padlĂŠ v krymskĂŠ vĂĄlce. Vykoukne zpoza podstavce a tvåøà se otøe o jmĂŠna mladĂkĂš, kteøà již nejsou naživu, sotva patrnĂŠ nepøĂtomnosti v hladkĂŠm mramoru. NĂŹjakĂĄ žena jde po Pembridge Crescent, drobnĂĄ blondĂ˝nka s dokonalou postavou a èokolĂĄdovo-krĂŠmovĂ˝mi šaty. RĂĄzuje energicky, a jak se blĂžà k Sugar, obèas se zlehka zhoupne. Oèi mĂĄ tak velkĂŠ a modrĂŠ, že se jejich krĂĄsou lze kochat i z dvaceti metrĂš. Sugar si je jistĂĄ, že tohle je manželka Williama Rackhama. Jednou dvakrĂĄt se o nĂ zmĂnil, když je dvĂŹ srovnĂĄval, ale nikdy ji nejmenoval, takže Sugar nemĂĄ tĂŠhle blĂžĂcĂ se krĂĄsnĂŠ mladĂŠ dĂĄmĂŹ jak øĂkat. MožnĂĄ „ChuravĂĄ“. Až na poprsĂ, kterĂŠ je plnĂŠ, obĂ˝vĂĄ panĂ RackhamovĂĄ pozoruhodnĂŹ dĂŹtskĂŠ tĂŹlo. A dĂŹtskĂŠ na nĂ nenĂ jen jejĂ tĂŹlo: Sugar napadĂĄ, zda si panĂ RackhamovĂĄ uvĂŹdomuje, že si za chĂšze kouše spodnĂ ret? PøesnĂŹ ve chvĂli, kdy panĂ RackhamovĂĄ dorazĂ k pomnĂku, dojde k nÏèemu zvlåštnĂmu: celĂ˝ severnĂ Kensington zažije pozoruhodnĂ˝ meteorologickĂ˝ Ăşkaz – slunce sice zakryjĂ tmavĂŹ šedĂŠ mraky, ale ono dĂĄl svĂtĂ tak jasnĂŹ, že samy mraky se silnĂŹ rozzåøĂ. Dole na ulici zalije vše pøĂzraènĂŠ svĂŹtlo, kterĂŠ každĂŠ dlažebnĂ kostce, listu i kandelĂĄbru propĂšjèà nepøirozenĂ˝ jas. Všechno ostøe vyènĂvĂĄ a nic neustupuje do pozadĂ, zĂĄroveò odhalenĂŠ a zastøenĂŠ zåøà stejnĂŹ zrĂĄdnou, jako je ta polĂĄrnĂ. PanĂ RackhamovĂĄ zĂšstane stĂĄt jako solnĂ˝ sloup. Do nebes se zadĂvĂĄ s neskrĂ˝vanou hrĂšzou. Sugar si ze svĂŠ skrýše za sloupem všimne, jak se WilliamovĂŹ manželce køeèovitĂŹ stĂĄhne bĂlĂŠ hrdlo, jak se jĂ oèi zalesknou strachy, a uvidĂ i podråždĂŹnĂ˝ èervenĂ˝ pupĂnek na jejĂm èele. „SvatĂ a andĂŹlĂŠ, stĂšjte pøi mnĂŹ!“ vykøikne, pak se obrĂĄtĂ na podpatku a prchne. JejĂ drobnĂŠ nožièky jsou pod pĂŹnou lemĂš šatĂš prakticky neviditelnĂŠ a po ulici klouže jako korĂĄlek na šòÚrce, pohybuje se nepøirozenĂŹ vzpøĂmenĂŹ a nepøirozenĂŹ rychle. Pak ta krĂĄsnĂĄ èokolĂĄdovĂĄ kulièka, panĂ RackhamovĂĄ, zmĂŹnĂ smĂŹr a zmizĂ v brĂĄnĂŹ Rackhamova domu, jako by i jejĂ vodicĂ provĂĄzek byl zatoèenĂ˝. Za pĂĄr okamžikĂš se slunce zase odhalĂ a ze svĂŹta se vytratĂ ten pøĂzraènĂ˝ jas. Všechno se vrĂĄtĂ k obvyklĂŠmu stavu; bohovĂŠ jsou utišeni. Sugar se zvedne a dlanĂŹmi si opråšà suknĂŹ. Pohybuje se pomalu, jako by ji nĂŹkdo vzbudil z hlubokĂŠho spĂĄnku. Dokåže myslet jen na jedno: Proè mi William nikdy neøekl, že jeho žena mĂĄ takovĂ˝ krĂĄsnĂ˝ hlas? PøipadĂĄ jĂ, že hlas panĂ RackhamovĂŠ, byÂť zachvĂĄcenĂ˝ hrĂšzou, znĂ jako ptaèà – jako hlas vzĂĄcnĂŠho ptåèka, vyhledĂĄvanĂŠho pro jeho zpĂŹv. Kdo by mu nenaslouchal tak èasto, jak je to možnĂŠ, kdyby ten hlas mohl slyšet, kdykoli by se mu zamanulo? JakĂŠ ucho by mohl omrzet? Je to hlas, se kterĂ˝m by si bĂ˝vala pøåla se narodit: ne jejĂ hlubokĂ˝ chraplĂĄk pøipomĂnajĂcĂ krĂĄkĂĄnĂ, ale hlas èistĂ˝, vysokĂ˝ a melodickĂ˝. Jdi domĂš, ty hloupĂĄ, napomĂnĂĄ se, zatĂmco na podstavec sloupu dopadajĂ prvnĂ kapky. Všechen tenhle èistĂ˝ vzduch ti stoupl do hlavy. A za dalšĂch pĂĄr dnĂ se Henry Rackham, jenž se zoufale toužà nĂŹkomu svÏøit, ale nemĂĄ na celĂŠm širĂŠm svĂŹtĂŹ jedinĂŠho dĂšvĂŹrnĂŠho pøĂtele krom panĂ FoxovĂŠ, jejĂmž ušĂm nenĂ toto konkrĂŠtnĂ tajemstvĂ rozhodnĂŹ urèeno, stavĂ za svĂ˝m bratrem Williamem. Nutno podotknout, že si bratøi Rackhamovi nebyli vždycky ĂşplnĂŹ blĂzcĂ. Pøestože Henry Williama v lecèems omlouvĂĄ, nemڞe si i pøes jejich pokrevnĂ svazek nevšĂmat vzĂĄjemnĂ˝ch rozdĂlĂš. Tak napøĂklad zbožnost nikdy nebyla Williamovou silnou strĂĄnkou, pøestože oba – soudĂŹ z jejich pøedchozĂch rozhovorĂš – sdĂlejĂ våšnivou touhu zlepšit svĂŹt a reformovat anglickou spoleènost. William svĂŠho bratra poklĂĄdĂĄ za skuteènĂŹ sklièujĂcĂho spoleènĂka. Jak to jednou formuloval pøed Bodleym a Ashwellem: Henry mĂĄ vlkodlaèà vzhled èlovĂŹka, kterĂ˝ by mĂŹl brutĂĄlnĂŹ znĂĄsilòovat panny, pak si ve výèitkĂĄch bièovat tĂŹlo, zatĂmco by se kolem jeho hradu shromåždil dav s pochodnĂŹmi a hluènĂŹ se dožadoval jeho krve – ale želbohu bratrovy nĂĄvštĂŹvy nenesou po nÏèem takto peprnĂŠm ani stopu. NamĂsto toho Henry pokaždĂŠ vĂĄgnĂŹ, nepøĂjemnĂŹ mlhavĂŹ skuhrĂĄ, že nenĂ hoden nièeho, oè usiluje. Jak mizernĂ˝ šÊf Rackhamova voòavkåøstvĂ by z nĂŹj byl! To, že svĂšj nĂĄrok pøenechal Williamovi, byla možnĂĄ jedinĂĄ chytrĂĄ vĂŹc, kterou ten nebohĂ˝ prosåèek kdy udĂŹlal! William se pøesto nedĂĄvno rozhodl bĂ˝t ke svĂŠmu bratrovi velkomyslnĂ˝ a vlĂdnĂ˝ a odpustit mu jeho nedostatky. Jednoduše to nedĂlnĂŹ patøà k postavenĂ hlavy RackhamovĂ˝ch: tohle pøijĂmĂĄnĂ nĂĄvštĂŹv ztrĂĄpenĂ˝ch rodinnĂ˝ch pøĂslušnĂkĂš, tohle udĂlenĂ rad. Toho deštivĂŠho odpoledne, kdy Henry koneènĂŹ vyklopĂ tajemstvĂ, je uvnitø obĂŹma mužÚm takovĂĄ zima, až zalitujĂ, že v domĂŹ RackhamovĂ˝ch se již vše podøĂdilo pøĂchodu jara. JistĂŹ, vyhoštĂŹnĂ zimnĂho vybavenĂ je spoleèenskĂĄ povinnost, kterou je tøeba splnit, ale Agnes ji splnila o dost døĂve, než bylo nutnĂŠ, a nynĂ je na jejĂ pokyn krb v salĂłnu zcela k nièemu. SĂla zvyku poøåd oba muže nutĂ sednout si blĂzko k nĂŹmu, aèkoli je prĂĄzdnĂ˝ a vymetenĂ˝ a honosĂ se filodendronem tam, kde by mĂŹly bĂ˝t plameny, a krajkovĂ˝mi zĂĄvĂŹsy vyšĂvanĂ˝mi krokusy, èervenkami a dalšĂmi jarnĂmi symboly. Henry se naklĂĄnĂ dopøedu, blĂž k bratru a krbu, snažà se zahøåt nÏèĂm, co tam nenĂ. „Williame,“ øĂkĂĄ a rĂ˝hu na èele mĂĄ pøi tom ĂşplnĂŹ stejnou jako už v sedmi letech, „myslĂš, že je moudrĂŠ, aby ses tolik stĂ˝kal s Bodleym a Ashwellem? VĂš, vydali takovou knihu – Ăèinnost modlitby – vidĂŹls ji?“ „VĂŹnovali mi vĂ˝tisk,“ pøiznĂĄ William. „Kluci jsou kluci, ne?“ „Kluci, to ano…“ povzdychne si Henry, „ale zranit dokåžou jako chlapi.“ „Ăle, jĂĄ ti nevĂm,“ opåèà William, zkøĂžà ruce na prsou, aby mu nebyla takovĂĄ zima, a zadĂvĂĄ se na hodiny. „VždyÂť nepøesvĂŹdèujĂ vÏøĂcĂ Tomåše, ale nevÏøĂcĂ Tomåše. Kolik lidĂ podle tebe v dĂšsledku tĂŠto knihy zaène doopravdy vnĂmat modlitbu jinak?“ „KaždĂĄ duše je cennĂĄ,“ vztekĂĄ se Henry. „Však ono se to všechno pøežene,“ mĂnĂ mladšà bratr. „PoslednĂ Ashwellova kniha, ModernĂ hlupiĂĄda, byla skandĂĄl tak dva mĂŹsĂce, ale pak…?“ William rozhodĂ prsty od sebe, aby naznaèil oblåèek kouøe. „Ano, ale oni tĂŠhle knize uspoøådali po celĂŠ Anglii nĂŹco jako… velkĂŠ turnĂŠ, pøedvĂĄdĂŹjĂ ji v dĂŹlnickĂ˝ch klubech a tak dĂĄle, jako by to byla dvouhlavĂĄ žirafa. PøedèĂtajĂ z nĂ nahlas, støĂdajĂ se, napodobujĂ hlasy vetchĂ˝ch starĂ˝ch knϞà a rozhnĂŹvanĂ˝ch vdov a pak dĂĄvajĂ prostor dotazĂšm z publika…“ „Jak tohle všechno vĂš?“ zajĂmĂĄ se William, pro nĂŹhož je to novinka. „V jednom kuse na nĂŹ naråžĂm!“ vykøikne Henry, jako by si naøĂkal nad vlastnĂ nešikovnostĂ. „Jsem pøesvĂŹdèenĂ˝, že mĂŹ sledujĂ – nemڞe to bĂ˝t jen nĂĄhoda. Ale ty, Williame, ty si musĂš dĂĄt pozor – ne, neusmĂvej se – Williame, stĂĄvajĂ se z nich znĂĄmĂŠ firmy, a jestli s nimi budeš na veøejnosti jedna ruka, i ty se dostaneš do øeèĂ.“ William lhostejnĂŹ pokrèà rameny. Je už pøĂliš bohatĂ˝ na to, aby se bĂĄl klepĂš svatouškĂš, a navĂc si všiml, že lidĂŠ z nejlepšà spoleènosti majĂ poslednĂ dobou sklon vyhledĂĄvat znĂĄmĂŠ firmy, aby mĂŹly jejich veèĂrky sprĂĄvnĂ˝ øĂz. „Jsou to mĂ pøåtelĂŠ, Henry,“ dobĂrĂĄ si ho jemnĂŹ, „dĂĄvnĂ pøåtelĂŠ… už bezmĂĄla dvacet let.“ „Ano, ano, kdysi byli i mĂ˝mi pøåteli,“ zaĂşpĂ staršà Rackham. „Ale jĂĄ jim nemohu bĂ˝t tak loajĂĄlnĂ jako ty, nemohu! Je mi z nich jen trapnĂŹ.“ Klouby na Henryho velkĂ˝ch rukou, kterĂ˝mi se držà kolenou, jsou bĂlĂŠ. „NĂŹkdy – skoro se to neodvažuji pøiznat – nĂŹkdy bych byl nejradši, kdybych od nich mĂŹl pokoj a takĂŠ od všech jejich vzpomĂnek na èlovĂŹka, jĂmž jsem bĂ˝val; kdy bych byl nejradši, kdybych se mohl jednoho dne probudit do svĂŹta plnĂŠho mnĂŹ zcela neznĂĄmĂ˝ch lidĂ, kteøà by mĂŹ znali jen jako… jako…“ „DuchovnĂho?“ nadhodĂ William a s lĂtostĂ se zadĂvĂĄ na ruce, jimiž si Henry svĂrĂĄ ošklivĂĄ kolena, jako by to byl okraj kazatelny. „Ano,“ pøiznĂĄ Henry a ( prokristapĂĄna! ) svĂŹsĂ hlavu. „Ale nebyl… jsi ještĂŹ vysvĂŹcen, že ne?“ zeptĂĄ se William. Bleskne mu hlavou, zda tohle nenĂ tajemstvĂ, kterĂŠ se mu Henry tak ostĂ˝chavĂŹ a upachtĂŹnĂŹ snažà povĂŹdĂŹt. „Ne, ne.“ Henry se popuzenĂŹ zavrtĂ. „VĂm, že na tohle ještĂŹ pøipraven nejsem. Moje duše ještĂŹ… ech… zdaleka nenà èistĂĄ.“ „Ale nenĂ to spĂš tak – promiò mi, jestli jsem to špatnĂŹ pochopil – nenĂ to spĂš tak, že… ech… se staneš èistĂ˝m, když tĂŹ vysvĂŹtĂ? Tedy že sĂĄm ten proces tĂŹ promĂŹnĂ?“ „Tak to vĂšbec nenĂ!“ protestuje Henry. Ovšem v duchu se obĂĄvĂĄ, že je to prĂĄvĂŹ tak. Ve skuteènosti se pøinejmenšĂm od tĂŠ doby, co poznal panĂ Foxovou, zdrĂĄhĂĄ udĂŹlat prvnĂ krÚèky ke knϞskĂŠmu stavu, protože se dĂŹsĂ, že examinĂĄtoøi nahlĂŠdnou do jeho duše a øeknou, že nejenže nenĂ hoden kolĂĄrku a kazatelny, ale ani jakĂŠhokoli køesÂťanskĂŠho života. Jakožto laik je tohoto hroznĂŠho soudu ušetøen, protože i když je sĂĄm sobĂŹ nejpøĂsnĂŹjšĂm kritikem, v jednom ohledu je k sobĂŹ shovĂvavĂ˝: nevÏøĂ, že je kvĂšli svĂ˝m høĂchĂšm nezpĂšsobilĂ˝ usilovat o to, aby byl slušnĂ˝ èlovĂŹk. Dokud zĂšstane laikem, mڞe høešit myšlenkou a slovem, ba dokonce i skutkem, a potĂŠ se mڞe kĂĄt a pøedsevzĂt si, že se polepšĂ, a nezklamat tak nikoho jinĂŠho krom sebe a Boha. Nikoho jinĂŠho jeho høĂchy nestĂĄhnou ke dnu; je kapitĂĄnem svĂŠ duše, a pokud ji zakormidluje do temnĂ˝ch vod, žådnĂ˝ nevinnĂ˝ s nĂm neriskuje ztroskotĂĄnĂ. Pokud chce ale vĂŠst ostatnĂ, nemڞe si dovolit bĂ˝t tak mizernĂ˝ kapitĂĄn; bude muset bĂ˝t silnĂŹjšà a lepšà muž, než je teĂŻ. JeštĂŹ pøĂsnĂŹjšà soudcovĂŠ, než je on sĂĄm, budou mĂt prĂĄvo – ne, povinnost – ho odsoudit. A zpustlost mu je pøece vidĂŹt na oèĂch, ne? VždyÂť i dĂŹcko by uhĂĄdlo, že mĂĄ duši rozloženou chtĂèem. MožnĂĄ prĂĄvĂŹ vĂra, že jeho tajemstvĂ již tušà každĂ˝ krom panĂ FoxovĂŠ, notabene jeho svĂŹtĂĄckĂ˝ bratr, koneènĂŹ umožnila Henrymu pøiznat se onoho deštivĂŠho odpoledne pøed krbem ozdobenĂ˝m volĂĄnky. „Williame, jĂĄ… minulĂ˝ tĂ˝den mluvil s nevĂŹstkou,“ oznĂĄmĂ. „VåžnĂŹ?“ opåèà William, jehož tato slibnĂĄ pikantnĂ novinka vytrhla z ospalosti. „Vzala ji panĂ FoxovĂĄ na shromåždĂŹnĂ?“ „Ne, ne,“ zašklebĂ se Henry. „Mluvil jsem s nĂ na ulici. PopravdĂŹ øeèeno se na ulici… s prostitutkami dĂĄvĂĄm do øeèi už nĂŹjakou dobu.“ RozhostĂ se ticho, bratøi se dĂvajĂ nejdøĂv jeden na druhĂŠho a pak na svĂŠ boty. „A to s nimi jen mluvĂš?“ „PøirozenĂŹ, jen mluvĂm.“ Jestli si Henry všiml, jak bratrovi zklamĂĄnĂm lehce poklesla ramena, nenechal se tĂm odradit. „Zvykl jsem si chodit po jednĂŠ bĂŹdnĂŠ èåsti LondĂ˝na – po High Street – ne, ne po zdejšà High Street, po tĂŠ v St Giles – a hovoøit s tĂŹmi, kdo mĂŹ oslovĂ.“ „Což jsou pøedpoklĂĄdĂĄm hlavnĂŹ prostitutky.“ „Ano.“ William se zadumanĂŹ poškrĂĄbe v zĂĄtylku. Je mu lĂto, že tu namĂsto toho smϚnĂŠho filodendronu nenĂ oheò, kterĂ˝ by mohl prohrĂĄbnout. „NenĂ to tøeba… takovĂĄ zkouška, jak by vypadala tvĂĄ budoucĂ kariĂŠra? VyhlĂdl sis St Giles jako svou farnost?“ Henry se nucenĂŹ zasmĂŹje. „Jsem blĂĄzen, kterĂ˝ si zahrĂĄvĂĄ s ohnĂŹm,“ pronese hoøce, „a jestli nepøijdu k rozumu, tak mĂŹ plameny strĂĄvĂ.“ PĂŹsti mĂĄ zaÂťatĂŠ a oèi se mu lesknou hnĂŹvem – skoro jako by jeho bezpeèà ohrožoval William, a ne jeho vlastnĂ touhy. „No… ehm…“ zamraèà se William, zkøĂžà nohy a zase je narovnĂĄ. „Odjakživa vĂm, že jsi rozumnĂ˝ chlap. JistĂŹ ti nechybĂ… odhodlĂĄnĂ. A každopĂĄdnĂŹ sĂĄm pøijdeš na to, že poblouznĂŹnĂ obvykle vyprchĂĄ. Co nĂĄs dnes zotroèuje, to nad nĂĄmi zĂtra nemusĂ mĂt žådnou moc. Hm… JeštĂŹ k tĂŹm prostitutkĂĄm. Co pro tebe znamenajĂ?“ Ale Henry ustaranĂŹ hledĂ pøed sebe a nic nevnĂmĂĄ. „NĂŹkterĂŠ z nich jsou dĂŹti, no považ: dĂŹti!“ „Nu, ano… Je to hanba, jak jsem mnohokrĂĄt øĂkal…“ „A ony na mĂŹ zĂrajĂ, jako bych za jejich utrpenĂ mohl jĂĄ.“ „Nu, ano, v tom jsou våžnĂŹ dobrĂŠ…“ „SnažĂm se pøesvĂŹdèit sebe sama, že mou pohnutkou je lĂtost, že se jim jen snažĂm pomoci jako panĂ… jako jim pomĂĄhajĂ jinĂ. ÂŽe jen chci, aby vĂŹdĂŹly, že jimi nepohrdĂĄm, že vÏøĂm, že jsou tak jako jĂĄ Božà stvoøenĂ. Ale když se vrĂĄtĂm domĂš, ležĂm v posteli a chystĂĄm se ke spĂĄnku, nepøedstavuji si, jak tĂŹm nebožaèkĂĄm pomĂĄhĂĄm. Pøedstavuji si objetĂ.“ „ObjetĂ?“ Panebože, koneènĂŹ je to tady: jĂĄdro vĂŹci! „VidĂm se, jak je objĂmĂĄm… všechny najednou; všechny je ztĂŹlesòuje jedna žena bez tvåøe. NemĂŹl bych vlastnĂŹ øĂkat, že je bez tvåøe, protože ona tvåø mĂĄ, ale je to… mnoho ženskĂ˝ch tvåøà najednou. RozumĂš mi? Ona je jejich…“ (napadne ho pøirovnĂĄnĂ ke SvatĂŠ trojici, ale na poslednĂ chvĂli se zarazĂ, aby se nerouhal) „…jejich spoleènĂ˝m tĂŹlem.“ William si podråždĂŹnĂŹ protøe oèi. Je unavenĂ˝; v dundeeskĂŠm hostinci se mu špatnĂŹ spalo a špatnĂŹ se prospal i ve vlaku a od nĂĄvratu pracoval dlouho do noci. „Takže…“ navåže, odhodlanĂ˝ dostrkat bratra k podstatĂŹ, i kdyby ho to mĂŹlo zabĂt. „Co pøesnĂŹ si pøedstavuješ, že dĂŹlåš s tĂmhle… spoleènĂ˝m tĂŹlem?“ Henry zvedne tvåø, znepokojivĂŹ prozåøenou inspiracĂ (anebo jen koneènĂŹ skrz okno zaèalo svĂtit slunce?). „Nic vĂc než objetĂ to nenĂ!“ prohlĂĄsĂ. „PøipadĂĄ mi, jako bych tu ženu mohl držet celĂ˝ život – pøitisknutou k sobĂŹ – stĂĄl bych jako socha, jen bych ji držel a konejšil ji, že odteĂŻ bude už všechno dobrĂŠ. PøĂsahĂĄm, že to nenĂ chtĂè!“ NevÏøĂcnĂŹ se zasmĂŹje. „VĂm, co je chtĂè zaè, a tohle je jinĂŠ…“ ZadĂvĂĄ se na Williama a hned ztratĂ odvahu. „Anebo si to jen namlouvĂĄm.“ William ho obmyslĂ rĂĄdobyúèastnĂ˝m ĂşsmĂŹvem. Napadne ho, že takhle se patrnĂŹ cĂtĂ katoliètĂ knϞĂ, když musĂ pøestĂĄt zpovĂŹdi velmi mladĂ˝ch oveèek. Když se z ohromnĂŠho balĂku viny odstranĂ kvanta køiklavĂŠho papĂru, zbude uvnitø jen malĂĄ prkotina. „Takže…“ povzdychne si. „Mڞu pro tebe nĂŹco udĂŹlat, bratøe?“ Henry klesne na opĂŹradlo židle, zjevnĂŹ vyèerpanĂ˝. „Už jsi to udĂŹlal, Williame, èistĂŹ tĂm, že jsi naslouchal mĂ˝m vĂ˝levĂšm. VĂm, že jsem blĂĄzen a pokrytec, co se snažà udĂŹlat ze svĂ˝ch høĂchĂš ctnosti. VĂš, byl jsem dnes na cestĂŹ do St Giles – a mĂsto toho jsem se zastavil tady.“ William pøekvapenĂŹ zamruèĂ. Vzato kolem a kolem, bĂ˝val by radši, kdyby se Henry vĂŹnoval svĂŠmu pĂšvodnĂmu plĂĄnu a nechal svĂŠho bratra zavalenĂŠho pracĂ na pokoji. Tahle nĂĄvštĂŹva ho stĂĄla drahocennĂ˝ èas. ĂerstvĂŹ podepsanĂĄ smlouva s tĂŹmi zatracenĂ˝mi židovskĂ˝mi obchodnĂky s jutou, kterĂĄ mu v Dundee pøipadala jako senzaènĂ nĂĄpad, teĂŻ vypadĂĄ mĂŠnĂŹ vĂ˝hodnĂŹ, èĂm vĂc o nĂ pøemýšlĂ, a on potøebuje každou volnou minutu, aby ji znovu zvåžil, než mu ty zatracenĂŠ bedny s pytlovinou zaènou vyklĂĄdat v tom zatracenĂŠm pøĂstavišti. „Tak to jsem rĂĄd, že jsem ti byl k nÏèemu dobrĂ˝, Henry,“ zamumlĂĄ. Pak mu pohled sklouzne k Henryho baòatĂŠmu pøĂruènĂmu kufru, kterĂ˝ celou dobu stĂĄl bratrovi u boku, nacpanĂ˝ jako lupièÚv ranec. „Ale co je tohle všechno, jestli se mڞu zeptat?“ JeštĂŹ naposled pøed odchodem se Henry zapýøĂ. Beze slova rozepne kuføĂk, aby si William mohl jeho zpøehĂĄzenĂ˝ obsah prohlĂŠdnout. HolandskĂ˝ sĂ˝r, pĂĄr jablek a mrkvĂ, bochnĂèek chleba, tlustĂĄ vyuzenĂĄ klobĂĄska, plechovky s kakaem a sušenkami. William se naprosto nechĂĄpavĂŹ zadĂvĂĄ bratrovi do tvåøe. „Vždycky øĂkajĂ, že majĂ hlad,“ vysvĂŹtlĂ Henry. PozdĂŹji, mnohem pozdĂŹji, když bratr Henry odešel domĂš, slunce dĂĄvno zapadlo a hrubĂĄ verze dĂšležitĂŠho dopisu byla napsĂĄna, William složà hlavu na teplĂ˝ polštåø – polštåø tak akorĂĄt pevnĂ˝, tak akorĂĄt mĂŹkkĂ˝. Pak nevyhnutelnĂŹ pøijde spĂĄnek. Když se zavrtĂĄvĂĄ hloubĂŹji do bavlnou potaženĂŠho pahrbku z kachnĂho peøĂ, po tvåøi ho hladĂ jemnĂĄ, ženskĂĄ ruka. I ve spĂĄnku vĂ, že to nenĂ jeho matka. Jeho matka odešla. „Zvrhla se,“ tvrdĂ jeho otec, a tak odešla, odešla žĂt s dalšĂmi zvrhlĂ˝mi lidmi a William a Henry musĂ bĂ˝t stateènĂ kluci. Tak kdo je ta žena, co ho hladĂ? MusĂ to bĂ˝t jeho chĂšva. Zanoøà se hloubĂŹji do spĂĄnku, jeho hlava pronikne skoøåpkou snĂš. Pokoj, v nĂŹmž spĂ, se okamžitĂŹ ohromnĂŹ rozšĂøĂ, až zahrne celĂ˝ znĂĄmĂ˝ vesmĂr, anebo pøinejmenšĂm celĂ˝ znĂĄmĂ˝ svĂŹt. LodĂŹ se plavĂ do dokĂš a stĂŠnajĂ pod nĂĄkladem jutovĂ˝ch pytlĂš, kterĂŠ on nechce: to je špatnĂŠ a odråžà se to na ponurĂŠ obloze nad jeho hlavou. Ale jinde slunce zåøà na jeho levandulovĂĄ pole, kterĂĄ letos jistĂŹ vydajĂ tuènĂŹjšà úrodu než kdy jindy za èasĂš jeho otce. Po celĂŠ Anglii, v obchodech i v domech, jsou nezamĂŹnitelnĂŠ insignie „R“ vystavenĂŠ na prominentnĂch mĂstech. Šlechtièny, kterĂŠ se všechny nĂĄpadnĂŹ podobajĂ lady BridgelowovĂŠ, studujĂ RackhamĂšv jarnĂ katalog a diskrĂŠtnĂmi zvuky vyjadøujĂ uznĂĄnĂ nad každou jeho položkou. HlasitĂŠ odfrknutĂ – jeho vlastnĂ zachrĂĄpĂĄnĂ – ho bezmĂĄla probere ze spĂĄnku. Pyj mĂĄ ztopoøenĂ˝, bezcĂlnĂŹ se klĂĄtĂ pod peøinou, ztracenĂ˝. ObrĂĄtĂ se, pøitĂĄhne si k sobĂŹ dlouhĂŠ horkĂŠ ženskĂŠ tĂŹlo, zapasuje se k jejĂm zĂĄdĂšm, pøitulĂ se k jejĂm hýždĂm. Jednou rukou ji pevnĂŹ obejme, vdechuje parfĂŠm z jejĂch vlasĂš a spĂ dĂĄl a dĂĄl. RĂĄno si William Rackham uvĂŹdomĂ, že poprvĂŠ za šest let spal celou noc s ženou po boku. Tolik žen opĂchal a tolik nocĂ prospal, a pøece byl prĂšnik mezi tĂŹmi dvĂŹma množinami tak mizivĂ˝! „VĂš,“ pronese zamyšlenĂŹ k Sugar, ještĂŹ než se vĂšbec ĂşplnĂŹ probere, „dnes je to poprvĂŠ za šest let, co jsem celou noc spal s ženou v jednĂŠ posteli.“ Sugar ho polĂbĂ na rameno. MĂĄlem øekne: „Chudåèku mĂšj,“ ale pak si to rozmyslĂ. „No a stĂĄlo to za to èekĂĄnĂ?“ zašeptĂĄ. OpĂŹtuje jĂ ten polibek a prohrĂĄbne jĂ rudou høĂvu. Skrz mlhu spokojenosti se snažà prodrat jeho každodennĂ starosti. Dundee. Dundee. Když si vzpomene na èerstvĂŹ napsanĂ˝ dopis, kterĂ˝ vèera veèer pøinesl Sugar ukĂĄzat, èelo mu zkrabatĂ vrĂĄska. „MĂŹl bych vstĂĄt,“ øekne a zvedne se na loktech. „Pošta se vybĂrĂĄ až za hodinu,“ poznamenĂĄ Sugar klidnĂŹ, jako by pro ni bylo ètenĂ myšlenek nĂŹco zcela pøirozenĂŠho. „MĂĄm tu znĂĄmky i obĂĄlky. JeštĂŹ si chvilku odpoèiò.“ OtupĂŹle zase padne na polštåø. Mڞe bĂ˝t våžnĂŹ tak brzo? Silver Street je tak hluènĂĄ a kvĂšli všem tĂŹm povozĂšm, psĂšm a klĂĄbosĂcĂm chodcĂšm mu pøipadĂĄ, jako by už bylo dopoledne. A co je to za bytost, s nĂž je v posteli, kterĂĄ dovede udržet v hlavĂŹ detaily jeho smlouvy s obchodnĂky s jutou, i když zĂĄroveò propĂnĂĄ svĂŠ nahĂŠ tĂŹlo jako koèka? „Ten tĂłn mĂŠho dopisu…“ trĂĄpĂ se. „Opravdu nenĂ pøĂliš podlĂŠzavĂ˝? PochopĂ, oè mi jde, ne?“ „Je to køišålovĂŹ jasnĂŠ,“ pøitakĂĄ Sugar. Sedne si a zaène si èesat vlasy. „Ale ne pøĂliš jasnĂŠ? Ti chlapi mi mڞou zatopit, jestli si to u nich rozliju.“ „Je to prĂĄvĂŹ tak akorĂĄt,“ ujistĂ ho a v pomalĂŠm rytmu protahuje zacuchanou oranžovou svatozåø kovovĂ˝mi zuby. „Potøebovalo to jen tu a tam zmĂŹkèit jednĂm dvĂŹma slovĂèky.“ (Naråžà na zmĂŹny, kterĂŠ na jejĂ radu udĂŹlal, než šli do postele.) ObrĂĄtĂ se na bok a sleduje, jak se Sugar èeše. Kdykoli napne nĂŹjakĂ˝ sval, tygøà pruhy jejĂ zvlåštnĂ kožnĂ choroby se lehounce pohnou – na bocĂch, na stehnech, na zĂĄdech. Po každĂŠm proèĂsnutĂ jĂ bujnĂŠ vlasy padnou na bledou pleÂť, jen aby byly za okamžik zase vyèesĂĄny nahoru. Odkašle si, chystĂĄ se jà øĂct, jak… jak moc ji zaèĂnĂĄ mĂt rĂĄd. Pak ucĂtĂ ten pach. „Tfuj…“ zašklebĂ se a posadĂ se rovnĂŹ jako svĂèka. „Je pod postelĂ noènĂk?“ Sugar se bez zavĂĄhĂĄnĂ pøestane èesat, naklonĂ se pod okraj matrace a vytĂĄhne keramickou mĂsu. „JistĂŹ,“ odpovĂ a nahne noènĂk na stranu, aby si ho mohl prohlĂŠdnout. „Ale je prĂĄzdnĂ˝.“ ZamruèĂ, ta jejĂ mužskĂĄ schopnost udržet moè na nĂŹj udĂŹlala dojem. Ani mu nepøijde na mysl, že v noci vyklouzla z postele, absolvovala øadu vodnĂch procedur a zbavila se jejich dĂšsledkĂš. MĂsto toho Williama plnĂŹ zaujme aktuĂĄlnĂ Ăşkol, a sice najĂt skuteènĂ˝ zdroj smradu. Bosky vyklopĂ˝tĂĄ z postele a jde za svĂ˝m citlivĂ˝m nosem z jednoho konce mĂstnosti na druhĂ˝. Je mu trapnĂŹ, když zjistĂ, že smrad se šĂøà od podråžek jeho vlastnĂch bot, kterĂŠ ležà tam, kde je vèera veèer skopl. „Musel jsem cestou sem šlĂĄpnout do psĂho lejna,“ zamraèà se. Ten ztvrdlĂ˝ sajrajt, jejž nemڞe ani vyèistit, ani snĂŠst, ho pøivĂĄdĂ do nepøimÏøenĂ˝ch rozpakĂš. „NenĂ tam dost lamp, krucinĂĄl.“ Natahuje si teĂŻ ponožky, hledĂĄ kalhoty, pøipravuje se na odchod i se svĂ˝mi znemožnĂŹnĂ˝mi botami, pryè z jejĂho èisÂťounkĂŠho budoĂĄru. „MĂŹsto je špinavĂŠ,“ pøikĂ˝vne Sugar a nenĂĄpadnĂŹ si natĂĄhne mlÊènĂŹ bĂlĂŠ negližÊ. „Svinstvo je tu na zemi, ve vodĂŹ i ve vzduchu. I pøi takovĂŠ krĂĄtkĂŠ prochĂĄzce odsud do hospody U krbu se mi kڞe potĂĄhne vrstvièkou sazĂ – nebo bych spĂš mĂŹla øĂct kdysi potĂĄhla, že?“ William si prĂĄvĂŹ zapĂnĂĄ košili a zhodnotĂ jejà èerstvou tvåø, jasnĂŠ oèi – a bĂlĂŠ negližÊ. „No, musĂm øĂct, že mnĂŹ pøipadåš velmi èistĂĄ.“ „SnažĂm se,“ usmĂŹje se a složà si krĂŠmovĂŠ rukĂĄvy pøes prsa. „I když trocha Rackhamovy vonnĂŠ pĂŹny do koupele by mi nejspĂš pøišla vhod. A nemåš nĂŹco na proèištĂŹnĂ pitnĂŠ vody? Pøece bys nechtĂŹl, abych podlehla choleøe!“ Trefa, pomyslĂ si Sugar, když se William otøese. „ZajĂmalo by mĂŹ ale…“ pokraèuje zasnĂŹnĂ˝m, zadumanĂ˝m tĂłnem. „Neleze ti nĂŹkdy život ve mĂŹstĂŹ krkem, Williame? Nepøeješ si nĂŹkdy žĂt nĂŹkde, kde je pøĂjemnĂŹjšà a èistšà prostøedĂ?“ Odmlèà se, je pøipravenĂĄ podsunout mu detaily („jako tøeba v Notting Hillu nebo v Bayswateru…“), ale dĂĄvĂĄ si na èas, kdyby s nimi tøeba vyrukoval jako prvnĂ. „Nu, popravdĂŹ øeèeno žiju v Notting Hillu,“ pøiznĂĄ. Sugar dĂĄ na tvåøi najevo jen zlomeèek radosti, kterou v duchu cĂtĂ nad tĂm triumfem v zĂskĂĄnĂ jeho dĂšvĂŹry. „Ale to je sympatickĂŠ!“ zvolĂĄ. „Poloha je to ĂşplnĂŹ ideĂĄlnĂ, nemyslĂš? Do centra dĂŹnĂ to måš blĂzko, ale všechno je tam mnohem civilizovanĂŹjšĂ.“ „Ăekl bych, že to ujde…“ prohodĂ pøi zapĂnĂĄnĂ lĂmce. „NĂŹkteøà lidĂŠ by mohli namĂtnout, že ta ètvrÂť nenĂ moc v mĂłdĂŹ.“ „VĂšbec si nemyslĂm, že by nebyla v mĂłdĂŹ! V Notting Hillu jsou pøece skvĂŹlĂŠ vily; to vĂ každĂ˝. Tak napøĂklad ulice mezi Westbourne Grove a Pembridge Square jsou prĂ˝ moc nĂłbl.“ „Ale pøesnĂŹ tam bydlĂm!“ Pak už Sugar jen zvrĂĄtĂ hlavu a z jejĂho dlouhĂŠho bĂlĂŠho hrdla vyjde chraplavĂ˝ tlumenĂ˝ smĂch. Ten smĂch øĂkĂĄ, že na Williama Rackhama je spolehnutĂ – vždycky si vybere to nejlepšĂ. „To jsem mĂŹla tušit,“ øekne. „Však taky vytušĂš skoro všechno ostatnĂ,“ odsekne lĂtostivĂŹ. ProzkoumĂĄ jeho oèi, zvåžà jeho tĂłn, potvrdĂ si, že na ni nenĂ naštvanĂ˝, že to na nĂŹj jen udĂŹlalo dojem. „ÂŽenskĂĄ intuice,“ mrkne na nĂŹj. „NĂŹjak jsem to cĂtila.“ (PohladĂ si poprsĂ a ruce se jĂ zatoulajĂ k bøĂšku.) „Hluboko v sobĂŹ.“ Pak usoudĂ, že ho musĂ nechat jĂt, vyhoupne se z postele a pøejde k sekretåøi, z nĂŹhož byly odstranĂŹny všechny jejĂ pĂsemnosti, takže na nĂŹm neležà nic než WilliamĂšv dopis obchodnĂkĂšm s jutou. „Tak, tohle bychom mĂŹli pøipravit do pošty.“ William je už obleèenĂ˝, jen boty si ještĂŹ nenazul a teĂŻ popojde k nĂ a k psacĂmu stolu. Sugar ostĂ˝chavĂŹ stojĂ u jeho ramene a dĂvĂĄ se, jak William dopis znovu proèĂtĂĄ, sleduje, jak ho shledĂĄvĂĄ uspokojivĂ˝m, dĂvĂĄ se, jak ho sklĂĄdĂĄ do obĂĄlky, kterou mu podala, sleduje, jak pĂše adresu a jak na rubovĂŠ stranĂŹ vypisuje adresu odesilatele, aniž by se jĂ snažil zaclonit vĂ˝hled. Teprve tehdy spokojenĂŹ zavøe oèi. To, co nedĂĄvno zĂskala lstĂ, teĂŻ dostĂĄvĂĄ zdarma. TeĂŻ už nezbĂ˝vĂĄ než se zahryznout. „SmilovĂĄnĂ,“ žadonil znovu. William je pryè, Sugar sedĂ u stolu a koneènĂŹ dopisuje tu obtĂžnou kapitolu. Sevøela jsem jĂlec dĂ˝ky, ale zjistila jsem, že nemĂĄm sĂlu (možnĂĄ sĂlu vĂšle, ale takĂŠ fyzickou sĂlu, zabĂt èlovĂŹka nenĂ lehkĂĄ prĂĄce) vrazit tomu chlapovi nڞ do tĂŹla a opøĂt se do toho. UdĂŹlala jsem to už tolikrĂĄt; ale tĂŠ noci jsem na to nemĂŹla. A pøece ten muž musĂ zemøĂt: když jsem ho chytila do pasti, nemohla jsem ho už propustit! Co jsem mĂŹla dĂŹlat, milĂ˝ ètenåøi? Odložila jsem nڞ a mĂsto toho si vzala hebkĂŠ plĂĄtno. MĂšj bezmocnĂ˝ milenec se pøestal snažit vymanit z pout a na tvåøi se mu rozhostil vĂ˝raz Ăşlevy. I když jsem do plĂĄtna obrĂĄtila lahev se smrdutou tekutinou, neztratil nadĂŹji, snad si pøedstavoval, že mu chci otøĂt jeho horeènatĂŠ èelo. Zadržela jsem dech, jako bych ho litovala, pøitiskla ten otrĂĄvenĂ˝ hadr na jeho Ăşsta a nos a ĂşplnĂŹ mu zacpala oba otvory. „SladkĂŠ sny, pøĂteli.“ KAPITOLA DVANĂCTĂ Henry Rackham extĂĄzi vĂŹru nepøivykl, ale teĂŻ je pøĂmo nesnesitelnĂŹ šastnĂ˝. NachĂĄzĂ se v domĂŹ panĂ FoxovĂŠ, sedĂ na židli, kterĂĄ musela patøit jejĂmu manželovi, a jĂ kolåè. „Omluvte mĂŹ na chvilku, Henry,“ tak znĂŹla poslednĂ vĂŹta, kterou mu ta skvĂŹlĂĄ žena øekla, než odešla ze salĂłnu. Henry si pøedstavuje, jak pøed nĂm poøåd stojĂ, jejĂ ryšavĂŠ šaty rozjasòujĂ pokoj a jejĂ jemnĂŠ vystupovĂĄnĂ ohøĂvĂĄ vzduch. SamotnĂĄ atmosfĂŠra se zdrĂĄhĂĄ nechat ji jĂt. „DĂĄte si ještĂŹ èaj, pane Rackhame?“ Henry sebou trhne a vysype si drobky kolåèe do klĂna. ĂplnĂŹ zapomnĂŹl na služku panĂ FoxovĂŠ, SĂĄru; pøestala pro nĂŹj existovat. A tady stojĂ, nenĂĄpadnĂĄ na pozadĂ chaoticky posklĂĄdanĂ˝ch pĂsemnostĂ panĂ FoxovĂŠ, s plnĂ˝m èajovĂ˝m tĂĄcem na pøedloktĂch, na tvåøi nĂĄznak úšklebku. V tom drzĂŠm ĂşsmĂŹvu Henry vidĂ odraz sebe sama, toho, jak poblĂĄznĂŹnĂŹ a naivnĂŹ jistĂŹ pĂšsobĂ. „MĂĄm ho dost, dĂŹkuji,“ odpovĂ. Znièehonic ho štĂŹstĂ opustilo – anebo ho spĂš od sebe poodstrèil, aby mohl tĂŠma lĂŠpe prozkoumat. Co je ve skuteènosti tohle štĂŹstĂ? Nic vĂc než okouzlenĂ pøĂslušnicĂ nϞnĂŠho pohlavĂ. A z okouzlenĂ na nĂŹj jde strach. Pravda, nenĂ katolĂk: kdyby chtĂŹl, mohl by bĂ˝t knĂŹz a zĂĄroveò manžel. Sama panĂ FoxovĂĄ je vdova: tedy volnĂĄ. Ale i když ponechĂĄme stranou mizivou pravdĂŹpodobnost, že by chtĂŹla nĂŹkoho tak nezåživnĂŠho a neohrabanĂŠho jako on, Henry tu v duchu vidĂ nĂĄboženskou pøekåžku. Tohle okouzlenĂ… Tohle poblouznĂŹnĂ… Tahle lĂĄska, jestli se to slovo dĂĄ v doslechu VšemohoucĂho použĂt… Tahle lĂĄska je s to ukrĂĄst mu tolik èasu – celĂŠ hodiny a dny –, kterĂŠ by jinak mohl vĂŹnovat dĂlu BožĂmu. DobrĂŠ skutky nekladou na èlovĂŹka velkĂŠ èasovĂŠ nĂĄroky; lĂĄska k ženĂŹ èasem plĂ˝tvĂĄ. Je možnĂŠ øĂdit se JežĂšovĂ˝m pøĂkladem desetkrĂĄt za dopoledne a poøåd mĂt energii na dalšĂ; ale zabĂ˝vat se pøånĂmi – dokonce pøedpoklĂĄdanĂ˝mi pøånĂmi – milovanĂŠ dokåže èlovĂŹku spolknout celĂ˝ den, a pøitom se nièeho nedosĂĄhne. O tom Henry nĂŹco vĂ! Zhusta je èas uplynulĂ˝ mezi jednou schĂšzkou s panĂ Foxovou a tou dalšà jen sen, pouhĂĄ pøestĂĄvka. StaèĂ, aby se na nĂŹj usmĂĄla, a on si ten ĂşsmĂŹv v sobĂŹ nese na Ăşkor všeho ostatnĂho. Dny plynou, život jde dĂĄl, ale on ĂşplnĂŹ propadne vzpomĂnce na ten ĂşsmĂŹv. Jak je tohle možnĂŠ? Henry po malĂ˝ch doušcĂch upĂjà èaj. Såøiny pohledy ho znervĂłzòujĂ. Henry mĂĄ pocit, že se na nĂŹj dĂvĂĄ pøĂliš zpøĂma; nemĂĄ šanci vysbĂrat si drobky z klĂna, aniž by ho ona pøi tom pozorovala. Co je s tou holkou? Když pøijde na sloužĂcĂ, napravenĂŠ padlĂŠ dĂvky možnĂĄ nikdy nedokåžou bĂ˝t tak diskrĂŠtnĂ jako ty, co nikdy nepadly. Henrymu na èele vyrazĂ pot, kterĂ˝ se snad (aspoò on v to doufĂĄ) dĂĄ vysvĂŹtlit pĂĄrou stoupajĂcĂ z šålku s èajem. Lišà se tato dĂvka – tahle chrĂĄnĂŹnka Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen – nĂŹjak zĂĄsadnĂŹ od cour, kterĂŠ vidĂŹl v St Giles? Pod jejĂm ošuntĂŹlĂ˝m obleèenĂm se nachĂĄzĂ nahĂŠ tĂŹlo, živoucĂ, dĂ˝chajĂcĂ nĂĄdoba plnĂĄ høĂšnĂŠ minulosti. Tahle SĂĄra nenĂ krĂĄsnĂĄ – pøinejmenšĂm tak nepøipadĂĄ jemu. Je provokativnĂ pøipomĂnkou ženskĂŠho pohlavĂ v jeho padlĂŠm stavu, ale ona konkrĂŠtnĂŹ ho nechĂĄvĂĄ chladnĂ˝m. PomyšlenĂ na ruku panĂ FoxovĂŠ v rukavici, kterou na okamžik držel ve svĂŠ dlani, je mnohem svĂšdnĂŹjšà než jakĂĄkoli pøedstava, kterou by v nĂŹm mohla vzbudit tahle zachrĂĄnĂŹnĂĄ prostopåšnice. A pøece je skoro stejnĂŹ starĂĄ jako panĂ FoxovĂĄ, podobnĂŹ velkĂĄ, mĂĄ podobnĂŠ tĂŹlo… Jak je možnĂŠ, aby ho jedna okouzlovala a k tĂŠ druhĂŠ byl lhostejnĂ˝? Co se mu to BĂšh snažà dĂĄt za lekci? Služka odejde a Henry se zaène vĂŹnovat svĂ˝m kalhotĂĄm. Co k tomu mohou øĂci velcĂ køesÂťanštĂ filosofovĂŠ? PøipomĂnajĂ mu, že žena kvete a umĂrĂĄ jako kvĂŹtina. Za jedno dvĂŹ desetiletĂ odejde jejĂ krĂĄsa, za pĂĄr dalšĂch dekĂĄd i ti, kdo ji zøeli, a nakonec se ta žena sama obrĂĄtĂ v prach. VšemohoucĂ BĂšh naopak žije vÏènĂŹ a je pĂšvodcem všà krĂĄsy, neboÂť ji vlastnĂma rukama zformoval v prvnĂm tĂ˝dnu stvoøenĂ svĂŹta. A pøece, jak nesmĂrnĂŹ obtĂžnĂŠ je milovat Boha s våšnĂ, kterou vyvolĂĄvĂĄ krĂĄsnĂĄ žena! Je možnĂŠ, aby i to bylo skuteènĂŹ souèåstĂ BožĂho plĂĄnu? Jsou seschlĂ muži jako MacLeish, kteøà nenĂĄvidà ženy, jedinĂ˝mi vhodnĂ˝mi kandidĂĄty knϞskĂŠho roucha? A co se to dĂŹje s panĂ Foxovou? Ăekla, že se vrĂĄtĂ za chvilku… pøedstava jejĂch ryšavĂ˝ch šatĂš zmizela ze vzduchu pøed nĂm, teplĂŠ stopy po jejĂm hlase se vypaøily v tichu. Henry se v židli Bertieho Foxe smutnĂŹ usmĂŹje. Co si mĂĄ poèĂt? Jeho touha udĂŹlat dojem na panĂ Foxovou je to jedinĂŠ, co mu mڞe dodat odvahy nechat se vysvĂŹtit na knĂŹze – nebylo by mu ale všechno ostatnĂ na svĂŹtĂŹ ĂşplnĂŹ volnĂŠ, kdyby zĂskal EmmelĂninu lĂĄsku? Než ji potkal, byl celĂ˝ život nešastnĂ˝ – dokĂĄzal by vzdorovat svĂšdnĂŠmu volĂĄnà živoèišnĂŠho uspokojenĂ, kdyby byla jeho? NenĂ to ostuda, že Hospodinovy dary vždy pøijĂmal s tϞkĂ˝m srdcem, ale když dostane pøĂležitost popĂt èaj v salĂłnu s krĂĄsnou vdovou, mĂĄ takovou radost, až musĂ potlaèovat nutkĂĄnĂ houpat se na židli? Chraò BĂšh pøed štĂŹstĂm ty, kdož chtĂŹjĂ napravovat svĂŹt! Ale co je to za zvuk? Line se seshora, ztlumenĂ˝ podlahami a chodbami malĂŠho domu panĂ FoxovĂŠ… Je to… kašlĂĄnĂ? Ano: dĂŹsivĂ˝, køeèovitĂ˝ kašel, kterĂ˝ slĂ˝chĂĄval vychĂĄzet z tmavĂ˝ch sklepĂš ve špinavĂ˝ch chudinskĂ˝ch ètvrtĂch… mohl by to bĂ˝t tentýž hlas, kterĂ˝ si zamiloval? NĂĄsledujĂcĂch pĂĄr minut Henry èekĂĄ a poslouchĂĄ, strnulĂ˝ ĂşzkostĂ. Pak se panĂ FoxovĂĄ vrĂĄtĂ do salĂłnu, se zardĂŹlĂ˝mi lĂèky, ale jinak vypadĂĄ docela dobøe a klidnĂŹ. „Promiòte, že jsem vĂĄs nechala èekat, Henry,“ pronese tĂłnem stejnĂŹ sladkĂ˝m jako sirup proti kašli. DotèenĂĄ a rozrušenĂĄ Agnes odložà poslednà èĂslo Illustrated London News na klĂn. Z jednoho èlĂĄnku se prĂĄvĂŹ dozvĂŹdĂŹla, že prĂšmĂŹrnou Anglièanku èekĂĄ 21 917 dnà života. Proè, ach proè musĂ bĂ˝t noviny vždy tak nepøĂjemnĂŠ? To nemajĂ nic lepšĂho na prĂĄci? SvĂŹt spĂŹje od desĂti k pĂŹti. Zvedne se, noviny nechĂĄ spadnout na podlahu a pøejde k oknu. Když se pøesvĂŹdèĂ, že parapet nenà špinavĂ˝ (prvnĂ okøĂdlenĂ˝ hmyz tĂŠhle roènĂ doby se naneštĂŹstĂ již vylĂhl a opatrnosti nenĂ nikdy dost), opøe se rukama o jeho okraj, horkĂŠ vlhkĂŠ èelo pøitiskne k chladnĂŠmu sklu a zadĂvĂĄ se dolĂš do zahrady. StarĂ˝ topol se obsypal poupaty jako uhry, ale navĂc ho ještĂŹ sužuje zelenĂĄ houba; trĂĄvnĂk dole je hladce oholenĂ˝ a tu a tam sedøenĂ˝ kosou a motyèkou až na èernou hlĂnu. Pøi pohledu na to, co Shears dĂŹlĂĄ se zahradou, se Agnes zmocòuje smutek. Ne že by se do hloubi duše nestydĂŹla za pøedchozĂ zanedbanost pozemkĂš pøilĂŠhajĂcĂch k domu, ale když teĂŻ byly zkroceny, stĂ˝skĂĄ se jĂ po zåøivĂ˝ch sedmikrĂĄskĂĄch kolem stromĂš a tmavĂŹ zelenĂ˝ch stĂŠblech ostrĂŠ trĂĄvy mezi dlažebnĂmi kameny, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že mĂsto nich nebylo ještĂŹ nic zasazeno. Shears tvrdĂ, že èekĂĄ, až trĂĄva doroste „sprĂĄvnĂŹ“. Agnes cĂtĂ, že se blĂžà jeden z jejĂch zĂĄchvatĂš plaètivosti, a pevnĂŹ sevøe parapet, aby ho zadusila v zĂĄrodku. Ale slzy za sedmikrĂĄsky a polnĂ trĂĄvu jĂ kloužou po tvåøĂch, a èĂm vĂc mrkĂĄ, tĂm volnĂŹji kanou. Jednadvacet tisĂc devĂŹt set sedmnĂĄct dnĂ. V jejĂm pøĂpadĂŹ mĂŠnĂŹ, neboÂť je na svĂŹtĂŹ už tak dlouho. Kolik jĂ zbĂ˝vĂĄ dnĂ? Z poètĂš už zapomnĂŹla všechno, co døĂv znala; ten Ăşkol je zcela nad jejĂ sĂly. Jasno mĂĄ jen v jednom: dny jejĂho života jsou v tom nejkrutĂŹjšĂm a nejsprostšĂm slova smyslu seèteny. VĂ, že vždy tomu tak nebylo. ÂŽeny se za MojžĂšovĂ˝ch èasĂš dožĂvaly dnes neslĂ˝chanĂŠho vĂŹku, pøinejmenšĂm v Anglii. I dnes se v Orientu ve vzdĂĄlenĂŹjšĂch koutech britskĂŠho impĂŠria najdou moudøà muži (a snad i moudrĂŠ ženy, ne?), kteøà vyøešili zĂĄhadu stĂĄrnutĂ a tĂŹlesnĂ˝ch zranĂŹnĂ a pøežili ve zdravĂ celĂŠ generace. Na jejich tajemstvĂ se naråžà ve spiritistickĂ˝ch brožurkĂĄch, kterĂŠ si Agnes schovala v košĂku na vyšĂvĂĄnĂ; existujĂ ovÏøenĂŠ kresby zĂĄzrakĂš – svatĂ muži, kteøà se po šesti mĂŹsĂcĂch od pohøbenĂ vynoøà z hrobu èilĂ a s ĂşsmĂŹvem na rtech, exotiètà èernoši tanèĂcĂ na plamenech a tak dĂĄle. Bezpochyby se najdou dalšà knihy – starovĂŹkĂŠ rukovĂŹti zakĂĄzanĂ˝ch vĂŹdomostĂ –, kterĂŠ dopodrobna vysvĂŹtlĂ všechny techniky. Všechno, co je lidstvu znĂĄmo, nĂŹkde vyšlo – ale jestli je Mudieho pĂšjèovna knih svÏøà do rukou zvĂŹdavĂŠ ženĂŹ, to už je jinĂĄ otĂĄzka. Ale copak mĂĄ smysl o tom pøemýšlet? Je prokletĂĄ, pro ni už je pozdĂŹ, BĂšh se k nĂ obrĂĄtil zĂĄdy, zahrada je znièenĂĄ, hlava ji bolĂ, žådnĂŠ jejà šaty nemajĂ sprĂĄvnou barvu, panĂ JerroldovĂĄ se neuråèila odpovĂŹdĂŹt jĂ na dopis, v kartåèi jĂ v jednom kuse zĂšstĂĄvajĂ chuchvalce vlasĂš a obloha se hrozivĂŹ zatĂĄhne, kdykoli se odvåžà vykroèit z domu. DusĂcĂ se Agnes otevøe okno a vystrèà zkroucenou tvåø na èerstvĂ˝ vzduch. Dole pøĂmo pod AgnesinĂ˝m oknem vyjde ze dveøà služtièka Janey, kterou poslali pro kbelĂk ĂşrodnĂŠ hlĂny urèenĂŠ do sklepa, kde pĂŹstujĂ houby. Agnes vidĂ, jak svaly na dĂvèinĂ˝ch zĂĄdech napĂnajĂ knoflĂky prostĂ˝ch èernĂ˝ch šatĂš a tahajĂ za bĂlĂ˝ uzel mašle, a ĂşplnĂŹ se nad tou chudinkou nĂĄdenicĂ v jejĂ službĂŹ ustrne. Z oèà jĂ skanou dvĂŹ tϞkĂŠ slzy, pøĂmo dolĂš na tu dĂvku, ale než dopadnou na již unikajĂcĂ postavu, vĂtr je sfoukne pryè. Teprve když se panĂ RackhamovĂĄ odtĂĄhne od parapetu a pøešlĂĄpne si, aby lĂŠpe držela rovnovĂĄhu, zjistĂ, že zaèala krvĂĄcet. O nĂĄslednĂŠm chovĂĄnĂ panĂ RackhamovĂŠ bude jejĂ manžel zĂĄhy informovĂĄn, ale tĂŹch pĂĄr minut, než si toho všimnou sloužĂcĂ, sedĂ William v pracovnĂŹ, nic zlĂŠho netuše. Na Agnes nepomyslel už nĂŹkolik hodin. Tøebaže se nemocĂ intenzivnĂŹ zaobĂrĂĄ, nenĂ to nemoc jeho ženy. Do mozku mu bylo zaseto semĂnko starosti a to tam teĂŻ roste hrozivĂ˝m zpĂšsobem – jako plevel Ăşzkosti. NevinnĂ˝ žert Sugar o choleøe mu pøipomnĂŹl nĂŹkterĂŠ pochmurnĂŠ statistiky: každĂ˝ den si nemoci zplozenĂŠ v nehygienickĂ˝ch podmĂnkĂĄch centra LondĂ˝na vyžådajĂ jistĂ˝ poèet životĂš – zvlåštĂŹ pak mezi prostitutkami. Ano, Sugar vypadĂĄ svϞà jako kvĂŹtinka, ale sama mu pøiznala, že to nenĂ lehkĂŠ; po všech stranĂĄch je obklopenĂĄ špĂnou, vlhkem a rozkladem. Kdo vĂ, jakĂ˝ hnus zavleèou jejĂ kolegynĂŹ do domu? Kdo vĂ, jakĂŠ nĂĄkazy obchĂĄzejĂ kolem zdĂ podniku panĂ CastawayovĂŠ a hrozĂ prosĂĄknout k Sugar do pokoje? Zasloužà si nĂŹco lepšĂho – stejnĂŹ jako on, pochopitelnĂŹ. To se musĂ plahoèit bažinou hnoje, aby se dostal za svou milenkou? Je oèividnĂŠ, co musĂ udĂŹlat – to øešenĂ se pøĂmo nabĂzĂ! MĂĄ pøece penĂze! VždyÂť za poslednĂ dva mĂŹsĂce podle úèetnĂch knih jen za levandulovou vodu utržil – Z vĂ˝poètĂš ho vyrušà nepravidelnĂŠ zaklepĂĄnĂ. „DĂĄle,“ zavolĂĄ. Dveøe se prudce otevøou a v nich se objevĂ rozrušenĂĄ Letty. „Ach pane Rackhame, moc se omlouvĂĄm, pane, ale, ach, pane Rackhame…“ Oèi se jĂ otåèejĂ v oènĂch jamkĂĄch od Williama ke schodĂšm, po nichž prĂĄvĂŹ vybĂŹhla nahoru; jejĂ tĂŹlo se servilnĂŹ kymĂĄcĂ. „Nuže?“ pobĂdne ji William. „Co je, Letty?“ „To panĂ RackhamovĂĄ, pane,“ pĂpne. „Už jsme poslali pro doktora Curlewa, pane, ale… Myslela jsem si, že byste se možnĂĄ chtĂŹl podĂvat sĂĄm… hned jsme zavøeli dveøe… na nic se ani nesĂĄhlo…“ „Ach proboha!“ vykøikne William, jehož všechny tyto intriky popouzejĂ a stejnou mĂŹrou i vyvĂĄdĂŹjĂ z mĂry. „Ukaž mi tu pohromu.“ Rychle se vydĂĄ za Letty dolĂš a v chĂšzi si zapĂnĂĄ vestu. V salĂłnu panĂ FoxovĂŠ dĂŹlĂĄ panĂ FoxovĂĄ pøĂmo pøed oèima svĂŠho hosta cosi celkem neslušnĂŠho. Z kupièky na klĂnĂŹ bere jeden papĂr za druhĂ˝m, pøeklĂĄdĂĄ ho, zasouvĂĄ jednotlivĂŠ listy do obĂĄlek a olizuje proužek s lepidlem, pøièemž celou dobu konverzuje. Když to Henry Rackham pøed nĂŹkolika mĂŹsĂci zažil poprvĂŠ, vyvedlo ho to z mĂry ĂşplnĂŹ stejnĂŹ, jako kdyby ke tvåøi zvedla zrcĂĄtko a zaèala se šourat v zubech; teĂŻ už si na to zvykl. Den jednoduše nemĂĄ dost hodin, aby to staèilo na všechny jejĂ aktivity, takže nĂŹkterĂŠ musĂ vykonĂĄvat zĂĄroveò. „Mohu vĂĄm pomoci?“ nabĂdne se Henry. „Jen raète,“ odpovĂ ona a podĂĄ mu polovinu kupky. „Co je to zaè?“ „BiblickĂŠ verše,“ vysvĂŹtlĂ mu. „Pro noclehĂĄrny.“ „Aha.“ Než list složĂ, zbϞnĂŹ si ho prohlĂŠdne a okamžitĂŹ poznĂĄ slova jednatøicĂĄtĂŠho žalmu: „Hospodine, smiluj se, vždyÂť se tak soužĂm, zrak mi slĂĄbne hoøem, moje duše i mĂŠ tĂŹlo chøadnou…“ a tak dĂĄle, až po nabĂĄdĂĄnĂ, abychom byli rozhodnĂ. Vzhledem k tomu, kolikrĂĄt musela panĂ FoxovĂĄ opisovat stejnĂ˝ch pĂĄr pasåžĂ, je jejĂ rukopis pozoruhodnĂŹ èitelnĂ˝. Henry sklĂĄdĂĄ, vklĂĄdĂĄ, olizuje a tiskne. „Ale umĂ ti nebožåci v noènĂch ĂştulcĂch èĂst?“ zeptĂĄ se Henry. „Zchudnout mڞe kdokoli,“ opåèà EmmelĂna a dĂĄl sklĂĄdĂĄ a sklĂĄdĂĄ. „KaždopĂĄdnĂŹ tyto verše jsou pro sprĂĄvce a hostujĂcĂ sestry, aby je èetli nahlas. VĂte, oni se prochĂĄzejĂ dlouhĂ˝mi ulièkami podĂŠl postelĂ a recitujĂ vše, co by dle jejich Ăşsudku mohlo utϚit nespavĂŠ.“ „ŠlechetnĂĄ prĂĄce.“ „Mohl byste ji dĂŹlat vy, Henry, kdybyste si pøål. MĂŹ to dĂŹlat nenechajĂ – prĂ˝ by mi nemohli zaruèit bezpeèĂ. Jako bych byla v jinĂ˝ch rukĂĄch než BožĂch.“ RozhostĂ se ticho a to narušuje jen šustĂŹnĂ papĂru pøi sklĂĄdĂĄnĂ a olizovĂĄnĂ. BezeslovnĂĄ prostota tĂŠto sdĂlenĂŠ èinnosti je pro Henryho takøka nesnesitelnĂŹ uspokojujĂcĂ; moc rĂĄd by strĂĄvil nĂĄsledujĂcĂch padesĂĄt let usazenĂ˝ tady v salĂłnu panĂ FoxovĂŠ, kde by jĂ pomĂĄhal s korespondencĂ. NaneštĂŹstĂ je noènĂch ĂştulkĂš v BritĂĄnii pouze omezenĂ˝ poèet a obĂĄlky se zĂĄhy naplnĂ. PanĂ FoxovĂĄ mhouøà oèi a olizuje si rty, pantomimicky pøedvĂĄdĂ, jak ji znechucuje palèivĂĄ chuÂť na jejĂm rڞovĂŠm jazyku – totʞ platĂ i o jeho jazyce. „Na to zabĂrĂĄ kakao,“ ubezpeèà ho. Letty provedla svĂŠho pĂĄna chodbami, kterĂŠ vidĂŹl nanejvýš pĂŹtkrĂĄt šestkrĂĄt od tĂŠ doby, co se zabydlel v domĂŹ nesoucĂm jeho jmĂŠno; chodbami urèenĂ˝mi k pobĂhĂĄnĂ služebnictva. NynĂ ona a William Rackham stojĂ u dveøà do kuchynĂŹ. GestikulacĂ mu vysvĂŹtlĂ, že pokud budou oba tišà jako myšky a vejdou do kuchynĂŹ zcela nepozorovanĂŹ, stanou se nejspĂš svĂŹdky nÏèeho pozoruhodnĂŠho. William by ze všeho nejradši s tou hloupostĂ skoncoval a vrazil dovnitø, pak ale tomuto nutkĂĄnĂ nepodlehne a zaøĂdĂ se podle Lettyiny rady. PošouchnutĂŠ dveøe se otevøou beze zvuku, jako když se rozevĂrĂĄ opona, a za nimi se neobjevĂ jen ostøe nasvĂcenĂĄ kobka s vysokĂ˝m stropem, v nĂž se pøipravuje všechno jeho jĂdlo, ale rovnϞ (když sklopĂ oèi) dvĂŹ ženy, kterĂŠ se vĂŹnujĂ nÏèemu, co by ho nemĂŹlo ani v nejmenšĂm šokovat – kdyby jednou z nich nebyla jeho manželka. Vedle sebe se tam totiž na kamennĂŠ podlaze plazĂ po všech ètyøech Agnes a dĂŹveèka z kuchynĂŹ Janey, obĂŹ zĂĄdy k nĂŹmu, se zadky vytrèenĂ˝mi do vzduchu, a støĂdavĂŹ namåèejĂ rejžåky do velkĂŠho vĂŹdra s mĂ˝dlovou vodou. A pøi tom spolu mluvĂ. Agnes drhne v mĂŠnĂŹ zažitĂŠm rytmu než Janey, ale se stejnou vervou a na malièkĂ˝ch rukou se jĂ od tĂŠ nĂĄmahy rĂ˝sujà šlachy. Lem jejĂch suknĂ je pøilepenĂ˝ k mokrĂŠ podlaze, pozadĂ s honzĂkem se jĂ kĂ˝ve sem a tam, nohy v pantoflĂècĂch jĂ kloužou v marnĂŠ snaze najĂt oporu. „No, panĂ,“ vyklĂĄdĂĄ Janey. „JĂĄ se snažim mejt všechno nĂĄdobĂ stejnĂŹ, jenže èlovĂŹk neèekĂĄ, že by misky na vodu byly zas tak špinavĂ˝, že jo?“ „Ne, ne, jistϞe ne,“ funĂ Agnes pøi drhnutĂ. „Však jĂĄ to taky neèekala,“ navåže dĂvka. „Ani vomylem. No a tak na mĂŹ kuchaøka køièela, jeèela a mĂĄvala na mĂŹ tĂŹmahle miskama na vodu a fakt nemڞu popøĂt, že byly vespodu umazanĂ˝ vod tuku, ale pøĂsahĂĄm na svĂ˝ svĂŹdomĂ, panĂ, byly to ty misky na vodu a kuchaøka musĂ vĂŹdĂŹt, že ty sou normĂĄlnĂŹ tak èistĂ˝…“ „Ano, ano,“ lituje ji panĂ. „Ty chudinko malĂĄ.“ „A todle… Todle tady je krev,“ komentuje Janey starou skvrnu na døevĂŹnĂŠm chodnĂèku, kterĂ˝ teĂŻ majĂ ona a panĂ RackhamovĂĄ pøed sebou. „Vylila se tu tak dĂĄvno, ale porĂĄd je vidĂŹt, a to už jsem ji drhla snad stokrĂĄt.“ PanĂ RackhamovĂĄ se sklonĂ nad skvrnu a ramenem se pøi tom dotkne služèina ramene. „Dovol, jĂĄ si to zkusĂm,“ nalĂŠhĂĄ bez dechu. William si tento okamžik zvolĂ k zĂĄsahu. Energicky nakråèà do kuchynĂŹ, zamĂøà pøes mokrou podlahu pøĂmo k Agnes a ta se poøåd na všech ètyøech obrĂĄtĂ k nĂŹmu. Janey se neotoèĂ, jen sedĂ na bobku celĂĄ zkamenĂŹlĂĄ, jako pes chycenĂ˝ pøi èinu, kterĂ˝ si zasluhuje vĂ˝prask. „Ahoj Williame,“ pronese Agnes klidnĂŹ a zamrkĂĄ na pramĂnek vlasĂš, jenž se jĂ komĂhĂĄ pøed zpocenĂ˝m oboèĂm. „Je tu už doktor Curlew?“ Ale William oproti jejĂmu oèekĂĄvĂĄnĂ nezareaguje bezmocnĂ˝m podråždĂŹnĂ˝m vĂ˝levem. MĂsto toho se natĂĄhne dolĂš, jednou rukou ji vezme pod honzĂkem, druhou pod zĂĄdy a s mocnĂ˝m heknutĂm ji zvedne z podlahy. A zatĂmco mu zaraženĂŹ ležà na prsou jako panenka, William rĂĄznĂŹ prohlĂĄsĂ: „Pro doktora Curlewa poslali bez mĂŠho svolenĂ. NechĂĄm ho, aÂť ti dĂĄ odvar na spanĂ, pak ho požådĂĄm, aÂť odejde. Podle mne je tu pøĂliš èasto a pøĂliš dlouho – a jak ti to prospĂŹlo?“ A s tĂm ji vynese z kuchynĂŹ a nĂŹkolika dveømi a chodbami až ke schodĂšm. „Informuj mĂŹ, až sem doktor Curlew dorazĂ,“ naøĂdĂ pokoøenĂŠ Claøe, kterĂĄ se vynoøà ze stĂnĂš a kluše nahoru po schodech vedle nĂŹj. „VyøiĂŻ mu: odvar na spanĂ, nic vĂc! Budu u sebe v pracovnĂŹ.“ A jakmile je jeho manželka bezpeènĂŹ uložena do postele, William Rackham se odebere k pracovnĂmu stolu. „VĂte, Henry,“ pøemĂtĂĄ panĂ FoxovĂĄ pøi pohledu na kymĂĄcejĂcĂ se kupu nadepsanĂ˝ch obĂĄlek mezi nimi, „pøipadĂĄ mi jako dar z nebes, že jsem nikdy nemĂŹla dĂŹti.“ Henry mĂĄlem vdechne doušek kakaa. „VåžnĂŹ? Proè?“ PanĂ FoxovĂĄ se pohodlnĂŹ opøe a nechĂĄ si zalĂt tvåø tlumenĂ˝m svĂŹtlem sluneènĂch paprskĂš prochĂĄzejĂcĂch zĂĄclonami. VidĂ jejĂ nafialovĂŹlĂŠ žĂly na spĂĄncĂch, jichž si do tĂŠ doby nevšiml, a rumĂŹnec na ohryzku – pokud tedy ženy majĂ ohryzky, èĂmž si Henry nenĂ jistĂ˝. „NĂŹkdy mĂŹ napadĂĄ, že mĂĄm v sobĂŹ jen omezenĂŠ množstvĂ…“ zavøe oèi a hledĂĄ slovo „…šåvy, kterou mohu vĂŹnovat svĂŹtu. PøedpoklĂĄdĂĄm, že kdybych mĂŹla dĂŹti, vĂŹnovala bych vĂŹtšinu tĂŠhle energie jim, zatĂmco teĂŻ…“ NapĂšl lĂtostivĂ˝m, napĂšl spokojenĂ˝m gestem obsĂĄhne filantropickĂ˝ nepoøådek kolem sebe, dobroèinnĂ˝ chaos svĂŠho domu. „ZnamenĂĄ to,“ odvåžà se Henry, „že by podle vĂĄs køesÂťanky mĂŹly zĂšstat bezdĂŹtnĂŠ?“ „Chraò BĂšh, abych nĂŹkomu nĂŹco pøedepisovala,“ odpovĂ. „Ale stejnĂŹ, uvolnilo by to ohromnou sĂlu pro Dobro, nemyslĂte?“ „Ale co Hospodinovo pøikĂĄzĂĄnĂ ‚PloĂŻte a množte se‘?“ UsmĂŹje se a zadĂvĂĄ se z okna, oèi mĂĄ kvĂšli probleskujĂcĂmu odpolednĂmu svĂŹtlu pøivøenĂŠ. Jsou to nejspĂš jen mraky, ale když èlovĂŹk zapojĂ pøedstavivost, kolem domu by mohla pochodovat ohromnĂĄ armĂĄda, nesèĂslnĂŠ hordy zatemòujĂcĂ slunce, kolo s miliĂłnem loukotĂ pozĂšstĂĄvajĂcĂ z lidskĂ˝ch tĂŹl. „Podle mĂŹ už tu množenĂ bylo vĂc než dost, nemyslĂte?“ povzdychne si panĂ FoxovĂĄ. „SvĂŹt jsme zaplnili hroznĂŹ dobøe, nenĂ-liž pravda, vydϚenĂ˝mi a hladovĂ˝mi lidmi. TeĂŻ je problĂŠm, co s nimi se všemi dĂŹlat…“ „Ale stejnĂŹ, zĂĄzrak novĂŠho života…“ „Ach, Henry, kdybyste jen vidĂŹl…“ Mohla by mu zaèĂt vyklĂĄdat svĂŠ zåžitky ze Spolku, ale rozmyslĂ si to; popisovat mu u kakaa nemluvòata zarudlĂĄ od neštovic, kterĂĄ prostitutky zavøely do kredence, nebo mrtvĂŠ dĂŹti rozklĂĄdajĂcĂ se v Temži, je i na jejĂ pomĂŹry neslušnĂŠ. „VåžnĂŹ, Henry,“ pronese mĂsto toho. „Na rozenĂ dĂŹtĂ nenĂ nic tak vĂ˝jimeènĂŠho. Zato skuteènĂŹ dobroèinnĂŠ skutky… MožnĂĄ byste mĂŹl zkusit nahlĂžet na dobrĂŠ skutky jako na vajĂèka a na ženy jako na slepice. OplodnĂŹnĂĄ vajĂèka jsou k nièemu, pokud nechcete chovat dalšà kuøata, ale jak užiteènĂŠ je panenskĂŠ vajĂèko! A kolik vajĂèek dokåže jedna slepice snĂŠst!“ Henry zrudne až po uši a karmĂnovĂĄ kڞe mu pak hezky kontrastuje se zlatou barvou jeho kadeøĂ. „JistĂŹ žertujete.“ „RozhodnĂŹ ne,“ usmĂŹje se. „Cožpak jste neslyšel, jak mĂŹ vaši pøåtelĂŠ Bodley a Ashwell zhodnotili? Jsem våžnĂĄ až do morku kostĂ.“ A znièehonic se opøe na židli a hlava se jĂ zvrĂĄtĂ v oèividnĂŠ ĂşnavĂŹ. Henry ustaranĂŹ a fascinovanĂŹ sleduje, jak se jĂ pøi každĂŠm hlubokĂŠm nĂĄdechu pøes korzet vzedme poprsĂ a po obou stranĂĄch pøi tom pøes mĂŹkkou lĂĄtku zahlĂŠdne sotva zøetelnĂ˝ vĂ˝rĂšstek. „P-panĂ FoxovĂĄ?“ zakoktĂĄ. „NenĂ vĂĄm nĂŹco?“ Když doktor Curlew dorazĂ do pracovny Williama Rackhama, doèkĂĄ se zdvoøilĂŠho, nikoli však ponĂženĂŹ uctivĂŠho pøijetĂ. TĂm se mu potvrdĂ zmĂŹny, jichž si povšiml v domĂĄcnosti RackhamovĂ˝ch (a jeho mĂstĂŹ v nĂ) za poslednĂch ètyøi pĂŹt nĂĄvštĂŹv. Tytam jsou èasy, kdy spolu rozprĂĄvĂŹli usazenĂ v køeslech, kdy mu William nabĂzel doutnĂky a vzhlĂžel k nĂŹmu s respektem. Dnes mĂĄ doktor Curlew pocit, jako by byl pøivolĂĄn coby pouhĂ˝ lĂŠkĂĄrnĂk, a ne pozvĂĄn jako pøednĂ badatel v oblasti duševnĂch chorob. „Bude teĂŻ spĂĄt,“ øekne. „Dobøe,“ odpovĂ Rackham. „JistĂŹ mi prominete, když nebudeme rozebĂrat podrobnosti opĂŹtovnĂŠho zhoršenĂ zdravotnĂho stavu mĂŠ manželky. Pokud je to skuteènĂŹ zhoršenĂ.“ „Jak si pøejete.“ RovnϞ mi prominete, tĂĄhne Williamovi hlavou, pokud vĂĄs pošlu pryè, než mi opĂŹt zaènete tvrdit, že Agnes patøà do Ăşstavu. Jsem bohatĂ˝ èlovĂŹk a nenĂ nic, oè bych se u sebe doma nedokĂĄzal postarat. Pokud Agnes zešĂlĂ a bude potøebovat ošetøovatelky, pak je zamĂŹstnĂĄm. Pokud jednoho dne ĂşplnĂŹ pøijde o rozum a bude potøebovat silĂĄky, aby ji krotili, i ty si mڞu dovolit. NenechĂĄm se nikĂ˝m litovat, doktore: dĂĄvejte si pozor, kde je vaše mĂsto. William lĂŠkaøe informuje, že od nynĂŹjška bude dochĂĄzet nikoli jednou tĂ˝dnĂŹ, ale mĂŹsĂènĂŹ, podĂŹkuje mu za nĂĄvštĂŹvu a pøedĂĄ ho do Lettyiny pÊèe. Pøi CurlewovĂŹ odchodu mu pøipadne, že na doktorovĂŹ tvåøi zahlĂŠdl nĂĄznak ponĂženĂ – to je ovšem omyl, neboÂť lidĂŠ jako doktor Curlew majĂ tolik lidskĂ˝ch zrcadel, kterĂĄ jim odråžejĂ jejich vlastnĂ dĂšležitost, že když jedno zrcadlo ukåže mĂŠnĂŹ lichotivĂ˝ obraz, jednoduše se obrĂĄtĂ k dalšĂmu. DoktorovĂ˝m dalšĂm pacientem je starĂĄ žena, kterĂĄ jej zbožòuje; do zrcadla RackhamovĂ˝ch se zase podĂvĂĄ jindy, za jinĂŠho svĂŹtla. Agnes RackhamovĂĄ to mĂĄ spoèĂtanĂŠ; jemu staèà si poèkat. Po odchodu doktora Curlewa si William chvĂli pohrĂĄvĂĄ s myšlenkou, že se zajde ujistit, zda jeho žena klidnĂŹ spĂ, ale nakonec si to rozmyslĂ, protože Agnes nesnåšĂ, když za nĂ chodĂ do ložnice. Pøesto jĂ pøeje jen to nejlepšĂ, a dokonce si pøedstavĂ jejĂ tvåø s poklidnĂ˝m vĂ˝razem. Je to zvlåštnĂ, ale od tĂŠ doby, co znĂĄ Sugar, dokåže vĂŹnovat Agnes mnohem vĂce nϞnĂ˝ch a shovĂvavĂ˝ch myšlenek než pøedtĂm; už na nĂŹm nevisĂ jako zĂĄvažĂ, spĂš je pro nĂŹj nĂŹco jako hozenĂĄ rukavice. Tak jako se ze zvlĂĄdnutĂ Rackhamova voòavkåøstvĂ, což kdysi poklĂĄdal za cosi ohavnĂŠho a zĂĄroveò nemožnĂŠho, stalo s pomocĂ Sugar zajĂmavĂŠ dobrodružstvĂ, i zdolĂĄnĂ AgnesinĂ˝ch chorob by mohlo bĂ˝t zkouškou jeho schopnostĂ. VĂ, co je jeho drobnĂŠ manželce drahĂŠ: dĂĄ jĂ toho tolik, kolik jen bude chtĂt. VĂ, co se jĂ pøĂèĂ: ušetøà ji toho nejhoršĂho. William se rozvåžnĂŹ a rĂĄznĂŹ vrĂĄtĂ k zapoèatĂŠ prĂĄci: pøesnĂŠmu vĂ˝poètu, kolik ho bude stĂĄt, mĂĄ-li Sugar uchrĂĄnit pøed riziky jejĂho stĂĄvajĂcĂho ubytovĂĄnĂ. ZatĂmco jejĂ manžel uvažuje nad detaily, Agnes RackhamovĂĄ po koòskĂŠ dĂĄvce morfinu spĂ. ÂŽelezniènĂ vagĂłn, speciĂĄlnĂŹ vypravenĂ˝ pro NemohoucĂ, na ni v jejĂch snech èekĂĄ, zahalenĂ˝ pĂĄrou. Ona je už uloženĂĄ uvnitø, v nĂĄdhernĂŠ postĂ˝lce u okna, a pod hlavou mĂĄ naštosovanĂŠ polštåøe, aby se mohla dĂvat ven. Pøednosta stanice zaÂťukĂĄ na jejĂ okno a zeptĂĄ se jĂ, jestli je vše v poøådku, a ona odpovĂ „Ano“. Pak zapĂskĂĄ pĂšalka a ona je na cestĂŹ do Klåštera zdravĂ. Za ètrnĂĄct dnĂ zastihneme Williama Rackhama pøi zĂĄvĂŹreènĂŠ inspekci mĂsta, kde od tohoto veèera hodlĂĄ trĂĄvit tolik èasu, kolik mu jeho hektickĂ˝ život umožnĂ. Poslednà øemeslnĂci odešli, když namontovali poslednĂ nĂĄbytek; William teĂŻ mڞe prozkoumat celkovĂ˝ úèinek a posoudit, zda tyto elegantnĂ pokoje v Priory Close v Marylebone skuteènĂŹ odpovĂdajĂ nekøesÂťanskĂŠ sumĂŹ, kterou za nĂŹ utratil. Lelkuje v pøednĂ chodbĂŹ, puntièkåøsky upravuje pugĂŠt rudĂ˝ch rڞà v køišålovĂŠ vĂĄze, a kde je to nutnĂŠ, zkracuje stonky jednotlivĂ˝ch kvĂŹtin, aby dosĂĄhl dokonalĂŠho uspoøådĂĄnĂ. Takovou pozornost estetickĂ˝m detailĂšm vĂŹnoval naposledy jako dandy v Cambridgi. Sugar v nĂŹm probouzĂ… PopravdĂŹ øeèeno, probouzĂ v nĂŹm „všechno“. Tyto elegantnĂ pokoje jsou pro ni odpovĂdajĂcĂm bydlenĂm – klenotnice pro ten poklad, jĂmž je. Dohoda s panĂ Castawayovou je už podepsanĂĄ. Ta starĂĄ ženskĂĄ mu vyhovĂŹla bez vĂ˝hrad; co jinĂŠho taky mohla dĂŹlat? Od tĂŠ doby pøed nĂŹkolika mĂŹsĂci, kdy s nĂ podepsal pĂšvodnĂ smlouvu, jako chlap desetkrĂĄt vyrostl – a ona se naopak zmenšila. Ve smetanovĂŠm dopolednĂm svĂŹtle jeho poslednĂ nĂĄvštĂŹvy u nĂ pĂšsobila mĂŠnĂŹ hrĂšzostrašnĂŹ než v rudĂŠ zåøi krbu, jejĂ køiklavĂŠ šaty vypadaly bledšĂ, vyzdobenĂŠ smĂtky prachu, kterĂĄ viditelnĂŹ kroužila ve sluneènĂch paprscĂch. UkĂĄzal jĂ stvrzenky od nejlepšĂch truhlåøÚ, soukenĂkĂš, obkladaèÚ, obchodnĂkĂš se sklem a mnoha dalšĂch øemeslnĂkĂš zamĂŹstnanĂ˝ch våženĂ˝m panem Georgem Huntem, jakož i bankovnà úèet na jmĂŠno pana Hunta ve výši tisĂce liber. (William pøirozenĂŹ vĂ, že kdyby chtĂŹl, mohl by s touhle komediĂ skoncovat, ale vzhledem k tomu, že mu pøedstĂrĂĄnĂ neèinà žådnĂŠ problĂŠmy, proè si neušetøit ty trapnĂŠ chvilky? A co se týèe bankovnĂho konta na jmĂŠno George W. Hunta – nu, to by se mohlo ukĂĄzat jako zatracenĂŹ dobrĂ˝ nĂĄpad, pokud se pøi studiu daòovĂŠ soustavy nemĂ˝lil!) KaždopĂĄdnĂŹ na panĂ Castawayovou udĂŹlal bez ohledu na svĂŠ jmĂŠno ohromnĂ˝ dojem a nebylo tøeba ji pøĂliš pøesvĂŹdèovat (jen podsunout dalšà štĂšsek bankovek), aby starou smlouvu roztrhala a pøepsala na nĂŹj vĂ˝hradnĂ vlastnickĂĄ prĂĄva k Sugar. „Starala jsem se o ni za danĂ˝ch okolnostĂ nejlĂŠpe, jak jsem mohla,“ tak znĂŹla jejĂ poslednĂ slova. „VÏøĂm, že udĂŹlĂĄte totʞ – k našemu trvalĂŠmu prospĂŹchu.“ Pøi obhlĂdce pokojĂš v Priory Close se William snažà na jejĂ hroznou voskovou vrĂĄsèitou starou tvåø zapomenout a utvrzuje se, že tady je vše v poøådku – bezchybnĂŠ a perfektnĂ. Ujišuje se o ideĂĄlnĂ poloze svĂŠho hnĂzdeèka lĂĄsky, jeho dokonale vybavenĂŠm interiĂŠru, harmonickĂŠm kompromisu mezi mužskĂ˝m a ženskĂ˝m vkusem. PosadĂ se na všechny židle i na lenošku a z každĂŠho mĂsta sleduje, na co je z vĂ˝zdoby vidĂŹt. Otevøe a zavøe všechna dvĂøka, okna, vĂka a zasklenĂŠ polièky všech skøĂnĂ, knihovnièek a tak dĂĄle a pøesvĂŹdèà se, že nejsou zaseknutĂŠ ani nevržou. Koupelna v nĂŹm vzbuzuje obavy. Zachoval se sprĂĄvnĂŹ, když do nĂ nechal zavĂŠst teplou vodu? Ty trubky jsou ošklivĂŠ, pøipomĂnajĂ obøà aparĂĄty v jednĂŠ z RackhamovĂ˝ch tovĂĄren; nebyla by Sugar spokojenĂŹjšà s volnĂŹ postavenĂ˝mi opulentnĂmi neckami? Ach, ale on ji chce mĂt èistou a tyhle novĂŠ vany Ardent jsou teĂŻ v mĂłdĂŹ. Pokyny na ovlĂĄdĂĄnĂ karmy jsou možnĂĄ trochu komplikovanĂŠ a pøece jen tu hrozĂ riziko vĂ˝buchu, ovšem Sugar je chytrĂĄ dĂvka a jistĂŹ se nenechĂĄ vyhodit do povĂŹtøà vanou. A tyhle novĂŠ typy Ardent jsou zatĂm nejbezpeènĂŹjšĂ. „V budoucnosti je budou mĂt všichni,“ tvrdil mu prodavaè. (Williama vyloženĂŹ svrbĂŹl jazyk, aby tomu chlapovi dal lekci z obchodu, nĂŹco na zpĂšsob: „Ne, ne, ne, øĂkejte radĂŹji: prostĂ smrtelnĂci se budou vždy mĂ˝t v nĂŹjakĂŠm lepšĂm škopku – jen ti šastlivci s nejlepšĂm vkusem budou mĂt tyhle.“) Pak pomalu nakråèà do ložnice a podesĂĄtĂŠ si prohlĂŠdne postel, osahĂĄ peøiny a pøehozy, na chvĂli se opøe o polštåøe a zadĂvĂĄ se na grafickĂŠ listy na stĂŹnĂĄch (grafika v èĂnskĂŠm stylu, ne pornografie) a na to, jak se vzor na tapetĂĄch na svĂŹtle leskne. TroufĂĄ si øĂct, že to všechno si zĂskĂĄ jejĂ uznĂĄnĂ. Zvenèà nenĂ dĂšm nijak pozoruhodnĂ˝; prakticky nièĂm se nelišà od svĂ˝ch sousedĂš po obou stranĂĄch. Vchod je z ulice, ale je napĂšl skryt tmavou verandou podobnou stråžnĂ budce a skĂ˝tĂĄ tak soukromĂ pøed zvĂdavĂ˝mi pohledy sousedĂš. Nahoøe nejsou žådnĂ nĂĄjemnĂci, neboÂť William si pronajal obĂŹ patra a v zĂĄjmu diskrĂŠtnosti (i když by si na èinži mohl pøijĂt na slušnou èåstku!) se rozhodl nechat hornĂ pokoje prĂĄzdnĂŠ. William se podĂvĂĄ na hodinky. Je devĂŹt hodin veèer, sedmnĂĄctĂŠho bøezna 1875. NezbĂ˝vĂĄ než naposledy zavĂtat k panĂ CastawayovĂŠ a dovĂŠzt Sugar do jejĂho novĂŠho domova. Henry Rackham je venku, kråèà po nepøĂliš rozvinutĂŠ periferii civilizace, i když je už dĂĄvno èas jĂt spĂĄt a dĂĄvno se snesla tma. NenĂ založenĂm sova, vĂšbec ne; patøà k tĂŹm lidem, kteøà se vzbudĂ hned za Ăşsvitu a kterĂ˝m dĂŹlĂĄ potĂže potlaèovat zĂvĂĄnĂ, jakmile slunce zapadne. A pøece dnes veèer vylezl z teplĂŠ postele, rychle pøes noènĂ košili natĂĄhl nĂŹjakĂŠ obleèenĂ, svĂšj neupravenĂ˝ vzhled zahalil do dlouhĂŠho zimnĂku – a vyšel ven na prochĂĄzku. PrvnĂch pĂĄr mil šel po ulicĂch lemovanĂ˝ch domy a pouliènĂmi lampami, ale ty èĂm dĂĄl vĂc øĂdly, až je nakonec nahradily mihotavĂŠ tĂĄborĂĄky vzdĂĄlenĂ˝ch cikĂĄnĂš, tajuplnĂĄ aureola vyzaøujĂcĂ z Great Western Railway a pøirozenĂŠ osvĂŹtlenĂ od PĂĄnaboha. Na jeho rĂĄzovĂĄnĂ mu svĂtĂ ĂşplnĂŹk. VlastnĂ ohromnĂ˝ stĂn bϞà vedle nĂŹj, mrštnĂŹ pøeskakuje nerovnou zem jako hejno èernĂ˝ch krys. Henry si ho nevšĂmĂĄ, soustøedĂ se jen na svĂŠ nemotornĂŠ nohy, kterĂŠ nepokojnĂŹ mašĂrujĂ v nezašnĂŹrovanĂ˝ch botĂĄch. Jsem netvor, myslĂ si. I pøes mrazivĂ˝ vzduch a nesnĂĄze hledĂĄnĂ cesty ve tmĂŹ poøåd v duchu vidĂ EmmelĂnu Foxovou, jak ležà na zĂĄdech v budoĂĄru plnĂŠm polštåøÚ, s rozcapenĂ˝ma nohama, nahĂĄ a opuštĂŹnĂĄ, a vyzĂ˝vĂĄ ho, aby na ni padl. Ta pøedstava je i teĂŻ skoro stejnĂŹ barvitĂĄ, jako když odhodil peøinu a odmĂtl nĂĄvrhy smyslnĂŠho spĂĄnku. Ovšem ten obrĂĄzek jeho drahĂŠ pøĂtelkynĂŹ je pøes všechnu svou svĂŹtĂŠlkujĂcĂ jasnost zavrženĂhodnĂŹ lživĂ˝. Nikdy totiž v Božà skuteènosti nezahlĂŠdl nic z tĂŹla panĂ FoxovĂŠ, až na jejĂ oblièej a ruce; všechno pod krkem a nad zĂĄpĂŹstĂmi je jeho vlastnĂ høĂšnĂĄ fantazie. Pøiøkl jĂ tĂŹlo sešitĂŠ beze švĂš z malovanĂ˝ch aktĂš øeckĂ˝ch bohyò a vodnĂch nymf a ty necudnĂŹjšà èåsti mu dodal ĂĂĄbel. Jen tvåø je skuteènĂŹ jejĂ. Ale ona zašeptĂĄ Ano! a jejĂ pøĂzraènĂŠ bledĂŠ ruce se malĂĄtnĂŹ natĂĄhnou do prostoru mezi nimi. Ano. Henry se pøitiskne k døevĂŹnĂŠmu zĂĄbradlĂ nĂzkĂŠho mostu nad kanĂĄlem Grand Junction, rozepne si šaty a køikem se dožaduje vysvobozenĂ. „Kam jedeme?“ zeptĂĄ se Sugar polohlasem. Drožka projela kolem všech pravdĂŹpodobnĂ˝ch podnikĂš, kam by s nĂ William mohl zajĂt, když jĂ (nanejvýš neobvykle) naøĂdil, aÂť se obleèe na „malou vyjĂžïku“. Zpoèåtku se domnĂvala, že by mohl mĂt v Ăşmyslu navštĂvit ze sentimentĂĄlnĂch dĂšvodĂš hostinec U krbu; poslednĂ dobou byl zvlåštnĂŹ roznϞnĂŹlĂ˝ a vzpomĂnal na jejich milostnĂ˝ pomĂŹr, jako by se znali roky. Ale ne, když spatøila pøistavenou drožku, vĂŹdĂŹla, že ke Krbu nepojedou. A teĂŻ minuli všechny nejlepšà hospody a restaurace a nejedou ani ke Cremorne Gardens, protože to už by odboèili ĂşplnĂŹ jinde. „To vĂm jĂĄ,“ dobĂrĂĄ si ji William jemnĂŹ a ve ztemnĂŹlĂŠ kabinĂŹ ji hladĂ po rameni, „a ty to brzy zjistĂš.“ Sugar nesnåšà žertĂky a hĂĄdanky všeho druhu. „To je vzrušujĂcĂ!“ vydechne a pøitiskne nos na okno. Williamovi pøipadĂĄ tahle dĂŹtskĂĄ zvĂŹdavost rozkošnĂĄ – a jako nanejvýš pøĂjemnĂ˝ kontrast k tomu, jak se èerstvĂŹ provdanĂĄ Agnes chovala toho dne, kdy ji vzal do jejĂho novĂŠho domova. Agnes se celou cestu ohlĂžela dozadu, i když ji snažnĂŹ prosil, aby to nedĂŹlala; Sugar se dĂvĂĄ dopøedu s neskrĂ˝vanĂ˝m oèekĂĄvĂĄnĂm. Agnes byla tak protivnĂĄ (ukòouranĂĄ a nervĂłznĂ), že by ji nejradši bĂ˝val områèil, aby se vzbudila až pohodlnĂŹ usazenĂĄ v novĂŠm domĂŹ; ale Sugar by si nejradši zvedl na klĂn, pøĂmo tady v drožce, aby jĂ drncĂĄnĂ koèåru na hrbolatĂŠ cestĂŹ pomohlo v jĂzdĂŹ na jeho ztopoøenĂŠm penisu. Ale krom hlazenĂ jejĂho ramene nic neudĂŹlĂĄ: tohle je v jejĂm životĂŹ – v obou jejich životech – nesmĂrnĂŹ zĂĄvažnĂ˝ okamžik a nesmĂ se zkazit. Sugar se zatĂm s oèima navrch hlavy dĂvĂĄ do tmy. Bere ji William do svĂŠho domova v Notting Hillu? Nikoli, na Edgware Road odboèili doprava, mĂsto aby pokraèovali rovnĂŹ. Veze ji na nĂŹjakĂŠ odlehlĂŠ mĂsto za mĂŹstem, aby ji tam mohl snĂĄze zabĂt a zbavit se jejĂ mrtvoly? Ve svĂŠm vlastnĂm romĂĄnu popsala takovĂ˝ch vražd tolik, že jĂ ta možnost pøijde celkem reĂĄlnĂĄ; a nemordujĂ snad prostitutky každou chvĂli jejich kunèofti? Amy jĂ vyklĂĄdala, že zrovna minulĂ˝ tĂ˝den našli v Hampstead Heath bezhlavou ženu, kterou nĂŹkdo zneužil… JedinĂ˝ pohled stranou na Rackhama ji ale uklidnĂ: pøĂmo z nĂŹj vyzaøuje pĂ˝cha a touha. Takže se zase opøe nosem o sklo a srovnĂĄ rty rovnobϞnĂŹ s rozšiøujĂcĂ se korunkou ze sraženĂŠ pĂĄry, kterou tam nadĂ˝chala. Na konci cesty na WilliamĂšv pokyn vystoupĂ v temnĂŠ ulièce lemovanĂŠ velmi modernĂmi øadovĂ˝mi domky s fasĂĄdami jedna jako druhĂĄ. NedostateènĂŠ svĂŹtlo plynovĂ˝ch lamp tu zachycujĂ dva mohutnĂŠ, majestĂĄtnĂ stromy s goticky komplikovanĂ˝mi vĂŹtvemi. Když drožka odrachtĂĄ do dĂĄli a rozhostĂ se høbitovnĂ ticho, William vezme Sugar za rĂĄmĂŹ a zavede ji na èernoèernou verandu jednoho z tĂŹch zvlåštnĂch novĂ˝ch domĂš. Williamova postava po jejĂm boku je ve tmĂŹ sotva viditelnĂĄ; Sugar slyšà jeho dech a zašustĂŹnĂ svĂ˝ch suknĂ, když se o nĂŹ pøi hledĂĄnĂ klĂèovĂŠ dĂrky otøe. JakĂŠ je tu ticho, že slyšà i toto! Co je tohle za mĂsto, že tu vzduch zĂšstĂĄvĂĄ tak prĂĄzdnĂ˝? Znièehonic se jĂ zmocnĂ neznĂĄmĂ˝, ale mocnĂ˝ cit. Srdce jĂ bušĂ, kolena mĂŹknou, zaèĂnĂĄ se tøåst – skoro jako kdyby ji nakonec pøece jen mĂŹli zavraždit. Ozve se škrtnutĂ sirky, znĂ to, jako by se pĂĄrala lĂĄtka; ve skomĂrajĂcĂm plamĂnku zĂĄpalky vidĂ Williamovu tvåø, pøi odemykĂĄnĂ dveøà je celĂ˝ nahrbenĂ˝. Jeho oblièej s licousy jĂ najednou pøipadĂĄ zcela neznĂĄmĂ˝. Tenhle muž mĂŹnĂ mĂšj život, pomyslĂ si, když se klĂè otoèà a dveøe otevøou. S mĂ˝m životem se hĂĄzĂ jako s mincĂ. William zapĂĄlĂ lampu v chodbĂŹ a naøĂdĂ Sugar, aÂť pod nĂ zĂšstane, než obĂŹhne všechny vzdĂĄlenĂŹjšà pokoje a i v nich zažehne lampy. Pak se vrĂĄtĂ a jemnĂŹ ji vezme za ruku. „Tohle,“ pronese a teatrĂĄlnĂŹ ukåže rukou, „je tvoje. Jen tvoje.“ Na okamžik se rozhostĂ naprostĂŠ ticho a vše zĂšstane bez hnutĂ, živĂ˝ obraz pozĂšstĂĄvajĂcĂ ze tøà prvkĂš: muže, ženy a vĂĄzy s rudĂ˝mi rڞemi. Pak užaslĂĄ Sugar zvolĂĄ „Ach Williame!“, to když ji Rackham zavede do salĂłnu. „Bože mĂšj!“ Celou cestu sem se pøipravovala, že nad tĂm jeho malĂ˝m pøekvapenĂm zahraje divadĂ˝lko; ale teĂŻ nemusĂ nic hrĂĄt, protože samĂ˝m ohromenĂm mĂĄlem vrĂĄvorĂĄ. „Ty se tøeseš,“ poznamenĂĄ William a sevøe jĂ ruku ve svĂ˝ch dlanĂch, aby si ten Ăşkaz ovÏøil. „Proè se tøeseš?“ „Ach Williame!“ UslzenĂ˝ma oèima se dĂvĂĄ støĂdavĂŹ na Williama a na neuvÏøitelnĂŹ pøepychovĂ˝ pokoj. „Ach Williame!“ Zpoèåtku ho tento projev vdÏènosti zaskoèĂ, ostĂ˝chĂĄ se mu vÏøit, pøestože o jejĂch projevech smyslnosti ho nikdy ani nenapadlo pochybovat. Jakmile si uvĂŹdomĂ, že je skuteènĂŹ uchvĂĄcenĂĄ, nafoukne se pĂ˝chou, že je strĂšjcem takovĂŠho nĂĄvalu radosti. PøipadĂĄ mu, že jĂ hrozĂ mdloby, takže ji vezme za ramena a obrĂĄtĂ si ji k sobĂŹ. ZruènĂŹ jĂ rozvåže hedvĂĄbnou stužku pod bradou, zvedne jĂ klobouk a pøi tom jĂ z vlasĂš opatrnĂŹ vytĂĄhne jehlice, takže jĂ zlatavookrovĂŠ kadeøe vypadnou dolĂš jako èerstvĂŹ ostøĂhanĂĄ vlna z košĂku. PĂchne ho u srdce: kdyby se jen tento okamžik dal protĂĄhnout navĂŹky! „No tak?“ dobĂrĂĄ si ji. „To si svĂšj novĂ˝ domov nechceš prohlĂŠdnout?“ „Ale ano!“ zvolĂĄ dĂvka a odskoèà od nĂŹj. CelĂ˝ rozzåøenĂ˝ sleduje, jak tanèà kolem mĂstnosti, fyzicky se se všĂm seznamuje, dotykem dlanĂŹ vznåšà nĂĄrok na pøedmĂŹty a povrchy, pak pĂĄdĂ do dalšĂho pokoje. William si pøi tom nemڞe nevzpomenout, jak Agnes prvnĂho dne chodila po domĂŹ v Chepstow Villas jako nemocnĂŠ a mrzutĂŠ dĂtĂŹ, slepĂĄ ke všemu, nevnĂmavĂĄ ke všem jeho pøĂpravĂĄm. „DoufĂĄm, že jsem myslel na všechno,“ šeptne jĂ do ucha, když ji zase dostihne. Sugar uhranutĂŹ stojĂ u psacĂho stolu v pracovnĂŹ. OmĂĄmenĂŹ pøijĂmĂĄ jeho polibky a pøi tom se upøenĂŹ dĂvĂĄ na svĂšj odraz v nalakovanĂŠm døevĂŹ. „Co je tenhle pokoj zaè?“ zeptĂĄ se Williama. NϞnĂŹ se jĂ otøe plnovousem o krk. „Pokoj na šitĂ, obĂ˝vacĂ pokoj, pracovna – co budeš chtĂt. Moc jsem toho sem nedal – napadlo mĂŹ, že tøeba budeš potøebovat pĂĄr vĂŹcĂ ze svĂŠho starĂŠho pokoje v podniku panĂ CastawayovĂŠ.“ „Ona o tom vĂ?“ „JistϞe o tom vĂ. Všechno je to zaøĂzenĂŠ.“ Sugar zbledne. Znièehonic pøed nĂ vyvstanou dĂŹsivĂŠ vize: pøedstava starĂŠ ženy v krvavĂŹ rudĂ˝ch šatech, jak stoupĂĄ po schodech do jejĂho pokoje; vidina dveøà kredence, kterĂŠ se prudce otevøou a odhalĂ bĂlĂ˝ rukopis PĂĄd a vzestup Sugar. PanĂ CastawayovĂĄ se tĂŹch strĂĄnek nesmĂ dotknout! Na tĂŹch strĂĄnkĂĄch se jistĂŠ „panĂ JettisonovĂŠ“ vyèĂtĂĄ mnoho, mnoho vĂŹcĂ – hlavnĂŹ pak zneuctĂŹnĂ jejĂ vlastnĂ nevinnĂŠ dcery, neohroženĂŠ hrdinky. „MĂšj pokoj… mĂšj starĂ˝ pokoj…“ zajĂkne se. „Co… jak je to zaøĂzenĂŠ…?“ „Neboj se,“ zasmĂŹje se Rackham. „Respektuju tvoje soukromĂ. Nikdo se nièeho nedotkne, dokud to neodvezeš. I to zaøĂdĂm, kdykoli si budeš pøåt.“ A pohladĂ ji po tvåøi, aby se do nĂ vrĂĄtila nĂŹjakĂĄ barva. RozhozenĂĄ Sugar si to namĂøà k francouzskĂ˝m oknĂšm a dĂvĂĄ se, jak se jejĂ rozètvrcenĂ˝ obraz blĂžà ke sklu. Tabulky jsou zasazenĂŠ v nepatrnĂŹ odlišnĂ˝ch Ăşhlech, takže se ty ètyøi èåsti jejĂho obrazu ĂşplnĂŹ nespojĂ, dokud nedojde tak blĂzko ke sklu, že se stane prĂšsvitnou a ĂşplnĂŹ zmizĂ. Venku se rozklĂĄdĂĄ malièkĂĄ zahrada obehnanĂĄ zdĂ, ve tmĂŹ je to tϞko rozeznat, ale oplĂ˝vĂĄ… no, nĂŹjakou zelenĂ – živoucĂm dĂškazem, že jejĂ novĂ˝ domov je v pøĂzemĂ, v okolĂ mnohem zelenĂŹjšĂm než Silver Street. Pochyby z nĂ spadnou a vrĂĄtĂ se rozjaøenĂ. „Ach Williame,“ zvolĂĄ ještĂŹ jednou. „To je všechno våžnĂŹ jen pro mĂŹ?“ „Ano, ano,“ zasmĂŹje se. „Jen pro nĂĄs dva. Pronajal jsem to tu do konce života.“ „Ach Williame!“ A už je zase pryè, strhne si z rukou rukavice a pohodĂ je na zem, aby mohla prsty pøejĂždĂŹt po høbetech knĂžek v knihovnièce a reliĂŠfnĂch, pestøe pruhovanĂ˝ch tapetĂĄch. HopsĂĄ z mĂstnosti do mĂstnosti, William popochĂĄzĂ za nĂ a v každĂŠ Sugar pøedvede stejnĂ˝ oslavnĂ˝ a osahĂĄvacĂ taneèek. Rackham jĂ koupil takovou spoustu vĂŹcĂ! Byt pøetĂŠkĂĄ harampĂĄdĂm: zbyteènĂ˝m, užiteènĂ˝m, ošklivĂ˝m, krĂĄsnĂ˝m, dĂšmyslnĂ˝m, nepraktickĂ˝m: a nakolik je to schopnĂĄ posoudit, všechno je to drahĂŠ. „NĂŹco ti ukåžu… nĂŹco ti ukåžu!“ opakuje William. „Je tu vana s teplou vodou. OvlĂĄdĂĄnĂ je hraèka. I dĂŹcko…“ A pøedvede nĂĄležitĂŠ postupy, jak si užĂt veškerĂ˝ luxus modernĂho vĂŹku a neriskovat pøi tom nehodu. „Opakuj tu posloupnost,“ vybĂdne ji, protože ona je jak områèenĂĄ. „Ukaž mi, že jsi to pochopila.“ A ona mu to ukazuje, ukazuje. ĂĂm vĂc Sugar dochĂĄzĂ, jakĂŠ jmĂŹnĂ do nĂ William investoval, tĂm se pohybuje rychleji a rychleji, utĂkĂĄ z jednoho pokoje do dalšĂho, od stolu ke skøĂòce a pak ke knihovnièce, otĂrĂĄ se zadkem o stĂŹny jako zvĂøe v øĂji. NamĂsto slov tak uznale a rĂšznorodĂŹ hekĂĄ a stĂŠnĂĄ, že ji William popadne za zĂĄpĂŹstĂ a dovede ji k posteli, kolosu ještĂŹ arabesknĂŹjšĂmu než ten, kterĂ˝ tak dĂšvĂŹrnĂŹ znajĂ. Všimne si, jak si Sugar pøi rozepĂnĂĄnĂ bot zvĂŹdavĂŹ prohlĂžà èelo postele: nenĂ tam pøipevnĂŹnĂŠ žådnĂŠ zrcadlo, žådnĂ˝ odraz krom toho, jejž skĂ˝tĂĄ leštĂŹnĂ˝ povrch tmavĂŠho døeva. William se zamraèĂ, zamyslĂ se, zda se rozhodl sprĂĄvnĂŹ: nemohl se pøimĂŹt k tomu, aby si do lesklĂŠho tĂ˝ku nechal hrubĂŹ zašroubovat zrcadlo. Ano, uvažoval o tom, vzpomĂnal na to, jak moc se mu lĂbilo sledovat v zrcadle na starĂŠ posteli, jak jeho ztopoøenĂ˝ pyj mizĂ v Sugar a vynoøuje se vlhkĂ˝ a kluzkĂ˝. Dokonce zašel tak daleko, že øekl truhlåøi: „Tak mĂŹ napadlo, dobrĂ˝ muži, zda by nebylo možnĂŠ…“ Jenže pak si to uprostøed vĂŹty rozmyslel a zakonèil ji slovy: „…vyøezat tady, hned u vršku, malĂŠ ornamentĂĄlnĂ R?“ TeĂŻ William bedlivĂŹ zkoumĂĄ tvåø Sugar, zatĂmco ona pro nĂŹj pøipravuje svĂŠ tĂŹlo. „StĂ˝skĂĄ se ti po tom zrcadle?“ zeptĂĄ se jĂ. Sugar se zasmĂŹje. „Proè bych se mĂŹla dĂvat na sebe, když se na mĂŹ dĂvåš ty?“ Na tĂŹle jĂ zĂšstala už jen košilka a jemu se vzdouvajĂ kalhoty. SvalĂ ji na matraci a všimne si, jak se jĂ rozšĂøà zornièky, když se zadĂvĂĄ na nebesa – ano, je to ta nejlepšà belgickĂĄ krajka! Jen s krajnĂm vypĂŹtĂm vĂšle William nepodlehne pokušenà øĂct jĂ všechno: jakou nĂĄmahu si dal s vĂ˝bĂŹrem nĂĄbytku, ty vzĂĄcnĂŠ a nesehnatelnĂŠ pøedmĂŹty, kterĂŠ našel, ty vĂ˝hodnĂŠ koupĂŹ… Ale takhle je to lepšĂ, nechce setøĂt pel z pohĂĄdkovĂŠ magie svĂŠho daru. Bože na nebesĂch, pĂèu mĂĄ vlhèà než kdy pøedtĂm! V jakĂŠm je to stavu! A to vše jen kvĂšli nĂŹmu! „Ale drahĂ˝ Williame,“ zalapĂĄ po dechu, když do nĂ vklouzne. „NenĂ tu kuchyò.“ „Kuchyò?“ Už jen pĂĄr vteøin ho dĂŹlĂ od vyvrcholenĂ. „ÂŽĂĄdnou kuchyò nepotøebuješ, ty husièko,“ zastĂŠnĂĄ. „DĂĄm… ti všechno… co potøebuješ…“ A vystøĂkne do nĂ svĂŠ sĂŠmĂŹ. Sugar mu potom ležà v nĂĄruèĂ, stokrĂĄt mu lĂbĂĄ hrudnĂk a prosĂ ho, aby jĂ prominul, že v tak choulostivĂŠ chvĂli vypadĂĄ duchem nepøĂtomnĂĄ. TvrdĂ, že jĂ vyrazila dech Williamova velkomyslnost – poøåd se z toho nemڞe vzpamatovat. Je toho tolik, že se to nedĂĄ pobrat najednou, chudĂĄk hlava se jĂ toèĂ, ale jejĂ pĂèa mĂĄ jasno, jak sĂĄm mڞe dosvĂŹdèit! A jestli je mu lĂto, že jeho vyvrcholenĂ bylo osamocenĂŠ a (poprvĂŠ od tĂŠ doby, co se potkali) nedoprovĂĄzenĂŠ soubϞnĂ˝m vĂ˝buchem jejĂ vlastnĂ extĂĄze, inu, ona si rĂĄda poèkĂĄ, dokud se jeho mužstvĂ nevzpamatuje. Anebo by byl radši, kdyby ho vzala do pusy? Ujišuje ho, že už jen samotnĂĄ jeho chuÂť ji dokåže dovĂŠst na pokraj extĂĄze. Ne, povzdychne si William, to je v poøådku. Je unavenĂ˝; i pro nĂŹj to byl nĂĄroènĂ˝ den. A jejĂ starost, jak se ve svĂŠm novĂŠm domovĂŹ bude živit, je namĂstĂŹ. Ale o to vše je postarĂĄno. On – lĂŠpe øeèeno jeho banka – jĂ bude posĂlat tĂ˝dennĂ apanåž, kterĂĄ jĂ umožnĂ nezĂĄvislĂ˝ život. Na Marylebone Road je celĂĄ øada vĂ˝bornĂ˝ch restauracĂ, tøeba snĂdanĂŹ v AldsworthskĂŠm hotelu jĂ mڞe vøele doporuèit; tamĂŹjšà omelety jsou obzvlåštĂŹ dobrĂŠ. Ve Warwicku dĂŹlajĂ skvĂŹlĂŠ ryby: mĂĄ rĂĄda ryby? Ano, ryby pøĂmo zbožòuje. JakĂŠ ryby konkrĂŠtnĂŹ? No, všechny ryby. A nemĂĄ si ani dĂŹlat starosti s Ăşklidem pokojĂš nebo s pranĂm: sežene jĂ na to nĂŹjakou holku… „Ale ne, Williame, to våžnĂŹ nenĂ nutnĂŠ,“ protestuje Sugar. „VĂš, když chci, domĂĄcĂ prĂĄce mi jdou jedna radost.“ (V duchu pøiznĂĄvĂĄ, že tohle je lež jako vϞ – v životĂŹ na nĂŹ ani nesĂĄhla. Ale majĂ-li tyto mĂstnosti bĂ˝t jejĂ, nechÂť jsou skuteènĂŹ jejĂ!) PopravdĂŹ øeèeno, jak spolu s Williamem ležà na èerstvĂŹ pokøtĂŹnĂŠ posteli, Sugar èĂm dĂĄl zoufaleji toužà po tom, aby byla sama. Tenhle WilliamĂšv dar… NeuvÏøĂ, že je skuteènĂ˝, dokud on nezmizĂ, aniž byt zmizĂ s nĂm. Co by tak mohla udĂŹlat, aby ho pøimĂŹla odejĂt? Ăetnost hubièek na Williamovu hruĂŻ se zvýšĂ, pøipomĂnĂĄ to nervovĂ˝ tik. Zlehka mu sĂĄzĂ jednu pusu za druhou smĂŹrem ke genitĂĄliĂm v nadĂŹji, že otĂĄzku tak èi onak rozsekne. „MusĂm jĂt,“ øekne a poplĂĄcĂĄ ji mezi lopatkami. „Tak brzy?“ zavrkĂĄ Sugar. „Povinnost volĂĄ.“ Už si navlĂŠkĂĄ košili. „A ty si stejnĂŹ nejspĂš budeš chtĂt poøådnĂŹ obhlĂŠdnout svĂŠ hnĂzdeèko.“ „Naše hnĂzdeèko,“ namĂtne. (Tamhle måš kalhoty, ty hlupĂĄku! Tamhle! ) Za pĂĄr minut, když už ji hladĂ na rozlouèenou, mu polĂbĂ prsty a øekne: „Je to, jako by se mi sešly všechny narozeniny najednou.“ „Proboha!“ ozve se Rackham. „Ani nevĂm, kdy måš narozeniny!“ Sugar se usmĂŹje a ze zmĂŹti soupeøĂcĂch odpovĂŹdĂ ve svĂŠ hlavĂŹ vybere dokonalou vĂŹtu, jĂž ho vyprovodĂ, les mots justes pro uzavøenĂ tĂŠto transakce. „Tohle budou od nynĂŹjška moje narozeniny,“ ujistĂ ho. Když se dveøe zavøou, Sugar nĂŹjakou chvilku ležà bez hnutĂ, kdyby se snad William vrĂĄtil. Pak pomalu pøehodĂ nohy pøes pelest postele, opøe se chodidly o nepovĂŹdomou podlahu a vstane. NotnĂŹ pomaèkanĂĄ košilka jĂ spadne pøes prsa. ZamyšlenĂŹ si ji dlanĂŹmi uhladĂ a bleskne jĂ hlavou, zda Williamovo chvĂĄstĂĄnĂ, že myslel na „všechno“, zahrnuje i nĂŹco jako žehlièku. Kousek po kousku se zase oblĂŠkne. Z taštièky vytĂĄhne malĂ˝ kartåè na šaty a vykartåèuje si suknĂŹ, kterĂŠ nakonec vypadajĂ k svĂŹtu. VymĂŹnĂ kartåè za zrcĂĄtko, trochu si upravĂ vlasy a ze suchĂ˝ch rtĂš si sloupne jednu dvĂŹ šupinky kڞe, naèež odejde z ložnice. „Pomalu, pomalu,“ nabĂĄdĂĄ se nahlas. „TeĂŻ måš spoustu èasu.“ Ze všeho nejdøĂv zajde do… svĂŠ pracovny. Ano, do pracovny. ZastavĂ se u francouzskĂ˝ch oken a vyhlĂŠdne ven do zahrady. RĂĄno bude, jak jinak, zalitĂĄ sluncem a na ĂşhlednĂ˝ch zĂĄhonech s trĂĄvou a exotickĂ˝mi kvĂŹtinami, jejichž jmĂŠna ani neznĂĄ, bude zåøit rosa. Z jedinĂŠho malièkĂŠho okna v podniku panĂ CastawayovĂŠ byl vĂ˝hled nanejvýš na špinavĂŠ støechy a pouliènĂ ruch se všà svou netrpĂŹlivostĂ; tady mĂĄ trĂĄvu a… hezkĂŠ zelenĂŠ vĂŹci. RudĂŠ rڞe v pøedsĂni jsou nĂŹco jinĂŠho: ty jĂ lezou krkem, respektive nosem. Jak dlouho by je mĂŹla nechat v tĂŠ vĂĄze, než je hodĂ do koše, kam patøĂ? ĂezanĂŠ kvĂŹtiny odjakživa nesnåšà a rڞe obzvl嚝: jejich vĂšni i to, jak se rozpadajĂ, když odkvetou. KvĂŹtiny, kterĂŠ snese – hyacinty, lilie, orchideje – zvadnou na stonku, v jednom kuse až do poslednĂ chvĂle. Na druhou stranu, ten pugĂŠt je symbolem pÊèe, s nĂž pro ni William Rackham pøipravil tento byt. Jakou si s tĂm dal prĂĄci: jak bohatĂŹ jĂ oplatil tu prĂĄci, kterou si ona dala s jeho hýèkĂĄnĂm. ĂĂm vĂc si prohlĂžà jednotlivĂŠ pokoje, tĂm vĂce dĂškazĂš o jeho pozornosti nachĂĄzĂ: roztahovacĂ nڞky na rukavice a sypĂĄtko na pråšek do rukavic, napĂnĂĄk na boty a stojĂĄnek na prsteny, mĂŹchy ke krbu, ohøĂvadla do postele. VåžnĂŹ si na tohle všechno vzpomnĂŹl, anebo se jednoduše propotĂĄcel nĂŹjakĂ˝m obchodem v Regent Street a skoupil, na co mu padlo oko? RozhodnĂŹ se tu najde pĂĄr podivnostĂ. MagnetickĂ˝ kartåè, poøåd ještĂŹ v krabici, kterĂ˝ ĂşdajnĂŹ dokåže zvlnit kadeøe a vylÊèit bolesti hlavy zpĂšsobenĂŠ žluènĂkovĂ˝m zĂĄchvatem. Pøed jejĂm šatnĂkem ležà stoèenĂĄ profesionĂĄlnĂŹ vycpanĂĄ lasièka hranostaj, jako by èekala, až ji stĂĄhnou z kڞe, udĂŹlajĂ z nà štĂłlu a povĂŹsĂ uvnitø. Na krbovĂ˝ch øĂmsĂĄch se tlaèà okrasnĂŠ pøedmĂŹty ze støĂbra, skla, keramiky a mosazi. Bok po boku tu stojĂ dva konferenènĂ stolky, jeden vĂŹtšà než ten druhĂ˝, ale zase ne tak hezky nalakovanĂ˝, což vybĂzĂ k zĂĄvĂŹru, že si Rackham jeden koupil, pak se ho zmocnily pochybnosti, dokoupil i ten druhĂ˝ a nechal koneènou volbu na nĂ. ZnamenĂĄ to, že mĂĄ jeho požehnĂĄnĂ pøikroèit ke zmĂŹnĂĄm, kterĂŠ uznĂĄ za vhodnĂŠ? Na takovĂ˝ soud je ještĂŹ brzo. K èertu s tĂŹmi rڞemi! CelĂ˝ byt je zamoøenĂ˝ jejich smradem… ale ne, to nenĂ možnĂŠ, ne z jednĂŠ vĂĄzy s kvĂŹtinami. Ovzdušà je prosyceno zĂĄhadnou pøemĂrou parfĂŠmu, jako by celĂ˝ dĂšm nĂŹkdo omyl houbou s navonĂŹnĂ˝m mĂ˝dlem. Sugar trhnutĂm otevøe francouzskĂĄ okna a do chøĂpĂ jĂ hned vrazà èerstvĂ˝ noènĂ vzduch. Vystrèà oblièej do tmy, zhluboka se nadechne a cĂtĂ sotva znatelnou vĂšni mokrĂŠ trĂĄvy a velmi znatelnou nepøĂtomnost všech tĂŹch pachĂš, na kterĂŠ si tak zvykla: maso a ryby, kobližky po tažnĂ˝ch konĂch a ponĂcĂch, zneèištĂŹnĂĄ voda klokotajĂcĂ dolĂš okapem. ZatĂmco stojĂ a nasĂĄvĂĄ vzduch, teplĂŠ sperma jĂ steèe na stehna a do spodkĂš; cukne jĂ v oblièeji, chytne se mezi nohama a volnou rukou okna zabouchne. Co teĂŻ? Nebylo by úžasnĂŠ, kdyby tu teĂŻ otevøela dveøe šatnĂku a jako na zavolanou by našla velkou støĂbøitou mĂsu a krabici s jedy v pråšku? Otevøe dveøe šatnĂku. PrĂĄzdnĂ˝. ZabĂŹhne zpĂĄtky do ložnice a podĂvĂĄ se pod postel na obou stranĂĄch. ÂŽĂĄdnĂ˝ noènĂk. Co si to o nĂ Rackham myslĂ? ÂŽe je…? Slovo, kterĂŠ hledĂĄ (pokud vĂšbec existuje), se jĂ ne a ne vybavit… KaždopĂĄdnĂŹ si prĂĄvĂŹ vzpomnĂŹla, že mĂĄ koupelnu. Kristepane, koupelnu! Hned tam doklopĂ˝tĂĄ. Je to tajuplnĂĄ komĂšrka, s leštĂŹnou døevĂŹnou podlahou barvy vylouhovanĂŠho èaje a lesklĂ˝mi trojbarevnĂ˝mi zdmi – glazovanĂŠ bronzovĂŠ kachlièky dole, pak pĂĄska èernĂŠ tapety, kterĂĄ pøipomĂnĂĄ stuhu kolem mĂstnosti, a nad tĂm satĂŠnovĂ˝ nĂĄtĂŹr hoøèicovĂŹ žlutĂŠ barvy až do stropu. To vše vrhĂĄ nanejvýš zajĂmavĂŠ svĂŹtlo na keramickou vanu, umyvadlo a zĂĄchod. Sugar si sedne na zĂĄchod. Je prĂĄvĂŹ takovĂ˝ jako ten v pøĂzemĂ podniku panĂ CastawayovĂŠ, až na to, že absurdnĂŹ vonĂ po rڞĂch: do vody tu nĂŹkdo rozstøĂkal esenci. To brzy napravĂm, pomyslĂ si a vyprĂĄzdnĂ bolavĂ˝ mĂŹchýø. Do umyvadla pøi èÚrĂĄnĂ natoèà trochu vody a pøipravĂ se na omytĂ luxusnĂm bavlnĂŹnĂ˝m ruènĂkem. Povšimne si, že všechny horizontĂĄlnĂ povrchy jsou zaplnĂŹnĂŠ RackhamovĂ˝mi vĂ˝robky: mĂ˝dla všech velikostĂ a barev, soli do koupele, lahvièky s mastmi, sklenièky s krĂŠmem, plechovky s pråškem. Všechna „R“ jsou nasmĂŹrovanĂĄ dopøedu a stejnĂŹ natoèenĂĄ. Pøedstavuje si, jak tu William trĂĄvĂ celou vÏènost, aranžuje tu takhle nĂĄdobky, pak poodstoupĂ, aby pøimhouøenĂ˝ma oèima zhodnotil „R“, a z toho se Sugar tetelĂ potϚenĂm i strachy. Jak William bažà po tom, aby ji potϚil! Jak nenasytnĂ˝ je ve svĂŠ potøebĂŹ po uznĂĄnĂ! Jestli Sugar vĂ, co je pro ni dobrĂŠ, bude na sobĂŹ muset ty zatracenĂŠ krĂĄmy vyzkoušet do poslednĂho kousku a pak mu je nĂĄležitĂŹ vychvĂĄlit. Ale ne dnes veèer. Sugar zatĂĄhne za pĂĄku zĂĄchodu a všechny jejĂ splašky magicky spolkne podzemĂ. Když vyjde z koupelny, povšimne si, že zbytek bytu je poøåd tady, luxusnĂ a tichĂ˝, plnĂ˝ nablĂ˝skanĂ˝ch pøedmĂŹtĂš, u nichž jĂ teprve zaèĂnĂĄ dochĂĄzet, že jsou jejĂ. NĂĄhle se jĂ roztøesou ramena a do oèà jĂ vstoupĂ slzy. „Bože na nebesĂch,“ štkĂĄ, „jsem svobodnĂĄ!“ Znovu se rozbĂŹhne, opĂŹt lĂtĂĄ z jednoho pokoje do druhĂŠho, ale tentokrĂĄt nevychovanĂŹji: ne jako holèièka, nevĂ˝skĂĄ melodicky radostĂ, ale øådĂ jako uliènice ze škarpy, hekĂĄ a plåèe, dĂĄvĂĄ prĂšchod radosti takhle ošklivĂ˝m zpĂšsobem. „Všechno je to moje! Je to všechno pro mĂŹ! “ Vytrhne rڞe z vĂĄzy, v dlani jim polĂĄme stonky a zaène jimi mĂĄvat, až se kolem nà šĂlenĂŹ rozlĂŠtne voda. KvĂŹty zaène prĂĄskat o nejbližšà futro a ve svĂŠm vzteku zajĂĄsĂĄ, když se okvĂŹtnĂ plĂĄtky rozprsknou. Prudce se otoèà a šlehĂĄ do zdĂ, až je podlaha posetĂĄ rudĂ˝mi plĂĄtky a stonky jsou zplihlĂŠ a roztøĂštĂŹnĂŠ. Ta orgie ji vyvede z mĂry, zastydĂ se a doklopĂ˝tĂĄ ke knihovnĂŹ – nĂĄdhernĂŹ vyrobenĂŠ, zåøivĂŹ nalakovanĂŠ, zasklenĂŠ knihovnĂŹ zavøenĂŠ na mosaznĂ˝ klĂèek, kterĂĄ je celĂĄ jejĂ – a energicky doširoka otevøe jejĂ dvĂøka. Z polièek si vybere knihu, kterĂĄ vypadĂĄ nejdĂšležitĂŹji, odnese si ji do køesla pøed krb, a když se usadĂ, zaène èĂst. Anebo to alespoò pøedstĂrĂĄ; jejĂ mysl se až pøĂliš utrhla ze øetĂŹzu, než aby Sugar uznala, že ve skuteènosti neète. SedĂ zdrženlivĂŹ s jednĂm loktem na opĂŹradle; zdrženlivostĂ pøĂmo vibruje. Jednou rukou držà knihu v klĂnĂŹ, tu druhou si tiskne klouby ke tvåøi a lehounce si podpĂrĂĄ hlavu. Sugar hledĂ na tištĂŹnou strĂĄnku, ale skelnĂ˝ma oèima nevidĂ slova, jen sebe samu, jak sedĂ o samotĂŹ v elegantnĂm, dobøe zaøĂzenĂŠm pokoji, Sugar zdrženlivĂŹ ètoucĂ knihu, zakotvenĂĄ v tomto svĂŠm pokoji tϞkĂ˝m svazkem. SedĂ takhle nezmĂŹrnĂŹ dlouho a tu a tam obrĂĄtĂ strĂĄnku. Odkudsi seshora se dĂvĂĄ, jak se bledĂŠ, zvlåštnĂŹ pruhovanĂŠ prsty pohybujĂ nad drobnĂ˝m pĂsmem. NebĂ˝t ichtyĂłzy, jĂž jsou stiženĂŠ, mohly by se takto nad strĂĄnkami pohybovat ruce dĂĄmy z dobrĂŠ rodiny. (A nenĂ snad možnĂŠ, že by tato nemoc postihovala i dĂĄmy?) Sugar si je jistĂĄ, že kdesi v poklidnĂŠ vile v tomto okamžiku urèitĂŹ nĂŹjakĂĄ pravĂĄ dĂĄma sedĂ jako ona tady a ète knihu. Ty dvĂŹ jsou jako jedna a ètou spoleènĂŹ. Nakonec ale ta iluze dostane povåžlivĂŠ trhliny a rozpadne se. Sugar poznĂĄ, že tu knihu neète; že nemĂĄ nejmenšà ponĂŹtĂ, o èem pojednĂĄvĂĄ ani jak se vĂšbec jmenuje. Tak jako si malĂø po zeslĂĄbnutĂ svĂŹtla odevzdanĂŹ sbalĂ svoje potøeby, i Sugar zaklapne knĂžku a položà ji na podlahu vedle židle. A když se postavĂ, zjistĂ, že je nesmyslnĂŹ unavenĂĄ, že se jĂ podlamujĂ kolena a že je od hlavy až k patĂŹ zbrocenĂĄ potem. OdpotĂĄcĂ se do ložnice a ztϞka dosedne na postel. Po stranĂŹ stojĂ na noènĂm stolku køišålovĂ˝ džbĂĄnek s vodou a sklenice: Sugar chòapne po džbĂĄnku a bez ohledu na nebezpeèà pobryndĂĄnĂ si vodu lije pøĂmo do Ăşst, pøinejmenšĂm litr. Když jĂ to staèĂ, klesne zase do polštåøÚ, s mokrĂ˝mi vlasy pøilepenĂ˝mi na krk a poprsĂ. „Ano, jsem svobodnĂĄ,“ zopakuje, ale už s menšĂm nadšenĂm. VĂèka se jĂ zavĂrajĂ; nĂŹkterĂŠ konèetiny mĂĄ ĂşplnĂŹ znecitlivĂŹlĂŠ, už jĂ spĂ. VrĂĄvoravĂŹ vstane a jde se podĂvat na šatnĂk v ložnici. PrĂĄzdnĂ˝. Rackham jĂ toho vybral tolik, ale na noènĂ obleèenĂ si netroufl. Copak jĂ nemohl øĂct, když si ji pøišel odvĂŠzt z podniku panĂ CastawayovĂŠ, aby si s sebou vzala noènĂ košilku?!… No ovšem, tĂm by pøece prozradil svĂŠ velkĂŠ pøekvapenĂ. Sugar padĂĄ vyèerpĂĄnĂm, ale stejnĂŹ se pøimĂŹje zhasnout všechny lampy a vrĂĄtit se do ložnice, kde ze sebe stĂĄhne šaty, nechĂĄ je padnout na hromadu na podlaze a vleze si do postele. Za pĂĄr okamžikĂš z nĂ zase vyleze, pøestože jejĂ po spĂĄnku prahnoucĂ tĂŹlo protestuje proti tomuto odkladu na samĂŠm prahu sladkĂŠho zapomnĂŹnĂ. Sugar si klekne vedle postele, zvedne roh prostĂŹradla z matrace a pøesvĂŹdèà se o tom, co tušila: že tahle postel, na rozdĂl od jejĂ starĂŠ postele v podniku panĂ CastawayovĂŠ, nemĂĄ nĂŹkolik vrstev èistĂ˝ch prostĂŹradel a voskovanĂŠho plĂĄtna. NenĂ tu žådnĂŠ jinĂŠ prostĂŹradlo než to, kterĂŠ Rackham ušpinil. Strhne ho z postele a složà svĂŠ nahĂŠ tĂŹlo na holou matraci. ZĂtra si mڞeš koupit tolik prostĂŹradel, kolik si zamaneš, øekne si, když se zavrtĂĄ do teplĂ˝ch luxusnĂch peøin. VdÏènĂŹ upadne do mrĂĄkot, kterĂŠ se jĂ v hlavĂŹ rozšĂøà jako pøĂliv. RĂĄno se zamyslĂ nad tĂm, co potøebuje a co jĂ Rackham nepoøĂdil; rĂĄno si dĂĄ dohromady brnĂŹnĂ nezĂĄvislĂŠho života. RĂĄno zjistĂ, že zapomnĂŹla uhasit oheò v krbech, a ty budou èernĂŠ vyhaslĂ˝m popelem. Z pøetopenĂŠho salĂłnu panĂ CastawayovĂŠ v pøĂzemĂ se nebude linout nahoru žådnĂŠ teplo a pøede dveømi nebude èekat žådnĂ˝ Christopher s kbelĂkem uhlĂ. MĂsto toho bude Sugar muset poprvĂŠ v životĂŹ strpĂŹt sychravost novĂŠho dne v celĂŠ jeho krĂĄse. ĂĂST TĂETĂ Â V soukromĂ i na veøejnosti KAPITOLA TĂINĂCTĂ Cestou do mĂŹsta po nepovĂŹdomĂŠ trase, kdy jĂ vĂ˝hled halĂ rannĂ mlha a pĂĄra, kterou odfrkĂĄvĂĄ kÚò zapøaženĂ˝ do drožky, pøipadĂĄ elegantnĂ mladĂŠ ženĂŹ, jako kdyby tu ještĂŹ nikdy nebyla. Myslela si, že tyhle ulice mĂĄ v malĂèku, ovšem i jejĂ vlastnĂ ruce jĂ teĂŻ pøipadajĂ trochu cizĂ, obepnutĂŠ ve zbrusu novĂ˝ch bĂŹlostnĂ˝ch rukavicĂch ze psĂ kڞe. SezĂłna již skoro zaèala a spoleèenskĂĄ smetĂĄnka ve stĂĄle vĂŹtšĂm poètu odjĂždĂ z venkovskĂ˝ch sĂdel do LondĂ˝na; Oxford Street teĂŻ bĂ˝vĂĄ ucpanĂĄ lidmi, takže koèà zahnul do vedlejšĂch ulic a nynà šikovnĂŹ klièkuje spletitĂ˝m spoleèenskĂ˝m labyrintem. V jednu chvĂli ta elegantnĂ mladĂĄ žena projĂždĂ kolem elegantnĂch mladĂ˝ch domĂš postavenĂ˝ch pro novodobĂŠ zbohatlĂky, a hned nato už natahuje krk po staršĂch, velkolepĂŹjšĂch øadovĂ˝ch domech, kterĂŠ patøà starĂ˝m a velkolepĂ˝m lidem, a potom zase drkotĂĄ kolem starobylĂ˝ch domĂš, v nichž kdysi bydleli èlenovĂŠ SnĂŹmovny lordĂš a politici, ale v nichž je dnes ubytovanĂĄ ohromnĂĄ armĂĄda nevolnĂkĂš, kteøà tu žijĂ ve stĂsnĂŹnĂ˝ch pomĂŹrech a bĂdĂŹ. Z každĂŠ stĂĄje a schodištĂŹ zĂrajĂ muži a ženy se zapadlĂ˝ma oèima, polomrtvĂ hlady z dlouhĂŠho èekĂĄnĂ na SezĂłnu, hladovĂ po prĂĄci, kterĂĄ s nĂ pøijde. Už se ani nemohou doèkat, až zaènou zametat koòskĂŠ kobližky z cesty blĂžĂcĂch se dam a prĂĄt mladĂ˝m pĂĄnĂšm. KoneènĂŹ koèà nasmĂŹruje konĂŹ do Great Marlborough Street a najednou všechno vypadĂĄ povĂŹdomĂŹ. „Tohle mi staèĂ!“ zavolĂĄ mladĂĄ dĂĄma. Koèà pøitĂĄhne konĂm opratĂŹ. „NeøĂkala jste do Silver Street, sleèno?“ „Ano, ale tohle mi bude staèit,“ opakuje Sugar. OpouštĂ ji odvaha a potøebuje trochu èasu, než si troufne vejĂt do podniku panĂ CastawayovĂŠ. „Trochu se mi toèà hlava – prochĂĄzka mi jen prospĂŹje.“ Koèà si ji pøi vystupovĂĄnĂ potutelnĂŹ prohlĂžĂ. To, že je k nĂŹmu tak nenucenĂŹ upøĂmnĂĄ, svĂŹdèà proti nĂ; nemڞe bĂ˝t tĂm, zaè ji zpoèåtku mĂŹl. „DĂĄvejte pozor, kam šlapete, sleèno,“ zazubĂ se. OpĂŹtuje mu ĂşsmĂŹv a podĂĄ mu penĂze. Na jazyku mĂĄ drzou, vtipnou poznĂĄmku – proè si naplno neužĂt tento okamžik, kdy oba vĂ, oè jde, jeden darebĂĄk k druhĂŠmu? Ale ne, jednou by ho mohla potkat znovu, s Williamem v zĂĄvĂŹsu. „Budu opatrnĂĄ,“ pronese upjatĂŹ a obrĂĄtĂ se na podpatku. Slunce už ze sebe shodilo pøikrĂ˝vku mrakĂš a zåøà na celĂ˝ West End. Vzduch už nenĂ mrazivĂ˝, ale vlahĂ˝, ovšem Sugar se pod kabĂĄtem a šaty tøese, neboÂť jejĂ košilka a spodky, neohrabanĂŹ vypranĂŠ ve vanĂŹ a usušenĂŠ pøed ohnĂŹm, jsou poøåd vlhkĂŠ. TakĂŠ se jĂ pøi žehlenĂ jednoho z prostĂŹradel stala nehoda a ona do nĂŹj vypĂĄlila dĂru; bude muset zvåžit, zda jejĂ apanåž (prvnĂ obĂĄlka od Rackhamova bankÊøe došla dnes rannĂ poštou) vystaèà na uhrazenĂ takovĂ˝ch malĂŠrĂš. Dal jĂ strašnou spoustu penĂŹz – dost na to, aby mĂŠnĂŹ elegantnĂŹ vyhlĂžejĂcà ženu okamžitĂŹ zatkli, pokud by bankovky nevzala k pøekupnĂkovi kradenĂŠho zbožà a nepromĂŹnila je u nĂŹj v mince –, ale Rackham jĂ možnĂĄ v budoucnosti nebude posĂlat tolik a tenhle obnos dostala jednoduše do zaèåtkĂš. Tøeba by si mohla ušetøit tu trapnou chvilku, kdy bude Rackhama pøece jen žådat o služku na prĂĄdlo, a kupovat si novĂĄ prostĂŹradla a spodnĂ prĂĄdlo každĂ˝ tĂ˝den! Ta myšlenka je svĂšdnĂĄ – a ostudnĂĄ. Carnaby Street je posetĂĄ žebrĂĄky a mnoho z nich jsou dĂŹti. NĂŹkteøà svĂrajĂ bezcennĂŠ kytièky èi košĂèky øeøichy; jinĂ nic nepøedstĂrajĂ, natahujà špinavĂŠ dlanĂŹ a obnaženĂĄ pøedloktĂ, kterĂĄ jsou pokrytĂĄ modøinami a krvavĂ˝mi strupy. Sugar znĂĄ všechny triky: zahnĂvajĂcĂ kus kližky ukrytĂ˝ v potrhanĂŠ košili, žalostnĂŹ prosakujĂcĂ skrz lĂĄtku; falešnĂŠ bolĂĄky z ovesnĂ˝ch vloèek, octa a šåvy z bobulĂ; stĂny pod oèima pøièinĂŹnĂŠ sazemi. TakĂŠ vĂ, že utrpenĂ je až pøĂliš skuteènĂŠ a že opilĂ rodièe dokåžou dĂŹcko zbĂt, pokud pøinese domĂš mĂĄlo penĂŹz. „PĂšlpenci, sleèno, pĂšlpenci,“ prosĂ zakrnĂŹlĂĄ holèièka v šatech blĂĄtivĂŠ barvy a pøĂliš velkĂŠm èepci. Ale Sugar nemĂĄ žådnĂŠ drobnĂŠ, jen pĂĄr novĂ˝ch šilinkĂš a Rackhamovy bankovky. ZavĂĄhĂĄ, prsty v novĂ˝ch rukavicĂch pøiškrcenĂŠ a neobratnĂŠ; kråèà dĂĄl; ten okamžik pomine. Do podniku panĂ CastawayovĂŠ vejde zadnĂm vchodem. Aèkoli jĂ pøipadĂĄ divnĂŠ vetøĂt se do domu jako zlodĂŹjka, pøipadĂĄ jĂ stejnĂŹ divnĂŠ zaÂťukat na pøednĂ dveøe bez zĂĄkaznĂka po boku. Kdyby se jen na dobu jejĂ nĂĄvštĂŹvy dal ten dĂšm nĂŹjakĂ˝m kouzlem vyprĂĄzdnit od lidĂ! Sugar však vĂ, že jejĂ matka sotvakdy odchĂĄzĂ ze salĂłnu, že Katy je moc nemocnĂĄ, než aby chodila ven, a že Amy spĂĄvĂĄ až do poledne. Sugar se vykrade nahoru po schodech do svĂŠho pokoje. DĂšm je cĂtit poøåd stejnĂŹ: zatuchle a zpupnĂŹ, jako vyèichlĂ˝ Ăşhrn starĂ˝ch sflikovanĂ˝ch vodnĂch rour a kosmetickĂ˝ch oprav drolĂcĂ se omĂtky, je cĂtit po doutnĂkovĂŠm kouøi a alkoholickĂŠm potu, po mĂ˝dlu, loji ze svĂèek a parfĂŠmu. V jejĂm pokoji ji èekĂĄ pøekvapenĂ. Na naplnĂŹnĂ tu èekajà ètyøi velkĂŠ døevĂŹnĂŠ bedny, o nĂŹ se opĂrajĂ vĂka hojnĂŹ lemovanĂĄ høebĂèky. Rackham skuteènĂŹ myslel na všechno. „Pøines je takovej kolohnĂĄt,“ ozve se Christopher ode dveøà a Sugar sebou pøi zvuku jeho dĂŹtskĂŠho hlasu trhne. „Prej že se pro nĂŹ zase vrĂĄtĂ, až dostane echo.“ Sugar se ke chlapci obrĂĄtĂ. Je v botĂĄch a vlasy mĂĄ uèesanĂŠ, ale jinak vypadĂĄ pøesnĂŹ tak, jak by ho èekala, stojĂ ve dveøĂch s holĂ˝ma rukama zarudlĂ˝ma a nateklĂ˝ma, pøipravenĂ˝ pøevzĂt nĂĄklad špinavĂŠho prĂĄdla za celĂ˝ den. „Ahoj Christophere.“ „Pøines je na rameni, fakt že jo, držel je jednĂm prstem. Jako by to byly slamĂŹnĂ˝ košĂky.“ Pro chlapce je zjevnĂŹ dĂšležitĂŠ nenechat se zatĂĄhnout do choulostivĂ˝ch a spletitĂ˝ch problĂŠmĂš dospĂŹlĂ˝ch. Z toho, že Sugar nĂĄhle zmizela z jeho života, se pøece nijak nestøĂlĂ; na rozdĂl od úžasnĂŠ sĂly toho neznĂĄmĂŠho obra, kterĂ˝ nahoru vynosil døevĂŹnĂŠ bedny na jednom prstu. Christopher po nĂ vrhne pøĂmĂ˝ pohled, asi jako když se africkĂ˝ badatel na plechovce s èajem dĂvĂĄ Ăşkosem na divochy; jestli ho Sugar mĂŹla za èlovĂŹka, co na nĂŹkom lpĂ, tak to se zatracenĂŹ mejlĂ. Vteøiny plynou, Christopher nevypadĂĄ, že by se chtĂŹl pohnout, a Sugar si utrĂĄpenĂŹ kouše rty. „Sou to dobrĂ˝ bedny,“ prohodĂ, jako by za svĂŠho mladĂŠho života musel zvlĂĄdnout krom všeho ostatnĂho i truhlaøinu. „DobrĂ˝ døevo.“ Sugar se k nĂŹmu obrĂĄtĂ zĂĄdy, aby skryla rozrušenĂ, a zaène balit. ShledĂĄ, že jejĂmu romĂĄnu se vĂšbec nic nestalo, v jejĂ nepøĂtomnosti se ho zjevnĂŹ nikdo nedotkl. Pøitiskne si ho na srdce a co nejrychleji jej uložà na dno nejbližšà bedny. Kluk ovšem stejnĂŹ pøi pohledu na všechen ten popsanĂ˝ papĂr vyvalĂ oèi. „Tys ty dopisy nikdy neposlala?“ zeptĂĄ se. „Na to je ještĂŹ spousta èasu,“ povzdychne si Sugar. Potom naložà svĂŠ knihy – ty pravĂŠ, tištĂŹnĂŠ knihy, kterĂŠ napsali jinĂ lidĂŠ. Richardson, Balzac, Hugo, Eugène Sue, Dickens, Mary WollstonecraftovĂĄ, madam PrattovĂĄ. VelkĂĄ obĂĄlka z konopnĂŠho papĂru s novinovĂ˝mi vĂ˝støižky. PĂŹknĂ˝ch pĂĄr krvĂĄkĂš s køiklavĂ˝mi obĂĄlkami: omdlĂŠvajĂcà èi mrtvĂŠ ženy, kradoucĂ se muži, støechy a stoky. PojednĂĄnĂ o pohlavnĂch nemocech, o tvaru a rozmĂŹrech zloèineckĂ˝ch mozkĂš, o ženskĂ˝ch ctnostech, o prevenci pigmentovĂ˝ch skvrn a dalšĂch projevĂš stĂĄrnutĂ. Pornografie ve verši i prĂłze. Svazek Poea, na jehož vakĂĄtu se skvĂ razĂtko Majetek pĂšjèovny knih W. H. Smithe, s pøĂsnĂ˝m varovĂĄnĂm, že všechny knihy obsahujĂcĂ mapy nebo obrĂĄzky budou peèlivĂŹ prohlĂŠdnuty, zda jsou v „dokonalĂŠm stavu a ĂşplnĂŠm poètu“. NovĂ˝ zĂĄkon, jejž Katy LesterovĂĄ dostala od Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. TenkĂ˝ svazeèek ModernĂ irštĂ bĂĄsnĂci,1873 (neètenĂ˝, dar od klienta z Corku). A tak dĂĄle a dĂĄle, až se zaplnĂ pĂšlka bedny. „Tos to všechno pøeèetla?“ Sugar zaène hĂĄzet na knihy boty. „Ne, Christophere.“ „Måš v novĂ˝m bytĂŹ vĂc èasu na ètenĂ?“ „To doufĂĄm.“ PøĂsady na vĂ˝plach si zabalĂ do ruènĂku a zastrèà pod bøidlicovĂŹ šedĂŠ boty, kterĂŠ potøebujĂ novou podråžku a oèka. Vzhledem k tomu, že mĂĄ vlastnĂ vanu, nemĂĄ smysl brĂĄt si mĂsu na vĂ˝plachy. „Tohle je dobrĂĄ mĂsa.“ „JĂĄ ji nepotøebuju, Christophere.“ Sleduje Sugar, jak plnĂ druhou bednu, kterĂĄ je podlouhlĂĄ a obdĂŠlnĂkovitĂĄ a vypadĂĄ jako nenalakovanĂĄ rakev. IdeĂĄlnĂŹ se hodĂ na jejà šaty – jak Rackham bezpochyby pøedjĂmal. SklĂĄdĂĄ do nĂ dlouhĂŠ odĂŹvy jeden po druhĂŠm, rovnĂĄ je ve vrstvĂĄch, aby se pĂŹknĂŹ tvarovanĂŠ korzety i baòatĂŠ honzĂky vršily stejnou mĂŹrou. Všimne si, že na tmavĂŹ zelenĂ˝ch šatech, kterĂŠ mĂŹla na sobĂŹ onoho deštivĂŠho veèera, kdy se seznĂĄmila s Williamem, se objevil bĂlĂ˝ poprašek plĂsnĂŹ. Šaty zaplnĂ dvĂŹ a pĂšl bedny; klobouky a èepce pak zaberou vĂŹtšinu zbĂ˝vajĂcĂho prostoru. Když se Sugar sklonĂ, aby krabice s klobouky nacpala vĂc k sobĂŹ, ve dveøĂch vycĂtĂ nĂŹkoho dalšĂho. „Tak jakej je, ten tvĂšj pan Hunt?“ Amy pøekroèila prĂĄh a zaclonila Christophera suknĂŹmi. ObleèenĂĄ je jen napĂšl, zjevnĂŹ ji nijak nezajĂmĂĄ, že nemĂĄ uèesanĂŠ vlasy a že jà òadra s tmavĂ˝mi dvorci volnĂŹ visĂ v košili. Jako vždy to mateøskĂŠ poprsĂ sloužà jen ke zdĂšraznĂŹnĂ toho, jak naprosto ignoruje svĂŠho syna, nechtĂŹnĂ˝ plod jejĂho lĂšna. „NenĂ horšà než vĂŹtšina ostatnĂch,“ odpovĂ Sugar, ale bedny jejĂ tvrzenĂ våžnĂŹ podkopĂĄvajĂ. „Jak vidĂš, je velmi štĂŹdrĂ˝,“ je nucena dodat. „Jak vidĂm,“ øekne Amy bez ĂşsmĂŹvu. Sugar se snažà pøijĂt na konverzaènĂ tĂŠma, kterĂŠ by mohlo zaujmout prostitutku specializovanou na sprostĂŠ nadĂĄvky a kapĂĄnĂ roztavenĂŠho loje ze svĂèek na genitĂĄlie ctihodnĂ˝ch mužÚ, ale mozek jĂ pøetĂŠkĂĄ tĂm, co se nauèila v posteli s Williamem. Analogie pachĂš jako klĂĄves hudebnĂho nĂĄstroje? RozdĂl mezi jednosložkovĂ˝mi a vĂcesložkovĂ˝mi parfĂŠmy? VĂŹdĂŹla jsi, Amy, že z aromat, kterĂĄ mĂĄme k dispozici, mڞeme pøi sprĂĄvnĂŠm namĂchĂĄnĂ zĂskat vĂšni tĂŠmÏø jakĂŠkoli kvĂŹtiny krom jasmĂnu? „Jak jste se tu všichni mĂŹli?“ vzdychne Sugar. „Jako obvykle,“ opåèà Amy. „Katy se držĂ, ještĂŹ nenĂ mrtvĂĄ. No a jĂĄ se starĂĄm o to, aby verbež nechodila po ulicĂch.“ „Jsou už plĂĄny?“ „JakĂŠ plĂĄny?“ „Co si poèĂt s tĂmhle pokojem.“ „JejĂ Velièenstvo z pøĂzemĂ pase po Jennifer PearcovĂŠ.“ „Jennifer PearcovĂŠ? Z nevĂŹstince panĂ WallacovĂŠ?“ „Jak jsem øekla.“ Sugar se zhluboka nadechne, toužà po zĂĄchranĂŹ. Rozhovory s Amy nikdy nebyly snadnĂŠ, ale tenhle je vĂ˝jimeènĂ˝. Pod ofinou jĂ vyrazil pot a mĂĄ nutkĂĄnĂ vymluvit se na zĂĄvraÂť a utĂŠct dolĂš. „No,“ ozve se Amy znièehonic, „mĂŹla bych se dĂĄt do pucu kvĂšli svejm obdivovatelĂšm. Co když dneska poznĂĄm svĂ˝ho prince, že jo?“ A odšourĂĄ se, pøièemž drkne do Christophera, až ztratĂ rovnovĂĄhu jako kuželka. Sugar se sveze na zem a unavenĂŹ si opøe dlanĂŹ o okraj bedny. „VĂš, Christophere,“ pøiznĂĄ se tomu klukovi, „tohle pro mĂŹ nenĂ lehkĂ˝.“ „Tak jĂĄ to za tebe udĂŹlĂĄm,“ nabĂdne se, pøejde k nĂ a hned se chopĂ ježatĂŠho døevĂŹnĂŠho vĂka. „Ten chlap tu nechal kladivo a všechny høebĂèky už jsou natluèenĂ˝.“ DychtivĂŹ zvedne vĂko na pøĂslušnou bednu, pøièemž Sugar skoro propĂchne klouby na rukou. „Ano… ano, klidnĂŹ to udĂŹlej… dĂky,“ øekne a poodstoupĂ. Je jà špatnĂŹ z toho, že se ho nedokåže dotknout, dĂĄt mu pusu, prohrĂĄbnout mu vlasy nebo pohladit ho po tvåøi; je jĂ zle hanbou z toho, jak couvĂĄ ke dveøĂm a na podestu – na totʞ mĂsto, kam jĂ tolikrĂĄt postavil vĂŹdro s horkou vodou. „Dej si pozor na prsty…!“ A za zvukĂš spokojenĂŠho bušenĂ se stĂĄhne dolĂš. Sugar zavĂĄhĂĄ u zadnĂch dveøà vykøièenĂŠho domu panĂ CastawayovĂŠ a pak sama sobĂŹ dovolĂ odejĂt navždy bez dalšĂho louèenĂ. Nic se nestane; vĂĄhĂĄ dĂĄl. Potom se zkusĂ silou vĂšle pøinutit k odchodu. OpĂŹt se setkĂĄ s nezdarem. SĂla je jazyk, kterĂŠmu rozumĂ, ovšem jen když vychĂĄzĂ z vnĂŹjšku. ObrĂĄtĂ se k salĂłnu. JejĂ matka je uvelebenĂĄ na obvyklĂŠm mĂstĂŹ a pilnĂŹ se vĂŹnuje svĂŠ obvyklĂŠ prĂĄci: lepenĂ papĂrovĂ˝ch svatĂ˝ch do alb. Sugar to nepøekvapĂ, ale stejnĂŹ ji sklĂèĂ, že ji pøi tom opĂŹt zastihne: nڞky v jejĂch kostnatĂ˝ch paøåtech cvakajĂ, pøi ruce mĂĄ nĂĄdobu s klihem. HrbĂ se, pĂĄteø jĂ ochabuje nad stolem, karmĂnovĂŠ poprsĂ se provϚuje a skoro se dotĂ˝kĂĄ kupièky obrĂĄzkĂš, v nĂž se bez ladu a skladu mĂsà šedĂŠ, rڞovĂŠ èi modrĂŠ rytiny dĂvek se svatozåøemi. „Moje døina nikdy nekonèĂ,“ povzdychne si sama k sobĂŹ, nebo tĂm tøeba dĂĄvĂĄ najevo, že zaznamenala dceøin pøĂchod. Sugar cĂtĂ, jak se jà èelo rozmrzele vraštĂ. Moc dobøe vĂ o tom, jakĂŠ ĂşsilĂ dokåže jejĂ matka vynaložit, aby si zajistila nekoneènost svĂŠ døiny; nekøesÂťanskĂ˝ obnos, kterĂ˝ každĂ˝ mĂŹsĂc utratĂ za knĂžky, èasopisy, reprodukce a svatĂŠ kartièky, odesĂlanĂŠ ze všech koutĂš svĂŹta. NĂĄboženštĂ vydavatelĂŠ od PennsylvĂĄnie až po ĂĂm si jsou bezpochyby jisti, že nejzbožnĂŹjšà køesÂťanka na svĂŹtĂŹ se nachĂĄzĂ prĂĄvĂŹ tady, v londĂ˝nskĂŠ Silver Street. „No paneèku,“ zavrkĂĄ panĂ CastawayovĂĄ a zarudlĂŠ oèi upøe na èerstvou Magdalenu z madridskĂŠ BiblickĂŠ spoleènosti. „TvĂšj kalich docela pøetĂŠkĂĄ, neøekla bys?“ Sugar tu jĂzlivou poznĂĄmku nechĂĄ bĂ˝t. StarĂĄ panĂ si prostĂŹ nemڞe pomoct a musà žehrat na dobrĂŠ bydlo mladĂ˝ch v porovnĂĄnĂ se svĂ˝m vlastnĂm ubohĂ˝m osudem. I kdyby pøed panĂ Castawayovou padl na koleno sĂĄm BĂšh a požådal ji o ruku, ona by to odmĂtla jako smϚnou kompenzaci za svĂŠ utrpenĂ; Sugar by klidnĂŹ mohla uhoøet pøi požåru domu a panĂ CastawayovĂĄ by nejspĂš prohodila, že je šastlivec, když kvĂšli nĂ padla za obĂŹÂť tak cennĂĄ nemovitost. Sugar se zhluboka nadechne a pohlĂŠdne na cello Katy LesterovĂŠ, kterĂŠ se opĂrĂĄ o prĂĄzdnĂŠ køeslo u krbu. „PøipadĂĄ mi, že Katy už vĂšbec nevstĂĄvĂĄ,“ poznamenĂĄ trochu hlasitĂŹji, aby ji bylo slyšet pøes Christopherovo ustaviènĂŠ bušenĂ nahoøe. „Vèera byla na nohou, milåèku,“ zamumlĂĄ panĂ CastawayovĂĄ a obratnĂŹ vystøihne dalšà lidskou postavièku. „ĂĂkala jsem si, že hraje moc pĂŹknĂŹ.“ „Pracuje… ještĂŹ…?“ PanĂ CastawayovĂĄ položà vĂ˝støižek na už pøeplnĂŹnou strĂĄnku alba a zaène experimentovat s tĂm, kam by mĂŹl pøijĂt. Stanovila si složitĂĄ pravidla urèujĂcĂ, kam mohou bĂ˝t svatĂ nalepeni; pøekrĂ˝vĂĄnĂ je povoleno, ale jen k zakrytĂ neĂşplnĂ˝ch tĂŹl… Tahle novĂĄ plaèĂcĂ krĂĄska by mohla bĂ˝t pøilepena tak, aby zakryla chybĂŹjĂcĂ pravou ruku jinĂŠ krasavice, a pak by se ĂşzkĂ˝ klĂn zbĂ˝vajĂcĂho prostoru dal zaplnit… kde je ta malièkĂĄ z toho francouzskĂŠho kalendåøe…? „Matko, pracuje Katy ještĂŹ?“ opakuje Sugar, tentokrĂĄt hlasitĂŹji. „Ach… Promiò, drahoušku. Ano, ano, samozøejmĂŹ že pracuje.“ PanĂ CastawayovĂĄ zamyšlenĂŹ zamĂchĂĄ klihem v nĂĄdobĂŹ. „VĂš, èĂm vĂc mĂĄ na kahĂĄnku, tĂm je oblĂbenĂŹjšĂ. MusĂm už odmĂtat klienty, no vÏøila bys tomu? NeodradĂ je ani pøemrštĂŹnĂĄ sazba.“ Oèi se jĂ ĂşplnĂŹ zamžĂ, když se zamyslĂ nad zvrhlostĂ nedokonalĂŠho svĂŹta a zalituje, že je pøĂliš starĂĄ, než aby toho poøådnĂŹ využila. „Kdyby to jen vĂŹdĂŹli v sanatoriĂch, mohli by vydĂŹlat majlant.“ RĂĄny kladivem rozlĂŠhajĂcĂ se z patra znièehonic ustanou a rozhostĂ se ticho. DevatenĂĄct let uplynulo od tĂŠ doby, co se panĂ CastawayovĂĄ a Sugar vydaly v Church Lane, v tom bludišti rozvrzanĂ˝ch barĂĄkĂš, na spoleènou životnĂ pouÂť; šest let uteklo od tĂŠ noci, kdy kvĂlela meluzĂna a panĂ CastawayovĂĄ (tenkrĂĄt ještĂŹ v mnohem ošuntĂŹlejšĂch šatech v pøĂšeøà starĂŠho domu osvĂŹtlenĂŠho jen mihotavĂ˝m svitem svĂèek) pøišla po špièkĂĄch k posteli svĂŠ dcery a øekla Sugar, že už se nemusĂ klepat: pøišel ji zahøåt jeden laskavĂ˝ pĂĄn. Od tĂŠ doby ulpĂŹlo na panĂ CastawayovĂŠ nĂŹco ze zlĂŠho snu a jejĂ lidskost se zastøela. Sugar se snažà rozpomenout na panĂ Castawayovou, jakĂĄ bĂ˝vala mnohem døĂve, matka mĂŠnĂŹ kyselĂĄ a starostlivĂŹjšĂ, historickĂĄ postava, kterĂĄ se jmenovala prostĂŹ „mĂĄma“, kterĂĄ ji veèer uklĂĄdala do postele a nikdy se nezmĂnila, odkud pøichĂĄzejĂ penĂze. A po celou tu dobu panĂ CastawayovĂĄ tu a tam zamĂchĂĄ klih a èas od èasu z nĂŹj vytĂĄhne štĂŹtec a namĂĄzne album chuchvalcem lepivĂŠ kaše. „Slyšela jsem…“ øekne Sugar a mĂĄlem se zajĂkne, „slyšela jsem od Amy, že pøemýšlĂš o Jennifer PearcovĂŠ jako o nĂĄhradĂŹ za mĂŹ.“ „Tebe nedokåže nahradit nikdo, milåèku,“ usmĂŹje se starĂĄ žena. Na zubech mĂĄ šarlatovĂŠ flĂèky. Sugar se bezdÏènĂŹ ušklĂbne; pokusĂ se to zamaskovat pokrèenĂm nosu. „Myslela jsem si, že muži nejsou sleènĂŹ PearcovĂŠ po chuti.“ PanĂ CastawayovĂĄ pokrèà rameny. „Muži nejsou nikomu po chuti, drahĂĄ. Jenže vlĂĄdnou svĂŹtu a my všechny pøed nimi musĂme padnout na kolena, hmm?“ Sugar zaèaly svrbĂŹt paže, obzvlåštĂŹ na pøedloktĂch a v zĂĄpĂŹstĂ. OvlĂĄdne nutkĂĄnĂ vrhnout se na nĂŹ a rozškrĂĄbat si je do masa a zkusĂ navĂŠst rozhovor zpĂĄtky k Jennifer PearcovĂŠ. „Je dobøe znĂĄmĂĄ ve flagelantskĂ˝ch kruzĂch, matko. NapadĂĄ mĂŹ, jestli… jestli nechceš zmĂŹnit rĂĄz tohohle podniku.“ PanĂ CastawayovĂĄ se shrbĂ nad svou rukodĂŹlnou pracĂ, popostrèà rameno nejnovĂŹjšà Magdaleny trošku blĂž k boku vedlejšĂho svatĂŠho, dokud je lepidlo ještĂŹ dost vazkĂŠ. „Nic nezĂšstĂĄvĂĄ stejnĂŠ navždycky, milåèku,“ zamumlĂĄ. „StarĂŠ hajtry jako jĂĄ a panĂ WallacovĂĄ…“ teatrĂĄlnĂŹ zvedne oèi s rozšĂøenĂ˝mi zornièkami, „…my jsme obchodnice na tržišti våšnĂŹ a musĂme najĂt všechny mezery na trhu, kterĂŠ ještĂŹ nejsou zaplnĂŹnĂŠ.“ Sugar se chytĂ za pøedloktĂ a pevnĂŹ ho stiskne. Proè jsi to udĂŹlala? tĂĄhne jĂ hlavou. VlastnĂ dceøi? Proè? Je to otĂĄzka, kterou se nikdy neodvåžila položit. Otevøe Ăşsta, chystĂĄ se promluvit. „C-co sis to dohodla?“ zeptĂĄ se. „MyslĂm tĂm s p-panem Huntem.“ „Ale no tak, Sugar,“ škĂĄdlĂ ji panĂ CastawayovĂĄ. „Jsi mladĂĄ a måš celĂ˝ život pøed sebou. Pøece si nechceš zatϞovat svou krĂĄsnou hlavinku s obchodem. To nech mužÚm. A starĂ˝m scvrklĂ˝m vykopĂĄvkĂĄm, jako jsem jĂĄ.“ Mihl se v lesklĂ˝ch rڞovĂ˝ch oèĂch tĂŠ starĂŠ ženy zĂĄblesk ĂşpĂŹnlivĂŠ prosby? Jiskøièka strachu? Sugar je pøĂliš sklĂèenĂĄ, než aby po nĂ dĂĄl šla, a navĂc ji to svĂŹdĂŹnĂ dohĂĄnĂ k šĂlenstvĂ. „MusĂm jĂt, matko,“ øekne. „JistĂŹ, drahĂĄ, jistĂŹ. Tady už tĂŹ nic nedržĂ, že? DĂĄl a výš s panem Huntem!“ A zase obnažà karmĂnovĂŹ flekatĂŠ zuby v neveselĂŠm pĂšlmĂŹsĂci rozlouèenĂ. O pĂĄr minut pozdĂŹji si Sugar venku na Regent Street strhne rukavice, vykasĂĄ si ĂşzkĂŠ rukĂĄvy nahoru až po lokty a zaène si zuøivĂŹ škrĂĄbat pøedloktĂ, dokud jejĂ kڞe nepøipomĂnĂĄ svĂ˝m povrchem strouhanĂ˝ zĂĄzvor. Jen strach z nelibosti Williama Rackhama jĂ zabrĂĄnĂ v tom, aby šla až na krev. „K èertu s Bohem,“ kòourĂĄ a elegantnĂŹ obleèenĂ kolemjdoucĂ se jĂ nervĂłznĂŹ vyhĂ˝bajĂ, „a celĂ˝m jeho špinavĂ˝m odpornĂ˝m svĂŹtem.“ Když Sugar dorazĂ do svĂŠho bytu, do svĂŠho vlastnĂho bytu v Marylebone, napustĂ si vanu a skoro celĂĄ vklouzne pod pøikrĂ˝vku aromatickĂ˝ch mydlin. Koupelna se zahalila do pĂĄry a ta zjemnila hoøèiènou barvu zdĂ na žloutkovĂŹ žlutou. Skrz levandulĂ provonĂŹnou mlhu se blĂ˝skajĂ malĂĄ „R“ na lahvièkĂĄch, sklenièkĂĄch a nĂĄdobkĂĄch všude kolem. TøinĂĄct, tĂĄhne jĂ hlavou. Bylo mi tøinĂĄct. Pod vodou ji ruce štĂpou a pĂchajĂ, èemuž dĂĄvĂĄ rozhodnĂŹ pøednost pøed svĂŹdĂŹnĂm. V jednĂŠ ruce svĂrĂĄ houbu a pøiklĂĄdĂĄ si ji ke tvåøĂm, kdykoli ji slzy pøĂliš lechtajĂ. JistĂŹ chĂĄpeš, øekla jĂ panĂ CastawayovĂĄ kdysi dĂĄvno, že jestli tu mĂĄme provozovat šastnĂ˝ a harmonickĂ˝ podnik, nemڞu se k tobĂŹ chovat jinak než ke svĂ˝m ostatnĂm dĂvkĂĄm. Jsme v tomhle spolu. V èem, matko? Sugar pevnĂŹ zavøe oèi a pøitiskne si na nĂŹ houbu. Kdysi dĂĄvno byla tahle malĂĄ houba živĂĄ a plavala v moøi. Byla tehdy mĂŹkèĂ, nebo tvrdĂĄ a masitĂĄ? O houbĂĄch nic nevĂ, v životĂŹ nebyla u moøe, nikdy se nepodĂvala za hranice LondĂ˝na. Co s nĂ bude dĂĄl? OmrzĂ se Williamovi, nesplĂĄchne ji zpĂĄtky na ulici? Nebyl tu od tĂŠ doby pøed mnoha dny, kdy ji sem do tĂŹchto pokojĂš pøestĂŹhoval. ĂĂkal tehdy, že bude mĂt strašnĂŹ prĂĄce… Ale jak mڞe mĂt tolik prĂĄce, že si nenajde èas na svou Sugar? MožnĂĄ se mu už omrzela. Pokud ano, jak dlouho se mڞe udržet v tomhle hnĂzdeèku? Tento byt je zaplacenĂ˝ a apanåž jĂ chodĂ pøĂmo z banky, takže se nenà èeho obĂĄvat krom Williama samotnĂŠho. Tøeba nebude mĂt žaludek na to, aby ji vystĂŹhoval? MožnĂĄ tu bude moct zĂšstat lĂŠta, pokud bude tichĂĄ jako myška… MožnĂĄ si William najme vraha, aby jĂ podøĂzl hrdlo… Aè nerada, tomu už se Sugar zasmĂŹje. KolikĂĄtĂŠho je? NejspĂš brzy dostane mĂŹsĂèky, že ji napadajĂ takovĂŠ hlouposti. Kolik pĂŹny je z jednĂŠ malĂŠ lahvièky Rackhamovy Lait de Lavage! Až zase William pøijde, musĂ mu ji pochvĂĄlit. Bude jĂ ale vÏøit, když bude Sugar mluvit od srdce? Jak mu mĂĄ øĂct, že obdivuje nĂŹco jeho, pokud to skuteènĂŹ obdivuje? JakĂ˝ by mĂŹla nasadit tĂłn hlasu? „Tvoje pĂŹna do koupele je bĂĄjeènĂĄ, Williame,“ pronese v soukromĂ svĂŠho zamlženĂŠho budoĂĄru. JejĂ slova znĂ falešnĂŹ, falešnĂŹ jako polibky kurvy. „Tvoje pĂŹna do koupele je jedineènĂĄ.“ Zamraèà se a z hladiny nabere hrstku pĂŹny. PokusĂ se vyhodit chvĂŹjĂcĂ se bubliny do vzduchu, ony se však držà jejĂ dlanĂŹ. „Miluju tvou pĂŹnu do koupele,“ zavrkĂĄ. Ale slovo miluju znĂ falešnĂŹji než všechna pøedchozĂ dohromady. CelĂŠ dny èekĂĄ Sugar na WilliamĂšv pøĂchod. Ale on nepøichĂĄzĂ. Proè nepøichĂĄzĂ? Kolik hodin, spĂĄnek nepoèĂtaje, mڞe èlovĂŹku spolknout již zavedenĂ˝, ĂşspϚnĂ˝ koncern? Pøece mu jednoduše staèà tu a tam napsat dopis, ne? Pøece William nemusĂ dohlĂžet na každou kytièku a schvalovat jejĂ tempo rĂšstu? Onoho veèera, kdy dostala tento byt, jĂ pøipadalo, jako by jĂ pøidĂŹlili koutek v rĂĄji. Minulost byla smazĂĄna a ona byla rozhodnutĂĄ vychutnat si všechno ve svĂŠm novĂŠm životĂŹ – samotu, ticho, svobodu od špĂny, èerstvĂ˝ vzduch, svou malou zahrĂĄdku, prochĂĄzky v ulici Priory Close plnĂŠ zelenĂŹ, jĂdla v nejlepšĂch hotelech. DopĂše romĂĄn do vzrušujĂcĂho zĂĄvĂŹru a k tomu jĂ budou zpĂvat ptĂĄci na stromech. Ale prakticky okamžitĂŹ zaène svatozåø jejĂ luxusnĂ svatynĂŹ blednout a pĂĄtĂŠho dne je už ĂşplnĂŹ vyšisovanĂĄ. Ticho, kterĂŠ tu vlĂĄdne, jĂ drĂĄsĂĄ nervy: každĂŠ rĂĄno se vzbudĂ mnohem døĂve než kdy pøedtĂm v Silver Street, v hrobovĂŠm poklidu pøedmĂŹstĂ, neviditelnĂŹ obklopenĂĄ sousedy, kteøà by dost dobøe mohli bĂ˝t mrtvĂ. JejĂ zahrĂĄdka je za dennĂho svĂŹtla stinnĂĄ, napĂšl zanoøenĂĄ pod ĂşrovnĂ pĂšdy, obehnanĂĄ plotem s železnĂ˝mi høeby. Když Sugar vykoukne nad rڞovĂŠ keøe, vidĂ z krtèà perspektivy kamennĂ˝ okraj stezky, po nĂž po celĂ˝ den prakticky nikdo nechodĂ. JistĂŹ, jednoho rĂĄna zaslechla hlasy, hlubokĂŠ mužskĂŠ hlasy, a vyøĂtila se k oknu naslouchat, ale mluvèà byli z cizĂ zemĂŹ. KaždĂŠ rĂĄno se umyje a obleèe, pak nemĂĄ co dĂŹlat: knihy, jimiž William zaøĂdil knihovnièky – technickĂĄ pojednĂĄnĂ o maceraci, destilaci a extrakci silic za použitĂ tukĂš, èistĂŹ aby zaplnil polièky –, pro ni nic neznamenajĂ… Až bedny dorazĂ, bude pøirozenĂŹ psĂĄt svĂšj romĂĄn. Kdy dorazĂ? Až William Rackham vydĂĄ pokyn. Ona zatĂm trĂĄvĂ pozoruhodnĂŹ mnoho èasu ve vanĂŹ. Možnost stravovĂĄnĂ v maryleboneskĂ˝ch hotelech, kterĂĄ jĂ byla zprvu tak drahĂĄ, nakonec zklamala jejĂ oèekĂĄvĂĄnĂ. Za prvĂŠ, kdykoli odejde z domu, zmocnĂ se jĂ obavy, že William pøijde na nĂĄvštĂŹvu pøesnĂŹ v tu chvĂli, kdy se ona posadĂ ke snĂdani nebo k obĂŹdu. NavĂc jĂdlo ve Warwicku a Aldsworthu opravdu nenĂ nic zvlåštnĂho a ještĂŹ k tomu nemajĂ kolåèe, kterĂŠ mĂĄ rĂĄda, jen ovesnĂŠ keksy, a ty nejsou vĂšbec k nièemu. RovnϞ je pøesvĂŹdèena, že personĂĄl ve Warwicku se na ni divnĂŹ dĂvĂĄ a šeptĂĄ si mezi sebou, když Sugar pøedstĂrĂĄ, že je zabranĂĄ do omelety èi uzenåèÚ. A co se Aldsworthu týèe, Bože mĂšj, jak se ten èĂšnĂk zatvåøil, když ho požådala o trochu smetany navĂc! Jak mohla vĂŹdĂŹt, že jen kurva by si požådala o smetanu navĂc! Nemڞe se tam vrĂĄtit, ne, nemڞe – pokud ji nedoprovodĂ sĂĄm William… Co ho proboha zdržuje? MožnĂĄ ji zkusil navštĂvit toho dne, kdy zašla do podniku panĂ CastawayovĂŠ, kterýžto vĂ˝let odklĂĄdala, jak jen to bylo možnĂŠ, protože se obĂĄvala prĂĄvĂŹ nÏèeho takovĂŠho. MožnĂĄ ho kvĂšli tomu, jak se chodĂ najĂst a kupovat v mĂstnĂch obchodech èokolĂĄdu, minerĂĄlnĂ vodu a novĂĄ prostĂŹradla, propĂĄsla už nĂŹkolikrĂĄt! KoneènĂŹ, milosrdnĂŹ, rĂĄno šestĂŠho dne… ne, William nepøijde, ale dostavĂ se nĂŹco jinĂŠho: mĂŹsĂèky. A pøestože je to krvĂĄcenĂ hroznĂĄ otrava, Sugar to zvedne nĂĄladu: jejĂ vyhlĂdky pøestane zaclĂĄnĂŹt temnĂ˝ mrak a ona koneènĂŹ vidĂ cestu kupøedu. Potøebuje jen znemožnit Rackhamovi, aby ji odhodil, ještĂŹ než ho nĂŹco takovĂŠho vĂšbec napadne. MusĂ se napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepoklĂĄdal za pouhĂ˝ flirt, ale za pøĂtelkyni stejnĂŹ vzĂĄcnou, jako je sourozenec. Aby si zasloužila takovĂŠ mĂsto v jeho životĂŹ, musĂ o Williamu Rackhamovi vĂŹdĂŹt všechno, ĂşplnĂŹ všechno; musĂ ho poznat lĂŠpe než jeho manželka, lĂŠpe, než se znĂĄ on sĂĄm. Jak zaèĂt? Nuže, èekat na nĂŹj v tichu jejĂch prĂĄzdnĂ˝ch pokojĂš rozhodnĂŹ nenĂ odpovĂŹĂŻ: jen to ponoukĂĄ Osud, aby ji smetl do škarpy. MusĂ jednat, a to okamžitĂŹ! Obloha je zataženĂĄ, èekĂĄ se bouøka a Agnes RackhamovĂĄ v pøĂzraènĂŠ zåøi dalšĂho soumraènĂŠho dopoledne stojĂ u okna ložnice a usilovnĂŹ mrkĂĄ. Pøelud zmizel. VrĂĄtĂ se. Ale prozatĂm je pryè. Takhle si nepøipadala od dĂŹtstvĂ, kdy mĂŹla vidiny svĂŠ oblĂbenĂŠ svĂŹtice, svatĂŠ Terezie ĂvilskĂŠ. Všechno se to pokazilo onoho hroznĂŠho dne, kdy jĂ lord Unwin øekl, že teĂŻ je jejĂm otcem on a že tĂmto pro ni konèà Panenky Marie, krucifixy, rڞence i zpovĂŹdi. Jak vroucnĂŹ se tenkrĂĄt modlila o sĂlu k zachovĂĄnĂ plamene vĂry tvåøà v tvåø funĂŹnĂ tohohle velkĂŠho zlĂŠho protestantskĂŠho vlka. Ve svĂ˝ch deseti letech byla bohužel mizernĂŹ vybavena k muèednickĂŠmu boji. VeškerĂ˝ odpor proti otèĂmovĂ˝m naøĂzenĂm udolala jejĂ novĂĄ guvernantka z anglikĂĄnskĂŠho tĂĄbora a Agnes se nedoèkala pomoci ani od matky, kterĂĄ byla svĂ˝m novĂ˝m manželem naprosto uhranutĂĄ. Agnesino zoufalĂŠ volĂĄnĂ k svatĂŠ Terezii, s nĂž kdysi vedla dĂšvĂŹrnĂŠ rozhovory, zĂĄhy znĂŹlo jako osamĂŹlĂŠ šeptĂĄnĂ dĂtĂŹte, kterĂŠ se bojĂ tmy. TeĂŻ, o tøinĂĄct let pozdĂŹji, to vypadĂĄ, jako by se zase dĂŹlo nĂŹco božskĂŠho a zĂĄhadnĂŠho. ZĂĄzraky jsou ve vzduchu. BloumĂĄ v hornĂch patrech Rackhamova domu, vejde do každĂŠ mĂstnosti krom tĂŹch, do nichž nikdy nesmĂ vkroèit. VeškerĂŠ služebnictvo dole pracuje, takže jejich pokoje jsou pøĂhodnĂŹ prĂĄzdnĂŠ: Agnes prochĂĄzĂ jeden po druhĂŠm a pokaždĂŠ postojĂ u jejich malĂ˝ch oken a prohlĂžà si pøilehlĂŠ pozemky z pĂšltuctu vyhlĂdek. ObzvlåštĂŹ z Lettyina okna je krĂĄsnĂ˝ vĂ˝hled na stĂĄje za Chepstow Villas. PøĂzrak se ale nezjevĂ. Agnes se zasnĂŹnĂŹ vrĂĄtĂ do vlastnĂ ložnice. A tam, ze svĂŠho okna, v boènĂ ulièce ani ne padesĂĄt metrĂš od sebe, to znovu zahlĂŠdne! Ano! Ano! StojĂ tam na stråži žena v bĂlĂŠm a dĂvĂĄ se skrz plot z tepanĂŠho železa pøĂmo na dĂšm RackhamovĂ˝ch. TentokrĂĄt Agnes zvedne ruku a zamĂĄvĂĄ, ještĂŹ než mĂĄ pøĂzrak šanci zmizet do ĂŠteru. ÂŽena v bĂlĂŠm nĂŹkolik vteøin zĂšstane zcela bez hnutĂ, ale Agnes mĂĄvĂĄ dĂĄl a dĂĄl, energicky tøepe rukou na tenkĂŠm zĂĄpĂŹstĂ, jako by to bylo chrastĂtko. Nakonec jà žena v bĂlĂŠm zamĂĄvĂĄnĂ opĂŹtuje, gestem tak jemnĂ˝m a vĂĄhavĂ˝m, jako by ještĂŹ nikdy pøedtĂm na èlovĂŹka nemĂĄvala. Mraky pronikne zahømĂŹnĂ. ÂŽena v bĂlĂŠm se rozplyne mezi stromy. JeštĂŹ kolem obĂŹda Agnesino nadšenĂ prakticky neopadlo; v zĂĄpĂŹstĂch i ve spĂĄncĂch jĂ to tepe prudkou radostĂ. ÂŽivly venku bĂŹsnĂ solidĂĄrnĂŹ s nĂ, bièujĂ okna deštĂŹm, meluzĂna skuèà v komĂnech a to vše ji ponoukĂĄ, aby se s rozpøåhnutĂ˝ma rukama toèila dokola. VĂ ale, že se musĂ ovlĂĄdat a chovat se støĂzlivĂŹ, musĂ dĂŹlat, jako by svĂŹt byl dnes ĂşplnĂŹ stejnĂ˝ jako vèera, neboÂť jejĂ manžel je muž, a jestli muži nÏèĂm opovrhujĂ, pak to je štĂŹstĂ v surovĂŠm stavu. A tak židle skøĂpajĂ a talĂøe cinkajĂ, zatĂmco se s Williamem usadĂ na urèenĂĄ mĂsta u stolu v jĂdelnĂŹ a oddrmolĂ dĂŹkovnou modlitbu za dary, kterĂŠ nynĂ pøijmou. Skrz chvĂŹjivou vodnĂ clonu nepronikĂĄ moc svĂŹtla, a pøestože Letty roztĂĄhla zĂĄvĂŹsy až nadoraz, nestaèà to a nakonec je nutnĂŠ postavit mezi Rackhamovy trojici planoucĂch svĂèek, aby bylo vidĂŹt na jejich radikĂĄlnĂŹ odlišnĂĄ jĂdla. „MĂĄm andĂŹla stråžnĂŠho, milåèku,“ pronese Agnes, jakmile jim služebnictvo naložà – dokonce ještĂŹ pøedtĂm, než nabodne prvnĂ kostièku studenĂ˝ch holubĂch prsou z hnĂzda ze salĂĄtu a artyèokovĂ˝ch srdĂèek. „Cože, drahĂĄ?“ William je ještĂŹ vĂc duchem nepøĂtomnĂ˝ než obvykle, protože (jak ustaviènĂŹ opakuje všem v doslechu) mĂĄ prĂĄce až nad hlavu. „AndĂŹla stråžnĂŠho,“ potvrdĂ Agnes, z nĂž radost pøĂmo vyzaøuje. William zvedne oèi od svĂŠho talĂøe, na nĂŹmž se vršà holubĂ zĂĄvin a mĂĄslem omaštĂŹnĂŠ bramborovĂŠ vafle. „A tĂm myslĂš Claru?“ odhadne. VåžnĂŹ nemĂĄ nĂĄladu na hravĂŠ ženskĂŠ vĂ˝levy, když musà øešit problĂŠm, co si poèĂt s Hopsomem & spol. „Ty mi nerozumĂš, drahĂ˝,“ trvĂĄ na svĂŠm Agnes. NaklonĂ se k nĂŹmu celĂĄ rozzåøenĂĄ, na jĂdlo ĂşplnĂŹ zapomnĂŹla, jak se chce nalĂŠhavĂŹ podĂŹlit o svĂŠ vidĂŹnĂ. „MĂĄm skuteènĂŠho andĂŹla stråžnĂŠho. BožskĂŠho ducha. HlĂdĂĄ nåš dĂšm – nĂĄs – každou vteøinu.“ Koutky WilliamovĂ˝ch Ăşst sebou cuknou ve zklamanĂŠm úšklebku, kterĂ˝ se mužnĂŹ pokusĂ promĂŹnit v ĂşsmĂŹv. ÂŽil v dojmu, že Agnesin stav se po tom fiasku na kuchyòskĂŠ podlaze a dvou dnech tvrdĂŠho spĂĄnku po CurlewovĂŹ koòskĂŠ dĂĄvce narkotika notnĂŹ zlepšil. „No,“ povzdychne si, „tak jen doufĂĄm, že nĂĄm nepøijde ukrĂĄst novĂŠ pøĂbory.“ Na chvĂli se rozhostĂ ticho, v nĂŹmž William zakrojĂ do zĂĄvinu a soustøedĂ se na to, aby donesl sousto do Ăşst, aniž by si pøi tom ušpinil dnes již bujnĂ˝ plnovous. A jak je zabranĂ˝ do jĂdla, nevšimne si, že v atmosfÊøe v pokoji došlo k chemickĂŠ zmĂŹnĂŹ stejnĂŹ pozoruhodnĂŠ, jako je promĂŹna rozdrcenĂ˝ch okvĂŹtnĂch plĂĄtkĂš v mastnou pomĂĄdu nasĂĄklou jejich vĂšnĂ. „MyslĂm, že je nejspĂš z Klåštera zdravĂ,“ prohlĂĄsĂ Agnes rozechvĂŹle a odstrèà talĂø, z nĂŹhož si jen pĂĄrkrĂĄt zobla. Ubrousek svĂrĂĄ v bĂlĂŠ pĂŹsti. „Klåštera zdravĂ?“ William vzhlĂŠdne a dĂĄl žvĂ˝kĂĄ. V klamnĂŠm svĂŹtle novĂŠho støĂbrnĂŠho svĂcnu (nenĂ pro jejich jĂdelnĂ stĂšl malièko velkĂ˝?) to vypadĂĄ, že manželka nemĂĄ stejnĂŹ velkĂŠ oèi – to pravĂŠ je mĂrnĂŹ kulatĂŹjšà a jasnĂŹjšà než levĂŠ. „Však vĂš,“ øekne, „tam, kam jezdĂm, když spĂm.“ „P-pøiznĂĄvĂĄm, že jsem netušil, kam jezdĂš,“ zasmĂŹje se rozpaèitĂŹ, „když spĂš.“ „TamĂŹjšà jeptišky jsou ve skuteènosti andĂŹlĂŠ,“ poznamenĂĄ, jako by chtĂŹla vyvrĂĄtit starĂ˝ omyl. „To podezøenĂ jsem mĂŹla už dlouho.“ „Aggie…“ ozve se William lehce varovnĂ˝m tĂłnem. „Co kdybychom teĂŻ zmĂŹnili tĂŠma?“ „ZamĂĄvala mi,“ nedĂĄ se Agnes, ĂşplnĂŹ se klepe rozhoøèenĂm. „JĂĄ jĂ zamĂĄvala a ona zamĂĄvala mnĂŹ.“ William prĂĄskne pøĂborem o stĂšl a probodne ji nejpøĂsnĂŹjšĂm otcovskĂ˝m pohledem: pohĂĄr jeho trpĂŹlivosti skoro pøetekl. „MĂĄ tenhle tvĂšj andĂŹl stråžnĂ˝ køĂdla?“ vyptĂĄvĂĄ se sarkasticky. „JistϞe mĂĄ køĂdla,“ zasyèà na nĂŹj Agnes. „Za co mĂŹ måš?“ Ale v jeho oèĂch vidĂ odpovĂŹĂŻ. „Ty mi nevÏøĂš, že ne, Williame?“ „Ne, milåèku,“ povzdychne si, „nevÏøĂm ti.“ Tep v jejĂch spĂĄncĂch je teĂŻ jasnĂŹ vidĂŹt, jako by mezi prĂšsvitnou kڞà a otĂŠkajĂcĂ lebkou uvĂzl nĂŹjakĂ˝ hmyz. „Ty nevÏøĂš na nic, že ne?“ zeptĂĄ se hlubokĂ˝m, ošklivĂ˝m hlasem, kterĂ˝ od nĂ v životĂŹ neslyšel. „P-prosĂm, drahĂĄ?“ zakoktĂĄ. „NevÏøĂš na nic,“ zopakuje a pøes plamĂnek svĂèky na nĂŹj vrhne zuøivĂ˝ pohled. Hlas mĂĄ s každou dalšà slabikou drsnĂŹjšĂ, všechny stopy po jeho zpĂŹvavĂŠ muzikĂĄlnosti se v tom znechucenĂŠm vrèenĂ vytratily. „Na nic než Williama Rackhama.“ VycenĂ svĂŠ dokonalĂŠ zuby. „Ty jsi takovĂ˝ podvodnĂk, takovĂ˝ hlupĂĄk.“ „ProsĂm, drahĂĄ!?“ Tak ho to konsternovalo, že ani nemĂĄ vztek; popravdĂŹ øeèeno se bojĂ, protože tenhle novĂ˝ hlas znĂ z jejĂch Ăşst podobnĂ˝ch rڞovĂŠmu poupĂŹti stejnĂŹ divnĂŹ a otøesnĂŹ jako vrèenĂ psa nebo letniènĂ mluvenĂ jazyky. „Pros si, jak chceš – ty hlupĂĄku,“ vyštĂŹkne. „Je mi z tebe zle.“ VyskoèĂ, až se rozletĂ pøĂbory. StøĂbrnĂ˝ svĂcen se hluènĂŹ skĂĄcĂ, od nĂŹj se rozstøĂkne roztavenĂ˝ vosk a ubrus zaènou olizovat plamĂnky. William se s vydϚenĂ˝m øevem vrhne na svĂèky a zadusĂ je holou dlanĂ. Když se uklidnĂ, že dĂšm nevyhoøĂ, Agnes už ležà v mdlobĂĄch na podlaze, nikoli ve svĂŠ obvykle decentnĂ pĂłze, ale zkroucenĂĄ jako hadrovĂĄ panenka, s ochablĂ˝mi konèetinami a odhalenĂ˝mi spodnièkami, jako by ji nĂŹjakĂ˝ špièkovĂ˝ støelec prĂĄvĂŹ zasĂĄhl do pĂĄteøe. Už po prvnĂm zatĂĄhnutĂ za šòÚru zvonce se dveøe za stinnĂ˝m krytĂ˝m vchodem v Priory Close 22 otevøou a William Rackham je uvĂtĂĄn. Na chvĂli je oslnĂŹn, tu ženu v bĂlĂŠm nepoznĂĄvĂĄ; Sugar si prĂĄvĂŹ umyla vlasy, ty teĂŻ rozpuštĂŹnĂŠ kontrastujĂ s jejĂm snĂŹhobĂlĂ˝m hedvĂĄbnĂ˝m korzetem a jejĂ obvykle bledĂĄ lĂèka se èervenajĂ. Zaskoèil ji, voòavou a neupravenou, jak se na nĂŹj pøipravuje. „PojĂŻ dĂĄl, pojĂŻ dĂĄl,“ nalĂŠhĂĄ na nĂŹj, neboÂť prudkĂ˝ dʚ v jeho zĂĄdech padĂĄ takøka vodorovnĂŹ a leje pøes nĂŹj až do chodby. „Nejvyššà èas, abych pøestal hloupnout a poøĂdil si koèĂho,“ zamumlĂĄ, když ho Sugar uvede dovnitø. „Tohle je nesnesitelnĂŠ…“ PøekvapenĂŹ sebou trhne, když mu pøiskoèà na pomoc, se starostlivĂ˝m zavrkĂĄnĂm mu položà ruce na ramena a pomڞe mu z nasĂĄklĂŠho ulstru. „NovĂŠ šaty?“ optĂĄ se William. „Ano,“ pøiznĂĄ a ještĂŹ vĂc se zapýøĂ. „Koupila jsem si je za penĂze, kterĂŠ jsi mi poslal.“ Pokus povĂŹsit mu kabĂĄt na stojan jĂ nevyjde, neboÂť ona køehkĂĄ tyè se pod vahou promoèenĂŠho svrchnĂku ihned porouèà k zemi. Chytne kabĂĄt do nĂĄruèe, zatĂmco stojĂĄnek kovovĂŹ zaøinèà o podlahu. „Ne že bych chtĂŹla nĂŹjak rozhazovat,“ ujistĂ ho nervĂłznĂŹ, zvedne kabĂĄt nad hlavu a zavĂŹsĂ kožešinovĂ˝ lĂmec na kovĂĄnĂ lampy. „Jen prostĂŹ ještĂŹ nedorazily moje starĂŠ šaty.“ Rackham se plĂĄcne dlanĂ do èela. „Ach! Promiò mi to!“ zaĂşpĂ. „MĂŹl jsem prĂĄce až nad hlavu.“ „Williame, tvoje ruka…“ ChopĂ se jĂ, obrĂĄtĂ ji dlanĂ vzhĂšru a odhalĂ tak popĂĄleniny a èerstvĂŠ puchýøe. „JejdanĂĄnku, to musĂ bĂ˝t hroznĂŠ…“ A nϞnĂŹ zulĂbĂĄ popĂĄleniny mĂŹkkĂ˝mi suchĂ˝mi rty. „To nic nenĂ,“ pokrèà rameny. „Jen nehoda se svĂèkami. Ale jak jsem tĂŹ mohl nechat v tomhle stavu tak dlouho… DĂĄm ti ty bedny poslat hned zĂtra rĂĄno. Kdybys tak vĂŹdĂŹla, èĂm jsem se musel zabĂ˝vat…!“ Jeho ulstr opĂŹt žuchne na zem. „K èertu s tĂm všĂm!“ vybuchne. „MĂŹl jsem ti koupit poøådnĂ˝ vϚåk na kabĂĄty. Ten zatracenĂ˝ ÂŽid mĂŹ ujišoval, že je to robustnĂŹjšĂ, než vypadĂĄ. TakovĂ˝ chatrnĂ˝ krĂĄm!“ Nakopne ležĂcĂ sošku, až se mosaz kovovĂŹ rozezvuèĂ. „NevadĂ, nevadĂ,“ ujistĂ ho Sugar chvatnĂŹ, sebere kabĂĄt z podlahy a vezme ho do obĂ˝vĂĄku. V krbu plĂĄpolĂĄ oheò; už pøed èasem zjistila, že na židli u psacĂho stolu se dobøe sušà prĂĄdlo. Rackham jde za nĂ a je mu trochu trapnĂŹ, že tahle nĂĄdhernĂĄ bytost v bĂlĂŠm hedvĂĄbĂ dĂŹlĂĄ prĂĄci, kterĂĄ pøĂslušà spĂš nĂŹjakĂŠ neforemnĂŠ nĂĄdenici v kaliku a èernĂŠ. Jak je pøekrĂĄsnĂĄ! Chce se mu ji popadnout a… a… no, popravdĂŹ øeèeno, dnes veèer s nĂ nechce nic dĂŹlat. SpĂš by byl rĂĄd, kdyby si ona pøivinula jeho hlavu ke svĂŠmu poprsĂ – plnĂŹ obleèenĂŠmu, hedvĂĄbnĂŹ bĂlĂŠmu poprsĂ – a jenom ho nϞnĂŹ hladila po vlasech. „Co jĂĄ jsem to za patrona,“ povzdychne si, když Sugar zavĂŹsĂ jeho kabĂĄt na improvizovanĂ˝ vϚåk. „NechĂĄm tĂŹ tu trèet nĂŹkolik dnĂ bez èistĂ˝ch šatĂš. Pak se provleèu tvĂ˝mi dveømi, jako kdyby mĂŹ zrovna vytĂĄhli z Temže – a za pĂĄr vteøin už ze sebe udĂŹlĂĄm osla, mĂĄlem ti to tu zboøĂm…“ Sugar se narovnĂĄ a poprvĂŠ od jeho pøĂchodu se Rackhamovi zadĂvĂĄ pøĂmo do oèĂ. Dojde jĂ, že se nĂŹco stalo: nĂŹco zĂĄvažnĂŹjšĂho než nĂŹjakĂ˝ vratkĂ˝ stojan nebo prĂštrž mraèen. Ta jeho køeèovitĂŹ staženĂĄ tvåø, ohnutĂĄ zĂĄda… Skoro jako by to byl stejnĂ˝ William Rackham, kterĂŠho potkala U krbu onoho prvnĂho veèera, shrbenĂ˝ a nedĂšvÏøivĂ˝ jako èerstvĂŹ sprĂĄskanĂ˝ pes – až na to, že dnes veèer se jeho touhy nedajĂ vycĂtit a urèit tak snadno. „NĂŹco tĂŹ tĂžĂ,“ øekne svĂ˝m nejmĂŹkèĂm, nejuctivĂŹjšĂm hlasem. „A ty nejsi chlap, kterĂ˝ by si dĂŹlal hlavu s malièkostmi.“ „Ach, to nic nenĂ, to nic nenĂ,“ odpovĂ se sklopenĂ˝ma oèima. ( Jak je vnĂmavĂĄ! To mu ĂşplnĂŹ vidĂ do duše?) „Firma?“ ZtϞka dosedne do køesla a omĂĄmenĂŹ zamrkĂĄ na sklenku brandy, kterĂĄ se pøed nĂm vznåšà – pøesnĂŹ tohle chtĂŹl. Vezme si ji z jejĂ ruky a Sugar klouzavĂŹ zacouvĂĄ do druhĂŠho køesla. „PøesnĂŹ tak, firma,“ pøisvĂŹdèĂ. S tϞkĂ˝m srdcem a hlubokĂ˝m povzdechem zaène, oèekĂĄvĂĄ totiž, že bude muset vysvĂŹtlovat i naprosto zĂĄkladnĂ principy. Jenže k jeho úžasu ona nic takovĂŠho nepotøebuje; ona rozumĂ! BĂŹhem nĂŹkolika minut se Sugar rozebĂrĂĄ – do detailu – tu prekĂŠrnĂ situaci s Hopsomem, jako by byla jeho obchodnĂ partner. „Ale jak to všechno mڞeš vĂŹdĂŹt?“ skoèà jĂ v jednu chvĂli do øeèi. „Pustila jsem se do knĂžek, kterĂŠ jsi mi dal do polièek,“ zazubĂ se. (Ano, skuteènĂŹ se do nich zaèetla: do tĂŹch traktĂĄtĂš plnĂ˝ch nudy vysĂĄzenĂŠ drobnĂ˝m pĂsmem, již dokĂĄzala snåšet jen dĂky oèekĂĄvĂĄnĂ prĂĄvĂŹ takovĂŠhle pøĂležitosti.) Rackham ohromenĂŹ zavrtĂ hlavou. „VåžnĂŹ se mi… nezdåš? “ Lehce se v køesle protĂĄhne a zhluboka se nadechne, aby se jejĂ poprsĂ viditelnĂŹ nadmulo. „To ne, jĂĄ jsem hodnĂŹ skuteènĂĄ,“ pøipomene mu. A oni se promptnĂŹ vrĂĄtĂ k dilematu s Hopsomem & spol. Sugar zvlĂĄdĂĄ svou stranu diskuse lĂŠpe, než by se odvåžila doufat, ovšem na druhou stranu veškerĂŠ Williamovy vĂŹdomosti o voòavkåøstvĂ jsou podle všeho našprtanĂŠ z knih, ze zkušenosti nemĂĄ vĂšbec nic. KaždopĂĄdnĂŹ zĂĄkladnĂ principy obchodu jsou tak jednoduchĂŠ, že by je pochopil i imbecil: je potøeba pøesvĂŹdèit zĂĄkaznĂky, že jste k nim velkorysĂ, když ve skuteènosti je nutĂte draze zaplatit to, co jste vyrobili levnĂŹ. Rozhovor s nudnĂ˝m èlovĂŹkem mĂĄ rovnϞ svĂŠ zĂĄkladnĂ principy. Princip èĂslo jedna: ponĂženĂŹ se omlouvejte za svou nevĂŹdomost, i když znĂĄte to, co se vĂĄm chystĂĄ vysvĂŹtlovat. Princip èĂslo dva: v okamžiku, kdy ho vysvĂŹtlovĂĄnĂ zaène unavovat, musĂte vzbudit dojem, že jste všechno v okamžiku pochopili. „JĂĄ nejsem založenĂm obchodnĂk, jsem spĂš umĂŹlec,“ povzdychne si William stoicky. „To ale nakonec mڞe bĂ˝t moje vĂ˝hoda. RozenĂ˝ obchodnĂk nenĂ podnikavĂ˝, bojĂ se zmĂŹnit zabĂŹhanĂŠ poøådky, pokud vše klape. RozenĂ˝ umĂŹlec je pøipravenĂ˝ riskovat.“ Sugar pøipadĂĄ, že William tiše mekotajĂcĂ tahle slova je poslednà èlovĂŹk, kterĂ˝ by si dovolil nĂŹco riskovat. Co je to s nĂm dnes veèer? Aspoò že do sebe klopĂ brandy… Po všem jejĂm jemnĂŠm sondovĂĄnĂ a ujišovĂĄnĂ koneènĂŹ vyjde najevo skuteènĂ˝ problĂŠm s Hopsomem. A jakĂ˝ je to malièkĂ˝ problĂŠmeèek! Ona spoleènost je nepøĂliš vĂ˝znamnĂ˝ vĂ˝robce toaletnĂch potøeb a RackhamĂšv koncern ji zastiòuje tak, jak je sĂĄm zastĂnĂŹn spoleènostĂ pĂĄnĂŹ Pearse. Až doposud dotyènĂ˝ podnik neprodĂĄval levanduli v jakĂŠkoli podobĂŹ, ale Williama nedĂĄvno oslovil pan Hopsom, zda by si od nĂŹj nemohl pronajmout nĂŹjakou pĂšdu osetou levandulĂ, pokud by tøeba mĂŹl nĂŹjakou nazbyt. William mu slĂbil, že si to promyslĂ, ale jen co se za Hopsomem zavøely dveøe, dostal nĂĄpad mnohem radikĂĄlnĂŹjšà než pouhĂ˝ pronĂĄjem pĂšdy. Co kdyby naopak Rackham zĂĄsoboval Hopsoma zcela zpracovanou levandulĂ – v podobĂŹ mĂ˝del, vod, olejĂš, zĂĄsypĂš a tak dĂĄle – za cenu mnohem nižšĂ, než na kolik by Hopsoma pøišla vĂ˝roba tĂŠhož v jeho mnohem menšĂch tovĂĄrnĂĄch? Hopsom by je pak mohl prodĂĄvat pod svou znaèkou. A co by z takovĂŠ dohody mĂŹla Rackhamova firma, zeptĂĄ se Sugar? Inu, vyøešilo by to problĂŠm, co dĂŹlat s Ăşrodou a vĂ˝robky, kterĂŠ se… jak to jen øĂci?… tak ĂşplnĂŹ nevyvedly. KaždĂ˝ rok se skandĂĄlnĂ množstvĂ sklizenĂŠ levandule dĂĄ pryè, když by se zrovna tak dalo bez zĂĄruky rafinovat. RovnϞ mu pøipadĂĄ jako plĂ˝tvĂĄnĂ zbavovat se hotovĂ˝ch vĂ˝robkĂš (mĂ˝del a tak dĂĄle), kterĂŠ jsou lehoulince zdeformovanĂŠ, nebo majĂ ĂŻubky èi šmouhy nerozpuštĂŹnĂŠ barvy. Ne že by levandulovĂŠ vĂ˝robky postoupenĂŠ Hopsomovi mĂŹly bĂ˝t nutnĂŹ podøadnĂŠ; prĂĄvĂŹ naopak, jako vždy bude vynaloženo veškerĂŠ ĂşsilĂ, aby celĂĄ sklizeò byla v dokonalĂŠ kvalitĂŹ a aby všechny vĂ˝robky byly bezvadnĂŠ. Dost možnĂĄ by v devĂti pøĂpadech z deseti nikdo nedokĂĄzal øĂct, v èem (kupøĂkladu) spoèĂvĂĄ rozdĂl mezi Hopsomovou levandulovou vodou a tou, kterĂĄ ponese Rackhamovu etiketu. Ech, ale… ehm… Co když zrovna dojde na ten jeden pøĂpad z deseti? Co kdyby Hopsom (èistĂŹ teoreticky) obdržel zĂĄsilku parfĂŠmu druhĂŠ jakosti, nebo co kdyby prĂĄvĂŹ doruèenĂĄ bedna mĂ˝del obsahovala nešastnou nĂĄhodou nepøimÏøenĂ˝ podĂl viditelnĂŹ zdeformovanĂ˝ch kouskĂš? Co kdyby (abychom mluvili otevøenĂŹ) pan Hopsom pojal podezøenĂ, že byl ošizen, a stϞoval by si? Ba co vĂc, co kdyby (hnĂĄn – opĂŹt èistĂŹ teoreticky – zvrĂĄcenĂ˝m nevdĂŹkem k velkorysĂ˝m podmĂnkĂĄm, za nichž jeho spoleènost dostala ono zbožĂ) zkusil vlåèet Rackhamovo jmĂŠno bahnem? „Už si s tĂm nemusĂš dĂŹlat starosti, Williame: mĂĄm pro tebe øešenĂ,“ prohlĂĄsĂ Sugar. „ÂŽĂĄdnĂŠ uspokojivĂŠ øešenĂ prostĂŹ neexistuje,“ zaĂşpĂ a vezme si od nà ètvrtou sklenku brandy. „Všechno zĂĄležà na nĂĄhodĂŹ… “ „VĂšbec ne, vĂšbec ne,“ uklidòuje ho. „NevĂš, zda tenhle pan Hopsom nenĂ køestnĂm jmĂŠnem Matthew?“ „Matthew, pøesnĂŹ tak,“ odpovĂ William. Se svraštĂŹlĂ˝m èelem pøemýšlĂ, kde v jeho odloženĂ˝ch knihĂĄch mohla nĂŹco takovĂŠho zjistit. „ZnĂĄmĂ˝ v nĂŹkterĂ˝ch kruzĂch jako KoòskĂ˝ Hopsom?“ „Když už se ptåš… ano.“ Sugar se šibalsky uchechtne, vrhne se k nĂŹmu a poklekne mu k nohĂĄm. „Tak jestli tĂŹ pan Hopsom bude nĂŹkdy obtϞovat,“ øekne a opøe si štĂhlĂŠ bĂlĂŠ paže o jednu tmavou nohavici, „mĂŹl bys mu do ouška zašeptat dvĂŹ slĂšvka.“ NaklonĂ se k nĂŹmu ještĂŹ blĂž, jemnĂ˝m poplesknutĂm po stehnu pantomimicky naznaèà rytmickĂ˝ vĂ˝prask a zašeptĂĄ: „Amy HowlettovĂĄ.“ William se po nĂŹkolik vteøin napĂšl nedĂšvÏøivĂŹ, napĂšl užasle dĂvĂĄ do jejĂch rozzåøenĂ˝ch oèĂ, naèež se nahlas rozesmĂŹje. „Prokrista,“ zvolĂĄ. „To už våžnĂŹ pøestĂĄvĂĄ všechno!“ „VĂšbec ne,“ zamumlĂĄ Sugar a pøitiskne mu tvåø do klĂna. „Naopak tĂm všechno jen zaèĂnĂĄ. ĂlovĂŹk jako ty dokåže zdolat jakĂ˝koli vrchol… “ Pøejede dlanĂ na mĂsto, kde by se jeho pohlavĂ touhle dobou už mĂŹlo topoøit, ale podle všeho ho špatnĂŹ odhadla. Rozhovor zatĂm probĂhĂĄ mimoøådnĂŹ dobøe: problĂŠm s Hopsomem je vyøešenĂ˝: a pøece… a pøece se Rackham pod jejĂm dotekem ošĂvĂĄ, rozpaèitĂ˝ a nepøipravenĂ˝. „DrahĂ˝ Williame,“ polituje ho a ustoupĂ, ruce cudnĂŹ sepne v klĂnĂŹ svĂ˝ch vzdouvajĂcĂch se suknĂ. „Ty måš poøåd starosti. Ano, måš: jĂĄ to vidĂm. Co se proboha dĂŹje? Co hroznĂŠho tĂŹ tak vyvedlo z rovnovĂĄhy?“ MÏøà si ji pohledem plnĂ˝ch dvacet vteøin, zamraèenĂ˝ a nerozhodnĂ˝. Troufla si tentokrĂĄt pøĂliš? William si odkašle, aby vĂšbec mohl promluvit. „Moje žena,“ pravĂ, „je šĂlenĂĄ.“ Sugar naklonĂ hlavu v nĂŹmĂŠm gestu zdϚenĂ, když pøedtĂm zvåžila a zavrhla takovĂŠ vĂ˝køiky jako „VåžnĂŹ?“, „No toto!“ a „Jak hroznĂŠ!“ Po celou jejĂ kariĂŠru jĂ muži vyklĂĄdajĂ, jak jsou jejich manželky šĂlenĂŠ, a ona doposud nepøišla na praktickĂ˝ zpĂšsob, jak na takovou informaci zareagovat. „Když jsme se vzali, byla to sladkĂĄ, laskavĂĄ dĂvka,“ bĂŹduje William, „kterĂĄ by každĂŠmu dĂŹlala èest. Byla trochu svĂŠrĂĄznĂĄ, ale kdo nenĂ? Nemohl jsem tušit, že se z nĂ stane kandidĂĄtka na ĂşstavnĂ pÊèi; že v mĂŠm vlastnĂm domĂŹ dojde k…“ ZarazĂ se a v bolesti zavøe oèi. „Když jsme se seznĂĄmili, byla to ta nejšastnĂŹjšà dĂvka na svĂŹtĂŹ. TeĂŻ mnou opovrhuje.“ „To je tragĂŠdie,“ vydechne Sugar a vĂĄhavĂŹ mu zkusà úèastnĂŹ položit ruku na koleno. Je pøijata. „MyslĂm, že by tĂŹ poøåd milovala, kdyby jen mohla.“ „NejvĂc mĂŹ dohĂĄnĂ k šĂlenstvĂ… tedy, nejvĂc mĂŹ zaråžĂ, jak se mĂŹnĂ ze dne na den. NĂŹkdy se chovĂĄ normĂĄlnĂŹ jako ty èi jĂĄ, a pak najednou udĂŹlĂĄ nebo øekne nĂŹco ĂşplnĂŹ skandĂĄlnĂho.“ „NapøĂklad…?“ ponoukne ho Sugar tichĂ˝m a nevtĂravĂ˝m hlasem. „VÏøĂ, že ve spĂĄnku cestuje do katolickĂŠho klåštera. VÏøĂ, že nad nĂ bdĂ andĂŹlĂŠ. TvrdĂ, že jĂ mĂĄvajĂ.“ Sugar mu do pasu zaboøà zrudlou tvåø a pøåtelsky ho obejme. DoufĂĄ, že až se zase bude muset ukĂĄzat, barva se jĂ z oblièeje už vytratĂ. Když byla pøistižena na vĂ˝zvĂŹdĂĄch pøed domem RackhamovĂ˝ch a panĂ RackhamovĂĄ jĂ zamĂĄvala, co jinĂŠho tak mohla udĂŹlat než to zamĂĄvĂĄnĂ opĂŹtovat? „MinulĂ˝ tĂ˝den zase udĂŹlala ostudu se služkou na podlaze kuchynĂŹ,“ pokraèuje William utrĂĄpenĂŹ. „Musel pøijĂt doktor. Ten si myslĂ, že blĂĄzen jsem jĂĄ, když si ji nechĂĄvĂĄm… NemĂĄ ponĂŹtĂ, jakĂŠ bĂ˝vala kdysi zlatĂèko! Dnes Agnes polovinu života prospĂ – buĂŻ je oblouzenĂĄ lĂŠky, nebo je prostĂŹ lĂnĂĄ. JĂĄ už nevĂm, je to nad mĂŠ chĂĄpĂĄnĂ… “ Sugar mu hladĂ koleno, pravidelnĂŹ a vĂšbec ne smyslnĂŹ, tak jak by èlovĂŹk mohl hladit po hlavĂŹ domĂĄcĂho mazlĂèka. Ve svĂ˝ch dlouhĂ˝ch spodkĂĄch ucĂtà èúrek krve, ale dnes veèer nejspĂš nezjistĂ, jak se William Rackham stavĂ ke krvĂĄcejĂcĂm ženĂĄm. „Jak dlouho… je to s Agnes takhle špatnĂŠ?“ zeptĂĄ se. „Ach! Kdo vĂ, co skrĂ˝vala v hlavĂŹ, ještĂŹ než mĂŹ poznala! Ale… musĂm øĂct, že jejà šĂlenstvĂ nebylo tak…“ (zatĂnĂĄ a zase rozevĂrĂĄ zranĂŹnou pĂŹst a tĂĄpavĂŹ hledĂĄ to sprĂĄvnĂŠ slovo) „…rozvinutĂŠ, než se narodilo dĂtĂŹ.“ „Aha?“ JejĂ hlas je opĂŹt lehounkĂ˝ a tichĂ˝ jako myška. „Måš dĂtĂŹ?“ „Jen jedno, ano,“ povzdychne si William. „Bohužel dceru.“ Tvåø se jĂ pøĂmo na WilliamovĂŹ bøiše stĂĄhne rozhoøèenĂm, tak impulsivnĂŹ, že to tentokrĂĄt nedokåže potlaèit; doufĂĄ, že to jeho šaty zamaskujĂ. Je to zvlåštnĂ, že se nauèila zcela vyrovnanĂŹ poslouchat nejrĂšznĂŹjšà hnusnĂŠ mužskĂŠ tirĂĄdy – vĂ˝pady vÚèi ženskĂŠmu pohlavĂ obecnĂŹ, svĂŠmu tĂŹlu coby žumpĂŹ špĂny, svĂŠ pĂèe coby brĂĄnĂŹ pekelnĂŠ –, ale èas od èasu ji umĂrnĂŹnĂĄ poznĂĄmka o neužiteènosti dcer dokåže pøivĂŠst k zuøivosti. Se zaÂťatĂ˝mi zuby svĂŠho muže ještĂŹ pevnĂŹji obejme, aby ten vztek zahnala demonstracĂ silnĂ˝ch citĂš. „PøedpoklĂĄdĂĄm,“ øekne, aby prolomila nastalĂŠ ticho, „že nemoc pøipravila tvou ženu o všechny jejĂ pøåtele?“ William sklouzne v køesle nĂž a uvolnĂ se v jejĂm objetĂ. „VĂš, a to je na tom to zvlåštnĂ… Taky bych si to myslel, ale nic takovĂŠho se podle všeho nestalo. SezĂłna je za dveømi a pozvĂĄnky pøĂmo pršĂ. To je k neuvÏøenĂ, vzhledem k tomu, jak naposledy vyvĂĄdĂŹla…“ „Co vyvĂĄdĂŹla?“ „No… Tak rĂšznĂŹ. SmĂĄla se, když se nebylo èemu smĂĄt, nesmĂĄla se, když bylo. Køièela nesmysly, varovala lidi pøed neviditelnĂ˝mi nebezpeèĂmi. Jednou si zalezla pod jĂdelnĂ stĂšl a pak si stϞovala, že v masu byla krev. Každou chvĂli omdlĂŠvala. PropĂĄna, kolikrĂĄt jsem ji jen musel nechat odvĂŠzt…!“ Sugar cĂtĂ, jak William kroutĂ hlavou. „A pøece je jĂ odpuštĂŹno. To je celĂĄ slavnĂĄ spoleènost v kostce!“ Otøe si ucho o jeho bøicho. Podle toho, jak mu v nĂŹm kruèĂ, nic nejedl: tĂm døĂv mu pitĂ rozvåže jazyk. „A nenapadlo tĂŹ,“ nadhodĂ, „že všechny ty pozvĂĄnky pršà kvĂšli tobĂŹ?“ „KvĂšli mnĂŹ?“ Povzdychne si a zvedne tĂm jejĂ hlavu o celĂŠ tøi palce. „JĂĄ jsem na bĂĄly, pikniky a veèĂrky nikdy nebyl. JĂĄ se radši o zĂĄbavu postarĂĄm sĂĄm. KaždopĂĄdnĂŹ letos jsem dĂŹsivĂŹ zaneprĂĄzdnĂŹnĂ˝ a vĂšbec netušĂm, kde bych na to našel èas.“ „Ano, myslĂš si ale, že lidĂŠ nesledujĂ tvĂšj… pozoruhodnĂ˝ vzestup? Velmi rychle se z tebe stal dĂšležitĂ˝ èlovĂŹk, Williame. DĂšležitĂ lidĂŠ jsou všude žådanĂ. Tyhle pozvĂĄnky… inu, nemڞou pøece pozvat tebe a nepozvat tvou manželku, že?“ William jĂ položà ruku pøes celĂĄ zĂĄda a dlanĂ se zachumlĂĄ do vzdutĂŠho honzĂku. PøesvĂŹdèila ho, to ona poznĂĄ. „Jsem jĂĄ to ale prosåèek…“ dumĂĄ s hlasem prosycenĂ˝m brandy a zažehnanou ĂşzkostĂ. „Nedocenil jsem, jak se situace zmĂŹnila…“ „MusĂš dbĂĄt na to, kdo jsou tvoji skuteènĂ pøåtelĂŠ,“ radĂ mu Sugar a pøi tom mu znovu zaène hladit klĂn kalhot. „ĂĂm budeš bohatšĂ, tĂm spĂš si tĂŹ lidĂŠ budou pøedchĂĄzet a nezastavĂ se pøed nièĂm.“ ZastĂŠnĂĄ a navede si jejĂ hlavu do klĂna. Když potom jeho pracnĂŹ vydøenĂĄ erekce ochabne, Sugar pokraèuje dĂĄl v nadĂŹji, že z nĂŹj ještĂŹ nĂŹco vymåèkne. „Jak jsem jen toužila po tĂŠ božskĂŠ chuti,“ pøede spokojenĂŹ, aby mu vylepšenĂĄ nĂĄlada podobnĂŹ neopadla. „Byl jsi pryè tak dlouho! To sis jedinkrĂĄt nevzpomnĂŹl na svou malou konkubĂnu, kterĂĄ tu celĂŠ dny uvĂzla bez èistĂ˝ch šatĂš a užĂrala se touhou po tobĂŹ?“ „MĂŹl jsem prĂĄce až nad…“ Ale ona se rozesmĂŹje a skoèà mu do øeèi, zaène ho komicky rychle lĂbat na uši, zasype ho raråškovskĂ˝mi polibky, aby nebyl na pochybĂĄch, že se na nĂŹj vĂšbec nezlobĂ. William je lechtivĂ˝, a tak teĂŻ odfrkuje, a jak se krèĂ, je mu skrz vousy vidĂŹt dvojĂ brada. „StĂĄt u kormidla firmy je èasovĂŹ mnohem nĂĄroènĂŹjšĂ, než jsem si kdy pøedstavoval. Krom tĂŠ patĂĄlie s Hopsomem jsem mĂŹl na talĂøi ještĂŹ øadu dalšĂch zĂĄležitostĂ. A nadchĂĄzejĂcĂ tĂ˝dny budou podobnĂŹ pernĂŠ. Brzy budu muset zajet na svĂĄ levandulovĂĄ pole v Mitchamu a pøijĂt na kloub tomu, proè –“ „Na levandulovĂĄ pole?“ skoèà mu do øeèi nadšenĂŹ. „Ano…“ „Kde doopravdy roste levandule?“ „Nu ano, ovšem…“ „Ach, Williame! Jak rĂĄda bych se na nĂŹco takovĂŠho podĂvala! VĂš, že jsem nikdy nevidĂŹla nic rĂšst krom toho, co je v londĂ˝nskĂ˝ch parcĂch?“ Klesne na bobek, tak nĂzko k podlaze, jak je jen možnĂŠ, aby mohl shlĂžet na jejĂ blaženou tvåø. „Pole plnĂŠ levandule! Pro tebe je to možnĂĄ nĂŹco naprosto tuctovĂŠho, ale pro tvou malou Sugar je to jako pohĂĄdka! Ach, Williame, nemohl bys mĂŹ tam vzĂt?“ Rackham se ošĂvĂĄ, usmĂvĂĄ a mraèà zĂĄroveò. NeblahĂŠ pøedtuchy se jen ztϞka prosazujĂ v mozku oblouzenĂŠm alkoholem a smyslnĂ˝m uspokojenĂm. „Bylo by mi nesmĂrnĂ˝m potϚenĂm, milåèku…“ ujišuje ji pletoucĂm se jazykem. „Ale pomysli na riziko skandĂĄlu: ty, neznĂĄmĂĄ mladĂĄ žena, prochĂĄzejĂcĂ se bez doprovodu se mnou po mĂ˝ch polĂch, kde tĂŹ mohou vidĂŹt všichni nĂĄdenĂci…“ „NenĂ to snad na druhĂŠm konci Anglie?“ „Mitcham? To je v Surrey, drahoušku…“ Pøi pohledu na neznalost zraèĂcĂ se v jejĂm oblièeji se zazubĂ. „Na drby docela blĂzko.“ „V tom pøĂpadĂŹ tam nemusĂm bĂ˝t sama!“ prohlĂĄsĂ dychtivĂŹ. „Mohl by mĂŹ doprovĂĄzet dalšà muž. N-nebo spĂš –“ povšimne si zĂĄblesku nedĂšvĂŹry v jeho tvåøi, „– bych jĂĄ mohla doprovĂĄzet nĂŹkoho jinĂŠho: t-tøeba nĂŹjakĂŠho staøĂka. Ano, ano: znĂĄm pøesnĂŹ toho sprĂĄvnĂŠho èlovĂŹka, starĂŠho mrzĂĄka, kterĂŠho bych mohla vydĂĄvat za svĂŠho dĂŹdeèka. Je hluchĂ˝ a slepĂ˝ – no, skoro. VĂšbec by neobtϞoval. Mohla bych ho prostĂŹ… vozit s nĂĄmi, jako dĂtĂŹ v koèårku.“ Rackham na ni zcela vyjevenĂŹ zamrkĂĄ. „To ale nemyslĂš våžnĂŹ, že ne?“ „To si piš, že to myslĂm naprosto våžnĂŹ,“ ujistĂ ho. „Ach, Williame, øekni, že to udĂŹlåš!“ Ten vrĂĄvoravĂŹ vyskoèà a zasmĂŹje se vlastnĂ nemotornosti a blĂĄznivĂŠ absurditĂŹ vesmĂru zabarvenĂŠho brandy. „NesmĂm tu usnout,“ zamumlĂĄ a zapne si kalhoty. „ZĂtra rĂĄno mĂĄ za mnou pøijĂt Hopsom…“ „Ăekni ano, Williame,“ poprosĂ ho Sugar a pomڞe mu zastrèit košili do kalhot. „MyslĂm tĂm mnĂŹ.“ „Budu si to muset rozmyslet,“ prohlĂĄsĂ a zakymĂĄcĂ se pøed židlĂ, na nĂž visĂ jeho ulstr, ze kterĂŠho poøåd jemnĂŹ stoupĂĄ pĂĄra. „Až nebudu tak opilĂ˝!“ Zvedne kabĂĄt za lĂmec a umožnĂ jĂ, aby mu protĂĄhla ruce svĂŠhlavĂ˝mi rukĂĄvy. OdĂŹv je to tϞkĂ˝, zvenèà je trĂ˝znivĂŹ horkĂ˝, zevnitø vlhkĂ˝ a zvlåštnĂŹ zatuchlĂ˝; William a Sugar se s hlavami u sebe chichotajĂ nad tĂm, jak je vyloženĂŹ nepøĂjemnĂ˝. „Miluju tĂŹ!“ zasmĂŹje se William a ona ho pevnĂŹ obejme a pøitiskne tvåø k jeho ježatĂŠ bradĂŹ. Venku už bouøe utichla. Nad Priory Close se rozhostila noc, zastavila dʚ a utnula vĂtr. Na èernĂŠ obloze se tøpytĂ hvĂŹzdy, kluzkĂŠ ulice zåøà ve svĂŹtle lamp jako støĂbro. MĂŹsĂc v Ăşplòku, sirĂŠna všech šĂlencĂš od slumĂš Shoreditche až po krĂĄlovskĂŠ ložnice ve Westminsteru, mrkĂĄ na obzor plnĂ˝ komĂnĂš. „DĂĄvej na sebe pozor, milåèku!“ zavolĂĄ Sugar ze zåøĂcĂho vestibulu jeho druhĂŠho domova. Jen co Williamova drožka s cinkĂĄnĂm odjede, je v Chepstow Villas ticho jako na høbitovĂŹ a dĂšm RackhamovĂ˝ch se tyèà jako pomnĂk – velkolepĂ˝, honosnĂ˝ nĂĄhrobnĂ kĂĄmen pro vĂ˝znaènou rodinu, kterĂĄ vymøela. William se roztøese, zimou a pak i zlostĂ na hlasitĂŠ zaskøĂpĂĄnĂ pøednĂ brĂĄny, když se jĂ protahuje. Už napĂšl vystøĂzlivĂŹl, zmocnila se ho nanejvýš truchlivĂĄ nĂĄlada a zdeprimovalo ho neveselĂŠ pøivĂtĂĄnĂ jeho vlastnĂho pøĂbytku. I ten pes, kterĂ˝ se tu u brĂĄny tak rĂĄd zdržuje, si nĂŹkam zalezl a cestièka skrz støĂzlivĂŹ zastøiženou zahradu v mĂŹsĂènĂch paprscĂch tajuplnĂŹ zåøĂ. LetmĂ˝ pohled na ponurĂ˝ prĂĄzdnĂ˝ pøĂstøešek na koèår, napĂšl skrytĂ˝ pod stromy, mu pøipomene dalšà položku na dlouhĂŠm seznamu vĂŹcĂ, kterĂŠ je tøeba udĂŹlat. ZatahĂĄ jednou za šòÚru zvonce, pak ale vzhledem k pokroèilĂŠ hodinĂŹ zašåtrĂĄ po klĂèi. OkrasnĂ˝m oknem nad nĂĄsloupĂm pronikĂĄ prĂĄvĂŹ tolik svĂŹtla, aby mu vrhalo stĂn pøes prsty, když se hlavou sklĂĄnĂ ke svĂ˝m zatrolenĂŹ nenahmatatelnĂ˝m kapsĂĄm. (KrucinĂĄlfagot! Kdyby jeho podnik vyrĂĄbĂŹl mĂsto voòavek šaty, došlo by na pĂĄr zmĂŹn!) Zrovna když najde klĂè a chystĂĄ se ho ĂşspϚnĂŹ strèit do klĂèovĂŠ dĂrky, dveøe se rĂĄznĂŹ otevøou a pozdravĂ ho Letty s napuchlĂ˝ma oèima, kterou bezpochyby probudil ze spĂĄnku vestoje. I ve svĂŹtle jedinĂŠ svĂèky, kterou Letty držĂ, si William povšimne, jak mĂĄ levou tvåø èervenou a zvrĂĄsnĂŹnou od rukĂĄvu stejnokroje; ona bezpochyby stejnĂŹ dobøe vidĂ jeho oteklĂ˝ èervenĂ˝ nos a zpocenĂŠ èelo. „Kde je Clara?“ zeptĂĄ se, když mu pomڞe z kabĂĄtu. (Ruce mĂĄ silnĂŹjšà než Sugar, a pøece nejsou zdaleka tak zdatnĂŠ.) „Šla si lehnout, pane Rackhame.“ „Dobøe. Ty už jdi taky spĂĄt, Letty.“ Než on sĂĄm pĂšjde do postele, musĂ vyøĂdit ještĂŹ jednu vĂŹc, a ta bude o poznĂĄnĂ lehèĂ, když mu Clara nebude zaclĂĄnĂŹt. „DĂŹkuji vĂĄm, pane Rackhame.“ Sleduje ji, jak jde nahoru po schodech, a poèkĂĄ si, až se uchĂ˝lĂ do svĂŠho kotce v podkrovĂ. Pak se i on vydĂĄ v jejĂch stopĂĄch, pøĂmo do Agnesiny ložnice. Vejde do pokoje; je tam vydĂ˝chĂĄno a dusno – jako v zavaøovaèce, bleskne mu hlavou. Když se Agnes dvoøil, bĂŹhala mĂĄlem jako holèièka po zelenĂ˝ch trĂĄvnĂcĂch Regent’s Parku a pestrĂŠ suknĂŹ za nĂ vlĂĄly ve vĂŹtru; teĂŻ se pohybuje v tĂŠhle hrobce s tlustĂ˝mi zĂĄvĂŹsy. OstražitĂŹ zaèichĂĄ; kdyby nebyl sĂĄm tak nalitĂ˝ brandy, možnĂĄ by zaznamenal vĂšni denaturovanĂŠho lihu, jejž zaèĂnajĂcĂ doktor vyšplĂchl na koberec, když se snažil namoèit vatovou tyèinku. Se svĂèkou vysoko zvednutou zamĂøà William k manželèinĂŹ posteli a spatøà v nĂ jejĂ tvåø zaboøenou do pøĂliš velkĂ˝ch a pøespøĂliš nacpanĂ˝ch polštåøÚ. Když Agnes zaregistruje jeho pøĂtomnost, rty se jĂ slabĂŹ a køeèovitĂŹ stĂĄhnou a skrovnĂŠ øasy se jĂ zatøepetajĂ. „Claro?“ zakòourĂĄ. „To jsem jĂĄ. William.“ Agnesiny oèi se pootevøou a odhalĂ bĂŹlma, v nichž se jejĂ kroužĂcĂ porcelĂĄnovĂŹ modrĂŠ duhovky objevujĂ a zase ztrĂĄcejĂ jako ryby. ZjevnĂŹ je omĂĄmenĂĄ lĂŠky a na pĂšl cesty do svĂŠ pohĂĄdkovĂŠ zemĂŹ, kde levituje v bludišti tĂŹch klåšterĂš èi hradĂš, kterĂŠ rĂĄda navštĂŹvuje. „Kde je Clara?“ „Je hned za dveømi,“ zalže. Jak se bojĂ zĂšstat s nĂm sama! Jak se jĂ hnusĂ jeho dotyk! Je mu jĂ tak lĂto, že by nad nĂ nejradši zamĂĄval kouzelnou hĂšlkou a zažehnal jejĂ nemoci navždy; stejnou mĂŹrou mĂĄ na ni ovšem vztek, takže kdyby skuteènĂŹ držel v rukou hĂšlku, dost možnĂĄ by ji taky všà silou tøĂskl do hlavy a rozrazil žalostnou skoøåpku jejĂ lebky. „Jak se teĂŻ cĂtĂš, drahĂĄ?“ ObrĂĄtĂ oblièej smĂŹrem k nĂŹmu; jejĂ oèi se na vteøinku zaostøà a pak se unavenĂŹ zavøou. „Jako ztracenĂ˝ èepec, kterĂ˝ pluje po temnĂŠ øece,“ zamumlĂĄ. Do hlasu se jĂ vrĂĄtila starĂĄ melodiènost: jakĂ˝ to mĂĄ krĂĄsnĂ˝ hlĂĄsek, i když mluvĂ nesmysly. „Pamatuješ si, co jsi mi øekla,“ zeptĂĄ se a natĂĄhne se k nĂ se svĂèkou, „než jsi omdlela?“ „Ne, milåèku,“ povzdychne si, odvrĂĄtĂ tvåø a nosem se zavrtĂĄ do teplĂŠ bĂlĂŠ prohlubnĂŹ, již vyplòujĂ jejĂ vlastnĂ vlasy. „Bylo to hodnĂŹ zlĂŠ?“ „Ano, bylo to hodnĂŹ zlĂŠ.“ „OmlouvĂĄm se, Williame, hroznĂŹ se ti omlouvĂĄm.“ To bavlnĂŹnĂŠ hnĂzdeèko jĂ tlumĂ hlas. „Mڞeš mi nĂŹkdy odpustit?“ „V nemoci i ve zdravĂ, Aggie: to jsem odpøisĂĄhl.“ Dalšà minutu dvĂŹ tam stojĂ a jejĂ omluva mu pomalu putuje jĂcnem jako panĂĄk brandy a pomalu prohøĂvĂĄ jeho Ăştroby. Pak ji pøijme jako nejlepšà vĂ˝sledek, v nĂŹjž mohl doufat, a koneènĂŹ se obrĂĄtĂ k odchodu. „Williame?“ „Mmm?“ JejĂ tvåø se znovu vynoøila na povrch, leskne se slzami a ve svĂŹtle svĂèek teĂŻ pĂšsobĂ vydϚenĂŹ. „Jsem poøåd tvoje malĂĄ holèièka?“ Zamruèà bolestĂ z tohohle zcela neèekanĂŠho Ăşderu na plexus nostalgie. Na ruku již posetou puchýøi dopadajĂ kapièky žhavĂŠho loje; zĂĄroveò se mu svĂrajĂ pĂŹsti i oèi. „Jdi spĂĄt, milåèku,“ poradĂ jĂ chraplavĂŹ a vykroèà pozpĂĄtku ze dveøĂ. „ZĂtra bude zbrusu novĂ˝ den.“ KAPITOLA ĂTRNĂCTĂ Jednoho slunnĂŠho odpoledne na sklonku dubna 1875 se v rozlehlĂŠm zvlnĂŹnĂŠm levandulovĂŠm poli armĂĄda roztroušenĂ˝ch nĂĄdenĂkĂš pøestane aspoò na chvilièku lopotit. OdklĂĄdajĂ motyèky i kbelĂky na slimĂĄky a po kolena v jezeru Lavandula angustifolia hledĂ na krĂĄsnou mladou ženu, kterĂĄ kråèà kolem nich po cestĂŹ rozdĂŹlujĂcĂ lĂĄny. „Kdo je to?“ šeptajĂ jeden druhĂŠmu a samou zvĂŹdavostĂ mžourajĂ jako sovy. „Kdo je to?“ Jenže nikdo nevĂ. Ta dĂĄma mĂĄ na sobĂŹ levandulovĂŠ šaty; ruce v bĂlĂ˝ch rukavièkĂĄch a hlava v èepci pøipomĂnajĂ kvĂŹty puèĂcĂ z jejĂch zĂĄpĂŹstĂ a krku. Šaty jsou složitĂŹ zøasenĂŠ a karnĂ˝rovanĂŠ jako rozplĂŠtajĂcĂ se provaz, takže sleèna pøipomĂnĂĄ panenku z kukuøiènĂŠho šustĂ v životnĂ velikosti. „A kdo je to s òou?“ Ta žena nekråèà sama ani neobtĂženĂĄ. NesmĂrnĂŹ peèlivĂŹ tlaèà labyrintem cestièek nezøetelnĂŠ bøemeno v invalidnĂm vozĂku. Je to staøièkĂ˝ mrzĂĄk, poøådnĂŹ nabalenĂ˝ dekami a šålami, s hlavou i pøes mĂrnĂŠ poèasĂ zachumlanou v šåtku. A hned vedle starĂŠho pĂĄna a ženy, kterĂĄ ho tlaèĂ, kråèà tøetĂ dnešnĂ nĂĄvštĂŹvnĂk polĂ: William Rackham, jemuž to vše patøĂ. Mluvà èasto; starĂ˝ pĂĄn mluvà èas od èasu; ta žena neøĂkĂĄ prakticky nic; ale nĂĄdenĂci na poli, øådka za øådkou, zachytĂ každĂ˝ jen pĂĄr slov, než se procesĂ pohne dĂĄl. „Co myslĂš, že je zaè?“ zeptĂĄ se sluncem vysušenĂĄ manželka svĂŠho sluncem vysušenĂŠho manžela. „CĂŠra toho starĂ˝ho. Nebo jeho vnuèka. Ten staroch asi bude v balĂku. Nåš Kudrnatej Bill s nim asi chce vobchodovat.“ „Tak to sebou bude muset hodit. Ten dĂŹdek mڞe každou chvĂli natĂĄhnout brka.“ „Hopsom mĂŹl aspoò na èem chodit.“ A s tĂm se vrĂĄtĂ do prĂĄce a odtĂĄhnou do oddĂŹlenĂ˝ch rostlinnĂ˝ch øådkĂš. Ale o nĂŹco dĂĄl se zastavĂ a zĂrajĂ dalšà nĂĄdenĂci. K nièemu takovĂŠmu – tedy ženskĂŠ nĂĄvštĂŹvĂŹ na poli – za èasĂš Williamova otce nedošlo; Rackham staršà ženy z dobrĂ˝ch rodin na svoje pole radši nepouštĂŹl, protože se obĂĄval, že by jejich srdce mohla zaèĂt krvĂĄcet. Naposledy tu byla na nĂĄvštĂŹvĂŹ jeho vlastnà žena, než mu nasadila parohy. „Ale že je to šabajzna,“ povzdychne si jeden snĂŹdĂ˝ døĂè a zašilhĂĄ po zvlåštnà ženskĂŠ siluetĂŹ. „Ty bys byl taky hezoun,“ odplivne si druhĂ˝ nĂĄdenĂk, „kdybys v životĂŹ nemĂĄk na tvrdou prĂĄci.“ „Grrr!“ zavrèà starĂ˝ pĂĄn na vozĂèku. Smrad z jeho zatuchlĂ˝ch šatĂš a spĂše nahodilĂŠ hygieny tentokrĂĄt notnĂŹ zøedil èerstvĂ˝ vzduch a lĂĄny vlhkĂŠ pĂšdy a lĂĄskyplnĂŹ opeèovĂĄvanĂŠ levandule. Sugar sklopĂ hlavu a dĂĄl ho tlaèà kupøedu. JejĂ rty se mu vznåšejĂ u šåtkem zahalenĂŠ lebky zhruba tam, kde musĂ mĂt ucho. „No tak, no tak, plukovnĂku Leeku,“ napomene ho. „NezapomĂnej, že si to tu måš užĂt.“ Avšak plukovnĂk Leek si to neužĂvĂĄ, nebo aspoò chce, aby si to Sugar myslela. Jen jeho nezøĂzenĂĄ touha po slĂbenĂŠ odmĂŹnĂŹ – šesti šilincĂch a vĂc whisky za den, než mu panĂ LeekovĂĄ povolĂ za mĂŹsĂc – mu brĂĄnĂ v tom, aby se hned vzbouøil. RozhodnĂŹ nemĂĄ ani v nejmenšĂm zĂĄjem hrĂĄt roli dĂŹdeèka. „Potøebuju se vychcat.“ „Tak se vyèÚrej do kalhot,“ sykne na nĂŹj Sugar lĂbeznĂŹ. „Mysli si, že jseš doma.“ „No jo, ty måš srdce ze zlata.“ ObrĂĄtĂ hlavu a odkryje tak jedno krhavĂŠ zlovolnĂŠ oko a polovinu bezzubĂ˝ch Ăşst posetĂ˝ch staøeckĂ˝mi skvrnami. „St Giles už ti nenĂ dost dobrej, co, rajdo?“ „Pamatuj na šest šilinkĂš a whisky – dĂŹdeèku.“ A tak se vlåèà dĂĄl a slunĂèko na nĂŹ zåøÅ tam v hýèkanĂŠm srdci Rackhamova voòavkåøskĂŠho koncernu. William Rackham kråèà stranou; jeho chovĂĄnĂ se nedĂĄ pranic vytknout a na sobĂŹ mĂĄ svĂŠ nejlepšà a nejupjatĂŹjšà nedĂŹlnà šaty, tøebaže je støeda. MoleskinovĂŠ kalhoty ani holĂnky jeho otce nejsou nic pro nĂŹj; modernĂ parfumerie se øĂdĂ hlavou a v lati se držà perem. Všechno, co se dĂŹje na tĂŹchto polĂch, každĂŠ ohnutĂ podruhovĂ˝ch zad èi proøezĂĄnĂ i tĂŠ nejmenšà vĂŹtvièky, uvĂĄdĂŹjĂ do pohybu jeho myšlenky a psanĂŠ pokyny. Anebo tak se to aspoò pokusil vyložit svĂ˝m nĂĄvštĂŹvnĂkĂšm. Je si pochopitelnĂŹ vĂŹdom, že vztah mezi Sugar a staøĂkem je o poznĂĄnĂ mĂŠnĂŹ pøåtelskĂ˝, než mu tvrdila, ale to jĂ odpustil. Naopak, kdyby ona a plukovnĂk Leek mĂŹli mezi sebou nĂŹjakĂŠ dĂšvĂŹrnosti, možnĂĄ by na nĂŹj trochu žårlil. Takhle je to lepšĂ: starcovo mrmlĂĄnĂ je tak chraplavĂŠ, že zdejšà nĂĄdenĂci nebudou rozumĂŹt tomu, co nĂĄhodou zaslechnou, a to, že ho Sugar tlaèĂ, o jejich vztahu vypovĂdĂĄ vĂc než jakĂĄkoli pøĂbuzenskĂĄ vyznĂĄnĂ. „Co kdyby sis užĂval slunĂèka?“ napomene Sugar plukovnĂka ve chvĂli, kdy všichni tøi zdolĂĄvajĂ mĂrnĂ˝ svah VèelĂho vršku. StaøĂk zakašle a lehce tĂm protøese hlen v hrudi. „SlunĂèko je na pytel,“ zasĂpĂĄ. „KvĂšli nĂŹmu se vojĂĄkĂšm množà v ranĂĄch na nohou èervi. A když zrovna nenĂ vĂĄlka, tak kvĂšli nĂŹmu vyšisujĂ tapety.“ Sugar tlaèà dĂĄl, valĂ tenhle mluvĂcĂ SisyfĂšv kĂĄmen výš do strĂĄnĂŹ a vrhne po Williamovi konejšivĂ˝ ĂşsmĂŹv. VĂšbec si ho nevšĂmej, øĂkĂĄ jejĂ ĂşsmĂŹv. Ty i jĂĄ vĂme, jak je tohle mĂsto cennĂŠ – a jak je tenhle velkĂ˝ den v našich životech vĂ˝znamnĂ˝. „PøesnĂŹ jak jsem si myslel: jestli je nechĂĄm, budou mĂŹ vysĂĄvat jako paraziti,“ zamumlĂĄ William. „MyslĂ si, že jim všechno spolknu.“ Sugar úèastnĂŹ naklonĂ hlavu a tĂm jej vybĂdne, aby svoje slova rozvedl. „PøĂsahajĂ, že ty staršà keøĂky prostøihĂĄvajĂ celĂŠ tĂ˝dny,“ šklebĂ se. „SpĂš od vèerejšĂho odpoledne! Copak nevidĂte, jak ježatĂŹ vypadajĂ?“ Sugar se ohlĂŠdne. JĂ pøipadajĂ dĂŹlnĂci roztahanĂŹjšĂ, rozcuchanĂŹjšà a mĂŠnĂŹ opeèovĂĄvanĂ než levandule. „MnĂŹ to všechno pøipadĂĄ bĂĄjeènĂŠ,“ øekne. „MĂŹli by sĂĄzet mnohem vĂc øĂzkĂš,“ ujistĂ ji. „PrĂĄvĂŹ touhle dobou bezpeènĂŹ zakoøenĂ.“ „Echm-echm-echm!“ kašle plukovnĂk. „Vaše farma vypadĂĄ mnohem vĂŹtšĂ, než bych si kdy ve snu pøedstavovala,“ nasmĂŹruje Sugar rozhovor zpĂĄtky k lichotkĂĄm. „Jako by nikdy nemĂŹla skonèit.“ „Ano, ale ona nenĂ celĂĄ moje,“ odpovĂ jĂ Rackham. Využije toho, že jsou tak vysoko, a ukåže dolĂš, na dlouhou øadu obĂlenĂ˝ch sloupkĂš po celĂŠ dĂŠlce jednĂŠ z cestièek. „Tyhle oznaèujĂ hranici dalšà farmy. Levandule roste tĂm lĂŠpe, èĂm je jĂ vĂc. Vèely nedĂĄvajĂ pøednost keøĂku jednoho èlovĂŹka pøed druhĂ˝m. NĂŹjakĂŠ pozemky tu vlastnĂ pĂšl tuctu voòavkåøstvĂ; mĂšj dĂl èinà ètyøicet akrĂš.“ „Ătyøicet akrĂš!“ Sugar mĂĄ jen velmi mlhavou pøedstavu, kolik to vlastnĂŹ je, ale chĂĄpe, že je to ohromnĂĄ plocha oproti øeknĂŹme Golden Square. Ba co vĂc, kdyby ohromnĂ˝m rýèem vykopali všechny ulice, v nichž kdy žila, z jejich zneèištĂŹnĂ˝ch zĂĄkladĂš, mohli by je vyklopit do mĂŹkkĂŠho støedu tohoto levandulovĂŠho rĂĄje a diskrĂŠtnĂŹ zahrabat v jemnĂŠ hnĂŹdĂŠ hlĂnĂŹ, aby už je nikdo nevidĂŹl. A pøece, jak jĂ William již nĂŹkolikrĂĄt pøipomnĂŹl, je tahle farma pouze jednou ze souèåstĂ jeho impĂŠria. Jinde jsou ještĂŹ jinĂŠ farmy, z nichž každĂĄ je zasvĂŹcenĂĄ jednĂŠ kvĂŹtinĂŹ; a v Atlantiku dokonce plujĂ velrybåøskĂŠ èluny a lovĂ pro Rackhamovo voòavkåøstvĂ ambru a spermacet. Sugar se rozhlĂŠdne po ohromnĂŠm jezeøe levandule pøed sebou a pomÏøà ho aromatickou kulièkou z okvĂŹtnĂch plĂĄtkĂš, jakou by vzala do jednĂŠ ruky. TakovĂ˝ luxus a v takovĂŠ mĂøe! VĂ˝tažek, kterĂ˝ by si mohla koupit v drobnĂŠ lahvièce za nemalou sumu, je tu u zdroje tak hojnĂ˝, že ho bezpochyby humpolĂĄcky lijĂ do sudĂš, a co pøi tom vybryndajĂ, zašlapou do hlĂny – anebo si to aspoò tak pøedstavuje. Ta pøedstava je stejnĂŹ kouzelnĂĄ a neslušnĂĄ jako pøedstava klenotnĂkĂš, kteøà se brodĂ po kotnĂky v drahokamech, drtĂ je podråžkami, hĂĄzejĂ je lopatou do pytlĂš. „Ale våžnĂŹ, plukovnĂku,“ nalĂŠhĂĄ na starce pod sebou, napĂšl škĂĄdlivĂŹ, napĂšl våšnivĂŹ. „Tohle všechno je tak… nĂĄdhernĂŠ. Cožpak aspoò nemڞeš uznat, že je to hezkĂĄ zmĂŹna oproti bytu panĂ LeekovĂŠ?“ „Jo? HezkĂĄ zmĂŹna?“ StarĂ˝ pĂĄn se zuøivĂŹ zavrtĂ ve škvĂkajĂcĂm sedadle a zapĂĄtrĂĄ ve svĂŠ encyklopedickĂŠ pamĂŹti na katastrofy po vĂ˝znaènĂ˝ch faktech. „Granvillovy slouèenĂŠ sady shoøely na uhel pøed dvĂŹma a pĂšl lety!“ prohlĂĄsĂ vĂtĂŹzoslavnĂŹ. „DvanĂĄct mrtvĂ˝ch! SirkĂĄrna ve švĂŠdskĂŠm GĂśteborgu, sedmadvacĂĄtĂŠho minulĂŠho mĂŹsĂce: ètyøiaètyøicet lidĂ uhoøelo a k tomu devĂŹt smrtelnĂŹ zranĂŹnĂ˝ch! BavlnĂkovĂĄ plantåž ve Virginii loni o VĂĄnocĂch lehla popelem i se všemi divochy!“ Odmlèà se, obrĂĄtĂ pohled k Williamu Rackhamovi a poÂťouchle se usmĂŹje. „Z tohohle by ale byl pĂŹknĂ˝ tĂĄborĂĄk, co?“ „Když už na to pøišla øeè, pane,“ odpovĂ William s nadutou blahosklonnostĂ, „z tohohle skuteènĂŹ je každĂ˝ rok nĂĄdhernĂ˝ tĂĄborĂĄk. VĂte, moje pole jsou rozdĂŹlena podle vĂŹku rostlin, kterĂŠ na nich rostou. NĂŹkterĂŠ již dosĂĄhly ståøà pĂŹti let, jsou vyèerpanĂŠ a na konci øĂjna budou spĂĄleny. Mohu vĂĄs ujistit, že ten požår je tak velkĂ˝, že pak celĂ˝ Mitcham vonĂ po levanduli.“ „Ale to je úžasnĂŠ!“ vykøikne Sugar. „Jak rĂĄda bych tu tou dobou byla!“ William se tu na kopeèku rdĂ pĂ˝chou a bradu mĂĄ vytrèenou ke svĂŠmu impĂŠriu. JakĂ˝ zĂĄzrak dokĂĄzal – on, ještĂŹ nedĂĄvno slabošskĂ˝ flink žijĂcĂ v nuznĂ˝ch pomĂŹrech, nynĂ pĂĄn tĂŠto ohromnĂŠ farmy s jejĂmi zvlåštnĂmi snĂŹdĂ˝mi pracanty, kteøà se pohybujĂ v levanduli jako hraboši. Patøà mu i zvuky jejich pĂle, vĂšnĂŹ miliĂłnĂš kvĂŹtin, a navĂc i obloha hned nad nimi, protože pokud to nevlastnĂ on, tak kdo tedy? JistĂŹ, všechno mĂĄ patøit Bohu, kde se ale stanovĂ mez? Jen blĂĄzen by trval na tom, že BĂšh vlastnĂ i PaddingtonskĂŠ nĂĄdražà nebo kupu kravincĂš – proè se tedy malichernĂŹ hĂĄdat o Williamovo vlastnictvĂ tĂŠto farmy a všeho nad nĂ a pod nĂ? William si vzpomene na verše PĂsma, kterĂŠ jeho otec rĂĄd citoval pochybujĂcĂmu Henrymu: „PloĂŻte a množte se a naplòte zemi. Podmaòte ji (tohle slovo Rackham staršà zdĂšrazòoval) a panujte nad moøskĂ˝mi rybami, nad nebeskĂ˝m ptactvem, nade všĂm živĂ˝m, co se na zemi hĂ˝be.“ William si tento vĂ˝rok pamatuje tak živĂŹ, že si pøipadĂĄ, jako by se pøenesl do svĂŠho sedmiletĂŠho tĂŹlĂèka v den, kdy poprvĂŠ navštĂvil tuto farmu a tĂĄhl se za staršĂm bratrem. Jejich otec, tehdy tmavovlasĂ˝ a ohromnĂ˝, si vybral levandulovĂĄ pole jako onu èåst impĂŠria, kterĂĄ by nejvĂc mohla zaujmout kluka, jenž je jednou zdĂŹdĂ. „A smĂ si tyhle panĂ a pĂĄnovĂŠ vzĂt domĂš trochu levandule, kterou sklidĂ, otèe?“ Pøes propast let zcela zøetelnĂŹ zaslechne Henryho dĂŹtinskĂ˝ hlas – ano, Henryho, protože William by nikdy, dokonce ani ve svĂ˝ch sedmi letech, nepoložil takhle pitomou otĂĄzku. „Oni si domĂš nemusejĂ nosit žådnou,“ pouèil Henry Calder Rackham svĂŠho prvorozenĂŠho shovĂvavĂŹ. „Naèichnou jĂ totiž už pøi prĂĄci.“ „To je myslĂm moc pøĂjemnĂĄ odmĂŹna.“ (Ten Henry byl ale odjakživa osel!) Jejich otec se uchechtl. „Jen pro tohle pracovat nebudou, chlapèe. K tomu musĂ dostĂĄvat i mzdu.“ NevÏøĂcnĂ˝ vĂ˝raz na Henryho tvåøi mĂŹl starĂŠho pĂĄna varovat, že si za dĂŹdice vybral nesprĂĄvnĂŠho syna. Ale to je jedno, to je jedno… Ăas pozvedne všechny, kdo jsou toho hodni. „Grrrr!“ Bez ohledu na ukrutnĂŠ nåøky plukovnĂka Leeka si William ještĂŹ jednou prohlĂŠdne svĂĄ pole, než se pustĂ dolĂš z VèelĂho vršku. Všechno je pøesnĂŹ takovĂŠ, jako když byl kluk – aèkoli tihle dĂŹlnĂci nemohou bĂ˝t titĂž, co se døeli na statku Henryho Caldera Rackhama pøed jednadvaceti lety, neboÂť tak jako oslabenĂŠ pĂŹtiletĂŠ rostliny jsou i muži a ženy vytrhĂĄni z koøenĂš a znièeni, když se vyèerpajĂ. Kolem Williama a jeho hostĂš projde podsaditĂĄ vrĂĄsèitĂĄ dĂvka s pytlem vĂŹtvièek a neradostnĂŹ podlĂŠzavĂŹ na nĂŹ pokĂ˝vne. „VyklĂĄdal jste nĂĄm o pĂŹtiletĂ˝ch rostlinĂĄch, pane Rackhame,“ ozve se hlas Sugar. „Ano,“ odpovĂ William hlasitĂŹ, když se za dĂvkou vydĂĄ dalšà èlovĂŹk s pytlem. „ NĂŹkterĂĄ voòavkåøstvĂ sklĂzejĂ i šest let starou levanduli. To Rackhamovo nikoli.“ „A kdy po vysazenĂ se už dĂĄ levandule sklĂzet, pane?“ „V druhĂŠm roce života rostlin – i když nejlepšà jsou až ve tøetĂm roce.“ „A kolik se vyrobĂ levandulovĂŠ vody, pane?“ „Hm, tak nĂŹkolik tisĂc galonĂš.“ „NenĂ to ohromujĂcĂ pomyšlenĂ, dĂŹdeèku?“ zeptĂĄ se Sugar starĂŠho pĂĄna. „Cože? DĂŹdeèku? Ty ani nevĂš, kdo je tvĂšj dĂŹda!“ Sugar natĂĄhne krk a potvrdĂ si, že dĂŹlnĂci s pytli jsou z doslechu. „Všichni kvĂšli tobĂŹ budeme mĂt potĂže,“ vyplĂsnĂ plukovnĂka Leeka prudkĂ˝m šepotem a varovnĂŹ trhne rukojeÂťmi jeho køesla. „To už bych mĂŹla menšà starosti se žebrĂĄkem z ulice.“ Staøec vycenĂ zuby a setøese ze svĂŠ ohavnĂŠ hlavy fåèe. „A co?!“ šklebĂ se. „Takhle konèà úskoky. ŠarĂĄdy! NĂłbl šaty! Cha! VyprĂĄvĂŹl jsem vĂĄm nĂŹkdy o nadporuèĂkovi Carpovi, kterĂ˝ s nĂĄmi sloužil v poslednĂ velkĂŠ vĂĄlce?“ (TĂm nemyslĂ vĂĄlku proti AšantĂšm, ba ani indickĂŠ povstĂĄnĂ, ale krymskou vĂĄlku.) „To vĂĄm byl Ăşskok! Carp se oblĂŠkl do dĂĄmskĂ˝ch šatĂš a do èepce a pokusil se dostat za nepøåtelskĂŠ linie – jenže vĂtr mu zvedl pl嚝 nad hlavu a on tam najednou pajdal a puška se mu klĂĄtila mezi nohama. V životĂŹ jsem nevidĂŹl èlovĂŹka, kterĂŠho by støelili tolikrĂĄt. Ha! Ha! Ha! Ăskok!“ Po tomhle vĂ˝levu se v okolnĂch polĂch vynoøà nĂŹkolik hlav. „Nanejvýš zĂĄbavnĂĄ anekdota, pane,“ ozve se William studenĂŹ. „NevšĂmejte si ho, Williame,“ øekne Sugar. „Brzy usne. On odpoledne vždycky spĂ.“ PlukovnĂk Leek rozhoøèenĂŹ trhne prošedivĂŹlou bradou. „To bylo pøed lety, rajdo, když mi nebylo dobøe! TeĂŻ už je mi lĂp!“ Sugar se sklonĂ až k nĂŹmu, jedna ruka v tenkĂ˝ch rukavicĂch se mu zaryje do pravĂŠho ramene, ta druhĂĄ mu nϞnĂŹ pohladĂ to druhĂŠ. „Whisssky,“ zazpĂvĂĄ mu do ucha. „Whisssssky.“ O pĂĄr minut pozdĂŹji, když plukovnĂk Leek bezvlĂĄdnĂŹ ležà v køesle a chrĂĄpe, William Rackham a Sugar stanou ve stĂnu dubu a zdĂĄlky se dĂvajĂ, jak lidĂŠ na poli pracujĂ. Sugar pøĂmo zåøĂ, a to nejen z nezvyklĂŠ nĂĄmahy pøi tlaèenĂ vozĂku; je hluboce šastnĂĄ. CelĂ˝ svĂšj život se poklĂĄdala za mĂŹstskou bytost a mĂŹla za to, že venkov (kterĂ˝ si pøedstavovala jen podle jednobarevnĂ˝ch rytin a romantickĂŠ poezie) jĂ nemĂĄ co nabĂdnout. Tuto pøedstavu nynĂ s radostnou vervou odhazuje. MusĂ si zaøĂdit, aby to nebylo naposledy, kdy kråèà pod touhle velkolepou modrou oblohou a po tĂŠto mĂŹkkĂŠ zelenajĂcĂ se pĂšdĂŹ. Je tu vzduch, kterĂ˝ mĂnĂ dĂ˝chat mnohem èastĂŹji. „Ach, Williame,“ vzdychne, „vezmeš mĂŹ sem znovu, na ten velkĂ˝ tĂĄborĂĄk?“ „Ano, ovšemže vezmu,“ odpovĂ, protože umĂ poznat blaho a vĂ, že tentokrĂĄt se o nĂŹj zasloužil on. „Slibuješ?“ „Ano, måš moje slovo.“ SpokojenĂĄ Sugar se obrĂĄtĂ k severovĂ˝chodu: pøedaleko od nich pršà a klene se duha. William na Sugar hledĂ zezadu a rukou si clonĂ oèi proti slunci. DlouhĂŠ suknĂŹ jeho milenky ve vĂĄnku jemnĂŹ šustĂ, a když zvedne ruku a zaclonĂ si tvåø, lopatky jĂ vystupujĂ z pøilĂŠhavĂŠ lĂĄtky šatĂš. OkamžitĂŹ se mu vybavĂ ten pocit, když držel jejà òadra v dlanĂch, jejĂ ostrĂŠ boky, po nichž mu na jeho mĂŹkèĂm bøiše zĂšstĂĄvaly modøiny, vzrušujĂcĂ dotyk jejĂch drsnĂ˝ch, popraskanĂ˝ch rukou na jeho ptĂĄku. VzpomnĂŹl si na bujnost jejĂch vlasĂš, když je nahĂĄ, tygøà vzor na jejĂ kڞi jako nåèrtek pro jeho prsty, kterĂ˝ mu ukazuje, kde mĂĄ držet jejĂ pas èi zadek, když do nĂ vklouzĂĄvĂĄ. Toužà po jejĂm objetĂ; co by dal za to, kdyby mohl mĂt svoje levandulovĂŠ pole na pĂšl hodiny prĂĄzdnĂŠ a mohl si se Sugar lehnout na jeho travnatĂ˝ okraj. Proè za nĂ nejezdil každĂ˝ veèer, co ho zdržovalo? KterĂ˝ muž hodnĂ˝ toho jmĂŠna by se netϚil z toho nĂĄdhernĂŠho tĂŹla tak èasto, jak je to jen možnĂŠ? Ano, v budoucnosti ji bude navštĂŹvovat, musĂ ji navštĂŹvovat èastĂŹji – ale ne dnes; dnes toho mĂĄ ještĂŹ hodnĂŹ. Sugar se otoèà a v oèĂch mĂĄ slzy. ZpĂĄteènĂ cesta do LondĂ˝na v najatĂŠm koèåru se ètyøspøežĂm je pekelnĂŹ dlouhĂĄ a dʚ, kterĂ˝ byl tak daleko, když Sugar stĂĄla na RackhamovĂ˝ch polĂch, jim vyšel vstøĂc na pĂšl cesty a teĂŻ jim bubnuje na støechu. Koèår jede ve špatnĂŠm poèasĂ pomaleji a cestou zĂĄhadnĂŹ stavĂ ve vesnicĂch a na samotĂĄch, kde koèà sesedne a vždycky na dvĂŹ, pĂŹt èi deset minut zmizĂ. Po nĂĄvratu si hraje s uzdami, vyèesĂĄvĂĄ konĂm z høĂvy vodu, kontroluje, zda je staøĂkĂšv vozĂèek poøåd bezpeènĂŹ uchycenĂ˝ a chrĂĄnĂŹnĂ˝ pod nepromokavou plachtou na støeše, naèež provede cosi s podvozkem, co rozhoupe celou kabinu. SpĂŹch nenĂ jeho krĂŠdo. V kabinĂŹ se Sugar klepe a zatĂnĂĄ zuby, aby jĂ nedrkotaly. Poøåd mĂĄ na sobĂŹ levandulovĂŠ šaty a nic vĂc, ani šålu ne. VĂŹdĂŹla, že bude plukovnĂka Leeka celĂ˝ den tlaèit, a pøitom chtĂŹla Williama okouzlit, takže se obešla bez dalšĂch vrstev obleèenĂ; teĂŻ tĂm trpĂ. Ovšem ani ji nenapadne pøitulit se kvĂšli teplu ke starci; ten otøesnĂŹ smrdĂ, a protože se nemڞe chytit opĂŹrek vozĂèku, snadno by se jĂ mohl pøekotit do klĂna. „ZhroucenĂ mostu za lijĂĄku, Hawick, 1867,“ zavrèà do studenĂŠho, temnĂcĂho prostoru mezi nimi. „Tøi mrtvĂ a dobytek k tomu.“ Sugar si pøitiskne ruce køĂžem ke hrudi a vyhlĂŠdne z blĂĄtem ohozenĂŠho a opršelĂŠho okna. VenkovskĂĄ krajina, kterĂĄ vypadala tak barevnĂŹ a zĂĄzraènĂŹ, když Sugar kråèela Williamovi po boku na levandulovĂŠ farmĂŹ, se zbarvila do šeda a pĂšsobĂ sešle, asi jako sto ètvereènĂch mil zpustlĂŠho Hyde Parku, bez jakĂ˝chkoli svĂŹtel èi veselĂ˝ch chodcĂš. Koèår se pomalu drncĂĄ kupøedu, ke ztracenĂŠ metropoli. „Krrrk,“ odøĂhne si plukovnĂk Leek. PronikavĂ˝ pach whisky a zkvašenĂ˝ch žaludeènĂch šåv se rozptĂ˝lĂ v hoøkĂŠm vzduchu. Vlak je možnĂĄ milosrdnĂŹ rychlĂ˝, nemluvĂŹ o tom (byÂť o tom William mluvil), že je mnohem levnĂŹjšĂ, ale s neduživĂ˝m staøĂkem by na rĂšznĂ˝ch zastĂĄvkĂĄch po cestĂŹ byla spousta starostĂ a stejnĂŹ by potøeboval, aby ho koèår odvezl do Charing Crossu a pak zase vyzvedl v Mitchamu, takže najmout si drožku na celou cestu vypadalo mnohem rozumnĂŹji. Vypadalo. „DĂĄvĂĄm tomu šest mĂŹsĂcĂš,“ utrousĂ plukovnĂk Leek, „a pak tĂŹ vykopne.“ „Tebe se na nĂĄzor nikdo neptal,“ odsekne Sugar. (Ten starĂ˝ prohnanĂ˝ darebĂĄk: vystøelil šĂp pøĂmo do srdce jejĂ Ăşzkosti. William Rackham by tu teĂŻ mĂŹl sedĂŹt vedle nĂ a krĂĄtit jĂ hodiny cesty živou konverzacĂ, držet ji za ruce, aby jĂ nebylo tak zima: proè, ach proè nejel s nĂ?) PlukovnĂk si odchrchlĂĄ, aby ulevil zanesenĂŠ prĂšdušnici, a zaène ze sebe sypat dalšà fakta. „Fanny GreshamovĂĄ – v roce 1834 milenka loĂŻaøskĂŠho magnĂĄta Ansteyho, sĂdlem v Mayfairu; v roce 1835 odvržena, sĂdlem v HollowayskĂŠm vĂŹzenĂ. Jane HubbleovĂĄ, znĂĄmĂĄ jako Nataša – v roce 1852 milenka lorda Finbara, sĂdlem v Admiralty House; v roce 1853 mrtvola, sĂdlem v ĂşstĂ Temže…“ „Ušetøi mĂŹ podrobnostĂ, plukovnĂku.“ „Nikdo nenĂ nikdy nièeho ušetøenej!“ vyštĂŹkne. „K tomu jsem došel za ta dlouhĂĄ lĂŠta, co chodĂm po tĂŠhle zemi.“ „Kdybys poøåd ještĂŹ chodil, starochu, tak už bychom byli ve vlaku a touhle dobou zpĂĄtky v LondĂ˝nĂŹ.“ Chvilku trvĂĄ, než mu ta uråžka dojde. „VychutnĂĄvej si krajinu, rajdo,“ ušklĂbne a šerednou hlavou kĂ˝vne k okĂ˝nku, po nĂŹmž ubĂhajĂ kapky deštĂŹ. „Je to hezkĂĄ zmĂŹna, ne? NĂĄd-her-nĂĄ.“ Sugar se od nĂŹj odvrĂĄtĂ a obejme se ještĂŹ pevnĂŹji. Williamovi na nĂ zĂĄležĂ, ano, zĂĄležĂ. Dokonce øekl, že ji miluje – jistĂŹ, øekl to opilĂ˝, ale ĂşplnĂŹ namol nebyl. A dovolil jĂ, aby s nĂm jela na jeho farmu, i když po vystøĂzlivĂŹnĂ mohl klidnĂŹ prohlĂĄsit celou zĂĄležitost za uzavøenou. A navĂc jĂ slĂbil, že sem mڞe pøijet znovu, na konci øĂjna, což je za… bezmĂĄla sedm mĂŹsĂcĂš. Snažà se èerpat nadĂŹji z èirĂŠho poètu RackhamovĂ˝ch zamĂŹstnancĂš. William je smĂøenĂ˝ s tĂm, že z jeho osobnĂho jmĂŹnĂ každĂ˝ tĂ˝den odplyne nemalĂĄ èåstka; ne že by nĂĄklady na vydržovĂĄnĂ Sugar byly izolovanou a nĂĄpadnou položkou odèerpĂĄvajĂcĂ jeho zdroje. NesmĂ si øĂkat, že žije na jeho úèet, naopak se musĂ poklĂĄdat za souèåst velkolepĂŠ tapiserie zisku a vĂ˝dajĂš, kterĂĄ se vytvåøà již po celĂŠ generace. TeĂŻ už jen potøebuje zasĂĄhnout do tĂŠ tapiserie vlastnĂmi stehy, vetkat se do nĂ jako neoddĂŹlitelnĂĄ postavièka. Již teĂŻ dosĂĄhla úžasnĂŠho pokroku: jen si pomyslete: pøed mĂŹsĂcem byla obyèejnĂĄ prostitutka! Za pĂšl roku, kdo vĂ… „Je to žvanil,“ zavrèà plukovnĂk Leek zpoza mulèe šåtkĂš, „a zbabĂŹlec. HnusĂĄk.“ „Kdo?“ opåèà Sugar podråždĂŹnĂŹ. Co by za to dala, kdyby byla tak pohodlnĂŹ nabalenĂĄ jako on, ovšem bez pøidanĂ˝ch pøĂsad. „Ten tvĂšj voòavkåø.“ „NenĂ horšà než vĂŹtšina ostatnĂch,“ odsekne. „LaskavĂŹjšà než ty.“ „Houby,“ zakdĂĄkĂĄ starĂ˝ moøskĂ˝ vlk. „Ten miluje leda pomyšlenĂ na svou vlastnĂ tlustou malièkost na vrcholu žebøĂku. Copak nevidĂš, že by zabĂjel, jen aby se vydrĂĄpal nahoru? Hodil by tĂŹ do louže, aby si neznièil boty.“ „NevĂš o nĂŹm vĂšbec nic,“ vypĂŹnĂ. „Co by nĂŹkdo jako ty mohl chĂĄpat z jeho svĂŹta?“ NavztekanĂ˝ plukovnĂk se vztyèà tak prudce, až se Sugar zaène bĂĄt, že hlavou narazĂ do stropu dvousedadlovĂŠho koèåru. „Nebyl jsem vždycky starej vyhazovaè, ty malĂĄ postelovĂĄ kryso,“ sĂpĂĄ. „ÂŽil jsem vĂc životĂš, než by tĂŹ kdy napadlo!“ „No dobøe, omlouvĂĄm se,“ pospĂšà si Sugar. „Na, napij se ještĂŹ.“ A nabĂdne mu lahev whisky. „Už jsem mĂŹl dost,“ zastĂŠnĂĄ a usadĂ se zase do svĂŠho pletenĂŠho mulèe. Sugar se zadĂvĂĄ na lahev, jejĂž obsah se chvĂŹje a pableskuje v otøåsajĂcĂm se pološeru. „VždyÂť jsi skoro nic neupil.“ „Však ono staèà mĂĄlo,“ zamumlĂĄ staøec, kterĂ˝ teĂŻ po tom vĂ˝buchu pĂšsobĂ utlumenĂŹ. „Sama se napij, aspoò se pøestaneš klepat.“ Sugar si pøipomene jeho metodu cucĂĄnĂ whisky pøĂmo z hrdla lahve: jeho bezzubĂĄ Ăşsta se pøisajĂ k hladkĂŠmu sklenĂŹnĂŠmu cecku. „Ne, dĂky.“ „JĂĄ to nahoøe utøel.“ „Ble,“ otøese se Sugar bezmocnĂŹ. „No jasnĂŹ, rajdo,“ vysmĂŹje se jĂ. „JeštĂŹ abys vocucĂĄvala nĂŹco špinavĂ˝ho!“ Sugar unikne ostrĂŠ zlostnĂŠ zaĂşpĂŹnĂ, takøka totožnĂŠ s tĂm, jĂmž markĂ˝ruje extĂĄzi, a zase si pevnĂŹ pøitiskne ruce na poprsĂ. Se rty sevøenĂ˝mi, aby nebylo slyšet drkotĂĄnĂ zubĂš, napoèĂtĂĄ do dvaceti; pak, poøåd naštvanĂĄ, v duchu vyjmenuje jednotlivĂŠ mĂŹsĂce v roce. S Williamem Rackhamem se seznĂĄmila v listopadu; teĂŻ v dubnu je jeho milenka, mĂĄ vlastnĂ pokoje a dost penĂŹz, aby si nakoupila, co se jĂ zamane. Duben, kvĂŹten, èerven… Proè tu nenĂ s nĂ, proè nenĂ v tomhle dostavnĂku? Netoužà si koupit nic krom toho, aby po nĂ trvale toužil… PlukovnĂk Leek zaène hlasitĂŹ chrĂĄpat; je to nechutnĂŠ ztĂŹlesnĂŹnĂ všech zvukĂš a pachĂš St Giles. Tam už se nikdy nesmĂ vrĂĄtit, nikdy. Ale co když se Rackhamovi omrzĂ? Stavil se za nĂ pøed pĂĄr dny (když ji pøedchozĂ tøi dny nechal samotnou) a jejich sblĂženĂ bylo tak chvatnĂŠ, že se ji ani neobtϞoval svlĂŠct. („Za hodinu mĂĄm bĂ˝t u advokĂĄta,“ vysvĂŹtlil jĂ. „ĂĂkalas mi, že ten Grinling na tebe pĂšsobĂ ĂşskoènĂŹ, a pøisĂĄmbĂšh že jsi mĂŹla pravdu.“) A co ta schĂšzka pøedtĂm? Jakou to mĂŹl zvlåštnĂ nĂĄladu! Jak se jĂ ptal, jestli se jĂ lĂbĂ ozdoby, kterĂŠ pro ni vybral, a když ji ponoukl k pøiznĂĄnĂ, že nijak zvl嚝 nestojĂ o labuÂť na krbovĂŠ øĂmse, žoviĂĄlnĂŹ jĂ zlomil porcelĂĄnovĂ˝ krk. SmĂĄla se s nĂm, ale na co si to sakra hrĂĄl? SkĂ˝tal jĂ vĂŹtšà prostor k upøĂmnosti – anebo jĂ dĂĄval najevo, že je muž, kterĂ˝ bez výèitek srazĂ vaz všemu, co dosloužilo? JejĂ pokoje v Marylebone, k nimž je tenhle koèår tak muèivĂŹ pomalu pøevåžĂ, by mĂŹly v jejĂm oèekĂĄvĂĄnĂ zåøit jako ĂştoèištĂŹ s hoøĂcĂm krbem, ale takhle si je nepøedstavuje. Jsou to mrtvĂŠ pokoje, kterĂŠ èekajĂ na to, až jim vdechne život jiskøivĂĄ konverzace, žår soulože. Když je tam sama, lelkuje v tichu, znovu a znovu si myje vlasy, nutĂ se studovat z knih, kterĂŠ nejsou ani za mĂĄk dråždivĂŠ, pøipadĂĄ jĂ, že z nĂ pod plynovĂ˝m svĂŹtlem vyzaøuje aureola neklidu. Mڞe øĂct nahlas a tak hlasitĂŹ, jak se jĂ zamane, „Tohle je moje,“ ale neuslyšà žådnou odpovĂŹĂŻ. KoneènĂŹ jĂ dovezli bedny s jejĂm majetkem, ona toho však již vĂŹtšinu vyhodila – knihy, kterĂŠ si už nikdy znovu nepøeète, pamflety s okrajovĂ˝mi nĂĄzory, kterĂŠ by William vztekle odsoudil, kdyby na nĂŹ nĂĄhodou narazil. JakĂ˝ mĂĄ smysl nechĂĄvat si tyhle vĂŹci uloženĂŠ v kredencĂch a skøĂnĂch, kde pøitahujĂ rybenky (fuj!), když by jĂ klidnĂŹ jednou mohly vybuchnout do tvåøe jako støelnĂ˝ prach? Už tak se dost bojĂ, že William objevĂ jejĂ romĂĄn. Kdykoli Sugar odejde z domu, je nervĂłznĂ, že William pøijde a prohledĂĄ tu každĂ˝ kout a zĂĄsuvku. Jen když už skoro padĂĄ hlady, vybĂŹhne na ulici. V hotelĂch a restauracĂch, kam se chodĂ najĂst, ji èĂšnĂci obsluhujĂ beze slova, jako kdyby vyèkĂĄvali, kdy už jim zmizĂ z oèĂ. Kʞ by si jen dokĂĄzala vzpomenout, kolik pøesnĂŹ sklenièek brandy v sobĂŹ William mĂŹl, když jà øekl, že ji miluje! „Arghl-grrnu,“ stĂŠnĂĄ plukovnĂk Leek a zmĂtĂĄ se ve snu o dĂĄvnĂŠ minulosti. „Tak ven s tĂm, èlovÏèe!… Jak to vypadĂĄ s mejma nohama? Budu kulhat, jo?… potøebovat špacĂrku, že jo? Arghl… Mluvte, k èertu s vĂĄma… Unff… Unff… Mluvte…“ RĂĄno už po dešti nenĂ ani stopy a vyzvĂĄnĂŹjĂ kostelnĂ zvony. Henry Rackham ležà napĂšl odkopanĂ˝ ve sluncem zalitĂ˝ch zmuchlanĂ˝ch peøinĂĄch, koupe se v krĂŠmovĂŹ žlutĂŠ zåøi proudĂcĂ oknem a probĂrĂĄ se z hanbatĂ˝ch noènĂch mĂšr. BĂšh pøesto stvoøil dokonalĂ˝ novĂ˝ den; božskĂ˝ imperativ obnovy je odolnĂ˝ vÚèi veškerĂŠmu zlu, k nĂŹmuž došlo v hodinĂĄch temnoty. BĂšh nikdy nepoklesne na mysli, bez ohledu na sprostotu lidstva… Henry se vymanĂ z peøin provlhlĂ˝ch stejnou lĂĄtkou, kterĂĄ zneèišuje jeho noènĂ košili. SvlĂŠkne se donaha; jako vždy ho šokuje, jak se takto obnažà zvĂøeckost tĂŹla, neboÂť on je vĂ˝jimeènĂŹ chlupatĂ˝ a chlupy na jeho tĂŹle jsou tmavšà a zkroucenĂŹjšà než jeho mĂŹkkĂĄ blonĂŻatĂĄ èupøina. Henry vĂ, že za rĂšstem všech tĂŹchto hrubĂ˝ch chlupĂš stojĂ jeho sexuĂĄlnĂ bezuzdnost. Adamovi a EvĂŹ nerostl v rĂĄji ani chloupek a stejnĂŹ vypadajĂ ideĂĄlnĂ tĂŹla v antice a takovĂŠ akty, jakĂŠ jsou v modernĂm umĂŹnĂ pøĂpustnĂŠ. Kdyby se nĂŹkdy ocitl na setkĂĄnĂ neobleèenĂ˝ch mužÚ, jeho opièà podoba by ho usvĂŹdèila z pravidelnĂŠ onanie, vydĂŹlila by ho jako rodĂcĂ se zvĂøe. V DarwinovĂŹ kacĂøstvĂ je zrnko pravdy, neboÂť aèkoli se lidstvo nevyvinulo ze zvĂøat, každĂ˝ èlovĂŹk mĂĄ potenciĂĄl poklesnout na Ăşroveò divocha. ZatĂmco se Henry šourĂĄ do koupelny, kostelnĂ zvony odbĂjejĂ. ÂŽe by ohlašovaly pohøeb? Takhle brzy rĂĄno to rozhodnĂŹ svatba nebude. Jednoho dne budou vyzvĂĄnĂŹt umĂråèek za nĂŹj… Bude tou dobou koneènĂŹ pøipravenĂ˝? Omyje se doèista hadøĂkem namoèenĂ˝m ve studenĂŠ vodĂŹ: takovĂŠhle tĂŹlo si nezasloužà hýèkat. Jeho chlupy za ta lĂŠta zhoustly natolik, že po navlhèenĂ ležà pøilepenĂŠ na bøiše a stehnech jako nĂŹjakĂŠ gotickĂŠ reliĂŠfy. NechutnĂ˝ a zbytnĂŹlĂ˝ penis mu visĂ jako hlava ještĂŹra a varlata se podråždĂŹnĂŹ kroutĂ, když je omĂ˝vĂĄ; nic by se nemohlo mĂŠnĂŹ podobat kompaktnĂm genitĂĄliĂm antickĂ˝ch soch, hladkĂ˝m jako mušle. Bodley a Ashwell ho ujistili, že i vilnĂŠ ženy bĂ˝vajĂ chlupatĂŠ – takže možnĂĄ prĂĄvĂŹ vinou kamarĂĄdĂš ze školy jeho sny zaplòujĂ zarostlĂŠ nymfy. Mڞe ale Bodleymu a Ashwellovi vyèĂtat i to, že se panĂ FoxovĂĄ v jeho snovĂ˝ch pøedstavĂĄch chovĂĄ jako sukubus, se smĂchem se zmocnĂ jeho falu a navede si ho mezi nohy, kde proklouzne høejivĂ˝m vlhkĂ˝m kožĂškem… Kʞ bych mohl dospĂŹt! naøĂkĂĄ, když se i teĂŻ jeho genitĂĄlie vzrušenĂŹ pohnou. JakĂ˝ muž mĂŠho vĂŹku se poøåd chovĂĄ jako pubertĂĄlnĂ chlapec? Kdy, ach kdy, bude i pro mĂŹ platit PrvnĂ list KorintskĂ˝m, verš 13,11? PøåtelĂŠ mi radĂ, abych se neprodlenĂŹ stal knĂŹzem, abych nezaèal „pøĂliš stĂĄr“: PropĂĄna, kdyby jen mĂŹli tušenĂ! Jsem malĂ˝ kluk uvĂŹznĂŹnĂ˝ uvnitø obludnĂŠ, zkaženĂŠ slupky… NapĂšl obleèenĂ˝ Henry, nahĂ˝ jen od pasu nahoru, ztϞka dosedne do køesla pøed krbem. Je unavenĂ˝ ještĂŹ pøedtĂm, než den vĂšbec zaèal. Toužà po tom, aby mu nĂŹkdo pøinesl šålek èaje a horkou snĂdani, ale… ne, nemڞe zamĂŹstnat služku. Snadno by si ji mohl dovolit – jeho otec je štĂŹdøejšĂ, než se povĂdĂĄ –, ale ne, služebnĂĄ nepøichĂĄzĂ v Ăşvahu. Už jen to pomyšlenĂ: žena z masa a kostĂ v tomto domĂŹ, kterĂĄ spĂ pod stejnou støechou, svlĂŠkĂĄ se pøed spanĂm, koupe se nahĂĄ ve vanĂŹ…! Jako by už jeho situace nebyla sama o sobĂŹ zlĂĄ. „Služky jsou pro každĂŠho dospĂvajĂcĂho chlapce pravĂ˝m požehnĂĄnĂm,“ øekl mu Bodley pøi jednom z tĂŹch setkĂĄnĂ, jejichž jedinĂ˝m úèelem bylo zahnat mladistvĂŠho Henryho na ĂştĂŹk za smĂchu jeho vrstevnĂkĂš. „Zvl嚝 když pochĂĄzejĂ pøĂmo z venkova. VyzrĂĄlĂŠ na slunĂèku, èistĂŠ a èerstvĂŠ.“ TeĂŻ pøiÂťapkĂĄ Henryho koèièka, pokoušà se s nĂm nejrĂšznĂŹjšĂmi exotickĂ˝mi zpĂšsoby domluvit a pøi tom mu hlavou vråžà do lĂ˝tek. Nic pro ni nemĂĄ, protože poslednĂ maso se zkazilo. „Nemڞeš poèkat?“ zamumlĂĄ, ale to nevinnĂŠ zvĂøe se na nĂŹj podĂvĂĄ jako na slabomyslnĂŠho. Jeho vlastnà žaludek hlasitĂŹ zakruèĂ. Tøeba by ho velmi starĂĄ služka nevystavila pokušenĂ. Ale jak starĂĄ by musela bĂ˝t? PadesĂĄtiletĂĄ? Je možnĂŠ, že by øeznĂkovĂŹ ženĂŹ – tĂŠ, co pro Henryho koèièku odklĂĄdĂĄ nejlepšà odøezky masa a vždycky se na nĂŹj usmĂŹje – bylo padesĂĄt? A pøece ho již nĂŹkolikrĂĄt napadlo, jak asi vypadĂĄ nahĂĄ. Takže sedmdesĂĄt? ZadĂvĂĄ se dolĂš na oheò, na velkĂŠ nohy, kterĂŠ v až moc horlivĂŹ zaštupovanĂ˝ch ponožkĂĄch vypadajĂ jako hlĂzy obalenĂŠ hlĂnou. PohlĂŠdne na svĂŠ holĂŠ paže složenĂŠ køĂžem na hrudnĂku. Takto zarĂĄmovanĂŠ bradavky ho nijak eroticky nezajĂmajĂ – a pøece ho pøedstava stejnĂŠ masitĂŠ bulky na ženskĂŠm hrudnĂku dokåže dohnat k samohanĂŹ. Kdyby jeho vlastnĂ prsa ztϞkla mlĂŠkem, zhnusenĂŹ by se odvrĂĄtil – ale když si tytʞ kožovitĂŠ vaky pøedstavĂ na ženĂŹ, najednou jsou fantasticky pøitažlivĂŠ. A co ty obrazy na vĂ˝stavĂĄch KrĂĄlovskĂŠ akademie – Magdaleny a antickĂŠ hrdinky a umuèenĂŠ svĂŹtice –, je mu jedno, co jsou vlastnĂŹ zaè, dokud jejich nahĂŠ tĂŹlo zĂšstane na odiv! Jak na nĂŹ zĂrĂĄ, ostatnĂ nĂĄvštĂŹvnĂci galerie ho musĂ poklĂĄdat za znalce – anebo jim je naprosto jasnĂŠ, že pošilhĂĄvĂĄ po tĂŹch òadrech s rڞovouèkĂ˝mi bradavkami a bĂŹloskvoucĂch stehnech. A pøece, na co to vlastnĂŹ doopravdy zĂrĂĄ? Na vrstvu rڞovĂŠ barvy! Na vrstvu vyschlĂŠho nalakovanĂŠho oleje – a on pøed tĂm celĂŠ minuty stojĂ a v duchu si pøeje, aby dotyènĂŠ sklouzla lehounkĂĄ støĂbøitĂĄ drapĂŠrie z nohou, ze všeho nejradši by ji popadl a strhl, èĂmž by odhalil… co vlastnĂŹ? PlĂĄtĂŹnĂ˝ trojĂşhelnĂk? Pro trojĂşhelnĂk neživĂŠho plĂĄtna je ochoten dĂĄt všanc svou nesmrtelnou duši! Všechna takzvanĂĄ mysteria køesÂťanskĂŠ vĂry, zĂĄhady pøesahujĂcĂ lidskĂ˝ rozum, nejsou zas tak nepochopitelnĂŠ, když se do toho èlovĂŹk opøe, ale tohle…! Henryho koèka se nenechĂĄ odbĂ˝t a zaène plaètivĂŹ mòoukat, protože již dĂĄvno zjistila, že tohle je nejlepšà zpĂšsob, jak ho probrat ze starostĂ, kterĂŠ se netĂ˝kajĂ koèièĂho svĂŹta. A do patnĂĄcti minut se jĂ povede Henryho vyštvat z domu: zcela obleèenĂ˝, uèesanĂ˝ a oholenĂ˝ vyrazĂ shĂĄnĂŹt maso. Po nĂĄvratu si pøipadĂĄ vĂc jako svĂšj pĂĄn. EnergickĂŠ tempo prochĂĄzky a èerstvĂ˝ vzduch mu prospĂŹly; šaty se mu ohøåly na tĂŹle a staly se jeho souèåstĂ, zdobnou druhou kڞĂ, nikoli špatnĂŹ padnoucĂm pøestrojenĂm. Ulice a budovy Notting Hillu byly povĂŹdomĂŠ a nemĂŹnnĂŠ a pøipomĂnaly mu, že skuteènĂ˝ svĂŹt se jen mĂĄlo podobĂĄ chameleonsky promĂŹnlivĂ˝m dĂŹjištĂm jeho snĂš. OsvϞujĂcĂ nĂĄraz jeho chodidla na kĂĄmen: to je pravda, nikoli jeho nehmotnĂŠ pøeludy. NejvĂc ho ale povzbudilo to, že vidĂŹl øeznĂkovu ženu a dĂkybohu po nĂ nezaèal bažit. Ona se na nĂŹj usmĂĄla, podala mu odøezky pro koèku a volskĂ˝ jazyk pro nĂŹj a on si nepøedstavoval, jak se pøed nĂm chlĂpnĂŹ obnažà a odhalĂ tak svĂŠ božskĂŠ tĂŹlo. Byla to øeznĂkova žena: nic mĂò, nic vĂc. „Tumåš, koèièko,“ øekne a hodĂ zvĂøeti snĂdani na podlahu kuchynĂŹ. „A teĂŻ mĂŹ nech pøemýšlet.“ Henry se zahloubĂĄ pøi pøĂpravĂŹ omelety. Tu dĂŹlĂĄ takøka po pamĂŹti, jen jedinkrĂĄt letmo nahlĂŠdne do staøièkĂŠho vydĂĄnĂ NovĂŠho zpĂšsobu domĂĄcĂho vaøenĂ od Marie RundellovĂŠ (dostal ho od panĂ FoxovĂŠ, na pøedsĂĄdce bylo vybledlĂ˝m školĂĄckĂ˝m krasopisem opatøeno jmĂŠnem EmmelĂna CurlewovĂĄ a nad tĂm tmavĂ˝m indigovĂ˝m inkoustem bylo pøipsĂĄno o nĂŹco ošklivĂŹjšĂm a jistĂŹjšĂm pĂsmem: MĂŠmu drahĂŠmu pøĂteli Henrymu Rackhamovi, o VĂĄnocĂch 1874, vĂŹnuje…). SyèĂcĂ loužièku mĂchanĂ˝ch vajec posype patøiènĂ˝mi bylinkami, než mu pøĂliš ztuhne, pak se ovšem tak zabere do kudrlinkovĂŠho podpisu mladšĂho jĂĄ panĂ FoxovĂŠ, že lehce pøipĂĄlĂ spodek omelety, než ji staèà pøeložit. Ale poøåd je naprosto uspokojivĂĄ. LondĂ˝nštĂ chudĂ by byli vdÏènĂ za mnohem horšĂ. „Ono je to docela jednoduchĂŠ, koèièko,“ vysvĂŹtluje pøi jĂdle svĂŠmu vykulenĂŠmu spomocnĂèkovi. „Z manželstvĂ muže a ženy vzchĂĄzĂ potomstvo. Je tomu tak již po tisĂce let. DĂĄ se to pøirovnat k rĂšstu bylin a kvĂŹtin po dešti. Je to nutnĂ˝, Bohem danĂ˝ proces; nemĂĄ to nic spoleènĂŠho s horeènatĂ˝m vzrušenĂm, nĂĄvaly chtĂèe a lascivnĂmi sny.“ Henryho koèka k nĂŹmu nepøesvĂŹdèenĂŹ vzhlĂŠdne. „ĂlovĂŹk s poslĂĄnĂm by nemĂŹl rozmnožovĂĄnĂ lidstva vĂŹnovat vĂc než letmou myšlenku.“ Nabere si vidlièkou kousek vajeènĂŠho plĂĄtku a zaène žvĂ˝kat. „KaždopĂĄdnĂŹ,“ dodĂĄ, když mu sousto sklouzne do hrdla, „žena, kterou bych si možnĂĄ rĂĄd vzal, nijak netoužà po novĂŠm manželstvĂ.“ Henryho koèka naklonĂ hlavu. „Mòau?“ S povzdechem jĂ k chlupatĂ˝m pacièkĂĄm hodĂ kus omelety. „Hej! VelebnĂèku!“ Aè ta slova kdosi zaøval, byla sotva slyšet, protože je vsĂĄly a spolkly temnĂŠ otvory ulice – zejĂcĂ okna, zchĂĄtralĂŠ prĂšchody, rozbitĂŠ poklopy a bezednĂŠ jĂĄmy. ProšedivĂŹlĂ˝ muž neurèitĂŠho vĂŹku, kterĂ˝ už nĂŹjakĂ˝ èas sledoval kråèejĂcĂho Henryho, vychĂĄzĂ ze zaèouzenĂŠ podzemnĂ schodišovĂŠ šachty jako Lazar z hrobu. ŠpinavĂ˝ma zkroucenĂ˝ma rukama svĂrĂĄ provaz, kterĂ˝ tu visĂ namĂsto chybĂŹjĂcĂho zĂĄbradlĂ; jeho krhavĂŠ oèi s vlèĂm oboèĂm se mhouøà podezøenĂm. „HledĂĄte nĂŹkoho?“ „MožnĂĄ vĂĄs, pane,“ odpovĂ Henry a sebere veškerou odvahu, protože blĂžĂcĂ se muž je svalovec a na sobĂŹ mĂĄ už jen košili, takže pøĂpadnĂŠ rvaèce nic moc nebrĂĄnĂ. „Ale proè mi øĂkĂĄte velebnĂèku?“ „Påè tak vypadĂĄte.“ ŠedovlasĂ˝ muž srovnĂĄ krok s Henrym, ruce na bocĂch zablĂĄcenĂ˝ch kalhot. Ve tmĂŹ schodišovĂŠ šachty za nĂm frustrovanĂŹ mruèà pes, packami škrĂĄbe po kameni a ztrouchnivĂŹlĂŠm døevu, ale po zĂĄvratnĂŹ pøĂkrĂ˝ch schodech se na povrch dostat nedokåže. „No tak… nejsem knĂŹz,“ øekne Henry s lĂtostĂ. „Promiòte mi mou smĂŹlost, pane, ale vy vypadĂĄte jako èlovĂŹk, kterĂ˝ si toho hodnĂŹ vytrpĂŹl. Ba jako èlovĂŹk, kterĂ˝ trpĂ do dnešnĂho dne. Nemohl byste mi vyprĂĄvĂŹt svĂšj pøĂbĂŹh, kdyby vĂĄs to tedy pøĂliš neobtϞovalo?“ Muž ještĂŹ vĂc pøivøe oèi, èĂmž radikĂĄlnĂŹ pøeskupĂ brvy na oboèĂ. Mohutnou zmozolnatĂŹlou rukou si uèĂsne vlasy, kterĂŠ mu pĂĄchnoucĂ vĂtr foukĂĄ pøes èelo. „A nejste òåkej škrabĂĄk, že ne?“ zjišuje si. Henry si to slovo v duchu opakuje, protože se s nĂm setkal vĂšbec poprvĂŠ. „Cože prosĂm?“ musĂ se zeptat. „ŠkrabĂĄk,“ opakuje ten èlovĂŹk. „ChlĂĄpek, co pĂše knihy o chudejch lidech, co si pak chudĂ˝ lidi ani nemڞou pøeèĂst.“ „Ne, ne, nic takovĂŠho,“ ujistĂ ho Henry spϚnĂŹ, èĂmž si podle všeho polepšĂ, neboÂť ten èlovĂŹk poodstoupĂ. „JĂĄ jsem… jsem èlovĂŹk, kterĂ˝ toho o chudĂ˝ch vĂ pøĂliš mĂĄlo, tak jako my všichni, kdo nejsme sami chudĂ. Tøeba byste mĂŹ mohl nauèit, co bych podle vĂĄs mĂŹl vĂŹdĂŹt.“ Muž se zazubĂ, naklonĂ hlavu na stranu a poškrĂĄbe se na bradĂŹ. „DĂĄte mi prachy?“ otåže se. Henry nasadĂ odhodlanĂ˝ vĂ˝raz. VĂ, že pokud se chce nĂŹkdy stĂĄt duchovnĂm, musĂ v tĂŠhle zĂĄležitosti zaujmout pevnĂ˝ postoj, protože tuhle otĂĄzku ještĂŹ bezpochyby dostane mnohokrĂĄt. „Ne, dokud se toho o vašà životnĂ situaci nedozvĂm vĂc.“ ProšedivĂŹlĂ˝ muž zaklonĂ hlavu a rozesmĂŹje se. „No paneèku!“ prohlĂĄsĂ. „Tady mĂĄte oudĂŹl chuĂŻasĂš v kostce. Lidi jako vy dostĂĄvaj škvĂĄru, i kdyby byli lĂnĂ˝ jak vši a høĂšnĂ˝ jak èert, a lidi jako my si musà žehlit starĂ˝ kalhoty, pøes rozbitĂ˝ vokna vϚet zĂĄvĂŹsy a zpĂvat chvalozpĂŹvy, zatĂmco vĂĄm leštĂme botky, než nĂĄm dĂĄte penny!“ Znovu se zasmĂŹje a otevøe pøi tom pusu tak doširoka, že Henry uvnitø zahlĂŠdne zèernalĂŠ stolièky. „Ale,“ ohradĂ se Henry, „copak nemĂĄte žådnou prĂĄci?“ V tu chvĂli chlap zvåžnĂ a znovu pøimhouøà oèi. „MožnĂĄ mĂĄm,“ pokrèà rameny. „A co vy?“ Tuhle nĂĄmitku Henry oèekĂĄval a nechce se jen tak snadno nechat zahanbit. „Vy si o mnĂŹ myslĂte, že jsem v životĂŹ nesĂĄhl na tvrdou prĂĄci,“ øekne, „a mĂĄte pravdu. Jenže s tĂm, do jakĂŠ tøĂdy jsem se narodil, nemڞu dĂŹlat nic vĂc než vy. Nemohli bychom pøesto spolu mluvit jako èlovĂŹk s èlovĂŹkem?“ Po takovĂŠ odpovĂŹdi se ten druhĂ˝ zaène zase škrabat po bradĂŹ, dokud mu ĂşplnĂŹ nezèervenĂĄ. „Vy jste òåkej divnej pavouk, že jo?“ zamumlĂĄ. „To možnĂĄ jsem,“ pøikĂ˝vne Henry a usmĂŹje se vĂšbec poprvĂŠ od tĂŠ doby, co otevøel Ăşsta. „A teĂŻ, øeknete mi, co bych podle vĂĄs mĂŹl vĂŹdĂŹt?“ Tak zaène Henryho zasvĂŹcenĂ, kdy pøijde o svĂŠ nĂĄboženskĂŠ panictvĂ. Takto skuteènĂŹ zaène naplòovat svĂŠ poslĂĄnĂ. Ti dva tam ve špĂnĂŹ St Giles stojĂ vĂc než hodinu, kolem nich k slunci stoupĂĄ slabĂŠ miasma a ze škarp vzlĂnĂĄ smrad, jako když se zaèĂnĂĄ vaøit polĂŠvka. Ăas od èasu kolem projdou dalšà muži, ženy a psi; nĂŹkolik z nich se pokusĂ zapojit do rozhovoru, ale prošedivĂŹlĂ˝ muž je stroze odbude. „TeĂŻ už jsem se poøådnĂŹ rozjel,“ svÏøà se Henrymu pod vousy a pak na okounĂŹjĂcĂ „všeteèky“ znovu zaøve, aÂť si poèkajĂ, až na nĂŹ „tady s faråøem“ taky „sakra dojde øada“. „Ale jĂĄ nejsem faråø,“ ohradĂ se Henry, kdykoli je vypoklonkovĂĄn dalšà èumil. „Poslouchejte, teĂŻka už jsem se pomalu dostal k podstatĂŹ,“ zavrèà prošedivĂŹlĂ˝ muž a pokraèuje v kĂĄzĂĄnĂ. MĂĄ toho na srdci spoustu o celĂŠ øadĂŹ tĂŠmat, ale Henry vĂ, že dĂšležitĂŠ nejsou konkrĂŠtnĂ detaily, ale zĂĄkladnĂ principy. VĂŹtšinu z toho, co mu ten èlovĂŹk vyklĂĄdĂĄ, lze najĂt shrnutĂŠ v knihĂĄch a brožurĂĄch, ovšem øešenĂ, kterĂĄ ve svĂŹtle lampy v Henryho pracovnĂŹ vypadajĂ zøejmĂĄ, tu nĂŹjak neplatĂ. ĂlovĂŹka jako Henry, pro nĂŹjž je ctnost vznešenĂ˝ ideĂĄl, šokuje zjištĂŹnĂ, že pro lidi jako tenhle nebožåk je ctnost bezcennĂĄ, zatĂmco neøest vypadĂĄ nejen pøitažlivĂŹ, ale je pro pøežitĂ nepostradatelnĂĄ. Pokud nĂŹkdo myslĂ boj o duše tĂŹchto lidĂ våžnĂŹ, zjevnĂŹ pøĂliš nepokroèĂ, dokud tohle nepochopĂ, a Henry je rĂĄd, že si vzal ponauèenĂ tak zĂĄhy. „NemluvĂme spolu naposledy,“ slĂbĂ Henry, když tomu èlovĂŹku koneènĂŹ dojdou tĂŠmata. „Jsem vĂĄm zavĂĄzĂĄn za všechno, co jste mi øekl. DĂŹkuji vĂĄm, pane.“ PokĂ˝vne mu kloboukem, poodstoupĂ a opustĂ svĂŠho zmatenĂŠho informĂĄtora. Cestou po Church Lane Henry zahlĂŠdne ètveøici malĂ˝ch klukĂš, kteøà se spiklenecky krèà u postrannĂho vchodu nĂĄlevny. Povzbuzen svĂ˝m ĂşspĂŹchem u prošedivĂŹlĂŠho muže je zvesela pozdravĂ: „Ahoj kluci! Co to dĂŹlĂĄte?“, ale jejich reakce ho zklame: zmizĂ jako krysy. Pak spatøà na prvnĂ pohled Ăşctyhodnou ženu v cihlovĂŹ èervenĂ˝ch šatech, kterĂĄ zahĂ˝bĂĄ do Church Lane z lepšà pøilehlĂŠ ètvrtĂŹ. PozornĂŹ, s oèima upøenĂ˝ma k zemi, manĂŠvruje po dlåždĂŹnĂ. OpatrnĂŹ našlapuje, vyhĂ˝bĂĄ se psĂm lejnĂšm, ale když zahlĂŠdne Henryho, zvedne lem suknĂ výš, než kdy vidĂŹl lem zvednutĂ˝ – neodhaluje jen prsty u nohou, ale i celĂ˝ zapnutĂ˝ svršek boty a letmo lze zahlĂŠdnout takĂŠ zøasenou lĂĄtku na lĂ˝tku. UsmĂŹje se na nĂŹj, jako by chtĂŹla øĂct: „Co mĂĄ taky jeden dĂŹlat v ulici plnĂŠ fekĂĄliĂ?“ Henryho nejdøĂv napadne, že by kolem nĂ mĂŹl projĂt co nejrychleji, ale pak si pøipomene, že pokud mĂĄ kdy naplnit svĂšj osud, nesmĂ ignorovat takovĂŠhle pøĂležitosti. Zhluboka se nadechne, narovnĂĄ ramena a vykroèà k nĂ. Jen co ji pozdravĂ, zasypou Williama Rackhama polibky. „HohĂł!“ smĂŹje se, když mu Sugar vlhkĂ˝mi rty prudce a nevĂĄzanĂŹ celuje uši, tvåøe, oèi i hrdlo. „ĂĂm jsem si tohle zasloužil?“ „To pøece moc dobøe vĂš,“ odpovĂ a zapøe se mu rukama do zad, aby se k nĂŹmu pøes všechny ty vrstvy textilu poøådnĂŹ pøitiskla. „S tebou se všechno zmĂŹnilo.“ William ze sebe setøese ulstr a povĂŹsĂ ho na robustnĂ litinovĂ˝ vϚåk, kterĂ˝ sem pøivezli vèera. „To myslĂš tohle?“ poškĂĄdlĂ ji a šouchne do jeho neohebnĂŠ kostry, aby jĂ pøipomnĂŹl, jak chatrnĂ˝ byl jeho vyhozenĂ˝ pøedchĂšdce. „Však vĂš, co myslĂm,“ opåèà a pozadu ustoupĂ do ložnice. Na sobĂŹ mĂĄ zelenĂŠ šaty, ty, kterĂŠ nosila, když se s nĂm seznĂĄmila (plĂseò z nich svĂŹdomitĂŹ odstranila sirkami, vatou a RackhamovĂ˝m univerzĂĄlnĂm rozpouštĂŹdlem). „Na den na tvĂŠ levandulovĂŠ plantåži nikdy nezapomenu.“ „To jĂĄ takĂŠ ne,“ øekne a vydĂĄ se za nĂ. „Kdo by si nezapamatoval plukovnĂka Leeka?“ V rozpacĂch sebou trhne. „Moc se omlouvĂĄm, Williame: myslela jsem si, že se bude chovat slušnĂŹ – pøece jen mi to slĂbil.“ SedĂ na okraji postele s rukama v klĂnĂŹ, hlavou lehce sklonĂŹnou, aby jĂ bujnĂĄ ofina padala pøes oèi. „Mڞeš mi to odpustit? ZnĂĄm tak mĂĄlo mužÚ, v tom je ta potĂž.“ William si sedne a pøikryje jĂ ruku svou velkou dlanĂ. „Na druhou stranu, nenĂ horšà než nĂŹkteøà beznadĂŹjnĂ opilci, se kterĂ˝mi se musĂm stĂ˝kat obchodnĂŹ. SvĂŹt je plnĂ˝ odpornĂ˝ch starĂ˝ch lumpĂš.“ „Když jsem byla malĂĄ,“ uvažuje Sugar lĂtostivĂŹ, „byl skoro jako mĂšj dĂŹdeèek.“ Pøišla sprĂĄvnĂĄ chvĂle na to, aby si zĂskala jeho úèast? StøelĂ po nĂŹm pohledem, zda jejà šĂp hodnĂŹ minul cĂl, ale v jeho tvåøi se zraèà soucit a zdvojnĂĄsobenĂ˝ tlak jeho dlanĂŹ na jejĂ ruku svĂŹdèà o tom, že se dotkla jeho srdce. „Tvoje dĂŹtstvĂ,“ øekne, „muselo bĂ˝t peklo na zemi.“ PøikĂ˝vne, a aniž by se do toho musela nutit, z oèà se jĂ zaènou kutĂĄlet skuteènĂŠ slzy. Ale co když William patøà k tĂŹm mužÚm, kteøà nedokåžou vystĂĄt plaèĂcà ženy? Co to zase vyvĂĄdĂ? NĂŹco v jejĂ hrudi, kde se takovĂĄ rozhodnutĂ tvoøĂ, se pokazilo; rozbil se ventil sebeovlĂĄdĂĄnĂ a Sugar cĂtĂ, jak se veze na vlnĂŹ neøedĂŹnĂŠho citu. „St Giles mĂĄ hroznou povĂŹst,“ nadhodĂ William. „BĂ˝valo to mnohem horšĂ,“ odpovĂ, „než tu ètvrÂť pøepĂšlili New Oxford Street.“ KdovĂproè jĂ to pøijde nesnesitelnĂŹ vtipnĂŠ a odfrkne si smĂchy, až se jĂ udĂŹlĂĄ kapièka na nose. Co to s nĂ je? ZhnusĂ se mu… ale ne, podĂĄvĂĄ jĂ svĂšj kapesnĂk, mĂĄ se vysmrkat do toho ètverce bĂlĂŠho hedvĂĄbĂ s monogramem, z nĂŹhož by poskoèilo srdce každĂŠmu zlodĂŹji. „Måš… nĂŹjakĂŠ sestry?“ zeptĂĄ se William neohrabanĂŹ. „Nebo bratry?“ ZavrtĂ hlavou, zanoøà tvåø do mĂŹkkĂŠ lĂĄtky a zase se sebere. „Jedinåèek,“ odpovĂ. DoufĂĄ, že slzy zcela neodplavily sotva patrnĂ˝ hnĂŹdĂ˝ pigment, jĂmž zdĂšrazòuje svĂŠ svĂŹtle oranžovĂŠ øasy. „A ty?“ „JĂĄ?“ „Måš ty nĂŹjakĂŠ sestry?“ „ÂŽĂĄdnĂŠ,“ odpovĂ se zjevnou lĂtostĂ. „Otec se oženil pozdĂŹ a manželku zĂĄhy ztratil.“ „Ztratil?“ „Odvrhl ji, když mu udĂŹlala ostudu.“ Sugar se zase ovlĂĄdne a odolĂĄ nutkĂĄnĂ vyzvĂdat; usoudĂ, že se jĂ dostane odpovĂŹdĂ na vĂŹtšà množstvĂ otĂĄzek, když nebude sondovat tak troufale. „To je moc smutnĂŠ,“ øekne. „A tvoje žena Agnes: mĂĄ ona velkou rodinu?“ „Ne,“ zavrtĂ hlavou William, „dokonce menšĂ, než je ta moje. Otec jĂ umøel, když byla ještĂŹ mladĂĄ dĂvka, a matka, když dostudovala. JejĂ otèĂm je lord: žije v zahranièĂ, hodnĂŹ cestuje, oženil se s dĂĄmou, s nĂž jsem se nikdy nesetkal. Co se sourozencĂš týèe, Agnes mĂŹla mĂt tøi nebo ètyøi sestry, ale všechny zemøely pøi porodu. Ona sama pøežila jen tak tak.“ „Tøeba proto je jĂ tak zle, ne?“ Williamovi se zatmĂ v oèĂch bolestĂ a znovu v duchu uslyšĂ, jak na nĂŹj Agnes hlasem chraplavĂ˝m šĂlenou nenĂĄvistĂ køièĂ: Je mi z tebe zle! „MožnĂĄ,“ povzdychne si. Sugar ho hladĂ po ruce, protĂĄhne prsty do jeho rukĂĄvu, tlaèà svou drsnou kڞi na jeho zĂĄpĂŹstĂ pohybem, o kterĂŠm vĂ, že ho vzrušà – pokud ho vĂšbec nĂŹco vzrušĂ. „MĂĄm ale jednoho bratra,“ dodĂĄ rĂĄznĂŹ. „Bratra? VåžnĂŹ?“ ptĂĄ se, jako by William musel bĂ˝t hroznĂŹ chytrĂ˝ a vynalĂŠzavĂ˝, že si nĂŹco takovĂŠho poøĂdil. „A jakĂ˝ je to èlovĂŹk?“ William padne zĂĄdy zpĂĄtky na postel a zadĂvĂĄ se do stropu. „JakĂ˝ je to èlovĂŹk?“ opakuje, když mu Sugar položà hlavu na hruĂŻ. „To je ovšem otĂĄzka za všechny penĂze…“ „Brej den, pane,“ zavolĂĄ prostitutka, pøåtelsky, ale nenucenĂŹ, jako by rĂĄda potϚila, ale ani odmĂtnutĂ by nebrala ĂşkornĂŹ. „Nechcete pĂŹknou holku – a vĂšbec ne drahou?“ Je hezkĂĄ a v mnohem lepšĂm stavu než ta pihovatĂĄ dĂvka, kterĂĄ mu pøed nĂŹkolika tĂ˝dny prĂĄvĂŹ v tĂŹchhle ulicĂch øekla, že mڞe mĂt jejĂ ruku za šilink. A pøece k Henryho velkĂŠ ĂşlevĂŹ na tuhle elegantnĂ malou svĂšdnici nereaguje jinak než na jejĂ ošuntĂŹlejšà pøedchĂšdkyni: cĂtĂ lĂtost. Touhy, kterĂŠ ho stravujĂ pøi prochĂĄzkĂĄch s panĂ Foxovou, mu nynĂ ani nepøijdou na mysl; chce jen udĂŹlat dobrĂ˝ dojem a dozvĂŹdĂŹt se nĂŹco od tĂŠhle nešastnice stejnĂŹ jako od toho prošedivĂŹlĂŠho pĂĄna. „ChtĂŹl bych… si s vĂĄmi jen promluvit,“ ujistĂ ji. „Jsem gentleman.“ „Dobøe, pane,“ pøitakĂĄ žena. „Však jĂĄ bych taky s chlapem, co nejni gentleman, vĂšbec nemluvila. Ale poĂŻme si popovĂdat v mĂ˝m domĂŹ. BuĂŻte od tĂ˝ lĂĄsky a poĂŻte se mnou, pane, nejni to moc daleko.“ NemluvĂ nijak vybranĂŹ, ale nemĂĄ cockneyskĂ˝ pøĂzvuk: nejspĂš je to padlĂĄ služka z venkova, nebo nĂŹjakĂĄ jinĂĄ obĂŹÂť venkovskĂ˝ch pomĂŹrĂš. „Ne, zĂšstaòte tady,“ zarazĂ ji. „Myslel jsem svĂĄ slova våžnĂŹ: chci s vĂĄmi jen mluvit.“ Dokud ho brala za komplice, nebyla v jejĂ tvåøi po nedĂšvÏøe ani stopa, teĂŻ se však zachmuøĂ. „Jenže jĂĄ v povĂdĂĄnĂ zas tak dobrĂĄ nejsem, pane,“ namĂtne a ohlĂŠdne se pøes rameno. „Nebudu vĂĄs zdržovat.“ „Ne, ne,“ protestuje Henry, kterĂ˝ uhodl dĂšvod jejĂho zdrĂĄhĂĄnĂ. „ZaplatĂm vĂĄm za våš èas. Vaši obvyklou taxu, staèà si øĂct.“ Tehdy zmatenĂŹ napøĂmĂ hlavu, jako malĂĄ holèièka, kterĂŠ bylo slĂbeno nĂŹco, co i ve svĂŠm vĂŹku poklĂĄdĂĄ za nepravdĂŹpodobnĂŠ. „Jeden šilink, prosĂm,“ navrhne. Henry bez vĂĄhĂĄnĂ strèà ruku do kapsy vestièky a vytĂĄhne ne jeden, ale dva šilinky a podĂĄ jĂ je. „Tak teda poĂŻte, pane,“ øekne a sevøe mince v malĂŠ ruce. „Vezmu vĂĄs nĂŹkam, kde budem moct mluvit do aleluja.“ „Ne, ne,“ ohradĂ se Henry. „Tady na ulici je to naprosto uspokojivĂŠ.“ ChraplavĂŹ se zasmĂŹje a ani si pøi tom nezakryje Ăşsta. (PanĂ FoxovĂĄ mĂĄ pravdu: padlou ženu èlovĂŹk prostĂŹ poznĂĄ.) „Tak dobøe, pane. Copak chcete slyšet?“ Zhluboka se nadechne. VĂ, že ona ho poklĂĄdĂĄ za blĂĄzna, a tak se modlĂ o milost BožĂ, aby svĂŠ blĂĄznovstvĂ pøekonal. Sepnula ruce za zĂĄdy, bezpochyby aby mu lĂŠpe pøedvedla svĂŠ tĂŹlo. Je prsatĂĄ, ale pas mĂĄ ĂştlĂ˝ – hodnĂŹ tĂm pøipomĂnĂĄ ženy v reklamĂĄch na krĂŠm na boty èi na bratrovy parfĂŠmy, když už jsme u toho. A pøece pro nĂŹj nenĂ nic než nešastnice, jĂž hrozĂ zatracenĂ. Srdce mu v hrudi hlasitĂŹ tluèe, ale jen strachy, že se svĂ˝m krĂĄsnĂ˝m jazýèkem vysmĂŹje jeho vĂøe èi upøĂmnosti, nechĂĄ ho koktat a sama s opovrženĂm zamĂøà pryè. Až na svĂšj tep si tĂŹlo neuvĂŹdomuje; klidnĂŹ by mohlo bĂ˝t sloup kouøe nebo piedestal pro jeho duši. „Jste… prostitutka,“ ovÏøà si. „Ano, pane.“ Sepne ruce ještĂŹ pevnĂŹji a postavĂ se rovnĂŹji, jako školaèka u vĂ˝slechu. „A kdy jste pøišla o poctivost?“ „Když mi bylo šestnĂĄct, pane, s mĂ˝m manželem.“ „Se svĂ˝m manželem, øĂkĂĄte?“ opåèĂ, dojat jejĂ neznalostĂ etiky. „V tom pøĂpadĂŹ jste o ni ale nepøišla!“ Ona zavrtĂ hlavou a usmĂŹje se jako pøedtĂm. „TehdĂĄ sem ale jeho manželka nebyla, pane. Vzala sem si ho poskvrnĂŹnĂĄ, jak se øĂkĂĄ.“ DĂŹlĂĄ si z nĂŹj legraci? Henry zvedne bradu, chce jĂ pøedvĂŠst, že o nevĂŹstkĂĄch taky nĂŹco vĂ. „PozdĂŹji jste ho opustila,“ nadhodĂ. „Anebo vĂĄs zapudil?“ „Dalo by se øĂct, že zapudil, pane. Umøel.“ „A co vĂĄs teĂŻ u toho držĂ? Ăekla byste, že je to špatnĂĄ spoleènost? Anebo to, že vĂĄm jsou dveøe do lepšà spoleènosti zavøenĂŠ? Nebo je to… chtĂèem?“ „RozhodnĂŹ chtĂèem, pane,“ odpovĂ. „ChtĂèem po jĂdle. Když celej den nemĂĄm ani sousta, tak jsem celĂĄ žådostivĂĄ, pane. Po jĂdle, teda, pane.“ Pokrèà rameny, našpulĂ rty a olĂzne si je. „Sem slabĂĄ, no.“ Henry zaèĂnĂĄ rudnout: tahle ženskĂĄ nenĂ vĂšbec hloupĂĄ – možnĂĄ je i chytøejšà než on. MĂĄ nĂŹjakou budoucnost duchovnĂ, kterĂ˝ je zabednĂŹnĂŹjšà než jeho farnĂci? (PanĂ FoxovĂĄ ho ujišuje, že rozhodnĂŹ nemĂĄ dlouhĂŠ vedenĂ a že by z nĂŹj byl bĂĄjeènĂ˝ faråø, jenže ona je prostĂŹ moc hodnĂĄ…) Kdyby chtĂŹl bĂ˝t èlovĂŹk s tak prĂšmĂŹrnou inteligencĂ jako on užiteènĂ˝ pøi duchovnĂm vedenĂ farnosti, musel by bĂ˝t obdaøen vĂ˝jimeènĂŹ èistĂ˝m duchem, božskou prostotou jako… „Už ste se mnou skonèil, pane?“ „Ech… to ne!“ S trhnutĂm se zase zadĂvĂĄ prostitutce do oèà – do oèĂ, kterĂŠ (jak si nĂĄhle povšimne) majĂ stejnou barvu jako oèi panĂ FoxovĂŠ a prakticky stejnĂ˝ tvar. Odkašle si a zeptĂĄ se: „Zanechala byste tohoto života, kdybyste mĂŹla prĂĄci?“ „Tohle je prĂĄce, pane,“ zazubĂ se. „TvrdĂĄ prĂĄce.“ „No, ano…“ pokĂ˝vne, ale pak: „Ne…“ zavrtĂ hlavou. „Ale…“ Zamraèà se, celĂ˝ zaraženĂ˝. Ten starĂ˝ cynik MacLeish (jak si teĂŻ vzpomĂnĂĄ) jednou mluvil o tom, jak marnĂŠ je dohadovat se s chudĂ˝mi. „VĂc vzdĂŹlĂĄnĂ,“ prohlĂĄsil MacLeish, „je pøesnĂŹ to, co nepotøebujĂ. Už dnes dokåžou pøelstĂt filosofy a pøedvĂĄdĂŹjĂ cirkusovĂŠ triky s logikou. Jsou chytøà až na pĂšdu!“ Ale panĂ FoxovĂĄ mu to vyvrĂĄtila, a ne že ne… Cože to tenkrĂĄt øĂkala? Prostitutka napøĂmĂ hlavu a naklonĂ se k nĂŹmu blĂž, aby prohlĂŠdla snivĂ˝ lesk jeho nezaostøenĂ˝ch oèĂ. Rozpustile na nĂŹj zamĂĄvĂĄ ruèkou, jakoby ze vzdĂĄlenĂŠho pobøežĂ. „Vy ste trochu zvlåštnĂ, co?“ prohodĂ. „Neviòåtko. LĂbĂte se mi.“ Henry ucĂtĂ ve tvåøĂch novĂ˝ nĂĄval krve, mnohem objemnĂŹjšà než poslednĂŹ. Tepe mu to po celĂŠ tvåøi a sahĂĄ až ke špièkĂĄm ušà – urèitĂŹ teĂŻ vypadĂĄ jako naprostĂ˝ osel! „Z-znĂĄm j-jednoho èlovĂŹka,“ koktĂĄ, „èlovĂŹka, kterĂ˝ vlastnĂ firmu. Opravdu velkĂ˝ koncern, kterĂ˝ se prĂĄvĂŹ teĂŻ ještĂŹ vĂc rozrĂšstĂĄ. Mohl… mohl bych zaøĂdit…“ (neøĂkal snad William, že potøebuje vĂc dĂŹlnĂkĂš a rychle?) „…jsem si jist, že bych vĂĄm dokĂĄzal sehnat prĂĄci.“ K jeho Ăşleku jĂ zmizĂ ĂşsmĂŹv z tvåøe a mĂsto nĂŹj se poprvĂŠ od jejich seznĂĄmenĂ objevĂ pohrdavĂ˝ vĂ˝raz. OkamžitĂŹ se jĂ zaène bĂĄt; bĂĄt se jako každĂ˝ muž, že pøijde o obdivnou jiskru v ženinĂ˝ch oèĂch; jednoduše se bojĂ nechat ji jĂt. Toužà jĂ tlumoèit dobrou zprĂĄvu, že BĂšh je v èasech nouze štĂŹdrĂ˝, nadchnout ji dĂškazem, jak i ty nejkrušnĂŹjšà pomĂŹry mڞe prosvĂŹtlit vĂra. Ta touha ho dusĂ, ale on vĂ, že slova nestaèĂ, obzvlåštĂŹ jeho chabĂĄ slova. Kdyby jen dokĂĄzal pøenĂŠst Božà milost svĂ˝ma rukama a elektrizovat ji dotekem! „Jakou prĂĄci?“ dožaduje se prostitutka. „PrĂĄci v tovĂĄrnĂŹ?“ „Nu… ano, nejspĂš ano.“ „Pane,“ prohlĂĄsĂ rozhoøèenĂŹ, „jĂĄ sem pracovala v tovĂĄrnĂŹ a vim, že abych si vydĂŹlala takovĂ˝hle dva šilasy,“ (zvedne mince, kterĂŠ jĂ dal) „musela bych makat od nevidim do nevidim, døĂt jak mezek ve smradu a bĂĄt se o holej život, nikdy bych si nemohla ani na minutku dĂĄchnout a skoro bych se nevyspala.“ „Ale vaše duše by nepropadla peklu!“ vyhrkne Henry v zoufalstvĂ. Sotva mu slovo „peklu“ splyne ze rtĂš, sĂĄm je potrestĂĄn: prostitutka otoèà hlavu od nĂŹj a podråždĂŹnĂŹ vrazĂ jeho mince do štĂŹrbinky v suknĂch; zjevnĂŹ dospĂŹla k nĂĄzoru, že mu dala tolik èasu, kolik si zasloužĂ. Upøe pohled na protĂŹjšà konec ulice a prohodĂ: „KnϞourskĂ˝ triky, jen knϞourskĂ˝ triky, nic vĂc.“ PodezøĂvavĂŹ si ho zmÏøà pohledem. „Vy ste knĂŹz, že jo?“ „Ne, ne, nejsem,“ zavrtĂ hlavou. „JĂĄ vĂĄm nevÏøim,“ odfrkne si. „Ne, våžnĂŹ nejsem,“ zapøĂsahĂĄ se a vzpomene si pøi tom na svatĂŠho Petra a zakokrhĂĄnĂ kohouta. „Tak to byste mĂŹl bejt,“ øekne, natĂĄhne se a jemnĂŹ pohladĂ jeho pevnĂŹ uvĂĄzanou kravatu, jako by ji dotykem mohla promĂŹnit v knϞskĂ˝ kolĂĄrek. „BĂšh vĂĄm žehnej!“ vykøikne Henry. Jeho zvolĂĄnĂ chvĂli visĂ ve vzduchu. Pak se nevĂŹstka naklonĂ, opøe si ruce o kolena a zaène se hihòat. ChichotĂĄ se takhle pøes pĂšl minuty. „S vĂĄma je teda zĂĄbava,“ sĂpĂĄ a ramena se jĂ tøesou. „Ale jĂĄ už musim jĂt…“ „Poèkejte!“ nalĂŠhĂĄ na ni. Hlava se mu opoždĂŹnĂŹ zaplnĂ zĂĄsadnĂmi otĂĄzkami; neodpustil by si, kdyby jĂ je nepoložil. „VÏøĂte, že mĂĄte duši?“ „Duši?“ opakuje nevÏøĂcnĂŹ. „TakovĂ˝ho ducha uvnitø, co mĂĄ køidĂ˝lka? Hmm…“ Otevøe Ăşsta, rty vĂ˝smϚnĂŹ zkroucenĂŠ; když si pak ale všimne jeho sprĂĄskanĂŠho vĂ˝razu, spolkne zlomyslnost a tu rĂĄnu zmĂrnĂ. „Sem si jistĂĄ,“ povzdychne si, „že jestli nĂŹco mĂĄte vy, tak jĂĄ to mĂĄm taky.“ UhladĂ si pøedek šatĂš a ruce jĂ sklouznou pøes obrysy bøĂška. „Tak, teĂŻ už musĂm jĂt. PoslednĂ otĂĄzku, prosĂm, jemnostpane!“ Henry se zapotĂĄcĂ samĂ˝m zdϚenĂm z toho, že se ocitl ve spĂĄrech zla. JeštĂŹ pøed pĂĄr minutami byl v rukou HospodinovĂ˝ch: co se to s nĂm teĂŻ stalo? Jeho sebeovlĂĄdĂĄnĂ je pryè a on by se klidnĂŹ mohl zmĂtat v lepkavĂŠm sevøenĂ snu. Jeho krĂĄsnĂĄ prostitutka zodpovĂ jednu poslednĂ otĂĄzku; jednu poslednĂ otĂĄzku, a jakĂĄ to bude? ŠokovanĂŹ slyšĂ, jak se jĂ ptĂĄ: „Jste… chlupatĂĄ?“ ZmatenĂŹ na nĂŹj zamžourĂĄ. „ChlupatĂĄ, pane?“ „Na tĂŹle.“ NeurèitĂŹ mĂĄchne rukou k jejĂmu korzetu a suknĂm. „MĂĄte chlupy?“ „Chlupy, pane?“ zazubĂ se rošåcky. „Ale jistĂŹ, pane: stejnĂŹ jako vy!“ A okamžitĂŹ se chopĂ svĂ˝ch suknĂ, vyhrne si je k poprsĂ, pøidržà si pomaèkanou lĂĄtku jednou rukou a tou druhou si stĂĄhne pøednĂ dĂl dlouhĂ˝ch spodkĂš, èĂmž odhalĂ tmavĂ˝ trojĂşhelnĂk ohanbĂ. Odkudsi z ulice se ozve hlasitĂ˝ smĂch. Henry dlouho zĂrĂĄ, pak zavøe oèi a obrĂĄtĂ se k nĂ zĂĄdy. VychovĂĄnĂ mu prakticky znemožòuje obrĂĄtit se zĂĄdy k dĂĄmĂŹ, aniž nejdøĂv zdvoøile ukonèà konverzaci, ale zvlĂĄdne to. Tvåøe mu hoøà a on topornĂŹ klopĂ˝tĂĄ ulicĂ, jako by mĂŹl jejĂ pohlavĂ zapĂchnutĂŠ hluboko v tĂŹle jako nĂŹjakĂ˝ meè. „JĂĄ chtĂŹl jen odpovĂŹĂŻ!“ køikne chraplavĂŹ pøes rameno. V Church Lane se ke smĂchu pøidĂĄvĂĄ èĂm dĂĄl vĂc nepostižitelnĂ˝ch a podzemnĂch hlasĂš, aniž by vĂšbec tušily, co ho vyvolalo. „ŠmarjĂĄ, pane!“ zavolĂĄ za nĂm. „Za ten šilas navĂc byste taky mĂŹl nĂŹco dostat!“ „Tak tady to vidĂš,“ vyklĂĄdĂĄ William a Sugar mu pøi tom rukou projĂždĂ hustĂ˝m ochlupenĂm na hrudi. „Jsme jako nebe a dudy. Ale pøes to všechno to nenà špatnĂ˝ chlap. A kdo vĂ? Tøeba nĂĄm všem ještĂŹ vyrazĂ dech a chopĂ se svĂŠho osudu.“ Sugar pøestane povzbuzovat Williamovo topoøĂcĂ se pøirozenĂ. „MyslĂš tĂm… že se chopĂ Rackhamova voòavkåøstvĂ?“ „Ne, ne, to už je moje navždy; to mi už nikdo nemڞe vzĂt,“ prohlĂĄsĂ – ovšem jeho erekce, zneklidnĂŹnĂĄ tĂmto pomyšlenĂm, zakolĂsĂĄ a vyžådĂĄ si ujištĂŹnĂ. „Ne, myslel jsem, že Henry by se ještĂŹ mohl chopit… jĂĄ nevĂm, nejspĂš èehokoli, èeho si lidĂŠ jako on pøejĂ chopit…“ ZastĂŠnĂĄ, když si na nĂŹj Sugar nasedne. Už dĂĄvno zjistila, že takhle je to bezpeènĂŹjšĂ. Tomuhle se pøiuèila za celĂĄ ta lĂŠta se všemi tĂŹmi muži: zvadlĂ˝ chlap je nešastnĂ˝ chlap a nešastnĂ chlapi bĂ˝vajĂ nebezpeènĂ. Zasuòte jejich Ăşd do teplĂŠ štĂŹrbinky a oni pookøejĂ. Kdykoli je erekce nejistĂĄ, kdykoli si alkohol vybral svou daò, kdykoli chlapovo srdce tĂžà smutek èi starosti, kdykoli jeho duši stravujĂ pochybnosti, kdykoli se zahlĂŠdne nahĂ˝ a pøipadĂĄ si ošklivĂ˝ èi smϚnĂ˝, kdykoli spatøà svĂŠ pøirozenĂ a zachvĂĄtĂ ho chorobnĂ˝ strach, že tohle by mohlo bĂ˝t naposledy, co se zvedne ze svĂŠ houštiny chlupĂš, pak je jedinĂ˝ bezpeènĂ˝ postup podporovat jeho rĂšst tak, aby se na okamžik mohl zhoupnout bez pomoci – staèà jen nakrĂĄtko, dokud nebude zaveden pohodlnĂŹ dovnitø. Pak už to vezme do rukou matka PøĂroda. KAPITOLA PATNĂCTĂ Jaro je tady a každĂ˝, kdo znĂĄ Agnes Rackhamovou, pøĂmo žasne, jak vstala z mrtvĂ˝ch. NenĂ tomu vĂšbec dĂĄvno, co ležela jako mrtvola v zatemnĂŹnĂŠm nevĂŹtranĂŠm pokoji: teĂŻ v pestrĂ˝ch šatech rozjasòuje celĂ˝ dĂšm svĂ˝m andĂŹlskĂ˝m zpĂŹvavĂ˝m hlasem a pøipravuje se na SezĂłnu. „RoztĂĄhni zĂĄvĂŹsy, Letty!“ volĂĄ, kamkoli jde. CelĂ˝ den trĂŠnovala: jak stĂĄt rovnĂŹ, slušnĂŹ se obracet, jak se pĂšvabnĂŹ usmĂvat a jak kråèet tak, aby nebyly vidĂŹt jednotlivĂŠ kroky. Existuje umĂŹnĂ, jak se pohybovat jako na koleèkĂĄch, a jen hrstka vyvolenĂ˝ch si ho dokåže osvojit. „Polož mi tu knihu na hlavu, Claro,“ øekne svĂŠ služebnĂŠ, „a odstup o kus dĂĄl!“ Agnesino snaženĂ navĂc neomezujĂ zdi Rackhamova domu: podnikla celou øadu spanilĂ˝ch jĂzd do Oxford Street a Regent Street a z nich se vracela s pestøe pruhovanĂ˝mi velkĂ˝mi i malĂ˝mi balĂèky. AÂť si je princ velšskĂ˝ poøåd na RiviÊøe, ale pro Agnes Rackhamovou „VeèĂrek, kterĂ˝ trvĂĄ sto dnĂ“ již zaèal. PøipadĂĄ si zase skoro jako debutantka! PochopitelnĂŹ je to všechno dĂky jejĂmu andĂŹlu stråžnĂŠmu. Jak jen èlovĂŹka dokåže povzbudit vĂŹdomĂ, že na svĂŹtĂŹ existuje jedna bytost, kterĂĄ ji mĂĄ rĂĄda a pøeje jĂ jen to nejlepšĂ! JakĂĄ je to Ăşleva, když jĂ nĂŹkdo skuteènĂŹ, hluboce rozumĂ! JejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ chĂĄpe, že mĂĄ Vyššà dĂšvody pro usilovĂĄnĂ o ĂşspĂŹch v SezĂłnĂŹ – nejde o žådnou frivolnĂ touhu, ale o boj Dobra proti Zlu. Zlo je to, co ji upoutalo na lڞko a vynasnažilo se ji oloupit o mĂsto ve Spoleènosti; a prĂĄvĂŹ Zlo nynĂ vyhĂĄnĂ ze svĂŠho života – s pomocĂ svĂŠ nehmotnĂŠ zachrĂĄnkynĂŹ a tĂŹch rڞovĂ˝ch pilulek, na nϞ ji upozornila panĂ GoochovĂĄ. Jedna pilulka nenĂ vĂŹtšà než flitr a každĂĄ staèà na všechnu bolest v jejĂ hlavĂŹ! Vèera dorazily dva tucty glazĂŠ rukavic. To pro zaèåtek bude staèit, aèkoli jich nejspĂš spotøebuje mnohem vĂc, neboÂť tyhle smϚnĂŠ doplòky se nedajĂ prĂĄt. („PopravdĂŹ øeèeno, Claro, nemĂĄm tušenĂ, proè se dĂŹlĂĄ takovĂ˝ rozruch kolem VelkĂ˝ch PokrokĂš ve VĂŹdĂŹ, když my dĂĄmy musĂme ustaviènĂŹ dokupovat takovou zĂĄkladnĂ potøebu.“) Agnes mĂĄ pĂĄr novĂ˝ch glazĂŠ rukavic na roztahovacĂch nڞkĂĄch, ale do palcĂš se ani s pudrem poøåd nedostane. AbsurdnĂ! Palce jĂ pøece neztloustly, ne? Clara ji ujišuje, že jsou stejnĂŹ štĂhlĂŠ jako zamlada. Rukavice jsou ovšem jen jednĂm ze sta dilemat. KupøĂkladu se brzy bude muset rozhodnout, èĂm se bude tuto SezĂłnu vonĂŹt. V minulosti se vyhĂ˝bala veškerĂ˝m RackhamovĂ˝m parfĂŠmĂšm z obavy, že by bylo nevkusnĂŠ stĂĄt se živĂ˝m doporuèenĂm tchĂĄnova podniku. Ovšem dĂĄmskĂŠ èasopisy se v poslednĂ dobĂŹ jednomyslnĂŹ shodujĂ v tom, že skuteènĂŹ kultivovanĂĄ žena omezĂ svĂŠ voòavky na kolĂnskou a levandulovou vodu, a vzhledem k tomu, že ty se u jednotlivĂ˝ch vĂ˝robcĂš nijak nelišĂ, mohlo by snad bĂ˝t v poøådku navonĂŹt se tou Rackhamovou, ne? VĂŹdĂŹla by to koneckoncĂš jen ona, takže by šlo o èistĂŹ mravnĂ rozhodnutĂ. A dĂĄle, mĂŹla by si na KroketovĂ˝ den v Carcajoux vzĂt bĂlĂŠ hedvĂĄbnĂŠ šaty? PoèasĂ nelze dĂšvÏøovat a suknĂŹ by si mohla zablĂĄtit a promåèet, ale bĂlĂĄ by jĂ tak slušela a nikdo jinĂ˝ si ji na sebe nevezme. PochopitelnĂŹ mڞe panĂ Le QuireovĂŠ (svĂŠ novĂŠ krejèovĂŠ) vzkĂĄzat, aby k suknĂm pøidala porte-jupe, ale vyøešilo by jĂ to ten problĂŠm? Agnes si dokåže pøedstavit, jak nesnadnĂŠ by bylo zĂĄroveò hrĂĄt kroket a držet lem šatĂš na øetĂzku. NĂĄvštĂŹva panĂ GoochovĂŠ a jejĂ skvĂŹlĂĄ rada ohlednĂŹ pilulek a spøåtelenĂ˝ch lĂŠkĂĄrnĂkĂš („Ten starĂ˝ mrzout Gosling vĂĄm jen udĂŹlĂĄ kĂĄzĂĄnĂ, ale s ostatnĂmi nenà žådnĂĄ potĂž, když na nĂŹ lĂbeznĂŹ zamrkĂĄte“) tak razantnĂŹ zvýšily kvalitu Agnesina života, že se rozhodla od nynĂŹjška pøijmout co možnĂĄ nejvĂc dĂĄmskĂ˝ch nĂĄvštĂŹv. Všem se nynĂ na vĂŹdomĂ dĂĄvĂĄ: panĂ Agnes RackhamovĂĄ na vĂĄs èekĂĄ! Zahodila všechny navštĂvenky, kterĂŠ dostala za temnĂ˝ch èasĂš, mĂŹsĂcĂš nemoci a finanènĂho pokoøenĂ. Jejich mĂsto zaujaly novĂŠ – od novĂ˝ch lidĂ, kteøà se pøišli podĂvat na novou Agnes Rackhamovou. Dnes se stavila panĂ AmphlettovĂĄ. Když se ta milĂĄ žena rozhodla pøijĂt na nĂĄvštĂŹvu mezi ètvrtou a pĂĄtou, a ne mezi tøetĂ a ètvrtou, zachovala se k Agnes nikoli jako k ženĂŹ, kterĂĄ se snažà po nemoci opĂŹt zapojit do Spoleènosti, ale jako ke zdravĂŠmu èlovĂŹku, u nĂŹhož je namĂstĂŹ obvyklĂĄ spoleèenskĂĄ nĂĄvštĂŹva. To od nĂ bylo velmi milĂŠ! Naživo se panĂ AmphlettovĂĄ pozoruhodnĂŹ lišila od toho, jak si ji Agnes neurèitĂŹ zapamatovala, když ji pøed dvĂŹma lety zahlĂŠdla na protĂŹjšĂm konci taneènĂho sĂĄlu. Tehdy byla panĂ AmphlettovĂĄ (abychom to øekli bez obalu) baculatĂĄ a pihovatĂĄ. Dnes v AgnesinĂŹ salĂłnu byla štĂhlĂĄ jako proutek a jejĂ bĂlĂŠ pleti se nedalo nic vytknout. Agnes pochopitelnĂŹ cloumala zvĂŹdavost a toužila odsunout zdvoøilost stranou a zeptat se, nakonec však panĂ AmphlettovĂĄ vyrukovala se svĂ˝mi tajemstvĂmi dobrovolnĂŹ, konkrĂŠtnĂŹ: 1) strava pozĂšstĂĄvajĂcĂ z vody, syrovĂŠ mrkve a pĂĄr lžic vĂ˝varu z volskĂŠ ohåòky a 2) Rowlandova pleÂťovĂĄ voda Kalydor lehce dotaženĂĄ oblièejovĂ˝m pudrem. „MĂĄlem bych vĂĄs nepoznala!“ složila jĂ Agnes kompliment. „Jste až pøĂliš laskavĂĄ.“ „VĂšbec ne.“ (PopravdĂŹ øeèeno, jakkoli vypadala panĂ AmphlettovĂĄ bĂĄjeènĂŹ, Agnes lehoulince vyvedlo z mĂry, jak se ta dobrĂĄ žena nĂŹkolikrĂĄt zmĂnila o „dĂtĂŹti“ a „mateøstvĂ“, jako kdyby se mylnĂŹ domnĂvala, že jde o vhodnĂŠ tĂŠma hovoru. NenĂ tøeba ještĂŹ pøĂliš brzy na to, aby se panĂ AmphlettovĂĄ vrĂĄtila po slehnutĂ zase do Spoleènosti? Agnes o tom pøemýšlela, ale velkomyslnĂŹ tu myšlenku nechala stranou. Pøece nebude ohrnovat nos nad spojencem v SezĂłnĂŹ!) „A vy, panĂ RackhamovĂĄ; vy vypadĂĄte úžasnĂŹ. JakĂŠ je vaše tajemstvĂ?“ Agnes se jen usmĂĄla, protože se už pouèila, že o svĂŠm andĂŹlu stråžnĂŠm se mڞe bavit jen s lidmi, jimž bezvĂ˝hradnĂŹ dĂšvÏøuje. Agnes teĂŻ stojĂ u okna a prahne po tom, aby se jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ zhmotnil pod stromy, prĂĄvĂŹ tam za Rackhamovou brĂĄnou. JejĂ ruka mĂĄ cukĂĄnĂ zamĂĄvat. Jenže zĂĄzraky nejsou na vyžådĂĄnĂ; pøichĂĄzejĂ jen ve chvĂli, kdy se pøes pøĂsnĂŠ oèi Hospodinovy na okamžik spustĂ vĂèka a Panna Maria využije jeho nepozornosti k tomu, aby se pokoutnĂŹ smilovala. Agnes usoudila, že BĂšh je anglikĂĄn, zatĂmco Panna Maria je katolièka; majĂ spolu komplikovanĂ˝ vztah a nedokåžou se dohodnout na nièem krom toho, že jestli se rozvedou, ĂĂĄbel toho rozkolu škodolibĂŹ využije. Takže se navzĂĄjem snåšejĂ a starajĂ se o svĂŹt, jak nejlĂŠpe umĂŹjĂ. Agnes popojde k zrcadlu a bedlivĂŹ si prohlĂŠdne svou tvåø. Je jĂ už bezmĂĄla pĂŹtadvacet a pøĂzrak ståøà se nepøĂjemnĂŹ blĂžĂ. MusĂ vynaložit veškerou pÊèi, aby se uchrĂĄnila pøed Ăşrazy a chĂĄtrĂĄnĂm, protože na nĂŹco je i spĂĄnek krĂĄtkĂ˝. Každou noc cestuje do Klåštera zdravĂ, kde jà šlechetnĂŠ sestry ulevujĂ od bolesti a ošetøujĂ ji, ovšem když je po pøĂjezdu k jejich bøeèanem obrostlĂŠ brĂĄnĂŹ v pøĂliš špatnĂŠm stavu, vrtĂ hlavou a jemnĂŹ ji vyplĂsnĂ. Pak vĂ, že až se rĂĄno probudĂ, bude mĂt poøåd bolesti. TĂŹmi trpĂ i teĂŻ. Pøed levĂ˝m okem se jĂ mihotĂĄ iluze padajĂcĂho snĂŹhu a za nĂm jĂ pulsuje žilka. Je možnĂŠ, že by tu poslednĂ rڞovou pilulku, kterou si vzala, bez povšimnutĂ vyzvrĂĄtila, když se jĂ stala ta nehoda s kuøecĂm vĂ˝varem? MožnĂĄ by si mĂŹla vzĂt dalšÅ i když jĂ po tĂŠ nehodĂŹ zĂšstala hoøkĂĄ pachuÂť na patøe a nejradši by se trochu napila Godfreyho tonika. Na levĂŠm oboèĂ, uvnitø pĂšlmĂŹsĂce zlatavĂ˝ch chloupkĂš nad oèima, mĂĄ takøka neviditelnou jizvu, k nĂž pøišla v dĂŹtstvĂ pøi pĂĄdu. Ta jizva je trvalĂ˝, neodstranitelnĂ˝ kaz. Jak dĂŹsivĂŹ je lidskĂŠ tĂŹlo zranitelnĂŠ! ZakabonĂ se, naèež se chvatnĂŹ odkabonĂ, aby se jĂ vrĂĄsky nevepsaly nadobro na èelo. Zavøe oèi a pøedstavĂ si, jak jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ stojĂ pøĂmo za nĂ. StudenĂŠ ruce, hladkĂŠ jako alabastr, se jĂ pøitisknou ke spĂĄnkĂšm a zaènou je jemnĂŹ masĂrovat. PøĂzraènĂŠ prsty proniknou jejĂ kڞà a zanoøà se jĂ do lebky, nehmotnĂŠ, a pøitom stejnĂŹ uspokojivĂŠ jako nehty, když èlovĂŹka svrbĂ a potøebuje se poškrĂĄbat. Najdou zdroj jejĂ bolesti, zatĂĄhnou za nĂŹj a od Agnesiny duše se odloupne chumåè Zla, asi jako bĂlĂŠ pletivo z dužiny pomeranèe. Když ucĂtĂ, jak se jejĂ obnaženĂĄ duše oèišuje, zatetelĂ se blahem. Otevøe oèi a zmatenĂŹ zjistĂ, že ležà roztaženĂĄ na zĂĄdech a hledĂ na pomalu se otåèejĂcĂ strop a znepokojenou, vzhĂšru nohama pøevrĂĄcenou Claøinu tvåø. „MĂĄm zavolat pomoc, panĂ?“ dotazuje se služebnĂĄ. „Ovšemže ne,“ øekne Agnes a zamrkĂĄ. „Je mi docela dobøe.“ „Ten doktor Harris mi pøipadal celkem sympatickĂ˝,“ zmĂnĂ se Clara o lĂŠkaøi, kterĂ˝ byl u poslednĂho zhroucenĂ panĂ RackhamovĂŠ. „Ani trochu jako doktor Curlew. NemĂĄm…?“ „Ne, Claro. Pomoz mi vstĂĄt.“ „Vaše kolapsy mu dĂŹlaly velkou starost,“ nedĂĄ se služka a zvedne svou panĂ z podlahy. „Byl mladĂ˝… a pokud se pamatuji, tak i pohlednĂ˝,“ zasupĂ Agnes a se zapotĂĄcenĂm se pøizpĂšsobĂ zĂĄvratnĂŹ svislĂŠmu postoji. „Bezpochyby bys ho rĂĄda… zase vidĂŹla. Ale nesmĂme plĂ˝tvat jeho èasem, že?“ „MyslĂm jen na vaše zdravĂ, panĂ,“ trvĂĄ Clara dotèenĂŹ na svĂŠm. „Pan Rackham øĂkal, že mu mĂĄme dĂĄt vĂŹdĂŹt, když se vĂĄm udĂŹlĂĄ špatnĂŹ.“ Agnesin stisk køeèovitĂŹ zesĂlĂ, jako by Claøinu ruku svĂrala paøåtem. „O tomhle Williamovi nic vyklĂĄdat nebudeš,“ zašeptĂĄ. „Pan Rackham øĂkal –“ „Pan Rackham nemusĂ vĂŹdĂŹt všechno, co se šustne,“ mĂnĂ Agnes. Znièehonic ji napadne, jak zase zĂskat moc nad Clarou, jako by ji olĂzl ohnivĂ˝ jazyk. „Tak kupøĂkladu nemusĂ vĂŹdĂŹt, kde jsi našla penĂze na to, aby sis koupila ten korzet. Moc ti slušĂ, ale… my dĂĄmy mĂĄme nĂĄrok na jistĂĄ tajemstvĂ, že ano?“ Clara zbledne. „Ano, panĂ.“ „A teĂŻ,“ povzdychne si Agnes a uhladĂ si varhĂĄnky na rukĂĄvech, „buĂŻ tak hodnĂĄ a pøines mi Godfreyho tonikum.“ PøerĂ˝vanĂŠ jemnĂŠ zĂĄvany vĂŹtru, kterĂŠ prochĂĄzejĂ francouzskĂ˝mi okny jako hravĂŠ laškovĂĄnĂ pøĂzraènĂ˝ch dĂŹtĂ, pleskajĂ strĂĄnkami rukopisu. Sugar už pero dĂĄvno odložila, poryvy vĂŹtru vrhajĂ tøepetajĂcĂ se hornĂ list proti inkoustem napuštĂŹnĂŠmu hrotu psacĂho nåèinĂ a vytvåøejĂ aiolskou nesmyslnou zmĂŹÂť. Sugar si toho nevšĂmĂĄ a dĂĄl roztržitĂŹ mžourĂĄ do sluncem zalitĂŠho listovĂ svĂŠ zahrĂĄdky. PĂšvodnĂŹ doufala, že když pøemĂstĂ sekretåø až k otevøenĂ˝m oknĂšm, dost blĂzko na to, aby mohla dĂ˝chat èerstvĂ˝ vzduch Priory Close a cĂtit hlĂnu pod rڞovĂ˝m keøem, podnĂtĂ ji to k psanĂ. ZatĂm se žådnĂĄ inspirace nedostavila – aèkoli aspoò je poøåd vzhĂšru, což je zlepšenĂ oproti tomu, co se stane, kdykoli si rukopis vezme do postele… Venku na cestièce nad jejĂ hlavou, kudy podle všeho skoro nikdo nikdy nechodĂ, poskakuje sem a tam pĂĄrek vrabèåkĂš a sbĂrĂĄ materiĂĄl na hnĂzdo. Nebylo by hezkĂŠ, kdyby si ho postavili zrovna tam v rڞovĂŠm keøi? Ale ne, když už vĂŹnujĂ pozornost jejĂmu stinnĂŠmu pruhu zanedbĂĄvanĂŠ zelenĂŹ, tak jen proto, aby z nĂŹj ukradli vĂŹtvièku na obydlĂ, kterĂŠ si vybudujĂ jinde. RozevlĂĄtĂĄ strana se znovu zatøepetĂĄ a tentokrĂĄt se pero odkutĂĄlĂ a se zarachtĂĄnĂm spadne na psacĂ desku stolu. Sugar sebou instinktivnĂŹ škubne dopøedu, ale podaøà se jĂ jen narazit do kalamåøe a vymrštit tøi ètyøi kapky èernĂŠho inkoustu, kterĂŠ se pak rozstøĂknou na suknĂch jejĂch nefritovĂ˝ch šatĂš. „K èertu s Bohem a celĂ˝m jeho…“ zaène vztekle, pak si povzdychne. Tohle pøece nenĂ konec svĂŹta. Mڞe zkusit ten inkoust vyprat – a jestli nepustĂ nebo jestli se nebude obtϞovat, nu, mڞe si koupit novĂŠ šaty. Dnes rĂĄno pøišla dalšà obĂĄlka z Williamovy banky, nĂĄdavkem ke všem tĂŹm ostatnĂm ve spodnĂm šuplĂku kredence. A na jeho štĂŹdrosti se nic nezmĂŹnilo, nebo možnĂĄ nemĂĄ dost pøedstavivosti k tomu, aby pozmĂŹnil pokyny svĂŠmu bankÊøi; aÂť už je to jakkoli, nashromåždila vĂc penĂŹz, než mڞe utratit, i kdyby zaèala bryndat inkoust na šaty pravidelnĂŹ. MusĂ dopsat svĂšj romĂĄn. Nic takovĂŠho tu ještĂŹ nikdy nevyšlo; vyvolĂĄ to senzaci. Pokud domýšlivĂ hlupĂĄci jako Williamovi kamarĂĄdĂèkovĂŠ ze školy dokåžou zpĂšsobit poprask svĂ˝m chabĂ˝m rouhĂĄnĂm, jen si pøedstavte, jak by mohla zapĂšsobit tĂmhle, prvnĂm romĂĄnem, kterĂ˝ øekne pravdu o prostituci! SvĂŹt je na pravdu pøipravenĂ˝; nadešel modernĂ vĂŹk; rok co rok se objevuje dalšà zprĂĄva, kterĂĄ zkoumĂĄ chudobu statistickĂ˝mi metodami, bez romantickĂŠho žvanĂŹnĂ. TeĂŻ už je potøeba jen velkĂ˝ romĂĄn, kterĂ˝ upoutĂĄ pøedstavivost veøejnosti – kterĂ˝ lidi dojme, rozlĂtĂ je, napne je, vydĂŹsĂ je, pohoršà je. PøĂbĂŹh, kterĂ˝ je popadne za ruku a zavede je do ulic, kam se nikdy neodvåžili vkroèit, pøĂbĂŹh, kterĂ˝ odhalĂ nevĂdanĂŠ skutky a neslĂ˝chanĂŠ hlasy. PøĂbĂŹh, kterĂ˝ neohroženĂŹ ukåže prstem na ty, kdo za to mohou. Dokud takovĂ˝ romĂĄn nevyjde, prostitutky se budou dĂĄl dusit pod pøĂkrovem VelkĂŠho spoleèenskĂŠho zla, zatĂmco pøĂèina jejich neštĂŹstĂ bude dĂĄl volnĂŹ chodit po svĂŹtĂŹ… Sugar hledĂ na inkoustovĂŠ skvrny, kterĂŠ nadĂŹlal vĂtr. Je naèase, aby je nahradila nÏèĂm smysluplnĂŹjšĂm. Všechny padlĂŠ ženy spolĂŠhajĂ na ni, že vypovĂ pravdu. „Tenhle pøĂbĂŹh,“ øĂkĂĄvala svĂ˝m gramotnĂ˝m kamarĂĄdkĂĄm, „nenĂ o mnĂŹ, ten je o nĂĄs všech…“ TeĂŻ se ve sluncem zalitĂŠ pracovnĂŹ v Priory Close zaène potit. „UmĂrĂĄm, Šušu.“ To jĂ Elizabeth øekla poslednĂ noci svĂŠho života – noci pøedtĂm, než jste se s Sugar seznĂĄmili v papĂrnictvĂ v Greek Street. „ZĂtra rĂĄno budu na prknĂŹ. VyklidĂ pokoj a hodĂ mĂŹ do øeky. Ăhoøi mi vyžerou oèi.“ „NehodĂ tĂŹ do øeky. JĂĄ je nenechĂĄm.“ Na takovĂ˝ pytlĂèek kostĂ jĂ Elizabeth svĂrala ruku pĂŹknĂŹ silnĂŹ. „A co s tĂm chceš dĂŹlat?“ zasĂpala Elizabeth posmϚnĂŹ. „Sezvat moji mĂĄmu, tĂĄtu a veškerĂ˝ pøĂbuzenstvo na nĂłbl køesÂťanskĂ˝ pohøeb, kde jim bude faråø vyklĂĄdat, jak jsem byla ctnostnĂĄ?“ „Jestli to chceš…“ „ProkristapĂĄna, Sugar, ty jsi ale nestydatĂĄ lhåøka. To se nikdy neèervenåš?“ „MyslĂm to våžnĂŹ. Jestli chceš pohøeb, zaøĂdĂm ho.“ „JežĂšmarjĂĄ, ježĂšmarjĂĄ… co to meleš za hlouposti. Takhle ses dostala do West Endu? VyklĂĄdala jsi chlapĂšm, že vĂŹtšà ptĂĄky než ty jejich jsi v životĂŹ nevidĂŹla?“ „Jen proto, že umĂråš, mĂŹ ještĂŹ nemusĂš uråžet.“ SmĂch trochu proèistil atmosfĂŠru, ale Elizabeth jĂ poøåd svĂrala ruku pevnĂŹ jako psà èelisti. „Nikdo si na mĂŹ nevzpomene,“ øekla umĂrajĂcà žena a olĂzla kapièky, kterĂŠ jĂ klouzaly po tvåøi. „Ăhoøi mi vyžerou oèi a nikdo se ani nedozvĂ, že jsem žila.“ „Nesmysl.“ „Byla jsem mrtvĂĄ v tu chvĂli, co jsem poprvĂŠ roztĂĄhla nohy. ‚Po dnešku už nemĂĄm dceru‘ – takhle to tĂĄta øekl.“ „Jeho blbost.“ „CelĂ˝ život, a protekl jako chcanky v ulièce.“ V mdlĂŠm žlutĂŠm svĂŹtle a pøi všem potu na ElizabethinĂ˝ch tvåøĂch se dalo jen tϞko øĂct, jestli plåèe. „Zkoušela jsem to, Šušu. Snažila jsem se ze všech sil, abych nebyla u PĂĄnaboha špatnĂŹ zapsanĂĄ. I jako kurva jsem se snažila, kdybych tøeba dostala druhou šanci. Vyber si kterĂ˝koli den za poslednĂch dvacet let, podĂvej se, co jsem zkusila, a musĂš uznat, že jsem se jen tak nevzdala.“ „JasnĂŹ že ne. To chĂĄpe každĂ˝.“ „VĂš, že za mnou nikdo nepøišel na nĂĄvštĂŹvu? Nikdo. Krom tebe.“ „UrèitĂŹ by všichni pøišli, kdyby mohli. BojĂ se, nic vĂc.“ „No jistĂŹ, no jistĂŹ. A tohle je nejvĂŹtšà ptĂĄk, jakĂ˝ho jsem kdy vidĂŹla…“ „Nechceš napĂt?“ „Ne, nechci napĂt. Dåš mĂŹ do svojĂ knĂžky?“ „JakĂŠ knĂžky?“ „TĂŠ knihy, co pĂšeš. Nejmenovala se ÂŽeny proti mužÚm?“ „To bylo pøed lety. Od tĂŠ doby jsem vystøĂdala tak tucet nĂĄzvĂš.“ „Dåš mĂŹ tam?“ „Chceš, abych to udĂŹlala?“ „To je jedno, co jĂĄ chci. Dåš mĂŹ tam?“ „Jestli chceš…“ „Pro Kristovy rĂĄny, Sugar. To se nikdy neèervenåš?“ Sugar vstane od psacĂho stolu a pøejde k francouzskĂ˝m oknĂšm, aby setøåsla vzpomĂnku na stisk Elizabethiny vlhkĂŠ ruky. NervĂłznĂŹ zatĂnĂĄ a rozevĂrĂĄ pĂŹst a pøedstavuje si, že na nĂ mĂĄ poøåd pot umĂrajĂcà ženy, i když vĂ, že v prasklinĂĄch drsnĂ˝ch dlanĂ ji štĂpe vlastnĂ pot. Zvedne ruce a natoèà dlanĂŹ tak, aby na nĂŹ dopadalo sluneènĂ svĂŹtlo. Kڞi mĂĄ v poslednĂ dobĂŹ hroznou, pøestože si každĂ˝ veèer maže ruce RackhamovĂ˝m Crème de Jeunesse. Co by jen dala za sklenici medvĂŹdĂho sĂĄdla, kterĂŠho bylo v podniku panĂ CastawayovĂŠ vždy dost – ale nedokåže si pøedstavit, kde by v Marylebone koupila medvĂŹdĂ sĂĄdlo. Pøi pohledu dolĂš si povšimne, že skvrny na jejĂch šatech se rozpily a spojily v jednu veleskvrnu; mĂŹla by se pøevlĂŠct do èistĂ˝ch šatĂš pro pøĂpad, že by se William stavil. Zavøe neuspoøådanĂŠ strĂĄnky rukopisu do pevnĂ˝ch desek. Vykoukne na ni falanga pøeškrtanĂ˝ch nĂĄzvĂš; prvnĂch pĂĄr je hustĂŹ zaèernĂŹnĂ˝ch, vymazanĂ˝ch zcela nenĂĄvratnĂŹ, ale ty pozdĂŹjšà jsou jen ledabyle proškrtnutĂŠ jedinou èarou. ÂŽeny proti mužÚm se dĂĄ poøåd krĂĄsnĂŹ pøeèĂst, stejnĂŹ jako jeho nĂĄstupce, VzteklĂ˝ vĂ˝køik z bezejmennĂŠho hrobu. Ten poslednĂ, PĂĄd a vzestup Sugar, je jen zkusmĂĄ a tenkĂĄ èåranice. Otevøe rukopis na prvnĂ strĂĄnce a jednĂm pohledem pøeète „Všichni muži jsou stejnĂ…“ a pak dvacet, padesĂĄt nĂĄsledujĂcĂch slov. Je to zvlåštnĂ, jak mnohokrĂĄt ètenou pasåž dokåže èlovĂŹk pøeèĂst tak rychle, zatĂmco novĂ˝ text se musà èĂst ztϞka, slovo za slovem. Tahle prvnĂ strana jĂ hraje v duchu skoro automaticky, jako flašinet roztåèenĂ˝ opièkou. Jmenuji se Sugar – a jestli ne, tak lepšà jmĂŠno neznĂĄm. Jsem takzvanĂĄ PadlĂĄ žena, ale ujišuji vĂĄs, že jsem nepadla sama – strèili mĂŹ. MrzkĂ˝ muži, vÏènĂ˝ Adame, obviòuji tĂŹ! Sugar se v rozpacĂch kousne do rtu, tak prudce, že jĂ zaène tĂŠct krev. O dvĂŹ hodiny pozdĂŹji, když romĂĄn uklidila do šuplĂku a pøeèetla si mĂsto toho poslednĂ vydĂĄnĂ Illustrated London News, se Sugar opĂŹt naložila do vany. VypadĂĄ to, jako by poslednĂ dobou trĂĄvila pĂšlku svĂŠho života ve vanĂŹ a pøipravovala se pro pøĂpad, že se William zastavĂ. Ne že by si podle nĂ zasloužil takovĂŠ ohledy, to snad chĂĄpete; ne že by jĂm nepohrdala, nebo jestli je to pøĂliš krutĂŠ slovo, ne že by ho alespoò silnĂŹ neodsuzovala… Jde jen o to, ehm, že jeho zĂĄjem o ni je cennĂĄ komodita a ona by ho mĂŹla udržovat pøi životĂŹ tak dlouho, jak to jen svede. Pokud dokåže zaonaèit, aby jeho city byly trvalĂŠ – jeho lĂĄska, jak tomu øekl –, pak mĂĄ šanci – svou životnà šanci – ošålit Osud. Pod RackhamovĂ˝mi ochrannĂ˝mi køĂdly nenĂ nic nemožnĂŠ… Ze všech koutĂš bytu v Priory Close je v tĂŠhle èernĂŠ a hoøèiènĂŹ žlutĂŠ koupelnĂŹ, tĂŠhle glazurovanĂŠ mĂstnĂšstce nejvĂc doma. OstatnĂ pokoje jsou moc velkĂŠ, moc prĂĄzdnĂŠ; stropy jsou pøĂliš daleko, stĂŹny a podlahy moc holĂŠ. RĂĄda by je mĂŹla ĂştulnĂŠ a zakramaøenĂŠ vlastnĂm nĂĄbytkem a tretkami, jenže prozatĂm nesebrala dost odvahy, aby si nĂŹco koupila, a nenapadĂĄ ji co. Jen tahle koupelnièka, pøes veškerĂ˝ svĂšj tajuplnĂ˝ lesk, jĂ pøipadĂĄ ĂştulnĂĄ a dokonèenĂĄ: na proužek èernĂŠ tapety by se jeden mohl dĂvat poøåd, døevĂŹnĂĄ podlaha ve svĂŹtle seshora svĂtĂ, ruènĂky na bronzovĂ˝ch držåcĂch jsou mĂŹkkĂŠ a luxusnĂ a všechny ty lahvièky a nĂĄdobky s RackhamovĂ˝mi vĂ˝robky èlovĂŹka potϚà stejnĂŹ jako hraèky. Ze všeho nejvĂc ji ale dokåže uklidnit vlhkĂ˝ opar pĂĄry, kterĂ˝ visĂ nad vanou a pomalu jako mrak kroužà sem a tam. VĂ, že by se nemĂŹla koupat takhle èasto. NeprospĂvĂĄ to jejĂ kڞi. Proto mĂĄ ruce opruzenĂŠ a rozpraskanĂŠ; nepotøebuje Crème de Jeunesse ani medvĂŹdĂ sĂĄdlo, spĂš trĂĄvit mĂŠnĂŹ èasu ponoøenĂĄ v horkĂŠ vodĂŹ s mydlinami! Jenže i když tohle vĂ, stejnĂŹ si každĂ˝ den, nĂŹkdy dokonce dvakrĂĄt dennĂŹ, napustĂ vanu a vklouzne dovnitø, protože to miluje. A jestli nenĂ „milovat“ to sprĂĄvnĂŠ slovo, pak… ji to konejšĂ. PoslednĂ dobou je strašnĂŹ sklĂèenĂĄ, bez zjevnĂŠho dĂšvodu prolĂŠvĂĄ slzy, trpĂ zĂĄchvaty Ăşzkosti, zdĂĄ se jĂ o hrĂšzĂĄch z dĂŹtstvĂ, kterĂŠ už mĂŹla za zapomenutĂŠ. Ona, kterĂĄ si ještĂŹ pøednedĂĄvnem dokĂĄzala od muže vyslechnout vĂŹtu „Co mi brĂĄnĂ v tom, abych tĂŹ teĂŻ zabil?“ a odzbrojit ho jedinĂ˝m mrknutĂm; ona jako by se promÏòovala v dĂvku, kterĂĄ nesnese chlĂpnĂŠ hvĂzdnutĂ na ulici. „MĂŹkneš,“ øekne si a jejĂ hlas, tak ošklivĂ˝ a nemelodickĂ˝ v porovnĂĄnĂ s hlasem Agnes RackhamovĂŠ, se rozeznĂ ozvĂŹnou v zamženĂŠ koupelnĂŹ. „MĂŹkneš,“ zopakuje, a jak jĂ slova prochĂĄzejĂ hrdlem, pokusĂ se zvýšit tĂłn. ZpĂŹvavĂĄ intonace, musĂ se pokusit o zpĂŹvavou intonaci. MĂsto toho se jĂ podaøà jen zašišlat. „Jako by z tebe mluvil teplouš,“ øekne a hodĂ houbou po svĂ˝ch prstech na nohou. PravĂĄ ruka ji štĂpe jako èert; když zmåèkla houbu, vetøela si mĂ˝dlo do prasklin v dlanĂch, do choulostivĂ˝ch, takøka krvĂĄcejĂcĂch trhlinek v kڞi. Aspoò v tomto smyslu je nepopiratelnĂŹ mĂŹkèĂ, než bĂ˝vala. „Ach, Williame, to je mi ale bĂĄjeènĂŠ pøekvapenĂ!“ zkusĂ znovu onu zpĂŹvnou intonaci a pak se rozesmĂŹje; ten smĂch pĂšsobĂ po odrazu o obkladaèky tvrdĂŹ. Vodou ve vanĂŹ propluje bublina pšouku, protrhne hladinu a zatuchle zasmrdĂ. Dobøe vĂ, že William dnes nejspĂš nepøijde. SezĂłna je pøede dveømi a (jak jĂ s lĂtostĂ vysvĂŹtlil pøi poslednĂ nĂĄvštĂŹvĂŹ) on toho bude mĂt dĂŹsivĂŹ moc, budou ho tahat z jednoho veèĂrku na druhĂ˝, „silou“ ho budou hnĂĄt do divadel a oper. „Kdo tĂŹ bude nutit?“ odvåžila se zeptat. „Agnes?“ Povzdychl si; to už vyklouzl z postele a sahal po kalhotĂĄch. „Ne, jĂ to nesmĂm vyèĂtat. Tahle složitĂĄ hra, kterou hrajeme, tyhle taneèky, jimž se musĂme podøĂdit bez ohledu na to, zda se nĂĄm to lĂbĂ… jejĂ pravidla urèujĂ vyššà autority než moje ženuška. VinĂm z toho…“ (a protože je mu lĂto, že musĂ tak spϚnĂŹ odejĂt, našel si chvilku, aby ji pohladil po èerstvĂŹ umytĂ˝ch vlasech) „vinĂm z toho celou spoleènost!“ V pokoji Agnes RackhamovĂŠ, na posteli Agnes RackhamovĂŠ jsou desĂtky kartièek rozloženĂŠ do tvaru (pøibližnĂŹ) lidskĂŠho tĂŹla. „VĂš, co to je?“ zeptĂĄ se Agnes Clary, kterĂĄ prĂĄvĂŹ vešla a se svraštĂŹlĂ˝m èelem si tuhle vĂ˝stavku zmatenĂŹ prohlĂžĂ. Clara se podĂvĂĄ blĂž. LĂĄme si hlavu, zda si z nĂ jejĂ panĂ dĂŹlĂĄ legraci, anebo jestli je jen blĂĄznivĂĄ jako obvykle. „Jsou to… pozvĂĄnky, panĂ.“ Vskutku, mozaikovĂĄ postava s nepøirozenĂŹ ĂştlĂ˝m pasem a velkou hlavou je vytvoøenĂĄ pouze z cartes d’invitation – kterʞto si všechny žådajĂ potϚenĂ z Agnesiny spoleènosti v nadchĂĄzejĂcĂ SezĂłnĂŹ. „Je to vĂc než to, Claro,“ pravĂ Agnes a ponoukne tak svou služebnou, aby rozvinula skrytĂ˝ smysl pro symbolismus. A chudĂĄk služka opĂŹt pojme podezøenĂ, že se ji tu nĂŹkdo snažà napĂĄlit, takže ji panĂ RackhamovĂĄ po dlouhĂŠ odmlce ušetøà dalšĂho trĂĄpenĂ. „Je to odpuštĂŹnĂ, Claro,“ vysvĂŹtlĂ jĂ. Služka pøikĂ˝vne a ulevĂ se jĂ, když dostane povolenĂ odejĂt. A pøece, aniž to Clara tušĂ, mĂĄ panĂ RackhamovĂĄ naprostou pravdu a nenà šĂlenĂĄ. Pro mnoho dam a pĂĄnĂš, kteøà by se rĂĄdi zúèastnili SezĂłny, je mĂŹsĂc poèĂnajĂcĂ aprĂlem obdobĂm trpkĂŠho pokoøenĂ, když zjistĂ, že se jim neodpustilo. PozvĂĄnky, kterĂŠ rozeslali na veèĂrky a dalšà akce konanĂŠ v kvĂŹtnu, vyĂşstily v hromadu s prefabrikovanou odpovĂŹdĂ „Bohužel se nebudu moci zúèastnit“ a žådnĂŠ reciproènĂ pozvĂĄnky nepøišly. A tak za prodlužujĂcĂch se dubnovĂ˝ch veèerĂš posedĂĄvajĂ muži dlouhĂŠ hodiny u uhasĂnajĂcĂch krbĂš a zĂrajĂ s kamennĂ˝mi vĂ˝razy, kterĂŠ jsou obvykle vyhrazeny pro bankrot nebo manželèinu nevĂŹru; ženy ronĂ slzy a bezmocnĂŹ spøådajĂ plĂĄny na pomstu. ĂlovĂŹk si mڞe bĂ˝t skoro jist, že pokud se ples lady XY konĂĄ ètrnĂĄctĂŠho kvĂŹtna a on do ètrnĂĄctĂŠho dubna nedostal krajkou lemovanou carte d’invitation, byl odsouzen k vyhnanstvĂ. Ne že by ke spoleèenskĂŠmu Ăşpadku dochĂĄzelo rĂĄz na rĂĄz: když jeden rok zåøĂte v lepšĂch souhvĂŹzdĂch, jen mĂĄlokdy v tom nĂĄsledujĂcĂm pøijdete o veškerĂ˝ vliv; èastĂŹji je k tomu, aby se èlovĂŹk oznaèil za padlĂŠho, tøeba ĂŻĂĄbelsky složitĂ˝ch vĂ˝poètĂš v matematice postavenĂ. Agnes RackhamovĂĄ žådnĂŠ takovĂŠ vĂ˝poèty nepotøebuje; jĂ se dveøe otevĂrajĂ všude. To spĂš Henrymu a panĂ FoxovĂŠ dubnovĂĄ pošta nezavdala žådnĂ˝ dĂšvod k radosti. Oba dostali pĂĄr pozvĂĄnek – aspoò nĂŹjakĂŠ, ale mĂŠnĂŹ než kdykoli pøedtĂm. Oba dva odložili pozvĂĄnky do šuplĂku a odpovĂŹdĂŹli „Bohužel se nebudu moci zúèastnit“. U panĂ FoxovĂŠ to zapøĂèinila jejĂ churavost: již nevydržà všechno to postĂĄvĂĄnĂ, korzovĂĄnĂ, kroketovĂŠ zĂĄpasy a tak dĂĄle, co si SezĂłna žådĂĄ. Natolik se ztrĂĄcĂ pøed oèima, že si toho okamžitĂŹ všimnou i cizĂ lidĂŠ a trousĂ: „Ta už tu dlouho nepobude.“ PøåtelĂŠ a pøĂbuznĂ jsou dosud èåsteènĂŹ zaslepeni pøetrvĂĄvajĂcĂm dojmem z jejĂho nĂŹkdejšĂho elĂĄnu a šeptajĂ, že EmmelĂna vypadĂĄ „pøepadle“ a „mĂŹla by si odpoèinout“. RadĂ jĂ, aby si vychutnĂĄvala jarnĂ slunĂèko, neboÂť na pobledlost nenĂ lepšĂho lĂŠku. „A myslĂš si,“ ptajĂ se jĂ taktnĂŹ, „že ti prospĂvĂĄ, když trĂĄvĂš tolik èasu ve slumech?“ RĂĄno o druhĂŠ dubnovĂŠ nedĂŹli panĂ FoxovĂĄ a Henry Rackham jako vždy kråèejĂ po bohoslužbĂŹ alejĂ. „Nu,“ pronese Henry prkennĂŹ, „mnĂŹ osobnĂŹ nenĂ lĂto, že jsem z nadchĂĄzejĂcĂch radovĂĄnek omluven.“ „To mnĂŹ takĂŠ ne,“ pøitakĂĄ panĂ FoxovĂĄ. „TĂm se ale netrĂĄpĂme, ne? Nebyli jsme omluveni, ale zavrženi. A z jakĂŠho dĂšvodu, prosĂm pĂŹknĂŹ? To jsme oba takovĂ pĂĄriovĂŠ? Jsme tak spoleèensky nepøijatelnĂ?“ „ZjevnĂŹ ano,“ zamraèà se Henry a zkormoucenĂŹ pomalu kråèà dĂĄl. Jako obvykle si nepovšiml ironickĂŠho podtĂłnu – což je podle EmmelĂny jedna z jeho nejlĂbeznĂŹjšĂch slabin. „Ach Henry,“ opåèà EmmelĂna, „musĂme pohlĂŠdnout pravdĂŹ do oèĂ. NemĂĄme svĂ˝m vrstevnĂkĂšm co nabĂdnout. Jen se na sebe podĂvejte: mohl jste stanout v èele velkĂŠho koncernu, mĂsto toho ale odmĂtĂĄte vše až na skrovnĂŠ kapesnĂŠ a žijete v domku, jakĂ˝ by si mohl poøĂdit i podruh. Naše smetĂĄnka bezpochyby usoudila, že když vĂĄs vpustĂ za svĂšj prĂĄh, kdo vĂ, jakĂ˝ lidskĂ˝ odpad jim na dveøe zaklepe pøĂštĂŹ?“ Všimne si, že se Henry èervenĂĄ. Ach, proè jen se tak èervenĂĄ? VždyÂť vydĂĄ za deset z tĂŠ takzvanĂŠ smetĂĄnky! „RovnϞ,“ pokraèuje, „patøĂte k tĂŹm, kteøà nestrpĂ, když musĂ BĂšh ustoupit stranou veselĂ, a… inu, musĂte uznat, že pak na veèĂrku pĂšsobĂte trochu jako nudnĂ˝ patron.“ Henry na to nĂŹco zamruèà a ještĂŹ vĂc zrudne. „Na druhou stranu je tu celĂĄ øada veèĂrkĂš, na kterĂŠ jsem byl pozvĂĄn – do bratrova domu. Požådal jsem je, aby mĂŹ ušetøili.“ „Ale Henry, panĂ RackhamovĂĄ mĂĄ o vĂĄs velmi vysokĂŠ mĂnĂŹnĂ!“ „Ano, ale na WilliamovĂ˝ch veèĂrcĂch mĂŹ vždycky posadĂ proti nĂŹkomu, koho nedokåžu vystĂĄt, a po zbytek veèera jsem odsouzen k nanejvýš otravnĂŠmu spoleèenskĂŠmu styku. Letos jsem se rozhodl, že s tĂm konèĂm. Beztak se s Bodleym a Ashwellem setkĂĄvĂĄm èastĂŹji, než mi je milĂŠ.“ „DrahĂ˝ Henry,“ usmĂŹje se panĂ FoxovĂĄ. „Mohl jste je ignorovat. Oni jsou šakalovĂŠ, vy jste lev. UznĂĄvĂĄm, že takovĂ˝ mĂĄlomluvnĂ˝ a laskavĂ˝ lev, ale…“ „Nežådal jsem však Williama, aby nezval vĂĄs.“ Vztek ho nutĂ k rychlejšà chĂšzi a ona s nĂm jen tak tak držà krok; jejĂ delikĂĄtnĂ boty, kterĂŠ jsou o dost menšà než jeho chodidla, cupitajĂ pøes koèièà hlavy. „Co nadĂŹlĂĄm,“ øekne a lehounce zvedne suknĂŹ, aby se jà šlo snadnĂŹji. „NedĂŹlĂĄm si iluze, že by po neatraktivnĂch vdovĂĄch byla nĂŹkdy velkĂĄ poptĂĄvka. Natožpak po vdovĂŹ, kterĂĄ pracuje. A pokud by navĂc pracovala na nĂĄpravĂŹ padlĂ˝ch žen… hm!“ „Je to charitativnĂ prĂĄce,“ prohlĂĄsĂ Henry. „Spousta lidĂ ze spoleèenskĂŠ smetĂĄnky se vĂŹnuje charitĂŹ.“ Když se vylĂèila jako neatraktivnĂ, ještĂŹ zrychlil: musĂ utĂŠct pøed svou touhou vychvalovat jejĂ krĂĄsu. „Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen nejspĂš je charita,“ uznĂĄ panĂ FoxovĂĄ. „V tom smyslu, že naše prĂĄce je neplacenĂĄ.“ (Jak kluše po jeho boku, zašåtrĂĄ v rukĂĄvu a pokusĂ se vytĂĄhnout kapesnĂk, kterĂ˝ tam mĂĄ uloženĂ˝.) „ByÂť jsem již poznala dĂĄmy, kterĂŠ pøedpoklĂĄdaly, že musĂm pobĂrat mzdu… Jako by se žådnĂĄ žena k takovĂŠ prĂĄci nesnĂžila, kdyby nebyla v zoufalĂŠ nouzi. VĂte, nikdo totiž moc nevĂ, nakolik mĂŹ Bertie v zĂĄvĂŹti zaopatøil. Ach, ta šeptanda… Co kdybychom se na chvĂli posadili?“ Dojdou ke kamennĂŠmu mostu, jehož oblĂŠ zĂdky jsou dost nĂzkĂŠ, hladkĂŠ a èistĂŠ, aby se na nich dalo sedĂŹt. Teprve teĂŻ si Henry povšimne, že panĂ FoxovĂĄ ztϞka dĂ˝chĂĄ a na bledĂŠ tvåøi se jĂ perlĂ pot. „JĂĄ trouba vĂĄs zase hnal moc rychle,“ omlouvĂĄ se. „Ale vĂšbec ne,“ supĂ panĂ FoxovĂĄ a otĂrĂĄ si spĂĄnky kapesnĂkem. „Na energickou prochĂĄzku je dnes moc pĂŹknĂŠ poèasĂ.“ „VypadĂĄte unavenĂŹ.“ „MyslĂm, že jsem nachlazenĂĄ.“ UsmĂŹje se, aby ho uklidnila. „NachlazenĂĄ, teĂŻ když se oteplilo. VidĂte? Vždycky musĂm bĂ˝t v opozici!“ PoprsĂ se jĂ zvedĂĄ a klesĂĄ tak rychle jako ptaèà hrudnĂèek, ona si ale uvĂŹdomuje, jakĂ˝ dĂŹlĂĄ dojem, a nechĂĄvĂĄ si prostor na rychlĂŠ nadechnutĂ mezi jednotlivĂ˝mi vĂŹtami. „I vy vypadĂĄte unavenĂŹ.“ „PoslednĂ dobou nespĂm moc dobøe.“ „Na to mĂĄ mĂšj otec velmi… úèinnĂŠ lĂŠky,“ prohlĂĄsĂ panĂ FoxovĂĄ. „Anebo byste mohl zkusit horkĂŠ mlĂŠko.“ „JĂĄ to radši nechĂĄvĂĄm na pøĂrodĂŹ.“ „A to dĂŹlĂĄte dobøe,“ pøikĂ˝vne panĂ FoxovĂĄ a zavøe oèi, aby potlaèila zĂĄvraÂť. „Kdo vĂ? Dnes v noci budete možnĂĄ spĂĄt jako neviòåtko.“ Henry s rukama sepnutĂ˝ma mezi koleny pøikĂ˝vne. „Dejž BĂšh.“ PosedĂ ještĂŹ chvĂli. Pod nimi bublĂĄ nevidĂŹnĂĄ voda a po pĂĄr minutĂĄch projdou po mostĂŹ dalšà dva vÏøĂcĂ a takøka nepostøehnutelnĂŹ je pozdravĂ. „VĂte, Henry,“ ozve se panĂ FoxovĂĄ, když je kolemjdoucĂ minou. „Moje sestry ve Spolku na mĂŹ nalĂŠhaly… abych bĂŹhem SezĂłny pracovala mĂŠnĂŹ… abych se trochu pobavila… využila nadchĂĄzejĂcĂch kratochvĂlĂ…“ Pøimhouøà oèi a zadĂvĂĄ se k vĂ˝chodu, jako by odsud mohla aspoò letmo zahlĂŠdnout nuznĂŠ londĂ˝nskĂŠ slumy. „A pøece, když nejsem v tĂŹch ulicĂch, nièeho nedosĂĄhnu… A každĂ˝ den dalšà žena zajde za køižovatku, za nĂž už nemĂĄ šanci na dobrĂ˝ život – jen na dobrou smrt.“ EmmelĂna se zadĂvĂĄ na svĂŠho pøĂtele, ten však mĂĄ oèi sklopenĂŠ. Henry hledĂ na šerosvitnĂŠ obrazy, kterĂŠ mu pøedklĂĄdĂĄ jeho pøedstavivost. Anonymnà žena, nepoznamenanĂĄ tisĂci pohlavnĂmi styky, nakonec dospĂŹla k „tĂŠ køižovatce“, o nĂž panĂ FoxovĂĄ mluvila – k onĂŠ osudovĂŠ kopulaci, po nĂž se do nĂ zavrtĂĄ èerv Smrti. Od tĂŠ chvĂle je odsouzena k zĂĄhubĂŹ. Po tĂŹle jĂ zaènou rĂšst chlupy a ona pomalu degeneruje z èlovĂŹka ve zvĂøe. Ani na smrtelnĂŠ posteli nenĂ kajĂcnĂĄ, zato je obludnĂŹ zarostlĂĄ, nejen na ohanbĂ, ale takĂŠ v podpažĂ, na rukĂĄch, nohĂĄch a hrudi. Henry si pøedstavuje jakousi pĂŹknĂŹ stavĂŹnou opici, kterĂĄ v muèivĂŠm deliriu blouznĂ na špinavĂŠ matraci. TĂŠ scĂŠnĂŹ pøihlĂžejĂ konsternovanĂ lĂŠkaøi, kteøà v roztøesenĂ˝ch dlanĂch držà nad hlavou lucerny. Ony „divošky“ pøivezenĂŠ z Bornea – ty nejspĂš nejsou než umĂrajĂcĂ obĂŹti bezuzdnĂŠho sexu! KoneckoncĂš, nejsou snad tihle domorodci z ostrovĂš nechvalnĂŹ proslulĂ svĂ˝mi – „No dobøe,“ povzdychne si panĂ FoxovĂĄ, zase se vztyèĂ, vytĂĄhne z kabelky kartåèek na šaty a opråšà si honzĂk. „MusĂme si udĂŹlat svou vlastnĂ malou SezĂłnu, Henry, jen vy a jĂĄ. JejĂmi zlatĂ˝mi høeby budou rozhovory, prochĂĄzky a zdravĂŠ slunĂèko.“ „Bude mi nesmĂrnĂ˝m potϚenĂm,“ pøitakĂĄ Henry; je rĂĄd, že EmmelĂna aspoò trochu popadla dech. Ale pøestože jsou oba vystaveni intenzivnĂmu sluneènĂmu svitu, tvåø panĂ FoxovĂŠ zĂšstĂĄvĂĄ dĂŹsivĂŹ bledĂĄ a Ăşsta poøåd nanejvýš neslušnĂŹ otevøenĂĄ, jako kdyby jĂ rty navzdory etiketĂŹ roztĂĄhl nĂŹjakĂ˝ fyzickĂ˝ imperativ. Sugar se ohlĂžà pøes rameno na svĂšj odraz v zrcadle a navĂĄdĂ podle toho ruce pøi zapĂnĂĄnà šatĂš. TøĂmĂĄ pĂĄr „kurvĂch håèkĂš“ – zakøivenĂ˝ch nĂĄstrojĂš s dlouhĂ˝mi rukojeÂťmi, kterĂŠ svou pøezdĂvku dostaly podle toho, že ženĂŹ umožòujĂ oblĂŠknout si dĂĄmskĂŠ šaty bez pomoci služky. Když zapne poslednĂ knoflĂk až v samĂŠm tĂ˝le, projede dvĂŹma prsty po hedvĂĄbnĂŠ podšĂvce tĂŹsnĂŠho lĂmce a osvobodĂ odtamtud zbloudilĂŠ uvĂzlĂŠ vlasy. Tyhle staromĂłdnĂ bøidlicovĂŹ šedĂŠ šaty si vybrala, protože William ji v nich nikdy nevidĂŹl, takže když ji zdĂĄlky zahlĂŠdne, nepoznĂĄ ji. Vlasy si netypicky rozèĂsla uprostøed a zapletla si je do pøĂsnĂŠho drdolu, takže pod èepcem je z nich vidĂŹt sotva pramĂnek. „Takhle to postaèĂ,“ usoudĂ. ĂekĂĄnĂ na Williama ji už unavuje. CelĂŠ dny za nĂ nezajde; a když se pak koneènĂŹ stavĂ, mĂĄ hlavu plnou starostĂ ze svĂŠho tajnĂŠho života – tedy života, kterĂ˝ zĂšstĂĄvĂĄ utajenĂ˝ pøed nĂ. Všichni jeho pøåtelĂŠ a èlenovĂŠ rodiny ho znajĂ lĂŠpe než ona, a pøitom jim tyto vĂŹdomosti k nièemu nejsou; to je tak nespravedlivĂŠ! Jenže ona odmĂtĂĄ zĂšstat neinformovanĂĄ. Ke svĂŠmu pøedurèenĂ se neposouvĂĄ ani o pĂĂŻ, když chøadne v bytĂŹ, sušà si vlasy pøed ohnĂŹm, louskĂĄ noviny, ète si o spotøebnĂ dani, aby se pøipravila na rozhovory, k nimž nikdy nedojde, namlouvĂĄ si, že nemĂĄ hlad, a odolĂĄvĂĄ pokušenĂ napustit si vanu. ĂĂm vĂc se William obejde bez nĂ, tam venku ve svĂŹtĂŹ, kde ona nehraje žådnou roli, tĂm mĂŠnĂŹ bude mĂt chuÂť se jĂ svÏøovat. Z jeho odloženĂ˝ch knih o parfĂŠmech se mڞe pouèit o lihovĂŠm vĂ˝tažku z tuberĂłzy a o kasiovĂŠm oleji coby levnĂŠ nĂĄhražce za skoøici, ale ona se toho o Williamu Rackhamovi musĂ dozvĂŹdĂŹt mnohem vĂc! VĂc, než je ochoten prozradit! Takže se rozhodla: bude ho špehovat. Kamkoli pĂšjde, ona pĂšjde za nĂm a uvidĂ vše, co uvidĂ on. SeznĂĄmĂ se se všemi lidmi, s nimiž se seznĂĄmĂ on – byÂť nutnĂŹ na dĂĄlku. Jeho svĂŹt se stane jejĂm svĂŹtem; vychlemtĂĄ každièkou kapièku vĂŹdomostĂ. Když si pak William koneènĂŹ najde èas na to, aby ji navštĂvil, a jeho vrĂĄsèitĂŠ èelo spoèine na jejĂm poprsĂ, mڞe ho ohromit tĂm, jak instinktivnĂŹ chĂĄpe jeho potĂže, jak neomylnĂŹ a intuitivnĂŹ dokåže vystihnout jeho potøeby. Bude jeho život sdĂlet potajĂ a tĂm si zasloužà tu vĂ˝sadu, že ho bude sdĂlet legitimnĂŹ. ZastavĂ se, a než odejde z domu, naposledy pohlĂŠdne do zrcadla. Sama by se mĂĄlem nepoznala. „DokonalĂŠ,“ øekne a sejme sluneènĂk z ohavnĂŠho, ale bytelnĂŠho vϚåku na kabĂĄty. Co se stalo s tĂm chatrnĂ˝m, kterĂ˝ William tak vztekle nakopl? Vynesl ho ven na ulici a nazĂtøà už tam nebyl. ÂŽe by si ho lidĂŠ rozebrali? StĂĄvajĂ se takovĂŠ vĂŹci ve ctihodnĂ˝ch ulicĂch Marylebone? Vyjde na èerstvĂ˝ vzduch a rozhlĂŠdne se po ètvrti. V dohledu nenà živĂŠ duše. Po nĂĄsledujĂcĂho tøi a pĂšl dne – anebo, jak to spoèĂtala, celĂ˝ch pĂŹtapadesĂĄt hodin v bdĂŹlĂŠm stavu – se Sugar pokusĂ stĂĄt stĂnem Williama Rackhama. NehorĂĄznou spoustu èasu promrhĂĄ potloukĂĄnĂm se poblĂž jeho domu v Chepstow Villas a èekĂĄnĂm, až se William objevĂ. RĂĄzuje po ulici a kolem stĂĄjĂ na tøech stranĂĄch Rackhamova pozemku, aby jĂ prsty na nohou neprokøehly a ona se ĂşplnĂŹ nezblĂĄznila, a netrpĂŹlivĂŹ toèà sluneènĂkem. Co tam tak William mڞe dĂŹlat? RozhodnĂŹ se svou manželkou a dcerou nehraje spoleèenskĂŠ hry! ÂŽe by se vĂŹnoval firemnĂ korespondenci? Pokud ano, jak dlouho mu mڞe trvat sepsĂĄnĂ pĂĄr dopisĂš, teĂŻ když je ta zĂĄležitost s Hopsomem vyøĂzenĂĄ? Rackhamovo voòavkåøstvĂ je velkĂ˝ koncern s hierarchiĂ zamĂŹstnancĂš; copak tam nemĂĄ takovĂŠ ty, jak se jim jen øĂkĂĄ – podøĂzenĂŠ, poskoky –, kteøà se starajĂ o všednĂŹjšà zĂĄležitosti? Anebo že by William tak dlouho snĂdal? NenĂ divu, že se zakulacuje, když pĂšl dopoledne strĂĄvĂ u jĂdla. To Sugar naopak každĂ˝ den špehovĂĄnĂ zapoène buchtou nebo jablkem, kterĂŠ zakoupĂ u stĂĄnku od pouliènĂho prodejce cestou sem. NaštĂŹstĂ jĂ v prvnĂch pĂĄr dopolednech sledovĂĄnĂ domu RackhamovĂ˝ch poèasĂ pøeje. ZahradnĂk se ustaviènĂŹ rĂ˝pe v hlĂnĂŹ a starĂĄ se, aby zeleò od nynĂŹjška rostla již jen tam, kde rĂšst mĂĄ – dalšà dĂšvod, proè Sugar nemڞe okounĂŹt pøĂliš dlouho na stejnĂŠm mĂstĂŹ. Doufala, že za tak pøĂjemnĂŠho poèasĂ si Williamova dcera vyjde ven hrĂĄt, ale chĂšva to dĂtĂŹ držà pĂŹknĂŹ zkrĂĄtka. Sugar si ani nenĂ jistĂĄ, jak se to dĂtĂŹ jmenuje; jednoho rĂĄna zahradnĂk pøi pohledu na okno v prvnĂm poschodĂ zahlaholil: „ZdravĂm, sleèno Sofie!“ – a zakrĂĄtko ho oslovila služebnĂĄ s mateøskĂ˝mi rysy, pošeptala mu cosi do ucha a donutila ho, aby se pøed nĂ omluvnĂŹ shrbil. Takže Sofie – pokud tedy Shears nezdravil chĂšvu. Jak je to ponižujĂcĂ, že je obeznĂĄmena s každou žilkou na WilliamovĂŹ falu, ale neznĂĄ jmĂŠno jeho dcery! VeškerĂĄ jejĂ snaha dozvĂŹdĂŹt se to jmĂŠno, aniž by oèividnĂŹ vyzvĂdala, pøišla vniveè; ani si nemڞe dovolit pronĂŠst ho pøed nĂm sama, protože by ho mohl zatajovat ĂşmyslnĂŹ. Takže dokud chĂšva nedospĂŹje k nĂĄzoru, že poèasĂ je dostateènĂŹ pøĂznivĂŠ, aby bylo možnĂŠ pustit malĂŠ holèièky ven, Sofie RackhamovĂĄ nemڞe než zĂšstat povĂŹstĂ. DruhĂŠho dne se z pøednĂch dveøà vynoøà sama panĂ RackhamovĂĄ a v doprovodu komornĂŠ si to kamsi cĂlevĂŹdomĂŹ namĂøĂ. Sugar mĂĄ sto chutĂ vydat se za nĂ, protože Agnes oèividnĂŹ smÏøuje do mĂŹsta a jejĂ okouzlujĂcĂ hlas, na takovou dĂĄlku nesrozumitelnĂ˝, jĂ ve vĂŹtru znĂ jako flĂŠtna krysaøe hamelnskĂŠho. Rozhodne se nicmĂŠnĂŹ zĂšstat schovanĂĄ ve stinnĂŠm loubĂ; to Williamovi by mĂŹla jĂt v patĂĄch, a navĂc se až pøĂliš èasto stalo, že se v domĂŹ RackhamovĂ˝ch znièehonic otevøelo okno, za nĂm stĂĄla Agnes a rozhlĂžela se po svĂŹtĂŹ – anebo èastĂŹji upĂrala pohled pøĂmo na to mĂsto, kde Sugar shodou okolnostĂ lelkovala. JeštĂŹ že je Sugar zahalenĂĄ zĂĄvojem a k tomu krytĂĄ sluneènĂkem, jinak by si panĂ RackhamovĂĄ jejĂ tvåø touhle dobou už urèitĂŹ zapamatovala. Ne, ona èekĂĄ na Williama. To Williamovy aktivity a zvyky potøebuje dĂškladnĂŹ poznat. A za tĂŹchto prvnĂch pĂŹtapadesĂĄt hodin stopovĂĄnĂ Sugar zjistĂ, že pøes všechny øeèi o tom, jakĂ˝ je individualista a jak pro svĂŠ hloupĂŹjšà konkurenty musĂ zĂšstat nepøedvĂdatelnĂ˝, William nerad mĂŹnĂ svĂŠ zvyky. Ve dvĂŹ hodiny odpoledne si pravidelnĂŹ nastoupĂ do omnibusu smÏøujĂcĂho do mĂŹsta. Po tøi dny za sebou vždy dorazil k velkĂŠmu neohrabanĂŠmu vozidlu a nastoupil si do kabiny, kde obsadil sedadlo natoèenĂŠ ke sluneènĂŹjšà èåsti silnice. Sugar si pospĂšila na ocelovĂŠ stupĂĄtko omnibusu na ĂşplnĂŹ poslednĂ chvĂli, vylezla si na støechu a sedla si na mĂsto pøĂmo nad Williamovou hlavou. Touhle dennĂ dobou je ušetøena nedĂšstojnĂŠ tlaèenice s úøednĂky v buøinkĂĄch; mĂsto toho se dĂŹlĂ o tvrdĂŠ lavice a øĂznĂ˝ vzduch s dalšĂmi nepøizpĂšsobivĂ˝mi dušemi, kterĂŠ z nĂŹjakĂŠho dĂšvodu nechtĂŹjĂ jet dole. PrvnĂho dne je to hejno tlustĂ˝ch matek s caparty tak rozjĂvenĂ˝mi, že umĂstit je do kabiny by bylo pøĂliš velkĂŠ riziko; druhĂŠho dne je to staøĂk s bezmĂĄla dvoumetrovĂ˝m balĂkem omotanĂ˝m motouzem; tøetĂho pak dalšà matka s dĂtĂŹtem, ètyøi upjatĂŹ obleèenĂ turistĂŠ, kteøà spolu vzrušenĂŹ konverzujĂ v cizĂm jazyce, a jeden bledĂ˝ mladĂk, jenž v rukĂĄch s kostnatĂ˝m zĂĄpĂŹstĂm držà tmavou knihu. Pøi tøetĂ cestĂŹ Sugar udĂŹlĂĄ tu chybu, že složà sluneènĂk a pohodlnĂŹ se opøe o sedadlo. Je si jistĂĄ, že William vystoupĂ na obvyklĂŠ zastĂĄvce, kterĂĄ je nejblĂž jeho kancelåøi v Air Street. To William skuteènĂŹ udĂŹlĂĄ, ovšem když se Sugar v tu chvĂli zvedne k odchodu, bledĂ˝ mladĂk, jehož zaujala krĂĄsa dĂĄmy v šedĂ˝ch šatech a kterĂ˝ jejĂ uvolnĂŹnĂ˝ posez poklĂĄdĂĄ za prerafaelitskou malĂĄtnou pĂłzu, jĂ galantnĂŹ pøiskoèà na pomoc. „Dovolte,“ požådĂĄ ji. Jeho lehce odøenĂŠ ruce se samy nabĂdnou, oèi mu žhnou všemi druhy touhy, jakĂŠ si jen dokåžete pøedstavit. Sugar se bojĂ, aby se vystupujĂcĂ William Rackham neobrĂĄtil a nepodĂval na nĂŹ, zavĂĄhĂĄ na schodu. „NenĂ tøeba, nenĂ tøeba,“ zašeptĂĄ, aè vĂ, že jejĂ tlumenĂŠ zaskøehotĂĄnĂ jen umocnĂ nedorozumĂŹnĂ. „DĂŹkuji vĂĄm.“ A omnibus vyrazĂ dĂĄl i s nĂ. Ne že by se tĂm moc zmĂŹnilo. VystoupĂ na pøĂštĂ zastĂĄvce a vrĂĄtĂ se k RackhamovĂŹ kancelåøi, ponurĂŠ šedivĂŠ budovĂŹ se zdobnĂ˝m „R“ na mosaznĂŠ plaketĂŹ. William tu trĂĄvĂ každĂ˝ den stejnou dobu, zhruba dvĂŹ hodiny, a dĂŹlĂĄ bĂšhvĂco. Ze všeho nejradši by byla mouchou na zdi tĂŠhle skrytĂŠ svatynĂŹ, mĂsto toho se však musĂ poflakovat po ulicĂch a poèĂtat drožky, aby se tolik nenudila. William vyråžà domĂš v pĂŹt hodin, pøedtĂm jen zajde do vždycky stejnĂŠ cukrĂĄrny a u vždycky stejnĂŠho dortĂku si poèkĂĄ, až ten nejhoršà shon pomine. Sugar toužà po tom, aby se pro zmĂŹnu rozhodl vyrazit do Priory Close (ve kterĂŠmžto pøĂpadĂŹ by se mu povĂŹsila na paty a nĂŹjak už by zaøĂdila, aby se potkali na chodnĂku, kde by pøedstĂrala, že si vyšla na zdravotnĂ prochĂĄzku). Jenže William nevystoupĂ pøedèasnĂŹ; zĂšstane v omnibusu celou cestu až do Chepstow Villas. A pøece se po WilliamovĂŹ nĂĄvratu do domu RackhamovĂ˝ch Sugar nakonec doèkĂĄ malĂŠ odmĂŹny. PrvnĂho veèera William a Agnes vyjdou na veèeøi k lady BridgelowovĂŠ, a protože jejich vily od sebe dĂŹlĂ jen tucet domĂš, vyrazĂ pϚky – a Sugar je pøi tom s diskrĂŠtnĂm odstupem sleduje. Povšimne si, že Rackhamovi jdou sice bok po boku, ale nic je nespojuje; nejenže se nesnĂžà k tomu, aby se do sebe zavĂŹsili, ale sotva dĂĄvajĂ najevo, že tam ten druhĂ˝ vĂšbec je. William se ubĂrĂĄ po ulici napøĂmenĂ˝, s napĂšl zaÂťatĂ˝mi pĂŹstmi, jako by se chtĂŹl obrnit pøed hrozivou zkouškou. O nĂŹkolik hodin pozdĂŹji, když s manželkou za tmy kråèejĂ domĂš lampami osvĂŹtlenou ulicĂ, je rozkol mezi nimi ještĂŹ patrnĂŹjšĂ; Sugar je vdÏènĂĄ za to, že jĂ mženĂ umožòuje schovat se pod sluneènĂkem, a držà se blĂzko za nimi. „Tak to bylo nesmĂrnĂŹ pøĂjemnĂŠ,“ pronese William rozpaèitĂŹ, „jako vždycky.“ Agnes neodpovĂ, jen mechanicky cupitĂĄ, s pravou rukou pøitisknutou ke spĂĄnku. „BolĂ tĂŹ hlava, drahĂĄ?“ optĂĄ se William. „To nic nenĂ,“ odpovĂ Agnes. Minutu kråèejĂ mlèky, pak se William zasmĂŹje. „ÂŽe je ale ten Bunce èĂslo, co? Constance mĂĄ opravdu pozoruhodnĂ˝ okruh pøåtel.“ „Ano,“ souhlasĂ Agnes. PrĂĄvĂŹ došli k brĂĄnĂŹ Rackhamova domu a Sugar je v šeru se zašustĂŹnĂm mine. „Škoda že ji tak nesnåšĂm. NenĂ to zvlåštnĂ, že èlovĂŹk se šlechtickĂ˝m titulem dokåže bĂ˝t tak hroznĂŹ ĂşlisnĂ˝ a ordinĂŠrnĂ?“ Sugar si je celkem jistĂĄ, že na tohle nemĂĄ William co øĂct. NĂĄsledujĂcĂho veèera zĂšstanou Rackhamovi doma. Sugar chodĂ kolem domu tak dlouho, jak jen dokåže snĂŠst, a èĂm dĂĄl vĂc pøi tom mrzne, pak si ale pøivolĂĄ drožku zpĂĄtky do Priory Close. Po nĂĄvratu zjistĂ, že je jen pĂšl devĂĄtĂŠ; tam jĂ pøipadalo, že už se blĂžà pĂšlnoc. MožnĂĄ ji William ještĂŹ pøijde navštĂvit! BloumĂĄ po pokojĂch jako zoufalĂŠ zvĂøe, rĂĄzuje po mĂŹkkĂ˝ch kobercĂch stejnĂŹ nervĂłznĂŹ, jako rĂĄzovala po ulicĂch, až nakonec kapituluje pøed konejšivĂ˝m objetĂm teplĂŠ, pĂĄrou zahalenĂŠ lĂĄznĂŹ. Ovšem tøetĂho veèera se jĂ rozhodnutĂ obĂŹtovat hodiny nicnedĂŹlĂĄnĂ ve prospĂŹch špehovĂĄnĂ koneènĂŹ bohatĂŹ vyplatĂ. William vyjde z domu dĂĄvno po setmĂŹnĂ, sĂĄm, a pøivolĂĄ si drožku. BohovĂŠ stojĂ pøi nĂ, neboÂť hned za prvnĂ drožkou se tĂĄhne dalšĂ, takže Sugar se ani na okamžik nezmocnĂ obavy, že by jĂ William mohl plĂĄchnout. „JeĂŻte za tou drožkou pøed nĂĄmi,“ vydĂĄ pokyn koèĂmu a on pøed nĂ s ĂşsmϚkem smekne klobouk. Cesta skonèà v Soho, pøed malĂ˝m divadlem jmĂŠnem TewkesburskĂ˝ palĂĄc. William vysedne v blahĂŠ nevĂŹdomosti, že ani ne deset metrĂš od nĂŹj vysedla Sugar, a zaplatĂ drožkåøi, zatĂmco ona platĂ svĂŠmu. Pak vykroèà do lampami osvĂŹtlenĂŠ vøavy, rychle se rozhlĂŠdne, jestli se k nĂŹmu nestĂĄhli kapsåøi, ale zĂĄvojem zahalenĂŠ ženy za sebou si nevšimne. Co tady tak mڞe hledat? pomyslĂ si Sugar. TewkesburskĂ˝ palĂĄc je nechvalnĂŹ znĂĄmĂ˝m shromaždištĂŹm homosexuĂĄlĂš a teĂŻ k Williamovi s otevøenou nĂĄruèà pøistupujĂ dva dobøe odĂŹnĂ pĂĄnovĂŠ. Na okamžik se jĂ rty stoèà v bezradnĂŠm znechucenĂ: že by se tĂŹmhle dvĂŹma rڞolĂcĂm chlĂĄpkĂšm, kteøà teĂŻ Williama srdeènĂŹ plĂĄcajĂ po zĂĄdech, podaøilo odlĂĄkat ho z jejĂ postele? Vylouèeno! Na tichou flĂŠtnu nehraje nikdo lĂŠpe než ona! BĂŹhem nĂŹkolika vteøin se ovšem nedorozumĂŹnĂ vysvĂŹtlĂ. Tihle dva jsou Bodley a Ashwell a všichni tøi kamarĂĄdi se tu dnes veèer sešli na tewkesburskou speciĂĄlnĂ atrakci – Unthana, ŠlapkovĂŠho Paganiniho, propagovanĂŠho sloganem „JedinĂ˝ bezrukĂ˝ houslista na svĂŹtĂŹ!“. Sugar si stoupne do pestrĂŠ fronty, kde pracujĂcĂ lid i zazobanĂ znalci èekajĂ na možnost zaplatit vstupnĂŠ. Aèkoli ji od Rackhama a jeho spoleènĂkĂš dĂŹlĂ jen dvĂŹ tĂŹla, donesou se k nĂ v hluku žvanĂcĂho davu jen Ăştržky jejich rozhovoru. „…kdybych jĂĄ nemĂŹl ruce,“ øĂkĂĄ Ashwell, „…impresionistickĂ˝m malĂøem!“ „Ano!“ vykøikne Bodley. „SpeciĂĄlnĂŹ vyrobenĂŠ makety rukou! Jedna ruka cĂlevĂŹdomĂŹ svĂrĂĄ štĂŹtec!“ Všichni tøi se hurĂłnsky rozesmĂŹjĂ, aè na tom Sugar nepøipadne nic vtipnĂŠho. VĂ˝tvarnĂŠ umĂŹnĂ nikdy nebylo jejĂ silnou strĂĄnkou; všechny ty Magdaleny a Panenky Marie nasyslenĂŠ panĂ Castawayovou ji odradily. Když teĂŻ èekĂĄ ve frontĂŹ na pøedstavenĂ v podøadnĂŠm divadle v Soho, udĂŹlĂĄ si v duchu uzel na kapesnĂku: opråšit znalosti vĂ˝tvarnĂŠho umĂŹnĂ. Uvnitø Tewkesbury, pøestavĂŹnĂŠho tržištĂŹ na vlnu, kterĂŠ je dost velkĂŠ na komornĂ koncerty, ale mĂsto nich se využĂvĂĄ k vĂ˝stavĂĄm zrĂšd a kouzelnickĂ˝m pøedstavenĂm, se Sugar šourĂĄ v davu. Jak dĂŹsnĂŹ smrdĂ! Copak se vĂšbec nekoupou? NevzpomĂnĂĄ si, že by kdy pøedtĂm zaznamenala, jak jsou normĂĄlnĂ lidĂŠ nesmĂrnĂŹ špinavĂ. UsadĂ se jednu øadu za Williamem a jeho pøåteli a šetøà v tĂŠ dusivĂŠ atmosfÊøe dechem. Na jevišti marnà èas øada bavièÚ, kteøà svĂ˝mi prĂšmĂŹrnĂ˝mi pĂsnièkami a nepøekvapivĂ˝mi kouzly povzbuzujĂ mezi publikem chuÂť na hlavnĂ atrakci. Bodley a Ashwell hlasitĂŹ mumlajĂ a vyprĂĄvĂŹjĂ si vtipy; William to snåšĂ, jako kdyby jeho spoleènĂci byli dĂŹti, jimž udĂŹlal pomyšlenĂ a vzal je na vĂ˝let. KoneènĂŹ se divadlem rozlehne potlesk a pĂskot a kulisĂĄk postavĂ na prkna u jevištnĂ rampy velkou ètyønohou stolièku. Za okamžik položà na èervenou sametovou podušku vedle stolièky housle a smyèec, což si vysloužà dalšà potlesk a pĂĄr zvolĂĄnĂ „slĂĄva“. Nakonec pøijde sĂĄm Unthan. Je to malĂ˝ muž, na sobĂŹ mĂĄ elegantnĂ smoking hråèe orchestru vèetnĂŹ šosĂš, ovšem bez rukĂĄvĂš. Jeho hladce oholenĂĄ tvåø, viditelnĂŹ nikoli anglickĂĄ, pøipomĂnĂĄ trochu svou strukturou a ostražitĂŹ melancholickĂ˝m vzezøenĂm opici. Unthanovy kuèeravĂŠ vlasy byly pøemĂrou oleje a èesĂĄnĂ pøesvĂŹdèeny k tomu, aby pøilĂŠhaly v rovnĂ˝ch brĂĄzdĂĄch. Unthan se nanejvýš obøadnĂŹ usadĂ a nohama si zaène sundĂĄvat boty a punèochy; chichotĂĄnĂ z publika se ho nijak nedotĂ˝kĂĄ. Punèochy ĂşhlednĂŹ složà a každou položà na odpovĂdajĂcĂ botu, naèež vezme obnaženĂ˝mi prsty u nohou korpus houslĂ a zruènĂŹ je zvedne k levĂŠmu rameni, kde si je pøidržà bradou. Levou nohu spustĂ na podlahu, zatĂmco prsty pravĂŠ se zatĂm posouvajĂ jako krab po krku houslĂ, dokud nespoèinou na nižšĂch polohĂĄch hmatnĂku. ZkroucenĂ˝ Unthan bez jakĂ˝chkoli viditelnĂ˝ch potĂžà zvedne levou nohou smyèec a zhoupnutĂm ho pøenese ke strunĂĄm. Z orchestøištĂŹ se ozve slabĂŠ zaklapĂĄnĂ, pak soubor zaène tiše a smutnĂŹ hrĂĄt melodii, kterĂĄ znĂ všem pøĂtomnĂ˝m skoro povĂŹdomĂŹ – dokud se ŠlapkovĂ˝ Paganini nepustĂ do vystoupenĂ. Unthan hraje ohavnĂŹ, až se divadlem pøevalĂ vlna štĂtivosti, dokonce pobouøenĂ. ZnĂĄsilòuje se tu hudba! Ovšem pohled na vrzajĂcĂho mrzåèka, jehož oblièej je i pøes opièà tvar a spoustu zvlnĂŹnĂ˝ch vlasĂš uvolòujĂcĂch se pøes vrĂĄsèitĂŠ èelo hrdĂ˝ a zasmušilĂ˝, vyvolĂĄvĂĄ rovnϞ soucit. Než Unthan za nĂŹjakĂ˝ch dvacet minut vyèerpĂĄ skromnĂ˝ repertoĂĄr, nĂĄlada obecenstva se promĂŹnĂ a mnozĂ nĂĄvštĂŹvnĂci – vèetnĂŹ Sugar – majĂ vlhkĂŠ oèi, aniž vĂŹdĂ proè. Když se hledištĂŹm rozlehne ozvĂŹna zĂĄvĂŹreènĂŠho crescenda orchestru, Unthan zafidlĂĄ poslednĂ vibrato, trhne nohama a nechĂĄ si housle i smyèec padnout do klĂna. Ze rtĂš mu splyne pøekvapivĂ˝ vĂ˝køik triumfu èi agĂłnie, pak padne publiku k nohĂĄm, pøièemž se mu rozplete zbytek vlasĂš. NĂĄsledujĂ plnĂŠ tøi minuty bouølivĂŠho potlesku. „Ha ha!“ hulĂĄkĂĄ Bodley. „VĂ˝bornĂŹ!“ PĂĄnovĂŠ Bodley, Ashwell a Rackham potĂŠ prochĂĄzejĂ ulicemi Soho, ožralĂ jak zĂĄkon kåže. Všichni tøi majĂ i pøes to mženĂ skvĂŹlou nĂĄladu; jsou zajedno v tom, že koupĂ lĂstku na Unthana rozhodnĂŹ neprohloupili – jak vzĂĄcnĂŠ ve svĂŹtĂŹ, kde požitky až pøĂliš èasto nedostojĂ svĂŠ povĂŹsti. „Tak, pšåtelĂŠ,“ prohlĂĄsĂ William. „Po tomhle vrr… vrr… vrcholu bude každĂ˝ zåšitek jenom rozmĂŹ-rozmĂŹlnĂŹnĂ ideĂĄlu. JĂĄ jdu domĂš.“ „Panebože, Bodley!“ vykøikne Ashwell. „SlyšĂš to?“ „Nemohli bychom si jĂt tøeba zamrdat, Bille?“ „Ne s tebou, Philipe.“ „To byl krutĂ˝ vĂ˝pad.“ Muži notnĂŹ zpomalili, což Sugar umožòuje pøebĂhat ze stĂnu do stĂnu, blĂž a blĂž, až se ukryje ve slepĂŠ ulièce tak ĂşzkĂŠ, že se do nĂ se svĂ˝mi suknĂŹmi sotva vejde. ZĂĄvoj mĂĄ zadĂ˝chanĂ˝ a zĂĄda mokrĂĄ potem, jak se snažà naslouchat. „Jenže jaro je tady, Bille,“ namĂtne Bodley. „V LondĂ˝nĂŹ pĂèi pøĂmo kvetou. Copak to necĂtĂš ve vzduchu?“ Rackham šaškovsky vytrèà nos nahoru a zaèichĂĄ. „KoòskĂ˝ kobližky,“ pronese autoritativnĂŹ, jako by analyzoval složenĂ prĂšmyslovĂŹ vyrĂĄbĂŹnĂŠ vĂšnĂŹ. „PsĂ houna. PĂvo. Kouø z doutnĂkĂš. Saze. LĂšj. ShnilĂ˝ zelĂ. PĂvo – øikal už sem pĂvo? Makasarskej olej, na mojĂ hlavĂŹ. Ani unce pĂèi, pĂĄnovĂŠ; ba ani drachma.“ „Fakt? Což mi pøipomĂnĂĄ, Bille,“ vzpomene si Ashwell. „Bodley a jĂĄ se ti chceme o nÏèem už delšà dobu zmĂnit. VzpomĂnåš na ten veèer, jak jsme zašli na VelkĂŠho Plynatelliho? Potom jsme se podĂvali do DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzd po LondĂ˝nĂŹ a našli tam jednu dĂvku se senzaènĂŹ lĂĄkavĂ˝m popisem…“ „ÂŽe by Šu-šugr?“ William je sice podnapilĂ˝, ale znĂ to od nĂŹj nenucenĂŹ. „No a zvlåštnĂ na tom je, že když jsme s Bodleym zašli k nĂ domĂš, tak nĂĄm tam øekli, že nenĂ doma.“ „Chudåèci darebåèci,“ vysmĂvĂĄ se jim William. „Copak sem vĂĄs nevaroval, že se to mښe stĂĄt?“ „Ano, vzpomĂnĂĄm si, žes nĂĄs varoval,“ pokraèuje Ashwell. „My jsme to ale zkusili podruhĂŠ, už mnohem pozdĂŹji…“ „– a napotøetĂ,“ skoèà mu do øeèi Bodley, „za pĂĄr tĂ˝dnĂš…“ „Jen aby nĂĄm bylo øeèeno, že tahle Sugar už vĂšbec nenĂ dostupnĂĄ! Podle bordelmamĂĄ si ji nĂŹjakĂ˝ bohatĂ˝ pĂĄn vzal za milenku.“ Za zĂĄvojem je Sugar najednou nesnesitelnĂŹ dusno, a tak se neohrabanĂŹ snažà pøipĂchnout si tu perlinku zpĂĄtky na èepec. „TakovĂĄ smĂšla,“ lituje je William naoko. „Takhle se nechat pšedbĂŹhnout!“ Centimetr po centimetru Sugar naklĂĄnĂ tvåø dopøedu, vdÏènĂĄ za dʚ, kterĂ˝ ji chladĂ na obou tvåøĂch a brĂĄnĂ tomu, aby ji prozradila pĂĄra stoupajĂcĂ ze stinnĂŠ ulièky. „Ano, ale to by mĂŹ zajĂmalo, kdo to byl? Kdo nĂĄs pøedbĂŹhl?“ Sugar mĂĄ teĂŻ muže na dohled; naštĂŹstĂ se dĂvajĂ jinam. William se zasmĂŹje, a jakĂ˝ je to pozoruhodnĂŹ pøirozenĂ˝ vĂ˝kon! „UrèitĂŹ to neni nikdo, koho jĂĄ znĂĄm,“ prohlĂĄsĂ. „Všichni moji bohatĂ znĂĄmĂ jsou pilĂøe mravnosti. Proto se taky obracĂm na vĂĄs, abych se doèkal rozptĂ˝lenĂ!“ „Ale våžnĂŹ, Bille… kdyby se ti nĂĄhodou doneslo…“ „…kde se tahle holka nachĂĄzĂ…“ „Jestli ne teĂŻ, tak až se jĂ jejĂ novĂ˝ pĂĄn nabažÅ“ „Poøåd se klepeme na to, až si s nĂ zapĂchĂĄme.“ William se znovu zasmĂŹje. „Teda, teda: takovĂĄ oddanost – a mڞe za ni jedinĂĄ zmĂneèka v DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch po LondĂ˝nĂŹ. Ach, ta moc… reklamy!“ „Fakt nĂĄs nebavĂ nĂŹco prošvihnout,“ uznĂĄ Bodley. „To je prokletĂ modernĂho èlovĂŹka,“ mĂnĂ Ashwell. „A teĂŻ už dobrou noc, pšåtelĂŠ,“ rozlouèà se Rackham. „Byl to moc zĂĄbavnej veèer.“ PĂĄnovĂŠ si potøesou rukama v rukavicĂch a napĂšl se obejmou, naèež Bodley, kterĂ˝ z nich tøà umĂ nejlĂŠpe hvĂzdat, si jednu rukavici stĂĄhne a strèà si palec a ukazovåèek do pusy, aby pøivolal drožku pro Williama. „MozkrĂĄt dĂŹkuju,“ øekne William. „VåžnĂŹ užmusimjet domĂš.“ „JistĂŹ, jistĂŹ. A my våžnĂŹ musĂme… co vlastnĂŹ musĂme, Ashwelle?“ Dva kamarĂĄdi již loudavĂŹ mizĂ ve tmĂŹ a zanechĂĄvajĂ Rackhama pod kandelĂĄbrem v oèekĂĄvĂĄnĂ urychlenĂŠho vysvobozenĂ. Sugar zhodnotĂ toho muže zezadu, jak tam stojĂ. Ruce mĂĄ sepnutĂŠ za zĂĄdy, pøesnĂŹ na mĂstĂŹ, kde se mu mezi pĂšlkami choulĂ nezvykle vystupujĂcĂ kostrè, když je nahĂ˝. VypadĂĄ vyššĂ, než si ho Sugar pamatuje; jeho prodlouženĂ˝ stĂn, na plynem osvĂŹtlenĂŠ dlažbĂŹ èernoèernĂ˝, mĂøà pøĂmo k nĂ. „Je nejvyššà èas, abychom i my už byli v posteli,“ øĂkĂĄ Bodley – anebo je to Ashwell? Jejich postavy už nejsou vidĂŹt a jejich hlasy slĂĄbnou. „PøesnĂŹ tak. NĂŹjakĂŠ konkrĂŠtnĂ…?“ „Co u panĂ TremainovĂŠ?“ „Tam nemajĂ moc dobrĂŠ vĂno.“ „Pravda, ale holky jsou prvotøĂdnĂ.“ „NechajĂ nĂĄs vzĂt si dovnitø naše vlastnĂ?“ „Naše vlastnĂ holky?“ A jsou pryè. PĂĄr vteøin stojĂ William bez hnutĂ, s hlavou zdviženou k obloze, jako by naslouchal, zda se neblĂžà drožka. Pak pøekvapivĂŹ pleskne dlanĂ o kandelĂĄbr a pomalu se kolem nĂŹj zaène otåèet jako nĂŹjakĂ˝ hravĂ˝ uliènĂk. ChodĂ po tom ĂşzkĂŠm okruhu, uchechtĂĄvĂĄ se a volnou rukou pohupuje ve vzduchu. „Zanechte nadĂŹje, vy packalovĂŠ!“ vykøikuje. „Je pryè… V bešpeèà pøed vĂĄma… v bešpeèà pøed vĂĄma všema! Nikdo jinej se jĂ už nikdy nedotkne…“ (Poøåd se kroutĂ kolem lampy, dokola a dokola.) „Nikdy!“ A jak se znovu zachechtĂĄ, v jeho zornĂŠm poli zarachotĂ drožka. Sugar si poèkĂĄ, až si vyleze dovnitø, teprve pak se vynoøà ze svĂŠho Ăşkrytu. DĂky jeho rozjaøenĂŠmu vĂ˝køiku „Chepštou Villas, Notting Hill!“ vĂ, že nemusĂ nikam chvĂĄtat a dĂĄl ho sledovat. William jede domĂš spĂĄt – a koneènĂŹ mڞe totʞ udĂŹlat i ona. Když odeznĂ klapot kopyt, dokulhĂĄ na svĂŹtlo. Svaly, kterĂŠ byly tak dlouho napjatĂŠ jako tĂŹtiva, jĂ ztuhly a v jednĂŠ noze ĂşplnĂŹ ztratila cit. Z obou stran jĂ na suknĂch ulpĂŹla špĂna ze zdĂ stĂsnĂŹnĂŠ ulièky jako lesklĂ˝ zaèazenĂ˝ cejch na bledĂŠ lĂĄtce. Pøesto je rozjaøenĂĄ. Rackham je jejĂ! BelhĂĄ se ulicĂ, hekĂĄ a uchechtĂĄvĂĄ se, jak se jĂ do nervĂš vracĂ cit. Toužà pohroužit se doma do teplĂŠ koupele a vĂ, že dnes bude spĂĄt jako nemluvnĂŹ. PokusĂ se hvĂzdnutĂm pøivolat drožku, ale jen co stiskne rty, už se jĂ rozšĂøà do ĂşsmĂŹvu a ona se hrdelnĂŹ zahihòå. S chichotĂĄnĂm spĂŹchĂĄ k dopravnĂ tepnĂŹ. Cestou potkĂĄ èlovĂŹka, kterĂ˝ vrĂĄvorĂĄ opaènĂ˝m smĂŹrem; robustnĂho chlapa, napuchlĂŠho švihĂĄka, jehož opilost je cĂtit široko daleko. Když jeho sklopenĂŠ oèi zahlĂŠdnou kroužĂcĂ obrubu ženskĂ˝ch šatĂš, kterĂŠ se nesou pøes potemnĂŹlou cestu k nĂŹmu, zvĂŹdavĂŹ zvedne tvåø. Jeho odulĂŠ rysy se okamžitĂŹ rozzåøĂ, poznĂĄvĂĄ ji, aèkoli Sugar si vĂšbec nevzpomĂnĂĄ, že by ho kdy pøedtĂm vidĂŹla. „NenĂ to… nenĂ to Sugar?“ zadrmolĂ a zhoupne se na nohou. „Kde jsi byla, mĂĄ marnotratnĂĄ sirĂŠno? Na kolenou tĂŹ prosĂm, vezmi mĂŹ k sobĂŹ do postele, aÂť už je to kdekoli, a vyleè tohohle ztopoøenĂŠho ptĂĄka!“ „OmlouvĂĄm se, pane,“ odpovĂ Sugar, lehounce se mu uklonĂ a pak proklouzne kolem nĂŹj s oèima upøenĂ˝ma na vĂŹtšà svĂŹtla. „Rozhodla jsem se stĂĄt jeptiškou.“ KAPITOLA ŠESTNĂCTĂ „Mezi bezednou stokou zatracenĂ a zåøivou cestou do RĂĄje,“ vykøikne matrĂłnovitĂ˝ hlas, „stojĂme my!“ EmmelĂnĂŹ FoxovĂŠ škubne ve tvåøi, a tak svou grimasu radĂŹji skryje za šålkem horkĂŠho èaje. PanĂ BorlaisovĂĄ se opĂŹt nechĂĄvĂĄ unĂŠst. „My mڞeme jen natĂĄhnout ruce – ach, modleme se, aby se jich nĂŹjakĂĄ zoufalĂĄ duše chopila!“ Po celĂŠ klubovnĂŹ se na sebe dalšà èlenky Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen zadĂvajĂ a v duchu spekulujĂ, zda je jejich vĂšdkynĂŹ skuteènĂŹ vybĂzĂ k modlitbĂŹ, anebo zda jde o inspiraènĂ rĂŠtorickou figuru. Tucet prakticky obleèenĂ˝ch dam, z nichž vĂŹtšina je ještĂŹ mĂŠnĂŹ pohlednĂĄ než panĂ FoxovĂĄ se svou šedavou tvåøĂ, dospĂŹje k tichĂŠmu konsensu a jejich oèi zĂšstanou otevøenĂŠ, dlanĂŹ neutvoøà støĂšku. Za ukoptĂŹnĂ˝mi okny jejich centrĂĄly na Jermyn Street se v LondĂ˝nĂŹ hemžà miliĂłny lidĂ neobrĂĄcenĂ˝ch na vĂru, neuchopitelnĂ˝ch stĂnĂš kmitajĂcĂch za sklem. PanĂ NashovĂĄ popojde k panĂ FoxovĂŠ s èajovou konvièkou v ruce. Tahle panĂ NashovĂĄ je prostĂĄ dušinka; doufĂĄ, že v tĂŠhle PøestĂĄvce na obèerstvenĂ mezi Debatou a ŠĂøenĂm evangelia zbude dost èasu na to, aby kolegynĂm ze Spolku nalila dalšà šålek èaje. Ale ne: „Sestry, je èas, abychom vyrazily,“ prohlĂĄsĂ panĂ BorlaisovĂĄ a jde pøĂkladem, vykolĂŠbĂĄ se do vestibulu. Mezi usazenĂ˝mi to nesouhlasnĂŹ zašustĂ, ne že by se snad bĂĄly hlĂĄsat evangelium, ale proto, že panĂ HibbertovĂĄ dnes zapomnĂŹla sušenky a musela jĂt ven nĂŹjakĂŠ koupit, což ovšem znamenĂĄ, že vĂŹtšina èlenek Spolku poøåd jĂ svou prvnĂ sušenku – nĂŹkterĂŠ se do nĂ ještĂŹ vĂšbec nezakously. Co však mڞou dĂŹlat, když jim jejich vĂšdkynĂŹ dala znamenĂ, aby se zvedly? NejspĂš se vypravĂ zĂĄpolit s NeøestĂ do bahna Shoreditche, ale seberou tolik odvahy, aby vyšly na ulici a pøi tom jedly sušenky? Ne. PanĂ BorlaisovĂĄ vycĂtĂ, že nadšenĂ zakolĂsalo, a vyložà si to jako malomyslnost. „Kladu vĂĄm všem na srdce, sestry,“ zavolĂĄ, „nezapomĂnejte, že zachrĂĄnit duši pøed zatracenĂm je tisĂckrĂĄt cennĂŹjšà než vyrvat tĂŹlo ze spĂĄrĂš divokĂŠho zvĂøete. Kdybyste zachrĂĄnily èlovĂŹka pøed divokĂ˝m zvĂøetem, byly byste na to pyšnĂŠ do konce života! BuĂŻte tedy hrdĂŠ, sestry!“ PanĂ FoxovĂĄ se jako prvnĂ postavĂ za panĂ Borlaisovou, pøestože takovĂŠ chvĂĄstavĂŠ vĂ˝roky upøĂmnĂŹ nesnåšĂ. Podle jejĂho nĂĄzoru na pøĂstupu èlenky Spolku nezĂĄležà – zda je hrdĂĄ nebo znechucenĂĄ, horlivĂĄ èi unavenĂĄ. To vše je pomĂjivĂŠ. MiliĂłn køesÂťanĂš v minulosti cĂtilo hrdost, miliĂłn jich bylo znechucenĂ˝ch a dnes z nich zbyly jen jejich duše a duše, kterĂŠ byli s to zachrĂĄnit. „ZĂĄchrana, nikoli zachrĂĄnce“: tohle bylo odjakživa EmmelĂnino krĂŠdo a bĂ˝valo by i mottem Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen, kdyby ho vedla. Ne že by na to nĂŹkdy došlo: vĂ, že se zrodila k tomu, aby odporovala zabĂŹhnutĂ˝m poøådkĂšm. „Tak tedy pojĂŻme,“ øekne nonšalantnĂŹ, aby pøemostila propast mezi divokĂ˝mi zvĂøaty a nesnĂŹdenĂ˝mi sušenkami. Tak tedy jdou, všech dvanĂĄct ZachrĂĄnkyò. Jako obvykle vyråžejĂ spoleènĂŹ, jako vojĂĄci v civilu. A pøece ani ne hodinu potĂŠ se EmmelĂna FoxovĂĄ trhne od hlavnĂ skupiny a pustĂ se do citlivĂŠho sledovĂĄnĂ tĂŹhotnĂŠho dĂtĂŹte ve smradlavĂŠ slepĂŠ ulièce. To Sugar sedĂ v èisÂťounkĂŠ a krĂĄsnĂŹ osvĂŹtlenĂŠ èajovnĂŹ na Westbourne Terrace, hraje si s vystydlĂ˝m šålkem speciality podniku a okousanĂ˝m èajovĂ˝m kolåèkem a poslouchĂĄ, co povĂdĂĄ služka. ĂeèenĂĄ služka sedĂ u stolu, bezstarostnĂŹ jĂ, pije a klevetĂ s kamarĂĄdkou; Sugar sedĂ sama u dalšĂho stolu, nezaostøenĂŠ oèi upĂrĂĄ na odraz stropnĂ lampy, kterĂ˝ jĂ pluje v èaji, ke konverzaci je natoèenĂĄ zĂĄdy a uši jĂ hoøĂ. Neodsuzujte ji hned: takhle Sugar ĂşternĂ odpoledne obvykle netrĂĄvĂ; popravdĂŹ øeèeno, dĂŹlĂĄ to vĂšbec poprvĂŠ. Ne, våžnĂŹ! ChĂĄpejte, William Rackham bude až do ètvrtka v Cardiffu a Agnes RackhamovĂĄ je indisponovanĂĄ. Takže mĂsto aby se Sugar oddĂĄvala nicnedĂŹlĂĄnĂ, co je špatnĂŠho na tom, když bude sledovat Agnesinu komornou Claru, kterĂĄ mĂĄ dnes odpoledne volno, a uvidĂ, co z toho vzejde? A vskutku, zatĂm se jĂ to vyplatilo. Clara je bĂĄjeènĂŹ upovĂdanĂĄ bytost, pøinejmenšĂm ve spoleènosti irskĂŠ dĂvky, jĂž øĂkĂĄ (pokud to Sugar slyšela sprĂĄvnĂŹ) „Shnide“ – je to dalšà komornĂĄ, v ĂşplnĂŹ stejnĂ˝ch šatech. V èajovnĂŹ je pouhĂ˝ch pĂŹt zĂĄkaznĂkĂš, a tak je tu ticho; stĂĄle lĂŠpe vybavenĂŠ PaddingtonskĂŠ nĂĄdražà jĂ notnĂŹ pouštà žilou. NaštĂŹstĂ pro Sugar, jĂž by se jen špatnĂŹ špehovalo v lomozu a shonu stanice, se Clara a Shnide shodly, že tady je to mnohem hezèà a nejsou tu žådnĂ smradlavĂ cizinci a dĂŹti. Sugar velmi pomalu upĂjà èaj, obèas si hraje s miniaturnĂm odrazem Clary a Shnide na svĂŠ èajovĂŠ lžièce a nechĂĄvĂĄ si do ušà vlĂŠvat ten vĂ˝tok drbĂš a nespokojenosti. Tohle se dozvĂ: William Rackham je mizera a tyran. DøĂv do fungovĂĄnĂ domĂĄcnosti jen lehce fušoval, nynĂ jĂ však vlĂĄdne ocelovou pĂŹstĂ. Kdysi se nedokĂĄzal pøimĂŹt k tomu, aby èlovĂŹku pohlĂŠdl do tvåøe, teĂŻ ho „pøehlĂžà jako krajinu“. MinulĂ˝ tĂ˝den pøednesl proslov o tom, jak by si jinĂ lidĂŠ tak bohatĂ jako on okamžitĂŹ poøĂdili vybranĂŹjšà služebnictvo, ale jeho že to ani nenapadne, protože dobøe vĂ, jak usilovnĂŹ jeho holky pracujĂ, aby si na sebe vydĂŹlaly. SamozøejmĂŹ že teĂŻ je veškerĂŠ jeho služebnictvo vydϚenĂŠ. Ale William Rackham nenĂ ten nejhoršĂ: ne, nevraživostĂ zahrnuje Clara hlavnĂŹ svou vlastnĂ panĂ, to prohnanĂŠ, falešnĂŠ stvoøenĂ, kterĂŠ jeden den pøedstĂrĂĄ nemoc a slabost, aby hned nazĂtøà tyranizovalo nic netušĂcĂ služky zĂĄchvaty vzteku a nehorĂĄznĂ˝mi požadavky. „Loni v prosinci,“ stϞuje si Clara, „jsem si myslela, že umøe. TeĂŻ mĂŹ nĂŹkdy napadĂĄ, že døĂv umøu jĂĄ.“ Clara dle vlastnĂch slov zvažuje, že by si našla novĂŠ mĂsto u rozumnĂŹjšĂch pĂĄnĂš, ale obĂĄvĂĄ se, že Rackhamovi jĂ nenapĂšou dobrĂŠ doporuèenĂ. „To by jim bylo podobnĂ˝,“ syèĂ. „Když budu dobrĂĄ, tak mĂŹ nepustĂ; když budu špatnĂĄ, vykopnou mĂŹ do škarpy.“ „Jsme otroci,“ pøitakĂĄ Shnide. „Nic lepšĂho než otroci.“ Rozhovor se stoèà k tĂŠmatu ClaøinĂ˝ch a ShnidinĂ˝ch pøåtel mužskĂŠho pohlavĂ; ukåže se, že obĂŹ majĂ milence. Sugar tahle informace vyvede z mĂry: poøåd zapomĂnĂĄ, že svobodnĂŠ ženy vyhledĂĄvajĂ mužskou spoleènost, když nemusĂ. PasĂĄky chĂĄpe; bohatĂŠ patrony taky. Ale pøåtele? Pøåtele bez penĂŹz, kteøà žijĂ v noclehĂĄrnĂĄch jako Claøin Johnny a Shnidin Alfie? Co je k nim mڞe pøitahovat? Sugar je jedno velkĂŠ ucho, ale když se služky polĂbĂ na tvåø a zvednou k odchodu, nenĂ o nic moudøejšĂ. Jak mڞou tyhle dva pytlĂèky zloby, tenhle pĂĄrek malichernĂ˝ch drben, prohlašovat, že nĂŹkoho „milujĂ“? (ObzvlåštĂŹ když jde o nechutnĂŠ mužskĂŠ tĂŹlo, smradlavĂŠ jako pes, s chlupy na tvåøi, mastnĂ˝mi vlasy, špĂnou za nehty…) „A nezapomeò, co jsem ti øĂkala,“ pøipomene jĂ Shnide. „Nenechej si od nĂŹj všechno lĂbit.“ O kom to mluvĂ? O ClaøinĂŹ milenci Johnnym? Nebo o Williamu Rackhamovi? Clara se samolibĂŹ uculuje, jako by nemĂŹla pochyb, že si dokåže podmanit jednoho èi druhĂŠho, nebo rovnou oba dva. Ty dĂšro jedna hloupĂĄ! zaøvala by na ni Sugar nejradši. Ten tvĂšj milĂ˝ teĂŻ nejspĂš pĂchĂĄ nĂŹjakou dorotu! A William tĂŹ vyhodĂ na ulici jako shnilĂŠ jablko, jestli se mu opovåžĂš protivit! Pøestože ještĂŹ pøed chvilkou nebylo po nĂŹjakĂŠm vzteku ani stopy, teĂŻ zuøivĂŹ plane; vyšlehl zcela zformovanĂ˝ z ticha a neznĂĄma jako oheò ve skladu se zavøenĂ˝mi okenicemi. Kouše se do rtu, zatĂmco tlachajĂcĂ služky odchĂĄzejĂ ke dveøĂm, na slunnou ulici; maèkĂĄ šålek èaje v rukou, modlĂ se, aby ho nerozdrtila, a pøitom si trochu pøeje, aby se pøesnĂŹ tohle stalo. „Byl to dobrĂ˝ èaj, že?“ nadhodĂ provozovatelka èajovny krĂĄtce potĂŠ, když jĂ Sugar platĂ almužnu za tu vĂ˝sadu celou hodinu v pohodlĂ poslouchat, co si povĂdajĂ cizĂ lidĂŠ. DĂĄvej si pozor, zasyèà Sugar uvnitø rozpĂĄlenĂŠ lebky. Nemڞeš si dovolit ztratit jedinĂŠho zĂĄkaznĂka. „Ano, dĂŹkuji,“ odpovĂ a cudnĂŹ pøikĂ˝vne jako pravĂĄ dĂĄma. O pĂĄr hodin pozdĂŹji stojĂ Agnes RackhamovĂĄ u okna Claøina pokojĂku – ne že by podobnĂĄ mĂsta vyhledĂĄvala èasto, ale poslednĂ dobou se nedĂĄ øĂct, kdy se andĂŹl stråžnĂ˝ objevĂ, a z tĂŹchhle kumbĂĄlkĂš v podkrovà èlovĂŹk andĂŹla snadno zahlĂŠdne. Agnes mžourĂĄ skrz sklo a zkoumĂĄ sluncem žĂhanĂŠ stromy na vĂ˝chodnĂm okraji Rackhamovy zahrady, pod nimiž se jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ nĂŹkdy zjevĂ. TeĂŻ tam zrovna nenĂ nikdo vidĂŹt – tedy nikdo dĂšležitĂ˝. Shears vĂŹnuje zahradĂŹ nemalou pÊèi, omotĂĄvĂĄ stonky kvĂŹtin drĂĄty, aby rostly rovnĂŹ, pleje plevel a cpe si ho do kapes kalhot. Kdyby jen vypadl, tøeba by se jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ zjevil. Jak Agnes zjistila, pøed cizĂmi lidmi se andĂŹl ostĂ˝chĂĄ. Claøin pokojĂk smrdĂ voòavkou. To je zvlåštnĂ, že ta dĂvka se pøi prĂĄci nevyznaèuje žådnĂ˝m pachem, ale když koneènĂŹ pøijde do postele, navonĂ se nĂŹjakĂ˝m parfĂŠmem. Agnes poodejde od okna, sklonĂ se a oèichĂĄ polštåø svĂŠ služebnĂŠ. Je cĂtit po nÏèem ordinĂŠrnĂm: možnĂĄ nĂŹjakĂŠm vĂ˝robku od Hopsoma, nebo jednĂŠ z RackhamovĂ˝ch levnĂŹjšĂch øad. Jak politovĂĄnĂhodnĂŠ, že William musĂ takovĂŠmu dreku propĂšjèovat svĂŠ jmĂŠno; pokud bude v Budoucnosti jeho hvĂŹzda dĂĄle stoupat, tøeba bude vyrĂĄbĂŹt pouze ty nejvytøĂbenĂŹjšà a nejexkluzivnĂŹjšà parfĂŠmy – parfĂŠmy pro princezny. Agnes se zapotĂĄcĂ. Znovu se jĂ ozvala prudkĂĄ bolest v hlavĂŹ; jestli si nedĂĄ pozor, pøekotĂ se a najdou ji spĂĄt v ClaøinĂŹ posteli, s tvåøà zaboøenou do toho èpĂcĂho polštåøe. NarovnĂĄ se a vrĂĄtĂ se k oknu. A tam, pod sluncem žĂhanĂ˝mi stromy, sotva rozeznatelnĂĄ za kopĂmi èerstvĂŹ natøenĂŠho plotu, se pohybuje mihotavĂĄ postava jejĂho andĂŹla stråžnĂŠho. BĂŹhem nĂŹkolika okamžikĂš je pryè, vsĂĄlo ho to zase do ĂŠteru; nebyl ani èas mu zamĂĄvat. Ale byl tam. Agnes vybĂŹhne z Claøina pokoje a zhluboka dĂ˝chĂĄ. Srdce se jĂ tøepetĂĄ v hrudi, v poprsĂ jĂ mravenèĂ, jako by každĂŠ òadro svĂrala ruka, bolest v hlavĂŹ bĂĄjeènĂŹ ustupuje, zmenšuje se v malou chladnou bulku za levĂ˝m okem, celkem snesitelnou; ledovĂĄ pĂŹst zaboøenĂĄ v jejĂm mozku roztĂĄla do velikosti kulièky vĂna. Sejde po schodech – bezĂştϚnĂ˝ch schodech pro služebnictvo, na nichž nenĂ položenĂ˝ ani koberec – až na poèåtek slušnĂŠ èåsti domu. PospĂšà si do salĂłnu a opĂŹt ji tam pøĂjemnĂŹ pøekvapà èerstvĂŹ vytapetovanĂŠ zdi. PosadĂ se za piano. Pøed sebou mĂĄ otevøenĂ˝ list s notami skladby „Hola, krokusy!“ s vlastnĂmi poznĂĄmkami, kterĂŠ ji majĂ upozornit na nĂĄstup dvaatøicetin. Zahraje prvnĂch pĂĄr taktĂš, zahraje je ještĂŹ jednou a pak je hraje znovu a znovu. Tiše a lĂbeznĂŹ si s tĂmhle klavĂrnĂm doprovodem pobroukĂĄvĂĄ novou melodii, jejĂ vlastnĂ, èistĂŹ z jejĂ hlavy. TĂłny, kterĂŠ zpĂvĂĄ, se pøes prvotnĂ zavĂĄhĂĄnĂ posklĂĄdajĂ do pĂšvabnĂŠho popĂŹvku. Jak je dnes nĂĄpaditĂĄ! ĂplnĂĄ malĂĄ skladatelka! Rozhodne se zpĂvat tu svou pĂsnièku tak dlouho, dokud to snese, poslat ji až do nebe, dotĂrat tam tak dlouho, dokud se PĂĄnubohu nezapĂše do pamĂŹti, aby si ukrĂĄtila èas, dokud nĂŹkoho nepošlou, aby jĂ poøĂdil notovĂ˝ zĂĄpis, hezky ho vytiskl a rozeslal široko daleko, aby tu melodii mohly zpĂvat ženy po celĂŠm svĂŹtĂŹ. ZpĂvĂĄ dĂĄl a dĂĄl, zatĂmco se v domĂŹ všude kolem nĂ utĂrĂĄ prach a ve skrytĂŠ podzemnĂ kuchyni roztahuje na odkapĂĄvacĂ desce uhrovitĂĄ stehna ochablĂĄ a lehce orosenĂĄ nahĂĄ kaèena. Když Agnes pozdĂŹji komponovĂĄnĂ znavĂ, zajde do svĂŠho pokoje a zaène si hrĂĄt se svĂ˝mi klobouky. PøedvĂĄdĂ je pøed zrcadlem, hlavu držà vysoko, uhlazuje zĂĄhyby na svĂ˝ch hedvĂĄbnĂ˝ch bocĂch. V odrazu vidĂ sebejistou mladou ženu (tohle slovo pøišlo poslednĂ dobou ve všech ženskĂ˝ch èasopisech do mĂłdy, takže se jistĂŹ dĂĄ bezpeènĂŹ použĂvat), poøådnĂŹ obrnĂŹnou v lesklĂŠm korzetu; hrdou, elegantnà ženu, kterĂĄ se nemĂĄ za co hanbit. Znovu se uslyšĂ, jak øĂkĂĄ: „Jsem zase krĂĄska.“ Vezme nejbližšà z mnoha krabic na klobouky, zvedne jejĂ vĂko a vytĂĄhne masu krepovĂŠho papĂru. SklenĂŹnĂŠ oko vycpanĂŠho drozda se smaragdovĂŹ tøpytĂ na pozadĂ nefritovĂŠ plsti klobouku, na nĂž je ptĂĄk pøipevnĂŹn. Agnes ten poklad zvedne z krabice za krempu a zkusmo pohladĂ drozdovo opeøenĂŠ ramĂnko. Pøed rokem by se ho byla bĂĄla, co kdyby jĂ tøeba ožil na hlavĂŹ; dnes se jen tϚà na to, jak se s nĂm ukåže na veøejnosti, protože bude vypadat våžnĂŹ moc krĂĄsnĂŹ. „NebojĂm se.“ Ne, Agnes se nebojĂ – a poslednĂ dobou to všude dokazuje. Tak jako èlovĂŹk, jemuž se povede projĂt kolem vzteklĂŠho psa dĂky tomu, že na nĂŹj zvesela zavolĂĄ, dokåže Agnes nakråèet do taneènĂch sĂĄlĂš a jĂdelen ježĂcĂch se nebezpeèenstvĂmi a jednoduše je všechna rychle minout. Mnoho dam, kterĂŠ na ni tak pøåtelsky volajĂ, bezpochyby tajĂ ostrĂŠ dĂ˝ky ženskĂŠ nenĂĄvisti, jimiž by ji s chutĂ probodly, ale Agnes je to jedno. Všem se jim vyrovnĂĄ! Již teĂŻ si pøipsala øadu triumfĂš, protože VeèĂrek, kterĂ˝ trvĂĄ sto dnĂ, se poøådnĂŹ rozjel a Agnes RackhamovĂĄ je jednou z jeho neèekanĂ˝ch velièin, o to mĂłdnĂŹjšĂ, že pro všechny pøesycenĂŠ milovnĂky zĂĄbavy, tøepetajĂcĂ se kolem jejĂho svĂŹtla, pøedstavuje lehkĂ˝ frisson rizika. „Agnes RackhamovĂĄ? Ne, våžnĂŹ, drahĂĄ: rozkošnĂĄ! Ano, kdo by si to byl pomyslel? Ale dovolte mi, abych vĂĄm vyprĂĄvĂŹla o jejĂm veèĂrku! Všechno bylo èernĂŠ a bĂlĂŠ: a myslĂm tĂm všechno, mĂĄ milĂĄ. ĂernĂŠ stoly a židle, bĂlĂ˝ ubrus, èernĂŠ svĂcny, bĂlĂ˝ porcelĂĄn, pøĂbory natøenĂŠ na bĂlo, bĂlĂŠ ubrousky, èernĂŠ misky s vodou. Považte, i jĂdlo bylo èernĂŠ a bĂlĂŠ! PodĂĄval se filet z moøskĂŠho jazyka se zaèernalou kڞĂ, i houby byly èernĂŠ, stejnĂŹ jako peèenĂĄ dĂ˝nĂŹ… v bĂlĂŠ omåèce. Alfreda ale dopĂĄlilo, že tam nemĂŹli žådnĂŠ èervenĂŠ vĂno – jen bĂlĂŠ! Ovšem bĂŹhem veèera pøišel na lepšà myšlenky. PanĂ RackhamovĂĄ byla tak veselĂĄ, zpĂvala si pro sebe nanejvýš lĂbeznĂ˝m hlasem. Nikdo zpoèåtku nevĂŹdĂŹl, jak na to zareagovat – mĂŹli bychom prostĂŹ dĂŹlat, že jsme to neslyšeli? –, ale pak pan Cavanagh, ten advokĂĄt, zaèal barytonem pod nĂ zpĂvat ‚pam pampam‘, jako by hrĂĄl na tubu, a všichni usoudili, že to tedy bude v poøådku. A po veèeøi pøišla zmrzlina – s lĂŠkoøicovou omåèkou! Tou dobou jsme si všichni pøipadali tak nekonvenènĂŹ, byli jsme skoro nestydatĂ, a nikomu to v nejmenšĂm nevadilo. Ta panĂ RackhamovĂĄ je tak zvlåštnà žena. Ale ach! mĂŹli jsme se tak bĂĄjeènĂŹ. SamĂ˝m veselĂm jsem skoro omdlela!“ Novinky jako èernobĂlĂ˝ veèĂrek jsou puncem Agnesiny rostoucĂ proslulosti. Hlavu mĂĄ plnou inovacĂ; jedinĂ˝ problĂŠm je promyslet je a ty nejlepšà nacpat do omezenĂŠho poètu naplĂĄnovanĂ˝ch pøĂležitostĂ. SvĂèky se skoøicovou vĂšnĂ? Ten nĂĄpad s pĂĄskami pøes oèi a balĂèky? To bude muset poèkat do ètyøiadvacĂĄtĂŠho a devĂŹtadvacĂĄtĂŠho… Ve všem je Agnes nejmodernĂŹjšà z modernĂch. Zadnà èåsti jejĂch šatĂš jsou dokonale zakøivenĂĄ ĂşboèĂ, jejichž linii nenarušujĂ mašle a volĂĄny. Slyšela šuškandu, že dny kyrysovĂŠho korzetu jsou seèteny a že se mĂĄ vrĂĄtit polonĂŠza: pokud na to dojde, ona je pøipravenĂĄ! Co se kloboukĂš týèe, vĂŹnovala všechny svĂŠ staršà sleènĂŹ JordanovĂŠ, aby je použila k nĂŹjakĂ˝m charitativnĂm úèelĂšm. JejĂ novĂŠ pokrĂ˝vky hlavy zdobĂ kolibøĂci, vrabci a kanĂĄrci; na tom šedĂŠm sametovĂŠm (kterĂ˝ mĂĄ vyhrazenĂ˝ na nĂĄvštĂŹvu Royal Albert Hall dvanĂĄctĂŠho èervna) je usazenĂĄ hrdlièka, což jistĂŹ vyvolĂĄ nejeden pøekvapenĂ˝ povzdech. (VzdychajĂcà ženy si už ale neuvĂŹdomĂ, že tihle velcĂ ptĂĄci na hlavĂŹ tolik nevåžĂ! Pøi vycpĂĄvĂĄnĂ se s tĂŹmi opeøenci nĂŹco stane, Agnes nevĂ co, ale dĂky tomu by èlovĂŹk na hlavĂŹ unesl pĂšl tuctu vycpanĂ˝ch hrdlièek, byÂť to by pøirozenĂŹ bylo ordinĂŠrnĂ – jedna hrdlièka postaèĂ.) Co se týèe toho klobouku v berlĂnskĂŠ modøi s holubem, mno… instinktivnĂ dobrĂ˝ vkus ji pøimĂŹl, aby si to rozmyslela. Po dlouhĂŠm uvažovĂĄnĂ nechala holuba odstranit a nahradit sĂ˝korkou koòadrou, protože… inu, na holubech je nĂŹco tuctovĂŠho bez ohledu na to, jak draze jsou vycpanĂ. Ach! RozhodnutĂ, samĂĄ rozhodnutĂ! Ale za to, že v letošnĂ SezĂłnĂŹ tak jasnĂŹ zåøĂ, nemڞe jen jejĂ neohroženĂ˝ Ăşsudek: takĂŠ jĂ pøeje štĂŹstĂ. NejvĂc je to vidĂŹt na barvĂŹ vlasĂš, kterĂĄ je letos v mĂłdĂŹ: jejĂ vlastnĂ! Ona mĂĄ ty blond kudrlinky, po nichž všichni tak zoufale toužĂ, stejnĂŹ jako bohatou zĂĄsobu pøĂèeskĂš, kterĂŠ jĂ umožòujĂ konstruovat propracovanĂŠ úèesy, jež diktuje mĂłda mezi spoleèenskou smetĂĄnkou. Všechny jejĂ konkurentky musĂ pøekonĂĄvat hroznĂŠ obtĂže pøi shĂĄnĂŹnĂ plavĂ˝ch vlasĂš, protože do tovĂĄren na paruky se vĂŹtšinou prodĂĄ tmavĂ˝ materiĂĄl od francouzskĂ˝ch holek z venkova. A co se jejĂ postavy týèe: dalšà šastnĂĄ nĂĄhoda! Takøka kostnatĂŠ paže a pas, o nϞ se jĂ zasloužila nemoc, jsou pøesnĂŹ to, co si doba žådĂĄ; popravdĂŹ øeèeno, je o pĂŹknĂ˝ch pĂĄr uncĂ napøed. ZatĂmco jinĂŠ dĂĄmy hladovĂ a muèà se pøĂsnĂ˝mi dietami, ona zdĂŹdila la ligne bez nĂĄmahy. Mڞe se tedy nĂŹkdo divit, že poøåd moc nejĂ, i když je už na tom celkem dobøe? CpĂĄt se, když mĂĄ nejtenèà pas, kterĂ˝ kdy mĂŹla, by byl zloèin a krĂĄlovna – BĂšh jà žehnej – je pouènĂ˝m pøĂkladem toho, co se stane dĂĄmĂŹ drobnĂŠ postavy, kterĂĄ si dopøåvĂĄ pøĂliš. Zjistila, že dĂlek ovoce a jeden dva plĂĄtky studenĂŠ peèenĂŹ èlovĂŹku docela zaplnà žaludek, obzvlåštĂŹ v kombinaci s dĂĄvkou onĂŠ sladkĂŠ modrĂŠ tinktury, kterou jĂ doporuèila panĂ GoochovĂĄ. Když ležà sama v noci v posteli, èinĂ Agnes obzvlåštnĂ potϚenĂ poèĂtat si žebra. MinulĂ˝ tĂ˝den si zkusila oblĂŠct šaty, kterĂŠ s Clarou vyrobily na šicĂm stroji v prosinci – a pas a rukĂĄvy byly zkrabacenĂŠ a pytlovitĂŠ! Ale než aby se to pokoušela napravit, definitivnĂŹ nad nimi udĂŹlala køĂž a zaèala nanovo s poøådnou dĂĄmskou krejèovou. JakĂĄ marnotratnost! Na nĂŹjakĂŠ šetøenĂ se však již nemusĂ ohlĂžet: William je teĂŻ bohatĂ˝ a vypadĂĄ to, že jejĂ apanåž je neomezenĂĄ. OdsuzujĂcĂ pohledy a varovnĂĄ slova pøedchozĂch let zmizely beze stopy; on jĂ dokonce navrhuje vĂ˝daje a vlĂdnĂŹ se usmĂvĂĄ, kdykoli Agnes uvede nahoru procesĂ balĂkĂš. William se jĂ to opravdu snažà vynahradit – to musĂ Agnes uznat. Nic nemڞe nikdy odèinit bolest, kterou utrpĂŹla, ale… Nu, nenĂ pochyb, že ji teĂŻ zaopatøuje. A s tou novou bradkou vypadĂĄ opravdu celkem k svĂŹtu a oblĂŠkĂĄ se elegantnĂŹ. RovnϞ si povšimla, že si dokonale osvojil dovednost, kterĂĄ je v tĂŹch sprĂĄvnĂ˝ch kruzĂch klĂèovĂĄ, a sice chovat se, jako by svĂŠ bohatstvĂ vydĂŹlal už dĂĄvno, i když ho prĂĄvĂŹ vydĂŹlĂĄvĂĄ. PoklidnĂŹ potahuje z doutnĂku, zaklĂĄnĂ hlavu, jako kdyby rozjĂmal o nĂŹjakĂŠm dotazu z ĂŠteru, vyzaøuje moc, kterou mu jeho majetek propĂšjèuje, neutrousĂ však ani slovo o RackhamovĂŹ voòavkåøstvĂ, to spĂš mluvĂ o knihĂĄch a obrazech a vĂĄlkĂĄch v EvropĂŹ. (Ne že by Agnes zbla zĂĄleželo na vĂĄlkĂĄch v EvropĂŹ: jen aÂť PaøĂž lehne popelem, ona si bude navrhovat vlastnà šaty!) PoslednĂ dobou se na spoleèenskĂ˝ch akcĂch k Williamovi stahuje celĂĄ øada lidĂ s dobrĂ˝mi konexemi. Považte! William Rackham, ten nedozrĂĄlĂ˝ univerzitnĂ student, ten zahaleè – a nynĂ ĂşspϚnĂ˝ èlovĂŹk! Co se jejĂho vlastnĂho vystupovĂĄnĂ na veøejnosti týèe, vede si bĂĄjeènĂŹ, lĂŠpe, než kdy mohla doufat. JedinkrĂĄt se nezhroutila a na rozdĂl od minulĂ˝ch SezĂłn nedošlo k žådnĂ˝m incidentĂšm, kdy si ostatnĂ lidĂŠ zlovolnĂŹ vyložili jejĂ naprosto normĂĄlnĂ poznĂĄmku a ona pak upadla v nemilost. Z toho se hodnĂŹ pouèila: nauèila se vždy a všude se hlĂdat. Agnes se zadĂvĂĄ do zrcadla v šatnĂ skøĂni, svĂŠho nejoblĂbenĂŹjšĂho, protože ho lze natoèit do jakĂŠhokoli Ăşhlu, a pokud si klekne a upøe oèi vzhĂšru, vidĂ se v nĂŹm jakoby seshora. To je nedocenitelnĂŠ, protože prakticky každĂ˝ èlovĂŹk na svĂŹtĂŹ je vyššà než ona. TeĂŻ si klekne, vzhlĂŠdne a spatøĂ, naè by se mohl dĂvat BĂšh èi lidĂŠ na balkĂłnech Royal Albert Hall: nanejvýš pĂšvabnĂ˝ exemplåø, kterĂ˝ svĂŠmu pohlavĂ dĂŹlĂĄ èest. Doširoka otevøe zelenomodrĂŠ oèi, aby jĂ z èela zmizela vrĂĄska. Ujde to, ozve se hlas z druhĂŠ strany zrcadla. Jak je nahrbenĂĄ pøed složitĂ˝m tureckĂ˝m vzorem koberce, udĂŹlĂĄ se jĂ zase mdlo, a tak potĂĄcivĂŹ vstane. PĂĄr douškĂš studenĂŠho vzduchu u parapetu jĂ ĂşplnĂŹ postaèà k tomu, aby si udržela zĂĄvraÂť od tĂŹla. Což jĂ pøipomĂnĂĄ: program letošnĂ SezĂłny je prakticky ideĂĄlnĂ! Skoro jako by ho nĂŹkdo navrhl pøĂmo pro ni! Jen velmi mĂĄlo schĂšzek strĂĄvĂ zavøenĂĄ v pøeplnĂŹnĂ˝ch prostorĂĄch; naopak takøka vždy je venku, v zahradĂĄch a na nĂĄdvoøĂch, v ulicĂch a pavilĂłnech. ĂerstvĂ˝ vzduch je sĂĄm o sobĂŹ medicĂna, a kdykoli se jĂ udĂŹlĂĄ na omdlenĂ, mڞe se chytit nÏèeho pevnĂŠho a pøedstĂrat, že se kochĂĄ vĂ˝hledem. A když se všechny oèi upĂrajĂ k ohòostroji na obloze, nikdo si nevšimne, jak jĂ mezi rty zmizĂ jedna drobnĂĄ pilulka! NevadĂ jĂ, že musĂ chodit na opery a koncerty, neboÂť i když je zavøenĂĄ pod støechou, v myšlenkĂĄch se poøåd mڞe toulat, jen o PøestĂĄvkĂĄch ne. SedĂĄvĂĄ opøenĂĄ na sedadle vedle svĂŠho manžela a nechĂĄvĂĄ svĂŠ tĂŹlo bez dozoru, jejĂ duch se vznåšà nahoøe a shlĂžà na ni z lustrĂš. (Je to pozoruhodnĂ˝ pohled, jak pro ni, tak pro ostatnĂ. PoslednĂ dobou si nechĂĄvĂĄ šĂt šaty a rukavièky z novĂŠ lĂĄtky, kterĂĄ v šeru zåøĂ. A tak, když v divadle èi opeøe pohasne svĂŹtlo v oèekĂĄvĂĄnĂ tragĂŠdie na jevišti, Agnes RackhamovĂĄ zĂšstĂĄvĂĄ viditelnĂĄ. DivĂĄci na balkĂłnech vidĂ jejĂ bĂlou ruèku, jĂž zvedĂĄ divadelnĂ kukĂĄtko ke tvåøi, a povšimnou si, jak panĂ RackhamovĂŠ úèastnĂŹ skanula slza, neboÂť onen drobnĂ˝ dalekohled ve skuteènosti skrĂ˝vĂĄ èichacĂ soli, a docela silnĂŠ, když si je pøidržĂte u oèĂ.) Takto Agnes prosedĂŹla Wagnerova Lohengrina v KrĂĄlovskĂŠ italskĂŠ opeøe, Meyerbeerovy Hugenoty a Verdiho Requiem, kterĂŠ v Royal Albert Hall dirigoval sĂĄm znepokojivĂŹ cizokrajnĂ˝ signor Verdi. RovnϞ byla pøĂtomna v Lyceu, když Henry Irving ztvĂĄrnil titulnĂ roli v Hamletovi, ovšem mnohem vĂc se jĂ tenkrĂĄt lĂbil komediĂĄlnĂ vĂ˝stup Ryba na suchu v podĂĄnĂ Henryho Comptona, byÂť se s tĂm radĂŹji nikomu nesvÏøila. ĂistĂŹ pro zpestøenĂ, a aby se o tom mohla zmiòovat v rozhovorech, zašla Agnes rovnϞ do Theatre Royal na Hamleta se signorem Salvanim v hlavnĂ roli, a pøestože bylo celĂŠ pøedstavenĂ v italštinĂŹ, pøišlo jĂ mnohem lepšĂ, obzvlåštĂŹ v šermĂøskĂ˝ch scĂŠnĂĄch, kterĂŠ byly nĂĄpadnĂŹ energiètĂŹjšĂ, a ve vĂ˝stupech OfĂŠlie, kterĂĄ byla hodnĂŹ vulgĂĄrnĂ, a tudĂž si zasloužila smrt vĂc než ta anglickĂĄ. (Agnes se dodnes otøese pøi vzpomĂnce na to, jak pøed lety narazila v galerii na dĂŹsivĂ˝ obraz od Millaise: na ten šok pøi pohledu na nevinnou mladou dĂĄmu jejĂho vĂŹku a pleti – byÂť bohudĂky ne blond – utopenou, mrtvou, s otevøenĂ˝ma oèima, obklopenou hlouèkem mužÚ, kteøà hlasitĂŹ obdivovali, jak dobøe je „udĂŹlanĂĄ“.) Sama ve svĂŠm pokoji se Agnes pokøižuje, pak se nervĂłznĂŹ rozhlĂŠdne, jestli ji pøi tom nikdo nevidĂŹl. „Claro?“ ozve se zkusmo, ale Clara je poøåd pryè, bezpochyby klĂĄbosĂ se Sinead od panĂ MaxwellovĂŠ, ledaže by si našla jinĂ˝ zpĂšsob, jak trĂĄvit volnĂŠ odpoledne. MusĂm se porozhlĂŠdnout po nĂŹjakĂŠ komornĂŠ, kterĂĄ by mi trochu intelektuĂĄlnĂŹ staèila, napadne Agnes znièehonic. Namouduši, když jsem se jĂ snažila vysvĂŹtlit vĂ˝znam Psycha, nemĂŹla nejmenšà ponĂŹtĂ, o èem mluvĂm. (Pro ty nešastnĂŠ duše, kterĂŠ si to nechaly ujĂt: Agnes tu vzpomĂnĂĄ na prvnĂ uvedenĂ „Psycha“ v divadle Lyceum – tedy mechanickĂŠ postavy o velikosti dĂtĂŹte, kterĂĄ podle slov programu tanèà a pøedvĂĄdĂ triky „bez pomoci drĂĄtĂš èi pomocnĂkĂš“.) Pro Agnes bylo pøedstavenĂ s Psychem zatĂm vrcholem jejĂ divadelnĂ SezĂłny. Ta ukĂĄzka na ni tak hluboce zapĂšsobila, že prakticky neslyšela huhlavĂŠ stĂžnosti Bodleyho a Ashwella odkudsi po levici jejĂho manžela. Byla naprosto pøesvĂŹdèena, že Psycho je nezĂĄvislĂ˝ na pĂĄnovi, kterĂ˝ stĂĄl u nĂŹj na jevišti, a že ho oživuje nĂŹjakĂĄ zĂĄsvĂŹtnĂ sĂla. IluzionistickĂŠ kousky, kterĂŠ pøedvĂĄdĂŹl s pomocĂ bezhluènĂ˝ch konèetin, pro ni samy o sobĂŹ nic neznamenaly; spĂš ji elektrizovalo vĂŹdomĂ, že tenhle mechanickĂ˝ mužĂèek je nesmrtelnĂ˝. Kdyby jejĂ tĂŹlo bylo shodou okolnostĂ znièeno (napøĂklad pøi požåru, jakĂ˝ by mohl vypuknout prĂĄvĂŹ tady v divadle!), jejĂ duše by putovala do pøedpeklĂ, zatĂmco Psycho by odolal. I kdyby byl rozdrcen napadrÂť, jednoduše by ho mohli roztavit a znovu odlĂt a pak by jeho duše opĂŹt vklouzla dovnitø. Ach, ten šastnĂ˝ tvor! Agnes stojĂ u okna s kapesnĂkem sevøenĂ˝m v dlani a na obvodu zahrady pĂĄtrĂĄ po znĂĄmkĂĄch po svĂŠm andĂŹlu stråžnĂŠm. Shears na ni zamĂĄvĂĄ od truhlĂkĂš s hortenziemi. Agnes se usmĂŹje, pak sklopĂ oèi k zaÂťatĂŠ pĂŹsti. Otevøe ji a kapesnĂk jĂ vykvete z dlanĂŹ; nic se mu nestalo. Ach, bĂ˝t tak jako ten kapesnĂk! Agnes poslednĂ dobou hodnĂŹ pøemýšlela o Smrti a VzkøĂšenĂ. Je zvlåštnĂ, že zrovna o nÏèem takovĂŠm pøemýšlĂ ve shonu SezĂłny, ale nedokåže si pomoct: je to filosofickĂ˝m založenĂm jejĂ mysli. Dokåže bĂ˝t veselĂĄ a kouzelnĂŹ zpĂvat hostĂšm, ale våžnĂŹ, je v ÂŽivotĂŹ nĂŹco tak dĂšležitĂŠho jako to, co se stane s tĂŹlem po Smrti? Nikomu o tom ani muk, ale Agnes je nedĂšvÏøivĂĄ vÚèi nebi, jak ho popisuje konvenènĂ nĂĄboženstvĂ; nijak netoužà po posmrtnĂŠm rĂĄji pøĂzrakĂš. Ze všeho nejradši by se vzbudila ve svĂŠm tĂŹle v Klåšteøe zdravĂ, pøipravenĂĄ zaèĂt lepšà život. Takøka každou noc se jĂ zdĂĄ stejnĂ˝ sen, v nĂŹmž projde bøeèanem obtϞkanou padacĂ møĂžà do klåštera, již ne Agnes RackhamovĂĄ z Chepstow Villas v Notting Hillu, ale taky žådnĂ˝ duch. Moc rĂĄda by si o tom všem promluvila se svĂ˝m švagrem Henrym. V nĂŹkolika spiritistickĂ˝ch knihĂĄch, kterĂŠ mĂĄ schovanĂŠ pod postelĂ, je zmĂnka o nebi na Zemi. PĂsmo svatĂŠ slibuje (anebo to aspoò autoøi tvrdĂ), že ctnostnĂ lidĂŠ se jednoho dne domohou svĂ˝ch vzkøĂšenĂ˝ch tĂŹl… Henry by jĂ pøece mohl øĂci vĂce, když toho vĂ tolik o Bibli a dalšĂch mystickĂ˝ch dĂlech! (A navĂc jĂ je sympatickĂ˝. NenĂ jako vĂŹtšina anglikĂĄnĂš, kterĂŠ znĂĄ; je na nĂŹm cosi nedefinovatelnĂŹ katolickĂŠho. Tak trochu jĂ pøipomĂnĂĄ SvatĂŠ a MuèednĂky. William jĂ jednou øekl, že Henry ještĂŹ nenĂ duchovnĂm proto, že se pro to povolĂĄnĂ nepoklĂĄdĂĄ za dostateènĂŹ èistĂŠho a šlechetnĂŠho, ale ona mĂĄ podezøenĂ, že je to všechno nesmysl a že skuteènĂ˝ problĂŠm tkvĂ spĂš v tom, že pro Henryho nenĂ dost èistĂŠ a šlechetnĂŠ anglikĂĄnstvĂ.) „Je sem Henry pozvanĂ˝?“ ptĂĄ se Williama pokaždĂŠ, když jdou na veèĂrek. „Ne,“ odpovĂdĂĄ William, nebo: „Jak to mĂĄm sakra vĂŹdĂŹt?“, pøĂpadnĂŹ: „I kdyby byl, pochybuji, že pøijde.“ A opravdu, Henry Rackham tam nikdy nenĂ. „Co tady?“ nedĂĄ si øĂct Agnes, na akcĂch, kterĂŠ jsou otevøenĂŠ širokĂŠ veøejnosti. „Sem pøece mڞe pøijĂt naprosto každĂ˝.“ „Henry operu nesnåšĂ,“ zamumlĂĄ William, roztrpèenĂ˝ z toho, že ho spoleèenskĂŠ zĂĄvazky okradly o dalšà cennĂ˝ èas. Nebo: „Henry nemĂĄ rĂĄd divadelnĂ umĂŹnĂ. Ne že bych mu to vyèĂtal.“ „Hlavu vzhĂšru, milĂ˝ Williame: tamhle je panĂ AbernethyovĂĄ.“ A odhodlĂĄna vytϞit z danĂŠ situace maximum, Agnes se zhluboka nadechne, pøitiskne si kukĂĄtko s èichacĂmi solemi k poprsĂ a projde zåøivĂ˝m vestibulem, aby zaujala svĂŠ mĂsto mezi… no, pokud to nenĂ hornĂch deset tisĂc, pak zajistĂŠ hornĂch dvacet. Jakkoli Agnes toužà na jednĂŠ z akcĂ SezĂłny nĂĄhodou otoèit hlavu a spatøit Henryho Rackhama, jak se k nĂ prodĂrĂĄ, to pøånĂ se jĂ nikdy nesplnĂ. MĂĄ ovšem jednoho vĂŹrnĂŠho spoleènĂka, jen o nĂŹm nevĂ: jednu osobu, kterĂĄ se tlaèà davy, jen aby jĂ byla nablĂzku, kterĂĄ navzdory vĂŹtrnĂŠmu poèasĂ navštĂŹvuje stejnĂĄ divadla jako ona, kterĂĄ si kupuje drahĂŠ vstupenky, jen aby mohla sedĂŹt poblĂž nĂ a sledovat ji, jak v tlumenĂŠm svĂŹtle slabĂŹ zåøĂ. Sugar zažĂvĂĄ svou prvnĂ SezĂłnu. PochopitelnĂŹ na to nemĂĄ nĂĄrok; nezažĂvĂĄ ji tak jako spoleèenskĂĄ smetĂĄnka. Ale úèastnĂ se tak, jak jen dokåže a nakolik si to lze koupit za penĂze. Za nĂŹkterĂŠ dveøe a prahy smĂ jen privilegovanĂĄ menšina, urozenĂ pĂĄnovĂŠ a dĂĄmy se svatozåøà a pozvĂĄnkami od panĂ XY a baronky YZ. Kdykoli jimi Rackhamovi projdou, Sugar za nimi nemڞe. Když se ale úèastnà èehokoli mĂŠnĂŹ exkluzivnĂho, obzvlåštĂŹ pod širĂ˝m nebem nebo na velkĂŠm prostranstvĂ, kam se vejdou brebentĂcĂ davy, Sugar se vždy loudĂĄ za RackhamovĂ˝mi, nasĂĄvĂĄ atmosfĂŠru, otåèà se pomalu v tlaèenici jako vyplavenĂŠ døĂvĂ v kĂ˝lovĂŠ brĂĄzdĂŹ bĂĄrky. Sugar se snažà na sebe tĂŠmÏø neupozoròovat, a tak se zaèala oblĂŠkat pøĂsnĂŹ støĂzlivĂŹ. JejĂ garderoba, kterĂĄ kdysi pøekypovala zelenou, modrou a bronzovou barvou, vybledla do odstĂnĂš šedi a hnĂŹdi; skoro jako by nosila smutek, ovšem stylovĂŹ. V kontrastu s takovĂ˝mi tmavĂ˝mi odstĂny jsou jejĂ zrzavĂŠ vlasy spĂš prokletĂ než požehnĂĄnĂ a jejĂ pleÂť pĂšsobĂ bledĂŹ a chorobnĂŹ. Všichni jà øĂkajĂ „madam“ a drožkåøi jĂ pomĂĄhajĂ vysednout, jako by si pøi kontaktu s nezvykle tvrdĂ˝m povrchem ulice mohla zlomit nohu v kotnĂku. Zrovna pøed nĂŹkolika dny se jĂ jeden uliènĂk na Piccadilly Circus nabĂdl, že jĂ za pĂšl pence utøe jejĂ mokrĂ˝ deštnĂk svou špinavou košilĂ, a ji to tak vykolejilo, že mu dala šestipenci. Tahle Ăşctyhodnost je nanejvýš podivuhodnĂĄ, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že kamkoli jde za RackhamovĂ˝mi, nenĂ rozhodnĂŹ v davu jedinou kurvou. Divadla, opery, sportovištĂŹ a zahrady pro veøejnost bĂŹhem SezĂłny majĂ v oblibĂŹ prostitutky vyššà tøĂdy, neboÂť tu nenĂ nouze o osamĂŹlĂŠ pĂĄny, kteøà lelkujĂ na balkĂłnech a za markĂ˝zami a toužà bĂ˝t zachrĂĄnĂŹni pøed nudou. Kdysi sem chodĂvala Amy HowlettovĂĄ, než jĂ došla trpĂŹlivost se všĂm tĂm èekĂĄnĂm. Sugar hraje tu hru s tvåøà skrytou za vĂŹjĂøem èi zĂĄvojem – a bavĂ ji to. Proè ji to pøedtĂm nikdy nenapadlo? JistĂŹ, teĂŻ dostĂĄvĂĄ od Williama vĂŹtšà apanåž, než si kdy vydĂŹlala u panĂ CastawayovĂŠ, ale rozhodnĂŹ nemڞe tvrdit, že si až doteĂŻ nemohla z finanènĂch dĂšvodĂš dovolit vstoupit do koncertnĂ sĂnĂŹ. A pøece se všechna ta lĂŠta zavĂrala v druhĂŠm patøe jako vĂŹzeò! No dobøe, ano, napsala romĂĄn – nebo vĂŹtšinu romĂĄnu –, ale i tak, byl by vĂ˝let do divadla tak hroznĂŹ frivolnĂ? Jak zvlåštnĂŹ pĂšsobĂ vzpomĂnka, že v jejĂ knize „Sugar“ svĂĄdĂ obĂŹÂť na Haymarketu po pøedstavenĂ PĂšjèky za oplĂĄtku – hry, kterou Sugar nĂŹkolikrĂĄt pøeèetla v tichu a za svitu svĂèky, ale nikdy se neobtϞovala zajĂt si o pĂĄr ulic dĂĄl a zhlĂŠdnout ji osobnĂŹ. Co si to celou dobu myslela? No, tak teĂŻ si to vynahrazuje. Nechala se vĂŠst RackhamovĂ˝mi a v rĂĄmci jejich programu zavĂtala do všech londĂ˝nskĂ˝ch divadel a oper, a to hned nĂŹkolikrĂĄt – anebo jĂ to tak pøipadĂĄ. V pøecpanĂ˝ch šatnĂĄch tĂŹchto pozlacenĂ˝ch palĂĄcĂš si sundĂĄvĂĄ plåštĂŹnku èi kabĂĄt a zĂrĂĄ všude kolem sebe na skuteènĂŠ dĂĄmy, kterĂŠ dĂŹlajĂ totʞ. VšĂmajĂ si, že na nĂŹ zĂrĂĄ? A pokud ano, dokåže si aspoò jedna z nich pøedstavit, že je uvyklejšà spoleènosti žen obleèenĂ˝ch pouze v korzetech a dlouhĂ˝ch spodkĂĄch s volĂĄnem, kterĂŠ si pudrujĂ modøiny na odhalenĂ˝ch òadrech? Ale ne, tyhle bohatĂŠ ženy ji bezvĂ˝hradnĂŹ pøijĂmajĂ, a to Sugar tϚà vĂc, než by se kdy nadĂĄla. OèekĂĄvala, že jimi bude opovrhovat, tak jako jimi vždy opovrhovala, ale takhle zblĂzka ji nenĂĄvist opouštĂ. PopravdĂŹ øeèeno, Sugar dojme, dojme takøka z hloubi srdce, kdykoli k nĂ takovĂĄ dĂĄma uèinĂ uctivĂŠ gesto… Tøeba zdvoøilĂ˝ ĂşsmĂŹv u vϚåku na klobouky, zašeptanĂŠ „Až po vĂĄs“ na toaletĂŹ, Ăşkrok dozadu, jĂmž dĂĄ Sugar pøednost na schodech s kobercem… Pøi takovĂ˝ch pomĂjivĂ˝ch dĂškazech respektu Sugar samĂ˝m uspokojenĂm pøĂjemnĂŹ mrazĂ. A co když se pøi sledovĂĄnĂ Agnes RackhamovĂŠ ve tøi odpoledne proplĂŠtĂĄ chaotickĂ˝mi davy lidĂ nakupujĂcĂch v Regent Street? Každou chvĂli zavadĂ o štĂŹbetajĂcĂ dĂĄmu s balĂèkem v ruce a ta ji pak zasype omluvami. U Billingtona & Joye se kolem nĂ shlukujĂ prodavaèi, mĂĄlem ji prosĂ, jestli by jĂ nemohli bĂ˝t nĂŹjak k službĂĄm, a ona pøed nimi musĂ prchat, aby se Agnes neotoèila a nezahlĂŠdla svou soupeøku! Sugar se za zĂĄvojem usmĂvĂĄ a snažà se to obskakovĂĄnĂ odrazit ujišovĂĄnĂm, že ona je tu pouze jako doprovod mladĂŠ dĂĄmy, kterĂĄ teĂŻ od nĂ poodešla o kus dĂĄl do obchodu. A pøi božĂch chlupatĂ˝ch koulĂch, oni jĂ podle všeho vÏøĂ! Ano, Sugar si SezĂłnu zatĂm užĂvĂĄ. JejĂ ruch ji ani v nejmenšĂm neunavuje; popravdĂŹ øeèeno je to vĂtanĂĄ zmĂŹna. Všechny ty osamĂŹlĂŠ, jalovĂŠ dny v jejĂm bytĂŹ v Priory Close ji vylÊèily z touhy po samotĂŹ; kouzlo ticha, kterĂŠ ji v mlĂĄdĂ tak pøitahovalo, již pohaslo. TeĂŻ je pøipravenĂĄ jednat. Ne že by nĂŹkterĂĄ jejĂ dostavenĂèka s RackhamovĂ˝mi byla kdovĂjak nabitĂĄ dĂŹjem. Hry a koncerty bĂ˝vajĂ obèas trochu zdlouhavĂŠ, obzvlåštĂŹ pokud jsou celĂŠ v italštinĂŹ a když nejsou sedadla moc mĂŹkkĂĄ. Pøi maratĂłnu divadelnĂch vĂ˝stupĂš HamletĂš a MalvoliĂš s licousy èi pøi hrdinskĂŠm trylkovĂĄnĂ vratkĂ˝ch matrĂłn se již nĂŹkolikrĂĄt stalo, že Sugar ĂşplnĂŹ zdøevĂŹnĂŹlo pozadĂ. Ale i když jĂ zadek usnul, ona sama zĂšstala vzhĂšru a èasto si všĂmala RackhamovĂ˝ch, kteøà sedĂŹli poblĂž nĂ. Pøi rozvlåènĂŹjšĂch podĂvanĂ˝ch se William ponejvĂce nudĂ; ète si program, potlaèuje zĂvĂĄnĂ a oèima tĂŹkĂĄ od lidĂ v øadĂĄch po lustry nahoøe. Již nĂŹkolikrĂĄt se zadĂval pøĂmo na Sugar, naprosto netuše, kdo to je, vidĂŹl ji jen jako èepec v šeru, nevĂ˝raznĂŠ šaty mezi samou parĂĄdou. Obèas zaklimbĂĄ, ale vĂŹtšinou se SezĂłnou provrtĂ. Naopak Agnes pøedstavenĂ velmi pozornĂŹ vnĂmĂĄ od zaèåtku do konce, èasto zvedĂĄ opernĂ kukĂĄtko, usmĂvĂĄ se, když je potøeba, a tleskĂĄ nervĂłznĂŹ rychle, jako když se koèka škrĂĄbe kvĂšli bleše. MezitĂm sedĂ bez hnutĂ a tvåø jĂ prĂšzraènĂŹ a zĂĄhadnĂŹ svĂtĂ jako socha promĂŹnĂŹnĂŠho svĂŹtce. BavĂ se? Jak by to Sugar mohla poznat? PotϚenà èlovĂŹk vnĂmĂĄ zevnitø a pøedstĂrat ho je hraèka. PotϚenĂ Sugar je ovšem skuteènĂŠ. MusĂ to tak bĂ˝t, protože ji nikdo nesleduje, a ona ho stejnĂŹ cĂtĂ. NejcennĂŹjšĂm objevem tĂŠto jejĂ prvnĂ SezĂłny je dobrĂĄ hudba. CelĂ˝ život vÚèi nĂ byla lhostejnĂĄ nebo ji rovnou odmĂtala. Pro ni byla hudba vždy nesnesitelnĂŹ poskvrnĂŹnĂĄ chudobou, zbožnostĂ, opilstvĂm a nemocĂ: vtĂravĂŠ jĂłdlovĂĄnà žebrĂĄkĂš, supĂŹnĂ flašinetĂš pohĂĄnĂŹnĂ˝ch opièĂmi prackami, balady v hostinci U krbu, pøi nichž se mĂĄchĂĄ pĂšllitry, svatouškovskĂŠ vyzvĂĄnĂŹnĂ kostelnĂch zvonĂš. Teprve teĂŻ jĂ dochĂĄzĂ, jak moc se jĂ to pøĂèilo, když Katy LesterovĂĄ v podniku panĂ CastawayovĂŠ celĂĄ lĂŠta hrĂĄla na cello. „Velmi krĂĄsnĂŠ, Katy,“ øĂkĂĄvala, kdykoli ta dĂvka dohrĂĄla nĂŹjakou ponurou melodii. Ve skuteènosti spĂš mĂŹla øĂct: „Jsem rĂĄda, že jsi tady dole s nĂĄmi, a ne nahoøe s chlapem, ale mohla bys prosĂm pøestat fidlat tĂm zatracenĂ˝m ovèĂm støĂvkem?“ V tĂŠhle prvnĂ SezĂłnĂŹ slyšà Sugar hudbu tak, jako by ji neslyšela ještĂŹ nikdy. Velkolepou, povznåšejĂcĂ, inspirativnĂ hudbu, již hrajĂ velkĂŠ orchestry na lesknoucĂ se nĂĄstroje, kterĂŠ ona nedokåže pojmenovat. Takhle by mĂŹly vypadat: vytaženĂŠ ze salĂłnu panĂ CastawayovĂŠ èi ošuntĂŹlĂ˝ch ulic a shromåždĂŹnĂŠ èistĂŹ k tomu, aby se z nich linul radostnĂ˝ zvuk. Dokonce i cella vypadajĂ impozantnĂŹ, když na nĂŹ nehraje Katy LesterovĂĄ; mĂsto jednoho jedinĂŠho odøenĂŠho starĂŠho nĂĄstroje, poĂŻobanĂŠho od jisker z krbu, je jich tu osm, vyleštĂŹnĂ˝ch do vysokĂŠho tøpytu, a na všechny se hraje s velkĂ˝m zĂĄpalem a pøesnostĂ. Jak zvlåštnĂ je vidĂŹt øadu mužÚ – vlastnĂŹ celĂ˝ orchestr plnĂ˝ mužÚ – soustøedĂŹnĂ˝ch na èinnost, kterĂĄ je nejen nevinnĂĄ, ale i… vznešenĂĄ. Tihle chlapi nemyslĂ na nic jinĂŠho než na muzicĂrovĂĄnĂ. Je to vĂšbec možnĂŠ? Tolik mužÚ pohromadĂŹ a žådnĂŠ zlo? Sleduje je, jak nϞnĂŹ svĂrajĂ svĂŠ nĂĄstroje, dĂvĂĄ se, jak chvatnĂŹ obracejĂ strĂĄnky na notovĂ˝ch pultech v krĂĄtkĂ˝ch pøestĂĄvkĂĄch mezi foukĂĄnĂm do nĂĄstroje èi tahĂĄnĂm smyèce, zatĂmco nad nimi a za nimi dĂĄl a dĂĄl trvĂĄ ten nĂĄdhernĂ˝ zvuk. „Bravo!“ volĂĄ spolu se všemi, když to skonèĂ. Je tak nadšenĂĄ, že zapomnĂŹla, proè sem pøišla; stojĂ v davu blaženĂ˝ch lidĂ na galerii za pĂŹt šilinkĂš, tleskĂĄ a uchvĂĄcenĂŹ hledĂ na úèinkujĂcĂ na jevišti, nikoli na Williama a Agnes v sedadlech v pøĂzemĂ za deset šilinkĂš a šestipenci pøĂmo pod nĂ. Tahle spontĂĄnnost a nevĂĄzanost se souèåstĂ jejĂho repertoĂĄru stĂĄvaly jen postupnĂŹ. Na vĂšbec prvnĂm koncertu, kterĂ˝ navštĂvila s RackhamovĂ˝mi, z ostĂ˝chavosti ani nedokĂĄzala otevøĂt Ăşsta, zatĂmco všude kolem nĂ lidĂŠ køièeli; popravdĂŹ øeèeno takøka nebyla s to aplaudovat. Ale postupnĂŹ, od jednoho vyvrcholenĂ po dalšĂ, se nauèila pohroužit do sebe a nynĂ již tomu pøišla na chuÂť. Jednou veèer, když v Hugenotech rozeznĂŹl trĂĄmy krovu Royal Albert Hall poslednĂ Ăşder do èinel, Sugar vyskoèila ze sedadla a zaèala provolĂĄvat slĂĄvu z plnĂ˝ch plic. Když se zadĂvala nalevo od sebe, zachytila pohled staøĂka s licousy, podobnĂŹ pohnutĂŠho. V tom jedinĂŠm okamžiku poznali vše, co o tom druhĂŠm potøebovali vĂŹdĂŹt; byli si tak blĂzcĂ, jak jen je to možnĂŠ; a to se nejspĂš už nikdy neuvidĂ. „Bravo!“ zakøièel starĂ˝ pĂĄn a ona se k nĂŹmu pøidala, i když se už na nĂŹj neodvažovala znovu pohlĂŠdnout, kdyby snad jiskra jejich splynutĂ vyhasla. PochopitelnĂŹ vĂ, že všichni tihle lidĂŠ by se od nĂ odtĂĄhli, kdyby se vyjevila pravda o jejĂm postavenĂ, aby se od nĂ neposkvrnili. Je špĂna v jejich støedu. Je lhostejnĂŠ, že spousta tĂŹchhle slušnĂ˝ch dam pøipomĂnĂĄ prostitutku mnohem vĂc než ona; stejnĂŹ tak je lhostejnĂŠ, že tento dav je plnĂ˝ ctnostnĂ˝ch dam, kterĂŠ jsou køiklavĂŹ obleèenĂŠ, smrdĂ voòavkou a jsou zjizvenĂŠ zapudrovanĂ˝mi skvrnami – to ona, neochvĂŹjnĂŹ skromnĂĄ a èerstvĂŹ umytĂĄ, je tu tajnou oplzlostĂ. KlidnĂŹ by mohla bĂ˝t horou exkrementĂš uhòåcanĂ˝ch do lidskĂŠ podoby. CtnostnĂŠ panĂ se na ni usmĂvajĂ; omlouvajĂ se, když zavadĂ o jejĂ suknĂŹ, jen proto, že ji neznajĂ. Ach, to blaho bĂ˝t mezi lidmi, kteøà ji neznajĂ! „NenĂ to božskĂŠ?“ rozplĂ˝vĂĄ se nadšenĂm vrĂĄsèitĂĄ matrĂłna na sedadle vedle Sugar v Royal Albert Hall. Oèi mĂĄ rڞovĂŠ od manželova doutnĂkovĂŠho kouøe, šedivĂŹjĂcĂ vlasy nastavenĂŠ nĂŹkolika ne ĂşplnĂŹ pasujĂcĂmi blond pøĂèesky. „A pøijel až z ItĂĄlie!“ DĂĄma mluvĂ o signoru Verdim na jevišti pod nimi, šelmovskĂŠm starĂŠm rošåkovi, kterĂ˝ prĂĄvĂŹ teĂŻ ukazuje krĂĄtkou a tlustou taktovkou na Sborovou spoleènost pøi Royal Albert Hall, jako kouzlem je zvedĂĄ a vybĂzĂ publikum, aby potleskem odmĂŹnilo jejich vĂ˝kon pøi zpĂŹvu jeho zbrusu novĂŠho Requiem. „Ano, božskĂŠ,“ pøitakĂĄ Sugar. Tohle slovo chutnĂĄ na jejĂch rtech zvlåštnĂŹ, nikoli však nepøĂstojnĂŹ. Signor Verdi ji dojal, a to nejen melodiemi svĂŠho Requiem – zaèĂnĂĄ jĂ totiž dochĂĄzet, že tohle monumentĂĄlnĂ hudebnĂ dĂlo, tuhle architekturu zvukĂš, jež se vyrovnĂĄ i samotnĂŠ Royal Albert Hall, sepsal na ušmudlanĂŠ papĂry jeden èlovĂŹk: ten starĂ˝ Ital, jemuž padajĂ vlasy do oèĂ. DunĂŹnĂ kontrabasĂš, kterĂŠ se jĂ rozlĂŠhalo v bøiše, zpĂšsobil pøĂmo on, když zaèal psĂĄt, nejspĂš v noci, když sedĂŹl jen v košili a signora VerdiovĂĄ chrĂĄpala ve vedlejšĂm pokoji. O tĂŠhle mužskĂŠ sĂle doposud nepøemýšlela – o sĂle, kterĂĄ nemĂĄ naprosto žådnĂ˝ zĂĄjem si ji podmanit nebo ji využĂt èi zavøĂt do vĂŹzenĂ, o sĂle, jejĂmž jedinĂ˝m cĂlem je rozeznĂt vzduch rozkošĂ. Takže ano, „BožskĂŠ,“ odpovĂ vrĂĄsèitĂŠ matrĂłnĂŹ s nepasujĂcĂmi pøĂèesky a je odmĂŹnĂŹna ĂşsmĂŹvem. Až tehdy, když potlesk zeslĂĄbne a postaršà divĂĄci vstanou a zamĂøà k vĂ˝chodu, si Sugar uvĂŹdomĂ, že zapomnĂŹla na Rackhamovy. Jsou poøåd ještĂŹ uvnitø? NenĂ po nich ani vidu. MožnĂĄ jĂ ušel velmi dĂšležitĂ˝ moment, pantomima mezi Williamem a Agnes, kterĂĄ by byla velevĂ˝mluvnĂĄ, kdyby jĂ jen byla svĂŹdkem. Tøeba Agnes udĂŹlala na veøejnosti nĂŹco neomluvitelnĂŠho. Sugar nakonec usoudĂ, že nechat se trochu unĂŠst velkolepou hudbou nenĂ nic špatnĂŠho. Nemڞe Rackhamovy špehovat každou minutu každĂŠho dne; nĂŹco jĂ prostĂŹ unikne. A je våžnĂŹ hroznĂŹ horlivĂĄ: když nehraje hudba – nebo když je mizernĂĄ –, sleduje Rackhamovy takøka bez mrknutĂ, i když se na jevišti sveøepĂŹ šermuje nebo kovovĂ mužĂci tanèà na neviditelnĂ˝ch nitkĂĄch. Co se ale dozvĂ, když se upøenĂŹ dĂvĂĄ na Rackhamovy sledujĂcĂ tato pøedstavenĂ? Nic moc. NenĂ pøĂliš pravdĂŹpodobnĂŠ, že by William v St James’s Hall vyskoèil ze sedadla a všem vĂškol vykøièel svĂŠ nejhlubšà obavy. A pøestože trvĂĄ na tom, že se Agnes dokåže chovat otøesnĂŹ, ji neposedne amok ani v tĂŠ nejgotiètĂŹjšà budovĂŹ. Pøesto je Sugar pøesvĂŹdèena, že pokud bude moci sdĂlet veøejnĂ˝ život RackhamovĂ˝ch – uvidĂ to, co oni, uslyšà to, co oni –, pak pøece musĂ sdĂlet i jejich soukromĂ˝ život. A nedĂĄ se øĂct, kdy si William v posteli s nĂ vzpomene na nĂŹco, co vidĂŹl na jednom z tĂŹchto koncertĂš èi her. Tak kupøĂkladu PromĂŠtheus v Albionu od Waltera Farquhara, na jehož konci byl William nezvykle zcela bdĂŹlĂ˝ a køièel bravo… Kdyby dokĂĄzala vyšourat bĂĄseò, na nĂž je scĂŠnåø založen, a vyznat se z lĂĄsky k nĂ, on by jĂ mohl vyprĂĄvĂŹt o tĂŠ høe a ona by jeho mohla seznĂĄmit s onou bĂĄsnĂ: to by ale bylo intimnĂ tête-à-tête! Na dalšà premiÊøe sleduje, jak William vychĂĄzĂ z divadla s Agnes po boku. OpĂrĂĄ se o jeho rĂĄmĂŹ? To je urèitĂŹ unavenĂĄ, nebo se jĂ udĂŹlalo špatnĂŹ; to nemڞe bĂ˝t projev citu. Proboha, Williame, vezmi ji domĂš a ulož ji do postele, tĂĄhne Sugar hlavou, a pak pøijĂŻ za mnou. Ale jen co Rackhamovi vyjdou z hledištĂŹ, uvedou je do spoleènosti usmĂvajĂcĂch se neznĂĄmĂ˝ch lidĂ a Sugar strĂĄvĂ noc sama. Zdaleka nejlepšà a nejvdÏènĂŹjšà špehovĂĄnĂ, pøi nĂŹmž si pøipadĂĄ, jako by k RackhamovĂ˝m mĂŹla skuteènĂŹ blĂzko, skĂ˝tajĂ akce pod širĂ˝m nebem, a letos jim poèasĂ nezvykle pøeje. I po zĂĄpadu slunce je pøĂjemnĂŹ a veèerĂšm propĂšjèujĂ iluzi tepla pohĂĄdkovĂŠ lucerny, pĂĄnve se žhavĂ˝mi uhlĂky a pĂcky pouliènĂch prodavaèÚ, zåøe z oken hostincĂš a všude houfy pøepychovĂŹ obleèenĂ˝ch dam. (No, samozøejmĂŹ ne všude. Church Lane v St Giles je bezpochyby stejnĂŹ temnĂĄ a špinavĂĄ jako vždy. Ale komu by se tam chtĂŹlo jĂt?) Na VelkĂŠ zahradnĂ slavnosti na Muswell Hillu se Sugar za pĂšlkorunu dostane do mĂŹsĂènĂm svitem zalitĂŠho areĂĄlu novĂŠho Alexandøina palĂĄce pouhĂ˝ch pĂĄr vteøin potĂŠ, co William s Agnes prošli branou. (Jen sprostĂ˝ lid chodĂ za dne.) Pak už mڞe chodit skoro hned za RackhamovĂ˝mi, aniž by jĂ hrozilo odhalenĂ, tedy pokud se neodvåžà pøĂliš blĂzko k lucernĂĄm rozvϚenĂ˝m na stromech. Sugar nynĂ sleduje Williama a Agnes už po nĂŹkolik tĂ˝dnĂš. ZnĂĄ sklon WilliamovĂ˝ch ramenou a kroucenĂ jeho zadku jako… nu, jako svĂŠ boty. PøesnĂŹ vĂ, nakolik Agnes houpe boky (prakticky vĂšbec) a jak rychle jĂ poskakuje honzĂk (hodnĂŹ). V jakĂŠmkoli davu, obzvlåštĂŹ mezi chodci, prĂĄvĂŹ Agnes RackhamovĂŠ nejmĂŠnĂŹ hrozĂ, že by si ji nĂŹkdo spletl s prostitutkou. KaždĂ˝ centimetr jejĂho tĂŹlĂèka vypovĂdĂĄ o sebeovlĂĄdĂĄnĂ a nedotknutelnosti. Jak je krĂĄsnĂĄ! NemĂĄ tak drsnou a pihovatou pleÂť jako Sugar, ta jejĂ je hladkĂĄ jako prĂĄvĂŹ rozbalenĂĄ kostka mĂ˝dla. Vlasy mĂĄ takovĂŠ barvy, jakou by ženskĂŠ vlasy mĂŹly mĂt, a jemnĂŠ jako hedvĂĄbnĂŠ niti na vyšĂvĂĄnĂ. Postavu mĂĄ tak dokonalou – jak mڞe Sugar kråèet za nĂ a nepøipadat si jako obluda? JejĂ plochĂ˝ hrudnĂk v porovnĂĄnĂ s AgnesinĂ˝m krĂĄsnĂ˝m poprsĂm; jejĂ mužskĂŠ pracky, nestvĂšrnĂŹ velkĂŠ v porovnĂĄnĂ s AgnesinĂ˝ma pĂšvabnĂ˝ma ruèièkama; jejĂ vlastnĂ chĂšze – napĂšl chlap, napĂšl dĂŹvka – oproti Agnesinu šarmantnĂmu pohybu. A samozøejmĂŹ ten hlas. I když pronåšà ta nejvšednĂŹjšà slova („Ne, dĂŹkuji, Williame,“ nebo „Na knĂru se ti zachytil cukr“), znĂ to, jako by si tiše zpĂvala pro sebe. Ach, kdyby Sugar mĂŹla takovĂ˝ hlas! Ne chraplavĂ˝ a hluboko posazenĂ˝, ale sametovĂ˝ a zpĂŹvnĂ˝. Jak by nĂŹkdo s takovĂ˝m hlasem mohl bĂ˝t protivnĂ˝ a na obtĂž, jak ji William lĂèĂ? Jak tak èasto kråèà za RackhamovĂ˝mi, nauèila se Sugar èĂst znamenĂ o jejich osobnĂm nesouladu. I když jsou jejich tĂŹla zcela odĂŹnĂĄ, jsou si navzĂĄjem odpornĂĄ. A pøece obèas kråèejĂ zavϚeni do sebe, tomu se nedĂĄ vyhnout. Pøi tĂŹchto pøĂležitostech doprovĂĄzĂ William svou ženu nervĂłznĂŹ, jako by se obĂĄval, že se mu po boku rozpadne na kousky a pak se všechny oèi stoèà k nĂŹmu a ke svinèĂku, kterĂ˝ nadĂŹlal na chodnĂku. To Agnes se zase pohybuje klouzavĂŹ nezĂĄvisle na nĂŹm, jako mechanismus, kterĂ˝ nelze popohnat. Na druhou stranu, kdykoli nĂŹco v dĂĄlce upoutĂĄ jejĂ pozornost – tøeba dĂĄma, s nĂž prostĂŹ musĂ mluvit –, mĂvĂĄ sklon zrychlit a tĂĄhnout Williama za sebou, jako železniènĂ vagĂłn, jehož hĂĄk na poštu se nĂĄhodou zaklesl za rukĂĄv gentlemana. Na jednĂŠ køižovatce VelkĂŠ zahradnĂ slavnosti se vysoko nad stany vznåšà velkĂ˝ modrĂ˝ balĂłn, což mezi lidmi v davu vyvolĂĄvĂĄ nadšenou gestikulaci. Agnes si nièeho nevšimne. Sugar pozoruje, jak William mluvĂ ke svĂŠ ženĂŹ a pobĂzĂ ji, aÂť se podĂvĂĄ nahoru na mĂŹsĂcem osvĂŹtlenou zajĂmavost. Ale tøebaže Agnes pøikĂ˝vne, jako by chtĂŹla øĂct: „To je hezkĂŠ, milåèku“, neuråèà se zvednout hlavu. Aby zĂskal zpĂĄtky jejĂ obdiv, bude podle všeho potøebovat vĂc než vznåšejĂcĂ se modrĂ˝ balĂłn. JeštĂŹ pozoruhodnĂŹjšà je incident na dostizĂch v SandownskĂŠm parku – dalšà bĂĄjeènĂĄ pøĂležitost, jak se stĂĄt stĂnem RackhamovĂ˝ch, navĂc za dennĂho svĂŹtla. Ze samotnĂŠho SandownskĂŠho parku toho Sugar vidĂ sakramentsky mĂĄlo, protože je naprosto zaplaven divĂĄky. VypadĂĄ to, že je tu pĂšlka londĂ˝nskĂŠho obyvatelstva ze všech tøĂd (dobøe, až na zoufale chudĂŠ, to Sugar musĂ uznat… ale krom nich tu jsou všichni). Sotva by se tady našel centimetr ètvereènĂ, kterĂ˝ by nepodupal pøĂval mužÚ, žen, dĂŹtĂ a psĂš. Sugar jen naprosto letmo zachytĂ, co sem lidi ĂşdajnĂŹ pøivedlo: dostihovĂŠ konĂŹ a jejich jezdce. PodsaditĂŠ starĂŠ hajtry a ponĂci tahajĂ dvoukolĂĄky s obèerstvenĂm netušĂce, že kdesi poblĂž se vzpĂnajĂ nebo možnĂĄ dokonce se ženou tryskem jako vĂtr konĂŹ z mnohem vyššà tøĂdy. Tu a tam se ozve vĂ˝køik a Sugar napadne, že zaèal dostih, nebo ho nĂŹkdo vyhrĂĄl, ale pak jeden uzel davu lehce povolĂ a ukåže se, že ten rozruch byl kvĂšli nÏèemu jinĂŠmu: nĂŹkdo omdlel, rozpoutala se rvaèka, koèår komusi pøejel nohu. Sugar toho sice z dostihĂš moc nemĂĄ, zato mĂĄ Rackhamovy jako na dlani. Agnes je drobnĂĄ jako žokej, a tak se držà v uctivĂŠ vzdĂĄlenosti od davu, aby ji nepodupal. ChudĂĄk William! Jak bezmocnĂŹ propĂnĂĄ ruce! Jak ĂşpĂŹnlivĂŹ upĂrĂĄ oèi k nebesĂšm, aby mu zapĂšjèila nĂŹjakĂŠ kouzlo, kterĂŠ by jeho ženu obmĂŹkèilo! MožnĂĄ toužà zvednout si ji na ramena jako malĂŠ dĂŹcko, aby mĂŹla lepšà vĂ˝hled… MĂsto toho se svĂ˝m objemnĂ˝m tĂŹlem tlaèà do davu v nadĂŹji, že pro Agnes vyklidĂ mĂsto, do nĂŹhož by se mohla vbatolit. I kdyby vĂšbec nevidĂŹla konĂŹ, mohla by s jeho pomocĂ zahlĂŠdnout zanzibarskĂŠho sultĂĄna, a on si je jist, že by se jĂ to lĂbilo! „Letos je to pekelnĂŠ!“ vykøikne William; zjevnĂŹ se snažà zĂskat si jejĂ pøĂzeò tĂm, že zkoušà vyjĂĄdøit jejĂ vlastnĂ myšlenky. Jenže ona od nĂŹj odvrĂĄtĂ tvåø se zĂĄbleskem hrĂšzy v oèĂch, zdϚenĂĄ jeho nonšalantnĂm vyvolĂĄvĂĄnĂm pekelnĂ˝ch mocnostĂ všude kolem nich. Takže Rackhamovi zĂšstĂĄvajĂ na okraji a Sugar, mĂsto aby sledovala koòskĂ˝ dostih, sleduje pas de deux manželskĂŠho pĂĄru. ÂŽena se tiskne ke svĂŠmu ochrĂĄnci, ale odtahuje se pøed jeho dotykem; prkennĂŹ galantnĂ a otrĂĄvenĂ˝ manžel si zoufĂĄ, že pro tak køehkĂŠ stvoøenĂ nenajde v sprostĂŹ se strkajĂcĂm skuteènĂŠm svĂŹtĂŹ mĂsto. RepertoĂĄr pohybĂš vyjadøujĂcĂch tento subtilnĂ konflikt mezi nimi je podle všeho nevyèerpatelnĂ˝. Po chvĂli si Sugar všimne dalšĂho taneènĂka na okraji davu: kapsåøe. Zpoèåtku ho poklĂĄdĂĄ za dandyho, fintila, kterĂ˝ se ve svĂŠ bĂĄzlivosti neodvåžà do hustĂŠho davu, pak ale zaregistruje jeho drženĂ tĂŹla, když postĂĄvĂĄ za každĂ˝m èlovĂŹkem, takøka lascivnĂ potϚenĂ, s nĂmž se k nim pøikrade a pak se stĂĄhne, jako opylujĂcĂ hmyz nebo nejnϞnĂŹjšà sexuĂĄlnĂ nĂĄsilnĂk na svĂŹtĂŹ. Dnes musĂ bĂ˝t bezpochyby naprosto spokojenĂ˝. Sugar by ani v nejmenšĂm nemĂŹlo znepokojovat, když se ten darebĂĄk zaène ležÊrnĂm tempem blĂžit Williamovi a Agnes; koneckoncĂš si mohou klidnĂŹ dovolit nechat se oloupit a jejich reakce na takovĂŠ neštĂŹstĂ mohou jen obohatit pokladnici jejĂch vĂŹdomostĂ. Sugar si jednĂm pohledem ovÏøĂ, že Agnes mĂĄ pastelovĂŹ rڞovou kabelku v souladu s poslednĂ mĂłdou povϚenou vzadu na šatech, což je pro zlodĂŹje dar z nebes. PanĂ RackhamovĂĄ si o to tudĂž pøĂmo koleduje (jak by to formulovali lidĂŠ z branže). Tak proè by Sugar nemohla jednoduše poodstoupit a tϚit se z pohledu na prĂĄci skuteènĂŠho profesionĂĄla? Tenhle chlĂĄpek je mnohem graciĂŠznĂŹjšà než baletnĂ taneènĂci minulĂ˝ tĂ˝den v Crystal Palace… A pøece, a pøece… Jak Sugar sleduje chmatĂĄkĂšv postup, svĂŹdomĂ na ni tlaèà skoro nesnesitelnĂŹ, jako kdyby jĂ na krk nĂŹkdo poøådnĂŹ pøitiskl tupĂ˝ nڞ. MusĂ panĂ Rackhamovou varovat! Jak by mohla panĂ Rackhamovou nevarovat! Jak tu mڞe jen tak stĂĄt jako tichĂ˝ komplic toho parazita? Sugar si odkašle, což v lomozu davu zanikne, a zaène si v duchu zkoušet, co to na Agnes zavolĂĄ. JejĂ hlas bude kvĂšli køiku ještĂŹ ošklivĂŹjšĂ. Kdo je proboha ta neotesanĂĄ ženština, kterĂĄ na mĂŹ tak chraplavĂŹ jeèĂ? pomyslĂ si Agnes… Ale už je pozdĂŹ; ten okamžik minul. Kapsåø proplul kolem suknĂ panĂ RackhamovĂŠ a zdržel se jen na vteøinku. V tom okamžiku, jak Sugar vĂ, rozøĂzl kabelku èepelĂ stejnĂŹ ostrou jako chirurgickĂ˝ skalpel a shrĂĄbl, co se mu lĂbilo. Williama nechĂĄ na pokoji; hodinek už mĂĄ nejspĂš dost. Sugar je hanbou špatnĂŹ od žaludku. Sleduje, jak chmatĂĄk zlehka protanèà davem, až se jĂ ĂşplnĂŹ ztratĂ z dohledu. Mnoho lidĂ si teĂŻ stoupĂĄ na špièky, aby se co nejvĂc vytĂĄhli, a natahujĂ krk: dostih už skoro konèĂ. William podnikne jeden poslednĂ nedĂšslednĂ˝ pokus vyklidit Agnes cestu a dostat ji do prvnà øady; jeho ruka se neohrabanĂŹ vznåšà nad jejĂmi zĂĄdy a vĂĄhĂĄ, zda se jĂ mĂĄ dotknout. V tu chvĂli si William všimne kabelky, kterĂĄ zplihle visĂ jako protrženĂ˝ balĂłnek. SklonĂ se a zašeptĂĄ Agnes cosi do ucha. Ta se odvrĂĄtĂ od davu divĂĄkĂš, tvåø mĂĄ bĂlou jako stĂŹna. Popojde o pĂĄr krÚèkĂš dopøedu, pryè od všeho pozdviženĂ, a zastavĂ se na holĂŠm hlinĂŹnĂŠm plĂĄcku tak tøi metry od Sugar. Ta je zahalenĂĄ zĂĄvojem i sluneènĂkem a Agnes si jĂ ani nevšimne. Oèi mĂĄ doširoka otevøenĂŠ, upĂrajĂ se do prĂĄzdna a jsou zalitĂŠ slzami. Za nĂ se ozve ohromnĂŠ, extatickĂŠ zajĂĄsĂĄnĂ; èepice lĂŠtajĂ nahoru a mĂĄvĂĄ se cylindry. William si pospĂšà k Agnes a konejšivĂŹ ji vezme za ramena. „No tak, øekni mi, o co jsi pøišla?“ dožaduje se trochu nevrle. OèividnĂŹ jĂ to chce nahradit, aby tu nepøĂjemnost mĂŹl z krku. „O matèinu fotografii,“ odpovĂ Agnes a rozechvĂŹje se mu pod rukama. „Na zbytku nezĂĄležĂ.“ „Jakou fotografii?“ opåèà William. Vyvedlo ho to z mĂry, jako by se mu prĂĄvĂŹ pøiznala, že v kabelce nosĂ vycpanou zebru nebo litinovĂ˝ lis na sĂ˝r. „Fotografii mĂŠ matky,“ øekne Agnes a na tvåøĂch se jĂ lesknou slzy. „ZarĂĄmovanou v medailonku. NosĂm ji s sebou všude.“ William otevøe Ăşsta, aby se ohradil proti takovĂŠmu nerozumu, pak si to však rozmyslĂ. Po pĂĄr vteøinĂĄch navrhne: „Najdu ti fotografa. Jestli je to poøådkumilovnĂ˝ èlovĂŹk, mohl by mĂt ještĂŹ pĂšvodnĂ desky…“ „Ale co to plĂĄcåš, Williame,“ odsekne Agnes a zavøe napuchlĂŠ oèi. „Tohle je fotografie poøĂzenĂĄ dĂĄvno pøedtĂm, než jsme se poznali. TenkrĂĄt jsi ještĂŹ ani nebyl na svĂŹtĂŹ.“ William stĂĄhne dlanĂŹ z jejĂch ramenou, o jednu si opøe hlavu v tĂ˝le, zadĂvĂĄ se zpĂĄtky na dav a pokusĂ se nĂŹjak strĂĄvit Agnesinu znièujĂcĂ logiku. Dostihy skonèily a øada elegantnĂŹ obleèenĂ˝ch divĂĄkĂš již kråèà k èekajĂcĂm koèårĂšm a drožkĂĄm. Dalšà pøĂležitost, kde se èlovĂŹk mohl nechat vidĂŹt, byla odškrtnuta z kalendåøe SezĂłny a mondĂŠnnĂ dĂĄmy si na odchodu kradmĂ˝mi pohledy kontrolujĂ lemy šatĂš, jestli si je na dostihovĂŠ drĂĄze nezašpinily. „PojĂŻme domĂš, milåèku,“ ozve se William. Agnes stojĂ jako pøibitĂĄ ve svĂŠm malĂŠm ètverci zemĂŹ nikoho a poøåd plåèe. „DomĂš?“ opakuje, jako by si nedokĂĄzala pøedstavit, jakĂŠ fantastickĂŠ mĂsto mĂĄ na mysli. „Ano,“ pøikĂ˝vne William a vede svou ženu k vĂ˝chodu, kolem lelkujĂcà ženy s levnĂ˝m sluneènĂkem. „Tudy.“ A tak si Rackhamovi mĂĄvnou na drožku a Sugar zavolĂĄ na dalšĂ. Tak èasto to skonèilo takhle: tak èasto, že teĂŻ už je to skoro rutina. Rackhamovi odejdou ze spoleèenskĂŠ akce, vyrazĂ „domĂš“ a jejich stĂn Sugar si pospĂšà zpĂĄtky do bytu v Priory Close pro pøĂpad, že by se prĂĄvĂŹ dnes veèer za nĂ William stavil. Nemڞe poøåd kråèet dvacet krokĂš za nĂm nebo obchĂĄzet jeho dĂšm a zahrady; nĂŹkdy musĂ bĂ˝t tam, kde ji oèekĂĄvĂĄ, pøipravenĂĄ ho pøijmout. ProzatĂm nebyl jejĂ instinkt, kdy mĂĄ Williama sledovat a kdy se hnĂĄt zpĂĄtky do Priory Close, tak ĂşplnĂŹ neomylnĂ˝. Za tøi tĂ˝dny pøišel William na nĂĄvštĂŹvu dvakrĂĄt. Jednou ji zastihl zcela nepøipravenou, zrovna za sebou zavøela dveøe a poøåd byla cĂtit po zakouøenĂŠm divadle, z nĂŹhož pøišel i on. (Po chvilkovĂŠm vĂĄhĂĄnĂ usoudila, že upøĂmnost bude v tomto pøĂpadĂŹ nejbezpeènĂŹjšĂ, a jemnĂŹ ho ponoukla, aÂť žasne nad tou shodou okolnostĂ, že se oba šli podĂvat na stejnou hru. Byl to våžnĂŹ docela pøĂjemnĂ˝ rozhovor a po nĂŹm nĂĄsledovala ta nejvåšnivĂŹjšà soulož, jakou jĂ kdy Rackham dopøål.) NapodruhĂŠ se Sugar vrĂĄtila do bytu a našla na podlaze pøedsĂnĂŹ rukou psanĂ˝ vzkaz: Nemohu èekat; ach, mĂŠ srdce nešastnĂŠ; pøišlas snad pozdĂŹ? Ăi jĂĄ pøedèasnĂŹ? (JeštĂŹ nĂŹkolik dnĂ nebyla z toho kostrbatĂŠho verše moudrĂĄ, podrobila ho vyèerpĂĄvajĂcĂ analĂ˝ze a opakovanĂŹ zkoušela uhĂĄdnout, jak to bĂĄsnĂk vlastnĂŹ myslel.) Po dni strĂĄvenĂŠm na dostizĂch si teĂŻ Sugar odemkne neosvĂŹtlenĂŠ hnĂzdeèko lĂĄsky a okamžitĂŹ ji otrĂĄvĂ to ticho, ve kterĂŠm slyšà i vlastnĂ dech. BolĂ ji hlava; strhne si ošklivĂ˝ èepec, vytĂĄhne høebĂnky z vlasĂš a prohrĂĄbne si je prsty. PøĂsnĂĄ pϚinka byla uprostøed temene tak dlouho, že jejĂ narušenĂ ji teĂŻ bolĂ. Pot se jĂ zažral do mĂŹkkĂŠ kڞièky za ušima. V zrcadle v pøedsĂni si všimne, že mĂĄ tvåø umounĂŹnou od sazĂ. ZatĂmco se jĂ napouštĂ voda, Sugar hledĂĄ nĂŹco k snĂŹdku. Nejedla celĂ˝ den nic až na jedno jablko rĂĄno, šlehaèkovĂ˝ zĂĄkusek, kterĂ˝ zhltla v drožce cestou do SandownskĂŠho parku, a jedinĂŠ sousto pĂĄrku na dostizĂch. Ten pĂĄrek, kterĂ˝ si koupila ještĂŹ horkĂ˝ na stĂĄnku, to byla chyba: vypadal zrovna jako ty uzenky, kterĂŠ milovala, když žila v Church Lane a pĂĄrkaø Bing obchĂĄzel s dvoukolĂĄkem, z nĂŹhož se kouøilo, všechny vchody v ulici a ona i Caroline se vyvalily z postele a koupily si ten nejvĂŹtšĂ, nejtlustšà a nejukoptĂŹnĂŹjšà exemplåø v nabĂdce. Ale dnešnĂ pĂĄrek nechutnal jako uzenky od pana Binga; chutnal jako praseèà vnitønosti usmaženĂŠ ve špinavĂŠm petroleji. Namouduši, kdo dokåže strĂĄvit takovou šlichtu? Vyplivla to a ještĂŹ nĂŹkolik hodin potom jĂ bylo na zvracenĂ. TeĂŻ mĂĄ hlad, ba pøĂmo padĂĄ hlady! A v tomhle jejĂm zatracenĂŠm bytĂŹ nikdy nenĂ nic k jĂdlu! CelĂ˝ jemnĂŹ vonĂ po levandulovĂŠm mĂ˝dle, aèkoli by mĂŹl vonĂŹt po jĂdlu, vĂnĂŹ a milovĂĄnĂ. (Když je podråždĂŹnĂĄ, neuspokojĂ ji nic krom Williama, kterĂ˝ spĂ jako špalek v jejĂ posteli, zatĂmco ona se cpe šavnatĂ˝m, horkĂ˝m peèenĂ˝m kuøåtkem. A odkud by se to kuøe mĂŹlo vzĂt? No… když Rackham dokåže zaøĂdit, aby mu na zahradu v Notting Hillu pøivezli pĂšl tuctu japonskĂ˝ch kdoulonĂ, jistĂŹ zvlĂĄdne i jedno kuøe v Marylebone…!) V pracovnĂŹ na psacĂm stole, kde nikdy neležà jejĂ romĂĄn, teĂŻ spoèĂvĂĄ kus chleba o velikosti pĂŹsti. Nic vĂc už totiž nezbylo z bochnĂku, kterĂ˝ koupila v pĂĄtek u stĂĄnku cestou zpĂĄtky z KøišålovĂŠho palĂĄce. Prodavaèka na Sugar pøekvapenĂŹ zamžourala, protože k jejĂ obvyklĂŠ klientele patøà ztracenĂŠ existence, nikoli dĂĄmy v dlouhĂ˝ch kožešinovĂ˝ch plåštĂŹnkĂĄch. Vana už je napuštĂŹnĂĄ. Sugar kouše okoralĂ˝ chleba (jeho tvar je hroznĂŹ zvlåštnĂ – že by se do nĂŹj daly myši? – o tom radši nebude pøemýšlet) a køeèovitĂŹ ho polykĂĄ, aby jĂ klouzal do žaludku. Tak tohle je ten luxusnà život, na kterĂ˝ se tϚila, když odchĂĄzela z podniku panĂ CastawayovĂŠ? A co že to William vykøikoval, když se toèil kolem lampy? „V bezpeèà pøed vĂĄma všema!“ – to øĂkal… „Nikdo jinej se jĂ už nikdy nedotkne“ – tak proè proboha nepøijde a nedotkne se jĂ sĂĄm! To už ho jeho poklad omrzel? A ten zatracenĂ˝ vzkaz: Pøišlas snad pozdĂŹ? Ăi jĂĄ pøedèasnĂŹ? Co tĂm myslel? Sugar se vykoupe. Jako obvykle ve vanĂŹ zĂšstane pøĂliš dlouho a pak se èastuje planĂ˝mi vyhrڞkami, hroužà se hloubĂŹji a hloubĂŹji pod neèistou pĂŹnu a skoro se nehĂ˝be, aby ji studenĂĄ voda nelechtala. Vyleze až pozdĂŹ veèer a vlasy jĂ uschnou tĂŹsnĂŹ pøed pĂšlnocĂ. VoòavĂĄ a èistĂĄ sedĂ ve snĂŹhobĂlĂŠm kombinĂŠ na bezvadnĂŹ upravenĂŠ rozmĂŹrnĂŠ posteli. Tak dĂŹlej, ty svinĂŹ, tĂĄhne jĂ hlavou. Zachraò mĂŹ. KAPITOLA SEDMNĂCTĂ PohlednĂ˝ a šlechetnĂ˝ Henry Rackham, jenž byl kdysi dĂĄvno pøedurèen stĂĄt se Rackhamem z Rackhamova voòavkåøstvĂ a nynĂ je pouze ten bratr onoho vĂ˝znamnĂŠho muže, stojĂ sĂĄm v hovĂnky posetĂŠ ulici, èekĂĄ na prostitutku a z deštĂŹm nasĂĄklĂŠho svrchnĂku se mu v odpolednĂm slunci lehce påøĂ. Ne, nenĂ to tak špatnĂŠ, jak to vypadĂĄ: èekĂĄ na konkrĂŠtnĂ prostitutku. Ne, ne, vy to poøåd nechĂĄpete! DoufĂĄ, že si bude moci promluvit se ženou, kterou tu potkal pøed pĂĄr tĂ˝dny, aby… aby dovedl jejich rozhovor k pøĂhodnĂŹjšĂmu zĂĄvĂŹru. Anebo, jak by to nejspĂš formulovala panĂ FoxovĂĄ (protože ta mĂĄ rĂĄda, když se mluvĂ bez obalu), aby nĂŹjak napravil, že se minule choval jako takovĂ˝ osel. Po mnoha ĂşvahĂĄch došel k zĂĄvĂŹru, že jeho chyba a s nĂ i jeho høĂch nespoèĂvaly v tom, že se s tou ženou dal vĂšbec do øeèi. Ne, høĂchu se dopustil pozdĂŹji. Všechno šlo jako po mĂĄsle, dokud se nenechal svĂŠst na scestĂ smyslnou zvĂŹdavostĂ, a ona pak povzbuzena jeho vilnostĂ zvedla suknĂŹ a… inu, zbytek mĂĄ vypĂĄlenĂ˝ do pamĂŹti jako tmavĂ˝ trojĂşhelnĂkovĂ˝ cejch na svĂŠm bledavĂŠm mozku. Jenže on byl na vinĂŹ stejnĂŹ jako ona a každopĂĄdnĂŹ zĂšstĂĄvĂĄ otĂĄzka: Co teĂŻ? Je to ohroženĂĄ duše a bylo by vĂ˝smĂŹchem Kristovu uèenĂ, kdyby s nĂ mluvili jen zlĂ lidĂŠ a slušnĂ køesÂťanĂŠ se jĂ stranili. Proto stojĂ tady v Church Lane, ve ètvrti St Giles. KošĂk s jĂdlem již rozdal uliènĂkĂšm (snažà se sĂĄm sebe ujišovat, že to byli skuteènĂŹ hladovĂ uliènĂci) a boty se mu již nĂŹkolikrĂĄt zaboøily do hovna. OdmĂtl nabĂdku vetchĂŠho muže s tvåøà jako fretka, kterĂ˝ mu ty boty chtĂŹl vyèistit; mĂsto toho klekl na ulici a udĂŹlal to sĂĄm, pøièemž se snažil s onĂm èlovĂŹkem navĂĄzat hovor o Bohu. (Bez ĂşspĂŹchu; ten chlap si nevÏøĂcnĂŹ odfrkl a odkråèel.) NĂŹkolik individuĂ na nĂŹj zavolalo: „Hej, velebnĂèku!“, zasmĂĄlo se a zmizelo ve tmavĂ˝ch vchodech a oknech, jen co se obrĂĄtil. ZatĂm se ho nikdo nepokusil napadnout ani oloupit. Z takovĂ˝ch malĂ˝ch semĂnek mڞe vyrĂšst pastorstvĂ. A tak Henry èekĂĄ na rohu Church Lane a Arthur Street, paøà se na slunku a šilhĂĄ po kolemjdoucĂch. Za tu krĂĄtkou dobu, co tady stojĂ, jej oslovily ètyøi prostitutky – anebo pøinejmenšĂm ženy, kterĂŠ on za nevĂŹstky poklĂĄdĂĄ. PostupnĂŹ mu nabĂdly košĂèek s øeøichou, ukĂĄzat cestu, hezkĂŠ stinnĂŠ mĂsteèko, kde by si mohl odpoèinout, a „to nejkonejšivĂŹjšà objetĂ v LondĂ˝nĂŹ“. Na což postupnĂŹ odpovĂŹdĂŹl: „Ne, dĂŹkuji“, „Ne, dĂŹkuji“, „Ne, dĂŹkuji“ a „Ne, dĂŹkuji, BĂšh vĂĄm odpusÂť“. ĂekĂĄ na ženu v cihlovĂŹ èervenĂ˝ch šatech. Jakmile napravĂ høĂch, jehož se s nĂ dopustil, mڞe zaèĂt zvažovat ostatnĂ. KoneènĂŹ se objevĂ, ale vypadĂĄ natolik odlišnĂŹ, že kdyby nebylo jejĂ srdèitĂŠ tvåøe, již mĂĄ stĂĄle zafixovanou v pamĂŹti, nechal by ji kolem sebe projĂt. Takto se musĂ naklonit dopøedu a pøesvĂŹdèit se, zda skuteènĂŹ jde o stejnou osobu. ChĂĄpejte, ona mĂĄ na sobĂŹ jinĂŠ šaty, což ho dost vyvĂĄdĂ z konceptu, neboÂť v jeho pøedstavĂĄch se z nĂ stal symbolickĂ˝ tvor, jehož vzezøenĂ je stejnĂŹ ustĂĄlenĂŠ jako obraz povϚenĂ˝ v kostele. Když ovšem pomineme rڞovĂ˝ šål a obnošenĂŠ modrĂŠ šaty, je to ona a tak jako pøedtĂm opatrnĂŹ klièkuje po zasvinĂŹnĂŠm dlåždĂŹnĂ. Henry si odkašle. Ta žena (ano, jejĂ hezkĂ˝ pršinos je nezamĂŹnitelnĂ˝!) si ho nevšimne, anebo to alespoò pøedstĂrĂĄ, dokud se skoro nedotknou. Pak ale k nĂŹmu naklonĂ hlavu, obdaøà ho pohledem a usmĂŹje se od ucha k uchu. „Brej den, pane,“ oslovĂ Henryho. „Dalšà votĂĄzky?“ „Ano,“ odpovĂ ihned, pevnĂ˝m hlasem. „Jestli dovolĂte.“ „Za dva šilasy vĂĄm povolim skoro cokoli, vašnosti,“ dobĂrĂĄ si ho. „Na každej pĂĄd cokoli, s èĂm za mnou pøindete vy.“ Henrymu ztuhnou rysy. Naznaèuje tu, že je mĂŠnĂŹ mužnĂ˝ než ostatnĂ muži? Anebo pouze to, že je mĂŠnĂŹ zpustlĂ˝? A proè mĂĄ tak silnĂ˝ cockneyskĂ˝ pøĂzvuk? Když s nĂm mluvila minule, pøipadla mu podle intonace jako nĂŹkdo ze severu… Pøåtelsky vyèĂtavĂŹ ho zatahĂĄ za rukĂĄv, jako by již byla dobøe obeznĂĄmena s jeho sklonem snĂt s otevøenĂ˝ma oèima a byla rozhodnutĂĄ nedopustit, aby se to vymklo z rukou. „Ale tentokrĂĄt bysme to nemĂŹli dĂŹlat na ulici,“ nadhodĂ. „PoĂŻme si promluvit dovnitø, kde budem mĂt klid.“ „Beze všeho,“ souhlasĂ Henry okamžitĂŹ a teĂŻ je pro zmĂŹnu pøekvapenĂĄ ona. Po tvåøi jĂ pøeletĂ zvlåštnĂ vĂ˝raz, napĂšl starostlivĂ˝, napĂšl bĂĄzlivĂ˝ – ale hned je pryè. „Tak teda platĂ,“ øekne žena. Kråèà jĂ po boku, ona ho vede a èasto pohledem kontroluje, jako by hlĂdala nespolehlivĂŠho psa. MĂĄ ho snad za blbeèka? NemĂŹl by se starat o to, co si o nĂŹm myslĂ. Jen sĂĄm BĂšh pochopĂ, proè pøijal jejĂ nabĂdku. „NenĂ to nic nĂłbl,“ omlouvĂĄ se mu pøedem, když ho nasmĂŹruje k chĂĄtrajĂcĂmu georgiĂĄnskĂŠmu domu. Henryho pøi prvnĂm pohledu napadne, že fasĂĄda mĂĄ barvu a strukturu vepøovĂŠ kڞe; ten rozpadajĂcĂ se štuk by mohly bĂ˝t puchýøe plĂsnĂŹ. Ale ještĂŹ než si to staèà poøådnĂŹ prohlĂŠdnout, ona ho už zatĂĄhne pøes dvorek zaneøådĂŹnĂ˝ slepièĂm peøĂm do dveøà a pak do temnĂŠho vestibulu. On, Henry Rackham, rĂĄdoby faråø tĂŠto farnosti, pøekroèil prĂĄh bordelu. TureckĂ˝ koberec je tu prošoupanĂ˝ a prkna podlahy pod nimi tiše vzdychajĂ. Zdi chodby jsou na jednĂŠ stranĂŹ vydutĂŠ a na druhĂŠ vypouklĂŠ; pruhovanĂĄ tapeta se boulĂ a krabatĂ jako špatnĂŹ padnoucà šaty, posĂĄzenĂĄ je zarĂĄmovanĂ˝mi reprodukcemi, jejichž sklo je kvĂšli zatuchlinĂŹ neprĂšhlednĂŠ. Z hloubi domu vzlĂnĂĄ pach èehosi vlhkĂŠho a vyèichlĂŠho, kterĂ˝ pøipomĂnĂĄ… kterĂ˝ pøipomĂnĂĄ plno vĂŹcĂ, jež Henry Rackham nikdy nepoznal. „Nahoøe je spousta èerstvĂ˝ho vzduchu,“ pospĂšà si žena po jeho boku; zjevnĂŹ mĂĄ strach, že by ještĂŹ mohl utĂŠct. Kdyby jen vĂŹdĂŹla, jak je pro nĂŹj setkĂĄnĂ s takovouhle bĂdou blahodĂĄrnĂŠ! ÂŽe nĂŹkolikrĂĄt požådal panĂ Foxovou, aby mu popsala, jak doopravdy vypadajĂ vykøièenĂŠ domy, a i pøes jejĂ upøĂmnost na nĂŹ poøåd nahlĂžel pøes rڞovĂŠ brĂ˝le bakchanĂĄlskĂŠ fantazie. Nic – ani selskĂ˝ rozum, ani peèlivĂŠ studium zprĂĄv, ani slovo panĂ FoxovĂŠ – mu nedokĂĄzalo vyhnat z hlavy vidinu veøejnĂŠho domu coby pøepychovĂŠ sluje tĂŹlesnĂŠ rozkoše. Když teĂŻ dĂky odĂŠru pravdy vystøĂzlivĂŹl, vkroèà do pøijĂmacĂho pokoje: tĂsnivĂŠho salĂłnu, v nĂŹmž se sešlĂ˝ nĂĄbytek ponuøe mĂsĂ se zažloutlou dekorativnĂ keramikou a vojenskĂ˝mi potøebami a kterĂ˝ je osvĂŹtlenĂ˝ petrolejovĂ˝mi lampièkami, pøestože se do mĂstnosti tlustĂ˝mi zĂĄvĂŹsy barvy slaniny snažà proniknout sluneènĂ paprsky. Vchod na schodištĂŹ je zatarasenĂ˝ invalidnĂm vozĂkem se zchĂĄtralĂ˝m staøĂkem, jehož oblièej se takøka ztrĂĄcĂ za šåtky a pletenĂ˝mi pøehozy. „Za pokoj sedm pencĂ,“ zakuòkĂĄ neadresnĂŹ. Henry se nasupĂ, ale jeho prostitutka na nĂŹj omluvnĂŹ zamrkĂĄ, jako že nemohla tušit, že bude tak hloupĂ˝ a bude si pøedstavovat, že mĂĄ vlastnĂ pokoj. „Je to jenom sedm pencĂ, pane,“ zašeptĂĄ. „Pro èlovĂŹka jako vy…“ Henry lovĂ mince z kapsy kalhot a zaèĂnĂĄ mu svĂtat: tahle žena je tu pro pobavenĂ chudĂ˝ch. NenĂ urèena pro jeho potøebu; do tohoto rozpadajĂcĂho se smrdutĂŠho doupĂŹte nejspĂš nikdy nevkroèil žådnĂ˝ pøĂslušnĂk jeho tøĂdy. Už jen šaty na jeho tĂŹle majĂ vĂŹtšà cenu než cokoli v tom pokoji – nĂĄbytek, keramika i vĂĄleènĂŠ medaile. „NemĂĄm sedm pencĂ, tumĂĄte šilink,“ zamumlĂĄ ostĂ˝chavĂŹ, když ty mince podĂĄvĂĄ. SukovitĂ˝ spĂĄr se zatne kolem mince a pak tomu chlapĂkovi sklouzne z oblièeje jakĂ˝si vlnĂŹnĂ˝ nĂĄhubek ze šåtku, a odhalĂ tak nateklĂ˝ nos malinovĂŠ barvy, tvåøe protkanĂŠ køeèovĂ˝mi žilkami a nechutnĂŹ bezzubĂĄ Ăşsta. „NevoèekĂĄvejte drobnĂ˝,“ zasĂpĂĄ staroch, až je ovane pach alkoholu a vøedu, a prudce se rozjede s vozĂkem pryè, aby Henry a prostitutka mohli projĂt. „Takže,“ ozve se Henry a zhluboka se nadechne, když spolu vyrazĂ do schodĂš. „Jak se jmenujete?“ „Caroline, pane,“ odpovĂ. „A dĂĄvejte bacha, kam šlapete, pane – ty schody se zatluèenejma høebĂkama jsou trochu vošidnĂ˝.“ Za dva šilinky si Henry koupĂ dvacet minut. Caroline sedĂ na kraji postele, když pøedtĂm Henrymu svatosvatĂŹ slĂbila, že nebude dĂŹlat žådnou neplechu. Henry zĂšstĂĄvĂĄ stĂĄt u otevøenĂŠho okna. Pøi kladenĂ otĂĄzek se na Caroline skoro nepodĂvĂĄ; spĂš vypadĂĄ, jako by oslovoval zaèernalĂŠ støechy a zaprasenĂŠ chodnĂky Church Lane. Ăas od èasu se otoèà a na pĂšl vteøiny se na ni zadĂvĂĄ a ona se usmĂŹje. On jĂ ze zdvoøilosti ĂşsmĂŹv opĂŹtuje. Ona si myslĂ, že jeho ĂşsmĂŹv je neèekanĂŹ lĂbeznĂ˝. On si myslĂ, že jejĂ postel pøipomĂnĂĄ jeslièky vyloženĂŠ hadry. BĂŹhem svĂ˝ch dvaceti minut se toho Henry dozvĂ docela dost o rĂšznĂ˝ch druzĂch prostitutek a jejich pøirozenĂŠm prostøedĂ. Caroline je „šlapka“, kterĂĄ mĂĄ pokoj v domĂŹ, za nĂŹjž ona (nebo radĂŹji jejĂ kunèaft) pøi každĂŠm použitĂ platĂ pevnou taxu. Ujišuje ho však, že za jeho zanedbanĂ˝ a ponurĂ˝ vzhled mڞe jen lakomost majitelky nemovitosti, panĂ LeekovĂŠ, a že existujĂ ubytovny, jejichž majitelĂŠ na jejich stav „fakt dbaj“. VlastnĂŹ vĂ o jednom konkrĂŠtnĂm domĂŹ, jejž vlastnĂ matka jednĂŠ z holek. Je „jako palĂĄc, pane“ – ne že by tam Caroline nĂŹkdy byla – teda ani v žådnĂ˝m palĂĄci –, ale dokåže si to dobøe pøedstavit, protože stejnĂĄ dĂĄma provozovala ubytovnu v Church Lane, jen o tøi vchody dĂĄl odsud, do kterĂ˝ se teĂŻ natĂĄhli pĂŹknĂ neøådi, ale když tam byla panĂ CastawayovĂĄ, mohli byste tam jĂst z podlahy, tak tam mĂŹli èisto. A ta jejĂ dcera se pak stala milenkou velkĂ˝ho bohåèe, ale ještĂŹ když žila tady, vždycky byla jako princezna – ne že by Caroline kdy vidĂŹla nĂŹjakou princeznu osobnĂŹ, ale vidĂŹla obrĂĄzky a tahle Sugar nevypadala o nic hÚø. Takže vidĂte, co se dĂĄ udĂŹlat, když na to ti nahoøe dbaj. VezmĂŹte si tøeba Carolininu ložnici: nemڞe na ni bĂ˝t dvakrĂĄt pyšnĂĄ, to vĂ. „Ale dybyste tu makal vy, pane, s nĂm dole a celej byt smrdĂŹl zatuchlinou, vobtϞoval byste se leštĂŹnim sloupkĂš postele a upravovĂĄnim kytièek ve vĂĄze? To si teda nemyslim.“ Henry se zeptĂĄ na bordely a dozvĂ se, že i ty jsou „takovĂĄ všehochuÂť“. NĂŹkterĂŠ jsou „vĂŹzenĂ, pane, vĂŹzenĂ“, kde surovci a starĂŠ babizny držà nebohĂŠ holky „polonahĂ˝ a polovyhladovĂŹlĂ˝“. JinĂŠ patøà „tĂŹm nejvÏèĂm hlavounĂšm“ a holky „vstanou z postele jen kvĂšlivĂĄ biskupĂšm a krĂĄlĂšm“ (nad kterĂ˝mžto prohlåšenĂm se Henry musĂ na chvĂli zamyslet). Jedno je mu jasnĂŠ: jemnĂŠ rozdĂly, o nichž se pĂše v knĂžkĂĄch, ve skuteènĂŠm svĂŹtĂŹ moc neznamenajĂ. Existuje tu hierarchie, to ano, ovšem ne kategoriĂ, ale spĂš jednotlivĂ˝ch vykøièenĂ˝ch domĂš, ba jednotlivĂ˝ch prostitutek, a potenciĂĄlnĂ mobilita mezi spoleèenskĂ˝mi kategoriemi je podivuhodnĂĄ. V tĂŹch dvaceti minutĂĄch, kterĂŠ si koupil za dva šilinky, se toho dozvĂ vĂc i o Caroline. K jeho zdϚenĂ nechovĂĄ ke svĂŠ nĂŹkdejšà ctnosti nic než pohrdĂĄnĂ. Ctnost èlovĂŹku nezaplatà èinži, ušklĂbĂĄ se; kdyby ti lidĂŠ, co si u žen tak cenĂ ctnosti, byli ochotni ubytovat ji, nakrmit ji a oblĂŠct, mĂsto aby jen pøihlĂželi jejĂmu žalostnĂŠmu snaženĂ, bĂ˝vala by mohla zĂšstat ctnostnĂĄ mnohem dĂŠle. A nebe? JakĂ˝ mĂĄ Caroline nĂĄzor na nebe? Tak tedy, nepøedstavuje si, že by do nĂŹj šla, ale takĂŠ si nepøedstavuje, že by šla do pekla, kterĂŠ je pouze pro skuteènĂŹ „zlĂŠ“ lidi. O Bohu a JežĂši si nemyslĂ nic, ale poklĂĄdĂĄ ĂĂĄbla za „užiteènĂŠho“, pokud skuteènĂŹ trestĂĄ špatnĂŠ lidi, a Caroline doufĂĄ, že špatnĂ lidĂŠ, kterĂŠ poznala, obzvlåštĂŹ majitel jistĂŠ odĂŹvnĂ firmy, zakusĂ po smrti strašlivĂŠ utrpenĂ, byÂť jĂ nĂŹco øĂkĂĄ, že se z toho nĂŹjak vyvleèou. „A napadlo vĂĄs nĂŹkdy, že byste se mohla vrĂĄtit domĂš?“ zeptĂĄ se Henry, když Ăşnava z tolika pronesenĂ˝ch slov opĂŹt zvĂ˝raznila jejĂ severnĂ pøĂzvuk. „DomĂš? Kde to je?“ odsekne. „V Yorkshiru, øekl bych,“ odpovĂ Henry tiše. „Vy ste tam byl?“ „Na nĂĄvštĂŹvĂŹ.“ Postel zavrže, jak z nĂ Caroline vstane. Z jejĂho podråždĂŹnĂŠho povzdechnutĂ Henry poznĂĄ, že jeho dvacet minut dle jejĂho hrubĂŠho odhadu vypršelo. „Myslim, že v Yorkshiru už žådnĂ˝ dalšà kurvy nepotøebujou, pane,“ pronese trpce. LouèenĂ je rozpaèitĂŠ, oba si jsou vĂŹdomi, že Henry pøekroèil hranici, že zpĂšsobil bolest. Henry se stydĂ, že ji tu nechĂĄvĂĄ s tĂmhle stĂnem smutku na tvåøi: pøišel sem v nadĂŹji, že v nĂ vzbudĂ bĂĄzeò BožĂ, a nesnese pomyšlenĂ, že vyvolal jen stesk po domovĂŹ. Ona je svĂ˝m založenĂm veselĂĄ duše, to on poznĂĄ; jak jen je mrzkĂŠ, že ji okradl o ĂşsmĂŹv! Ona zase nevĂ, jak toho nekòubu vypakovat. Kdyby ho polĂbila, porušila by jejich dohodu, ale zabouchnout mu dveøe ložnice do tĂŠ upøĂmnĂŹ zamraèenĂŠ tvåøe jĂ pøipadĂĄ dĂŹsnĂŹ hrubĂŠ. „PoĂŻte, pane, vyprovodim vĂĄs dolĂš pod schody,“ nabĂdne se již smĂølivĂŹji. Za minutku už Henry Rackham stojĂ v ulièce a dĂvĂĄ se na dĂšm, z nĂŹhož prĂĄvĂŹ odešel, na okno nahoøe, skrz jehož špinavĂŠ sklo se dĂval vlastnĂma oèima. Spadl mu kĂĄmen ze srdce, balvan tak tϞkĂ˝, že když se ho zbavil, mĂĄ z toho skoro zĂĄvraÂť. JežĂš Kristus stojĂ po jeho boku v ulièce a BĂšh na nĂŹj shlĂžà z nebe. Jak se mu ulevilo! Kdyby tam na dlåždĂŹnĂ nebylo tolik sajrajtu, klesl by na kolena a vdÏènĂŹ se pomodlil. Protože ona – ta ženskĂĄ jmĂŠnem Caroline – se na odchodu dotkla jeho ruky, zadĂvala se mu do tvåøe a on po nĂ ani v nejmenšĂm nezatoužil – ani po nĂ, ani po kterĂŠkoli jinĂŠ nevĂŹstce. LĂĄska, již k nĂ cĂtil, když jĂ opĂŹtoval ĂşsmĂŹv, je stejnĂĄ lĂĄska, jakou cĂtĂ k jakĂŠmukoli muži, ženĂŹ èi dĂtĂŹti v nebezpeèĂ; ona je chudinka, kterĂĄ visĂ nad jĂĄmou pekelnou, aniž o tom vĂ. TeĂŻ už mezi nĂm a všemi Carolinami tĂŠhle ohromnĂŠ metropole nenĂ nic nemožnĂŠ! NechÂť se jinĂ muži snažà zĂskat jejich tĂŹla; on a panĂ FoxovĂĄ budou usilovat o to, aby zĂskali jejich duše! „OdpusÂť, otèe, neb jsem zhøešila.“ TĂŹmito slovy, pronesenĂ˝mi v holèièĂm chvatu, Agnes RackhamovĂĄ skoèà zpĂĄtky do tĂŹla, kterĂŠ tu naposledy sedĂŹlo pøed tøinĂĄcti lety. PodvĂŹdomĂŹ hrbĂ ramena, aby potlaèila tĂŹch pĂĄr centimetrĂš, o nϞ vyrostla, a takto mĂŹla pøed oèima pøesnĂŹ tu èåst møĂžky ve zpovĂŹdnici, na kterou vždy hledĂŹla jako dĂtĂŹ. MøĂžka se vĂšbec nezmĂŹnila oproti tomu, co si tak živĂŹ pamatuje: døevĂŹnĂŠ møĂžovĂ nenĂ ani vĂc, ani mĂò vyleštĂŹnĂŠ, konopnĂ˝ zĂĄvĂŹs se zlatĂ˝mi nitĂŹmi nenĂ ani vĂce, ani mĂŠnĂŹ roztøepenĂ˝. „Kdy jste naposledy byla u zpovĂŹdi?“ Jakmile k nĂ ta slova projdou møĂžkou, Agnes se roztluèe srdce v hrudi (kterĂĄ je, aspoò v jejĂch pøedstavĂĄch, zase ĂşplnĂŹ plochĂĄ); bušà jĂ nikoli proto, že ji otĂĄzka vyplašila, nebo kvĂšli odpovĂŹdi, se kterou bude muset vyrukovat, ale spĂš v horoucĂ nadĂŹji, že jde o stejnĂ˝ hlas, kterĂ˝ ji kĂĄral a dĂĄval rozhøešenĂ pøed tolika lety. Je to on? Je? Z tĂŹch šesti krĂĄtkĂ˝ch slov to nedokåže poznat. „Pøed tøinĂĄcti lety, otèe,“ zašeptĂĄ. SenzaènĂ pøiznĂĄnĂ! „Proè tak dĂĄvno, dĂtĂŹ?“ Uchem se skoro dotĂ˝kĂĄ møĂžky, a pøesto poøåd nedokåže najisto øĂci, jestli ten hlas znĂĄ. „Byla jsem velmi mladĂĄ, otèe,“ vysvĂŹtluje a rty se jĂ skoro dotĂ˝kajĂ møĂžky, „a mĂšj otec… tedy ne vy, otèe… a ne mĂšj Otec na nebesĂch… a ne mĂšj –“ „Ano, ano,“ pobĂzĂ ji hlas nedĂštklivĂŹ a v tu chvĂli Agnes nade vši pochybnost vĂ, že je to on! SĂĄm otec Scanlon! „MĂšj nevlastnĂ otec z nĂĄs udĂŹlal anglikĂĄny,“ shrne to rozrušenĂŹ. „A våš nevlastnĂ otec již zemøel?“ dohaduje se otec Scanlon. „Ne, otèe, je v zahranièĂ. Ale jĂĄ už jsem teĂŻ dospĂŹlĂĄ a dost starĂĄ na to, abych si mohla stĂĄt za svĂ˝m nĂĄzorem.“ „VĂ˝bornĂŹ, dĂtĂŹ. UmĂte se zpovĂdat?“ „Ale jistĂŹ, otèe,“ zvolĂĄ Agnes. Trochu ji zklame, že knĂŹz na rozdĂl od nĂ nepoklĂĄdĂĄ uplynulĂĄ lĂŠta za pouhĂŠ mrknutĂ oka. Skoro (aby mu ukĂĄzala, jak se orientuje) zaène odøĂkĂĄvat Confiteor v latinĂŹ, protože se to jednou nauèila nazpamĂŹÂť, ale pak se ovlĂĄdne a sĂĄhne po angliètinĂŹ. „VyznĂĄvĂĄm se všemohoucĂmu Bohu, nejsvĂŹtĂŹjšà PannĂŹ Marii, svatĂŠmu archandĂŹlu Michaelovi, požehnanĂŠmu Janu Køtiteli, svatĂ˝m apoštolĂšm Petrovi a Pavlovi, všem svatĂ˝m a vĂĄm, otèe, že jsem èasto zhøešila myšlenĂm, slovy i skutky. Je to mĂĄ vina, mĂĄ velikĂĄ vina. Proto prosĂm Matku BožĂ, Pannu Marii, svatĂŠho archandĂŹla Michaela, požehnanĂŠho Jana Køtitele, svatĂŠ“ (na tomto mĂstĂŹ otec zakašle a popotĂĄhne) „apoštoly Petra a Pavla, všechny svatĂŠ a vĂĄs, otèe, abyste se za mĂŹ u Boha pøimlouvali.“ NemelodickĂŠ zabruèenĂ z druhĂŠ strany møĂžky ji pobĂdne ke zpovĂŹdi. Agnes se na tento okamžik dopøedu pøipravila a z novĂŠ kabelky vytĂĄhne list dopisnĂho papĂru, na nĂŹjž si pøedchozĂho veèera zaznamenala veškerĂŠ svĂŠ høĂchy podle chronologickĂŠho poøadĂ, jak byly zapsĂĄny v jejĂch denĂcĂch za poslednĂch tøinĂĄct let. ElegantnĂŹ si odkašle. „Toto jsou mĂŠ høĂchy. DvanĂĄctĂŠho èervna 1862 jsem darovala prsten, kterĂ˝ jsem sama pøedtĂm dostala od kamarĂĄdky. JednadvacĂĄtĂŠho èervna tĂŠhož roku jsem stejnĂŠ kamarĂĄdce na jejĂ otĂĄzku odpovĂŹdĂŹla, že ten prsten stĂĄle mĂĄm. TøetĂho øĂjna 1869, když byly všechny naše rڞe napadeny snĂŹtĂ, jsem ze sousedovy zahrady ukradla dokonalou rڞi a za pĂĄr hodin jsem ji zahodila, aby se mne nĂŹkdo nezeptal, kde jsem k nĂ pøišla. PĂŹtadvacĂĄtĂŠho ledna 1873 jsem ĂşmyslnĂŹ šlĂĄpla na brouka, kterĂ˝ mi nechtĂŹl nic udĂŹlat. Když mne ètrnĂĄctĂŠho èervna 1875 – tedy minulĂ˝ tĂ˝den – bolela hlava, byla jsem hrubĂĄ k policistovi, øekla mu, že je k nièemu a že by ho mĂŹli propustit.“ „Ano?“ pobĂdne ji knĂŹz, pøesnĂŹ jak to dĂŹlĂĄval, když byla ještĂŹ dĂtĂŹ. „To je vše, otèe,“ ujistĂ ho. „Všechny høĂchy, kterĂŠ jste spĂĄchala za tøinĂĄct let?“ „PøesnĂŹ tak, otèe.“ KnĂŹz si povzdychne a slyšitelnĂŹ si poposedne na židli. „No tak, dĂtĂŹ moje,“ øekne. „MusĂ jich bĂ˝t vĂc.“ „Pokud jsou, otèe, pak o nich nevĂm.“ KnĂŹz si znovu povzdechne, tentokrĂĄt hlasitĂŹji. „Co indiskrĂŠtnost?“ nadhodĂ. „HøĂch pĂ˝chy?“ „MožnĂĄ mi pĂĄr pøĂpadĂš uniklo,“ uznĂĄ Agnes. „Obèas jsem byla tak ospalĂĄ èi nemocnĂĄ, že jsem si nevedla denĂk tak, jak bych mĂŹla.“ „Tak dobøe…“ zabruèà knĂŹz. „NĂĄprava, nĂĄprava… Po tak dlouhĂŠ dobĂŹ toho nemڞete moc napravit. Pokud se stĂĄle pøåtelĂte s tou ženou, jejĂž prsten jste dala nĂŹkomu jinĂŠmu, pøiznejte jĂ, že jste to udĂŹlala, a požådejte ji o odpuštĂŹnĂ. OhlednĂŹ tĂŠ kvĂŹtiny…“ (zaĂşpĂ) „tak na tu zapomeòte. A co se týèe toho brouka, klidnĂŹ si mڞete dupnout na tolik broukĂš, kolik chcete; jsou vĂĄm vydĂĄni do rukou, jak se v Bibli jasnĂŹ pĂše. Jestli dokåžete najĂt toho policistu, kterĂŠho jste urazila, tak se omluvte. A nynĂ pokĂĄnĂ. Za tu lež a hrubĂĄ slova se tøikrĂĄt pomodlete ZdrĂĄvas. A zkuste zpytovat svou duši dĂškladnĂŹji. Jen mĂĄlo z nĂĄs za tøinĂĄct let nespĂĄchĂĄ prakticky žådnĂ˝ høĂch.“ „DĂŹkuji vĂĄm, otèe,“ zašeptĂĄ Agnes, preciznĂŹ složà papĂrek v dlani a naklonĂ se, aby si vyslechla rozhøešenĂ. „Dominus noster Iesus Christus te absolvat,“ huhòå staøeckĂ˝ hlas, „et ego auctoritate ipsius te absolvo…“ Zpod AgnesinĂ˝ch zavøenĂ˝ch vĂèek vytrysknou slzy a jedna po druhĂŠ jĂ stĂŠkajĂ po tvåøi. „…ego te absolvo a peccatis tuis, in nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen.“ Agnes RackhamovĂĄ zlehounka vyklouzne ze zpovĂŹdnice a spϚnĂŹ se usadĂ v zadnĂ kostelnĂ lavici. Dnes odpoledne se sem vydala na zapøenou, a tak si vzala zĂĄvoj a oblĂŠkla si prostĂŠ, tmavĂŹ šedĂŠ šaty: jistĂŹ, je to velkĂ˝ rozdĂl oproti rĂłbĂĄm, v nichž se nynĂ pøedvĂĄdĂ na sezĂłnnĂch spoleèenskĂ˝ch akcĂch, ale na druhou stranu tady u svatĂŠ Terezy v Cricklewoodu nijak netoužà po tom, aby ji lidĂŠ poznĂĄvali. V zadnĂch lavicĂch, daleko od stĂĄlĂ˝ch farnĂkĂš, oltåøe i mnohoramennĂ˝ch svĂcnĂš, je takovĂĄ tma, že když se Agnes vmåèkne mezi nĂŹ, skoro zakopne o klekacĂ polštåøek, kterĂ˝ nĂŹkdo zapomnĂŹl uložit do kapsy. Vysoko nad jejĂ hlavou nedĂĄvno vymalovali strop blankytnou modøà posetou zlatĂ˝mi hvĂŹzdièkami, jejichž svĂŹtlo je ovšem jen šalebnĂŠ. Agnes teĂŻ spokojenĂŹ sedĂ v šeru, s tvåøà ve stĂnu pøevislĂŠ øĂmsy. Bohoslužba mĂĄ zakrĂĄtko zaèĂt; otec Scanlon se vynoøil zpoza zpovĂŹdnice a kråèà ke kazatelnĂŹ. Z ramen zvedne purpurovou štĂłlu, podĂĄ ji ministrantovi a na oplĂĄtku dostane jinou. Skoro se nezmĂŹnil! Bradavice na èele – jeho nejdĂšležitĂŹjšà rys – je stejnĂŹ velkĂĄ jako kdysi. Agnes okouzlenĂŹ sleduje pøĂpravy na mši, rĂĄda by se jĂ zúèastnila, ale vĂ, že nemڞe. To, že ve sboru nikoho neznĂĄ, ještĂŹ nenĂ zĂĄruka, že nikdo neznĂĄ ji (koneckoncĂš je ženou Williama Rackhama, toho Williama Rackhama), a nemڞe si dovolit vyvolat drby. JeštĂŹ nenazrĂĄl èas, aby se SvĂŹt dozvĂŹdĂŹl o jejĂm nĂĄvratu k PravĂŠ vĂøe. „Introibo ad altare Dei,“ oznĂĄmĂ otec Scanlon a rituĂĄl zaène. Agnes pøihlĂžà ze stĂnĂš a nehlasnĂŹ se k nĂŹmu latinsky pøipojĂ. V duchu se promĂtĂĄ do svĂèkami osvĂŹtlenĂŠho støedu pozornosti; když se knĂŹz sklonĂ, aby polĂbil oltåø, naklonĂ vlastnĂ hlavu; každĂŠ jeho znamenĂ køĂže zopakuje pøes svĂĄ prsa; v Ăşstech se jĂ sbĂhajĂ sliny pøi doteku fiktivnĂho chleba a vĂna; jejĂ vlhkĂŠ rty se otvĂrajĂ, aby vpustila Boha dovnitø. „Dominus vobiscum,“ zašeptĂĄ v extatickĂŠm unisonu s otcem Scanlonem. „Et cum spirito tuo.“ Když se po mši kostel vyprĂĄzdnĂ, Agnes se odvåžà do svĂŹtla, aby mohla bĂ˝t sama s nĂĄboženskĂ˝mi cetkami svĂŠho mlĂĄdĂ. LoudavĂŹ projde kolem sedadel, na nichž sedĂĄvala s matkou a kterĂĄ lze poøåd ještĂŹ poznat podle vrypĂš a skvrn na døevĂŹ, aèkoli v nich dnes sedĂŹli jinĂ lidĂŠ. VeškerĂŠ pøĂslušenstvĂ vypadĂĄ pøesnĂŹ jako tenkrĂĄt, až na novou mozaiku v apsidĂŹ, na nĂž je zobrazena nebeskĂĄ korunovace Bohorodièky, ovšem pøĂliš køiklavĂ˝mi barvami, a navĂc se tvĂšrcĂšm nepovedl Mariin nos. Na plaketĂŹ NanebevzetĂ za oltåøem se naštĂŹstĂ nic nezmĂŹnilo, Panna Marie na nĂ odlĂŠtĂĄ z dosahu baculatĂ˝ch natahujĂcĂch se rukou ohyzdnĂ˝ch cherubĂnĂš hemžĂcĂch se kolem jejĂch nohou. Agnes pøemýšlĂ, za jak dlouho sebere odvahu dĂĄt anglikĂĄnstvĂ veøejnĂŹ košem a rezervovat si tu pro sebe soukromĂŠ sedadlo, na svĂŹtle poblĂž oltåøe. DoufĂĄ, že už to moc dlouho trvat nebude. NevĂ jen, koho se mĂĄ zeptat, kolik by to stĂĄlo a zda se to platĂ každĂ˝ tĂ˝den nebo jednou roènĂŹ. PøesnĂŹ v takovĂ˝ch zĂĄležitostech by jĂ William mohl poradit, kdyby mu jen mohla vÏøit. Ale všechno pĂŹknĂŹ popoøadĂŹ: nejdøĂv musĂ zkrĂĄtit obdobĂ, po nϞ bude jejĂ matka strĂĄdat v Oèistci. Pøimlouval se o Violet Unwinovou od jejĂ smrti ještĂŹ nĂŹkdo jinĂ˝? NejspĂš ne. SoudĂŹ podle jejĂho pohøbu, na nĂŹjž pøišli pouze anglikĂĄnštĂ kumpĂĄni lorda Unwina, už žådnĂŠ katolickĂŠ pøåtele nemĂŹla. Agnes odjakživa pøedpoklĂĄdala, že si jejĂ matka pobude v Oèistci hodnĂŹ dlouho – jako trest za to, že si lorda Unwina vĂšbec vzala a pak že mu dovolila okrĂĄst ji i Agnes o jejich vĂru. Je potøeba silnĂ˝ch pøĂmluv. Ve svĂŹtle oltåønĂho svĂcnu teĂŻ otevøe novou kabelku, zalovĂ mezi tvåøenkami, èichacĂmi solemi a håèky na zapĂnĂĄnĂ knoflĂèkĂš a vytĂĄhne dost zprohĂ˝banou a špinavou modlitebnĂ kartu, na jejĂž jednĂŠ stranĂŹ je vytištĂŹnĂĄ rytina JežĂše a na druhĂŠ odpustkovĂĄ modlitba, kterĂĄ zaruèenĂŹ ukrojĂ dny, tĂ˝dny, ba i mĂŹsĂce z trestu. Agnes si pøeète nĂĄvod. Za danĂ˝ch okolnostĂ BĂšh nejspĂš nebude trvat na tom, aby pøijala svĂĄtost oltåønĂ; ve všech ostatnĂch ohledech pak mĂĄ Agnes nĂĄrok: vyzpovĂdala se, stojĂ pøed køĂžem a znĂĄ nazpamĂŹÂť slova Otèenåše, ZdrĂĄvasu a SlĂĄva Otci na Ăşmysl SvatĂŠho otce. Pomalu a peèlivĂŹ je odøĂkĂĄ a pak pøeète modlitbu na kartĂŹ. „…ZprobĂjeli ruce mĂŠ i nohy mĂŠ,“ uzavøe. „Mohl bych sèĂsti všecky kosti svĂŠ.“ Zavøe oèi a èekĂĄ na mravenèenĂ v dlanĂch a v chodidlech, kterĂŠ vždy doprovĂĄzelo ètenĂ tĂŠto modlitby, když se jako dĂtĂŹ pøimlouvala za tetièky, jejichž podoba se jĂ vybavovala už jen matnĂŹ, a za oblĂbenĂŠ historickĂŠ postavy. Aby modlitbĂŹ dodala na sĂle, popojde do lodi, kde stojĂ votivnĂ svĂce, a jednu zapĂĄlĂ. MosaznĂ˝ dĂŹrovanĂ˝ podnos vypadĂĄ pøesnĂŹ tak, jak by mĂŹl vypadat; pĂšsobĂ dojmem, jako by hrudky roztavenĂŠho vosku kolem dĂŹr nikdo neoškrĂĄbal od tĂŠ doby, co tu byla naposledy. Pak si Agnes stoupne ke kazatelnĂŹ. To by si jako dĂtĂŹ nikdy nedovolila, protože kazatelna je nahoøe vyøezanĂĄ do tvaru ohromnĂŠho orla nesoucĂho na zĂĄdech a roztaženĂ˝ch køĂdlech Bibli a hlava je natoèenĂĄ dolĂš pøĂmo k divĂĄkovi. Agnes neohroženĂŹ, nebo mĂĄlem neohroženĂŹ pohlĂŠdne dravci do matnĂ˝ch døevĂŹnĂ˝ch oèĂ. A v tu chvĂli zaène vyzvĂĄnĂŹt kostelnĂ zvon a Agnes se musĂ do tĂŹch orlĂch oèà zadĂvat ještĂŹ usilovnĂŹji, protože prĂĄvĂŹ po takovĂŠm signĂĄlu kouzelnĂ tvorovĂŠ ožĂvajĂ. Bim, bam, bim, bam, zvonĂ zvon, ale vyøezĂĄvanĂ˝ ptĂĄk se ani nepohne, a když vyzvĂĄnĂŹnĂ ustane, Agnes odvrĂĄtĂ zrak. RĂĄda by zašla k ukøižovanĂŠmu Kristovi za kazatelnou a ovÏøila si, že si to i po lĂŠtech pamatuje dobøe a že zlomenĂ˝ a zase pøilepenĂ˝ byl prostøednĂèek na jeho levĂŠ ruce. VĂ ale, že se pøipozdĂvĂĄ a že musĂ jĂt domĂš. William by se mohl podivovat, kde že to vĂŹzĂ. Jak prochĂĄzĂ druhou ulièkou, znovu se obeznĂĄmĂ s øadou obrazĂš KøĂžovĂŠ cesty, kterĂŠ visĂ vysoko na zdech. Jen je mĂjĂ v obrĂĄcenĂŠm poøadĂ, od UloženĂ až k Soudu pøed PilĂĄtem PontskĂ˝m. Ani na tĂŹchto sklièujĂcĂch obrazech se za poslednĂch tøinĂĄct let nic nezmĂŹnilo, poøåd z nich sĂĄlĂĄ nalakovanĂĄ hrĂšza. Jako dĂtĂŹ se bĂĄla tĂŹchhle scĂŠn utrpenĂ zasazenĂ˝ch na pozadĂ zlovĂŹstnĂŠ, bouøkou obtĂženĂŠ oblohy: kdysi zavĂrala oèi, aby nevidĂŹla lesknoucĂ se rĂĄnu po bøezovĂŠ metle na pøĂšernĂŠ šedĂŠ kڞi, tenkĂŠ pramĂnky tmavĂŠ krve z trnĂm popĂchanĂŠho èela a obzvlåštĂŹ pak pøibĂjenĂ Kristovy pravice. TenkrĂĄt jĂ staèilo nešastnou nĂĄhodou letmo zahlĂŠdnout rozmĂĄchnutou palici, aby se jejĂ dlaò køeèovitĂŹ sevøela v pĂŹst a ona ji musela ochranitelsky zahalit v zĂĄhybu suknĂ. Dnes ty obrazy vidĂ dost jinak, protože mezitĂm sama zažila nejednu trĂ˝zeò a vĂ, že jsou na svĂŹtĂŹ horšà vĂŹci než muèivĂĄ smrt. NavĂc chĂĄpe to, co nedokĂĄzala pochopit jako dĂtĂŹ: konkrĂŠtnĂŹ proè se nechal zavraždit, když umĂŹl èarovat? Dnes tomu muèednĂkovi se svatozåøà zĂĄvidĂ, neboÂť tak jako Psycho èi muslimštĂ mystici ve spiritistickĂ˝ch knihĂĄch mohl bĂ˝t zabit a zase nedotèenĂ˝ vstĂĄt z mrtvĂ˝ch. (V KristovĂŹ pøĂpadĂŹ ne ĂşplnĂŹ nedotèenĂ˝, to musĂ uznat, protože mĂŹl ty dĂry v nohou a rukou, ale na druhou stranu to je pro muže menšà neštĂŹstĂ než pro ženu.) ZastavĂ se ve dveøĂch do pøedsĂĄlĂ a pøed odchodem se krĂĄtce zadĂvĂĄ na tvåø JežĂše, když ho PilĂĄt odsuzuje. Ano, nenĂ o tom pochyb: klidnĂĄ, skoro samolibĂĄ vyrovnanost èlovĂŹka, kterĂ˝ vĂ: „Nemohu bĂ˝t znièen.“ Je to pøesnĂŹ stejnĂ˝ vĂ˝raz jako na tvåøi onoho africkĂŠho nåèelnĂka na hoøĂcĂ hranici (rytiny poøĂdil oèitĂ˝ svĂŹdek, nebo aspoò ji o tom ujišuje autor dĂlka ZĂĄzraky a jejich mechanismy, v souèasnĂŠ dobĂŹ pod jejĂ postelĂ). Tolik lidĂ v minulosti pøežilo svou smrt, ale kdepak ona, ona je pøes veškerĂŠ poctivĂŠ studium tĂŠ zĂĄležitosti z toho spolku stĂĄle vylouèenĂĄ! Proè? Netoužà po slĂĄvĂŹ – koneckoncĂš nenĂ Božà syn –, nikdo by se ani nemusel dozvĂŹdĂŹt, že to dokĂĄzala, byla by nanejvýš diskrĂŠtnĂ! NemusĂ si však tenhle bĂĄjeènĂ˝ den zkazit ublĂženĂ˝mi myšlenkami. VždyÂť pøece dostala rozhøešenĂ a mluvila latinsky unisono se svĂ˝m knĂŹzem z dĂŹtstvĂ. VybĂŹhne z kostela, neohlĂžà se napravo ani nalevo, odolĂĄ nutkĂĄnĂ zdržet se u vĂ˝stavek nĂĄboženskĂŠho zbožà a tak jako kdysi porovnĂĄvat jednu malovanou miniaturu s jinou a zkoušet rozsoudit, kterĂĄ z nich je ten nejlepšà BerĂĄnek, nejlepšà Panna, nejlepšà Kristus a tak dĂĄle. MusĂ se vrĂĄtit do Notting Hillu a trošku si odpoèinout. Venku se mezitĂm setmĂŹlo. Na okamžik øešà dilema, jak se dostat domĂš: pak si vzpomene. WilliamĂšv bĂĄjeènĂ˝ dar: jejĂ vlastnĂ lehkĂ˝ koèår. Poøåd ještĂŹ ĂşplnĂŹ nevÏøĂ, že ho vlastnĂ, ale tady stojĂ, èekĂĄ pøed kamenickou dĂlnou naproti kostelu. TmavĂŹ hnĂŹdĂ konĂŹ k nĂ poklidnĂŹ obracejĂ hlavy s klapkami na oèĂch a na pøednĂm sedĂĄtku sedĂ koèà zahalenĂ˝ kouøem ze svĂŠ dĂ˝mky… „Cheesmane?“ zavolĂĄ, ale tiše, skoro sama pro sebe, protože poøåd ještĂŹ experimentuje s tĂm, že jĂ patøĂ. „Cheesmane!“ zavolĂĄ znovu, tentokrĂĄt už dost nahlas, aby ji slyšel. „ZpĂĄtky domĂš, prosĂm.“ „Dobøe, panĂ RackhamovĂĄ,“ zaznĂ jeho odpovĂŹĂŻ a bĂŹhem minutky je už Agnes pohodlnĂŹ usazenĂĄ uvnitø koèåru, stydlivĂŹ se rameny otĂrĂĄ o jeho èalounĂŹnĂ a konĂŹ se s trhnutĂm rozjedou. A jakĂ˝ je to krĂĄsnĂ˝ koèår! Je luxusnĂŹjšà než koèår panĂ BridgelowovĂŠ, a ten stĂĄl podle Williama 180 liber. Takže to byl velkĂ˝ vĂ˝daj, ovšem opravdu stĂĄl za to – a taky už bylo naèase, protože ze SezĂłny toho moc nezbĂ˝vĂĄ. Již Williamovi odpustila, že to s nĂ neprobral; protože ten koèår skuteènĂŹ nemĂĄ chybu a nĂŹkoho lepšĂho než Cheesmana by tϞko našli (tak pøedevšĂm je vyššà a pohlednĂŹjšà než koèà panĂ BridgelowovĂŠ). A Williamovi oèividnĂŹ nesmĂrnĂŹ zĂĄleželo na tom, aby to pøed nĂ udržel v tajnosti. SkuteènĂŹ ji to pøekvapilo, když se pøed tĂ˝dnem zmĂnila, že si musĂ ve mĂŹstĂŹ nĂŹco vyøĂdit, a zeptala se ho, kdy jede pøĂštĂ omnibus, naèež William nadhodil: „A proè nejedeš koèårem, milåèku?“ „Ale èà je to koèår?“ vyptĂĄvala se pøirozenĂŹ. „TvĂšj a mĂšj, zlato,“ prohlĂĄsil, vzal ji za ruku a dovedl ji k jejĂmu narozeninovĂŠmu daru, aÂť si ho prohlĂŠdne. TeĂŻ ji ten zĂĄzraènĂ˝ Cheesman bere domĂš – tenhle jejĂ lidskĂ˝ narozeninovĂ˝ dĂĄrek, mĂĄlomluvnĂ˝ a diskrĂŠtnĂ chlapĂk, na kterĂŠho se mڞe spolehnout, to už vĂ. MinulĂ˝ tĂ˝den ji v nedĂŹli vzal do jejĂho kostela – anglikĂĄnskĂŠho kostela – v Notting Hillu a pøĂštĂ nedĂŹli ji tam vezme znovu, ale dnes veèer ji vzal na mši a ona poznĂĄ, že i tohle zopakuje. Mohla by mu nejspĂš rozkĂĄzat, aby ji vzal do mešity èi synagogy, a on by poklepal konĂŹ do slabin pøeloženĂ˝m bièem a už by vyrazili! ZĂtra ji vezme do KrĂĄlovskĂŠ opery, kde madam Adelina PattiovĂĄ zpĂvĂĄ Dinoru. KaždĂ˝ ji uvidĂ (tedy Agnes, nikoli madam Pattiovou), jak vystupuje z novĂŠho koèåru. Kdo je to? budou lidĂŠ šeptat, když se z naleštĂŹnĂŠho koèåru vynoøà postavièka pøipomĂnajĂcĂ Popelku a bĂlĂŠ suknĂŹ se vyvalĂ jako pĂŹna… Po rozhøešenĂ od otce Scanlona to natϚenou Agnes v tĂŹle poøåd pøĂjemnĂŹ brnĂ, jejĂ vlastnĂ koèår smÏøujĂcĂ k domovu ji pohupuje a ona tak s tvåøà na sametovĂŠm polštåøi ozdobenĂŠm tøapci, kterĂ˝ jĂ William daroval prĂĄvĂŹ k tomuto úèelu, zaène klimbat. To, že Rackhamovi nynĂ vlastnĂ koèår, nenĂ pro Sugar žådnĂŠ tajemstvĂ. PomĂĄhala ho Williamovi vybrat z foliantu nĂĄkresĂš a poradila, co by tak v nĂŹm mohla jeho žena potøebovat a po èem by mohla toužit. Ano, dĂkybohu se situace otoèila a Rackham ji znovu pravidelnĂŹ navštĂŹvuje. TvrdĂ, že už nedokåže vystĂĄt, jak je vlåèen z jednoho pompĂŠznĂho pøedstavenĂ na druhĂŠ, když mĂĄ tolik prĂĄce. UkĂĄzal se na všech sprĂĄvnĂ˝ch mĂstech, pøestĂĄl pøednåšky o pterodaktylech v KrĂĄlovskĂŠm institutu, protrpĂŹl Hamleta v italštinĂŹ a snad už toho kvĂšli Spoleènosti prokristapĂĄna snesl dost. BĂšh vĂ, že poloviny z tĂŹchto akcĂ se zúèastnil jen z obavy, že Agnes zase nĂŹco „popadne“ a že bude muset zasĂĄhnout. Ale ona se podle všeho dostala z toho, co ji pøedtĂm posedlo, už neomdlĂŠvĂĄ, nepøedvĂĄdĂ zĂĄchvaty na veøejnosti, vlastnĂŹ se chovĂĄ dokonale, takže ho ode dneška až do zåøà ani nenapadne dĂŹlat jĂ doprovod na každĂ˝ koncert, hru, zahradnĂ slavnost, charitativnĂ banket, dostihy, na spoleèenskou udĂĄlost ve veøejnĂ˝ch zahradĂĄch, vĂ˝stavu kvĂŹtin èi expozici. V ĂşterĂ˝ zemøelo kvĂšli otravĂŹ šest zamĂŹstnancĂš na MitchamovĂŹ farmĂŹ, s RackhamovĂ˝m voòavkåøstvĂm to nemĂŹlo nic spoleènĂŠho, ale znamenalo to policejnĂ vyšetøovĂĄnĂ, a kde byl tou dobou? ChrĂĄpal v Lyceu, zatĂmco nĂŹjakĂ˝ tlustĂ˝ herec s lepenkovou korunou na hlavĂŹ pøedstĂral, že podlĂŠhĂĄ jedu. Ne že by to bylo pøĂliš potøeba, ale je to drsnĂĄ lekce, jak je nutnĂŠ rozlišovat mezi fikcĂ a realitou! Od nynĂŹjška bude Agnes doprovĂĄzet jen na to, èemu se naprosto nedĂĄ vyhnout. A ano, samozøejmĂŹ se mu hroznĂŹ stĂ˝skalo po Sugar. VĂc než dokåže øĂct. Sugar zåøà štĂŹstĂm, uklidnilo ji jeho våšnivĂŠ objetĂ i gejzĂr obnovenĂŠ intimity mezi nimi. BĂĄla se, že nad nĂm ztratila vliv, ale ne, svÏøuje se jĂ vĂc než kdykoli døĂv. ObĂĄvala se ĂşplnĂŹ zbyteènĂŹ; bezpeènĂŹ se vpletla do tapiserie jeho života. „Ach, co jĂĄ bych bez tebe dĂŹlal!“ vzdychĂĄ William, když spolu ležà v nĂĄruèĂ, zahøåtĂ a ukojenĂ. Sugar mu pøetĂĄhne pøes hruĂŻ mĂŹkkou peøinu, aby se mohl trochu zachumlat, a pøi tom zpod nĂ unikne zĂĄvan jejich milovĂĄnĂ, protože nenĂ snad centimetr jejĂho tĂŹla, kterĂ˝ by si znovu nezabral. Ta zĂĄležitost s Hopsomem dopadla dobøe, Hopsom je vĂcemĂŠnĂŹ spokojenĂ˝ a povĂŹst Rackhamova voòavkåøstvĂ neutrpĂŹla – v nemalĂŠ mĂøe dĂky skvĂŹlĂŠ radĂŹ od Sugar. NovĂ˝ RackhamĂšv katalog slavĂ velkĂ˝ ĂşspĂŹch: když z nĂŹj zcela vymĂ˝tili neohrabanĂŠ vĂ˝razivo Williamova otce a notnĂŹ jej vylepšili jejĂmi elegantnĂmi nĂĄvrhy, znatelnĂŹ stouply objednĂĄvky od šlechty. JeštĂŹ pøed pĂĄr tĂ˝dny William øĂkĂĄval „Ale tohle tĂŹ nemڞe zajĂmat“ nebo „Promiò: to je ale tĂŠma!“; dnes pøed nĂ beze všeho mluvĂ o svĂ˝ch obchodnĂch plĂĄnech a obavĂĄch a je oèividnĂŠ, že jejĂ nĂĄzor by vyvažoval zlatem. „NezĂĄviĂŻ Pearsovi, drahĂ˝,“ ševelĂ konejšivĂŹ jednoho veèera, když se jĂ William v nĂĄvalu trudnomyslnosti po koitu pøiznĂĄ, jak malĂ˝ si pøipadĂĄ ve srovnĂĄnĂ s tĂmto prĂšmyslovĂ˝m kolosem. „MajĂ pĂšdu a dodavatele, kterĂŠ nemåš, a hotovo. Proè mĂsto toho nepøemýšlĂš o oblastech, v nichž bys Pearsovi mohl konkurovat, napøĂklad… no, jako tĂŹm hezkĂ˝m ilustracĂm na jejich plakĂĄtech a etiketĂĄch. Ty jsou velmi populĂĄrnĂ, vĂš: vsadĂm se, že spousta lidĂ si potrpĂ na kosmetiku od Pearse mimo jinĂŠ prĂĄvĂŹ kvĂšli tĂŹm pĂšvabnĂ˝m obrĂĄzkĂšm.“ „Rackhamovo voòavkåøstvĂ ale použĂvĂĄ ilustrace,“ pøipomene jĂ a otøe si pot na hrudi cĂpem prostĂŹradla. „KreslĂ nĂĄm je jeden chlapĂk z Glasgowa a my si je nechĂĄvĂĄme vyrĂ˝t. TakĂŠ nĂĄs to stojĂ majlant.“ „Ano, ale mĂłda se mĂŹnĂ hroznĂŹ rychle, Williame. VezmĂŹme si napøĂklad tu rytinu v dnešnĂm vydĂĄnĂ Illustrated London News: pøi všà úctĂŹ k vašemu malĂøi v GlasgowĂŹ se tenhle úèes už nenosĂ. Ta dĂvka mĂĄ pøĂèesek pøilepenĂ˝ k èelu, mĂsto aby jĂ volnĂŹ splĂ˝val. ÂŽeny si takovĂ˝ch vĂŹcĂ všĂmajĂ…“ MĂĄ jeho genitĂĄlie v hrsti, cĂtĂ, jak se mu varlata pohybujĂ v šourku a jeho mužstvĂ pomalu ožĂvĂĄ. William jĂ dĂĄvĂĄ za pravdu, to už poznĂĄ. „JĂĄ ti s ilustracemi pomڞu, Williame,“ zavrkĂĄ. „Rackhamova žena bude stejnĂŹ modernĂ jako zĂtøek.“ V nĂĄsledujĂcĂch dnech William dodržà slovo, vĂc a vĂc pøenechĂĄvĂĄ spoleèenskĂ˝ cvrkot SezĂłny svĂŠ manželce a takto zĂskanĂ˝ èas trĂĄvĂ se Sugar nebo øešenĂm zĂĄležitostĂ Rackhamova voòavkåøstvĂ, nebo (nejradši) obĂŠ kombinuje. MĂĄ ho v posteli tøikrĂĄt do tĂ˝dne, a jednou dokonce prospal celou noc po jejĂm boku! Ani rĂĄno nijak nespĂŹchĂĄ s odchodem; Sugar nakoupila zĂĄsoby mĂ˝dla na holenĂ, bøitvy, sĂ˝r, cokoli, co by mu po procitnutĂ mohlo pøijĂt vhod. Jednou v pĂĄtek ovšem musĂ vyrazit do Birminghamu, proklepnout si insolventnĂ tovĂĄrnu na vĂ˝robu krabic, jejĂž požadovanĂĄ cena vypadĂĄ tak dobøe, že to snad ani nemڞe bĂ˝t pravda. A tak onoho veèera, jejž William musĂ strĂĄvit v birminghamskĂŠm hostinci, Sugar doprovodĂ Agnes do KrĂĄlovskĂŠ opery na Meyerbeerovu Dinoru. Ty dvĂŹ se potkajĂ ve foyer – ne ĂşplnĂŹ tvåøà v tvåø, ale Sugar se k Agnes pøiblĂžà tak, jak si jen troufne. V kolotajĂcĂm davu pøed zaèåtkem pøedstavenĂ stojĂ mezi obĂŹma ženami vždy jen jedno tĂŹlo, Sugar se skrĂ˝vĂĄ hned za jednĂm èlovĂŹkem a pak za druhĂ˝m a nakukuje pøi tom pøes škrobenĂĄ èernĂĄ ramena a nabĂranĂŠ rukĂĄvy. PanĂ RackhamovĂĄ mĂĄ na sobĂŹ šaty v krĂŠmovĂŹ bĂlĂŠ a olivovĂŹ zelenĂŠ barvĂŹ a popravdĂŹ øeèeno vypadĂĄ hodnĂŹ pobledle. UsmĂvĂĄ se na každĂŠho, kdo by ji mohl sledovat, pohled mĂĄ však skelnĂ˝, vĂŹjĂø držà dost køeèovitĂŹ a lehounce vrĂĄvorĂĄ. „Moc rĂĄda vĂĄs vidĂm!“ zacvrlikĂĄ vždy na tu èi onu dĂĄmu, ale zjevnĂŹ do toho nedĂĄvĂĄ srdce, po pouhĂ˝ch pĂĄr vteøinĂĄch konverzace se omluvĂ a stĂĄhne se do davu. V sedm hodin již zasedne do sedadla a tĂm se zøekne pøĂležitosti pøedvĂŠst svĂŠ parĂĄdnà šaty sevøenĂ˝m šikĂšm nedobrovolnĂ˝ch divĂĄkĂš. MĂsto toho si prsty v rukavièkĂĄch masĂruje spĂĄnky a èekĂĄ. Když je za dvĂŹ hodiny po všem, Agnes slabĂŹ tleskĂĄ, zatĂmco všichni kolem propuknou v nadšenĂ˝ jĂĄsot. Za vĂ˝køikĂš „Pøidat!“ se protlaèà z ulièky a pospĂšà si k vĂ˝chodu. Sugar se okamžitĂŹ vydĂĄ za nĂ, aèkoli mĂĄ lehkĂŠ obavy, že si lidĂŠ v jejĂ vlastnĂ ulièce budou myslet, že se nebavila. Ale ona se bavila! Bylo to velkolepĂŠ, znamenitĂŠ! Mڞe tleskat a volat „Pøidat!“ a prosmĂ˝kat se pøi tom pøes kolena divĂĄkĂš a šlapat jim na nohy, jen aby dostihla prchajĂcĂ panĂ Rackhamovou? Ne, to by bylo až moc absurdnĂ; bude prostĂŹ muset udĂŹlat špatnĂ˝ dojem. Ve foyer si už dal schĂšzku pøekvapivĂ˝ poèet divĂĄkĂš. Jde o zmlsanou elitu, barony a baronky ospalĂŠ nudou, kritiky s monoklem, kteøà si navzĂĄjem pøipalujĂ doutnĂky, frivolnĂ mladĂŠ dĂvky, jež se nemohou doèkat, až pøeletĂ za dalšà zĂĄbavou, a senilnĂ vdovy, kterĂŠ kvĂšli bolavĂŠmu pozadĂ už nemohou dĂĄl sedĂŹt. HluènĂŹ se tu probĂrajĂ drožky, poèasĂ, spoleènĂ pøåtelĂŠ; je slyšet muže ohrnujĂcĂ nos nad pøedstavenĂm a vyzdvihujĂcĂ oproti nĂŹmu jinĂŠ Dinory zhlĂŠdnutĂŠ v jinĂ˝ch zemĂch v jinĂ˝ch letech; ženskĂŠ hlasy zase ostøe kritizujĂ Adelinu Pattiovou, že se vĂšbec neumĂ oblĂŠkat, zatĂmco zženštilĂŠ hlasy jejĂ vkus stejnĂŹ hlasitĂŹ chvĂĄlĂ. TĂmto davem se Agnes RackhamovĂĄ snažà uprchnout. „Ach! Agnes!“ vykøikne obĂŠznĂ dĂĄma v bordĂł satĂŠnovĂ˝ch šatech, kterĂŠ jsou vskutku køiklavĂŹ ohavnĂŠ. „Co si o tom myslĂte, prosĂm!“ Agnes ztuhne a obrĂĄtĂ se ke svĂŠ vĂŹznitelce. „JĂĄ si o tom nic nemyslĂm,“ ohradĂ se nezvykle tichĂ˝m a nemelodickĂ˝m hlasem. „Jen jsem chtĂŹla trochu èerstvĂŠho vzduchu…“ „PropĂĄna, ano, skuteènĂŹ vypadĂĄte neduživĂŹ!“ zvolĂĄ panĂ XY. „NešidĂte se na jĂdle, drahĂĄ?“ Sugar stojĂ skoro hned za Agnes, tak jĂ neujde, že se Agnes otøese, až se jĂ rozechvĂŹjĂ knoflĂèky na zĂĄdech. V nastalĂŠ odmlce šum hlasĂš opadne, nejspĂš èirou nĂĄhodou než ze všeobecnĂŠ zvĂŹdavosti, jak panĂ RackhamovĂĄ odpovĂ. „Jste tlustĂĄ, ošklivĂĄ a nikdy jsem vĂĄs nemĂŹla rĂĄda.“ Ta slova zaznĂ zøetelnĂŹ, ostøe monotĂłnnĂm hlasem, kterĂ˝ by Agnes nikdo nehĂĄdal a kterĂ˝ jako by vychĂĄzel odkudsi mnohem hloubĂŹji než z jejĂho ĂştlĂŠho hrdla. Je to hlas, z nĂŹhož mĂĄ Sugar husĂ kڞi v tĂ˝le a kterĂ˝ panĂ XY ochromĂ jako zavrèenĂ divokĂŠho psa. „Z vašeho manžela je mi zle,“ pokraèuje Agnes, „z tĂŹch slin, co mu kanou z rudĂ˝ch rtĂš, a z jeho staøeckĂ˝ch zubĂš. Våš zĂĄjem o mĂŹ je falešnĂ˝ a jedovatĂ˝. Na bradĂŹ vĂĄm rostou chlupy. A tlustĂ lidĂŠ by nikdy nemĂŹli nosit satĂŠnovĂŠ šaty.“ Naèež se obrĂĄtĂ na podpatku a s rukou v bĂlĂŠ rukavièce pøitisknutou na èelo vyrazĂ z foyer. Sugar si pospĂšà za nĂ, projde kolem pokoøenĂŠ panĂ XY a jejĂho doprovodu, kterĂ˝ mĂĄ poøåd ještĂŹ pusu otevøenou a pøihrbenĂŹ couvĂĄ dozadu, jako by pravidla hry byla tak vepsĂ, že by jej Ăştok od neznĂĄmĂŠho èlovĂŹka vĂšbec nepøekvapil. „Pardon,“ zasĂpĂĄ Sugar a nechĂĄ je zĂrat. JejĂ spĂŹch je opodstatnĂŹnĂ˝: Agnes se ani nezastavĂ v šatnĂŹ, ale vybĂŹhne pøĂmo z budovy na ulici osvĂŹtlenou plynovĂ˝mi lampami. PortĂ˝r mĂĄ sotva dost èasu, aby odtĂĄhl svĂšj pružnĂ˝ krk od otevøenĂ˝ch dveøĂ, Sugar proklouzne tĂm prostorem a on nosem zavadĂ o sametovĂŠ rameno jejĂch šatĂš. „Promiòte!“ vyhrknou oba zĂĄroveò do vĂŹtru. Sugar se zadĂvĂĄ do strkajĂcĂho se davu v Bow Street, v nĂŹmž se mĂsĂ pouliènĂ prodavaèi a štĂŹtky s cizinci a slušnĂ˝mi lidmi. Na okamžik ji sevøe strach, že se jĂ Agnes v tom kaleidoskopu ztratila, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že pøes prakticky nepøetržitĂ˝ proud koòmi taženĂ˝ch vozidel nenĂ pøĂliš vidĂŹt z jednĂŠ strany ulice na druhou. Ale nemusela se bĂĄt: panĂ RackhamovĂĄ je bez tmavĂŹ zelenĂŠho plåštĂŹ a èernĂŠho deštnĂku, kterĂŠ si nevyzvedla ze šatny, dobøe vidĂŹt; jejĂ bĂlĂŠ suknĂŹ kloužou nad tmavĂ˝m chodnĂkem a proplĂŠtajĂ se mezi chodci. Sugar staèà jen sledovat nejsvĂŹtlejšà objekt a vÏøit, že je to Agnes. PronĂĄsledovĂĄnĂ netrvĂĄ ani pĂšl minuty; panĂ RackhamovĂĄ zapadne z Bow Street do ĂşzkĂŠ ulièky, kterou pøĂležitostnĂŹ využĂvajĂ kurvy a zlodĂŹji – nebo gentlemani, když se potøebujĂ vymoèit. A vĂŹru, jen co Sugar vklouzne do tĂŠ potemnĂŹlĂŠ dĂry, zaĂştoèà na ni smrad lidskĂ˝ch vĂ˝kalĂš a zaslechne kradmĂŠ kroky osob, kterĂŠ prĂĄskly do bot. Ty kroky rozhodnĂŹ nepatøà Agnes: nedaleko od ĂşstĂ ulièky ležà panĂ RackhamovĂĄ rozvalenĂĄ tvåøà dolĂš v blĂĄtĂŹ a štĂŹrku, nehybnĂĄ jako mrtvola. JejĂ suknĂŹ zåøà ve tmĂŹ jako kupa snĂŹhu, kterĂĄ zĂĄzraènĂŹ pøeèkala nĂĄstup jara. „Kruci…“ vydechne Sugar, ochromenĂĄ obavami a nerozhodnostĂ. OhlĂŠdne se a ovÏøà si, že z pohledu kolemjdoucĂch v Bow Street pĂŹt metrĂš za nĂ je v jinĂŠm svĂŹtĂŹ, potemnĂŹlĂŠm pøedpeklĂ; ona a Agnes opustily lampami osvĂŹtlenĂ˝ hlavnĂ proud, kterĂ˝ neteènĂŹ plyne dĂĄl bez nich. Na druhou stranu Sugar moc dobøe vĂ, že Scotland Yard je skoro za rohem, a že jestli v LondĂ˝nĂŹ existuje nĂŹjakĂŠ mĂsto, kde by ji mohli èapnout dva uniformovanĂ stråžnĂci a zeptat se jĂ, co vlastnĂŹ vĂ o tĂŠ dĂĄmĂŹ, kterĂĄ jĂ jako mrtvĂĄ ležà u nohou, pak je to tady. „Agnes?“ Od nehybnĂŠho tĂŹla se nedoèkĂĄ žådnĂŠ reakce. LevĂŠ chodidlo je zkroucenĂŠ v blĂĄznivĂŠm Ăşhlu, pravĂĄ ruka je rozhozenĂĄ, jako kdyby panĂ RackhamovĂĄ spadla z velkĂŠ výšky. „Agnes?“ Sugar poklekne u tĂŹla. SĂĄhne do tmy pod mĂŹkkĂ˝mi plavĂ˝mi vlasy a vezme do dlanĂŹ Agnesino lĂèko. CĂtĂ, jak je teplĂŠ – jeho tĂŹlesnĂ˝ žår – i jak je hladkĂŠ a živĂŠ jako jejĂ nahĂŠ poprsĂ. Zvedne Agnesinu tvåø ze studenĂ˝ch hrubĂ˝ch koèièĂch hlav a v prstech ji trošku brnĂ. „Agnes?“ Ăsta opøenĂĄ o ruku Sugar ožijĂ a bezhlese cosi zamumlajĂ proti jejĂm prstĂšm; vypadĂĄ to, že jĂ chtĂŹjĂ cucat palec. „Agnes, vzbuĂŻte se!“ PanĂ RackhamovĂĄ sebou škube jako koèka sužovanĂĄ sny a jejĂ konèetiny se nemohoucnĂŹ tluèou v blĂĄtĂŹ. „Claro?“ zakòourĂĄ. „Ne,“ zašeptĂĄ Sugar a naklonĂ se až k Agnesinu uchu. „JeštĂŹ nejste doma.“ S øådnĂ˝m pøispĂŹnĂm se Agnes zvedne na kolena. Ve tmĂŹ se nedĂĄ poznat, zda lesknoucĂ se sajrajt na nosu, bradĂŹ a poprsĂ panĂ RackhamovĂŠ je krev, blĂĄto èi obojĂ. „NedĂvejte se mi do tvåøe,“ naøĂdĂ jĂ Sugar jemnĂŹ, vezme Agnes za ramena a zvedne ji na nohy. „Pomڞu vĂĄm, ale nedĂvejte se mi do tvåøe.“ Do Agnesina pookøĂvajĂcĂho mozku postupnĂŹ prosakuje, do jak prekĂŠrnĂ situace se to dostala. „Bože mĂšj, jĂĄ-jĂĄ jsem… špinavĂĄ!“ otøese se. „Jsem celĂĄ od š-špĂny!“ JejĂ drobnĂŠ ruèky se nemohoucnĂŹ zatøepetajĂ nad korzetem a spadnou do klĂna zablĂĄcenĂ˝ch suknĂ. „V-v tomhle mĂŹ nikdo nesmĂ vidĂŹt! Jak se mĂĄm dostat domĂš?“ InstinktivnĂŹ natoèà tvåø ke svĂŠ zachrĂĄnkyni, aby ji mohla poprosit, ale Sugar se odtĂĄhne. „NedĂvejte se mi do oblièeje,“ zopakuje a sevøe Agnes pevnĂŹ za ramena. „Pomڞu vĂĄm. Poèkejte tady.“ A odbĂŹhne zpĂĄtky do svĂŹtel Bow Street. Jakmile se Sugar opĂŹt vnoøà do hlavnĂho proudu pouliènĂho ruchu, rozhlĂŠdne se na obĂŹ strany a zaène každĂŠho èlovĂŹka bedlivĂŹ zkoumat: mڞe jĂ nĂŹkdo v tomhle kolotajĂcĂm, brebentĂcĂm houfu nabĂdnout to, co hledĂĄ? Ty prodavaèky kĂĄvy tamhle, zahalenĂŠ pĂĄrou ze svĂŠho stĂĄnku…? Ne, ty jsou ve svĂ˝ch jutovĂ˝ch èepcĂch a potøĂsnĂŹnĂ˝ch halenĂĄch až moc ošuntĂŹlĂŠ… Ty dĂĄmy, co èekajĂ, až budou moci pøejĂt pøes ulici, toèà sluneènĂky a èechrajĂ si kožešinovĂŠ štĂłly, zatĂmco se kolem nich ploužà povozy? Ne, ty prĂĄvĂŹ vyšly z Opery; Agnes by je mohla znĂĄt a každopĂĄdnĂŹ ty by radĂŹji zemøely, než by… Tamten vojĂĄk v tĂŠ hezkĂŠ èernĂŠ pelerĂnĂŹ? Ne, ten by urèitĂŹ trval na tom, že je tøeba uvĂŹdomit úøady… Ta ženskĂĄ tĂĄmhle s dlouhou purpurovou šålou – ta je urèitĂŹ prostitutka a dĂŹlala by jen potĂže… „Ach! Sleèno! Promiòte!“ zavolĂĄ Sugar a pospĂšà si k matrĂłnĂŹ tĂĄhnoucĂ košĂk pøezrĂĄlĂ˝ch jahod. Ta chudĂĄ nahastrošenĂĄ žena, oèividnĂŹ Irka nebo slabomyslnĂĄ, se pøesto vyznaèuje jednou pøednostĂ (krom nĂĄkladu mĂŹkkĂŠho ovoce): na sobĂŹ mĂĄ svĂŹtle modrĂ˝ pl嚝, ohromnĂ˝ staromĂłdnĂ svršek, kterĂ˝ ji halĂ od krku až po kotnĂky. „DobrouèkĂ˝ jahody,“ odpovĂ a podlĂŠzavĂŹ na ni zamžourĂĄ. „Våš pl嚝,“ øekne Sugar, rozepne penϞenku a hrĂĄbne do nĂ pro nejlesklejšà mince. „Prodejte mi ho. DĂĄm vĂĄm za nĂŹj deset šilinkĂš.“ Než Sugar staèila vytĂĄhnout všechny mince, šest, sedm, osm, ta žena se zaèala odtahovat a nervĂłznĂŹ si olizovat rty. „MyslĂm to våžnĂŹ!“ ohradĂ se Sugar a vytĂĄhne dalšà šilinky, aby na nĂŹ v jejĂch rukavicĂch dopadalo co nejvĂc svĂŹtla. „NeøikĂĄm, že to nemyslĂte våžnĂŹ, pani,“ øekne, udĂŹlĂĄ poloviènĂ pukrle a zmatenĂŹ zakoulĂ zarudlĂ˝ma oèima. „Jenže pani, moje šaty nejsou na prodej. DobrouèkĂ˝ –“ „Co je to s vĂĄma?“ vykøikne Sugar podråždĂŹnĂŹ. Agnes se krèà ve tmĂŹ a každou chvĂli ji mڞe najĂt nĂŹjakĂ˝ mĂstnĂ otrhanec; tøeba už jĂ nĂŹjakĂ˝ chlap, kterĂ˝ jde po nĂĄhrdelnĂcĂch a støĂbrnĂ˝ch medailonech, s hekĂĄnĂm podøezĂĄvĂĄ hrdlo! „Ten våš pl嚝 – je to starĂĄ levnĂĄ bavlna – v Petticoat Lane si kdykoli mڞete koupit nĂŹco lepšĂho!“ „Ano, ano, pani. Jenže dneska veèĂr je mi dĂŹsnĂĄ zima, pod timhle plåštĂŹm mĂĄm jen tenouèkĂ˝ šaty a klepu se jak ratlik,“ omlouvĂĄ se nĂĄdenice a svĂrĂĄ si pøi tom pl嚝 u krku. „Prokrista,“ zasyèà už skoro hystericky netrpĂŹlivĂĄ Sugar, protože v duchu vidĂ, jak zubatĂŠ ostøà odøĂzlo Agnesinu hlavu a z krku jĂ chlĂstĂĄ krev. „Deset šilinkĂš! PodĂvejte se na nĂŹ!“ NatĂĄhne ruku a mĂĄlem tĂŠ ženĂŹ vrazĂ novĂŠ lesklĂŠ mince do nosu. Hned nato dojde k vĂ˝mĂŹnĂŹ. Prodavaèka jahod si vezme penĂze a Sugar jĂ sebere pl嚝, pod nĂmž odhalĂ holĂŠ ruce, lehkou sukni a provϚenĂ˝, vyboulenĂ˝ korzet notnĂŹ ušpinĂŹnĂ˝ od mateøskĂŠho mlĂŠka. K penĂŹzĂšm pak Sugar opoždĂŹnĂŹ pøihodĂ znechucenou grimasu a bez dalšĂho slova odkråèĂ. SloženĂ˝ pl嚝 si pøitiskne ke svĂŠmu decentnĂmu sametovĂŠmu poprsĂ a zamĂøà zpĂĄtky do ulièky. Agnes je pøesnĂŹ na tom mĂstĂŹ, kde ji nechala stĂĄt; vypadĂĄ to, jako by nehnula ani svalem, jako kdyby mĂĄvnutĂm kouzelnĂŠho proutku zkamenĂŹla. Aniž by se to Agnes muselo pøipomĂnat, pøi pøĂchodu svĂŠho andĂŹla stråžnĂŠho, tĂŠ vysokĂŠ, skoro mužskĂŠ postavy obklopenĂŠ zĂĄhadnou svĂŹtlou zåøĂ, poslušnĂŹ odvrĂĄtĂ tvåø. Krysy, kterĂŠ kroužily kolem AgnesinĂ˝ch suknĂ a oèichĂĄvaly jejĂ mĂŹkkĂŠ koženĂŠ boty, se zaleknou a odpelåšà do tmy. „NĂŹco jsem vĂĄm pøinesla,“ øekne Sugar a stoupne si Agnes k boku. „NehĂ˝bejte se a jĂĄ vĂĄs do toho zabalĂm.“ Když se kolem nĂ obtoèà pl嚝, Agnesina ramena se rozechvĂŹjĂ. Slabounce vykøikne, je to sotva vĂc než vĂ˝dech a nedĂĄ se øĂct, zda je prodchnutĂ˝ spĂš radostĂ, bolestà èi strachem. Jednou rukou šmĂĄtrĂĄ u òadra, asi si nenĂ jistĂĄ, kde uchopit neznĂĄmĂ˝ odĂŹv… anebo ne! – tĂm to vĂšbec nenĂ: ona se køižuje. „…Ducha svatĂŠho…“ zašeptĂĄ roztøesenĂŹ. „Tak,“ prohlĂĄsĂ Sugar a uchopĂ Agnes za lokty, pøes svĂŹtlou lĂĄtku plåštĂŹ. „TeĂŻ vĂĄm øeknu, co mĂĄte dĂŹlat. MusĂte odsud odejĂt a zaboèit doprava. PoslouchĂĄte?“ Agnes pøikĂ˝vne a vydĂĄ pøi tom zvuk, jenž se pozoruhodnĂŹ podobĂĄ erotickĂŠmu zakòourĂĄnĂ, kterĂŠ ze sebe Sugar vyloudĂ, když se do nĂ snažà jemnĂŹ vklouznout ztopoøenĂ˝ penis. „Až budete zpĂĄtky na ulici, pĂšjdete rovnou za nosem, jen nĂŹjakĂ˝ch sto krokĂš,“ pokraèuje Sugar a jemnĂŹ Agnes postrkuje ke svĂŹtlu. „U trakaøe prodavaèky kvĂŹtin zahnete doprava: tam už na vĂĄs bude èekat Cheesman. JĂĄ vĂĄs budu sledovat a dĂĄvat na vĂĄs pozor.“ NaklonĂ se Agnes pøes rameno, zahlĂŠdne lesknoucĂ se skvrnu od blĂĄta a krve a svĂ˝m tmavĂ˝m rukĂĄvem ji zlehka utøe. „BĂšh vĂĄm žehnej, BĂšh vĂĄm žehnej,“ opakuje Agnes a potĂĄcĂ se v zĂĄklonu dopøedu, jako by jejĂ vnitønĂ olovnice byla ĂşplnĂŹ vyšinutĂĄ. „William t-tvrdĂ, že jsem si vĂĄs v-vymyslela, že-že jste jen mĂšj p-p-pøelud.“ „Williama si nevšĂmejte.“ Jak se Agnes v jejĂm sevøenĂ tøese! Jako malĂŠ dĂtĂŹ… Ne že by mĂŹla Sugar s tøesoucĂmi se dĂŹtmi nĂŹjakou zkušenost krom èetby romĂĄnĂš. „Nezapomeòte, že mĂĄte zaboèit hned za trakaøem s kvĂŹtinami.“ „MĂĄte krĂĄsnĂŠ b-b-bĂlĂŠ šaty,“ ozve se Agnes. S každĂ˝m dalšĂm krokem sbĂrĂĄ odvahu i ponĂŹtĂ o rovnovĂĄze. „NejspĂš øekne, že jsem si je taky vy-vymyslela…“ „Nic mu neøĂkejte. Bude to naše tajemstvĂ.“ „T-tajemstvĂ?“ Dorazily k ĂşstĂ ulièky a svĂŹt dĂĄl plyne kolem, jako by ony dvĂŹ byly neviditelnĂ˝mi smyšlenkami z jinĂŠ dimenze. „Ano,“ odpovĂ Sugar. V tu chvĂli jako by ji osvĂtil Duch svatĂ˝. „Pochopte, Agnes: andĂŹlĂŠ nesmĂ dĂŹlat… to, co jsem pro vĂĄs udĂŹlala. Mohla bych z toho mĂt hroznĂ˝ prښvih.“ „U-u Panenky?“ „…Panenky…?“ Co tĂm sakra Agnes myslĂ? Sugar chvĂli vĂĄhĂĄ, až pøed nĂ v duchu vytanou obrĂĄzkovĂĄ alba panĂ CastawayovĂŠ se zĂĄstupem køiklavĂŹ barevnĂ˝ch Bohorodièek. „Ano, u Panenky Marie.“ „Vy jste tak hodnĂĄ! Tak pozdrav PĂĄnbĂšh!“ Po tomhle AgnesinĂŹ vĂ˝køiku se jeden kolemjdoucĂ dandy na chvĂli zarazĂ; nos panĂ RackhamovĂŠ se prĂĄvĂŹ vnoøil do proudu ÂŽivota. „JdĂŹte, Agnes,“ poruèà jĂ Sugar a lehce ji pošouchne. PanĂ RackhamovĂĄ odvrĂĄvorĂĄ sprĂĄvnĂ˝m smĂŹrem do Bow Street, rovnĂŹ jako stroj. NepodĂvĂĄ se doleva ani doprava, pøestože na jinĂŠm mĂstĂŹ Bow Street nĂĄhle dojde k pozdviženĂ obnåšejĂcĂmu policii a gestikulujĂcĂ divĂĄky. Dojde požadovanĂ˝ch sto krokĂš ke stanovišti koèårĂš a pøesnĂŹ podle pokynĂš zaboèà doprava. Teprve tehdy Sugar opustĂ svou vyhlĂdku a vydĂĄ se za nĂ; než dojde k trakaøi s kvĂŹtinami a nahlĂŠdne za roh, panĂ RackhamovĂĄ už je bezpeènĂŹ usazenĂĄ v koèåru, Cheesman leze po stranĂŹ na kozlĂk a konĂŹ odfrkĂĄvajĂ v oèekĂĄvĂĄnĂ cesty. „DĂkybohu,“ oddechne si Sugar tiše a sama zavrĂĄvorĂĄ, jak se jĂ nĂĄhle zmocnĂ Ăşnava. TeĂŻ musĂ najĂt drožku pro sebe. PozdviženĂ v Bow Street vĂcemĂŠnĂŹ skonèilo. HustĂ˝ zĂĄstup èumilĂš na mĂstĂŹ èinu už øĂdne. Dva policistĂŠ vykroèà s nosĂtky, kterĂĄ se prohĂ˝bajĂ pod vahou tĂŹla ĂşhlednĂŹ zabalenĂŠho do bĂlĂŠho rubåše. OpatrnĂŹ, ale zĂĄroveò s ohledem na to, že blokujĂ dopravu, naložà ochablĂŠ bøĂmĂŹ na povoz s plachtou a zamĂĄvajĂ na znamenĂ, že mڞe vyjet. Teprve za dvĂŹ hodiny, když se Sugar vrĂĄtĂ do poklidu svĂŠho bytu v Priory Close, pohroužà se do horkĂŠ lĂĄznĂŹ a zadĂvĂĄ se na pĂĄrou zahalenĂ˝ strop, napadne ji: Ta mrtvola, to byla ta prodavaèka jahod. ZašklebĂ se a zvedne hlavu z vody. JejĂ mokrĂŠ vlasy jsou tak tϞkĂŠ, že ji jejich vĂĄha mĂĄlem stĂĄhne zpĂĄtky, a namydlenĂŠ lokty sklouznou po hladkĂŠm smaltu vany. Nesmysl, namĂtne v duchu. Byl to nĂŹjakĂ˝ opilec. ÂŽebrĂĄk. Vstane a oplĂĄchne se džbĂĄnem èistĂŠ vody. Ve vĂrech kolem jejĂch kolenou je zpĂŹnĂŹnĂĄ voda šedivĂĄ od sazĂ ze špinavĂŠho londĂ˝nskĂŠho vzduchu. KaždĂ˝ lotr a chmatĂĄk v Bow Street ji urèitĂŹ vidĂŹl, jak bere ty mince. PolonahĂĄ ženskĂĄ v noci, s deseti šilinky… Vykroèà ven, zabalĂ se do oblĂbenĂŠho snĂŹhovĂŹ bĂlĂŠho ruènĂku, do toho nejlepšĂho, co se na poslednĂ vĂ˝pravĂŹ za nĂĄkupy dalo poøĂdit v obchodĂŹ Petera Robinsona. Jestli teĂŻ pĂšjde do postele, bude mĂt na hlavĂŹ vrabèà hnĂzdo; våžnĂŹ by si mĂŹla usušit vlasy pøed ohnĂŹm a pøi tom je ustaviènĂŹ vyèesĂĄvat, aby byly objemnĂŠ a vzdušnĂŠ, jak to mĂĄ William rĂĄd. VyspĂĄvat mڞe zĂtra celĂ˝ den; on tou dobou bude ještĂŹ na cestĂŹ z Birminghamu. Staøà vyhladovĂŹlĂ lidĂŠ umĂrajĂ v LondĂ˝nĂŹ den co den. Opilci padajĂ pod kola koèårĂš. Nebyla to ta prodavaèka jahod. Ta teĂŻ chrnĂ v posteli, s deseti šilinky pod polštåøem. Sugar nahĂĄ pøidøepne pøed krbem, nechĂĄ si pøes oblièej spadnout høĂvu vlasĂš a pak je vyèesĂĄvĂĄ, vyèesĂĄvĂĄ a vyèesĂĄvĂĄ. PramĂnky vody tenkĂŠ jako nĂĄhrdelnĂky jĂ tĂŹkajĂ z pažà a ramenou a vypaøujĂ se v horku sĂĄlajĂcĂm z ohnĂŹ. Venku se zvedl prudkĂ˝ vĂtr, hvĂzdĂĄ a hulĂĄkĂĄ kolem domu a na køĂdlovĂĄ okna v pracovnĂŹ vrhĂĄ nevinnĂŠ smetĂ. KomĂn si nesouhlasnĂŹ odkašlĂĄvĂĄ; pod sĂĄdrovou omĂtkou a tapetami vrže døevĂŹnĂĄ kostra domu. Nakonec se ozve nĂŹco, po èem mĂĄlem vyletĂ z kڞe: zaÂťukĂĄnĂ na domovnĂ dveøe. ÂŽe by pøĂliš bujnĂĄ pøedstavivost? Ne: teĂŻ nĂŹkdo zaÂťukal znovu! William? Kdo jinĂ˝ by to mohl bĂ˝t než William? VyskoèĂ, napĂšl zdϚenĂŹ, napĂšl nadšenĂŹ. Proè se vrĂĄtil tak brzy? Co ta tovĂĄrna na vĂ˝robu krabic? OèekĂĄvĂĄ, že jĂ vysvĂŹtlĂ: „Na pĂšli cesty do Birminghamu jsem si to rozmyslel. Když je nĂŹco tak lacinĂŠ, nemڞe to bĂ˝t dobrĂŠ.“ Kristepane, kde nechala noènĂ košilku? Z nĂĄhlĂŠho popudu vybĂŹhne ke dveøĂm nahĂĄ. Proè ne? TakovĂ˝ pohled ho pøekvapĂ a nadchne: jeho troufalĂĄ a bezelstnĂĄ kurtizĂĄna, prĂĄvĂŹ rozbalenĂ˝ dĂĄrek, mĂŹkkĂŠ èistĂŠ tĂŹlo ovonĂŹnĂŠ RackhamovĂ˝m parfĂŠmem. Sotva se bude moci ovlĂĄdnout, zatĂmco s nĂm pozadu hravĂŹ odtanèà k ložnici… Jen co otevøe dveøe, opøe se do nĂ ostrĂ˝ poryv vĂŹtru, až jĂ naskoèà husĂ kڞe. Venku na ni v èernoèernĂŠ tmĂŹ krytĂŠho vchodu nikdo neèekĂĄ.  KAPITOLA OSMNĂCTĂ Henry Rackham podruhĂŠ zatĂĄhne za šòÚru zvonce. Jednou rukou nahmatĂĄ navštĂvenku, kterou tady v horšĂm pøĂpadĂŹ bude muset zanechat, mĂsto aby mohl navštĂvit panĂ Foxovou osobnĂŹ. Je skuteènĂŹ možnĂŠ, aby za ten krĂĄtkĂ˝ èas od doby, kdy ji vidĂŹl naposledy, smrtelnĂŹ onemocnĂŹla? MosaznĂĄ deska na dveøĂch jejĂho otce, kterĂĄ kdysi pĂšsobila èistĂŹ informativnĂŹ, zèistajasna evokuje vesmĂr, v nĂŹmž vlĂĄdne nemoc a smrt: JAMES CURLEW, LĂKAĂ A CHIRURG. Dveøe otevøe doktorova postaršà služebnĂĄ. Henry sejme klobouk a pøitiskne si ho na prsa, protože ze sebe nevymåèkne ani slovo. „PojĂŻte prosĂm dovnitø, pane Rackhame.“ Po uvedenĂ do pøedsĂnĂŹ zahlĂŠdne doktora Curlewa, jak mizĂ na vrcholku schodištĂŹ. MusĂ se hodnĂŹ pøemĂĄhat, aby nezdvoøile nesetøåsl služebnou, kterĂĄ se pøehnanĂŹ pozornĂŹ vĂŹnuje jeho kabĂĄtu. „Pane doktore!“ zavolĂĄ a trhnutĂm se vymanĂ z rukĂĄvĂš. Curlew se zastavĂ na poslednĂm schodu, obrĂĄtĂ se a mlèky se vydĂĄ zpĂĄtky dolĂš. NedĂĄvĂĄ na sobĂŹ znĂĄt, že by nĂĄvštĂŹvnĂka slyšel, spĂš to vypadĂĄ, jako by nĂŹco zapomnĂŹl. „Pane,“ zavolĂĄ Henry. „Jak… jak je panĂ FoxovĂŠ?“ Curlew se zastavĂ vysoko nad Henryho hlavou. „Je to potvrzenĂŠ: mĂĄ souchotĂŹ,“ odpovĂ bezvĂ˝raznĂŹ. „Co jinĂŠho mohu øĂct?“ Henry svĂ˝ma velkĂ˝ma rukama uchopĂ dva sloupky zĂĄbradlĂ a zadĂvĂĄ se do lĂŠkaøovĂ˝ch zarudlĂ˝ch oèà s tϞkĂ˝mi vĂèky. „NedĂĄ se nic…?“ nalĂŠhĂĄ. „Ăetl jsem o… tušĂm, že se jim øĂkĂĄ… pulmonĂĄlnĂ kapsle?“ Doktor se zasmĂŹje, spĂš sĂĄm sobĂŹ než Henrymu. „SamĂŠ nesmysly, Rackhame. Cetky a vodièky. Odvåžil bych se tvrdit, že vĂŹtšĂho praktickĂŠho úèinku bychom se mohli nadĂt od vašich modliteb.“ „Mohl bych ji vidĂŹt?“ poprosĂ ho Henry. „Vynasnažil bych se ji nepøepĂnat…“ Curlew zaène znovu stoupat a bøĂmĂŹ pohostinnosti ledabyle shodĂ dolĂš na svou služebnou. „Ano, ano, beze všeho,“ utrousĂ pøes rameno. „Jak vĂĄm øekne sama, cĂtĂ se vĂ˝teènĂŹ.“ A s tĂm se ztratĂ. SlužebnĂĄ provede Henryho strohĂ˝mi chodbami a spartĂĄnskĂ˝m salĂłnem doktorova domu, na nĂŹmž na rozdĂl od vily jeho bratra Williama nenĂ vĂšbec znĂĄt ženskĂĄ ruka. PonurĂŠmu utilitarismu tu èlovĂŹk unikne teprve v okamžiku, kdy dojde k francouzskĂ˝m oknĂšm vedoucĂm do zahrady, kde bylo pøĂrodĂŹ dovoleno lehce vyšperkovat holou hlĂnu. Henry se skrz dokonale prĂšzraènĂŠ sklo zadĂvĂĄ na sluncem zalitĂ˝ ètverec zastøiženĂŠho trĂĄvnĂku lemovanĂŠho elegantnĂmi vÏènĂŹ zelenĂ˝mi keøi a uprostøed na nejdĂšležitĂŹjšĂho èlovĂŹka na svĂŹtĂŹ krom JežĂše Krista. SedĂ na proutĂŹnĂŠm houpacĂm køesle a je obleèenĂĄ, jako by oèekĂĄvala spoleènost – na sobĂŹ mĂĄ natĂŹsno zapnutĂ˝ korzet, na nohou boty, a ne trepky a vlasy mĂĄ složitĂŹ vyèesanĂŠ – popravdĂŹ øeèeno složitĂŹji než obvykle. V klĂnĂŹ jĂ ležà otevøenĂĄ kniha a ona je do nĂ zjevnĂŹ zaètenĂĄ. EmmelĂna je krĂĄsnĂŹjšà než kdy pøedtĂm. „PanĂ FoxovĂĄ?“ „Henry!“ zvolĂĄ radostnĂŹ a upustĂ knihu do trĂĄvy vedle sebe. „Tak rĂĄda vĂĄs zase vidĂm! MĂĄlem jsem tu zešĂlela nudou.“ Henry zamĂøà k nĂ; nechce se mu vÏøit, že doktor Curlew mڞe tak sebejistĂŹ vypsat rozsudek smrti èlovĂŹku, kterĂ˝ je pøĂmo zosobnĂŹnĂm života. Tihle felèaøi nevĂŹdĂ všechno! Nemohlo tøeba dojĂt k nĂŹjakĂŠ chybĂŹ? Když si ale panĂ FoxovĂĄ všimne zmatku na jeho tvåøi, nemilosrdnĂŹ uvede jeho domnĂŹnky na pravou mĂru. „Jsem na tom zle, Henry,“ informuje ho s ĂşsmĂŹvem. „Proto takĂŠ pro jednou sedĂm bez hnutĂ! RĂĄno jsem dokonce mĂŹla nohy nahoøe, ale vĂc toho ode mĂŹ nemڞe nikdo chtĂt. PosaĂŻte se, Henry: trĂĄva je ĂşplnĂŹ suchĂĄ.“ Henry ji poslechne, pøestože se EmmelĂna mĂ˝lĂ a zadek kalhot mu okamžitĂŹ zaène vlhnout. „Takže,“ pokraèuje EmmelĂna zvlåštnĂm tĂłnem, v nĂŹmž se nonšalantnĂ veselĂ mĂsĂ s trpkou Ăşnavou. „Co pro vĂĄs mĂĄm ještĂŹ za zprĂĄvy? MožnĂĄ jste už slyšel, že jsem byla… jak to jen formulovat?… jemnĂŹ vyhozena ze Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. Moje kolegynĂŹ usoudily, že jsem již pøĂliš zeslĂĄblĂĄ na to, abych se mohla zhostit svĂ˝ch povinnostĂ. Jednou mĂŹ totiž cesta pϚky ze zastĂĄvky v Liverpool Street do vykøièenĂŠho domu natolik vyèerpala, že jsem si musela odpoèinout na schodech pøed nĂm, zatĂmco ostatnà šly dovnitø. Snažila jsem se pøispĂŹt svou troškou do mlĂ˝na a vyèinila jsem vyhazovaèi, ale sestry zjevnĂŹ mĂŹly pocit, že jsem je zklamala. Takže mi minulĂŠ ĂşterĂ˝ poslaly dopis a v nĂŹm mi navrhly, abych svĂŠ ĂşsilĂ omezila na korespondenci s poslanci. Všechny èlenky Spolku mi nanejvýš kvĂŹtnatĂ˝m jazykem pøejĂ co nejrychlejšà zotavenĂ. Do tĂŠ doby mi zjevnĂŹ pøejĂ, abych se unudila k smrti.“ Henryho znepokojuje nenucenost, s nĂž dokåže vyslovit to hrubĂŠ slovo, a tak se sotva dokåže pøimĂŹt k tomu, aby z nĂ påèil dalšà detaily. „ProbĂral s vĂĄmi otec,“ odvåžà se, „…co konkrĂŠtnĂŹ vĂĄs, ehm… trĂĄpĂ, nebo by vĂĄs mohlo trĂĄpit?“ „Ach Henry, jako vždycky chodĂte kolem horkĂŠ kaše!“ dobĂrĂĄ si ho lĂĄskyplnĂŹ. „MĂĄm souchotĂŹ. Anebo mi to aspoò øekli a jĂĄ o tom nemĂĄm dĂšvod pochybovat.“ V jejĂch oèĂch zaplane stejnĂ˝ žår, jako když se s nĂm na prochĂĄzce po bohoslužbĂŹ hĂĄdĂĄ o vĂŹrouènĂŠ otĂĄzky. „Se všeobecnĂ˝m mĂnĂŹnĂm vèetnĂŹ nĂĄzoru mĂŠho uèenĂŠho otce se ovšem rozchĂĄzĂm v tom, že vĂm, že mi nenĂ souzeno zemøĂt – alespoò prozatĂm. MĂĄm v sobĂŹ… takovĂ˝… jak jen to popsat? TakovĂ˝ kalendåø mĂŠho života, kterĂ˝ tam dal BĂšh, a na každĂŠm jeho listu je psĂĄno, co v Jeho službĂĄch mĂĄm vyøĂdit za pochĂšzky a schĂšzky. Nemohu tvrdit, že vĂm, kolik ještĂŹ strĂĄnek zbĂ˝vĂĄ, ani bych to nechtĂŹla vĂŹdĂŹt, ale tak èi onak cĂtĂm, že ten kalendåø je ještĂŹ docela tlustĂ˝, a rozhodnĂŹ v nĂŹm nenĂ jen hrstka strĂĄnek, jak všichni pøedpoklĂĄdajĂ. Takže mĂĄm tuberkulĂłzu, ano? Dobøe, mĂĄm tuberkulĂłzu. Ale jĂĄ ji pøežiji.“ „Ach, vy jste tak stateènĂĄ!“ zvolĂĄ Henry. Najednou kleèà a svĂrĂĄ jĂ ruku. „Nesmysl,“ odsekne, ale proplete svĂŠ studenĂŠ prsty s jeho a jemnĂŹ je stiskne. „BĂšh jen chce, abych byla zamĂŹstnanĂĄ, nic vĂc.“ Hodnou chvĂli oba mlèĂ. Jejich ruce jsou sepnutĂŠ a sem a tam jimi proudĂ syrovĂŠ a nevyslovenĂŠ pocity; to, co spojil nevinnĂ˝ popud, nemohou ještĂŹ spoleèenskĂĄ pravidla rozdĂŹlit. Zahrada se koupe ve sluneènĂm svitu, zpoza vysokĂ˝ch plotĂš kolem zahrady vylĂŠtne velkĂ˝ èernĂ˝ motĂ˝l, tøepetĂĄ se nad keøi a hledĂĄ kvĂŹtinu. PanĂ FoxovĂĄ vymanĂ prsty z Henryho sevøenĂ natolik jemnĂŹ, aby v tom nehledal nĂŹjakĂŠ odmĂtnutĂ, a položà si ruku na prsa. „A teĂŻ mi povĂŹzte, Henry,“ øekne a zhluboka se nadechne. „Co je novĂŠho u vĂĄs?“ „U mne?“ ZamrkĂĄ, omĂĄmenĂ˝ opojnĂ˝m požitkem z toho, že se mohl dotknout jejĂho tĂŹla. „JĂĄ… ehm…“ Pak se mu to ale všechno vybavĂ a vrĂĄtĂ se mu øeè. „S potϚenĂm musĂm øĂct, že se toho dĂŹje docela dost. VĂŹnoval jsem se –“ zardĂ se a sklopĂ oèi k trĂĄvĂŹ mezi svĂ˝mi koleny – „vĂ˝zkumu chudĂ˝ch nebožåkĂš, s tĂm, že bych se koneènĂŹ pøipravil na…“ ZèervenĂĄ ještĂŹ vĂc, pak se zazubĂ. „Nu, však vy vĂte na co.“ „Takže jste si pøeèetl Mayhewa, kterĂŠho jsem vĂĄm pĂšjèila?“ „Ano, ale udĂŹlal jsem vĂc než to. TakĂŠ… jsem v poslednĂch pĂĄr tĂ˝dnech zaèal vĂŠst rozhovory s chudĂ˝mi nebožåky osobnĂŹ, na ulicĂch, kde žijĂ.“ „VåžnĂŹ, Henry?“ Ani kdyby jà øekl, že potkal krĂĄlovnu a zachrĂĄnil ji pøed atentĂĄtnĂky, nebyla by na nĂŹj tak viditelnĂŹ hrdĂĄ. „VyprĂĄvĂŹjte, vyprĂĄvĂŹjte, co se stalo?“ A tak pøed ni poklekne a øekne jĂ všechno… takøka všechno. Do detailu jĂ popĂše mĂsta i schĂšzky se zahaleèi, uliènĂky a prostitutkami (vynechĂĄ jen jedinĂ˝ pøĂpad, kdy propadl vilnĂŠ zvĂŹdavosti). EmmelĂna mu pozornĂŹ naslouchĂĄ, tvåø jĂ hoøĂ, ošĂvĂĄ se, protože jĂ to nenĂ pohodlnĂŠ, poposedĂĄvĂĄ na židli, jako by se o proutĂ tøela vlastnĂmi kostmi. Henry si za øeèi nemڞe nepovšimnout, jak zhubla. VidĂ pod lĂĄtkou jejĂch šatĂš skuteènĂŹ klĂènĂ kosti? Copak zĂĄležà na jeho ambicĂch, jestli to jsou jejĂ klĂènĂ kosti? Když si pøedstavoval sebe jako duchovnĂho, panĂ FoxovĂĄ byla vždy k dispozici, radila mu, vybĂzela ho, aÂť se jĂ vyznĂĄ ze svĂ˝ch nezdarĂš a smutkĂš. Jeho ctižådost je silnĂĄ pouze tehdy, pokud mĂĄ na sobĂŹ brnĂŹnĂ z jejĂho povzbuzenĂ: bez nĂŹj jde jen o mĂŹkkĂ˝ a zranitelnĂ˝ sen. NesmĂ zemøĂt! Jako zĂĄzrakem si ona vybere prĂĄvĂŹ tento okamžik k tomu, aby se k nĂŹmu natĂĄhla a sevøela mu ruku se slovy: „Dejž BĂšh, abychom jednou v budoucnosti mohli v tomto zĂĄpase bojovat bok po boku!“ Henry se jĂ zadĂvĂĄ do oèĂ. JeštĂŹ pøed chvĂlĂ jĂ vyklĂĄdal, že ženy volnĂ˝ch mravĂš nad nĂm nemajà žådnou moc; že je v jejich otøesnĂŠ bĂdĂŹ vidĂ pouze a jenom jako duše. To vše je celkem pravda, ale jak se mu ruka chvĂŹje v EmmelĂninĂŹ dlani, najednou mu dojde, že tato šlechetnĂĄ a bezĂşhonnĂĄ žena, již surovĂĄ ruka nemoci srazila k zemi, v nĂŹm poøåd vzbuzuje pekelnĂŠ touhy. „Dejž BĂšh, panĂ FoxovĂĄ,“ zašeptĂĄ chraplavĂŹ. „Church Lane, zadnĂ vrĂĄtka do rĂĄje, rukulĂbĂĄm!“ Jen co koèà vyložà dobøe obleèenou dĂĄmu v tĂŠhle odpudivĂŠ ètvrti starĂŠho LondĂ˝na, sarkasticky si odfrkne a jeho podobnĂŹ smýšlejĂcĂ kÚò na rozlouèenou opovržlivĂŹ zasype dlažbu horkou hromĂĄdkou hoven. Sugar odolĂĄ pokušenĂ koèĂmu vynadat, mlèky zaplatĂ a pak po špièkĂĄch a se zvednutĂ˝m lemem suknĂ dojde k domu panĂ LeekovĂŠ. ÂŽe ale je tahle ulice hroznĂĄ žumpa! – èerstvĂĄ nadĂlka koòskĂ˝ch kobližek je tady vĂšbec nejmenšà nebezpeèĂ. SmrdĂ to tu takhle odjakživa, anebo už pøĂliš dlouho žije v bytĂŹ, kde jen vonĂ rڞovĂŠ keøe a Rackhamova kosmetika? ZaÂťukĂĄ na dveøe panĂ LeekovĂŠ, zaslechne plukovnĂkovo tlumenĂŠ „DĂĄle!“ a vejde dovnitø, tak jako to udĂŹlala tolikrĂĄt v dĂŹtstvĂ. Uvnitø to nevonĂ o nic lĂŠpe a pohled na nechutnĂŠho starce a stĂĄle vĂŹtšà zmĂŹÂť špinavĂŠho harampĂĄdĂ v salĂłnku nenĂ o nic povzbudivĂŹjšà než bĂda venku na ulici. „Ă, konkubĂna!“ zakrĂĄkĂĄ plukovnĂk poÂťouchle, aniž dodĂĄ jedinĂŠho dalšĂho slova na pozdrav. „Si myslĂš, že se na tebe usmĂĄla ŠtĂŹstĂŹna, co?“ Sugar se zhluboka nadechne, stĂĄhne si rukavice a nacpe je do kabelky. Už teĂŻ trpce lituje, že vèera na New Oxford Street narazila do Caroline a na divokĂŠm Ăşprku pøed potenciĂĄlnĂŹ dlouhĂ˝m hovorem jĂ slĂbila, že se za nĂ stavĂ na nĂĄvštĂŹvu. Co je to za šĂlenou shodu okolnostĂ, že ji Caroline ve mĂŹstĂŹ o nĂŹkolika miliĂłnech obyvatel zahlĂŠdne dvakrĂĄt ve stejnĂŠm roce – a zrovna v okamžiku, kdy spĂŹchĂĄ na EustonskĂŠ nĂĄdražà šmĂrovat pøĂjezd birminghamskĂŠho vlaku! Když se za tĂm incidentem zpĂŹtnĂŹ ohlĂžĂ, bĂ˝valo by bylo lepšà strĂĄvit pĂĄr minut s Caroline na ulici, protože William v tom zatracenĂŠm vlaku beztak nebyl a teĂŻ hrozĂ, že se vrĂĄtĂ dnes dopoledne a zaÂťukĂĄ na dveøe jejĂho bytu, zatĂmco ona bude marnit èas tady v domĂŹ neøesti, kterĂ˝ smrdĂ po staøeckĂ˝ch chcankĂĄch! „MĂĄ Caroline volno, plukovnĂku Leeku?“ zeptĂĄ se nevzrušenĂŹ. Takovou pøĂležitost zamlèet jĂ informace si plukovnĂk Leek nemڞe nechat ujĂt. PohodlnĂŹ se opøe ve vozĂèku a hornĂ smyèky šåtku mu odpadnou od pusy. Sugar už poznĂĄ, že jĂ hodlĂĄ pøežvĂ˝kat nĂŹco ze svĂŠ zhnisanĂŠ zĂĄsoby neštĂŹstĂ. „ŠtĂŹstĂŹna!“ zašklebĂ se. „JĂĄ ti dĂĄm ĂşsmĂŹv ŠtĂŹstĂŹny! NĂŹjakĂĄ HobbertovĂĄ z Yorkshiru zdĂŹdila roku 1852 otcĂšv statek: za tøi dny ji rozmaèkalo zdivo sesutĂŠho klenutĂŠho prĂšchodu. VĂ˝tvarnici Edith Cloughovou, kterou roku 1861 vybrali z tisĂcĂš uchazeèÚ jako doprovod profesora Eydea na jeho botanickĂŠ vĂ˝pravĂŹ do GrĂłnska, zase na moøi sežrala velkĂĄ ryba. A loni v listopadu našli Lizzie Sumnerovou, milenku lorda Price, v jejĂm marylebonskĂŠm mezonetu s krkem –“ „Ano, to jsou samĂŠ velkĂŠ tragĂŠdie, plukovnĂku. Ale mĂĄ Caroline volno?“ „Dej jĂ dvĂŹ minutky,“ zavrèà starĂ˝ pĂĄn a zase se pohroužà do svĂ˝ch šåtkĂš. Sugar bøĂšky prstĂš nenĂĄpadnĂŹ pøejede po sedadle nejbližšà židle, pak se usadĂ. RozhostĂ se požehnanĂŠ ticho, plukovnĂk se ve svĂŹtle prochĂĄzejĂcĂm hustĂ˝mi zĂĄvĂŹsy rozvaluje na vozĂèku a Sugar hledĂ na lehce zrezivĂŹlĂŠ muškety na zdi, jenže po tøiceti vteøinĂĄch to plukovnĂk zkazĂ. „Tak jak se mĂĄ ten voòavkåøskej potentĂĄt?“ „SlĂbils, že o tom s nikĂ˝m nebudeš mluvit,“ vyjede na nĂŹj. „Takhle jsme se dohodli.“ „TĂŹmhle jsem nic neøek,“ odplivne si plukovnĂk, zakoulĂ oèima ke zbytku domu, tomu holubnĂku pokojĂš, kam nikdy nevystoupĂĄ, kde muži provĂĄdĂŹjĂ atletickĂŠ kousky se svĂ˝mi mladĂ˝mi konèetinami a orgĂĄny a tøi ženy volnĂ˝ch mravĂš bydlĂ a spĂ a panĂ LeekovĂĄ ve svĂŠm doupĂŹti èĂtĂĄvĂĄ šestĂĄkovĂŠ romĂĄny. „Ty rajdo jedna, jak mĂĄlo vÏøĂš slovu chlapa.“ Sugar se zadĂvĂĄ na svĂŠ prsty. Kڞe je teĂŻ hodnĂŹ šupinatĂĄ a bolĂ to. MožnĂĄ se Caroline zeptĂĄ, jestli nemĂĄ medvĂŹdĂ sĂĄdlo. „MĂĄ se moc dobøe, dĂky,“ odpovĂ. „Lepšà by to už ani bĂ˝t nemohlo.“ „Ăas vod èasu ti šoupne velkĂ˝ mejdlo, co?“ Sugar se mu zadĂvĂĄ do zanĂcenĂ˝ch oèà a pøemýšlĂ pøi tom, zda tahle poznĂĄmka byla mĂnĂŹna nechutnĂŹ obscĂŠnnĂŹ. Doposud se domnĂvala, že milostnĂŠ akty plukovnĂka Leeka ani zbla nezajĂmajĂ. „Je tak štĂŹdrĂ˝, jak bych si jen mohla pøåt,“ pokrèà rameny. „NeutraÂť to všechno na jednom mĂstĂŹ.“ V zatuchlĂŠm vzduchu se rozlehne tupĂŠ prĂĄsknutĂ zadnĂch dveøĂ. SpokojenĂ˝ zĂĄkaznĂk byl prĂĄvĂŹ vypuštĂŹn do zåøivĂŠho svĂŹta. „Sugar!“ To je Caroline, objevila se nahoøe na schodech a na sobĂŹ mĂĄ jen dlouhou spodnĂ košili. Z tohoto Ăşhlu a v tomhle svĂŹtle vypadĂĄ jizva na jejĂ hrudi, k nĂž pøišla v tovĂĄrnĂŹ na klobouky, znepokojivĂŹ fialovĂŹ. „Jestli se plukovnĂk bude zpÏèovat, tak ho vodstrè z cesty: je pøece na koleèkĂĄch, ne?“ Než aby se plukovnĂk Leek nechal takhle potupit, poodjede od schodĂš. „– našli s krkem skoro pøeøĂznutĂ˝m vedvĂ hedvĂĄbnĂ˝m šåtkem,“ dodĂĄ, než Sugar dokluše ke svĂŠ kamarĂĄdce. Když Caroline nabĂdne Sugar, aÂť se posadĂ na jedinou židli v pokoji, zdrĂĄhĂĄ se usadit na postel. Sugar ten problĂŠm okamžitĂŹ pochopĂ a nabĂdne, že jĂ pomڞe pøevlĂŠct prostĂŹradlo. „ÂŽĂĄdnĂ˝ èistĂ˝ nemĂĄm,“ øekne Caroline, „ale mڞem tohle na chvilku povĂŹsit, aÂť se k nĂŹmu dostane vzduch.“ SpoleènĂŹ stĂĄhnou prostĂŹradlo z postele a zkusĂ nastavit jeho nejvlhèà èåst pøed otevøenĂŠ okno. Jen co se jim to povede, slunce zaène poøådnĂŹ pøipalovat. „Dneska mĂĄm štĂgro, co?“ zazubĂ se Caroline. Sugar jĂ rozpaèitĂŹ ĂşsmĂŹv opĂŹtuje. V Priory Close tenhle problĂŠm øešà mnohem jednodušeji: když se nikdo nedĂvĂĄ, každĂ˝ tĂ˝den vezme za brĂĄny malĂŠho parku velkĂ˝ balĂk se špinavĂ˝mi prostĂŹradly a krĂĄtce potĂŠ se vynoøà bez nĂŹj. Potom zajde do obchodu Petera Robinsona a koupĂ si novĂŠ ložnĂ prĂĄdlo. Co mĂĄ taky bez pradleny dĂŹlat? Na mysli jĂ vytane živĂ˝ obrĂĄzek Christophera a jeho èervenĂ˝ch ruèièek lemovanĂ˝ch mydlinkami… „DĂŹje se nĂŹco, Šušu?“ Sugar nasadĂ vyrovnanĂ˝ vĂ˝raz. „Trochu mĂŹ bolĂ hlava,“ vysvĂŹtlĂ. „A taky je hroznĂŹ jasnĂŠ svĂŹtlo.“ Jak dlouho jsou Carolininy okennĂ tabulky tak pøĂšernĂŹ ukoptĂŹnĂŠ? Naposled pøece tak špinavĂŠ nebyly, ne? SmrdĂŹl ten pokoj takhle odjakživa? „Se vomlouvĂĄm, Šušu. EštĂŹ sem se nevomyla.“ Caroline odnese keramickou mĂsu k protĂŹjšà stranĂŹ postele, vĂcemĂŠnĂŹ z dohledu, jakožto Ăşstupek svĂŠ nĂĄvštĂŹvĂŹ. SklonĂ se a pustĂ se do antikoncepènĂho rituĂĄlu: nalije vodu, odšroubuje lahvièky. Sugar zamrazĂ pøi pohledu na to, jak se jejĂ kamarĂĄdka chopà štĂŹtky omotanĂŠ starĂ˝m hadrem a bez rozpakĂš zvedne pomaèkanou spodnièku. Zadek mĂĄ kypøejšĂ, než si Sugar pamatuje, posetĂ˝ ĂŻolĂèky a potøĂsnĂŹnĂ˝ spermatem. „Je to votrava, co?“ zamumlĂĄ Caroline a pøidøepne si ke svĂŠmu dĂlu. „Hm,“ øekne Sugar a odvrĂĄtĂ se. Ona sama tenhle rituĂĄl už nĂŹjakĂ˝ èas neprovedla – popravdĂŹ øeèeno od tĂŠ doby, co se nastĂŹhovala do Priory Close. NenĂ to praktickĂŠ, když William zĂšstane pøes noc, a dokonce i když se nezdržÅ no, jde se naložit na dlouhou dobu do vany. Když se ponoøà do všà tĂŠ teplĂŠ, èistĂŠ vody a nohy jemnĂŹ roztĂĄhne pod bĂlou peøinkou aromatickĂŠ pĂŹny, tak se pøece oèistĂ tak dĂškladnĂŹ, jak to jen jde, ne? „Už sem skoro hotovĂĄ,“ ozve se Caroline. „NemusĂš spĂŹchat,“ ujistĂ ji Sugar a napadne ji, zda William prĂĄvĂŹ v tuhle chvĂli neklepe na dveøe jejich hnĂzdeèka lĂĄsky. Sleduje, jak se ve vlahĂŠm vĂĄnku prostĂŹradlo poklidnĂŹ nadouvĂĄ, jak na nĂŹm usychajĂ lesklĂŠ cĂĄkance a promÏòujĂ se ve slimåèà stopy. Bože, ta prostĂŹradla jsou špinavĂĄ! Sugar se teĂŻ cĂtĂ provinile, že každĂ˝ tĂ˝den zahazuje sotva použitĂŠ lڞkoviny v mĂstnĂm parku, zatĂmco Caroline se musĂ døĂt a spĂĄt na tĂŹchhle starĂ˝ch hadrech! Tady måš pĂĄr skoro novĂ˝ch prostĂŹradel, Caddie – je jenom potøeba je vyprat… Ne, to nepøichĂĄzĂ v Ăşvahu. Caroline pøejde k oknu s tϞkou mĂsou v ruce. Od pasu nahoru pak zmizĂ za nadmutĂ˝m prostĂŹradlem a pøipomĂnĂĄ tak ducha. „Bacha na hlavu,“ zašeptĂĄ šibalsky a pokoutnĂŹ vylije splašky na zeĂŻ zadnĂho traktu domu. „Musim se ti pochlubit,“ prohodĂ za pĂĄr minut, jen co se usadĂ na holĂŠ matraci, teĂŻ už poloobleèenĂĄ, a zaène si èesat vlasy, „musim se ti pochlubit se svĂ˝m poslednĂm štamgastem – no, teĂŻ už za mnou byl ètyøikrĂĄt. Ten by se ti lĂbil, Šušu. MluvĂ dĂŹsnĂŹ uhlazenĂŹ, to jo.“ A zaène vyklĂĄdat o svĂ˝ch schĂšzkĂĄch s takovĂ˝m zĂĄdumèivĂ˝m, seriĂłznĂm mužem, kterĂŠmu øĂkĂĄ „VelebnĂèek“. PøĂbĂŹh je to zcela tuctovĂ˝, ve svĂŹtĂŹ prostituce rozhodnĂŹ nejde o nĂŹco neobvyklĂŠho. Sugar mĂĄ co dĂŹlat, aby skryla svou netrpĂŹlivost; je pøesvĂŹdèenĂĄ, že vĂ, jak tenhle pøĂbĂŹh dopadne. „A pak tĂŹ vezme do postele, že?“ nadhodĂ, aby Caddie popohnala. „Ne!“ vykøikne Caroline. „To je na tom prĂĄvĂŹ divnĂ˝!“ Lehce rošåcky zavrtĂ holĂ˝ma nohama. A že mĂĄ ty nohy špinavĂŠ, pomyslĂ si Sugar. Jak mڞe nĂŹkdo jen pomyslet na Ăşnik ze St Giles s takhle špinavĂ˝mi chodidly? „MožnĂĄ mĂĄ ještĂŹ divnĂŹjšà choutky, než si myslĂš,“ povzdychne si. „NĂŠ, bukvici bych poznala!“ zasmĂŹje se Caroline. „Zrovna minulej tejden sem se ho zeptala, esli by to bylo nĂŹco tak strašnĂ˝ho, kdyby mĂŹ vzal do postele – jen jednou – aby se vidĂŹlo, esli se mu to nelĂbĂ, nebo aby aspoò poznal, kvĂšli èemu vostatnĂ lidi nadĂŹlaj tolik povyku.“ Pøimhouøà oèi, jak se snažà vybavit si pøesnou odpovĂŹĂŻ svĂŠho VelebnĂèka. „PostĂĄval tady u okna jako dycky, ani jednou se na mĂŹ pøi tom nepodĂval a øek mi… jak to jenom bylo?… øek mi, že esli všichni muži jako von podlehnou pokušenĂ, tak tu dycky budou padlĂ˝ vdovy jako jĂĄ, dycky tu budou hladovĂŹjĂcĂ dĂŹti jako mĂšj vlastnĂ kluk, porĂĄd tu budou zlotøilĂ˝ bytnĂ˝ a vrazi, påè PĂĄnaboha nemilujou dost ti, co by mĂŹli mĂt vĂc rozumu.“ „Tak co jsi mu na to øekla?“ zeptĂĄ se Sugar, jejĂž pozornost tĂŹkĂĄ po nesèetnĂ˝ch znĂĄmkĂĄch chudoby v CarolininĂŹ pokoji: podlahovĂ˝ch lištĂĄch tak ztrouchnivĂŹlĂ˝ch, že je nelze ani natøĂt, zdech tak zkrabacenĂ˝ch, že je nelze otapetovat, døevĂŹnĂŠ podlaze tak prožranĂŠ døevomorkou, že ji nelze vyleštit: tady by se nic nedalo pøikråšlit nièĂm jinĂ˝m než ohnĂŹm a zcela novĂ˝m zaèåtkem. „Ăekla sem, že nechĂĄpu, jak by chlapi jako von mohli ženskĂ˝ jako jĂĄ zachrĂĄnit pøed tĂm, aby se z nich staly nebohĂ˝ padlĂ˝ vdovy, nebo dĂŹti pøed hladem, ledaže by si je vzali a zavopatøili je.“ „Takže se nabĂdl, že si tĂŹ vezme a zaopatøà tĂŹ?“ „Skoro!“ zasmĂŹje se Caroline. „Když sem se s nim vidĂŹla podruhĂ˝, nabĂd se, že mi sežene poctivou prĂĄci. Zeptala sem se ho, esli je to prĂĄce v tovĂĄrnĂŹ, a von øek, že jo, a jĂĄ mu povidĂĄm, že vo takovou prĂĄci v tovĂĄrnĂŹ nestojim. Myslela sem, že timhle to konèĂ, ale minulej tejden s tim zase zaèal. Prej že se pozeptal a že mi mڞe sehnat nĂŹjakou prĂĄci, kterĂĄ nejni v tovĂĄrnĂŹ, ale jako v nĂŹjakĂ˝m krĂĄmu. Esli budu chtĂt, moh by to zaøĂdit, staèà mu promluvit si se sprĂĄvnĂ˝m èlovĂŹkem, a esli o prej tom pochybuju, tak ten podnik se menuje Rackhamovo voòavkåøstvĂ, vo tom že sem urèitĂŹ taky musela slyšet.“ Sugar sebou trhne jako vyplašenĂĄ koèka, ale Caroline se naštĂŹstĂ pøesunula k oknu a teĂŻ bezmyšlenkovitĂŹ pøejĂždĂ rukou po prostĂŹradle. „A co jsi mu na to odpovĂŹdĂŹla?“ „Ăekla sem, že každĂĄ prĂĄce, kerou by mi dokĂĄzal sehnat, by mĂŹ umoøila, umoøila by mĂŹ k smrti, za mnohem mĂò než šilas dennĂŹ. Ăekla sem, že pro chudou ženskou je všechna poctivĂĄ prĂĄce nĂŹco jako nechat se pomalu zabĂjet, takže v tom nejni žådnej rozdĂl.“ NĂĄhle se zasmĂŹje a nĂŹkolika rychlĂ˝mi pohyby rukou si naèechrĂĄ èerstvĂŹ uèesanĂŠ vlasy. „Ach, Sugar,“ øekne a roztĂĄhne paže, aby obsĂĄhla tenhle pokoj a vše, co obnåšĂ. „JakĂĄ prĂĄce krom tĂ˝hle èlovĂŹku vydĂŹlĂĄ na všechno, co potøebuje, jeden se pøi nĂ moc nenadøe a nĂĄdavkem si ještĂŹ hezky vodpoèine a vyspĂ se?“ A ještĂŹ dostane krĂĄsnĂŠ šaty a šperky, pomyslĂ si Sugar. A v kڞi vĂĄzanĂŠ knihy a reprodukce ve støĂbrnĂ˝ch rĂĄmeècĂch a projĂžïky drožkou, staèà mĂĄvnout rukavièkou, a nĂĄvštĂŹvy opery a luxusnĂ vanu od firmy Ardent a vlastnĂ byt. ZadĂvĂĄ se Caroline do tvåøe a napadne ji: Co tady dĂŹlĂĄm? Proè jsem vĂtanĂĄ? Proè se na mĂŹ tak usmĂvåš? „MusĂm jĂt,“ pronese. „Chceš nĂŹjakĂŠ penĂze?“ No, vlastnĂŹ to tak ĂşplnĂŹ neøekne – ne tu vĂŹtu o penĂŹzĂch. Ăekne jen: „Už musĂm jĂt.“ „JĂŠ, to je škoda!“ Škoda? To ne, spĂš hanba. Hanba. „Chceš nĂŹjakĂŠ penĂze?“ No tak, ven s tĂm: „Chceš nĂŹjakĂŠ penĂze?“ „JĂĄ… jĂĄ nechala doma hroznĂ˝ bordel. VĂš, pøišla jsem rovnou sem.“ Ăekni to, ty ženskĂĄ jedna zbabĂŹlĂĄ. „Chceš nĂŹjakĂŠ penĂze?“ Tøi prostĂĄ slova. V penϞence måš ulitĂ˝ch mnohem vĂc penĂŹz, než si Caddie vydĂŹlĂĄ za mĂŹsĂc. Tak to øekni, ty zbabĂŹlĂĄ… mizernĂĄ… kurvo! Ale Caroline se usmĂŹje, obejme svou kamarĂĄdku a Sugar odejde, aniž jĂ dala vĂc než polibek. V drožce se Sugar cestou zpĂĄtky do Priory Close („a dostanete šilink navĂc, když sebou hodĂte“) dusĂ ve svĂŠ hanebnosti. Podråžky jejĂch bot smrdĂ; toužà po tom, aby si je mohla otøĂt o bujnou zelenou trĂĄvu v parku, kde každĂ˝ tĂ˝den nechĂĄvĂĄ prostĂŹradla. Když tam pøijde pøĂštĂŹ, je balĂèek vždycky pryè – neznamenĂĄ to, že je chudĂ lidĂŠ nachĂĄzejĂ? Anebo když je najde hlĂdaè v parku, tak se ta prostĂŹradla nakonec zdarma dostanou chudĂĄkĂšm. Kristepane, LondĂ˝n je dobrodĂŹji pøĂmo zamoøenĂ˝, tak snad nĂŹkteøà z nich majĂ takovĂŠhle vĂŹci zvlĂĄdnutĂŠ, ne? ZbabĂŹlĂĄ. Kurva. Když byla Sugar chudĂĄ, vždycky si pøedstavovala, že jestli nĂŹkdy zbohatne, pomڞe všem chudĂ˝m ženĂĄm ve svĂŠ profesi, nebo aspoò tĂŹm, kterĂŠ znĂĄ osobnĂŹ. S lokty opøenĂ˝mi na strĂĄnkĂĄch svĂŠho romĂĄnu se ve svĂŠm pokoji v podniku panĂ CastawayovĂŠ oddĂĄvala snĂŹnĂ a pøedstavovala si, jak se stavĂ za jednou ze svĂ˝ch kamarĂĄdek a vezme s sebou zĂĄsoby teplĂ˝ch zimnĂch dek nebo masovĂ˝ kolåè. Jak snadnĂŠ by bylo udĂŹlat nĂŹco takovĂŠho, aniž by z toho èpĂŹla charita! OhĂĄnĂŹla by se s dĂĄrky ne jako nĂŹjakĂĄ namyšlenĂĄ mecenåška, kterĂĄ obdarovĂĄvĂĄ nĂže postavenĂŠ, ale spĂš s neskrĂ˝vanĂ˝m hluènĂ˝m veselĂm, jako když jeden uliènĂk ukazuje druhĂŠmu troufale a nekale zĂskanĂ˝ lup. Ale když teĂŻ mĂĄ prostøedky k tomu, aby naplnila tyto sny, je zĂĄpach charity stejnĂŹ skuteènĂ˝ jako koòskĂĄ hovna na jejĂch støevĂcĂch. Když bez nehody dorazĂ do svĂŠho bytu, zaène se pøipravovat na WilliamĂšv nĂĄvrat. Odpoledne se ale tĂĄhne a on se ne a ne objevit. A tak otĂĄlĂ v pracovnĂŹ a výèitky svĂŹdomĂ ji donutĂ vytĂĄhnout ze skrýše nedopsanĂ˝ romĂĄn. Zhluboka se nadechne, položà rozdrbanĂŠ bøemeno na psacĂ stĂšl a usadĂ se za nĂŹj. SvĂŹtlo teĂŻ dopadĂĄ tak, že sklo francouzskĂ˝ch oken skoro nahradĂ zrcadlo. V zeleni zahrady se vznåšà jejĂ tvåø usazenĂĄ na nehmotnĂŠm tĂŹle, jež stoupĂĄ ze zemĂŹ jako kouø. TmavĂŠ listy rڞovĂ˝ch keøÚ vtiskĂĄvajĂ vzor na kڞi jejĂ tvåøe; vlasy, kterĂŠ jsou ve skuteènosti nehybnĂŠ, jĂ vĂøà a tøepetajĂ se s každĂ˝m poryvem vĂŹtru venku; na poprsĂ se jĂ chvĂŹjĂ pøĂzraènĂŠ azalky. PĂĄd a vzestup Sugar. To hlĂĄsĂĄ nĂĄzev jejĂho pøĂbĂŹhu, povĂŹdomĂ˝ jako jizva. Vzpomene si na svou nĂĄvštĂŹvu levandulovĂ˝ch polĂ v Mitchamu. Jak ji ti prostĂ Rackhamovi nĂĄdenĂci oèumovali, když kråèela kolem nich! Pro nĂŹ byla dĂĄmou, kterĂĄ pøijela navštĂvit chudĂŠ døĂèe; nezaznamenala ani jiskøièku poznĂĄnĂ, jen tu zvlåštnĂ smĂŹs koèièà roztrpèenosti a psĂ Ăşcty. KaždĂ˝ z nĂĄdenĂkĂš, kteøà pokornĂŹ ustupovali z dosahu jejĂch suknĂ, byl pøesvĂŹdèenĂ˝, že ona nemڞe mĂt ponĂŹtĂ o tom, jakĂŠ je to tøåst se pod dekou, kterĂĄ je na danĂŠ roènĂ obdobĂ pøĂliš tenkĂĄ, nebo mĂt lĂ˝tka rozkousanĂĄ od blech do krve nebo zavšivenĂŠ vlasy. „Ale jĂĄ takovĂŠ vĂŹci znĂĄm!“ protestuje Sugar a vskutku, strĂĄnky, kterĂŠ ležà pøed nĂ na sekretåøi s Ăşchytkami ze slonoviny, byly sepsĂĄny v chudobĂŹ a jsou jĂ plnĂŠ. Nebylo snad jejĂ dĂŹtstvĂ stejnĂŹ beznadĂŹjnĂŠ jako dĂŹtstvĂ kohokoli, kdo se lopotĂ v RackhamovĂŹ voòavkåøstvĂ? JistĂŹ, jejĂ ĂşdĂŹl je nynĂ lepšà než jejich, ale na tom nesejde: i ten jejich by se mohl zlepšit, jen kdyby byli dost chytøÅ A pøece, jak onoho dne na levandulovĂ˝ch polĂch beznadĂŹjnĂŹ a zĂĄvistivĂŹ zĂrali na tu krĂĄsnou dĂĄmu, kterĂĄ kråèela vedle jejich zamĂŹstnavatele! „Ale jĂĄ jsem jejich hlas!“ ohradĂ se znovu a v intimnĂ akustice svĂŠ tichĂŠ pracovny slyšà jemnĂ˝ rozdĂl v tom, jak jejĂ hlĂĄsky znĂ dnes v porovnĂĄnĂ s tĂm, jak znĂŹly pøed SezĂłnou. Anebo byly vždycky takto melodickĂŠ? VyprĂĄvĂŹj nĂĄm pøĂbĂŹh, Šušu, tĂm svĂ˝m nĂłbl hlasem, to øĂkĂĄvaly holky v Church Lane, napĂšl škĂĄdlivĂŹ a napĂšl obdivnĂŹ. JakĂ˝ pøĂbĂŹh? zeptala se a ony vždycky odpovĂŹdĂŹly: NĂŹco o pomstĂŹ. A aÂť tam jsou sprostĂ˝ slova. Od tebe znĂŹj sprostĂ˝ slova legraènĂŹ, Sugar. Ale kolik z tĂŹch dĂvek by si dokĂĄzalo pøeèĂst knihu? A kdyby tĂŹm nĂĄdenĂkĂšm na levandulovĂŠm poli øekla, že kdysi žila v londĂ˝nskĂŠm slumu, kolik z nich by jĂ vÏøilo a neodplivlo si pøed ni na zem? Ne, tak jako všichni potenciĂĄlnĂ obrĂĄnci chudĂ˝ch po celĂŠ dĂŹjiny lidstva se Sugar musĂ vyrovnat s ponižujĂcĂ pravdou: utlaèovanĂ možnĂĄ toužà po tom, aby byli slyšet, ale pokud za nĂŹ zaène mluvit hlas z privilegovanĂŹjšà vrstvy, obrĂĄtĂ oèi v sloup a ztropĂ si posmĂŹch z jeho pøĂzvuku. Sugar se nedĂštklivĂŹ kousne do rtĂš. Copak jejĂ nĂzkĂ˝ pĂšvod nic neznamenĂĄ? Pøipomene si, že kdyby se William rozhodl vyhodit ji z tohohle luxusnĂho hnĂzdeèka, byla by bez domova a bez pøĂjmu, v ještĂŹ zoufalejšà situaci než ti nĂĄdenĂci na levandulovĂ˝ch polĂch. A pøece… A pøece si nedokåže z pamĂŹti vymazat, jak se jĂ ti vrĂĄsèitĂ a otrhanĂ muži a ženy uklĂĄnĂŹli, malĂ˝mi krÚèky pøed nĂ couvali; jak nejistĂŹ šeptali: „Kdo je to? Kdo je to?“ Sugar se zadĂvĂĄ na odraz ve francouzskĂ˝ch oknech, na tøepetavou hlavu a ramena, to vše korunovanĂŠ listy a kvĂŹtinami. Kdo jsem? Jmenuji se Sugar. Tak se to pĂše v jejĂm rukopisu, krĂĄtce po ĂşvodnĂ tirĂĄdĂŹ proti mužÚm. ZnĂĄ všechny vĂŹty nazpamĂŹÂť, protože je nespoèetnĂŹkrĂĄt pøepsala a znovu pøeèetla. Jmenuji se Sugar – a jestli ne, tak lepšà jmĂŠno neznĂĄm. Jsem takzvanĂĄ PadlĂĄ žena… Aby se nemusela dĂvat na trapnĂŹ pompĂŠznĂ vĂŹtu: MrzkĂ˝ muži, vÏènĂ˝ Adame, obviòuji tĂŹ! kterĂĄ èĂhĂĄ v zĂĄloze na konci odstavce, otoèà strĂĄnku, pak dalšà a pak dalšĂ. Aè klesĂĄ na mysli, dĂĄl listuje hustĂŹ popsanĂ˝mi strĂĄnkami. OèekĂĄvala, že se tam najde, protože jejĂ jmenovkynĂŹ mĂĄ stejnou tvåø i tĂŹlo, až po pihy na prsou. Ale v zažloutlĂŠm rukopisu vidĂ jen slova a interpunkènĂ znamĂnka; hieroglyfy, kterĂŠ ztratily svĂšj vĂ˝znam, i když si pamatuje, jak je vlastnoruènĂŹ psala – dokonce si pamatuje, jak inkoust zasychal na konkrĂŠtnĂch rozmĂĄzlĂ˝ch pĂsmenech. Ăeho vlastnĂŹ dosĂĄhly tyhle melodramatickĂŠ vraždy? Všichni ti slamĂŹnĂ panĂĄci, kteøà sešli ze svĂŹta ĂşdĂŹsnou smrtĂ: pomohlo to snad aspoò jednĂŠ ženĂŹ z masa a kostĂ? Tøeba by mohla zahodit zĂĄpletku a nahradit ji nĂŹjakou mĂŠnĂŹ obscĂŠnnĂ. Mohla by se pokusit o tøetĂ cestu mezi tĂmhle žluèovitĂ˝m vĂ˝levem a zdvoøilĂ˝mi, cenzurovanĂ˝mi romĂĄny Jamese Anthonyho Frouda, Felicie SkeneovĂŠ, Wilkieho Collinse a dalšĂch autorĂš, kteøà již nesmĂŹle nadhodili, že by prostitutky snad mohly uniknout plamenĂšm pekelnĂ˝m, pokud by si to dostateènĂŹ zasloužily. Když je všechny od novĂŠho stoletĂ dĂŹlĂ jen jedna generace, snad už koneènĂŹ dozrĂĄl èas na trochu silnĂŹjšà poselstvĂ, ne? ZadĂvĂĄ se na ten stoh papĂru – svou celoživotnĂ prĂĄci – pøece tam musĂ bĂ˝t stovky vĂŹcĂ, kterĂŠ stojĂ za to zachrĂĄnit! Ale jak se tou kupkou probĂrĂĄ, zaène o tom pochybovat. Pøedsudky a nevĂŹdomost prostupujĂ skoro každou øådkou, hyzdĂ každou poznĂĄmku, poskvròujĂ každĂŠ pøesvĂŹdèenĂ. A pak je tu ještĂŹ nĂŹco horšĂho: slepĂĄ nenĂĄvist k èemukoli krĂĄsnĂŠmu a èistĂŠmu. Sledovala jsem, jak ty krĂĄsnĂŠ dĂĄmy vychĂĄzejĂ z budovy Opery. (To napsala Sugar pøed tøemi lety, pouhĂŠ šestnĂĄctiletĂŠ dĂtĂŹ, izolovanĂŠ ve svĂŠm pokoji v patøe v podniku panĂ CastawayovĂŠ, v tĂŹch šedĂ˝ch rannĂch hodinĂĄch, když zĂĄkaznĂci odešli a všichni ostatnĂ spali.) JakĂŠ to jen byly podvodnice! Všechno na nich bylo falešnĂŠ. FalešnĂŠ bylo jejich pøedstĂranĂŠ uchvĂĄcenĂ hudbou; falešnĂŠ byly ty jejich vzĂĄjemnĂŠ pozdravy; falešnĂ˝ byl jejich pøĂzvuk i hlasy. Jak marnĂŹ pøedstĂraly, že nejsou vĂšbec ÂŽeny, ale nĂŹjakĂ˝ jinĂ˝, vyššà Tvor! Jejich plesovĂŠ rĂłby byly navrženy tak, aby vzbudily dojem, že tyto dĂĄmy nekråèejĂ na dvou masitĂ˝ch nohĂĄch, ale že se vznåšejĂ na oblåèku. „Ne, ne,“ jako by øĂkaly. „JĂĄ nemĂĄm nohy a pĂèu mezi nimi, jĂĄ se vznåšĂm ve Vzduchu. RovnϞ nemĂĄm òadra, jen jemnou køivku, kterĂĄ dĂĄvĂĄ tvar mĂŠmu korzetu. Jestli chcete nĂŹco tak vulgĂĄrnĂho jako prsa, jdĂŹte se podĂvat na vemena kojnĂ˝ch. A jestli chcete nohy a pĂèu mezi nimi, budete muset jĂt za Kurvou. My jsme DokonalĂĄ stvoøenĂ, VzĂĄcnĂ duchovĂŠ a zaobĂrĂĄme se jen tĂŹmi nejvznešenĂŹjšĂmi a nejkrĂĄsnĂŹjšĂmi vĂŹcmi v ÂŽivotĂŹ. KonkrĂŠtnĂŹ Otrockou pracĂ nebohĂ˝ch švadlen, MuèenĂm svĂ˝ch sloužĂcĂch, PohrdĂĄnĂm tĂŹmi, kdo z našich noènĂkĂš drhnou naše ušlechtilĂĄ panenskĂĄ hovna, a nekoneènou øadou smϚnĂ˝ch, bezduchĂ˝ch a nesmyslnĂ˝ch zĂĄlib, kterĂŠ nemajà žådnĂŠ Tady je konec strĂĄnky a Sugar nemĂĄ dost odvahy otoèit ji a èĂst dĂĄl. Radši rukopis zavøe, opøe si o nĂŹj lokty a bradu zaboøà do dlanĂŹ. Poøåd mĂĄ v pamĂŹti èerstvĂ˝ zåžitek z onoho veèera, kdy si šla poslechnout Requiem od signora Verdiho. V publiku se bezpochyby nachĂĄzely dĂĄmy, pro nϞ to nebyla nic než pøĂležitost pøedvĂŠst svĂŠ parĂĄdnà šaty a potom si popovĂdat, ale jinĂŠ ženy se vynoøily z hledištĂŹ ĂşplnĂŹ omĂĄmenĂŠ, jako by si vĂšbec neuvĂŹdomovaly svĂŠ tĂŹlo. Sugar to vĂ: vidĂŹla jim to na tvåøĂch! UctivĂŹ tam stĂĄly, jako by tu hudbu poøåd poslouchaly; a když byly vybĂdnuty k chĂšzi, kråèely jako spåèi v adagiovĂŠm rytmu, jenž jim poøåd znĂŹl v hlavĂŹ. Sugar zachytila pohled jednĂŠ takovĂŠ dĂĄmy a obĂŹ se usmĂĄly – ach, takovĂ˝ bezelstnĂ˝, laskavĂ˝ ĂşsmĂŹv! – když jedna druhĂŠ v oèĂch zahlĂŠdla lĂĄsku k hudbĂŹ. Kdyby jĂ pøed lety, dokonce pøed pĂĄr mĂŹsĂci nĂŹkdo dal do rukou obrazoboreckou palici, s potϚenĂm by rozmlĂĄtila budovu opery na prach; nahnala by všechny ty nĂłbl panièky z jejich hoøĂcĂch domĂš pøĂmo do nĂĄruèe chudoby. Ale teĂŻ vĂĄhĂĄ… jakĂŠ spravedlnosti by napomohla tahle zåštiplnĂĄ pøedstava zhýèkanĂ˝ch dam, kterĂŠ by v tovĂĄrnĂĄch a robotĂĄrnĂĄch byly èĂm dĂĄl špinavĂŹjšà a ztrhanĂŹjšĂ, tak jako jejich obhroublejšà sestry? Proè nenĂ možnĂŠ zboøit tovĂĄrny, proè by plameny nemohly pohltit robotĂĄrny namĂsto opernĂch domĂš a krĂĄsnĂ˝ch domovĂš? Proè by se mĂŹli lidĂŠ, kteøà žijĂ na vyššà úrovni, stĂĄhnout na tu nižšĂ, mĂsto aby se ti na nižšà úrovni vyšvihli na vyššĂ? Je to skuteènĂŹ tak neodpustitelnĂĄ pĂłza, zapomenout na vlastnĂ tĂŹlo, jak by se to mohlo stĂĄt dĂĄmĂŹ, a žĂt èistĂŹ pro myšlenĂ a cit? Je žena jako Agnes opravdu zavrženĂhodnĂĄ jen proto, že si nedokåže pøedstavit, že by mohlo existovat nĂŹco jako štĂŹtka omotanĂĄ hadrem na vytĂrĂĄnĂ spermatu anonymnĂch chlapĂš z… èĂèi? (I v soukromĂ jejĂ hlavy jĂ slovo „pĂèa“ pøipadĂĄ nevĂ˝slovnĂŹ hrubĂŠ.) Naposledy namĂĄtkou otevøe cennĂ˝ rukopis a kojĂ se marnou nadĂŹjĂ, že najde nĂŹco, naè mڞe bĂ˝t hrdĂĄ. „Ăeknu ti, co hodlĂĄm udĂŹlat,“ øekla jsem tomu chlapovi, když se chabĂŹ snažil vymanit z pout. „Tenhle klacek, na kterĂ˝ jsi tak pyšnĂ˝: postarĂĄm se, aby se ti poøådnĂŹ ztopoøil, tak jak se ti to nejvĂc lĂbĂ. A až se ti pĂŹknĂŹ postavĂ, vezmu si ostrou ocelovou strunu a uvåžu ti ji dole, hned u koøene. JĂĄ ti totiž chci dĂĄt malĂ˝ dĂĄrek, ano, pøesnĂŹ tak!“ ZaĂşpĂ a zavøe ty strĂĄnky. Tohle si nebude chtĂt pøeèĂst nikdo na svĂŹtĂŹ a nikdo si to taky nepøeète. CĂtĂ, jak se v nĂ zvedĂĄ vlna sebelĂtosti. NechĂĄ ji, aÂť se pøevalĂ, a zaboøà tvåø do dlanĂ. Už je odpoledne, William nepøišel, v zahradĂŹ jà štĂŹbetajĂ drobnĂ zelenožlutĂ ptåèci, nevinnĂ krĂĄsnĂ tvoreèkovĂŠ, kteøà zahanbujĂ veškerou zhoubnou ošklivost v jejĂm opovrženĂhodnĂŠm pøĂbĂŹhu… Prokrista, už se jĂ nejspĂš blĂžà mĂŹsĂèky, že takhle pøemýšlĂ. Když jà èiøikajĂcĂ sĂ˝korky koòadry pøipadajĂ jako nĂĄstroje spravedlivĂŠho potrestĂĄnĂ, je nejvyššà èas vytĂĄhnout plĂĄtĂŹnĂŠ vložky… ZazvonĂŹnĂ zvonce ji tak pøekvapĂ, že bezdÏènĂ˝m trhnutĂm loktĂš romĂĄn shodĂ dolĂš. Jeho strĂĄnky se rozlĂŠtnou po celĂŠ pracovnĂŹ a ona po nich skoèĂ, plazĂ se po podlaze, aby ten svinèĂk zase rychle posbĂrala. Jen tak tak se jĂ povede vèas hodit rukopis zpĂĄtky do šatnĂku a kopnutĂm zavøĂt dvĂøka, než si William vepøedu odemkne – protože on mĂĄ samozøejmĂŹ klĂè. „Williame!“ zavolĂĄ s nelĂèenou Ăşlevou. „To jsem jĂĄ! Chci øĂct, tady jsem!“ Už z prvnĂho objetĂ v chodbĂŹ u vϚåku na kabĂĄty poznĂĄ, že jejĂ Odysseus nemĂĄ po nĂĄvratu na chlĂpnosti ani pomyšlenĂ. JistĂŹ, moc rĂĄd ji vidĂ a nechĂĄ se pøivĂtat jako hrdina, ale když se k nĂŹmu Sugar pøitiskne, v jeho drženĂ tĂŹla je jistĂĄ zdrženlivost a jemnĂŹ se vyhne jakĂŠmukoli spojenĂ mezi svĂ˝m rozkrokem a VenušinĂ˝m pahrbkem. Sugar svĂšj postoj ihned zvlåènĂ, uvolnĂ paže a pohladĂ ho po licousech. „Ty ale vypadåš hroznĂŹ unavenĂŹ!“ zahrne ho soucitem, jako by utrpĂŹl nĂŹkolik ran kopĂm nebo ho pøinejmenšĂm hnusnĂŹ poškrĂĄbala koèka. „Spal jsi vĂšbec od tĂŠ doby, co jsem tĂŹ vidĂŹla naposledy?“ „ÂŽalostnĂŹ mĂĄlo,“ pøiznĂĄ William. „Ulice kolem mĂŠho hotĂ˝lku byly plnĂŠ notorikĂš, kteøà celou noc vyøvĂĄvali nĂŹjakĂŠ popĂŹvky. A minulou noc jsem mĂŹl zase strach o Agnes.“ Sugar se usmĂŹje a úèastnĂŹ naklonĂ hlavu; pøemýšlĂ, jestli mĂĄ vyjet po tĂŠ vzĂĄcnĂŠ zmĂnce o panĂ RackhamovĂŠ – nebo jestli William vyjede po nĂ, pokud to udĂŹlĂĄ. ZatĂmco uvažuje, zavede ho pøåtelsky do… kterĂŠho pokoje? ProzatĂm tedy do obĂ˝vacĂho. Ano, rozhodne se Sugar: jak Agnes, tak ložnice mڞou poèkat, dokud mu ĂşplnĂŹ neuhladĂ rozèepýøenĂĄ peøĂèka. „Tumåš,“ øekne, usadĂ ho na otoman a nalije mu brandy. „AÂť tu pachuÂť Birminghamu splĂĄchneš s patra.“ VdÏènĂŹ se sesune na sedaèku, rozepne si vyboulenou vestièku a povolĂ si kravatu. Dokud ho nezahrnula takovou pÊèĂ, neuvĂŹdomil si, že pøesnĂŹ po tom toužà od svĂŠho vèerejšĂho nĂĄvratu domĂš. OdtažitĂĄ zdatnost jeho vlastnĂch posluhovaèek, nechĂĄpavĂĄ lhostejnost jeho rozrušenĂŠ manželky: to bylo chabĂŠ pøivĂtĂĄnĂ a on hladovĂŹl po bohatšà krmi. „To mĂŹ tϚĂ, že aspoò nĂŹkdo je rĂĄd, že mĂŹ vidĂ,“ øekne, zvrĂĄtĂ hlavu a olĂzne brandy na rtech. „To jĂĄ vždycky, Williame,“ odpovĂ a položà mu dlaò na zpocenĂŠ èelo. „Ale povĂŹz mi, koupils tu tovĂĄrnu na vĂ˝robu krabic?“ ZaĂşpĂ a zavrtĂ hlavou. Sugar si pøisedne k nĂŹmu na otoman a jako na zavolanou ji polĂbĂ MĂşza. „Nech mĂŹ hĂĄdat,“ (napodobĂ drsnĂ˝ hlas podlĂŠzavĂŠho darebĂĄka ze severskĂŠho zpracovatelskĂŠho prĂšmyslu): „‚Pane Rackham, pøeci tu nejni nic, co by nespravil dobrej vopravåø a kydanec malty,‘ hmm?“ William na okamžik zavĂĄhĂĄ a pak zaøièà smĂchy. „PøesnĂŹ tak.“ JejĂ neumĂŹlĂ˝ pokus o birminghamskĂ˝ pøĂzvuk se blĂžil spĂš tomu yorkshirskĂŠmu, ale jinak je jejĂ odhad ĂŻĂĄbelsky pøesnĂ˝. Ten jejĂ mozek je ale skvostnĂ˝ strojeèek! Svaly na jeho zĂĄdech a krku povolĂ, když mu dojde, že nebude muset vysvĂŹtlovat svĂŠ rozhodnutĂ ohlednĂŹ tovĂĄrny: ona rozumĂ – jako vždy. „No, dĂkybohu je SezĂłna skoro u konce,“ zamumlĂĄ William a hodĂ do sebe zbytek. „ĂekajĂ nĂĄs parnĂŠ letnĂ dny. Již žådnĂŠ veèĂrky, již žådnĂŠ divadlo a jen poslednĂ zatracenĂ˝ hudebnĂ veèer…“ „A jĂĄ myslela, že ses už ze všeho omluvil…?“ „Nu, ano, skoro ze všeho.“ „…ponĂŹvadž jsi usoudil, že Agnes je na tom lĂŠpe.“ ZĂrĂĄ hluboko do sklenky a mraèà se. „MusĂm øĂct, že už byla celkem dobrĂĄ,“ povzdychne si, „pøinejmenšĂm na veøejnosti. KaždopĂĄdnĂŹ lepšà než v poslednĂ SezĂłnĂŹ. Aèkoli by se musela hodnĂŹ snažit, aby to bylo horšÅ“ UvĂŹdomĂ si, jak je to chabĂĄ chvĂĄla, a pokusĂ se o veselejšà tĂłn. „Je hodnĂŹ napjatĂĄ, ale urèitĂŹ na tom nenĂ hÚø než mnoho ostatnĂch.“ ZašklebĂ se – nechtĂŹl, aby to vyznĂŹlo tak mĂĄlo dvornĂŹ. „Ale ne tak dobrĂĄ, jak jsi doufal?“ nadhodĂ Sugar. VyhĂ˝bavĂŹ pøikĂ˝vne jako vĂŹrnĂ˝ manžel pod tlakem. „Aspoò pøestala žvanit o tom, že nad nĂ bdĂ andĂŹl stråžnĂ˝… Aèkoli kdykoli jdeme do spoleènosti, poøåd se ohlĂžà pøes rameno…“ JeštĂŹ vĂc se pohroužà do otomanu a opøe si rameno o jejĂ stehno. „Ale už jsem jĂ pøestal odporovat; když jsem vznåšel nĂĄmitky, jen se rozèĂlila. ĂĂkĂĄm na to, jen aÂť si ji doprovĂĄzejĂ duchovĂŠ, jestli je to potøeba, aby zĂšstala v poøådku…“ „A je v poøådku?“ Minutu mlèĂ, ona ho zatĂm hladĂ po hlavĂŹ a uhlĂky praskajĂ a pøesĂ˝pajĂ se v krbu. „NĂŹkdy,“ pokraèuje, „se mĂŹ zmocòujĂ pochybnosti, jestli mi je Agnes vĂŹrnĂĄ. To, jak ustaviènĂŹ pĂĄtrĂĄ pohledem v davu… pøĂsahal bych, že doufĂĄ zahlĂŠdnout konkrĂŠtnĂ osobu… ZajĂmalo by mĂŹ, jestli se k tomu všemu budu ještĂŹ muset potĂ˝kat s nĂŹjakĂ˝m rivalem.“ Sugar se s tϞkĂ˝m srdcem usmĂŹje; pøipadĂĄ jĂ, jako by ji sirupovitĂĄ tĂha klamu stahovala, jako by se brodila stĂĄle hlubšà vodou v rychle nasĂĄkĂĄvajĂcĂch suknĂch a spodnièkĂĄch. „A nepoohlĂžà se jen po svĂŠm andĂŹlu stråžnĂŠm?“ nadhodĂ uliènicky. „Hmm.“ William se rozvaluje na jejĂm tĂŹle, ale tenhle argument ho nĂŹjak nepøesvĂŹdèil. „MinulĂ˝ tĂ˝den jsem byl na hudebnĂm veèeru a uprostøed Rossiniho pĂsnĂŹ Agnes omdlela v køesle. Bylo to jen na okamžik, pak se vzchopila a zašeptala: ‚Ano, BĂšh vĂĄm žehnej, zvednĂŹte mĂŹ – vaše paže jsou tak silnĂŠ!‘ ‚ĂĂ paže, milåèku?‘ zeptal jsem se jĂ. ‚Pššt, zlato, ta panĂ poøåd zpĂvĂĄ,‘ odpovĂŹdĂŹla mi.“ Sugar by se nejradši rozesmĂĄla a zauvažuje, zda je bezpeènĂŠ se zasmĂĄt. ZasmĂŹje se. NemĂĄ to žådnĂŠ dĂšsledky. William jĂ evidentnĂŹ vÏøà vĂc než kdy pøedtĂm. „Ale jak by ti Agnes mohla bĂ˝t nevĂŹrnĂĄ?“ zašeptĂĄ Sugar. „Pøece bez tvĂŠho vĂŹdomĂ a svolenĂ nikam nechodĂ, ne?“ William pochybovaènĂŹ zamruèĂ. „Cheesman mi odpøisĂĄhl, že mĂŹ o každĂŠ jejĂ vyjĂžïce bude informovat,“ øekne. „A pøisĂĄmbĂšh, taky to dĂŹlĂĄ.“ S pøimhouøenĂ˝ma oèima si v duchu projde pomyslnou knihu AgnesinĂ˝ch vĂ˝letĂš a pak otrĂĄvenĂŹ zamrkĂĄ, když pøijde na jeden zakroužkovanĂ˝ èervenou tužkou. „Zpoèåtku jsem se domnĂval, že do katolickĂŠ kaple v Cricklewoodu by mohla tajnĂŹ dojĂždĂŹt na… dostavenĂèka. Ale Cheesman tvrdĂ, že tam vejde sama a odchĂĄzĂ sama. Co by tak na mši mohla vyvĂĄdĂŹt?“ „JĂĄ nevĂm; v životĂŹ jsem v kostele nebyla,“ odpovĂ. To pøiznĂĄnĂ jĂ pøipadĂĄ citlivĂŠ a riskantnĂ, skok do nebezpeènĂ˝ch vod skuteènĂŠ blĂzkosti, blĂzkosti hlubšà než vystavenĂ genitĂĄliĂ. „Nikdy nebyla…?“ zalapĂĄ William po dechu. „To nemڞeš myslet våžnĂŹ.“ SmutnĂŹ se usmĂŹje a smete mu z tvåøe otoèenĂŠ vzhĂšru pramĂnek vlasĂš. „No, taky jsem mĂŹla ponĂŹkud neortodoxnĂ dĂŹtstvĂ, vĂš, Williame.“ „Ale… sakra, vzpomĂnĂĄm si, jak jsme probĂrali Bodleyho a Ashwellovu knihu – vykazovala jsi takovou zbĂŹhlost v nĂĄboženskĂ˝ch otĂĄzkĂĄch…“ Sugar pevnĂŹ zavøe oèi a vnitøek jejĂ lebky se promĂŹnĂ v køiklavĂ˝ blĂĄzinec Magdalen a MariĂ, kterĂ˝ potemnĂ v chaos. „To je bezpochyby matèinou vĂ˝ukou. CelĂĄ lĂŠta jsem mĂsto pohĂĄdek na dobrou noc poslouchala pøednes z Bible. A taky,“ povzdychne si, „jsem pøeèetla strašnou spoustu knĂžek, že ano?“ William ji malĂĄtnĂ˝mi a ospalĂ˝mi prsty pohladĂ po pasu a poprsĂ. Když jeho ruka ochabne a spoèine na jeho vlastnĂ hrudi, napadne ji, jestli jĂ neusnul v klĂnĂŹ. Ale ne: po minutĂŹ ticha jĂ ten hlubokĂ˝ hlas znovu zaznĂ na stehnech. „Je takovĂĄ vrtkavĂĄ,“ postϞuje si, „v tom je ta potĂž. Jeden den je normĂĄlnĂ, ale hned nazĂtøà trhlĂĄ jako fialièka. NespolehlivĂĄ.“ Sugar si udĂŹlĂĄ morĂĄlnĂ kalkulaci a pak sebere odvahu k otĂĄzce. „Co bys udĂŹlal, kdyby byla… spolehlivĂŹ šĂlenĂĄ?“ Zatne zuby a pak to sevøenĂ zase zahanbenĂŹ povolĂ. „Ach, myslĂm, že poøåd ještĂŹ dospĂvĂĄ; ono to bude dobrĂŠ, až trochu vyzraje. Když jsem si ji vzal, byla hroznĂŹ mladĂĄ – možnĂĄ až pøĂliš mladièkĂĄ. Poøåd si ještĂŹ hrĂĄla s panenkami… a takovĂŠ bĂ˝vajĂ vĂŹtšinou i jejĂ vĂ˝buchy: dĂŹtinskĂŠ. VzpomĂnĂĄm si, že v dubnu se na slavnosti v Muswell Hillu hrĂĄlo loutkovĂŠ divadlo. KašpĂĄrek tøĂmal palici a jako obvykle øezal svou ženu jako žito. Agnes to hodnĂŹ rozrušilo, popadla mĂŹ za ruku a nalĂŠhala, abych mu panĂ KašpĂĄrkovou vyrval. ‚Rychle, Williame!‘ øekla. ‚Jsi teĂŻ bohatĂ˝ a vĂ˝znamnĂ˝ èlovĂŹk: nikdo se tĂŹ neodvåžà zastavit.‘ UsmĂĄl jsem se na ni, ale ona to myslela våžnĂŹ! Je to poøåd dĂtĂŹ, chĂĄpeš?“ „A… je tahle dĂŹtinskost to nejhoršĂ?“ zeptĂĄ se Sugar a vzpomene si na Agnesino tĂŹlo rozvalenĂŠ v ulièce, na jejĂ ochablĂŠ zablĂĄcenĂŠ konèetiny. „NesužujĂ ji krom toho nĂŹjakĂŠ neduhy?“ „Tak doktor Curlew si myslĂ, že je moc hubenĂĄ a že bych ji mĂŹl poslat do sanatoria, kde by ji vykrmili hovĂŹzĂm a podmĂĄslĂm. ‚Už jsem vidĂŹl lĂŠpe živenĂŠ ženy v chudobinci,‘ øĂkĂĄvĂĄ.“ „A co si o tom myslĂš ty?“ Tohle je opojnĂŹ vzrušujĂcĂ: sondovat jeho nĂĄzory, ne na podnikatelskĂŠ zĂĄležitosti, ale z jeho soukromĂŠho života. A on se jĂ otevĂrĂĄ! S každĂ˝m slovem se jĂ otevĂrĂĄ vĂc a vĂc! „Nemohu popøĂt,“ odpovĂ William, „že doma se Agnes podle všeho živĂ jen salĂĄtem a meruòkami. Když je ale u nĂŹkoho na nĂĄvštĂŹvĂŹ, jako hodnĂĄ holèièka snĂ cokoli, co jĂ tam pøedložĂ.“ Pokrèà rameny, jako by chtĂŹl øĂct: zase dĂŹtinskĂĄ. „Inu,“ uzavøe to Sugar, „tenhle doktor bude muset pochopit, že baculatost vyšla z mĂłdy. Agnes nenĂ jedinĂĄ hubenĂĄ dĂĄma v LondĂ˝nĂŹ.“ TĂm Williamovi naznaèĂ, aÂť to tĂŠma už nechĂĄ bĂ˝t, ale on nenĂ pøipravenĂ˝. „To vskutku nenĂ, ani nĂĄhodou,“ pøisvĂŹdèĂ, „ovšem je tu dalšà dĂšvod k obavĂĄm. Agnes vyschla èmĂ˝ra.“ Sugar z toho pøebĂŹhne mrĂĄz po zĂĄdech a mĂĄ co dĂŹlat, aby neztuhla. PomyšlenĂ na to, že William – nebo jakĂ˝koli muž – je tak dĂšvĂŹrnĂŹ obeznĂĄmenĂ˝ s AgnesinĂ˝m tĂŹlem, je pro ni neèekanĂ˝ šok. „Jak tohle vĂš?“ Znovu na jejĂm stehnĂŹ pokrèà rameny. „ĂĂkĂĄ to doktor Curlew.“ OpĂŹt se rozhostĂ ticho a Sugar ho zaplnĂ pøedstavou, jak tohohle doktora Curlewa ubodĂĄ ve slepĂŠ ulièce. Je to pøĂhodnĂŹ nehmotnĂĄ postava, neboÂť ho v životĂŹ nevidĂŹla, ale krev z nĂŹj støĂkĂĄ stejnĂŹ rudĂĄ jako ze všech ostatnĂch mužÚ v PĂĄdu a vzestupu Sugar. William se znièehonic uchechtne. „Nikdy nebyla v kostele…!“ užasne z polospĂĄnku. „A to jsem si myslel, že o tobĂŹ vĂm všechno.“ OdvrĂĄtĂ oblièej stranou; ohromilo ji, že se jĂ po tvåøi øinou teplĂŠ, lechtavĂŠ slzy. To, že ji William naprosto neznĂĄ, by v nĂ pøece mĂŹlo vzbuzovat zĂĄchvaty vĂ˝smϚnĂŠho smĂchu, mĂsto toho jĂ však cloumĂĄ smutek a lĂtost – lĂtost k nĂŹmu, lĂtost k sobĂŹ, lĂtost k nim obĂŹma, jak se tu teĂŻ k sobĂŹ tulĂ. Ach! Jakou nestvĂšru William hladĂ…! JakĂ˝ dĂŹsivĂ˝ ichor jĂ proudĂ v žilĂĄch; jak beznadĂŹjnĂŹ zkaženĂŠ mĂĄ Ăştroby, otrĂĄvenĂŠ hnilobnĂ˝mi vzpomĂnkami a trpkostĂ z nedostatku! Kʞ by si jen mohla vrazit do srdce nڞ, aby jĂ ta špĂna vystøĂkla, aby se zasyèenĂm odtekla do škvĂry v podlaze, a ona tak zĂšstala èistĂĄ a lehkĂĄ. JakĂ˝ je William s tĂŹmi svĂ˝mi rumĂŹnĂ˝mi tvåøièkami nevinnĂ˝ prosåèek; pøes všechnu svou mužskou aroganci, zĂĄletnickĂŠ sklony a psĂ zbabĂŹlost je v porovnĂĄnĂ s nĂ hotovĂŠ neviòåtko. DĂky svĂ˝m vĂ˝sadĂĄm zĂšstal uvnitø mĂŹkkĂ˝; dobrotivĂŠ dĂŹtstvĂ ho uchrĂĄnilo pøed tĂm, aby se v nĂŹm zavrtaly larvy nenĂĄvisti; dokåže si ho pøedstavit, jak coby kluk kleèà u postele a pod bdĂŹlĂ˝m dohledem laskavĂŠ chĂšvy se modlĂ „BĂšh žehnej mamince a tatĂnkovi“. Ach Bože, kdyby jen vĂŹdĂŹl, co ona v sobĂŹ nosĂ…! „JeštĂŹ tĂŹ mڞu pĂĄrkrĂĄt pøekvapit,“ pronese svĂ˝m nejsvĂšdnĂŹjšĂm tĂłnem a otøe si tvåøe do rukĂĄvu. William zvedne hlavu z jejĂho klĂna, najednou je bdĂŹlĂ˝ a zarudlĂŠ oèi mĂĄ dokoøån. „Ăekni mi tajemstvĂ,“ vybĂdne ji s chlapeckĂ˝m nadšenĂm. „TajemstvĂ?“ „Ano, temnĂŠ tajemstvĂ.“ ZasmĂŹje se, do oèà jĂ vhrknou novĂŠ slzy, ty schovĂĄ v ohbĂ loktu. „JĂĄ žådnĂĄ temnĂĄ tajemstvĂ nemĂĄm,“ namĂtne, „våžnĂŹ ne. Když jsem øekla, že tĂŹ ještĂŹ pĂĄrkrĂĄt mڞu pøekvapit, myslela jsem tĂm –“ „JĂĄ vĂm, jak jsi to myslela,“ zamruèà nϞnĂŹ a vklouzne jĂ rukou pod suknĂŹ. „Ale øekni mi o sobĂŹ nĂŹco, co nevĂm – cokoli. NĂŹco, co o tobĂŹ nevĂ nikdo jinĂ˝ na svĂŹtĂŹ.“ Sugar muèà touha øĂct mu všechno, obnažit svĂŠ nejstaršà a nejhlubšà jizvy, zaèĂt s malou hrou panĂ CastawayovĂŠ, když ještĂŹ Sugar byla batole – pøiplĂžila se jĂ k postĂ˝lce a s rozmĂĄchlĂ˝m gestem strhla z jejĂho promrzlĂŠho tĂŹlĂèka peøinu. „A tohle dĂŹlĂĄ BĂšh,“ zašeptala matka dramaticky, jako když jĂ nĂŹco vyprĂĄvĂŹla. „A dĂŹlĂĄ to moc rĂĄd.“ „MnĂŹ je zima, mami!“ plakala Sugar. A panĂ CastawayovĂĄ si tam v mĂŹsĂènĂm svitu, s peøinami pøitisknutĂ˝mi k poprsĂ, pøiložila ruku k uchu. „To by mĂŹ zajĂmalo,“ pronesla pokaždĂŠ, „jestli to BĂšh slyšel. Jemu dĂŹlĂĄ potĂže slyšet ženskĂŠ hlasy, vĂš…“ William tiskne tvåø k jejĂmu bøĂšku, mumlavĂŹ ji povzbuzuje a èekĂĄ, až mu naservĂruje tajemstvĂ. „JĂĄ… JĂĄ…“ trĂĄpĂ se Sugar. „Dokåžu støĂkat vodu ze svĂŠho pohlavĂ.“ PøekvapenĂŹ na ni vyvalĂ oèi. „Cože?“ Zahihòå se a kousne se do rtu, aby udržela svou hysterii na uzdĂŹ. „JĂĄ ti to ukåžu. Je to takovĂĄ moje speciĂĄlnĂ schopnost. NeužiteènĂŠ nadĂĄnĂ…“ ZatĂmco s otevøenou pusou užasle pøihlĂžĂ, Sugar vyskoèĂ, pøinese si z koupelny sklenici vlažnĂŠ vody a vrhne se na podlahu pøed nĂm. Bez nĂŹjakĂ˝ch erotickĂ˝ch jemnĂšstek si vytĂĄhne suknĂŹ, trhnutĂm shodĂ spodky a pøehodĂ nohy pøes hlavu, až se jĂ kolena skoro dotĂ˝kajĂ ušĂ. PĂèa se jĂ doširoka otevøe jako zobĂĄk holoubĂŹte a ona do nĂ nejistou rukou nalije pĂšl sklenice vody. „Bože na nebesĂch!“ vykøikne William. Sugar poposune nohy na koberci, popojde jako krab a vystøĂkne do vzduchu tenkĂ˝ proud vody. Ten se rozcĂĄkne na otomanu, pĂĄr centimetrĂš od jeho kalhot. „PøĂštĂm tĂŹ dostanu,“ pohrozĂ mu Sugar sĂpavĂŹ, zamĂøĂ, ale poèkĂĄ, dokud William neucukne, a teprve pak vystøĂkne. „To nenĂ možnĂŠ!“ zasmĂŹje se Rackham. „NehĂ˝bej se, lotøe!“ vykøikne Sugar a vychrlĂ poslednĂ dĂĄvku, vĂšbec nejvýš. Pak na ni Rackham dopadne, pøidržà jĂ ruce a kolenem se jĂ zlehka opøe o vzdouvajĂcĂ se bøicho. „Už je to všechno venku?“ zeptĂĄ se a polĂbĂ ji na Ăşsta. „Ano,“ pøikĂ˝vne. „Už jsi v bezpeèĂ.“ Naèež se k sobĂŹ zase pøitisknou, aby se mohl uvelebit mezi jejĂma nohama. „A ty?“ zeptĂĄ se Sugar a pomĂĄhĂĄ mu se šaty. „Måš pro mĂŹ tajemstvĂ?“ William se omluvnĂŹ usmĂŹje, zrovna ve chvĂli, kdy mu Sugar vytĂĄhne mužstvĂ z kalhot. „JakĂŠ by se tak vyrovnalo tomu tvĂŠmu?“ opåèà a tĂm je to tĂŠma uzavøeno. Daleko odtamtud, v nuznĂŠm pokoji ve vlhkĂŠm a špinavĂŠm domĂŹ, natĂĄhne prostitutka pøekvapenĂĄ neèekanĂ˝m nĂĄvštĂŹvnĂkem dlaò a dostane tøi šilinky. „Dalšà otĂĄzky, pane?“ zamrkĂĄ, ale hlas se jĂ lehce zachvĂŹje: ze zkøivenĂŠ zĂĄkaznĂkovy tvåøe vytušĂ, že tentokrĂĄt si pøišel pro nĂŹco jinĂŠho. Ztuhle jako mrzĂĄk pøejde k jejĂ posteli a ztϞka dosedne na jejĂ okraj. Ătverec svĂŹtla z okna dopadĂĄ hned vedle nĂŹj, takže on zĂšstĂĄvĂĄ ve stĂnu. „ÂŽena, kterou miluji,“ oznĂĄmĂ tiše, hlasem chraplavĂ˝m våšnĂ, „umĂrĂĄ.“ Caroline pomalu pøikĂ˝vne a olĂzne si rty. NevĂ, jak jinak by mĂŹla zareagovat; od tĂŠ doby, co jĂ samotnĂŠ umøelo dĂtĂŹ, pro ni smrt jinĂ˝ch lidĂ znamenĂĄ mĂŠnĂŹ, než by mĂŹla. „To je mi lĂto,“ vypravĂ ze sebe a z ohledu k nĂŹmu pevnĂŹ sevøe mince v ruce, aby jĂ nezacinkaly. „To je mi – hroznĂŹ lĂto.“ „Poslouchejte mĂŹ.“ „JĂĄ… jĂĄ vĂĄs slyšela, pane. ÂŽena, kterou milujete…“ „Ne,“ zaskøehotĂĄ s pohledem upøenĂ˝m na podlahu, „poslouchejte mĂŹ.“ Hlava mu spadne na hruĂŻ a ramena se mu roztøesou. Sepne ruce jako pøi modlitbĂŹ a zmåèkne je, až se mu kڞe zbarvĂ do karmĂnovĂŹ bĂlĂŠho odstĂnu. Z jeho pøiškrcenĂŠho hrdla vychĂĄzejĂ slova tak tichĂĄ a zkreslenĂĄ štkanĂm, že jim nenĂ rozumĂŹt. Caroline se rozpaèitĂŹ poposune k nĂŹmu, a když zaène plakat ještĂŹ køeèovitĂŹji, sedne si na posteli vedle nĂŹj. PrastarĂĄ matrace se prohne a jejich tĂŹla se jemnĂŹ dotknou bokem, ale on si toho podle všeho nevšimne. Caroline se naklonĂ dopøedu, nevĂŹdomky napodobĂ jeho postoj a poslouchĂĄ, co to jen jde. „K èertu s Bohem,“ plåèe Henry a pøi opakovĂĄnĂ už artikuluje jasnĂŹji a rouhĂĄ se vehementnĂŹji. „K èertu s Bohem!“ Jakmile poznĂĄ, že ho slyšela, pøijde o zbytky sebeovlĂĄdĂĄnĂ. BĂŹhem nĂŹkolika vteøin øve jako osel u antouška na dvorku, tĂŹlo se mu celĂŠ otøåsĂĄ a ruce poøåd svĂrĂĄ takovou silou, že mu prstnĂ kosti musĂ snad každou chvĂli prasknout. „K èÊÊrtÚÚÚ s Bóóóóhem!“ køièà Henry dĂĄl a Caroline ho zatĂm ostĂ˝chavĂŹ a bojĂĄcnĂŹ (protože kdo vĂ, jakĂŠho nĂĄsilĂ by se zoufalĂ˝ muž mohl dopustit?) jednou rukou konejšivĂŹ vezme kolem ramen. KAPITOLA DEVATENĂCTĂ „ProbuĂŻte se,“ zasyèà na ni pøĂsnĂ˝ hlas. „NezapomĂnejte, kde jste.“ Sugar pøedtĂm na svĂŠm sedadle skuteènĂŹ klimbala a teĂŻ se s trhnutĂm probere. ZamrkĂĄ v barevnĂŠm svĂŹtle proudĂcĂm vitråžovĂ˝mi okny, pak se posadĂ rovnĂŹ, urovnĂĄ si staromĂłdnĂ suknĂŹ a upravĂ si hnusnĂ˝ pøehoz. Staøenka vedle nĂ, kterĂĄ se zhostila zbožnĂŠho Ăşkolu, znovu otoèà zakalenĂŠ oèi ke kazatelnĂŹ, odkud vzdĂĄlenĂ˝ pastor poøåd rozhazuje svou vĂ˝mluvnost do moøe lavic. Sugar se letmo zadĂvĂĄ na dalšà lidi na neplacenĂ˝ch mĂstech tady vzadu v kostele, v obavĂŹ, že i oni si povšimli, jak usnula, ti však vypadajĂ neteènĂŹ. Jeden imbecilnĂ kluk tu zaèĂnĂĄ èĂm dĂĄl vĂc šilhat, jak se snažà podrbat si nos dolnà øadou zubĂš. Vedle nĂŹj, nejblĂž na ĂşnikovĂŠ cestĂŹ ke sluncem prozåøenĂŠmu prostoru venku, sedĂ matka s ošklivou plochou tvåøà a s dvĂŹma dĂŹtmi, každĂŠ v jednĂŠ ruce, a pomalu a nϞnĂŹ je houpe, aby byl jejich spĂĄnek nepøerušovanĂ˝. PopravdĂŹ øeèeno spĂ vĂŹtšina kongregace, nĂŹkteøà s hlavami zvrĂĄcenĂ˝mi a Ăşsty otevøenĂ˝mi, jinĂ majĂ brady zaboøenĂŠ do tuhĂ˝ch, nahoru obrĂĄcenĂ˝ch lĂmcĂš, dalšà se opĂrajĂ o ramena pøĂbuznĂ˝ch. SpĂĄnku se takøka nedĂĄ odolat kvĂšli horkĂŠmu poèasĂ, zabarvenĂ˝m sluneènĂm paprskĂšm a pastorovu monotĂłnnĂmu hlasu: spolèenĂ uspĂĄvacĂch prostøedkĂš. Sugar si kradmo promne ztuhlĂ˝ krk a pøipomene si, proè je dobrĂ˝ nĂĄpad bĂ˝t tady. William je zase pryè (jen na den, tentokrĂĄt odejel do Yarmouthu), takže jak lĂŠpe by mohla strĂĄvit nedĂŹlnĂ rĂĄno, než když doprovodĂ Rackhamovu domĂĄcnost do kostela? Ne že by tu bylo vidĂŹt moc RackhamovĂ˝ch. Jejich poèet se bohužel ztenèil od WilliamovĂ˝ch lĂbĂĄnek, kdy se tu William a Agnes vždy ukĂĄzali s Rackhamem staršĂm a služebnictvem a kdy kvokajĂcĂ dĂĄmy z kongregace zmatenĂŠ Agnes naznaèovaly, že si zĂĄhy bude s sebou vodit rušnou rodinu. William chodĂ na bohoslužbu jen mĂĄlokdy, i když zrovna nemĂĄ cestu do Yarmouthu. Proè by mĂŹl poslouchat nĂŹjakĂŠho tluèhubu v kazatelnĂŹ, kterĂ˝ žvanĂ o nehmotnĂ˝ch zĂĄležitostech? Ve svĂŹtĂŹ obchodu se nerozebĂrĂĄ nic, co nelze zhmotnit a uskuteènit: kʞ by se nĂĄboženstvĂ mohlo tĂmtʞ chlubit rovnϞ! Takže obvykle za nĂŹj chodĂ Agnes spolu se služebnictvem, kterĂŠ lze postrĂĄdat. Ale Agnes tu dnes rĂĄno nenĂ, jen jejĂ rozmrzelĂĄ komornĂĄ. (Clara je zcela vzhĂšru, nikoli však proto, že by byla zbožnĂŹjšà než ostatnĂ, ale protože pĂŹnĂ vzteky nad tĂm, že Letty, jĂž se vÏøĂ, že si sama zajde na veèernĂ bohoslužbu, dostĂĄvĂĄ de facto v nedĂŹli volno. StejnĂŹ tak zĂĄvidĂ Cheesmanovi, kterĂ˝ se mڞe potloukat kolem kostela, kouøit cigarety a èĂst si nĂĄpisy z nĂĄhrobkĂš. A proè nĂŹkdo nepĂchne sluneènĂkem do tĂŠ pitomĂŠ pomocnice z kuchynĂŹ, Janey, aby pøestala chrĂĄpat!) Sugar se ošĂvĂĄ v „lavici chudĂ˝ch“, mnoho øad za malĂ˝m, sotva viditelnĂ˝m dĂtĂŹtem, kterĂŠ mڞe nebo nemusĂ bĂ˝t dcerou Williama Rackhama. AÂť už je ta dĂvka kdokoli, za celou bohoslužbu nepohnula ani svalem a je takøka zcela schovanĂĄ v tuhĂŠm hnĂŹdĂŠm kabĂĄtu a pod pøĂliš velkĂ˝m kloboukem. Sugar se snažà pøesvĂŹdèit sebe samu, že se pøece dĂĄ nĂŹco vyèĂst z tĂŹch pĂĄr centimetrĂš vykukujĂcĂch plavĂ˝ch vlasĂš, ale vĂèka jĂ poøåd klesajĂ. Toužà po dalšĂch dvou chvalozpĂŹvech, protože i když bude muset zpĂvat neznĂĄmĂŠ texty na nepovĂŹdomĂŠ melodie, pøinejmenšĂm ji to probudĂ. KĂĄzĂĄnĂ nemilosrdnĂŹ pokraèuje monotĂłnnĂm hlasem, kterĂ˝ nikdy nedosĂĄhne crescenda. Na ĂşplnĂŹ levĂŠm okraji pøednĂ lavice se rovnϞ ošĂvĂĄ pohlednĂ˝, ale oèividnĂŹ rozèilenĂ˝ muž. MĂĄ oteklĂŠ oèi a je jen nedbale upravenĂ˝, což je docela zvlåštnĂ u èlovĂŹka, kterĂ˝ sedĂ v popøedĂ platĂcĂ kongregace. Tu a tam, když nesouhlasĂ s pastorem, se nadechne tak zhluboka, že je to vidĂŹt zezadu kostela a mĂĄlem je to odtamtud i slyšet. Pastor hanĂ jistĂŠho sira Henryho Thompsona za kacĂøskĂŠ bludy, jejichž pøesnou povahu Sugar nedokåže odhadnout, neboÂť Ăşstøednà èåst kĂĄzĂĄnĂ prospala, ale dovodila si, že Thompson zastĂĄvĂĄ nĂĄboženskĂŠ uèenĂ toho nejodpornĂŹjšĂho a nejnemravnĂŹjšĂho druhu, a co hÚø, zĂskĂĄvĂĄ na svou stranu valnou èåst veøejnosti. Pastor vyèĂtavĂŹ nadhodĂ, že dokonce i tady v tomto sboru by dnes rĂĄno mohly èĂhat duše, kterĂŠ sir Henry Thompson svedl na scestĂ. Ach Bože, modlĂ se Sugar, zaøiĂŻ prosĂm, aby už sklapl. Ale když je jejĂ modlitba koneènĂŹ vyslyšena, veškerĂĄ nadĂŹje na pøĂmÏøà s Bohem je ztracena. Sotva jsou odzpĂvĂĄny poslednĂ hymny, kongregace se pomalu rozejde, mnozĂ však zĂšstanou sedĂŹt a prohlĂŠdnou si liturgickĂ˝ kalendåø. Ten zpustlĂ˝ muž z prvnà øady mezi nimi nenĂ; prudce vyrazĂ ven, a jak klopĂ˝tĂĄ ulièkou, hned nĂŹkolikrĂĄt do nĂŹkoho nechtĂŹ vrazĂ. Když ho Sugar uvidĂ zblĂzka, uvĂŹdomĂ si, že to bude WilliamĂšv staršà bratr, ten „nudnĂ˝ a nerozhodnĂ˝“, kterĂ˝ se „poslednĂ dobou chovĂĄ zatracenĂŹ podivnĂŹ“. Po Henrym projde ulièkou spoøådanĂŠ procesĂ nejelegantnĂŹjšĂch a nejzbožnĂŹjšĂch obèanĂš nottinghillskĂ˝ch – muži se stoicky peèou ve svĂ˝ch tmavĂ˝ch sakĂĄch, dĂĄmy jsou vyšòoøenĂŠ podle poslednĂ mĂłdy a odpĂrajĂ si jen tøpyt okĂĄzalĂ˝ch šperkĂš. Za nimi se courĂĄ dĂtĂŹ, kterĂŠ mڞe, ale nemusĂ bĂ˝t Williamova dcera, napĂšl zakrytĂĄ suknĂŹmi svĂŠ matrĂłnovitĂŠ gardedĂĄmy. MĂĄ Agnesiny chrpovĂŹ modrĂŠ oèi a po Williamovi absentujĂcĂ bradu a toužebnĂ˝, poraženeckĂ˝ vĂ˝raz uvĂŹznĂŹnĂŠho zvĂøete – stejnĂŹ se tvåøil William, když ho poprvĂŠ zahlĂŠdla v zakouøenĂŠm svĂŹtle hostince U krbu. Mڞe vĂ˝raz prokĂĄzat otcovstvĂ? Nijak pøesvĂŹdèivĂŠ to nenĂ: tohle dĂtĂŹ mڞe bĂ˝t èĂkoli. Ale na zlomek vteøiny se pohled tĂŠ dĂvenky a Sugar setkĂĄ a nĂŹco se pøedĂĄ. Dnes poprvĂŠ v tomto domĂŹ ĂşdajnĂŠho božstvĂ pøeskoèila v nehybnĂŠm vzduchu jiskra ducha. Jsi to ty, že? Sofie? pomyslĂ si, ale dĂtĂŹ je už pryè. Jakmile to mڞe bezpeènĂŹ udĂŹlat, Sugar vyjde z lavice a vydĂĄ se za farnĂky na sluncem zalitĂ˝ høbitov. Holèièku pobĂzejĂ – ba skoro postrkujĂ – k Rackhamovu koèåru. Cheesman postĂĄvajĂcĂ u mramorovĂŠho sloupu, kolem nĂŹhož se prostopåšnĂŹ obtåèejĂ dva andĂŹlĂŠ v životnĂ velikosti, teĂŻ odhodĂ cigaretu a podråžkou ji zamåèkne. Když jednoho z rodu RackhamovĂ˝ch odvezou, Sugar vyhledĂĄ jedinĂŠho zbĂ˝vajĂcĂho: bratra Henryho – a zjistĂ, že nenĂ jedinĂĄ žena, kterĂĄ se za nĂm vydala. PobledlĂĄ churavĂĄ panĂ, jĂž si Sugar všimla, když jĂ pøed bohoslužbou musela do lavice pomoci jejĂ služka, teĂŻ se stejnou oporou odchĂĄzĂ z kostela. ZtϞka se opøe o hĂšl, zamĂĄvĂĄ na Henryho a zavolĂĄ na nĂŹj jmĂŠnem; zjevnĂŹ je odhodlĂĄna ho dohonit. Ăèinek to mĂĄ na Williamova bratra pøĂmo elektrizujĂcĂ. Prudce se napøĂmĂ, smekne klobouk a ulĂzne si nemytĂŠ vlasy, peèlivĂŹ si klobouk znovu nasadĂ a narovnĂĄ si vĂĄzanku. I pøes hrubĂ˝ mušelĂn zĂĄvoje Sugar vidĂ, že s tvåøà udĂŹlal zĂĄzrak, vymazal z nĂ vztek a trpkou nespokojenost a nahradil ji maskou soucitu a vyrovnanosti. ChuravĂĄ žena, již stĂĄle doprovĂĄzĂ služebnĂĄ, se nepohybuje jako chromĂ˝ èlovĂŹk (tĂm charakteristickĂ˝m tøĂnohĂ˝m krokem), ale opĂrĂĄ se o hĂšl, jako by to bylo zĂĄbradlĂ na okraji zĂĄvratnĂŹ vysokĂŠho Ăştesu. Je bledĂĄ a hubenĂĄ jako oholenĂĄ vĂŹtev a levĂĄ ruka, kterĂĄ visĂ pøes ruku služebnĂŠ, hodnĂŹ pøipomĂnĂĄ snĂtku; ta pravĂĄ, pevnĂŹ ovinutĂĄ kolem rukojeti špacĂrky, vypadĂĄ spĂš jako zauzlenĂ˝ koøen. V horku, v nĂŹmž majĂ všichni kolem nĂ zrڞovĂŹlĂŠ nebo (v pøĂpadĂŹ nĂŹkterĂ˝ch hodnĂŹ vyparĂĄdĂŹnĂ˝ch dam) rudĂŠ oblièeje, je ten jejĂ bĂlĂ˝, se dvĂŹma flekatĂ˝mi karmĂnovĂ˝mi rumĂŹnci na tvåøĂch, kterĂŠ se rozžĂhajĂ a pohasĂnajĂ s každĂ˝m krokem. Chudinka, tĂŠ už moc života nezbĂ˝vĂĄ, bleskne Sugar hlavou, protože tuberkulĂłzu poznĂĄ na prvnĂ pohled. Ale jen co jĂ tahle kapièka soucitu prosĂĄkne do žil, už se za nà øine pøĂval výèitek svĂŹdomĂ: Tak proè se nestavĂš v podniku panĂ CastawayovĂŠ na nĂĄvštĂŹvu za Katy, ty holka jedna zbabĂŹlĂĄ? Ta na tom bude hÚø než tahle neznĂĄmĂĄ dĂĄma – pokud už nenĂ mrtvĂĄ. „Ach! Henry! To jste doufal, že mi uteèete?“ Souchotinåøce se podaøilo setøåst služebnou, kråèà sama a snažà se, aby to pĂšsobilo lehce. Pohled na jejĂ shrbenĂĄ ramena a pevnĂŹ sepnutĂŠ prsty vyburcuje Henryho z neèinnosti. VyrazĂ k nĂ a pøi tom Sugar mĂĄlem vrazĂ do poprsĂ, když kolem nĂ probĂŹhne. „Dovolte, panĂ FoxovĂĄ,“ poprosĂ ji a natĂĄhne ruce, jako by to byly tϞkĂŠ nĂĄstroje, s nimiž nenĂ zvyklĂ˝ zachĂĄzet. PanĂ FoxovĂĄ tu nabĂdku zdvoøilĂ˝m zavrtĂŹnĂm hlavy odmĂtne. „Ne, Henry,“ uklidnĂ ho a zastavĂ se, aby si odpoèala. „DĂky tĂŠ holi celkem držĂm rovnovĂĄhu… jakmile pøestane hrozit nebezpeèĂ, že do mĂŹ nĂŹkdo strèĂ.“ Henry se zlobnĂŹ zadĂvĂĄ pøes rameno panĂ FoxovĂŠ, rozhoøèenĂ˝ na všechny ty podlĂŠ, opovrženĂhodnĂŠ lidi, kteøà by do nĂ mohli strèit, vèetnĂŹ (nejbližšĂ) Sugar. Ruce, kterĂŠ se nemohly chopit dlanĂ panĂ FoxovĂŠ, mu teĂŻ neužiteènĂŹ visĂ u boku. „NemĂŹla byste se vystavovat takovĂŠmu nebezpeèĂ,“ namĂtne. „NebezpeèĂ! Pfff!“ ušklĂbne se panĂ FoxovĂĄ. „Zeptejte se chudĂŠ prostitutky… pod arkĂĄdami bratøà AdelphiovĂ˝ch… co je to nebezpeèÅ“ „To bych radĂŹji nedĂŹlal,“ opåèà Henry. „A byl bych radĂŹji, kdybyste odpoèĂvala doma.“ Ale když se teĂŻ panĂ FoxovĂĄ pøestala pohybovat, popadĂĄ dech èirou silou vĂšle, jako by ho nasĂĄvala holĂ ze zemĂŹ. „Do kostela budu chodit,“ prohlĂĄsĂ, „dokud budu moci. KoneckoncĂš, kostel mĂĄ oproti Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen jednu velkou vĂ˝hodu – nepošle mi dopis, že už nemĂĄm chodit.“ „Ano, ale våš otec øĂkal, že mĂĄte odpoèĂvat.“ „OdpoèĂvat? Otec po mnĂŹ chce, abych cestovala!“ „Cestovala?“ Henryho tvåø se zkroutĂ nadĂŹjĂ a strachem a nepochopenĂm. „Kam?“ „Do Folkestone Sands,“ odfrkne si. „Podle všeho rĂĄj pro churavĂŠ – nebo že by to byl šeol?“ „ProsĂm vĂĄs, panĂ FoxovĂĄ!“ Henry se ĂşzkostlivĂŹ rozhlĂŠdne, jestli se tu poblĂž nevyskytuje pastor. Ale je tu jen anonymnĂ, zĂĄvojem zahalenĂĄ žena v ošuntĂŹlĂ˝ch šatech, kterĂĄ se pomalu a vĂĄhavĂŹ otåèĂ, jako by si nebyla jistĂĄ, kam se mĂĄ vrtnout. „PojĂŻte, Henry, projdeme se spolu,“ navrhne panĂ FoxovĂĄ. Henry je zdϚen. „Snad ne až celou cestu do…?“ „Ano, celou cestu – až do koèåru mĂŠho otce,“ poškĂĄdlĂ ho. „No tak, Henry. NĂŹkteøà lidĂŠ chodĂ pĂŹt mil do prĂĄce každĂŠ rĂĄno.“ Henry se nechĂĄ vyprovokovat a vyhrkne: „Ne když…“, ale zarazĂ se prĂĄvĂŹ vèas, než mu uklouzne nĂŹjakĂĄ zmĂnka o smrtelnĂŠ chorobĂŹ. „Ne v nedĂŹli,“ øekne mĂsto toho sklĂèenĂŹ. Znovu se vydajĂ po starĂŠ cestĂŹ, tĂm stinnĂ˝m stromoøadĂm, daleko od sluncem zalitĂŠ kongregace, a za nimi v zĂĄvĂŹsu žena se zĂĄvojem a v ošuntĂŹlĂ˝ch šatech. Sugar si musĂ uchovĂĄvat diskrĂŠtnĂ odstup, a tak jĂ i kvĂšli dĂ˝chaviènosti panĂ FoxovĂŠ ujde nĂŹco z toho, co se øĂkĂĄ; slova se promĂŹnĂ v šepot ve vĂĄnku, jako chmýøà rozfoukanĂŠ pampelišky. Ale lopatky panĂ FoxovĂŠ, kterĂŠ se pod lĂĄtkou jejĂch šatĂš namĂĄhajĂ a otåèejĂ, mluvĂ nanejvýš vĂ˝mluvnĂŹ. „K èemu by mi bylo,“ zasĂpĂĄ, „kdybych ležela bez hnutĂ a sama v posteli, když mohu bĂ˝t tady, za pøĂjemnĂŠho poèasĂ, v dobrĂŠ spoleènosti…“ (pĂĄr slov se ztratĂ) „…pøĂležitost zpĂŹvem chvaloøeèit Hospodina…“ (pĂĄr dalšĂch). Pøi zmĂnce o „pøĂjemnĂŠm poèasĂ“ Sugar lĂtostĂ zamrazĂ, protože ona se za svĂ˝m zĂĄvojem musĂ mrkĂĄnĂm zbavovat kapièek potu z øas. Vedro je vyèerpĂĄvajĂcĂ a Sugar želĂ toho, že si v pøevleèenĂ za nuznou ženu upøela luxus sluneènĂku. Jak studenĂĄ krev musĂ kolovat žilami vychrtlĂŠho tĂŹla tĂŠhle ženy! „…takovĂ˝ krĂĄsnĂ˝ den… zavøenĂĄ doma bych byla prochladlĂĄ a nešastnĂĄ…“ Henry zvedne oèi k nemilosrdnĂŠ obloze a zalituje, že slunce nenĂ tak pøĂjemnĂŠ, za jakĂŠ ho panĂ FoxovĂĄ mĂĄ. „…nĂŹco morbidnĂho na tom ležet v posteli pod bĂlou peøinou, nemyslĂte?“ nenechĂĄ se odradit panĂ FoxovĂĄ. „Bavme se o nÏèem jinĂŠm,“ prosĂ Henry. Høbitov majĂ po levici a nĂĄhrobnĂ kameny se tu a tam mihnou mezi stromy. „Tak tedy…“ zafunĂ panĂ FoxovĂĄ. „Co jste øĂkal dnešnĂmu kĂĄzĂĄnĂ?“ Henry se podĂvĂĄ pøes rameno, zda jim nenĂ pastor na stopĂŹ, ale zahlĂŠdne jen tu ženu v omšelĂ˝ch šatech a za nĂ pak na cestĂŹ v jistĂŠ vzdĂĄlenosti ještĂŹ služebnou doktora Curlewa. „MyslĂm, že z vĂŹtšà èåsti byl… moc dobrĂ˝,“ zamumlĂĄ. „Ale bez toho Ăştoku na sira Henryho Thompsona bych se klidnĂŹ obešel.“ „Pravda, Henry, naprostĂĄ pravda,“ zalapĂĄ po dechu panĂ FoxovĂĄ. „Thompson se stateènĂŹ postavil zlĂŠmu…“ (nĂŹkolik ztracenĂ˝ch slov) „…èas si pøiznat… sĂĄm koncept pohøbu… patøà do menšĂho svĂŹta… než je teĂŻ ten nåš…“ Na chvilku se zastavĂ, zavrĂĄvorĂĄ na holi a jednou rukou zamĂĄvĂĄ na høbitov. „TakovĂ˝to skromnĂ˝ pøedmĂŹstskĂ˝ høbitov… vĂšbec nenapovĂ, co se stane… až poèet obyvatelstva prudce vzroste… Ăetl jste… skvĂŹlou knihu… JakĂĄ hrĂšza se to chystĂĄ pod našima nohama?“ Jestli odpovĂŹdĂŹl na tuto otĂĄzku, pak to Sugar neslyšela. „To byste mĂŹl, Henry… to byste mĂŹl. Otevøe vĂĄm to oèi. VĂ˝mluvnĂŹjšÅ ve prospĂŹch kremace byste sotva pohledal. Autor popisuje… starĂŠ londĂ˝nskĂŠ høbitovy… než je všechny zavøeli… škodlivĂŠ vĂ˝pary… viditelnĂŠ pouhĂ˝m okem…“ Poslouchat jejà øeè je teĂŻ už bolestnĂŠ a Henry Rackham vrhĂĄ èastĂŠ vyplašenĂŠ pohledy pøes rameno, nikoli na Sugar, ale na služku; nepochybnĂŹ si pøeje, aby pøišla a vzala vĂŹci do svĂ˝ch rukou. „BĂšh nĂĄs stvoøil…“ sĂpĂĄ panĂ FoxovĂĄ, „z hrstky hlĂny… takže nechĂĄpu… proè se nĂŹkteøà lidĂŠ domnĂvajĂ, že nenĂ s to… vzkøĂsit nĂĄs… z urny… popela.“ „PanĂ FoxovĂĄ, už prosĂm nemluvte.“ „RovnϞ bych rĂĄda vĂŹdĂŹla… nakolik jsme podle zastĂĄncĂš pohøbu zachovalĂ… po šesti mĂŹsĂcĂch… pod zemĂ?“ Služka si naštĂŹstĂ vybere tento okamžik k tomu, aby probĂŹhla kolem Sugar a vzala churavou ženu pevnĂŹ za rĂĄmĂŹ. „Moc se omlouvĂĄm, pane Rackhame,“ pronese, když se na ni panĂ FoxovĂĄ napĂšl zhroutĂ. Henry pøikĂ˝vne a dĂŹsivĂŹ se usmĂŹje; je to ĂşsmĂŹv bezmoci, ĂşsmĂŹv, kterĂ˝ uznĂĄvĂĄ, že postaršà posluhovaèka mĂĄ vĂŹtšà prĂĄvo vzĂt ji do nĂĄruèe než on. „JistĂŹ, jistĂŹ,“ øekne a bez hnutĂ sleduje, jak dvĂŹ ženy hubenĂŠ jako tøĂska (kdyby to bylo potøeba, dokĂĄzal by obĂŹ zvednout ze zemĂŹ, každou v jednĂŠ ruce) krÚèek po nemohoucĂm krÚèku vrĂĄvorajĂ pryè. Henry Rackham poèkĂĄ, až se usadĂ v doktorovĂŹ tmavĂŠm koèåøe, pak se obrĂĄtĂ zpĂĄtky tvåøà ke kostelu. Sugar vyrazĂ a projde kolem nĂŹj; za zĂĄvojem se stydĂ, protože Henry jistĂŹ vytušil, že šmĂrovala jeho muka. „DobrĂŠ rĂĄno,“ pozdravĂ ho. „DobrĂŠ rĂĄno,“ zaskøehotĂĄ Henry a ruka mu trhne pĂĄr centimetrĂš ke klobouku, než nezdvoøile klesne zpĂĄtky k zemi. „Ale on je jak trn v mĂŠm oku!“ zaĂşpĂ William toho veèera v hranĂŠm zoufalstvĂ. „Proè si jako obĂŹÂť svĂ˝ch dĂšvĂŹrnostĂ musel vybrat mĂŹ?“ „MožnĂĄ nikoho jinĂŠho nemĂĄ,“ nadhodĂ Sugar, naèež lehce dĂšvĂŹrnĂŹ a troufale dodĂĄ: „A ty pøece jen jsi jeho bratr.“ Ležà u Sugar v posteli na rozhozenĂŠ peøinĂŹ a horkĂĄ zpocenĂĄ tĂŹla majĂ vystavena ochlazujĂcĂmu vzduchu. I pøes starost o Henryho je William v celkem dobrĂŠ nĂĄladĂŹ, stejnĂŹ sebejistĂ˝ jako vyhøĂvajĂcĂ se lev obklopenĂ˝ lvicemi a èerstvĂŹ zabitou koøistĂ. Jeho cesta do Yarmouthu skonèila mimoøådnĂŹ ĂşspϚnĂŹ: on a dovozce jmĂŠnem Grover Pankey snadno našli spoleènou øeè, na plåži spolu vykouøili pĂĄr doutnĂkĂš a uzavøeli dohodu, že Pankey bude Rackhamovo voòavkåøstvĂ zĂĄsobovat smϚnĂŹ lacinĂ˝mi slonovinovĂ˝mi dĂłzièkami na dražšà balzĂĄmy. William byl bĂŹhem aktu (aktu lĂĄsky, nikoli pøi obchodnĂm jednĂĄnĂ s Pankeym) poøåd ještĂŹ plnĂ˝ svĂŠho ĂşspĂŹchu a to mu propĂšjèilo šarm, o jehož existenci Sugar nemĂŹla ani tušenĂ. Laskal jà òadra s nezvyklou nĂŹhou a lĂbal ji na pupĂk, znovu a znovu se jĂ tam zlehounka dotĂ˝kal rty: pøi tom se v nĂ nĂŹco otevøelo, tvrdĂĄ, skrytĂĄ skoøåpka, kterĂĄ pøed nĂm byla do tĂŠ doby uzavøenĂĄ. NenĂ ten nejhoršà chlap na svĂŹtĂŹ, pomyslĂ si Sugar; možnĂĄ je dokonce mezi tĂŹmi nejmĂŠnĂŹ krutĂ˝mi – a do jejĂho tĂŹla se skuteènĂŹ zamiloval, zachĂĄzĂ s nĂm jako s nÏèĂm živĂ˝m, a ne (jako na zaèåtku) s prĂĄzdnem, do nĂŹhož vztekle støĂkĂĄ svĂŠ sĂŠmĂŹ. „Jsem jeho bratr,“ povzdychne si William, „a sklièuje mĂŹ, když ho vidĂm tak ztrĂĄpenĂŠho. Ale jak mu mڞu pomoct? Všechno, k èemu jsem ho pobĂzel, odmĂtl jako nemožnĂŠ; a cokoli, co mĂsto toho udĂŹlĂĄ, mĂŹ jen otrĂĄvĂ. VrĂĄtĂm se z Yarmouthu ve skvĂŹlĂŠ nĂĄladĂŹ a šastnĂ˝ jako blecha, že jsem pøišel o dalšà nudnĂŠ kĂĄzĂĄnĂ doktora Cranea, a bĂŹhem pĂĄr minut se v salĂłnu objevĂ Henry a celĂŠ mi to pøeøĂkĂĄ!“ Aby Sugar poskytl hrubou pøedstavu o tom, co musel pøestĂĄt, William struènĂŹ zrekapituluje celou pastorovu tirĂĄdu proti kremaci. „A co si o tom myslĂ Henry?“ optĂĄ se Sugar, když skonèà dvouminutovĂŠ shrnutĂ jejĂho hodinovĂŠho utrpenĂ. „Cha! Jako obvykle je ochromenĂ˝ nerozhodnostĂ!“ zvolĂĄ William. „TvrdĂ, že jeho hlava je pro kremaci, ale srdce pro pohøeb do zemĂŹ.“ Sugar potlaèà nutkĂĄnĂ podĂŹlit se s Williamem o pøedstavu, kterou jĂ vykreslila jejĂ fantazie, pøedstavu mrtvoly rozøezĂĄvanĂŠ dvĂŹma våžnĂ˝mi úøednĂky, kdy jeden odnese uøĂznutou hlavu k peci a druhĂ˝ odejde se zakrvĂĄcenĂ˝m srdcem na rýèi. „A ty?“ vybĂdne ho. „Ăekl jsem mu, že sĂĄm dĂĄvĂĄm pøednost pohøbu do zemĂŹ, ale ne z nĂŹjakĂ˝ch za vlasy pøitaženĂ˝ch nĂĄboženskĂ˝ch dĂšvodĂš. Jak si ti zbožnĂ lidĂŠ komplikujĂ tak jednoduchĂŠ vĂŹci! Skoro mĂĄm chuÂť napsat na tohle tĂŠma esej…“ Pot se z jejich tĂŹl už skoro vypaøil, a tak si ji k sobĂŹ pøitiskne a vysvĂŹtlĂ jĂ, že nadøazenost pohøbu do zemĂŹ nemĂĄ nic spoleènĂŠho s nĂĄboženstvĂm, ale se spoleèenskou a ekonomickou realitou. TruchlĂcĂ pøåtelĂŠ a pozĂšstalĂ potøebujĂ cĂtit, že mrtvĂ˝ od nich odchĂĄzĂ v tĂŹle, kterĂŠ obĂ˝val, když ho naposledy vidĂŹli živĂŠho; jeho rozklad by mĂŹl bĂ˝t pomalĂ˝, tak pomalĂ˝, jako rozklad jejich vzpomĂnek na nĂŹj. SpĂĄlit nĂŹkoho na popel, když je v myslĂch jeho blĂzkĂ˝ch poøåd ještĂŹ v životnĂ velikosti, je zvrĂĄcenĂŠ. A navĂc, co by si poèali všichni hrobnĂci? Pomysleli na to zastĂĄnci kremacĂ? A co koèà pohøebnĂch vozĂš, plaèky a tak dĂĄle? PohøebnictvĂ vytvåøà vĂŹtšà obrat a vĂce pracovnĂch mĂst, než si vĂŹtšina lidĂ dokåže pøedstavit. Dokonce i Rackhamovo voòavkåøstvĂ by utrpĂŹlo, kdyby se zrušily pohøby do zemĂŹ, protože už by nebyly vĂšbec tøeba Rackhamovy navonĂŹnĂŠ såèky do rakve ani kosmetika, kterou koncern prodĂĄvĂĄ pohøebnĂm ĂşstavĂšm. „A jak si to všechno pøebrala Agnes?“ zeptĂĄ se Sugar odlehèenĂ˝m tĂłnem. DoufĂĄ, že zjistĂ, proè panĂ RackhamovĂĄ nebyla rĂĄno v kostele, aniž by se na to musela ptĂĄt. „DĂkybohu o to celĂŠ pøišla. Je u moøe.“ „U moøe?“ „Ano, ve Folkestone Sands.“ Sugar se zvedne na lokti, nϞnĂŹ pøitĂĄhne peøinu Williamovi pøes hruĂŻ a v duchu se snažà odhadnout, jak bezostyšnĂŹ mڞe vyzvĂdat. „Co tam dĂŹlĂĄ?“ „DoufĂĄm, že se vykrmuje dortĂky a zmrzlinou.“ Zavøe oèi a zhluboka se nadechne. „A že nedĂŹlĂĄ nepøĂjemnosti.“ „Proè? Copak vyvedla?“ Ale William nemĂĄ nĂĄladu vyprĂĄvĂŹt Sugar o bĂĄlu u lady HarringtonovĂŠ a scĂŠnĂŹ, kdy jeho manželku z nabitĂŠho taneènĂho sĂĄlu vynesli dva uzardĂŹlĂ mladĂ dĂšstojnĂci od nĂĄmoønictva, zanechĂĄvajĂce za nĂ na vyleštĂŹnĂŠ podlaze dlouhou zåøivou stopu žlutĂ˝ch zvratkĂš – nemluvĂŹ o nesmĂrnĂŹ pohoršenĂŠ hostitelce. BĂ˝val by o tom mohl Sugar øĂct, kdyby pøĂèinou toho incidentu jednoduše byla nemoc, ale Agnes v nĂŹkolika minutĂĄch pøed kolapsem øekla lady HarringtonovĂŠ i pøes jeho šeptanĂĄ varovĂĄnĂ pĂŹknĂ˝ch pĂĄr nehorĂĄznostĂ. Ani v koèåru cestou domĂš se nekĂĄla, houpala se na sedadle proti nĂŹmu sem a tam, špatnĂŹ artikulovala a jejĂ oèi se ve tmĂŹ divoce leskly. „VĂš, tohle ti lady HarringtonovĂĄ nikdy nepromine,“ øekl tenkrĂĄt. Je rozpolcenĂ˝, nejradši by jĂ dal takovou facku, až by se jĂ hlava protoèila o tøi sta šedesĂĄt stupòÚ, ale taky ji mĂĄ chuÂť vzĂt do nĂĄruèà a nϞnĂŹ jĂ shrnout vlhkĂŠ vlasy ze tvåøe. „VždyÂť ji nepotøebujeme,“ odfrkla si Agnes. „VypadĂĄ jako kachna.“ To ho i pøes to pokoøenĂ rozesmĂĄlo a svĂ˝m zpĂšsobem mĂŹla pravdu, a nejen ohlednĂŹ vizåže lady HarringtonovĂŠ. Od tĂŠ doby, co Williamova hvĂŹzda zaèala strmĂŹ stoupat, drobnĂĄ šlechta – rodiny, jejichž majetek se kvĂšli hazardu a alkoholu povåžlivĂŹ ztenèil a jejichž statky skrytĂŹ chĂĄtrajĂ – se mohla pøetrhnout, aby se vetøela do jeho pøĂznĂŹ. „To poøåd nenà žådnĂĄ omluva,“ peskoval svou ženu, „abys uråžela hostitelku.“ „Hostitelku, hostitelku, hostitelku, hostitelku,“ kašlala Agnes unavenĂŹ a strašidelnĂŹ, jak se koèår s cinkĂĄnĂm vezl tmou, „svatou pøĂšerku…“ „Williame?“ Hlas patøà Sugar a ta ležà nahĂĄ v posteli vedle nĂŹj a volĂĄ ho zpĂĄtky do pøĂtomnosti. „Hmm?“ zamrkĂĄ. „Aha… ano. Agnes. Ne že by jĂ ve skuteènosti hrozilo nĂŹjakĂŠ konkrĂŠtnĂ nebezpeèĂ. Jen mĂĄ chatrnĂŠ ženskĂŠ zdravĂ.“ SĂĄhne po košili, vyklouzne z postele a zaène se oblĂŠkat. „PopravdĂŹ øeèeno, vklĂĄdĂĄm velkĂŠ nadĂŹje do jejĂho pobytu ve Folkestone Sands. MoøskĂ˝ vzduch prĂ˝ lÊèà celou øadu ĂşpornĂ˝ch neduhĂš. A pokud jejĂ nemoc nepolevĂ, asi se zaøĂdĂm podle rady svĂŠ pøĂtelkynĂŹ lady BridgelowovĂŠ a pošlu ji do zahranièĂ.“ „Do zahranièĂ?“ Sugar mĂĄ oøĂškovĂŹ hnĂŹdĂŠ oèi navrch hlavy. „Ale kam?“ Na chvĂli se zarazĂ se spodky na pĂšl žerdi, pyj mĂĄ poøåd vlhkĂ˝ od jejich milovĂĄnĂ, nateklĂ˝ šourek mu plandĂĄ v horkĂŠm vzduchu. „Tohle budu øešit,“ napomene ji jemnĂŹ, „až na to dojde, pokud vĂšbec.“ JeštĂŹ než zaène vlak pøed pøĂjezdem do folkestonskĂŠ stanice zpomalovat, okny vagĂłnĂš pronikne do kupĂŠ ostrĂĄ vĂšnĂŹ moøe a i pøes staccatovĂ˝ rĂĄmus je slyšet køik rackĂš. „CĂtĂte to, panĂ?“ rozplĂ˝vĂĄ se služka nadšenĂm. Vezme za tøapec, zvedne žaluzii a zhluboka zaèichĂĄ u otevøenĂŠho okna. „Je to osvϞujĂcĂ, o tom nenĂ pochyb.“ PanĂ FoxovĂĄ zavøe knĂžku na klĂnĂŹ a usmĂŹje se. „VonĂ to nanejvýš pøĂjemnĂŹ, Lauro, to uznĂĄvĂĄm. Jenže pøĂjemnĂŹ vonĂ i vepøovĂĄ peèenĂŹ a ta ještĂŹ nikdy nikoho z nièeho nevykurĂ˝rovala.“ A pøece nemڞe panĂ FoxovĂĄ popøĂt, že ji moøskĂ˝ vzduch vzpružil. SlanĂ˝ vĂĄnek otevĂrĂĄ malĂŠ a doposud uzavøenĂŠ dutiny mezi jejĂm nosem a hlavou a úèinek to mĂĄ natolik povzbudivĂ˝, že se už nedokåže do knihy zaèĂst. JeštĂŹ než ji strèà do košĂku po svĂŠm boku, znovu se zamyslĂ nad jejĂm nĂĄzvem: Ăèinnost modlitby, od Philipa Bodleyho a Edwarda Ashwella. Jak je to nezåživnĂ˝ spisek! – autorĂšm naprosto nedochĂĄzĂ, že modlitba nenĂ nĂŹjakĂŠ kouzlo, jehož prostøednictvĂm chce èlovĂŹk dosĂĄhnout cĂle bez vynaloženĂ nĂĄmahy, ale podĂŹkovĂĄnĂ Bohu za to, že nĂĄm stĂĄl po boku pøi našà užiteènĂŠ prĂĄci. Jak typickĂ˝ je pro muže – tedy, vĂŹtšinu mužÚ – tento malichernĂ˝ cynismus, tyhle sĂłkratovskĂŠ triky; jak typickĂŠ je, že si škodolibĂŹ vychutnĂĄvajĂ statistiky, když za jejich okny miliĂłny lidĂ mĂĄvajĂ, protože zoufale potøebujĂ zachrĂĄnit. Vlak sebou trhne, supĂŹnĂ lokomotivy už zdaleka nenĂ tak rychlĂŠ a skøĂpĂŹnĂ brzd zvĂŹstuje, že vlak dorazil do stanice. Kolem oken se mĂhajĂ barevnĂŠ skvrny. Ozve se pĂšalka. „Folk-stoóóóóne!“ EmmelĂna si poèkĂĄ v kupĂŠ a nechĂĄ ostatnĂ pasažÊry, aÂť se tlaèà úzkou chodbièkou. Aèkoli ji takovĂŠ pøiznĂĄnĂ bolĂ, ve svĂŠm souèasnĂŠm zdravotnĂm stavu by si nedovolila vmåèknout se svĂ˝m zeslĂĄblĂ˝m tĂŹlem do takovĂŠ tlaèenice mezi všechny ty silnĂŹjšà lidi. SmutnĂŹ vzpomĂnĂĄ, jak se jednou s kolegynĂŹmi ze Spolku prostrkala davem køièĂcĂch a podupĂĄvajĂcĂch èumilĂš pøihlĂžejĂcĂch pouliènĂ rvaèce, a když zjistila, že se pere manžel s manželkou, ty dva od sebe odtrhla holĂ˝ma rukama – no, vlastnĂŹ rukama v rukavièkĂĄch. Jak užasle ti dva supĂcĂ a zkrvavenĂ lidĂŠ vypadali – s jakĂ˝m podivem na sebe hledĂŹli! VagĂłn se otøåsĂĄ pod tϞkĂ˝mi kroky nosièÚ na støeše, kteøà vyklĂĄdajĂ brašny a kufry; zuøivĂŠ odpouštĂŹnĂ pĂĄry z nĂŹkolika lokomotiv se mĂsĂ s chaosem hlasĂš. V davu se tlustĂ drožkåøi pøedhĂĄnĂŹjĂ, kdo døĂv dobĂŹhne k viditelnĂŹ nejbohatšĂm cestujĂcĂm, zatĂmco nosièi se belhajĂ a potĂĄcejĂ s ohromnĂ˝mi kufry v rukou a plåžovĂ˝mi sluneènĂky v podpažĂ. DĂŹti jsou všude: chlapci v plstĂŹnĂ˝ch èepièkĂĄch a nadbyteènĂ˝ch svrchnĂcĂch, dĂvky v miniaturnĂch replikĂĄch mĂłdnĂch dĂĄmskĂ˝ch modelĂš z pøedchozĂho desetiletĂ. KlopĂ˝tajĂ a tancujĂ kolem svĂ˝ch matek a chĂšv, ovšem kvĂšli košĂèkĂšm, kyblĂèkĂšm a lopatièkĂĄm jsou nemotornĂ. EmmelĂna si všimne, jak se jedna rozjaøenĂĄ holèièka vmotĂĄ do cesty nĂĄmoønĂkovi a skonèà sraženĂĄ na zemi. Ale mĂsto aby to dĂtĂŹ zaèalo kvĂlet, vyškrĂĄbe se na nohy, protože jeho radost je tak nezdolnĂĄ, že ji nemڞe podrĂ˝t jedna malĂĄ lapĂĄlie. Ach, jakĂŠ je to požehnĂĄnĂ, moci spadnout a zase se zvednout! EmmelĂna zĂĄvistivĂŹ pøihlĂžà a pøihlĂžĂ. Když se moøe lidstva pøelije z velkĂ˝ch portĂĄlĂš do zåøivĂ˝ch tøĂd za nimi, Laura sebere kufr a sluneènĂk panĂ FoxovĂŠ a vykolĂŠbĂĄ se na nĂĄstupištĂŹ. EmmelĂna se vydĂĄ za nĂ a jen lehce se pøi tom opĂrĂĄ o špacĂrku, protože odpoèĂvala celou cestu z LondĂ˝na; popravdĂŹ øeèeno jĂ je docela dobøe a pouze soucitnĂŠ pohledy železniènĂ stråže jĂ pøipomĂnajĂ, nakolik je jejĂ choroba obnaženĂĄ pøed svĂŹtem. Otec jĂ rezervoval pokoje v hotelu, kterĂ˝ je nejblĂž pĂseènĂŠ plåži, a pøedem poslal lĂŠky, aby na ni èĂhaly u nepovĂŹdomĂŠ postele. Co se EmmelĂniny výživy týèe, Laura dostala pokyn jĂst tak èasto, jak bude chtĂt – dokonce èastĂŹji –, aby to panĂ Foxovou svĂĄdĂŹlo si taky zakousnout, aÂť už pĂšjde o jĂdlo zakoupenĂŠ u prodejce obchĂĄzejĂcĂho plåže nebo vybranĂŠ z jĂdelnĂho lĂstku v hotelovĂŠ jĂdelnĂŹ. HlavnĂm cĂlem je ovšem to, aby panĂ FoxovĂĄ co možnĂĄ nejvĂce odpoèĂvala v lehĂĄtku na klidnĂŠm mĂstĂŹ u moøe. V žådnĂŠm pøĂpadĂŹ se nemĂĄ zatoulat do oblastĂ urèenĂ˝ch ke koupĂĄnĂ a pøidat se k tĂŹm dobrodružnĂ˝m dušĂm, kterĂŠ se skuteènĂŹ brouzdajĂ vodou. Pokud se zaène nesnesitelnĂŹ nudit, mڞe se s požehnĂĄnĂm doktora Curlewa dĂvat, jak tyto odvåžnĂŠ ženy vyskakujĂ v koupacĂch šatech z pojĂzdnĂ˝ch pøevlĂŠkacĂch kabinek a smÏøujĂ do senzaènĂch mĂŹlèin. Ona mĂĄ ale zĂšstat mezi suchou vĂŹtšinou, v tĂŠ bezpeènĂŠ oblasti, kde dĂŹti mohou stavĂŹt hrady z pĂsku mimo dosah pøĂlivu. Ăady suchĂŠ vĂŹtšiny se rychle rozšiøujĂ, slunĂèko jim zjevnĂŹ svĂŹdèĂ. Cestou po dlåždĂŹnĂŠ tøĂdĂŹ, kterĂĄ vede k pĂseènĂŠ plåži, kolem Laury a panĂ FoxovĂŠ projdou desĂtky mužÚ a žen obleèenĂ˝ch jako na celodennĂ vĂ˝let na dostihy. NĂŹkteøà si v podpažà nesou rozklĂĄdacà židlièky, dalšà knihy, ba dokonce i psacĂ stolky. VypadĂĄ to, že na každĂ˝ch deset nevinnĂ˝ch vĂ˝letnĂkĂš pøipadĂĄ jeden pouliènĂ prodavaè. PivovarštĂ konĂŹ tĂĄhnou pøevlĂŠkacĂ kabiny k mĂstu vyhrazenĂŠmu pro koupĂĄnĂ dam a žesÂťovĂŠ kvarteto za nimi vyhrĂĄvĂĄ anglikĂĄnskĂŠ hymny do rytmu natøåsanĂŠho kalĂšku na penĂze. „Tamhle je hezkĂŠ mĂsteèko,“ ukåže Laura, když spolu s panĂ Foxovou sešly po polovinĂŹ velkĂ˝ch kamennĂ˝ch schodĂš, kterĂŠ se nakonec zanoøà do pĂsku, ale panĂ FoxovĂĄ nezvedne zraky, protože mĂĄ dost prĂĄce s tĂm, kam položit nohu a kde se opøĂt holĂ. Ani pro zdravĂŠho èlovĂŹka nenĂ pohyb po pĂsku ĂşplnĂŹ snadnĂ˝ a ona sama to bez pomoci nezvlĂĄdne, takže vĂĄhavĂŹ pøijme Lauøino rĂĄmĂŹ. Na moøskĂŠm vzduchu dĂ˝chĂĄ zrychlenĂŹ, hlava se jĂ zaèĂnĂĄ toèit a turistĂŠ i obchodnĂci jĂ všude kolem najednou pøipadajĂ jako snovĂŠ vĂ˝plody, kterĂŠ dozajista zmizĂ, jen co zamrkĂĄ, naèež zĂšstane sama na prĂĄzdnĂŠ plåži. Než dojdou poslednĂch pĂĄr metrĂš na Lauøino vybranĂŠ mĂsto, nĂŹkolikrĂĄt se mĂĄlem pohĂĄdajĂ s obtĂženĂ˝mi obchodnĂky. Jeden z nich prodĂĄvĂĄ sluneènĂky, dalšà loĂŻky na hranĂ, tøetĂ døevĂŹnĂŠ ptåèky na klĂèek, o nichž halasnĂŹ prohlašuje, že dokåžou lĂŠtat, a ètvrtĂ˝ se zase snažà udat dĂlky švestkovĂŠho kolåèe zabalenĂŠ v hedvĂĄbnĂŠm papĂru, nad nimiž zuøivĂŹ šermuje jednou rukou, aby odradil troufalĂŠ racky kroužĂcĂ nad jeho hlavou. „Tak jsme tady,“ øekne Laura, když dojdou do stĂnu travnatĂŠho kopeèku. PanĂ FoxovĂĄ s Ăşlevou klesne k zemi a opøe se zĂĄdy o svah. Obzor, ta nedĂšvĂŹryhodnĂĄ hranice mezi ohromnou modrou oblohou a akvamarĂnovĂ˝m oceĂĄnem, se zĂĄvratnĂŹ naklonĂ. „Nech mĂŹ na chvilku… samotnou,“ zalapĂĄ po dechu a obdaøà služku podlĂŠzavĂ˝m ĂşsmĂŹvem, kterĂ˝ slibuje dobrĂŠ chovĂĄnĂ. „JistĂŹ, panĂ,“ pøisvĂŹdèà Laura. „Pøinesu nĂĄm nĂŹco k jĂdlu.“ A než panĂ FoxovĂĄ mڞe zaèĂt protestovat, odkvaèà zpĂĄtky do hluèĂcĂho davu. PozdĂŹji tĂŠhož odpoledne, když velkĂ˝ kus švestkovĂŠho kolåèe ležà napĂšl zavĂĄtĂ˝ pĂskem u jejĂch suknĂ a Laura se nechala pøesvĂŹdèit, aby se zašla podĂvat na vĂ˝stavu „Psycho, úžasnĂ˝ mechanickĂ˝ èlovĂŹk (Senzace londĂ˝nskĂŠ SezĂłny!)“ v blĂzkĂŠm FolkestonskĂŠm pavilĂłnu, panĂ FoxovĂĄ ležà a hledĂ na azurovou oblohu. DĂŹtskĂŠ hlasy jsou dĂĄvno k nerozeznĂĄnĂ od køiku moøskĂ˝ch ptĂĄkĂš a to všechno pohlcuje majestĂĄtnĂ a konejšivĂ˝ zvuk vln. NechtĂŹla sem jet, ne, nechtĂŹlo se jĂ, ale teĂŻ když je tady, je spokojenĂĄ, protože se tu mnohem snadnĂŹji pøemýšlĂ. KøivolakĂĄ bludištĂŹ, jimiž se jejĂ myšlenky poslednĂ dobou potulovaly, zĂšstala ve zneèištĂŹnĂŠ metropoli. Zde, u velkĂŠho vÏènĂŠho moøe, koneènĂŹ mڞe pøemýšlet støĂzlivĂŹ. Pøes pĂsek k nĂ opatrnĂŹ pøibloumĂĄ racek; pøitahuje ho kus kolåèe, ale nedĂšvÏøuje zlotøilĂŠ lidskĂŠ povaze. EmmelĂna zvedne lepkavou a pĂskem popråšenou porcièku a opatrnĂŹ ji hodĂ ptĂĄku k nohĂĄm. „Co mĂĄm dĂŹlat se svĂ˝m pøĂtelem Henrym, pane Racku?“ zamumlĂĄ, když racek zaène klovat do kolåèe. „Anebo jsi panĂ RackovĂĄ? Ăi sleèna? Na takovĂ˝ch rozdĂlech ale ve vašà spoleènosti nejspĂš moc nezĂĄležĂ, že?“ Zavøe oèi a soustøedĂ se na to, aby nezakašlala. Na dnĂŹ košĂku mĂĄ pod Bodleyho a Ashwellovou knihou schovanĂ˝ zmaèkanĂ˝ kapesnĂk lepkavĂ˝ krvĂ – pokud bude vÏøit svĂŠmu otci, jde o kousky jejĂch plic, byÂť ona si plĂce vždycky pøedstavovala jako vzdušnĂŠ mĂŹchy, bledĂŠ prĂšhlednĂŠ balĂłny. Na tom nesejde: krev je dost reĂĄlnĂĄ a ona si nemڞe dovolit ztratit jĂ ani o kapku vĂc. LechtĂĄnĂ a s nĂm i pokušenĂ zakašlat pomalu opadĂĄ. Ale våžnĂŹjšà pokušenĂ se už tak snadno ignorovat nedĂĄ: jejĂ myšlenky na Henryho. Jak by si pøåla, aby byl teĂŻ tady, po jejĂm boku! Jak idylickĂŠ by to bylo, kdyby si mohla zkrĂĄtit cestu vlakem v rozhovoru s nĂm, a ne zdvoøilostnĂ konverzacĂ s Laurou! A oè by to bylo lepšĂ, kdyby v okamžiku, kdy se jĂ zaènou podlamovat kolena, k nĂ pøispĂŹchal a vzal ji do nĂĄruèà prĂĄvĂŹ on, a ne otcova postaršà služka! Jeho pevnĂŠ prsty by dokonale zapadly do prohlubnĂ mezi jejĂmi žebry. Nesl by ji v nĂĄruèĂ, kdyby bylo potøeba. Mohl by ji nϞnĂŹ položit na postel, jako by byla jeho koèka. ToužĂm po nĂŹm. Tak, a je to venku, i když to neøekla nahlas. NenĂ potøeba øĂkat to nahlas: BĂšh slyšĂ. A pøestože jejĂ tĂŹlesnou žådost BĂšh neodsuzuje, jak svatĂ˝ Pavel dokonale ozøejmil ve svĂŠm listu KorintskĂ˝m, nejde o nic, naè by mĂŹla bĂ˝t hrdĂĄ. Ani to, že ona a Henry se nehodlajĂ dopustit jakĂŠkoli nemravnosti, ještĂŹ neznamenĂĄ, že nenĂ potøeba se znepokojovat. Kdo mڞe tvrdit, že se Matouš 5,28 nevztahuje na ovdovĂŹlĂŠ stejnĂŹ jako na ženatĂŠ, a na ženy stejnĂŹ jako na muže? Ve starodĂĄvnĂŠ Galileji byly ženy bezpochyby zatĂženy domĂĄcĂmi pracemi a dĂŹtmi a sotva mĂŹly volnĂ˝ èas na to, aby chodily na pøednåšky potulnĂ˝ch prorokĂš; nenĂ tedy tøeba možnĂŠ, že JežĂš vidĂŹl ze svĂŠho mĂsta na hoøe pouze muže? „KaždĂ˝, kdo hledĂ na ženu chtivĂŹ…“ Kdyby JežĂš v tom davu bĂ˝val vidĂŹl nĂŹjakou ženu, dozajista by dodal „nebo na muže“. Což mĂĄ pro EmmelĂnu zĂĄvažnĂŠ dĂšsledky, protože pokud je možnĂŠ zcizoložit ve svĂŠm srdci, proè tedy rovnϞ nesesmilnit? ŠpatnĂ køesÂťanĂŠ majĂ ve zvyku vyklĂĄdat PĂsmo tak, aby si omluvili vlastnĂ nedostatky; dobøà køesÂťanĂŠ by mĂŹli udĂŹlat pravĂ˝ opak, èĂst smĂŹle mezi øådky tak, aby letmo zahlĂŠdli kĂĄravĂŠ zamraèenĂ milujĂcĂho, ale zklamanĂŠho VšemohoucĂho. Je tedy v srdci smilnice. Protože ano, toužà po Henrym, a ne jen jako po pĂĄru silnĂ˝ch rukou, kterĂŠ ji chytĂ, když omdlĂ. DychtĂ po tĂze jeho tĂŹla na tom jejĂm; po tlaku jeho hrudi na jejĂch òadrech; prahne po tom, aby ho vidĂŹla zbavenĂŠho jeho tmavĂŠho krunýøe šatĂš a objevila tajnĂ˝ tvar jeho bokĂš, nejdøĂv ve svĂ˝ch dlanĂch, potom sevøenĂŠ mezi jejĂma nohama. Tak, a je to venku. NevyøèenĂĄ slova žhnou jako zĂĄzraènĂ˝ nĂĄpis na stĂŹnĂĄch jejĂho srdce – v tom malĂŠm chrĂĄmu, do nĂŹhož BĂšh vždy nahlĂžĂ. JejĂ vlastnĂ duše by mĂŹla bĂ˝t zrcadlem, v nĂŹmž by mohl BĂšh vidĂŹt svĂšj odraz, ale teĂŻ… teĂŻ by Hospodin dost možnĂĄ uvidĂŹl mĂsto svĂŠ tvåøe oblièej Henryho Rackhama. Ten milĂ˝ oblièej… EmmelĂna otevøe oèi a narovnĂĄ se, ještĂŹ než ke svĂ˝m høĂchĂšm pøidĂĄ modloslužebnictvĂ. HrbatĂ˝ racek po nĂ støelĂ pohledem v obavĂĄch, zda nemĂĄ nĂŹjakĂŠ plĂĄny s jeho šavnatou baštou. Když se upokojĂ, pustĂ se zase do hodovĂĄnĂ. Tenhle problĂŠm se dĂĄ bezpeènĂŹ vyøešit jen jednĂm zpĂšsobem, pomyslĂ si EmmelĂna, a sice když si Henryho vezme. SmilnĂŹnĂ, aÂť již pomyslnĂŠ nebo reĂĄlnĂŠ, se na manžele jednoduše nevztahuje. A pøece by byla svatba s Henrym høĂšnĂ˝m, sobeckĂ˝m zneužitĂm jejĂho nejdražšĂho pøĂtele, neboÂť Henry po manželstvĂ netoužĂ: øekl to již tolikrĂĄt. Jak by jĂ mĂŹl ještĂŹ vysvĂŹtlovat, že netoužà po nièem vĂc než po pøåtelstvĂ? „TĂŹlo je sobeckĂŠ,“ øekl jĂ kdysi pøi jednom z rozhovorĂš po kĂĄzĂĄnĂ, „zato duch je velkorysĂ˝. DĂŹsĂ mĂŹ pomyšlenĂ, jak snadno mڞe èlovĂŹk strĂĄvit celĂ˝ život uspokojovĂĄnĂm zvĂøecĂch choutek.“ „Snad Bohu nebude vadit, když se ještĂŹ pĂĄr dalšĂch minut budete se mnou prochĂĄzet na slunci,“ odpovĂŹdĂŹla hravĂŹ, neboÂť on byl toho dne v ponurĂŠ nĂĄladĂŹ a ona doufala, že ho rozveselĂ. „Jak jĂĄ pohrdĂĄm svou zahĂĄlèivostĂ!“ naøĂkal, hluchĂ˝ k jejĂm pĂšvabĂšm. „ZbĂ˝vĂĄ mi tak mĂĄlo èasu!“ „Ale no tak, Henry,“ oponovala mu. „Jak tohle jako tøicĂĄtnĂk mڞete vĂšbec øĂct? Na to, abyste naplnil svĂŠ ambice, mĂĄte prakticky vÏènost!“ „VÏènost!“ opakoval truchlivĂŹ. „Jak majestĂĄtnĂ slovo! My ale snad nevÏøĂme v pøevtĂŹlovĂĄnĂ ani v to, že mĂĄme tolik životĂš, kolik se nĂĄm zamane.“ „Jeden život staèĂ,“ ujistila ho. „PopravdĂŹ øeèeno, pøi svĂŠ prĂĄci jsem potkala pĂŹknĂ˝ch pĂĄr nebožåkĂš, podle nichž je jeden život nesnesitelnĂŹ dlouhĂ˝…“ Jakmile se však Henry zakousl do tohoto tĂŠmatu, už se ho nechtĂŹl pustit; zlo okolkovĂĄnĂ v nĂŹm probudilo vĂ˝mluvnost hodnou tĂŹch nejlepšĂch kĂĄzĂĄnĂ a vĂŹstilo mu skvĂŹlou cĂrkevnĂ budoucnost. „Ano, rĂšznĂ lidĂŠ zažĂvajà èas rĂšznĂŹ,“ uznal. „Ale Hospodinovy vlastnĂ hodiny tikajĂ s dĂŹsivou pøesnostĂ. V dĂŹtstvĂ je každĂĄ minuta našich životĂš plnĂĄ ĂşspĂŹchĂš; bĂŹhem pĂĄr let se narodĂme, nauèĂme se chodit a mluvit a tisĂc dalšĂch vĂŹcĂ. NedochĂĄzĂ nĂĄm však, že Ăşkoly dospĂŹlosti jsou jinĂŠho øådu než v dĂŹtstvĂ. Když staneme pøed Ăşkolem postavit novĂ˝ kostel, možnĂĄ si pøipadĂĄme pøesnĂŹ tak, jako jsme se cĂtili, když jsme budovali prvnĂ hrad z pĂsku, ale o deset let pozdĂŹji nemusĂ bĂ˝t prvnĂ kĂĄmen poøåd ještĂŹ položen.“ ( Jak je zvlåštnĂ, napadne EmmelĂnu, že si na tato slova vzpomnĂŹla na pĂsèitĂŠ plåži, když sledovala, jak malĂ kluci stavĂŹjĂ hrady z pĂsku!) „A tak to je,“ vyvodil Henry, „se všemi našimi velkĂ˝mi nadĂŹjemi, všemi našimi ambicemi dosĂĄhnout toho, po èem tento nebohĂ˝ svĂŹt volĂĄ: desetiletĂ ubĂhajĂ, zatĂmco vÏøĂme ve vÏènost!“ „Ano, ale propĂĄnakrĂĄle, Henry,“ snažila se mu pøipomenout, „žådnĂ˝ køesÂťan nemڞe sĂĄm o sobĂŹ dosĂĄhnout všeho. Mڞeme jen vydat maximum z toho, co je v nĂĄs.“ „PøesnĂŹ tak!“ zvolal. „A jĂĄ vidĂm vaše maximum a to svoje a stydĂm se!“ Když se nynĂ EmmelĂna vyhøĂvĂĄ ve zlatavĂ˝ch paprscĂch slunce ve Folkestone Sands, usmĂvĂĄ se pøi vzpomĂnce na to, jak mĂŹl Henry onoho odpoledne våžnĂ˝ oblièej; na jeho drahou tvåø, zkøivenou idealistickou våšnĂ. Jak rĂĄda by tu tvåø zlĂbala, jak rĂĄda by ho hladila, až by mu z èela vyhladila vrĂĄsky danĂŠ jeho seriĂłznostĂ, vtĂĄhla ho do pøĂtomnosti objetĂm tak silnĂ˝m, jakĂŠ by jejĂ zeslĂĄblĂŠ paže ještĂŹ zvlĂĄdly… Ale vraÂťme se k probĂranĂŠmu tĂŠmatu: manželstvĂ. Kdyby se ona a Henry nakonec vzali, proè by se na jejich pøåtelstvĂ mĂŹlo nĂŹco zmĂŹnit k horšĂmu? Nemohlo by zĂšstat prĂĄvĂŹ takovĂŠ, jakĂŠ je teĂŻ, až na to, že by žili ve stejnĂŠm domĂŹ? (Musel by to bĂ˝t ovšem jejĂ dĂšm, ne jeho; do jeho by se oba nevešli!) Mohl by bydlet v pokoji hned vedle jejĂ ložnice, pokud by mu nevadilo, že ho bude muset vyklidit. (Kdy si panĂ LaversovĂĄ pøijde pro ty tašky s darovanĂ˝mi šaty? A vrĂĄtĂ se nĂŹkdy ti pĂĄnovĂŠ z AfrickĂŠ biblickĂŠ spoleènosti?) MĂt doma muže by teĂŻ vzhledem k jejĂmu stavu bylo celkem praktickĂŠ – a navĂc bĂĄjeènĂŠ, kdyby tĂm mužem byl Henry. Tak hlavnĂŹ by mohl nosit dovnitø uhlĂ a pomĂĄhat jĂ s korespondencĂ. A kdyby byla veèer ztahanĂĄ jako pes, mohl by ji vynĂŠst nahoru po schodech a nanejvýš jemnĂŹ ji uložit… LĂtostivĂŹ se usmĂŹje nad èirou houževnatostĂ svĂ˝ch nĂzkĂ˝ch pudĂš. Tahle jejĂ nemoc, aÂť už je to cokoli, ji nijak nepøiblĂžila Bohu, navzdory všem tĂŹm krĂĄsnĂ˝m rytinĂĄm, kterĂŠ každou chvĂli vĂdĂĄ, rytinĂĄm souchotinåøek v postelĂch se svatozåøĂ, nad nimiž se vznåšejĂ andĂŹlĂŠ. ÂŽe by nemĂŹla tuberkulĂłzu, ale nĂŹjakou hysterickou chorobu? Ăeèeno bez obalu, nesmÏøuje do blĂĄzince? MĂsto aby se vznåšela k nadpozemskĂ˝m branĂĄm nebes, je èĂm dĂĄl nechutnĂŹjšĂ, jako nĂŹjakĂŠ zvĂøe, kašle krev, na krku a ramenou jĂ vyråžejĂ uhry, hojnĂŹ se potĂ z každĂŠho pĂłru, a kdykoli se probere ze snĂŹnĂ o Henrym Rackhamovi, musĂ si poøådnĂŹ umĂ˝t rozkrok… Ostuda! A pøece, ona se stydĂŹt nikdy pøĂliš neumĂŹla. Když mĂĄ na vybranou mezi sebemrskaèstvĂm a nĂĄpravou, vždycky si vybere konstruktivnĂŹjšà cestu. Takže… co kdyby ona a Henry žili spolu jako muž a žena? Bylo by to tak hroznĂŠ? Pokud se Henry obĂĄvĂĄ, že by otcovstvĂ zhatilo jeho pastorstvĂ, nuže, je neplodnĂĄ, jak prokĂĄzala bezdĂŹtnost jejĂho manželstvĂ s Bertiem. Jak se ale takovĂŠ sòatky navrhujĂ? Jak pøesnĂŹ vypadĂĄ postup pro pøekroèenĂ hranice mezi zdvoøilĂ˝m pokĂ˝vnutĂm a tulenĂm se k sobĂŹ ve vyhøåtĂŠ posteli, dokud nĂĄs smrt nerozdĂŹlĂ? ChudĂĄk starĂ˝ Bertie si klekl na koleno, ovšem on o ni takĂŠ usiloval již od jejĂch školnĂch dnĂ. Pokud Henry nemĂĄ na manželstvà žådnĂŠ myšlenky, tak on ho nejspĂš nenavrhne, že, a ona ho dost dobøe navrhnout nemڞe, nebo snad ano? Ne proto, že by se tĂm provinila proti konvencĂm (konvence ji už tak unavujĂ!), ale proto, že by se tĂm mohla dotknout Henryho a on by pak o nĂ mĂŹl horšà mĂnĂŹnĂ. Kdyby pøišla o jeho Ăşctu, byla by to nesnesitelnĂŹ krutĂĄ rĂĄna, pøinejmenšĂm pøi jejĂm stĂĄvajĂcĂm chatrnĂŠm zdravĂ. „Pak musĂm poèkat,“ prohlĂĄsĂ nahlas. „Dokud mi nebude lĂp.“ Když se ozve jejĂ hlas, racek odbĂŹhne od poslednĂch drobeèkĂš. EmmelĂna nechĂĄ hlavu klesnout na travnatĂ˝ pahorek a srazĂ si pøi tom èepec našikmo, takže se jĂ do kڞe na hlavĂŹ zapĂchnou jehlice. Znièehonic je jejĂ kڞe podråždĂŹnĂĄ a svĂŹdĂ, a tak si strhne èepec z hlavy. Pak se usadĂ zpĂĄtky a zavrnĂ Ăşlevou nad tĂm, jak pohodlnĂŹ jejĂ holĂĄ a vlhkĂĄ hlava zapadne do teplĂŠ prohlubnĂŹ za nĂ. RozhodnutĂ, k nĂŹmuž dospĂŹla ohlednĂŹ Henryho, se rozšĂøà jejĂm tĂŹlem jako úèinky lĂŠku èi vydatnĂŠho jĂdla, což je o to uspokojivĂŹjšĂ, že lĂŠky ani jĂdlo na ni nemajĂ poslednĂ dobou valnĂŠho úèinku. Jak skvĂŹlou vzpruhou je pevnĂŠ rozhodnutĂ! Ănava již nynĂ odtĂŠkĂĄ z jejĂch konèetin dolĂš do pĂsku. Racka uklidnĂ, že jejĂ zaskøehotĂĄnĂ byla jen odchylka, vrĂĄtĂ se zpĂĄtky a opĂŹtovnĂŹ zaène klovat do pĂsèitĂŠho kolåèe. Zvedne hlavu a škubavĂŹ zatlaèà drobek dovnitø do chøtĂĄnu, jako kdyby pøikyvoval na souhlas s jejĂm rozhodnutĂm. Ano, musĂ poèkat, než se zotavĂ, a pak… a pak vezme život do svĂ˝ch rukou tĂm, že ho nabĂdne Henrymu Rackhamovi. „A dĂĄ si øĂct, pane Racku?“ zeptĂĄ se EmmelĂna, jenže racek roztĂĄhne køĂdla, vyskoèà ze zvĂøenĂŠho pĂsku a vylĂŠtne k moøi. Agnes RackhamovĂĄ, rovnϞ opøenĂĄ o skĂĄlu, vyjekne v jinĂŠ èåsti Folkestone Sands strachy, protože jĂ k nohĂĄm znièehonic spadne hlasitĂŹ cvakajĂcĂ døevĂŹnĂ˝ ptåèek. Skrèà nohy, pomaèkĂĄ si pøi tom na klĂnĂŹ dĂĄmskĂ˝ èasopis, kterĂ˝ do tĂŠ doby èetla, a pøitĂĄhne si k sobĂŹ pevnĂŹ suknĂŹ. Na rozdĂl od svĂŠ panĂ nebyla Clara zabranĂĄ do èlĂĄnku „SezĂłna: kdo zazåøil nejjasnĂŹji, kdy a kde“, a tak si všimla pøĂletu støely a jen zamrkĂĄ, když dopadne na zem. KlidnĂŹ a nevzrušenĂŹ, jako by svĂŠ panĂ chtĂŹla dĂĄt sežrat jejĂ nervovou labilitu, sĂĄhne po ptåèkovi a zvedne ho za jedno pøekližkovo-papĂrovĂŠ køĂdlo. „Je to jenom hraèka, panĂ,“ pravĂ lĂbeznĂŹ. „Hraèka?“ zopakuje Agnes užasle a zase se narovnĂĄ. „Ano, panĂ,“ pøitakĂĄ Clara a pozvedne ptåèka, kterĂŠmu už mezitĂm pøestala cvakat køĂdla, aby si ho Agnes mohla prohlĂŠdnout. Je to chatrnĂĄ konstrukce s ledabyle namalovanĂ˝mi rysy, oživenĂĄ mosaznĂ˝m klĂèem a malièkĂ˝m kovovĂ˝m motorem. „Jeden chlap je tu prodĂĄvĂĄ z vozĂku. Cestou jsme prošly kolem nĂŹj.“ Agnes se otoèà tam, kam Clara ukazuje, ale spatøà jenom šestiletĂŠho èi sedmiletĂŠho kluka v bavlnĂŹnĂŠm modrĂŠm lĂĄzeòskĂŠm obleku a ve slamĂĄku, jak skotaèà kolem køivky Ăştesu. Smykem doklouže až pøed tu zvlåštnĂ panĂ a jejĂ služku, kterĂĄ v rukou držà jeho hraèku. „ProsĂm, panĂ,“ zapĂpĂĄ. „To je mĂšj ptåèek.“ „Tak to bys mĂŹl dĂĄvat vĂŹtšà pozor, kam ho hĂĄzĂš,“ peskuje ho Clara. „OmlouvĂĄm se, panĂ,“ prosĂ chlapeèek, „ale on nechce lĂtat rovnĂŹ,“ a nervĂłznĂŹ si poškrĂĄbe levĂŠ lĂ˝tko pevnĂŹ zašnĂŹrovanou pravou botkou. Služka se na nĂŹj mraèĂ, a tak se radĂŹji dĂvĂĄ na tu panĂ s velkĂ˝ma modrĂ˝ma oèima, kterĂĄ se usmĂvĂĄ. „Ach, ty choudĂŹ jedno,“ ozve se Agnes. „NemĂŹj strach, ona tĂŹ nekousne.“ A pokyne Claøe, aÂť jĂ tu hraèku podĂĄ. Agnes mĂĄ ve skuteènosti dĂŹti docela rĂĄda, pokud to nejsou miminka, patøà nĂŹkomu jinĂŠmu a jsou servĂrovĂĄna v malĂ˝ch dĂĄvkĂĄch. ObzvlåštĂŹ malĂ chlapci dokåžou bĂ˝t okouzlujĂcĂ. „SkuteènĂŹ lĂŠtĂĄ?“ zeptĂĄ se tohohle. „No…“ svraštà èelo kluk, kterĂŠmu se nechce zkazit ptåèkovi povĂŹst. „Tomu èlovĂŹku, co je prodĂĄvĂĄ, lĂtal jeden moc pĂŹknĂŹ. Tvrdil nĂĄm, že takhle lĂtaj všichni, ale jĂĄ mĂĄm jednoho, mĂšj brĂĄcha mĂĄ taky jednoho a ani jeden z nich moc nelĂtĂĄ. VyhodĂme je tak vysoko do vzduchu, jak to jen jde, ale obvykle hned spadnou na zem. Mڞu už teĂŻ jĂt, panĂ? MĂĄma øĂkala, že bych se mĂŹl hned vrĂĄtit.“ „Tak dobøe, mladĂ˝ pane,“ usmĂŹje se Agnes. „Mluvils upøĂmnĂŹ. Tu måš hraèku.“ PotϚenĂŠ dĂtĂŹ: jak je to jednoduchĂŠ! BenevolentnĂm mĂĄvnutĂm ruky pošle kluka, aÂť si jde po svĂŠm, a jen co odejde, obrĂĄtĂ se na Claru a øekne: „Jdi mi takovĂŠho ptåèka koupit. A ty si kup nĂŹjakou cukrovinku, jestli na ni måš chuÂť.“ „Ano, panĂ, dĂŹkuji, panĂ,“ odpovĂ služka a vydĂĄ se na pochĂšzku takovou rychlostĂ, až jĂ od plandajĂcĂ tmavomodrĂŠ suknĂŹ na každĂŠm kroku odletuje pĂsek. Agnes si poèkĂĄ, dokud Clara nezmizĂ z dohledu, a pak sĂĄhne po knize, kterou Clara nechala ležet na dece; je zvĂŹdavĂĄ, co tak služka mڞe èĂst. Ă, je to romĂĄn: Jana EyrovĂĄ. Ten Agnes sama èetla, mĂŹla ho z Mudieho pĂšjèovny knih, pøestože jĂ ho doktor Curlew opakovanĂŹ zakĂĄzal. Z pohledu na tenhle oètenĂ˝ svazek s oslĂma ušima pøebĂŹhne Agnes mrĂĄz po zĂĄdech, protože je ponĂŹkud nestydatĂŠ, když si komornĂĄ vychutnĂĄvĂĄ dĂŹsivĂ˝ pøĂbĂŹh o manželce, již nemoc dohnala k šĂlenstvĂ a kterou jejĂ manžel zavøel ve vϞi a zĂĄroveò se snažil dostat pod èepec jinou ženu. Ve rtech jĂ cukne a vrĂĄtĂ knihu na pøikrĂ˝vku. Jak se narovnĂĄ, vrĂĄtĂ se jĂ bolest hlavy, to tepĂĄnĂ za levĂ˝m okem. Jak podivuhodnĂŠ, že tenhle hnusnĂ˝ pocit mĂĄ tu drzost pøetrvĂĄvat, když k jeho udolĂĄnĂ vyslala již tolik rڞovĂ˝ch pilulek panĂ GoochovĂŠ! ZatĂmco Clara klimbala, ona je ve vlaku polykala celou cestu z LondĂ˝na. TeĂŻ si pohrĂĄvĂĄ s kabelkou a mĂĄ sto chutĂ loknout si laudana z tĂŠ flaštièky maskovanĂŠ jako levandulovĂĄ voda. Ale ne, to si musĂ nechat na chvĂli, až bude s rozumem ĂşplnĂŹ v koncĂch. AÂť ti hlavou tĂĄhnou jen sladkĂŠ a lehkĂŠ myšlenky, klade si na srdce. Jak zjistila, hlubokĂŠ Ăşvahy jĂ bolest jen jitøĂ. Pokud si z hlavy vytøese starosti a v mozku jĂ nezbude nic než povzbudivĂŠ vzpomĂnky a pocit, kterĂŠmu hinduistiètĂ mystici øĂkajĂ „nirvĂĄna“, možnĂĄ ještĂŹ vyrve z chøtĂĄnu zoufalstvĂ nĂŹjakou Ăşlevu. Je toho tolik, zaè musĂ bĂ˝t vdÏènĂĄ… Vysoce ĂşspϚnĂĄ SezĂłna… VlastnĂ koèår s koèĂm… AndĂŹl stråžnĂ˝, kterĂ˝ se vystavĂ i BožĂmu pokĂĄrĂĄnĂ, jen aby ji ochrĂĄnil pøed Ăşhonou… koneènĂŹ ustaly ty jejĂ dĂŹsivĂŠ vĂ˝toky krve… opoždĂŹnĂ˝ nĂĄvrat k pravĂŠ vĂøe jejĂho dĂŹtstvĂ… Když bolest zesĂlĂ, Agnes se pokusĂ pøedstavit si, jak sedĂ na mši ve ztichlĂŠm, svĂèkami osvĂŹtlenĂŠm starĂŠm kostele a naslouchĂĄ drahĂŠmu otci Scanlonovi. Je to nĂĄroènĂŠ, velice ji rušà smĂch dĂŹtĂ, burĂĄcenĂ vln a chraplavĂŠ vyvolĂĄvĂĄnĂ prodavaèÚ, ale nakonec to zvlĂĄdne, byÂť jen na chvilku, když si drmolenà èlovĂŹka nabĂzejĂcĂho jĂzdu na oslu ĂşmyslnĂŹ mylnĂŹ vyložà jako latinskĂ˝ chorĂĄl. Pak zaène hrĂĄt flašinet a iluze se zbortĂ. Chudåèek pomĂ˝lenĂ˝ William… jestli mĂĄ takovĂŠ starosti o jejĂ zdravĂ, nemĂŹl ji posĂlat na plåž, aby se na nĂ pekla jako sušenka, ale usadit ji na tĂ˝den do kostela – tedy jejĂho kostela. Jak je spokojenĂĄ, kdykoli se uvelebĂ v tom ĂştulnĂŠm Ăştoèišti! A jak ubĂjejĂcĂ je to každou druhou nedĂŹli, kdy musĂ sedĂŹt mezi anglikĂĄny, aby ji lidĂŠ nepomluvili, a snåšet kĂĄzĂĄnĂ toho nesnesitelnĂŠho doktora Cranea… PokaždĂŠ spĂlĂĄ lidem, o nichž v životĂŹ neslyšela, hlas nemĂĄ ani v nejmenšĂm melodickĂ˝ a hymny zpĂvĂĄ naprosto falešnĂŹ – namouduši, jakĂ˝m òoumĂšm dnes dovolĂ stĂĄt se duchovnĂmi? Je nejvyššà èas, aby veøejnĂŹ oznĂĄmila svĂšj nĂĄvrat k pravovÏøĂ. NenĂ snad nynĂ dost bohatĂĄ na to, aby jĂ to prošlo? Kdo by se odvåžil vztĂĄhnout na ni ruku a øĂct ne? ObzvlåštĂŹ když mĂĄ teĂŻ andĂŹla stråžnĂŠho, kterĂ˝ nad nĂ bdĂ… ZadĂvĂĄ se podĂŠl jasnĂŠho pobøežĂ, jednou rukou si pøi tom stĂnĂ oèi a kojĂ se marnou nadĂŹjĂ, že mezi dĂŹtmi a osly a øadami pojĂzdnĂ˝ch kabinek tøeba zahlĂŠdne, jak k nĂ kråèà vysokĂ˝ pøĂzrak jejĂ SvatĂŠ sestry. Ale ne. Bylo od nĂ pošetilĂŠ, že si to vĂšbec pøåla. JejĂ SvatĂĄ sestra snad mڞe vyklouznout z Klåštera a dĂĄt si s nĂ schĂšzku v labyrintech LondĂ˝na, do nĂŹhož i BĂšh dohlĂŠdne jen s potĂžemi; ale nĂŹco ĂşplnĂŹ jinĂŠho je navštĂvit Agnes ve Folkestone Sands, kde èlovĂŹk nebeskĂŠmu dozoru nemڞe uniknout… Ach, proè si s sebou nevzala denĂk? Nechala ho doma, bĂĄla se, že jĂ nasĂĄkne vodou, nebo nÏèeho podobnĂŹ nesmyslnĂŠho… Kdyby ho mĂŹla s sebou, mohla by zalistovat jeho strĂĄnkami a nechat se utϚit stopami po prstech svĂŠ SvatĂŠ sestry. ZatĂmco Agnes spĂ, každou noc totiž SvatĂĄ sestra v zåøi nadpøirozenĂŠ aury ète jejĂ denĂk a zanechĂĄvĂĄ na strĂĄnkĂĄch slabĂŠ otisky prstĂš. (PochopitelnĂŹ ne že by prsty SvatĂŠ sestry byly nĂŹjak neèistĂŠ: pøĂèinou je jejĂ vnitønĂ sĂla.) (A ne, nepøedstavuje si to – protože nĂŹkdy jde spĂĄt s denĂkem zavøenĂ˝m a po probuzenĂ ho najde otevøenĂ˝, nebo naopak.) Jak dlouho ji tady William chce vlastnĂŹ držet? VždyÂť ona nevĂ ani tohle! SprĂĄvce hotelu to vĂ, ovšem ona, o niž se tu jednĂĄ, je udržovĂĄna v nevĂŹdomosti! Ne že by patøila k tĂŹm „emancipovanĂ˝m“ ženĂĄm, ale tohle je flagrantnĂ porušenĂ prĂĄv žen. To se od nà èekĂĄ, že bude tĂ˝dny vysedĂĄvat na moøskĂŠm pobøežĂ, než jejĂ pleÂť ztmavne a zĂĄsoby lĂŠkĂš zcela dojdou? Ale ne: aÂť ti hlavou tĂĄhnou sladkĂŠ a lehkĂŠ myšlenky. Jak by bylo milĂŠ, kdyby svĂŠ SvatĂŠ sestøe napsala dopis, hodila ho do schrĂĄnky a dostala odpovĂŹĂŻ. Copak toho chce pøĂliš? Jen by se od SvatĂŠ sestry rĂĄda dozvĂŹdĂŹla tajnou polohu Klåštera zdravĂ… Ano, vĂ, že toho chce pøĂliš. Pokud bude hodnĂĄ holèièka, nakonec jĂ to øeknou. Všechno dopadne dobøe. NeèekanĂĄ hoøkĂĄ chuÂť na AgnesinĂŹ jazyku. OlĂzne si rty, zadĂvĂĄ se dolĂš na ruce a ty chovajĂ lahvièku laudana. Kdyby snad Clara byla nĂŹkde poblĂž, radĂŹji ji honem zavøe do kabelky. Ty jejĂ nezbednĂŠ ruce! ZatĂmco ona pilnĂŹ pøemýšlela, vytĂĄhly drahocennou tekutinu a nanejvýš troufale ji dopravily do jejĂch Ăşst! Kolik toho polkla? Jestli ji Clara po nĂĄvratu najde ležet v bezvĂŹdomĂ v pĂsku, bude to hroznĂŹ nepøĂjemnĂŠ. Se zaĂşpĂŹnĂm vstane a pokusĂ se oklepat si pĂsek ze suknĂ. Jak drsnĂŹ jĂ jeho zrnka odĂrajĂ dlanĂŹ – jsou skoro tak ostrĂĄ jako sklo – a to se pøece vyrĂĄbĂ z pĂsku, anebo si tenkrĂĄt William pøed nà škodolibĂŹ vymýšlel? ProhlĂŠdne si mĂŹkkou bĂlou kڞi rukou, tak napĂšl èekĂĄ, že uvidà šrafuru krvavĂ˝ch odĂŹrek, ale ne, buĂŻ William lhal, anebo je z tvrdšĂho tĂŹsta, než si myslela. UsoudĂ, že na prochĂĄzce si provĂŹtrĂĄ hlavu a zĂšstane vzhĂšru. Pøi tomhle sezenĂ na slunci èlovĂŹk snadno zaklimbĂĄ, a taky je jĂ horko pod šaty, zvl嚝 v mĂstech, kde lĂĄtka tĂŹsnĂŹ obemykĂĄ tĂŹlo. DoufĂĄ, že na samĂŠm kraji moøe (pokud se tedy receptura oceĂĄnu od jejĂ poslednĂ nĂĄvštĂŹvy nezmĂŹnila) bude vzduch vlahĂ˝ od vodnĂ tøĂštĂŹ, jako chladnĂĄ, slanĂĄ mlha: pøesnĂŹ to potøebuje. Agnes dojde k vodĂŹ a vydĂĄ se po hranici pøĂlivu, kde je pĂsek mokrĂ˝ a tmavĂ˝. Jako by se dala do dvorskĂŠho tance, pøizpĂšsobĂ se rytmu moøe a ladnĂŹ obchĂĄzĂ každou vlnu støĂbøitĂŠ pĂŹny, když se rozlije po pobøežĂ. Jenže moøe je neohrabanĂ˝ taneènĂ partner, zaèĂnĂĄ se plĂŠst v krocĂch a zanedlouho pøĂliv dojde pøĂliš daleko. Pøes boty se jĂ pøevalĂ zvĂøenĂĄ vlnka, vsĂĄkne se jĂ do tenkĂŠ kڞe, proteèe oèky, zatahĂĄ ji za lem suknĂ. ÂŽĂĄdnĂĄ velkĂĄ katastrofa… V hotelu na ni èekajĂ dva kufry plnĂŠ šatĂš a bot. A studenĂĄ voda mezi jejĂmi prsty pĂšsobĂ jako celkem pøĂjemnĂ˝ šok, kterĂ˝ okamžitĂŹ vystøelĂ až do jejĂho mozku a štĂpnutĂm ji vzbudĂ – ne že by spala, rozumĂte, protože jak by mohl èlovĂŹk spĂĄt, když tanèà na okraji vln? Ovšem èistĂŹ pro pøĂpad, že by zakopla o kĂĄmen z vĂŹtšà èåsti zakrytĂ˝ pĂskem a utopila se døĂv, než by si uvĂŹdomila, že spadla (protože kdo vĂ, jak rychle se takovĂŠ vĂŹci dĂŹjĂ?), Agnes vyrazĂ pryè od pøĂlivu, zpĂĄtky… zpĂĄtky… zpĂĄtky tam, odkud pøišla. Vodou nasĂĄklĂŠ suknĂŹ jsou tϞkĂŠ, pøĂliš tϞkĂŠ, než aby je mohla nĂŠst daleko. Bylo by rozumnĂŠ zastavit tady, rozprostøĂt suknĂŹ na pĂsku a pokraèovat v chĂšzi, až uschnou. Na okamžik zavøe oèi a v tu chvĂli se svĂŹt obrĂĄtĂ vzhĂšru nohama, zemĂŹ s oblohou si vymĂŹnĂ mĂsto. ZemĂŹ – kterĂĄ je nynĂ nad nĂ – vymrštĂ neviditelnĂŠ Ăşponky a bezpeènĂŹ zavinutou ji pevnĂŹ pøitiskne ke svĂŠmu velkĂŠmu teplĂŠmu bøichu, takže se nezøĂtĂ do nicoty. Agnes visĂ z pøevrĂĄcenĂŠ pevnĂŠ zemĂŹ jako mĂšra na stropĂŹ a zadĂvĂĄ se do ohromnĂŠho beztvarĂŠho a jasnĂŹ modrĂŠho prĂĄzdna. Zpola oslepenĂĄ zĂrĂĄ do tvåøe hlubiny. Kdyby zemĂŹ uvolnila pouta a pustila ji, padala by celou vÏènost jako panenka hozenĂĄ do bezednĂŠ studnĂŹ. VydϚenĂŠ Agnes se zmocnĂ zĂĄvraÂť, a tak odvrĂĄtĂ hlavu a pøitiskne tvåø k mokrĂŠ zemi, zavrtĂĄ se lĂcnĂ kostĂ do pĂsku a zavøe jedno oko pøed svĂŹtlem. VesmĂr se pomalu a milosrdnĂŹ zaène znovu otåèet proti smĂŹru hodinovĂ˝ch ruèièek a srovnĂĄ se. A z dĂĄlky se k nĂ blĂžà vize, pøĂzrak jeptišky v èernĂŠm hĂĄbitu, bĂlĂŠm èepci a zĂĄvoji. S každĂ˝m krokem, jejž tato žena uèinĂ, se krajina kolem nĂ vĂc zazelenĂĄ a sklenĂŹnĂ˝ tøpyt se rozptĂ˝lĂ v pastelovou zeleò. Mech se šĂøà po pĂscĂch jako zelenĂŠ skvrny, list po listu se tu takøka nepostøehnutelnĂŹ zhmotnĂ les a zakryje oblohu. Køik rackĂš a dĂŹtĂ zeslĂĄbne a promĂŹnĂ se v trylkovĂĄnĂ a štĂŹbetĂĄnĂ drozdĂš; nezmĂŹrnĂ˝ hluk oceĂĄnu je zkrocen, až z nĂŹj nakonec zbude jen slabĂŠ zurèenĂ vesnickĂŠho potoka. Když se SvatĂĄ sestra pøiblĂžà natolik, aby se dala nade vši pochybnost poznat, mĂŹsto Folkestone Sands zmizĂ a namĂsto nĂŹj je tu mnohem znĂĄmĂŹjšà krajina jejĂch snĂš: poklidnĂŠ okolĂ Klåštera zdravĂ. „Ach, Agnes,“ zlobĂ se na ni lĂĄskyplnĂŹ SvatĂĄ sestra. „Ty už jsi tu zase? Co se to s tebou stalo?!“ A poodstoupĂ, aby k nĂ mohly pøistoupit dvĂŹ nezøetelnĂŠ postavy. Agnes se snažà promluvit, ale jazyk je v jejĂch Ăşstech jen chuchvalec masa bez nervĂš. Dokåže jen zastĂŠnat, když pod rameny a koleny ucĂtĂ silnĂŠ ruce dvou šlachovitĂ˝ch staøĂkĂš, kteøà jeptiškĂĄm v Klåšteøe zdravĂ sloužà jako nosièi. Snadno ji zvednou, jako by byla nĂŹjakĂŠ miminko, a opatrnĂŹ ji položà na nosĂtka. Jak na to Agnes zareaguje? PolitovĂĄnĂhodnĂŹ. ZazmĂtĂĄ se, otevøe Ăşsta a pokropĂ svĂŠ zachrĂĄnce od hlavy až k patĂŹ horkĂ˝m proudem žlutĂ˝ch zvratkĂš. Když Clara TillotsonovĂĄ zahlĂŠdne, jak si policista do zĂĄpisnĂku poznamenal jejĂ jmĂŠno, strachy a rozhoøèenĂm se rozplåèe. „Ale ona mi øekla, aÂť jdu pryè,“ hĂĄjĂ se. „ChtĂŹla, aÂť jĂ koupĂm tohle.“ A pøedložà policistovi hraèku z drĂĄtu a pøekližky s mosaznĂ˝m klĂèem v zĂĄdech. Dva silĂĄci zapĂšjèenĂ spoleènostĂ provozujĂcĂ pojĂzdnĂŠ kabiny panĂ Rackhamovou prĂĄvĂŹ zvedli na nosĂtka. LĂŠkaø jĂ už pøiložil dlaò na èelo a zmÏøil teplotu v Ăşstech. Diagnostikoval jà žluènĂkovou migrĂŠnu a potenciĂĄlnĂŹ i ĂşbytĂŹ. DĂĄle pak usoudil, že jejĂ hospitalizace nenĂ nalĂŠhavĂŹ nutnĂĄ, ale že si musĂ odpoèinout ve svĂŠm hotelovĂŠm apartmĂĄ, kde nebude vystavenĂĄ slunci. „Nejbližšà pøĂbuznĂ˝?“ zeptĂĄ se policista Clary, zatĂmco silĂĄci odnåšejĂ bezvlĂĄdnou Agnes pryè. „William Rackham,“ popotĂĄhne služka. „Ten William Rackham?“ „JĂĄ nevĂm,“ fòukĂĄ Clara a ĂşzkostlivĂŹ upĂrĂĄ oèi na tmavou skvrnu od zvratkĂš, kterĂĄ zbyla v pĂsku, vydϚenĂĄ pøedstavou, že by ji ta skvrna mohla pøipravit o mĂsto. „Rackhamovy parfĂŠmy? ‚Jedna lahev vydržà celĂ˝ rok‘?“ „Asi ano.“ Clara o vĂ˝robcĂch svĂŠho pĂĄna nic nevĂ; jejĂ panĂ jimi opovrhuje. „Jste s nĂm ve spojenĂ, sleèno?“ Clara se vysmrkĂĄ do kapesnĂku. Co tĂm myslĂ? To si myslĂ, že dokåže lĂŠtat vzduchem, za okamžik se dostat do Notting Hillu a oznĂĄmit tu novinku Williamovi oknem v prvnĂm patøe? Pøesto pøikĂ˝vne. „Dobøe,“ odpovĂ policista a zavøe zĂĄpisnĂk. „Pak tu zĂĄležitost nechĂĄm ve vašich rukou.“ Obloha se zatĂĄhla, hrozĂ dʚ. Rodièe vleèou poflakujĂcĂ se dĂŹti pryè od hradĂš z pĂsku; korzujĂcĂ dandyovĂŠ smÏøujĂ do bezpeèà pod støechu; zvlåštnĂŹ odĂŹnĂŠ nereidky se noøà z moøe a mizĂ v pøevlĂŠkacĂch kabinkĂĄch; prodavaèi tlaèà svĂŠ zbožà sem a tam èĂm dĂĄl rychleji, ochraptĂŹlĂ z halasnĂŠho ujišovĂĄnĂ stahujĂcĂch se zĂĄstupĂš, že všechno je prakticky za hubièku. PanĂ FoxovĂĄ se již dĂĄvno vrĂĄtila do hotelu a postϞovala si, že všechen tenhle odpoèinek ji unavĂ k smrti. NetušĂ, že panĂ RackhamovĂĄ je vĂšbec ve Folkestonu, a nejenže nebyla onou samaritĂĄnkou, kterĂĄ našla Agnes ležet v bezvĂŹdomĂ u vody, ale je jĂ souzeno vrĂĄtit se do LondĂ˝na, aniž ji jedinkrĂĄt zahlĂŠdne. A Sugar? VidĂŹla tedy Agnes Sugar, jak k nĂ kråèà v onom pøevrĂĄcenĂŠm svĂŹtĂŹ? Ne, Sugar je ve svĂŠm bytĂŹ v Priory Close a nutĂ se prokousĂĄvat UmĂŹnĂm voòavkåøstvĂ od G. W. Septima Piesseho. NejvĂŹtšà vodnĂ plocha v jejĂ bezprostøednĂ blĂzkosti je nevypuštĂŹnĂĄ vana. Pro panĂ Rackhamovou nenĂ v nebohĂŠm mozku Sugar ani centimetr mĂsta, neboÂť je pøeplnĂŹnĂ˝ fakty o levanduli a silicĂch. Pøinese jĂ nĂŹkdy prospĂŹch informace, že ananasovĂ˝ olej nenĂ nic než ethylester kyseliny butanovĂŠ? MĂĄ nĂŹjakĂ˝ smysl uèit se zpamĂŹti recept na rڞovĂ˝ pleÂťovĂ˝ krĂŠm (jedna libra mandlovĂŠho oleje, jedna libra rڞovĂŠ vody, pĂšl dramu vonnĂŠho rڞovĂŠho oleje a jedna unce spermacetu a bĂlĂŠho vosku)? PøemýšlĂ, jakĂ˝ chlap mڞe psĂĄt o spermacetu a myslet pouze na velryby. „ProkristapĂĄna,“ zamumlĂĄ, když se pøistihne pøi tom, jak ztrĂĄcĂ vĂŹdomĂ, a kniha jĂ spadne a zavøe se jĂ mezi stehny. „ProbuĂŻ se!“ KAPITOLA DVACĂTĂ „Takže, jak bylo u moøe?“ optĂĄ se lady BridgelowovĂĄ a zcela nehluènĂŹ postavà èajovĂ˝ šålek na podšålek. „Letos jsem nejela: všechna letoviska obsadila lĂšza. Ach, dĂŹkuji vĂĄm, Roso.“ Rosa, novĂĄ služka RackhamovĂ˝ch, nalije dalšà èaj seshora pøĂmo do šålku panĂ BridgelowovĂŠ. Služèina ruka s tϞkou konvicĂ se ani nehne, jejĂ zĂĄpĂŹstĂ je oproti bĂlĂ˝m manžetĂĄm zarudlĂŠ a je cĂtit karbolem: to mĂĄ lady BridgelowovĂĄ rĂĄda. Je jasnĂŠ, mrazivĂŠ odpoledne na poèåtku zåøĂ, nĂŹkolik tĂ˝dnĂš potĂŠ, co William pøivezl domĂš z Folkestone Sands manželku hubenĂŹjšà a desetkrĂĄt vĂ˝støednĂŹjšĂ, než když tam byla odeslĂĄna. Ta se prĂĄvĂŹ teĂŻ schovĂĄvĂĄ v patøe a pro nĂĄvštĂŹvy rozhodnĂŹ „nenĂ doma“. Abychom ovšem byli spravedlivĂ, zvlåštnĂ nenĂ poslednĂ dobou jen Agnes RackhamovĂĄ: letos se oteplilo nezvykle brzy a od konce srpna bylo poèasĂ stejnĂŹ nezvykle chladnĂŠ, jako by chtĂŹlo vzĂt zpĂĄtky pøedchozĂ nezaslouženou štĂŹdrost. ZåøivĂŠ rannĂ slunce vĂŹtšinou ještĂŹ pøed polednem vybledne do šeda a mrazivĂ˝ vĂŹtøĂk naznaèuje, co tak mohou mĂt živly za lubem. ListĂ padĂĄ ze stromĂš po fĂšrĂĄch, dny se krĂĄtĂ a po celĂŠ Anglii se krajinåøi zhnusenĂŹ stahujĂ ze zamraèenĂŠho venkova. MajitelĂŠ sadĂš mezi WilliamovĂ˝mi obchodnĂmi znĂĄmĂ˝mi byli nuceni zorganizovat pøedèasnou sklizeò, neboÂť ovoce visĂ na vĂŹtvĂch jen na dobrĂŠ slovo, sklĂzejĂcĂm nĂĄdenĂkĂšm prakticky padĂĄ do rukou a staèà jen hodina zpoždĂŹnĂ a skonèà pomaèkanĂŠ a plesnivĂŠ na zemi. DĂky Bohu za to, že levandule je již sklizenĂĄ. Sugar zklamalo, že nebyla pøi tom, ale když mĂĄ èlovĂŹk na krku SezĂłnu a musĂ se vypoøådat s labilnĂ manželkou, taky nemڞe zaøĂdit všechno. SpĂĄlenĂ pĂŹtiletĂ˝ch rostlin na konci øĂjna – na to se s Williamem Sugar pojede podĂvat, mĂĄ jeho slovo. V RackhamovĂŹ vile v Notting Hillu se služebnictvo všeho druhu pøipravuje na podzim, kterĂ˝ by se k Anglii nemusel chovat v rukavièkĂĄch: z truhel s naftalĂnovĂ˝mi kulièkami byly vybaleny tlustĂŠ zĂĄvĂŹsy; spižĂrna je nacpanĂĄ konzervovanĂ˝mi humry, sardinkami, lososy, želvami a tak dĂĄle; ovoce a zelenina byly uloženy do sklepa; komĂny byly vymeteny; Janey z èištĂŹnĂ trub chytla nepøĂjemnou nemoc; Cheesman prohlĂŠdl støechu a dveøe koèåru, jestli jimi nĂŹkde nezatĂŠkĂĄ; a Letty a Rose vyndaly z krbĂš letnĂ ozdoby a nahradily je suchĂ˝m døĂvĂm. Shears si nĂŹco brblĂĄ a poskakuje od Ăşsvitu do soumraku po zahradĂŹ, takže je lepšà se mu vyhĂ˝bat. I lady BridgelowovĂĄ se smĂøila s tĂm, že po lĂŠtĂŹ je veta, a pøizpĂšsobila tomu svĂŠ obleèenĂ, takže teĂŻ vypadĂĄ trochu staršà – byÂť ne o moc staršà – než na svĂ˝ch devĂŹtadvacet let; je teple obleèenĂĄ v seržovĂ˝ch pl嚝ovĂ˝ch šatech, aby jejĂ zdravĂ zĂšstalo (jak znĂ jejĂ oblĂbenĂ˝ obrat) „nepøetržitĂŠ“. William vypadĂĄ obtloustle, za což krom šatstva mڞe i tuk, kterĂ˝ nabral v SezĂłnĂŹ. Dnes již hustĂ˝ a rovnĂŹ zastøiženĂ˝ plnovous mu visĂ pøes kravatu a na sobĂŹ mĂĄ lnĂŹnou vestièku, tϞkĂŠ tvĂdovĂŠ kalhoty a tvĂdovĂŠ sako, kterĂŠ se pøedtĂm snažil nenĂĄpadnĂŹ rozepnout, ale teĂŻ už pøed nĂĄvštĂŹvou pøece nebude zĂĄpasit s knoflĂky. „Nemڞu mluvit o ostatnĂch pøĂmoøskĂ˝ch letoviscĂch,“ odpovĂ na jejĂ otĂĄzku. „Ale podle toho, co jsem vidĂŹl, se z Folkestonu stal cirkus. Mڞe za to pochopitelnĂŹ železnice.“ „Inu, to už je modernĂ doba,“ prohlĂĄsĂ lady BridgelowovĂĄ stoicky a rozlomĂ pocukrovanou sušenku vedvĂ. „Ti z nĂĄs, kdo majĂ vlastnĂ koèåry, budou prostĂŹ muset vyhledat rĂĄj, jejž stĂĄdo primitivĂš ještĂŹ neobjevilo.“ Naèež šikovnĂŹ a rychle snĂ svĂŠ sladkĂŠ sousto, aby nepøišla o pøĂležitost mluvit, když už na ni pøišla øada. „V životĂŹ jsem stejnĂŹ nepochopila, èĂm je pobyt u moøe tak pøitažlivĂ˝ – když tedy pominu rekonvalescenty.“ „Ano, pøesnĂŹ tak,“ pøitakĂĄ William a podĂĄ prĂĄzdnĂ˝ èajovĂ˝ šålek Rose. „A jak je vlastnĂŹ vašà ženĂŹ?“ zeptĂĄ se lady BridgelowovĂĄ soucitnĂŹ pøes okraj svĂŠho plnĂŠho šålku. „JistĂŹ to nebude nic våžnĂŠho,“ povzdychne si William. „NejspĂš se nachladila.“ „V kostele nĂĄm všem moc chybĂ,“ ujistĂ ho lady BridgelowovĂĄ. William se bolestnĂŹ usmĂŹje. Je veøejnĂ˝m tajemstvĂm, že Agnes nynĂ chodĂ na katolickou mši prakticky každou nedĂŹli, a on pøesto nemĂĄ to srdce jĂ to zakĂĄzat. Jakkoli je jejĂ odpadlictvĂ politovĂĄnĂhodnĂŠ a pro nĂŹj osobnĂŹ je nepøĂjemnĂŠ cĂtit nesouhlas sousedĂš, chce, aby Agnes byla šastnĂĄ, a ona nenĂ nikdy šastnĂŹjšĂ, než když smĂ odjet do Cricklewoodu a bĂ˝t malou papeženkou. Jak jen doufal, že se vrĂĄtĂ od moøe baculatĂŹjšà a rozumnĂŹjšĂ! Ale ona tam zĂšstala jen osm dnĂ ze ètrnĂĄcti, kterĂŠ zaplatil, a mĂsto aby se do LondĂ˝na vrĂĄtila klidnĂŹ vlakem s Clarou, poslala mu pohlednici a v nĂ si postϞovala, že v hotelu bydlĂ AmerièanĂŠ, že pitnĂĄ voda je plnĂĄ organismĂš a že pro ni musĂ neprodlenĂŹ pøijet. ProsĂm, snažnĂŹ tĂŹ o to žådĂĄm ve jmĂŠnu všeho, co je SvatĂŠ!, tak znĂŹla jejĂ poslednĂ vĂŹta na jinak veselĂŠ pohlednici s obrĂĄzkem osla s kuželovitou lasturou na hlavĂŹ, opatøenĂŠ nĂĄpisem Jednorožec, Folkestone Sands. Williama hanba fackovala pøi pøedstavĂŹ, že by si pošåk pøeèetl dalšà takovĂŠ psanĂ, a tak se co nejrychleji vydal do Folkestonu, kde ho naprosto vyrovnanĂĄ a zjevnĂŹ spokojenĂĄ Agnes pøijala jako neèekanĂŠho hosta, kterĂŠho ze zdvoøilosti nemڞe odmĂtnout. „JakĂŠ to s nĂ bylo?“ zeptal se pokradmu Clary, když s nĂ sledoval, jak hekajĂcĂ nosièi vleèou z hotelu Agnesiny absurdnĂ kufry. „Nemڞu si stϞovat, pane,“ odpovĂŹdĂŹla Clara s vĂ˝razem èlovĂŹka, kterĂ˝ prĂĄvĂŹ strĂĄvil tĂ˝den na pranýøi, kde ho lidĂŠ ustaviènĂŹ ostøelovali shnilĂ˝m ovocem. Ihned po nĂĄvratu Agnes dala jasnĂŹ najevo, že pobyt u moøe na ni nemĂŹl žådnĂŠ blahodĂĄrnĂŠ úèinky, nebo pøinejmenšĂm ne takovĂŠ, v jakĂŠ doktor Curlew doufal. Jen co byly vybaleny suvenĂ˝ry z Folkestonu, Agnes si vymyslela novĂ˝ rozmar – zpozdilĂ˝ rituĂĄl, z nĂŹhož se želbohu již stal neochvĂŹjnĂ˝ zvyk. KaždĂŠ rĂĄno pøed snĂdanĂ zkoušà z parapetu u okna ve svĂŠ ložnici vypustit lĂŠtajĂcĂ hraèku na klĂèek. To, že cvakajĂcĂ automat spadne jako kĂĄmen, že se mu ulomil zobåèek a roztøĂštilo levĂŠ køĂdlo, Agnes od jejĂho rituĂĄlu nikterak neodradilo. KaždĂŠ rĂĄno po snĂdani Shears najde ten vynĂĄlez zaboøenĂ˝ až po krk v prĂĄvĂŹ zrytĂŠ hlĂnĂŹ nebo zamotanĂ˝ v keøi a beze slova ho zanese zpĂĄtky do domu. (Jen aÂť je pĂŹknĂŹ zticha! – když panĂ RackhamovĂĄ oholila jeho rڞovĂŠ keøe, aby udĂŹlala naveèer pro hosty „èervenĂ˝ koberec“ z okvĂŹtnĂch plĂĄtkĂš, protesty mu takĂŠ vĂšbec nepomohly.) „ChudĂĄk malĂĄ,“ kvokĂĄ lady BridgelowovĂĄ. „Opravdu mi jĂ je moc lĂto. My, kdo se tϚĂme nepøerušovanĂŠmu zdravĂ, bychom mĂŹli blahoøeèit osudu. Manžel mĂŹ rozhodnĂŹ nabĂĄdal, abych za to byla vdÏènĂĄ, tedy dokud byl naživu.“ V tu chvĂli jĂ oèi zeskelnatĂ a hlava jĂ klesne na ochrannou deèku køesla, jako kdyby hledĂŹla na pøĂzrak svĂŠho manžela. „ĂĂĄĂĄch… chudåèek Albert,“ povzdychne si a nechĂĄ si od Rose naservĂrovat dĂlek zĂĄzvorovĂŠho kolåèe. „Jak osamĂŹlĂĄ si nĂŹkdy bez nĂŹj pøipadĂĄm… obzvlåštĂŹ pøi vĂŹdomĂ, že mĂĄm ještĂŹ tolik života pøed sebou…“ Pak se zase neèekanĂŹ vztyèĂ, oèi mĂĄ jasnĂŠ, bradu pevnou. „Ale jĂĄ se pøece nesmĂm soužit, že? MĂĄm nakonec syna, v nĂŹmž Albert žije dĂĄl. A ta podoba mezi nimi je takĂŠ bĂĄjeènĂĄ! Tak mĂŹ napadĂĄ… kdyby ten chudĂĄk nebyl na pravdĂŹ BožÅ a jĂĄ mu zĂtra povila druhĂŠho syna, pøipomĂnal by ten chlapec svĂŠho otce stejnĂŹ fantasticky? VĂte, myslĂm, že by tomu tak bylo!… Ale omluvte mĂŹ prosĂm, že tu takhle tlachĂĄm. Budiž mi snad omluvou, že i vy èasem budete mĂt sklon k takovĂ˝m pošetilĂ˝m øeèem, až budete mĂt vlastnĂho syna.“ Poklepe si na kolena, jako by to byli domĂĄcĂ psĂèci, kterĂŠ je tøeba probudit z døĂmoty. „Ale už vĂĄs pøĂliš dlouho zdržuji od prĂĄce. Promiòte mi to, prosĂm.“ „Ne, ne,“ zavrtĂ hlavou William, když se dĂĄma zvedne k odchodu. „Bylo mi potϚenĂm, velkĂ˝m potϚenĂm.“ MluvĂ upøĂmnĂŹ: ona je v jeho salĂłnu vždy vĂtĂĄna a jemu je lĂto, že ji z nĂŹj musĂ vyprovodit ven. VĂšbec se nepodobĂĄ ostatnĂm urozenĂ˝m lidem, kterĂŠ poznal: pøes všechny jejĂ vznešenĂŠ znĂĄmĂŠ je na nĂ nĂŹco roztomile šibalskĂŠho, což vidĂ i v tom, jak svižnĂŹ sebĂŹhne po schodech pøede dveømi jeho vily a jak se jĂ podaøà naskoèit bez pomoci do koèåru, ještĂŹ než jejĂ koèà sleze z kozlĂku. Znovu zamĂĄvĂĄ, nabere si suknĂŹ dovnitø do kabiny a pak už zmizĂ. Pøi pohledu na jejĂ hrkotajĂcĂ koèår William usoudĂ, že mu je na nĂ nejsympatiètĂŹjšĂ, jak neskrĂ˝vanĂŹ se s nĂm stĂ˝kĂĄ, dokonce i pøed oèima aristokratickĂŠ smetĂĄnky. Nikdy mu nemĂŹla za zlĂŠ, že vlastnĂ to, èemu ona tak elegantnĂŹ øĂkĂĄ „koncern“; naopak, èasto øĂkĂĄ, že budoucnost patøà prĂšmyslu. Jen by byl radši, kdyby neprojevovala takovou starost o Agnes – obzvlåštĂŹ když k jeho zĂĄrmutku nejsou tyto projevy velkorysĂŠho zĂĄjmu opĂŹtovĂĄny. „NevÏøĂm jĂ ani nos mezi oèima,“ prohlĂĄsila Agnes nedĂĄvno, když se pøestala ovlĂĄdat. (StĂĄvalo se jĂ to teĂŻ èĂm dĂĄl èastĂŹji a uråžka to byla krutĂĄ, protože Agnes nikdy netrpĂŹla krĂĄtkozrakostĂ.) To, že se k tĂŠ poznĂĄmce pozdĂŹji vĂšbec neznala, když zĂĄchvat pominul, nenĂ podstatnĂŠ. Ale Agnes se uzdravĂ, William si je tĂm jistĂ˝ – skoro jistĂ˝. KoneckoncĂš, krom obvyklĂŠho rannĂho incidentu s døevĂŹnĂ˝m ptåèkem se dnes nic neblahĂŠho nestalo, ne? A to je skoro poledne… TeĂŻ, když nĂĄvštĂŹva odešla a dĂšm zase ztichl, se William zamyšlenĂŹ zastavĂ v hale. Kdykoli se za nĂm lady BridgelowovĂĄ stavĂ, pøichĂĄzĂ s nà šum blahodĂĄrnĂŠ normĂĄlnosti, jenž se želbohu vytratĂ, sotva vykroèà ze dveøĂ, a zanechĂĄ za sebou opĂŹt vzduch tĂŹkavĂ˝ nejistotou. Ano, dĂšm je tichĂ˝, ale co to ticho znamenĂĄ? Šije Agnes mlèky nahoøe, anebo osnuje plĂĄn na dalšà zĂĄchvat? SpĂ jako neviòåtko, anebo tøeštila a teĂŻ ležà v mdlobĂĄch rozvalenĂĄ na podlaze? William ĂşzkostlivĂŹ a se zatajenĂ˝m dechem naslouchĂĄ na ĂşpatĂ schodištĂŹ. BĂŹhem nĂŹkolika vteøin se neèekanĂŹ doèkĂĄ odpovĂŹdi na svĂŠ otĂĄzky: nedaleko od nĂŹj se ozve zvuk hbitĂ˝ch prstĂš laskajĂcĂch klĂĄvesy klavĂru, melodie tak krĂĄsnĂĄ, že krĂĄsnĂŹjšà by si èlovĂŹk už nemohl pøåt. Agnes RackhamovĂĄ se dnes vĂŹnuje hudbĂŹ! DĂšm se okamžitĂŹ rozzåøà a stane se z nĂŹj domov pro všechny, kdo v nĂŹm bydlĂ. William rozevøe zaÂťatĂŠ pĂŹsti a usmĂŹje se. Curlew mڞe trousit øeèi o „Ăşstavu“ tak èasto, jak chce: William Rackham se s poråžkou hned tak nesmĂøĂ! A navĂc, kdepak zĂšstala manželskĂĄ ohleduplnost? William si uvĂŹdomuje, že od øĂjna bude na každĂŠm vĂ˝robku z RackhamovĂ˝ch zĂĄvodĂš vytištĂŹna rytina s jeho podobiznou (skvĂŹlĂ˝ nĂĄpad jeho milenky), a pro tyto úèely vybral fotografii, kterĂĄ ho ukazuje v laskavĂŠm, ba dokonce otcovskĂŠm svĂŹtle. Co by si dĂĄmy, kterĂŠ si kupujĂ Rackhamovy kosmetickĂŠ potøeby, pomyslely, kdyby se dozvĂŹdĂŹly, že muž zodpovĂŹdnĂ˝ za jejich sladce vonĂcĂ požitky, muž, kterĂ˝ hodlĂĄ rozšĂøit svou vlĂdnou tvåø do každĂŠ domĂĄcnosti v zemi, poslal svou vlastnĂ manželku do blĂĄzince? Ne, Agnes si zasloužà dalšà šanci – ne, sto, tisĂc dalšĂch šancĂ! Sakra, je to jeho žena, kterou mĂĄ milovat a o niž mĂĄ peèovat, aÂť je nemocnĂĄ èi zdravĂĄ. „Zavolej Cheesmana,“ øekne Letty, dokud je melodie piana na pĂĄr vzĂĄcnĂ˝ch minut ještĂŹ okouzlujĂcĂ, než ho jejĂ vtĂravĂĄ arpeggia zaènou tahat za uši. „Jedu ven.“ Jen pĂĄr vteøin po tom, co slast odeznĂŹla, než se po hoøkĂŠm refluxu výèitek svĂŹdomĂ zcela probere, sebou Henry Rackham pøekvapenĂŹ trhne. Kdosi mu ÂťukĂĄ na dveøe. Kdo to sakra…? Za nĂm nikdo nechodĂ, nikdo! To bude urèitĂŹ nĂŹjakĂ˝ omyl. Rychle se oèistĂ a pokusĂ se slušnĂŹ oblĂŠct, jenže v tom spĂŹchu nemڞe najĂt trepky. VytrvalĂŠ klepĂĄnĂ ho nakonec pøimĂŹje k tomu, aby se ke dveøĂm odšoural v ponožkĂĄch. Když otevøe, na pϚinĂŹ pøed prahem spatøà zĂĄhadnĂ˝ pøelud ženskĂŠ krĂĄsy: dvĂŹ rڞolĂcĂ mladĂŠ ženy, nejspĂš dvojèata, sotva odrostlĂĄ dĂvèĂm støevĂèkĂšm, obleèenĂĄ shodnĂŹ v šedĂ˝ch šatech, obepnutĂ˝ch kabĂĄtcĂch a rڞovĂ˝ch èepcĂch. StojĂ za krytou kĂĄrkou pøipomĂnajĂcĂ trakaø na kvĂŹtiny èi nadmĂŹrnĂŹ velkĂ˝ koèårek, ale nejsou v nĂ ani kytky, ani dĂŹti. „ProsĂm, pane,“ øekne jedna z nich. „Jsme tu kvĂšli mrznoucĂm, hladovĂŹjĂcĂm ženĂĄm a dĂŹtem ze Skye.“ Henry na nĂŹ nechĂĄpavĂŹ zĂrĂĄ. Do domu se opøe mrazivĂ˝ vĂtr a jemu pøĂliš pozdĂŹ dojde, že mĂĄ èelo nechutnĂŹ zpocenĂŠ. „Skye je ostrov, pane,“ vysvĂŹtlĂ mu druhĂĄ dĂvka zpĂŹvavĂ˝m hlasem, zcela neodlišitelnĂ˝m od hlasu jejĂ sestry. „Ve Skotsku. Mnoho rodin tam vyhnali z jejich pĂšdy a v nadchĂĄzejĂcĂ krutĂŠ zimĂŹ by mohly zahynout. NemĂĄte nĂŹjakĂŠ nepotøebnĂŠ šaty?“ Henry slabomyslnĂŹ zamrkĂĄ a zrudne pøi vĂŹdomĂ, že aÂť už øekne cokoli, stejnĂŹ bude koktat. „J-jĂĄ vĂŹnoval všechny svoje n-nepotøebnĂŠ šaty… ehm… jednĂŠ dĂĄmĂŹ, kterĂĄ se a-angažuje v øadĂŹ charit.“ DĂvky se na nĂŹj dĂvajĂ lehce nevÏøĂcnĂŹ, jako kdyby byly celkem zvyklĂŠ, že je lidĂŠ odbĂ˝vajĂ podobnĂ˝mi vĂ˝mysly, ale dobrĂŠ vychovĂĄnĂ jim nedovolovalo tyhle vyprĂĄvĂŹnky zpochybnit. „PanĂ EmmelĂnĂŹ FoxovĂŠ,“ dodĂĄ zkroušenĂŹ, kdyby to jmĂŠno nĂĄhodou vše vysvĂŹtlilo. „Loni v zimĂŹ,“ informuje ho prvnĂ dĂvka, „na tom byli ostrovanĂŠ tak špatnĂŹ, že museli jĂst ruduchu.“ „To je øasa, pane,“ vysvĂŹtlĂ ta druhĂĄ, když si všimne zmatku v jeho tvåøi. PrvnĂ dĂvka se zhluboka nadechne, nadme tĂm krĂĄsnĂĄ òadra a otevøe Ăşsta k dalšĂmu proslovu, ale Henry už vĂc nevydržĂ. „Berete i penĂze?“ zeptĂĄ se chraplavĂŹ, když tu se na scĂŠnĂŹ objevĂ jeho koèka a zaène ho hlavou šouchat do kotnĂkĂš, èĂmž upozornĂ na jeho bosĂŠ nohy. Dvojèata se na sebe zadĂvajĂ, jako kdyby jim takovou nabĂdku ještĂŹ nikdy nikdo neuèinil a ony naprosto netušily, jak by se k nĂ asi mohly postavit. „Ani by nĂĄs nenapadlo na vĂĄs nalĂŠhat, pane…“ opåèà jedna a sklopĂ zrak k pϚinĂŹ, ale Henry si to vyložà jako souhlas a zaène se prohrabovat v kapsĂĄch kalhot. „TumĂĄte,“ øekne a vytĂĄhne hrstku mincĂ spolu s rozmĂŹlnĂŹnĂ˝mi zbytky novinovĂ˝ch vĂ˝støižkĂš a zapomenutĂ˝mi poštovnĂmi znĂĄmkami. „MyslĂte, že by vĂĄm dva šilinky staèily?“ Pøi vzpomĂnce na to, co jinĂŠho se dĂĄ za tuto sumu koupit, mu škubne ve tvåøi. „Ne, vezmĂŹte si tøi.“ OddĂŹlĂ lesklĂŠ šilinky od plev ètvrtpencĂ, pencĂ a odpadu. „DĂŹkujeme vĂĄm, pane,“ pronesou dĂvky unisono a ta blĂž k nĂŹmu natĂĄhne ruku v rukavici. „Už vĂĄs nebudeme obtϞovat, pane.“ „VĂšbec jste mĂŹ neobtϞovaly,“ ujistĂ je a ony k jeho velkĂŠ ĂşlevĂŹ zaènou tlaèit kĂĄrku dĂĄl, až se jim honzĂky natøåsajĂ. Henry zavøe dveøe a vrĂĄtĂ se do vyhøåtĂŠho pøijĂmacĂho pokoje, jedinĂŠ ĂştulnĂŠ mĂstnosti v jeho domĂŹ. Na podlaze u krbu ležà kapesnĂk zmaèkanĂ˝ do kulièky. Odhodil ho tam teprve pøed deseti minutami, takže ho nemusĂ rozbalovat, i bez toho vĂ, že je slizce lepkavĂ˝ od jeho vlastnĂho semene. ZtϞka znovu dosedne do køesla. Ruce a nohy ho zebou, hlavu spaluje horeèka, v rozkroku ho svĂŹdĂ; celĂŠ jeho tĂŹlo jako by bylo humpolĂĄcky, nesourodĂŹ sflikovanĂŠ a svĂralo v nevĂtanĂŠm objetĂ umatlanou duši. Aby korunovala jeho hanbu, ĂĂèa vejde do pokoje, zamĂøà pøĂmo k potøĂsnĂŹnĂŠmu kapesnĂku a zvĂŹdavĂŹ si ho oèichĂĄ. „Huš,“ okøikne ji a mĂĄchne po nĂ nohou ve vlnĂŹnĂŠ ponožce. „To je špinavĂŠ.“ VytĂĄhne jĂ kapesnĂk zpod èumĂĄku a znovu ho sevøe v pĂŹsti. ObtĂže spojenĂŠ s pranĂm kapesnĂku ho odrazujĂ; je ochoten vynaložit tu nĂĄmahu u potøĂsnĂŹnĂŠ noènĂ košile (jeden z dĂšvodĂš, proè se mu nechce zamĂŹstnat pradlenu), ale tenhle levnĂ˝ ètvercovĂ˝ kus lĂĄtky mu nĂŹjak nestojĂ za to ponĂženĂ spojenĂŠ s naplnĂŹnĂm kovovĂŠ vany, nad nĂž by pak stĂĄl a namydlenĂ˝mi nehty drhl houževnatĂŠ chuchvalce spermatu. Co dĂŹlajĂ ostatnĂ onanistĂŠ? ÂŽe by prostĂŹ svÏøili svĂŠ oslizlĂŠ vĂŹci do pÊèe služek, kterĂŠ pak svĂ˝mi pĂĄny jistĂŹ musĂ navždy opovrhovat? Anebo je inkontinence mezi lidmi nadanĂ˝mi silnou vĂšlĂ jen vzĂĄcnĂĄ? Aè se nehorĂĄznĂŹ stydĂ za plĂ˝tvĂĄnĂ kvalitnĂ bavlnou, když spousta chudĂ˝ch lidĂ strĂĄdĂĄ zimou, protože si nemڞe šaty ani zazĂĄplatovat (v LondĂ˝nĂŹ, natožpak na ostrovĂŹ Skye!), Henry hodĂ kapesnĂk do krbu. Pøistane pøĂmo uprostøed žhnoucĂch uhlĂkĂš, chvĂli se škvĂøà a èernĂĄ, naèež se rozvine v jasnĂ˝ch plamenech. PanĂ FoxovĂĄ umĂrĂĄ a on jĂ nemڞe pomoci. Tahle myšlenka se ho opakovanĂŹ vracĂ muèit, v hodinĂĄch nejponuøejšĂho zoufalstvĂ, ve chvĂlĂch bezmyšlenkovitĂŠ bezstarostnosti, ve spĂĄnku i pøi probouzenĂ. PanĂ FoxovĂĄ umĂrĂĄ a on ji nemڞe vylÊèit, nemڞe ji pobavit, nemڞe jĂ ulevit. CelĂ˝ den polehĂĄvĂĄ na lenošce v otcovĂŹ zahradĂŹ, anebo pøi nepøĂznivĂŠm poèasĂ na stejnĂŠ lenošce hned za okny bezĂştϚnĂŠho salĂłnu a hledĂ na sotva postøehnutelnĂŠ dĂšlky, kterĂŠ zanechala na trĂĄvnĂku. Mezi trĂ˝znivĂ˝mi zĂĄchvaty kašle ujišuje Henryho, že nemĂĄ žådnĂŠ vĂŹtšà bolesti, jen se k smrti nudĂ. Nechce tøeba hovĂŹzĂ vĂ˝var, otåže se jĂ. Ne, nechce žådnĂ˝ hovĂŹzĂ vĂ˝var; a on by ho takĂŠ nechtĂŹl, kdyby ho ochutnal. Toužà ale jĂt na prochĂĄzku, courat se na slunci; jenže slunĂèko se schovĂĄvĂĄ, a i když prorazĂ mezi mraky a nakrĂĄtko se ĂşchvatnĂŹ rozzåøĂ, panĂ FoxovĂĄ ho snažnĂŹ prosĂ, aby mĂŹlo trpĂŹlivost, než se jĂ podaøà popadnout dech, a pøĂležitost pomine. PopravdĂŹ øeèeno už nemڞe chodit a on ji nemڞe nosit. Jednou – jednou jedinkrĂĄt – jĂ ostĂ˝chavĂŹ navrhl invalidnĂ vozĂk a ona odmĂtla, a to ostøejšĂm jazykem, než kdy od nĂ slyšel. Kdyby se tolik nebĂĄl, že ji urazĂ, mohl by ji obvinit z høĂchu pĂ˝chy. A pøece se na nĂŹj dĂvĂĄ tak ĂşpĂŹnlivĂŹ, oèi mĂĄ v sinalĂŠ tvåøi nezvykle velkĂŠ, Ăşsta suchĂĄ a napuchlĂĄ. NĂŹkdy zmlkne uprostøed vĂŹty a hledĂ na nĂŹj celou minutu, jen dĂ˝chĂĄ a puls jĂ tepe na krku a v namodralĂ˝ch žĂlĂĄch na spĂĄncĂch. Moc porazit Smrt je ve tvĂ˝ch rukou, jako by mu øĂkala, tak proè jĂ dovolĂš, aby si mĂŹ vzala? „J-jste v poøådku, panĂ FoxovĂĄ?“ zeptĂĄ se jĂ pak, nebo na nĂŹco podobnĂŹ nejapnĂŠho. „Ne, pøirozenĂŹ nejsem v poøådku, Henry,“ povzdychne si a mrknutĂm tenounkĂ˝ch vĂèek ho uvolnĂ z toho hroznĂŠho dĂšvÏøivĂŠho pohledu. V tĂŹch vzĂĄcnĂ˝ch pøĂpadech, kdy je silnĂŹjšĂ, využije tĂŠto sĂly k tomu, aby ho od svĂŠho lڞka odehnala. Vèera byl prĂĄvĂŹ takovĂ˝ den, panĂ FoxovĂĄ byla uzardĂŹlĂĄ a neklidnĂĄ, oèi mĂŹla zanĂcenĂŠ, nĂĄladu nevyzpytatelnou. Hodinu to vypadalo, že usnula, na rtech se jĂ neslyšnĂŹ tvoøila slova, hrudnĂk se jĂ sotva pohnul. Pak se s trhnutĂm probudila, zvedla se na loktech a pustila se do nĂŹj: „Ach drahĂ˝ Henry, vy jste ještĂŹ neodešel? JakĂ˝ to mĂĄ smysl, sedĂŹt tu celĂŠ odpoledne… zĂrat na plaòky otcova plotu… Snad už jste je spoèĂtal dostkrĂĄt, ne?“ ĂĂkala mu to zvlåštnĂm a znepokojivĂ˝m tĂłnem, kterĂ˝ se tϞko vyklĂĄdal a kolĂsal na tenkĂŠ hranĂŹ mezi pøåtelskĂ˝m škĂĄdlenĂm a nelĂèenou ĂşzkostĂ. „Mڞu… mڞu zĂšstat o nĂŹco dĂŠle,“ odpovĂŹdĂŹl a zadĂval se pøĂmo pøed sebe. „MusĂte vĂŠst vlastnà život, Henry,“ nabĂĄdala ho, „a ne ho marnit u postele klimbajĂcà ženy. NezapomnĂŹla jsem, jak moc se dĂŹsĂte zahĂĄlky! A jĂĄ se jednou uzdravĂm – ale ne zĂtra ani pøĂštĂ tĂ˝den. Ale uzdravĂm se – vÏøĂte mi snad, Henry, ne?“ „DĂĄ-li BĂšh…“ zamumlal. „Ale øeknĂŹte mi, Henry,“ pokraèovala horoucnĂŹ. „Vaše poslĂĄnĂ… Co jste udĂŹlal, abyste mu dostĂĄl?“ V tu chvĂli zalitoval, že vèas neodešel. „M-mĂĄm pochybnosti,“ odpovĂŹdĂŹl. PovĂŹrèivĂŹ se bĂĄl, že EmmelĂna slyšà stejnĂŹ jasnĂŹ jako on ozvĂŹnu slov „K èertu s Bohem!“, kterĂĄ se dunivĂŹ odråžela v jeho lebce. „MyslĂm, že se nakonec na duchovnĂho nehodĂm.“ „Nesmysl, Henry,“ vykøikla a popadla ho za ruku, aby se jĂ podĂval do tvåøe. „Byl by z vĂĄs ten nejlepšÅ nejlaskavĂŹjšĂ, nejupøĂmnĂŹjšĂ, nejpravdomluvnĂŹjšĂ, n-nejpohlednĂŹjšÅ“ RozpaèitĂŹ se zahihòala a z nosu se jĂ vyøinul svĂŹtlĂ˝ pramĂnek krvavĂŠho hlenu. Henryho ten nemĂstnĂ˝ vĂ˝tok šokoval, a tak znovu upøel oèi na plot a ztϞka se pokusil pøiznat. „B-byl jsem… Moje vĂra byla…“ „Ne, Henry,“ plakala a dech jĂ pøi tom utrĂĄpenĂŹ hvĂzdal. „Mlète! Nechci to slyšet! BĂšh je vĂŹtšÅ než nemoc jednĂŠ malĂŠ ženy. Slibte mi, Henry… slibte mi… slibte mi, že se nezøeknete… svĂŠho poslĂĄnĂ.“ Na což jĂ on, zbabĂŹlec, bezpĂĄteønĂ˝ darebĂĄk a Bohem opuštĂŹnĂ˝ bezbožnĂk dal jedinou odpovĂŹĂŻ, kterou jĂ mohl dĂĄt: tu odpovĂŹĂŻ, kterou chtĂŹla slyšet. „Ach, milåèku… Kʞ bychom žili spolu v jednom domĂŹ.“ Sugar poskoèà srdce, jak jĂ ta slova vibrujĂ hrudnĂ kostĂ a William se zarostlou tvåøà tiskne k jejĂm òadrĂšm. Nikdy by si nepomyslela, že by v nĂ takovĂŠ pøånĂ od muže mohlo vyvolat tak zĂĄvratnou radost, obzvlåštĂŹ když ho pronese tĂŹlnatĂ˝ chlap s protivnĂŹ lechtavĂ˝mi licousy, ale jejĂ srdce tluèe trapnĂŹ hlasitĂŹ, pøĂmo u jeho ucha. „Tenhle byt je velmi elegantnĂ a pohodlnĂ˝,“ øekne Sugar a zoufale zatoužà po tom, aby jĂ odporoval. „A takĂŠ tu mĂĄm soukromĂ.“ William si povzdychne a ukazovåèkem zaène obtahovat tygøà pruhy suchĂŠ kڞe na jejĂm stehnĂŹ. „JĂĄ vĂm, jĂĄ vĂm…“ Jeho ruka nakonec nϞnĂŹ spoèine v bujnĂŠ deltĂŹ mezi jejĂma nohama. (Tohle poslednĂ dobou dĂŹlĂĄ èasto: hladĂ a laskĂĄ jejĂ tĂŹlo, i když byl jeho chtĂè ukojen. Pokud sebere odvahu, už brzy ho vezme za ruku a ukåže mu, jak dĂĄl.) „A pøece,“ stϞuje si William, „se mi již opakovanĂŹ stĂĄvĂĄ, že bych chtĂŹl s tebou probrat pĂĄr zĂĄležitostĂ, ale pøes veškerou snahu prosekat si cestièku všemi povinnostmi se nemohu dostat z domu.“ HladĂ ho po vlasech a vtĂrĂĄ si tak makasarskĂ˝ olej do popraskanĂŠ kڞe dlanĂŹ. „Ale probrali jsme všechno, ne?“ nadhodĂ. „Tvar velkĂŠho R na novĂ˝ch mĂ˝dlech; spĂĄlenĂ pĂŹtiletĂ˝ch rostlin – zaøĂdĂm, aby s nĂĄmi zase jel plukovnĂk; co udĂŹlat s LemercierovĂ˝mi šeøĂkovĂ˝mi sady; jak vystrnadit senilnĂ kumpĂĄny tvĂŠho otce z londĂ˝nskĂŠ kancelåøe…“ Celou dobu jĂ tĂĄhne hlavou: Ăekni mi, jak moc mĂŹ miluješ, øekni mi to. „Ano, ano,“ pøitakĂĄ William, „ale nemڞu ti bĂ˝t po boku z mnoha dalšĂch dĂšvodĂš.“ S podråždĂŹnĂ˝m heknutĂm zvedne hlavu z jejĂho poprsĂ a promne si rukama oblièej. „Ono je to zvlåštnĂ, ale pøipadĂĄ mi, že zvlĂĄdat obchodnĂ impĂŠrium je pøes všechny machinace mnohem mĂŠnĂŹ komplikovanĂŠ než zvlĂĄdat rodinu.“ Sugar si pøitĂĄhne peøinu k pupĂku. „Takže s Agnes je to špatnĂŠ?“ „Agnes mĂŹ ani nenapadla,“ zašeptĂĄ unavenĂŹ, jako kdyby jeho rodina byla nesnesitelnĂ˝ dav a každĂĄ jeho souèåst vyžadovala Williamovu ustaviènou a nepolevujĂcĂ pozornost. „V tom pøĂpadĂŹ… tvoje dĂtĂŹ?“ No tak, sem s tĂm, pomyslĂ si. Vyslov jmĂŠno svĂŠ dcery, co by ti to udĂŹlalo? „Ano, je tu problĂŠm s dĂtĂŹtem,“ pøisvĂŹdèà William. „ProblĂŠm, kterĂ˝ pøišel zatracenĂŹ nevhod. ChĂšva Beatrice se nechala slyšet, že moje dcera dle jejĂho skromnĂŠho nĂĄzoru dosĂĄhla vĂŹku, kdy jĂ pouhĂĄ chĂšva už nestaèĂ.“ ZkøivĂ tvåø v karikaturu ženskĂŠ podlĂŠzavosti a kòouravĂ˝m tĂłnem chĂšvu napodobĂ: „‚NemĂĄm na to vĂŹdomosti, pane Rackham. Sleèna Sofie potøebuje guvernantku, pane Rackham.‘ PochopitelnĂŹ to, že panĂ BarrettovĂŠ se prĂĄvĂŹ narodilo dĂtĂŹ, chce pro nĂŹj chĂšvu a každĂŠmu vyklĂĄdĂĄ, že na penĂŹzĂch jĂ vĂšbec nesejde, jistĂŹ nemĂĄ nic spoleènĂŠho s tĂm, že Beatrice usiluje o to, abych ji v dobrĂŠm propustil ze svĂ˝ch služeb, že?“ „Takže… Jak starĂĄ je Sofie?“ zeptĂĄ se Sugar. NatĂĄhne ruce a vystrèà prsa, aby William zapomnĂŹl na jejĂ nenechavĂ˝ jazýèek. „Ach, je jĂ jen pĂŹt!“ ohrne nos William. „Ne, poèkej: šest. Ano, šest; mĂŹla šestĂŠ narozeniny, když byla Agnes u moøe. A teĂŻ mi øekni, Sugar: myslĂš si, že šestiletĂŠ dĂtĂŹ potøebuje kvalifikovanou uèitelku?“ Sugar si vybavĂ, jak ve svĂ˝ch šesti letech sedĂŹla u matèinĂ˝ch suknĂ na stolièce, s levou nohou obvĂĄzanou po krysĂm kousnutĂ, a studovala potrhanĂ˝ vĂ˝tisk brutĂĄlnĂŹ hrĂšzostrašnĂŠho gotickĂŠho romĂĄnu Mnich, z nĂŹhož prakticky nièemu nerozumĂŹla. „JĂĄ nevĂm, Williame. Dostalo se mi pøĂsnĂŠho dĂškladnĂŠho vzdĂŹlĂĄnĂ, sotva jsem vylezla z kolĂŠbky, ale taky jsem mĂŹla…“ (cukne jĂ ve tvåøi pøi vzpomĂnce na to, jak èetla panĂ CastawayovĂŠ nahlas a jak se jĂ ona posmĂvala za špatnou vĂ˝slovnost slov, na nϞ byla pøĂliš malĂĄ) „vĂ˝jimeènĂŠ dĂŹtstvĂ.“ „Hmm.“ Takovou odpovĂŹĂŻ nechtĂŹl William slyšet a zmĂŹnĂ tĂŠma. „I bratr Henry,“ povzdychne si ztϞka, „mi ustaviènĂŹ dĂŹlĂĄ starosti.“ „Copak?“ „Jedna pøĂtelkynĂŹ mu chøadne a on si to hodnĂŹ bere.“ „JakĂĄ pøĂtelkynĂŹ?“ „Velmi…“ (hledĂĄ pøĂdavnĂŠ jmĂŠno, kterĂŠ by s ohledem na zdravotnĂ stav panĂ FoxovĂŠ nebylo pøĂliš nelichotivĂŠ) „ĂşctyhodnĂĄ žena jmĂŠnem EmmelĂna FoxovĂĄ. Než dostala souchotĂŹ, byla vĂšdèà osobnostĂ Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen.“ Sugar pøemýšlĂ, zda mĂĄ pøedstĂrat neznalost Spolku, jehož zĂĄstupkynĂŹ èas od èasu navštĂŹvovaly Silver Street, kde je panĂ CastawayovĂĄ vždy pøivĂtala, a dokonce požådala Katy Lesterovou, aÂť jim zahraje na cello – naèež je zaèala èastovat sarkastickĂ˝mi poznĂĄmkami a vĂ˝smĂŹchem, dokud neprchly v slzĂĄch. „Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen?“ opakuje Sugar. „TakovĂĄ lidumilnĂĄ organizace. NapravujĂ prostitutky.“ „VåžnĂŹ?“ DiskrĂŠtnĂŹ zvedne z podlahy košilku a zaène se oblĂŠkat. „S jakĂ˝m ĂşspĂŹchem?“ „NemĂĄm tušenĂ,“ pokrèà William rameny. „Uèà šlapky, aby se z nich staly… jĂĄ nevĂm… švadleny a tak podobnĂŹ. TušĂm, že lady BridgelowovĂĄ zĂskala prostøednictvĂm Spolku pomocnici do kuchynĂŹ. Ta holka je dĂŹsnĂŹ rĂĄda a snažà se zavdÏèit a podle lady BridgelowovĂŠ by to na nĂ od pohledu nikdo nepoznal.“ (Sugar se nemڞe dĂĄl oblĂŠkat, protože jĂ William sedĂ na spodnĂch kalhotĂĄch.) „Když jsem hledal novou služku do salĂłnu,“ dumĂĄ, „napadlo mĂŹ, že bych si ji mohl nechat dohodit prĂĄvĂŹ od Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen, ale teĂŻ jsem rĂĄd, že jsem to neudĂŹlal. Rose je k nezaplacenĂ.“ Sugar zkusĂ ze svĂ˝ch dlouhĂ˝ch spodnĂch kalhot Williama odstrèit, a on se bez nĂĄmitky nechĂĄ. To jĂ dodĂĄ odvahy a rozhodne se podstoupit mnohem vĂŹtšà riziko. „A tvĂšj bratr,“ zeptĂĄ se, „je takĂŠ èlenem tohohle Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen?“ „Ne, ne,“ odpovĂ William. „To je èistĂŹ ženskĂĄ organizace.“ „A nepĂšsobĂ tøeba v nĂŹjakĂŠ podobnĂŠ spoleènosti?“ „Ne… Proè se ptåš?“ Sugar se zhluboka nadechne; nemĂĄ strach z toho, že prozradĂ Carolinino tajemstvĂ, ale že narazĂ na Williamovy pøedsudky. „MĂĄm takovou znĂĄmou,“ zaène opatrnĂŹ, „se kterou se èas od èasu schĂĄzĂm, když… jdu kupovat ovoce. Je to prostitutka…“ (Nezamraèil se teĂŻ William? ÂŽe by špatnĂŹ odhadla, nakolik jĂ dĂšvÏøuje? TeĂŻ už jĂ ale nezbĂ˝vĂĄ než vytrvat.) „Když jsme se vidĂŹly naposledy, vyprĂĄvĂŹla mi zvlåštnĂ a pozoruhodnĂ˝ pøĂbĂŹh…“ A tak Sugar pøevyprĂĄvĂ Carolininu historku o zbožnĂŠm rĂĄdoby reformĂĄtorovi, kterĂ˝ platĂ dva šilinky za rozhovor. William trpĂŹlivĂŹ naslouchĂĄ, dokud Sugar nedojde k pasåži, v nĂž ten chlĂĄpek nabĂdne prostitutce poctivĂŠ zamĂŹstnĂĄnĂ v RackhamovĂ˝ch tovĂĄrnĂĄch. William zalapĂĄ po dechu, protože v tu chvĂli hlavnĂho hrdinu poznĂĄ. Když Sugar skonèĂ, užasle zavrtĂ hlavou. „VšemohoucĂ Bože…!“ mumlĂĄ. „Je to možnĂŠ? Mohl by to bĂ˝t Henry? Nikdo jinĂ˝ to bĂ˝t nemڞe… ZøetelnĂŹ si vybavuji, jak se mĂŹ ptal, jestli by mi bylo proti mysli zamĂŹstnat jednu nebohou ženu bez doporuèujĂcĂho dopisu… Pane na nebesĂch…“ A znièehonic se rozesmĂŹje. „Rošåk jeden nestydatĂ˝! Takže on je nakonec chlap!“ V Sugar hlodajĂ výèitky svĂŹdomĂ, i když si nenĂ ĂşplnĂŹ jista, koho zradila – zda Henryho, èi Caroline. „Ale on na ni ani nevztĂĄhl ruku,“ dodĂĄ spϚnĂŹ. William si odfrkne, hlavu naklonĂŹnou v soucitu nad ženskou dĂšvÏøivostĂ. „MožnĂĄ ne na tuhle, ty husièko,“ opåèĂ, „pøi tĂŠhle pøĂležitosti. Ale kdo dokåže øĂct, za kolika dalšĂmi kurvami chodĂ?“ Sugar mlèĂ. Sice se stydĂ, ale pøĂjemnĂŹ ji rozechvĂŹlo, že jà øekl „husièko“ takovĂ˝m lĂĄskyplnĂ˝m, otcovskĂ˝m zpĂšsobem. „Kdo by si to jen pomyslel!“ pochechtĂĄvĂĄ se dĂĄl William. „MĂšj zbožnĂ˝ bratr Henry! MĂšj svatouškovskĂ˝ bratr Henry! Ha ha! VĂš, musĂm pøiznat, že jsem ho nikdy nemĂŹl rĂĄd jako prĂĄvĂŹ teĂŻ. PĂĄnbu mu požehnej!“ A natĂĄhne se k Sugar a vdÏènĂŹ ji polĂbĂ na tvåø – za co, to se ona nedokåže rozhodnout. „Nebudeš… se mu posmĂvat, že ne?“ požådĂĄ ho a znepokojenĂŹ jej pøi tom hladĂ po ramenou. „SvĂŠmu vlastnĂmu bratrovi?“ škĂĄdlĂ ji se zĂĄhadnĂ˝m ĂşsmĂŹvem. „Když je v tomhle stavu? BĂšh chraò. Budu o tom mlèet jako hrob.“ „Kdy se s nĂm zase uvidĂš?“ zeptĂĄ se ho v nadĂŹji, že po pĂĄr tĂ˝dnech èi mĂŹsĂcĂch se mu podrobnosti jejĂho odhalenĂ vykouøà z hlavy. „Dnes veèer,“ odpovĂ William. „U veèeøe.“ Aby rozptĂ˝lil chmury, kterĂŠ s sebou Henry obvykle pøitĂĄhne do domu, William toho veèera nechĂĄ stĂšl v jĂdelnĂŹ nasvĂtit dvojnĂĄsobnĂ˝m množstvĂm svĂèek a opatøit veselou kvĂŹtinovou vĂ˝zdobou. Z pohledu ode dveøà to pĂšsobĂ nezlomnĂŹ optimisticky (i když si to tedy chvĂĄlĂ sĂĄm). A aèkoli je kuchyò od zbytku domu oddĂŹlena jako hradnĂ kobka, aby z nĂ neunikaly žådnĂŠ pachy vaøenĂ, WilliamĂšv nos – za poslednĂch pĂĄr mĂŹsĂcĂš tak vycvièenĂ˝, že dokåže rozlišit mezi Lavandula delphinensis a Lavandula latifolia – vycĂtĂ pøĂpravy vĂ˝teènĂŠho jĂdla. PøisĂĄmbĂšh, udĂŹlĂĄ všechno, co bude v jeho silĂĄch, aby zaplašil smutek. Oproti svĂŠmu zvyku Agnes ohlĂĄsila, že s obĂŹma bratry poveèeøĂ. ZnepokojivĂĄ vyhlĂdka? VĂšbec ne, øĂkĂĄ si William: Agnes mĂŹla pro Henryho vždycky slabost a dnes veèer je v rozmarnĂŠ nĂĄladĂŹ, pøi dozoru nad vϚenĂm zimnĂch zĂĄvĂŹsĂš se chichotĂĄ a prozpĂŹvuje si. „VĂm, že je to za danĂ˝ch okolnostĂ dost nerealistickĂŠ, ale o panĂ FoxovĂŠ se zmiòovat nebudeme, ano?“ navrhne William, když do Henryho oèekĂĄvanĂŠho pøĂchodu zbĂ˝vĂĄ už jen pĂĄr minut. „Budu dĂŹlat, že SezĂłna je stĂĄle v plnĂŠm proudu, milåèku,“ mrkne na nĂŹj Agnes skoro koketnĂŹ, „a neøeknu vĂšbec nic o nièem.“ O chvilièku pozdĂŹji pøijde nervĂłznĂ Henry, a jen co je zbaven deštĂŹm skropenĂŠho klobouku a plåštĂŹ, William ho bratrsky obejme kolem ramenou a zavede ho pøĂmo do jĂdelny. Zde se Henrymu naskytne vidĂŹnĂ rajskĂŠ hojnosti: teplo, svĂŹtlo, všude rڞe, ubrousky rozevøenĂŠ jako pavĂ ocasy a krĂĄsnĂĄ novĂĄ služebnĂĄ, kterĂĄ na stĂšl stavĂ mĂsu se zlatavou polĂŠvkou. PanĂ RackhamovĂĄ v krĂŠmovĂŹ broskvovĂ˝ch šatech je už usazenĂĄ u stolu a usmĂvĂĄ se na nĂŹj skrz køiklavou svatozåø kvĂŹtin a støĂbrnĂ˝ch pøĂborĂš. „OmlouvĂĄm se,“ vyhrkne Henry. „Byl jsem… ech…“ „Sedni si, Henry, sedni si,“ pokyne mu William velkoryse. „My jsme tu na hodiny nepokukovali.“ „Skoro jsem nepøišel,“ øekne Henry a zamrkĂĄ v tom jasu. „V tom pøĂpadĂŹ jsme o to radši, že jsi pøece jen dorazil,“ rozzåøà se Agnes. Teprve když je Henry usazen pøed plnou vinnou sklenku, lesknoucĂ se talĂøe, snĂŹhobĂlĂŠ ubrousky a svĂcen, což všechno vrhĂĄ na jeho tvåø jasnĂŠ svĂŹtlo, si William uvĂŹdomĂ, jak ošuntĂŹle jeho bratr vypadĂĄ. Vlasy, kterĂŠ nalĂŠhavĂŹ volajĂ po pozornosti holièe, mĂĄ Henry zastrèenĂŠ za ušima, až na jeden pramĂnek, kterĂ˝ se houpe sem a tam z jeho opocenĂŠho èela. Podle všeho se už delšà dobu nenamydlil ani si do vlasĂš nevetøel olej. PotĂŠ William zhodnotĂ Henryho šaty – ty vypadajĂ pomaèkanĂŹ a pytlovitĂŹ, jako kdyby se v nich plazil jako NebĂşkadnesar, nebo jako by vĂ˝raznĂŹ zhubl, pøĂpadnĂŹ obojĂ. Jehlice na lĂmci košile, kterĂĄ je vidĂŹt kvĂšli køivĂŠmu nĂĄkrènĂku, hĂĄzĂ ve svĂŹtle svĂèek protivnĂŠ odlesky, což ve Williamovi probouzĂ chuÂť natĂĄhnout se a upravit to. MĂsto toho zaène veèeøe. Henry si nabĂrĂĄ kachnĂ vĂ˝var do Ăşst, aniž se na nĂŹj vĂšbec podĂvĂĄ – radĂŹji zarudlĂ˝ma oèima hledĂ do neviditelnĂŠho zrcadla trĂ˝znĂŹ, kterĂŠ visĂ kdesi nalevo od Williamova ramene. „NemĂŹl bych jĂst, nemĂŹl bych se takhle cpĂĄt,“ prohodĂ neadresnĂŹ, zatĂmco nabĂrĂĄ lžĂcĂ jako automat. „NĂŹkteøà lidĂŠ ve Skotsku jsou nuceni živit se chaluhami.“ „Ach, ale v tĂŠ polĂŠvce våžnĂŹ nenà žådnĂ˝ tuk,“ ujistĂ ho Agnes. „PokaždĂŠ je skvĂŹle pøecezenĂ˝.“ HrozĂ, že se rozhostĂ trapnĂŠ ticho, pøerušovanĂŠ pouze Henryho srkĂĄnĂm. Je tohle skuteènĂ˝ dĂšvod, pomyslĂ si Agnes, proè ho bĂŹhem SezĂłny nikam nepozvali? „A co se chaluh týèe,“ pokraèuje v nĂĄhlĂŠm vnuknutĂ, „jednou jsme je dostali u panĂ AldertonovĂŠ v omåèce, že, Williame? S jakubkami a meèounem. Ten ždibec, co jsem si dala, mĂŹl nanejvýš zvlåštnĂ chuÂť. Byla jsem tak rĂĄda, že je servĂrovali à la Russe, jinak bych musela celĂ˝ talĂø s nimi šoupnout pod stĂšl.“ William se zamraèà a nĂĄhle se mu vybavĂ trapnĂ˝ incident na veèĂrku u panĂ CuthbertovĂŠ pøed dvĂŹma lety, kdy se pes onĂŠ dĂĄmy vrhl pod bĂlĂ˝ damaškovĂ˝ ubrus, hned u Agnesina mĂsta, a zaèal hlasitĂŹ hltat. „Spoleènost se mi uzavøela,“ prohlĂĄsĂ Henry truchlivĂŹ, když mu služka odnese polĂŠvkovou misku. „A nemyslĂm tĂm bĂĄly a slavnostnĂ veèeøe, myslĂm tĂm spoleènost – naši spoleènost – spoleèenstvĂ dušĂ, jehož mĂĄme bĂ˝t všichni souèåstĂ. JĂĄ už nic pro nikoho nemڞu udĂŹlat, nezbĂ˝vĂĄ žådnĂĄ role, kterou bych mohl sehrĂĄt.“ „PĂĄni,“ vydechne si Agnes a zadĂvĂĄ se na švagra vykulenĂ˝ma úèastnĂ˝ma oèima. Do jĂdelny zatĂm pøinesou hlavnĂ chod. „Copak jsi nedoufal, že se staneš duchovnĂm?“ „Doufal!“ zareaguje Henry sžĂravĂŹ a v jeho hlase nenĂ ani špetka nadĂŹje. „VĂšbec nepochybuji o tom, že bys byl vĂ˝teènĂ˝ pastor,“ nepolevuje Agnes. Henrymu brada ztuhne prĂĄvĂŹ v okamžiku, kdy mu na talĂø vidlièkou nandajĂ horkĂŠ dušenĂŠ tetøĂvèà stehno. „Lepšà než ten otrava doktor Crane,“ dodĂĄ Agnes. „VåžnĂŹ nevĂm, proè se poslednĂ dobou obtϞuji chodit do kostela. UstaviènĂŹ mĂŹ varuje pøed nÏèĂm, co by mĂŹ ani v nejmenšĂm nenapadlo dĂŹlat…“ A tak se tĂĄhne celĂ˝ veèer, sousto po soustu, pøièemž Agnes nese nejvĂŹtšà bøĂmĂŹ konverzace (povzbuzovĂĄna èastĂ˝mi doušky èervenĂŠho vĂna), zatĂmco William hledĂ s èĂm dĂĄl vĂŹtšĂm zdϚenĂm na tu žalostnou postavièku, jĂž se jeho bratr stal. Když se Henry vĂšbec odhodlĂĄ promluvit, znovu a znovu poukazuje na pøĂšernou marnost veškerĂŠho snaženĂ, pøinejmenšĂm co se týèe jeho vlastnĂ bezcennĂŠ malièkosti. Hlas mu kolĂsĂĄ, obèas pøechĂĄzĂ v mumlĂĄnĂ, pak ale zesĂlĂ a vloudĂ se mu do nĂŹj hoøkĂĄ våšnivost èi dokonce sarkasmus – což se mu naprosto nepodobĂĄ. Po celou dobu svĂ˝ma velkĂ˝ma rukama pižlĂĄ tetøĂvka na menšà a menšà kousky, kterĂŠ pak k WilliamovĂŹ rozmrzelosti zamaèkĂĄ do zeleninovĂŠ pøĂlohy a nechĂĄ nesnĂŹdenĂŠ. „Jsi laskavĂŹjšĂ, než si zasloužĂm,“ povzdychne si v reakci na ještĂŹ vøelejšà povzbuzenĂ od hostitelky. „Ty a… a panĂ FoxovĂĄ mĂĄte o mnĂŹ lepšà mĂnĂŹnĂ, než by odpovĂdalo skuteènosti…“ Agnes støelĂ pohledem po Williamovi a tøpytivĂ˝ma oèima ho prosĂ o povolenĂ zmĂnit se o zakĂĄzanĂŠ ženĂŹ. On jĂ svĂ˝m zkrabacenĂ˝m èelem znovu a znovu pĂše, aÂť se ovlĂĄdĂĄ, Agnes však nedokåže v jeho vrĂĄskĂĄch èĂst a ihned zvolĂĄ: „V tom mĂĄ ale panĂ FoxovĂĄ naprostou pravdu, Henry: naprostou pravdu! V zĂĄležitostech vĂry jsi èlovĂŹk vzĂĄcnĂŹ upøĂmnĂ˝: to jĂĄ vĂm! TakovĂŠhle vĂŹci dokåžu intuitivnĂŹ vytušit; vidĂm auru, kterou majĂ lidĂŠ nad hlavou – ne, nemraè se na mĂŹ, Williame. Je to pravda! VĂra vyzaøuje z lidĂ jako… jako opar kolem plynovĂŠ lampy. Ne, Williame, to je pravda.“ NaklonĂ se pøes stĂšl k Henrymu, poprsĂm se skoro dotĂ˝kĂĄ svĂŠho nedojedenĂŠho jĂdla, tvåø mĂĄ znepokojivĂŹ blĂzko u planoucĂho svĂcnu. „Jen se podĂvej tamhle na svĂŠho bratra, jak na mĂŹ zuøivĂŹ syèĂ,“ obrĂĄtĂ se na nĂŹj spiklenecky. „Ten v sobĂŹ nemĂĄ ani špetku bohab –“ ZarazĂ se a rezervovanĂŹ se usmĂŹje. „Ale våžnĂŹ, Henry, nesmĂš se tak shazovat. Jsi zbožnĂŹjšà než kdokoli z mĂ˝ch znĂĄmĂ˝ch.“ Henry se samĂ˝mi rozpaky ošije. „ProsĂm,“ øekne, „urèitĂŹ ti chladne jĂdlo.“ Agnes na to nedbĂĄ; je ve vlastnĂm domĂŹ a mڞe jĂst tak mĂĄlo, jak se jĂ zamane – což je skuteènĂŹ velmi mĂĄlo. „Kdysi dĂĄvno,“ nedĂĄ se Agnes, „mi William vyprĂĄvĂŹl takovou historku. Když jsi byl chlapec, prĂ˝ jsi slyšel kĂĄzĂĄnĂ, podle nĂŹhož dnes, v modernĂ dobĂŹ, mluvĂ BĂšh pouze prostøednictvĂm PĂsma, nikoli nĂĄm pøĂmo do ušĂ. Podle Williama tĂŹ to kĂĄzĂĄnĂ tak rozhnĂŹvalo, že jsi hladovĂŹl a odpĂral sis spĂĄnek, tak jako proroci v dĂĄvnĂ˝ch èasech, jen abys slyšel Boha mluvit!“ Sepne drobnĂŠ ruce, usmĂŹje se a pokĂ˝vĂĄ hlavou, èĂmž mu beze slov dĂĄ vĂŹdĂŹt, že ona udĂŹlala totʞ a za odmĂŹnu ucĂtila v tĂ˝le dech božskĂŠho šepotu. Henry se zmuèenĂŹ zadĂvĂĄ na svĂŠho bratra. „Všichni jsme byli mladĂ a hloupĂ,“ pokusĂ se William. HodnĂŹ se potĂ a nesmĂrnĂŹ by ocenil, kdyby se nĂŹco (èi nĂŹkdo) pøihnalo do mĂstnosti a okamžitĂŹ sfouklo polovinu tĂŹch zatracenĂ˝ch svĂèek. „JĂĄ sĂĄm si vybavuji, jak jsem ještĂŹ jako kluk prohlašoval, že obchodnĂky se mڞou stĂĄt jen lidĂŠ bez špetky pøedstavivosti èi citu…“ Tohle mužnĂŠ doznĂĄnĂ na Agnes neudĂŹlĂĄ žådnĂ˝ dojem. Odsune talĂøe od sebe a lokty se opøe o ubrus, aby si mohla lĂŠpe od srdĂèka popovĂdat s Henrym. „MĂĄm tĂŹ rĂĄda, Henry,“ vyznĂĄ se mu trošièku ztϞklĂ˝m jazykem. „Odjakživa jsi mi byl sympatickĂ˝. MĂŹls bĂ˝t katolĂk. Nepøemýšlel jsi nĂŹkdy o konverzi ke katolictvĂ, Henry?“ Henrymu je tak trapnĂŹ, že se nezmڞe na nic jinĂŠho než stloukat lžĂcĂ ovocnou pĂŹnu na hnĂŹdožlutou kaši. „ZmĂŹna je stejnĂŹ dobrĂĄ jako rekreace,“ ujistĂ ho Agnes a zase si lokne vĂna. „Nebo ještĂŹ lepšĂ. JĂĄ jsem se nedĂĄvno byla rekreovat a nebyla jsem z toho vĂšbec šastnĂĄ…“ Na to William nesouhlasnĂŹ zamruèĂ. UsoudĂ, že zĂĄsah již nenĂ možnĂŠ odklĂĄdat, a natĂĄhne se pøes stĂšl, aby odklidil mnohoramennĂ˝ svĂcen, kterĂ˝ ho oddĂŹluje od manželky. „NemĂŹlas už dost vĂna, milåèku?“ nadhodĂ rĂĄznĂŹ. „VĂšbec ne,“ odpovĂ Agnes, napĂšl vzpurnĂŹ, napĂšl rozmarnĂŹ. „Po tom slanĂŠm tetøĂvkovi jsem dostala žĂzeò.“ A zase si z okraje sklenice ucucne, pøièemž tu rudou tekutinu polĂbĂ svĂ˝mi rty jako poupĂĄtko. „MĂĄme na stole vodu, milåèku, v tĂŠ karafĂŹ,“ pøipomene jĂ William. „DĂky, milåèku…“ øekne, ale pohled dĂĄl upĂrĂĄ na Henryho, usmĂvĂĄ se a pøikyvuje, jako by chtĂŹla øĂct: Ano, ano, to je v poøådku, chĂĄpu všechno, pøede mnou nemusĂš nic zamlèovat. „Donesla se ke mnĂŹ šeptanda,“ prohodĂ William dost zoufale, „že doktor Crane zvažuje koupi domu, v nĂŹmž døĂve žili… ech… jak se vlastnĂŹ jmenovali?“ Tu se Agnes opĂŹt vložà do hovoru, nepomڞe však Williamovi se jmĂŠnem, ale znovu pohanĂ knĂŹze. „Taky nesnåšĂš, když tĂŹ v kostele poøåd jen plĂsnĂ?“ zeptĂĄ se Henryho a našpulĂ rty. „K èemu je èlovĂŹku bĂ˝t dospĂŹlĂ˝, se všemi hnusnĂ˝mi deziluzemi, když se ani nemڞe rozhodovat sĂĄm za sebe?“ A tak to pokraèuje dalšĂch pĂŹt èi deset dlouhĂ˝ch, pøedlouhĂ˝ch minut, zatĂmco mlèenlivĂ sluhovĂŠ odnåšejĂ talĂøe a nakonec u stolu zanechajĂ pouze vĂno a tøi nesourodĂŠ Rackhamovy. Nakonec Agnes zvadne, hlava jĂ klesne k ohbĂ loktu, tvåøà se otøe o lĂĄtku rukĂĄvu. Ăelem se pomalu, ale jistĂŹ blĂžà k pøedloktĂ. „UsĂnåš, drahĂĄ?“ optĂĄ se William. „Potøebuju trochu nechat odpoèinout oèi,“ zamumlĂĄ. „A nechtĂŹla bys jim dopøåt odpoèinku na polštåøi?“ Když jĂ to navrhne, ani už moc nedoufĂĄ, že k nĂ jeho slova dolehnou; a kdyby se tak pøĂpadnĂŹ stalo, oèekĂĄvĂĄ spĂš strohĂŠ a podråždĂŹnĂŠ odmĂtnutĂ. Ona k nĂŹmu mĂsto toho pomalu natoèà tvåø, porcelĂĄnovĂŹ modrĂŠ oèi se jĂ se zatøepetĂĄnĂm zavøou a øekne: „A-a-a-no… to bych chtĂŹla…“ William pøekvapenĂŹ odsune svou židli od stolu a složà si ubrousek v klĂnĂŹ. „MĂĄm… mĂĄm zavolat Claru, aby tĂŹ doprovodila?“ Agnes se znièehonic napøĂmĂ na židli, jednou dvakrĂĄt zamrkĂĄ a poèastuje Williama naprosto blahosklonnĂ˝m ĂşsmĂŹvem. „Nepotøebuji Claru, aby mĂŹ uložila do postele, hlupåèku,“ pošouchne ho a vratce se zvedne. „Co taky se mnou mĂĄ dĂŹlat, odnĂŠst mĂŹ po schodech v nĂĄruèĂ?“ Naèež panĂ RackhamovĂĄ hostu popøeje dobrou noc a bez dalšĂho ladnĂŹ poodstoupĂ od stolu, obrĂĄtĂ se na podpatku a se sotva postøehnutelnĂ˝m zakymĂĄcenĂm odcupitĂĄ z pokoje. „Sakra, to mĂŹ teda podrž…“ zamumlĂĄ William. Tak ho to vykolejilo, že si nedal pozor a uteklo mu zaklenĂ. V tomto pøĂpadĂŹ to vypadĂĄ, že si toho jeho zbožnĂ˝ bratr ani nevšiml. „UmĂrĂĄ, Bille,“ pronese Henry s pohledem upøenĂ˝m pøed sebe. „Cože?“ podivĂ se William, kterĂŠho to tvrzenĂ vyvedlo z mĂry. „Jen trochu pøebrala, nic vĂc…“ „PanĂ FoxovĂĄ,“ opravĂ ho Henry a z hlubin svĂŠ zmuèenĂŠ duše vyvolĂĄ hlas, jakĂ˝ by se od nĂŹj mohl oèekĂĄvat pøi veøejnĂŠ debatĂŹ. „Ona umĂrĂĄ. UmĂrĂĄ. PøĂmo pøed mĂ˝ma oèima z nĂ každĂ˝ den vyprchĂĄvĂĄ život… A brzy – pøĂštĂ tĂ˝den, zĂtra, pozĂtøĂ, protože neznĂĄme dne ni hodiny, že? – zaklepu na dveøe domu jejĂho otce a služebnĂĄ mi øekne, že zemøela.“ KaždĂŠ slovo vyslovuje s kyselou pøesnostĂ, každĂŠ slovo je jako štĂpnutĂ prsty, kterĂŠ zhasĂ slabĂ˝ plamen nadĂŹje. „Ale no tak, mĂrni se,“ povzdychne si William. Po AgnesinĂŹ odchodu z bojištĂŹ si najednou pøipadĂĄ unavenĂ˝. „Ano, smrt pøijde jako zlodĂŹj v noci, ne?“ ušklĂbne se Henry a znovu navåže na rozpravu s neviditelnĂ˝m apologetou. „Tak nĂĄm PĂsmo pravĂ, že pøijde Kristus, ne?“ Popadne sklenku, na jeden zĂĄtah do sebe hodĂ jejĂ obsah a opovržlivĂŹ se zapitvoøĂ. „PohĂĄdky, kterĂŠ majĂ nadchnout malĂŠ kluky a holky. Cetky a vodièky…“ William se snažà s rychle se tenèĂcĂ trpĂŹlivostĂ zadržet vĂ˝buch podråždĂŹnosti. „MluvĂš, jako by ta nebohĂĄ žena už ležela v hrobĂŹ – ale ona ještĂŹ nenĂ mrtvĂĄ!“ vytkne mu. „A dokud žije, je to èlovĂŹk s potøebami a pøånĂmi, kterĂŠ ještĂŹ lze naplnit.“ „NenĂ nic –“ „PropĂĄnakrĂĄle, Henry! Pøestaò se už opakovat s touhle pĂsnièkou! MluvĂme tu o ženĂŹ, kterĂĄ se… pøipravuje rozlouèit s životem vezdejšĂm a ty jsi jejĂ nejdražšà pøĂtel. To mi øĂkåš, že nemڞeš udĂŹlat nic, co by ji aspoò trochu potϚilo?“ Tohle podle všeho koneènĂŹ pronikne Henryho èernĂ˝m krunýøem smutku. „Ona… ona mi hledĂ do duše, Bille,“ zašeptĂĄ, pronĂĄsledovĂĄn tou vzpomĂnkou. „JejĂ oèi… JejĂ ĂşpĂŹnlivĂŠ pohledy… Co ode mĂŹ chce? Co chce?“ „Proboha živĂŠho!“ vybuchne William, protože to už nedokåže vydržet. „Jak mڞeš bĂ˝t tak natvrdlĂ˝? Chce opĂchat!“ Zvedne se ze židle a vrazĂ svou tvåø Henrymu skoro do oblièeje. „ZatĂĄhni ji do postele, ty pitomèe: èekĂĄ na tebe! Ožeò se s nĂ zĂtra! Ožeò se s nĂ ještĂŹ dnes v noci, jestli se ti povede vzbudit nĂŹjakĂŠho knĂŹze!“ BratrĂšv vĂ˝raz morĂĄlnĂho pobouøenĂ ho vytåèà takovĂ˝m zpĂšsobem, že je èĂm dĂĄl rozèilenĂŹjšĂ. „Ty mizernĂ˝ puritĂĄne! Copak nevĂš, že šukĂĄnĂ je rozkoš a že ji cĂtĂ i ženy? Toho si tvoje panĂ FoxovĂĄ pøi prĂĄci pro Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen nemohla nevšimnout. Co kdybys aspoò jedinkrĂĄt dal tu rozkoš poznat i jĂ, než umøe!“ Henry vyskoèĂ, porazĂ pøi tom nĂŹkolik vinnĂ˝ch sklenek a rozhoupe plamĂnky svĂcnu. Tvåø mĂĄ bĂlou vzteky, ohromnĂŠ pĂŹsti zaÂťatĂŠ. „S dovolenĂm odejdu,“ zašeptĂĄ divoce. „Ano, jen si jdi!“ zaøve William a teatrĂĄlnĂŹ pokyne ke dveøĂm. „VraÂť se do svĂŠho nuznĂŠho domeèku a sni si, že svĂŹt je šlechetnĂŹjšà a èistšà než ve skuteènosti. Ale Henry, jsi osel a pokrytec.“ (TeĂŻ, když padly letitĂŠ zĂĄbrany, z nĂŹj slova jen tryskajĂ.) „JeštĂŹ se nenarodil chlap,“ soptĂ, „kterĂŠho by nefascinovalo, co mĂĄ ženskĂĄ mezi nohama. Všichni patriarchovĂŠ a kazatelĂŠ, kteøà pĂŹjĂ chvĂĄlu na cudnost a zdrženlivost, ti všichni se do jednoho honili za suknĂŹmi! A proè ne? Proè se oddĂĄvat samohanĂŹ, když jsou na svĂŹtĂŹ ženy, aby nĂĄs pøed tĂm zachrĂĄnily? MĂŹl jsem desĂtky, stovky kurev; když se mi postavĂ ptĂĄk, staèà mi lusknout prsty a bĂŹhem hodiny jsem ukojenĂ˝. A když už jsme u tebe, bratøe, sice vypadåš, jako bys nerozeznal dĂŹvku od modlitebnĂ podušky, ale nemysli si, že nevĂm, co vyvĂĄdĂš. Ach ano, o tvĂ˝ch… tvĂ˝ch eskapĂĄdĂĄch, takzvanĂ˝ch rozhovorech, si povĂdajĂ kurvy po celĂŠm LondĂ˝nĂŹ!“ Henry s hrdelnĂm vĂ˝køikem vybĂŹhne z mĂstnosti a rozrazĂ dveøe tak prudce, že pak se zapraštĂŹnĂm odlĂŠtnou ode zdi. William se za nĂm klopĂ˝tavĂŹ, unavenĂŹ pustĂ, a když spatøĂ, že jeho bratr už dobĂŹhl do dlåždĂŹnĂŠho vestibulu, zavolĂĄ za nĂm: „NebuĂŻ svĂŹtec, Henry! Ukaž jĂ, že jsi chlap!“ Naèež s pocitem, že toho øekl dost, vstoupĂ zpĂĄtky do jĂdelny a celĂ˝ udĂ˝chanĂ˝ se opøe zĂĄdy o nejbližšà zeĂŻ. SlabĂŹ k nĂŹmu dolĂŠhĂĄ hĂĄdka od pøednĂch dveøĂ: Letty pana Rackhama prosĂ, aby jĂ dovolil pomoct mu do kabĂĄtu, a Henry se na ni utrhne jako rozzuøenĂ˝ medvĂŹd: pak se nĂĄrazem zabouchnutĂ˝ch dveøà otøese snad celĂ˝ dĂšm. „No co,“ zaskøehotĂĄ William (protože z toho øevu ochraptĂŹl), „teĂŻ už to zpĂĄtky nevezmu. UvidĂme, jak se to vyvrbĂ.“ Srdce mu tluèe jako zvon – bezpochyby za to mڞe pohled na bratrovy zaÂťatĂŠ pĂŹsti a zuøivĂ˝ vĂ˝raz, kterʞto dĂŹsivĂŠ kombinaci nemusel William èelit od Henryho dĂŹtstvĂ. DošourĂĄ se k jĂdelnĂmu stolu, sebere sklenku a naplnĂ si ji z bezmĂĄla prĂĄzdnĂŠ lahve s vĂnem. Když vypije tento posilujĂcĂ lektvar až do dna, vydĂĄ se po schodišti nahoru a stĂĄle rozhodnĂŹjšĂm krokem zamĂøà ne ke svĂŠ ložnici, ale k AgnesinĂŹ. BĂšh je mu svĂŹdkem, že už mĂĄ plnĂŠ zuby prudĂŠrnĂch manĂ˝r a chabĂ˝ch vĂ˝mluv. PrĂĄvĂŹ se rozhodl, že je nejvyššà èas zplodit syna. Nad rĂĄnem sedĂ Henry pøed krbem a krmĂ plameny všĂm, co napsal za poslednĂch vĂc než deset let: všechny myšlenky a nĂĄzory, kterĂŠ chtĂŹl jednoho dne hlĂĄsat z kazatelny svĂŠho kostela. Jak absurdnĂ nadbytek papĂru a inkoustu to nastøådal, volnĂŠ listy papĂru a obĂĄlky a denĂky v pevnĂŠ vazbĂŹ a zĂĄpisnĂky sešitĂŠ provĂĄzkem, všechny ĂşhlednĂŹ zaplnĂŹnĂŠ jeho hranatĂ˝m, neelegantnĂm pĂsmem, všechny anotovanĂŠ jeho vlastnĂmi šifrovanĂ˝mi symboly, kterĂŠ znamenajĂ kupøĂkladu je tøeba dalšĂho studia nebo ale je tohle skuteènĂŹ pravda? èi rozvĂŠst. VĂšbec nejsmutnĂŹjšà hieroglyf, kterĂ˝ se nalĂŠzĂĄ na okrajĂch takøka každĂŠho Ăştržku rukopisu za poslednĂ tøi roky, je obrĂĄcenĂ˝ trojĂşhelnĂk, kterĂ˝ pøipomĂnĂĄ lišèà hlavu a znaèĂ: Zeptej se na nĂĄzor panĂ FoxovĂŠ. StrĂĄnku po strĂĄnce pĂĄlĂ Henry dĂškazy svĂŠ marnivosti. ĂĂèa mu pøede u nohou. Tuhle hru mu naprosto schvaluje, protože po nĂ mĂĄ kožĂšek tak vyhøåtĂ˝, že skoro zåøĂ. UhlĂ je vcelku pøĂjemnĂŠ a oheò ho stravuje pomalu, ale papĂr je nekoneènĂŹ lepšĂ, pokud lze èlovĂŹka povzbudit, aby poøåd pøiklĂĄdal. Henry teĂŻ zĂĄpolĂ s tlustou úèetnĂ knihou, kterou jeho otec (spolu s tuctem podobnĂ˝ch) vyhodil za „jarnĂho Ăşklidu“ kancelåøà Rackhamova koncernu roku 1869. VzpomĂnĂĄ si, jak øekl starĂŠmu pĂĄnovi: „MrzĂ mĂŹ, když vidĂm, jak dobrĂ˝ papĂr pøijde vniveè. JĂĄ bych ho ještĂŹ využil.“ Marnivost! A co je tohle? Radujte se a veselte se, hlĂĄsĂĄ nĂĄpis na deskĂĄch: jeden z mnoha nĂĄzvĂš, kterĂŠ si vysnil pro prvnĂ vydanou sbĂrku svĂ˝ch kĂĄzĂĄnĂ. Dalšà marnivost! ZakabonĂ se, zmuèenĂŹ odtrhne kartĂłn ze høbetu a hodĂ ho do plamenĂš. Oheò se prudce rozhoøà a on se opøe v køesle a zavøe oèi, dokud žår trochu nepolevĂ. Je unavenĂ˝, hroznĂŹ unavenĂ˝ a ze všeho nejradši by spal. SpĂĄnek by pøišel tak poklidnĂŹ, kdyby jen ještĂŹ pĂĄr okamžikĂš udržel oèi zavøenĂŠ. Ale ne, nebude spĂĄt. Vše musĂ bĂ˝t znièeno. JeštĂŹ než se však mڞe znovu pustit do dĂla, mĂĄlem vyskoèà z kڞe, když mu nĂŹkdo zaklepe na pøednĂ dveøe. Kdo to sakra…? ZadĂvĂĄ se na hodiny na krbovĂŠ øĂmse: je pøesnĂŹ pĂšlnoc; v tuhle hodinu jsou všichni dobøà lidĂŠ v posteli, dokonce i horlivĂĄ dĂŹvèata vyburcovanĂĄ pøetϞkĂ˝m ĂşdĂŹlem ostrovanĂš na Skye. Pøesto se ale ÂťukĂĄnĂ ozĂ˝vĂĄ dĂĄl, mĂŹkce, avšak neodbytnĂŹ, a lĂĄkĂĄ ho do neosvĂŹtlenĂŠ pøedsĂnĂŹ. Mohl by ten nĂĄvštĂŹvnĂk bĂ˝t nĂŹjakĂ˝ sprostĂ˝ hrdloøez, kterĂ˝ ho pøišel zabĂt a vydrancovat mu dĂšm, pøipravit ho o tĂŹch pĂĄr pøedpotopnĂch cennostĂ, kterĂŠ tu jsou? Nu, aÂť tedy jde dĂĄle. Henry dojde v ponožkĂĄch ke dveøĂm, otevøe je na škvĂrku a zadĂvĂĄ se do tmy. Na pϚinĂŹ hned za jeho prahem, odĂŹnĂĄ od hlavy až k patĂŹ v plåštĂŹnce s kĂĄpĂ, stojĂ panĂ FoxovĂĄ. „PusÂť mĂŹ dovnitø, Henry,“ požådĂĄ ho vlĂdnĂŹ, jako by na tĂŠ situaci nebylo nic zvlåštnĂho krom toho, že negentlemansky nechĂĄvĂĄ dĂĄmu èekat v zimĂŹ. OhromenĂŹ poodstoupĂ, ona vklouzne do vestibulu a stĂĄhne si kĂĄpi z hlavy. Ukåže se, že vlasy mĂĄ rozpuštĂŹnĂŠ, bez høebĂnkĂš a jehlic a mnohem bujnĂŹjšĂ, než si kdy pøedstavoval. „VraÂť se zpĂĄtky do vyhøåtĂŠho pokoje, blĂĄzĂnku,“ vyèinĂ mu nϞnĂŹ a sama tam rovnou vejde, aniž èekĂĄ na formality. „Je sychravo a ty nejsi obleèenĂ˝.“ SkuteènĂŹ, když se na sebe podĂvĂĄ, nemڞe popøĂt, že je v noènĂ košili. „Co… co vĂĄs sem pøivĂĄdĂ?“ zakoktĂĄ a vejde za nĂ do svĂŹtla. „Sotva… sotva dokåžu uvÏøit tomu… Myslel jsem, že…“ Ona stojĂ za jeho prĂĄzdnĂ˝m køeslem, s rukama na ochrannĂŠm potahu. Z jejĂho oblièeje se vytratila dĂŹsivĂĄ bledost, tvåøe již nejsou propadlĂŠ, rty mĂĄ vlåènĂŠ a rڞovĂŠ. „Všichni se mĂ˝lĂ, Henry,“ pronese høejivĂ˝m a sytĂ˝m hlasem, v nĂŹmž po souchotinåøskĂŠm sĂpĂĄnĂ nenĂ ani stopy. „Všichni jsou tragicky na omylu.“ Henry tam stojĂ s otevøenĂ˝mi Ăşsty, ruce mu ochromenĂŹ visĂ po boku, chlupy na tĂ˝le mĂĄ naježenĂŠ. ĂĂèa, poøåd ještĂŹ schoulenĂĄ do klubĂèka u krbu, se na nĂŹj malĂĄtnĂŹ, pohrdavĂŹ zadĂvĂĄ, jako by mu chtĂŹla øĂct: Nehraj takovĂŠ divadĂ˝lko! „Nebe nenĂ vzduchoprĂĄzdno nebo velkĂĄ ĂŠterickĂĄ mlha, v nĂž všude kolem poletujĂ pøĂzraènĂ duchovĂŠ,“ pokraèuje panĂ FoxovĂĄ, zvedne ruce z jeho køesla a rošåcky zatøepĂĄnĂm prstĂš naznaèà zženštilĂ˝ tlukot køĂdel. „Je reĂĄlnĂŠ a hmatatelnĂŠ jako londĂ˝nskĂŠ ulice, plnĂŠ energickĂŠho ĂşsilĂ, jiskøà životem. Nemڞu se doèkat, až to uvidĂš – otevøe ti to oèi, Henry, våžnĂŹ je otevøe.“ Henry zamrkĂĄ, onĂŹmĂŹlĂ˝ jejĂ reĂĄlnostĂ a hmatatelnostĂ, ostøe povĂŹdomĂ˝mi konturami jejĂ tvåøe a vĂ˝razu na nĂ: tĂm odzbrojujĂcĂm pohledem, napĂšl nevinnĂ˝m, napĂšl hĂĄdavĂ˝m, kterĂ˝ vždy doprovĂĄzel jejĂ nejkacĂøštĂŹjšà vĂ˝roky. Jak èasto ho jen šokovala lehkovåžnĂ˝m koketovĂĄnĂm s rouhĂĄnĂm; jak èasto se bĂĄl, že si svĂ˝mi nĂĄzory vysloužà hnĂŹv mocnĂ˝ch; ale jak èasto ho okouzlil zĂĄblesk, kterĂ˝ mu pøedvedla a jenž se znièehonic ukĂĄzal bĂ˝t tou nejprostšà pravdou. Popojde k nĂ, tak jako k nà šel již tolikrĂĄt – aby ji varoval, umĂrnil ji svĂ˝m pravovĂŹrnĂ˝m zamraèenĂm, a pøitom byl sĂĄm rozjaøenĂ˝ touhou vidĂŹt vĂŹci pøesnĂŹ tak jako ona. „A mĂŹla jsem pravdu, Henry,“ pokraèuje panĂ FoxovĂĄ a kĂ˝vne na nĂŹj, jak se k nĂ blĂžĂ. „LidĂŠ v nebi necĂtĂ nic než lĂĄsku. Naprosto úžasnou… nekoneènou… dokonalou… lĂĄsku s velkĂ˝m L.“ Henry si sedne – bezmĂĄla padne – do køesla a s bĂĄznĂ a zĂĄroveò zmatenĂŹ se zadĂvĂĄ na jejĂ tvåø. Ona si u krku rozepne pøezku plåštĂŹ a nechĂĄ ho padnout na podlahu. JejĂ obnaženĂĄ ramena zåøà jako mramor; když se sklonĂ, aby ho polĂbila, spodnĂ strana jejĂch nĂĄdhernĂ˝ch òader se otøe o vršek jeho køesla. V Henryho snech jejĂ tvåø takhle nikdy nevypadala: každĂ˝ chloupek oboèà je ostrĂ˝, pĂłry na obou stranĂĄch jejĂho nosu v životnĂ velikosti, bĂŹlma oèà lehce zarudlĂĄ, jako kdyby pøedtĂm plakala, ale teĂŻ už se cĂtila lĂŠpe. NϞnĂŹ Henrymu položà dlaò na tvåø; cĂlevĂŹdomĂŹ mu zahĂĄkne prsty pod bradou a navede ho ke svĂ˝m rtĂšm. „PanĂ FoxovĂĄ… v životĂŹ by mĂŹ nenapadlo…“ snažà se protestovat, ale ona mu ète myšlenky. „V nebi se nikdo neženĂ ani nevdĂĄvĂĄ, Henry,“ zašeptĂĄ a ještĂŹ vĂc se naklonĂ k jeho køeslu, takže jĂ vlasy spadnou na jeho hruĂŻ a jejĂ dech ho høeje na èele. „Marek, kapitola dvanĂĄctĂĄ, verš pĂŹtadvacĂĄtĂ˝.“ Zaène mu stahovat noènĂ košili nad kolena, ale on ji nϞnĂŹ uchopĂ za zĂĄpĂŹstĂ, aby už dĂĄl neodhalovala jeho nahotu. ZĂĄpĂŹstĂ mĂĄ silnĂĄ, Henry v nich cĂtĂ tep srdce, puls jejĂ krve v jeho dlanĂch. „Ach Henry,“ povzdychne si, zkroutĂ svĂŠ tĂŹlo kolem boku køesla a hýždĂŹmi spoèine na podruèce. „Pøestaò pøešlapovat na mĂstĂŹ; copak nevidĂš, že to, co se zaèalo, už nejde zastavit?“ Když ji takto držĂ, s rukama zaklesnutĂ˝ma do jejĂch zĂĄpĂŹstĂ, uvĂŹdomĂ si zvlåštnĂ a køehkou rovnovĂĄhu, vyvåženost vĂšle a sĂly a touhy: jeho paže jsou silnĂŹjšà a dokåže ji zkroutit, jak se mu zamane; mڞe ji pøehnout a zakrĂ˝t jĂ tak prsa vlastnĂmi lokty, nebo jĂ mڞe ruce doširoka roztĂĄhnout; a pøece nakonec ona rozhoduje, jak se pohnou, to ona mĂĄ tu moc. PustĂ ji a obejmou se; pøestože jĂ nenĂ hoden, uplatnĂ na ni nĂĄrok, jako by jĂ hoden byl, jako by høĂch ještĂŹ nebyl objeven a oni byli dvĂŹ zvĂøata šestĂŠho dne stvoøenĂ. „Jsou to všichni šakali, Henry,“ zašeptĂĄ, „a ty jsi lev.“ „PanĂ FoxovĂĄ…“ zalapĂĄ po dechu; najednou je mu v noènĂ košili dusno. Oheò v krbu pokoj natolik vytopil, že obleèenĂ nenĂ tøeba, a on panĂ FoxovĂŠ dovolĂ, aby ho svlĂŠkla a on tak zĂšstal nahĂ˝ stejnĂŹ jako ona. „VĂš, Henry, je nejvyššà èas, abys mi zaèal øĂkat EmmelĂno,“ zašeptĂĄ mu do ucha, jistou rukou najde jeho mužstvĂ a navede ho do ĂştulnĂŠho prostoru, jejž BĂšh podle všeho stvoøil èistĂŹ proto, aby Henryho pøijal. Jen co se spojĂ, dokonale se shodnou, jak spolu dĂĄl pokraèovat; on se noøà hloub do nĂ, ona ho objĂmĂĄ èĂm dĂĄl pevnĂŹji, tvåøà se silnĂŹ tiskne k jeho oblièeji, jazykem mu jako koèka olizuje bradu. „LĂĄsko moje, anóóó,“ zastĂŠnĂĄ a zakryje mu dlanĂŹmi uši, aby vzdĂĄlenĂŠ protivnĂŠ vyzvĂĄnĂŹnĂ hasièskĂŠho vozu neodvĂĄdĂŹlo jeho pozornost od volĂĄnĂ extĂĄze. „PojĂŻ do mĂŹ.“ KAPITOLA JEDNADVACĂTĂ JeštĂŹ nĂŹkolikrĂĄt udĂŹlajĂ hodiny tik-tak a bude 29. zåøà lĂŠta PĂĄnĂŹ 1875. ĂtrnĂĄct dnĂ po tĂŠ dvojĂ pohromĂŹ, po smrti Henryho Rackhama a po nevĂ˝slovnĂŠm neštĂŹstĂ, kterĂŠ ji postihlo ve svĂŹtle stejnĂŠho zhoubnĂŠho mĂŹsĂce, je Agnes uvĂŹznĂŹnĂĄ v DomĂŹ zla bez nadĂŹje na Ăşnik. NynĂ se zvedne a zatĂĄhne za tĂĄhlo zvonku. Vytekla dalšà krev: Clara musĂ neprodlenĂŹ pøijĂt, omĂ˝t ji a vymĂŹnit obvazy. KomornĂĄ zareaguje pohotovĂŹ. Už vĂ, kvĂšli èemu ji Agnes volĂĄ, a nese s sebou kovovou misku horkĂŠ vody. V nĂ jako nĂŹjakĂŠ mrtvĂŠ moøskĂŠ potvory vytrženĂŠ z jejich pøirozenĂŠho prostøedĂ plavou mĂ˝dlo a houba. „Bude toho vĂc,“ zašeptĂĄ Agnes ĂşzkostlivĂŹ, ale Clara už stahuje peøiny, aby obnažila nacucanou plenu svĂŠ panĂ. NepøĂslušà jĂ ptĂĄt se, proè se panĂ RackhamovĂĄ chovĂĄ, jako by obyèejnĂĄ ženskĂĄ èmĂ˝ra vyžadovala stejnou pozornost, jakou by èlovĂŹk vĂŹnoval smrtelnĂŠmu zranĂŹnĂ; jĂ pøĂslušà jen sloužit. „Tohle je šestĂ˝ den, panĂ,“ pronese a zmuchlĂĄ zakrvĂĄcenĂŠ plĂĄtno. „ZĂtra už to urèitĂŹ skonèĂ.“ Agnes nechĂĄpe, èĂm by se dal takovĂ˝ optimismus opodstatnit, když je tkanivo vesmĂru roztrhnutĂŠ vejpĂšl. „DĂĄ-li BĂšh,“ øekne a znechucenĂŹ odvrĂĄtĂ zrak od svĂŠho stigmatu. Jak si byla jistĂĄ, že je z tĂŠhle choroby vylÊèenĂĄ. Pøedstavovala si, že je to nemoc dĂvèĂho vĂŹku, kterĂĄ v dospĂŹlosti pomine: jakou radost musĂ mĂt ĂŻĂĄbel z toho, že ji vyvĂĄdĂ z iluzĂ! Agnes se dĂvĂĄ stranou, zatĂmco jĂ komornĂĄ omĂ˝vĂĄ a otĂrĂĄ jedinou èåst jejĂho tĂŹla, kterou nikdy nezkoumala v zrcadle. Ona, kterĂĄ je dĂšvĂŹrnĂŹ obeznĂĄmenĂĄ s každou brvou svĂŠho oboèĂ, kterĂĄ dennodennĂŹ sleduje každou vznikajĂcĂ pihu na oblièeji, kterĂĄ by dokĂĄzala, kdyby to snad nĂŹkdo po nĂ chtĂŹl, nakreslit pøesnĂŠ skici svĂŠ brady z øady ĂşhlĂš, mĂĄ jen tu nejmlhavĂŹjšà pøedstavu o tom, co mĂĄ „tam dole“, jak tomu øĂkĂĄ. VĂ jen to, že tahle èåst jejĂho tĂŹla nenĂ kvĂšli politovĂĄnĂhodnĂŠ konstrukènĂ chybĂŹ nĂĄležitĂŹ uzavøenĂĄ, a tudĂž ji nic nechrĂĄnĂ proti silĂĄm a vlivĂšm Zla. Doktor Curlew je s tĂŹmito silami bezpochyby spøåhnutĂ˝ a sotva skrĂ˝vĂĄ potϚenĂ z jejĂho pĂĄdu: a to ho William zrovna taky zaèal nesnåšet! Po celou SezĂłnu byly lĂŠkaøovy nĂĄvštĂŹvy milosrdnĂŹ omezenĂŠ, ale vèera mu William dovolil zĂšstat celou hodinu a ti dva pak dokonce odešli do kuøåckĂŠho salĂłnku a dlouze rozprĂĄvĂŹli – o èem? Ve zlĂ˝ch snech si Agnes pøedstavuje, jak je pøipoutanĂĄ na dvoøe blĂĄzince a obtϞovanĂĄ ošklivĂ˝mi babiznami a hĂ˝kajĂcĂmi idioty, zatĂmco doktor Curlew a William pomalu kråèejĂ z brĂĄny. RovnϞ se jĂ zdĂĄvĂĄ o tom, jak se koupe ve vanĂŹ plnĂŠ teplĂŠ èirĂŠ vody, naèež usne, probudĂ se a zjistĂ, že je až po krk ve studenĂŠ krvi, hutnĂŠ a lepkavĂŠ jako rosol. VyèerpanĂŹ sklesne na polštåø. Clara odešla a ona je èistĂĄ a pohodlnĂŹ zavrtanĂĄ v peøinĂĄch. Kdyby ji jen spĂĄnek mohl odnĂŠst do Klåštera zdravĂ! Proè ji jejĂ SvatĂĄ sestra opustila? NezahlĂŠdla ji ani letmo, nenechala po sobĂŹ ani otisk prstu… Na Henryho pohøbu Agnes ustaviènĂŹ èĂhala, kdy se objevĂ jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝, tøeba jen v dĂĄlce mezi stromy za høbitovem. Ale nic. A v noci, i když sen zaène slibnĂŹ, se nikdy nedostane dĂĄl než za železniènĂ stanici; mĂsto toho ĂşzkostlivĂŹ èekĂĄ uvnitø vlaku, kterĂ˝ zlovĂŹstnĂŹ vibruje, ale ani se nepohne. ObchĂĄzejĂ jĂm nosièi, kteøà jedinkrĂĄt nepromluvĂ, až jĂ najednou s ĂşdĂŹsem dojde, že vlak nenĂ vĂšbec zamýšlen jako vozidlo, ale jako vĂŹzenĂ. „Sestro, kde jste?“ vykøikne Agnes ve tmĂŹ. „Hned budu u vĂĄs, panĂ,“ odpovĂ za pĂĄr okamžikĂš Clara štĂŹrbinou ve dveøĂch ložnice – a jestli ji uši neklamou, tak docela nevrle. „Tady mĂĄte prosĂm poštu, pane Rackhame,“ oznĂĄmĂ Letty pøĂštĂ rĂĄno. V ruce držà støĂbrnĂ˝ podnos s vysokou hromĂĄdkou dopisĂš a kondolencĂ a vĂĄhĂĄ, zda mĂĄ vejĂt do pĂĄnovy pracovny. „Jen ty bĂlĂŠ dopisy, dĂŹkuji, Letty,“ odpovĂ William. Nezvedne se ze židle za stolem, pouze lusknutĂm prstĂš služce naznaèĂ, aby šla dovnitø. „Kondolence pak odnes panĂ RackhamovĂŠ.“ „Ano, pane Rackhame.“ Letty oddĂŹlĂ obchodnĂ korespondenci – „zrno“, abychom tak øekli – od plev s èernou obrubou, položà tu žeò na jedinĂŠ volnĂŠ mĂsteèko na pĂĄnovĂŹ zavalenĂŠm stolu a odejde. William si unavenĂŹ promne tvåø a až pak se pustĂ do toho, co mu pøinesl tento den; oèi mĂĄ zarudlĂŠ z nedostatku spĂĄnku, ze žalu nad ztrĂĄtou bratra, ze smutku nad tĂm, jak zranil svou ženu, a… mno… nad tou kalvĂĄriĂ nepøĂjemnostĂ. Jak zjišuje, nic nezpĂšsobuje vĂŹtšà nepøĂjemnosti než smrt, pokud to nenĂ sòatek. Pravda, specializovanĂĄ poboèka obchodu Petera Robinsona zĂĄsobila domĂĄcnost cobydup. Sotva ètyøiadvacet hodin po vystavenĂ objednĂĄvky zaèaly do domu proudit bedny s krepovĂ˝mi šaty, smuteènĂmi èepci, kabĂĄtky a tak dĂĄle, neboÂť jim cestu poštou urychlila kouzelnĂĄ slĂšvka „expresnĂŹ pro pohøeb“. TĂm však celĂŠ pozdviženĂ nekonèilo, ale zaèĂnalo. Jen co se služebnictvo zahalilo do èernĂŠ, zaèalo spϚnĂŹ zahalovat nĂĄbytek a pøĂslušenstvĂ, vϚet èernĂŠ zĂĄvĂŹsy, pøivazovat èernĂŠ stužky k tĂĄhlĂšm zvonkĂš a k bĂšhvĂèemu ještĂŹ. Pak ta absurdita s vĂ˝bĂŹrem rakve… Jedna vĂŹc je mĂt na vybranou z padesĂĄti druhĂš vϚåkĂš, když pro Sugar zaøizoval byt, ale jakĂ˝ èlovĂŹk by mĂŹl po smrti svĂŠho bratra chuÂť probĂrat se katalogem s pĂŹti sty rĂšznĂ˝mi rakvemi? „Gentleman vašich vysokĂ˝ch standardĂš, pane, jak usuzujeme z kvality RackhamovĂ˝ch vĂ˝robkĂš, okamžitĂŹ poznĂĄ rozdĂl mezi dubem Obbligato a jilmem Ex Voto…“ SupovĂŠ! A proè musĂ bĂ˝t William zodpovĂŹdnĂ˝ za tuhle orgii zbyteènĂŠho utrĂĄcenĂ? Proè to nemohl zorganizovat Henry Calder Rackham? StarĂ˝ pĂĄn toho nemĂĄ dnes moc na prĂĄci. Ale: „LidĂŠ budou vzhlĂžet k tobĂŹ, Williame. JĂĄ odešel na vejminek; pro veøejnost jsi ‚ten Rackham‘ teĂŻ ty.“ MazanĂ˝ starĂ˝ darebĂĄk! NejdøĂv tyranie a šikanovĂĄnĂ, teĂŻ lichotky! KvĂšli èemu? – aby William Rackham skonèil jako ten chudĂĄk, co se musĂ prokousat stohy papĂrĂš podrobnĂŹ popisujĂcĂch rakve a matrace do rakvĂ a vĂŹnce a kloboukovĂŠ stuhy a BĂšh vĂ kolik set dalšĂch vĂŹcĂ, kterĂŠ je tøeba zaøĂdit krom všech jeho ostatnĂch ĂşkolĂš, když ho navĂc svĂrĂĄ stesk po bratrovi. A samotnĂ˝ pohøeb…! Jestli by za nĂŹco rĂĄd zaplatil nehorĂĄznou èåstku, pak by to byl zĂĄzraènĂ˝ lĂŠk, kterĂ˝ by z jeho pamĂŹti vymazal celĂ˝ tristnĂ obøad. Bylo to truchlivĂŠ panoptikum, prĂĄzdnĂ˝ rituĂĄl, kterĂ˝ nikomu neprospĂŹl a jejž v bièujĂcĂm dešti øĂdil ten nesnesitelnĂ˝ doktor Crane. Na pohøeb se došouralo stĂĄdo svatouškovskĂ˝ch pokrytcĂš, mezi nimiž hrĂĄl prim MacLeish – èlovĂŹk, kterĂŠho Henry ještĂŹ za svĂŠho života nemohl vystĂĄt! JedinĂ˝ èlovĂŹk mimo rodinu, jenž mĂŹl bona fide nĂĄrok na úèast, byla panĂ FoxovĂĄ, a ta tou dobou byla v nemocnici. A pøece byly u hrobu dva tucty truchlĂcĂch. Dva tucty nadbyteènĂ˝ch omezencĂš, samĂŠ nabubøelĂŠ køovĂ! Až bude proplacen poslednà úèet, pøijde Williama celĂŠ to pøedstavenĂ se všemi koèåry se ètyøspøežĂmi, pacholky, pohøebĂĄky s pštrosĂmi pery a podobnĂŹ pøinejmenšĂm na sto liber. A co z toho mĂĄ? Ne že by bratrovi ty penĂze upĂral; milerĂĄd by bĂ˝val dal Henrymu tøikrĂĄt tolik, aby si koupil slušnĂ˝ dĂšm, mĂsto tĂŠ zchĂĄtralĂŠ ohnivĂŠ pasti, v nĂž zahynul. Jen… Sakra, k èemu to Henrymu je, že smutek po nĂŹm obnåšà tolik nepøĂjemnostĂ? Ta posedlost, s nĂž musĂ bĂ˝t každĂ˝ èlovĂŹk a každĂ˝ pøedmĂŹt zahalen èernou lĂĄtkou: jakĂ˝ to mĂĄ smysl? DĂšm RackhamovĂ˝ch je nynĂ ponurĂ˝ jako kostel – ba ještĂŹ ponuøejšĂ! SloužĂcĂ se jĂm plĂžà jako sakristiĂĄni… zvonek je ztlumenĂ˝, a tak ten zatracenĂ˝ krĂĄm v polovinĂŹ pøĂpadĂš ani neslyšÅ celĂ˝ rituĂĄl mĂĄ papeženskou pøĂchuÂť. Namouduši, tahle žalostnĂĄ šarĂĄda by se mĂŹla nechat katolĂkĂšm: jistĂŹ si pøedstavujĂ, že pøesnĂŹ takovĂĄ šaškĂĄrna by mohla vzkøĂsit èlovĂŹka z mrtvĂ˝ch! LĂĄskyplnĂŹ na nĂŹj vzpomĂnajĂ všichni, kdo mĂŹli to štĂŹstĂ, že ho znali – co svĂŹt ztratil, to zĂskĂĄ nebe – tenhle nĂĄpis si William s jistĂ˝m pøispĂŹnĂm kamenĂka vymyslel pro Henryho nĂĄhrobek. TruchlĂcĂ naklĂĄnĂŹli hlavu, aby si to pøeèetli – mysleli si, že svĂŠho bratra mohl vystihnout lĂŠpe? City vypadajĂ jinak, když jsou vyjĂĄdøeny studenĂ˝mi, tvrdĂ˝mi pĂsmeny – a tohle jsou ta nejstudenĂŹjšà a nejtvrdšà pĂsmena, jakĂĄ si dokåžete pøedstavit. William si vezme rannĂ poštu do rukou, zalistuje obĂĄlkami a všĂmĂĄ si jmen odesĂlatelĂš: sklåøi Clyburnovi; R. T. Arburrick, vĂ˝roba beden, krabic apod.; advokĂĄtnĂ kancelåø Greenham & Bott; advokĂĄtnĂ kancelåø Greenham & Bott; Henry Rackham (staršĂ); Spoleènost pro podporu všeobecnĂŠho osvĂcenĂ; våženĂ˝ pan G. Pankey; Tuttle & syn, profesionĂĄlnĂ zĂĄchranåøi. PoslednĂ dopis rozøĂzne William jako prvnĂ a vytĂĄhne osm pøeloženĂ˝ch strĂĄnek opatøenĂ˝ch hlavièkou TUTTLE & SYN, PROFESIONĂLNĂ ZĂCHRANĂĂI. V prĂšvodce se pĂše: VåženĂ˝ pane Rackham, v pøĂloze vĂĄm zasĂlĂĄme seznam vĂŹcĂ zachrĂĄnĂŹnĂ˝ch z Gorham Place 11 v Notting Hillu 21. zåøà 1875, když tento dĂšm èåsteènĂŹ schoøel. O veškerĂ˝ch pøedmĂŹtech nezahrnutĂ˝ch na tomto seznamu se lze domnĂvat, že byly znièeny pøi požåru, pøĂpadnĂŹ ukradeny bezohlednĂ˝mi osobami, kterĂŠ na pozemek dorazili døĂve než firma Tuttle & syn. 1. KATEGORIE: ZCELA ĂI VĂCEMĂNĂ NEPOŠKOZENĂ 1 Koèka (v souèasnĂŠ dobĂŹ jĂ mĂĄme v ĂşschovĂŹ, prosĂme o instrukce) 1 SporĂĄk 1 KuchyòskĂĄ skøĂò se 4 šuflĂ˝ky RĂšznĂŠ kuchyòskĂŠ nåèinĂ, hrnce, pĂĄnvièky &td. RĂšznĂŠ kuchyòskĂŠ zĂĄsoby, ochucovadla, koøenĂ &td… William prolĂŠtne strĂĄnku, tu a tam si nahodile všimne nĂŹjakĂŠ položky: RĂšznĂŠ zarĂĄmovanĂŠ obrazi, konkrĂŠtnĂŹ: „LetnĂ den“ od Edmunda Colea „ZbožnĂ˝ trhan“ od Alfreda Wynna Forbese „ÂŽĂĄdnĂ˝ zjevnĂ˝ nĂĄzev“ od panĂ F. ClydeovĂŠ „RozumnĂŠ a pošetilĂŠ panny“ od akademickĂŠho malĂøe Johna Bramletta… Knihy, v celkovĂŠm poètu 371 kusĂš, vĂŹtšinou o nĂĄboženskĂ˝ch tĂŠmatech (kompletnĂ seznam dodĂĄme na vižådĂĄnĂ) GlĂłbus na mosaznĂŠm stojĂĄnku (lehce ožehlĂ˝) … Pøi pohledu na to si William samou lĂtostĂ bezmocnĂŹ a podråždĂŹnĂŹ odfrkne. OžehlĂ˝ glĂłbus! K èemu bude jemu (èi komukoli jinĂŠmu, když už jsme u toho) ožehlĂ˝ glĂłbus? Ve zmatku po zprĂĄvĂŹ o Henryho smrti se domnĂval, že se zachoval rozumnĂŹ, když na zĂĄchranu Henryho majetku pøed drancujĂcĂ chĂĄtrou povolal firmu, ale co mĂĄ teĂŻ dĂŹlat, když tu potupu odvrĂĄtil? Kam mĂĄ dĂĄt Henryho vĂŹci? Když nemڞe mĂt svĂŠho bratra z masa a kostĂ naživu, proè by mĂŹl vlastnit jeho sporĂĄk nebo umyvadlo? William hodĂ seznam na stĂšl, zvedne se ze židle a pøejde k oknu pracovny. ZadĂvĂĄ se pøes zahradu na ulici, kde prĂ˝ Agnes vĂdĂĄvĂĄ chodit andĂŹly. TeĂŻ tam kråèejĂ jen bezvĂ˝raznĂ chodci, všichni kratšà a sehnutĂŹjšà než Henry. Ach, vysokĂ˝ Henry, kterĂ˝ chodil rovnĂŹ jako pravĂtko! Williama napadne, jestli je pokrytec, když teĂŻ truchlĂ, pøestože ho bratr za svĂŠho života nesnesitelnĂŹ otravoval? MožnĂĄ ano, ale krev èlovĂŹk nezapøe. Jako dĂŹti vyrĂšstali spolu, ne? PokusĂ se vybavit si nĂŹco z jejich spoleènĂŠho dĂŹtstvĂ, když ještĂŹ byl Henry pøĂliš mladĂ˝ na to, aby mezi nimi vztyèil zeĂŻ zbožnosti. Moc vzpomĂnek nevydoluje. MlhavĂŠ obrĂĄzky podobnĂŠ zpackanĂ˝m fotografiĂm: dva kluci si hrajĂ na oplocenĂ˝ch pastvinĂĄch, kterĂŠ se již dĂĄvno promĂŹnily v ulice a veškerĂŠ dĂškazy tak zĂšstaly pohøbenĂŠ v jejich zĂĄkladech. VzpomĂnky na Henryho v pozdĂŹjšĂch letech nejsou pøĂjemnĂŠ. William si vybavĂ svĂŠho bratra na univerzitĂŹ, jak cĂlevĂŹdomĂŹ kråèà pøes sluncem zalitĂ˝ trĂĄvnĂk ke knihovnĂŹ, k hrudi si tiskne pĂšltuctu knĂžek a dĂŹlĂĄ, že neslyšà žoviĂĄlnĂ pokøikovĂĄnĂ Williama, Bodleyho a Ashwella rozvalenĂ˝ch u pikniku. Poskoèà o pĂĄr let dĂĄl a vzpomene si na Henryho stĂsnĂŹnĂ˝ domeèek, kterĂ˝ byl od sklepa až po pĂšdu plnĂ˝ všeho možnĂŠho, co souvisĂ s nĂĄboženstvĂm, a naopak by v nĂŹm èlovĂŹk nenašel doutnĂky, polštåøe, tvrdĂ˝ alkohol èi cokoli jinĂŠho, co by mohlo lĂĄkat nĂĄvštĂŹvy. VybavĂ si, jak se Henry stavoval v domĂŹ RackhamovĂ˝ch skoro každou nedĂŹli a vyklĂĄdal o všech tĂŹch krĂĄsnĂ˝ch a podnĂŹtnĂ˝ch vĂŹcech, kterĂŠ jeho bratrovi ušly. William se s vypĂŹtĂm sil pøenese zpĂĄtky v èase a spatøà pøed sebou dvanĂĄctiletĂŠho Henryho, jak po rodinnĂ˝ch modlitbĂĄch pøednåšà svĂŠ vlastnĂ pojednĂĄnĂ o vztahu mezi svĂŹtskou a duchovnĂ pracĂ. Jak se hierarchicky usazenĂ sloužĂcĂ ošĂvali, když Henry skonèil a oni nevĂŹdĂŹli, zda majĂ zatleskat, nebo dĂĄl uctivĂŹ mlèet! „VĂ˝bornĂŹ, vĂ˝bornĂŹ,“ prohlĂĄsil Henry Rackham staršĂ. „To mĂĄm ale chytrĂŠho hocha, co?“ William si uvĂŹdomĂ bolest v pravĂŠ ruce, shlĂŠdne dolĂš a zjistĂ, že tiskl pĂŹst o parapet tak prudce, až si zhmoždil kڞi o døevo. V oèĂch mĂĄ slzy dĂŹtinskĂŠ žårlivosti. V ušĂch mu znĂ ujišovĂĄnĂ hasièÚ, že Henry se zadusil kouøem mnohem døĂv, než ho pohltily plameny. Otøe si tvåø rukĂĄvem a ucĂtĂ køeèovitĂŠ šimrĂĄnĂ v hornà èåsti hrudnĂku, kterĂŠ se hrozĂ rozvinout ve vzlykot, vtom ho však vyrušà dalšà zaÂťukĂĄnĂ na dveøe. „Ano, co je?“ zavolĂĄ chraplavĂŹ. „Promiòte, pane,“ odpovĂ Letty a otevøe dveøe na štĂŹrbinku. „Je tu lady BridgelowovĂĄ. Jste vy nebo panĂ RackhamovĂĄ doma?“ William z kapsy vestièky prudce vytĂĄhne hodinky a podĂvĂĄ se na nĂŹ, neboÂť ještĂŹ nezažil, aby lady BridgelowovĂĄ pøišla na nĂĄvštĂŹvu mimo hodiny vymezenĂŠ etiketou. A takĂŠ že nepøišla: to jeho vlastnĂ vnĂmĂĄnà èasu je dnes pokøivenĂŠ. PropĂĄna, ztratil celĂŠ hodiny snĂŹnĂm s otevøenĂ˝ma oèima a sklièujĂcĂmi vzpomĂnkami! Myslel si, že se jim oddal jen na pĂĄr minut, ale strĂĄvil jimi celĂŠ dopoledne a teĂŻ tu stojĂ s oèima zvlhlĂ˝ma slzami žårlivosti kvĂšli tomu, jak otec pøed osmnĂĄcti lety nadržoval jeho bratrovi! TĂmhle si tedy blĂĄzni a hypochondøi krĂĄtĂ dlouhĂŠ hodiny lenošnĂŠho dne? VšemohoucĂ Bože! Smutek mĂĄ svĂŠ mĂsto, ale nakonec nĂŹkdo musĂ kousnout do kyselĂŠho jablĂèka odpovĂŹdnosti; nĂŹkdo se musĂ postarat, aby se koleèka života otåèela. „Ano, Letty,“ odpovĂ, jen co si odkašle. „Ăekni lady BridgelowovĂŠ, že jsem doma.“ NĂĄsledujĂcĂho tĂ˝dne Agnes RackhamovĂĄ napĂše: MilĂĄ panĂ FoxovĂĄ, William mĂŹ požådal, abych VĂĄm odpovĂŹdĂŹla na Våš dopis, za nĂŹjž vĂĄm tĂmto dĂŹkuji. Jsem tak rĂĄda, že jste se rozhodla vzĂt si Henryho osobnĂ vĂŹci, protože jinak by je dozajista naprosto ledabyle prodali. Rozhodla jsem se ujmout Henryho koèièky, dokud nepøijdete z Nemocnice. William mi øekl, že dalšà vĂŹci k VĂĄm již pøevezli a uskladnili je všude, kde se dalo najĂt nĂŹjakĂŠ mĂsto. Podle Williama je to dost malĂ˝ dĂšm a ti chlapi si stϞovali na nĂĄroènost svĂŠho Ăşkolu, ale jĂĄ VĂĄs snažnĂŹ prosĂm, abyste si nebrala stĂžnosti nevychovanĂ˝ch dĂŹlnĂkĂš k srdci. Je to v Nemocnici velmi nepøĂjemnĂŠ? MinulĂ˝ tĂ˝den mne sklĂĄtila hroznĂĄ Choroba, ale už je to pryè. S Ăşlevou jsem se doèetla, že starosti spojenĂŠ se Smutkem nesnåšĂte stejnĂŹ jako jĂĄ. NenĂ to ĂşnavnĂŠ? Tøi mĂŹsĂce mĂĄm bĂ˝t v krepu, dva v èernĂŠm a potom dalšà mĂŹsĂc v poloviènĂm smutku. Co Vy? PøiznĂĄm se, že si nejsem jistĂĄ, jakĂĄ pravidla se vztahujĂ na Våš pøĂpad. NechĂĄpejte mĂŹ špatnĂŹ, milĂĄ panĂ FoxovĂĄ; Henryho jsem mĂŹla rĂĄda nade všechny muže a i teĂŻ kvĂšli nĂŹmu každĂ˝ den plåèu, ale jak jĂĄ v tom oficiĂĄlnĂm smutku trpĂm! Kdykoli si zazvonĂm i o naprostou malièkost, tøeba když chci nechat otevøĂt okno nebo pøiložit dalšà polĂnko do krbu, zjevĂ se mi pøĂšernĂ˝ pøĂzrak v èernĂŠm. Když jdu na Veøejnost, musĂm vypadat jako z inkoustu, a aèkoli se mĂŹ brožura Petera Robinsona snažà smĂøit s nevyhnutelnĂ˝m a tvrdĂ, že španĂŹlskĂĄ krajka je velmi stylovĂĄ a že v èernĂ˝ch rukavièkĂĄch vypadajà ženskĂŠ ruce bĂĄjeènĂŹ drobnĂŠ, pøĂliš mne to neutϚilo. JĂĄ drobnĂŠ ruce dostala do vĂnku i tak! ĂernĂŠ, ĂernĂŠ, vše je ĂernĂŠ. Všechny dopisy musĂm psĂĄt na tento hnusnĂ˝ SmuteènĂ papĂr s èernou obrubou. PøipadĂĄ mi, že na nĂŹj pĂši neustĂĄle, neboÂť k nĂĄm pøitĂŠkĂĄ nekoneènĂ˝ proud kondolencĂ a William po mnĂŹ chce, abych za nĂŹj odpovĂŹdĂŹla na všechny, prĂ˝ musĂm chĂĄpat, že toho nenĂ mocen. JĂĄ tomu ale vlastnĂŹ nerozumĂm: tøeba tĂm jen chce øĂct, že mĂĄ moc prĂĄce. Henryho krutĂ˝ osud ho rozhodnĂŹ netĂžà tak, jako tĂžà mne. Kdykoli na to pomyslĂm, otøesu se a nĂŹkdy vykøiknu. TakovĂ˝ strašnĂ˝ konec… Usnout pøed ohnĂŹm a bĂ˝t jĂm strĂĄven. Sama jsem èastokrĂĄt usnula pøed hoøĂcĂm krbem, ale vždy jsem mĂŹla Claru, aby ho uhasila mĂsto mne. MožnĂĄ jsem mĂŹla vĂŹnovat Henrymu nĂŹjakou služtièku jako dĂĄrek. Ale jak jsem to mĂŹla vĂŹdĂŹt? ĂernĂŠ, vše je ĂernĂŠ a jĂĄ jsem osamĂŹlĂĄ, jak je den dlouhĂ˝. Je høĂch toužit po spoleènosti a rozptĂ˝lenĂ v tak smutnĂŠm èase? Pokud nĂĄs nemڞe navštĂvit nikdo krom pøĂbuznĂ˝ch a nejbližšĂch pøåtel, z èeho mĂĄm èerpat ĂştĂŹchu jĂĄ, když v obou pøĂpadech nemĂĄm prakticky žådnĂŠ? BĂĄjeènĂ ZnĂĄmĂ, kterĂŠ jsem poznala v uplynulĂŠ SezĂłnĂŹ, mne nemohou navštĂvit a jĂĄ se nemohu stavit za nimi. TeĂŻ, když jsem zahalena Temnotou, na mĂŹ jistĂŹ zapomenou. Williamovi se to øekne – jeho tøi tĂ˝dny smutku již skonèily a on mڞe dĂŹlat, cokoli si zamane, ale jak mĂĄm jĂĄ vydržet nĂĄsledujĂcĂ mĂŹsĂce? SrdeènĂŹ zdravĂm Agnes RackhamovĂĄ PS: Henryho koèièka je naprosto spokojenĂĄ a ĂşplnĂŹ okouzlenĂĄ smetanou, jako kdyby ji až doposud vĂšbec nepoznala. Do Church Lane v St Giles to vzdušnou èarou nenĂ smĂŹrem na vĂ˝chod moc dlouhĂĄ cesta. Sugar obemkne rukama pohĂĄrek kakaa, vdÏènĂĄ za nĂŹco teplĂŠho, a rozpaèitĂŹ se usmĂŹje na svou hostitelku. JejĂ plavĂŹ žlutĂŠ šaty mĂŹkce zåøĂ, ovšem neosvĂcenĂĄ cimra všude kolem je fĂĄdnĂ a špinavĂŹ šedivĂĄ, a když se Caroline vrĂĄtĂ na svĂŠ mĂsto na posteli, skoro zmizĂ v šeru. Sugar dostala èestnĂŠ mĂsto na jedinĂŠ židli v pokoji a pøipadĂĄ jĂ, že je køiklavĂŹ jasnĂĄ, že je nĂŹco jako exotickĂ˝ ptĂĄk, kterĂ˝ se chlubĂ svĂ˝m nĂĄdhernĂ˝m peøĂm na Ăşkor prostĂŠ domĂĄcĂ drĂšbeže. Jak jen lituje, že si vzala tyhle šaty, kterĂŠ v jejĂm bytĂŹ vypadaly tak skromnĂŠ! Caroline se jakožto taktnĂ dušinka nechala slyšet, jak moc se jĂ lĂbĂ kamarĂĄdèino „nĂłbl vohĂĄknutĂ“, ale jak ho jen mڞe ocenit, když je sama odsouzena nosit tak fĂĄdnĂ a nemodernĂ hadry? A Caddiiny špinavĂŠ bosĂŠ nohy, klĂĄtĂcĂ se pøes pelest postele? Jsou stejnĂŹ jako tlapy zvĂøat odolnĂŠ vÚèi živlĂšm? Sugar zvedne pohĂĄrek ke rtĂšm, ale nenapije se, radši se tϚà z pĂĄry na tvåøi a høeje si dlanĂŹ o horkou kameninu. „Tak moc tĂŹ pøece ruce nezebou, ne?“ Sugar se celĂĄ nesvĂĄ zasmĂŹje a lokne si bøeèky, po nĂž vĂšbec netoužĂ. „StudenĂŠ ruce, vøelĂŠ srdce,“ odpovĂ a neviditelnĂŹ se zaèervenĂĄ pod vrstvou Rackhamova Poudre Juvenile. Moc dobøe vĂ, proè jĂ je takovĂĄ zima: protože si zvykla na štĂŹdrĂ˝ pøĂsun tepla od rĂĄna do veèera. Dnes už jĂ nepøipadne divnĂŠ, že jĂ oheò plĂĄpolĂĄ v každĂŠ mĂstnosti, dokud se okna netøpytĂ pĂĄrou a pronikavĂ˝ pach krbu neprostoupĂ každĂ˝ kout. Jednou tĂ˝dnĂŹ – poslednĂ dobou dvakrĂĄt tĂ˝dnĂŹ – jĂ jeden chlap donese ke dveøĂm pytel vyschlĂŠho døĂvĂ a ona je už tak odtrženĂĄ od nuznĂ˝ch pomĂŹrĂš, že si ani nevybavuje, kolik mu platĂ. „Tak co ten tvĂšj pan Hunt?“ zeptĂĄ se Caroline, zaène se pøehrabovat svĂ˝mi vĂŹcmi a hledat kartåè na vlasy. „Hm? Ale jo, dobrĂ˝. Lepšà už to ani bĂ˝t nemڞe.“ „PlukovnĂk byl ĂşplnĂŹ blaženej ještĂŹ nĂŹkolik dnĂ po tom, co se s nĂm seznĂĄmil.“ „Ano, to jsem teĂŻ slyšela od panĂ LeekovĂŠ. Je to zvlåštnĂ; na mĂŹ dĂŹlal dojem, že mu byl celĂ˝ zåžitek hrubĂŹ proti srsti.“ „Co jinĂ˝ho bys vod nĂŹj voèekĂĄvala,“ odfrkne si Caddie. Je rĂĄda, že našla ošklivĂ˝ zimostrĂĄzovĂ˝ kartåè plnĂ˝ starĂ˝ch vyèesanĂ˝ch vlasĂš. „Jen co se vrĂĄtil, zaèal si vyzpĂŹvovat.“ DivadĂ˝lko se zpĂvajĂcĂm plukovnĂkem Leekem je pro Sugar tak grotesknĂ, že si to ani nedokåže pøedstavit, ale to je jedno: je rĂĄda, že opĂŹt mڞe využĂt jeho služeb. MožnĂĄ ho tentokrĂĄt opije pøedtĂm, než dorazĂ na pole, to by mohlo vylepšit jeho hereckĂ˝ vĂ˝kon. Caroline pokraèuje v toaletĂŹ a zkoumĂĄ odraz svĂŠ tvåøe v zrcadle toaletnĂho stolku. „StĂĄrnu, Šušu,“ prohodĂ nenucenĂŹ, skoro vesele a s pøivøenĂ˝ma oèima se snažà najĂt ve vlasech pøirozenou pϚinku. „Tomu se žådnĂĄ z nĂĄs nevyhne,“ opåèà Sugar. Z jejĂch rtĂš to znĂ jako nehorĂĄznĂĄ lež. „Jo, ale jĂĄ jsem v branži dĂ˝l než ty.“ A s tĂm Caroline sklonĂ hlavu a zaène si èesat vlasy pøes kolena. MluvĂ mĂŹkce skrz pohupujĂcĂ se plavovlasĂ˝ zĂĄvĂŹs. „VĂš, že Katy LesterovĂĄ je mrtvĂĄ, že jo?“ „Ne, to jsem nevĂŹdĂŹla,“ odpovĂ Sugar a lokne si kakaa. JeštĂŹ než do žaludku steèe jĂcnem teplĂĄ tekutina, udĂŹlĂĄ se jĂ v nĂŹm ledovĂĄ bulka hanby. ĂĂkĂĄ si v duchu, že po odchodu z podniku panĂ CastawayovĂŠ si pøece na Kate každĂ˝ den vzpomnĂŹla – no, skoro každĂ˝ den. Jenže vzpomĂnky nejsou nĂĄhražkou toho, èĂm byla kdysi tak proslulĂĄ: sedĂĄvala celou noc s umĂrajĂcĂmi kurvami a držela je za ruku tak dlouho, jak bylo potøeba. Pøestože v poslednĂch nĂŹkolika mĂŹsĂcĂch mĂŹla neblahou pøedtuchu, že Kate mĂĄ na kahĂĄnku, nedokĂĄzala se pøimĂŹt zase zajĂt do podniku panĂ CastawayovĂŠ, a teĂŻ už je pozdĂŹ. SedĂŹla by celou noc s Caroline, kdyby Caroline umĂrala, a ona mĂŹla mĂsto toho pøĂležitost jĂt do postele s Williamem? NejspĂš ne. „Kdy umøela?“ otåže se, sužovĂĄna èĂm dĂĄl vĂŹtšĂmi výèitkami svĂŹdomĂ. „To ti nepovim,“ odpovĂ Caroline, kterĂĄ se poøåd èeše a èeše. „Když je to vĂc než pĂĄr dnĂš, ztratĂm pøehled. Je to už dlouho.“ „Kdo ti to øekl?“ „PanĂ LeekovĂĄ.“ Sugar cĂtĂ, jak jĂ pot prosakuje pøilĂŠhavĂ˝mi rukĂĄvy a korzetem, a snažà se vymyslet dalšà otĂĄzku – jakoukoli otĂĄzku; nĂŹco, co by pĂĄr dobøe zvolenĂ˝mi slovy prokĂĄzalo hloubku a upøĂmnost jejĂch citĂš ke Kate –, ale ona nenĂ na nic nĂŹjak zvl嚝 zvĂŹdavĂĄ. Na nic, až na tohle: „Jak dopadlo jejĂ cello?“ „Coto?“ Caroline zvedne hlavu a rozèĂsne vlasy na pϚinku. MĂĄ je ulĂzanĂŠ, za což vdÏèà svĂŠmu ĂşsilĂ i tomu, že jsou nemytĂŠ. „To je hudebnĂ nĂĄstroj, na kterĂ˝ Kate hrĂĄvala,“ vysvĂŹtluje Sugar. „NejspĂš ho spĂĄlili,“ odpovĂ Caroline vĂŹcnĂŹ. „PanĂ LeekovĂĄ øĂkala, že spĂĄlili všechno, èeho se kdy dotkla, aby tu nemoc vyhnali z barĂĄku.“ CelĂ˝ život, a protekl jako chcanky v ulièce, naøĂkĂĄ hlas v jejĂ hlavĂŹ. Ăhoøi mi vyžerou oèi a nikdo se ani nedozvĂ, že jsem žila. „NĂŹjakĂŠ dalšà zprĂĄvy o… tom starĂŠm podniku?“ nadhodĂ. Caroline si teĂŻ spĂnĂĄ vlasy do drdolu, dost halabala a bez zrcadla. Jeden mastnĂ˝ pramĂnek jĂ vyklouzne a v Sugar vyvolĂĄ neslušnĂŠ pøedstavy o tom, jak svou kamarĂĄdku popadne za ramena a donutĂ ji zaèĂt od zaèåtku. „Jennifer PearcovĂ˝ se vede dobøe,“ informuje ji Caddie. „ZĂĄstupkynĂŹ velitelky, jak tomu øĂkĂĄ panĂ LeekovĂĄ. A pak je tu novĂĄ holka – zapomnĂŹla jsem, jak se jmenuje. Jenže teĂŻka je to jinej podnik. TakovĂ˝ ty vobvyklĂ˝ vĂŹci se už tam nevedou, jestli mi rozumĂš. Zato vejprask tam kunèofti dostanou kdykoli.“ Sugar cukne ve tvåøi, až ji samotnou pøekvapĂ, nakolik ji tahle zprĂĄva rozrušila. Prostituce je pøece prostituce, bez ohledu na to, co si ta tĂŹla navzĂĄjem dĂŹlajĂ, ne? A pøece vyhlĂdka na to, že dobøe znĂĄmĂŠ stĂŹny podniku panĂ CastawayovĂŠ budou rezonovat vĂ˝køiky bolesti, a ne steny rozkoše, mĂĄ na Sugar prazvlåštnà úèinek – tĂŹlesnĂŠ transakce, kterĂŠ kdysi poklĂĄdala za odpornĂŠ, zahalĂ aureolou nostalgie. Jednou ranou zĂskal chlap, kterĂ˝ zaplatà ženskĂŠ pĂĄr šilinkĂš za to, že si mڞe ulevit mezi jejĂma nohama, jistou melancholickou nevinnost. „To mĂŹ nenapadlo, že si matka troufne konkurovat panĂ SanfordovĂŠ na Circus Road,“ odtušĂ. „Aha, tak tys to neslyšela? PanĂ SanfordovĂĄ to balĂ. Jeden starej amant ji chce poslat do dĂšchodu ve svĂ˝m venkovskĂ˝m domĂŹ. Budou ji tam vobskakovat, bude tam mĂt konĂŹ a jedinou povinnost – zmrskat ho hedvĂĄbnou šerpou, když ho zrovna nebude moc brĂĄt dna.“ Sugar se usmĂŹje, ale bez valnĂŠho nadšenĂ; pøedstavuje si chudĂĄka malĂŠho Christophera, jak stojĂ pøed jejĂm starĂ˝m pokojem, tenkĂŠ ruce mĂĄ zarudlĂŠ a zacĂĄkanĂŠ mydlinkami od kbelĂku, kterĂ˝ vynesl nahoru, zatĂmco uvnitø nĂŹjakĂĄ cizà ženskĂĄ bièuje zkrvavenĂĄ zĂĄda pištĂcĂho kleèĂcĂho tlusÂťocha. „Co… co je novĂŠho u tebe?“ otåže se. Caroline pro inspiraci upøe pohled na flekatĂ˝ strop a zaène se na posteli kolĂŠbat sem a tam. „ĂĂĄĂĄhhmm,“ hloubĂĄ a koutky rtĂš se jĂ lehce zvednou, když si projde muže, kterĂŠ poslednĂ dobou poznala. „No… už sem dost dlouho nevidĂŹla svĂ˝ho švarnĂ˝ho velebnĂèka: doufĂĄm, že to se mnou nevzdal, påè høĂšnice jako jĂĄ nemڞe bejt spasenĂĄ.“ Sugar se na chvĂli zadĂvĂĄ do žlutĂŠho klĂna svĂ˝ch suknĂ a rozhoduje se, zda mĂĄ promluvit. To, že vĂ o Henryho ĂşmrtĂ, jĂ vypaluje do srdce dĂru; když tu informaci pøedĂĄ Caroline, to pĂĄlenĂ by mohlo pøestat. „Je mi lĂto, Caddie,“ øekne, jakmile si to rozmyslĂ. „Ale svĂŠho velebnĂèka už neuvidĂš.“ „Proè ne?“ zasmĂŹje se Caroline. „Tys mi ho pøetĂĄhla?“ Ale je dost chytrĂĄ, aby vycĂtila blĂžĂcĂ se pravdu, a v pøedtuše zatne ruce. „Je mrtvĂ˝, Caddie.“ „Ale ne, do prdele, sakra už!“ vykøikne Caroline a praštĂ se do kolenou. „Do pĂèi, do pĂèi, do pĂèi.“ Z jejĂch Ăşst je to nejtrpèà vĂ˝køik bolesti a lĂtosti, ztrĂ˝znĂŹnĂŠ vyvolĂĄvĂĄnĂ. ZtϞka oddechujĂc padne zĂĄdy na postel a pĂŹsti se jĂ tøesou na prostĂŹradle. Po nĂŹkolika vteøinĂĄch si ale vzdychne, rozevøe zaÂťatĂŠ pĂŹsti a zkøĂžà ruce volnĂŹ na bøiše. Vzpamatovat se vmžiku z hnusnĂ˝ch šokĂš je schopnost, kterou musela tøĂbit po lĂŠta tragĂŠdiĂ. „Jak vĂš, že je mrtvej?“ zeptĂĄ se otupĂŹle. „JĂĄ… jen prostĂŹ vĂm, o koho šlo, to je všechno,“ øekne Sugar. Prudkost Carolininy reakce na Henryho osud ji docela vyvedla z mĂry; oèekĂĄvala zvĂŹdavost, nic vĂc. „Tak kdo to teda byl?“ „ZĂĄležà na tom, Caddie? Až na jmĂŠno jsi ho znala mnohem lĂŠpe než jĂĄ. JĂĄ se s nĂm ani nevidĂŹla osobnĂŹ.“ Caroline se posadĂ, tvåøe mĂĄ zrudlĂŠ a oteklĂŠ, ale oèi suchĂŠ. „Byl to slušnej chlap,“ prohlĂĄsĂ. „Je mi lĂto, že jsem ti øekla, že je po smrti,“ ozve se Sugar. „NevĂŹdĂŹla jsem, že pro tebe tolik znamenal.“ Caroline pokrèà rameny v rozpacĂch, že byla pøistižena pøi projevu nĂĄklonnosti k zĂĄkaznĂkovi. „Ach jo,“ øekne. „Na tomdle svĂŹtĂŹ nejsou než chlapi a ženskĂ˝, ne? Takže na nich èlovĂŹku musĂ zĂĄležet, že jo, jinåè na èem by ti zĂĄleželo?“ Zvedne se z postele a pøejde k oknu, k parapetu, kde Henry stĂĄval a dĂval se na støechy Church Lane. „Jo, byl to slušnej chlap. Ale to už asi øek knĂŹz na pohøbu. Anebo ho pohøbili na cestĂŹ, s kolĂkem v srdci? Takle dopad babièèin brĂĄcha, když se voddĂŹlal.“ „MyslĂm, že to nebyla sebevražda, Caddie. Usnul v obĂ˝vĂĄku, hned u krbu mĂŹl spoustu papĂrĂš a dĂšm od nich chytil. Anebo to možnĂĄ takhle narafièil, aby rodinĂŹ ušetøil starosti.“ „Takže nebyl takovej prosåèek, jak vypadal.“ Caroline se vyklonĂ z okna a zamžourĂĄ na temnĂcĂ oblohu. „ChudĂĄk švarnej mladej velebnĂèek. Nikomu nechtĂŹl ublĂžit. Proè se nemڞou zabĂt surovci a proè ty hodnĂ˝ nemڞou žĂt vÏènĂŹ, no? Takle si jĂĄ pøedstavuju nebe.“ „MusĂm jĂt,“ oznĂĄmĂ jĂ Sugar. „Ale ne, zĂšstaò ještĂŹ chvilièku,“ protestuje Caddie. „Zrovna jsem chtĂŹla zapĂĄlit svĂèky.“ Povšimne si kamarĂĄdèina strnulĂŠho posezu, rukou stĂĄle sevøenĂ˝ch kolem pohĂĄrku i chumlu žlutĂ˝ch suknĂ v šeru. „MožnĂĄ dokonce rozdĂŹlat oheò.“ „ProsĂm, nedĂŹlej to kvĂšli mnĂŹ,“ namĂtne Sugar a zadĂvĂĄ se na skromnou kupièku paliva v proutĂŹnĂŠm košĂku. „Škoda døeva, jestli… jestli pĂšjdeš hned ven.“ Ale Caroline už døepĂ u krbu a rychlĂ˝mi a zkušenĂ˝mi pohyby ho naplnĂ. „Musim myslet na svĂ˝ kunèafty,“ vysvĂŹtlĂ. „JeštĂŹ aby mi z cimry utekli, påè je tady klendra, ne? To by si plukovnĂk pøišel na svĂ˝, ale jĂĄ ne.“ „Tak jestli to nenĂ jen kvĂšli mnĂŹ…“ øekne Sugar a hned by si nakopala za ten licomĂŹrnĂ˝ tĂłn. ZadoufĂĄ, že si toho Caroline ve svĂŠ omezenosti nevšimne. Zalituje, že neutekla døĂve, a podråždĂŹnĂŹ skryje pohĂĄrek kakaa pod židlĂ. (No, ale teĂŻ už je vystydlĂŠ: proè by se mĂŹla nutit pĂt studenĂŠ kakao – studenĂŠ hnusnĂŠ kakao? VåžnĂŹ, chutnĂĄ jako jed na krysy…) Ale jejĂmu pokoøenĂ ještĂŹ nenĂ konec. Carolinina obratnost pøi zapalovĂĄnĂ ohnĂŹ je pouènĂĄ a pøipomene Sugar jejĂ vlastnĂ metodu: obĂŹtovat velkĂŠ množstvĂ tøĂsek na podpal, hrsti a hrsti jemnĂŠho, suchĂŠho panenskĂŠho døeva, až už se vĂŹtšà špalĂèky nevzmڞou na odpor a vzplanou. Caroline vystavà šetrnou konstrukci z poĂŻobanĂ˝ch tøĂsek z bedĂ˝nek a starĂŠho nĂĄbytku a staèà jĂ jedinĂĄ zĂĄpalka, aby ohĂ˝nek zaèal praskat. StĂĄle otoèenĂĄ zĂĄdy k Sugar navåže na jejich pøedchozĂ rozhovor. „Tak jakĂ˝ to je, bĂ˝t milenkou starĂ˝ho Rackhama?“ Sugar zrudne až po koøĂnky vlasĂš. Zrada! Ale kdo ji zradil? NejspĂš plukovnĂk… PøĂsaha toho starĂŠho sviòåka nemĂĄ žådnou cenu… „Jak jsi na to pøišla?“ „Nejsem vèerejšĂ, Šušu,“ opåèà Caroline sarkasticky a dĂĄl pøifukuje plameny. „Pochlubila ses, že tĂŹ vydržuje nĂŹjakej bohåè, a pak mi mĂšj nebohej velebnĂèek øek, že mi mڞe sehnat prĂĄci v RackhamovĂ˝ tovĂĄrnĂŹ, a dneska jsi mi øekla, že i ty jsi znala mĂ˝ho velebnĂèka… A samozøejmĂŹ vĂm, že nedĂĄvno jeden Rackham uhoøel ve svĂ˝m domĂŹ…“ „Ale jak ses to dozvĂŹdĂŹla?“ nalĂŠhĂĄ Sugar. Caroline neumà èĂst a obloha nad Church Lane je zahalenĂĄ hnusnĂ˝m pøĂkrovem, že by mohl shoøet celĂ˝ Notting Hill a nikdo by si tady toho kouøe ani nevšiml. „O nĂŹkterĂ˝ch neštĂŹstĂch,“ povzdychne Caroline, „se tu èlovĂŹk prostĂŹ doslechne, to se nedĂĄ svĂtit.“ TeatrĂĄlnĂŹ ukåže dolĂš, skrz podlahu, skrz èervotoèem prolezlou plĂĄstev domu panĂ LeekovĂŠ až do salĂłnu, kde sedĂ plukovnĂk se svĂ˝mi novinami. „Ale proè øĂkåš mĂŠmu… spoleènĂkovi ‚starĂ˝ Rackham‘?“ „No dyk už je to starej pĂĄprda, ne? Vybavuju si, že ještĂŹ moje mĂĄma mĂŹla òåkou Rackhamovu voòavku, pro zvlåštnĂ pøĂležitosti.“ Pøimhouøà oèi pøi vzpomĂnce tak vzdĂĄlenĂŠ jako MĂŹsĂc. „‚Jedna lahev vydržà celĂ˝ rok‘!“ „Ne, ne,“ zarazĂ ji Sugar (a v duchu si poznamenĂĄ, že musĂ Williamovi poradit, aby to vulgĂĄrnĂ motto vyškrtl z reklam na Rackhamovy produkty), „mne… nevydržuje otec, ale syn. Tedy ten syn, co pøežil. Pøevzal otϞe podniku teprve letos.“ „A jak se k tobĂŹ chovĂĄ?“ „Nu…“ Sugar jednĂm gestem obsĂĄhne poèetnĂŠ suknĂŹ ze svĂŠ drahĂŠ garderoby. „Jak vidĂš…“ „Šaty nic neznamenaj,“ pokrèà Caroline rameny. „Moh by tĂŹ bĂt pohrabåèem nebo tĂŹ nutit, abys mu lĂbala boty.“ „Ne, ne,“ pospĂšà si Sugar. „N-nemڞu si stϞovat.“ NĂĄhle ji pøepadne potøeba vyprĂĄzdnit si mĂŹchýø a toužà bĂ˝t pryè (vyèÚrĂĄ se venku, ne tady!). Jenže milĂĄ zlatĂĄ Caroline ještĂŹ neskonèila. „Ale Šušu: to je pøeci úžasnĂ˝ štĂŹstĂ!“ Sugar se zavrtĂ na židli. „Kʞ by každĂĄ žena mĂŹla stejnĂŠ štĂŹstĂ.“ „To bych si taky pøåla!“ zasmĂŹje se Caroline. „Ale aby ženskĂĄ mohla jĂt takovĂ˝muhle štĂŹstĂèku naproti, potøebuje šarm a spoleèenskou vobratnost. Zato coury jako jĂĄ… my nemĂĄme nic, co je potøeba, abysme potϚily zĂĄmožnĂ˝ho pĂĄna – jen tady,“ (poplĂĄcĂĄ prostĂŹradlo) „a to ještĂŹ na kouzelnej krĂĄtkej okamžik.“ Trochu zašvidrĂĄ oèima, když jĂ dojde, že øekla nĂŹco skuteènĂŹ chytrĂŠho. „A to je pøesnĂŹ vono, Šušu: je to kouzlo, magie. Když je chytĂm, dokud jim ptĂĄk stojĂ, tak je mĂĄm v moci. MĂšj hlas jim znĂ jako hudba, kråèĂm jako andĂŹl na oblåècĂch, moje poprsĂ jim pøipomĂnĂĄ jejich vlastnĂ drahou kojnou a zĂraj mi hluboko do oèĂ, jako by skrz nĂŹ vidĂŹli rĂĄj. Ale jen co jim ptĂĄk zmĂŹkne…“ Odfrkne si a rukou zplihlou v zĂĄpĂŹstĂ naznaèà konec våšnĂŹ. „PĂĄni, že se jim ale zajĂdĂĄ mĂšj vobhroublej jazyk! A moje kurevskĂĄ chĂšze. A ty moje vϚåky! A když se mi podĂvaj znovu do ksichtu, tak spatøej tu nejucouranĂŹjšà štĂŹtku, jakĂ˝ se kdy omylem dotkli holejma rukama!“ Caroline se vzdornĂŹ zazubĂ a podĂvĂĄ na svou pøĂtelkyni, zda i na jejĂ tvåøi uvidĂ ĂşsmĂŹv; mĂsto toho ji pøekvapĂ pohled na to, jak si Sugar zakryje tvåø dlanĂŹmi a rozplåèe se. „Šušu!“ vykøikne ohromenĂŹ, pøebĂŹhne k Sugar a jednu ruku položà pøes dĂvèina tøesoucĂ se zĂĄda. „Co se dĂŹje, co jsem to øekla?“ „Už nejsem tvoje kamarĂĄdka!“ štkĂĄ Sugar, slova pøidušenĂĄ dlanĂŹmi. „Jsem pro tebe cizĂ a nenĂĄvidĂm to tady, jak jĂĄ to jen nenĂĄvidĂm. Ach, Caddie, jak se na mĂŹ mڞeš jen podĂvat? Ty jsi chudĂĄ, jĂĄ žiju v pøepychu. Ty jsi tady v pasti, jĂĄ jsem volnĂĄ. Ty måš srdce na dlani, jĂĄ jsem samĂŠ tajemstvĂ. Jsem plnĂĄ intrik a pletich, nezajĂmĂĄ mĂŹ nic, pokud se to netĂ˝kĂĄ RackhamovĂ˝ch. Než promluvĂm, každĂŠ slovo dvakrĂĄt otoèĂm. Nic, co øĂkĂĄm, mi nevychĂĄzĂ ze srdce…“ DlanĂŹ se jĂ zkroutĂ v pĂŹsti a klouby si vtĂrĂĄ vztek do mokrĂ˝ch tvåøĂ. „Dokonce i tyhle slzy jsou falešnĂŠ. Rozhodla jsem se je prolĂt, abych se cĂtila lĂŠpe. Jsem falešnĂĄ! FalešnĂĄ! FalešnĂĄ až do morku kostĂ!“ „Dost, holka,“ konejšà ji Caroline. PøitĂĄhne si hlavu a ramena Sugar k sobĂŹ na hruĂŻ. „Dost. Jsme to, co jsme. Co nemڞeš cĂtit… no, to je ztracenĂ˝, je to fuè, s tĂm nic nenadĂŹlåš. Plåèem si panenstvĂ nikdo nevymrèĂ.“ Ale Sugar dĂĄl a dĂĄl plåèe. Od jejĂho dĂŹtstvĂ – a to hodnĂŹ ranĂŠho dĂŹtstvĂ, ještĂŹ než jejĂ matka zaèala nosit rudĂŠ šaty a øĂkat si panĂ CastawayovĂĄ – je to vĂšbec poprvĂŠ, co takhle breèà na hrudi ženĂŹ. „Ach Caddie,“ posmrkĂĄvĂĄ. „Ty jsi lepšĂ, než si zasloužĂm.“ „Ale poøåd ne dost dobrĂĄ, co?“ poškĂĄdlĂ ji staršà žena a ostøe ji dloubne do žeber. „VidĂš? Dokåžu ti èĂst myšlenky, holka, ètu ti je i pøes kost. A musim bez lhanà øĂct,“ – pro vĂŹtšà úèinek se odmlèà – „že už jsem èetla horšĂ.“ ZatĂmco se teplo z ohnĂŹ zaèĂnĂĄ šĂøit, ty dvĂŹ se v houstnoucĂ tmĂŹ držà jedna druhĂŠ tak dlouho, dokud se Sugar nesebere a Caroline nezaènou v tĂŠ zkroucenĂŠ poloze bolet zĂĄda. „Uff!“ postϞuje si staršà žena naoko a vytĂĄhne ruku zpod tĂŠ mladšĂ. „ĂplnĂŹ jsi mi rozlĂĄmala zĂĄda, fakt že jo. HÚø než chlap, kterĂ˝mu mĂĄm podržet se zadkem a nohama ve vzduchu.“ „J-jĂĄ už våžnĂŹ musĂm jĂt,“ zopakuje Sugar, když se jĂ moèovĂ˝ mĂŹchýø ozve ještĂŹ bolestivĂŹji než pøedtĂm. „Už je pozdĂŹ.“ „To je, to je. Tak, kdepak mĂĄm boty?“ Caroline vytĂĄhne zpod postele boty a bezelstnĂŹ Sugar dopøeje letmĂ˝ a muèivĂ˝ pohled na noènĂk. Sklepne si špĂnu z nohou a natĂĄhne si vysokĂŠ boty. „Ale eštĂŹ se tĂŹ na nĂŹco zeptĂĄm,“ ozve se, když si je zaène zapĂnat. „Vždycky mĂŹ tahle otĂĄzka napadne, když už jsi pryè. Pamatuješ, jak jsem tĂŹ tenkrĂĄt vidĂŹla v tom papĂrnictvĂ v Greek Street? Kupovalas tam spoustu papĂru na psanĂ. Stovky a stovky strĂĄnek. To by mĂŹ våžnĂŹ zajĂmalo, na co ti to všechno bylo?“ Sugar si otøe oèi, citlivĂŠ od plåèe. Staèilo by ji lehce pošouchnout a mohla by zaèĂt breèet znovu. „Copak jsem ti to nikdy neøekla? PĂšu… psala jsem… knihu.“ „Knihu?“ zopakuje Caroline nevÏøĂcnĂŹ. „Nekecåš? Opravdovou knihu jako… jako…“ (rozhlĂŠdne se po pokoji, ale nenĂ tu jedinĂĄ kniha krom NovĂŠho zĂĄkona o velikosti piksly s tabĂĄkem, kterĂ˝ jĂ kdysi dal knĂŹz a kterĂ˝m ona zacpala myšà dĂru v podlahovĂŠ lištĂŹ), „jako ty v knihkupectvĂ?“ „Ano,“ povzdychne si Sugar. „Jako ty v knihkupectvĂ.“ „A co se stalo: dopsala jsi ji?“ „Ne.“ VĂc to Sugar nechce rozvĂĄdĂŹt, ale z Carolinina vĂ˝razu poznĂĄ, že to nestaèĂ. „Ale…“ zaimprovizuje, „brzy zaènu psĂĄt novĂ˝ romĂĄn. DoufĂĄm, že lepšĂ.“ „Budu v nĂŹm?“ „To ještĂŹ nevĂm,“ odpovĂ Sugar. „ZatĂm o nĂŹm jen pøemýšlĂm. Caddie, potøebuju… jĂt na tvĂšj noènĂk.“ „Je pod postelĂ, zlato.“ „Ale nebudeš se na mĂŹ dĂvat.“ Sugar se zase èervenĂĄ; tentokrĂĄt se stydĂ za to, že se stydĂ. V prvnĂch spoleènĂ˝ch letech pøipomĂnaly ona a Caroline zvĂøata ve zvrhlĂŠm rĂĄji; když bylo potøeba, klidnĂŹ ležely bok po boku, nahĂŠ, a rozevĂraly stehna chlapĂšm jako Bodley a Ashwell. TeĂŻ do jejĂho tĂŹla nikomu nic nenĂ – krom Williama. Caroline po nĂ støelĂ udivenĂ˝m pohledem, ale nechĂĄ to bĂ˝t. Køepce se pøesune z postele do židle a dĂĄl si zapĂnĂĄ boty, zatĂmco Sugar døepĂ mimo jejĂ zornĂŠ pole. RozhostĂ se ticho, tedy pøinejmenšĂm v CarolininĂŹ pokoji: venku v Church Lane život dĂĄl skøĂpe, vrže a repetĂ; dva muži se zaènou hĂĄdat, øvou na sebe, snad v cizĂm jazyce, a žena s hrubĂ˝m hlasem se smĂŹje. Sugar se usilovnĂŹ snažà ucvrknout, kolena a pĂŹsti se jĂ tøesou, ale nic z nĂ nechce ven. „Mluv se mnou,“ poprosĂ Sugar Caroline. „O èem?“ „O èemkoli.“ Caroline chvĂli uvažuje, zatĂmco venku nĂŹkdo zaøve „DĂŹvko!“ a pak smĂch zmizĂ v nevidĂŹnĂŠ schodišovĂŠ šachtĂŹ. „PlukovnĂk chce tentokrĂĄt vĂc než whisky,“ øekne. „Chce šòupacĂ tabĂĄk.“ Sugar se zasmĂŹje a zpod jejĂho žlutĂŠho sukòovitĂŠho baldachĂ˝nu se dĂkybohu ozve zdušenĂŠ crèenà èúrku. „JĂĄ mu šòupacĂ tabĂĄk seženu.“ „MusĂ to bejt indickej šòupacĂ tabĂĄk,“ upøesnĂ Caddie. „Tmavej lepkavej pråšek, jakej mĂŹl v DillĂ za povstĂĄnĂ.“ „Jestli se to dĂĄ za penĂze koupit, tak to dokåžu sehnat.“ Sugar se slzami Ăşlevy na tvåøi vstane, a když schovĂĄ dĂškazy, proklouzne na druhou stranu postele. „VĂš,“ žvanĂ Caroline dĂĄl, „jĂĄ bych moc rĂĄda byla v knize. Teda pochopitelnĂŹ jen když by ji napsal kamarĂĄd.“ „Proè, Caddie?“ „No tak to je pøece logickĂ˝, ne – nepøĂtel by pøece ze mĂŹ udĂŹlal Ăşplnou krĂĄvu –“ „Ne, myslela jsem, proè bys byla rĂĄda v knize?“ „No…“ Caroline se zalesknou oèi. „VĂš, dycky sem si pøedstavovala, že bych si nechala nakreslit svĂšj portrĂŠt. Když to nepadĂĄ v Ăşvahu…“ NĂĄhle ostĂ˝chavĂŹ pokrèà rameny. „Je to takovej pokus o nesmrtelnost, ne?“ Pøi pohledu na tvåø svĂŠ pøĂtelkynĂŹ se chraplavĂŹ rozesmĂŹje. „Cha! To tĂŹ nenapadlo, že takovĂ˝ slovo vĂšbec znĂĄm, že ne?“ Znovu se zachechtĂĄ, pak se jĂ na tvåøi rozhostĂ velmi smutnĂ˝ ĂşsmĂŹv a poslednĂ stopy po duchu Henryho Rackhama vyletĂ komĂnem. „Nauèila jsem se ho od jednoho svĂ˝ho pøĂtele.“ Aby nĂŹjak narušila tu trudnomyslnou nĂĄladu, mrkne na Sugar a prohodĂ: „No, musĂm zaèĂt pracovat, zlato, nebo chlapĂšm v tĂ˝hle farnosti nezbyde než šukat svoje manželky.“ A s tĂm se ty dvĂŹ polĂbĂ na rozlouèenou, Sugar nechĂĄ Caroline vybĂrat poslednĂ detaily veèernĂ garderoby a vydĂĄ se sama dolĂš po tĂŹch pøĂšernĂ˝ch schodech. „DĂĄvej pozor, kam šlapeš!“ zavolĂĄ staršà žena. „NĂŹkterĂ˝ schody tu jsou ztrouchnivĂŹlĂ˝!“ „JĂĄ vĂm!“ køikne na ni Sugar a skuteènĂŹ, kdysi pøesnĂŹ vĂŹdĂŹla, kterĂ˝m se dĂĄ vÏøit a na kterĂŠ pøedtĂm šlĂĄplo pøĂliš mnoho tϞkĂ˝ch lidĂ. TeĂŻ se držà u sloupkovĂŠho zĂĄbradlĂ a kråèà po okraji, pøipravenĂĄ se chytit, kdyby se pod nĂ døevo propadlo. „Schyluje se k bouøi pohrom!“ zasĂpe plukovnĂk Leek a vyjede dole ze stĂnĂš. Když se Sugar dostane bez zranĂŹnĂ na pevnou zem, nebo to, co se za ni v tlejĂcĂm domĂŹ LeekovĂ˝ch vydĂĄvĂĄ, nemĂĄ nejmenšà chuÂť poslouchat starcovo blĂĄbolenĂ nebo èichat jeho nezamĂŹnitelnĂ˝ pach ani o minutu dĂŠle, než musĂ. „Namouduši, plukovnĂku, jestli se takhle chcete chovat pøi pøĂštĂ nĂĄvštĂŹvĂŹ na farmĂŹ…“ varuje ho, nabere si suknĂŹ do rukou a protlaèà se kolem nĂŹj, aby se neušpinila o jeho invalidnĂ vozĂk zamaštĂŹnĂ˝ od oleje. PlukovnĂka to ovšem vĂšbec nepøivede k rozumu, naopak se ho to dotkne a se zaĂşpĂŹnĂm svĂŹdèĂcĂm o fyzickĂŠm vypĂŹtĂ se pustĂ za nĂ pøes pokoj. Sugar urychlĂ Ăşstup v nadĂŹji, že plukovnĂk tam nĂŹkde uvĂzne, ale on ji pronĂĄsleduje celou cestu Ăşzkou ulièkou, lokty si odĂrĂĄ o zdi a litinovĂĄ kostra jeho køesla rachotĂ a skøĂpe, jak se pracnĂŹ odråžà za nĂ. „Podzim!“ poštĂŹkĂĄvĂĄ za jejĂmi patami. „S podzimem pøichĂĄzĂ epidemie novĂ˝ch katastrof! Na vlakovĂŠm nĂĄdražà v Penzance bodl sleènu Delvinii Cloughovou do srdce nedopadenĂ˝ ĂştoènĂk! Tøi lidi v Derry pøišli o život pøi zhroucenĂ novĂŠ budovy! Henry Rackham, bratr voòavkåøe, uhoøel ve svĂŠm vlastnĂm domĂŹ! OèekĂĄvåš, že zrovna ty unikneš tomu, co se blĂžĂ?“ „Ano, ty starĂ˝ lumpe,“ zasyèà Sugar, kterĂĄ je na nĂŹj naštvanĂĄ, že vĂŹdomky èi nevĂŹdomky odhalil jejĂho zĂĄhadnĂŠho pana George Hunta jako smyšlenku. „Ano, oèekĂĄvĂĄm, že uniknu hned teĂŻ!“ Naèež prudce trhne dveømi a vybĂŹhne z domu, ani se neohlĂŠdne. „A tentokrĂĄt se už nemusĂš obtϞovat a brĂĄt s sebou toho… toho starce,“ prohlĂĄsĂ William, když se zase setkajĂ. „Ale on mĂŹ neobtϞuje,“ brĂĄnĂ ho Sugar. „Je to všechno zaøĂzenĂŠ. NemusĂš si dĂŹlat starosti, bude jako jehòåtko.“ SedĂ spolu na otomanu v pøijĂmacĂm pokoji v Priory Close, jsou zcela obleèenĂ a vyhovujĂ veškerĂ˝m nĂĄrokĂšm na spoleèenskĂŠ dekorum. William nemĂĄ zrovna na souloženà èas; na koberci u nohou mu ležà dva malĂŠ, pomaèkanĂŠ kusy balicĂho papĂru a pĂšl tuctu rafinovanĂ˝ch papĂrovĂ˝ch bordur a on se musĂ definitivnĂŹ rozhodnout, než pøijde èas na dalšà roznåšku pošty. Sugar mu poradila, že olivovĂĄ a zlatavĂĄ krajka vypadĂĄ nejlĂŠpe, a on je naklonĂŹn s nĂ souhlasit, aèkoli ta modrĂĄ a smaragdovĂĄ vypadĂĄ èerstvĂŹ, èistĂŹ a byla by v pøepoètu na tisĂc kusĂš zatracenĂŹ levnĂŹjšĂ. Co se samotnĂŠho papĂru týèe, shodli se na tom, že ten tenèà obemykĂĄ mĂ˝dlo moc pĂŹknĂŹ, a pøi zkusmĂŠm hrubĂŠm zachĂĄzenĂ s nĂm zjistili, že se trhĂĄ pouze za podmĂnek, jimž by je žådnĂ˝ rozumnĂ˝ kupec nevystavil. TĂm je tedy tohle rozhodnuto; teĂŻ už mu zbĂ˝vĂĄ jen vybrat si vzor lemovĂĄnĂ, a proto se na chvĂli nedĂvĂĄ na to, co mĂĄ na vybranou, a vÏøĂ, že až se zadĂvĂĄ znovu, povedou ho jeho instinkty. „Ne,“ trvĂĄ na svĂŠm, „ten staroch mڞe zĂšstat doma.“ Sugar v jeho oèĂch zahlĂŠdne zĂĄblesk oceli a na okamžik se jĂ zmocnĂ obava, co by tenhle zĂĄblesk mohl znamenat pro ni. ÂŽe by se do jejich vztahu zaèal vkrĂĄdat chlad? To urèitĂŹ ne – ještĂŹ pøed minutou jĂ s šibalskĂ˝m ĂşsmĂŹvem vyklĂĄdal, že se stala jeho pravou rukou. Takže: pokud je v nemilosti jen plukovnĂk, znĂĄ ještĂŹ dalšà muže, kteøà by ji doprovodili do Mitchamu a propĂšjèili by jĂ v oèĂch zdejšĂch nĂĄdenĂkĂš špetku Ăşctyhodnosti? BleskovĂŹ v duchu probere všechny muže, kterĂŠ za život poznala: temnĂŠ prĂĄzdno tam, kde by mĂŹl bĂ˝t jejĂ otec; pĂĄr ohromnĂ˝ch bytnĂ˝ch s tvåøemi zkøivenĂ˝mi vzteky, kteøà jejĂ matku dohnali k plåèi (hned na zaèåtku, ještĂŹ než matka vymazala slzy z repertoĂĄru); „laskavĂ˝ pĂĄn“, co ji pøišel zahøåt onĂŠ noci, kdy pøišla o panenstvĂ; a všichni muži od tĂŠ doby, nezøetelnĂŠ procesĂ polonahĂ˝ch tĂŹl, jako exponĂĄt z obludĂĄria, kterĂ˝ se ovšem nesklĂĄdĂĄ ze dvou, ale ze stovek srostlĂ˝ch tĂŹl. VybavĂ se jĂ jeden jednonohĂ˝ zĂĄkaznĂk, kvĂšli tomu, jak ji jeho pahĂ˝l bouchal do kolene; vzpomene si na tenkĂŠ rty muže, kterĂ˝ ji skoro uškrtil, než ji Amy pøispĂŹchala zachrĂĄnit; vybavĂ si idiota s ustupujĂcĂm èelem a prsy, kterĂŠ byly vĂŹtšà než ty jejĂ; rozpomene se na ramena hustĂŹ porostlĂĄ chlupy a na oèi zastøenĂŠ zĂĄkalem; vybavĂ si vrabèåky o velikosti fazolek a macky zvĂci okurek, pĂŠra s purpurovĂ˝mi žaludy, ptĂĄky uprostøed zahnutĂŠ, penisy, kterĂŠ se od jinĂ˝ch lišily mateøskĂ˝mi znamĂŠnky, šrĂĄmy, tetovĂĄnĂm a jizvami po pokusech o sebekastraci. V PĂĄdu a vzestupu Sugar se pĂše o mnoha mužĂch, kterĂŠ poznala, a všichni skonèà zaøĂznutĂ nožem odplaty. Bože na nebesĂch, copak nepoznala žådnĂŠho muže, kterĂ˝ se jĂ nehnusĂ? „M-musĂm pøiznat,“ øekne, když zažene pøedstavu sebe, zavϚenĂŠ do malĂŠho Christophera, „že mĂŹ zrovna nenapadĂĄ žådnĂ˝ vhodnĂ˝ spoleènĂk.“ „NemusĂš se obtϞovat, neber nikoho, milåèku,“ zamumlĂĄ William a zase se zaène vĂŹnovat lemovĂĄnĂ u svĂ˝ch nohou. „Ale Williame,“ namĂtne, sotva vÏøĂc svĂ˝m ušĂm. „NevyvolĂĄ to tøeba skandĂĄl?“ William podråždĂŹnĂŹ zamruèĂ, už si zase vybĂrĂĄ mezi zlatavĂ˝m a olivovĂ˝m a modrĂ˝m a smaragdovĂ˝m lemovĂĄnĂm. „Hergot, nenechĂĄm se vydĂrat ĂşzkoprsĂ˝mi hlupĂĄky. Tak aÂť si pĂĄr vidlĂĄkĂš šeptĂĄ, jestli chtĂŹjĂ! Jestli se odvåžà vĂc než šeptnout, vyhodĂm je na dlažbu… PropĂĄna, jsem šÊf velkĂŠho koncernu a prĂĄvĂŹ jsem pohøbil bratra: jestli se mĂĄm nÏèĂm trĂĄpit, pak to budou dĂšležitĂŹjšà vĂŹci než drby podøĂzenĂ˝ch.“ A pak se energicky naklonĂ a chòapne po olivovĂŠ a zlatavĂŠ krajce. „Kašlu na vĂ˝daje,“ prohlĂĄsĂ. „LĂbĂ se mi to, a co se lĂbĂ mnĂŹ, to se bude lĂbit i mĂ˝m zĂĄkaznĂkĂšm.“ V zĂĄvratnĂŠ radosti ho Sugar obejme a on ji shovĂvavĂŹ polĂbĂ na èelo. „Dopis, musĂme napsat ten dopis,“ pøipomene jĂ, než se Sugar pøĂliš rozdovĂĄdĂ. Pøinese mu papĂr a pero a on rychle sesmolĂ dopis tiskaøi. Když pak do poslednĂ roznåšky pošty zbĂ˝vĂĄ jen deset minut, nechĂĄ si od nĂ v pøedsĂni pomoct do kabĂĄtu. „Jsi poklad,“ øekne a ta slova znĂ zøetelnĂŹ, pøestože mĂĄ mezi zuby sevøenou obĂĄlku. „JednĂm slovem nepostradatelnĂĄ.“ A po spϚnĂŠm zapnutĂ knoflĂkĂš a opråšenĂ je pryè. Sotva se za nĂm zavøou dveøe, Sugar povyskoèĂ, vysvobozenĂĄ z pout zdrženlivĂŠho chovĂĄnĂ. VĂtĂŹzoslavnĂŹ vĂ˝skĂĄ, tanèà z pokoje do pokoje, dĂŹlĂĄ piruety, až jĂ suknĂŹ vĂøà a vlasy se jĂ zvednou z ramenou. Ano! KoneènĂŹ: mڞe kråèet po jeho boku a k èertu s tĂm, co si o tom bude svĂŹt myslet! To pøece øekl, ne? NenechĂĄ si ĂşzkoprsĂ˝mi hlupĂĄky mluvit do jejich vztahu – to nedovolĂ! RadostnĂ˝, radostnĂ˝ den! NadšenĂ jĂ kalĂ pouze pomyšlenĂ na to, že se musĂ znovu stavit v Church Lane, aby Leekovy vyrozumĂŹla o zmĂŹnĂŹ plĂĄnu. Nebo že by nemusela? Na zĂĄkladĂŹ toho vnuknutĂ si donese èistĂ˝ dopisnĂ papĂr, posadĂ se k sekretåøi a celĂĄ nervĂłznĂ a roztøesenĂĄ namoèà pero do kalamåøe. VåženĂĄ panĂ LeekovĂĄ, vĂ˝let, na nĂŹjž jsem mĂŹla jet v pĂĄtek, byl zrušen, a tak si ani nepøijdu vyzvednout plukovnĂka. (Nic vĂc ji po dlouhou dobu nenapadĂĄ. Pak:) NenĂ tøeba mi vracet penĂze, kterĂŠ jsem vĂĄm dala. S Ăşctou Sugar DalšĂch deset až patnĂĄct minut, dĂĄvno po dalšà roznåšce pošty, si Sugar rozmýšlĂ PS, nĂŹco ve smyslu SrdeènĂŹ ode mĂŹ pozdravujte Caroline, ale ne tak exaltovanĂŹ. Zas tolik synonym ke slovu srdeènĂ˝ neexistuje. Sugar je jedno po druhĂŠm zvåžĂ, ale vzato kolem a kolem je jen mizivĂĄ šance, že by panĂ LeekovĂĄ byla s to vyøĂdit komukoli cokoli od srdce, natožpak jednĂŠ ze svĂ˝ch podnĂĄjemnic. Takže když slunce zapadne a na Priory Close se zaène hnĂĄt bouøka, Sugar se rozhodne nechat si všechny srdeènosti od cesty, dokud neuvidĂ Caroline osobnĂŹ, a zalepĂ dopis do obĂĄlky; odešle ho, jen co se vyèasĂ. „Pøipravit!“ køikne William Rackham na neklidnĂŠ muže s pochodnĂŹmi. „Tak do toho: zapalte vatru!“ Ze všech stran tyèĂcĂ se hranice se ke zkroucenĂ˝m vĂŹtvĂm a šedivĂŠmu listĂ pøiložà klacky, na jejichž konci hoøà lĂšj, a bĂŹhem minuty se vĂšnĂŹ levandule smĂsĂ s pachem hoøĂcĂho døeva. Muži jsou samĂ˝ ĂşsmĂŹv a od oèà si rukou odhĂĄnĂŹjĂ kouø: ta vĂ˝sada moci zapoèĂt tuto zkĂĄzu lichotĂ jejich skrovnĂŠ pýše a èistĂŹ pro toto odpoledne propĂšjèuje lesk jejich bezĂştϚnĂŠmu životu, kdy na tĂŹchto polĂch pracujĂ za devĂŹt pencĂ na den a citronĂĄdu zdarma. „Ăek bych, že todle bude potøeba ještĂŹ poøådnĂŹ rozfajrovat,“ prohodĂ jeden. PlanoucĂ klacek tøĂmĂĄ jako meè, a vskutku, oheò dĂĄvĂĄ najevo, že bez pomoci by mohl uhasnout, mĂsto aby zachvĂĄtil horu vykoøenĂŹnĂ˝ch rostlin. K nebesĂšm se zaène vznåšet zĂĄvoj kouøe a zahalĂ nĂzko plujĂcĂ mraky. „Punc vysokĂŠ kvality našeho podniku,“ oznĂĄmĂ William Sugar. „Keøe chytajĂ jen pomalu, protože ještĂŹ nejsou ĂşplnĂŹ vyèerpanĂŠ: je v nich ještĂŹ nĂŹjakĂ˝ život. Ale Rackhamovo voòavkåøstvĂ se nesnažà vyždĂmat šestou Ăşrodu z rostlin, kterĂŠ už nejsou pøi sĂle.“ Sugar se na nĂŹj podĂvĂĄ a nenapadne ji, jak mĂĄ zareagovat. MluvĂ k nĂ, jako kdyby se z nĂ mohla ještĂŹ vyloupnout dcera èi vnuèka postaršĂho investora, kterĂĄ neviditelnĂŠho plukovnĂka Leeka vozĂ po polĂch. Držà si od nĂ odstup a oproti jejĂm pøedpokladĂšm se do nĂ jedinkrĂĄt nezavĂŹsil. „Jednou jsem vidĂŹl,“ pronese William nahlas, pøes zmĂŹÂť hlasĂš a praskĂĄnĂ hoøĂcĂho døeva, „vatru z rostlin, kterĂŠ nechali na poli šest sezĂłn: ta vzplĂĄla, vušššš! jako kupa suchĂŠho kapradĂ. Ujišuji tĂŹ, že olej vydestilovanĂ˝ z tĂŠ poslednĂ skliznĂŹ by byl tøetiøadĂŠ kvality.“ Sugar mlèky pøikĂ˝vne a dĂĄl hledĂ do sĂlĂcĂch plamenĂš. Klepe se ve studenĂŠm vĂŹtru, kterĂ˝ jĂ foukĂĄ na zĂĄda, ve tvåøi jĂ cukĂĄ z horka, jež jĂ sĂĄlĂĄ na tvåø, a pøemýšlĂ, zda se tak hodĂ k vesnickĂŠmu životu, jak si o sobĂŹ kdysi myslela. Všude po obvodu ohnĂŹ ho muži znovu podpalujĂ pochodnĂŹmi a probĂrajĂ postup plamenĂš. Jejich pøĂzvuk je pro ni prakticky nesrozumitelnĂ˝; napadne ji, zda v poslednĂ dobĂŹ nĂŹjak nezjemnĂŹla, že už ho nenĂ s to dešifrovat, anebo zda je ten pøĂzvuk skuteènĂŹ tak neproniknutelnĂ˝. Tihle dĂŹlnĂci jsou jĂ ĂşplnĂŹ cizĂ; ve svĂ˝ch hrubĂŹ podraženĂ˝ch botĂĄch, drsnĂ˝ch hnĂŹdĂ˝ch kalhotĂĄch a bavlnĂŹnĂ˝ch košilĂch bez lĂmce tu vypadajĂ jako bϞnĂ˝ živoèišnĂ˝ druh, otužilĂŠ stĂĄdo dvounožcĂš, kterĂŠmu nevadĂ ani mrazivĂ˝ vĂtr, ani horkĂŠ plameny. Sugar je vdÏènĂĄ, že jsou tak zabranĂ do hranice, protože si dĂky tomu budou mĂŠnĂŹ všĂmat jĂ a ona dnes toužà po tom, aby se vyhnula pozornosti. TentokrĂĄt si vybrala tmavĂŠ a støĂzlivĂŠ šaty, a ne levandulovĂŠ peøĂ, kterĂŠ k nĂ za minulĂŠ nĂĄvštĂŹvy pøitĂĄhlo všechny pohledy. Pokud se nemڞe zavĂŹsit do Williama, pak dychtĂ po anonymitĂŹ. Do temnĂcĂ oblohy se vzdouvajĂ vlny kouøe, v nichž se hemžà rozpĂĄlenĂ pulci jisker a øeøavĂŠho popela; muži jĂĄsajĂ a smĂŹjĂ se žhnoucĂmu ovoci svĂŠ prĂĄce. Ale èĂm silnĂŹjšà je aromatickĂ˝ dĂ˝m z levandulĂ, tĂm vĂŹtšà mĂĄ Sugar strach, že by se jĂm mohla pøiotrĂĄvit – a to jsou velmi rozumnĂŠ obavy vzhledem k jejĂmu fyzickĂŠmu stavu: je totiž nevyspalĂĄ, hladovĂĄ a navĂc nastuzenĂĄ, což pøipisuje nĂĄvštĂŹvĂŹ Carolinina nevytopenĂŠho pokoje. Je lepšà dĂ˝chat zhluboka a dostat do plic spolu s vĂ˝pary co nejvĂc èerstvĂŠho vzduchu, nebo mĂĄ spĂš zatajit dech? ZkusĂ obojĂ a rozhodne se dĂ˝chat tak normĂĄlnĂŹ, jak to jen jde. Kʞ by jen nĂŹco snĂŹdla pøedtĂm, než sem pøijela! Ale už tou dobou se jĂ toèila hlava oèekĂĄvĂĄnĂm. „Je celkem možnĂŠ,“ ozve se William znièehonic hned u jejĂ zrudlĂŠ tvåøe, „že se za tebou nĂŹjakĂ˝ èas nestavĂm.“ Hlas již nemĂĄ jako ceremoniåø, znĂ to jako od muže, kterĂ˝ se v pøĂjemnĂŠm dozvuku milovĂĄnĂ tiskne k jejĂmu nahĂŠmu tĂŹlu. JejĂ zatemnĂŹnĂĄ mysl se snažà jeho slova nĂŹjak vyložit. „Asi måš touhle roènĂ dobou moc prĂĄce,“ øekne Sugar. William zamĂĄvĂĄ na muže, aby odstoupili od hranice, protože oheò již nenĂ tøeba povzbuzovat. VĂ˝pary na nĂŹj oèividnĂŹ nepĂšsobĂ ani zdaleka tak jako na ni. „Ano, ale tĂm to nenĂ,“ utrousĂ koutkem Ăşst a dĂĄl sleduje, jak dĂŹlnĂci ustupujĂ. „Doma se zase dĂŹjĂ vĂŹci… Nic se nikdy uspokojivĂŹ nevyøešÅ To nenĂ vosĂ, ale sršnĂ hnĂzdo, to ti povĂdĂĄm… Bože, to je ale domĂĄcnost…!“ Sugar se ztϞka soustøedĂ, obluzenĂĄ tϞkou vĂšnĂ. „ÂŽe by Sofiina chĂšva?“ odhadne. MĂŹlo to znĂt úèastnĂŹ, ale sama mĂĄ pocit, že ten tĂłn byl jen žluèovitĂ˝. „Jako vždy je tvoje dedukce sprĂĄvnĂĄ,“ odpovĂ a teĂŻ už se odvåžà k nĂ postavit blĂže. „Ano, ta tlustĂĄ kravièka Beatrice CleavovĂĄ podala vĂ˝povĂŹĂŻ. Poøåd je pøesvĂŹdèenĂĄ, že Sofie potøebuje guvernantku, už se nemڞe doèkat, až se pøestĂŹhuje k panĂ BarrettovĂŠ, a nepochybnĂŹ ji navĂc vĂšbec netϚĂ, že v našà domĂĄcnosti se teĂŻ držà smutek.“ „A to je takovĂ˝ problĂŠm najĂt guvernantku?“ zeptĂĄ se Sugar a srdce se jĂ ztϞka rozbušĂ. „Prakticky nemožnĂŠ,“ zakabonĂ se William. „Jedno je jistĂŠ, v dohlednĂŠ budoucnosti mĂĄm o prĂĄci postarĂĄno. ŠpatnĂ˝ch guvernantek je spousta a nedajĂ se nijak vytøĂdit. Když èlovĂŹk nabĂdne mizernou mzdu, pøihlĂĄsĂ se jen samĂŠ zkrachovalĂŠ existence, zato když nabĂdneš slušnou sumièku, chamtivost zachvĂĄtĂ každou pøĂslušnici ženskĂŠho pohlavĂ. InzerĂĄt v Timesech vyšel teprve v ĂşterĂ˝ veèer a už mi došlo ètyøicet dopisĂš.“ „Nemohla by ale guvernantku vybrat Agnes?“ odvåžà se Sugar. „Ne.“ „Ne?“ „Ne.“ Sugar se mrĂĄkotnĂŹ houpe na nohou, srdce jĂ bušà tak, že cĂtĂ, jak se jĂ hrudnĂ koš otøåsĂĄ, a slyšà se, jak slabĂ˝m hlasem øĂkĂĄ: „Williame?“ „Ano?“ „VåžnĂŹ je ti lĂto, že nemڞeme žĂt spolu?“ „NesmĂrnĂŹ,“ odpovĂ okamžitĂŹ, a to tĂłnem, kterĂ˝ nenĂ ani tak sentimentĂĄlnĂ, jako spĂš unavenĂ˝ a otrĂĄvenĂ˝, jako by jejich dokonalĂŠmu svazku brĂĄnila protivnĂĄ obchodnĂ omezenĂ nebo nesmyslnĂŠ zĂĄkony. „Kdybych jen mohl mĂĄvnout kouzelnou hĂšlkou…!“ „Williame?“ SĂpĂĄ, pøipadĂĄ jĂ, že jĂ jazyk po levanduli otekl, zemĂŹ pod nohama se jĂ pomalu zaèĂnĂĄ otåèet jako nĂŹjakĂĄ ohromnĂĄ troska na hladinĂŹ oceĂĄnu, kterĂ˝ je tak rozlehlĂ˝ a tmavĂ˝, že ani nenĂ vidĂŹt. „M-myslĂm, že mĂĄm øešenĂ a… a je to øešenĂ i pro nĂĄs. Co kdybych se guvernantkou tvĂŠ dcery stala jĂĄ? DomnĂvĂĄm se, že ovlĂĄdĂĄm všechny nutnĂŠ dovednosti, tedy až na hudbu, a-ale to bych se jistĂŹ dokĂĄzala douèit z knĂžek. Sofii pøece neuškodĂ, když se bude uèit ètenĂ, psanĂ, poètĂšm a-a slušnĂŠmu chovĂĄnĂ ode mĂŹ, ne?“ Williamova tvåø je ve svĂŹtle ohnĂŹ zkøivenĂĄ, oèi mu od toho požåru zrudly; od plamenĂš zažloutlĂŠ zuby mĂĄ vycenĂŹnĂŠ, v úžasu – nebo pobouøenĂŹ. Sugar zoufale žadonĂ: „M-mohla bych žĂt tam, kde teĂŻ bydlĂ Sofiina chĂšva… NevadĂ mi, jestli to je jen prostĂ˝ pokojĂèek; budu šastnĂĄ, s-staèà mi bĂ˝t blĂzko tebe…“ Hlas jĂ na poslednĂm slovĂŹ vypovĂ službu a pøejde v chabĂŠ zakòourĂĄnĂ, Sugar se tam klĂĄtĂ a v oèekĂĄvĂĄnĂ lapĂĄ po dechu. Pomalu, ach, jak pomalu! se William otoèĂ, aby jĂ odpovĂŹdĂŹl. Proboha, rty mĂĄ zhnusenĂŹ stoèenĂŠ…! „To pøece nemڞeš myslet –“ zaène, ale v tu chvĂli ho pøerušà chraplavĂ˝ venkovskĂ˝ hlas: „Pane Rackham! Mڞu s vĂĄma mluvit?“ William se obrĂĄtĂ, aby se vypoøådal s tĂm vyrušenĂm, a Sugar to už nevydržĂ. TĂŹlem jĂ od paty nahoru projede hnusnĂ˝ nĂĄval horka, a když jĂ lebku zaplavĂ temnota, omdlĂ a sesune se na zem. Ani neucĂtĂ nĂĄraz; kupodivu jen to, jak ji studenĂĄ stĂŠbla trĂĄvy jemnĂŹ pĂchajĂ ve tvåøi. Pak mĂĄ po nezmĂŹrnĂŠ chvĂli vzdĂĄlenĂ˝ pocit, že ji kdosi zvedĂĄ a nese, ale kdo to je a kam ji nese, o tom nemĂĄ ponĂŹtĂ. ĂĂST ĂTVRTĂ V kruhu rodinnĂŠm KAPITOLA DVAADVACĂTĂ Po celou dlouhou noc padajĂ na dĂšm v Chepstow Villas tisĂce galonĂš deštĂŹ vydestilovanĂ˝ch bez rozdĂlu ze zapĂĄchajĂcĂch vĂ˝parĂš londĂ˝nskĂ˝ch ulic i svϞĂch par dalekĂ˝ch jezer. Jedno okno v ložnici blikĂĄ ve tmĂŹ jako majĂĄk, a kdykoli lijĂĄk zesĂlĂ, toto osamĂŹlĂŠ svĂŹtĂ˝lko zakolĂsĂĄ, jako by se dĂšm zvedal na vodĂŹ ze svĂ˝ch zĂĄkladĂš. Na Ăşsvitu se ovšem vila RackhamovĂ˝ch nehnula ani o centimetr, temnĂĄ mraèna jsou vyèerpĂĄna a zpoza nich mڞe prosvitnout novĂĄ bledĂĄ obloha. Bouøe prozatĂm skonèila. Pøesto je dĂšm a pozemek kolem nĂŹj nasĂĄklĂ˝ tøpytĂcĂmi se pozĂšstatky potopy. Po pøĂjezdovĂŠ cestĂŹ se voda jen øine, jemnĂ˝ èernĂ˝ štĂŹrk se zrnĂèko po zrnĂèku nadnåšà k brĂĄnĂŹ. Kolem samotnĂŠho domu prĂšzraènĂĄ voda støĂkĂĄ z okapĂš a unikĂĄ dolĂš po vnĂŹjšĂch zdech, omĂ˝vĂĄ okna, kterĂĄ už jsou i tak zcela bez poskvrnky. V zahradĂŹ se v zåøi vychĂĄzejĂcĂho slunce leskne každĂ˝ list a všechny vĂŹtve se sklĂĄnĂŹjĂ; rýè, kterĂ˝ byl pøedchozĂho dne bezpeènĂŹ zaboøenĂ˝ v hlĂnĂŹ, se teĂŻ sveze ke stranĂŹ a spadne. V podzemnĂ kuchyni Janey s kalnĂ˝ma oèima vytĂrĂĄ kaluže vody, kterĂĄ sem v noci natekla špinavĂ˝mi prĂšduchy ventilace, okny umĂ˝vĂĄrny a schodišovou šachtou. Naložà do kotlĂš uhlĂ a zatopĂ, aby podlahy uschly a prsty jĂ roztĂĄly tou dobou, kdy s nimi bude muset podniknout cokoli složitĂŹjšĂho. Aèkoli ještĂŹ nevidĂ dennĂ svĂŹtlo, èasem zaslechne, jak se rozezpĂvali ptĂĄci. Kdyby Sugar stĂĄla v ulièce hned u Pembridge Crescentu, u toho altĂĄnku, kde pøed nĂŹkolika mĂŹsĂci zamĂĄvala panĂ RackhamovĂŠ, spatøila by Agnes, jak už stojĂ u okna ložnice a skrz jeho tøpytivĂŠ sklo vyhlĂžà na svĂŹt. Agnes vèera vĂŹtšinu dne prospala, od tĂŠ doby bdĂ celĂŠ hodiny ve tmĂŹ a èekĂĄ, až se slunce zaøĂdĂ podle jejĂho pøĂkladu. Pokud se mڞe spolehnout na to, co se pĂše v knihĂĄch, tak na severnĂm pĂłlu panuje poøåd den, nikdy noc, což by rozhodnĂŹ bylo pøĂjemnĂŠ. Jedno jĂ ale nenĂ ĂşplnĂŹ jasnĂŠ: znamenĂĄ to, že stojĂ sĂĄm Ăas? A pokud nestojĂ, nezĂšstĂĄvĂĄ aspoò èlovĂŹku jeho èĂselnĂ˝ vĂŹk stejnĂ˝? Uvažuje, èemu by dala pøednost: nikdy se nezmĂŹnit, protože se nikdy nic nemĂŹnĂ, nebo zešedivĂŹt, tøebaže by navždy zĂšstala tøiadvacetiletĂĄ. Hlavolam na zamĂŹstnĂĄnĂ mozku. Agnes nehodlĂĄ riskovat bolest hlavy hned na poèåtku dne, a tak severnĂ pĂłl nechĂĄ bĂ˝t a mĂsto toho prochĂĄzĂ potemnĂŹlĂ˝m a ztichlĂ˝m domem, sestupuje po schodech a cupitĂĄ chodbami, dokud se nedostane do tepla a svĂŹtla již rušnĂŠ kuchynĂŹ. PersonĂĄl nijak nepøekvapuje, že ji vidĂ, protože ona sem poslednĂ dobou chodĂ na nĂĄvštĂŹvu každĂŠ rĂĄno; vĂŹdĂ, že si nepøišla stϞovat, a tak dĂĄl pokraèujĂ v prĂĄci. NovĂĄ kuchyòskĂĄ služtièka, na jejĂž jmĂŠno si Agnes nedokåže vzpomenout, v oparu voòavĂŠ pĂĄry vytahuje z pĂcky èerstvĂŠ kaiserky; kuchaøka napichuje na vidlièky z misky s marinĂĄdou ovèà jazyky a vybĂrĂĄ si pouze ty, jejichž tvar a velikost dojdou uznĂĄnĂ u jejĂho pĂĄna. Agnes projde kuchynĂ do umĂ˝vĂĄrny, kde Janey drhne døevĂŹnĂ˝ døez, protože s tĂm kamennĂ˝m je už hotova. DĂvka stojĂ na špièkĂĄch, zadnice jĂ samĂ˝m ĂşsilĂm kroužĂ; ve svĂŠ snaze nehekat tak nahlas si pøĂchodu panĂ RackhamovĂŠ ani nevšimne. „Kde je ĂĂèa?“ Janey sebou trhne, jako by ji nĂŹco pĂchlo, ale rychle se vzpamatuje. „Ten je za kotlem, pani,“ øekne a ukåže napuchlou èervenou rukou. Proè, ptĂĄte se, oznaèuje Henryho koèku mužskĂ˝m ukazovacĂm zĂĄjmenem? Protože i pøes povĂŹst, kterĂĄ Henryho koèku pøedchĂĄzela, jde ve skuteènosti o kocoura. Když se jednoho rĂĄna poprvĂŠ ukĂĄzal v kuchyni RackhamovĂ˝ch, kuchaøka ho zvedla za ocas a podĂvala se mu na pohlavĂ – což chudĂĄk Henry Rackham evidentnĂŹ nikdy neudĂŹlal. Agnes si klekne na èisÂťounkou podlahu pøed nejvĂŹtšĂm mĂŹdĂŹnĂ˝m kotlem a zadĂvĂĄ se do stĂnĂš. „JĂĄ ho nevidĂm,“ prohlĂĄsĂ. Janey je na tohle pøipravenĂĄ: pøinese talĂøek, na nĂŹjž kuchyòskĂĄ pomocnice nandala pĂĄr krĂĄlièĂch a kuøecĂch srdĂèek, krkĂš a ledvinek, a postavĂ ho ke kotli. ĂĂèa se okamžitĂŹ vynoøà a ospale zamrkĂĄ. „ĂĂèo, drahoušku,“ ozve se Agnes a pohladĂ mu zĂĄda, hladkĂĄ jako rukĂĄvnĂk a teplĂĄ jako chlĂŠb z pĂcky. „To nejez,“ radĂ mu, když oèichĂĄvĂĄ tmavĂŠ lepkavĂŠ maso. „Je to špinavĂŠ. Janey, pøines smetanu.“ DĂvka poslechne a Agnes dĂĄl hladĂ kocoura po zĂĄdech, tiskne ho bøichem na podlahu, jen pĂĄr centimetrĂš pøed miskou, v pomalĂŠm rytmu škĂĄdlivĂŠho omezovĂĄnĂ. „Dnes pøijde tvoje novĂĄ panièka,“ oznĂĄmĂ mu. „Ano, pøijde. Ty jsi lamaè srdcĂ, co? Ale jĂĄ se tĂŹ vzdĂĄm, ano, udĂŹlĂĄm to. Budu stateènĂĄ a spokojĂm se se vzpomĂnkami na tebe. Ty jeden malĂ˝ fešåku.“ A ještĂŹ jednou ho hlazenĂm odstrèà od vnitønostĂ. „ĂĂĄĂĄ!“ zazpĂvĂĄ potϚenĂŹ, když se Janey vrĂĄtĂ s porcelĂĄnovou miskou. „Tady måš krĂĄsnou èistou bĂlou smetanu. Ukaž mi, co dĂŹlåš s tĂmhle.“ PoslednĂho rĂĄna v Priory Close se Sugar klepe u psacĂho stolu a opršelĂ˝m francouzskĂ˝m oknem se dĂvĂĄ na svou zahrĂĄdku. ZakrĂĄtko ji mĂĄ opustit, a tak jĂ je znièehonic nevĂ˝slovnĂŹ drahĂĄ, aèkoli se o ni pøedtĂm vĂšbec nestarala: po tĂ˝dnech lijĂĄkĂš je hlĂna rozhĂĄzenĂĄ mimo ĂşpravnĂŠ zĂĄhonky, hnĂŹdĂŠ a nahnilĂŠ azalky visĂ na stoncĂch ĂşplnĂŹ schlĂplĂŠ a u okennĂho skla se navršila slizkĂĄ kupa opadanĂŠho listĂ. No dobøe, ale je to moje zahrĂĄdka, pomyslĂ si Sugar, i když vĂ, že ta myšlenka je absurdnĂ. PopravdĂŹ øeèeno v tom bytĂŹ nenĂ prakticky jedinĂ˝ centimetr ètvereènĂ, kterĂ˝ by v nĂ nevzbuzoval jistou nostalgii a nad nĂmž by se jĂ nesvĂralo srdce z toho, oè pøichĂĄzĂ, a to pøes veškerou nespokojenost a Ăşzkost, kterou tu musela snåšet. Všechny ty osamĂŹlĂŠ hodiny, kdy pøechĂĄzela po pokoji sem a tam, a teĂŻ jĂ je lĂto, že odjĂždĂ! BlĂĄhovost. Sugar se dĂĄl tøese. Oheò ve všech mĂstnostech uhasila už dĂĄvno, aby Williama po pøĂjezdu nezdržovala, a celĂ˝ byt prochladl. Pokoje pĂšsobĂ ještĂŹ studenĂŹji, protože z nich zmizely veškerĂŠ ornamenty a vĂ˝zdoba – a obnaženĂŠ stĂŹny vypadajĂ ještĂŹ hÚø v bledĂŠm podzimnĂm svĂŹtle, jež se tĂživĂŹ mĂsĂ se zåøà plynovĂ˝ch lamp. Sugar mĂĄ z tĂŠ zimy ruce bĂlĂŠ, bezkrevnĂĄ zĂĄpĂŹstĂ jĂ vyèuhujĂ z rukĂĄvĂš potøĂsnĂŹnĂ˝ch inkoustem; foukne si na klouby prstĂš a jejĂ dech je vlažnĂ˝ a vlhkĂ˝. SedĂ celĂĄ v èernĂŠm, smuteènà èepec mĂĄ již upnutĂ˝, rukavice pøipravenĂŠ v klĂnĂŹ. Všechno, co si pøeje vzĂt s sebou, už na Williamovu žådost shromåždila v pøedpokoji, aby se to dalo snadno pøestĂŹhovat; zbytku se William bezpochyby nĂŹjak zbavĂ. I trochu zašpinĂŹnĂŠ vĂŹci – prostĂŹradla, ruènĂky, šaty, bez ohledu na cenu – už všechny vyhodila na ulici, aby si je tam našli potøebnĂ lidĂŠ. (V dešti všechno nasĂĄkne, ale s trochou trpĂŹlivosti je nĂŹjakĂ˝ chudĂĄk jistĂŹ zachrĂĄnĂ.) V diskusi, kterou s Williamem vedli o stĂŹhovĂĄnĂ, nepadla o posteli ani zmĂnka, byÂť Sugar pøedpoklĂĄdĂĄ, že jejĂ novĂ˝ pokojĂèek bude hodnĂŹ malĂ˝. Bude tam dost mĂsta na nohy, napadne ji, aby tam s Williamem mohli dĂŹlat všechno, naè jsou zvyklĂ? Pøi pomyšlenĂ na to, jak jejĂ holĂŠ nohy prorazĂ okny mròavĂŠho podkrovĂ s vϞièkou ve stylu Alenky v kraji divĂš, se zahihòå potlaèovanou hysteriĂ. Do èeho se to proboha dobrovolnĂŹ vrhla? Za pĂĄr hodin bude vĂ˝luènĂŹ zodpovĂŹdnĂĄ za Sofii Rackhamovou – Co si s nĂ propĂĄna poène? VždyÂť je hochštaplerka, podvodnice tak pøĂšernĂŹ prĂšhlednĂĄ, že… že ji prohlĂŠdne i dĂtĂŹ! Po uèitelĂch se chtĂŹjĂ axiomy, vĂ˝roky a starĂĄ zlatĂĄ pravidla, ale co Sugar najde, když si nad tĂm zaène lĂĄmat hlavu? UdĂĄlost starou tak pĂŹt let, kdy k nĂ po odchodu zĂĄkaznĂka obdaøenĂŠho jako kÚò zavolali jejĂ matku. Když si panĂ CastawayovĂĄ prohlĂŠdla v posteli tu paseku, usoudila, že potrhanĂĄ tkåò jejĂ dcery se zahojĂ bez stehĂš, a když zavøela lĂŠkĂĄrnièku, dala jĂ tuto skvĂŹlou radu, jak se vyhnout „krveprolitĂ tam dole“: „ProstĂŹ si pamatuj: když se brĂĄnĂš, všechno bolĂ vĂc.“ „Slyšela jsem,“ øekne panĂ Agnes RackhamovĂĄ panĂ EmmelĂnĂŹ FoxovĂŠ, „že vaše uzdravenĂ si nezadĂĄ se zĂĄzrakem.“ PanĂ FoxovĂĄ si od Rose vezme kakao i kousek dortu a mumlavĂŹ jĂ podĂŹkuje. „ZĂĄzraky jsou vzĂĄcnĂŠ,“ pøipomene svĂŠ hostitelce jemnĂŹ, ale rozhodnĂŹ, „a BĂšh si je schovĂĄvĂĄ na pøĂležitosti, kdy už nic jinĂŠho nezbĂ˝vĂĄ. JĂĄ osobnĂŹ dĂĄvĂĄm pøednost nĂĄzoru, že jsem byla jednoduše tak dlouho opeèovĂĄvĂĄna, až jsem se uzdravila.“ Ale Agnes o tom nechce ani slyšet. Pøed sebou mĂĄ ženu, již naposledy vidĂŹla v bolestech kulhat kostelem jako grotesknĂ memento mori vyvolĂĄvajĂcĂ pokoutnĂ znechucenĂ˝ a lĂtostivĂ˝ šepot. NynĂ vypadĂĄ panĂ FoxovĂĄ mimoøådnĂŹ fit, obzvlåštĂŹ ve tvåøi; lebka, kterĂĄ byla tak morbidnĂŹ soustøedĂŹnĂĄ na to, aby se odhalila, je teĂŻ pohodlnĂŹ odĂŹnĂĄ masem, oènĂ jamky už nejsou propadlĂŠ. VždyÂť vypadĂĄ skoro hezky! A nezapomĂnejme, že vešla dovnitø bez pomoci hole a nesla se s jistotou (stejnĂŹ neklamnou jako zĂĄhadnou), že mĂĄ k dispozici dost dechu a sĂly, aby jĂ to vystaèilo na celĂ˝ den. „Byla jste v Klåšteøe zdravĂ, že?“ zašeptĂĄ Agnes. „Ne, v nemocnici svatĂŠho BartolomĂŹje,“ odpovĂ panĂ FoxovĂĄ. „Psala jste mi tam, jak si jistĂŹ vzpomĂnĂĄte…?“ Ovšem EmmelĂna si nenĂ vĂšbec jistĂĄ, mĂĄ totiž popravdĂŹ øeèeno pocit, že panĂ RackhamovĂĄ je dnes duchem mĂrnĂŹ nepøĂtomnĂĄ. Tak napøĂklad v hale stojĂ kufry, hromada krabic na klobouky, sklapnutĂŠ deštnĂky a tak dĂĄle, což jasnĂŹ svĂŹdèà o tom, že nĂŹjakĂ˝ èlen domĂĄcnosti zĂĄhy odjede, ale když se jĂ na to taktnĂŹ zeptala, panĂ RackhamovĂĄ jako by neslyšela. „Nepøišla jsem nevhod?“ zkusĂ to EmmelĂna znovu. „Ty kufry v hale…“ „VĂšbec ne,“ zavrtĂ Agnes hlavou. „MĂĄme ještĂŹ nĂŹkolik hodin.“ „NĂŹkolik hodin než…?“ Jenže panĂ RackhamovĂĄ reaguje na neomalenou otevøenost stejnĂŹ jako na jemnĂŹjšà sondovĂĄnĂ. „NĂŹkolik hodin, než nĂĄs vyrušà cokoli, co se nĂĄs netĂ˝kĂĄ,“ ujistĂ svĂŠho hosta. Rose jim nabĂdne zĂĄkusek ze støĂbrnĂŠho talĂøe a panĂ RackhamovĂĄ si vezme dĂlek dortu z levĂŠho kraje, kde se podle pøedchozĂ dohody nachĂĄzejĂ ty nejtenèà exemplåøe. Kousek v jejĂch prstech, kterĂ˝ dole v kuchyni pøežil mnoho nezdaøenĂ˝ch naøĂznutĂ horkĂ˝m nožem, je tak tenounkĂ˝, že svĂŹtlo lampy v salĂłnu bez potĂžà prochĂĄzĂ ovocem. „No tak, panĂ FoxovĂĄ,“ uculuje se a šourĂĄ se pøi tom v mĂŹkouèkĂŠm plĂĄteèku. „To mi øĂkĂĄte, že vĂĄs ze chøtĂĄnu… vy vĂte èeho… nezachrĂĄnilo nic pozoruhodnĂŹjšĂho než dobrĂĄ nemocniènĂ pÊèe?“ EmmelĂna zaèĂnĂĄ pochybovat, zda se za dlouhĂ˝ch mĂŹsĂcĂš jejĂ indispozice nĂŹjak radikĂĄlnĂŹ nezmĂŹnila pravidla neformĂĄlnĂho spoleèenskĂŠho styku: to je ale divnĂŠ tête-à-tête! Ale bude tedy oplĂĄcet stejnou mincĂ. „JĂĄ o sobĂŹ nikdy nerozhlašovala, že mĂĄm souchotĂŹ. To tvrdili jinĂ lidĂŠ a jĂĄ jim to nevyvracela. Když už se mĂĄ èlovĂŹk s nĂŹkĂ˝m pustit do køĂžku, tak kvĂšli dĂšležitĂŹjšĂm zĂĄležitostem, nemyslĂte?“ „Henry nĂĄm øekl, že vĂĄs vidĂŹl na smrtelnĂŠ posteli, byl si tĂm naprosto jist,“ nenechĂĄ se panĂ RackhamovĂĄ zastrašit. PanĂ FoxovĂĄ nevÏøĂcnĂŹ zamrkĂĄ a na okamžik to vypadĂĄ, že by mohla vybuchnout. Pak si ale opøe hlavu o køeslo a velkĂŠ šedĂŠ oèi jĂ zvlhnou. „Henry mĂŹ vidĂŹl, když jsem na tom byla nejhÚø, to je pravda,“ povzdychne si. „MožnĂĄ by pro nĂŹj bĂ˝valo lepšĂ, kdybych na nĂŹjakĂ˝ èas zmizela a vrĂĄtila se, až by bylo po všem.“ Jak se EmmelĂna pøes zĂĄbradlĂ tragĂŠdie zadĂvĂĄ do onoho mlžnĂŠho ĂşdolĂ nedĂĄvnĂŠ minulosti, kde lze Henryho stĂĄle zahlĂŠdnout, nevšimne si, že Agnes dĂŹtinsky pøikyvuje, uchvĂĄcenĂĄ tĂmto zjevnĂ˝m pøiznĂĄnĂm nadpøirozenĂ˝ch schopnostĂ. „Ale øĂkala jsem mu, že se uzdravĂm. VzpomĂnĂĄm si, jak jsem mu vyklĂĄdala o tom, èemu øĂkĂĄm kalendåø svĂŠho života, kterĂ˝ do mĂŹ vložil BĂšh. NevĂm pøesnĂŹ, kolik mĂĄ strĂĄnek, ale cĂtĂm, že jich zbĂ˝vĂĄ mnohem vĂce, než se lidĂŠ domnĂvali.“ V tu chvĂli se už Agnes bezmĂĄla vrtĂ nadšenĂm. Ach, mĂt v sobĂŹ takovĂ˝ kouzelnĂ˝ kalendåø a moct si ovÏøit, že (oproti odhadu z toho hnusnĂŠho novinovĂŠho èlĂĄnku, kterĂ˝ si prostĂŹ nemڞe vymazat z pamĂŹti) mĂĄ na tomto svĂŹtĂŹ vĂce než onĂŹch 21 917 dnĂ! Opovåžà se ji požådat o to tajemstvĂ, tady a teĂŻ, v salĂłnu, v chladnĂŠm dopoledni na poèåtku listopadu? Ne, vidĂ, že si musĂ poèĂnat obezøele: panĂ FoxovĂĄ mĂĄ na tvåøi takovĂ˝ zĂĄhadnĂ˝ vĂ˝raz, jejž Agnes poznĂĄvĂĄ z portrĂŠtĂš mystikĂš a lidĂ, kteøà v prĂšbĂŹhu vĂŹkĂš pøežili smrt. V knize skrytĂŠ pod jejĂm vyšĂvĂĄnĂm, IlustrovanĂŠ dĂškazy spiritismu, je rytina zhotovenĂĄ pøĂmo z fotografie, na nĂž mĂĄ jeden americkĂ˝ rudĂ˝ gentleman na krku „nĂĄhrdelnĂk“ z jedovatĂ˝ch hadĂš a ve tvåøi je až nepøirozenĂŹ podobnĂ˝ panĂ FoxovĂŠ! „Ale povĂŹzte mi,“ ozve se Agnes, „co jste pøinesla v tom balĂèku?“ PanĂ FoxovĂĄ se s nĂĄmahou vytrhne ze snĂŹnĂ a zvedne tϞkĂ˝ papĂrovĂ˝ balĂk, kterĂ˝ se doposud opĂral o nohu jejĂho køesla. „Knihy,“ odpovĂ, vytĂĄhne jeden nedotèenĂ˝ svazek a podĂĄ ho panĂ RackhamovĂŠ. PøedklĂĄdĂĄ jĂ knihy jednu po druhĂŠ: tenkĂĄ pojednĂĄnĂ s takovĂ˝mi nĂĄzvy jako KøesÂťanskĂĄ zbožnost v každodennĂm styku, Pošetilost hledaèÚ kostĂ a Carlylismus a køesÂťanskĂŠ uèenĂ: pøåtelĂŠ, èi nepøåtelĂŠ? „Pane na nebi,“ pokusĂ se Agnes o vdÏènĂ˝ tĂłn, a to i pøes svĂŠ zklamĂĄnĂ, neboÂť tyto knihy na prvnĂ pohled neslibujĂ nic, co by se chtĂŹla dozvĂŹdĂŹt. „To je od vĂĄs nesmĂrnĂŹ velkorysĂŠ…“ „Když otoèĂte na pøedsĂĄdku,“ vysvĂŹtlĂ jĂ panĂ FoxovĂĄ, „uvidĂte, že velkorysost s tĂm nemĂĄ nic spoleènĂŠho. Tyhle knihy patøà vašemu manželovi – anebo mu jsou pøinejmenšĂm vĂŹnovanĂŠ, jakožto dary od Henryho. Nedokåžu si pøedstavit, jak se ocitly zpĂĄtky mezi Henryho vĂŹcmi, ale došla jsem k zĂĄvĂŹru, že bych je mĂŹla vrĂĄtit.“ RozhostĂ se rozpaèitĂŠ ticho a Agnes usoudĂ, že vĂc už se toho za tĂŠto konkrĂŠtnĂ nĂĄvštĂŹvy nedozvĂ. „Nu,“ prohodĂ zvesela, „co kdybychom teĂŻ sešly dolĂš do kuchynĂŹ a podĂvaly se, jestli tam na vĂĄs už nĂŹco neèekĂĄ?“ VĂc než dvĂŹ hodiny potĂŠ, co se Sugar poprvĂŠ zaèala zaobĂrat možnostĂ, že si William celĂ˝ nĂĄpad rozmyslel, a hodinu potĂŠ, co se samou ĂşzkostĂ a sebelĂtostĂ usedavĂŹ rozplakala, pøesvĂŹdèenĂĄ, že už ho nikdy neuvidĂ, RackhamĂšv koèår se zacinkĂĄnĂm zastavĂ pøed domem a William na ni zaÂťukĂĄ. „NeodvratitelnĂŠ zpoždĂŹnĂ,“ pronese lakonicky. Po tom už nepromluvĂ ani slovo a radĂŹji dohlĂžà na koèĂho pøi naklĂĄdĂĄnĂ zavazadel na støechu koèåru. Sugar nevĂ, zda mĂĄ poèkat, èi odejĂt, a tak postĂĄvĂĄ v pøedsĂni, strnulĂĄ jako vϚåk na kabĂĄty, zatĂmco se Cheesman s drzĂ˝m úšklebkem na tvåøi šine tam a zase zpĂĄtky. Sugar si natĂĄhne tĂŹsnĂŠ èernĂŠ rukavice a koutkem oka zahlĂŠdne, jak si Cheesman na svĂĄ širokĂĄ ramena naložà jeden jejĂ kufr. PøipadĂĄ jĂ, že pøi tom zaèichal, zda neodhalĂ inkriminujĂcĂ pachy. Pokud ale zaèichal, tak marnĂŹ, protože vzduch v mĂstnostech je podivnĂŹ sterilnĂ. Když je naklĂĄdĂĄnĂ hotovo, William jĂ pokyne k odchodu a ona za nĂm vyjde ven na ulici. „DĂĄvejte pozor, kam šlapete, sleèno,“ poradĂ jĂ za okamžik bodrĂ˝ koèĂ, když se Sugar drĂĄpe do Rackhamova koèåru a on jĂ pøi tom letmo vypomڞe rukama na zadku. Sugar se na nĂŹj zlostnĂŹ obrĂĄtĂ, ale on už je pryè. „Tak rĂĄda tĂŹ vidĂm,“ zašeptĂĄ Sugar svĂŠmu zachrĂĄnci a usadĂ se i se svĂ˝mi bohatĂ˝mi šustĂcĂmi èernĂ˝mi suknĂŹmi na sedadle proti nĂŹmu. NamĂsto odpovĂŹdi si William jen pøiložà ukazovåèek na rty a zvedne huòatĂĄ oboèà k mĂstu nad jejich hlavami, kde se Cheesman prĂĄvĂŹ chĂĄpe opratĂ. „Nech si to,“ varuje ji tiše, „na pozdĂŹji.“ VelkĂŠ vchodovĂŠ dveøe domu RackhamovĂ˝ch se otevøou na škvĂru, pak se rozevøou vĂc, když služka uvidĂ pĂĄna a novou guvernantku. Panty zavrzajĂ, protože dveøe byly namontovĂĄny teprve minulĂ˝ tĂ˝den: mohutnĂ˝ vĂ˝stavnĂ kus vyzdobenĂ˝ intarziemi a detailnĂŹ vyøezĂĄvanĂ˝m „R“. „Letty,“ oznĂĄmĂ William Rackham vznešenĂŹ. „Tohle je sleèna Sugar.“ Služka udĂŹlĂĄ pukrle – „TϚà mĂŹ, sleèno“ – ale nedostane se jĂ odpovĂŹdi. „VĂtejte v domĂŹ RackhamovĂ˝ch,“ prohlĂĄsĂ jeho majitel. „DoufĂĄm, ne, jsem pøesvĂŹdèen, že tu budete šastnĂĄ.“ Sugar pøekroèà prĂĄh do haly a okamžitĂŹ ji obklopĂ požitky bohatstvĂ. Nad hlavou jĂ visĂ mohutnĂ˝ lustr zalitĂ˝ sluneènĂmi paprsky, kterĂŠ sem pronikajĂ okny. Po obou stranĂĄch velkolepĂŠho schodištĂŹ stojĂ leštĂŹnĂŠ stolky a na nich vĂĄzy s kvĂŹtinami tak ohromnĂ˝mi a tak bohatĂŹ olistĂŹnĂ˝mi, že pøipomĂnajĂ keøe. KrĂĄsnĂŹ zarĂĄmovanĂŠ idylickĂŠ venkovskĂŠ krajinky visĂ všude, kde ještĂŹ bylo volnĂŠ mĂsto a zeĂŻ nebyla potøeba k jinĂ˝m úèelĂšm. U klenutĂŠho prĂšchodu do jĂdelny a salĂłnu se v pendlovkĂĄch houpe zlatĂŠ kyvadlo a jeho tikĂĄnĂ je jasnĂŹ slyšet – stejnĂŹ jako vĂĄhavĂŠ kroky Sugar na vyleštĂŹnĂŠ dlåždĂŹnĂŠ podlaze. JejĂ oèi sledujĂ spirĂĄlu mahagonovĂŠho zĂĄbradlĂ až po podestu ve tvaru L; vĂ, že nĂŹkde tam nahoøe je jejĂ pokoj, a vzrušuje ji pomyšlenĂ, že je to na stejnĂŠm patøe s pokoji RackhamovĂ˝ch. „To je ale krĂĄsnĂ˝ dĂšm,“ pronese tak uchvĂĄcenĂĄ, že ani nevĂ, jestli to myslĂ våžnĂŹ. JejĂ zamĂŹstnavatel jĂ kyne na uvĂtanou; všude kolem nĂ pobĂhajĂ služky; zavazadla jejĂ pøedchĂšdkynĂŹ se vršà v hale; všechen tenhle poprask je kvĂšli nĂ a ona si dĂky tomu pøipadĂĄ jako hrdinka v romĂĄnu od Samuela Richardsona nebo tĂŹch sester BellovĂ˝ch, kterĂŠ se vĂšbec nejmenujĂ Bellovy, ale jak vlastnĂŹ? Bellovy, Bellovy, Bellovy, rozlĂŠhĂĄ se jĂ v mozku hlasitĂŹ jako zvon… jejich skuteènĂŠ jmĂŠno ji stĂĄle nenapadĂĄ… „Sleèno Sugar?“ „Ano, ano, promiòte,“ omluvĂ se a trhanĂŹ se zase dĂĄ do pohybu. „Jen jsem se kochala…“ „Dovolte, abych vĂĄm ukĂĄzal våš pokoj,“ øekne William. „Letty, Cheesman ti pomڞe nosit dovnitø zavazadla.“ SpoleènĂŹ, ovšem s decentnĂm odstupem stoupajĂ po schodišti, dlanĂŹ jim kloužou po leštĂŹnĂ˝ch sloupcĂch zĂĄbradlĂ a koberec na schodech tlumĂ jejich krok. Sugar vzpomĂnĂĄ, kolikrĂĄt s Williamem šli po schodech v podniku panĂ CastawayovĂŠ; tøeba tenkrĂĄt vĂšbec poprvĂŠ, kdy William byl zahaleè, jenž se musel uskromòovat, nešastnĂ˝ pøikrèenĂ˝ èlovĂŹk, jehož spalovala touha vidĂŹt celĂ˝ vesmĂr sraženĂ˝ k jeho kolenĂšm. Jak teĂŻ zdolĂĄvajĂ schody, po oèku se na nĂŹj podĂvĂĄ: je ten vousatĂ˝ gentleman skuteènĂŹ stejnĂ˝ èlovĂŹk jako jejĂ George W. Hunt s tvåøièkou jako dĂtĂŹ, muž, kterĂ˝ ji ani ne pøed rokem prosil, aby vyhovĂŹla jeho „nĂzkĂ˝m choutkĂĄm“? „Neexistuje nic, èemu bych se nepodvolila,“ ujistila ho tehdy, „s nejvĂŹtšĂm potϚenĂm.“ „Tohle je tvĂšj pokoj,“ pronese William, jen co ji provede po podestĂŹ a uvede ji již otevøenĂ˝mi dveømi do mĂstnosti. Je ještĂŹ menšĂ, než oèekĂĄvala, a prostšĂ. Pod jedinĂ˝m oknem je zastrèenĂĄ ĂşzkĂĄ døevĂŹnĂĄ postel, ĂşhlednĂŹ zastlanĂĄ prošĂvanou dekou a flanelovĂ˝mi pøikrĂ˝vkami. SvĂŹtle žlutĂĄ komoda z bøezovĂŠho døeva s bĂlĂ˝mi porcelĂĄnovĂ˝mi Ăşchytkami a trojkøĂdlĂ˝m zrcadlem usazenĂ˝m nahoøe. Jedna stolièka a jedno køeslo, na prvnĂ pohled pohodlnĂŠ. TitĂŹrnĂ˝ stoleèek. Na vĂc nĂĄbytku tu už jednoduše nenĂ prostor. Po zašlĂ˝ch modrĂ˝ch tapetĂĄch jsou rozesetĂŠ håèky na obrazy, kterĂŠ pøipomĂnajĂ rozplĂĄcnutĂ˝ hmyz; u krbu stojĂ prĂĄzdnĂĄ keramickĂĄ vĂĄza, dost ošklivĂĄ. HolĂŠ palubky do velkĂŠ mĂry zakrĂ˝vĂĄ rozmĂŹrnĂ˝ koberec, celkem slušnĂŹ utkanĂ˝, ale žådnĂĄ perskĂĄ nĂĄdhera jako ten dole. „Beatrice žila velmi skromnĂŹ,“ uznĂĄ William a zavøe za nimi dveøe. „NenutĂm tĂŹ, aby ses zaøĂdila ĂşplnĂŹ podle nĂ – i když jistĂŹ sama uznåš, že guvernantka nemڞe dĂĄvat na odiv žådnĂŠ velkĂŠ bohatstvĂ.“ StaèĂ, když mĂŹ teĂŻ polĂbĂš, tĂĄhne Sugar hlavou a nabĂdne mu ruku – kterou on po vteøinovĂŠm zavĂĄhĂĄnĂ vezme a stiskne jako nĂŹjakĂŠmu obchodnĂmu partnerovi. „Mڞu žĂt tak skromnĂŹ jako kdokoli,“ øekne mu a utϚà se vzpomĂnkou – velmi èerstvou vzpomĂnkou – na Williamovy roztøesenĂŠ prsty svĂrajĂcĂ jejĂ nahĂŠ boky. Ozve se zaÂťukĂĄnĂ a William vymanĂ svou ruku, aby mohli sloužĂcĂ vejĂt – naèež bez dalšĂho slova vyjde z pokoje. Dovnitø šikmo dovrĂĄvorĂĄ Letty s tϞkou taškou, v nĂž mĂĄ Sugar mimo jinĂŠ i rukopis svĂŠho romĂĄnu. Pøi pohledu na služku zkøivenou pod tĂmhle napĂŹchovanĂ˝m zavazadlem k nĂ Sugar pøispĂŹchĂĄ a pokusĂ se jĂ od bøemene ulevit. „Ale ne, to je v poøådku, sleèno, våžnĂŹ je to poøådku,“ ozve se dĂvka, rozrušenĂĄ oèividnĂŹ šokujĂcĂm porušenĂm etikety. Sugar zmatenĂŹ poodstoupĂ: pokud je svĂ˝m postavenĂm tak nadøazenĂĄ služebnictvu v domĂĄcnosti, kde sebrala tu hluboko zakoøenĂŹnou pøedstavu, že guvernantky jsou podøadnĂŠ a opovrhovanĂŠ? NejspĂš z romĂĄnĂš – ale nejsou romĂĄny pravda nastrojenĂĄ v parĂĄdnĂch šatech? Od schodĂš je slyšet dusot a hekĂĄnĂ velkĂŠho chlapa a Letty si pospĂšà z pokojĂèku, aby udĂŹlala mĂsto Cheesmanovi. Dovleèe se dovnitø s kufrem v nĂĄruèĂ. „Jen øeknĂŹte, kam to chcete, sleèno,“ zakøenĂ se, „a jĂĄ to tam šoupnu.“ Sugar se rozhlĂŠdne po stĂsnĂŹnĂŠ mĂstnĂšstce, kterĂĄ už teĂŻ vypadĂĄ zaplnĂŹnĂŹ, a to v nĂ je zatĂm jen jedna pøĂruènĂ taška. „Na postel,“ mĂĄvne rukou. VĂ, že ze všech reakcĂ prĂĄvĂŹ tahle nejspĂš rozdråždĂ Cheesmanovu oplzlou pøedstavivost, ale… no, pokud chce mĂt nĂŹjakĂŠ mĂsto na vybalovĂĄnĂ, tak nikam jinam kufr ani pøijĂt nemڞe. „To ste si vybrala moc dobøe, to vĂĄm povim, sleèno.“ Sugar si ho poøådnĂŹ prohlĂŠdne, když kolem nĂ proklopĂ˝tĂĄ a pøehnanĂŹ jemnĂŹ opatrnĂŹ položà kufr na postel. Je vysokĂ˝ a tento dojem ještĂŹ umocòuje svrchnĂk s mosaznĂ˝mi knoflĂky, dlouhĂ˝ až ke kolenĂšm, jeho šlachovitĂĄ postava a dlouhĂŠ prsty. MĂĄ protĂĄhlou poĂŻobanou tvåø s bradou jako hrb sedla, štĂŹtinatĂŠ vzpurnĂŠ oboèĂ, kudrnatĂŠ tmavĂŠ vlasy zkrocenĂŠ olejem a høebenem a pusu plnou bĂlĂ˝ch zubĂš, kterĂŠ by vzhledem k jeho pĂšvodu nikdo neèekal a na nϞ je nĂĄležitĂŹ hrdĂ˝. I pøes tlustĂ˝ pl嚝 z nĂŹj mužskĂĄ arogance trèà jako neviditelnĂ˝ bodec, na nĂŹjž ženy naråžejĂ. Když se k nĂ obrĂĄtĂ, s jednĂm oboèĂm frajĂrkovsky zvednutĂ˝m, a zahlaholĂ: „Bude to všechno, sleèno?“, je už rozhodnutĂĄ, jak s nĂm naložĂ. „Všechno, prozatĂm.“ ĂĂkĂĄ to upjatĂŹ, ale jejĂ vĂ˝raz i drženĂ tĂŹla rafinovanĂŹ vzbuzujĂ dojem, že by po nĂŹm mohla proti svĂŠ vĂšli toužit: je to nĂĄroènĂĄ pĂłza, kterou se kdysi nauèila od dĂŹvky jmĂŠnem Lizzie a zdokonalila s pomocĂ zrcadla: kombinace strachu, pøezĂravosti a bezmocnĂŠho vzrušenĂ, kterĂŠ muži jako on dle svĂŠho pøesvĂŹdèenĂ vzbuzujĂ všude, kam se vypravĂ. Jiskra v CheesmanovĂ˝ch oèĂch i jeho samolibĂ˝ ĂşsmĂŹv ji na jeho odchodu ujistĂ, že se rozhodla moudøe. Sugar nemڞe doufat, že se Cheesmanovi vymaže pamĂŹÂť; pro nĂŹj bude vždy Williamova kurva, nikdy Sofiina guvernantka, takže jen aÂť si klidnĂŹ hýèkĂĄ sebeklam, že si ji jednou pøidĂĄ ke všem svĂ˝m zåøezĂšm na pažbĂŹ. Sugar musĂ jen zachovĂĄvat køehkou rovnovĂĄhu mezi odporem a pøitažlivostĂ a on bude dost okouzlenĂ˝ na to, aby jĂ nepøål nic zlĂŠho, a pøitom nikdy nezajde tak daleko, aby ohrozil svĂŠ postavenĂ. VĂ˝bornĂŹ, pomyslĂ si a potlaèà zĂĄchvĂŹv paniky, tĂm je o Cheesmana postarĂĄno – jako by každĂ˝ èlen Rackhamovy domĂĄcnosti nebyl než problĂŠm, kterĂ˝ je tøeba vyøešit. Pøejde k posteli, dlanĂŹmi se opøe o kufr a zadĂvĂĄ se z okna. Venku toho nenĂ moc vidĂŹt: prĂĄzdnĂ˝, deštĂŹm nasĂĄklĂ˝ pruh Rackhamova pozemku… ale na druhou stranu, ona už pøece nepotøebuje špehovat, že? Ne! VeškerĂĄ jejĂ nĂĄmaha se vyplatila, pozornĂŠ opeèovĂĄvĂĄnĂ Williama bylo odmĂŹnĂŹno, a teĂŻ je tady, usazenĂĄ v domĂĄcnosti RackhamovĂ˝ch, s požehnĂĄnĂm Williama i Agnes! VåžnĂŹ nenĂ jedinĂ˝ dĂšvod pro to, aby se jà žaludek svĂral nervozitou… „Sleèno Sugar?“ Trhne sebou, ale to je zase u dveøà jen ta, jak se jenom jmenuje – Letty. MĂĄ tak dobromyslnou, pøåtelskou tvåø. S Letty bude vychĂĄzet dobøe, ano, s nĂ… „Sleèno Sugar, pan Rackham vĂĄs zve na èaj.“ Za deset minut už sleèna Sugar topornĂŹ sedĂ v salĂłnu mezi drobnĂ˝mi starožitnostmi, v ruce svĂrĂĄ šålek s èajem, služka ve stejnĂŠm smuteènĂm obleèenĂ jako ona sama poletuje kolem s tĂĄcem kolåèÚ, zatĂmco William Rackham zeširoka rozebĂrĂĄ historii Notting Hillu. Ano, dĂŹjiny Notting Hillu. Tak jako doktor Crane ze svĂŠ kazatelny øeènĂ dĂĄl a dĂĄl, slova se z nĂŹj øinou s mechanickou neĂşstupnostĂ – kterĂŠ rodiny zaèaly jako prvnĂ stavĂŹt v Chepstow Villas, za kolik byl prodĂĄn PortobellskĂ˝ statek, kdy pøesnĂŹ byla ulice Kensington Gravel Pits Gate pøejmenovĂĄna na Notting Hill Gate a tak podobnĂŹ. „A jistĂŹ vĂĄs zaujme, že loni tu byla na High Street otevøena knihovna s bezplatnĂ˝m vstupem. Kolik jinĂ˝ch farnostĂ se mڞe pyšnit nÏèĂm takovĂ˝m?“ Sugar poslouchĂĄ tak pozornĂŹ, jak jen dokåže, ale mozek se jĂ zaèĂnĂĄ toèit jako kvĂŹtĂĄk v klokotem se vaøĂcĂ vodĂŹ. Ta atmosfĂŠra neskuteènosti je zlĂĄ sama o sobĂŹ, když je služka v pokoji s nimi, ale k jejĂmu úžasu William neodložà tu pøetvåøku, ani když se Rose stĂĄhne, a pøednåšà jĂ dĂĄl. „…od ovcĂ ke kupcĂšm bĂŹhem dvou generacĂ!“ Pro vĂŹtšà efekt se odmlèà a Sugar se usmĂŹje, protože nevĂ, co jinĂŠho by mĂŹla udĂŹlat. Když ho oslovĂ „Williame“, pøivolĂĄ ho z jeho Ăşkrytu, nebo se tĂm jen dostane do nesnĂĄzĂ? „Ty kufry v hale…“ zaène. „Patøà Beatrici CleavovĂŠ,“ odpovĂ tiše a koneènĂŹ mnohem dĂšvĂŹrnĂŹji. „Takže ona kvĂšli mnĂŹ èekĂĄ?“ MusĂ potlaèit dalšà menšà nĂĄval paniky pøi pomyšlenĂ na ženu, kterou sem pøišla nahradit – ženu, kterĂĄ se v pøedstavĂĄch Sugar promĂŹnila z nuly v dĂŹsivĂŹ schopnou matrĂłnu – kterĂĄ navĂc dokåže prohlĂŠdnout podvodnice raz dva. „Jen aÂť èekĂĄ,“ odfrkne si William a nevraživĂŹ se zadĂvĂĄ do stropu. „NaèasovĂĄnĂ jejĂho odchodu z mĂ˝ch služeb by sotva mohlo pøijĂt vĂc nevhod; rozhodnĂŹ tedy ještĂŹ mڞe pĂĄr minut chytat lelky, než dopiješ èaj.“ „Hmm.“ Sugar zvedne šålek ke rtĂšm, i když je èaj tak horkĂ˝, že se ještĂŹ nedĂĄ pĂt. William vstane z køesla, zaène rĂĄzovat po pokoji a hladĂ si pøi tom kapsy vestièky. „Beatrice ti povĂ všechno, co potøebuješ vĂŹdĂŹt o mĂŠ dceøi,“ øekne, „a nepochybnĂŹ ještĂŹ vĂc. Pokud tĂŹ zaène dohĂĄnĂŹt k šĂlenstvĂ, radĂm ti, aby ses zmĂnila o vlacĂch – musĂ totiž jeden stihnout.“ „A Agnes?“ William se zarazĂ, i ruce mu pøi tom hlazenĂ ztuhnou. „Co s Agnes?“ pøimhouøà oèi. „Pøijde se Agnes… ehm… na nĂĄs podĂvat?“ Sugar to pøipadĂĄ jako naprosto racionĂĄlnĂ otĂĄzka – nebude si panĂ RackhamovĂĄ chtĂt nĂŹco vymĂnit ohlednĂŹ vĂ˝chovy svĂŠ dcery? Ale William je ohromenĂ˝. „Na nĂĄs?“ opakuje. „Na mĂŹ a Beatrici a… na Sofii.“ „To si nemyslĂm,“ pravĂ, jako kdyby se rozhovor stoèil do øĂše zĂĄzrakĂš. „Ne.“ Sugar pøikĂ˝vne, i když poøåd nechĂĄpe, usrkĂĄvĂĄ vaøĂcà èaj tak rychle, jak to jen dokåže, a jednotlivĂŠ doušky proklĂĄdĂĄ sousty kolåèe. Z kousku, kterĂ˝ držà v prstech, jĂ upadne rozinka a okamžitĂŹ zmizĂ v tmavĂŠm vzoru koberce. Hodiny, doposud velmi diskrĂŠtnĂ, zaènou hlasitĂŹ tikat. Po jistĂŠm vĂĄhĂĄnĂ si William odkašle a nalĂŠhavĂ˝m polohlasem se na ni obrĂĄtĂ. „Doufal jsem, že o tom nebudu muset mluvit. Doufal jsem, že to bude zjevnĂŠ, nebo že se budu moci spolehnout na Beatrici, aby ti to øekla. Ale pro pøĂpad, že by ani jedno –“ V tu chvĂli ovšem jejich soukromĂ narušà Letty; troufne si projĂt dveømi, a když si uvĂŹdomĂ, že nenĂ vĂtĂĄna, okamžitĂŹ se zaène škubavĂŹ a roztøesenĂŹ klanĂŹt, jako by mĂŹla tik. „Co je, Letty?“ vyštĂŹkne William a probodne ji zuøivĂ˝m pohledem. „Moc se omlouvĂĄm, pane, ale jde o Shearse, pane. Chce s vĂĄmi mluvit, pane. Na zahradĂŹ našel nĂŹco, co patøà panĂ RackhamovĂŠ.“ „ProkristapĂĄna, Letty!“ zavrèà William. „Shears vĂ, co dĂŹlat s tĂm zatracenĂ˝m ptĂĄkem…“ „To je nĂŹco jinĂŠho, pane,“ hrbĂ se Letty. William zatne pĂŹsti; vypadĂĄ celkem pravdĂŹpodobnĂŹ, že vybuchne vzteky a vyžene služku z mĂstnosti. Pak mu však znièehonic klesnou ramena, zhluboka se nadechne a obrĂĄtĂ se ke svĂŠmu hostu. „Omluvte mĂŹ prosĂm, sleèno Sugar,“ øekne – a je pryè. Sugar zĂšstane mezi starožitnostmi sedĂŹt rovnĂŹ jako vĂĄza a napĂnĂĄ uši, aby zaslechla, co se dĂŹje. Neodvažuje se zvednout ze svĂŠho mĂsta, ale jako pes naklĂĄnĂ hlavu, kdyby snad do salĂłnu dolehla slova z chodby, kde ten poprask zaèal. „Co to mĂĄ k èertu bĂ˝t?“ dožaduje se William netrpĂŹlivĂŹ zvuènĂ˝m barytonem, kterĂ˝ ve zdejšà akustice znà øezavĂŹ. ZahradnĂkova odpovĂŹĂŻ je zastøenĂĄ – tenorovĂŠ reptĂĄnĂ, kterĂŠ se ani nesnažà soutϞit s hlasitostĂ tazatelova pobouøenĂ. „Cože? ZakopanĂŠ!?“ rozkøikne se William. „No a kdo je tedy zakopal?“ (Dalšà tlumenĂĄ odpovĂŹĂŻ, tentokrĂĄt od dua Shears & Letty). „PøiveĂŻte Claru!“ poruèà William. „Ha, podĂvejte se na tu podlahu…!“ Za pĂĄr minut se do tĂŠ zmĂŹti vmĂsĂ hlas Clary, jejĂ slova jsou nezøetelnĂĄ, ale tĂłn nezamĂŹnitelnĂŹ ponĂženĂ˝. ĂĂm vĂc jĂ William skåèe do øeèi, tĂm je jejĂ tlumenĂŠ lĂèenĂ roztøesenĂŹjšĂ. „‚TlustĂĄ èåra‘?“ oboøà se na ni William. „TlustĂĄ èåra? Co si pod tĂm mĂĄm pøedstavit?“ DĂvèina odpovĂŹĂŻ na nĂŹj neudĂŹlĂĄ dojem a on vezme jmĂŠno Božà nadarmo. Nakonec se zase ozve ShearsĂšv hlas, prĂĄvĂŹ když Clara zaène plakat, kĂ˝chat èi obojĂ. „Ne, ne, ne,“ zaĂşpĂ William a podråždĂŹnĂŹ zavrhne zahradnĂkĂšv nĂĄvrh. „Brzy je zase bude chtĂt zpĂĄtky. Dejte je nĂŹkam, kde budou v bezpeèà a suchu…“ (Nastane dalšà mumlĂĄnĂ.) „JĂĄ nevĂm, kamkoli, kde na nĂŹ nenarazĂ nĂĄvštĂŹvy! ZatracenĂŹ, to musĂm rozhodovat ĂşplnĂŹ o všem?“ Naèež tu zĂĄležitost nechĂĄ v jejich rukou a rĂĄznĂ˝m krokem, jejž Sugar cĂtĂ pøes prkna podlahy, se vrĂĄtĂ do salĂłnu. V tu chvĂli by Sugar nejradši nadhodila: „PotĂže, lĂĄsko moje?“, ale on se tak nepodobĂĄ tomu muži, jehož rty lĂbaly jejĂ bøĂško, že se neodvåžà a jen k nĂŹmu tĂĄzavĂŹ vzhlĂŠdne. „Agnesiny denĂky…“ vysvĂŹtlĂ William a nevÏøĂcnĂŹ zavrtĂ hlavou. „NejmĂò tucet jich bylo. Agnes je… zakopala v zahradĂŹ. Anebo pøimĂŹla Claru, aby je zakopala za ni…“ William vyvrĂĄtĂ oèi v sloup, když si to pøedstavĂ – služku ve smuteènĂch šatech, jak funĂ s rýèem v ruce; dĂru a mokrou èernou hlĂnu padajĂcĂ na denĂky v tvrdĂŠ vazbĂŹ. „Dokåžeš si to pøedstavit?“ Sugar se úèastnĂŹ zamraèà v nadĂŹji, že se to po nà žådĂĄ. „Proè by se do nÏèeho takovĂŠho pustila?“ William se složà do køesla a upøe pohled na kolena. „Ăekla Claøe, že prĂ˝… ‚s minulostĂ skoncovala‘! ÂŽe ‚zaèĂnĂĄ s èistĂ˝m štĂtem‘! ÂŽe ‚udĂŹlala tlustou èåru‘!“ Pøed oèima Sugar pøechĂĄzĂ jeho nevÏøĂcnĂ˝ Ăşdiv v rozrušenĂ; znovu zavrtĂ hlavou a z vrĂĄsek na èele mu kdokoli mڞe vyèĂst: Najde se v Anglii ještĂŹ takovĂ˝ manžel, kterĂ˝ snåšà to, co snåšĂm jĂĄ? Kdyby teĂŻ byli v Priory Close, objala by ho a hladila ho na temeni; pøitĂĄhla by si ho ke svĂŠ hrudi a pøipomnĂŹla mu, že ještĂŹ existujà ženy, kterĂŠ dĂŹlajĂ jen to, co po nich jejich muži chtĂŹjĂ: nic mĂŠnĂŹ, nic vĂce. Ale zde v RackhamovĂŹ salĂłnu, s hlasitĂŹ tikajĂcĂmi hodinami, zarĂĄmovanĂ˝mi tisky se zahradnĂ tematikou, vyšĂvanĂ˝mi deèkami a perskĂ˝m kobercem, ve kterĂŠm se ztratila rozinka… „NechtĂŹl jsi mi nĂŹco øĂct?“ pøipomene mu. „Než nĂĄs vyrušili?“ William si pøejede dlanĂ pøes Ăşsta a uklidnĂ se, i bez jejĂch ĂştϚnĂ˝ch pažĂ. „Ano,“ pøisvĂŹdèà a naklonĂ se k nĂ tak blĂzko, jak jen etiketa umožòuje. „ChtĂŹl jsem ti øĂci tohle: bylo by nejlepšĂ, kdybys… na nĂŹjakou dobu… vlastnĂŹ až do odvolĂĄnĂ…“ MaèkĂĄ si jednu ruku druhou a modlĂ se o inspiraci, jak vyjevit pravdu a nemuset ji pøitom ĂşplnĂŹ odhalit. „Bylo by nejlepšĂ, kdyby se Agnes… ehm… nemusela pÊèà o Sofii pøĂliš obtϞovat. PopravdĂŹ øeèeno, kdyby ses postarala, aby kdykoli bude Agnes vzhĂšru… tedy tady…“ (neurèitĂ˝m gestem obsĂĄhne celĂ˝ dĂšm) „aby ona… totiž Agnes… se… ehm… mohla vĂŹnovat svĂ˝m zĂĄležitostem, aniž…“ Sugar to už nemڞe vystĂĄt. „MyslĂš tĂm,“ objasnĂ, „že Agnes nemĂĄ Sofii vĂšbec vidĂŹt.“ „PøesnĂŹ tak.“ Jeho Ăşleva je hmatatelnĂĄ, ale takøka okamžitĂŹ ji zkalà èerstvĂŠ rozpaky; podle všeho by svou manželku rĂĄd zbavil stigmatu iracionality. „NeøĂkĂĄm, že když tebe a Sofii Agnes letmo zahlĂŠdne na schodišti, tak se zboøà svĂŹt, nebo že måš mou dceru držet pod zĂĄmkem v dĂŹtskĂŠm pokoji, ale…“ „DiskrĂŠtnost,“ shrne to Sugar. TĂĄpavĂŹ se zase snažà zĂskat jeho dĂšvĂŹru, chce, aby nalezl ĂştĂŹchu v jejĂm rozhodnĂŠm tĂłnu a klidnĂŠm, nevzrušenĂŠm pohledu. „PøesnĂŹ.“ Opøe se na židli a vydechne jako èlovĂŹk, kterĂŠmu vytrhli zub za menšà bolesti a krveprolitĂ, než se obĂĄval. „A teĂŻ už nadešel èas,“ ozve se, když je tikĂĄnĂ hodin zase zaène obtϞovat, „aby byly pøedĂĄny otϞe moci, nemyslĂš?“ V ložnici Sofie RackhamovĂŠ panuje pøĂsnĂĄ a strohĂĄ atmosfĂŠra. NebĂ˝t dĂŹtskĂŠ postele v jednom tmavĂŠm rohu, mohla by to bĂ˝t klidnĂŹ klåšternĂ cela øådu, kterĂ˝ se již dĂĄvno zøekl veškerĂŠ zĂĄbavy krom modliteb a tichĂŠho rozjĂmĂĄnĂ. Na zdi nevisà žådnĂ˝ obraz, široko daleko nenĂ stopa po jedinĂŠ ozdobĂŹ èi hraèce; popravdĂŹ øeèeno dokonalost temnĂŹ vyleštĂŹnĂ˝ch povrchĂš nenarušuje ani špetka prachu – natožpak nĂŹjakĂĄ hraèka. V knihovnièce o výšce a šĂøce rakve stojĂ zhruba tucet knĂžek srovnanĂ˝ch do latĂŹ a každĂ˝ svazek vypadĂĄ nekompromisnĂŹ nĂĄroènĂŹ. „Jsem Sofiina chĂšva,“ pronese Beatrice CleavovĂĄ tĂłnem, kterĂ˝ si žådĂĄ gratulace – anebo politovĂĄnĂ. „Byla jsem tu šest let.“ Sugar se mĂĄlem zmocnĂ hysterie, ponoukĂĄ ji to k odpovĂŹdi: „EnchantĂŠe! JĂĄ jsem milenka Williama Rackhama a jsem tu pĂŹtaètyøicet minut.“ Ale jen ztϞka polkne a øekne: „Sleèna Sugar.“ „DĂŹlala jsem tomuhle dĂtĂŹti kojnou i chĂšvu,“ pokraèuje Beatrice, kterĂĄ je sice obdaøenĂĄ poøådnĂ˝m poprsĂm, ale jinak vypadĂĄ komisnĂŹ, „a zažila jsem, jak tĂŠhle rodinĂŹ ŠtĂŹstĂŹna pøåla, nepøåla a pak zase pøåla.“ Sugar na tohle nenapadĂĄ žådnĂĄ odpovĂŹĂŻ, nanejvýš by mohla Beatrici ubezpeèit, že jestli jĂ mlĂŠko vyschlo nadobro, vždycky dokåže sehnat prĂĄci ve vykøièenĂŠm domĂŹ panĂ GillovĂŠ v Jermyn Street, kterĂ˝ se specializuje na kurvy s velkĂ˝mi prsy. „Ăas kvapĂ,“ øekne a porozhlĂŠdne se trochu dĂškladnĂŹji. Oproti prvnĂmu dojmu mĂĄ tento pokoj stejnĂŠ rozmĂŹry jako ten jejĂ; jen vypadĂĄ vĂŹtšĂ, protože toho je v nĂŹm tak mĂĄlo. Sofie sedĂ na velkĂŠ židli s rovnĂ˝m opĂŹradlem, sklĂèenĂĄ voskovĂĄ panenka obleèenĂĄ v tĂŹch nejtmavšĂch, nejpøilĂŠhavĂŹjšĂch, nejhodobožovĂŹjšĂch šatech, jakĂŠ Sugar kdy vidĂŹla, jako nĂŹjakĂĄ postavièka v dioramatu AbstinenènĂ spoleènosti. Nebyla pøedstavena. Je jen objektem, o nĂŹmž se diskutuje. DĂvĂĄ se na podlahu, pøĂpadnĂŹ pro zmĂŹnu na svĂŠ boty. „Sama zjistĂte,“ pouèuje ji Beatrice, „že Sofie je v podstatĂŹ hodnĂŠ dĂtĂŹ. NenĂ v nà žådnĂĄ zloba, i když by ze všeho nejradši jen celĂ˝ den civĂŹla z okna. Snad rovnϞ shledĂĄte, že nenĂ hloupĂĄ, aèkoli jejĂ duševnĂ rovnovĂĄha je køehkĂĄ.“ Sugar støelĂ pohledem po Sofii, jak snåšà tuhle kritiku, ale holèièka si stĂĄle prohlĂžà navoskovanou podlahu. „Obèas,“ pokraèuje Beatrice, „se chovĂĄ jako mimino a rozum jde stranou. NenĂ to moc pĂŹknĂ˝ pohled. Tehdy je potøeba jednat s nĂ pøĂsnĂŹ, aby neskonèila zrovna jako…“ Beatrice se zarazĂ, tøebaže mĂĄ domĂĄcnost RackhamovĂ˝ch opustit nadobro. „Jako blĂĄzen.“ Sugar zdvoøile pøikĂ˝vne v nadĂŹji, že na jejĂ tvåøi nenĂ znĂĄt, jak se jĂ ta ženskĂĄ s tvrdĂ˝m èernĂ˝m srdcem, tenkĂ˝mi rty a neèekanĂŹ kultivovanĂ˝m projevem èĂm dĂĄl vĂc zajĂdĂĄ. Beatrice, kterou si pøedstavovala, když se William poprvĂŠ zmĂnil o chĂšvĂŹ svĂŠ dcery, byla z ĂşplnĂŹ jinĂŠho tĂŹsta – možnĂĄ podsaditĂŹjšà verze Caroline, samĂ˝ ĂşsmĂŹv a provinènĂ pĂšvod, nebo tøeba zbožòujĂcĂ, mazlivĂĄ rodaèka z East Endu, sentimentĂĄlnĂ až na pĂšdu. Sugar se dokonce obĂĄvala orgiĂ breku a objĂmĂĄnĂ na poslednĂ chvĂli, kdy se zoufalĂĄ Sofie bude chytat za suknĂŹ svĂŠ baculatĂŠ ochrĂĄnkynĂŹ, ta bude naøĂkat „Dϝåtko moje!“ a tak podobnĂŹ. MĂsto toho tu jsou tøi postavy ve smuteènĂch šatech, kterĂŠ se v tom mrazivĂŠm pokoji cĂlevĂŹdomĂŹ držà na svĂ˝ch mĂstech, a Beatrice se tĂŹlesnĂŠmu kontaktu se SofiĂ Rackhamovou nejvĂc pøiblĂžà v okamžiku, kdy na ni Ăşkosem pohlĂŠdne, asi jako bøichomluvec, kterĂ˝ se snažà silou vĂšle pøimĂŹt odhozenou panenku, aby zĂšstala na mĂstĂŹ a nepøekotila se. ChĂšvy s rڞovĂ˝mi tvåøièkami pøekypujĂcĂ pøirozenou lĂĄskou? Podle všeho dalšà romantickĂ˝ pøedsudek, kterĂ˝ si odnesla z èetby pøĂliš mnoha romĂĄnĂš a kterĂ˝ tvåøà v tvåø nemilosrdnĂŠ realitĂŹ nevyhnutelnĂŹ uchøadl. „VĂte, ona se v posteli poèÚrĂĄvĂĄ,“ prozradĂ jĂ Beatrice. „Každou noc.“ A stoicky zvedne oboèĂ, aby Sugar docenila, kolik si toho za poslednĂch šest let musela vytrpĂŹt. „To je… politovĂĄnĂhodnĂŠ,“ øekne Sugar a znovu se podĂvĂĄ na Sofii. VypadĂĄ to, že dĂtĂŹ se beznadĂŹjnĂŹ ztratilo v kouzelnĂŠm svĂŹtĂŹ pøezek na svĂ˝ch botĂĄch. „V lĂŠtĂŹ si s tĂm èlovĂŹk ještĂŹ poradĂ,“ informuje ji Beatrice. „V zimĂŹ je to zlĂ˝ sen. PojĂŻte, ukåžu vĂĄm, kde se v domĂŹ nejlĂŠpe sušà lڞkoviny.“ „Hmm, ano, to vĂĄm budu vdÏènĂĄ,“ odpovĂ Sugar a najednou se jĂ zmocnĂ prazvlåštnĂ touha Beatrici Cleavovou poøådnĂŹ zfackovat moèà nasĂĄklĂ˝m pantoflem. „Je to chabĂĄ ĂştĂŹcha,“ pokraèuje Beatrice, „ale Sofie aspoò nepatøà k dĂŹtem, kterĂŠ nenĂĄvidĂ vodu. Naopak, nechĂĄ se omĂ˝vat až moc rĂĄda. Což mi pøipomĂnĂĄ…“ Oèi se jĂ zvĂdavĂŹ zalesknou, když si prohlĂŠdne vyhublou postavu Sugar. „PøedpoklĂĄdĂĄm, že jste spolu s panem Rackhamem probrali, co pøesnĂŹ budete mĂt na starosti? Za tĂŹch poslednĂch šest let jsem byla chĂšva a uèitelka a bĂšhvĂco ještĂŹ a nevadilo mi to, ale pochopila bych, kdybyste jakožto guvernantka nechtĂŹla dĂŹlat… jistĂŠ vĂŹci.“ Sugar otevøe pusu, ale zjistĂ, že jazyk jĂ nenĂ k nièemu; nenapadlo ji (a William ji nevaroval), že by Sofie mohla mĂt jakĂŠkoli jinĂŠ potøeby krom vĂ˝uky. „JĂĄ… my se dohodli… W– pan Rackham a jĂĄ,“ koktĂĄ, „že se o Sofii postarĂĄm ve všech ohledech.“ Beatrice znovu zvedne oboèà a i pøes spršku neviditelnĂ˝ch ran, kterĂŠ dostĂĄvĂĄ od moèà nasĂĄklĂŠho pantofle, se na ni vyrovnanĂŹ zadĂvĂĄ. „Tak vždycky si mڞete postavit hlavu, že chcete k dĂtĂŹti ještĂŹ najmout služku,“ pronese tĂłnem, ze kterĂŠho plyne, že by to byl vpravdĂŹ skvĂŹlĂ˝ nĂĄpad a že pan Rackham je trestuhodnĂŹ nedbalĂ˝, když to ještĂŹ nezaøĂdil. „Do tohohle domu teèou penĂze, sleèno Sugar – pøĂmo se sem valĂ. To jste vĂŹdĂŹla, že minulĂ˝ tĂ˝den tu namontovali novĂŠ venkovnĂ dveøe?“ Sugar zavrtĂ hlavou, a když se Beatrice pustĂ do lĂèenĂ instalace dveøĂ, nepøĂjemnost po nepøĂjemnosti, šroubek po šroubku, våžnĂŹ zaène zvažovat, jak by mohla nadnĂŠst tĂŠma vlakĂš, aniž by vypadala pøihlouple. „Sofie bude urèitĂŹ hodnĂĄ,“ využije Sugar Beatriciny pauzy na nadechnutĂ, po lĂèenĂ dvou „šejdĂøskĂ˝ch“ truhlåøÚ, kteøà podle chĂšvina mĂnĂŹnĂ dostali za jeden obdĂŠlnĂk vyøezĂĄvanĂŠho døeva stejnou sumu, za niž by se dala najmout služka k dĂtĂŹti na jeden rok. „UrèitĂŹ jste ji vychovala tak dobøe, že mi ĂşplnĂŹ postaèÅ ehm… jen pokraèovat ve vašà dobrĂŠ prĂĄci.“ Beatrice se zamraèà a na okamžik onĂŹmà úžasem. ChvĂĄla zabrala tam, kde neviditelnĂ˝ pantofel selhal. Ale ještĂŹ než mڞe Sugar navĂĄzat jednoznaènou naråžkou na dlouhĂŠ cesty a vzĂĄcnĂ˝ èas, chĂšva se vzpamatuje. „PojĂŻte a jĂĄ vĂĄm ukåžu, kde se dajĂ povĂŹsit Sofiina mokrĂĄ prostĂŹradla,“ vyzve ji Beatrice. A když spolu se Sugar zamĂøà ke dveøĂm, chĂšva se poprvĂŠ obrĂĄtĂ pøĂmo na dĂtĂŹ: „ZĂšstaò tady, Sofie.“ FigurĂna v èernĂŠm rubåši, stĂĄle bez hnutĂ usazenĂĄ na židli s vysokĂ˝m opĂŹradlem, jen zamrkĂĄ velkĂ˝mi modrĂ˝mi kukadly zdĂŹdĂŹnĂ˝mi po Agnes a ani se neopovåžà obrĂĄtit hlavu a sledovat jejich odchod. Celou cestu dolĂš mluvĂ Beatrice o Sofii – nebo lĂŠpe øeèeno o SofiinĂŹ nešikovnosti, SofiinĂ˝ch nedostatcĂch v drženĂ tĂŹla, SofiinĂŹ zapomnĂŹtlivosti, iracionĂĄlnĂch pøedsudcĂch, kterĂŠ Sofie chovĂĄ vÚèi nĂŹkterĂ˝m naprosto vyhovujĂcĂm kouskĂšm ze svĂŠ garderoby, a o tom, jak moc je dĂšležitĂŠ nepovolit, co se týèe Sofiina vztahu k brokolici. Jak prochĂĄzejĂ pøepychovĂŹ vyzdobenĂ˝mi chodbami v prostorĂĄch pro služebnictvo, Beatrice novĂŠ guvernantce zaène recitovat seznam toho, co Sofie mڞe dostat, když je hodnĂĄ, a co je možnĂŠ jĂ odepøĂt, když „nenĂ tak hodnĂĄ“. Tento seznam je tak obsĂĄhlĂ˝, že nenĂ vyèerpĂĄn – jen pøerušen – tou dobou, kdy dorazĂ ke klaustrofobnĂ komoøe pøilĂŠhajĂcĂ ke kuchyni. „Postavili to jako vinnĂ˝ sklep,“ vysvĂŹtluje Beatrice, když je ovane teplo a pøĂjemnĂĄ vĂšnĂŹ vypaøujĂcĂho se mĂ˝dla na prĂĄdlo, „ale pak panu Rackhamovi došlo vĂno a nemĂŹl prostøedky, aby dokoupil novĂŠ.“ Vrhne po Sugar vĂ˝znamnĂ˝ pohled. „To bylo pøirozenĂŹ pøed pĂĄr lety – než se pøerodil.“ Sugar pøikĂ˝vne, zvlåštnĂŹ zneklidnĂŹnĂĄ vĂŹdomĂm, že prĂĄvĂŹ ona byla pøĂèinou toho pøerodu. Beatrice stĂĄhne bavlnĂŹnĂŠ prostĂŹradlo z dlouhĂŠ mĂŹdĂŹnĂŠ trubky, kterĂĄ kdovĂproè spojuje jednu zeĂŻ s druhou. „Pak se zblĂĄznil do fotografovĂĄnĂ,“ pokraèuje a sklĂĄdĂĄ pøi tom prĂĄdlo na prsou, „a chvĂli z toho bylo nĂŹco, èemu se øĂkĂĄ ‚temnĂĄ komora‘. Jenže potom se mu stala nehoda s nĂŹjakĂ˝m jedem a ten puch už nešel pryè bez ohledu na to, jak moc se šúrovaly podlahy, a potom pøišel nĂŹjakĂ˝ èlovĂŹk a øekl, že za to mڞe vlhko, takže sem protĂĄhli tuhle trubku od kotle…“ ZarazĂ se uprostøed vysvĂŹtlovĂĄnĂ a pøimhouøà oèi. „Helemese, co je tohle?“ Na podlaze ležà v jednom stinnĂŠm koutĂŹ kupka jakĂŠhosi odpadu. Pøi bližšĂm ohledĂĄnĂ se ukåže, že jde o navlhlĂŠ a zablĂĄcenĂŠ papĂry, v podobĂŹ zĂĄpisnĂkĂš èi denĂkĂš. „S èlovĂŹkem, kterĂ˝ je za tohle odpovĂŹdnĂ˝, si musĂm promluvit,“ odfrkne si. „Tahle mĂstnost nenà žådnĂĄ žumpa.“ „Ale vy pøece musĂte stihnout vlak,“ vyhrkne Sugar. „Ne? ProsĂm, nechte tu zĂĄležitost v mĂ˝ch rukĂĄch.“ A jako na zavolanou se ze skøĂòovĂ˝ch pendlovek opodĂĄl ozve bam, bam, bam a ještĂŹ jednou bam. Když je Beatrice CleavovĂĄ koneènĂŹ pryè, jejĂ osobnĂ vĂŹci byly vyneseny z haly a služebnictvo již nestojĂ u oken a nesleduje, jak se koèår vzdaluje z dohledu, Sugar se vrĂĄtĂ sama do pokoje, kde mĂŹla Sofie nakĂĄzĂĄno „zĂšstat“. Co jinĂŠho taky mڞe dĂŹlat? OèekĂĄvala, že ji William po chĂšvinĂŹ odchodu vyhledĂĄ a pøivĂtĂĄ ji ponĂŹkud srdeènĂŹji, ale on kamsi zmizel a ona sotva mڞe strkat nos do všech dveøà v domĂŹ a hledat ho, že? Ne. S každĂ˝m schodem, po nĂŹmž vyjde, si èĂm dĂĄl ostøeji uvĂŹdomuje, že onen krĂĄtkĂ˝ hodinovĂ˝ odklad skonèil. Již tu nenĂ nĂĄvštĂŹva, ale… guvernantka. Už když otevĂrĂĄ dveøe do ložnice, pøipravuje se na pøĂšernĂ˝ pohled, ze kterĂŠho jĂ bude srdce usedat a mrĂĄz po zĂĄdech jezdit: pohled na Sofii Rackhamovou, jak sedĂ rovnĂŹ jako pravĂtko na tĂŠ židli a pøipomĂnĂĄ strašidelnĂ˝ muzejnĂ exponĂĄt, kterĂ˝ kdovĂjak pøežil vycpĂĄnĂ, holèièku strnulou strachy a nedĂšvĂŹrou, jejĂž oèi jako talĂøe hledĂ Sugar pøĂmo do duše a oèekĂĄvajĂ… co vlastnĂŹ? Avšak když Sugar vejde, takovĂ˝ pohled se jĂ nenaskytne. MalĂĄ Sofie sice nespornĂŹ zĂšstala tam, kde mĂŹla, ale èekĂĄnĂ jĂ pøišlo pøĂliš dlouhĂŠ, a tak na židli usnula. JejĂ drženĂ tĂŹla, kterĂŠ Beatrice tak pomlouvala, je prĂĄvĂŹ teĂŻ nepopiratelnĂŹ mizernĂŠ, protože ležà sesutĂĄ a našikmo, hlava se jĂ vĂĄlĂ na rameni, sukni mĂĄ shrnutou a pomaèkanou, jedna ruka bezvlĂĄdnĂŹ ležà v klĂnĂŹ a druhĂĄ se zase pohupuje ve vzduchu. PramĂnek blonĂŻatĂ˝ch vlasĂš se jĂ tøepetĂĄ, jak oddychuje, a na èernĂŠ lĂĄtce pevnĂŹ zapnutĂŠho korzetu je vidĂŹt šmouha èernĂŹjšà než zbytek materiĂĄlu, oèividnĂŹ od slin. Sugar k nĂ tiše popojde a klekne si, aby byla tvåøà v tvåø døĂmajĂcĂmu dĂtĂŹti. Ve spĂĄnku mĂĄ tvåøièky napuchlĂŠ a dolnĂ ret jĂ vystupuje; zjevnĂŹ v tvåøi nepodĂŹdila nic z Agnesiny krĂĄsy, a jakmile jsou ty velkĂŠ, porcelĂĄnovĂŹ modrĂŠ oèi zavøenĂŠ, z jejĂ matky nic nezbude, jen Williamova brada, èelo a nos. To je tak smutnĂŠ – nebĂ˝t Rackhamova majetku, dalo by se již tĂŠhle šestiletĂŠ holèièce podle masa a kostĂ pøedpovĂŹdĂŹt staropanenstvĂ! I postavu mĂĄ po Williamovi, teĂŻ je sice ještĂŹ štĂŹnĂŹcĂ, ale už nynĂ si v sobĂŹ nese zĂĄrodky podsaditosti. A proè ji vlastnĂŹ nenechat spĂĄt? ozve se pokušitelskĂ˝ hlas zbabĂŹlosti a soucitu. Nech ji spĂĄt navždy. Sugar ale vĂ, že ji musĂ vzbudit, a tak vkleèe èekĂĄ a doufĂĄ, že k tomu nĂŹjak postaèĂ, jak na ni zblĂzka dĂ˝chĂĄ. „Sofie?“ zašeptĂĄ. DĂtĂŹ sebou trhne, zachrèĂ, zaène se probĂrat a v tu chvĂli vesmĂr na jeden neocenitelnĂ˝ okamžik nabĂdne Sugar dar: pøĂležitost bĂ˝t tĂm prvnĂm, s èĂm se prĂĄvĂŹ probuzenĂ˝ duch setkĂĄ, døĂv než nastoupĂ strach èi pøedsudky. Sofie zmatenĂŹ mrkĂĄ, v rozespalosti nepoznĂĄvĂĄ, èà tvåø se to nad nĂ vznåšà – což je pro nĂŹkoho, kdo byl prĂĄvĂŹ vytržen z lĂšna snĂš, mnohem zĂĄsadnĂŹjšà starost než to, jakĂ˝ je tento svĂŹt v porovnĂĄnĂ s tĂm, kterĂ˝ opustila. JakĂ˝ je tenhle svĂŹt bdĂcĂch? Sotva holèièce dojde, že nejspĂš spĂĄchala nĂŹjakĂ˝ hroznĂ˝ høĂch a že ji patrnĂŹ èekĂĄ trest, Sugar se k nĂ natĂĄhne, konejšivĂŹ jĂ sĂĄhne na rameno a øekne: „To je v poøådku, Sofie. Jen jsi usnula, nic vĂc.“ ZtuhlĂĄ a obolavĂŹlĂĄ Sofie si nechĂĄ pomoct ze židle a Sugar na mĂstĂŹ usoudĂ, že bĂ˝t guvernantkou nenĂ zas tak obtĂžnĂŠ, jak se obĂĄvala. Bez sebe Ăşlevou udĂŹlĂĄ prvnĂ chybu. „My už jsme se vidĂŹly,“ øekne. „VzpomĂnåš si?“ Sofie, kterĂĄ se všà silou snažà promĂŹnit v toho zvlåštnĂho novĂŠho tvora, žåkyni, se zatvåøà zaraženĂŹ. Guvernantka jĂ prĂĄvĂŹ položila prvnĂ otĂĄzku, a to pĂŹknĂŹ zapeklitou – možnĂĄ je to dokonce chytĂĄk! „Ne, sleèno,“ pøiznĂĄ. Hlas mĂĄ dost po Agnes, jen je trochu mĂŹkèà a ne tak hezky modulovanĂ˝ – poøåd melodickĂ˝, ale spĂš jako lkavĂ˝ zvoneèek než hoboj d’amour. „V kostele,“ napovĂ jĂ Sugar. „PodĂvala jsem se na tebe a ty jsi mi ten pohled opĂŹtovala.“ (Jen co to pronese, už jĂ to pøipadĂĄ jako dost nicotnĂ˝ zåžitek.) Sofie se kousne do dolnĂho rtu. StokrĂĄt jĂ chĂšva øĂkala, že mĂĄ v kostele dĂĄvat vĂŹtšà pozor, a tohle mĂĄ za to! „Se na to nepamatuju, sleèno.“ Slova pronesenĂĄ v dĂŹtskĂŠm zoufalstvĂ, ve stĂnu oslovskĂŠ èepice. „To nevadĂ, to nevadĂ,“ uklidnĂ ji Sugar a zvedne se z kolenou. Až když obĂŹ stojĂ rovnĂŹ, vyjevĂ se skuteènĂŠ mÏøĂtko ve všà svĂŠ znepokojivosti: Sofiina hlava sotva dosahuje k jejĂmu pasu. „Tak,“ zatlaèà Sugar na pilu a hned udĂŹlĂĄ druhou chybu, „jĂĄ jsem moc rĂĄda, že je Beatrice pryè, ty ne?“ DoufĂĄ, že jejĂ tĂłn je hravĂŹ spikleneckĂ˝, jako když jedno dĂtĂŹ mluvĂ k druhĂŠmu, aby nebylo pochyb, ke komu chovĂĄ nĂĄklonnost. Sofie se na ni zadĂvĂĄ nahoru – jejich tvåøe dĂŹlĂ takovĂĄ vzdĂĄlenost! – a ĂşpĂŹnlivĂŹ pronese: „JĂĄ nevĂm, sleèno.“ Ăelo se jĂ zvrĂĄsnilo obavami; drobnĂŠ ruèièky mĂĄ pevnĂŹ sepnutĂŠ nad suknĂŹmi a tenhle zvlåštnĂ novĂ˝ svĂŹt je teĂŻ, když je zcela probuzenĂĄ, nakonec dost nebezpeènĂ˝. Co dĂŹlat? Co dĂŹlat? Ze studnĂŹ knih, kterĂŠ pøeèetla, vytĂĄhne Sugar všechno možnĂŠ na tĂŠma dĂŹtĂ a zeptĂĄ se: „Måš panenku?“ Sama to poklĂĄdĂĄ za nejapnou poznĂĄmku, ale Sofii se neèekanĂŹ rozsvĂtĂ oèi. „MĂĄm panåèka v dĂŹtskĂŠm pokoji, sleèno.“ „V dĂŹtskĂŠm pokoji?“ To Sugar rĂĄznĂŹ pøipomene, že tam ještĂŹ nebyla. MĂsto, kde bude Sofii uèit, a ona ho ještĂŹ nevidĂŹla! JistĂŹ, Beatrice se pøi pøednåšce o nĂĄležitĂŠ ĂşdržbĂŹ Rackhamovic potomka o dĂŹtskĂŠm pokoji èasto zmiòovala, ale nakonec odkvaèila z domu, aniž by zašla tak daleko, že by guvernantce ukĂĄzala to, „èemu nejspĂš teĂŻ budete øĂkat uèebna“. Ona by jĂ to možnĂĄ i ukĂĄzala, jen kdyby se Sugar nezmĂnila o vlacĂch a nezahnala ji tak. „Tak mĂŹ tam tedy zaveĂŻ,“ pobĂdne ji a po chvilkovĂŠm zavĂĄhĂĄnĂ k nĂ natĂĄhne ruku. Bude pøijata? K jejĂ velkĂŠ ĂşlevĂŹ se jĂ Sofie chopĂ. Pøi prvnĂm doteku høejivĂ˝ch dĂŹtskĂ˝ch prstĂš pocĂtĂ Sugar nĂŹco, co by ani nepøedpoklĂĄdala, že ještĂŹ mڞe pocĂtit: vzrušenĂ z kontaktu dvou neznĂĄmĂ˝ch tĂŹl. Ona, kterou ochmatĂĄvalo tisĂc cizĂch lidĂ a kterĂĄ znecitlivĂŹla vÚèi všemu až na to nejhrubšà prohmatĂĄvĂĄnĂ, teĂŻ zažije zamravenèenĂ, skoro šok, z hmatovĂŠho zasvĂŹcenĂ; a s tĂm šokem jde ruku v ruce ostĂ˝chavost. Jak hrubĂŠ jsou jejĂ vlastnĂ prsty v porovnĂĄnĂ se SofiinĂ˝mi! Je to dĂtĂŹ zhnusenĂŠ jejĂ popraskanou a rohovitou pokožkou? Nakolik by jĂ mĂŹla tisknout ruku? A kdo rozhodne o tom, kdy se pustĂ? „ZaveĂŻ mĂŹ tam,“ pokyne jĂ, když vyjdou ven. DĂšm RackhamovĂ˝ch opĂŹt pĂšsobĂ opuštĂŹnĂŹ, ani ne jako domov, ale jako ztichlĂ˝ obchod s hodinami, zrcadly, svĂtidly, obrazy a tuctem rĂšznĂ˝ch tapet. DĂŹtskĂ˝ pokoj je zastrèenĂ˝ až na samotnĂŠm konci podesty ve tvaru L a cestou k nĂŹmu projdou Sugar a Sofie kolem nĂŹkolika zavøenĂ˝ch dveøĂ. „Sem chodĂvĂĄ otec pøemýšlet,“ zašeptĂĄ Sofie bez vyzvĂĄnĂ. „A co ten dalšà pokoj?“ „To nevĂm, sleèno.“ „A tamhle ty prvnĂ dveøe?“ „Tam bydlĂ matka.“ Když se koneènĂŹ dostanou do dĂŹtskĂŠho pokoje, èekĂĄ je vcelku povzbudivĂ˝ pohled, alespoò v porovnĂĄnĂ se Sofiinou ložnicĂ. Je dost prostornĂ˝, s nadprĂšmĂŹrnĂŹ velkĂ˝m oknem a øadou skøĂnĂŹk a komod, psacĂm stolem a hraèkami – popravdĂŹ øeèeno je tu vĂc hraèek, než Sugar kdy mĂŹla. Tamhle stojĂ malovanĂĄ døevĂŹnĂĄ zvĂøata do Noemovy archy (archa samotnĂĄ nenĂ v dohledu) a tamhle zase neumĂŹle vyrobenĂ˝, ovšem velkoryse dimenzovanĂ˝ domeèek pro panenky s nĂŹkolika kousky panenkovskĂŠho nĂĄbytku. V protĂŹjšĂm rohu zase houpacĂ kÚò s ruènĂŹ pletenĂ˝m „sedlem“ a štos pestøe zbarvenĂ˝ch košĂkĂš plnĂ˝ch tretek, pøĂliš malĂ˝ch, než aby je bylo možnĂŠ takhle na dĂĄlku rozpoznat. MatnĂŹ zelenĂĄ tabule na psanĂ, neposkvrnĂŹnĂĄ køĂdou, stojĂ pøipravenĂĄ na ètyøech døevĂŹnĂ˝ch nohĂĄch, zakoupenĂĄ speciĂĄlnĂŹ kvĂšli tĂŠhle novĂŠ kapitole života Sofie RackhamovĂŠ. „A tvĂšj panåèek?“ Sofie otevøe truhlu a vytĂĄhne zplihlĂŠho hadrovĂŠho panåèka s tmavĂŹ hnĂŹdou hlavou – jde o zubĂcĂho se èernouška, na jehož omšelĂŠ bavlnĂŹnĂŠ hrudi je vyšitĂŠ slovo „Twinings“. Ăernoušek mohl bĂ˝t sotva ohavnĂŹjšĂ, ale Sofie s nĂm zachĂĄzĂ nϞnĂŹ a trochu posmutnĂŹle, jako by uznĂĄvala, že je malinko mĂŠnĂŹ živĂ˝, než by si o nĂŹm rĂĄda myslela. „Dal mi ho dĂŹda,“ objasòuje. „MĂŹl sedĂŹt slonovi na hlavĂŹ, ale ten èaj ještĂŹ nebyl prĂĄzdnĂ˝.“ Sugar nad tĂm jednu dvĂŹ vteøiny bĂĄdĂĄ, ale pak to nechĂĄ bĂ˝t. „Proè ho måš zavøenĂŠho v truhle?“ zeptĂĄ se. „NechtĂŹla by sis ho vzĂt do postele?“ „ChĂšva øekla, že si toho smradlavĂŠho starĂŠho panåèka nemĂĄm brĂĄt do svĂŠho hezkĂŠho èistĂŠho pokoje, sleèno,“ odpovĂ Sofie a do jejĂho stoicismu se vloudĂ ukøivdĂŹnĂ˝ tĂłn. „A když už tam je, nerada se dĂvĂĄ na jeho èernou tvåø.“ Na tuhle pøĂležitost Sugar èekala, aby se rehabilitovala. „Ale v tĂŠ truhle musĂ bĂ˝t hroznĂĄ tma,“ namĂtne. „A urèitĂŹ je mu samotnĂŠmu smutno!“ Sofiiny oèi se rozšĂøà vĂc než za normĂĄlnĂch okolnostĂ; vrĂĄvorĂĄ na pokraji dĂšvĂŹry. „JĂĄ nevĂm, sleèno,“ opåèĂ. Sugar si opĂŹt klekne, pod zĂĄminkou, že si panåèka prohlĂŠdne bedlivĂŹji, ve skuteènosti ale proto, aby Sofie mohla èĂst v jejĂ tvåøi. „Pro tuhle truhlu najdeme lepšà využitĂ,“ slĂbĂ a ochotnĂŹ zasune panåèkovu klĂĄtĂcĂ se nohu do ohbĂ Sofiiny ruky. „PovĂŹz mi, jak se ten tvĂšj panåèek jmenuje?“ Dalšà hĂĄdanka. „NevĂm, sleèno. To mi dĂŹda nikdy neøekl.“ „Tak jak mu øĂkåš?“ „JĂĄ mu neøĂkĂĄm nijak, sleèno.“ Sofie se kouše do rtu, protože za takovĂŠ nezdvoøåctvĂ by si mohla vysloužit ostrĂŠ pokĂĄrĂĄnĂ, byÂť by šlo jen o tvoreèka z neglazovanĂŠho porcelĂĄnu a hadrĂš. „MyslĂm, že bys ho mĂŹla pojmenovat,“ prohlĂĄsĂ Sugar. „DĂĄt mu hezkĂŠ anglickĂŠ jmĂŠno. A aÂť od nynĂŹjška bydlĂ ve tvĂŠm pokoji.“ JeštĂŹ pĂĄr vteøin mĂĄ Sofie viditelnĂŠ pochybnosti, ale když ji ta úžasnĂĄ novĂĄ guvernantka povzbudĂ pokĂ˝vnutĂm hlavy, zhluboka se nadechne a vykøikne: „DĂŹkuji vĂĄm, sleèno!“ Když se raduje, nenĂ nakonec tak ošklivĂĄ. ZatĂmco Sofie ukazuje sleènĂŹ Sugar divy svĂŠho dĂŹtskĂŠho pokoje jeden po druhĂŠm, o pĂĄr desĂtek ulic dĂĄl EmmelĂna FoxovĂĄ sedĂ v pĂšlce schodištĂŹ a odpoèĂvĂĄ, než se zase sebere a pĂšjde dĂĄle. Na ženu, kterĂĄ ještĂŹ nenĂ ĂşplnĂŹ uzdravenĂĄ, toho dnes udĂŹlala docela hodnĂŹ a ono je to takovĂŠ blaho, sedĂŹt tu s hlavou schoulenou u koberce v úžlabinĂŹ mezi dvĂŹma schody a v tichu oddechovat. SĂpĂĄ ještĂŹ? MožnĂĄ trošièku. Ale jak to panĂ RackhamovĂĄ formulovala, rozhodnĂŹ unikla ze chøtĂĄnu vy vĂte èeho. Jak sladkĂŠ a zĂĄroveò ĂşnavnĂŠ je cĂtit v nohĂĄch bolest z vyèerpĂĄnĂ, tvrdĂ˝ okraj schodu tlaèĂcĂ do lopatek, tlukot svĂŠho srdce v žilĂĄch na spĂĄncĂch. Dostala tohle tĂŹlo, tenhle ubohĂ˝ nĂĄstroj z kostĂ a šlach, na ještĂŹ nĂŹjakou chvĂli; dĂĄ-li BĂšh, dobøe ho využije. NĂĄvštĂŹva u panĂ RackhamovĂŠ byla hroznĂŹ ĂşnavnĂĄ, obzvlåštĂŹ nĂĄvrat domĂš, kdy nesla kocoura (poøådnĂ˝ macek, žådnĂŠ pĂrko!) v proutĂŹnĂŠm košĂku ulicemi Notting Hillu. JejĂ rozhodnutĂ obejĂt se bez koèåru, ba dokonce i bez svĂŠ služky Sarah, spustĂ zase lavinu drbĂš – tĂm spĂš, pokud se byÂť jen jedna klepna dozvĂ pravdu, že se Sarah vrĂĄtila k prostituci, když se jejĂ „churavĂ˝ dĂŹdeèek“ bĂŹhem SezĂłny katastrofĂĄlnĂŹ zadlužil na dostizĂch. Dalšà dĂvka, kterou jĂ rovnϞ dodal Spolek ze svĂŠ stĂĄje napravenĂ˝ch nevĂŹstek, mĂĄ nastoupit pøĂštĂ støedu, ale EmmelĂna chce do tĂŠ doby trochu poklidit v domĂŹ, aby to dĂŹvèe neodradila hned na poèåtku ĂşctyhodnĂŠ kariĂŠry. A prĂĄvĂŹ to tedy dĂŹlĂĄ: dĂĄvĂĄ vĂŹci do poøådku. No, samozøejmĂŹ že ne prĂĄvĂŹ teĂŻ; prĂĄvĂŹ teĂŻ sedĂ na schodech a skrz mlÊènĂŠ sklo venkovnĂch dveøà tam dole sleduje, jak venku prochĂĄzejĂ pøĂzraènĂ chodci. PøestĂŹhovĂĄnĂ Henryho svĂŹtskĂ˝ch statkĂš k nĂ, obzvlåštĂŹ když k nĂŹmu došlo, zatĂmco ona ležela v nemocnici svatĂŠho BartolomĂŹje a nemohla na stĂŹhovĂĄky dohlĂžet, uvrhlo jejĂ domeèek do stavu, kde už konèà nepoøådek a zaèĂnĂĄ chaos. NenĂ tu k hnutĂ, ba jak pravĂ jedno anglickĂŠ rèenĂ, ani koèku by tu èlovĂŹk neroztoèil. A ĂĂèu to tu od jeho pøĂjezdu naprosto fascinuje a mate, bloumĂĄ po schodech nahoru a dolĂš, ze dveøà do dveøà a opĂŹtovnĂŹ se seznamuje s pĂĄnovĂ˝m nĂĄbytkem a pĂĄnovĂ˝mi udĂŹlĂĄtky, vysklĂĄdanĂ˝mi a nacpanĂ˝mi v nepovĂŹdomĂ˝ch koutech. ObzvlåštĂŹ ho zajĂmĂĄ zaråžejĂcĂ fenomĂŠn Henryho postele, kterĂĄ stojĂ svisle, opøenĂĄ o zeĂŻ v obĂ˝vĂĄku, a jejĂž zhroucenĂĄ matrace se opilecky opĂrĂĄ o železnĂ˝ rĂĄm a nenĂ k nièemu ani èlovĂŹku, ani zvĂøeti. Od tĂŠ doby, co EmmelĂna vpustila kocoura do svĂŠho domu, se ji na to snad pĂŹtkrĂĄt nebo šestkrĂĄt pokoušel upozornit, oèividnĂŹ v nadĂŹji, že s tĂm ona nĂŹco udĂŹlĂĄ. EmmelĂna musĂ uznat, že jejĂ dĂšm teĂŻ vypadĂĄ spĂš jako vetešnictvĂ v Cheapside. V kuchyni je všechno dvakrĂĄt: dva sporĂĄky, dvĂŹ kredence na nĂĄdobĂ, dva kbelĂky na led, dva hrnce na polĂŠvku, dva èajnĂky, dvĂŹ vodnĂ lĂĄznĂŹ a tak dĂĄle a tak podobnĂŹ – dokonce dvĂŹ polièky s koøenĂm, pøièemž Henryho vĂ˝bĂŹr se prakticky shoduje s tĂm jejĂm. To vše je nemilĂŠ, protože ona nenĂ ani o chlup lepšà kuchaøka než v minulosti a už vĂšbec nemĂĄ chuÂť se zlepšovat. Po celĂŠm domĂŹ jsou židle a stolièky vysklĂĄdanĂŠ na sobĂŹ, po dvou èi tøech, nĂŹkterĂŠ vachrlatĂŹ, jinĂŠ neoddĂŹlitelnĂŹ, ovšem zdaleka nejvĂŹtšĂm zdrojem nepoøådku je pøemĂra knih: Henryho svazky pøidanĂŠ k tĂŹm jejĂm. VelkĂŠ stohy se jich vršà v každĂŠ mĂstnosti i v chodbĂĄch, nĂŹkterĂŠ vysklĂĄdanĂŠ logicky, ve stylu hradĂš z pĂsku, od velkĂ˝ch k malĂ˝m, jindy jsou ovšem vysklĂĄdanĂŠ opaènĂŹ a pokoušejĂ gravitaci i mazlivĂ˝ èumåèek Henryho kocoura. A vinu za namĂĄtkovĂŠ sklĂĄdĂĄnĂ nemڞe pøièĂst ani mužÚm ze spoleènosti Tuttle & syn: to ona vytahala tyto knihy z krabic, èistĂŹ aby vidĂŹla, co pøežilo požår a co ne. Ve skladovĂĄnĂ hmotnĂ˝ch pøedmĂŹtĂš ovšem zdaleka nenĂ kovanĂĄ a již zažila nĂŹkolik pĂĄdĂš. VϞ z NovĂ˝ch zĂĄkonĂš, kterĂŠ si ten èlovĂŹk ze Spolku pro šĂøenĂ Bible už nepøišel vyzvednout, nebyla nikdy ĂşplnĂŹ stabilnĂ; teĂŻ se rozvalila po celĂŠ podestĂŹ a nĂŹkterĂŠ exemplåøe dokonce mĂŹly smĂšlu a propadly balustrĂĄdou na podlahu pod zĂĄbradlĂm. Trochu ĂşhlednĂŹji vypadajĂ pytle s prĂĄdlem, ji však deprimujĂ vĂc. Nejde o EmmelĂniny zĂĄsoby nevyzvednutĂ˝ch darĂš – vlnĂŹnĂ˝ch rukavic, zaštupovanĂ˝ch ponožek a peèlivĂŹ vyspravenĂŠho ložnĂho prĂĄdla, kterĂŠ je urèeno pro chudĂŠ z LondĂ˝na a dĂĄle –, ale o Henryho šaty. Tøi plnĂŠ pytle jĂ ležà neotevøenĂŠ v ložnici, pøevĂĄzanĂŠ provĂĄzkem a opatøenĂŠ razĂtkem Tuttle & syn. ĂĂèa se ochomĂ˝tĂĄ kolem jejĂch suknĂ, mòoukĂĄ a ze všech sil se snažà trknout ji do nohou skrz silnou bariĂŠru lĂĄtky. JeštĂŹ než zajde tak daleko, že by se dole proplazil, EmmelĂna se zvedne. Jak je unavenĂĄ! Je teprve odpoledne, ale ona už toužà spĂĄt. NestojĂ o nĂŹjakĂŠ zdøĂmnutĂ, leè o dlouhĂ˝, vydatnĂ˝ spĂĄnek, kterĂ˝ oddĂŹlĂ jeden den od druhĂŠho. HøĂšnĂŹ si pøeje, aby BĂšh pro jednou uvolnil pravidla a nechal soumrak padnout o pĂĄr hodin døĂve. Vyvåžit by se to pøece dalo hned dalšà den nĂŹkolika hodinami svĂŹtla navĂc, ne? EmmelĂna je ztuhlĂĄ – tak ztuhlĂĄ, že by skoro znovu ocenila vychĂĄzkovou hĂšl. DobelhĂĄ se do kuchynĂŹ; pøedpoklĂĄdĂĄ totiž, že kocour si jejĂ dĂšm prohlĂŠdl a teĂŻ už by si rĂĄd dal nĂŹco k snĂŹdku. „Tohle chceš, ĂĂèo?“ zeptĂĄ se ho, zatĂmco on vĂĄhĂĄ na prahu kuchynĂŹ a oèichĂĄvĂĄ špinavĂŠ štĂŹtiny smetĂĄku. Co mu mĂĄ dĂĄt? TeĂŻ když si ho osvojila, bude se muset våžnĂŹ zamyslet, jak ho pøesvĂŹdèit, aby u nĂ zĂšstal. ProhlĂdkou kredencĂ a chladnièek si potvrdila, že nejenže nemĂĄ smetanu, ale ani syrovĂŠ maso, neboÂť poslednĂ dobou nevaøila a radĂŹji se stravovala v restauracĂch (ano, vĂ, že je to hanebnĂŠ: všechny ty rodiny s propadlĂ˝mi tvåøemi živoøà na odøezcĂch skopovĂŠho a chlebovĂ˝ch kĂšrkĂĄch, a ona si tu veèeøà jako kurtizĂĄna! Ale bez pomoci Sarah prostĂŹ nenĂ s to dostĂĄt nĂĄrokĂšm vaøenĂ, a stejnĂŹ, ke sporĂĄku napojenĂŠmu na komĂn se teĂŻ nelze dostat.) Škoda že nemڞe vzĂt ĂĂèu s sebou do restaurace a objednat mu jĂdlo spolu se svĂ˝m chodem… jenže to se mڞete spolehnout, že pøesnĂŹ takovĂĄ rozumnĂĄ øešenĂ lidĂŠ pokaždĂŠ bez pøemýšlenĂ odmĂtnou. Ach! Jak jen anglickĂĄ spoleènost nesnåšà pragmatismus! Ne ten pragmatismus, dĂky nĂŹmuž rostou tovĂĄrny, ale ten druh, kterĂ˝ obèanĂšm zpøĂjemòuje život! Mohla by to probrat s Henrym, až ho pøĂštĂŹ… S povzdychem otevøe dalšà skøĂò a vytĂĄhne poøådnĂ˝ kusanec leicesterskĂŠho sĂ˝ra, kterĂ˝m se ona sama typicky živĂ, když je jejĂ služka pryè. ĂĂèa povzbudivĂŹ zamòoukĂĄ. „Koèky asi nejedĂ sĂ˝r, ne?“ øekne a hodĂ mu malĂ˝ kousek mezi packy, on se ale na to sousto vrhne a s nelĂèenĂ˝m požitkem ho zhltne. Dalšà pøedsudek vyvrĂĄcen; každĂ˝ den se dozvĂ nĂŹco novĂŠho. OpøenĂĄ o nadbyteènou troubu kousek po kousku krmĂ ĂĂèu sĂ˝rem, dokud kocour nemĂĄ dost, nebo nedostane moc velkou žĂzeò, než aby pokraèoval. EmmelĂna ho dovede k talĂøi s vodou a on si ho bez nadšenĂ prohlĂŠdne; zĂtra mu koupĂ nĂŹjakĂŠ mlĂŠko. Sama by mĂŹla nĂŹco snĂst; dnes nemĂŹla nic krom chleba, trochy sĂ˝ra, èaje a ovocnĂŠho kolåèe u panĂ RackhamovĂŠ. ObvyklĂĄ chuÂť k jĂdlu se jĂ zatĂm nevrĂĄtila a poøåd se ještĂŹ nevzpamatovala z nepĂŹknĂŠho pøekvapenĂ, když po nĂĄvratu z nemocnice objevila krabici oznaèenou jako „RYCHLE SE KAZĂCĂ POTRAVINY“, jejĂž obsah byl po krĂĄtkĂŠm pobytu ve skladu spoleènosti Tuttle & syn a ponĂŹkud delšà dobĂŹ tady skuteènĂŹ zkaženĂ˝. NaklonĂ se pøes zmĂŹÂť mĂŹdĂŹnĂ˝ch pĂĄnvièek, aby otevøela dalšà skøĂò, v nĂž nechala plechovku se sušenkami, nebo si to aspoò myslĂ. MĂsto toho nalezne dalšà knižnĂ skrýš. Za pĂĄr minut, možnĂĄ za patnĂĄct, když prolistuje NovĂ˝ zpĂšsob domĂĄcĂho vaøenĂ Marie RundellovĂŠ a na chvĂli se zadĂvĂĄ na vĂŹnovĂĄnĂ na pøedsĂĄdce, MĂŠmu våženĂŠmu pøĂteli Henrymu Rackhamovi, VĂĄnoce 1874, s bolestmi vystoupĂĄ po schodech nahoru. Na podestĂŹ, hned u dveøà do svĂŠ ložnice, zahlĂŠdne dva menšà tmavĂŹ hnĂŹdĂŠ objekty, kterĂŠ zdĂĄlky vypadajĂ jako doutnĂky, ale pøi bližšĂm ohledĂĄnĂ zjistĂ, že jde o vĂ˝kaly, a navĂc hodnĂŹ smradlavĂŠ. EmmelĂna zavøe oèi a ucĂtĂ, jak jĂ teèou slzy; nemڞe, nemڞe, nemڞe po tĂŹch schodech dolĂš a pak zase nahoru. MĂsto toho si od postele pøinese kapesnĂk, mĂĄ jich tam celou krabici ještĂŹ odnedĂĄvna, kdy ji mohla kdykoli bĂŹhem dne èi noci popadnout neodolatelnĂĄ touha kašlat krev. Velmi opatrnĂŹ zabalĂ koèièà hovĂnka do mĂŹkkĂŠ bavlny a obalĂ je dalšĂmi vrstvami, až zaènou pøipomĂnat takovĂŠ ty vonnĂŠ kulièky, kterĂŠ majĂ chrĂĄnit pøed nemocemi. Takto zabalenĂĄ jistĂŹ mohou poèkat do rĂĄna. V ložnici plnĂŠ krĂĄmĂš se pak zaène svlĂŠkat, naèež si polorozepnutĂĄ najednou uvĂŹdomĂ, proè nemڞe najĂt noènĂ košili. Když se totiž rĂĄno až pøĂliš energicky pokusila vydrhnout z nĂ starou skvrnu od krve, musela zapošĂt natrženou lĂĄtku a – PĂĄnbĂšh pomoz jejĂ pamĂŹti dĂŹravĂŠ jako øešeto – nechala ji dole, pøehozenou pøes opĂŹradlo židle. Nemڞe, nemڞe, nemڞe. Pro jednou bude muset spĂĄt ve spodnĂm prĂĄdle. UnavenĂ˝mi prsty se nemotornĂŹ vyvlĂŠkne ze šatĂš a spodnièky, avšak teprve když zĂšstane v košilce a spodkĂĄch, opoždĂŹnĂŹ jĂ dojde, že je ulepenĂĄ potem a že ji svĂŹdĂ v podpažĂ, slabinĂĄch i ve štĂŹrbinĂŹ pozadĂ. Za stĂĄlĂŠho vrĂĄvorĂĄnĂ chvĂli zvažuje, zda se nepomodlit o sĂlu sejĂt dolĂš, zlikvidovat koèièà trus, pøinĂŠst si noènĂ košili a ohøåt si trochu vody na omytĂ, ale pak usoudĂ, že takovĂĄ žådost nenĂ hodna Hospodinovy pozornosti. MĂsto toho ze sebe shodĂ zbĂ˝vajĂcà šatstvo a s ĂşlevnĂ˝m heknutĂm si nahĂĄ v horeèce vleze pod peøinu. Jen lidĂŠ hodnĂŹ høĂšnà èi hodnĂŹ nemocnĂ, pomyslĂ si, jdou do postele za svĂŹtla. ZĂtra musĂ lĂŠpe hospodaøit se svĂ˝mi silami a nepøepĂnat tohle tĂŹlo, o nϞ mĂĄlem pøišla. ProstĂŹradlo je na omak božsky hebkĂŠ, konèetinami se jà šĂøà sladkĂĄ necitlivost, a aèkoli je soumrak poøåd ještĂŹ hodnĂŹ daleko, EmmelĂna cĂtĂ, jak zaèĂnĂĄ døĂmat, a jen matnĂŹ si uvĂŹdomuje, že se vedle nĂ na posteli cosi ladnĂŹ hĂ˝bĂĄ; teprve po probuzenĂ rĂĄno zjistĂ, že to byl kocour, tou dobou již naprosto spokojenĂŹ stoèenĂ˝ u jejĂch nohou. KAPITOLA TĂIADVACĂTĂ Postel byla prĂĄvĂŹ akorĂĄt pro pøedchozĂ guvernantku, ale pro Sugar je moc krĂĄtkĂĄ. BĂŹhem jejĂ dlouhĂŠ prvnĂ noci v domĂŹ RackhamovĂ˝ch, ve spĂĄnku, jejž poznamenal pøerušovanĂ˝ psà štĂŹkot nĂŹkde v dĂĄli, se Sugar zdĂĄ o nejrĂšznĂŹjšĂch zvlåštnĂch vĂŹcech. ChvĂli pøed Ăşsvitem se už zaène pøĂliš pøevalovat, zpod peøiny vylĂŠtne obnaženĂĄ noha, okamžik visĂ ve studenĂŠm vzduchu a pak narazĂ na bok kufru. Ve snu se to Sugar pøeložà v mozolnatĂŠ prsty nĂŹjakĂŠho chlapa, kterĂ˝ ji chòapne za lĂ˝tko a teĂŻ se jĂ po kڞi šine nahoru ke slabinĂĄm. „Už se nemusĂš klepat,“ pronese panĂ CastawayovĂĄ. „Pøišel tĂŹ zahøåt jeden laskavĂ˝ pĂĄn.“ Sugar se pokusĂ stoèit do kulièky, kotnĂkem narazĂ na nepovĂŹdomĂ˝ sloupek postele a probudĂ se. Na pĂĄr okamžikĂš je ve svĂŠm novĂŠm pokoji, v tĂŠ tmavĂŠ podkrovnĂ komĂšrce ĂşplnĂŹ ztracenĂĄ, protože si tak zvykla na prostornĂŠ pøĂzemnĂ apartmĂĄ v Priory Close, kterĂŠ bylo vždy osvĂŹtlenĂŠ pouliènĂmi lampami. Skoro jako by se vrĂĄtila do starĂŠho pokoje v podniku panĂ CastawayovĂŠ, až na to, že ten byl o hodnĂŹ vĂŹtšà než tohle. Taky tu zpod postele vychĂĄzĂ zvlåštnĂ pach, zemitĂĄ zatuchlina, kterĂĄ jĂ pøipomĂnĂĄ hnilobu prvnĂho domu, v nĂŹmž kdy žila – tu barabiznu v Church Lane. Sugar se naklonĂ pøes okraj postele, zašmĂĄtrĂĄ pod nĂ a jejĂ prsty se otøou o špinavou kupièku AgnesinĂ˝ch denĂkĂš. Ale jistĂŹ, teĂŻ už si vzpomĂnĂĄ. Sotva se vèera za BeatricĂ Cleavovou zavøely vchodovĂŠ dveøe, vkradla se zpĂĄtky do komory a vyfoukla odtamtud denĂky, dokud jĂ okolnosti pøåly. A když je ukryla pod postel, rozbĂŹhla se za SofiĂ. Ach, Sofie. Sugar zatĂĄpe po sirce, na ošklivĂŠm žlutĂŠm toaletnĂm stolku zapĂĄlĂ dvĂŹ svĂèky a vymne si z oèà ospalky. Jsem guvernantka, øekne si a svĂŹt se chvĂŹjivĂŹ zaostøĂ. OkamžitĂŹ se jĂ zaènou svĂrat Ăştroby a pak se odtamtud ozve ostrĂĄ bolest. NĂŹkolik dnĂ prakticky nic nesnĂŹdla ani se nevyprĂĄzdnila. Ăzkost ji zmrazila. TeĂŻ roztĂĄvĂĄ a jejĂ bøicho je plnĂŠ zvukĂš. Podle hodin je pĂšl šestĂŠ. Jak dlouho spala? Docela dlouho; vèera veèer šla do postele takøka hned po svĂŠ svÏøenkyni, v dĂŹtskĂ˝ch sedm hodin. OèekĂĄvala, že William za nĂ zajde, a byla rozhodnutĂĄ zĂšstat vzhĂšru – dokonce zvažovala, že se bude vĂŹnovat svĂŠmu klitorisu, aby se pøipravila –, ale zabrala bĂŹhem nĂŹkolika minut, co složila hlavu na zvlåštnĂŹ vonĂcĂ polštåø. Pokud se za nĂ William skuteènĂŹ vypravil – a nenĂ tu žådnĂ˝ dĂškaz, že tak uèinil –, musel ji nechat spĂĄt. Sugar z pamĂŹti vytĂĄhne vèerejšà udĂĄlosti v opaènĂŠm poøadĂ, od Sofiina uloženĂ do postele – Sofie jĂ usnula pøed oèima, jako na rozkaz. Anebo to jen hrĂĄla? I Sugar vĂ, jak pøedstĂrat bezvĂŹdomĂ, pokud se tĂm dĂĄ nĂŹco zĂskat… Varuji vĂĄs, je to malĂĄ hereèka, svÏøila se jĂ Beatrice na rozlouèenou s nĂŹkolika moudry. Jestli dostane sebemenšà pøĂležitost, obtoèà si vĂĄs kolem prstu. Sugar si vybavĂ zlehka oddychujĂcĂ Sofiinu tvåø na polštåøi, nažehlenĂŠ pøikrĂ˝vky, kterĂŠ Sofii zakrĂ˝valy jen do pĂšlky naškrobenĂŠ bĂlĂŠ noènĂ košile, protože se Sugar ostĂ˝chala pøitĂĄhnout jĂ peøinu až ke krku. Co pøišlo pøed tĂm? Vyslechla si Sofiiny modlitby. Litanii, komu všemu mĂĄ BĂšh požehnat. Za koho a za co se Sofie modlila? Sugar si nevzpomĂnĂĄ. PomyšlenĂ, že stejnĂŠ modlitby uslyšà znovu dnes veèer, je uklidòujĂcĂ i znepokojivĂŠ zĂĄroveò. Ale co se stalo pøed modlenĂm? No ovšem, koupala Sofii v kĂĄdi hned u jejĂ postele. Holèièka to všechno udĂŹlala prakticky sama, až na ruènĂk pøehozenĂ˝ pøes jejĂ drobnĂĄ mokrĂĄ ramĂnka. Sugar se stydlivĂŹ odvrĂĄtila stranou, a když si pradlena pøišla vyzvednout špinavĂŠ prĂĄdlo sleèny RackhamovĂŠ, cukla sebou, jako by byla pøistižena pøi nÏèem nemravnĂŠm. A pøedtĂm? Ach ano, ta vĂŹc s Gregoryho pråškem. Beatrice zdĂšrazòovala, že je naprosto nutnĂŠ podĂĄvat jednu dĂĄvku pøed spanĂm – vskutku, jejĂ poslednĂ slova k Sugar pøed odchodem z domu znĂŹla: „Nezapomeòte na Gregoryho pråšek!“ – ovšem když Sugar spatøila, jak zhnusenĂŹ se dĂtĂŹ zatvåøilo, jen se k jeho rtĂšm pøiblĂžila lžièka s tou odpornostĂ, hned ruku se lžièkou spustila. „Ty to nechceš, Sofie?“ „ChĂšva øĂkĂĄ, že jestli to nebudu užĂvat, tak budu litovat, sleèno.“ „No,“ odpovĂŹdĂŹla Sugar, „až budeš litovat, tak se ozvi a jĂĄ ti to pak dĂĄm.“ A k dĂvèinĂŹ ĂşlevĂŹ sklepla tu ohavnou smĂŹsku rebarbory, pĂĄlenĂŠ magnĂŠzie a zĂĄzvoru zpĂĄtky do plechovky. Vèera neprobĂŹhlo žådnĂŠ oficiĂĄlnĂ vyuèovĂĄnĂ, protože se Sugar snažila zjistit, co se Sofie za svĂšj život nauèila. UkĂĄzalo se, že toho je hodnĂŹ, a Sofii dost vyèerpalo, jak si to všechno vybavovala a odøĂkĂĄvala to. Podstatnou èåst tvoøily biblickĂŠ pøĂbĂŹhy a moralizujĂcĂ kĂĄzĂĄnĂ, ale bylo tam i docela dost toho, co Beatrice CleavovĂĄ popisovala jako „všeobecnĂŠ vĂŹdomosti“, napøĂklad kterĂŠ zemĂŹ patøà Anglii a kterĂŠ jĂ nepatøĂ, ale mĂŹly by. Pak tu byla dĂŹtskĂĄ øĂkadla, kratšà bĂĄsnièky o tom, jak je dĂšležitĂŠ bĂ˝t ctnostnĂ˝, a tĂŠma, v nĂŹmž se Sofie orientuje vĂšbec nejlĂŠpe, a sice sloni v Indii. „MajĂ menšà uši,“ prohlĂĄsilo dĂtĂŹ po mnoha dalšĂch odhalenĂch. „Menšà než co?“ zeptala se Sugar. „To nevĂm, sleèno,“ pøiznala se Sofie po rozpaèitĂŠ odmlce. „ChĂšva to vĂ.“ BĂŹhem odpoledne, zatĂmco se fakta vršila na smyšlenky v èĂm dĂĄl vĂŹtšà spleti, se Sugar opakovanĂŹ usmĂvala a øĂkala: „VĂ˝bornĂŹ, Sofie.“ NevĂŹdĂŹla, co jinĂŠho by mĂŹla øĂkat, a navĂc jĂ to pøipadalo sprĂĄvnĂŠ. Podle Sofiiny reakce – èĂm dĂĄl jasnĂŹjšĂmu rumĂŹnci pĂ˝chy a Ăşlevy – se slova „vĂ˝bornĂŹ“ a „Sofie“ zatĂm setkĂĄvala v jednĂŠ vĂŹtĂŹ jen vzĂĄcnĂŹ. Sugar jimi dĂŹvèåtko krmila, jako by šlo o zakĂĄzanĂŠ bonbĂłny, v takovĂŠm množstvĂ, aby jĂ bylo nĂĄdhernĂŹ špatnĂŹ. Tolik tedy ke vèerejšku. Dnes musĂ zaèĂt Sofiino oficiĂĄlnĂ vzdĂŹlĂĄvĂĄnĂ. Když se Sugar jednou opovåžila zeptat matky, co je to vlastnĂŹ vzdĂŹlĂĄvĂĄnĂ, panĂ CastawayovĂĄ jĂ odpovĂŹdĂŹla: VyšòoøenĂ jehòåtka pøed poråžkou. V rannĂm pøĂšeøà Sugar ve svĂŹtle svĂèky otevøe knihu, kterou jĂ Beatrice pøedala, jako by to byl svatĂ˝ grĂĄl. „Koupil to sĂĄm pan Rackham,“ informovala ji chĂšva. „Uvnitø je všechno, co by Sofie mĂŹla vĂŹdĂŹt.“ Svazek se jmenuje HistorickĂŠ a rozliènĂŠ otĂĄzky pro potøeby mladĂ˝ch lidĂ, je tlustĂ˝ a navĂc hustĂŹ vysĂĄzenĂ˝. JmĂŠno autorky Richmal MangnallovĂŠ znĂ jako vrèenĂ psa, kterĂ˝ odmĂtĂĄ pustit z tlamy mĂèek. Sugar se zamyslĂ nad prvnĂ otĂĄzkou, kterĂĄ se tĂ˝kĂĄ dĂĄvnĂ˝ch krĂĄlovstvĂ založenĂ˝ch po PotopĂŹ, ale uvĂzne, protože si nenĂ ĂşplnĂŹ jistĂĄ, zda se øĂkĂĄ „Chaldejci“ nebo „Kaldejci“, a nerada by hned na zaèåtku Sofiina vzdĂŹlĂĄvĂĄnà šlĂĄpla vedle. Ăte dĂĄl, a když se dostane k otĂĄzce „Co to byly amfiktyonie èi amfiktyonskĂŠ konfederace?“, je už si celkem jistĂĄ, že na èåst tĂŠto lĂĄtky ještĂŹ Sofiin mozek nestaèĂ. Rozhodne se pøeskoèit pĂĄr tisĂc let – nebo øeknĂŹme zhruba deset strĂĄnek – a zaèĂt po narozenĂ JežĂše, o nĂŹmž Sofie aspoò slyšela. Tak tĂm je to vyøešeno. Sugar odložà OtĂĄzky od Richmal MangnallovĂŠ stranou a ze skrýše pøinese Agnesiny denĂky. K jejĂmu pøekvapenĂ jsou (jak si teĂŻ všimla) zamèenĂŠ – každĂ˝ špinavĂ˝ svazek je zavøenĂ˝ na petlici a opatøenĂ˝ malĂ˝m mosaznĂ˝m zĂĄmkem. Když se jeden pokusĂ roztrhnout, do klĂna jĂ padnou èåsteèky hlĂny, ale ukåže se, že to køehce krĂĄsnĂŠ zapĂnĂĄnĂ je pevnĂŹjšĂ, než vypadĂĄ. Nakonec Sugar s výèitkami svĂŹdomĂ zĂĄmek vylomĂ – vrazĂ do nĂŹj špièku nože, dokud se mechanismus nepoddĂĄ. NĂĄhodnĂŹ rozevøenĂŠ strĂĄnky odhalĂ Agnes v roce 1869 nĂĄsledujĂcĂm zpĂšsobem: Dnes mne svĂrĂĄ hrĂšza – jsem si jistĂĄ, že mne èekĂĄ velkĂĄ zkouška, ještĂŹ vĂŹtšà než to, co jsem doposud pøetrpĂŹla… Pøed chvilièkou mi Clara pøišla øĂct, že doktor Curlew je na cestĂŹ, aby mi „odpomohl od utrpenĂ“. Co tĂm mڞe myslet? VĂm, že když tu byl naposledy, trpce jsem si mu stϞovala, a možnĂĄ jsem øekla, že po tolika mĂŹsĂcĂch Nemoci si už nepøeji nic než Smrt, ale to jsem nemyslela våžnĂŹ! Jeho èernĂĄ brašna mĂŹ dĂŹsĂ – mĂĄ v nĂ nože & pijavice. Prosila jsem Claru skoro na kolenou, aby mu zabrĂĄnila na mĂŹ sĂĄhnout, pokud omdlĂm, ale ona jako by mĂŹ ani neposlouchala a žvanila o tom, že všichni majĂ velkou starost o „to dĂtĂŹ“ – jak už je dĂĄvno jeho èas & že už musĂ brzy pøijĂt. ĂĂ dĂtĂŹ to mڞe bĂ˝t? Kʞ by mĂŹ William lĂŠpe informoval o tom, koho si zve do tohoto domu… Dalšà håèek bolesti se Sugar zavrtĂĄvĂĄ do bøicha. Se zaĂşpĂŹnĂm se usadĂ na noènĂk a zlomĂ se v pase. RozpuštĂŹnĂŠ vlasy se jĂ navršà v klĂnĂŹ noènĂ košile, èelo svĂŹdĂcĂ potem si opøe o kolena. Ruce sevøe v pĂŹst, ale nic z nĂ nevyjde a køeè pomine. Když se vrĂĄtĂ do postele, vezme si znovu Agnesin denĂèek a pøelistuje k zĂĄpisku, jehož si všimla pøedtĂm. OèekĂĄvĂĄ, že se na pøĂštĂ strĂĄnce dozvĂ, jak Sofie pøišla na svĂŹt. Avšak hned nĂĄsledujĂcĂ zĂĄpisek po tom, kterĂ˝ popisoval nepouèenĂ˝ Agnesin porod, zaèĂnĂĄ takto: PrĂĄvĂŹ jsem se vrĂĄtila od panĂ HottenovĂŠ, kde jsem poprvĂŠ poveèeøela „venku“ od tĂŠ doby, co jsem se zotavila. BuĂŻ jsou Hottenovi nanejvýš zvlåštnĂ lidĂŠ, anebo se bĂŹhem mĂŠ Nemoci obrĂĄtily mravy VzhĂšru nohama. Pan Hotten si dal servĂtek na hruĂŻ a jĂĄ zas mĂŹla jĂst meloun lžièkou. Na chøest tam nebyly žådnĂŠ klĂšky a v jednĂŠ bramboøe jsem mĂŹla „kost“. Všichni v jednom kuse mluvili o BaringovĂ˝ch a vtipkovali o cenĂŹ PovýšenĂ do šlechtickĂŠho stavu. PanĂ HottenovĂĄ se smĂĄla s otevøenĂ˝mi Ăşsty. CelĂ˝ veèer jsem byla buĂŻ konsternovanĂĄ, nebo znudĂŹnĂĄ. Znovu tam již nepĂšjdu. ZajĂmalo by mĂŹ, kdy panĂ CecilovĂĄ odpovĂ na mĂŠ pozvĂĄnĂ. A tak dĂĄle, a tak podobnĂŹ. Sugar listuje strĂĄnkami: poøåd totʞ v bledĂŹ modrĂŠm. Kde je William? Kde je Sofie? Jejich jmĂŠna se tu vĂšbec neobjevujĂ. Agnes chodĂ na veèĂrky, patrnĂŹ s manželem po svĂŠm boku; vracĂ se domĂš, patrnĂŹ ke svĂŠ malĂŠ dceøi. U panĂ AmphlettovĂŠ jsem vidĂŹla panĂ Forgeovou, panĂ Tippettovou, panĂ Lottovou, panĂ Potterovou, panĂ Ousbyovou… TakovĂ˝ch výètĂš jsou ty strĂĄnky plnĂŠ, sešitĂŠ neĂşnavnou výšivkou z jĂĄ, jĂĄ, jĂĄ, jĂĄ, jĂĄ, jĂĄ, jĂĄ, jĂĄ. Sugar vypåèà dalšĂch pĂĄr denĂkĂš. Tu a tam pøeète dva tøi øådky, ale odradĂ ji enormnĂ rozsah Ăşkolu, kterĂ˝ ji èekĂĄ. Dvacet denĂkĂš, stovky strĂĄnek, všechny zcela zaplnĂŹnĂŠ AgnesinĂ˝m ĂşnavnĂŹ mròavĂ˝m pĂsmem. A mĂsto odhalenĂ, kterĂĄ by jĂ tøeba mohla bĂ˝t k užitku, kdyby snad dnes narazila na panĂ Rackhamovou na schodech, nachĂĄzĂ pouze stĂžnosti na podøadnĂ˝ porcelĂĄn, pošmournĂŠ poèasĂ a prach na zĂĄbradlĂ. JeštĂŹ pøed pĂĄr tĂ˝dny by Sugar bĂ˝vala hodnĂŹ nadšenĂĄ, kdyby z poštovnĂ schrĂĄnky èi sklĂĄdky zĂskala byÂť jen jedinĂ˝ dopis napsanĂ˝ Agnes Rackhamovou; bĂĄdala by nad každĂ˝m øådkem a vymåèkla z nĂŹj co nejvĂc postøehĂš. TeĂŻ pøed nĂ v hromĂĄdce špinavĂ˝ch denĂkĂš ležà celĂ˝ Agnesin život a ona nevĂ, kde zaèĂt. Nakonec usoudĂ, že se to dĂĄ udĂŹlat jen jedinĂ˝m zpĂšsobem: zaèĂt na zaèåtku. RozlomĂ všechny denĂky a uspoøådĂĄ je podle data, dokud nebude držet v rukou ten nejstaršĂ. ĂvodnĂ strĂĄnka prvnĂho denĂku, nejmenšĂho a nejkøehèĂho ze všech svazkĂš, pozĂšstĂĄvĂĄ z nĂŹkolika neĂşspϚnĂ˝ch zaèåtkĂš napsanĂ˝ch ĂşhlednĂ˝m, byÂť mĂrnĂŹ ležatĂ˝m pĂsmem. Datum 21. dubna 1861 je vyvedeno obzvlåštnĂŹ krasopisnĂŹ. MilĂ˝ DenĂèku, opravdu doufĂĄm, že budeme dobøà kamarĂĄdi. Lucy si vede DenĂèek a øĂkĂĄ, že jĂ to pøipadĂĄ hezkĂŠ & zĂĄbavnĂŠ. Lucy je moje nejlepèà kamarĂĄdka, bydlĂ bydlela bydlĂ v domĂŹ hned vedle toho, kde bydlĂm jsem bydlela Agnesin druhĂ˝ pokus se nachĂĄzĂ hned pod tĂm prvnĂm, pĂsmo je ĂşhlednĂŠ a celĂ˝ zĂĄpisek svĂŹdèà o jejĂm odhodlĂĄnĂ nenechat se odradit poèåteènĂm nezdarem. 28. dubna 1861 MilĂ˝ DenĂèku, opravdu doufĂĄm, že budeme dobøà kamarĂĄdi. MyslĂm, že uvidĂš, že jsem ta NejvĂŹrnĂŹjšà holèièka, kterĂĄ kdy žila. V kvĂŹtnu mi bude Deset Let. Když jsem byla mladšĂ, byla jsem moc šastnĂĄ, i když jsme bydleli v menšĂm domĂŹ než teĂŻ. Pak od nĂĄs nåš drahĂ˝ TatĂnek odešel a MĂĄma øekla, že bysem nemĂŹla bĂ˝t bez Otce, a NĂĄsledujĂcĂ dva zĂĄpisky nejsou tak ĂşhlednĂŠ, jako kdyby je Agnes psala ve spĂŹchu – snad v nadĂŹji, že se èirou setrvaènostĂ pøenese pøes pøekåžky, na nichž ztroskotaly ty pøedchozĂ. MilĂ˝ DenĂèku, jak se måš? Jmenuju se Agnes PigottovĂĄ, nebo bych snad mĂŹla øĂct, že jsem se tak jmenovala, ale teĂŻ MilĂ˝ DenĂèku, jĂĄ Dalšà zĂĄpisek, nedatovanĂ˝ a zjevnĂŹ napsanĂ˝ v zuøivĂŠm spĂŹchu, zaplòuje list z obou stran. Moje nejdražšĂ, nejmilovanĂŹjšà svatĂĄ Terezièko, je to tak velkĂ˝ HøĂch nenĂĄvidĂŹt mĂŠho otce, když nenĂ mĂšj PravĂ˝ otec? Tolik ho nenĂĄvidĂm, nenĂĄvidĂm ho, až si do rtĂš vykusuji zubami dĂry. Je to zlĂ˝ èlovĂŹk a Maminku zaèaroval, aby zapomnĂŹla na našeho drahĂŠho TatĂnka, a ona se na nĂŹj teĂŻ dĂvĂĄ jako pejsek, co èekĂĄ na maso. NevidĂ, co vidĂm jĂĄ – krutozt v jeho oèĂch a jeho ĂşsmĂŹv, kterĂ˝ nenĂ ĂşsmĂŹv. NevĂm, co si poèneme, ponĂŹvadž nĂĄm zakĂĄzal chodit do Kostela – PravĂŠho kostela – a mĂsto toho nĂĄs vzal do svĂŠho kostela a ten je nestidatĂ˝ podvot. Skoro nikdo tam nenĂ poøådnĂŹ obleèenĂ˝ a všechno je tam tak všednĂ a bϞnĂŠ jako Kniha obecnĂ˝ch modliteb. DrahĂĄ svatĂĄ Terezièko, Ty jsi asi nikdy takovĂ˝ kostel nevidĂŹla zevnitø. Tam, kde by mnĂŹla stĂĄt Panenka Marie, je jen prĂĄzdno, a domĂš si nemڞeš odnĂŠst nic krom žebravĂŠho dopisu od Fondu na opravu vϞe s hodinami. MĂšj otec MĂšj novĂ˝ otec Lord Unwin tvrdĂ, že je tam všechno stejnĂŠ jako v mĂŠm starĂŠm Kostele, až na to, že mluvĂ spisovnou angliètinou, ale on nechĂĄpe (nebo to možnĂĄ pøectĂrĂĄ), že když se byÂť jen jedno SlĂšvko z Kouzla vynechĂĄ nebo vyslovà špatnĂŹ, tak vĂšbec nefunguje, jako v „KolombĂninĂŹ zaèarovanĂŠm lese“, když KolombĂna zapomene øĂct „zabda hanĂfa“ a pøijde o køĂdla. Lord Unwin nenĂĄvidĂ CĂrkev a Pannu Marii a všechny SvatĂŠ a øĂkĂĄ: „V tomhle domĂŹ už o tĂŹch nesmislech nechci ani slyšet“ a tĂŹmi nesmisli myslĂ Tebe, svatĂĄ Terezièko. Proè už se mnou nemluvĂš? Nepronikne TvĂšj hlas stĂŹnami tohoto neblahĂŠho novĂŠho domu? Nemohu uvÏøit, že on je silnĂŹjšà než Ty. Pokud ke mnĂŹ nemڞeš mluvit nahlas, tøeba bys mohla šeptat, až mĂŹ sleèna PittovĂĄ vezme na prochĂĄzku, anebo by ses tøeba mohla postarat, aby se Tvoje odpovĂŹĂŻ do rĂĄna objevila na tĂŠto strĂĄnce (nebo na tĂŠ dalšĂ, jestli tu nezbude mĂsto). NechĂĄm pero v kamalåøi, ale prosĂm nekaòkej, ponĂŹvadž sleèna PittovĂĄ (moje novĂĄ guvernantka) je velmi pøĂsnĂĄ. MĂĄlem bych zapomnĂŹla, potøebuješ vĂŹdĂŹt, naè se tĂŹ ptĂĄm, takže: Kam odešel mĂšj vlastnĂ drahĂ˝ tatĂnek a kdy ho zase uvidĂm? A: Jak ještĂŹ dlouho bude mĂt tenhle zlĂ˝ èlovĂŹk Maminku a mĂŹ ve svĂŠ moci? ĂĂkĂĄ, že mĂĄm jĂt do Školy pro MladĂŠ DĂĄmy, jen co to pĂšjde zaøĂdit. Toho se velmi obĂĄvĂĄm, protože to znamenĂĄ, že opustĂm Maminku, a slyšela jsem, že školnĂ zdĂŹlĂĄvĂĄnĂ trvĂĄ mnoho let. TakĂŠ se nechci stĂĄt Mladou dĂĄmou, ponĂŹvadž ty už si nesmĂ hrĂĄt s obruèemi a mĂsto toho se musĂ vdĂĄt. Zbytek denĂèku pozĂšstĂĄvĂĄ z prĂĄzdnĂ˝ch strĂĄnek, krĂŠmovĂŹ bĂlĂ˝ch a tajnĂšstkåøskĂ˝ch. Sugar cĂtĂ, jak se jĂ do støev zarĂ˝vĂĄ dalšà håèek bolesti, a znovu si sedne na noènĂk. Vyprskne z nĂ cosi hnusnĂŠho a ještĂŹ ji to spĂĄlĂ. CelĂĄ roztøesenĂĄ si obejme kolena a kousne se do rtu, aby nezaèala klĂt èi sprostĂŹ nadĂĄvat. MĂsto toho zhluboka a rozvåžnĂŹ dĂ˝chĂĄ, když ji neberou køeèe. Jsem guvernantka. O nĂŹco pozdĂŹji, o pĂšl sedmĂŠ, jĂ Rose pøinese šålek èaje. Tou dobou je Sugar už zcela obleèenĂĄ, nepoddajnĂŠ, bujnĂŠ vlasy mĂĄ svĂĄzanĂŠ do pøĂsnĂŠho drdolu, tĂŹlo zapouzdøenĂŠ v èernĂŠ lĂĄtce. Pokoj je uklizenĂ˝, denĂky nejsou na oèĂch – ukrytĂŠ pod postelĂ, zabalenĂŠ do tĂ˝chž ošuntĂŹlĂ˝ch starĂ˝ch šatĂš, kterĂŠ jĂ posloužily jako pøevlek pøi nĂĄvštĂŹvĂŹ kostela RackhamovĂ˝ch. BĂšh vĂ, proè si ty šaty nechala – teĂŻ už žådnĂŠ pøevleky nepotøebuje! Ale nechala si je a teĂŻ jĂ nakonec pøišly vhod. „DobrĂŠ rĂĄno, sleèno Sugar,“ pozdravĂ ji Rose a jejĂ nos se jen na okamžik ohrne nad puchem prĂšjmu, kterĂ˝ poøåd visĂ ve vzduchu. „JĂĄ-jĂĄ nevĂŹdĂŹla, jakĂŠ sušenky byste si dala nejradši.“ A podĂĄ jĂ talĂø se tøemi rĂšznĂ˝mi druhy. „DĂŹkuji vĂĄm, Rose,“ øekne Sugar a mĂĄlem jĂ vhrknou slzy do oèà nad tĂm, jak je ta služka pøåtelskĂĄ. BuĂŻ Rose neèetla žådnĂŠ romĂĄny, nebo mĂĄ od svĂŠho pĂĄna pøĂsnĂŹ nakĂĄzĂĄno, aby byla pøĂvĂŹtivĂĄ. „To jste moc hodnĂĄ. Mimochodem, neporadila byste mi, jak otevøĂt tohle okno? Zkusila jsem to, ale nĂŹjak mi to nejde.“ „Ono se teĂŻ nedĂĄ otevøĂt, jak to zvenèà pøetøeli barvou,“ naklonĂ Rose omluvnĂŹ hlavu. (Po nedĂĄvnĂŠ renovaènĂ orgii zĂšstalo v celĂŠm domĂŹ leccos nedotaženĂŠho.) „PožådĂĄm pana Rackhama, aby øekl zahradnĂkovi, aÂť vyleze nahoru a spravĂ vĂĄm to, sleèno.“ „Ne, to nebude potøeba.“ Sugar nechce Williama ani v nejmenšĂm obtϞovat, aby nemĂŹl pocit, že by guvernantka z konvenènĂŹjšĂho zdroje byla mĂŠnĂŹ otravnĂĄ. Když za nĂ pøijde nahoru, aÂť je to proto, že po nĂ toužĂ, ne aby se musel potĂ˝kat s nĂĄsledky spϚnĂŠ renovace. Sugar povzbudivĂŹ kĂ˝vne na Rose, upije vlažnĂŠho èaje a kousne si do sušenky. „Kvrrr!“ zakruèà jà žaludek, když se služka obrĂĄtĂ k odchodu. Za pĂĄr minut v ložnici, kterĂĄ se prakticky nelišà od tĂŠ jejĂ, Sugar vzbudĂ Sofii a zjistĂ, že je celĂĄ proèÚranĂĄ. ZmatenĂĄ holèièka mžourĂĄ ve svĂŹtle lampy, zavinutĂĄ v noènĂ košili a prostĂŹradle, kterĂŠ se jĂ pøilĂply na mokrĂŠ tĂŹlo, jako by ji od kolen po hruĂŻ polili džbĂĄnem moèi. „Ech… jejdanĂĄnku, Sofie,“ øekne Sugar, když spolkne nĂŹkolik hrubšĂch reakcĂ. „OmlouvĂĄm se, sleèno,“ odpovĂ dĂŹvèåtko. „Jsem hroznĂĄ.“ ĂĂkĂĄ to vĂŹcnĂŹ, ne podlĂŠzavĂŹ ani lĂtostivĂŹ; jako by jĂ odøĂkĂĄvala nĂŹjakou pikanterii ze studnice všeobecnĂ˝ch vĂŹdomostĂ, na niž si vèera nevzpomnĂŹla. KovovĂĄ kĂĄĂŻ s teplou vodou už stojĂ u postele; pøinesl ji tam ten, kdo v domĂĄcnosti RackhamovĂ˝ch dĂŹlĂĄ prĂĄci malĂŠho Christophera. Sugar pomڞe Sofii vstĂĄt z postele i vysvlĂŠct se z noènĂ košile tak, aby jĂ nemĂĄchala tvåø ve vlastnĂ moèi. Zbytek zvlĂĄdne holèièka sama. JejĂ podsaditĂŠ tĂŹlo a vytĂĄhlĂŠ ruce zmizĂ pod pĂŹnou Rackhamova koupelovĂŠho mĂ˝dla (poøåd ještĂŹ NepøekonatelnĂŠ v tvorbĂŹ bublin daleko pøesahujĂcĂ schopnosti jinĂ˝ch mĂ˝del!, dokud nebude pøijata pøeformulovanĂĄ verze od Sugar). „VĂ˝bornĂŹ, Sofie,“ pochvĂĄlĂ ji a odvrĂĄtĂ zrak. Chloupky v tĂ˝le ji zaènou svrbĂŹt, když si povšimne dvou oèà lesknoucĂch se v temnotĂŹ: Sofiin panåèek, svalenĂ˝ našikmo na jejĂm toaletnĂm stolku, s bradou opøenou o hrudnĂk a namalovanĂ˝mi zuby zachycenĂ˝mi v ĂşsmĂŹvu. Sugar a figurka na sebe hledĂ, dokud voda v kĂĄdi neztichne, pak se Sugar obrĂĄtĂ zpĂĄtky k Sofii. Holèièka stojĂ pøipravenĂĄ k osušenĂ, lopatky se jĂ tøesou zimou a Sugar je zabalĂ do ruènĂku; pøitom ale mezi SofiinĂ˝ma nohama letmo zahlĂŠdne hladkou dĂŹtskou vulvu, pevnĂŠ, jasnĂŹ zøetelnĂŠ pohlavĂ lesknoucĂ se vodou – a nemڞe si pomoct, pøedstavĂ si zduøelĂ˝ pyj s fialovĂ˝m žaludem prudce pronikajĂcĂ dovnitø. „OmlouvĂĄm se, sleèno,“ øekne Sofie, když zaslechne zmuèenĂŠ povzdychnutĂ svĂŠ guvernantky. „NeudĂŹlala jsi nic špatnĂŠho, zlato,“ ujistĂ ji Sugar a odvrĂĄtĂ hlavu k oknu, než se dĂtĂŹ utøe. VypadĂĄ to, že slunce stoupĂĄ nebo že alespoò ustupuje noc, a Sugar mĂĄ na klĂnĂŹ pøipravenou velmi malou spodnièku. Sugar a Sofie spolu snĂŹdĂ misku ovesnĂŠ kaše, kterou jim pøinesla Rose, a v pĂšl devĂĄtĂŠ obĂŹ zamĂøà do pokoje, kterĂ˝ byl až do vèerejška dĂŹtskĂ˝. Po špièkĂĄch projdou kolem dvou temnĂ˝ch, zavøenĂ˝ch dveøĂ, za nimiž se skrĂ˝vajĂ osobnĂ vĂŹci a možnĂĄ i tĂŹla Williama a Agnes RackhamovĂ˝ch. Tiše jako myšky èi zlodĂŹji pokraèujĂ až na konec podesty a vejdou do neosvĂŹtlenĂŠho pokoje, kde už stojĂ pøipravenĂĄ tabule a houpacĂ kÚò. Služka již zapĂĄlila v krbu oheò a zvedla teplotu vzduchu na snesitelnĂŠ chladno. ZatĂmco Sugar rozžĂhĂĄ lampy, Sofie pøejde pøĂmo k psacĂmu stolu a posadĂ se. Nohy v pevnĂŹ zašnĂŹrovanĂ˝ch botièkĂĄch se jĂ houpou pĂĄr centimetrĂš nad zemĂ. „MyslĂm, že si nejdøĂve dĂĄme diktĂĄt,“ prohlĂĄsĂ Sugar a v bøichu jĂ opĂŹt zakruèĂ. „Jen namĂĄtkou pĂĄr slov, èistĂŹ aby se vidĂŹlo, jak dobøe dokåžeš psĂĄt v polospĂĄnku.“ Sofii ten humor nedochĂĄzĂ; nejspĂš to bere jako nefalšovanĂ˝ pokus nachytat ji, když je nejmĂŠnĂŹ pøipravenĂĄ. Pøesto pøed sebe na psacĂ stĂšl položà prĂĄzdnĂ˝ list papĂru, pozornĂŹ sedĂ a èekĂĄ na prvnĂ pokoøenĂ. „Koèka,“ pronese sleèna Sugar. S hlavou sklonĂŹnou ke strĂĄnce Sofie napĂše to slovo. JejĂ drobnĂĄ ruèka svĂrĂĄ pero nemotornĂŹ, velkĂŠ oèi se jĂ lesknou, jak se snažà o dokonalou a krĂĄsnou inkoustovou kaligrafii. „Pes.“ Pero se znovu ponoøà do kalamåøe. Sofie se zklamanĂŹ zachmuøĂ, protože hned prvnĂ pĂsmeno „P“ zohyzdĂ kaòka – to byla bezpochyby lÊèka! DruhĂ˝ pokus. „PĂĄn.“ DĂvka opĂŹt velice peèlivĂŹ vykroužà pĂsmena, ale (nakolik Sugar mڞe posoudit slova, kterĂĄ vidĂ vzhĂšru nohama) nad pravopisem vĂšbec nevĂĄhĂĄ. Kdopak se tu vlastnĂŹ znemožòuje? „PanĂ – ne… ehm… DĂvka.“ Panna, nadhodĂ pøĂzraènĂĄ nĂĄpovĂŹda v guvernantèinĂŹ hlavĂŹ, pokušitelka s hlasem panĂ CastawayovĂŠ. Panna. „Ehm…“ (rozhlĂŠdne se, hledĂĄ inspiraci) „okno.“ ZĂšstala nedotèenĂĄ speciĂĄlnĂŹ pro vĂĄs, pane. „Tabule.“ ŠtĂŹtule. Slunce teĂŻ svĂtĂ zåøivĂŹji, paprsky prosvĂŹtlujĂ stĂny školnĂho pokoje, prohøĂvajĂ zatuchlĂ˝ vzduch. Sugar si otøe zpocenĂŠ èelo do èernĂŠ lĂĄtky rukĂĄvu. Kdo by to byl øekl, že diktĂĄt mڞe bĂ˝t tak namĂĄhavĂĄ prĂĄce. CelĂŠ dopoledne Sofie RackhamovĂĄ dĂŹlĂĄ, co se jĂ naøĂdĂ. PĂše, ète nahlas, poslechne si Ezopovu bajku a pøevyprĂĄvĂ morĂĄlnĂ ponauèenĂ, kterĂŠ z nĂ plyne. JejĂ prvnĂ oficiĂĄlnĂ hodina dĂŹjepisu je vzorovĂŹ harmonickĂĄ; sleèna Sugar ta fakta pĂŹtkrĂĄt šestkrĂĄt odøĂkĂĄ a Sofie je opakuje, dokud se jĂ nevryjĂ do pamĂŹti (nebo aspoò nezapĂšou za uši). Takto se Sofie nauèĂ, že v prvnĂm stoletĂ založili ĂĂmanĂŠ LondĂ˝n, že Titus znièil JeruzalĂŠm a že za Neronovy vlĂĄdy lehl ĂĂm popelem. MemorovĂĄnĂ tĂŹchto holĂ˝ch faktĂš jĂ zabere pouhĂ˝ch deset minut, a to vĂŹtšinu toho èasu strĂĄvĂ Sugar vysvĂŹtlovĂĄnĂm, proè se cĂsaø Nero neskloòuje „bez Nera“, ale „bez Nerona“. Zbytek dopoledne ovšem uplyne jako voda, neboÂť Sugar odložà knihu Richmal MangnallovĂŠ a pokusĂ se odpovĂŹdĂŹt na Sofiiny otĂĄzky souvisejĂcĂ s probranou lĂĄtkou, napøĂklad: Kde byl LondĂ˝n, než ho ti ĂĂmanĂŠ nĂŹkam založili, proè Titus neušetøil JeruzalĂŠm a jak mohl ĂĂm vzplanout, když pršelo? Jakmile se vypoøådĂĄ s tĂŹmito zĂĄhadami (v TitovĂŹ pøĂpadĂŹ si musela bohapustĂŹ vymýšlet), musĂ si Sugar poradit se zĂĄsadnĂŹjšĂmi otĂĄzkami, jako Co je to stoletĂ a jak èlovĂŹk poznĂĄ, že v nĂŹjakĂŠm žije a Jsou v LondĂ˝nĂŹ sloni? „VidĂŹla jsi tam snad nĂŹjakĂŠ slony?“ dobĂrĂĄ si ji Sugar. „JĂĄ tam nikdy nebyla, sleèno,“ odpovĂ dĂtĂŹ. V poledne, když Sofii skonèà vyuèovĂĄnĂ a mڞe si pĂĄr hodin hrĂĄt, mĂĄ i Sugar volno. ZatĂmco v jinĂ˝ch domĂĄcnostech se bezvadnĂŹ obleèenĂŠ dĂtĂŹ bϞnĂŹ bere dolĂš, aby rodièÚm u obĂŹda èi veèeøe pøedvedlo svĂŠ slušnĂŠ vychovĂĄnĂ, takovĂ˝ rituĂĄl je v domĂŹ RackhamovĂ˝ch nĂŹco neznĂĄmĂŠho. JasnĂŠ rannĂ svĂŹtlo vystøĂdal dʚ. Rose jim pøinese dvĂŹ porce od obĂŹda, kterĂ˝ se podĂĄvĂĄ dole (komu? zajĂmalo by Sugar), a zase zmizĂ. VĂ˝uka mĂĄ znovu zaèĂt až ve dvĂŹ odpoledne a Sugar toužà po chvilce oddychu, èistĂŹ aby si ulevila od fyzickĂŠho nepohodlĂ – nohy mĂĄ zdøevĂŹnĂŹlĂŠ a napĂšl zmrzlĂŠ, podpažà lepkavĂĄ potem, rozbolavĂŹlĂĄ prcina ji svĂŹdĂ. ZatĂmco žvĂ˝kĂĄ mrkvovĂ˝ nĂĄkyp, hledĂĄ ve svĂŠ slovnĂ zĂĄsobĂŹ nĂŹjakou alternativu k „prcinĂŹ“ – ne „øiÂť“, to slovo poøåd znĂ hrubĂŹ, rĂĄda by našla ono unikavĂŠ synonymum, kterĂŠ je naprosto nevinnĂŠ a vytøĂbenĂŠ a kterĂŠ by mohla použĂt v kultivovanĂŠ spoleènosti. Bez ĂşspĂŹchu. MĂĄ-li ale bĂ˝t zpĂšsobilou guvernantkou, bude muset oèistit svou slovnĂ zĂĄsobu i myšlenky. Pøestože se William zatĂm o vĂ˝chovu svĂŠ dcery pøĂliš nezajĂmal, rozhodnĂŹ by nechtĂŹl, aby od Sugar pochytila nĂŹjakĂĄ sprostĂĄ slova. „BuĂŻ hodnĂĄ, Sofinko,“ pobĂdne ji, ještĂŹ než ji zavøe v dĂŹtskĂŠm pokoji – tedy v uèebnĂŹ. „BuĂŻ hodnĂĄ, dĂvenko, od chytrĂĄctvĂ se oprosti,“ chopĂ se Sofie hravĂŹ pøĂležitosti dorecitovat bĂĄsnièku jako katechismus. „VznešenĂŠ skutky konej, nesni o nich jen, a potom ze ÂŽivota, Smrti a VÏènosti stane se pĂseò, krĂĄsnĂĄ jak sen.“ „VĂ˝bornĂŹ, Sofie,“ pochvĂĄlĂ ji Sugar a zavøe dveøe. V jejĂm pokoji nĂŹkdo mezitĂm vynesl a umyl noènĂk a nastøĂkal do vzduchu levandulovou voòavku. Postel je ustlanĂĄ, prostĂŹradlo i povleèenà èerstvĂŹ vypranĂŠ a guvernantèin høeben, krabièku na sponky do vlasĂš, håèek na zapĂnĂĄnĂ knoflĂèkĂš a tak dĂĄle nĂŹkdo ĂşhlednĂŹ vyrovnal na peøinu. Na raneèek s denĂky dĂkybohu nikdo ani nesĂĄhl. Na kredenc jĂ postavili karafu s vodou, dĂĄle pak umytou sklenièku a pøeloženĂ˝ lĂstek. Sugar ho popadne, hlavou jĂ bleskne, že to jistĂŹ bude vzkaz od Williama. Ale je od Rose a stojĂ v nĂŹm: Shears se postarĂĄ o to okno – Rose. Svleèe se, omyje si ty partie, kterĂŠ je potøeba omĂ˝t, a obleèe si nachovĂŹ èervenĂ˝ župan s prošĂvanou nĂĄprsenkou, kterĂ˝ mĂĄ William obzvlåštĂŹ rĂĄd. Sedne si na postel, nohy si zavine do pøikrĂ˝vky a èekĂĄ. Jakkoli ji lĂĄkĂĄ èĂst si v AgnesinĂ˝ch denĂcĂch, nemڞe to riskovat, protože až William pøijde – a on pøece musĂ pøijĂt –, nemusel by pøedtĂm zaklepat a co by pak øekla? I kdyby zaklepal, ty denĂky jsou špinavĂŠ a na umytĂ rukou od blĂĄta by nemĂŹla dost èasu… Hodiny tikajĂ. Dʚ bubnuje na okno, pak na chvĂli pøestane, potom se zase vrĂĄtĂ. Prsty na nohou jĂ jeden po druhĂŠm rozmrzajĂ. William nepøichĂĄzĂ. Sugar si vybavĂ, jak køeèovitĂŹ ji svĂrĂĄ, když ji šukĂĄ zezadu, rukama jĂ tlaèà na ramena jakoby v šĂlenĂŠ nadĂŹji, že jejich dvĂŹ tĂŹla složà do jednoho – jako by se nĂĄhlĂ˝m, fantastickĂ˝m staženĂm svalĂš mohla smrsknout do jeho slabin nebo on ĂşplnĂŹ zmizet v nĂ. Za deset minut dvĂŹ se zase obleèe, zapne se do èernĂ˝ch vychovatelkovskĂ˝ch šatĂš a nachovĂ˝ župĂĄnek povĂŹsĂ zpĂĄtky do šatnĂku. S Ăşlevou si vzpomene, že je støeda – a v tenhle den William vždycky kontroluje, kolik zbožà objednanĂŠho pøedchozĂho tĂ˝dne skuteènĂŹ dorazilo do pøĂstavu. TeĂŻ už je asi v Air Street, zamraèenĂ˝ nad spediènĂmi prĂšvodkami, a v duchu koncipuje dopisy, kterĂŠ mu ona pomڞe napsat, až z nĂŹj vyprchĂĄ zlost. Je to ubĂjejĂcĂ Ăşkol, ale udĂŹlat se to musĂ. Zbytek dne ubĂŹhne rychle. Jak Sugar zjistĂ, Sofie si nesmĂrnĂŹ rĂĄda nechĂĄ pøedèĂtat. Takže mezi dalšĂm memorovĂĄnĂm z OtĂĄzek od Richmal MangnallovĂŠ a dalšĂm rozplĂŠtĂĄnĂm zmatkĂš vyvolanĂ˝ch touto ctihodnou knihou ète Sugar nahlas z EzopovĂ˝ch bajek, každĂŠ zvĂøe jinĂ˝m hlasem. V jednom okamžiku po obzvlåštĂŹ energickĂŠm kachnĂm zakvĂĄkĂĄnĂ støelĂ pohledem po Sofii a pøipadne jĂ, že zaznamenala škubnutĂ rtĂš, kterĂŠ mohlo bĂ˝t rychle potlaèenĂ˝m ĂşsmĂŹvem. Holèièka mĂĄ rozhodnĂŹ rozšĂøenĂŠ a rozzåøenĂŠ oèi a sotva dĂ˝chĂĄ, aby jĂ neuniklo jedinĂŠ slovo. „Fousssssky,“ pronese Sugar, teĂŻ už sebejistĂŹji. KrĂĄtce pøed ètvrtou se ze zahrady pod nimi ozve skøĂpĂŹnĂ a cinkĂĄnĂ, a když se Sugar se SofiĂ pøijdou podĂvat k oknu, spatøĂ, jak z pøĂstøešku vyjĂždĂ koèår. PanĂ RackhamovĂĄ podle všeho jede za jinou dĂĄmou, kterĂĄ prĂĄvĂŹ pøijĂmĂĄ nĂĄvštĂŹvy, ledaže by se chtĂŹla mihnout hned u nĂŹkolika takovĂ˝ch. Už se šeøà a venku mžĂ, ale když Agnes vybĂŹhne ze salĂłnu na cestièku, vypadĂĄ v rڞovĂ˝ch šatech nĂĄdhernĂŹ a sluneènĂk stejnĂŠ barvy v pøĂšeøà pøĂmo zåøĂ. Cheesman jĂ pomڞe dovnitø a pak už se veze pryè. „Kdybych v tomhle jela, asi bych se poblinkala,“ pronese Sofie s nosem pøitisknutĂ˝m k okennĂ tabulce. V sedm, když si pøedtĂm dala k veèeøi peèeni a jednu dvĂŹ hodiny èekala v ložnici na Williama, se Sugar vrĂĄtĂ za SofiĂ, aby se zhostila poslednĂho Ăşkolu. Nemڞe si pomoct, poøåd jĂ pøipadĂĄ, že je ĂşplnĂĄ marnost koupat Sofii pøed spanĂm, když si to velmi pravdĂŹpodobnĂŹ budou muset rĂĄno zopakovat, ale Sofie je na to zvyklĂĄ a Sugar nemĂĄ chuÂť rušit zavedenĂŠ postupy tak brzy. Takže absolvuje ten rituĂĄl a nasoukĂĄ sladce vonĂcĂ dĂtĂŹ do prostĂŠ bĂlĂŠ noènĂ košile. „BĂšh žehnej tatĂnkovi a mamince,“ øekne Sofie vkleèe u postranice postĂ˝lky, pøièemž drobnĂŠ ruèièky spĂnĂĄ do støĂšky na pøikrĂ˝vce. „BĂšh žehnej chĂšvĂŹ.“ JejĂ tĂłn pøipomĂnĂĄ zaklĂnĂĄnĂ, a tak už je skoro jedno, že dva èlenovĂŠ tohoto triumvirĂĄtu se do Sofiina života prakticky nezapojujĂ a tøetà èlenka ji opustila, aby mohla kojit robĂĄtko BarrettovĂ˝ch. Otec, matka a chĂšva jsou folklornĂ konstanty jako Otec, Syn a Duch svatĂ˝ nebo jako tĂĄta medvĂŹd, mĂĄma medvĂŹdice a medvĂdek MĂša. „…a jsem rĂĄda, že jsem holèièka v Anglii, kterĂĄ mĂĄ dĂšm a postĂ˝lku, a BĂšh žehnej malĂ˝m èernouškĂšm v Africe, kteøà nemajà žådnĂŠ postĂ˝lky, a BĂšh žehnej všem malĂ˝m žlutĂ˝m dĂŹtem v ĂĂnĂŹ, kterĂŠ musĂ jĂst krysy…“ Sugar se doposud dĂvala na Sofiiny bledĂŠ bosĂŠ nohy, kterĂŠ jĂ vykujĂ z obruby noènĂ košilky, teĂŻ ale obrĂĄtĂ oèi v sloup. I když mĂŹla výèitky svĂŹdomĂ z toho, jak si sentimentĂĄlnĂmi a ahistorickĂ˝mi historkami pøikråšlila rozhodnutĂ Konstantina VelikĂŠho zastavit pronĂĄsledovĂĄnĂ køesÂťanĂš, zjevnĂŹ jen jde ve šlĂŠpĂŹjĂch Beatrice CleavovĂŠ. Do Sofiiny hlavièky již byla uložena spousta hovadin a dalšà budou nĂĄsledovat. „MĂĄm… mĂĄm ti pøeèĂst pohĂĄdku na dobrou noc?“ zeptĂĄ se Sugar, když Sofii uložà a pøitĂĄhne jĂ peøinu až k bradĂŹ. „DĂŹkuji vĂĄm, sleèno.“ Ale než Sugar donese knĂžku, už je pozdĂŹ. Když Sugar toho veèera ve svĂŠ posteli koneènĂŹ vzdĂĄ èekĂĄnĂ na Williama, rozložà si pĂĄr vybranĂ˝ch AgnesinĂ˝ch denĂkĂš pøed sebe na peøinu - jeden mĂĄ usazenĂ˝ v klĂnĂŹ, na nĂŹkolik dalšĂch pohodlnĂŹ dosĂĄhne. Kdyby zaslechla Williama u dveøĂ, už si rozmyslela, co udĂŹlĂĄ: sfoukne svĂèku u postele a pod plåštĂkem tmy hodĂ denĂky pod postel. Pokud bude William ve stavu, kterĂ˝ u nĂŹj ona oèekĂĄvĂĄ, pak už si i ve svĂŹtle znovu rozžehnutĂŠ svĂce sotva povšimne, že mĂĄ Sugar umazanĂŠ ruce. Ona si je beze spĂŹchu otøe, až bude mĂt Williamovu tvåø bezpeènĂŹ zaboøenou mezi òadry. Dalšà Agnesin pokus o vedenĂ denĂku po tirĂĄdĂŹ proti jejĂmu nevlastnĂmu otci a jeho ĂŻĂĄbelskĂŠmu plĂĄnu poslat ji na studie je datovanĂ˝ 2. zåøà 1861, na prvnĂ stranĂŹ novĂŠho svazku, vznosnĂŹ nadepsanĂŠho Škola pro dĂvky v Abbots Langley. Po utrpenĂ, kterĂŠ v takovĂŠm Ăşstavu oèekĂĄvala, tu nenĂ ani pamĂĄtky; nejenže totiž vyvede jmĂŠno školy hrdĂ˝mi kudrlinkami, ale navĂc vyzdobĂ okraje strĂĄnky propracovanĂ˝mi akvarelovĂ˝mi reprodukcemi školnĂho emblĂŠmu ve tvaru proskurnĂkovĂŠho vĂŹnce a školnĂho motta, Comme Il Faut. DesetiletĂĄ Agnes opĂŹt pĂše „MilĂŠmu denĂèku“, a ne „svatĂŠ Terezièce“ èi jinĂŠmu nadpøirozenĂŠmu dopisovateli, a zapoène tak nepøerušenou kroniku svĂ˝ch šesti let ve škole. Tak jsem tady ve vesnici Abbots Langley (poblĂž Hampsteadu). Sleèna WarkworthovĂĄ & sleèna BarrovĂĄ (øeditelky) øĂkajĂ, že žådnĂĄ dĂvka odsud nesmĂ odejĂt, dokud nenĂ „hotovĂĄ“, ale neznepokojuj se, milĂ˝ DenĂèku, neboÂť ony tĂm myslĂ ChytrĂĄ & KrĂĄsnĂĄ. Hluboce jsem se nad tĂm zamislela a usoudila jsem, že by bylo dobrĂŠ, kdybych byla ChytrĂĄ & KrĂĄsnĂĄ, ponĂŹvadž pak se dobøe provdĂĄm za DĂšstojnĂka vyznĂĄvajĂcĂho vĂru pravou. PopĂšu mu svĂŠho TatĂnka a on mi øekne: ‚Ale vždyÂť jsem prĂĄvĂŹ toho èlovĂŹka vidĂŹl bojovat v cizĂch krajĂch!‘, a jen co se vezmeme, vydĂĄ se na VĂ˝pravu, aby ho našel. Maminka & jĂĄ pak budeme žĂt spolu v jeho domĂŹ a èekat, až se on i TatĂnek vrĂĄtĂ. NevĂm, jak to sleèna WarkworthovĂĄ & sleèna BarrovĂĄ & dalšà uèitelky hodlajĂ zaøĂdit, abych byla „hotovĂĄ“, ale vidĂŹla jsem nĂŹkterĂŠ staršà dĂvky, kterĂŠ byly v Abbots Langley celĂĄ lĂŠta & ty vypadajĂ nanejvĂš spokojenĂŹ & nĂŹkterĂŠ z nich jsou velmi VysokĂŠ & LadnĂŠ. Nepochybuji o tom, že ve veèernĂch šatech by vypadaly zrovna jako DĂĄmy na obrazech s hezkĂ˝m DĂšstojnĂkem po svĂŠm boku. Byl mi pøidĂŹlen pokoj, kterĂ˝ musĂm sdĂlet se dvĂŹma dalšĂmi dĂvkami. (Celkem je jich myslĂm tøicet. Toho jsem se hodnĂŹ obĂĄvala pøedtĂm, než jsem sem nastoupila, neboÂť jsem vĂŹdĂŹla, že budu muset žĂt s cizĂmi dĂvkami, kterĂŠ budou tøeba krutĂŠ & mĂĄlem jsem zvracela ĂşzkostĂ z pomyšlenĂ, že jim budu vydĂĄna na mylost. Ale ty dvĂŹ dĂvky v mĂŠm pokoji nejsou nakonec zase tak zlĂŠ. Jedna se jmenuje LetĂcie (myslĂm, že se to pĂše takhle), a aèkoli je trochu staršà než jĂĄ & tvrdĂ, že pochĂĄzĂ z lepšà rodiny, Nemoc ji tak znetvoøila, že nemĂĄ odvahu se povišovat. Ta druhĂĄ holka plåèe & pofòukĂĄvĂĄ od tĂŠ doby, co pøijela, ale zatĂm nic neøekla. U Veèeøe se ze mĂŹ nĂŹjakĂŠ jinĂŠ dĂvky (kterĂŠ jsem spoèåtku poklĂĄdala za uèitelky, vypadaly tak starĂŠ – ty už majĂ nejspĂš skoro dostudovĂĄno) snažily vytĂĄhnout, kdo je mĂšj Otec & jĂĄ jim to nechtĂŹla øĂct, ponĂŹvadž jsem se bĂĄla, že si z TatĂnka budou dĂŹlat legraci. Pak se ale ozvala nĂŹjakĂĄ jinĂĄ: „VĂm, kdo je jejĂ otec – je to Lord Unwin“ & najednou všechny ztichly! MožnĂĄ jsem trošku zradila TatĂnka, když jsem se neohradila, že to on je mĂšj PravĂ˝ otec, ale nemyslĂš, že bych mĂŹla bĂ˝t rĂĄda za ty malĂŠ vĂ˝hody plynoucĂ z toho, že jsem teĂŻ nevlastnĂ dcera Lorda Unwina? I kdyby to bylo špatnĂŠ, jsem vdÏènĂĄ za všechno, co umenšà moje trĂĄpenĂ, neboÂť jĂĄ se nerada trĂĄpĂm. Z mĂŠho srdce nezmyzel jedinĂ˝ škrĂĄbanec ani šrĂĄm, nic se ani v nejmenšĂm nezhojilo, a tak se bojĂm, že pøĂštĂ zranĂŹnĂ bude moje poslednĂ. Kdybych mohla bĂ˝t ušetøena dalšĂch ran, vplula bych bezpeènĂŹ do PøĂstavu manželskĂŠho a potom bych už nemĂŹla jedinou starost. Drž mi palce! (K tobĂŹ mohu bĂ˝t zcela upøĂmnĂĄ, milĂ˝ DenĂèku, ponĂŹvadž sleènĂŹ BarrovĂŠ musĂm dĂĄvat nezalepenĂĄ jen ta psanĂ, kterĂĄ posĂlĂĄm Poštou.) MĂĄm toho na srdci vĂce, ale sleèna WickovĂĄ (o nĂž vĂce zĂtra) se prĂĄvĂŹ zastavila a nakĂĄzala nĂĄm zhasnout. A tak, mĂšj milĂ˝ DenĂèku, tĂŹ teĂŻ musĂm dĂĄt pod zĂĄmek & požådat tĂŹ, aby ses o mĂŹ ještĂŹ nestrachoval, ponĂŹvadž to vypadĂĄ, že bych nakonec vzdĂŹlĂĄvĂĄnĂ mohla pøežĂt! TvĂĄ milujĂcĂ PøĂtelkynĂŹ Agnes Sugar pøeète dalšĂch dvacet tøicet strĂĄnek, než podlehne vyèerpĂĄnĂ – a popravdĂŹ øeèeno nezapĂĄchajĂcĂmu, smrtĂcĂmu plynu nudy. Slib, že o sleènĂŹ WickovĂŠ pojednĂĄ „vĂce zĂtra“, Agnes svĂŹdomitĂŹ dodržĂ, a vskutku, sleèna WickovĂĄ, jakož i všechny ostatnĂ sleèny, jež vzhledem k absenci Agnesina literĂĄrnĂho talentu šustĂ papĂrem, se jako bezkrevnĂŠ figurĂny objevĂ nejen zĂtra, ale i zĂtra a zĂtra a zĂtra. V poslednĂch minutĂĄch pøed spĂĄnkem Sugar zalituje, že se domem RackhamovĂ˝ch nemڞe vznåšet jako duch a vidĂŹt jeho obyvatele teĂŻ, jak skuteènĂŹ vypadajĂ. Ze všeho nejradši by se prosmĂ˝kla tϞkĂ˝mi døevĂŹnĂ˝mi dveømi Williamovy pracovny a podĂvala se, co zrovna dĂŹlĂĄ; kʞ by mu mohla nahlĂŠdnout pøĂmo do mozku a vypåèit z nĂŹj dĂšvody, proè se jĂ vyhĂ˝bĂĄ. RĂĄda by vidĂŹla Agnes, tu Agnes z masa a kostĂ, kterĂŠ se dotkla a kterou cĂtila – co ta asi dĂŹlĂĄ ve svĂŠm pokoji v noci…? Sugar si je jistĂĄ, že i pohled na spĂcĂ panĂ Rackhamovou by odhalil vĂce než tyhle dĂĄvnĂŠ zablĂĄcenĂŠ vzpomĂnky! Nakonec si pøedstavuje, jak vpluje do Sofiina pokoje a zašeptĂĄ dĂtĂŹti do ouška, aby vyskoèilo z postele a ještĂŹ jednou šlo na noènĂk. Tohle nenà žådnĂĄ nereĂĄlnĂĄ vidina: kdyby chtĂŹla, mohla by ten nĂĄpad uskuteènit. Jak by byla Sofie šastnĂĄ, kdyby se pak rĂĄno vzbudila v suchĂŠ posteli! Sugar se zhluboka nadechne a pomalu sbĂrĂĄ odvahu odhodit teplĂŠ pøikrĂ˝vky a bosky si tmou pospĂšit do Sofiina pokoje. Na to, aby naplnila toto soucitnĂŠ poslĂĄnĂ, potøebuje jen pøestĂĄt jednu dvĂŹ minutky nepohodlĂ – ano! Už je na nohou, jde po špièkĂĄch po podestĂŹ, se svĂèkou v ruce! Ale tak jako v jejĂch dĂŹtskĂ˝ch snech, kdy byla pøesvĂŹdèenĂĄ, že se zvedla z postele a šla na noènĂk, naèež to pustila a hned zjistila, že se poèÚrĂĄvĂĄ ve vlhkĂŠm kokonu ložnĂho prĂĄdla, tak i k naplnĂŹnĂ soucitnĂŠho poslĂĄnĂ dojde pouze v jejĂm spĂĄnku a jeho šastnĂ˝ konec zĂšstane polapenĂ˝ jako mĂšra v jejĂ chrĂĄpajĂcĂ hlavĂŹ. PøĂštĂho rĂĄna, zatĂmco vĂtr šklĂbivĂŹ halekĂĄ a vĂ˝chodnĂ okna domu RackhamovĂ˝ch v doråžejĂcĂ plĂskanici drnèĂ, Sugar ve studenĂŠm svĂŹtle Ăşsvitu dojde po špièkĂĄch k SofiinĂŹ postĂ˝lce, stĂĄhne z nĂ peøinu a zjistĂ, že dĂtĂŹ je jako obvykle ĂşplnĂŹ poèÚranĂŠ. „OmlouvĂĄm se, sleèno.“ Co na to mĂĄ odpovĂŹdĂŹt? „No, žådnĂĄ dalšà prostĂŹradla nemĂĄme, venku pršà a zanedlouho pøijdou na nĂĄvštĂŹvu pĂĄnovĂŠ, kterĂ˝m tvĂšj smrad jistĂŹ nebude po chuti – tak co bychom podle tebe mĂŹli dĂŹlat, hmm, ty mĂĄ malĂĄ utrĂĄpenĂĄ beruško?“ Ta slova rezonujĂ v guvernantèinĂŹ pamĂŹti, ponoukajĂ ji, aby je vyslovila nahlas se stejnĂ˝m škĂĄdlivĂ˝m, nϞnĂŹ hoøkĂ˝m tĂłnem, jĂmž je pronesla panĂ CastawayovĂĄ pøed patnĂĄcti lety. Jak rychle Sugar naskakujĂ na jazyk! S hrĂšzou je spolkne. „NenĂ se zaè omlouvat, Sofie. PojĂŻ, umyjeme tĂŹ.“ Sofie zĂĄpasĂ s noènĂ košilĂ, jejĂž provlhlĂĄ lĂĄtka se ke kڞi pevnĂŹ pøisĂĄla a tĂŹsnĂŹ obemykĂĄ jejà žebra. Sugar jĂ pøijde na pomoc, stĂĄhne tu odpornost ze SofiinĂ˝ch rukou a sroluje ji do vĂĄleèku. ZakašlĂĄnĂm pøitom zamaskuje prudkĂŠ nadechnutĂ, když ji kyselĂĄ moè zaène pĂĄlit v rozpraskanĂ˝ch dlanĂch a prstech. Když to nahĂŠ dĂtĂŹ vykroèà z nakysle pĂĄchnoucĂ postele, nemڞe si nevšimnout, že Sofiina vulva je zarudlĂĄ. „PoøådnĂŹ se oplĂĄchni, Sofie,“ poradĂ jĂ ležÊrnĂŹ s pohledem upøenĂ˝m do stĂnĂš, nemڞe však uniknout vzpomĂnce na vlastnĂ zanĂcenĂŠ genitĂĄlie, kterĂŠ si v Church Lane zaèala prohlĂžet v puklĂŠm zrcĂĄtku, jen co ji ten starĂ˝ tlusÂťoch s chlupatĂ˝ma rukama koneènĂŹ nechal na pokoji. MĂĄm šikovnej prostøednĂèek, jĂł, to mĂĄm! øĂkal jĂ, když ji dloubal a rĂ˝pal mezi nohama. Je to takovej skøĂtek neposeda! Moc rĂĄd si hraje s malĂ˝ma holèièkama a dĂŹlĂĄ jim takovou radost, jakou ještĂŹ nepoznaly! „Jsem hotovĂĄ, sleèno,“ pronese Sofie. Nohy se jĂ v tĂŠ zimĂŹ tøesou a z lampou nasvĂcenĂ˝ch ramenou jĂ stoupĂĄ pĂĄra. Sugar pøehodĂ Sofii kolem ramenou ruènĂk, popozvedne ji z kĂĄdĂŹ a pomڞe jĂ osušit se, pøièemž jĂ otøe i štĂŹrbinku. JeštĂŹ než jĂ natĂĄhne spodky, popråšà ji mezi nohama troškou Rackhamova SnϞnĂŠho pråšku a pudr jemnĂŹ vemne do podråždĂŹnĂŠ kڞe. LevandulovĂĄ vĂšnĂŹ provonĂ vzduch mezi nimi; dĂŹtskĂŠ pohlavĂ je po nanesenĂ zĂĄsypu bledĂŠ jako tvåø kurvy, s tenkĂ˝mi èervenĂ˝mi rty, a potom v sotva patrnĂŠm oblåèku pudru zmizĂ v bĂlĂŠ bavlnĂŹ. Když Sugar zapne Sofii do špatnĂŹ padnoucĂch modrĂ˝ch šatĂš a trochu jĂ urovnĂĄ bĂlou propĂnacĂ zĂĄstĂŹrku, stĂĄhne prostĂŹradlo z matrace (pod nĂmž je nataženĂĄ ještĂŹ voskovanĂĄ podložka, pøesnĂŹ jako v jejĂ vlastnĂ posteli v podniku panĂ CastawayovĂŠ!) a strèà ho do kĂĄdĂŹ, aby nasĂĄklo. Napadne ji, proèpak se vlastnĂŹ musĂ prostĂŹradlo vyprat hned a povĂŹsit v tom hnusnĂŠm kamrlĂku dole, zatĂmco o Sofiinu noènĂ košili a vlastnĂŹ veškerĂŠ ostatnĂ prĂĄdlo se normĂĄlnĂŹ postarajĂ sloužĂcĂ? ÂŽe by si tøeba kdysi dĂĄvno jejich pradlena postϞovala, že každodennĂ dĂĄvku poèÚranĂŠho povleèenĂ mĂĄ snad za trest? Anebo si tenhle rituĂĄl vymyslela Beatrice CleavovĂĄ a jeho jedinĂ˝m úèelem bylo pøipomenout Sofii, jak svou nebohou chĂšvu trĂĄpĂ? „To by mĂŹ zajĂmalo, co by se tak stalo,“ uvažuje Sugar nahlas s rukama zaboøenĂ˝ma až po lokty ve vlažnĂŠ žlutavĂŠ vodĂŹ, „kdybychom tohle prostĂŹradlo daly k ostatnĂmu prĂĄdlu na vyprĂĄnĂ.“ VyhrĂĄbne zamotanĂŠ tϞkĂŠ plĂĄtno, zaène ho ždĂmat a èekĂĄ na Sofiinu odpovĂŹĂŻ. „Je moc špinavĂŠ, sleèno,“ odvĂŹtĂ dĂtĂŹ; svou roli v zasvĂŹcovĂĄnĂ novåèka do nenapadnutelnĂŠ reality Rackhamova panstvĂ bere velmi våžnĂŹ. „MĂšj smrad by se rozšĂøil do èistĂŠho zbytku domu, do tĂŹch krĂĄsnĂ˝ch èistĂ˝ch postelĂ, všude.“ „To ti øekla tvoje chĂšva?“ Sofie zavĂĄhĂĄ; dotazovĂĄnĂ dnes již oèividnĂŹ zaèalo a ona si musĂ dĂĄt pozor, aby odpovĂŹdĂŹla sprĂĄvnĂŹ. „Ne, sleèno. To… se vĂ.“ Sugar to nechĂĄ bĂ˝t a vyždĂmĂĄ prostĂŹradlo, jak to jen jde. NechĂĄ Sofii, aÂť si uèeše vlasy, a s vlhkĂ˝m smotanĂ˝m kusem prĂĄdla se ještĂŹ jednou vydĂĄ z pokoje po stopĂĄch Beatrice CleavovĂŠ. Podesta se stĂĄle topĂ v pøĂšeøĂ, ale pøijĂmacĂ salĂłn je už slabĂŹ zalitĂ˝ mlÊènĂ˝m dennĂm svĂŹtlem a sluneènĂ paprsky pøetĂŠkajĂ i do pĂšli schodĂš, dĂky èemuž je pro ni druhĂĄ èåst sestupu jistĂŹjšà než ta prvnĂ. Co by si tak William pomyslel, kdyby na ni teĂŻ narazil, jak s kusem vlhkĂŠho a pĂĄchnoucĂho prĂĄdla v nĂĄruèà utĂkĂĄ po domĂŹ? Ale dohaduje se zbyteènĂŹ, protože nikoho nepotkĂĄ. Aèkoli vĂ, že ve spodnà èåsti Rackhamova domu musĂ bĂ˝t touhle dobou rušno jako v Ăşle, nic z toho nenĂ slyšet, a ona si pøipadĂĄ jako jedinĂĄ duše, kterĂĄ strašà v jeho luxusnĂch chodbĂĄch. Ticho je tu takovĂŠ, že slyšĂ, jak se jĂ pod nohama sotva postøehnutelnĂŹ kroutĂ hustĂŹ utkanĂ˝ vlas koberce. V tĂŠ podivnĂŠ mĂstnĂšstce, mezi jejĂmiž zdmi vede mĂŹdĂŹnĂĄ trubka, je teplo jako v troubĂŹ pĂšl hodiny po vytĂĄhnutĂ kolåèe. Po blĂĄtĂŹ i bahnitĂŠ vodĂŹ v rohu, kde ležely Agnesiny denĂky, než je Sugar pøed pĂĄr hodinami sebrala, už po svĂŹdomitĂŠm vydrhnutĂ nenĂ ani stopy; a navzdory jejĂm obavĂĄm tu namĂsto denĂkĂš nenà žådnĂ˝ nekompromisnĂ vzkaz v tom smyslu, že krĂĄdež bude potrestĂĄna okamžitĂ˝m propuštĂŹnĂm. Sugar povĂŹsĂ prostĂŹradlo pøes mĂŹdĂŹnou trubku. Teprve teĂŻ si všimne, že se pudr zachycenĂ˝ v trhlinkĂĄch jejĂch dlanĂ promĂsil s vodou z kĂĄdĂŹ a vytyèil sĂtĂ smetanovĂŹ bĂlĂ˝ch èar zrĂšdnĂŠ zĂĄhyby jejĂ kڞe. Chuchvalce a skvrny tohohle navonĂŹnĂŠho slizu rovnϞ držà na prostĂŹradle a pøipomĂnajĂ hutnĂŠ mužskĂŠ sĂŠmĂŹ. Williame, kdepak jsi? pomyslĂ si. Dopoledne strĂĄvĂ nad ĂĂmskou øĂšà a diktĂĄtem, s dvĂŹma pohĂĄdkami za odmĂŹnu. Sugar je ète z tenkĂŠ knĂžky s rozpraskanĂ˝m høbetem a dosti ohmatanĂ˝mi strĂĄnkami. IlustrovanĂĄ, s revidovanĂ˝mi morĂĄlnĂmi nauèenĂmi, hlĂĄsĂĄ titulnĂ list, spolu s vepsanĂ˝m vĂŹnovĂĄnĂm: MilĂĄ Sofie, jedna moje dobrĂĄ pøĂtelkynĂŹ mne vyplĂsnila, že jsem ti loni o VĂĄnocĂch dal Bibli, prĂ˝ že jsi na ni ještĂŹ moc malĂĄ. DoufĂĄm, že se ti tahle knĂžeèka bude lĂbit skoro jako PĂsmo svatĂŠ. SrdeènĂŹ zdravĂ tvĂšj otravnĂ˝ strýèek Henry. „VzpomĂnåš si na strýèka Henryho?“ nadhodĂ Sugar zlehka mezi exotickĂ˝mi kouzly a nadpøirozenĂ˝mi zĂĄchranami. „Uložili ho do zemĂŹ,“ odpovĂ Sofie po nĂŹkolika vteøinĂĄch usilovnĂŠho pøemýšlenĂ. Sugar ète dĂĄl. PohĂĄdky jsou pro ni nĂŹco novĂŠho; panĂ CastawayovĂŠ byly protivnĂŠ, protože posilujĂ vĂru v to, že všechno dopadne pøesnĂŹ tak, jak by mĂŹlo, zatĂmco „sama brzy zjistĂš, dĂtĂŹ, že takhle nedopadne nikdy nic“. PanĂ CastawayovĂĄ radĂŹji malou Sugar vychovĂĄvala lidovĂ˝mi pøĂbĂŹhy (èĂm byly hnusnĂŹjšĂ, tĂm lĂŠpe), vybranĂ˝mi pasåžemi ze StarĂŠho zĂĄkona (Sugar dodnes dokåže do poslednĂ malièkosti vyjmenovat, co všechno stihlo chudĂĄka JĂłba) a pøĂhodami ze života: popravdĂŹ øeèeno všĂm, co obsahovalo celou škĂĄlu nezaslouženĂŠho utrpenĂ a oèividnĂŹ bezdĂšvodnĂ˝ch skutkĂš. V poledne, kdy Rose nosĂ Sugar a Sofii obĂŹd, pøinese navĂc i vzkaz. PanĂ RackhamovĂĄ mĂĄ dole hosty a pøeje si jim ukĂĄzat – tedy tĂŹm hostĂšm – dĂšm. PanĂ RackhamovĂĄ tudĂž žådĂĄ, aby pøi tom panĂ Rackhamovou nikdo nerušil. Nikdo, chĂĄpete. „A pokud byste si dala ještĂŹ galantinu, staèà øĂct a takĂŠ brzy pøinesu kolåè,“ dodĂĄ Rose, aby trochu zmĂrnila trpkost z jejich uvĂŹznĂŹnĂ. Po služèinĂŹ odchodu se mezi guvernantkou a jejà žaèkou rozhostĂ ticho. Jak je letos v listopadu obvyklĂŠ, rannĂ slunce zajde za mrak a v pokoji se zešeøĂ; okna rachtajĂ ve vĂŹtru. PleskĂĄnĂ kapek deštĂŹ pøejde v ostøejšà rachot krupobitĂ. „Tak tihle hostĂŠ o hodnĂŹ pøijdou,“ pronese Sugar nakonec, „když neuvidĂ tvĂšj krĂĄsnĂ˝ dĂŹtskĂ˝ pokoj – vlastnĂŹ bych mĂŹla øĂct tvoji uèebnu. Je to ta nejpøĂjemnĂŹjšà mĂstnost v domĂŹ a tvoje hraèky jsou velmi zajĂmavĂŠ.“ Znovu se rozhostĂ ticho. „Matka mĂŹ nevidĂŹla od mĂ˝ch narozenin,“ pravĂ Sofie. DĂvĂĄ se na jĂĄdro pistĂĄciovĂŠho oøechu na svĂŠm talĂøi a pøemýšlĂ, jestli v tomhle zvlåštnĂm novĂŠm postbeatricovskĂŠm režimu smĂ beztrestnĂŹ odmĂtnout snĂst tenhle kus galantiny. „Kdy måš narozeniny?“ zeptĂĄ se guvernantka. „NevĂm, sleèno. ChĂšva to vĂ.“ „ZeptĂĄm se tvĂŠho otce.“ Sofie na Sugar vykulĂ oèi, takovĂ˝ dojem na ni udĂŹlajĂ guvernantèiny styky s vysoce postavenĂ˝mi a zĂĄhadnĂ˝mi postavami svĂŹta dospĂŹlĂ˝ch. Sugar vezme opus Richmal MangnallovĂŠ, namĂĄtkou ho otevøe a zrak jĂ utkvĂ na vĂŹtĂŹ: „…jĂž se øĂkĂĄ KomplutenskĂĄ polyglota podle jmĂŠna mĂŹsta, kde vyšla – AlcalĂĄ de Henares se do latiny pøeklĂĄdĂĄ jako Complutum.“ V tu chvĂli se rozhodne vyprĂĄvĂŹt Sofii pøĂbĂŹh z Bible, vyšperkovanĂ˝ jejĂmi komentåøi o postavĂĄch a lĂèenĂm mĂłdy v Galileji, a pak možnĂĄ ještĂŹ nĂŹco z Ezopa. „Co se stalo o tvĂ˝ch narozeninĂĄch?“ zeptĂĄ se Sofie neutrĂĄlnĂŹ, zatĂmco listuje sem a tam PĂsmem. „Ty jsi zlobila?“ Sofie se nad tou otĂĄzkou na chvĂli zamyslĂ a na jejĂ zamraèenĂŠ, lehce baculatĂŠ tvåøi se pøi tom mĂhĂĄ støĂbøitĂŹ šedĂŠ svĂŹtlo z okna zacĂĄkanĂŠho pøi krupobitĂ. „JĂĄ si to nepamatuju, sleèno,“ øekne nakonec. Sugar cosi pøĂvĂŹtivĂŹ zabruèĂ, jako by chtĂŹla øĂct: „To je jedno.“ Zavrhne JĂłba, chvĂli uvažuje o Ester, než si všimne, kolik je tam vražd a zkråšlovĂĄnĂ panen, a pak zabøedne v Nehemjåšovi, jehož nekoneènĂŠ výèty jsou ještĂŹ nudnĂŹjšà než výèty Agnes UnwinovĂŠ. RozhlĂŠdne se po pokoji, jestli by se tu nemohla nÏèĂm inspirovat, a povšimne si malovanĂ˝ch døevĂŹnĂ˝ch zvĂøåtek namaèkanĂ˝ch v koutĂŹ. „PøĂbĂŹh,“ prohlĂĄsĂ a zaklapne knihu, „o Noemovi a potopĂŹ svĂŹta.“ Když Sugar toho veèera uložà Sofii ke spĂĄnku, vrĂĄtĂ se do vlastnĂho pokoje, kde ji èekĂĄ dlouhĂĄ noc. William je v domĂŹ, to vĂ, a Agnes odjela na nĂĄvštĂŹvu: ideĂĄlnĂ podmĂnky pro to, aby se on stavil za svou milenkou. Tady, skrytĂĄ v omšelĂŠ stĂsnĂŹnĂŠ komĂšrce s ošklivĂ˝mi tapetami zohyzdĂŹnĂ˝mi håèky na obrazy bez obrazĂš, se chlĂpnĂŹ rozvalĂ na posteli, s òadry navonĂŹnĂ˝mi pod prošĂvanou lĂĄtkou nachovĂŠho župĂĄnku. Uplyne hodina, na Sugar zaène dolĂŠhat nuda, a tak vytĂĄhne zpod postele Agnesiny denĂky. Dʚ tluèe na okno. MožnĂĄ je nakonec dobøe, že Shears ještĂŹ nevylezl nahoru a nevyrĂ˝pal tu izolujĂcĂ barvu, neboÂť voda hnanĂĄ vĂŹtrem by se oèividnĂŹ moc rĂĄda dostala dovnitø. V Abbots Langley, v renovovanĂŠm klåšteøe pøeplnĂŹnĂŠm mladinkĂ˝mi dĂvkami, dĂĄl pokraèuje vzdĂŹlĂĄvĂĄnĂ Agnes UnwinovĂŠ. Pokud to Sugar dokåže posoudit (ètenĂm mezi øådky Agnesina pøekotnĂŠho, ale uspĂĄvajĂcĂho lĂèenĂ), nenĂ usilovnĂŠ studium už moc na poøadu dne a nahradil ho èĂm dĂĄl vĂŹtšà dĂšraz na dovednosti hodnĂŠ pravĂŠ dĂĄmy. O pøedmĂŹtech jako zemĂŹpis èi angliètina nemĂĄ Agnes co øĂct, ale zaznamenĂĄ svĂŠ nadšenĂ z chvĂĄly, jĂž se jĂ dostalo za výšivku, èi utrpenĂ z vychĂĄzek ve školnĂm areĂĄlu, kdy v doprovodu uèitelky nĂŹmèiny èi francouzštiny musela na požådĂĄnà èasovat slovesa. Jak lĂŠta plynou, Agnes nikdy nedosĂĄhne v žådnĂŠm akademickĂŠm snaženĂ vĂc než prĂšmĂŹrnosti, v sešitu nasbĂrĂĄ spoustu „CH“ (jako „chvalitebnĂŠ“), ale hudba a tanec jsou pro ni radostĂ a zvlĂĄdĂĄ je prakticky bez nĂĄmahy. Jednou z mĂĄla živĂŹ popsanĂ˝ch scĂŠn v AgnesinĂŹ vyprĂĄvĂŹnĂ je lĂèenĂ, jak ji v hudebnĂm salĂłnku posadili k pianu s jejĂ nejlepšà kamarĂĄdkou LeticiĂ o dvĂŹ oktĂĄvy nalevo od nĂ a jak po ÂťuknutĂ taktovkou hrĂĄla stejnou melodii, kterou hrĂĄly ètyøi dalšà dĂvky posazenĂŠ za dva dalšà klavĂry. SvĂ˝m mizernĂ˝m pravopisem si nikdy nevysloužà nic horšĂho než kĂĄravĂŠ mlasknutĂ, zatĂmco v matematice èasto nepykĂĄ za svĂŠ chyby, pokud jsou èĂsla vyvedena obzvlåštĂŹ krasopisnĂŹ. Aèkoli Agnes nevynechĂĄ ve svĂŠm denĂku jedinĂ˝ den, Sugar se nedokåže vybièovat k podobnĂŠ pøièinlivosti a tu a tam vypustĂ strĂĄnku. Kde je jejĂ odmĂŹna za to, že by ji William mohl pøistihnout pøi èinu, se zablĂĄcenĂ˝ma rukama, kdyby sem vrazil a spatøil ji, jak ète ukradenĂŠ denĂky jeho ženy? A propĂĄnakrĂĄle, kolik tĂŹchhle školnĂch slintĂš ještĂŹ dokåže strĂĄvit? Kde je v tomhle všem skuteènĂĄ Agnes? Kde je žena z masa a kostĂ, kterĂĄ žije o kus dĂĄl za podestou, ta zvlåštnĂ a ztrĂĄpenĂĄ bytost, kterĂĄ je Williamovou manželkou a Sofiinou matkou? Agnes v tĂŹchto denĂcĂch je pouhĂĄ pohĂĄdkovĂĄ konstrukce, stejnĂŹ nepravdĂŹpodobnĂĄ jako SnĂŹhurka. Když se ode dveøà ozve zaÂťukĂĄnĂ, prudce sebou trhne, až jĂ denĂk vylĂŠtne z klĂna. BĂŹhem nĂŹkolika horeènatĂ˝ch vteøin ho zase sebere a strèà pod postel, utøe si ruce do hadru a tøikrĂĄt si olĂzne rty, aby se jĂ leskly. „Ano?“ øekne. Dveøe se prudce otevøou a v nich stojĂ William ve spoleèenskĂŠm obleku, jako ze škatulky, vĂcemĂŠnĂŹ tak, jak by ho ve dveøĂch kancelåøe mohl oèekĂĄvat jeho obchodnĂ partner. Jeho tvåø je neèitelnĂĄ. „PojĂŻte dĂĄle, pane,“ pokyne mu a vynasnažà se hlasem trefit onu kýženou hranici mezi formĂĄlnĂ podøĂzenostĂ a svĂšdnĂ˝m zapøedenĂm. Vejde dovnitø a zavøe za sebou. „MĂŹl jsem hroznĂŹ moc prĂĄce,“ pronese. „VĂĄnoce jsou skoro za dveømi.“ Absurdita tohoto prohlåšenĂ ji vzhledem k jejĂm našponovanĂ˝m nervĂšm mĂĄlem rozesmĂŹje. „Jsem ti k službĂĄm…“ odpovĂ a za zĂĄdy zatne ruku v pĂŹst, aby jĂ bolest z ostrĂ˝ch nehtĂš zaboøenĂ˝ch do dlanĂŹ pøipomnĂŹla, že aÂť už bude s Williamem dĂŹlat cokoli – rozebĂrat drobnĂŠ detaily reklamy na Rackhamovo zbožĂ, vinout si ho k òadrĂšm –, hysterickĂ˝ smĂch tomu nepomڞe. „MyslĂm, že to zvlĂĄdĂĄm,“ pokraèuje William. „ObjednĂĄvky na parfĂŠmy v lahvĂch jsou ještĂŹ nižšĂ, než jsem se obĂĄval, ale toaletnĂm potøebĂĄm se daøĂ.“ Sugar zatne ruku tak prudce, že se jĂ zrak zamžà slzami. „Jak se vede tobĂŹ?“ zeptĂĄ se William tĂłnem, kterĂ˝ je nonšalantnĂ a sklĂèenĂ˝ zĂĄroveò. „Ale øekni mi pravdu: nedivil bych se, kdybys litovala dne, kdy jsi sem pøišla.“ „VĂšbec ne,“ ohradĂ se a zamrkĂĄ. „Sofie je dobøe vychovanĂĄ holèièka a uèà se ochotnĂŹ.“ Jeho tvåø se mĂrnĂŹ zakabonĂ; tohle tĂŠma ho netϚĂ. „Vypadåš unavenĂŹ – hlavnĂŹ pod oèima,“ poznamenĂĄ William. S jistĂ˝m ĂşsilĂm nasadà èerstvĂŹjšà a živĂŹjšà vĂ˝raz, ale nenĂ to nutnĂŠ: on si nestϞoval, jen vyjadøoval starost. A jakĂĄ Ăşleva, že si pamatuje, jak jejĂ oèi majĂ vypadat! „MĂĄm ti najmout pomocnou vychovatelku?“ nabĂdne jĂ. Jeho tĂłn je zvlåštnĂ smĂŹs, stejnĂŹ delikĂĄtnĂ jako kompozice prvkĂš jakĂŠhokoli parfĂŠmu: je tu zklamĂĄnĂ, jako kdyby si i on hýèkal sen, že jakmile Sugar pøekroèà prĂĄh jeho domu, nastane jim život plnĂ˝ nerušenĂŠ smyslnĂŠ rozkoše; je tu bojĂĄcnost, jako by vĂŹdĂŹl, že on mڞe za to, co se stalo mĂsto toho; je tu kajĂcnost za všechny nepøĂjemnosti, kterĂŠ musela strpĂŹt ve spoleènosti jeho dcery; je tu hrĂšza z vyhlĂdky na hledĂĄnĂ dalšà služky, když mĂĄ tisĂc jinĂ˝ch vĂŹcĂ na prĂĄci; je tu lĂtost pøi pohledu na ni, jak ležà v praktickĂŠ posteli Beatrice CleavovĂŠ; je tu lĂĄska, jako by si pøål, aby jedinĂ˝m pohlazenĂm dokĂĄzal obnovit tu jiskru v jejĂch oèĂch; a ano, je tu touha. VĂŹta o pouhĂ˝ch pĂŹti slovech a je prodchnutĂĄ všemi tĂŹmito nuancemi, kterĂŠ se vypaøujĂ jako tĂłny, z nichž se sklĂĄdĂĄ oktĂĄva dobøe namĂchanĂŠ voòavky. „Ne, dĂŹkuji,“ zavrtĂ hlavou Sugar. „NenĂ tøeba, våžnĂŹ nenĂ tøeba. ZatĂm se mi tu moc dobøe nespĂ, to je pravda, ale to je urèitĂŹ novou postelĂ. VåžnĂŹ se mi stĂ˝skĂĄ po tĂŠ našà starĂŠ v Priory Close: spĂĄt v nĂ byla takovĂĄ rozkoš, viĂŻ?“ NaklonĂ hlavu – nenĂ to ĂşplnĂŹ pøikĂ˝vnutĂ, ale znamenĂ, že to pøipouštĂ. Nic vĂc Sugar nechce; v tu chvĂli k nĂŹmu popojde a obejme ho, ruce mu sepne hodnĂŹ nĂzko na zĂĄdech, pak zvedne stehno a vtiskne ho mezi jeho nohavice. „A stĂ˝skalo se mi i po tobĂŹ,“ øekne Sugar a opøe si mu tvåø o rameno. VĂšnĂŹ mužskĂŠho chtĂèe je patrnĂĄ, unikĂĄ z takøka neprodyšnĂŠho lĂmce Williamovy košile. Jeho penis pøi lehkĂŠm tlaku jejĂho stehna ztvrdne. „S rozmĂŹry tĂŠhle mĂstnosti nic nenadĂŹlĂĄm,“ zachraptĂ. „SamozøejmĂŹ že ne, milåèku, jĂĄ si nestϞovala,“ zavrkĂĄ mu do ucha. „JĂĄ si na tuhle malièkou postel brzy zvyknu. Je jen potøeba…“ (pøesune jednu ruku do jeho slabin a bøĂšky prstĂš pøejede pøes jeho ztopoøenĂ˝ Ăşd) „ji pokøtĂt.“ Pozadu si ho odvede o pĂĄr krokĂš dĂĄl, usadĂ se na okraj postele, osvobodĂ jeho ptĂĄka z kalhot a okamžitĂŹ si ho vezme do pusy. PĂĄr okamžikĂš stojĂ tichĂ˝ jako socha, pak zaène stĂŠnat a – dĂkybohu – hladit ji po vlasech, nemotornĂŹ, ale s neklamnou nĂŹhou. Poøåd ho ještĂŹ mĂĄm, bleskne jĂ hlavou. Když zaène pøiråžet, lehne si zase na matraci a vytĂĄhne si župan až k poprsĂ. S tlumenĂ˝m vĂ˝køikem padne do nĂ; a navzdory jejĂm obavĂĄm mu jejĂ pĂèa pøichystĂĄ mokøejšà nĂĄvrat, než jakĂ˝ by si mohla zaøĂdit pĂšlhodinovou pøĂpravou. „Ano, milåèku, udĂŹlej se, udĂŹlej,“ zašeptĂĄ, když on spĂŹje k vyvrcholenĂ. PevnĂŹ ho ovine nohama i rukama, zasype jeho krk polibky, z nichž nĂŹkterĂŠ jsou umnĂŹ vykalkulovanĂŠ, jinĂŠ z celĂŠho srdce, ale kolik je kterĂ˝ch, to ona nepoznĂĄ. „Jsi mĂšj muž,“ ujistĂ ho, když jĂ na hrĂĄz zaène vytĂŠkat nĂŹco mokrĂŠho a teplĂŠho. Za pĂĄr minut mu už vzhledem k absenci zdroje vody na mytĂ otĂrĂĄ slabiny malĂ˝m ruènĂkem namoèenĂ˝m do sklenice s vodou. „Pamatuješ si, jakĂŠ to bylo poprvĂŠ?“ zašeptĂĄ rošåcky. ZkusĂ se zazubit, ale vyjde z toho zahanbenĂĄ grimasa. „Byl jsem tenkrĂĄt takovĂĄ ostuda,“ povzdychne si a upøe pohled ke stropu. „Ale jĂĄ vĂŹdĂŹla, že z tebe roste velikĂĄn,“ konejšà ho. Dʚ koneènĂŹ ustal a kolem domu RackhamovĂ˝ch se rozhostilo ticho. OsušenĂ˝ a obleèenĂ˝ William ležà v jejĂm nĂĄruèĂ, aèkoli se na postel oba dva sotva vejdou. „Ten mĂšj podnik…“ pøemĂtĂĄ lĂtostivĂŹ. „MyslĂm Rackhamovo voòavkåøstvĂ… ZtrĂĄcĂm kvĂšli nĂŹmu hodiny, dny, celĂŠ tĂ˝dny života.“ „To je chyba tvĂŠho otce,“ ujistĂ ho Sugar a vzĂĄpĂŹtĂ zopakuje Williamovi jednu jeho starou stĂžnost, jako by to byl jejĂ vlastnĂ impulzivnĂ vĂ˝lev. „Kdyby byl postavil firmu na rozumnĂŹjšĂch zĂĄkladech…“ „PøesnĂŹ tak. Ale to znamenĂĄ, že trĂĄvĂm celou vÏènost odhalovĂĄnĂm jeho chyb a vyztužovĂĄnĂm jeho… jeho…“ „ChatrnĂŠ architektury.“ „PøesnĂŹ. A celou dobu pak zanedbĂĄvĂĄm“ (zvedne ruku, aby ji pohladil po tvåøi, a noha se mu sveze dolĂš z ĂşzkĂŠ matrace) „radosti života.“ „Od toho jsem tu jĂĄ,“ ujistĂ ho. „Abych ti to pøipomĂnala.“ PøemýšlĂ, zda tohle je pøĂhodnĂĄ chvĂle, aby se ho zeptala, jestli smĂ zaklepat na dveøe jeho pokoje a neèekat, až on zaÂťukĂĄ na jejĂ, ale skøĂpot štĂŹrku na pøĂjezdovĂŠ cestĂŹ venku, pod koly a kopyty, je oba upozornĂ na Agnesin nĂĄvrat. „PoslednĂ dobou je jĂ lĂŠpe, že?“ zeptĂĄ se Sugar ve chvĂli, kdy se William zaène zvedat. „BĂšh vĂ. Ano, nejspĂš ano.“ Rukou si uèĂsne vlasy a už se hotovĂ k odchodu. „Kdy mĂĄ Sofie narozeniny?“ zeptĂĄ se Sugar; nechce ho nechat jĂt, aniž se dozvĂ aspoò jednu malièkost o tĂŠhle zvlåštnĂ domĂĄcnosti, do nĂž pøišla, do tohoto labyrintu tajnĂ˝ch mĂstnostĂ, jejĂž obyvatelĂŠ podle všeho jen zøĂdkakdy pøipouštĂŹjĂ existenci tĂŹch ostatnĂch. Zamraèà se a zapĂĄtrĂĄ v hlubinĂĄch svĂŠho mozku, kterĂ˝ už tak pøetĂŠkĂĄ otravnĂ˝mi detaily. „V srpnu… nĂŹkdy v srpnu.“ „Ach, v tom pøĂpadĂŹ to nenĂ tak špatnĂŠ,“ ozve se Sugar. „Jak to?“ „Sofie mi øekla, že se jĂ Agnes vyhĂ˝bĂĄ od jejĂch narozenin.“ William ji poèastuje velmi zvlåštnĂm pohledem, v nĂŹmž se mĂsĂ otrĂĄvenost, zahanbenost a smutek hlubšà než cokoli, co by kdy do nĂŹj øekla. „Sofie si ta dvĂŹ slova dosud plete,“ pronese. „ĂĂkĂĄ narozeniny, ale myslĂ narozenĂ. Den, kdy se narodila.“ NetrpĂŹlivĂŹ otevøe dveøe, kdyby snad jeho manželka zrovna tĂŠhle noci byla pøi vysedĂĄnĂ z koèåru rychlejšà než obvykle. „V tomto domĂŹ,“ shrne to unavenĂŹ, „je Agnes bezdĂŹtnĂĄ.“ A s tĂm vykroèà na podestu, pøĂsnĂŹ jĂ gestem naznaèà „ZĂšstaò!“ a zavøe dveøe. O mnoho hodin pozdĂŹji, když Sugar ležela vzhĂšru ve tmĂŹ tak dlouho, jak jen dokĂĄzala snĂŠst, a dĂšm RackhamovĂ˝ch ztichl natolik, že si je jistĂĄ, že každĂ˝ jeho obyvatel se zavøel v tom èi onom pokoji, se zvedne z postele a zapĂĄlĂ si svĂèku. Bosky, s voskovĂ˝m plamenem v holĂŠ ruce, zlehka odcupitĂĄ na podestu. Jak jde po špièkĂĄch pøĂtmĂm tĂŠhle velkolepĂŠ a zĂĄhadnĂŠ budovy, pøipadĂĄ si malièkĂĄ, ale cestou kolem dveøĂ, kterĂŠ jsou jĂ zapovĂŹzeny, vrhĂĄ ohromnĂ˝ stĂn. Tiše jako vlk nebo pohĂĄdkovĂ˝ duch proklouzne do Sofiiny ložnice a pøiplĂžà se k dĂvèinĂŹ posteli. Williamova dcera tvrdĂŹ spĂ a vĂèka se jĂ nepatrnĂŹ tøesou nĂĄmahou, aby udržela ty ohromnĂŠ Agnesiny oèi zakrytĂŠ kڞĂ. DĂ˝chĂĄ Ăşsty a obèas pohne rty, jako by reagovala na nĂŹjakĂ˝ podnĂŹt ze snu èi vzpomĂnky. „VzbuĂŻ se, Sofie,“ zašeptĂĄ Sugar. „VzbuĂŻ se.“ Sofie zamrkĂĄ a otevøe oèi; jejĂ chrpovĂŹ modrĂŠ duhovky se ztøeštĂŹnĂŹ obracejĂ jako u dĂtĂŹte zdrogovanĂŠho do bezvĂŹdomĂ Godfreyho tonikem nebo StreetovĂ˝m sirupem na tišenĂ kojencĂš, tedy laudanem prodĂĄvanĂ˝m pod jinou znaèkou. Sugar vytĂĄhne zpod postele noènĂk. „Vyskoè si na chvilièku,“ pobĂdne ji Sugar, vklouzne zezadu rukou pod teplou a suchou Sofiinu košilku a vytĂĄhne jejĂ tϞkĂŠ tĂŹlĂèko do svislĂŠ polohy. „Jen na chvilièku.“ Sofie ztϞka a nemotornĂŹ poslechne, oèi vytøeštĂŹnĂŠ zmatkem z tĂŠ èernoèernĂŠ tmy. Sugar vezme hladkĂŠ dĂŹtskĂŠ ruèièky do svĂ˝ch rozpraskanĂ˝ch a loupajĂcĂch se dlanĂ a zvedne je do vzduchu. „DĂšvÏøuj mi,“ zašeptĂĄ. KAPITOLA ĂTYĂIADVACĂTà ŠĂlenstvĂ! HolĂŠ šĂlenstvĂ! Podle nĂĄzoru sloužĂcĂch souvisĂ polovina problĂŠmĂš tohoto domu s tĂm, že Rackhamovi majĂ mrzkĂ˝ zvyk zĂšstĂĄvat vzhĂšru, když by mĂŹli spĂĄt, a spĂĄt, když by mĂŹli bdĂt. VezmĂŹte si kupøĂkladu pøĂtomnĂ˝ okamžik. Clara jde po špièkĂĄch se svĂèkou v ruce po podestĂŹ, o pĂšl jednĂŠ, kdy by ohromnĂŹ trpĂŹlivĂ sloužĂcĂ snad už mohli mĂt nĂĄrok složit hlavu na polštåø s jistotou, že jejich pĂĄnovĂŠ a panĂ až do rĂĄna nezpĂšsobĂ dalšà potĂže. Ale co je tohle? Clara se postupnĂŹ sehne ke klĂèovĂ˝m dĂrkĂĄm tøà pokojĂš, zamžourĂĄ do nich a potvrdĂ si, že ani jeden z RackhamovĂ˝ch nespĂ. ŠĂlenstvĂ, pokud se zeptĂĄte Clary. To William Rackham èekĂĄ, že když jĂ zvýšil roènĂ plat o deset šilinkĂš, ona mu teĂŻ bude lĂbat boty samou vdÏènostĂ za tu vĂ˝sadu, že u nĂŹj mڞe pracovat? Deset šilinkĂš je hezkĂ˝ch, ale jakĂĄ je cena toho, že se èlovĂŹk mڞe dobøe vyspat? A ona už ztratila spoustu hodin spĂĄnku! Tak tøeba dnešnĂ veèer! OtevĂrĂĄnĂ a zavĂrĂĄnĂ dveøĂ, zvuky, kterĂŠ jednoduše musĂ prošetøit, neboÂť kdo dokåže øĂct, co panĂ RackhamovĂĄ vyvede pøĂštĂŹ? Deset šilinkĂš za rok… Co je tohle pro èlovĂŹka, jehož tvåø je vytištĂŹnĂĄ na poutaèĂch v omnibusu? MĂĄ sto chutà øĂct si mu o šilink za každou hodinu, kdy musĂ kvĂšli jeho šĂlenĂŠ ženĂŹ bdĂt! Co si zase ta nešastnice vymyslela? Bezpochyby nĂŹjakou ptĂĄkovinu. A zĂtra bude panĂ RackhamovĂĄ nejspĂš ležet v posteli, celĂ˝ den chrĂĄpat a slintat si do sluncem zalitĂŠho polštåøe, zatĂmco od nĂ coby vĂŹrnĂŠ komornĂŠ se èekĂĄ, že pøikvaèà na zavolĂĄnĂ, byÂť bude sotva stĂĄt na nohou. A Rackhamova dcerka by se mĂŹla uložit do postele v sedm veèer a zĂšstat v posteli do sedmi do rĂĄna. Ta novĂĄ guvernantka – sleèna Sugar – zjevnĂŹ nemĂĄ ponĂŹtĂ, jak zachĂĄzet s dĂŹtmi… Jakou pošetilost mĂĄ zase za lubem? Clara nahlĂŠdne klĂèovou dĂrkou do ložnice Sofie RackhamovĂŠ a spatøà – šĂlenstvĂ! – svĂŹtlo svĂèky, jak se houpe sem a tam, a stĂn sleèny Sugar zahalujĂcĂ stĂn dĂtĂŹte. Claru by vĂšbec nepøekvapilo, kdyby ji sexuĂĄlnĂŹ obtϞovala. Od prvnĂ chvĂle, kdy ta ženskĂĄ pøekroèila prĂĄh tohoto domu, to z nĂ Clara cĂtila: puch zkaženosti. Tahle samozvanĂĄ guvernantka se svou vysoce podezøelou chĂšzĂ a kurvĂ pusou – kde ji proboha Rackham sehnal? NejspĂš mu ji dohodil Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. Jeden z velkĂ˝ch ĂşspĂŹchĂš EmmelĂny FoxovĂŠ, kterĂ˝ si pøišel pohrĂĄt se Sofinkou uprostøed noci. A co sĂĄm Rackham? Proè je on vzhĂšru? Clara se zadĂvĂĄ klĂèovou dĂrkou a naskytne se jĂ nièĂm nerušenĂ˝ pohled na psacĂ stĂšl velikĂĄna, za nĂmž velikĂĄn cosi pilnĂŹ drĂĄsĂĄ. Cožpak nemڞe poseèkat do rĂĄna s pøesvĂŹdèovĂĄnĂm lidĂ, aby si koupili vĂc jeho voòavek? Anebo jsou ty klikyhĂĄky romĂĄn, o jehož vymýšlenĂ vyprĂĄvĂŹl svĂŠ ženĂŹ? William vydĂĄ romĂĄn, Claro, øĂkĂĄvala jĂ v hubenĂ˝ch letech panĂ RackhamovĂĄ pøinejmenšĂm jednou mĂŹsĂènĂŹ. Nejlepšà romĂĄn na svĂŹtĂŹ. Už brzy nebudeme muset trpĂŹt šikanovĂĄnĂ jeho otce. Clara se pøesune k AgnesinĂ˝m dveøĂm, naklonĂ se a zadĂvĂĄ se dovnitø. I panĂ RackhamovĂŠ hoøà všechny lampy a ona sama je vystrojenĂĄ v purpurovĂ˝ch šatech. BlĂĄznovstvĂ! Aspoò že nemĂŹla tu drzost zavolat svou komornou, aby jĂ pomohla s oblĂŠkĂĄnĂm… Proè ale rĂĄzuje sem a tam? A co je to za knihu, kterou držà jako nĂŹjakĂ˝ hymnåø? VypadĂĄ to jako nĂŹjakĂĄ úèetnĂ kniha – ne že by panĂ RackhamovĂĄ dokĂĄzala seèĂst dvanĂĄct a dvanĂĄct, na to je chudinka moc prostoduchĂĄ. Clara by rĂĄda špehovala dĂŠle, ale Agnes zèistajasna pøestane rĂĄzovat a zadĂvĂĄ se pøĂmo na klĂèovou dĂrku, jako by si na jejĂ stranĂŹ všimla zĂĄblesku v ClaøinĂŹ oku. ÂŽe by citlivĂ˝ sluch? ZvĂøecĂ zchytralost? ŠestĂ˝ smysl šĂlencĂš? Clara tak ĂşplnĂŹ nevĂ, co to je, ale nauèila se bĂ˝t opatrnĂĄ. Se zatajenĂ˝m dechem utĂkĂĄ po špièkĂĄch do postele. Agnes RackhamovĂĄ sebevĂŹdomĂŹ (nakolik je to u osoby jejĂ výšky možnĂŠ) zvedne oèi ke stropu. Pøes hrany štukovĂŠ rozety tam leze pavouk. Agnes se pavoukĂš nebojĂ, pøinejmenšĂm ne tĂŹch drobouèkĂ˝ch, co pøipomĂnajĂ chmýøĂ, a netoužà po tom, aby ho nĂŹkdo odklidil. NedĂĄvno si pøeèetla krĂĄtkĂŠ pojednĂĄnĂ, kterĂŠ jĂ poslali až z Ameriky – BožskĂĄ provĂĄzanost veškerenstva od Ambrosia M. Lawese –, a vĂ, že tenhle pavouèek mĂĄ duši stejnĂŹ jako ona, byÂť nižšĂho øådu. NavĂc se zrovna cĂtĂ až nezvykle dobøe. Ta odpornĂĄ bolest hlavy, kterĂĄ jĂ kazila den, je pryè a pøipadĂĄ jĂ, jako by vnitøek jejĂ lebky byl svϞà a oèištĂŹnĂ˝. VåžnĂŹ se musĂ nauèit jednat rychleji, když jà žaludek øekne, že tu veèeøi jĂst nemĂŹla – hned s nĂ pryè! Jeden nepøĂjemnĂ˝ okamžik a je jako znovuzrozenĂĄ! Proto takĂŠ dnes veèer zaèala psĂĄt novĂ˝ denĂk – ne, nenĂ to denĂk – to bylo pøeøeknutĂ, to jĂ jen v duchu ujelo. Ne, už si slĂbila, že nebude psĂĄt žådnĂŠ dalšà denĂky. Jsou tak protivnĂŠ, plnĂŠ stĂžnostĂ a køivd, a je lepšà je zakopat, aby je nenašly všeteènĂŠ oèi. Ne, to, co nynĂ pĂše, je nĂŹco mnohem vĂŹtšĂho a hlubšĂho. UplynulĂĄ SezĂłna byla pøes všechny svĂŠ triumfy tou poslednĂ, jĂž se zúèastnĂ. UzrĂĄl v nĂ odlišnĂ˝ osud a ona musĂ toto volĂĄnĂ vyslyšet. LĂŠta se jako elegantnĂ dĂĄma pohybovala mezi dalšĂmi elegantnĂmi dĂĄmami a zapĂrala svou hlubšà povahu. LĂŠta hltala každou esoterickou knihu, kterou dokĂĄzala sehnat, a øĂkala si, že to dĂŹlĂĄ jen ze zvĂŹdavosti – teĂŻ však pøišel èas vyhlĂĄsit Pravdu. Zvedne svĂšj novĂ˝ denĂk – ne, nenĂ to denĂk – ke svĂŹtlu. Jak mĂĄ ten svazek nazvat? Je velkĂ˝ a krĂĄsnĂ˝, o velikosti úèetnĂ knihy, ale bez øådkĂš èi sloupcĂš. Na jeho prvnĂ panenskou strĂĄnku napsala ukĂĄzkovĂŹ krasopisnĂ˝m gotickĂ˝m pĂsmem OsvĂcenĂŠ myšlenky & nadpøirozenĂŠ Ăşvahy Agnes PigottovĂŠ. ZkrĂĄcenĂŹ tomu bude øĂkat… „Kniha“. Kråèà po pokoji sem a tam a znovu po sobĂŹ ète prvnĂ stranu zaplnĂŹnou slovy, kterĂĄ z obøadnĂch dĂšvodĂš napsala až s Ăşderem pĂšlnoci. TeĂŻ je ètvrt na jednu a zde to je: sepsanĂŠ pro pøĂštĂ generace a inkoustovĂĄ „o“ se dosud lesknou! PonauèenĂ prvnĂ. BĂšh a jĂĄ BĂšh je trojjedinĂ˝. Avšak až pøĂliš mĂĄlo lidĂ vĂ, že my všichni jsme trojjedinĂ. Za prvĂŠ mĂĄme PrvnĂ tĂŹlo (jemuž budu øĂkat naše OtcovskĂŠ tĂŹlo), tedy tĂŹlo, jež obĂ˝vĂĄme den co den. Za druhĂŠ mĂĄme DruhĂŠ tĂŹlo (jemuž budu øĂkat naše SluneènĂ tĂŹlo. Toto tĂŹlo pro nĂĄs AndĂŹlĂŠ rĂĄje uchovĂĄvajĂ na TajnĂ˝ch mĂstech po celĂŠm svĂŹtĂŹ, kde na nĂĄs èekĂĄ na ZmrtvĂ˝chvstĂĄnĂ. Za tøetĂ mĂĄme Tøetà èili DuchovnĂ tĂŹlo, jemuž budu øĂkat naše TĂŹlo Ducha svatĂŠho, tʞ znĂĄmĂŠ jako duše.) PonauèenĂ druhĂŠ. ĂastĂ˝ omyl VĂŹtšina strĂĄdĂĄnĂ v tomto SvĂŹtĂŹ pramenĂ z neznalosti našeho DruhĂŠho tĂŹla. MylnĂŹ se domnĂvĂĄme, že až bude po našem PrvnĂm tĂŹle veta, musĂme strĂĄvit zbytek vÏènosti jako DuchovĂŠ. NenĂ tomu tak! Všechny velkĂŠ & spolehlivĂŠ autority vèetnĂŹ svatĂŠho Jana, pana Uriåše Nobbse atd. se shodujĂ v tom, že PosmrtnĂ˝ život se bude vĂŠst zde na tĂŠto zemi a že všichni SpasenĂ dostanou pro tuto pøĂležitost novĂĄ tĂŹla. PonauèenĂ tøetĂ. Agnes rĂĄzuje po pokoji a snažà se vybrat patøiènĂŹ pĂšsobivĂŠ tøetĂ ponauèenĂ. Zvažuje, zda napĂše o Klåšteru zdravĂ a svĂŠm vlastnĂm andĂŹlu stråžnĂŠm, ale zavrhne to jako pøĂliš osobnĂ zkušenost. Vše, co od nynĂŹjška napĂše, musĂ mĂt všeobecnou platnost a osvĂŹtlovat zĂĄsadnĂ pravdy. Kdyby rozebĂrala konkrĂŠtnĂ detaily svĂŠho vlastnĂho života, „Kniha“ by pøĂliš pøipomĂnala denĂk – a denĂky jsou mrtvĂŠ myšlenky, ztracenĂŠ vèerejšky, marnivost. Slova do hrobu. Proto takĂŠ ani trochu nelituje, že svĂŠ denĂky zakopala, aÂť si je tam klidnĂŹ sežerou èervi, jĂ je to jedno! Od dnešnĂ noci jsou všechna jejĂ slova nesmrtelnĂĄ! Když dĂĄ Sofii na noènĂk a vrĂĄtĂ se do bezpeèà svĂŠ postele, otevøe si Sugar na klĂnĂŹ dalšà denĂky Agnes UnwinovĂŠ. Popozvedne stehno, aby jĂ na text dopadalo vĂce svĂŹtla, a pak zaène èĂst. V Abbots Langley se pĂše rok 1865 a Agnes se koneènĂŹ poklĂĄdĂĄ za dĂĄmu. Podle mÏøĂtek Sugar ještĂŹ neudĂŹlala pranic dospĂŹlĂŠho a hlavou jĂ neprobĂŹhla jedinĂĄ dospĂŹlĂĄ myšlenka, ale Agnes se domnĂvĂĄ, že je bezmĂĄla „hotovĂĄ“. Z elegantnĂch mademoiselles vyobrazenĂ˝ch v ženskĂ˝ch èasopisech, kterĂŠ kdysi bĂ˝valy jejĂmi modlami, se najednou stala konkurence. Kdyby to snad jejĂ denĂèek ještĂŹ nevĂŹdĂŹl, informuje ho o tom, jak nosĂ vlasy (sèeše si je dozadu za uši, po každĂŠ stranĂŹ nechĂĄ dva silnĂŠ prameny a „zapeèetĂ“ je drdĂšlkem v tĂ˝le). NosĂ modely podle poslednĂ francouzskĂŠ mĂłdy, vyrobenĂŠ na hodinĂĄch vyšĂvĂĄnĂ. Aèkoli o nÏèem tak sprostĂŠm jako tĂŹlo nepadne ani slĂšvko, nejspĂš je bezmĂĄla tolik vyspĂŹlĂĄ, aby vyplnila šaty, kterĂŠ tak lĂĄskyplnĂŹ skicuje. Agnesin studijnĂ plĂĄn je ve tøinĂĄcti letech ještĂŹ chatrnĂŹjšĂ, než když jĂ bylo devĂŹt; vše bylo osekĂĄno na zĂĄklady: tanec, hudbu, francouzštinu a nĂŹmèinu. PoslednĂ dva pøedmĂŹty jsou pro Sugar kĂĄmen Ăşrazu: francouzsky umĂ jen trochu a nĂŹmecky vĂšbec, neboÂť panĂ CastawayovĂĄ byla toho nĂĄzoru, že muži si na špetku francouzštiny od dĂvky potrpĂ, ale že nĂŹmèina znĂ jako zvracenĂ starĂŠho prelĂĄta. Takže kdykoli Agnes nadepĂše zĂĄpis do denĂku Bonjour, mon cher journal nebo Liebes Tagebuch, Sugar zĂvne a pøelistuje dĂĄl. MalĂĄ sleèna UnwinovĂĄ se uèà gavotu, cachuchu a menuet, ale pøes milostnĂ˝ rozmĂŹr takovĂ˝ch tancĂš podle všeho nemĂĄ o mužskĂŠm pohlavĂ ani potuchy. Krom tajnĂšstkåøskĂ˝ch a jepièĂch poblĂĄznĂŹnĂ do uèitelek a dalšĂch dĂvek mĂĄ s dvoøenĂm nulovĂŠ zkušenosti. NĂŹkdejšà nadĂŹje, že si vezme vojĂĄka a ten se vydĂĄ hledat jejĂho skuteènĂŠho otce, nechala diskrĂŠtnĂŹ vyhasnout; nynĂ je jejĂm vysnĂŹnĂ˝m manželem elegantnà šlechtic se zimnĂm sĂdlem na jihu Francie. JistĂŹ, je to jen dalšà fantazie, ale tentokrĂĄt mĂĄ reĂĄlnĂ˝ zĂĄklad: Dnes si uplakanou Eugenii odvezli ze školy. PøĂštĂ mĂŹsĂc se mĂĄ vdĂĄvat, za svĂŠho tajnĂŠho dopisovatele ze ŠvĂcarska! Za danĂ˝ch okolnostĂ mi pøipadalo sobeckĂŠ pøipomĂnat jĂ moje akvarelovĂŠ štĂŹtce. Tøeba mi je pošle poštou. Sugar si nahlas pohrdavĂŹ odfrkne, protože si prostĂŹ nemڞe pomoct. Jak uspokojivĂŠ by bylo vylÊèit Agnesinu sobeckost jednou štiplavou facku! Pak si ale vzpomene, jak tenkrĂĄt pomohla Agnes v Bow Street, když panĂ RackhamovĂĄ nebyla než zkrvavenĂŠ a vydϚenĂŠ dĂŹcko, kterĂŠ se tøåslo Sugar v nĂĄruèà a prosilo, aÂť ji vezme domĂš. V tom rozrušenĂ Eugenie taky zapomnĂŹla svĂŠ VĂ˝støižkovĂŠ album s koåtky, pĂše ètrnĂĄctiletĂĄ sleèna UnwinovĂĄ. PĂĄr roskošnĂ˝ch koèièek ještĂŹ nenĂ vĂšbec nalepenĂ˝ch! VåžnĂŹ, pokud ten švĂcarskĂ˝ bankÊø miluje Eugenii aspoò z poloviny, jak tvrdĂ, tak by se mĂŹl postarat, aby to VĂ˝støižkovĂŠ album dostala zpĂĄtky! TeĂŻ tomu Sugar koneènĂŹ rozumĂ: tahle popletenĂĄ dĂvka tanèĂcĂ menuety je dĂĄma a nikdy už nebude dospĂŹlejšĂ. Ano, a všechny dĂĄmièky, kterĂŠ kdy Sugar vidĂŹla, všechny ty patricijskĂŠ milostsleèny, kterĂŠ majestĂĄtnĂŹ vystupujĂ ze svĂ˝ch koèårĂš nebo se sluneènĂky korzujĂ po Hyde Parku, anebo si vykraèujĂ do opery: jsou to dĂŹti. V zĂĄsadĂŹ se nezmĂŹnily od tĂŠ doby, co si hrĂĄly s panenkami a barevnĂ˝mi pastelkami, jen vyrostly, zĂskaly pĂĄr „dovednostĂ“ a pak v patnĂĄcti šestnĂĄcti letech šly domĂš za svĂ˝mi nĂĄpadnĂky, poøåd zvyklĂŠ na to, že je nĂŹkdo pošle do kouta na hanbu, pokud nedokåžou vyèasovat sloveso èi odmĂtnou snĂst mouènĂk. A kdo jsou ti jejich nĂĄpadnĂci? SebevĂŹdomĂ mladĂ muži, kteøà již zcestovali svĂŹt, zplodili nemanželskĂŠ dĂŹti a pøežili nĂŹjakou tu pohlavnĂ chorobu. ZnudĂŹnĂ mladickĂ˝mi rozkošemi obrĂĄtĂ svou pozornost k poèinu zvanĂŠmu manželstvĂ, zhodnotĂ letošnĂ vĂ˝kvĂŹt vyšòoøenĂ˝ch dĂŹtĂ a vyberou si ženušku. Chudinka Leticie zaèala poslednĂ dobou smrdĂŹt, pĂše Agnes na zĂĄvĂŹreènĂŠ stranĂŹ dalšĂho denĂku. TakovĂŠ neštĂŹstĂ, bĂ˝t nejdøĂv ošklivĂĄ a teĂŻ navĂc smradlavĂĄ! Ale jĂĄ jsem pøĂliš dobøe vychovanĂĄ, než abych jĂ o tom øekla. BĂšh žehnej VzdĂŹlĂĄnĂ, neboÂť to nĂĄs uèà chovat se k našim bližnĂm citlivĂŹ. Kdyby všechny dĂvky na SvĂŹtĂŹ poslali do Abbots Langley, to by pak byl SvĂŹt! – nepadlo by jedinĂŠ hnĂŹvivĂŠ slovo a všichni by pøesnĂŹ vĂŹdĂŹli, jak se majĂ chovat. Existuje vĂšbec „mal du monde“, kterĂŠ by VzdĂŹlĂĄnĂ nemohlo vylÊèit? Je ne crois pas! S nevÏøĂcnĂ˝m zavrtĂŹnĂm hlavy Sugar ten svazek zavøe a vezme si dalšà v chronologickĂŠ posloupnosti. Liebes Tagebuch, ohlašuje na prvnĂ stranĂŹ. Ich hatte einen zehr ermudenden tag. Welche Erleichterung zu dir zusprechen… Sugar nechĂĄ strĂĄnky, aÂť se tøepetavĂŹ zavøou, a sfoukne svĂèku. Odpoèiòme si aspoò na okamžik od zažloutlĂ˝ch strĂĄnek minulosti. ÂŽivot v pøĂtomnosti jde dĂĄl, a než se nadĂŹjeme, už tu bude rok 1876. Když odhlĂŠdneme od Claøina nĂĄzoru, že Rackhamova vila nenĂ o nic lepšà než blĂĄzinec v Bedlamu, listopad plyne poklidnĂŹ. VĂ˝chody a zĂĄpady slunce nĂĄsledujĂ po sobĂŹ ve stanovenĂ˝ch odstupech a v domĂŹ v Chepstow Villas se nerozlĂŠhĂĄ køik ani hĂĄdky. Smutek za Henryho Rackhama skonèil a všichni se zase oblĂŠkajĂ s lehkĂ˝m srdcem. JĂdla se vaøà a jsou pøijĂmĂĄna s povdĂŹkem; služebnictvo se pøièinlivĂŹ vĂŹnuje svÏøenĂ˝m ĂşkolĂšm, aniž by ho nĂŹkdo musel trestat èi propouštĂŹt. William celĂŠ dny osnuje rekordnĂ VĂĄnoce pro Rackhamovo voòavkåøstvĂ, VĂĄnoce, kterĂŠ ukåžou jeho konkurentĂšm, nakolik ta nedomrlĂĄ firmièka od èasĂš jeho otce vyrostla. Agnes nadĂĄle uklĂĄdĂĄ svĂĄ moudra do „Knihy“ a nemĂĄ nejmenšà chuÂť vykopat svĂŠ denĂky, ne, ani trochu, i pøes tu žalostnou pøedstavu, jak bobtnajĂ ve vlhkĂŠ, studenĂŠ a špinavĂŠ hlĂnĂŹ. Pøijala doma panĂ Vickeryovou, a mĂsto aby s nĂ jako obvykle probĂrala drby, udivila ji lĂèenĂm vĂ˝bornĂŠ knihy Allana Kardeca Evangelium dle spiritismu. Sugar se zase postupnĂŹ pøestala bĂĄt, že na vyuèovĂĄnĂ Sofie nebude staèit. Pøedstavovala si zĂĄchvaty vzteku a bezcitnou drzost – jako se to stĂĄvĂĄ v romĂĄnech, kde jsou nebohĂŠ guvernantky ponižovĂĄny k slzĂĄm –, ale romĂĄny jsou opĂŹt usvĂŹdèeny z omylu a jejà žaèka je tak pilnĂĄ a poddajnĂĄ, že vĂc už by od nà žådnĂ˝ uèitel nemohl žådat. A nedosti na tom, Sofie k nĂ chovĂĄ posvĂĄtnou Ăşctu už jen pro jejĂ zĂĄzraènou schopnost vylÊèit noènĂ pomoèovĂĄnĂ. KaždĂŠ rĂĄno se Sofie vzbudĂ v suchĂŠ, teplĂŠ posteli a nevÏøĂcnĂŹ nad tĂm divem zamrkĂĄ. Ta sleèna Sugar musĂ ale bĂ˝t vĂ˝jimeènĂĄ, když rozumĂ ĂĂmskĂŠ øĂši a navĂc ještĂŹ dokåže v noci zabrĂĄnit tomu, aby se nĂŹkdo jinĂ˝ polulal! Sugar je na svĂšj ĂşspĂŹch pyšnĂĄ, pyšnĂŹjšà než na cokoli jinĂŠho ze svĂŠ minulosti. Vyråžka od moèi už ĂşplnĂŹ vymizela a Sofii tak mezi buclatĂ˝mi stehny zĂšstalo svĂŹtle rڞovĂŠ poupĂĄtko. Tak by to mĂŹlo bĂ˝t. Tak by to všechno mĂŹlo bĂ˝t. Sugar se slunĂ v SofiinĂŹ obdivu a každĂŠ odpoledne jĂ dĂĄvĂĄ diktĂĄt s deseti novĂ˝mi slovy. Dokonce si troufla napsat Williamovi vzkaz, v nĂŹmž se podepsala jako „sleèna Sugar“ a ve kterĂŠm ho upjatĂŹ požådala o zakoupenĂ dalšĂch knih do uèebny, mĂsto aby na nĂŹj nalĂŠhala, aÂť zavĂtĂĄ k nĂ do postele. Když dopis vsunula do jeho pracovny škvĂrou pode dveømi, pøipadalo jĂ to svĂ˝m zpĂšsobem stejnĂŹ rošåckĂŠ jako jejĂ salĂłnnĂ trik se støĂkajĂcĂ pièkou. K jejĂmu pøekvapenĂ dojde jejĂ opovåžlivost odmĂŹny bĂŹhem šestatøiceti hodin. DalšĂho deštivĂŠho rĂĄna vkroèà se SofiĂ do uèebny, obĂŹ ještĂŹ pĂŹknĂŹ ospalĂŠ, a na desce psacĂho stolu najdou zĂĄhadnĂ˝ balĂèek. „Ă!“ zvolĂĄ Sugar, když rozbalĂ hnĂŹdĂ˝ papĂr. „O tyhle knihy jsem požådala Wi– ehm… tvĂŠho otce.“ Sofie mĂĄ oèi ĂşplnĂŹ navrch hlavy. Dojem na ni neudĂŹlaly jen tyto neposkvrnĂŹnĂŠ novĂŠ svazky, ale takĂŠ jasnĂ˝ dĂškaz dĂšvĂŹrnĂŠho vztahu mezi sleènou Sugar a jejĂm zĂĄhadnĂ˝m otcem. „To jsou… dĂĄrky?“ zeptĂĄ se. „VĂšbec ne,“ prohlĂĄsĂ Sugar. „Jde o naprosto nezbytnĂŠ pomĂšcky pro tvou vĂ˝uku.“ A nechĂĄ Sofii prohlĂŠdnout si tu koøist: dĂŹjepisnou knihu s rytinami na každĂŠ strĂĄnce, prĂšvodce po jednotlivĂ˝ch zemĂch BritskĂŠho impĂŠria, kompendium všeho, co se dĂĄ podniknout s papĂrem, lepidlem a provĂĄzkem, a elegantnĂ svazeèek bĂĄsnĂ Edwarda Leara. „To jsou modernĂ, souèasnĂŠ knihy,“ rozplĂ˝vĂĄ se Sugar nadšenĂm. „Protože jsi modernà èlovĂŹk, kterĂ˝ žije dnes, chĂĄpeš?“ HrozĂ, že se Sofiiny oèi obrĂĄtĂ v sloup ve zmatku nad tou úžasnou pøedstavou, že dĂŹjiny jsou v pohybu jako nĂŹjakĂŠ vozidlo, v nĂŹmž se mڞe svĂŠzt i šestiletĂĄ holèièka. Vždycky si pøedstavovala dĂŹjiny jako stavbu pokrytou pavuèinami, na jejĂmž kolosĂĄlnĂm piedestalu ulpĂvĂĄ Sofie RackhamovĂĄ jako bezvĂ˝znamnĂ˝ flĂèek špĂny. V poledne se Sofie už skoro nauèila nazpamĂŹÂť nĂŹkterĂŠ verše Edwarda Leara, autora, kterĂ˝ je poøåd naživu – ba kterĂ˝ tato slova napsal potĂŠ, co se Sofie RackhamovĂĄ narodila! „Na moøe sýèek s èĂèou vyjedou si na zelenkavĂŠ jachetce. Vezou si dosti medu i hotovosti (pĂŹknĂŹ sbalenĂŠ v plachetce). Sýèek pohlĂŠdne ke hvĂŹzdĂĄm, a s doutnĂkem v ruce jemnĂŹ zabroukĂĄ: ‚RozmilĂĄ èĂèo, jĂĄ se mĂĄm, tys pøenĂĄdhernĂŹ hebounkĂĄ, tak hebounkĂĄ, tys pøenĂĄdhernĂŹ hebounkĂĄ!‘“ A Sofie udĂŹlĂĄ svižnĂŠ pukrle, vzĂĄcnĂŠ gesto bezstarostnĂŠho veselĂ. „Tak na jednom verši by to ještĂŹ chtĂŹlo zapracovat, Sofie,“ usmĂŹje se na ni Sugar. „Pøeèteme si to ještĂŹ jednou, ano?“ V jejĂm ĂşsmĂŹvu se skrĂ˝vĂĄ tajemstvĂ: takovĂĄ trpĂŹlivost nenĂ samoúèelnĂĄ, naopak, je to odveta vlastnĂ matce. Sugar nikdy nezapomnĂŹla na ten den v Church Lane, kdy se jako sedmiletĂŠ dĂtĂŹ dopustila tĂŠ chyby, že v doslechu panĂ CastawayovĂŠ až pøĂliš èasto opakovala svou oblĂbenou øĂkanku. „Ne, drahoušku,“ ozvala se panĂ CastawayovĂĄ vlĂdnĂ˝m tĂłnem, kterĂ˝ si vyhradila pro vyhrڞky. „Toho už bylo dost, že?“ Takhle vždycky znĂŹlo matèino poslednĂ slovo v jakĂŠkoli zĂĄležitosti, a tak byla ta øĂkanka mrtvĂĄ – mrtvĂĄ jako švĂĄb zadupanĂ˝ podpatkem. „Je naèase,“ oznĂĄmila panĂ CastawayovĂĄ, „aby ses nauèila nĂŹjakou poezii pro dospĂŹlĂŠ.“ Pøejela bøĂšky prstĂš – už tenkrĂĄt si nehty lakovala na rudo – po høbetech knĂžek v polici. „Ne Wordsworthe ani nic takovĂŠho,“ zamruèela, „protože to by ses nĂĄm ještĂŹ mohla zamilovat do hor a øek, že ano, a u tĂŹch stejnĂŹ nikdy žĂt nebudeme…“ S ĂşsmĂŹvem vytĂĄhla dva svazky a potϞkala je v rukou. „Tumåš, dĂtĂŹ. Zkus Popea. VlastnĂŹ ne, tohle bude ještĂŹ lepšĂ: vyzkoušej Rochestera.“ Sugar si vzala zapråšenou knihu s sebou do kouta, a jak soustøedĂŹnĂŹ se do nĂ pustila! Zjistila ale, že jen co doète verš, ĂşplnĂŹ zapomene to mĂĄlo, co pochopila z toho pøedchozĂho, takže jĂ v mozku ulpĂ jen jistĂ˝ odĂŠr mužskĂŠ nadøazenosti. „Måš tu ještĂŹ nĂŹjakĂŠ jinĂŠ oblĂbenĂŠ bĂĄsnièky, mĂĄti?“ troufla se zeptat, když jĂ zahanbenĂĄ svou hloupostĂ vrĂĄtila ten svazek. „Však jsem neøekla, že se mi poezie lĂbĂ, nebo snad ano?“ opåèila panĂ CastawayovĂĄ kysele a prudce zastrèila Rochestera do polièky, až kniha narazila na zeĂŻ. „TakovĂŠ protivnĂŠ rĂ˝movĂĄnky.“ „BožskĂ˝ hlas dostal jsi do vĂnku,“ recituje nynĂ Sugar Sofii svĂ˝m nejupøĂmnĂŹjšĂm, nejpovzbudivĂŹjšĂm hlasem. „Ach, pojĂŻme se vzĂt, dĂĄl už bez tebe nechci žĂt: co však budem mĂt mĂsto prstĂ˝nku? Mohla bys to po mnĂŹ zopakovat, Sofie, a procvièovat si to, než se vrĂĄtĂm?“ Sofie a Sugar se na sebe usmĂŹjĂ. DĂtĂŹ si pøedstavuje sýèky a èièinky. Guvernantka si pøedstavuje panĂ Castawayovou, jak trĂšnĂ na oslovskĂŠ stolièce a rudĂŹ nalakovanĂŠ prsty se jĂ bezmocnĂŹ tøesou zuøivostĂ pøi pohledu na spoustu holèièek, kterĂŠ kroužà kolem nĂ a po tisĂcĂ recitujĂ stejnou øĂkanku. „Poslechnu si tĂŹ na odchodu,“ øekne Sugar u dveøà uèebny. Po obĂŹdĂŹ se Sugar uvelebĂ ve svĂŠm pokojĂèku a pustĂ se do AgnesinĂ˝ch denĂkĂš, aby si nĂŹjak zkrĂĄtila tĂŹch nĂŹkolik hodin, než Sofii zase zaène vyuèovĂĄnĂ. ZjistĂ, že školnĂ lĂŠta sleèny UnwinovĂŠ se koneènĂŹ chĂ˝lĂ k zĂĄvĂŹru. DĂkybohu za to! Pøeèetla tolik tisĂcĂš slov, prokousala se sĂĄhy hedvĂĄbnĂ˝ch, satĂŠnovĂ˝ch a bavlnĂŹnĂ˝ch imaginĂĄrnĂch šatĂš, pøåtelstvĂ tenounkĂ˝ch jako perlinka a myšlenek zamotanĂ˝ch jako klubka vlny, a to v nadĂŹji, že obrĂĄtĂ strĂĄnku a tam se v ostrĂŠm nasvĂcenĂ zèistajasna objevĂ Williamova zmuèenĂĄ manželka. MĂsto toho tyhle školaèèiny denĂky pøipomĂnajĂ romĂĄn, jehož obĂĄlka køiklavĂŹ slibuje dĂŹsivĂŠ skutky a šĂlenĂŠ våšnĂŹ, ale kterĂ˝ je nakonec nemastnĂ˝ neslanĂ˝ jako omeleta od invalidy. Ve svĂ˝ch poslednĂch dnech v Abbots Langley zĂšstĂĄvĂĄ patnĂĄctiletĂĄ Agnes rozpustile pøĂèetnĂĄ a poslednĂ zĂĄpis, kterĂ˝ pøièinila onoho poslednĂho rĂĄna, tøetĂho kvĂŹtna 1867, je vzornĂŹ konvenènĂ. Dokonce na poèest školy složila bĂĄsnièku – sedm slok s tak chabĂ˝mi ženskĂ˝mi rĂ˝my, že je vĂ˝slednĂ˝ Ăştvar prakticky beztvarĂ˝. Budoucnost lidĂŠ zastavit nemohou! uzavøe, byÂť Budoucnost v jejĂ bĂĄsni se již dĂĄvno pøestala hĂ˝bat, omĂĄmenĂĄ smrtĂcĂmi sedativy sentimentality. Když mĂĄ Ăłdu na rozlouèenou z krku, pustĂ se Agnes do nelehkĂŠho hledĂĄnĂ nĂŹjakĂŠ pamĂĄtky na Abbots Langley, kterou by si mohla vzĂt s sebou domĂš. Nerada to øĂkĂĄm, ale ostatnĂ dĂvky otcizily kdejakou myslitelnou drobnost. Spony na ubrusy, køĂdy, notovĂŠ listy, vlĂĄsenky, kterĂŠ sleènĂŹ WickovĂŠ vypadly z úèesu, bodovacĂ kartièky dobrĂŠho chovĂĄnĂ: to všechno posbĂraly. Dnes u veèeøe jsem dokonce zaznamenala nedostatek lžic. Na nĂĄsledujĂcĂ dvoustranĂŹ se na skvrnitĂ˝ch øådcĂch žloutnoucĂho papĂru skvĂ podpisy ètyøiadvaceti dĂvek z Abbots Langley. Na protĂŹjšà stranĂŹ Agnes pokraèuje: Jak vidĂš, všechny jsem je požådala, aÂť se mi podepĂšou, a ony mi vyhovĂŹly, dokonce i Emily, jĂž jsem se rozhodla odpustit, jak se vÚèi mnĂŹ nejednou zachovala pøi kalistenice. MilĂ˝ DenĂèku, takovĂŠ kamarĂĄdky už nikdy mĂt nebudu! Jak jsem jen plakala, když jsem mĂŹla všechna jejich jmĂŠna pøed sebou! Jak vidĂš z inkoustovĂ˝ch šmouch, papĂr byl po tom vodopĂĄdu slz ĂşplnĂŹ mokrĂ˝. Jak RozliènĂŠ NadĂŹje chovĂĄme my, rozchĂĄzejĂcĂ se mladĂŠ DĂĄmy! NĂŹkterĂŠ zĂĄhy èekĂĄ Sòatek, ale to nenĂ nic pro mne, neboÂť musĂm pomĂĄhat nemocnĂŠ Mamince, aby dosĂĄhla UzdravenĂ. NĂŹkterĂŠ dĂvky s mizivĂ˝mi VyhlĂdkami se stanou guvernantkami: nechÂť najdou velkomyslnĂŠ pĂĄny a simpatickĂŠ žåky! U tĂŹch, kterĂŠ si neosvojily zpĂšsoby hodnĂŠ Dam (napø Emily), si nedokåžu pøedstavit, co z nich nakonec bude. MilĂ˝ DenĂèku, chtĂŹla jsem toho napsat mnohem vĂce, ale den už se chĂ˝lĂ ke konci a jĂĄ musĂm zĂtra rĂĄno brzy vstĂĄvat a vydat se na cestu. JakĂŠ je tohle žalostnĂŠ RozlouèenĂ! a jak jsem rozvrkoèenĂĄ! PøĂštĂŹ ti již napĂšu z Domova! TvĂĄ milujĂcĂ pøĂtelkynĂŹ Agnes TĂŹmito slovy svazek konèĂ. Ten nĂĄsledujĂcĂ zaèĂnĂĄ takto, pĂsmem tak drobnĂ˝m a nahuštĂŹnĂ˝m, že pøipomĂnĂĄ obrubovacĂ steh: Moje Maminka je mrtvĂĄ a jĂĄ zĂĄhy pĂšjdu za nĂ. Pane, mĂŹj s nĂĄmi slitovĂĄnĂ. Hospodine, ušetøi mou Maminku hnĂŹvu svĂŠho, spravedlnosti pøĂsnĂŠ, plamenĂš vÏènĂ˝ch. ZapøĂsahĂĄm Tebe, kterýž jsi odpustil Måøà MagdalenĂŹ. Ale nikdo neslišĂ. MĂŠ modlidby se na stropĂŹ sråžejĂ v pot a zase kapou dolĂš. Maminka krvĂĄcela, až vykrvĂĄcela docela; On (jejĂ „manžel“) tomu pøihlĂžel a nic neudĂŹlal. TeĂŻ mou Maminku odvezli do hrobu na høbitovĂŹ, kde ji nikdo neznĂĄ. Den za dnem je nåš dĂšm zamoøenĂŹjšà DĂŠmony. PochichtĂĄvajĂ se v trĂĄmovĂ˝. ŠepotajĂ za podlahovĂ˝mi lištami. ĂekajĂ, až si se mnou budou moci naložit po svĂŠm. On èekĂĄ, až si se mnou bude moci naložit po svĂŠm. Sugar se prohrabe štosem denĂkĂš a nalistuje si ĂşvodnĂ strĂĄnky pro pøĂpad, že by snad jeden z nepozornosti pøeskoèila. Ale ne. Jeden tĂ˝den Agnes pĂše o kalistenice a proskurnĂku a hned tĂ˝den nato tu mĂĄme šmouhu zaschlĂŠ krve ve tvaru køĂže. A nejde ani o krev z palce po pĂchnutà špendlĂkem, kterĂĄ mĂĄ stvrdit pøĂsahu školaèky; tohle je hustšà hmota obsahujĂcĂ i ztvrdlou sraženinu na mĂstĂŹ, kde by na køĂži mohla bĂ˝t Kristova hlava. Zde vidĂš mou vlastnĂ krev, vysvĂŹtluje Agnes hned o pĂĄr øådkĂš dĂĄl. Krev z hloubi mĂŠho tĂŹla, prýštĂcĂ ze skrytĂŠ rĂĄny. To, co zabilo mou Maminku, teĂŻ zabĂjĂ mne. Ale proè? Proè, když jsem NevinnĂĄ? Sugar otoèà strĂĄnku a tam je toho vĂc, mnohem vĂc: v tĂŠ zĂĄplavĂŹ inkoustu papĂr znachovĂŹl. Ve TmĂŹ mĂŠho spĂĄnku železnĂŠ spirĂĄly rĂĄmu postele zmĂŹknou a našpulĂ rty, aby skrz plĂĄstev matrace mohly pøijĂmat kappièky mĂŠ krve. Pod postelĂ dĂŠmoni šedĂ jako houby èekajĂ, až k nim krev èúrkem doteèe, pak ji sajĂ a zrڞovĂ. SajĂ, dokud nejsou rudĂ a nacucanĂ až k prasknutĂ. Ta mĂĄ ale bĂĄjeènou chuÂť, volajĂ! Je mnohem chutnĂŹjšà než jejĂ matka! Dej nĂĄm vĂc tĂŠhle božskĂŠ šåvy! V tomto domĂŹ, kde je i Rڞenec zakĂĄzĂĄn, pro mĂŹ nenĂ ZĂĄchrany. Na Jeho rozkaz zavøeli všechny, kteøà by mi mohli pomoci. Na oknĂŹ mĂŠho pokoje je oblåèek pĂĄry, kterĂ˝ tu zbyl po nose Panenky Marie, když se o nĂŹj opĂrala, a otisky JejĂch prstĂš. Jak toužĂm po tom, abych mohla ulehnout! Ale svou krev jim nedĂĄm! Budu dĂĄl chodit kolem dokola pokoje a psĂĄt tohle na ohbĂ loktu. Jejich dĂŠmonskĂŠ tlamy nebudou mĂt co sĂĄt. Až už nebudu mĂt sĂlu jĂt dĂĄl, odplazĂm se do krbu, aby se mohli nakrmit jen hoøkou, popelavou polĂŠvkou! StateènĂŠ prohlåšenĂ, ale Agnesino odhodlĂĄnĂ oèividnĂŹ zeslĂĄblo a ona nakonec do postele ulehla. ZĂĄpisek z nĂĄsledujĂcĂho dne zaèĂnĂĄ slovy: ProbouzĂm se v zakrvĂĄcenĂŠ posteli, a pøesto žiji. NĂĄsleduje dalšà tirĂĄda, byÂť ne tak våšnivĂĄ jako ta prvnĂ. Pøestože se Agnes èasto uchyluje ke slovĂšm jako „zĂĄhuba“ a „konec“, hlodĂĄ v nĂ podezøenĂ, že Smrt jaksi propĂĄsla svĂšj okamžik. PrĂĄvĂŹ se podĂĄvala pøepichovĂĄ veèeøe a všichni po mnĂŹ chtĂŹli, abych si dala s nimi. Maminka je mrtva, život ze mĂŹ pomalu vyprchĂĄvĂĄ a oni èekajĂ, že se budu cpĂĄt bekasinou a køepelkou! Dala jsem si jednoho strnada na topince s mĂĄslem a pĂĄr soust mouènĂku, naèež jsem se omluvila a šla pryè. KaždĂ˝ nĂĄsledujĂcĂ den mĂĄ Agnes èĂm dĂĄl vĂŹtšà potĂž uchovat zoufalstvĂ na stejnĂŹ exaltovanĂŠ Ăşrovni. Normalita oždibuje okraje jejĂho šĂlenstvĂ a infikuje ji všednĂmi myšlenkami. Pøestože si lorda Unwina obsadila do role Satanova pomocnĂka, ten ji jednoho sobotnĂho rĂĄna vezme na „MendelshonĂšv“ koncert v KøišålovĂŠm palĂĄci. Agnesina hrĂšza z toho, že zhyne uprostøed kaluže krve, se ukåže jako neopodstatnĂŹnĂĄ a ona bĂŹhem „vskutku velmi krĂĄsnĂŠho“ koncertu „takøka zapomene“ na svou smrtelnou chorobu. Když pĂĄtĂŠho dne krvĂĄcenĂ zcela ustane, Agnes usoudĂ, že se za ni musel pøimluvit nĂŹjakĂ˝ milosrdnĂ˝ andĂŹl. JejĂ pĂsmo se zvĂŹtšĂ, z dĂŠmonĂš v trĂĄmovĂ se stanou holubi a po pĂĄr zĂĄpiscĂch si už stϞuje, že Kuchaøka pøepepøila rybĂ pilaf. Takto Agnes UnwinovĂĄ pøežije svĂšj pøechod do dospĂŹlosti. KaždĂ˝, od jejĂho nevlastnĂho otce po muže, kterĂ˝ jĂ nosĂ divokĂŠ ptactvo, jĂ sklĂĄdĂĄ komplimenty, v jakou vykvetla v dĂĄmu, ale nikdo ji neinformuje, že se z nĂ stala žena. „A když mu vyklouzne pĂŠro celĂ˝ zkrvavĂŹlĂ˝, øekneš: ‚Ach, pane, vy jste mĂŹ pøipravil o panenstvĂ!‘ A trošku si poplåèeš, jestli to svedeš.“ Tak mluvĂ dĂĄvno zapomenutĂ˝ hlas Sadie, prostitutky z podniku panĂ CastawayovĂŠ, když ještĂŹ sĂdlil v Church Lane, a pouèuje Sugar, jak co nejlĂŠpe využĂt mĂŹsĂèky, dokud je ještĂŹ mladĂĄ. „Co když mi nebude vÏøit?“ „JasnϞe ti bude vÏøit. Jsi vyholenĂĄ do hladka jako dϝåtko a na tom svĂ˝m hrudnĂèku ještĂŹ nic nemåš – co tĂŹ mڞe zradit?“ „Co když mĂŹ už vidĂŹl?“ „To vĂšbec nehrozĂ. Na odpaòovĂĄnĂ si panĂ CastawayovĂĄ hledĂĄ kunèafty mimo LondĂ˝n. DĂĄ vĂŹdĂŹt bordelmamĂĄ z celĂ˝ Anglie a ty to pošeptaj do sprĂĄvnĂ˝ch oušek. Ten chlĂĄpek bude kupec nebo knĂŹz a bude mluvit se silnĂ˝m severnĂm pøĂzvukem.“ „Co když zaènu krvĂĄcet, ještĂŹ než do mĂŹ vnikne?“ „To tĂŹ musim uèit každou malièkost? ProstĂŹ si dåš bacha, abys byla èistĂĄ jako lilie! Když se furt nebude mĂt k èinu, øekni mu, aÂť se podĂvĂĄ na nĂŹco zĂĄbavnĂ˝ho za tvĂ˝m oknem, a rychle se otøi, dokud mĂĄ odvrĂĄcenej ksicht.“ „Za mĂ˝m oknem nenĂ zĂĄbavnĂŠho lautr nic.“ Na což Sadie zvedla oboèĂ, jako by chtĂŹla øĂct: Už chĂĄpu, proè o tobĂŹ matka øĂkĂĄ, že jsi nevdÏènice. Sugar sklapne Agnesin denĂk, volky nevolky se totiž musĂ vysmrkat. KapesnĂk jĂ smoèà vodnatĂ˝ sopel spolu se slzami na tvåøĂch. Je 30. listopadu 1875 a Sadie je už lĂŠta mrtvĂĄ, zavraždĂŹnĂĄ krĂĄtce potĂŠ, co odešla od panĂ CastawayovĂŠ do podniku panĂ WattovĂŠ. „Odešla za lepšĂm,“ poznamenala panĂ CastawayovĂĄ ètverĂĄcky, když se o tom dozvĂŹdĂŹla. „ĂĂkala pøece, že to udĂŹlĂĄ, ne?“ Sugar odhodĂ mokrĂ˝ kapesnĂk na podlahu, utøe si oblièej rukĂĄvem a pak pøedloktĂ otøe o postel. Tyhle èernĂŠ šaty, kterĂŠ mĂĄ na sobĂŹ, nebyly pranĂŠ od tĂŠ doby, co pøišla do domu RackhamovĂ˝ch. Ona, kterĂĄ až donedĂĄvna oblĂŠkala každĂ˝ den jinou rĂłbu, nynĂ nosĂ stejnĂŠ smuteènà šaty den co den. Ofinu už mĂĄ takĂŠ dlouhou; mĂŹla by si ji ostøĂhat, ale prozatĂm ji krotĂ høebeny a jehlicemi. JejĂ komĂšrka je stejnĂŹ skromnĂĄ jako v den jejĂho pøĂjezdu. Krom pĂĄr hygienickĂ˝ch potøeb – starĂ˝ch dĂĄrkĂš od Williama – tĂŠ mĂstnĂšstce nevtiskla nic svĂŠho. Grafiky a tretky z Priory Close, stejnĂŹ jako svoje oblĂbenĂŠ šaty, mĂĄ stĂĄle zabalenĂŠ v kufrech, a ty jsou zase nasklĂĄdanĂŠ na šatnĂ skøĂni. Pak jsou tu dalšà bedny obleèenĂ, o nichž ani nevĂ, kde se nachĂĄzejĂ; William je mĂĄ nĂŹkde „uskladnĂŹnĂŠ“. „StaèĂ, když mi øekneš,“ ujistil ji v tĂŠ dĂĄvnĂŠ minulosti, pøed mĂŹsĂcem a pĂĄr dny, když byla jeho milenkou v bytĂŹ, kterĂ˝ byl cĂtit vonnĂ˝mi koupelemi a èerstvĂ˝m potem. Sugar vstane a zadĂvĂĄ se z okna. Dʚ polevil a peèlivĂŹ zastøiženĂŠ køoviny a živĂŠ ploty na pozemku RackhamovĂ˝ch se lesknou, špenĂĄtovĂŹ zelenĂŠ a støĂbrnĂŠ. ZahradnĂk Shears obchĂĄzĂ v dĂĄlce ploty a kontroluje, zda se jeho Hedera helix hezky rozlĂŠzĂĄ po møĂžovĂ, neboÂť poslednĂ dobou dĂšm okukovalo až pøĂliš mnoho všeteènĂ˝ch kolemjdoucĂch. Je za pĂŹt minut dvĂŹ hodiny, tedy skoro èas na to, aby se guvernantka vrĂĄtila ke svĂŠ žaèce. BĂšh vĂ, co mĂĄ pĂĄn domu RackhamovĂ˝ch v Ăşmyslu a na koho myslĂ. Sugar si prohlĂŠdne tvåø v zrcadle, trochu si napudruje nos a odloupne šupinku suchĂŠ kڞe z dolnĂho rtu. RackhamĂšv Crème de Jeunesse jĂ už došel a ona nevĂ, jak mĂĄ požådat o dalšĂ, pokud ho tedy nemĂĄ pøipsat na seznam knih pro Sofii. Na podestĂŹ se cestou do dĂŹtskĂŠho pokoje nejdøĂv zastavĂ pøed WilliamovĂ˝mi dveømi, pak AgnesinĂ˝mi a pokradmu nahlĂŠdne klĂèovou dĂrkou. Williamova pracovna je zalitĂĄ odpolednĂm svĂŹtlem, ale prĂĄzdnĂĄ; je tedy urèitĂŹ venku a nutĂ svĂŹt, aby se podrobil jeho vĂšli. V AgnesinĂŹ ložnici je tma; den panĂ RackhamovĂŠ již skonèil, nebo ještĂŹ ani nezaèal. Z nĂĄhlĂŠho popudu Sugar nakoukne klĂèovou dĂrkou i do dĂŹtskĂŠho pokoje, jestli jako na medailonku neodhalĂ dĂtĂŹ tropĂcĂ nĂŹjakou neplechu. Ale ne. Sofie sedĂ na podlaze vedle svĂŠho psacĂho stolu, buclatĂ˝mi prstĂky uhlazuje støapce na okrajĂch koberce a spokojenĂŹ si prohlĂžà jeho zašlĂŠ tureckĂŠ vzory. „A s loutnou v ruce jemnĂŹ zabroukĂĄ… A s loutnou v ruce jemnĂŹ zabroukĂĄ…“ šeptĂĄ si, aby si ta slova nesmazatelnĂŹ vryla do pamĂŹti. „BĂšh žehnej tatĂnkovi,“ pronese Sofie toho veèera. JejĂ ruce sepnutĂŠ nad pøikrĂ˝vkou vrhajĂ ve svĂŹtle svĂèky stĂn ve tvaru støĂšky. „BĂšh žehnej mamince. A BĂšh žehnej sleènĂŹ Sugar.“ Sugar plaše natĂĄhne ruku, aby holèièku pohladila po vlasech na tĂ˝le, ale plamen svĂèky zvĂŹtšà stĂn jejĂ ruky tak grotesknĂŹ, že prudce ucukne zpĂĄtky. „Je ti zima, Sofie?“ zeptĂĄ se, když si všimne, jak se to dĂtĂŹ pod èisÂťounkou pøikrĂ˝vkou klepe. „N-ne zas tak m-moc, sleèno.“ „PromluvĂm si s Rose, aby ti pøinesla ještĂŹ deku. Tvoje ložnĂ prĂĄdlo je na tohle roènĂ obdobĂ zcela nedostateènĂŠ.“ Sofie se na ni užasle zadĂvĂĄ: k obsĂĄhlĂŠmu seznamu vĂŹcĂ, jimž sleèna Sugar rozumĂ, se nynĂ musĂ pøidat pøesnĂ˝ vztah mezi ložnĂm prĂĄdlem a roènĂmi obdobĂmi. PĂšl devĂĄtĂŠ. DĂšm RackhamovĂ˝ch se choulĂ do tmy, tichĂ˝ a spoøådanĂ˝. Dokonce i Clara by byla spokojenĂĄ, kdyby již neodpoèĂvala ve svĂŠm pokoji s nosem zaboøenĂ˝m do èasopisu Služka. PanĂ RackhamovĂĄ je dole v salĂłnu a znovu si ète romĂĄn Ănos lady Antonie – což tedy nenĂ ĂşplnĂŹ kniha esoterickĂŠ filosofie, to pøipouštĂ, ale pøesto je to zatracenĂŹ dobrĂŠ ètivo, zvl嚝 když èlovĂŹka bolĂ hlava. William je v Plymouthu – nebo Portsmouthu – každopĂĄdnĂŹ v nĂŹjakĂŠm „– mouthu“. Tyto stĂĄle èastĂŹjšà nĂŹkolikadennĂ vĂ˝jezdy jsou klĂèovĂŠ, drahĂĄ, mĂĄ-li se Rackhamovo jmĂŠno rozšĂøit široko daleko. Kdyby se Claøe zachtĂŹlo podĂvat se skrz klĂèovĂŠ dĂrky na podestĂŹ, nezjistila by nic, co by ji otrĂĄvilo. Ve všech pokojĂch vlĂĄdne tma, krom guvernantèina pokojĂku s jeho støĂzlivĂ˝m, nemĂŹnnĂ˝m svĂŹtlem. Takhle mĂĄ Clara obyvatele Rackhamova domu nejradši: buĂŻ aÂť jako sleèna Sofie spĂ, anebo aÂť si ètou v posteli jako sleèna Sugar. Sugar si promne oèi, pevnĂŹ odhodlanĂĄ doèĂst dnes dalšà Agnesin denĂk. PøinejmenšĂm ji tento Ăşkol udržà vzhĂšru až do pĂšlnoci, kdy jako obvykle pĂšjde dĂĄt Sofii na noènĂk. Holèièka potøebuje èĂm dĂĄl mĂŠnĂŹ pobĂzet; zakrĂĄtko už postaèà šeptnutĂ ode dveøà a krĂĄtce potom možnĂĄ už jen vzpomĂnka na zašeptĂĄnĂ. Pochopit dĂŹjiny svĂŹta a fungovĂĄnĂ vesmĂru, to ještĂŹ bude Sofii trvat trochu dĂŠle, ale Sugar si vytkla za cĂl skoncovat s jejĂm pomoèovĂĄnĂm do konce roku. V denĂcĂch Agnes UnwinovĂĄ prĂĄvĂŹ dovršila šestnĂĄct let. Jak pyšnĂĄ by na mĂŹ maminka byla, pøemĂtĂĄ nostalgicky. I když nejspĂš se na mĂŹ dĂvĂĄ z Oèistce – pokud mĂŹ tedy na takovou dĂĄlku poznĂĄ podle vršku hlavy. NenĂ upøesnĂŹno, naè konkrĂŠtnĂŹ by panĂ UnwinovĂĄ mohla bĂ˝t u svĂŠ dcery hrdĂĄ, aèkoli dle svĂ˝ch vlastnĂch slov vyrostla Agnes do velkĂŠ krĂĄsy. Kdykoli mĂŹ krutĂ˝ Osud a osamĂŹlost v tomto Bohem opuštĂŹnĂŠm domĂŹ svĂĄdĂ k zoufalstvĂ, prohlašuje, øĂkĂĄm si, že se na vĂŹc musĂm dĂvat z lepšà strĂĄnky. MĂ˝mi lepšĂmi strĂĄnkami jsou hlavnĂŹ moje vlasy a oèi… ÂŽal a prvnĂ menstruace promĂŹnily sleènu Unwinovou v nanejvýš zvlåštnĂ bytĂšstku, støĂdavĂŹ vyšinutou a konvenènĂ. Když nekrvĂĄcĂ, vĂŹnuje svou pozornost vĂcemĂŠnĂŹ rovnĂ˝m dĂlem šatĂšm, zahradnĂm slavnostem, bĂĄlĂšm, støevĂèkĂšm, kloboukĂšm a tajnĂ˝m rituĂĄlĂšm pro zachovĂĄnĂ neposkvrnĂŹnĂŠ katolickĂŠ duše, zatĂmco naoko pøedstĂrĂĄ anglikĂĄnskou vĂru. StranĂ se slunce, vyhĂ˝bĂĄ se fyzickĂŠ nĂĄmaze, jak jen mڞe, jĂ jako vrabèåk a vypadĂĄ, že jĂ zdravĂ sloužÅ vĂŹtšinou. Kdykoli ji skolĂ jejĂ „choroba“ – kterĂĄ pøichĂĄzĂ v nevyzpytatelnĂ˝ch intervalech –, poklĂĄdĂĄ ji za život ohrožujĂcĂ nemoc zpĂšsobenou zlĂ˝mi duchy. Den pøed tĂm, než zaène krvĂĄcet, si postϞuje, že u GrimshawĂš byl uvnitø polĂŠvkovĂŠ mĂsy nepopiratelnĂŹ vidĂŹt otisk prstu; nĂĄsledujĂcĂho dne již dĂĄ sbohem veškerĂ˝m svĂŹtskĂ˝m zĂĄležitostem a pĂĄr poslednĂch hodin vĂŹnuje pĂšstu a modlitbĂŹ. DĂŠmoni laènĂ jejĂ krve se vyplĂžà ze svĂ˝ch tajnĂ˝ch skrýšĂ. Agnes dĂŹsĂ pøedstava, že si zalezou do postele za nĂ, a tak se s pomocà èichacĂch solĂ udržuje vzhĂšru. („MyslĂm, že jsem vèera v noci nejspĂš èichala pøĂliš zhluboka a pøĂliš èasto, neboÂť jsem si zaèala pøedstavovat, že mĂĄm na rukou dvacet prstĂš a tøetĂ oko.“) BojĂ se, aby se dĂŠmoni jako mrchožrouti neživili potøĂsnĂŹnĂ˝mi ubrousky, a tak nedopustĂ, aby je odklidilo služebnictvo; mĂsto toho zkrvavenĂŠ bavlnĂŹnĂŠ chuchvalce spaluje v krbu a lord Unwin pak každou chvĂli posĂlĂĄ pro kominĂky, aby zjistili, kde se bere ten strašlivĂ˝ smrad. Lord Unwin i pøes veškerĂŠ Agnesiny pokusy o ostouzenĂ nedostojĂ svĂŠ hrĂšzostrašnĂŠ povĂŹsti; naopak Sugar pøipadĂĄ jako vcelku neškodnĂ˝ nevlastnĂ otec. Nebije ji, nemoøà ji hladem (to zvlĂĄdĂĄ ona sama, zatĂmco on se ji „nanejvýš krutĂŹ“ snažà pøemluvit, aby trochu pøibrala); doprovĂĄzĂ ji na koncerty a veèĂrky. Jakožto nadmĂru benevolentnĂ, byÂť nepøĂliš všĂmavĂ˝ poruènĂk financuje marnotratnĂŠ vĂ˝støelky svĂŠ nevlastnĂ dcery bez jedinĂŠ nĂĄmitky. Jen v jednĂŠ zĂĄležitosti nehodlĂĄ ustoupit: Agnes mĂĄ chodit na anglikĂĄnskĂŠ bohoslužby. A nejen to: mĂĄ se jich úèastnit jako jedinĂĄ zĂĄstupkynĂŹ UnwinovĂ˝ch, neboÂť on sĂĄm nemĂĄ chuÂť se tam ukazovat. „VĂra je ženskĂĄ parketa, drahĂĄ Aggie,“ øĂkĂĄ jĂ a ona pak musĂ v kostele trpĂŹt pøi poslechu hroznĂ˝ch pĂsnĂ, kterĂŠ ani nejsou v latinĂŹ. OtevĂrĂĄm Ăşsta, ale nezpĂvĂĄm, ujišuje denĂèek, tak jako jedna prostitutka ujišuje druhou, že kouøĂ, ale nepolykĂĄ. Když pomineme toto pravidelnĂŠ tĂ˝dennĂ ponĂženĂ i èmĂ˝ru, kterĂĄ jĂ jednou za pĂĄr mĂŹsĂcĂš drĂĄsĂĄ Ăştroby, je Agnesino vnĂmĂĄnĂ sebe samĂŠ jakožto ženy, kterĂĄ zĂĄzraènĂŹ pøežila miliĂłn dĂŹsivĂŹ prudkĂ˝ch ĂştokĂš, ponĂŹkud v rozporu s realitou. Všichni ti sprĂĄvnĂ lidĂŠ ji ustaviènĂŹ zvou na zahradnĂ slavnosti, bĂĄly a pikniky a jĂ je tam „nesmĂrnĂŹ pøĂjemnĂŹ“. Dle svĂ˝ch vlastnĂch slov mĂĄ pøinejmenšĂm pĂšl tuctu nĂĄpadnĂkĂš, kterĂŠ lord Unwin nepovzbuzuje, ale ani jim nijak nebrĂĄnĂ, a tak s nimi všemi Agnes dĂĄl upejpavĂŹ koketuje. Nakolik to Sugar dokåže posoudit z kusĂ˝ch popisĂš, ani jeden z tĂŹchto ctitelĂš nemĂĄ stĂĄlĂŠ zamĂŹstnĂĄnĂ: jsou to všichni do jednoho rڞolĂcĂ aristokrati. Elton je roztomilĂ˝ a takĂŠ mužnĂ˝, pĂše Agnes v jednĂŠ pasåži. Aby mohl odstrkĂĄvat bidlem nåš èlun, sundal si kabĂĄt a vyhrnul si rukĂĄvy. DĂŹsnĂŹ se mraèil, ale pluli jsme skoro rovnĂŹ, a když jsme si vybrali mĂsto, pomohl nĂĄm všem dostat se zase na bøeh. Staèà si pøeèĂst jedno takovĂŠ lĂèenĂ a jako byste je pøeèetli všechna. Je to svĂŹt urozenĂ˝ch, svĂŹt, v nĂŹmž ctižådostivĂ obchodnĂci, kteøà si domluvĂ schĂšzku se zpocenĂ˝mi pøĂstavnĂmi dĂŹlnĂky v Yarmouthu nebo se dohadujĂ o cenu pytloviny, jednoduše neexistujĂ. V tomto svĂŹtĂŹ jsou muži jako William Rackham nemyslitelnĂ. Z pøĂzemĂ, ze svĂŹta 30. listopadu 1875, se ozve tlumenĂŠ cinkĂĄnĂ zvonku a pak: „Willi-a-a-ame, ty darebĂĄku, ukaž se!“ Z toho mužskĂŠho hulĂĄkĂĄnĂ, kterĂŠ prolomĂ ticho Rackhamovy domĂĄcnosti, Sugar povyskoèĂ. „ZbabĂŹlèe! Strašpytle! Tas kord a vyjdi z Ăşkrytu!“ JinĂ˝, ale stejnĂŹ hlasitĂ˝ mužskĂ˝ hlas. V pøĂzemĂ jsou vetøelci! Sugar vyklouzne z postele, poklekne u dveøà do pokoje, otevøe je na štĂŹrbinku a vykoukne ven. V køiklavĂŠm svĂŹtle lustru nevidĂ nic krom obrysĂš sloupkĂš balustrĂĄdy na podestĂŹ. Hlasy jsou ovšem zøetelnĂŹjšĂ: Philip Bodley a Edward Ashwell, opilĂ, a o to halasnĂŹjšĂ. „Jak to myslĂte, že je v Yarmouthu? SpĂš se skrĂ˝vĂĄ pod postelĂ! VyhĂ˝bĂĄ se starĂ˝m kamarĂĄdĂšm! Požadujeme safi… satisfakci!“ V nĂĄsledujĂcĂ pĂšlminutce se Rosiny nervĂłznĂ, usilovnĂŠ prosby mĂsĂ s Bodleyho a AshwellovĂ˝m žoviĂĄlnĂm rykem, naèež – k všeobecnĂŠmu pøekvapenĂ – na scĂŠnu dorazĂ panĂ RackhamovĂĄ. „Když dovolĂte, Rose si od vĂĄs vezme kabĂĄty, pĂĄnovĂŠ,“ oslovĂ je lĂbeznĂŹ a akustika haly zesĂlĂ jejĂ neznĂŹlĂ˝ zpĂŹvavĂ˝ hlas. „PokusĂm se vĂĄs zabavit, jak nejlĂŠpe dovedu, tøebaže nejsem mĂšj manžel.“ To je pozoruhodnĂĄ nabĂdka, už jen proto, jak dĂšslednĂŹ se Agnes Bodleymu a Ashwellovi v minulosti vyhĂ˝bala. RozhodnĂŹ to ty dva utišĂ, takže se omezĂ na odfrkovĂĄnĂ a mumlĂĄnĂ. „Slyšela jsem,“ nadhodĂ Agnes, „že vĂĄm, ehm… majĂ vydat dalšà knihu.“ „PøĂštĂ ĂşterĂ˝, panĂ RackhamovĂĄ. ZatĂm naše nejlepšĂ!“ „To vĂĄs jistĂŹ musĂ høåt u srdce. Jak se jmenuje?“ „No, ehm… jejĂ nĂĄzev možnĂĄ nenĂ vhodnĂ˝ pro uši dĂĄmy…“ „Nesmysl, pĂĄnovĂŠ. JĂĄ zdaleka nejsem takovĂĄ køehkĂĄ kvĂŹtinka, za jakou mĂŹ William poklĂĄdĂĄ.“ „Tedy…“ (rozpaèitĂŠ odkašlĂĄvĂĄnĂ) „VĂĄlka s velkĂ˝m spoleèenskĂ˝m zlem – kdo vyhrĂĄvĂĄ? “ (PodroušenĂŠ pochechtĂĄvĂĄnĂ ). „To je interesantnĂ,“ vrkĂĄ Agnes, „jak vĂĄm vychĂĄzĂ tolik knĂžek, a pøitom žådnĂĄ z nich nenĂ romĂĄn, jen vaše vlastnĂ nĂĄzory! VåžnĂŹ mi musĂte prozradit, jak jste si to dokĂĄzali zaøĂdit. MĂĄte snad nĂŹjakĂŠho konkrĂŠtnĂho nakladatele, kterĂŠho tϚà vĂĄm pomĂĄhat? VĂte, poslednĂ dobou jsem se o to zaèala velice zajĂmat…“ Hlasy už jsou tlumenĂŹjšĂ; Agnes vede oba pĂĄny do svĂŠho salĂłnu. „VĂĄs zajĂmĂĄ… VelkĂŠ spoleèenskĂŠ zlo?“ ovÏøuje si Ashwell nevÏøĂcnĂŹ. „Ne, ne, ne,“ zatrylkuje Agnes cestou pod schody koketnĂŹ, „zajĂmĂĄm se o vydĂĄvĂĄnĂ…“ A jsou pryè. Sugar ještĂŹ pĂĄr minut kleèà u dveøà svĂŠho pokoje, ale dĂšm je zase tichĂ˝ a škvĂrou tĂĄhne studenĂ˝ vzduch, z nĂŹhož jĂ na sotva zakrytĂ˝ch rukou a hrudi naskoèà husĂ kڞe. Skoro se jĂ nechce vÏøit tomu, èeho se prĂĄvĂŹ stala svĂŹdkem, a tak se vrĂĄtĂ do postele a v denĂcĂch Agnes UnwinovĂŠ navåže tam, kde pøedtĂm pøestala. Ăte dĂĄl, s jednĂm uchem nastraženĂ˝m, kdyby snad dole došlo k nĂŹjakĂŠmu dalšĂmu vĂ˝voji, a dĂ˝chĂĄ mĂŹlce pro pøĂpad, že by jeden z mužÚ zvedl hlas. Snažà se ukĂĄznĂŹnĂŹ èĂst každĂŠ slovo, ale buĂŻ jĂ došla trpĂŹlivost s AgnesinĂ˝mi vyèerpĂĄvajĂcĂmi výèty bĂĄlĂš a krejèovĂ˝ch, anebo možnĂĄ pøĂtomnost Bodleyho a Ashwella v pøĂzemĂ nesvĂŹdèà jejĂ koncentraci. AÂť už je to jakkoli, zbϞnĂŹ listuje dĂĄl a hledĂĄ neklamnĂŠ znĂĄmky nÏèeho zajĂmavĂŹjšĂho: napøĂklad zhuštĂŹnĂŠ drobnĂŠ pĂsmo svĂŹdèĂcĂ o šĂlenstvĂ. StrĂĄnky šustĂ jedna za druhou, plnĂŠ slov, avšak bez obsahu, a mĂŹsĂce jen letĂ. O Williamu Rackhamovi se Agnes UnwinovĂĄ poprvĂŠ zmĂnĂ až v èervenci roku 1868. Ach, ale co je to za zmĂnku! Dnes mi pøedstavili nanejvýš pozoruhodnĂŠho èlovĂŹka, pĂše sedmnĂĄctiletĂĄ dĂvka. Zèåsti barbar, zèåsti prorok, zèåsti švihĂĄk! Ano, pøed udivenou Sugar tu vystupuje William, mladĂ˝ elegantnĂ dandy, kterĂ˝ prĂĄvĂŹ dorazil z cest po EvropĂŹ, extravagantnĂ a ĂşplnĂŹ tajemnĂ˝. A takĂŠ vysokĂ˝! (Aèkoli pro ženu tak drobnou jako Agnes jsou patrnĂŹ všichni muži vysocĂ.) Ovšem bez ohledu na to, kolik palcĂš William skuteènĂŹ mÏøĂ, pozoruhodnĂŹ vyènĂvĂĄ nad nedovtipnĂ˝mi mladĂ˝mi šlechtici, na nϞ je Agnes uvyklejšĂ. Tento energickĂ˝ mladĂ˝ Rackham se pohybuje v okruhu sleèny UnwinovĂŠ s arogantnĂ suverenitou a pøes pochybnĂŠ renomĂŠ se podle všeho vĂšbec nebojĂ, že by ho nĂŹkdo okĂĄzale pøehlĂžel. UmĂ projĂt davem a rozvrĂĄtit ho tak, aby se volky nevolky pøeskupil v polokruzĂch kolem nĂŹj, naèež svĂ˝m mimoøådnĂ˝m dĂšvtipem zatlaèà ostatnĂ muže až na okraj, takže pak mڞe bavit nemĂĄlo mladĂ˝ch žen historkami o Francii a Maroku. PrĂĄvĂŹ z tohoto hejna dam ho Agnes zpoèåtku radĂŹji zažĂvĂĄ, aby jeho prudkĂĄ aura nezåøila pouze na jejĂ zardĂŹlou tvåø. Jenže po zvratu, kterĂ˝ Agnes lĂtostivĂŹ oznaèuje za tellement gênant!, si Rackham z celĂŠ skupiny vybere prĂĄvĂŹ ji a daøà se mu nalĂŠzat zpĂšsoby, jak si ji vyhradit pro sebe. Aby ji snad drahĂ˝ denĂèek v tomto neobvinil ze spoluviny, Agnes ji dĂšraznĂŹ popĂrĂĄ a stϞuje si, že kdykoli se William Rackham objevĂ, jejĂ spoleènice se nĂŹkam vytratĂ a on se tam pak samolibĂŹ zubĂ! Pøestože Agnes tvrdĂ, že jeho pozornost je „nanejvýš zneklidòujĂcĂ“, svĂŠho pronĂĄsledovatele popisuje takto: Je mohutnĂ˝, a pøitom mĂĄ jemnĂ˝ oblièej i ruce a na hlavĂŹ spoustu zlatavĂ˝ch kudrn. V oèĂch mu nenucenĂŹ jiskøà a dĂvĂĄ se na každĂŠho až moc zpøĂma, i když dĂŹlĂĄ, že si to neuvĂŹdomuje. OblĂŠkĂĄ se tak, jak si Dnes troufne oblĂŠkat jen mĂĄlokdo – nosĂ kostkovanĂŠ kalhoty, kanĂĄrkovĂŹ žlutĂŠ vestièky, loveckĂŠ èapky a podobnĂŹ. Jen dvakrĂĄt jsem ho vidĂŹla ve støĂzlivĂ˝ch èernĂ˝ch šatech (a že mu slušĂ!), ale když jsem se ho zeptala, proè je nenosà èastĂŹji, odpovĂŹdĂŹl mi: „ĂernĂĄ barva je pro NedĂŹle, Pohøby a nudnĂŠ lidi. Ăeho se mڞu pøi svĂŠm stylu oblĂŠkĂĄnĂ bĂĄt? ÂŽe mne nepustĂ do KostelĂš, na Pohøby nebo do spoleènosti nudnĂ˝ch lidĂ? V tom pøĂpadĂŹ budu chodit v loveckĂŠ èepici a županu!“ Jeho otec je Podnikatel – to on neskrĂ˝vĂĄ. „Je èistĂŹ na rozhodnutĂ mĂŠho otce, jak bude vĂŠst svĂšj život, a èistĂŹ moje vĂŹc, jak jĂĄ budu vĂŠst ten svĂšj.“ Nedokåžu uspokojivĂŹ urèit, odkud mu plynou pøĂjmy: možnĂĄ se živĂ PsanĂm. RozhodnĂŹ nenĂ zpĂšsobilĂ˝ k tomu, aby se umĂstil pøĂliš vysoko na seznamu CtitelĂš. Tento polovièatĂ˝ pokus o pøĂsnost na Sugar neudĂŹlĂĄ dojem, protože nejenže vĂ, jak pøĂbĂŹh dopadl, ale navĂc si nemohla nepovšimnout, že pĂšltuctu sotva odlišitelnĂ˝ch ctitelĂš z pøedchozĂch mĂŹsĂcĂš z denĂku prakticky zmizelo a že Agnes na Williama Rackhama vypotøebovala vĂc inkoustu, než kolik ho padlo na kterĂŠhokoli z nich. Zanedlouho již Agnes zaznamenĂĄvĂĄ celĂŠ rozhovory od „dobrĂ˝ den“ až po „na shledanou“ a utĂkĂĄ je pøepsat hned po schĂšzce, aby ani jeden z moudrĂ˝ch vĂ˝rokĂš toho muže nezapadl nebo nebyl citovĂĄn nepøesnĂŹ. Na podzim 1868 jsou zĂĄpisky, v nichž figuruje William, už tak živĂŠ, že se ètou jako pasåže z romĂĄnu: „Pøestaòme už vĂŠzt tyhle spoleèenskĂŠ øeèi,“ ozval se znièehonic, natĂĄhl ruce k mĂŠmu otevøenĂŠmu vĂŹjĂøi a ukazovåèky mi ho sklapl pøĂmo pøed nosem. BĂĄla jsem se, ale on se usmĂval. „Bude si to za deset let nĂŹkdo z nĂĄs pamatovat?“ zeptal se. CelĂĄ jsem se zardĂŹla, ale duchapøĂtomnost mĂŹ neopustila. „NepøedpoklĂĄdĂĄm, že se za deset let ještĂŹ budeme vĂdat,“ øekla jsem. Naèež si pøitiskl ruku na prsa, jako bych mu prostøelila srdce. NechtĂŹla jsem ho urazit, a tak jsem spϚnĂŹ dodala: „MusĂm se každopĂĄdnĂŹ pøiznat, že vĂĄm nemohu posloužit vĂc než spoleèenskou konverzacĂ, nic jinĂŠho mĂŹ totiž nenauèili. Nejsem zcestovalĂĄ a v porovnĂĄnĂ s vĂĄmi jsem naprosto nezajĂmavĂĄ a povrchnĂ bitĂšstka.“ Doufala jsem, že mu touto øeèà zalichotĂm, ale on to vzal velmi våžnĂŹ a trval na svĂŠm: „Kdepak, vy jste mnohem zajĂmavĂŹjšà a mĂŠnĂŹ povrchnĂ než jakĂĄkoli jinĂĄ mladĂĄ dĂĄma, kterou znĂĄm! V hloubi duše mĂĄte touhy, kterĂŠ si nikdo neumĂ pøedstavit – nikdo krom mne. ChovĂĄte se jako mladĂĄ dĂĄma mezi jinĂ˝mi mladĂ˝mi dĂĄmami, ale ve skuteènosti k nim nepatøĂte. Jste jinĂĄ a co vĂc, jĂĄ poznĂĄm, že to vĂte.“ „Pane Rackhame!“ – na vĂc jsem se nezmohla – tak jsem kvĂšli nĂŹmu zrudla. Naèež udĂŹlal nĂŹco nanejvýš zvlåštnĂho, a sice natĂĄhl ruce, znovu vzal za okraje mĂŠho vĂŹjĂøe a roztĂĄhl ho, takže moje tvåø byla pøed nĂm skryta. Slyšela jsem jeho hlas, jak mi to vysvĂŹtluje: „TeĂŻ vidĂm, že jsem svĂ˝m svĂŹtlem nemĂŹl ozåøit tajnĂĄ zĂĄkoutĂ vašà duše: vydĂŹsilo vĂĄs to a jĂĄ bych vĂĄs nechtĂŹl dĂŹsit za nic na svĂŹtĂŹ. VraÂťme se tedy ke spoleèenskĂŠ konverzaci. PodĂvejte se tamhle, Agnes, na Garnettovic dĂŹvèata a na klobouky, kterĂŠ majĂ na hlavĂŹ. Všiml jsem si, jak jste po nich odpoledne zatoužila – ano, všiml, nemĂĄ smysl to popĂrat. Nuže, již po nich nemusĂte bažit! Ani ne pøed dvĂŹma tĂ˝dny jsem byl v PaøĂži a tam panuje všeobecnĂĄ shoda, že tyto klobouky vyšly z mĂłdy.“ Toto setkĂĄnĂ pøedstavuje pøedĂŹl v AgnesinĂ˝ch citech k Williamu Rackhamovi; od tĂŠ chvĂle hloubĂĄ nad každĂ˝m jeho slovem jako oddanĂĄ žåkynĂŹ. ÂŽĂĄdnĂĄ Williamova poznĂĄmka, jakkoli rozmarnĂĄ, nemڞe nemĂt hlubšà vĂ˝znam, a když se uråèà bĂ˝t moudrĂ˝, je moudøejšà než kdokoli, koho kdy Agnes poznala. VyznĂĄ se ve spoustĂŹ nĂĄboženstvĂ a dokåže shrnout jejich nedostatky tak krĂĄsnĂ˝m obratem – jako že „jsou vĂŹci mezi nebesy a zemĂ, o nichž se nĂĄboženskĂ˝m filosofĂšm ani nesnĂ“. (Ach, kdyby se jen nenaveèeøela, než zasedla k psanĂ denĂèku, tak by si to mohla vybavit pøesnĂŹ!) Když už chodĂ do kostela, tak do anglikĂĄnskĂŠho, ale zastĂĄvĂĄ kacĂøskĂ˝ nĂĄzor, že anglickĂŠ nĂĄboženstvĂ je v troskĂĄch od dob Jindøicha VIII. – kterʞto pøesvĂŹdèenĂ Agnes pochopitelnĂŹ sdĂlĂ. Je odbornĂk v urèovĂĄnĂ kvĂŹtin, dokåže pøedvĂdat poèasĂ, znĂĄ materiĂĄly, z nichž se šijĂ dĂĄmskĂŠ šaty, a je osobnĂm pøĂtelem nĂŹkolika malĂøÚ, kteøà pravidelnĂŹ vystavujĂ v KrĂĄlovskĂŠ akademii. To je ale muž! Jen poøåd zĂšstĂĄvĂĄ zĂĄhadou, odkud se pøesnĂŹ berou jeho pøĂjmy, ale jak to Agnes formulovala: Je to Spisovatel, Uèenec a VĂŹdec, chytøejšà než kterĂ˝koli StĂĄtnĂk. Proè by nemohl bĂ˝t na våžkĂĄch, jakou cestu zvolit, když by se ještĂŹ mohl vydat po všech? Sotva se k nĂŹmu pøiblĂžĂm, cĂtĂm, jak mi bušà srdce, a jen co se rozlouèĂm, jde na mĂŹ slabost. Aèkoli dobøe vĂm, že bych se mĂŹla brĂĄnit, kdyby se na mĂŹ opovåžil sĂĄhnout, svĂ˝m zpĂšsobem bych byla rĂĄda, kdyby to udĂŹlal, a když pak po jeho odchodu zahĂĄlĂm, nĂŹkdy mĂĄm pocit, jako bych cĂtila jeho ruce svĂrajĂcĂ mĂŠ tĂŹlo. KaždĂŠ rĂĄno se probouzĂm s pøånĂm, abych jako prvnĂ zahlĂŠdla jeho tvåø, a když jdu spĂĄt, ve svĂ˝ch snech ze všeho nejdøĂv vĂdĂĄm jeho oblièej. PøichĂĄzĂm snad o rozum? Zezdola se ozve pøĂšernĂĄ rĂĄna. NĂŹjakĂŠ sklo èi porcelĂĄn – chraplavĂŠ, pøekvapenĂŠ vĂ˝køiky – tøĂsknutĂ dveøà o zeĂŻ, kterĂŠ otøese celĂ˝m domem. „Ven! JdĂŹte mi z oèĂ!“ zajeèà Agnes. Za vteøinku již Sugar opĂŹt kleèà u dveøà s tvåøà pøitisknutou ke škvĂøe. Pod podestou kroužà stĂny a svĂŹtlo, protože šarvĂĄtka se pøelila do haly. Dveøe salĂłnu se rozlĂŠtly tak prudce, že se lustr pod stropem poøåd ještĂŹ lehce houpe. „PanĂ RackhamovĂĄ!“ protestuje jeden z nich. „NenĂ tøeba…“ HlasitĂŠ zarachocenĂ a po nĂŹm znepokojivĂŠ drrrnnn: to vϚåk na klobouky opsal oblouk a pøistĂĄl na podlaze. „Vy mnĂŹ nebudete øĂkat, že nĂŹco nenĂ tøeba, vy opilĂŠ tlustĂŠ prase!“ køièà Agnes. „Jste budižknièemovĂŠ… a k smĂchu, oba dva!“ „DrahĂĄ panĂ RackhamovĂĄ…“ „VĂĄm nenĂ nic drahĂŠ krom špĂny! Vy chlĂvĂĄci! KanĂĄlovĂŠ krysy! Vlasy vĂĄm smrdĂ jako shnilĂŠ banĂĄny! Lebky mĂĄte plnĂŠ slizu! VypadnĂŹte z mĂŠho domu!“ „Nojo, nojo…“ brumlĂĄ jeden z nich. „Naše kabĂĄty, Bodley…“ pøipomene mu jeho spoleènĂk a do domu surovĂŹ vtrhne proud ledovĂŠho vzduchu. „KabĂĄty!“ vykøikne Agnes. „Zahøeje vĂĄs vaše tlustĂĄ mastnĂĄ kڞe! Ta a vaše prostitutky!“ „Ach, Rose – tady jste!“ pokusĂ se Ashwell o dobrosrdeènĂ˝, vstøĂcnĂ˝ pøĂstup. „MyslĂm, že vaše panĂ možnĂĄ dostala… ehm… jeden ze svĂ˝ch zĂĄchvatĂš…“ „JĂĄ nedostala žådnĂ˝ zĂĄchvat!“ zuøà Agnes. „Jen se snažĂm vymĂŠst z domu svinstvo, než do nĂŹj šlĂĄpnu! Ne, nedotĂ˝kej se jich, Rose: kdybys jen vĂŹdĂŹla, kde byli…“ Bodley, opilejšà z tĂŹch dvou brachĂš, to popichovĂĄnĂ už dĂĄl nesnese. „Jestli k tomu mڞu nĂŹco poznamenat, panĂ RackhamovĂĄ,“ prohlĂĄsĂ, „våš prostoj… postroj… postoj je jednĂm z hlavnĂch dĂšvodĂš jejĂho èiøenĂ, teda šĂøenĂ! Kdybyste nĂĄs neuråžela a mĂsto toho se uråž… uråèila pøeèĂst si nåš vĂ˝zkum na danĂŠ tĂŠma…“ „Vy jeden nafoukanĂ˝ hlupĂĄku – myslĂte si, že ani nevĂm, co jsou prostitutky zaè!“ zavøĂskne Agnes a jejĂ disharmonickĂ˝ hlas jako by zvuèel z každĂŠho kovovĂŠho a sklenĂŹnĂŠho povrchu v domĂŹ. „Ale to jĂĄ vĂm! Jsou to prohnanĂŠ sprostĂŠ ženskĂŠ, kterĂŠ se za penĂze ponĂženĂŹ uvolĂ lĂbat vaše hnusnĂŠ tvåøe! Cha! Co kdybyste se lĂbali navzĂĄjem, to byste ještĂŹ ušetøili, vy opice!“ Naèež Bodley a Ashwell prchnou, pøednĂ dveøe prĂĄsknou, Agnes ze sebe vydĂĄ poslednĂ hrdelnĂ frustrovanĂ˝ vĂ˝køik a pak se od podlahy pøedsĂnĂŹ ozve tlumenĂŠ bouchnutĂ padajĂcĂho tĂŹla. Po chvilce ticha pĂpne Rosin tenounkĂ˝, ĂşzkostnĂ˝ hlas. „Sleèno TillotsonovĂĄ! Sleèno TillotsonovĂĄ!“ Sugar poøåd ještĂŹ po všech ètyøech rychle odleze pozpĂĄtku od škvĂry ve dveøĂch a skoèà do postele jako hodnĂĄ holèièka. „Takovejhle veèer…“ ufff… „už sĂĄm o sobĂŹ stojĂ za deset šilinkĂš,“ stϞuje si hlas na schodech. „Pozor na prsty,“ kòuèà dalšĂ. Vzhledem k tomu, že pĂĄn nenĂ doma, a nemڞe tedy odnĂŠst omdlelou Agnes nahoru, Ăşkolu se musĂ ujmout Rose, Letty a Clara. TrvĂĄ jim to taky dlouho, hekajĂ a supĂ, ale procesĂ nakonec projde kolem pokojĂèku Sugar a krĂĄtce potĂŠ se zase v domĂŹ rozhostĂ ticho. Sugar èekĂĄ, až všichni usnou, a èekĂĄ na to tak dlouho, jak jen dokåže vydržet. Jakkoli bylo tohle fiasko fascinujĂcĂ, nesmĂ zmaøit jejĂ ĂşspϚnou prĂĄci se SofiĂ. Alou do postele, všichni, aÂť si chudinka guvernantka mڞe jĂt ven hrĂĄt! Sugar se podĂvĂĄ, kolik je hodin. Tøi ètvrtĂŹ na dvanĂĄct – teĂŻ už pøece i poslednĂ sloužĂcĂ musĂ spoèĂvat v nĂĄruèi MorfeovĂŹ. ZĂtra musĂ brzy rĂĄno vstĂĄvat: jestli vĂŹdĂ, co je pro nĂŹ dobrĂŠ, mĂŹli by to mĂt na pamĂŹti. ObzvlåštĂŹ Clara, s tou svou mrzoutskou hubou a sršavĂ˝ma podezøĂvavĂ˝ma oèima – tĂŹm by mĂŹla do zĂtøka dopøåt odpoèinku, semetrika jedna otravnĂĄ. AÂť složà svou hnusnou, od neštovic poĂŻobanou tvåø na polštåø a nechĂĄ svĂŹt, aby se pĂĄr hodin otåèel bez nĂ… Za deset minut dvanĂĄct. Sugar pøejde po špièkĂĄch po ledovĂŠ podestĂŹ k Sofiinu pokoji. Všechny krby v domĂŹ už vychladly a teplo pøestalo stoupat vzhĂšru; trĂĄmy krovu skøĂpajĂ ve vĂŹtru a na støechu bubnuje krupobitĂ. Sugar vklouzne do Sofiina pokoje jako duch, ale to dĂtĂŹ už sedĂ na posteli a oèi mĂĄ ve svĂŹtle svĂèky jako talĂøe. „ZdĂĄl se ti zlĂ˝ sen, Sofie?“ zeptĂĄ se Sugar vlĂdnĂŹ a zkrotĂ prchavĂŠ stĂny, staèà postavit svĂèku na toaletnĂ stolek, hned vedle pøièmoudlĂŠho panåèka zavinutĂŠho do bĂlĂŠho pletenĂŠho šåtku. „Moje mĂĄma,“ oznĂĄmĂ Sofie zvlåštnĂm didaktickĂ˝m tĂłnem, „mĂvĂĄ zĂĄchvaty, sleèno. Je dĂŹsnĂŹ hrubĂĄ a køièà a nakonec spadne.“ „To je v poøådku, Sofie,“ odpovĂ Sugar. Dobøe vĂ, že to nenĂ v poøådku, ale nic lepšĂho na uklidnĂŹnĂ ji nenapadĂĄ. „Už ses… vycikala?“ Z jejĂch Ăşst – z tĂŹch rtĂš, kterĂŠ ještĂŹ nedĂĄvno vyzĂ˝valy Williama, aÂť se jĂ vystøĂkĂĄ do kundy – znĂ takovĂ˝ eufemismus upjatĂŹ. Sofie se vyhrabe z postele a poslušnĂŹ pøièapne na noènĂk. Nic než eufemismy neznĂĄ; a dokud to bude v silĂĄch jejĂ guvernantky, tak ani nic jinĂŠho nepoznĂĄ. „ChĂšva mi øekla,“ cituje Sofie a moè jĂ zatĂm crèà jako nĂŹjakĂŠmu štÏòåtku a syèivĂŹ stĂŠkĂĄ po porcelĂĄnu, „že moje mĂĄma nakonec dožije v blĂĄzinci.“ Za okamžik dodĂĄ (kdyby snad guvernantce pøi jejĂch encyklopedickĂ˝ch znalostech unikla takovĂĄ dråždivĂĄ pikanterie): „To je dĂšm, ve kterĂŠm držà blĂĄzny, sleèno.“ Za tohle se budeš smažit v pekle, ty ošklivĂĄ starĂĄ drbno, pomyslĂ si Sugar. „To byla od chĂšvy hodnĂŹ zlĂĄ poznĂĄmka,“ øekne. „Ale mĂĄma tam bude muset, že ano, sleèno?“ nedĂĄ se dĂtĂŹ, zatĂmco mu Sugar pomĂĄhĂĄ zpĂĄtky do postele. Sugar si vzdychne. „Sofie, uprostøed noci bychom všichni mĂŹli spĂĄt, a ne si trĂĄpit hlavu takovĂ˝mi vĂŹcmi.“ „Kolik je hodin, sleèno?“ zeptĂĄ se jĂ dĂtĂŹ; už je ĂşplnĂŹ vzhĂšru. Sugar vrhne pohled na hodiny na krbovĂŠ øĂmse. „Za minutu bude pĂšlnoc.“ PøitĂĄhne peøinu Sofii až k bradĂŹ. V pokoji je takovĂĄ zima, že se jĂ tøesou ruce. A pøece ji oèi toho dĂtĂŹte prosĂ, aby nikam nechodila. „TeĂŻ už musĂm zpĂĄtky do postele, Sofie.“ „Ano, sleèno. Už je zĂtra?“ Sugar se pøesvĂŹdèà a krĂĄtce zvažuje, zda mĂĄ zalhat. „JeštĂŹ ĂşplnĂŹ ne,“ pøiznĂĄ. „VĂš co, jĂĄ ti to ukåžu.“ Sebere tϞkĂŠ hodiny z krbovĂŠ øĂmsy; jsou ocelovĂŹ šedĂŠ, poĂŻobanĂŠ a vypadajĂ jako forma na želatinu, zkrĂĄtka jsou nanejvýš nevzhlednĂŠ. Vezme je do nĂĄruèà a nechĂĄ Sofii sledovat odtikĂĄvĂĄnĂ vteøin pod žloutenkovĂŹ žlutĂ˝m sklenĂŹnĂ˝m cifernĂkem. Venku vyje vĂtr a pøehlušuje tĂm mechanismus chronometru. „TeĂŻ je zĂtra,“ prohlĂĄsĂ Sofie s Ăşlevou, jako by se ke všeobecnĂŠ spokojenosti vyøešilo nĂŹjakĂŠ nepøĂjemnĂŠ nedorozumĂŹnĂ. „Nejen to, malièkĂĄ,“ dodĂĄ Sugar, když si vzpomene, kolikĂĄtĂŠho je. „Je prosinec. PoslednĂ mĂŹsĂc roku, ten, ve kterĂŠm k nĂĄm pøichĂĄzĂ zima a VĂĄnoce. A co pøijde, až skonèà prosinec, Sofie?“ Sugar èekĂĄ, spokojila by se jak s „lednem“, tak s „rokem 1876“. DĂšm v lijĂĄku skøĂpe a pronikajĂ do nĂŹj všemožnĂŠ zĂĄhadnĂŠ zvuky hlasitĂŹjšà než tichĂŠ dĂŹtskĂŠ dĂ˝chĂĄnĂ. Když je jasnĂŠ, že se žådnĂŠ odpovĂŹdi už nedoèkĂĄ, sfoukne Sugar svĂèku. KAPITOLA PĂTADVACĂTĂ „Ale no tak, probrali jsme kdekoho krom vĂĄs, Williame,“ ozve se lady BridgelowovĂĄ, když se bok po boku prochĂĄzejĂ po lesknoucĂ se pϚinĂŹ. „Våš život se pomalu zahaluje rouškou tajemstvĂ a jĂĄ jsem tak zvĂŹdavĂĄ!“ William se potlaèovanĂŹ zasmĂŹje a krĂĄtce si vychutnĂĄvĂĄ svou zĂĄhadnost. NechtĂŹl by ale, aby Constance (jak mĂĄ lady BridgelowovĂŠ øĂkat) zĂšstala neinformovanĂĄ dlouho. Je koneckoncĂš jeho nejlepšà pøĂtelkynĂŹ – tedy rozhodnĂŹ z tĂŹch, s nimiž se dnes mڞe ukĂĄzat na veøejnosti. Po rannĂm mrholenĂ se vyèasilo a od tĂŠ doby se nedĂŹlnĂ odpoledne vyznaèuje vĂ˝jimeènou pøĂvĂŹtivostĂ. Aèkoli je slunce bledĂŠ, jeho paprsky høejĂ a nasvĂŹcujĂ tašky nottinghillskĂ˝ch støech a vytvåøejĂ kolem vϞe kostela zåøivou korĂłnu. William je rĂĄd, že si dnes vyšel ven; pøi takovĂŠmhle poèasĂ bude jeho pøedsevzetĂ nechat se vidĂŹt v kostele pravidelnĂŹji nejspĂš docela bezbolestnĂŠ. „Našel jste už guvernantku pro svou dceru?“ optĂĄ se lady BridgelowovĂĄ. „Ano, ano, našel, dĂŹkuji vĂĄm.“ „Protože vĂm o senzaènĂ dĂvce, kterĂĄ bude zĂĄhy volnĂĄ – dĂŹsnĂŹ chytrĂĄ, mĂrnĂĄ jako berĂĄnek, jejĂ otec prĂĄvĂŹ zbankrotoval…“ „Ne, ne, jsem si jist, že ta, kterou jsem zamĂŹstnal, svou prĂĄci naprosto zvlĂĄdĂĄ.“ Lady BridgelowovĂĄ se pøi tĂŠhle pøipomĂnce dalšà neznĂĄmĂŠ velièiny v životĂŹ svĂŠho pøĂtele mĂrnĂŹ zamraèĂ. „Ale nenĂ to dĂŹvèe ze Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen?“ William cĂtĂ, jak mu oblièej a krk zaèĂnajĂ rudnout, a je vdÏènĂ˝ za èĂm dĂĄl hustšà plnovous a vysokĂ˝ lĂmec. „RozhodnĂŹ ne: co vĂĄs k takovĂŠ domnĂŹnce vede?“ Lady BridgelowovĂĄ se ohlĂŠdne dozadu pøes hermelĂnovou štĂłlu pøehozenou kolem krku, jako by k tomu, co se chystĂĄ prozradit, bylo potøeba absolutnĂho soukromĂ. „Tak slyšel jste, že se panĂ FoxovĂĄ vrĂĄtila ke svĂŠ starĂŠ… profesi, ne? A prĂ˝ pracuje usilovnĂŹji než kdy døĂve. Snažà se pøesvĂŹdèit dĂĄmy s jakĂ˝mikoli potĂžemi se služebnictvem, že øešenĂm je jedna z tĂŹchto… napravenĂ˝ch ženštin. Už vĂ, že na mĂŹ se nemĂĄ smysl obracet; jĂĄ mĂŹla holku ze Spolku v kuchyni a po ètyøech mĂŹsĂcĂch jsem ji musela propustit.“ „Opravdu?“ Do Williamovy vlastnĂ domĂĄcnosti se koneènĂŹ navrĂĄtila stabilita, ale musel na to vynaložit znaènĂŠ prostøedky a hodnĂŹ si lĂĄmat hlavu, a tak se mu pøĂèà pomyšlenĂ, že by se nĂŹco mohlo zhatit. „Copak se stalo?“ „Nic, o èem bych mohla mluvit ve slušnĂŠ spoleènosti,“ ušklĂbne se lady BridgelowovĂĄ a prsty v rukavici z kĂšzleèiny opĂše ve vzduchu pøed svĂ˝m hedvĂĄbnĂ˝m bøĂškem oblouèek, pantomimickĂŠ vyjĂĄdøenĂ bøicha jako buben. „Jsem jĂĄ slušnĂĄ spoleènost, Constance?“ UsmĂŹje se. „Vy jste… sui generis, Williame. PøipadĂĄ mi, že s vĂĄmi bych mohla mluvit o èemkoli.“ „Tak to doufĂĄm.“ Po takovĂŠm povzbuzenĂ jde dĂĄl za svĂ˝m: „To je takovĂĄ škoda, že jste se nemohl zúèastnit køtu Philipovy a Edwardovy novĂŠ knihy. VĂte, že jsem byla jednou z pouhĂ˝ch pĂŹti pøĂtomnĂ˝ch dam? Nebo vlastnĂŹ ètyø: panĂ Burnandovou pøede všemi vyvlekl ze sĂnĂŹ jejĂ rozzuøenĂ˝ manžel!“ William se na ni zašklebĂ, ale je trochu ztrĂĄpenĂ˝; pøemýšlĂ, zda se opravdu mĂŹl urazit, když mu jeho staøà pøåtelĂŠ na pozvĂĄnku netaktnĂŹ naškrabali „sans femme“. „Tedy, Bodleyho a Ashwellova kniha je až pøĂliš otevøenĂĄ,“ povzdychne si. „A jejich statistiky mĂŹ ĂşplnĂŹ nepøesvĂŹdèily. Kdyby v LondĂ˝nĂŹ bylo tolik prostitutek, kolik tvrdĂ, tak bychom o nĂŹ prakticky zakopĂĄvali…“ „Ano, ano, jĂĄ vĂĄm nĂŹco øeknu: panĂ FoxovĂĄ na tom køtu byla. Vystoupila z davu a pochvĂĄlila autory, že tento problĂŠm pomohli dostat do širšĂho povĂŹdomĂ – a pak jim vyhubovala za to, že ho neberou dostateènĂŹ våžnĂŹ! ‚Když žena padne, nenĂ na tom nic k smĂchu!‘ prohlĂĄsila – a samozøejmĂŹ se všichni rozesmĂĄli.“ „ChudĂĄk panĂ FoxovĂĄ. ‚OdpusÂť jĂ, Pane, neb ona nevĂ, co øĂkĂĄ‘…“ Lady BridgelowovĂĄ se uchechtne, což je pøekvapivĂŹ zemitĂ˝ zvuk. „Ach, ale èlovĂŹk se nesmĂ tak jĂzlivĂŹ vyjadøovat k nepøedloženostem svĂ˝ch bližnĂch, že?“ poznamenĂĄ. „Mluvila jsem potom s Philipem a Edwardem a oni se zmĂnili, jak velkou majĂ starost o vaši nebohou Agnes…“ William za chĂšze ztuhne. „Jejich zĂĄjem oceòuji,“ opåèĂ, „ale naštĂŹstĂ nenĂ vĂšbec potøeba. Agnes se docela uzdravila.“ „Ovšem dnes rĂĄno s nĂĄmi v kostele nebyla…?“ prohodĂ lady BridgelowovĂĄ tiše. „Ne.“ „Ale možnĂĄ šla na katolickou mši do Cricklewoodu?“ „MožnĂĄ.“ William moc dobøe vĂ, že tomu tak bylo. VĂra jeho ženy, že se svĂ˝m koèĂm sdĂlĂ „tajemstvĂèko“, je politovĂĄnĂhodnĂ˝ blud. „VÏøĂm, že ji to pøejde.“ Lady BridgelowovĂĄ si zhluboka, tklivĂŹ povzdychne a oèi se jĂ zamžĂ. „Ach, ta vĂra,“ opakuje po nĂŹm smutnĂŹ a naznaèuje tak protivenstvĂ, kterĂĄ ve svĂŠm životĂŹ musela prozatĂm vydržet. SklĂèenost jejĂ tvåøi slušĂ, propĂšjèuje jĂ onen nepøĂtomnĂ˝ pohled, kterĂ˝ poslednĂ dobou pøišel do mĂłdy. Nemڞe však bĂ˝t skleslĂĄ dlouho, a tak se rychle otøepe a navåže: „MĂĄte na VĂĄnoce naplĂĄnovĂĄno nĂŹco mimoøådnĂŠho?“ „Všechno bude bohužel jako obvykle,“ odpovĂ jĂ William. „PoslednĂ dobou jsem opravdu nudnĂ˝ patron. VyspĂm se, posnĂdĂĄm, pak svĂ˝mi vĂ˝robky dobudu dalšà èåst BritskĂŠ øĂše, poveèeøĂm a jdu spĂĄt. SkuteènĂŹ si nedokåžu pøedstavit, proè by o mĂŹ mĂŹl mĂt nĂŹkdo krom mĂŠho bankÊøe sebemenšà zĂĄjem…“ „Ale ne, Williame, musĂte si tam pøece udĂŹlat i nĂŹjakĂŠ mĂsto pro mĂŹ,“ namĂtne. „KaždĂ˝ velkĂ˝ podnikatel potøebuje nĂŹjakou pøĂtelkyni. ObzvlåštĂŹ pokud vyrĂĄbĂ zbožĂ, kterĂŠ si ženy tak cenĂ, hmm?“ William se musĂ hodnĂŹ snažit, aby udržel pokerovou tvåø, neboÂť mĂĄ takøka neodolatelnĂŠ nutkĂĄnĂ radostnĂŹ se usmĂvat. Nenapadlo ho, že by lady BridgelowovĂĄ kdy sĂĄhla po RackhamovĂŹ kosmetice. Ty novĂŠ katalogy a plakĂĄty musĂ mĂt kýženĂ˝ úèinek… „MusĂm se ale pochlubit,“ nadhodĂ lady BridgelowovĂĄ, „že na pøĂštĂ veèĂrek u mĂŹ se mi povedl bravurnĂ kousek. Jak lord Unwin, tak lady UnwinovĂĄ budou spolu v jednĂŠ zemi, ba u jednoho jĂdelnĂho stolu!“ „VåžnĂŹ? A jak jste toho dosĂĄhla?“ „PopravdĂŹ øeèeno jsem prostĂŹ byla hodnĂŹ rychlĂĄ! Vyrukovala jsem s tou otĂĄzkou, dokud byli všichni ostatnĂ ještĂŹ zkoprnĂŹlĂ z nĂĄvratu lorda Unwina. RozhodnĂŹ nemohu tvrdit, že ho sem zpĂĄtky pøilĂĄkal mĂšj pĂšvab; myslĂm, že jeho žena usoudila, že by mĂŹli oslavit VĂĄnoce v Anglii en famille, a naøĂdila mu, aby se ukĂĄzal – jinak ponese nĂĄsledky.“ William si jen tϞko dokåže pøedstavit, že by se lord Unwin nechal takhle donutit. „MĂĄm za to, že to by samo o sobĂŹ nestaèilo.“ „Inu, nesmĂte zapomĂnat, že jeho stĂĄvajĂcĂ manželka nenĂ ani v nejmenšĂm tak submisivnĂ, jak bĂ˝vala Agnesina matka. A samozøejmĂŹ teĂŻ už mĂĄ lord Unwin vlastnĂ dĂŹti. Tedy, dĂŹti vlastnĂ krve.“ Na to William zareaguje jen bezobsažnĂ˝m zabrumlĂĄnĂm; stĂĄvajĂcĂ lady Unwinovou nikdy nevidĂŹl. Ne že by Rackhamovi nebyli hned nĂŹkolikrĂĄt pozvĂĄni do jejĂho domu, ale Agnes na takovou nabĂdku nahlĂžela jako na pozvĂĄnĂ od samotnĂŠho Belzebuba a pokaždĂŠ vzkĂĄzala „Bohužel se nebudu moci zúèastnit“. („JistĂŹ to s tebou myslĂ dobøe, drahĂĄ,“ radĂval jĂ William, ale Agnes svĂŠmu nevlastnĂmu otci nikdy neodpustila, že se znovu oženil. PøinejmenšĂm mohl po zbytek života truchlit nad svatou Violet Pigottovou, kterĂĄ „obĂŹtovala svou duši“, jen aby se mu zalĂbila! NamĂsto toho se ten bĂŹlovlasĂ˝ mizera kvapem oženil s touhle… touhle osobou.) „MusĂm pøiznat,“ pronese William, „že po tak dlouhĂŠ dobĂŹ mĂĄm ze setkĂĄnĂ se starĂ˝m pĂĄnem jistĂŠ obavy. Když jsem ho žådal o Agnesinu ruku, možnĂĄ jsem v nĂŹm vzbudil oèekĂĄvĂĄnĂ, že ji zaopatøĂm ve velkolepĂŹjšĂm stylu než… Nu, vy vĂte, jak to bylo s mĂ˝m majetkem, Constance. MnohokrĂĄt jsem si øĂkal, jestli mi to mĂĄ za zlĂŠ…“ „Ale ne, je to starĂ˝ drahoušek,“ ujistĂ ho lady BridgelowovĂĄ, když se dostanou na roh Chepstow Villas. „VĂte, on se pøåtelil s mĂ˝m nebohĂ˝m Albertem a vynasnažil se mu rozmluvit všechny ty neuvåženĂŠ… No, však i vy vĂte, jak to bylo s mĂ˝m majetkem. A když Albert umøel, lord Unwin mi poslal ĂşplnĂŹ lĂbeznĂŠ psanĂ. Nebylo v nĂŹm jedinĂŠho nevlĂdnĂŠho slova. A to se Albert dopustil pĂĄr opravdovĂ˝ch pøehmatĂš, to vĂĄs ujišuji! Nebyl chytrĂ˝ jako vy…“ Lady BridgelowovĂĄ najednou zmlkne uprostøed vĂŹty: ona a William již nemajĂ chodnĂk jen pro sebe. MĂøà k nim vysokĂĄ vychrtlĂĄ žena v prostĂ˝ch èernĂ˝ch šatech, s vytĂĄhlĂ˝ma rukama a zrzavĂ˝mi vlasy, kterĂŠ nutnĂŹ potøebujĂ ostøĂhat, a s baculatĂ˝m dĂtĂŹtem po boku. „Jak se mĂĄte, sleèno Sugar?“ pozdravĂ ji William, chladnĂŹ, ale pøĂvĂŹtivĂŹ. „VĂ˝bornĂŹ, dĂŹkuji vĂĄm, pane,“ odpovĂ ta hubenĂĄ žena. Ze rtĂš se jĂ odlupujà šupinky odumøelĂŠ kڞe, což je politovĂĄnĂhodnĂŠ, ale mĂĄ docela pohlednĂŠ oèi. Vystupuje zkroušenĂŹ, jak už to èlovĂŹk od guvernantky èekĂĄ. „Dnes mĂĄme celkem jasnĂ˝ den,“ poznamenĂĄ William. „RozhodnĂŹ jasnĂŹjšĂ, než co jsme mĂŹli poslednĂ dobou.“ „Ano,“ souhlasĂ guvernantka, „to jistĂŹ.“ RozpaèitĂŹ sĂĄhne po ruce svĂŠ žaèky a sevøe ji. „JĂĄ… vzala Sofii ven, protože je tak bledĂĄ…“ „DĂĄma dnes nikdy nemڞe bĂ˝t dost bledĂĄ,“ ozve se lady BridgelowovĂĄ. „VypadĂĄ to, že rڞovĂĄ pleÂť je už pasĂŠ, že, Williame?“ Ani ona, ani William nesnĂžà svou pozornost na Sofiinu Ăşroveò. Jejich pohledy i slova prochĂĄzejĂ vzduchem pøĂmo ke sleènĂŹ Sugar, vysoko nad hlavou dĂtĂŹte. „PøipadĂĄ mi,“ øekne guvernantka, jĂž se zøetelnĂŹ nedaøà pøijĂt na nĂŹjakĂŠ nĂĄroènĂŹjšà konverzaènĂ tĂŠma, „že Sofie je zatĂm nanejvýš poslušnĂĄ a… ehm… pracovitĂĄ holèièka.“ „To vĂĄm jistĂŹ velmi vyhovuje,“ pronese lady BridgelowovĂĄ. „VĂ˝bornĂŹ, Sofie,“ uråèà se William, na zlomek vteøiny se zadĂvĂĄ do vykulenĂ˝ch modrĂ˝ch oèà svĂŠ dcery a pak už zase vyrazĂ dĂĄl. Doma se Sugar v dusivĂŠm teple uèebny skoro nedokåže ovlĂĄdnout. JejĂ tĂŹlo by se nejradši roztøåslo rozhoøèenĂm za sebe i za Sofii, vztek jĂ pøĂmo cloumĂĄ. Ve všech šlachĂĄch a nervech jĂ mravenèà potlaèenou touhou vrhnout se na tu zakrslou samolibou èubku a holĂ˝ma rukama ji roztrhat na kusy. „Kdo byla ta dĂĄma, Sofie?“ zeptĂĄ se nevzrušenĂŹ, po velmi hlubokĂŠm nĂĄdechu. Sofie si hraje s døevĂŹnĂ˝mi zvĂøåtky dĂŹtskĂŠ Noemovy archy – což je poøåd jejĂ oblĂbenĂĄ nedĂŹlnà èinnost, pøestože jĂ sleèna Sugar povolila dĂŹlat si v den PĂĄnĂŹ, co chce. ViditelnĂŹ se nijak nemuèà tĂm, jak šupĂĄcky se k nĂ prĂĄvĂŹ zachoval otec a jeho spoleènice; pravda, lĂèka jĂ trošku hoøĂ, ale za to mڞe nezvyklĂĄ fyzickĂĄ nĂĄmaha a planoucĂ oheò v krbu. „NevĂm, sleèno.“ „Jak èasto navštĂŹvuje tvĂŠho otce?“ Sofie pøestane pĂĄst žirafy a èelo se jĂ pøekvapenĂŹ svraštĂ. DĂŹjepisnĂĄ otĂĄzka ohlednĂŹ posloupnosti mezopotamskĂ˝ch vladaøÚ by jĂ pøišla lehèĂ. „Ale už jsi ji vidĂŹla?“ doråžà Sugar napjatĂŹjšĂm hlasem. Sofie nad tĂm chvĂli pøemýšlĂ. „Obèas zaslechnu, jak ji sloužĂcĂ ohlašujĂ,“ øekne. To Sugar rozdurdĂ. PoprvĂŠ za nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš zatoužà po peru a papĂru, aby si mohla beletristicky vyøĂdit úèty, tak jako už tolikrĂĄt ve svĂŠm romĂĄnu. Jenže tentokrĂĄt nebude obĂŹtĂ muž, ale tahle dĂŹsnĂĄ mopslice, svĂĄzanĂĄ motouzem na zĂĄpĂŹstĂch i kotnĂcĂch. „Smilujte se! Smilujte se!“ zaèala naøĂkat, když ucĂtila, jak se jĂ mezi hýždĂŹ do pevnĂŹ sevøenĂŠho øitnĂho otvoru zaèĂnĂĄ zavrtĂĄvat nĂŹjakĂ˝ ostrĂ˝ objekt – jakĂ˝si studenĂ˝, kožnatĂ˝ vĂ˝rĂšstek ježĂcĂ se chlupy. „Co je to? Co je to?“ vykøikla zhrozenĂŹ. „Cožpak to nepoznĂĄvĂĄte? Je to èenich lasice,“ odpovĂŹdĂŹla Sugar a prudce zkroutila ostrou hlavièku hermelĂnovĂŠ štĂłly v pĂŹsti. „To nebohĂŠ zvĂøe bude jistĂŹ šastnĂŹjšà ve vašà prdeli než na vašem krku…“ „Slyšela jste,“ ozve se Sofie, „co øekl otec, sleèno? Ăekl, že jsem hodnĂĄ holèièka.“ To Sugar vytrhne z pøedstavy o pomstĂŹ. ZmĂĄtne ji, že na tvåøi holèièky vidà šastnĂ˝ ĂşsmĂŹv a že se jĂ oèi lesknou pĂ˝chou. „To teda neøekl,“ odsekne døĂv, než se dokåže ovlĂĄdnout. Ze Sofiiny tvåøe se vytratĂ spokojenĂ˝ vĂ˝raz a zkrabatĂ se jà èelo – èĂmž se jen zvĂ˝raznĂ jejĂ podoba s Williamem. OdvrĂĄtĂ hlavu a najde ĂştoèištĂŹ v mĂŠnĂŹ nebezpeènĂŠm svĂŹtĂŹ svĂ˝ch hraèek. Noe v jejĂ ruèce se pomalĂ˝mi, dĂšstojnĂ˝mi skoky vydĂĄ nahoru po pøĂstavnĂm mĂšstku k arše. „DrahĂ˝ Rackhame, snad mi odpustĂte, že to øeknu naplno, ale… vy se stĂĄle vyhĂ˝bĂĄte tĂŠmatu.“ „Opravdu?“ opåèà William. Je pondĂŹlĂ rĂĄno a hosta pøijal v kuøåckĂŠm salĂłnku. DoutnĂky už jsou zapĂĄlenĂŠ a William s charakteristickĂ˝m švup vytĂĄhne zĂĄtku z lahve portskĂŠho. „MožnĂĄ se jen neshodneme na tom,“ pokraèuje, „co je vlastnĂŹ to naše tĂŠma. JĂĄ vĂĄs žådĂĄm o radu, co udĂŹlat, aby se moje manželka plnĂŹ uzdravila, a to zde v jejĂm vlastnĂm domĂŹ. Vy jste si podle všeho umanul vylĂèit mi vĂ˝hody a nevĂ˝hody ĂşstavĂš pro choromyslnĂŠ od Aberdeenu po Aberystwyth.“ Doktor Curlew si odfrkne. Jeho våšnivĂ˝ vĂ˝klad byl zcela pøirozenĂ˝ a mohl za nĂŹj Rackham, když pøedstĂral, že vĂ nĂŹco o blĂĄzincĂch, aèkoli ve skuteènosti o nich nemĂŹl ani potuchy. PopravdĂŹ øeèeno, doktor Curlew nejspĂš strĂĄvil ve cvokĂĄrnĂĄch vĂce èasu než kterĂ˝koli pøĂèetnĂ˝ èlovĂŹk; jako mladĂ˝ lĂŠkaø, ještĂŹ než usoudil, že chirurgie nenĂ jeho forte, provedl na chovancĂch ĂşstavĂš mnoho operacĂ a nauèil se mnohem vĂc než techniku prĂĄce se skalpelem. UmĂ odlišit dobrĂŠ Ăşstavy od špatnĂ˝ch; vĂ, kterĂŠ z nich nejsou nic vĂc než vyfešåkovanĂŠ vĂŹznice nebo penziĂłny s medicĂnskĂ˝mi aspiracemi – anebo, na druhĂŠm konci škĂĄly, prvotøĂdnĂ nemocnice, kterĂŠ se soustøedĂ na shromažïovĂĄnĂ vĂŹdomostĂ a plnĂŠ zotavenĂ pacienta. MnohokrĂĄt byl svĂŹdkem toho, jak se hysterickĂŠ dĂĄmy, tak rozloženĂŠ, že už nebyly naprosto k nièemu, zĂĄzraènĂŹ uzdravily, jakmile se dostaly z kruhu shovĂvavĂ˝ch panikåøÚ, kteøà v nich tu nemoc živĂ. Vyzbrojen všemi tĂŹmito vĂŹdomostmi mڞe doktor Curlew s jistotou pøedpovĂŹdĂŹt, že ve vlastnĂm domĂŹ je Agnes RackhamovĂĄ odsouzena k zĂĄhubĂŹ. Jakou mĂĄ nadĂŹji na zotavenĂ, když mĂĄ nejen benevolentnĂho manžela, ale navĂc ji hýèkajĂ podlĂŠzavĂ a dĂšvÏøivĂ sloužĂcĂ? „Když si nechĂĄte nemocnĂŠho doma, Rackhame,“ pøesvĂŹdèuje ho, „neprokåžete mu tĂm žådnou službu. Nikdo žådnĂŠmu muži nevyète, když pošle svou manželku do nemocnice se zlomenou nohou nebo neštovicemi. Ujišuji vĂĄs, že tohle je ĂşplnĂŹ stejnĂ˝ pøĂpad.“ William nešastnĂŹ upĂjĂ portskĂŠ. „Tak mĂŹ napadĂĄ,“ pøemýšlĂ nahlas, „jestli to tøeba nemĂĄ nĂŹjakou tĂŹlesnou pøĂèinu…“ „Vyšetøil jsem ji opravdu dĂškladnĂŹ. NenĂ s nĂ nic, co by se samo nespravilo, pokud se to vezme za sprĂĄvnĂ˝ konec.“ „Když obèas vyvĂĄdĂ, pøĂsahal bych, že mĂĄ jedno oko vĂŹtšà než to druhĂŠ, tĂŹsnĂŹ pøedtĂm, než se složÅ“ „Hmm. Podle mne jĂ dĂŹlĂĄ potĂže dĂvat se vĂĄm do tvåøe. To by jistĂŹ platilo o jakĂŠkoli ženĂŹ, pokud ztropĂ takovĂ˝ vĂ˝stup.“ DusnĂŠ mlèenĂ v kuøåckĂŠm salĂłnku nĂĄhle narušà èirĂŠ tĂłny piana, na nĂŹjž kdosi nanejvýš pĂšvabnĂŹ hraje v nedalekĂŠm obĂ˝vacĂm pokoji. Po ladnĂŠm preludiu zaène Agnes zpĂvat, èistĂŹ a radostnĂŹ jako ptåèek. Z tklivĂŹ sentimentĂĄlnĂho vĂ˝razu, kterĂ˝ zmĂŹkèà Williamovy rysy, by Curlew nejradši ĂşpĂŹl marnostĂ. „Rackhame,“ nalĂŠhĂĄ na nĂŹj, „våžnĂŹ se musĂte oprostit od tĂŠ svĂŠ zamilovanĂŠ pøedstavy, že vaše žena je zdravĂ˝ èlovĂŹk, na kterĂŠho obèas dolehne choroba, a ne nemocnĂ˝ èlovĂŹk, kterĂ˝ mĂĄ obèas dobrĂ˝ den. ĂeknĂŹte mi, co byste dĂŹlal, kdyby se zblĂĄznil stroj, kterĂ˝ vĂĄm v tovĂĄrnĂŹ lahvuje parfĂŠmy, zaèal rozbĂjet všechno sklo a rozprašovat vĂšni všude možnĂŹ. Takhle by vyvĂĄdĂŹl opakovanĂŹ a potom by se sĂĄm od sebe vylÊèil, zrovna když byste na nĂŹj zavolal opravåøe. DomnĂval byste se, že ta porucha je pryè a že žådnĂŠ opravy nejsou potøeba?“ „LidĂŠ nejsou stroje.“ To je mi na prĂšmyslnĂka zvlåštnĂ filosofie, pomyslĂ si Curlew, ale poznĂĄmku si odpustĂ. „No dobøe,“ povzdychne si za doprovodu Agnesina andĂŹlskĂŠho trylkovĂĄnĂ, „pokud odmĂtĂĄte Ăşstav, pak bych vĂĄm dĂšraznĂŹ doporuèil tyto bezodkladnĂŠ kroky. Za prvĂŠ, zabraòte jĂ chodit na mši. BĂ˝t katolĂk nenà žådnĂ˝ zloèin, ale vaše manželka byla anglikĂĄnka, když si vĂĄs vzala, a anglikĂĄnkou by mĂŹla zĂšstat. Kdyby byla jejà øĂmskokatolickĂĄ vĂra nĂŹco jinĂŠho než blud, snažila by se vĂĄs na ni obrĂĄtit, a ne si dopøåvat tajnĂŠ vĂ˝lety do Cricklewoodu. Za druhĂŠ je nejvyššà èas, aby si Agnes pøiznala, že je matka. Tahle absurdnĂ komedie plnĂĄ vyhĂ˝bĂĄnĂ už zašla pøĂliš daleko. Pokud nechcete brĂĄt ohled na to, co je nejlepšà pro Agnes, pomyslete na svou dceru, kterĂĄ už mĂĄ vĂŹk na to, aby zaèala klĂĄst otĂĄzky. Copak nechĂĄpete, že jĂ naprostĂ˝ nedostatek mateøskĂŠ lĂĄsky nemڞe vĂšbec dĂŹlat dobøe?“ William pomalu pøikĂ˝vne. Tøebaže je takovĂĄ pravda nestravitelnĂĄ, nelze popĂrat lepšà úsudek èlovĂŹka, kterĂ˝ se ve svĂŠ profesi vyznĂĄ. Matka nemڞe zavrhovat svĂŠho potomka navĂŹky, aniž by to vyvolalo nepøĂjemnĂŠ nĂĄsledky: to je fakt. „PøipadĂĄ mi, jako kdyby ještĂŹ pøed pĂĄr mĂŹsĂci byla miminko, kterĂŠ se musĂ nosit,“ zamumlĂĄ na Agnesinu obranu a rozpomene se, jak tu a tam zahlĂŠdl malièkou Sofii zavinutou do plenek, v BeatricinĂŹ nĂĄruèi. Ale to dĂtĂŹ vyrostlo jako z vody a on musĂ uznat, že když vèera potkal Sugar a Sofii na ulici, zarazil ho ostražitĂ˝, inteligentnĂ vĂ˝raz v dceøinĂŹ tvåøi. „Nechci Agnes zbyteènĂŹ stresovat,“ prohlĂĄsĂ. „Vzhledem k tomu, co je tu v sĂĄzce, Rackhame,“ prohlĂĄsĂ lĂŠkaø, „by se mohlo ukĂĄzat, že špetka manželèina stresu vĂĄs vyjde ještĂŹ levnĂŹ.“ William se køeèovitĂŹ usmĂŹje na souhlas; vyjednĂĄnĂ skonèilo, obĂŹ strany do jistĂŠ mĂry ustoupily, a pøitom to vypadĂĄ, jako by si pevnĂŹ stĂĄly za svĂ˝m. Když už si teĂŻ mڞe vydechnout, hostitel nabĂdne svĂŠmu hostu dalšà portskĂŠ. „A teĂŻ mi povĂŹzte, doktore,“ øekne. „Jak se mĂĄ vaše dcera?“ EmmelĂna FoxovĂĄ se na vrcholu schodištĂŹ sehne a holou rukou sebere koèièà hovĂnka. Ten trus je koneckoncĂš ĂşplnĂŹ suchĂ˝ a ona si mڞe umĂ˝t ruce, jen co zlikviduje ten svinèĂk po ĂĂèe. VåžnĂŹ, lidĂŠ toho kvĂšli špĂnĂŹ tolik navyvĂĄdĂŹjĂ. MĂŹli by si na den zkusit žĂt ve slumu v Shoreditchi, kde ze zdĂ kape sliz a dĂŹti hyzdĂ bolĂĄky po krysĂm kousnutĂ…! EmmelĂna si k prĂĄci døepne a rozpuštĂŹnĂŠ vlasy jĂ pøi tom padajĂ do tvåøe. ĂĂm vĂc trusu ovšem sebere, tĂm vĂc ho nachĂĄzĂ. Kocour våžnĂŹ hodnĂŹ zlobil. Jestli se brzy nepolepšĂ, bude ho muset vyhnat ze svĂŠ postele a donutit ho spĂĄt venku. „SlyšĂš, ĂĂèo?“ ozve se, jako by zbϞnĂŠ zkoumĂĄnĂ jejĂch myšlenek bylo dalšĂm z jeho zlozvykĂš. Kocour se ani neuråèà odpovĂŹdĂŹt. HodĂ vĂ˝kaly do lepenkovĂŠ krabice, kterĂĄ kdysi obsahovala psacĂ potøeby a nynĂ obsahuje koèièà trus za zhruba ètrnĂĄct dnĂ. CelĂĄ hromĂĄdka bude vysypĂĄna do dĂry na zahradĂŹ, jen co si koupĂ rýè, což tedy rozhodnĂŹ udĂŹlĂĄ dnes dopoledne a vĂšbec si nebude všĂmat železåøovĂ˝ch pohledĂš. Bosky sejde po zapråšenĂ˝ch schodech; popravdĂŹ øeèeno je ĂşplnĂŹ nahĂĄ. Zvyk oblĂŠkat se do postele jĂ pøestal dĂĄvat smysl a pøes nĂĄstup zimy jĂ noènĂ košile vĂšbec nechybĂ. Chlad skoro necĂtĂ; jejĂ konèetiny mڞou klidnĂŹ bĂ˝t bĂlĂŠ jako kost a ona si vĂšbec nebude vĂŹdoma, že by nĂŹjak trpĂŹla. Co ostatnĂŹ šastlivci vĂŹdĂ o chladu, když si hovĂ ve svĂ˝ch vyhøåtĂ˝ch domech? Ne že by jejĂ vlastnĂ dĂšm byl teĂŻ nĂŹjak úžasnĂŹ vytopenĂ˝. ZapomnĂŹla pøinĂŠst uhlĂ a všechny krby potøebujĂ vyèistit. Je våžnĂŹ nejvyššà èas, aby nahradila SĂĄru; tøi mĂŹsĂce bez služebnĂŠ si vybraly svou daò. ProstøednictvĂm Spolku se mڞe dostat ke spoustĂŹ dobrĂ˝ch dĂŹvèat; jen tu musĂ trochu uklidit, aby neudĂŹlala moc špatnĂ˝ dojem. EmmelĂna se omyje žĂnkou (koneckoncĂš se poøådnĂŹ vykoupala vèera) a obleèe si svoje pracovnà šaty – tedy vkusnĂ˝, leè praktickĂ˝ odĂŹv, kterĂ˝ nosĂ, když chodĂ za chudĂ˝mi. Zakruèenà žaludku jĂ pøipomene, že nemĂĄ odejĂt z domu, aniž se najĂ, jak se jĂ až pøĂliš èasto stĂĄvĂĄ. V kuchyni se vmåèkne mezi Henryho a svĂšj vlastnĂ sporĂĄk a natĂĄhne se po chlebu z hornĂ skøĂòky. V bochnĂku je poøåd zabodnutĂ˝ nڞ, což je jen dobøe, neboÂť poslednĂ dobou nĂŹkam založila hodnĂŹ pøĂborĂš. NemĂĄ žådnĂŠ mĂĄslo, zato však spoustu plechovek s konzervovanĂ˝m masem a rybami, což je pro nezĂĄvislou ženu naprostĂŠ požehnĂĄnĂ. ChvĂli zvažuje belgravijskĂŠ volskĂŠ jazyky, ale nakonec si vybere lososa. Jak si pøeèetla, rybĂ olej prospĂvĂĄ mozku. V tu chvĂli k nĂ pøicupitĂĄ Henryho kocour, zaène vydĂĄvat vemlouvavĂŠ zvuky a žïuchat EmmelĂnĂŹ hlavou o sukni. „Poèkej, poèkej,“ hubuje mu a prohrabuje nĂĄdobĂ, jestli se v nĂŹm nenajde èistĂ˝ šålek, do kterĂŠho by si mohla udĂŹlat nĂŹco teplĂŠho k pitĂ. Pak si vzpomene, že nemĂĄ žådnĂŠ mlĂŠko, a bez mlĂŠka jĂ nechutnĂĄ èaj ani kakao. Ale to nevadĂ; panĂ NashovĂĄ jĂ už brzy v klubovnĂŹ nalije vĂ˝bornĂ˝ èaj. „Tumåš, ty nestydo,“ øekne a vyprĂĄzdnĂ zbytek lososĂ konzervy pøĂmo na podlahu kuchynĂŹ. „V jednom kuse mĂŹ využĂvåš… Co kdybys tak vyrazil ven a obstaral si nĂŹjakou poctivou prĂĄci, hmm? MĂŹla bych ti øĂkat PasĂĄku.“ Henryho kocour naklonĂ hlavu. „Mòau?“ EmmelĂna si už musĂ pospĂšit; trochu zaspala, protože dlouho do noci psala desĂtky kopiĂ jednoho dopisu, v nĂŹmž vyzĂ˝vala øeditele mĂstnĂch škol, aby se nezøĂkali dĂŹtĂ skrĂ˝vajĂcĂch se ve slumech. Pokud brzy nevyrazĂ, propĂĄsne èaj a sušenky. Kde mĂĄ èepec? Ale ovšem: visĂ na Henryho rĂĄmu postele, kterĂ˝ poøåd stojĂ na výšku, opøenĂ˝ o zeĂŻ obĂ˝vacĂ mĂstnosti. (DĂky nedĂĄvnĂŠ sbĂrce lڞkovin, kterou zorganizovala panĂ EmersonovĂĄ, našla uplatnĂŹnĂ pro matraci, ale železnĂ˝ rĂĄm byl vyhodnocen jako pøĂliš tϞkĂ˝.) S pomocĂ nĂŹkolika jehlic do klobouku a stužky uvĂĄzanĂŠ pod bradou se EmmelĂna promĂŹnĂ v panĂ Foxovou, pøipravenou vyrazit do bitvy. Zrovna když se hotovĂ otevøĂt pøednĂ dveøe, dole štĂŹrbinou se zašelestĂŹnĂm propadne dopis, pøĂmo k jejĂm nohĂĄm. Nacpe si ho do kabelky a vybĂŹhne. PanĂ FoxovĂĄ otevøe obĂĄlku, jen co se s šålkem èaje u lokte pohodlnĂŹ usadĂ v klubovnĂŹ Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. Na stĂšl vypadne jedinĂ˝ list, obsedantnĂŹ posklĂĄdanĂ˝ do malĂŠho ètvereèku. PanĂ FoxovĂĄ ho pøed sebou uhladĂ a pøimhouøenĂ˝ma oèima se zadĂvĂĄ na jeho liliputĂĄnskĂŠ pĂsmo. Už mi nezbĂ˝vĂĄ moc èasu, pĂše se v dopise. VĂm, že jste dobrĂ˝ a laskavĂ˝ èlovĂŹk a nic na tom nemĂŹnĂ ani to, že Våš Otec je vazalem Temnoty. (I jĂĄ jsem mĂŹla zlĂŠho otce, takže s VĂĄmi soucĂtĂm.) VĂm, že jste si již vyžådala svĂŠ DruhĂŠ tĂŹlo. LidĂŠ øĂkajĂ, že nejste hezkĂĄ a že mĂĄte špatnou PleÂť, ale už se nepodĂvajĂ hloubĂŹji, na krĂĄsu Vašà Duše. Jak blaženĂĄ musĂ tato Duše bĂ˝t pøi vĂŹdomĂ, že jejĂ tĂŹlesnĂĄ schrĂĄnka je NesmrtelnĂĄ! To moje pozemskĂŠ tĂŹlo vykazuje hroznĂŠ znĂĄmky rozkladu a mnĂŹ se pøĂèà pomyšlenĂ, že v nĂŹm budu ještĂŹ nĂŹjakĂ˝ èas uvĂŹznĂŹnĂĄ. Shodou okolnostĂ vĂm, že moje DruhĂŠ tĂŹlo na mne èekĂĄ v Klåšteøe zdravĂ. ProsĂm, prosĂm, prosĂm, prozraĂŻte mi, kde se Klåšter nachĂĄzĂ. Jsem pøipravena odejĂt, ale obĂĄvĂĄm se, že mĂšj AndĂŹl stråžnĂ˝ ode mĂŹ oèekĂĄvĂĄ, že budu trpĂŹlivĂĄ a vyèkĂĄm až do TrpkĂŠho konce. Vy jste moje jedinĂĄ nadĂŹje. ProsĂm, zprostøedkujte mi Tajnou vĂŹdomost, po nĂž tak zoufale toužĂm. ZapøĂsahĂĄm VĂĄs ve jmĂŠnu Ăşcty, kterou jsme obĂŹ chovaly k Henrymu, Agnes R. PanĂ FoxovĂĄ složà dopis zpĂĄtky do obĂĄlky. Všude kolem nĂ se sklĂzĂ obèerstvenĂ a jejĂ sestry si natahujĂ kabĂĄty a rukavice. ĂpĂŹnlivĂĄ prosba panĂ RackhamovĂŠ bude muset ještĂŹ poèkat kvĂšli ztracenĂ˝m dušĂm, kterĂŠ jsou na øadĂŹ døĂv. Veèer se panĂ FoxovĂĄ natĂĄhne na postel a znovu si ten dopis pøeète, zatĂmco jĂ ĂĂèa pøede na stehnĂŹ. Je podråždĂŹnĂĄ; odpoledne strĂĄvenĂŠ se Spolkem na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen se pøĂliš nevyvedlo. Pravda, ulice Shoreditche pøĂmo oplĂ˝vajĂ zhĂ˝ralostĂ a bĂdou, ale proniknout do nich je ĂŻĂĄbelsky obtĂžnĂŠ: jejich obyvatelĂŠ jsou nepøåtelštĂ a vĂŹtšina dveøà se zabouchne, jen co se k nim èlenka Spolku pøiblĂžĂ. Jedna šlapka se s panĂ Foxovou uvolila mluvit, ale byla natolik podroušenĂĄ, že se s nĂ nedalo probĂrat cokoli våžnĂŹjšĂho. „Z vĂĄs by taky byla dobrĂĄ kurva!“ ujistila ji uhihòanĂĄ coura. „To jĂĄ poznĂĄm! ÂŽe na sobĂŹ nemĂĄte korzet? Vidim vĂĄm kozy!“ PanĂ FoxovĂĄ se snažila vysvĂŹtlit, že prodĂŹlala tϞkou nemoc a že se jĂ v sevøenĂ tuhĂŠho krunýøe špatnĂŹ dĂ˝chalo a že cudnost beztak nemĂĄ s korzety nic spoleènĂŠho, neboÂť mravnĂŠ ženy existovaly dĂĄvno pøedtĂm, než bylo takovĂŠ obleèenĂ vynalezeno… Ale ta dĂŹvka o tom nechtĂŹla ani slyšet. „Jak se na vĂĄs koukĂĄm, eštĂŹ ste nemĂŹla dĂŹti,“ uchechtla se a pošimrala EmmelĂnu pod jejĂm vzedmutĂ˝m poprsĂm. „To se chlapĂšm lĂbĂ.“ TeĂŻ už se ale EmmelĂna složila na postel. BolĂ ji nohy, je umounĂŹnĂĄ, saze jĂ drhnou na jazyku a (to je otrava!) poøåd si neopatøila mlĂŠko do kakaa. A jako by to samo o sobĂŹ nestaèilo, zas tu mĂĄ ten dopis, v nĂŹmž ji Agnes RackhamovĂĄ ĂşpĂŹnlivĂŹ prosĂ o tajemstvĂ tĂŹlesnĂŠ nesmrtelnosti. Jak jĂ mĂĄ odpovĂŹdĂŹt? SamozøejmĂŹ po pravdĂŹ, jakkoli to nemusĂ bĂ˝t Agnes po chuti. EmmelĂna si pøinese pero a papĂr a nadrĂĄpe nĂĄsledujĂcĂ vzkaz: MilĂĄ panĂ RackhamovĂĄ, je mi to lĂto, ale musĂm VĂĄm øĂci, že se mĂ˝lĂte. Nikdo z nĂĄs nemڞe doufat v nesmrtelnost, pokud to nebude duchovnĂŹ skrz Krista (viz ĂĂmanĂšm 6,7-10; 1. KorintskĂ˝m 15,22 a obzvlåštĂŹ pak 15,50). Pokud VĂĄm mohu pomoci jakĂ˝mkoli jinĂ˝m zpĂšsobem, rĂĄda to udĂŹlĂĄm. S Ăşctou E. FoxovĂĄ PøeloženĂ˝ vzkaz zasune do obĂĄlky, zalepĂ ji a bezmĂĄla tĂ˝mž pohybem ji roztrhĂĄ na cucky. Pøedstava, jak natϚenĂĄ panĂ RackhamovĂĄ dostane dopis a najde v nĂŹm jen odmĂtnutĂ a pĂĄr odkazĂš na PĂsmo, je k plåèi. Nebylo by tøeba užiteènĂŹjšà poslat jĂ nĂŹjakou knihu? Pak by Agnes nemusela osobnĂŹ nic vyvracet a tøeba by tak úèinnĂŹji rozehnala jedovatĂ˝ opar jejĂch bludĂš. EmmelĂna vyskoèà z postele a zaène se pøehrabovat v zapråšenĂ˝ch, chlupatĂ˝ch hromadĂĄch knih, jimiž si zakrĂĄmovala dĂšm, a hledat ZboøenĂ˝ chrĂĄm, autobiografii sepsanou souchotinåøskĂ˝m kazatelem, kterou pĂšjèila Henrymu, když zaèal vyvĂĄdĂŹt kvĂšli jejĂmu chøadnutĂ. Byl to tenkĂ˝ svazeèek s nezamĂŹnitelnĂ˝m høbetem, teĂŻ ho ale ani za nic nemڞe najĂt a prach, kterĂ˝ se zvedĂĄ z knih, ji ponoukĂĄ k šĂlenĂŠmu kĂ˝chĂĄnĂ. Ale co je tohle? TlustĂĄ pøĂruèka, kterou si vĂšbec nevybavuje. Na zadnĂch deskĂĄch ji doporuèujĂ takovĂŠ autority jako „A. E. z Bloomsbury“: Pro milovnĂky rozkoše je tohle pravĂĄ bible! Na pøednĂch deskĂĄch je èernĂ˝m pĂsmem vyraženo: Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ – tipy pro svĂŹtĂĄky, rady pro zelenåèe. Otevøe knihu a na pøedsĂĄdce najde vĂŹnovĂĄnĂ Henrymu, od Philipa & Edwarda, s dovĂŹtkem: TvĂĄ budoucĂ farnost? HodnĂŹ štĂŹstĂ! EmmelĂnĂŹ cukne bolestĂ ve tvåøi nad Bodleyho a AshwellovĂ˝m krutĂ˝m žertem a k vlastnĂmu pøekvapenĂ jĂ do oèà vhrknou horkĂŠ slzy a zaènou padat na rukovĂŹÂť. Skrz slzy listuje strĂĄnkami, z nichž nĂŹkterĂŠ majĂ oslĂ uši – Bodley a Ashwell si tak patrnĂŹ poznaèili konkrĂŠtnĂ nevĂŹstky, kterĂŠ chtĂŹli vyzkoušet. PanĂ FoxovĂĄ zaklonĂ hlavu. JĂ samotnĂŠ je trapnĂŠ, jak nedokåže zarazit to posmrkĂĄvĂĄnĂ. PodrobnĂŹ si tu hnusnou brožurku prostuduje pozdĂŹji; i pøes zĂĄrmutek, kterĂ˝ jĂ teĂŻ pĂšsobĂ, by se nakonec mohla ukĂĄzat jako skrytĂŠ požehnĂĄnĂ. MusĂ to považovat… ano, to je ono: musĂ tu knĂžeèku poklĂĄdat za nedocenitelnĂ˝ seznam žen, kterĂŠ se vynasnažà najĂt a zachrĂĄnit. Ano, nakonec z toho vzejde nĂŹco dobrĂŠho! „Våš šålek èaje, sleèno.“ Sugar se s trhnutĂm probudĂ z neklidnĂ˝ch snĂš a zamrkĂĄ v pološeru. VzhlĂŠdne: nad jejĂ postelĂ se tyèà postava, kterou nepoznĂĄvĂĄ, v jednĂŠ ruce držà šålek s èajem a v druhĂŠ zapĂĄlenou lampu, protože se sotva rozednilo. Jak se zvedne na loktech a vymanĂ ruce zpod peøiny, uvĂŹdomĂ si, že ji na nohou cosi tĂžĂ, a na levĂŠm stehnĂŹ najde usazenĂ˝ otevøenĂ˝ denĂk, strĂĄnkami dolĂš. Kruci! Mڞe jen doufat, že to služebnĂĄ poklĂĄdĂĄ za školnĂ sešit nebo za vlastnĂ denĂk sleèny Sugar, a ne za ukradenĂ˝ majetek. „Ech… dĂŹkuji vĂĄm… Rose,“ zachraptĂ. Hrdlo mĂĄ vyprahlĂŠ a vidĂ jen rozmazanĂŹ. „Kolik je… uch…“ „PĂšl sedmĂŠ, sleèno, a mĂĄme hezkĂŠ ĂşternĂ rĂĄno.“ „HezkĂŠ?“ Sugar naklonĂ hlavu k temnĂŠmu oknu, v nĂŹmž se Rosina lampa odråžà se svatozåøà z jinovatky. „ChtĂŹla jsem tĂm jen øĂct, že pøestalo snϞit, sleèno.“ „Ach ano…“ Sugar si protøe oèi. „NebĂ˝t vĂĄs, jistĂŹ bych prospala celĂ˝ den.“ Hned toho nemohoucĂho gesta zalituje, protože teĂŻ jen vypadĂĄ jako šmudla. Zavøi zobĂĄk, dokud se neprobudĂš, napomene se. Když Rose se svou lampou zmizĂ, k Sugar se do pokoje vplĂžà prvnĂ chabĂŠ zĂĄblesky svĂtĂĄnĂ. Po usilovnĂŠm zamžikĂĄnĂ rozpoznĂĄ zvlåštnĂ bĂlĂŠ tvary zavϚenĂŠ za oknem, kterĂŠ se jako duchovĂŠ vznåšejĂ naprosto nehybnĂŹ sedm metrĂš nad zemĂ. Staèà jeden šelestivĂ˝ poryv vĂŹtru a duchovĂŠ se na okrajĂch zaènou rozpadat, jejich bĂlĂŠ konèetiny odpadajĂ kamsi mimo dohled. SnĂh na stromech, prachovĂ˝ a pomĂjivĂ˝. RoztøesenĂĄ Sugar si lokne z absurdnĂŹ nĂłbl šålku. Tenhle rituĂĄl, kdy jĂ služebnĂĄ hned po rozednĂŹnĂ naservĂruje èaj, mĂsto aby se sama vzbudila v deset nebo jedenĂĄct se sluneènĂmi paprsky na tvåøi, jĂ poøåd pøipadĂĄ velmi zvlåštnĂ. V tu chvĂli se pøenese zpĂĄtky v èase – ne do Priory Close, ale ještĂŹ dĂĄle – do hornĂho patra podniku panĂ CastawayovĂŠ, kde v trĂĄmovĂ vrkali holubi, slunce bylo nemilosrdnĂŹ zlatĂŠ a malĂ˝ Christopher Âťukal, když se stavil pro špinavĂŠ ložnĂ prĂĄdlo. MĂŹlas vzĂt Christophera s sebou, sykne v jejĂm zpomalenĂŠm mozku vyèĂtavĂ˝ hlas. V bordelu panĂ CastawayovĂŠ nemĂĄ dĂtĂŹ co dĂŹlat. Zakousne se do sušenky a nadrobĂ si na nĂĄprsenku noènĂ košile. Je to kluk, øekne si. Vyroste z nĂŹj chlap, ĂşplnĂŹ stejnĂ˝ jako všichni ostatnĂ. SvĂŹt je stvoøenĂ˝ pro muže. Dopije èaj, už ho tam beztak zbyl jen doušek, sotva si v nĂŹm svlažà suchĂ˝ jazyk. Proè je tak unavenĂĄ? Co se to vèera stalo? Vybavuje si, že ještĂŹ než upadla do dlouhĂŠho a zmatenĂŠho snu, v nĂŹmž nĂŹjakĂĄ ženskĂĄ vøĂskala a kvĂlela ve skuèĂcĂm vĂŹtru, èetla oznĂĄmenĂ Agnes UnwinovĂŠ, že se zasnoubila s Williamem Rackhamem. DenĂk se zavøel Sugar na klĂnĂŹ. Zase ho otevøe, zalistuje jeho zablĂĄcenĂ˝mi strĂĄnkami a najde pasåž, kde ztratila vĂŹdomĂ. Jsem zasnoubenĂĄ, pĂše Agnes, a pøitom svĂŠho nastĂĄvajĂcĂho manžela sotva znĂĄm. Jak dĂŹsivĂŠ! JistĂŹ, jsem s nĂm skvĂŹle obeznĂĄmena – tak dobøe, že bych ze všech jeho chytrĂ˝ch prĂšpovĂdek mohla sepsat celou knihu. Ale Kdo je tento William Rackham doopravdy a co ode mĂŹ ještĂŹ tak mڞe chtĂt? Ach, modlĂm se, abych ho nenudila! UsmĂvĂĄ se & øĂkĂĄ mi, že jsem jeho malĂĄ podivuhodnĂĄ vĂla – ale jsem pro muže jeho založenĂ dost osobytĂĄ? Když pøemýšlĂm o svadbĂŹ, je to, jako kdybych pøemĂtala o skoku do temnĂ˝ch vod. Ale proèistĂ se snad temnĂŠ vody, když do nich èlovĂŹk pøed samotnĂ˝m skokem lĂŠta & lĂŠta hledĂ? (BožĂnku: možnĂĄ jsem nemĂŹla užĂt tohoto pøirovnĂĄnĂ, když nejsem plavec!) Ale nesmĂ˝m se tĂm trĂĄpit. Všechno jde, když jsou dva lidĂŠ do sebe zamilovanĂ. A bude neskonale pøĂjemnĂŠ, až již nebudu Agnes UnwinovĂĄ! Už se nemڞu doèkat!!! „Moje mĂĄma vĂšbec nešla spĂĄt,“ stϞuje si Sofie, otupĂŹlĂĄ a ukòouranĂĄ, když jĂ Sugar pomĂĄhĂĄ do šatĂš. „Celou noc byla venku na zahradĂŹ a køièela, sleèno.“ „Tøeba se ti to zdĂĄlo, Sofie,“ opåèà Sugar stĂsnĂŹnĂŹ. NĂĄmaha spojenĂĄ s tĂm, aby se do sedmi hodin oblĂŠkla, upravila a mohla tak èelit novĂŠmu dnu a s tĂmtʞ pomoci Sofii, zatlaèila jejĂ noènĂ mĂšru do minulosti; zmuèenĂŠ kvĂlenĂ bylo ztlumeno na minimum. Když si to teĂŻ snažà vybavit, ten ženskĂ˝ hlas už nenĂ osamocenĂ˝, ale doprovĂĄzejĂ ho dalšĂ, mužskĂŠ i ženskĂŠ. Ach ano, a pak si ještĂŹ matnĂŹ vzpomĂnĂĄ na nĂŹjakĂ˝ kravĂĄl na schodech. „ChĂšva øĂkĂĄ, že plåè a vyvĂĄdĂŹnĂ na nikoho neplatĂ,“ poznamenĂĄ Sofie znièehonic. ZatĂmco ji Sugar èeše, špulĂ pusu jako slabomyslnĂĄ a v tĂŹsnĂ˝ch botièkĂĄch zavrĂĄvorĂĄ pokaždĂŠ, když se jĂ høeben zachytĂ ve vlasech. JeštĂŹ nenĂ ĂşplnĂŹ vzhĂšru, to je jasnĂŠ. „Všichni se musĂme snažit bĂ˝t stateènĂ, Sofie,“ øekne Sugar. V pĂšl desĂĄtĂŠ, krĂĄtce po zaèåtku vyuèovĂĄnĂ, narušà osamĂŹlĂŠ soukromĂ uèebny zaÂťukĂĄnĂ na dveøe. Jakmile služebnictvo odnese nĂĄdobĂ od snĂdanĂŹ, obvykle je až do obĂŹda nikdo nerušĂ, ale teĂŻ tu ve dveøĂch stojĂ Letty s prĂĄzdnĂ˝ma rukama a våžnĂ˝m vĂ˝razem. „Pan Rackham by vĂĄs rĂĄd vidĂŹl, sleèno Sugar,“ pronese. „VidĂŹl… mĂŹ?“ zamrkĂĄ Sugar nechĂĄpavĂŹ. „Ve svĂŠ pracovnĂŹ, sleèno.“ Lettyina tvåø je dobrotivĂĄ, ale vyèĂst se toho z nĂ moc nedĂĄ; pokud jsou do nĂ vepsĂĄna nĂŹjakĂĄ tajemstvĂ, kterĂĄ zĂšstĂĄvajà èistĂŹ mezi ženami, pak jsou napsanĂĄ tak slabĂŹ, že je Sugar prostĂŹ nerozluštĂ. Sofie vzhlĂŠdne od psacĂho stolu a èekĂĄ, jak se situace vyvine. PokĂ˝vnutĂm a gestem ruky jĂ Sugar pokyne, aÂť dĂĄl pracuje na kreslenĂ a pojmenovĂĄvĂĄnĂ hudebnĂch nĂĄstrojĂš; prĂĄvĂŹ totiž Sofii pøesvĂŹdèila, že jejà èrta houslĂ s povislĂ˝m krkem je docela dobrĂĄ a že ji nemusĂ vytrhnout ze sešitu a malovat to znovu. Sofie se zase sklonĂ ke svĂŠmu Ăşkolu, pøiložà pravĂtko k nedodĂŹlanĂŠmu violoncellu, jako kdyby mĂŹlo cukĂĄnĂ vyklouznout z jejĂho sevøenĂ. „Brzy se vrĂĄtĂm,“ øekne Sugar. Ale jak se vydĂĄ za Letty z pokoje ven, jejĂ dĂšvĂŹra v naplnĂŹnĂ toho slibu nĂĄhle zakolĂsĂĄ. Chce mĂŹ vyrazit, napadne ji. Našel si nĂŹjakou sleènu, kterĂĄ umĂ francouzsky a nĂŹmecky a hraje na klavĂr. Pak od nemĂstnĂ˝ch obav pøeskoèà k nemĂstnĂŠmu vzrušenĂ a bleskne jĂ hlavou: Ne, chce mi zlĂbat krk, zvednout mi suknĂŹ a opĂchat mĂŹ. Od božĂho rĂĄna mĂĄ erekci a už se nedokåže udržet. Koberec na celĂŠ podestĂŹ je mokrĂ˝ a je cĂtit po mĂ˝dle a vlhkĂŠ lĂĄtce. Jen co Letty vyøĂdila vzkaz, vyhrnula si rukĂĄvy a vrĂĄtila se k vĂŹdru a houbĂŹ; guvernantka se mĂĄ pĂĄnovi postavit sama. Voda v LettyinĂŹ vĂŹdru je rڞovĂĄ. S rozbušenĂ˝m srdcem Sugar zaÂťukĂĄ na dveøe Williamovy pracovny, jeho sanctum sanctorum, do nĂž za všechny ty tĂ˝dny, co je v tomto domĂŹ, ještĂŹ jedinkrĂĄt nevkroèila. „DĂĄle,“ ozve se zevnitø a ona Williama poslechne. Když ho Sugar zahlĂŠdne u stolu v oblaku kouøe, jak se unavenĂŹ naklĂĄnĂ a lokty odstrkĂĄvĂĄ dva krtince korespondence, napadne ji, že pøipomĂnĂĄ èlovĂŹka po prohýøenĂŠ a proflĂĄmovanĂŠ noci. Oèi mĂĄ zarudlĂŠ a oteklĂŠ, vlasy zplihlĂŠ a vousy ani knĂr nemĂĄ proèĂsnutĂŠ. Zvedne se ze židle, aby ji pøivĂtal, a ona si povšimne tmavĂ˝ch skvrn od vody na vestièce, pocĂĄkanĂŠ pøi hrubĂŠm ošplouchnutĂ tvåøe. „Williame, vypadåš… tak hroznĂŹ unavenĂ˝! NepøehĂĄnĂš to s pracĂ?!“ Pøejde k nĂ – boty a nohavice mĂĄ zablĂĄcenĂŠ –, popadne ji za ramena tak prudce, že sebou Sugar trhne, a pøivine si ji na hruĂŻ. Aèkoli na jeho objetĂ zareaguje, ovine kolem nĂŹj svĂŠ dlouhĂŠ a tenkĂŠ ruce a zaboøà tvåø do jeho oblièeje, je v pokušenĂ rĂĄznĂŹ ho odmĂtnout, jak by to mĂŹla udĂŹlat každĂĄ dobrĂĄ guvernantka; napadajĂ ji všemožnĂŠ pøihlouplĂŠ protesty: PusÂťte mĂŹ, pane! Ach! SlitovĂĄnĂ! OmdlĂm! a tak dĂĄle. „Co se dĂŹje, milåèku?“ zašeptĂĄ mu do vlasĂš a pevnĂŹ ho obejme, aby pøes všechny vrstvy lĂĄtky, kterĂŠ šustĂ mezi nimi, pocĂtil ostrĂŠ hrany jejĂch bokĂš. „Ăekni mi, co tĂŹ trĂĄpĂ.“ Tyhle frĂĄze jsou skoro stejnĂŹ otøepanĂŠ, ale co jinĂŠho mڞe Sugar øĂct? Ona si pøeje jen jedno: aby se tahle neuklizenĂĄ mĂstnost se zmĂŹtĂ papĂrĂš, zakouøenĂ˝mi tapetami a koberci barvy dušenĂŠho hovĂŹzĂho rozplynula a aby se oba nĂŹjakĂ˝m kouzlem pøemĂstili zpĂĄtky do Priory Close, kde by skonèili nazĂ pod mĂŹkkou, teplou peøinou a William by se na ni unesenĂŹ zadĂval a øekl… „KrucinĂĄlfagot, zatracenĂĄ prĂĄce.“ Sugar popadne dech a on ji stiskne ještĂŹ pevnĂŹji. „Je to… nĂŹco s voòavkåøstvĂm?“ opåèĂ, i když moc dobøe vĂ, že tĂm myslel nĂŹco jinĂŠho. „Agnes,“ zaĂşpĂ. „Jsem s rozumem v koncĂch.“ PravdĂŹpodobnost, že by William byl na tom s rozumem ještĂŹ hÚø než jeho nebohĂĄ žena, vypadĂĄ malĂĄ, ale nenĂ pochyb o tom, že ho to soužĂ. „Co udĂŹlala?“ „Vèera v noci si vyšla na snĂh, obleèenĂĄ jen v noènĂ košili! Snažila se vykopat svĂŠ denĂky. TeĂŻ je pøesvĂŹdèenĂĄ, že je sežrali èervi. NaøĂdil jsem, aby ty zatracenĂŠ pĂsemnosti dali do bezpeèĂ, ale nikdo nemĂĄ ponĂŹtĂ, kde jsou.“ Sugar neartikulovanĂ˝m zvukem naznaèĂ, že s nĂm cĂtĂ a že je z toho zmatenĂĄ. „A zranila se!“ vykøikne William a otøese se Sugar v nĂĄruèĂ. „Je to hroznĂŠ! Rozsekla si obĂŹ chodidla rýèem. Ta chudĂŹra v životĂŹ nekopala dĂru. A to nebyla vĂšbec obutĂĄ! Bože!“ Znovu se prudce otøese pøi pomyšlenĂ na ty bosĂŠ nohy, do nichž po jednom neohrabanĂŠm mĂĄchnutĂ pronikĂĄ tupĂ˝ kovovĂ˝ klĂn. I Sugar se zachvĂŹje – je to prvnĂ bezmocnĂĄ køeè, kterou spolu sdĂlejĂ a kterĂĄ je skuteènĂŹ vzĂĄjemnĂĄ. „Jak jĂ je? Co jsi udĂŹlal?“ zvolĂĄ Sugar a William se jĂ vymanĂ z objetĂ a zakryje si dlanĂŹmi oblièej. „PochopitelnĂŹ jsem poslal pro doktora Curlewa. DĂkybohu neodmĂtl… i když si za tohle ode mĂŹ vybere svou libru masa… To je opravdu podivuhodnĂŠ, jak mڞe èlovĂŹk v plåšti pøehozenĂŠm pøes noènĂ košili sešĂvat rĂĄnu køièĂcà ženĂŹ a poøåd pøi tom vypadat samolibĂŹ! Jen aÂť se samolibĂŹ ksichtĂ, ale Agnes tu zĂšstane! MĂĄm snad odsoudit svou manželku do pekla na zemi, protože neumĂ zachĂĄzet s rýèem? JeštĂŹ nejsem netvor!“ „Williame, ty jsi celĂ˝ bez sebe!“ varuje ho Sugar, aèkoli i jĂ se znepokojenĂŹ tøese hlas. „ProzatĂm jsi udĂŹlal všechno, co bylo ve tvĂ˝ch silĂĄch; až se vyspĂš, budeš si to moct promyslet s èistšà hlavou.“ William udĂŹlĂĄ pĂĄr krokĂš od nĂ, pøikĂ˝vne a promne si ruce. „Ano, ano,“ øekne a mraèà se samou snahou vymĂŠst si z mozku nelogickĂŠ konstrukce. „Už se ovlĂĄdĂĄm.“ Spoèine na nĂ zvlåštnĂm pohledem, oèi se mu lesknou. „NenapadĂĄ tĂŹ, kdo by ty zatracenĂŠ denĂky mohl sebrat?“ „N-nemohla si je vzĂt s sebou Sofiina pøedchozĂ chĂšva? Nevykopali je tĂŹsnĂŹ pøedtĂm, než odjela?“ William zavrtĂ hlavou a už chce namĂtnout, že Beatrice CleavovĂĄ se k Agnes chovala se špatnĂŹ skrĂ˝vanĂ˝m pohrdĂĄnĂm; pak ho napadne, že prĂĄvĂŹ proto si mohla vychutnat pøĂležitost zpĂšsobit potĂže. „NapĂšu panĂ BarrettovĂŠ a nechĂĄm prohledat jejĂ pokoj,“ prohlĂĄsĂ. „Ne, ne, milåèku,“ zavrtĂ Sugar hlavou, vydϚenĂĄ tĂm, jak snadno by jejà špinavĂĄ a nepoctivĂŹ nabytĂĄ tajemstvĂ mohla bĂ˝t vytažena zpod jejĂ malĂŠ postele, pokud by podezøenĂ padlo na ni. „Jestli to chĂšva udĂŹlala ze zlomyslnosti, pak je jistĂŹ hodila do nejbližšà øeky. A navĂc, potøebuje Agnes prĂĄvĂŹ teĂŻ kupu starĂ˝ch denĂkĂš? Nepotøebuje spĂš odpoèinek a lĂĄskyplnou pÊèi?“ William pøejde ke stolu a nervĂłznĂŹ pøi tom otevĂrĂĄ a zavĂrĂĄ dlanĂŹ. „Odpoèinek a lĂĄskyplnĂĄ pÊèe. Jo, krucinĂĄl. Kʞ by jen mohla spĂĄt, dokud se jĂ ta zranĂŹnĂ nezahojĂ! Seženu jĂ nĂŹco od doktora – ne Curlewa, k èertu s nĂm – nĂŹjakou pilulku nebo lektvar… Clara už ohlĂdĂĄ, aby to svĂŹdomitĂŹ užĂvala, každou noc… Bez pardonu. Bez pardonu, slyšĂš!“ Jeho hlas pøešel od rezignovanĂŠho souhlasu k zuøivosti bĂŹhem pĂĄr vteøin. Sugar k nĂŹmu pøispĂŹchĂĄ a položà mu hrubou dlaò na zkøivenou tvåø. „Williame, prosĂm tĂŹ: to trĂĄpenĂ tĂŹ tak zaslepilo, že mĂŹ nepoznĂĄvåš. Jsem tvoje Sugar, cožpak to nevidĂš? Jsem žena, kterĂĄ poslouchala, co tĂŹ trĂĄpĂ, radila ti, pomĂĄhala ti psĂĄt dopisy, do kterĂ˝ch ses bĂĄl pustit… KolikrĂĄt jsem dokĂĄzala, že nenĂ nic, co bych pro tebe neudĂŹlala?“ ChytĂ ho za ochablou ruku a navede si ji na poprsĂ, pak s nĂ sjede dolĂš na bøĂško. DoufĂĄ, že ho to gesto vzrušĂ, ale on ho jen bez hlesu rozpaèitĂŹ strpĂ, jako by se s jeho pomocĂ køižovala. „Williame,“ nalĂŠhĂĄ. „VzpomĂnåš na Hopsoma? Na ty dlouhĂŠ noci, kterĂŠ jsme strĂĄvili…?“ KoneènĂŹ jeho vĂ˝raz roztaje. Jeho pøehøåtĂĄ lebka se podle všeho plnĂ studenĂ˝m balzĂĄmem vzpomĂnek na jejich dĂšvĂŹrnĂ˝ vztah: na to, jak mu pomohla proplout bouølivĂ˝mi vodami rĂšstu Rackhamova voòavkåøstvĂ, kdy by ho špatnĂĄ rada bĂ˝vala mohla potopit. „Ty mĂšj andĂŹli,“ vzdychne kajĂcnĂŹ. K velkĂŠ ĂşlevĂŹ Sugar se naklonĂ a polĂbĂ ji na rty; jazyk mĂĄ suchĂ˝ a je z nĂŹj cĂtit brandy a dyspepsie, ale aspoò ji lĂbĂĄ. Sebere odvahu a zaène ho hladit po vlasech, po ramenou, po zĂĄdech, dĂ˝chĂĄ rychleji, skoro ho chce, chce, aby ji on chtĂŹl. „Mimochodem,“ øekne a zase se vymanĂ z objetĂ. „MusĂm ti nĂŹco ukĂĄzat.“ Jeho pyj se v kalhotĂĄch boulĂ, ale tohle jĂ ukĂĄzat nechce; ne, na to ještĂŹ nenĂ ĂşplnĂŹ pøipravenĂ˝. MĂsto toho se prohrabe chaosem papĂrĂš na stole a vytĂĄhne složenĂ˝ vĂ˝tisk TimesĂš. „Tohle jsi asi nevidĂŹla, že?“ nadhodĂ a rychle novinami prolistuje, pøes zprĂĄvy, svatby a zasnoubenĂ, až najde strĂĄnku, kterou jĂ chce ukĂĄzat. Tam, na prominentnĂm mĂstĂŹ uprostøed malĂ˝ch inzerĂĄtĂš na lĂŠky k proèištĂŹnĂ krve a homeopatika, se rozpĂnĂĄ velkĂŠ oznĂĄmenĂ s rytinou tvåøe Williama Rackhama, obepnutĂŠ cesmĂnovĂ˝m vĂŹncem. VeselĂŠ vĂĄnoènĂ svĂĄtky a co nejšastnĂŹjšà novĂ˝ rok vĂĄm pøeje firma RACKHAM DODAVATEL KVALITNĂCH PARFĂMĂ A TOALETNĂCH POTĂEB Sugar si to pøånĂ pøeète nĂŹkolikrĂĄt po sobĂŹ a lĂĄme si hlavu, jak mu poblahopøåt. Je to hodnĂŹ zvlåštnĂ pocit, když jĂ William ukazuje svĂšj nĂĄpad jako fait accompli, aniž se s nĂ pøedtĂm poradil! „Velmi vĂ˝raznĂŠ,“ pochvĂĄlĂ ho. „A dobøe nastylizovanĂŠ. Ano, je to parĂĄda.“ „Takhle dostanu vĂĄnoènĂ pøånĂ do novin s poøådnĂ˝m pøedstihem,“ vysvĂŹtluje jĂ, „mnohem døĂv než moje konkurence, chĂĄpeš?“ „Hmm,“ pøikĂ˝vne. „UrèitĂŹ je jim teĂŻ lĂto, že na to nepøišli sami, co?“ Sugar si v duchu znovu a znovu mimovolnĂŹ pøehrĂĄvĂĄ nechutnou scĂŠnu, jak Agnes ve tmĂŹ zaboøà rýè do zemĂŹ a èepel jĂ pøi tom rozøĂzne bledou kڞi na nohou. „Napøesrok o VĂĄnocĂch mĂŹ už budou mĂt prokouknutĂŠho,“ pokraèuje William. „Ale letos mĂĄm tu vĂ˝hodu jĂĄ.“ „Napøesrok vymyslĂš nĂŹco ještĂŹ chytøejšĂho,“ ujistĂ ho Sugar. „Pomڞu ti.“ Znovu se polĂbĂ a tentokrĂĄt to vypadĂĄ, že je William pøipravenĂ˝ pokraèovat. Sugar mu vklouzne rukou do kalhot a jeho ptĂĄk zaène tvrdnout, ještĂŹ než ho poøådnĂŹ nahmatĂĄ. „Kdy ukonèĂš moje trĂĄpenĂ?“ zapøede mu do ucha a podaøà se jĂ promĂŹnit hysterickĂ˝ zĂĄchvĂŹv hlasu v žådostivĂŠ zatrylkovĂĄnĂ. Ale když zvedne nohu, aby si na nĂŹj vlezla, pøece jen ji pøekvapĂ, jak vlhkou mĂĄ vulvu. William se chovĂĄ jako zvĂøe, to je pravda, ale šĂlĂ obavami a srdce mĂĄ na pravĂŠm mĂstĂŹ, tĂm si je Sugar jistĂĄ, a – dĂkybohu – poøåd po nĂ toužĂ. Pokud se jĂ podaøà zašoustat si s nĂm tady a uslyšà jeho bezmocnĂŠ zaĂşpĂŹnĂ pøi ejakulaci, poøåd všechno mڞe dopadnout dobøe. Sugar mĂĄ dlouhĂŠ spodky u kotnĂkĂš a spouštĂ se mu zadkem do klĂna. ZajĂkne se Ăşlevou, když do nĂ vnikne jeho žalud – ale vtom nĂŹkdo ostøe zaÂťukĂĄ na dveøe. Sugar se bez sebemenšĂho zavĂĄhĂĄnĂ vymrštĂ z Williamova tĂŹla, vytĂĄhne si spodky a pøi tom zase zĂskĂĄ rovnovĂĄhu. I William se èinĂ. Jejich vzĂĄjemnost a synchronizovanost, s nĂž si rovnajà šaty a stavĂ se do spoleèensky nezĂĄvadnĂŠho postoje, je stejnĂŹ instinktivnĂ a plynnĂĄ jako jakĂ˝koli milostnĂ˝ akt. „DĂĄle!“ pronese Rackham chraplavĂŹ. Je to zase Letty a tentokrĂĄt vypadĂĄ nesvĂĄ – ne kvĂšli svĂŠmu pĂĄnu a guvernantce, kteøà tu oèividnĂŹ hovoøili ve všà poèestnosti, ale kvĂšli tĂživĂŠ povaze zprĂĄvy, již mĂĄ vyøĂdit. „Je to… od panĂ RackhamovĂŠ, pane,“ ošĂvĂĄ se. „Chce vĂĄs, pane.“ „Chce mĂŹ?“ „Ano, pane. Je to nalĂŠhavĂŠ, pane.“ William hledĂ pøes celou mĂstnost krvĂ podlitĂ˝ma oèima, kterĂŠ se mu už klĂžĂ. Jen nerad se smiøuje s tĂm, jakou mĂĄ smĂšlu. „Tak dobøe, Letty,“ øekne. „Hned tam budu.“ Služka se vzdĂĄlĂ a William vyjde zpoza svĂŠho stolu, pøièemž si prsty zkontroluje vĂĄzanku a lĂmec košile. „To je tak lichotivĂŠ,“ prohodĂ zatrpkle k Sugar, když se šourĂĄ kolem nĂ, „že mĂŹ chce tolik žen najednou.“ V AgnesinĂŹ ložnici, kterĂĄ za dennĂho svĂŹtla bĂ˝vĂĄ tak èasto zatemnĂŹnĂĄ, je nynĂ plno svĂŹtla a zĂĄvĂŹsy jsou roztaženĂŠ, aby se dovnitø dostalo co nejvĂc sluneènĂch paprskĂš. PanĂ RackhamovĂĄ by mĂŹla bĂ˝t pråšky zcela utlumenĂĄ, ale je plnĂŹ pøi vĂŹdomĂ, sedĂ na posteli rovnĂĄ jako pravĂtko, v èisÂťounkĂŠ noènĂ košili zapnutĂŠ až k bradĂŹ, s velkĂ˝m hrbolem v polovinĂŹ postele, kde se pod peøinou skrĂ˝vajĂ jejĂ silnĂŹ zafaèovanĂŠ nohy. Tvåø mĂĄ klidnou, i pøes pĂĄr škrĂĄbancĂš na lĂci od potyèky se svĂ˝m manželem, Shearsem a Rose, kteøà se ji snažili odtĂĄhnout zpĂĄtky do domu. NepravdĂŹpodobnĂŹ modrĂŠ oèi mĂĄ zarudlĂŠ. Toho všeho si William všimne, jen co vkroèà k nĂ do pokoje. NavĂc mu neujde, že Clara stojĂ na hlĂdce u hlavy postele jako èestnĂĄ stråž po boku svĂŠ panĂ. „V poøådku, Claro,“ øekne William, „mڞeš jĂt.“ SlužebnĂĄ udĂŹlĂĄ mĂĄlem nepostøehnutelnĂŠ pukrle, jejĂ trup sebou sotva cukne. „PanĂ RackhamovĂĄ øekla, že tu mĂĄm zĂšstat, pane.“ „Je to moje komornĂĄ, Williame,“ pøipomene mu Agnes. „MyslĂm, že mĂĄm nĂĄrok na aspoò jednoho èlovĂŹka v domĂŹ, kterĂŠmu jde jen o moje dobro.“ William narovnĂĄ ramena. „Agnes…“ zaène ji varovat, ale pak si to rozmyslĂ. „O èem bys se mnou chtĂŹla mluvit?“ Agnes se dlouze a zhluboka nadechne. „TvĂšj koèà mĂŹ prĂĄvĂŹ nanejvýš ponižujĂcĂm zpĂšsobem odmĂtl.“ „Cheesman?“ „MĂĄme snad jen jednoho koèĂho, Williame, pokud si tedy pro zĂĄbavu nekøeèkuješ nĂŹkde dalšĂ.“ NeušklĂbla se Clara? Kat aby ji spral, tu kåèu jednu nafrnĂŹnou. Za tohle ji jednou vyrazĂ na dlažbu… „Byl k tobĂŹ Cheesman drzĂ˝, drahĂĄ?“ optĂĄ se William s uhlazenou zdvoøilostĂ. „Ne, on se chovĂĄ tak slušnĂŹ, jak se od èlovĂŹka jeho sorty dĂĄ èekat,“ opåèà panĂ RackhamovĂĄ. „O moje ponĂženĂ ses postaral ty.“ „JĂĄ?“ „Cheesman tvrdĂ, že jsi mu zakĂĄzal, aby mĂŹ bral do kostela.“ „Je ĂşterĂ˝, mĂĄ d –“ „MĂŠho kostela,“ skoèà mu Agnes do øeèi. „V Cricklewoodu.“ William na okamžik zavøe oèi, aby si mohl lĂŠpe pøedstavit, jak Clara skonèà v bĂdĂŹ, nebo se na mĂstĂŹ samovolnĂŹ vznĂtĂ. „Mno…“ povzdychne si, „ono je to popravdĂŹ øeèeno na pokyn doktora Curlewa, milåèku.“ Agnes opakuje ta slova a každĂŠmu vĂŹnuje preciznĂŹ pøezĂravou pozornost, kterou si zasloužĂ. „Pokyn. Doktora. Curlewa.“ „Ano,“ pøisvĂŹdèà William a v duchu se podivĂ, jak je to možnĂŠ, že on, William Rackham, muž, kterĂ˝ si bez potĂžà dokåže poradit s hnĂŹvem krobiĂĄnskĂŠho pøĂstavnĂho dĂŹlnĂka, zpanikaøà tvåøà v tvåø nelibosti svĂŠ ĂştlĂŠ manželky. Jak mohla ta lĂbeznĂĄ povaha, jĂž ho kdysi okouzlila, tak zatrpknout? „Doktor Curlew je toho nĂĄzoru, že tvĂŠmu zdravĂ nesvĂŹdèĂ, když se vĂŹnuješ… tedy… když vyznĂĄvåš jinou vĂru než… ehm…“ „Potøebuji zĂĄzrak, Williame,“ promluvĂ na nĂŹj velmi zøetelnĂŹ, jako k vĂ˝jimeènĂŹ slabomyslnĂŠmu dĂtĂŹti. „ZĂĄzrak uzdravenĂ. Potøebuji se modlit v kostele, kterĂ˝ BĂšh uznĂĄvĂĄ a o nĂŹmž je znĂĄmo, že ho navštĂŹvuje Panna Maria a jejĂ andĂŹlĂŠ. Ty jsi snad byl nĂŹkdy svĂŹdkem zĂĄzraku ve svĂŠm kostele, Williame?“ Claøiny ruce, kterĂŠ byly až doposud zkøĂženĂŠ za zĂĄdy, se pøesunou dopøedu – nevinnĂŠ ošitĂ, kterĂŠ pøesto Williamovi pøipadne vĂ˝smϚnĂŠ. „Tedy…“ (tĂĄpavĂŹ hledĂĄ nĂŹjakou posmutnĂŹlou ironickou poznĂĄmku, jĂž by celĂ˝ hovor navedl do bezpeènĂŹjšĂch vod) „musĂm pøiznat, že jsem nejspĂš nedĂĄval dost pozor.“ „Pøiznat?“ zasyèà Agnes a zornièky se jĂ rozšĂøĂ, že vĂc už to ani nejde. „Ano, souhlasĂm, pøiznat by ses mĂŹl. Nebo rovnou vyzpovĂdat. Ale to ty nikdy neudĂŹlåš, že?“ „Agnes…“ Znovu se obrnĂ pøed nastĂĄvajĂcĂ hĂĄdkou; znovu jĂ to pošouchnutĂ neoplatĂ. „Nemohli bychom to probrat, až ti bude lĂŠpe? Je ĂşplnĂŹ jedno, jestli jsi katolièka, nebo anglikĂĄnka, teĂŻ nejsi s to zajĂt do žådnĂŠho kostela. Tvoje ubohĂŠ nohy potøebujĂ odpoèĂvat a nechat se rozmazlovat.“ Znièehonic ho napadne vychytralĂ˝ smĂŹr argumentace: „A koneckoncĂš, jak by se ti lĂbilo, Agnes, kdyby tĂŹ nesli do kostela jako tϞkĂŠ zavazadlo a všichni tomu pøihlĂželi?“ Tento apel na Agnesin spoleèenskĂ˝ jemnocit se vypaøĂ, sežehnutĂ˝ rozhoøèenĂ˝m pohledem. „NecĂtila bych se jako zavazadlo,“ pronese roztøesenĂ˝m hlasem. „CĂtila bych se… božsky. KaždopĂĄdnĂŹ nejsem tϞkĂĄ: jak se opovažuješ nĂŹco takovĂŠho vĂšbec øĂci?“ William si uvĂŹdomĂ, že i pøes všechnu svou zdĂĄnlivou vyrovnanost jeho manželka blouznĂ. DĂĄl se s nĂ hĂĄdat je marnĂŠ, jen by se tĂm dĂĄl Claøe staral o zĂĄbavu. „Agnes,“ pronese odmÏøenĂŹ, „jĂĄ… jĂĄ to nedovolĂm. Stala by ses terèem posmĂŹchu a jĂĄ s tebou. ZĂšstaneš doma, dokud –“ Agnes se zmuèenĂ˝m vĂ˝køikem odhodĂ peøinu stranou a hbitĂŹ jako ježovka se po matraci doplazĂ k nohĂĄm postele. Popadne mosaznĂŠ kudrlinky jejĂho rĂĄmu, slzy se jĂ valĂ po tvåøĂch a ona kvĂlĂ. „SlĂbils mi to! Milovat, opatrovat a ctĂt mĂŹ! ‚Je mi ĂşplnĂŹ fuk, co si myslĂ svĂŹt,‘ øekl jsi. ‚OstatnĂ dĂvky jsou nudnĂŠ, až to bolĂ,‘ tvrdil jsi. ĂĂkal jsi mi, ty mĂĄ podivuhodnĂĄ vĂlo‘! ‚Ăeho se naše spoleènost bojĂ, tomu øĂkĂĄ vĂ˝støednĂ‘ – tak znĂŹlo tvoje dalšà povedenĂŠ rèenĂ. ‚Budoucnost mڞe bĂ˝t zajĂmavĂĄ jen tehdy, pokud budeme mĂt odvahu bĂ˝t zajĂmavĂ – a to znamenĂĄ vyzrĂĄt nad svĂŹtem!‘“ Williamovi samĂ˝m úžasem klesne brada. Myslel si, že noc, kterou prĂĄvĂŹ zažil, je nejbizarnĂŹjšà zkouškou jeho života, ale tohle… tohle je horšĂ. Slyšet z Ăşst vlastnà ženy svou mladistvou samolibost, svĂĄ nejnezralejšà prohlåšenĂ, vzkøĂšenĂĄ ze zapomnĂŹnĂ! „JĂĄ… jĂĄ se o tebe starĂĄm, jak nejlĂp dokåžu,“ snažà se ji udobøit. „Ty jsi nemocnĂĄ a jĂĄ o tebe chci peèovat.“ „Peèovat o mĂŹ?“ vykøikne Agnes. „Kdy jsi o mĂŹ peèoval? PodĂvej! PodĂvej! Co hodlåš udĂŹlat s tĂmhle?“ Padne na zĂĄda, zvedne si noènĂ košili a zaène horeènatĂŹ odmotĂĄvat obvazy z nohy. „Agnes! Ne!“ Vrhne se k nĂ a popadne ji za obĂŹ zĂĄpĂŹstĂ, ale jejĂ ruce se dĂĄl svĂjejĂ a zmĂtajĂ u kotnĂkĂš. Z nohy se jĂ odvĂjejĂ chapadla zkrvavenĂŠho obvazu; zahlĂŠdne zhmoždĂŹnou modrou kڞi i lepkavou karmĂnovou sraženinu. RovnϞ si mezi nohama hubenĂ˝ma jako špejle, kterĂŠ Agnes tak bezmyšlenkovitĂŹ odhalila, nemڞe nevšimnout blonĂŻatĂ˝ch kudrlin jejĂho Venušina pahrbku. „ProsĂm tĂŹ, Agnes,“ zašeptĂĄ a zuøivĂ˝m zvedĂĄnĂm oboèà jĂ pøipomĂnĂĄ tichou svĂŹdkyni Claru stojĂcĂ za nimi. „Ne pøed služkou…!“ Agnes se hystericky rozesmĂŹje; je to hroznĂ˝, zvĂøeckĂ˝ zvuk. „Moje tĂŹlo se promÏòuje v… syrovĂŠ maso,“ vykøikne pobouøenĂŹ a nevÏøĂcnĂŹ, „moje duše je skoro ztracenĂĄ a ty måš starosti o sloužĂcĂ?“ Zoufale bojuje s jeho sevøenĂm, nohama kope do peøin a rozmazĂĄvĂĄ krev po snĂŹhovĂŹ bĂlĂŠm povleèenĂ. JejĂ poprsĂ se mu tiskne k paži; Williamovi to pøipomene plnost jejĂch òader oproti prsĂšm Sugar, cherubĂnskou kompaktnost jejĂho tĂŹla i to, jak horoucnĂŹ se kdysi tϚil na ten blaženĂ˝ den, kdy ho koneènĂŹ bude moci sevøĂt v nĂĄruèÅ NĂĄhle s nĂm Agnes pøestane zĂĄpasit. Jsou bok po boku, skoro se dotĂ˝kajĂ nosy. CelĂĄ udĂ˝chanĂĄ, se slinou na bradĂŹ a zrudlou tvåøà po nĂŹm støelĂ pohledem plnĂ˝m spravedlivĂŠho rozhoøèenĂ. „Ubližuješ mi,“ øekne tiše. „Jdi si hrĂĄt s nĂŹkĂ˝m jinĂ˝m.“ PustĂ jejĂ zĂĄpĂŹstĂ a ona se odplazĂ do hlavy postele, pøièemž za sebou tĂĄhne tenkĂŠ pruhy potøĂsnĂŹnĂŠho obvazu. Za okamžik je už zpĂĄtky pod peøinou, hlavu mĂĄ na polštåøi, tvåø jĂ spoèĂvĂĄ na dlani. Stoicky si vzdychne, asi jako dĂtĂŹ, kterĂŠ nĂŹkdo obtϞuje, když už mĂŹlo dĂĄvno spĂĄt. „ĂĂŠĂŠ…“ zakoktĂĄ William, ale žådnĂĄ slova z nĂŹj nevyjdou. ObrĂĄtĂ se ke Claøe a bezmocnĂ˝m gestem ji zapøisĂĄhne, aby nezneužila moc, kterou jĂ tento incident propĂšjèil. Clara s neèitelnĂ˝m vĂ˝razem pøikĂ˝vne. „PostarĂĄm se o ni, pane Rackhame,“ ujistĂ ho a s tĂm podle všeho Williamovi povolĂ odejĂt. William se došourĂĄ zpĂĄtky do pracovny, ĂşplnĂŹ otupĂŹlĂ˝ zoufalstvĂm. Nikdo ho tam nevĂtĂĄ, protože Sugar se oèividnĂŹ vrĂĄtila do uèebny, když už na nĂŹj dĂĄl nemohla èekat. Nuže budiž. ZaèichĂĄ ve vzduchu. Kouø doutnĂku. HoøĂcĂ uhlĂ v krbu. PohlavĂ Sugar. Stoupne si pøed plĂĄpolajĂcĂ krb, opøe si èelo o zeĂŻ, rozepne kalhoty a s usouženĂ˝m vzdychĂĄnĂm zaène masturbovat. BĂŹhem nĂŹkolika vteøin už z nĂŹj tryskĂĄ sperma a padĂĄ pøĂmo na syèĂcĂ uhlĂky. MĂĄ vypasenĂŠ bøicho; chlupy na nĂŹm pøedèasnĂŹ zešedly; jakĂ˝ je smϚnĂ˝ tvor; nenĂ divu, že jĂm opovrhujĂ. Po orgasmu se jeho penis scvrkne na slizkĂŠho mĂŹkkýše a on ho ukryje. S nahrbenĂ˝mi rameny se obrĂĄtĂ a pøi pohledu na stĂšl posetĂ˝ papĂry se ho zmocnĂ ještĂŹ vĂŹtšà zoufalstvĂ. Tolik prĂĄce, a pøitom se mu život rozpadĂĄ pod rukama! ZtϞka dosedne na židli a skryje tvåø do dlanĂ. Klid, klid. Jestli se teĂŻ sesype, nièeho tĂm nedosĂĄhne. Aniž si pøĂliš uvĂŹdomuje, co dĂŹlĂĄ, otevøe objemnou spodnĂ zĂĄsuvku psacĂho stolu, v nĂž schraòuje korespondenci, na niž odpovĂŹdĂŹl, ale kterou nedokåže vyhodit. Mezi nĂ se nachĂĄzejĂ i jinĂŠ krĂĄmy – kupøĂkladu Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ a… tohle. TøesoucĂmi se prsty to vytĂĄhne. Je to hodnĂŹ ohmatanĂĄ fotografie Agnes – Agnes UnwinovĂŠ, jakĂĄ bĂ˝vala tenkrĂĄt –, kterou poøĂdil na letnĂm pikniku na bøezĂch Temže. Je to pĂŹknĂ˝ snĂmek a i docela dobøe vyvolanĂ˝, vzhledem k tomu, jak byl tenkrĂĄt v temnĂŠ komoøe nezkušenĂ˝. ObzvlåštĂŹ se mu lĂbĂ, jak Agnes (na jeho pokyn) zĂšstala naprosto nehybnĂĄ a dĂky tomu byla jejĂ vyrovnanĂĄ, lĂbeznĂĄ tvåø zachycena ostøe a detailnĂŹ, zatĂmco jejĂ spoleènĂci – šlechtiètĂ synkovĂŠ a do jednoho pitomci – si pohrĂĄvali s manžetami na kalhotĂĄch a klĂĄbosili mezi sebou, èĂmž se odsoudili k tomu, že se z jejich tvåøà staly anonymnà šmouhy. Tenhle mlĂĄdenec s karafiĂĄtem v knoflĂkovĂŠ dĂrce je nejspĂš ten osel Elton Fitzherbert, ale ostatnĂ jsou šedĂŠ, zašlĂŠ pøĂzraky, kterĂŠ majĂ jen jedinou funkci, a sice uèinit støedem pozornosti zåøivou milou Williama Rackhama. BezpoètukrĂĄt hledĂŹl na tuhle fotografii a pøipomĂnal si, že zachycuje nepopiratelnou pravdu, historii, kterou nelze pøepsat. Ani si neuvĂŹdomuje, že plåèe, a dĂĄl šmĂĄtrĂĄ mezi papĂry v dolnĂ zĂĄsuvce. Tady nĂŹkde, pokud se hodnĂŹ nemĂ˝lĂ, poøåd mĂĄ navonĂŹnĂ˝ dopis, kterĂ˝ mu Agnes napsala jen pĂĄr dnĂ pøed jejich sòatkem. V nĂŹm mu pĂše, jak ho zbožòuje, jak pro ni každĂ˝ den èekĂĄnĂ na to, než se stane jeho manželkou, pøedstavuje muka rozkošnĂŠho oèekĂĄvĂĄnĂ – anebo nĂŹco v tom smyslu. DĂĄl a dĂĄl se prohrabuje letåèky ze zapomenutĂ˝ch divadelnĂch pøedstavenĂ, pozvĂĄnkami do galeriĂ, nepøeètenĂ˝mi dopisy od bratra, v nichž mu cituje PĂsmo, i vyhrڞkami od vÏøitelĂš, kteøà byli již dĂĄvno vyplaceni. Ale ten navonĂŹnĂ˝ dĂškaz Agnesiny våšnivĂŠ touhy po nĂŹm… ten mu unikĂĄ. Je skuteènĂŹ možnĂŠ, že veškerĂŠ stopy po jejĂ oddanosti zmizely? SklonĂ hlavu a zaèichĂĄ. StarĂ˝ papĂr; blĂĄto na jeho botĂĄch; pohlavĂ Sugar. Už zcela rezignovanĂŹ vytĂĄhne z ĂşplnĂŠho dna šuplĂku pomaèkanĂ˝ papĂr, zda to nĂĄhodou nenĂ ono. MĂsto toho zjistĂ, že jde o jeho vlastnĂ nedopsanĂ˝ koncept dopisu Henrymu Rackhamovi staršĂmu, nĂŹkolik let starĂ˝: DrahĂ˝ otèe, v chaosu vyvolanĂŠm narozenĂm mĂŠ dcery a nalĂŠhavou lĂŠkaøskou pÊèĂ, kterou potøebovala manželka po porodu, jsem mĂŹl samozøejmĂŹ mĂĄlo èasu vĂŹnovat se povinnostem, kterĂŠ mne èekajĂ. HodlĂĄm se do nich pochopitelnĂŹ vrhnout se svĂ˝m obvyklĂ˝m nadšenĂm, jakmile se naskytne prvnĂ pøĂležitost; zatĂm jsem však ke svĂŠmu zĂĄrmutku obdržel dopis od našich prĂĄvnĂkĂš… Se zmuèenĂ˝m zachrèenĂm William papĂr zmaèkĂĄ do kulièky a odhodĂ ho stranou. Kristepane, dnes je dvakrĂĄt vĂŹtšà chlap než tenkrĂĄt! Jak mڞe bĂ˝t Osud tak krutĂ˝ a oloupit ho o Agnesin obdiv, když kdysi bĂ˝val slabošskĂ˝ patolĂzal a nynĂ je vlĂĄdcem velkĂŠho podniku? Cožpak na svĂŹtĂŹ nenà žådnĂĄ spravedlnost? To ho ponoukne k èinu. NahrbĂ se nad stolem, položà pøed sebe èistĂ˝ list papĂru a namoèà pero do kalamåøe. William Rackham, šÊf Rackhamova voòavkåøstvĂ, se nerochnĂ v sebelĂtosti: ten pohne s pracĂ. Ano: s pracĂ! Ăemu že se to vĂŹnoval, než…? Ale jistĂŹ: tĂŠ zĂĄležitosti s Woolworthem… Henrymu Rackhamovi staršĂmu, napĂše a klouby na rukou si promne èelo, aby si vybavil podrobnosti toho, co mu pøed dvanĂĄcti hodinami, ještĂŹ než zaèala ta noènĂ mĂšra, bylo tak jasnĂŠ. Zaregistroval jsem, že v roce 1842 Rackhamovo voòavkåøstvĂ pronajalo jistĂŠmu Thomasi Woolworthovi rozsĂĄhlĂ˝ pozemek s ornou pĂšdou v Patchamu v hrabstvĂ Sussex, neboÂť jsi (pøedpoklĂĄdĂĄm) dospĂŹl k nĂĄzoru, že jeho obdĂŹlĂĄvĂĄnĂ by bylo pøĂliš nĂĄroènĂŠ. VĂŹc se mĂĄ tak, že jsem k tĂŠto transakci našel toliko skrovnou dokumentaci, a vÏøĂm, že existuje dalšĂ. ÂŽĂĄdĂĄm tĂŹ tudĂž, abys mi pøedal veškerou dokumentaci v tĂŠto vĂŹci, a když už jsme u toho, v jakĂŠkoli jinĂŠ podnikovĂŠ vĂŹci, kterou sis doposud ponechal… William se zamraèà nad nešastnĂ˝m zøetĂŹzenĂm vĂŹcĂ v poslednĂch dvou vĂŹtĂĄch. S nÏèĂm takovĂ˝m by mu mohla pomoci Sugar, kdyby tu byla; ale i ona se mu vysmekla ze sevøenĂ. KAPITOLA ŠESTADVACĂTĂ „VĂĄnoce,“ pronese Sugar a poèkĂĄ si. Sofie se v šedavĂŠm rannĂm svĂŹtle hrbĂ nad sešitem a napĂše to exotickĂŠ slovo nahoru na èistou strĂĄnku. I vzhĂšru nohama a koutkem oka Sugar vidĂ, že jsou napsanĂŠ s malĂ˝m „v“. „CesmĂna.“ Sofiino pero zase zaène škrĂĄbat. TentokrĂĄt je to sprĂĄvnĂŹ. „CukrovĂ.“ Sofie se marnĂŹ rozhlĂŠdne, kde by tak mohla zĂskat inspiraci, pak namoèà pero do kalamåøe a svÏøà papĂru svĂšj odhad: „cukrovĂ˝“. Sugar se rozhodne tu chybu zlehèit a ještĂŹ ji pedagogicky využĂt: To bys mĂŹla dobøe, kdybys tĂm nemyslela pamlsky obecnĂŹ, ale všechno, co se vztahuje k cukru, Sofie… „JmelĂ.“ Jen co jĂ to slovo sklouzne ze rtĂš, už by ho nejradši vzala zpĂĄtky: chudinka Sofie se zamraèà ještĂŹ vĂc, protože se musĂ rozlouèit s poslednĂ nadĂŹjĂ na bezchybnĂŠ skĂłre. „JmelĂ˝,“ napĂše Sofie. „PrsÂť.“ Tohle slovo zase Sugar neèekanĂŹ pøipomene Agnesinu nehodu: rýè znovu projede bĂlou kڞà a vytryskne krev. „SnĂh,“ pokraèuje Sugar, aby jĂ dala taky nĂŹco lehkĂŠho. Sofie vzhlĂŠdne k oknu a ano, je to pravda. JejĂ guvernantka mĂĄ urèitĂŹ oèi i na temeni. Sugar se spokojenĂŹ usmĂŹje. Tyto VĂĄnoce, kterĂŠ zĂĄhy strĂĄvĂ s RackhamovĂ˝mi, jsou svĂ˝m zpĂšsobem jejĂ prvnĂ, neboÂť v podniku panĂ CastawayovĂŠ nikdy moc na svĂĄtky nebyli. Pøedstava, že brzy nastane den, kterĂ˝ bude zaruèenĂŹ vĂ˝jimeènĂ˝ bez ohledu na Ăşradek osudu, je pro ni novĂĄ a èĂm vĂc si pro jistotu pøipomĂnĂĄ, že pĂŹtadvacĂĄtĂ˝ prosinec bude ĂşplnĂŹ stejnĂ˝ den jako kterĂ˝koli jinĂ˝, tĂm vĂc se tϚĂ. PoslednĂ dobou se dĂšm RackhamovĂ˝ch promĂŹnil a nedĂĄ se to vysvĂŹtlit jen vĂ˝zdobou z cesmĂnovĂ˝ch vĂŹtvièek, vĂĄnoènĂch øetĂŹzĂš a okrasnĂ˝ch zvoneèkĂš. To, že ji William stĂĄle miluje, ji nesmĂrnĂŹ uklidòuje – a pomyšlenĂ, že se budoucnosti postavĂ spoleènĂŹ jako spolupracovnĂci a dĂšvĂŹrnĂ pøåtelĂŠ, jĂ pomĂĄhĂĄ èelit jedovatĂŠmu našeptĂĄvĂĄnĂ zlĂ˝ch pøedtuch. JejĂ nadĂŹje však neživĂ jen Williamova lĂĄska; všĂmĂĄ si zmĂŹny nĂĄlady v celĂŠ domĂĄcnosti. Všichni jsou pøåtelštĂŹjšà a uvolnĂŹnĂŹjšĂ. Sugar si již nepøipadĂĄ, jako by strašila ve dvou pokojĂch velkĂŠho a zĂĄhadnĂŠho domu a spĂŹchala kolem zavøenĂ˝ch dveøĂ, aby nepodråždila zlĂŠ duchy za nimi. TeĂŻ pøed VĂĄnoci chodĂ se SofiĂ všude ruku v ruce a je tam vĂtĂĄna, protože to patøà k vĂŹci. SloužĂcĂ se usmĂvajĂ, William letmo pøikyvuje a nikdo se nemusĂ zmiòovat o tom, co se rozumĂ samo sebou: a sice že panĂ RackhamovĂĄ je v bezpeèà v patøe a celĂŠ dny prospĂ omĂĄmenĂĄ chloralhydrĂĄtem. „Ahoj Sofinko!“ pozdravĂ ji Rose, když jĂ dĂtĂŹ hrdĂŹ pøinese dalšà košĂk s prĂĄvĂŹ vyrobenĂ˝mi papĂrovĂ˝mi pentlièkami. „Ty jsi ale šikovnĂĄ!“ Sofie se rozzåøĂ. V životĂŹ by neèekala tolik obdivu a to všechno jen za to, že nastøĂhala proužky barevnĂŠho papĂru a nalepila je za sebou do øetĂŹzĂš, pøesnĂŹ podle pokynĂš svĂŠ guvernantky! Tøeba to v životĂŹ nĂŹkam dotĂĄhne a nebude to tak pracnĂŠ ani nevdÏènĂŠ, jak ji chĂšva pøesvĂŹdèovala… „Kam povĂŹsĂme tyhle, Letty?“ zavolĂĄ Rose na svou kolegyni z prvnĂho patra a sloužĂcĂ se usilovnĂŹ snažà pøedstĂrat, že dalšà øetĂŹzy jsou nalĂŠhavĂŹ potøeba, pøestože už visĂ všude, i na zĂĄbradlĂ, v kuøåckĂŠm salĂłnku (snad si muži proboha dajĂ se svĂ˝mi doutnĂky pozor!), v umĂ˝vĂĄrnĂŹ nĂĄdobĂ (už jsou z tamnĂ vlhkosti zplihlĂŠ, ale Janey mĂŹla ohromnou radost, že si na ni nĂŹkdo vzpomnĂŹl), na klavĂru i v tĂŠ mĂstnĂšstce, kterĂĄ byla kdysi lehce cĂtit prĂĄdlem a odpaøenou moèĂ, ale nynĂ je prĂĄzdnĂĄ. Je tudĂž jen otĂĄzka èasu, než dojde na stĂĄje a Shearsovy sklenĂky. Vèera tu byl prodavaè cesmĂny a oni mu odlehèili o tøi velkĂŠ rance, o dva vĂce, než si od nĂŹj Rackhamova domĂĄcnost vzala loni. („Tady udĂŹlĂĄte dobrej kšeft, zlato,“ zamrkal na mladou prodavaèku jmelĂ, kterou potkal cestou ven na vozovce.) A vskutku, Rackhamovi nešetøà penĂŹzi, aby vymazali vzpomĂnku na VĂĄnoce 1874, kterĂŠ se „slavily“ – pokud se to slovo snĂžà k takovĂŠmu zneužitĂ – za tĂživĂ˝ch existenènĂch okolnostĂ. Letos, a tĂm si všichni od lordĂš a dam až po poslednĂ umĂ˝vaèku nĂĄdobĂ mohou bĂ˝t jisti, se William Rackham v pøĂpravĂĄch na svĂĄtky vyrovnĂĄ komukoli! Takže: cesmĂna? Hned tøi plnĂŠ pytle! Potraviny? Kuchyò stĂŠnĂĄ pod jejich vahou! ĂetĂŹzy? Jen aÂť si jich to dĂŹcko udĂŹlĂĄ, kolik chce! Když malĂĄ Sofie nelepà øetĂŹzy, s nadšenĂm se pouštĂ do vĂ˝roby vĂĄnoènĂch pohlednic. Sugar jĂ koupila pĂĄr drahĂ˝ch od podomnĂho obchodnĂka, kterĂŠmu William po jistĂŠm vĂĄhĂĄnĂ umožnil pøekroèit prĂĄh Rackhamova domu a vyložit zbožà v salĂłnu, aby si ho mohlo prohlĂŠdnout služebnictvo. Krom obvyklĂŠho vyobrazenĂ rodinnĂŠ pohody prozåøenĂŠ svĂŹtlem z krbu a almužen rozdĂĄvanĂ˝ch otrhanĂ˝m chudĂ˝m tu jsou vystavenĂŠ komickĂŠ vĂ˝jevy žab tanèĂcĂch se švĂĄby a nabubøelĂ˝ch zemanĂš, kterĂŠ kousl do zadku sob – to zabralo zejmĂŠna u dĂŹveèek z kuchynĂŹ, kterĂŠ vyjĂĄdøily lĂtost, že si je nemohou dovolit. Sugar si ze všech nabĂzenĂ˝ch pohlednic koupila ty nejdražšĂ: ty s pohyblivĂ˝mi souèåstmi a iluzionistickĂ˝mi panely, v nadĂŹji, že Sofii inspiruje k podobnĂ˝m tvĂšrèĂm vĂ˝konĂšm. A takĂŠ že na to došlo. SoudĂŹ podle jejĂ radosti nemĂŹla Sofie nikdy žådnou luxusnĂŹjšà a ĂşchvatnĂŹjšà hraèku než vĂĄnoènĂ pohled ve tvaru strohĂŠho georgiĂĄnskĂŠho domu, v nĂŹmž se po zatĂĄhnutĂ za papĂrovou zĂĄložku rozevøou zĂĄvĂŹsy a za nimi se objevĂ barevnĂŹ vyvedenĂĄ hodujĂcĂ rodinka. Sofie ještĂŹ neznĂĄ slovo „geniĂĄlnĂ“, a tak vynĂĄlezce tĂŠto pozoruhodnosti oznaèà za „nejchytøejšĂho“ èlovĂŹka a pohled si èasto prohlĂžà a tahĂĄ za zĂĄložku, aby si pøipomnĂŹla, jak úžasnĂŹ to funguje. JejĂ vlastnĂ pokusy kreslit, obarvit a složit vĂĄnoènĂ pohledy jsou primitivnĂ, ale ona vytrvĂĄ a vyrobà øadu lepenkovĂ˝ch domĂš, v nichž se skrĂ˝vajĂ slavĂcĂ rodiny. S každĂ˝m pohledem se zlepšuje a rozdĂĄvĂĄ je všem, kdo si je vezmou. „No paneèku, tak ti dĂŹkuju, Sofie,“ øekne kuchaøka. „Pošlu to svĂŠ sestøe do Croydonu.“ Nebo: „DĂŹkuju ti, Sofie,“ pokĂ˝vne Rose. „Až to moje mĂĄma uvidĂ, urèitĂŹ se usmĂŹje od ucha k uchu.“ I William je rĂĄd dostĂĄvĂĄ – pøĂbuznĂ˝ch mĂĄ sice pomĂĄlu, zato vĂc než dost obchodnĂch partnerĂš a zamĂŹstnancĂš, kterĂŠ takovĂŠ gesto okouzlĂ, obzvlåštĂŹ když je to viditelnĂŹ jedineènĂŠ. „DalšĂ!“ zvolĂĄ s hranĂ˝m pøekvapenĂm, když Sugar vezme Sofii nahoru do jeho pracovny, aby mu doruèila poslednĂ pohlednici. „Ty pomalu vydåš za celĂŠ prĂšmyslovĂŠ odvĂŹtvĂ, že?“ A mrkne na Sugar – ne že by tedy chĂĄpala, co mĂĄ tohle mrknutĂ znamenat. Po tĂŹchto letmĂ˝ch setkĂĄnĂch se svĂ˝m otcem, kterĂĄ vždy ukonèà Williamova neschopnost navĂĄzat nĂŹjakou druhou vĂŹtou, mĂvĂĄ Sofie vĂ˝kyvy nĂĄlady, kdy bĂŹhem vteøiny pøejde od nadšenĂŠho žvatlĂĄnĂ k popuzenĂŠmu kòourĂĄnĂ; ale Sugar usoudila, že vzato kolem a kolem je dobrĂŠ, když si Sofie jejĂ zploditel všĂmĂĄ. „MĂšj otec je bohatĂ˝, sleèno,“ oznĂĄmĂ jĂ to dĂtĂŹ jednoho odpoledne, tĂŹsnĂŹ pøed tĂm, než se majĂ zaèĂt zabĂ˝vat dosavadnĂmi dĂŹjinami AustrĂĄlie. „PenĂze mĂĄ schovanĂŠ v bance a každĂ˝ den je jich èĂm dĂĄl vĂc.“ Bezpochyby dalšà pøežvĂ˝kanĂŠ moudro od Beatrice CleavovĂŠ. „Spousta mužÚ je bohatšĂch než tvĂšj otec, mĂĄ milĂĄ,“ opravĂ ji Sugar jemnĂŹ. „On je porazĂ všechny do jednoho, sleèno.“ Sugar si povzdychne a pøedstavĂ si, jak spolu s Williamem sedĂ pod ohromnĂ˝m sluneènĂkem na Whetstone Hillu, popĂjĂ limonĂĄdu a ospale hledĂ na pole zralĂŠ levandule. „Pokud bude moudrĂ˝,“ øekne, „spokojĂ se s tĂm, co mĂĄ, a bude se tϚit ze života, aniž by musel tak usilovnĂŹ pracovat.“ Sofie spolkne toto mravouènĂŠ sousto, ale oèividnĂŹ ho nebude s to strĂĄvit. Již døĂve usoudila, že jejĂ tĂĄta se vĂšbec nepodobĂĄ bezmeznĂŹ milujĂcĂm tatĂnkĂšm z pohĂĄdek Hanse Christiana Andersena proto, že mĂĄ od Hospodina pøĂsnĂŹ nakĂĄzĂĄno dobĂ˝t svĂŹt. „Kde je våš tĂĄta, sleèno?“ otåže se. V pekle, milåèku. DĂĄvnĂĄ odpovĂŹĂŻ panĂ CastawayovĂŠ. „To nevĂm, Sofie.“ Sugar se snažà vybavit si o svĂŠm otci cokoli jinĂŠho než matèinu nenĂĄvist. Ale v tom pøĂbĂŹhu, jak ho vyprĂĄvĂŹla panĂ CastawayovĂĄ, onen muž, jenž jednĂm prudkĂ˝m pohybem svĂŠ pĂĄnve promĂŹnil ctihodnou ženu ve vyvržence, neèekal na dalšà vĂ˝voj udĂĄlostĂ. „MyslĂm, že je mrtvĂ˝.“ „Stala se mu nĂŹjakĂĄ nehoda, sleèno, nebo odešel do vĂĄlky?“ MužÚm se stĂĄvĂĄ, že je zastøelĂ nebo že uhoøà ve vlastnĂm domĂŹ: toho si je Sofie vĂŹdoma. „JĂĄ nevĂm, Sofie. V životĂŹ jsem ho nevidĂŹla.“ Sofie úèastnĂŹ naklonĂ hlavu. TakovĂĄ vĂŹc se mڞe snadno stĂĄt, když je otec dost zaneprĂĄzdnĂŹnĂ˝. „A kde je vaše mĂĄma, sleèno?“ Sugar pøebĂŹhne mrĂĄz po zĂĄdech. „Ta je… doma. Ve svĂŠm domĂŹ.“ „ĂplnĂŹ samotnĂĄ?“ Sofii v tomto ohledu vychovaly sentimentĂĄlnĂ pohĂĄdky a v jejĂm hlase teĂŻ zaznĂŹla jak starost, tak nadĂŹje. „Ne,“ odpovĂ Sugar, kterĂĄ by byla nejradši, kdyby si dĂŹvèåtko našlo jakĂŠkoli jinĂŠ tĂŠma. „ChodĂ za nĂ… nĂĄvštĂŹvy.“ Sofie støelĂ energickĂ˝m pohledem po nڞkĂĄch, lepidlu a vĂ˝tvarnĂ˝ch pomĂšckĂĄch, kterĂŠ byly odloženy, dokud se nevypoøådajĂ s AustrĂĄliĂ. „PøĂštĂ pohlednici vyrobĂm pro ni, sleèno,“ slĂbĂ Sofie. Sugar vyloudĂ na tvåøi ĂşsmĂŹv a odvrĂĄtĂ se, než si Sofie všimne slz vzteku, kterĂŠ se jĂ tøpytĂ v oèĂch. Listuje uèebnicĂ dĂŹjepisu odzadu dopøedu a pak zase zpĂĄtky, pøièemž nĂŹkolikrĂĄt prolĂŠtne AustrĂĄlii. Pøi tĂŠ zdržovacĂ taktice pøemýšlĂ, zda by mĂŹla øĂct Sofii pravdu. PochopitelnĂŹ ne o hampejzu svĂŠ matky, ale o VĂĄnocĂch. O tom, jak se tyto svĂĄtky u CastawayovĂ˝ch nikdy neslavily; jak Sugar teprve ve svĂ˝ch sedmi letech pochopila, že existuje všeobecnĂŹ sdĂlenĂĄ slavnostnĂ pøĂležitost, kterĂĄ ke konci èehosi, o èemž ještĂŹ nevĂŹdĂŹla, že se tomu øĂkĂĄ prosinec, ponoukĂĄ pouliènĂ muzikanty, aby hrĂĄli jistĂŠ melodie. Ano, bylo jĂ sedm let, když koneènĂŹ sebrala odvahu zeptat se matky, co jsou ty VĂĄnoce zaè, a panĂ CastawayovĂĄ odpovĂŹdĂŹla (pouze jednou, naèež bylo toto tĂŠma navždy tabu): „Je to den, kdy JežĂš Kristus zemøel za naše høĂchy. ZjevnĂŹ neĂşspϚnĂŹ, protože za nĂŹ stĂĄle platĂme.“ „Sleèno?“ Sugar je vytržena ze sna; uèebnici dĂŹjepisu svĂrĂĄ v rukou tak pevnĂŹ, že se svrchnĂ strĂĄnky zaèaly pod tlakem jejĂch nehtĂš trhat. „OmlouvĂĄm se, Sofie,“ øekne a rychle knihu pustĂ. „Asi jsem snĂŹdla nĂŹco, co mi nedĂŹlĂĄ dobøe. Anebo možnĂĄ…“ (Všimne si znepokojenĂŠho vĂ˝razu dĂtĂŹte a zastydĂ se, že k tomu zavdala pøĂèinu.) „MožnĂĄ jsem jednoduše až pøĂliš nadšenĂĄ z nadchĂĄzejĂcĂch VĂĄnoc. Protože, vĂš,“ (zhluboka se nadechne a nasadĂ co možnĂĄ nejoptimistiètĂŹjšà tĂłn, aniž by pøi tom vypĂskla) „VĂĄnoce jsou nejšastnĂŹjšà èas v roce!“ „DrahĂĄ lady BridgelowovĂĄ,“ vyhrkne Bodley, „aèkoli všichni vĂme, že ode dneška za pĂĄr dnĂ se nadĂŹlĂĄ spousta cavykĂš kolem nepodloženĂŠho narozenĂ jednoho židovskĂŠho venkovana, våš bĂĄjeènĂ˝ veèĂrek je pravĂ˝m zlatĂ˝m høebem prosincovĂŠho kalendåøe.“ ObrĂĄtĂ se k ostatnĂm hostĂšm a ti ho odmĂŹnĂ nĂŹkolikerĂ˝m nervĂłznĂm uchichtnutĂm. Ten Philip Bodley je tak zĂĄbavnĂ˝, ale zase øĂkĂĄ jednu nestydatost za druhou! A když s sebou nemĂĄ svĂŠho støĂzlivĂŹjšĂho spoleènĂka, Edwarda Ashwella, kterĂ˝ by ho krotil, chovĂĄ se jako utrženĂ˝ ze øetĂŹzu! Ale to je v poøådku: lady BridgelowovĂĄ ho nasmĂŹrovala k Fergusu Macleodovi, jenž je mu vĂc než dĂšstojnĂ˝m protihråèem – jak hravĂŹ se jĂ ta jejĂ soarĂŠ daøà držet v rozumnĂ˝ch mezĂch! William stojĂ dost daleko od Bodleyho a tĂĄhne mu hlavou, jak mڞe mĂt ten chlap tak špatnĂŠ vychovĂĄnĂ, že na veèĂrek dorazĂ již opilĂ˝. Constance celou situaci zvlĂĄdĂĄ s nenucenĂ˝m šarmem, ale i tak… William se obrĂĄtĂ na podpatku a povšimne si, že služka už tlumĂ oheò v krbu, aby nĂŹjak vykompenzovala to, že øada tĂŹl zvyšuje teplotu v mĂstnosti. Jak pozoruhodnĂŠ, že ta dĂvka vĂ, co je tøeba, a nikdo jĂ nemusĂ nic øĂkat! PrĂĄvĂŹ takovĂ˝mi malièkostmi dĂŹlĂĄ Constance nejvĂŹtšà dojem – tĂm, jak jejĂ domĂĄcnost bϞà jako dobøe naolejovanĂ˝ stroj. Bože, ta by jeho vlastnĂ služebnictvo dokĂĄzala leccos nauèit… VĂŹtšina jich to myslĂ dobøe, ale chybĂ jim pevnĂĄ ruka panĂ domu… Ten veèĂrek u lady BridgelowovĂŠ je malĂĄ akce pro pouhĂ˝ch dvanĂĄct lidĂ, s vĂŹtšinou z nichž se William seznĂĄmil bĂŹhem prĂĄvĂŹ uplynulĂŠ SezĂłny, nebo se s nimi ještĂŹ nesetkal. Jako obvykle se Constance podaøilo dĂĄt dohromady zajĂmavou skupinu. Specializuje se na lidi, kteøà jsou lehce odtrženĂ od usedlĂŠho starĂŠho svĂŹta, ale ještĂŹ nejsou ĂşplnĂŹ spoleèensky nepøijatelnĂ: na „obyvatele nadchĂĄzejĂcĂho vĂŹku“, jak jim rĂĄda øĂkĂĄ. Tamhle je Jessie SharpletonovĂĄ, ta prĂĄvĂŹ pøibyla ze Zanzibaru, pleÂť mĂĄ barvy skoøice a hlavu plnou šokujĂcĂch pøĂbĂŹhĂš o barbarstvĂ pohanĂš. Svou pøĂtomnostĂ dĂĄle lady Bridgelowovou poctili chovatelĂŠ psĂš Edwin a Rachel Mumfordovi, Clarence Ferry, autor toho èasu populĂĄrnĂ dvouaktovky JejĂ politovĂĄnĂhodnĂ˝ poklesek, a sestry Alice a Victoria Barbauldovy, kterĂŠ bĂ˝vajĂ na veèĂrcĂch velmi platnĂŠ – nejenže je na jejich tvåøe radost pohledĂŹt, ale navĂc dokåžou zahrĂĄt krĂĄtkĂŠ a lĂbeznĂŠ melodie na housle a hoboj. (Jak lady BridgelowovĂĄ èasto øĂkĂĄ, je tak tϞkĂŠ najĂt muzikĂĄlnĂŹ nadanĂŠ lidi, kteøà nenudĂ: ti melodiètĂ vĂŹtšinou nevĂŹdĂ, kdy pøestat, a ti, co pøestanou, vĂŹtšinou nebĂ˝vajĂ pøĂliš melodiètĂ.) Z pøĂtomnosti Philipa Bodleyho by William mohl bĂ˝t nesvĂšj, vzhledem k rozkolu, kterĂ˝ mezi nimi Agnes vyvolala, ale Bodley je dĂkybohu zcela zabranĂ˝ do rozhovoru s Fergusem Macleodem, soudcem VrchnĂho soudu, znĂĄmĂ˝m expertem na pobuøovĂĄnĂ, nactiutrhĂĄnĂ a velezradu, a tahĂĄ z nĂŹj rozumy, jak to jen jde. VeèĂrek je to zĂĄbavnĂ˝ a uvolnĂŹnĂ˝ a z vĂšnĂŹ blĂžĂcĂho se jĂdla, jejž teĂŻ sloužĂcĂ tlaèà na vozĂku chodbami k jĂdelnĂŹ, se èlovĂŹku sbĂhajĂ sliny. Pøesto nenĂ William ĂşplnĂŹ ve svĂŠ kڞi. Vyrazil z domova pln nadĂŹjĂ na Agnesino zotavenĂ (vypadala tak andĂŹlsky, a když se nad ni nahnul, že ji polĂbĂ na tvåø, šeptem ho dojemnĂŹ prosila o shovĂvavost… To, co žena øĂkĂĄ ve spanĂ, pøece musĂ bĂ˝t pravdĂŹ blĂž než to, co øĂkĂĄ rozzlobenĂĄ za plnĂŠho vĂŹdomĂ!). Ale kdykoli tady na veèĂrku lady BridgelowovĂŠ pøijde jeho žena na pøetøes, lidĂŠ mu vĂŹnujĂ soucitnĂŠ pohledy. Jak je to možnĂŠ? Myslel si, že Agnes byla v letošnĂ SezĂłnĂŹ tak oblĂbenĂĄ! JistĂŹ, naskytlo se pĂĄr ošemetnĂ˝ch situacĂ, ale vzato kolem a kolem byl jejĂ vĂ˝kon vĂ˝teènĂ˝ – nebo ne? „NejvĂŹtšà vĂ˝stava mechanickĂ˝ch hraèek na svĂŹtĂŹ, øĂkĂĄte?“ opåèà ve snaze držet krok s MumfordovĂ˝m lĂèenĂm nejskvĂŹlejšĂch triumfĂš SezĂłny. „O tom jsem nikdy neslyšel!“ „Vyšly na to inzerĂĄty ve všech novinĂĄch.“ „To je zvlåštnĂ, že mi to uniklo… Opravdu nemyslĂte to pøedstavenĂ v Theatre Royal s tĂm mechanickĂ˝m panåèkem, jak se jen jmenoval – Psycho?“ „Psycho je naèanèanĂĄ mystifikace, loutka pro dĂŹti,“ odfrkne si Edwin Mumford. „Tohle spĂš pøipomĂnalo Velkou vĂ˝stavu, ovšem vĂŹnovanou èistĂŹ automatĂšm!“ William nevÏøĂcnĂŹ zavrtĂ hlavou, že si mohl nechat ujĂt tak bĂĄjeènou akci. „MožnĂĄ, pane Rackhame,“ vložà se do hovoru Rachel MumfordovĂĄ, „tehdy poutala vaši pozornost nemoc vašà nebohĂŠ ženy.“ Majordomus oznĂĄmĂ, že se podĂĄvĂĄ veèeøe. William se omĂĄmenĂŹ usadĂ a vybere si polĂŠvku s rebarborou a šunkou, aèkoli by si mohl dĂĄt i vĂ˝var, kterĂ˝ by mu nejspĂš chutnal vĂc. Ale na to, aby dĂŹlal takovĂĄ rozhodnutĂ, je pøĂliš zmatenĂ˝. Když se veèeøe rozbĂŹhne a na jĂdelnĂm stole se objevĂ hned nĂŹkolik misek s polĂŠvkou, on se již pustĂ do nÏèeho výživnĂŹjšĂho: pøemĂtĂĄ nad tĂm, že mu tøeba jemu rovnĂ nevyèĂtajĂ mizernĂ˝ stav jeho manželky, ale že naopak možnĂĄ èekajĂ na to, až zvedne dlaò a øekne „dost“. DiskrĂŠtnĂŹ se zadĂvĂĄ na všechny hosty, zatĂmco jedĂ polĂŠvku: jsou naprosto uvolnĂŹnĂ, pravĂ˝ vzor ušlechtilĂŠ družnosti. I on by mohl bĂ˝t naprosto uvolnĂŹnĂ˝, i on by mezi nĂŹ mohl zapadnout – jen kdyby pøed sebou nevidĂŹl pøĂzrak Agnes, na prĂĄvĂŹ takovĂŠm veèĂrku pøed dvĂŹma lety, kdy hostitelku obvinila z toho, že nechala podĂĄvat kuøe, kterĂŠ je ještĂŹ naživu. ZadumanĂ˝ William snĂ všechno, co pøed nĂŹj postavĂ, a vzpomĂnĂĄ pøi tom na prvnĂ dny svĂŠho manželstvĂ, na svou svatbu, ba dokonce i na to, jak s lordem Unwinem koncipovali manželskou smlouvu. VzpomĂnka na lorda Unwina je obzvlåštĂŹ živĂĄ – ale to nenĂ nijak pøekvapivĂŠ, neboÂť lord a lady Unwinovi prĂĄvĂŹ sedĂ ĂşhlopøĂènĂŹ proti nĂŹmu u jĂdelnĂho stolu. „Ach ano!“ uchechtne se lord Unwin, když lady BridgelowovĂĄ prohodĂ, jak se jeho panstvĂ rozrostlo. „SnažĂm se ho držet v nĂŹjakĂ˝ch rozumnĂ˝ch mezĂch, ale ti zatracenĂ sousedi mi poøåd prodĂĄvajĂ dalšà pozemky, takže to zpropadenĂŠ panstvĂ notnĂŹ zbytnĂŹlo – jako moje bøicho!“ A skuteènĂŹ je z nĂŹj teĂŻ tlusÂťoch, ve ståøà pĂŹknĂŹ nakynul a jeho nĂŹkdejšà lišåckĂ˝ vĂ˝raz zmizel pod podbradky vykrmenĂ˝mi sladkĂ˝m evropskĂ˝m peèivem a tvåøemi zarudlĂ˝mi alkoholem a slunĂèkem. „Copak to je? RoštĂŹnec? Jak mi tohle mڞeš dĂŹlat, Constance? Budou mĂŹ odsud muset odvĂŠzt na trakaøi!“ Pøesto mu nedĂŹlĂĄ nejmenšà potĂže spoøådat steak, sorbet à l’impĂŠriale, poøådnĂ˝ kus peèenĂŠho zajĂce (s omluvnĂ˝m poplĂĄcĂĄnĂm na tĂŹhotenskĂŠ bøicho odmĂtne nabĂzenou zeleninovou pøĂlohu), potom si ještĂŹ pøidĂĄ zajeèà peèĂnku („Sakra, pøece ji tu nenechĂĄm, když je volnĂĄ!“), pustĂ se do tøesoucĂho se kopeèku sulcu, dĂĄle pak nĂŹjakĂŠ pikantnĂ masovĂŠ nĂĄdivky, misky s hruškami ve smetanovĂŠm krĂŠmu a k podråždĂŹnĂ manželky si nabere ještĂŹ hrst kandovanĂŠho ovoce a oøĂškĂš z misky poblĂž dveøĂ. Pak nechĂĄ dĂĄmy, aÂť se zabavĂ samy, a odbelhĂĄ se s muži do kuøåckĂŠho salĂłnku, kde již stojĂ køišålovĂĄ karafa s portskĂ˝m a šest pøipravenĂ˝ch sklenièek. „Ă, Rackhame!“ zvolĂĄ. (Pøed veèeøà si ho pro sebe žårlivĂŹ uzurpovali Mumfordovi, takže se svĂ˝m zetĂŹm mohl prohodit jen pĂĄr zdvoøilostnĂch obratĂš; nynĂ majĂ druhou šanci.) „Když jsem øĂkal, že jsem vaši tvåø vidĂŹl naposled pøed lety, tak jsem lhal: våš oblièej vidĂm všude, kam se vrtnu! Ten våš kukuè vyraženĂ˝ na malĂ˝ch plechovkĂĄch a lahvièkĂĄch vĂdĂĄm i v benĂĄtskĂ˝ch lĂŠkĂĄrnĂĄch!“ William våžnĂŹ naklonĂ hlavu; nenĂ si jist, zda se mu lord Unwin posmĂvĂĄ, nebo ho chvĂĄlĂ. (Ale stejnĂŹ, ten Bagnini z MilĂĄna nejspĂš nelhal, když se vychvaloval, jak je zdatnĂ˝ distributor…) „Je to opravdu prazvlåštnĂ,“ pokraèuje lord Unwin, „stĂĄt v obchodĂŹ v cizĂ zemi, sĂĄhnout po kostce mĂ˝dla a øĂct si: ‚Vida, takže William Rackham si nechal narĂšst plnovous!‘ VĂĄm to nepøijde prazvlåštnĂ, Williame?“ „To jsou ty zĂĄzraky modernĂho svĂŹta, pane: mڞu se pošetile pøedvĂĄdĂŹt v BenĂĄtkĂĄch a PaøĂži, a pøitom dĂŹlat totʞ tady.“ „Ha ha!“ vybuchne lord Unwin smĂchy. „VĂ˝bornĂŹ!“ PøipĂĄlĂ si doutnĂk od plamene zĂĄpalky, kterou k nĂŹmu jeho zeÂť natĂĄhne, a jeho tvåø se ztratĂ v oblaku kouøe. Jak si William povšimne, mÏøà jen sto osmdesĂĄt centimetrĂš, nanejvýš sto osmdesĂĄt tøi. Když toho dĂŹsivĂŠho aristokrata onehdy žådal o Agnesinu ruku, pøipadalo mu, že mÏøà spĂš dva metry. „SamozøejmĂŹ v provinciĂch,“ posmĂvĂĄ se Clarence Ferry na protĂŹjšà stranĂŹ pokoje, „nedokåžou ani napsat sprĂĄvnĂŹ nĂĄzev mĂŠ hry, natožpak aby ji pochopili.“ „Ale lĂbĂ se jim, ne?“ opåèà Edwin Mumford a zachytĂ WilliamĂšv pohled v nadĂŹji, že ho zachrĂĄnĂ. „To ano, svĂ˝m zpĂšsobem.“ Mnohem pozdĂŹji tĂŠhož veèera, když vĂŹtšina ostatnĂch odvrĂĄvorĂĄ domĂš a vzduch v kuøåckĂŠm salĂłnku zhoustne alkoholickĂ˝m oparem, lord Unwin pøestane vyklĂĄdat historky o svĂŠm evropskĂŠm dobrodružstvĂ, a jak už to podroušenĂ lidĂŠ majĂ ve zvyku, znièehonic zvåžnĂ. „Poslyšte, Bille,“ øekne a pøedklonĂ se, až køeslo zavrže. „Doslechl jsem se, jak na tom Agnes je, a vĂšbec mĂŹ to nepøekvapuje, to vĂĄm øeknu. Ono jà šplouchalo na majĂĄk odjakživa, už od dĂŹtstvĂ. TĂŹch pĂĄr rozumnĂ˝ch vĂŹt, kterĂŠ mi kdy øekla, bych spoèĂtal na prstech jednĂŠ ruky. RozumĂte mi?“ „MyslĂm, že ano,“ odpovĂ William. V hlavĂŹ mu žhne vzpomĂnka na Agnes, jak vypadala ještĂŹ pøed pĂĄr hodinami, s vlasy naèechranĂ˝mi na polštåøi, rty nateklĂ˝mi, jak mrkala, v omĂĄmenĂ kopala nohama pod peøinou a mumlala: „Moc horko… moc horko…“ „VĂte,“ svÏøà se starĂ˝ pĂĄn, „když jste mĂŹ požådal o jejĂ ruku, pøedpoklĂĄdal jsem, že dopadnete hÚø, než jste oèekĂĄval… MĂŹl jsem vĂĄs varovat, èistĂŹ mezi nĂĄmi chlapy, ale… asi jsem doufal, že se to srovnĂĄ, až porodĂ. Jenže ono se to nesrovnalo, že?“ „Ne,“ pøipustĂ William zasmušile. Porod Sofie duševnĂmu stavu jeho manželky opravdu neprospĂŹl. „Ale poslouchejte, Bille,“ radĂ mu lord Unwin s pøimhouøenĂ˝ma oèima. „Nedovolte jĂ, aby vĂĄm dĂŹlala dalšà potĂže. MožnĂĄ vĂĄs to pøekvapĂ, ale zprĂĄvy o jejĂch kouscĂch se dostaly až za LamanšskĂ˝ prĂšliv. Ano! O jejĂch zĂĄchvatech jsem se doslechl i v dalekĂŠm Tunisku, vÏøil byste tomu? V Tunisku! A co se týèe nĂĄpadĂš, kterĂŠ uplatnila v roli hostitelky, nu, tady možnĂĄ pĂšsobĂ dĂŹsnĂŹ novĂĄtorsky, ale rozumnĂŠ Francouzce tak vtipnĂŠ nepøipadajĂ, to vĂĄm garantuji. A to fiasko s krvĂ ve vinnĂ˝ch sklenièkĂĄch: o tom mluvĂ každĂ˝! Je to prakticky legenda!“ William se ošije a potĂĄhne z doutnĂku tak zhluboka, až se rozkašle. Jak nemilosrdnĂŹ se šĂøà špatnĂĄ povĂŹst! Incident, na nĂŹjž lord Unwin naråžĂ, se odehrĂĄl už tak dĂĄvno… snad v SezĂłnĂŹ roku 1873, nebo dokonce 1872! Jak nespravedlivĂ˝ je svĂŹt, èlovĂŹk mڞe utratit celĂŠ jmĂŹnĂ za reklamu na svĂŠ parfĂŠmy ve ŠvĂŠdsku, ale za pouhĂ˝ mĂŹsĂc jako by o nĂŹm žådnĂ˝ ŠvĂŠd neslyšel, zatĂmco chvilkovĂĄ nepøedloženost nešastnĂŠ ženy za zavøenĂ˝mi dveømi jednoho veèera roku 1872 bez nĂĄmahy pøekonĂĄvĂĄ moøe a stĂĄtnĂ hranice a mluvĂ se o nĂ ještĂŹ lĂŠta potĂŠ! „VÏøte mi, Bille,“ pokraèuje lord Unwin, „nechci vĂĄm radit, co mĂĄte dĂŹlat s vlastnà ženou. To je vaše vĂŹc. Ale jestli dovolĂte, budu vĂĄm vyprĂĄvĂŹt ještĂŹ jednu historku…“ Dopije portskĂŠ a naklonĂ se k Williamovi ještĂŹ blĂže než pøedtĂm. „MĂĄm v PaøĂži takovĂ˝ domeèek,“ zašeptĂĄ, „a moji sousedĂŠ jsou zatracenĂŹ všeteènĂ. Doslechli se, že jsem Agnesin otec, nevĂŹdĂŹli však, že nejsem jejĂ biologickĂ˝ otec. Takže když zjistili, že mĂĄm s Prunellou dalšĂch pĂĄr dĂŹtĂ, vzali si mne stranou a zeptali se, jestli jsou ‚v poøådku‘. OdpovĂŹdĂŹl jsem jim: ‚Jak to myslĂte s tĂm v poøådku – jistϞe jsou v poøådku.‘ A oni na to: ‚Takže nevykazujà žådnĂŠ znĂĄmky?‘ Tak jsem se ohradil: ‚ZnĂĄmky èeho?‘“ Lord Unwin pøi vzpomĂnce na tehdejšà rozèilenĂ zvýšà hlas. „Oni si myslĂ, že plodĂm šĂlenĂŠ dĂŹti, Bille! A teĂŻ mi øeknĂŹte, je sprĂĄvnĂŠ, že jĂĄ a moje dĂŹti jsme podezĂrĂĄni ze… zkaženĂŠ krve jenom proto, že slabomyslnĂĄ dcera Johna Pigotta ještĂŹ nenĂ pod zĂĄmkem? Ne-e…“ Složà se do køesla, žilky na nose mĂĄ ĂşplnĂŹ fialovĂŠ. „Jestli se jejĂ stav nezlepšĂ, Bille, nechte ji nĂŹkam zavøĂt. Bude to lepšà pro nĂĄs pro všechny.“ Hodiny odbijĂ pĂšl jedenĂĄctĂŠ. Pokoj je prĂĄzdnĂ˝, až na Williama a jeho tchĂĄna. Dovnitø tiše vejde majordomus lady BridgelowovĂŠ, uklonĂ se starĂŠmu pĂĄnovi a øekne: „OmlouvĂĄm se, pane, ale mĂĄm vĂĄm od svĂŠ panĂ vzkĂĄzat, že vaše manželka usnula.“ Lord Unwin ztϞka zamrkĂĄ na Williama a zatne ruce posetĂŠ jaternĂmi skvrnami do èalounĂŹnĂ køesla, aby se mohl zvednout. „ÂŽenskĂŠ, však to znĂĄte…“ zamruèĂ. SetkĂĄnĂ to bylo nanejvýš znepokojivĂŠ a William o nĂŹm pøemýšlĂ ještĂŹ nĂŹkolik nĂĄsledujĂcĂch dnĂ. Nakonec ho však k rozhodnutĂ ohlednĂŹ Agnesina dalšĂho osudu nepohne nalĂŠhĂĄnĂ doktora Curlewa, rady jeho pøåtel, ba ani žĂravĂĄ slova, kterĂĄ mu do ucha nalil lord Unwin. Ne, je to nĂŹco zcela neèekanĂŠho, co by u nĂŹj teoreticky nemĂŹlo mĂt žådnou vĂĄhu, ale nakonec ho to zviklĂĄ: øezbåøskĂŠ nadĂĄnĂ jednoho anonymnĂho rolnĂka v jeho službĂĄch. DvaadvacĂĄtĂŠho prosince pøijede William na mitchamskou farmu dohlĂŠdnout na montåž lisu, kterĂ˝ od pøĂštĂho lĂŠta nahradĂ aspoò v jednĂŠ fĂĄzi zpracovĂĄnĂ levandule lidskou prĂĄci. Už dlouho se mu zajĂdal zvyk najĂmat chlapce, aby bosky šlapali po levanduli, než ji napĂŹchujĂ k destilaci. NedĂŹlĂĄ to jen z hygienickĂ˝ch ohledĂš; na rozdĂl od svĂŠho otce totiž nenĂ pøesvĂŹdèen, že by ti kluci byli kdovĂjak levnĂ nebo zdatnĂ, protože se kvĂšli vèelĂm štĂpnutĂm poøåd belhajĂ pryè z prĂĄce. William si je jist, že mechanizace se proti nim v dlouhodobĂŠm horizontu prosadĂ, a hrdĂŹ si prohlĂžà novĂ˝ lis, aèkoli ještĂŹ nemĂĄ žådnou levanduli, na nĂž by ho mohl vyzkoušet. „SkvĂŹlĂŠ, skvĂŹlĂŠ,“ pochvĂĄlà šafåøe a nahlĂŠdne do litinovĂŠ dutiny, o jejĂž funkci popravdĂŹ øeèeno nic netušĂ. „Je to ten nejlepšĂ, pane,“ ujistĂ ho šafåø. „ĂplnĂŹ nejlepšĂ.“ CelĂ˝ Mitcham a s nĂm i vĂŹtšina Surrey zapadly snĂŹhem. William využije pøĂležitosti, vyrazĂ bez doprovodu na prochĂĄzku po polĂch a vychutnĂĄvĂĄ si tu neposkvrnĂŹnou bĂlou polevu, pod nĂž pøezimuje Ăşroda pøĂštĂho roku. Nechce se mu vÏøit, že kdysi dĂĄvno stavĂŹl svou budoucnost na nesrozumitelnĂ˝ch bĂĄsnĂch a nevydatelnĂ˝ch esejĂch, a ne na tĂŹchto rozlehlĂ˝ch a uklidòujĂcĂch pozemcĂch, na tomto neznièitelnĂŠm ĂşrodnĂŠm zĂĄkladu, kterĂ˝ mĂĄ pevnĂŹ pod nohama. Plahoèà se ke stromoøadĂ, kterĂŠ jeho levanduli sloužà jako vĂŹtrolam, a galošemi se boøà hluboko do snĂŹhu. Než k nĂŹmu dojde, poøådnĂŹ se ve svĂŠm tulenĂm kabĂĄtu a v rukavicĂch lemovanĂ˝ch kožešinou zapotĂ. Opøe se o nejbližšà kmen a vydechuje oblaka pĂĄry do mrazivĂŠho vzduchu. Teprve když po jednĂŠ dvou minutĂĄch chytne dech, podĂvĂĄ se stranou na kmen, kterĂ˝ nese jeho vĂĄhu, a povšimne si nĂĄpisu neumĂŹle vyrytĂŠho do lehce zasnϞenĂŠ kĂšry: POMOC UVĂZLA SEM TADY NA STROMĂ AGNES R ZkoprnĂŹle si ta slova ète znovu a znovu. Nijak netoužà pĂĄtrat po tom, jakĂ˝ lenoch mezi jeho nĂĄdenĂky marnil drahocennĂ˝ èas vyøezĂĄvĂĄnĂm tohoto vtipu. Dokåže myslet jen na to, že o šĂlenstvĂ jeho manželky se bϞnĂŹ vĂ. BavĂ se o tom i poslednĂ podruzi na jeho farmĂŹ. Tolik lidĂ se mu smĂŹje za zĂĄdy, že by klidnĂŹ mohl bĂ˝t i parohåè! VĂtr roztøese zbytky listĂ, jako by bylo z krepovĂŠho papĂru. William si uvĂŹdomuje smϚnost svĂŠho poèĂnĂĄnĂ, ale neubrĂĄnĂ se tomu a vzhlĂŠdne do vĂŹtvĂ, jestli tam Agnes tøeba nakonec nenĂ. V domĂŹ RackhamovĂ˝ch je až trapnĂ˝ nadbytek andĂŹlĂš – tolik se jich na vĂĄnoènĂ stromek nevejde. Sugar, Rose a Sofie obchĂĄzely pøĂzemĂ a hledaly doposud nevyzdobenĂĄ mĂsta. A protože si nechtĂŹly pøiznat poråžku, pøipevnily ty nadpøirozenĂŠ bytosti s køehkĂ˝mi køĂdly na zcela nepravdĂŹpodobnĂŠ povrchy: parapety, hodiny, novĂ˝ vϚåk na klobouky, rĂĄmy obrazĂš, parڞky na vycpanĂŠ srnèà hlavĂŹ, vĂko od klavĂru a ochrannĂŠ deèky mĂĄlo užĂvanĂ˝ch køesel. TeĂŻ je ŠtĂŹdrĂ˝ den rĂĄno a nadešel èas na poslednĂ dolaĂŻovĂĄnĂ detailĂš. Venku snĂh zmatenĂŹ vĂøà ve zvlåštnĂŹ tichĂŠ bouøi. PrĂĄvĂŹ jim doruèili poštu a v zamlženĂŠm a jinovatkou obkrouženĂŠm oknĂŹ salĂłnu lze poøåd ještĂŹ zahlĂŠdnout shrbenou postavu pošåka, jak mizĂ do mlÊènĂŹ bĂlĂŠho pøĂtmĂ. Uvnitø v krbech plĂĄpolajĂ plameny a praskĂĄ døevo, takže vĂĄnoènĂ stromeèek museli pøesunout na protĂŹjšà stranu salĂłnu, aby jim nechytil od poletujĂcĂch jisker. Sugar, Rose a Sofie se krèà kolem døevĂŹnĂŠho køĂžovĂŠho podstavce, suknĂŹ majĂ skromnĂŹ staženĂŠ ke kotnĂkĂšm a nasazujĂ zpĂĄtky ozdoby, kterĂŠ ze stromu spadly. Rose si pro sebe zpĂvĂĄ: „VĂĄnoce se blĂžĂ, husa sĂĄdelnatĂ, dejte žebrĂĄkovi penci, lidĂŠ zlatĂ…“ Sotva by se tu našel trs borovicovĂ˝ch jehlièek, kterĂ˝ se neprohĂ˝bĂĄ pod barevnĂ˝mi nitĂŹmi, støĂbrnĂ˝mi koulemi a vĂ˝tvory z levnĂŠho døeva, ale rĂĄna z milosti mĂĄ ještĂŹ pøijĂt: Rose se jakožto nĂĄruživĂĄ ètenåøka èasopisĂš pro dĂĄmy nechala inspirovat „tipem“ na nepøekonatelnou vĂĄnoènĂ dekoraci. Na zĂĄkladĂŹ jednoduchĂŠho receptu naplnila nĂŹkolik prĂĄzdnĂ˝ch rozprašovacĂch lahvièek od RackhamovĂ˝ch parfĂŠmĂš roztokem vody a medu, popsanĂ˝m jako neškodnĂŠ a úèinnĂŠ „lepidlo“, kterĂŠ pojme snϞnĂ˝ poprašek mouky. Rose, Sugar a Sofie, každĂĄ vyzbrojenĂĄ svou vlastnĂ lahvièkou, teĂŻ tuto lepkavou kapalinu rozstøikujĂ na vĂŹtve stromku. „JĂŠminåèku,“ zasmĂŹje se Rose nervĂłznĂŹ. „To jsme mĂŹly udĂŹlat, než jsme stromeèek nastrojily.“ „Jestli nechceme nadĂŹlat hroznĂ˝ binec,“ souhlasĂ Sugar, „budeme to muset popråšit moukou hodnĂŹ opatrnĂŹ.“ To množnĂŠ èĂslo je hudba pro jejĂ uši; nejradši by Rose dala pusu za to, že s tĂm zaèala! „PøĂštĂ rok už budu chytøejšĂ,“ øekne Rose. PrĂĄvĂŹ si všimla, že sleèna RackhamovĂĄ støĂkĂĄ vodu s medem pøĂmo na koberec, a pøemýšlĂ, zda mڞe dĂtĂŹti zakĂĄzat úèast na poprašovĂĄnĂ moukou. Jakkoli jĂ lichotĂ, že je sleèna Sugar ochotnĂĄ pracovat bok po boku s posluhovaèkou, vždy hrozĂ, že nĂŹjakou drobnou chybièkou jejich vztah zkazĂ. „Ustup dozadu, Sofie,“ pokyne jĂ Sugar, „budeš nĂĄm radit.“ ObĂŹ ženy si pak støĂdavĂŹ natøesou mouku do spojenĂ˝ch dlanĂ a tu pak co nejelegantnĂŹji pustĂ na lepkavĂŠ vĂŹtve. Sugar se nad tĂm triumfem toèà hlava: stala se souèåstĂ Rackhamovy domĂĄcnosti, prakticky patøà k rodinĂŹ a teĂŻ se na sebe s Rose pøi tĂŠhle pošetilosti posmutnĂŹle usmĂĄly. Nic mezi nĂ a jinou ženou jĂ nikdy nepøipadalo tak dĂšvĂŹrnĂŠ, a Sugar toho mĂĄ už za sebou hodnĂŹ. Rose jĂ dĂšvÏøuje; ona zase dĂšvÏøuje Rose; èistĂŹ oèima se dohodly, že tuhle zĂĄležitost dotĂĄhnou do konce; jedna druhĂŠ sype mouku do dlanĂ a doufajĂ, že to zĂšstane jejich malĂ˝m tajemstvĂm. „My jsme se musely zblĂĄznit,“ ošĂvĂĄ se Rose, když se prosetĂ˝ pråšek zaène zvedat do vzduchu a nutĂ je kĂ˝chat. Sugar pøistrèà dlanĂŹ, v jejichž suchĂŠ kڞi mouka jasnĂŹ nastĂnila každou prasklinku a šupinku. Ale nenĂ tøeba nic vysvĂŹtlovat; každĂĄ žena mĂĄ svĂŠ nedostatky, a když si teĂŻ Sugar prohlĂžà Rose zblĂzka, všimne si, že trošinku šilhĂĄ. Takže si jsou rovny. „Když nemĂĄte penci, staèà pence pĂšl, když nemĂĄte ani tu, potϚ vĂĄs PĂĄn BĂšh!“ JeštĂŹ pĂĄrkrĂĄt posypat a je hotovo. Mouka nadĂŹlala strašlivĂ˝ nepoøådek, ale jejĂ dĂl, kterĂ˝ ulpĂŹl na vĂŹtvĂch, nynĂ pøipomĂnĂĄ snĂh stejnĂŹ pozoruhodnĂŹ, jak ten èasopis pro dĂĄmy sliboval, a mouka na zemi se dĂĄ zamĂŠst v cukuletu. A Rose dĂĄ jasnĂŹ najevo, že to už nenĂ prĂĄce pro guvernantku. Pøi zametĂĄnĂ si Rose prozpĂŹvuje „DvanĂĄct dnĂ vĂĄnoènĂch“, pøièemž se omezĂ na opakovĂĄnĂ prvnĂ sloky. V porovnĂĄnĂ s Agnes mĂĄ drsnĂ˝ a roztøesenĂ˝ hlas, ale zpĂŹv skuteènĂŹ zlepšuje nĂĄladu a žådnĂŠ dalšà hlasy se nepøidajĂ. Sofie a Sugar se na sebe stydlivĂŹ zadĂvajĂ; obĂŹ toužà pobroukĂĄvat melodii. „PrvnĂho dne vĂĄnoènĂho mi mĂšj milåèek dal…“ V tu chvĂli do salĂłnu bez varovĂĄnĂ vejde William s papĂrem v ruce a zamyšlenĂ˝m vĂ˝razem na tvåøi. ZarazĂ se, jako by chtĂŹl vejĂt do ĂşplnĂŹ jinĂŠho pokoje, ale na chodbĂŹ špatnĂŹ odboèil. VĂĄnoènĂho stromku, kterĂ˝ teĂŻ pøipomĂnĂĄ rokokovou stavbu z koulĂ, mouky a cetek, si skoro nevšimne, a pokud postøehne, že dvĂŹ pøĂtomnĂŠ dospĂŹlĂŠ ženy jsou zapråšenĂŠ až po lokty, nedĂĄ to na sobĂŹ znĂĄt. „Ă… vĂ˝bornĂŹ,“ pronese a rychle se vzdĂĄlĂ. V provϚenĂŠ ruce se mu poøåd houpe dopis, kterĂ˝ by byl i èitelnĂ˝ pøes celou mĂstnost, kdyby doktor Curlew psal zhruba desetkrĂĄt vĂŹtšĂmi pĂsmeny – ne že by toho Sugar mohla pøĂliš vybĂĄdat ze vzkazu, kterĂ˝ pozĂšstĂĄval z pouhĂ˝ch dvou vĂŹt: Dle našà pøedchozĂ domluvy jsem vše pøipravil na 28. prosince. VÏøte mi, nebudete toho litovat. Rose si s Ăşlevou oddychne. PĂĄn mĂŹl pøĂležitost vybuchnout vzteky a nevyužil jĂ. Rose se sklonĂ ke smetåèku a lopatce na smetĂ a opĂŹt si zaène zpĂvat. Jakmile je rozsypanĂĄ mouka zametenĂĄ, Rose, Sugar a Sofie spoleènĂ˝mi silami nasklĂĄdajĂ pestøe zabalenĂŠ dary zpĂĄtky pod stromek. Tolik krabic a balĂèkĂš pøevĂĄzanĂ˝ch èervenou stužkou nebo støĂbrnou nitĂ – co, ach co v nich všech mڞe bĂ˝t? JedinĂ˝ balĂèek, jehož obsahem si je Sugar jistĂĄ, je Sofiin dĂĄrek pro jejĂho otce; zbytek je tajemstvĂ. Jak je pomĂĄhĂĄ hezky aranžovat, uklĂĄdĂĄ menšà mezi vĂŹtšĂ, beztvarĂŠ balĂèky na bytelnĂŠ kartĂłnovĂŠ krabice, pøedstĂrĂĄ, že ji nezajĂmajĂ drobnĂŠ štĂtky nadepsanĂŠ jmĂŠny pøĂjemcĂš. TĂŹch pĂĄr zahlĂŠdnutĂ˝ch ji nijak neuspokojĂ (Harriet? Kdo je sakra Harriet?) a vzhledem k tomu, že ji Rose a Sofie sledujĂ, to dost dobøe nemڞe zkoumat, že? Panebože, aÂť je tam nĂŹco pro mĂŹ, pomyslĂ si. V patøe William otevøe co nejtišeji dveøe do manželèiny ložnice a vklouzne dovnitø. Aèkoli pøesvĂŹdèil Claru, aby na nĂŹkolik hodin odešla z domu, zamkne za sebou, kdyby se jako sprĂĄvnĂĄ semetrika neèekanĂŹ vrĂĄtila. Mezi ètyømi stĂŹnami Agnesina pokoje nenĂ po VĂĄnocĂch ani stopy. PopravdĂŹ øeèeno tu prakticky nenĂ stopy ani po èemkoli jinĂŠm, neboÂť veškerĂŠ krĂĄmy spojenĂŠ s AgnesinĂ˝mi konĂèky – a vlastnĂŹ cokoli, co by mohlo Claøe brĂĄnit pøi ošetøovĂĄnĂ – byly uloženy do komory a zĂšstalo tu jen peèlivĂŹ vysmýèenĂŠ prĂĄzdno. Zdi byly holĂŠ ještĂŹ pøed touhle žalostnou udĂĄlostĂ, neboÂť Agnes nikdy nemĂŹla k obrazĂšm valnĂ˝ vztah. PoslednĂ grafika, kterĂĄ zdobila jejĂ ložnici, byla vykĂĄzĂĄna, když jeden dĂĄmskĂ˝ èasopis vyhlĂĄsil, že ponĂci jsou nevkusnĂ; pøedchozĂ reprodukce musela jĂt pryè, když si Agnes postϞovala, že z nĂ kape ektoplazma. Agnes teĂŻ spĂ a nic nevnĂmĂĄ, ani pozoruhodnou podĂvanou, již skĂ˝tĂĄ chumelenice hned za jejĂm oknem, ani pøĂchod svĂŠho manžela. William zlehka poposune židli k hlavĂŹ postele a posadĂ se na ni. Ve vzduchu je cĂtit narkotickĂ˝ sirup, silnĂ˝ hovĂŹzĂ vĂ˝var, svaøenĂŠ vĂno se žloutkem a mĂ˝dlo – Rackhamovo karafiĂĄtovĂŠ krĂŠmovĂŠ, pokud se nemĂ˝lĂ. PoslednĂ dobou se v tomhle pokoji vycĂĄkĂĄ spousta mĂ˝dlovĂŠ vody; než aby Clara podstoupila riziko nehody – pĂĄdu èi utopenĂ – ve vanĂŹ, radĂŹji svou panĂ omĂ˝vĂĄ v posteli a pak jednoduše vymĂŹnĂ ložnĂ prĂĄdlo, mokrĂŠ a špinavĂŠ za suchĂŠ. William to vĂ, protože mu to øekla, naèež s dotèenĂŹ stoickĂ˝m odfrknutĂm odmĂtla jeho nabĂdku, aby najali druhou komornou. Jak vyrozumĂŹl, Agnesiny nohy se hojĂ pomalu. Podle doktora Curlewa je možnĂŠ, že na levĂŠ jĂ zĂšstanou trvalĂŠ nĂĄsledky a že bude kulhat. I když možnĂĄ bude chodit stejnĂŹ ladnĂŹ jako pøedtĂm. Dokud nebude jako rybièka, dĂĄ se to jen tϞko pøedvĂdat. „Brzy,“ zašeptĂĄ jĂ u hlavy, „se octneš nĂŹkde, kde se zaèneš uzdravovat. My už nevĂme, co s tebou dĂŹlat, že, Agnes? Dala jsi nĂĄm zabrat, ano, dala.“ PramĂnek plavĂ˝ch vlasĂš ji šimrĂĄ na nose a nutĂ ji k tomu, aby sebou cukala. On ho koneèky prstĂš odhrne stranou. „DĂky,“ zareaguje z hlubin umrtvenĂ. JejĂ rty pøišly o svou pøirozenou rڞovou barvu; jsou stejnĂŹ suchĂŠ a bledĂŠ jako rty Sugar, ale lesknou se hojivou mastĂ. Z pusy jĂ pĂĄchne, což Williama znepokojuje vĂc než cokoli jinĂŠho: vždycky mĂŹla tak sladkĂ˝ dech! Mڞe mĂt Curlew skuteènĂŹ pravdu, když tvrdĂ, že ženy mnohem zkaženĂŹjšà než Agnes vyšly z bran Labaubeova sanatoria zcela uzdravenĂŠ? „ÂŽe chceš, aby ti bylo lĂp?“ zašeptĂĄ Agnes do ucha a urovnĂĄ jĂ vlasy na jemnĂŠ kڞi hlavy. „VĂm, že to tak je.“ „Oèe… oèeš… Scanlone…“ zašeptĂĄ ona. Zvedne jĂ peøinu z ramen a stĂĄhne ji až k nohĂĄm postele. Je zcela zjevnĂŠ, že je tøeba Agnes donutit… ne, pøesvĂŹdèit, aby jedla vydatnĂŹjšà stravu; ruce i nohy mĂĄ hroznĂŹ vyhublĂŠ. Je to krutĂŠ dilema – když je odpovĂŹdnĂĄ sama za sebe, zĂĄmĂŹrnĂŹ hladovĂ, zatĂmco když je omĂĄmenĂĄ a bezmocnĂĄ, dosĂĄhne tĂŠhož úèinku zcela bezdÏènĂŹ! I kdyby William sebevĂce pochyboval o lÊèenĂ, kterĂŠho se jĂ dostane od neznĂĄmĂ˝ch doktorĂš a sestøièek, musĂ uznat, že Clara a jejĂ lžĂce s kašà na danĂ˝ Ăşkol nestaèĂ. Agnesina chodidla jsou pøilĂŠhavĂŹ obvĂĄzanĂĄ a vypadajĂ jako dvĂŹ mĂŹkkĂĄ kopyta z bĂlĂŠ bavlny. I ruce mĂĄ zafaèovanĂŠ, zavĂĄzanĂŠ u zĂĄpĂŹstĂ na mašlièku, aby si ve spĂĄnku neudĂŹlala nic s obvazy. „Aa-a-no,“ øekne a protĂĄhne se ve studenĂŹjšĂm vzduchu. William ji nesmĂŹle pohladĂ po obrysu kyèle, kterĂĄ je nynĂ stejnĂŹ ostrĂĄ jako u Sugar. Neslušà jĂ to: potøebovala by tam bĂ˝t zakulacenĂŹjšĂ. Co u vysokĂŠ ženy vypadĂĄ pĂšvabnĂŹ, mڞe u drobnĂŠ ženy pĂšsobit znepokojivĂŹ vychrtle. „TĂŠ prvnĂ noci jsem ti nechtĂŹl ublĂžit,“ ujistĂ ji a dĂĄl ji nϞnĂŹ hladĂ. „JĂĄ se… ukvapil. Byl jsem jako posedlĂ˝… ale lĂĄskou.“ Agnes si mile posmrkne, a když se William vytĂĄhne na postel k nĂ, vydĂĄ ze sebe tlumenĂŠ, melodickĂŠ „óó“. „A myslel jsem,“ pokraèuje a hlas se mu tøese emocemi, „že jakmile… jakmile se do toho dĂĄme, zaène se ti to lĂbit.“ „Umf… zvednĂŹte mĂŹ… vždyÂť jste silĂĄci…“ Zezadu ji k sobĂŹ pevnĂŹ pøivine, pøitiskne se k jejĂm kostnatĂ˝m konèetinĂĄm, mĂŹkkĂ˝m òadrĂšm. „Ale teĂŻ se ti to lĂbĂ, ne?“ zeptĂĄ se jĂ vroucnĂŹ. „Pozor… abych vĂĄm nespadla…“ „Neboj se, drahoušku,“ zašeptĂĄ jĂ pøĂmo do ucha. „JĂĄ tĂŹ teĂŻ… obejmu. Nebude ti to vadit, ne? Nebude to bolet. Dåš mi vĂŹdĂŹt, kdybych ti ubližoval, ano? JĂĄ bych ti neublĂžil za nic na svĂŹtĂŹ.“ Když do nĂ vnikne, vydĂĄ ze sebe Agnes zvlåštnĂ zvuk, napĂšl zaĂşpĂŹnĂ, napĂšl povolnĂŠ zastĂŠnĂĄnĂ. William se položà tvåøà porostlou licousy na jejĂ krk. „Pavouci…“ otøese se ona. Pohybuje se v nĂ pomalu, pomaleji než kdy pøedtĂm s jakoukoli ženou. SnĂh dopadajĂcĂ na okno pøejde v dʚ se snĂŹhem, bubnuje o sklo a na holĂŠ zdi vrhĂĄ mramorovanĂŠ pablesky. Když pøijde jeho okamžik vytrženĂ, s velkĂ˝m ĂşsilĂm potlaèà nutkĂĄnĂ pøiråžet a mĂsto toho zĂšstane naprosto nehybnĂ˝, zatĂmco z nĂŹj sperma vytĂŠkĂĄ v jednom plynulĂŠm, nepøerušovanĂŠm proudu. „…SèÅ sèĂsti všecky kosti svĂŠ…“ zamumlĂĄ Agnes, když si William dovolĂ jedno jedinĂŠ extatickĂŠ zastĂŠnĂĄnĂ. Za minutku už zase stojĂ nad jejĂ postelĂ a otĂrĂĄ ji kapesnĂkem dosucha. „Claro?“ zakòourĂĄ Agnes podråždĂŹnĂŹ a jednou obvĂĄzanou rukou sĂĄhne do vzduchu po peøinĂŹ. „Zima…!“ (Otevøel okno na škvĂru, èistĂŹ pro pøĂpad, že by byl služèin èich stejnĂŹ ostrĂ˝ jako jejĂ nos z profilu.) „Už to nebude dlouho trvat,“ ujistĂ ji, sklonĂ se a znovu ji otøe. NĂĄhle k jeho zdϚenĂ zaène moèit: jantarovĂŹ žlutĂ˝, smradlavĂ˝ èúrek konèà na bĂŹlostnĂŠm prostĂŹradle. „ŠpinavĂĄ… špinavĂĄ…“ stϞuje si a jejĂ odlehlĂ˝, ospalĂ˝ hlas je teĂŻ šmrncnutĂ˝ strachem a znechucenĂm. „To je… to je v poøådku, Agnes,“ ujistĂ ji a pøetĂĄhne pøes ni peøinu. „Clara se už brzy vrĂĄtĂ. PostarĂĄ se o tebe.“ Ale Agnes se pod peøinou kroutĂ, stĂŠnĂĄ a hĂĄzĂ hlavou. „Jak se mĂĄm dostat domĂš?“ vykøikne, jejĂ nevidoucĂ, šĂlenĂŠ oèi se rĂĄzem otevøou a ona si olĂzne rosolovitĂŠ rty. „Pomoc!“ Williamovi se samĂ˝m smutkem a lĂtostĂ zhoupne žaludek. OdvrĂĄtĂ se od Agnes, zavøe okno a vybĂŹhne z ložnice. „Až se zase probudĂm,“ uvažuje Sofie toho veèera, když ji guvernantka uklĂĄdĂĄ do postele, „budou VĂĄnoce.“ Sugar dĂtĂŹ s hranou pøĂsnostĂ lehce klepne ukazovåèkem po nose. „Jestli nepĂšjdeš brzy spĂĄt,“ varuje ji, „pøijdou VĂĄnoce o pĂšlnoci a ty se v tom už vĂšbec nevyznåš.“ Je nesmĂrnĂŹ pøĂjemnĂŠ, že se u Sofie tϚà takovĂŠ dĂšvÏøe, že pøi hravĂŠ vĂ˝tce na ni mڞe vztĂĄhnout ruku a ona sebou ani netrhne. Zvedne peøinu trochu nahoru; Sofiina brada je poøåd trochu mokrĂĄ a ruka Sugar ještĂŹ teplĂĄ a rڞovĂĄ od vody na koupĂĄnĂ. „A vĂš, co se o VĂĄnocĂch rĂĄno stane malĂ˝m holèièkĂĄm,“ škĂĄdlĂ ji Sugar, „kterĂŠ jsou o pĂšlnoci ještĂŹ vzhĂšru?“ „Co se stane?“ Sofie mĂĄ teĂŻ starost, že by i pøes veškerou snahu usnout mohla zĂšstat vzhĂšru. Tohle Sugar neoèekĂĄvala; jejĂ pohrڞka byla planĂĄ. ZapojĂ svou pøedstavivost a už otevĂrĂĄ Ăşsta, aby øekla: Do tvĂŠho pokojĂèku vrazĂ hroznĂ˝ obr lidožrout, popadne tĂŹ za nohy a roztrhne tĂŹ na dva kusy jako syrovĂŠ kuøe. „Do tvĂŠ –“ zaène zlomyslnĂŹ chraplavĂ˝m hlasem, ale pak se jĂ povede sklapnout. ÂŽaludek se jĂ nĂĄhle obrĂĄtĂ naruby a ona zrudne ve tvåøi. Až po devatenĂĄcti letech života se dobrala tohoto poznĂĄnĂ, že je dcera panĂ CastawayovĂŠ – že mozek uvelebenĂ˝ v jejĂ lebce a srdce, kterĂŠ jĂ bije v hrudi, jsou kopie tĂ˝chž orgĂĄnĂš hnijĂcĂch v jejĂ matce. „N-nic se nestane,“ zakoktĂĄ se a roztøesenou rukou pohladĂ Sofii po rameni. „VĂšbec nic. A usneš døĂv, než se nadĂŹješ, malièkĂĄ, staèà zavøĂt oèi.“ Naèež zhasĂ Sofiino svĂŹtlo a stĂĄle zahanbenĂĄ tĂm, èeho se mĂĄlem dopustila, se vrĂĄtĂ do svĂŠho pokoje. V denĂku Agnes UnwinovĂŠ nadešlo rĂĄno jejĂ svatby a to sedmnĂĄctiletĂŠ dĂŹvèe je podle všeho v dobrĂŠ nĂĄladĂŹ, tøebaže jejĂ myšlenkovĂŠ pochody jsou ponĂŹkud horeènatĂŠ. Nakolik je Sugar s to posoudit, Agnesiny obavy a pochybnosti ohlednĂŹ toho, zda se mĂĄ odevzdat Williamu Rackhamovi, rozhodnĂŹ opadly – nebo byly odsunuty stranou. RozechvĂŹnĂ v nĂ vyvolĂĄvĂĄ pouze sĂĄm obøad – ovšem je to rozechvĂŹnĂ nadšenĂŠ a štĂŹnĂŹcĂ: Ach, milĂ˝ DenĂèku, jak je možnĂŠ, že i když v dĂŹjinĂĄch svĂŹta už probĂŹhly miliĂłny svateb, a tudĂž mĂŹlo lictvo miliĂłn pøĂležitostĂ vypilovat jejich prĂšbĂŹh k dokonalosti, na mĂŠ vlastnĂ SvatbĂŹ nakonec zavlĂĄdl takovĂ˝ šĂlenĂ˝ zmatek?! Do velkĂŠ udĂĄlosti zbĂ˝vajĂ jen ètyøi hodiny, jĂĄ jsem napĂšl obleèenĂĄ do svatebnĂch ŠatĂš a nemĂĄm ještĂŹ hotovĂ˝ ani úèes! Kde je ta holka? Co by tak mohla dĂŹlat dĂšležitĂŹjšĂho než moje vlasy, o tomto Dni všech DnĂ! A kvĂŹty pomeranèovnĂku zase vetkla do mĂŠho zĂĄvoje pøĂliš brzy, takže teĂŻ už usychajĂ! MĂŹla by najĂt nĂŹjakĂŠ èerstvĂŠ, nebo se na ni budu hnĂŹvat!! Ale teĂŻ již musĂm pøestat psĂĄt, abych si ve spĂŹchu, s nĂmž teĂŻ zaznamenĂĄvĂĄm každou vzĂĄcnou udĂĄlost, nezlomila nehet nebo se celĂĄ nepolila inkoustem. Pøedstav si to, milĂ˝ DenĂèku: inkoustem pokaòkanĂĄ u Oltåøe! NapĂšu zase zĂtra – anebo (pokud se mi podaøà vyšetøit chvilku) možnĂĄ už veèer! – kteroužto dobou již nebudu Agnes UnwinovĂĄ, ale navždy tvĂĄ, Agnes RackhamovĂĄ!!! Sugar otoèà strĂĄnku a zjistĂ, že je prĂĄzdnĂĄ. Otoèà dalšĂ: opĂŹt prĂĄzdnĂĄ. Prolistuje zbytkem, a tĂŹsnĂŹ než usoudĂ, že Agnes musela svĂšj manželskĂ˝ život zaèĂt zaznamenĂĄvat v novĂŠm denĂku, všimne si pĂĄr dalšĂch zĂĄpiskĂš – nedatovanĂ˝ch, nahlouèenĂ˝ch, hroznĂŹ malĂ˝ch. ZĂĄhada: JĂm toho mnohem mĂŠnĂŹ, než když jsem pøišla do tohoto bĂdnĂŠho domu, a pøesto tloustnu. VysvĂŹtlenĂ: KrmĂ mĂŹ nĂĄsilĂm ve spĂĄnku. A na nĂĄsledujĂcĂ stranĂŹ: TeĂŻ už vĂm, že je to pravda. DĂŠmon mi sedĂ na prsou a cpe mi lžĂcĂ kaši do Ăşst. Když otoèĂm hlavu, jeho lžĂce se vydĂĄ za nĂ. DĂŠmonĂšv soudek s kašà je velkĂ˝ jako kbelĂk s ledem. Tak pĂŹknĂŹ otevøi pusu, øĂkĂĄ, nebo tu budeme celou noc. Dalšà nepopsanĂŠ strĂĄnky a pak koneènĂŹ: StaøĂci zvednou nosĂtka, na kterĂ˝ch ležĂm & odnesou mĂŹ skrz proslunĂŹnĂŠ stromy na Skrytou cestu. Vlak, kterĂ˝ mĂŹ sem dovezl, zahoukĂĄ & vydĂĄ se na zpĂĄteènĂ cestu. Jedna z Jeptišek, kterĂĄ si mĂŹ obzvlåštĂŹ vzala pod SvĂĄ ochrannĂĄ køĂdla, èekĂĄ u BrĂĄny, s rukama sepnutĂ˝ma pod bradou. DrahĂĄ Agnes, øekne, ty už jsi tu zas? Co z tebe bude! Ale pak se usmĂŹje. Odnesou mĂŹ do Klåštera, do teplĂŠ cely v samĂŠm jeho srdci, kterĂĄ zåøà barvami z vytråžovĂ˝ch oken. Zvednou mĂŹ z nosĂtek & vysadĂ mĂŹ na takovou vysokou postel – jako na pijedestal, na jehož vrcholku ležà matrace. HroznĂŠ bolesti v nafouklĂŠm bøiše, zĂĄvratĂŹ a žluèovitost, kterĂŠ mĂŹ trĂĄpily každĂ˝ den, zase nĂĄhle udeøĂ. Jako by se dĂŠmon v mĂŠm tĂŹle bĂĄl lÊèivĂŠ moci SvatĂŠ sestry & snažil si mĂŹ podrobit. MĂĄ SvatĂĄ sestra se nade mnou sklĂĄnĂ; ve svĂŹtle z vytråžovĂŠho okna hraje mnoha rĂšznĂ˝mi barvami, JejĂ tvåø je pryskyønĂkovĂŹ žlutĂĄ, JejĂ poprsĂ rudĂŠ, JejĂ ruce modrĂŠ. Zlehka mi je položà na bøicho a dĂŠmon uvnitø se zakroutĂ. CĂtĂm, jak tlaèà a posedlĂ˝ vzteky i hrĂšzou se vrhĂĄ sem a tam, ale Sestra dokåže otevøĂt moje bøicho, aniž by mi ublĂžila, což dĂŠmonovi umožnĂ vyskoèit ven. Tu odpornou kreaturu zahlĂŠdnu jen na okamžik: je nahĂĄ a èernĂĄ, stvoøenĂĄ z krve & slizu slepenĂŠho dohromady; ale jen co se dostane na svĂŹtlo, v rukou SvatĂ˝ch sester se promĂŹnĂ v pĂĄru. CelĂĄ vièerpanĂĄ padnu na zĂĄda a vidĂm, jak se mi bøicho scvrkĂĄvĂĄ. „No vidĂš,“ øekne mi SvatĂĄ sestra s ĂşsmĂŹvem. „Už je po všem.“ Sugar pøelistuje na konec svazku v nadĂŹji, že toho najde vĂc, ovšem nenĂ tam nic. Ale… nĂŹco tam pøece bĂ˝t musĂ! Text vzbudil jejĂ zvĂŹdavost, Agnesino lĂèenĂ ji zaujalo tak jako nikdy pøedtĂm, a navĂc se dostala k obdobĂ, o nĂŹmž se chce zoufale dozvĂŹdĂŹt vĂce: k poèåtku Williamova a Agnesina manželstvĂ. CelĂĄ natϚenĂĄ skoro nedĂ˝chĂĄ, když z kupy denĂkĂš opøenĂ˝ch o stehno vytĂĄhne dalšà denĂk v chronologickĂŠm poøadĂ. Tenhle už vidĂŹla. Neodhaluje vĂšbec nic. Najde ten dalšĂ. ZaèĂnĂĄ takto: SezĂłnnĂ Ăşvahy Agnes RackhamovĂŠ PtĂĄm se vĂĄs, dĂĄmy: existuje nĂŹco otravnĂŹjšĂho než kloboukovĂŠ jehlice, kterĂŠ jsou tak tupĂŠ, že nepropĂchnou naprosto obyèejnĂ˝ klobouk? JistĂŹ, když øĂkĂĄm „obyèejnĂ˝“, nechci tĂm naznaèovat, že moje klobouky nejsou „neobyèejnĂŠ“ ve smyslu Sugar pøestane èĂst a zmatenĂŹ a zklamanĂŹ denĂk odložĂ. MĂŹla by vytrvat? Ne, na takovĂŠhle vĂŹci už prostĂŹ nemĂĄ žaludek, obzvlåštĂŹ v pøedveèer VĂĄnoc. NavĂc je pozdĂŹ: tøi ètvrtĂŹ na dvanĂĄct. Znièehonic se jĂ zmocnĂ ona osobitĂĄ Ăşnava, kterĂĄ èekĂĄ až na dovolenĂ hodin; mĂĄlem se jĂ v sobĂŹ nepodaøà najĂt dost energie na to, aby denĂky uložila zpĂĄtky pod postel; jen pomyšlenĂ na Rose, jak ji rĂĄno najde chrĂĄpat pod jejich hromadou, ji vyburcuje k èinu. Když je tajemstvĂ bezpeènĂŹ schovanĂŠ, Sugar se naposledy vymoèà do noènĂku, vklouzne pod peøinu a sfoukne svĂèku. V èernoèernĂŠ tmĂŹ se snažà naslouchat a tvåø mĂĄ natoèenou k oknu, kterĂŠ jejĂ oèi prozatĂm nemohou rozpoznat. SnϞà ještĂŹ? TĂm by se vysvĂŹtlovalo, jak mĂĄlo zvukĂš z ulice k nĂ dolĂŠhĂĄ. Anebo že by tu nebyli žådnĂ flamendøi? V Silver Street byl ŠtĂŹdrĂ˝ den vždy hluènĂ˝, pouliènĂ hudebnĂci spolu soutϞili o projevy vĂĄnoènà štĂŹdrosti a vĂ˝sledkem byla kakofonie harmonik, flašinetĂš, skøipek, pĂšalek a bubnĂš – to vše provĂĄzanĂŠ v pavuèinĂŹ nesrozumitelnĂŠho brebentĂŹnĂ a hurĂłnskĂŠho smĂchu, v pavuèinĂŹ utkanĂŠ až do hornĂch podlažà nejvyššĂch domĂš. V takovĂŠm kravĂĄlu nemĂŹl èlovĂŹk nadĂŹji na usnutĂ – ne že by se nĂŹkdo v podniku panĂ CastawayovĂŠ snažil spĂĄt, když se mĂsto toho vĂŹnoval vrzĂĄnĂ s nĂĄstroji, kterĂŠ nebyly tak ĂşplnĂŹ hudebnĂ. Zde v Notting Hillu jsou zvuky slabšà a zĂĄhadnĂŹjšĂ. Slyšà lidskĂŠ hlasy, nebo odfrkovĂĄnĂ konĂŹ ve stĂĄji? Donesl se k nĂ pøes zahradu z Chepstow Villas Ăştržek minstrelovy melodie, anebo tu mnohem blĂž zaskøĂpala branka? VĂtr naøĂkĂĄ pod okapy, pĂskĂĄ na hlavy komĂnĂš; trĂĄmy skøĂpajĂ. Anebo jde o skøĂpĂĄnĂ postele v domĂŹ? A co tohle, nekòourĂĄ to Agnes, kterĂĄ se pøevaluje v otrĂĄvenĂŠm spĂĄnku? MĂŹla bys jĂ pomoct. Jdi jĂ pomoct. Proè jĂ nepomڞeš? hlodĂĄ v Sugar jejĂ svĂŹdomĂ nebo jak mĂĄ vlastnĂŹ øĂkat tomu nezkrotnĂŠmu duchu, jehož jedinĂ˝m potϚenĂm je dotĂrat na ni, když prahne po klidu. Zdrogovali ji a udržujĂ ji v tomhle stavu, protože øĂkĂĄ vĂŹci, kterĂŠ oni nechtĂŹjĂ slyšet. Jak jim to mڞeš dovolit? SlĂbilas, že jĂ pomڞeš. Tohle je rĂĄna pod pĂĄs, slib vyhrabanĂ˝ ze setkĂĄnĂ v Bow Street, když se Agnes zhroutila do blĂĄta a jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ jĂ pøispĂŹchal na pomoc. Ale to bylo jinak… slĂbila jsem jĂ, že jĂ pomڞu dostat se domĂš, nic vĂc, protestuje. Copak jsi jĂ neøekla: „JĂĄ vĂĄs budu sledovat a dĂĄvat na vĂĄs pozor“? TĂm jsem myslela jen na konec ulice. ĂĂĄĂĄĂĄĂĄ, ty jsi ale zbabĂŹlĂĄ prohnanĂĄ dĂŹvka, že jo? VĂtr teĂŻ zĂskĂĄvĂĄ na sĂle, vrkĂĄ a buèà po celĂŠm domĂŹ. Kolem guvernantèina okna se v šeru zøĂtĂ cosi bĂlĂŠho. Agnes v bĂlĂŠ noènĂ košili? Ne, jen kupa snĂŹhu, kterĂĄ sklouzla ze støešnĂch tašek. Proè by mi mĂŹlo zĂĄležet na tom, jak Agnes dopadne? nadurdĂ se a obrĂĄtĂ oblièej do polštåøe. Je rozmazlenĂĄ, blbĂĄ jako troky a špatnĂĄ matka a… a na ulici by si na prostitutku klidnĂŹ plivla, kdyby plivĂĄnĂ bylo v mĂłdĂŹ. JejĂ zlomyslnĂ˝ soupeø se neuråèà odpovĂŹdĂŹt; vĂ, že Sugar vzpomĂnĂĄ, jak se jĂ tenkrĂĄt v tĂŠ ulièce tøåsla v dlanĂch Agnesina ramena, když tĂŠ nebožaèce šeptala do ucha: „Bude to naše tajemstvĂ.“ Jsem ve WilliamovĂŹ domĂŹ. Mohlo by mĂŹ to stĂĄt krk. Tohle vzpurnĂŠho ducha umlèà – nebo si to aspoò na jednu dvĂŹ minuty pøedstavuje. Pak na ni zase udeøĂ: Co s Christopherem? Sugar zatne pĂŹsti do peøiny a zaboøà hlavu do polštåøe. Christopher se mڞe o sebe postarat sĂĄm. To mĂĄm snad na tomhle zatracenĂ˝m svĂŹtĂŹ zachraòovat každĂ˝ho? Ach, ty chouĂŻĂĄtko, ozve se vĂ˝smϚnĂĄ odpovĂŹĂŻ. Ty ubohĂĄ zbabĂŹlĂĄ kurvo, ubohĂĄ kurvièko, ty jedno kurvĂštĂŹ ubohouèkĂŠ… Venku, ve vĂŹtrem ošlehanĂ˝ch ulicĂch Notting Hillu, nĂŹkdo zatroubĂ na roh a dalšà radostnĂŹ zahalekĂĄ, ale Sugar je neslyšĂ; staèilo mĂĄlo a byla by se dozvĂŹdĂŹla, co se o ŠtĂŹdrĂŠm dni doopravdy stane malĂ˝m holèièkĂĄm, kterĂŠ zĂšstanou vzhĂšru pøĂliš dlouho. KAPITOLA SEDMADVACĂTĂ „VeselĂŠ VĂĄnoce! VeselĂŠ VĂĄnoce všem lidem dobrĂŠ vĂšle!“ Takto se rozkøikuje Henry Calder Rackham, jen co vejde do synova domu, jako kdyby byl sĂĄm JežĂšek, nebo pøinejmenšĂm Charles Dickens hulĂĄkajĂcĂ od øeènickĂŠho pultĂku. „VeselĂŠ VĂĄnoce i tobĂŹ, otèe,“ odpovĂ mu William. Už teĂŻ je mu trapnĂŹ, nejen kvĂšli otcovu žoviĂĄlnĂmu vĂ˝levu, ale i kvĂšli tomu, jak se služka nadøe, než ze starĂŠho pĂĄna stĂĄhne kabĂĄt. VypadĂĄ to, že stejnĂŹ jako lord Unwin i statnĂ˝ Henry Calder Rackham ztloustl znenadĂĄnĂ, a to v tĂŠmže obdobĂ, kdy se William promĂŹnil ze zmĂŹkèilĂŠho budižknièemu v kapitĂĄna prĂšmyslu. „Ă, to je mi vĂšnĂŹ,“ rozplĂ˝vĂĄ se Rackham staršĂ. „Už teĂŻ je mi jasnĂŠ, že tahle nĂĄvštĂŹva bude moje zkĂĄza!“ A s tĂm se nechĂĄ odvĂŠst k synovi do salĂłnu, kde se mu dostane vøelĂŠho pøijetĂ od služebnĂ˝ch. „Hmmm! VĂĄs jsem ještĂŹ nevidĂŹl!“ øĂkĂĄ tĂŹm novĂ˝m a tĂŹm starĂ˝m zase: „Ă! Vy jste… Ne, neprozrazujte mi to!“, ovšem ony to neberou ve zlĂŠm a bĂŹhem nĂŹkolika minut je z nĂŹj vĂšdce smeèky, kterĂ˝ si uzurpoval zĂĄbavnĂŠ i sentimentĂĄlnĂ rituĂĄly. „Kde jsou bouchacĂ trubièky? Kde jsou bouchacĂ trubièky?“ dožaduje se, mne si ruce a hle! BouchacĂ trubièky se už nesou. Plynutà èasu, kterĂŠ od rannĂho rozbalovĂĄnĂ dĂĄrkĂš dost zpomalilo, opĂŹt nabere rychlost, když se WilliamĂšv otec cĂlevĂŹdomĂŹ vrhne do hranĂ spoleèenskĂ˝ch her. „BĂĄjeènĂŠ! BĂĄjeènĂŠ! Co dĂĄl?“ volĂĄ. William tomu omĂĄmenĂŹ pøihlĂžà a nĂŹjak si nedokåže dĂĄt dohromady tohoto veselĂŠho kašpara s palièatĂ˝m starĂ˝m tyranem, kvĂšli nĂŹmuž byl tenhle dĂšm tak dlouho a tak hroznĂŹ bezĂştϚnĂ˝. I pøes obèasnĂŠ rozpaky dnes William svĂŠmu otci tu jeho neotesanost docela trpĂ, ba dokonce je za ni vdÏènĂ˝; zachraòuje totiž vĂĄnoènĂ nĂĄladu v okamžicĂch, kdy by ji ta hroznĂĄ zĂĄležitost s Agnes mohla stĂĄhnout na bod mrazu. Všichni si tu bolestnĂŹ uvĂŹdomujĂ (tedy všichni krom takovĂ˝ch jako Janey), že panĂ domu ležà v mrĂĄkotĂĄch nahoøe a že pĂĄnovi nenĂ dobøe na duchu. Snažà se nepropadat beznadĂŹji, ale obèas ho sevøe prudkĂĄ lĂtost nad AgnesinĂ˝m smutnĂ˝m ĂşdĂŹlem a pak hrozĂ, že oslavy zahalĂ pøĂkrov mlèenĂ. Jeden by si myslel, že dĂky tlupĂŹ žen to bude v domĂŹ vesele bzuèet celĂ˝ den! Ale ne: je potøeba muže a Williama už tahle role nudĂ. Dobøe, je pravda, že rĂĄno se zastavil zahradnĂk a Williamovi aspoò na chvilku vypomohl snåšet jeho bøĂmĂŹ, ale byla to zatracenĂŹ krĂĄtkĂĄ chvilka. Staèilo deset minut a Shears utekl pøed tou nezøĂzenou pøemĂrou ženskosti do bezpeèà svĂŠ kĂšlny. Cheesman by Williamovi bĂ˝val platnĂŹjšĂ, ale ten je ĂşplnĂŹ pryè – prĂ˝ na nĂĄvštĂŹvĂŹ u matky, což mu nikdo pøĂliš nevÏøĂ. Takže v salĂłnu plnĂŠm pøĂslušnic slabšĂho pohlavĂ, kterĂŠ jejich vychovĂĄnĂ nutĂ slavit co nejzdrženlivĂŹji, je pøĂchod Henryho Caldera Rackhama – kulaÂťouèkĂŠho staøĂka pøekypujĂcĂho dobrosrdeènou nabubøelostĂ – pro Williama pravou zĂĄchranou. Jen se rozkøikuj, dĂŹdo! PøesnĂŹ tohle je potøeba k ukrĂĄcenĂ dlouhĂ˝ch hodin do veèeøe. Mimochodem, zatĂm celĂ˝ den probĂŹhl velmi dobøe. PopravdĂŹ øeèeno o dost lĂŠpe než v pøedchozĂch letech, kdy Agnes sice pokaždĂŠ vypadala krĂĄsnĂŹ, ale dost èasto kazila veselĂ zatracenĂŹ zvlåštnĂmi poznĂĄmkami – o nichž mohl pouze pøedpoklĂĄdat, že majĂ za úèel pozvednout VĂĄnoce z bahna komerce a obnovit jejich nĂĄležitĂ˝ nĂĄboženskĂ˝ vĂ˝znam. „Nenapadlo tĂŹ nĂŹkdy, proè už neslavĂme svĂĄtek MlĂĄĂŻĂĄtek?“ nadnesla jednou, zatĂmco jĂ dĂĄrek od Williama ležel nedovybalenĂ˝ a zapomenutĂ˝ v klĂnĂŹ. „MlĂĄĂŻĂĄtek, drahĂĄ?“ „Ano: den, kdy krĂĄl Herodes povraždil neviòåtka.“ Letos dĂkybohu na takovĂŠ øeèi nedošlo. A navzdory politovĂĄnĂhodnĂ˝m okolnostem plyne z Agnesiny nepøĂtomnosti na oslavĂĄch jedna nezanedbatelnĂĄ vĂ˝hoda: pøĂtomnost jejĂ dcery v pøĂzemĂ. Ano, po letech pøĂsnĂŹ oddĂŹlenĂ˝ch VĂĄnoc, kdy se Sofii pašovaly dĂĄrky a vlažnĂŠ porce vĂĄnoènĂ veèeøe do dĂŹtskĂŠho pokoje, zatĂmco zbytek rodiny bĂŹhal kolem panĂ dole, dostalo to dĂtĂŹ koneènĂŹ šanci. Což je vĂ˝bornĂŠ, myslĂ si William, a že už bylo naèase! Je to pøĂjemnĂĄ bytĂšstka s nanejvýš pĂšvabnĂ˝m ĂşsmĂŹvem a je už moc velkĂĄ na to, aby se s nĂ zachĂĄzelo jako s nemluvnĂŹtem. NavĂc, i když v pøedchozĂch letech naoko souhlasil s AgnesinĂ˝m pojetĂm VĂĄnoc jako rituĂĄlu pro dospĂŹlĂŠ, ve skrytu duše si vždycky myslel, že na vĂĄnoènĂm stromeèku, pøed nĂmž nedovĂĄdĂ dĂtĂŹ, je nĂŹco smutnĂŠho. Loni hatila otevĂrĂĄnĂ dĂĄrkĂš celĂĄ øada omezenĂ – ohavnĂŠ šetøenĂ, èernĂ˝ mrak nedĂšvĂŹry Henryho Caldera Rackhama k jeho synovi, Agnesino povýšenĂŠ pohrdĂĄnà èĂmkoli, co zavĂĄnĂŹlo lĂĄcà èi provizoriem, a nepokojnĂŠ a nevdÏènĂŠ služebnictvo. Tentýž obøad, pøi nĂŹmž celĂĄ domĂĄcnost kleèela pøed vĂĄnoènĂm stromeèkem v rozlĂŠzajĂcĂm se moøi barevnĂŠho papĂru, se letos velmi vyvedl. Když se William vymanil z okovĂš dluhĂš, rozhodl se bĂ˝t zøĂdlem štĂŹdrosti. (Když ho pochybujĂcĂ lady BridgelowovĂĄ varovala pøed rizikem rozmazlenĂ služebnictva, odpovĂŹdĂŹl jĂ: „Ty måš tak malou vĂru v lidskou povahu, Constance!“) Takže zatĂmco se lady BridgelowovĂĄ bezpochyby zachovala jako obvykle a dala svĂ˝m služkĂĄm balĂèek s lĂĄtkou potøebnou k ušitĂ novĂŠho stejnokroje, jeho služky obdržely balĂèek s novĂ˝m konfekènĂm stejnokrojem (våžnĂŹ, proè nutit ty chudinky starĂŠ šĂt si vlastnà šaty, když konfekci patøà budoucnost?). A nejen to, každĂ˝ sloužĂcĂ dostal balĂèek navĂc, kterĂ˝ ovšem neobsahoval pøedvĂdatelnĂŠ všednĂ vĂŹci – kuchyòskĂŠ nåèinĂ pro kuchaøku, novĂ˝ rejžåk pro kuchyòskou služku a tak dĂĄle –, ale naprosto luxusnĂ zbožĂ. Proboha, vždyÂť je dnes bohåè: opravdu nepotøebuje usilovat o kyselĂŠ a zdrĂĄhavĂŠ „dĂŹkuji vĂĄm, pane“ za smϚnĂŠ dĂĄrky, jako je nabĂŹraèka èi džber, když si mڞe v klidu užĂvat ryzĂho, nepøedstĂranĂŠho potϚenĂ. Proto dnes rĂĄno dostala každĂĄ dĂvka (ke svĂŠmu nelĂèenĂŠmu úžasu) èokolĂĄdovou bonboniĂŠru a rukavièky z kĂšzleèiny, pobronzovanĂ˝ håèek na zapĂnĂĄnĂ knoflĂkĂš a elegantnĂ orientĂĄlnĂ vĂŹjĂø. PøipadĂĄ mu, že ty rukavice byly obzvlåštĂŹ osvĂcenĂŠ gesto; dĂĄvajĂ najevo, že William Rackham je pĂĄn, kterĂ˝ chĂĄpe, že jeho služky nejsou jen pøĂslušenstvĂ domu a nĂĄdenice, ale ženy, kterĂŠ by si tøeba o volnĂ˝ch odpolednech rĂĄdy užily vlastnà život ve svĂŹtĂŹ tam venku. Bylo zatracenĂŹ zajĂmavĂŠ sledovat, jak se po poèåteènĂm pøekvapenĂ prosadila povaha každĂŠ dĂvky. Z ClaøinĂ˝ch oèà hned èišela podezøĂvavost, zatvrzele zkroutila Ăşsta a požådala ho, zda mڞe odejĂt peèovat o panĂ Rackhamovou. Rose peèlivĂŹ postavila krabièky na hromĂĄdku vedle sebe a zase zaèala oslavu ostražitĂŹ sledovat, kdyby se snad nĂŹco stalo. ChudĂĄk Janey dĂĄl hladila dĂĄrky a zĂrala na nĂŹ, ohromenĂĄ jejich exotikou i nĂĄznakem, že by takovĂŠmu dĂŹvèeti pro všechno jako ona k nÏèemu mohly bĂ˝t. Letty, kterĂĄ byla odjakživa flegmatickĂĄ naivka, si ty poklady pøivinula k sobĂŹ na klĂnĂŹ a udivenĂŹ se rozhlĂžela, jako by jĂ teprve teĂŻ došlo, že už si s nièĂm nikdy nemusĂ lĂĄmat svou hlavinku. Jak na HarrietĂŹ, novĂŠ pomocnici kuchaøky, tak na pradlenĂŹ, jejĂž irskĂŠ jmĂŠno nedokåže ani napsat, ani vyslovit, bylo znĂĄt, že by si to neèekanĂŠ terno nejradši potajĂ vychutnaly, dychtivĂŹ zhltly èokolĂĄdu nebo si vyrazily do ulic s nataženĂ˝mi rukavicemi z kĂšzleèiny. Naopak kuchaøka (pravda, ta už nenĂ nejmladšĂ) dĂĄvala okĂĄzale najevo srdeènou nechĂĄpavost, jako kdyby chtĂŹla øĂct: „SmilovĂĄnĂ! Co by tak osoba mĂŠho vĂŹku a postavenĂ mohla s takovĂ˝mi vĂŹcmi dĂŹlat?“ Ale poznal, že jĂ to polichotilo… o to už se postaralo jejĂ pohlavĂ. To Sugar byla tvrdšà oøĂšek. Jak ji odmĂŹnit za všechno, co udĂŹlala, aniž by tĂm vzbudil podezøenĂ? NĂŹjakĂ˝ èas se zaobĂral možnostĂ, že by spolu tajnĂŹ oslavili druhĂŠ VĂĄnoce v jejĂm pokoji, ovšem jak se ten den blĂžil, nakonec dospĂŹl k zĂĄvĂŹru, že by to pøedstavovalo pøĂliš velkĂŠ riziko – ne prozrazenĂ, ale že na nĂŹj padnou všechny jeho Ăşkoly a nenechajĂ mu jedinou volnou chvilku. Ne, bude lepšà ji uctĂt veøejnĂŹ. Ale èĂm? Aby se neøeklo, rozhodnĂŹ by mĂŹla dostat vlastnĂ rukavice z kĂšzleèiny, bonbĂłny, håèek na zapĂnĂĄnĂ knoflĂèkĂš a vĂŹjĂø, ale co vĂc by jĂ mohl dĂĄt, aby nevyvolal klevety a zĂĄroveò nĂĄležitĂŹ ocenil jejĂ jedineènĂŠ schopnosti? Dnes rĂĄno byl pøed vĂĄnoènĂm stromeèkem a zraky celĂŠ domĂĄcnosti pyšnĂ˝, že se moudrost jeho volby naprosto potvrdila. Když jĂ Letty podala zĂĄhadnou krabici, Sugar pøekvapilo, jak je velkĂĄ a tϞkĂĄ, ovšem když rozbalila èervenĂ˝ papĂr a zvedla obsah krabice na svĂŹtlo, zornièky se jĂ rozšĂøily ještĂŹ vĂc a klesla jĂ brada. Ach, pomyslel si William, tohle se pøece nedĂĄ nahrĂĄt! S velkĂ˝m ĂşsilĂm udržel kamennou tvåø a sledoval, jak s otevøenĂ˝mi Ăşsty zĂrĂĄ na svazky Shakespeara vĂĄzanĂŠ v kڞi, každĂ˝ vyrobenĂ˝ v nejvyššà kvalitĂŹ – tragĂŠdie v kaštanovĂŹ hnĂŹdĂŠ kڞi se zlatou ražbou, komedie v tmavĂŹ okrovĂŠ kڞi s èernou ražbou a historickĂŠ hry v sytĂŹ èernĂŠ kڞi se støĂbrnou ražbou. CivĂŹli pochopitelnĂŹ i ostatnĂ sloužĂcĂ – ti negramotnĂ zmatenĂŹ a ètenåøi skoro zĂĄvistivĂŹ. Ale ne ĂşplnĂŹ zĂĄvistivĂŹ – protože jakou radost by mĂŹli z kompletnĂho Shakespearova dĂla, kdyby bylo jejich? A lze si pøedstavit rozumnĂŹjšà a obhajitelnĂŹjšà dar než knihy, kterĂŠ guvernantka mڞe sdĂlet se svou žaèkou? Sugar samozøejmĂŹ mĂŹla vĂc rozumu. Zalykala se emocemi a sotva ze sebe dokĂĄzala vymåèknout podĂŹkovĂĄnĂ. A co se týèe daru pro Sofii… tak to byl problĂŠm ještĂŹ palèivĂŹjšĂ. Po velkĂŠm sebezpytovĂĄnĂ se William rozhodl, že by se letos mĂŹlo skoncovat s tradicĂ, podle nĂž Sofie dostĂĄvala dĂĄrek „od maminky“. V pøedchozĂch letech se o VĂĄnocĂch a narozeninĂĄch o tento malĂ˝ Ăşskok starala Beatrice CleavovĂĄ a dĂtĂŹ nic netušilo. Letos se proti tomu spiklo hned nĂŹkolik okolnostĂ: jeho nechuÂť ještĂŹ vĂc zatϞovat Sugar, tvrdĂ˝ odpor doktora Curlewa k tomuto zvyku, Agnesina nepøĂtomnost u oslav a nepøĂjemnĂ˝ pocit, že Sofie je už dost starĂĄ na to, aby tuhle otøepanou lež prohlĂŠdla. Takže: žådnĂ˝ dar „od maminky“. Doktor Curlew ho ujistil, že jednou pøijde èas, kdy Agnes, vylÊèenĂĄ ze svĂ˝ch bludĂš, dĂĄ svĂŠ dceøi nĂŹco mnohem cennĂŹjšĂho než nĂŹjakĂ˝ procovskĂ˝ balĂèek. MožnĂĄ, možnĂĄ je to tak… ale dnes rĂĄno se William postaral, aby nedostatkem dĂĄrkĂš Sofie rozhodnĂŹ netrpĂŹla. Vzhledem k jejĂmu vĂŹku jĂ daroval prvnĂ vlastnĂ rukavice, lĂŠpe øeèeno velejemnĂŠ rukavièky z vepøovice, aby si pøipadala jako malĂĄ dĂĄma. Taky jĂ dal høeben z želvoviny a sponku do vlasĂš z kostice, zrcĂĄtko se slonovinovou rukojetĂ a jelenicovou kabelku, aby si ty vĂŹci mĂŹla kam uložit. To všechno pøijala s oèividnĂ˝m úžasem a potϚenĂm. NejvĂŹtšà pøekvapenĂ ovšem pøišlo v okamžiku, když rozbalila nejvĂŹtšà balĂèek pod stromkem a zjistila, že obsahuje mimoøådnĂŹ krĂĄsnou panenku. Pøi pohledu na ni všichni v mĂstnosti zalapali po dechu a zaèali se rozplĂ˝vat nadšenĂm: nĂĄdhernĂĄ francouzskĂĄ hraèka obleèenĂĄ jako do divadla, s alabastrovĂŹ bledou hlavou z neglazovanĂŠho porcelĂĄnu a peèlivĂŹ nakadeøenou mohĂŠrovou parukou, na nĂž spoèĂvĂĄ klobouèek s jemnĂ˝m pštrosĂm peøĂm. V jednĂŠ ruce držà modrĂ˝ vĂŹjĂø; druhou mĂĄ prĂĄzdnou. JejĂ rڞovĂŠ satĂŠnovĂŠ šaty (s hlubšĂm vĂ˝støihem než u jakĂŠkoli anglickĂŠ panenky) lemovanĂŠ bĂlĂ˝m plyšem se vydouvajĂ pod vosĂm pasem. Na rozdĂl od normĂĄlnĂch panenek je ovšem panenka podråžkami pevnĂŹ pøilepenĂĄ na vozĂèku opatøenĂŠm koleèky, a tak ji lze tahat sem a tam po podlaze. Když se veèer Henry Calder Rackham pøipojĂ k rodinnĂ˝m oslavĂĄm, Sofie si s nĂ poøåd ještĂŹ hraje, ponĂŹkud områèenĂĄ tou vĂ˝sadou, že mڞe vlastnit tak drahou vĂŹc. „PropĂĄna,“ ozve se WilliamĂšv otec lĂtostivĂŹ, „tohle je o tøĂdu lepšà než ten pøièmoudlĂ˝ levnĂ˝ panåèek, kterĂ˝ho jsem ti poøĂdil pøed pĂĄr lety, co?“ Ale Henry Calder Rackham mĂĄ poøåd ještĂŹ pøekvapenĂ v rukĂĄvĂŹ – nebo spĂš pod židlĂ. VytĂĄhne vĂĄlec zabalenĂ˝ v obyèejnĂŠm hnĂŹdĂŠm papĂru a pøevĂĄzanĂ˝ provĂĄzkem (William ho poklĂĄdal za lahev vĂna) a podĂĄ jej Sofii. Ta k nĂŹmu ohromenĂŹ vzhlĂŠdne, neboÂť se sotva zaèĂnĂĄ vzpamatovĂĄvat z otcovy šokujĂcà štĂŹdrosti a teĂŻ se musĂ vyrovnat s dalšà od èlovĂŹka, kterĂ˝ vypadĂĄ zrovna jako on. „Tumåš, Sofinko,“ øekne starĂ˝ pĂĄn. „MyslĂm, že tohle se ti bude lĂbit mnohem vĂc než nĂŹjakĂ˝ otrhanĂ˝ hadrovĂ˝ paòåca z bedny na èaj.“ PohodlnĂŹ se usadĂ na židli a spokojenĂŹ sleduje, jak Sofie vybaluje ocelovĂŹ šedivĂ˝ dalekohled. Služebnictvo opĂŹt udivenĂŹ a nevÏøĂcnĂŹ zalapĂĄ po dechu a zaševelĂ. Co by to tak mohlo bĂ˝t? Hever? Krasohled? NĂłbl schrĂĄnka na pletacĂ jehlice? William to poznĂĄ hned, ale soukromĂŹ je toho nĂĄzoru, že teleskopickĂ˝ dalekohled se jako dĂĄrek pro mladou dĂĄmu nehodĂ. A jak užaslĂĄ Sofie obracĂ pøĂstroj v rukĂĄch, rovnϞ si povšimne, že kov je ponĂŹkud poĂŻobanĂ˝ a poškrĂĄbanĂ˝. „Tohle nenĂ hraèka, Sofie,“ pouèà ji dĂŹdeèek. „Je to pøesnĂ˝ nĂĄstroj od jednoho objevitele, kterĂ˝ mi ho kdysi svÏøil. PojĂŻ, ukåžu ti, jak funguje!“ A na kolenou pøeleze po koberci posetĂŠm stužkami až k Sofii a pøedvede jĂ, jak se s dalekohledem zachĂĄzĂ. Ta už jĂm za pĂĄr vteøin otåèà sem a tam a jejĂ vĂ˝raz rychle pøechĂĄzĂ mezi blaženostĂ a frustracĂ, jak zaostøuje na zĂĄvratnĂŹ mlhavĂŠ tapety a obludnĂŠ odhmotnĂŹnĂŠ oèi. A co sĂĄm William? Co si on odnesl z toho dlouhĂŠho dne rozdĂĄvĂĄnĂ dĂĄrkĂš? Snažà se vzpomenout… Ach ano: krajkovĂ˝ pøehoz na krabici s doutnĂky, kterĂ˝ vyšĂvala Sofie (pokud jĂ tedy nepomohla jejĂ guvernantka, v kterĂŠmžto pøĂpadĂŹ na sobĂŹ Sugar jakožto švadlenka musĂ hodnĂŹ zapracovat!), s jeho vlastnĂ podobenkou, vĂŹrnĂŹ okopĂrovanou z obalu Rackhamova mĂ˝dla. A vlastnĂŹ ještĂŹ: spousta prĂšmĂŹrnĂ˝ch doutnĂkĂš jakožto pozornost od jeho otce. To je, BĂšh mu pomoz, veškerĂĄ jeho vĂĄnoènà žeò! ÂŽalostnĂŠ, ale takovĂ˝ je už osud èlovĂŹka se smeèkou služebnictva, jednou malou dcerkou, pøedèasnĂŹ zesnulĂ˝m bratrem, zostuzenou a zapuzenou matkou, otcem, jenž v sobĂŹ nemĂĄ špetku štĂŹdrosti, dvĂŹma starĂ˝mi kumpĂĄny, kterĂŠ urazil, a manželkou, jĂž se v bdĂŹlĂŠm stavu nedĂĄ vÏøit. MusĂ nĂŹjakĂ˝ jinĂ˝ Anglièan snåšet takovĂŠ trĂĄpenĂ? DĂĄ-li BĂšh, nebude to trvat vÏènĂŹ. „Škatulata, škatulata, hejbejte se!“ zvolĂĄ Henry Calder Rackham a tøikrĂĄt hluènĂŹ tleskne. „Kdo si je chce zahrĂĄt?“ O kus dĂĄl od RackhamovĂ˝ch sedĂ EmmelĂna FoxovĂĄ ve skromnĂŠm domku, kterĂ˝ je až po strop nacpanĂ˝ vetešà a pøebyteènĂ˝m nĂĄbytkem, pojĂdĂĄ sušenĂŠ ovoce a kocour jĂ pøi tom pøede u bosĂ˝ch nohou. JeštĂŹ než si udĂŹlĂĄte pøedèasnĂ˝ zĂĄvĂŹr: dnes mĂĄ obnaženĂŠ jen nohy; zbytek je zcela a bezĂşhonnĂŹ zahalenĂ˝ – EmmelĂna mĂĄ dokonce ještĂŹ na hlavĂŹ èepec, protože byla venku. NĂĄvštĂŹva u otce, aby mu pøedala vĂĄnoènĂ dĂĄrek – zbyteènĂĄ nĂĄmaha, neboÂť on nic neoslavuje a nic nechce, ale je to jejĂ otec a ona je jeho dcera, a tĂm je to danĂŠ. KaždĂ˝ rok si navzĂĄjem dajĂ knihu, jĂž je souzeno zĂšstat nepøeètenĂĄ, a popøejĂ si veselĂŠ VĂĄnoce, tøebaže doktor Curlew nevÏøà v Krista a EmmelĂna zase nevÏøĂ, že se jejĂ Spasitel narodil 25. prosince. TakovĂŠ smϚnĂŠ kompromisy dĂŹlĂĄme, abychom zachovali smĂr s pokrevnĂmi pøĂbuznĂ˝mi. Od tĂŠ doby, co se vrĂĄtila z otcova domu, se neobtϞovala sundat ze sebe nic krom svĂ˝ch bot, z nichž mĂĄ otlaèenĂŠ prsty. Kdysi dĂĄvno pro ni bylo zĂĄhadou, jak mohou lidĂŠ chudĂ jak kostelnĂ myši chodit bosky za každĂŠho poèasĂ, aniž by jim to nĂŹjak viditelnĂŹ vadilo – a když už jsme u toho, jak neĂşnavnĂĄ snaha panĂ TimperleyovĂŠ shromažïovat boty od šastnĂŹjšĂch lidĂ a rozdĂŹlovat je mezi neobutĂŠ podle všeho nijak nesnĂžila poèet bosĂ˝ch nohou v LondĂ˝nĂŹ ani o jeden jedinĂ˝ pĂĄr. TeĂŻ už to vĂ: když si nohy zvyknou chodit obnaženĂŠ, již nejsou v botĂĄch šastnĂŠ. To už by se jeden mohl rovnou pokusit vnutit boty koèce. „NechtĂŹl bys elegantnà èernĂŠ boty, ĂĂèo?“ zeptĂĄ se svĂŠho spoleènĂka a pošimrĂĄ ho na chlupatĂŠ tlamièce. „Jako v tĂŠ pohĂĄdce?“ SedĂ spolu na jejĂm nejoblĂbenĂŹjšĂm mĂstĂŹ v polovinĂŹ schodištĂŹ. Božà hod vĂĄnoènĂ se pøekulil do druhĂŠ pĂšlky a jejĂ milovanĂ˝ Henry je tøi mĂŹsĂce mrtvĂ˝. Tøi mĂŹsĂce podle kalendåøe, tøi mrknutĂ BožĂho oka, tøi vÏènosti v zĂĄvojem zahalenĂ˝ch prostorĂĄch EmmelĂnina domu, kam již nesmĂ vejĂt nikdo krom nĂ. Tøi francouzskĂŠ slepièky, ètyøi èernĂŠ kosy, pĂŹt zlatĂ˝ch prstĂ˝nkĂš… nepravdĂŹpodobnĂŠ dĂškazy pravĂŠ lĂĄsky, vychvalovanĂŠ energickĂ˝m zpĂŹvem, kterĂ˝ se nese ze sousednĂho domu. Jak je možnĂŠ, že ty lidi dnes slyšà tak zøetelnĂŹ? V životĂŹ je pøedtĂm neslyšela… Vysoko posazenĂ˝ ženskĂ˝ hlas dokonale podkreslenĂ˝ zvuènĂ˝m mužskĂ˝m barytonem… Tøi mĂŹsĂce od tĂŠ doby, kdy Henry ještĂŹ chodil po tĂŠto zemi, tøi mĂŹsĂce od tĂŠ doby, kdy v nĂ byl pohøben. ĂĂm dĂŠle je pryè, tĂm vĂc na nĂŹj myslĂ; a èĂm vĂc na nĂŹj myslĂ, tĂm vĂce se tyto myšlenky nalĂŠvajĂ citem. V porovnĂĄnĂ s nĂm jsou všichni ostatnĂ muži sobeètĂ a zĂĄludnĂ; v porovnĂĄnĂ s Henryho rovnĂ˝m, svalnatĂ˝m tĂŹlem jĂ jinĂ muži pøipadajĂ jako grotesknĂ skrèci. Jak ji to bolĂ – jako kdyby jĂ rozbolavĂŹlĂŠ srdce krutĂŹ svĂral nĂŹjakĂ˝ paøåt –, když si pøedstavuje, jak se rozklĂĄdĂĄ v hrobĂŹ, jeho drahĂĄ tvåø se mĂsĂ s hlĂnou, jak je jeho lebka, kdysi sĂdlo takovĂŠho zanĂcenĂ a upøĂmnosti, jen prĂĄzdnou skoøåpkou, v nĂž se hemžà èervi. VĂ, že je blĂĄzen, když se oddĂĄvĂĄ takovĂ˝m nechutnĂ˝m pøeludĂšm a takhle se muèĂ, mĂsto aby se tϚila na radostnĂ˝ den, kdy se s Henrym zase shledĂĄ… Ale dojde k druhĂŠmu pøĂchodu Krista za jejĂho života? Velice o tom pochybuje. Než zase uvidĂ jeho tvåø, mڞe uplynout tisĂc let. Loni spolu o BožĂm hodu vĂĄnoènĂm kråèeli bok po boku ulicemi a probĂrali evangelia, zatĂmco všichni ostatnĂ byli doma a hrĂĄli spoleèenskĂŠ hry. Henry tou dobou zrovna pøeèetl… co to vlastnĂŹ tenkrĂĄt pøeèetl? Vždycky mĂŹl zrovna pøeètenou nĂŹjakou knihu a musel si o nĂ s EmmelĂnou popovĂdat, než se mu vykouøà z pamĂŹti… Ă, už si vzpomĂnĂĄ, šlo o esej jednoho odbornĂka na klasickou øeètinu, v nĂž jednou provždy (tvrdil Henry) vyøešil staletĂ˝ spor o vĂ˝znam pĂŹtadvacĂĄtĂŠho verše z prvnĂ kapitoly Matoušova evangelia. KatolĂci se nade vši pochybnost mĂ˝lili; novĂ˝ vĂ˝zkum potvrdil, že když svatĂ˝ Matouš øekl „dokud“, skuteènĂŹ tĂm i myslel „dokud“; a Henry toužil po tom, aby noviny pro jednou osvĂŹdèily trochu charakteru a upozornily na tato monumentĂĄlnĂ zjištĂŹnĂ, mĂsto aby plnily strĂĄnky obscĂŠnnĂm lĂèenĂm vražd a inzercĂ barev na vlasy. A ona? Jak reagovala na jeho upøĂmnĂ˝ idealismus? No pøece tak jako vždycky! TĂm, že se s tĂm chudåèkem hĂĄdala. Tvrdila, že ten spor nelze nikdy rozhodnout, neboÂť když už nĂŹkdo vÏøà v to, že by panna mohla porodit dĂtĂŹ, pak nĂŹjakĂŠmu lingvistovi vĂšbec nepopøejĂ sluchu, a každopĂĄdnĂŹ jĂ je to jedno, protože když už dojde na evangelia, ona mĂĄ mnohem radši Marka a Jana, rozumnĂŠ muže, kteøà mĂŹli lepšà vĂŹci na prĂĄci než probĂrat stav Mariina ohanbĂ. „Ale vÏøĂte pøece,“ namĂtl Henry s tĂm svĂ˝m rozkošnĂŹ znepokojenĂŹ nakrèenĂ˝m èelem, „že nåš Spasitel byl poèat z Ducha svatĂŠho?“ Ona tenkrĂĄt mĂsto odpovĂŹdi jako obvykle drze zmĂŹnila tĂŠma. „Pro mĂŹ,“ prohlĂĄsila, „ten skuteènĂ˝ pøĂbĂŹh zaèĂnĂĄ až pozdĂŹji, v øece JordĂĄn.“ Panebože! Jak Henry v takovĂ˝ch chvĂlĂch vraštil oboèĂ! Jak vroucnĂŹ se snažil sebe sama ujistit, že se ona nerouhĂĄ vĂøe, kterĂĄ je svedla dohromady. ŠkĂĄdlila ho rĂĄda? Ano, bezpochyby ji to bavilo. TolikrĂĄt ho za sluneènĂŠho odpoledne poslala domĂš zmatenĂŠho, mĂsto aby ho polĂbila, padla mu do nĂĄruèe, pøitiskla se oblièejem k jeho tvåøi, øekla mu, že ho zbožòuje… Otøe si tvåø do rukĂĄvu a doufĂĄ, že to BĂšh pochopĂ. „Mòau?“ zeptĂĄ se kocour a trkne jĂ chlupatou hlavou do obnaženĂŠho kotnĂku. Nenakrmila ho už od rĂĄna a zataženĂŠ zĂĄvĂŹsy dole jantarovĂŹ zåøĂ, protože slunce mĂĄ zĂĄhy zmizet v soumraku. „JĂš sušenĂŠ ovoce, ĂĂèo?“ optĂĄ se a z velkĂŠ sklenice na klĂnĂŹ mu nabere celou lžĂci lepivĂŠ hmoty. Kocour ji oèichĂĄ, dokonce do nĂ strèà èenichem, ale… ne. „Škoda,“ zašeptĂĄ. „Je ho tu docela dost.“ Jsou to pøebytky sušenĂŠho ovoce od panĂ BorlaisovĂŠ; každĂĄ èlenka Spolku ho dostala celou sklenici pod podmĂnkou, že jĂm naplnĂ vĂĄnoènĂ kolåèky. JejĂ kolegynĂŹ se toho Ăşkolu jistĂŹ zhostily se ctĂ, buĂŻ vlastnĂma rukama, nebo to svÏøily služebnictvu, ale èasy, kdy EmmelĂna pekla kolåèe, jsou ztracenĂŠ v mlhĂĄch jejĂho manželstvĂ s Bertiem. Ovšem samotnĂĄ surovĂĄ smĂŹs ovoce naloženĂŠho v cukru a alkoholu je velmi chutnĂĄ. NabĂrĂĄ si ji ze sklenice do pusy, jednu hrudku za druhou. VĂ, že jĂ z toho bude pravdĂŹpodobnĂŹ zle, nebo dostane prĂšjem, ale vychutnĂĄvĂĄ si tu pikantnĂ sladkost. JejĂ otec brzy zasedne k vĂĄnoènĂ veèeøi se svĂ˝mi pøåteli z lĂŠkaøskĂŠho stavu. Ze zdvoøilosti a možnĂĄ i proto, že mĂĄ jakĂŠs takĂŠs tušenĂ o jejĂch domĂĄcĂch pomĂŹrech v poslednĂ dobĂŹ, ji opakovanĂŹ vybĂzel, aby se k nim pøipojila, ale ona odmĂtla. A ještĂŹ že to udĂŹlala! Když poslednĂŹ šla na veèeøi s pøåteli svĂŠho otce, ztropila mu hroznou ostudu, když jim všem udĂŹlala pøednåšku, proè se prostitutky vyhĂ˝bajĂ doktorĂšm, a pak na nĂŹ nalĂŠhala, aby jednou tĂ˝dnĂŹ vĂŹnovali svĂŠ služby zoufalĂ˝m ženĂĄm zdarma. Kdyby ho dnes doprovĂĄzela, bezpochyby by nĂŹkolikrĂĄt zadrmolila: „TϚà mĂŹ, že se s vĂĄmi mohu seznĂĄmit“ a zhruba deset minut strpĂŹla spoleèenskou konverzaci, naèež by se vrĂĄtila do starĂ˝ch kolejĂ. Na to se znĂĄ až moc dobøe. Ale jĂdlo by jĂ skuteènĂŹ pøišlo vhod. Staèà pomyslet na všechnu tu krmi, jak se z nĂ kouøà a jak prskĂĄ na støĂbrnĂ˝ch talĂøĂch, jeden chod za druhĂ˝m… Ne že by schvalovala obžerstvĂ, jemuž privilegovanĂŠ tøĂdy o tĂŹchto kdysi nĂĄboženskĂ˝ch svĂĄtcĂch propadajĂ; ne že by si neuvĂŹdomovala pøĂšernou propast mezi lidmi, kteøà si cpou nafouklĂŠ bøicho horou masa, a chudĂĄky, kteøà se tøesou ve frontĂŹ na vodnatou polĂŠvku. Nechce toho pøĂliš: jen zasednout ke slavnostnĂ veèeøi a dĂĄt si plĂĄtek kuøete nebo krocana a k tomu nĂŹjakou peèenou zeleninu a pak už nic až do mouènĂku. RozhodnĂŹ nenà žådnĂĄ gurmĂĄnka. Jen prostĂŹ je hroznĂĄ otrava pøipravovat teplĂĄ jĂdla – obzvlåštĂŹ pak peèenĂŹ – èistĂŹ pro sebe. „Chudåèku ĂĂèo,“ zavrkĂĄ a pohladĂ ho od hlavy až po ocas. „Ty by ses jen oblĂzl, kdybych ti naservĂrovala dvĂŹ pĂŹknĂŹ šavnaÂťouèkĂŠ hrdlièky, co? Nebo koroptev na hrušni? Tak se podĂvejme, co bych tu pro tebe mohla najĂt.“ Prohrabe se vĂŹcmi v kuchyni, ale nic tam nenĂ. NeomytĂŠ prkĂŠnko se leskne rybĂm tukem, kterĂ˝ kocoura zamĂŹstnĂĄ na dvĂŹ minuty, a ta poslednĂ porce brambor se sekanou šunkou, kterou EmmelĂna ne a ne najĂt, je v jejĂm žaludku, jak jĂ nĂĄhle dojde. Henry kdysi øekl: „Je to dĂŹsivĂŠ pomyšlenĂ, jak snadno mڞe èlovĂŹk strĂĄvit celĂ˝ život uspokojovĂĄnĂm zvĂøecĂch choutek.“ Ona možnĂĄ strĂĄvĂ zbytek život vzpomĂnĂĄnĂm na všechno, co jĂ Henry øekl. „Mòau!“ vyèinĂ jĂ kocour a ona musĂ uznat, že dobrĂŠ Ăşmysly nejsou nĂĄhražkou èinu; takže si pøinese boty, aby mohla podniknout dalšà vĂ˝pravu ven. Bez ohledu na VĂĄnoce se nĂŹkde ve mĂŹstĂŹ bezpochyby najde nĂŹjakĂŠ maso na prodej, pokud bude pøi hledĂĄnĂ ochotnĂĄ klesnout mezi nižšà spoleèenskĂŠ tøĂdy. SlušnĂ lidĂŠ možnĂĄ na poèest JežĂška zavøeli krĂĄm, jenže chudĂ musà živit hladovĂŠ krky a jeden den jim pøijde jako kterĂ˝koli jinĂ˝. EmmelĂna si zapne boty a plĂĄcnutĂm opråšà lem suknĂŹ, až ĂĂèa odpelåšà pod hromadu židlĂ. Zvedne kabelku a pøesvĂŹdèà se, kolik penĂŹz jĂ zbĂ˝vĂĄ. Spousta. Dopis od panĂ RackhamovĂŠ jĂ poøåd ležà na dnĂŹ kabelky a je mezi mincemi a drobeèky sušenek už docela zmulèovanĂ˝. OdpovĂ jĂ – po tom, co jĂ otec dnes rĂĄno øekl? Pochybuje o tom. PøemýšlĂ, zda panĂ Rackhamovou zradila, když jejĂ pøĂpad rozebĂrala prĂĄvĂŹ s tĂm èlovĂŹkem, kterĂŠmu ona tak silnĂŹ nedĂšvÏøuje. Na svou obhajobu mڞe uvĂŠst jen to, že se pokusila nezklamat dĂšvĂŹru tĂŠ nebožaèky, neboÂť se otce dotĂĄzala na bludy šĂlenĂ˝ch žen obecnĂŹ. „Proè se na to ptåš?“ chtĂŹl po nĂ samozøejmĂŹ hned vĂŹdĂŹt. PøĂmoèaøe a nediplomaticky jako vždycky! Ale sotva od nĂŹj mڞe oèekĂĄvat, že bude chodit kolem horkĂŠ kaše, když ona sama nic takovĂŠho nedokåže. „ĂistĂŹ ze zvĂŹdavosti,“ odpovĂŹdĂŹla. Snažila se o nonšalantnĂ tĂłn, kterĂ˝ znala od jinĂ˝ch žen, ale podle všeho ho netrefila asi tak o mĂli. „NesnåšĂm mezery ve svĂŠm vzdĂŹlĂĄnĂ.“ „A co chceš vĂŹdĂŹt konkrĂŠtnĂŹ?“ Poøåd ještĂŹ tajemstvĂ panĂ RackhamovĂŠ nevyzradila. „No… tak napøĂklad: jak mĂĄ èlovĂŹk pøesvĂŹdèit šĂlenou ženu, že jejĂ nĂĄzor je šĂlenĂ˝?“ „Tu nepøesvĂŹdèĂš,“ opåèil. „Aha.“ DøĂve by tĂm jejich rozhovor nejspĂš skonèil, ale od tĂŠ doby, co o ni skoro pøišel, je otec mĂŠnĂŹ pøĂkrĂ˝. EmmelĂnina nemoc povytĂĄhla jeho lĂĄsku k nĂ (o nĂž ona nikdy nepochybovala) blĂž k povrchu kڞe, asi jako zarudnutĂ pøi infekci, a pak už se mu nikdy ĂşplnĂŹ nepovedlo vrĂĄtit k pøedchozĂ chladnĂŠ uvåžlivosti. „TĂm bys nièeho nedosĂĄhla, milåèku,“ vysvĂŹtlil jĂ dnes rĂĄno. „K èemu ti je, když pøimĂŹješ èlovĂŹka s chorĂ˝m mozkem, aby ti øekl: ‚Ano, pøiznĂĄvĂĄm, že trpĂm bludy?‘ Už za hodinu si zase bude trvat na pravĂŠm opaku. Je nutnĂŠ vylÊèit sĂĄm nemocnĂ˝ mozek, aby dotyènĂĄ vĂšbec nemohla trpĂŹt bludy. Pøedstav si èlovĂŹka se zlomenou rukou: potøebnou lÊèbu nijak neovlivòuje to, zda popĂrĂĄ èi pøiznĂĄvĂĄ, že je ta ruka zlomenĂĄ.“ „JakĂŠ jsou tedy šance na vylÊèenĂ?“ „Celkem slušnĂŠ, pokud je danĂĄ žena zralĂŠho vĂŹku a byla vcelku vyrovnanĂĄ, dokud na jejĂ smysly napøĂklad nedolehl zĂĄrmutek z tragickĂŠ ztrĂĄty. Ovšem pokud halucinuje od ranĂŠho dĂvèĂho vĂŹku, pak bych øekl, že jejà šance jsou mizivĂŠ.“ „Aha,“ øekla. „MyslĂm, že tĂm je moje zvĂŹdavost uspokojena. DĂŹkuji.“ JejĂ zklamĂĄnĂ nad úèinnostĂ vĂŹdy ho nejspĂš trĂĄpilo, protože dodal: „OèekĂĄvĂĄm, že jednou pĂšjde farmaky vylÊèit i ty nejzĂĄvažnĂŹjšà duševnĂ choroby. Nebo bude možnĂŠ nechat se proti nim oèkovat. Jsem naprosto pøesvĂŹdèen o tom, že v pøĂštĂm stoletĂ uvidĂme spoustu zĂĄzrakĂš.“ „To je dost chabĂĄ ĂştĂŹcha pro ty, kdo trpĂ teĂŻ.“ „Ă,“ usmĂĄl se, „v tom se ale mĂ˝lĂš, dĂŹvèe moje. NevylÊèitelnĂŹ šĂlenĂ jsou zatvrzelĂ prĂĄvĂŹ proto, že jim to vyhovuje. NechtĂŹjĂ se nechat zachrĂĄnit! Snad mi promineš to pøirovnĂĄnĂ, ale v tomhle ohledu se velmi podobajĂ tvĂ˝m padlĂ˝m ženĂĄm.“ „Nech toho, otèe,“ varovala ho. „Už bych mĂŹla jĂt. DĂŹkuju za ten dĂĄrek. VeselĂŠ VĂĄnoce.“ Jemu však zĂĄleželo na tom, aby se nerozešli ve zlĂŠm, a tak nakonec udĂŹlal gesto na usmĂøenou. „ProzraĂŻ mi prosĂm, EmmelĂno: proè tyhle otĂĄzky? Kdybych vĂŹdĂŹl o nĂŹco vĂc, mohl bych ti bĂ˝t vĂce nĂĄpomocnĂ˝…“ ZavĂĄhala a peèlivĂŹ se zamyslela, než promluvila – byÂť jako obvykle se nezamyslela dost peèlivĂŹ. „Jedna dĂĄma mi napsala ĂşpĂŹnlivĂ˝ dopis, zda bych jĂ neprozradila tajemstvĂ vÏènĂŠho života. Tedy tĂŹlesnĂŠho vÏènĂŠho života. Podle všeho je pøesvĂŹdèena, že vĂm o mĂstĂŹ, kde… ehm… pro ni pøechovĂĄvajĂ jejĂ nesmrtelnĂŠ tĂŹlo.“ „To jsi moc hodnĂĄ, že måš takovou starost o panĂ Rackhamovou,“ øekl tehdy jejĂ otec tiše a s vĂŹdomĂm, že je to èistĂŹ mezi nimi. „Mohu tĂŹ jen ujistit, že již zĂĄhy bude v tĂŹch nejlepšĂch rukou.“ „Mòau!“ zakvĂlĂ ĂĂèa a zatne jĂ drĂĄpy do suknĂ. „Ano, ano, už jdu,“ pospĂšà si EmmelĂna. Na RackhamĂšv dĂšm se snesla tma, a co se Williama týèe, za danĂ˝ch okolnostĂ VĂĄnoce stĂĄle probĂhajĂ tak pøĂjemnĂŹ, jak je jen možnĂŠ. VĂ˝zva jeho otce, aby si zahrĂĄli „Škatulata, škatulata, hejbejte se“, vyvolĂĄ chvilku rozpakĂš, když si nadšenĂ dobrovolnĂci najednou vzpomenou, že nikdo neumĂ hrĂĄt na klavĂr – tedy pøinejmenšĂm nikdo v jejich øadĂĄch. Ovšem Sugar zaplaÂťpĂĄmbu zachrĂĄnĂ situaci ĂŻĂĄbelsky chytrĂ˝m nĂĄpadem využĂt k tomuto úèelu hracĂ skøĂòku. Všichni si s Ăşlevou vydechnou a ten strojek funguje jedna radost! William vybere Claru, aby zvedala a zavĂrala vĂko; vychĂĄzĂ totiž z pøedpokladu, že jĂ tato èinnost bude vyhovovat lĂŠpe než strkat se o mĂsto s ostatnĂmi služkami – a nemĂ˝lĂ se. Hrome, a nezazubila se dokonce, když Letty skoro spadla? NedĂĄ se jĂ upøĂt fortel – kdykoli skøĂòku zaklapne, podaøà se jĂ ustøihnout tĂłn v polovinĂŹ a zmĂĄst i nejrychlejšĂho posluchaèe. JedinĂ˝ hråè, kterĂ˝ i pøes tuhĂŠ klouby pokaždĂŠ najde nĂŹjakou tu volnou židli, je Henry Calder Rackham, neboÂť jemu nevadĂ, o èà boky se otøe nebo jak neurvale. DĂŹda rovnϞ vynikĂĄ v nĂĄsledujĂcĂ høe „Na lvĂ tlamku“. Když se pozhasĂnajĂ svĂŹtla a zapĂĄlĂ se miska s brandy, zĂĄstupci tøà generacĂ RackhamovĂ˝ch stojĂ pøipraveni strèit ruce do plamenĂš. Henry Calder Rackham je prvnĂ, vrĂĄsèitĂŠ prstĂky okamžitĂŹ prudce zanoøà do neklidnĂŹ hoøĂcĂho alkoholu a tĂŠmÏø stejnĂŹ svižnĂŹ si hodĂ rozinku do Ăşst. „Neboj se, Sofinko,“ nabĂĄdĂĄ svou vnuèku. „Když budeš dost rychlĂĄ, neublĂžà ti to.“ Ale Sofie vĂĄhĂĄ a fascinovanĂŹ zĂrĂĄ do velkĂŠ mĂŹlkĂŠ misky modrĂŠho plamene. William nechce riskovat, že alkohol vyhoøĂ, než se ona rozhoupe, a tak si vyškubne vlastnĂ rozinku. „Tak do toho, zlatĂèko,“ nakåže jĂ jemnĂŹ, zatĂmco Rackham staršà využije pøĂležitosti a zmocnĂ se dalšà rozinky. Sofie sebou poslušnĂŹ trhne a s pištĂŹnĂm, v nĂŹmž se mĂsĂ strach s nadšenĂm, chòapne po rozince v plamenech. Pokradmu si to drobnĂŠ sušenĂŠ ovoce prohlĂŠdne mezi prsty, a když na jeho tmavĂŠm svraštĂŹlĂŠm povrchu nenajde žådnĂŠ plameny, opatrnĂŹ ho pøesune do pusy, zatĂmco staršà RackhamovĂŠ lovĂ ten zbytek. PøĂštĂ hrou je veèeøe a WilliamĂšv otec se do nĂ pustĂ se stejnĂ˝m gustem. Chod stĂhĂĄ chod a on toho snĂ stejnĂŹ jako lord Unwin na veèĂrku u lady BridgelowovĂŠ, když tedy pomineme rozdĂly v jednotlivĂ˝ch pokrmech. (Kuchaøka RackhamovĂ˝ch neplane žådnĂ˝m nadšenĂm pro to, èemu øĂkĂĄ „recepty od divochĂš“, ale jejĂ krmĂŹ je lahodnĂĄ a Henry Calder Rackham je jejĂ ideĂĄlnĂ strĂĄvnĂk.) Krocan, køepelky, rostbĂf, ĂşstøicovĂŠ taštièky, biskupskĂ˝ chlebĂèek, vĂĄnoènĂ pudink, želĂŠ z portskĂŠho – to vše pøistane pøed nĂm a všechno to zmizĂ v jeho rozesmĂĄtĂ˝ch Ăşstech. NenĂ tedy divu, že když pøijde øada na zĂĄbavu po veèeøi a on se posadĂ k laternĂŹ magice a vklĂĄdĂĄ malovanĂĄ sklĂèka do mosaznĂŠ štĂŹrbiny, využije tmy i toho, že se pozornost všech ostatnĂch soustøedĂ jinam, a rozepne si vestièku a kalhoty. „Co kvĂŹtinåøka malièkĂĄ,“ recituje dĂ˝chaviènĂŹ kvĂšli Sofii z titulkĂš, když se na stĂŹnĂŹ salĂłnu rozzåøà obraz: na rohu fiktivnĂ londĂ˝nskĂŠ ulice, lĂĄskyplnĂŹ zkråšlenĂŠ štĂŹteèky zamĂŹstnancĂš firmy, kterĂĄ vyrĂĄbĂ propriety pro laternu magiku, tu stojĂ modelem roztomilĂĄ holèièka s naducanĂ˝mi tvåøièkami a potrhanĂ˝mi šaty. „…prodĂĄvat asi mڞe? Jen fialky a narcisky, nic nĂłbl, žådnĂŠ rڞe.“ To dĂtĂŹ zemøe na osmĂŠm snĂmku, jak jinak. Už když prodĂĄvala narcisy, vypadala jako andĂlek a vypadĂĄ jen o kousek mĂŠnĂŹ blaženĂŹ, když jejĂ omdlĂŠvajĂcĂ tĂŹlo zachytĂ dva rozkošnĂ serafĂnovĂŠ a nasmĂŹrujĂ ji do nebe. William je zvyklĂ˝ spĂš na promĂtĂĄnĂ pornografickĂ˝ch obrĂĄzkĂš organizovanĂĄ Bodleym a Ashwellem a dost se u toho nudĂ, ovšem nedĂĄvĂĄ to na sobĂŹ znĂĄt, protože se jeho otec obtϞoval koupit tøi sady a ještĂŹ pøed zaèåtkem se polohlasem omluvil. („Sakra mĂĄlo z nich je vhodnĂ˝ch pro dĂŹti, vĂš: skoro ve všech je vražda a nevĂŹra.“) V tĂŹsnĂŠm zĂĄvĂŹsu po promĂtĂĄnĂ prvnĂho pøĂbĂŹhu nĂĄsleduje druhĂ˝, tentokrĂĄt o hrdinstvĂ pøi ztroskotĂĄnĂ, a doèkĂĄ se pøĂznivĂŠho pøijetĂ od celĂŠ rodiny, pøestože v nĂŹm nefiguruje žådnĂĄ žena. TøetĂ a poslednĂ, truchlivĂĄ historka o mladĂŠ prodavaèce øeøichy, kterĂĄ zemøe pøi marnĂŠm pokusu zachrĂĄnit svĂŠho otce pijana, dožene Letty a Janey k slzĂĄm a skonèà slovy „BUĂTE STĂĂDMĂ!“ žhnoucĂmi na stĂŹnĂŹ salĂłnu – trošku protivnĂŠ zakonèenĂ promĂtĂĄnĂ, neboÂť William a jeho otec se už touhle dobou tϚà na sklenièku nÏèeho ostøejšĂho. „Dobrou noc, Sofinko,“ popøeje jĂ William, když Rose zase zapĂĄlĂ lampy a zhasne laternu magiku. Sugar to nejdøĂv zarazĂ, ale pak jĂ nĂĄhle dojde, že oslavy VĂĄnoc skonèily – pøinejmenšĂm pro dĂtĂŹ a guvernantku. „Ano, dobrou noc, Sofinko,“ pøidĂĄ se Henry Calder Rackham a rozložà si na klĂnĂŹ doposud nevyužitĂ˝ ubrousek ze stolu. „BϞ si teĂŻ za svĂ˝mi krĂĄsnĂ˝mi hraèkami – než si pro nĂŹ pøijde zlodĂŹj a ukradne ti je!“ Sugar se rozhlĂŠdne po salĂłnu a povšimne si, že dĂĄrky již byly odneseny, všechny cĂĄry balicĂho papĂru uklizeny a že z koberce byly posbĂrĂĄny i ty nejmenšà zatoulanĂŠ proužky z vĂĄnoènĂch øetĂŹzĂš. Až na Rose, kterĂĄ teĂŻ vytahuje zĂĄtku z lahve s lihovinou, zmizely služebnĂŠ v zĂĄkoutĂch Rackhamovy vily, každĂĄ ke svĂ˝m ĂşkolĂšm. MužštĂ pøĂslušnĂci Rackhamova rodu se s klĂžĂcĂmi se vĂèky rozvalujĂ v køesle, unavenĂ z rozdĂŹlovĂĄnĂ tolika radosti. Sugar se na chvĂli zastavĂ na prahu salĂłnu a se Sofiinou dlanĂ v ruce se zadĂvĂĄ na Rose. Podaøà se jĂ zachytit jejĂ pohled, ovšem služka nereaguje; sklonĂ hlavu a soustøedĂ se na odhalenĂ tĂĄcu s rumovĂ˝mi øezy. Bez ohledu na jejich pøedchozĂ blĂzkost a skopièinky, kterĂŠ si spolu pøedtĂm užĂvaly, je nynĂ oddĂŹluje jasnĂŹ narĂ˝sovanĂĄ èåra. „Dobrou noc,“ øekne Sugar neslyšnĂŹ a odvede Sofii ke schodĂšm a pak nahoru do ztichlĂŠ èåsti domu, kde na nĂŹ již èekajĂ dĂĄrky, opøenĂŠ ve tmĂŹ o dveøe pokoje. Uložit Sofii do postĂ˝lky nepøipadĂĄ v Ăşvahu; na to je dĂtĂŹ pøĂliš nabuzenĂŠ a mĂĄ na hranĂ novĂŠ zĂĄzraènĂŠ hraèky. Sugar nevĂ, jak by se mĂŹla zachovat, a Sofie si zatĂm klekne na podlahu, tvåøà v tvåø francouzskĂŠ panence, a jemnĂŹ jĂ otåèà sem a tam. V tlumenĂŠm nažloutlĂŠm svĂŹtle jejĂho pokojĂèku vypadĂĄ zĂĄhadnĂŹji než pøedtĂm dole v salĂłnu; zĂĄhadnĂŹji, a pøece realistiètĂŹji, jako skuteènĂĄ dĂĄma, kterĂĄ prĂĄvĂŹ vyšla z bĂĄlu èi divadla a po kobercem potaženĂŠ ulici odvåžnĂŹ vyrazila hledat svĂšj osobnĂ koèår. „Kdepak asi ten èlovĂŹk je?“ zamumlĂĄ Sofie afektovanĂ˝m, bezmocnĂ˝m hlasem a otoèà panenku o tøi sta šedesĂĄt stupòÚ. „VždyÂť jsem mu øĂkala, aÂť tu na mĂŹ poèkĂĄ…“ Zvedne dalekohled, ĂşplnĂŹ ho roztĂĄhne a pøiložà si ho k pravĂŠmu oku. „Najdu ho tĂmhle,“ pronese klukovštĂŹjšĂm, sebejistĂŹjšĂm tĂłnem. „I kdyby byl daleko pøedaleko.“ ZkoumĂĄ okolĂ a zamÏøuje se na slibnĂŠ scenĂŠrie – suk ve døevĂŹ podlahovĂŠ lišty, houpajĂcĂ se šòÚru od zĂĄvĂŹsu, rozmazanĂŠ suknĂŹ jejĂ guvernantky. Najednou zvåžnĂ, vzhlĂŠdne k Sugar a zeptĂĄ se: „MyslĂte, že bych mohla bĂ˝t cestovatelka, sleèno?“ „Cestovatelka?“ „Až budu staršĂ, sleèno.“ „No… nevidĂm jedinĂ˝ dĂšvod, proè ne.“ Sugar by si pøåla, aby se Sofie zmĂnila o knĂžeèce, kterĂĄ ležà opomenutĂĄ na podlaze a na vakĂĄtu mĂĄ vĂŹnovĂĄnĂ Sofii od sleèny Sugar, VĂĄnoce 1875, ba aby se nad nĂ aspoò trošièku rozplĂ˝vala. „MožnĂĄ to nenĂ dovolenĂŠ, sleèno,“ zauvažuje dĂtĂŹ a zkrabatà èelo. „Mڞou ženy cestovat do neznĂĄmĂ˝ch krajĂš?“ „V našà modernĂ dobĂŹ, milĂĄ Sofie,“ povzdychne si Sugar, „mohou ženy dĂŹlat nejrĂšznĂŹjšà vĂŹci.“ Sofiino èelo se ještĂŹ vĂc zkrabatĂ, když se v jejĂm pøetĂženĂŠm mozku støetnou nesluèitelnĂŠ postoje jejĂ chĂšvy a guvernantky. „MožnĂĄ,“ pøemĂtĂĄ, „bych mohla probĂĄdat mĂsta, kterĂ˝m se muži nechtĂŹjĂ vĂŹnovat.“ Odkudsi zvenèà se nahoru donese zvuk: prĂšvod nĂŹjakĂ˝ch cizĂch lidĂ se tĂĄhne po cestièce k Rackhamovu domu a zpĂvĂĄ „ŠtĂŹdrej veèer nastal“, ovšem jejich hrubĂŠ hlasy jsou toho vĂŹtrnĂŠho veèera jen nezøetelnĂŠ. Sofie pøejde k oknu, postavĂ se na špièky a zadĂvĂĄ se dolĂš do tmy, nic však neuvidĂ. „Dalšà lidĂŠ,“ pronese zasnĂŹnĂŹ, jako by øĂkala „no to mĂŹ podržte!“. PøipomĂnĂĄ tĂm hostitelku z nĂŹjakĂŠ pohĂĄdky, kterĂĄ si pozvala pĂšl tuctu hostĂš a doèkala se pøĂvalu tisĂce lidĂ. Sugar si uvĂŹdomĂ, že dĂtĂŹ je neskuteènĂŹ unavenĂŠ a pøece jen by mĂŹlo bĂ˝t nasmĂŹrovĂĄno do hajan. „PojĂŻ, Sofie,“ pokyne jĂ. „Je èas jĂt spĂĄt. KoupĂĄnĂ mڞe poèkat na zĂtra. A nepochybuji o tom, že budeš potøebovat celĂ˝ dalšà den, aby ses poøådnĂŹ obeznĂĄmila se všemi svĂ˝mi dĂĄrky.“ Sofie odcupitĂĄ od okna a odevzdĂĄ se do rukou svĂŠ guvernantky. Sice jĂ pøi odstrojovĂĄnĂ nevzdoruje, ale pomĂĄhĂĄ jĂ mĂŠnĂŹ než obvykle a mlèky zĂrĂĄ pøed sebe, zatĂmco se z jejĂch nepoddajnĂ˝ch konèetin stahujà šaty. A když ji Sugar jemnĂŹ dloubne, aby zvedla ruce a nechala si natĂĄhnout noènĂ košilku, mĂĄ Sofie na tvåøi zvlåštnĂ ustaranĂ˝ vĂ˝raz a z jejĂho nahĂŠho tĂŹla se dĂĄ v nĂĄznaku vyèĂst, že ji cosi ranilo a že se jĂ to dotklo. „PanĂmĂĄmo, vstaòte, panĂmĂĄmo, vstaòte, koledy nĂĄm dejte, koledy nĂĄm dejte…“ zpĂvajĂ kolednĂci dole. „NemĂĄ smysl, aby teĂŻ nĂŹkdo budil mou mĂĄmu, že ne, sleèno?“ vyhrkne Sofie. „Všechno propĂĄsla.“ Sugar odhrne peøinu, vytĂĄhne nahøĂvacĂ pĂĄnvièku, kterou tam Letty pøedtĂm zachumlala, a poplĂĄcĂĄ horkĂŠ mĂsto. „PanĂmĂĄma vstala, koledy nĂĄm dala, koledy nĂĄm dala…“ „NenĂ jĂ moc dobøe, Sofie,“ odpovĂ Sugar. „MyslĂm, že brzy umøe,“ usoudĂ Sofie a zaleze si do postele. „A pak ji uložà do hlĂny.“ Dole prĂĄsknou dveøe a hlasy ztichnou – nejspĂš tam zavlĂĄdla spokojenost. Sugar se snažà nedat na sobĂŹ znĂĄt, jak ji z dĂvèinĂ˝ch slov nechutnĂŹ zamrazilo, a tak jen pøitĂĄhne Sofii peøinu k bradĂŹ a narovnĂĄ jĂ polštåø. Aby dĂĄrky udĂŹlaly hned zkraje rĂĄna dojem, sebere je a peèlivĂŹ je naaranžuje na toaletnĂm stolku. UsadĂ krĂĄlovskou francouzskou panenku hned vedle zhroucenĂŠho snĂŹdĂŠho panåèka, kterĂ˝ se smĂŹje od ucha k uchu, a Sofiinu novou kabelku, høeben, sponku do vlasĂš i zrcĂĄtko vyložà vedle sebe do øady, umocnĂŹnĂŠ svisle postavenĂ˝m dalekohledem. Nakonec vystavĂ nastojato knihu. Alenka v kraji divĂš, pĂše se na obĂĄlce. Ale Sofie se již propadla do krĂĄlièà dĂry nevĂŹdomĂ, do svĂŠho vlastnĂho neklidnĂŠho kraje divĂš. ÂŤuk-Âťuk. „Sleèno Sugar?“ ÂŤuk-Âťuk-Âťuk. „Sleèno Sugar?“ ÂŤuk-Âťuk-Âťuk-Âťuk. „Sleèno Sugar!“ PosadĂ se v posteli rovnĂŹ jako svĂèka a vydϚenĂŹ a zmatenĂŹ lapĂĄ po dechu, zatĂmco toho surovce, kterĂ˝ ji „pøišel zahøåt“, stĂĄhnou z jejĂho dĂŹtskĂŠho tĂŹlĂèka a ona zase zĂšstane sama – staršĂ, vĂŹtšĂ, nĂŹkde jinde, ve tmĂŹ. „K-kdo je to?“ zavolĂĄ do tmy. „Clara, sleèno.“ Sugar si hrubĂ˝mi patkami dlanĂ promne oèi. Když bude usilovnĂŹ mrkat, urèitĂŹ uvidĂ slunce. „To jsem… to jsem zaspala?“ „Omluvte mĂŹ, sleèno Sugar, ale pan Rackham mi nakĂĄzal, aÂť za vĂĄmi zajdu dovnitø.“ Dveøe se prudce otevøou a komornĂĄ vejde s lampou vysoko zdviženou. Stejnokroj mĂĄ pomaèkanĂ˝, kolem hlavy svatozåø z neuèesanĂ˝ch vlasĂš. Claøina tvåø obvykle pĂšsobĂ nevyzpytatelnĂŹ nebo samolibĂŹ, tentokrĂĄt je však zkreslenĂĄ mihotavĂ˝mi stĂny a oèividnĂ˝m strachem. „MĂĄm se podĂvat, jestli u vĂĄs v pokojĂku nĂŹkdo nenĂ, sleèno.“ Sugar skrz oranžovĂŠ chmýøà svĂ˝ch vlastnĂch rozcuchanĂ˝ch vlasĂš onĂŹmĂŹle zamrkĂĄ. Posunkem Claøe naznaèĂ, aÂť si klidnĂŹ prozkoumĂĄ mĂstopis jejĂho kamrlĂku, a dĂvka okamžitĂŹ zvedne lampu ke ètyøem koutĂšm, sem, tam, sem, tam, s dramatickĂ˝mi promĂŹnami svĂŹtla a stĂnu. Pøi svĂŠ okĂĄzalĂŠ dĂškladnosti vypadĂĄ jako nĂŹjakĂĄ papeženka rituĂĄlnĂŹ pøisluhujĂcĂ s kadidelnicĂ. „Omluvte mĂŹ, sleèno,“ zašeptĂĄ Clara a otevøe na škvĂru šatnĂ skøĂò. „Je Sofie v poøådku?“ zeptĂĄ se Sugar, kterĂĄ si tou dobou již zapĂĄlila vlastnĂ stolnĂ lampièku. ZaznamenĂĄ, že jsou tøi hodiny rĂĄno. Clara neodpovĂ, jen jĂ vysekne pukrle tak hlubokĂŠ, že by obstĂĄlo i pøed krĂĄlovnou. Teprve ĂşplnĂŹ na poslednĂ chvĂli si Sugar uvĂŹdomĂ, že nejde o vĂšbec žådnĂŠ pukrle, ale že se služebnĂĄ pøipravuje podĂvat se pod postel. „JĂĄ vĂĄm pomڞu!“ pospĂšà si a zhoupne se pøes bok, až se jĂ vodopĂĄd neuèesanĂ˝ch vlasĂš vyøine k podlaze. Opøe se o loket a druhou rukou mĂĄchne do tmavĂŠho prostoru pod postelĂ, pøièemž denĂky splĂĄcne k sobĂŹ, aby zdĂšraznila, že tenhle odpad nemĂĄ s lidmi nic spoleènĂŠho. „Promiòte, sleèno,“ zamumlĂĄ Clara a vybĂŹhne z pokoje. Jen co zmizĂ, Sugar vyskoèà z postele a obleèe se. TeĂŻ už slyšà nervĂłznà šepot v domĂŹ a vnĂmĂĄ to pozdviženĂ. Dveøe se otevĂrajĂ a zavĂrajĂ a ona skulinkou ve dveøĂch vidĂ, jak se svĂŹtla po neèekanĂ˝ch dĂĄvkĂĄch rozjasòujĂ. Rychle, rychle: vlasy mĂĄ ĂşplnĂŹ nemožnĂŠ, mĂŹla si je nechat ostøĂhat už pøed nĂŹkolika tĂ˝dny, ale kdo ji asi mĂŹl ostøĂhat? Všechny stopy po pĂšvodnĂ nakadeøenĂŠ ofinĂŹ jsou pryè a neposlušnĂŠ vlasy zvlĂĄdĂĄ jen s pomocĂ tuctu jehlic a shluku sponek. Kde mĂĄ boty? Proè se jĂ korzet tak obtĂžnĂŹ zapĂnĂĄ? Košilka pod nĂm bude urèitĂŹ pomaèkanĂĄ… „TemnĂĄ komora!“ zaøve William kdesi dole. „Jsi snad hluchĂĄ?“ NezøetelnĂ˝ a anonymnà ženskĂ˝ hlas namĂtne, že všechny komory jsou pøece temnĂŠ. „Ne! Ne!“ vykøikne William, zjevnĂŹ hluboce rozrušenĂ˝. „Ten pokoj, kterĂ˝ se použĂval jako… Jenže to jsi u nĂĄs ještĂŹ nesloužila!“ A oddusĂĄ do pøedsĂnĂŹ. Sugar je teĂŻ vĂcemĂŠnĂŹ upravenĂĄ, a tak se svĂèkou v ruce vybĂŹhne na podestu. NejdøĂv se zastavĂ v SofiinĂŹ pokoji, ale když se odvåžà dovnitø, dĂtĂŹ tvrdĂŹ spĂ, nebo to pøinejmenšĂm pøedstĂrĂĄ. Teprve na zpĂĄteènĂ cestĂŹ si Sugar povšimne, jak neobyèejnĂŹ nezvyklĂŠ a divnĂŠ je vidĂŹt dveøe do Agnesina pokoje pootevøenĂŠ. SebĂŹhne dolĂš za hluèĂcĂmi hlasy. „Ach, pane Rackhame, a zrovna dnes veèer!“ zvolĂĄ Rose a ta slova se zvlåštnĂŹ rozlehnou labyrintem chodeb vedoucĂch do zadnà èåsti domu. V mrazivĂŠ atmosfÊøe kuchynĂŹ pøipomĂnajĂcĂ mauzoleum se mezitĂm shromåždila zachmuøenĂĄ a ospalĂĄ spoleènost. V žådnĂŠm pøĂpadĂŹ nejde o celou domĂĄcnost: kuchaøku nechali chrĂĄpat v pokoji v patøe a novĂŹjšĂm a mĂŠnĂŹ dĂšvĂŹryhodnĂ˝m služkĂĄm, kterĂŠ se pochopitelnĂŹ zajĂmaly, co se tu strhlo za pozdviženĂ, bylo øeèeno, aÂť si zase zalezou do postele a starajĂ se o svĂŠ. Ve spoleèenskĂ˝ch šatech se tu dole klepou William, Letty, Rose a Clara. A ano, tamhle ve dveøĂch umĂ˝vĂĄrny nĂĄdobĂ stojĂ Janey, celĂĄ uplakanĂĄ a ponĂženĂĄ tĂm, že se jĂ nepodaøilo najĂt panĂ Rackhamovou v chladnièce èi spĂži na maso, pøestože to od nĂ rozèilenĂĄ sleèna TillotsonovĂĄ oèekĂĄvala. Letty si tiskne ruce na prsa a mezkovskĂŠ zuby mĂĄ zaÂťatĂŠ, aby jĂ nedrkotaly. BĂlĂĄ nĂĄprsenka jejĂho stejnokroje je provlhlĂĄ: už totiž èelila živlĂšm, když bušila na dveøe Shearsova malĂŠho domku. Jenže Shears je namol, takže ho nikdo nevzbudĂ, a Cheesmana jeho „matka“ oèividnĂŹ okouzlila natolik, že u nĂ zĂšstal pøes noc, takže William Rackham je znovu jedinĂ˝ pøĂtomnĂ˝ muž, kterĂ˝ mڞe krizi zvlĂĄdnout. PøĂchod Sugar kvituje William nevlĂdnĂ˝m, zakabonĂŹnĂ˝m vĂ˝razem; ve svĂŹtle odraženĂŠm od øeznickĂŠho stolu a kamennĂŠ podlahy, kterĂŠ se stĂĄle lesknou po poøådnĂŠm otøenĂ houbou pøed pouhĂ˝mi nĂŹkolika hodinami, vypadĂĄ jeho tvåø pøĂšernĂŹ. „Je venku, pane,“ tvrdĂ Rose ĂşpĂŹnlivĂŹ a hlas se jĂ tøese nalĂŠhavostĂ toho, co se svĂŠmu pĂĄnu neodvåžà øĂci: že marnĂ drahocennĂ˝ èas – ba možnĂĄ již odsoudil svou ženu k smrti –, když shromåždĂŹnĂ˝m nenaøĂdil pĂĄtrat pod širĂ˝m nebem. „Co sklep?“ dožaduje se William. „Letty, ty jsi z nĂŹj vylĂŠtla nĂŹjak rychle.“ „Byl prĂĄzdnĂ˝, pane Rackhame,“ ozve se dĂŹvèe a jejĂ dotèenĂŠ zakòuèenĂ se odråžà od mĂŹdĂŹnĂ˝ch pĂĄnvĂ zavϚenĂ˝ch kolem dokola na zdech. William si prohrĂĄbne vlasy a zadĂvĂĄ se na okna, jejich inkoustovĂŹ èernĂŠ tabulky pocĂĄkanĂŠ mrholenĂm a ovĂŹnèenĂŠ snĂŹhem. Tohle se pøece nemohlo stĂĄt! „Rose, pøines lucerny,“ zachraptĂ po muèivĂŠ odmlce. „MusĂme prohledat zahradu.“ Oèi se mu najednou rozsvĂtĂ, jako by za nimi opoždĂŹnĂŹ zaplĂĄl plamen – nebo mĂŹl horeèku. „Všichni si vezmĂŹte teplĂŠ kabĂĄty! A rukavice!“ ZbϞnĂĄ prohlĂdka zahrady potvrdĂ nejhoršà podezøenĂ: stopy ve snĂŹhu vedou od pøednĂch dveøà k brĂĄnĂŹ a ta je doširoka otevøenĂĄ. PouliènĂ osvĂŹtlenĂ v Chepstow Villas v sychravĂŠm pøĂtmĂ zåøà chabĂŹ a každĂĄ lampa jen pošmournĂŹ osvĂŹtluje kužel vzduchu pĂŹt metrĂš nad zemĂ. V ulici vlĂĄdne èernoèernĂĄ tma a z pøĂšeøà za nĂ nĂĄznakem vystupujĂ neosvĂŹtlenĂŠ budovy a køivolakĂŠ prĂšchody. ÂŽena v tmavĂŠm obleèenĂ by se v takovĂŠ tmĂŹ dokĂĄzala rychle ztratit. „NevĂš, jestli je v bĂlĂŠm?“ zeptĂĄ se William Clary, když je skupina pĂĄtraèÚ pøipravenĂĄ vyrazit z domu. Clara se na nĂŹj zadĂvĂĄ jako na imbecila, jako by se prĂĄvĂŹ informoval, jakĂŠ plesovĂŠ šaty se panĂ RackhamovĂĄ rozhodla vzĂt na sebe pøi tĂŠto historickĂŠ pøĂležitosti. „MyslĂm tĂm, zda je v noènĂ košili, BĂšh jĂ pomoz!“ utrhne se. „NevĂm, pane,“ opåèà zakabonĂŹnĂĄ Clara a zdusĂ v sobĂŹ chuÂť vyèĂst mu, že jestli panĂ RackhamovĂĄ umrzla, pak se tak nejspĂš stalo, zatĂmco byla Clara nucena hledat ji ve skøĂnĂch na smetĂĄky a pod guvernantèinou postelĂ. William se v objemnĂŠm svrchnĂku topornĂŹ potĂĄcĂ v oparu vlastnĂho dechu a v jeho šlĂŠpĂŹjĂch ho nĂĄsledujĂ dvĂŹ ženy. Vzhledem k tomu, že našli pouze tøi funkènĂ lucerny, byly rozdĂŹleny mezi Williama, Claru a Rose. Letty a Janey jsou tak rozrušenĂŠ, že beztak nejsou k nièemu a mĂŹly by se vrĂĄtit zpĂĄtky do postele, zatĂmco sleèna Sugar se vĂšbec nemĂŹla obtϞovat vstĂĄvat. Sugar stojĂ v hlavnĂm vchodu a sleduje je, jak odchĂĄzejĂ. Když projdou branou a vyrazĂ každĂ˝ rĂšznĂ˝m smĂŹrem, kolem nich hrkotavĂŹ projede dvoukolĂĄ drožka a nastolĂ možnost, že i pøes tak pozdnĂ noènĂ hodinu mohla Agnes nĂŹjakou zastavit a teĂŻ už je o mnoho mil dĂĄl, ztracenĂĄ v rozlehlĂŠm a spletitĂŠm mĂŹstĂŹ, škobrtĂĄ neznĂĄmĂ˝mi ulicemi kolem neosvĂŹtlenĂ˝ch domĂš plnĂ˝ch neznĂĄmĂ˝ch lidĂ. Z projĂždĂŹjĂcĂ drožky se ozve opileckĂ˝ smĂch jakožto pøipomĂnka, že smrt umrznutĂm je pouze jednĂm z nĂŹkolika nebezpeèĂ, kterĂĄ èĂhajĂ v širĂŠm svĂŹtĂŹ na bezbrannou ženu. Sugar se klepe pod krytĂ˝m vchodem a v tu chvĂli ji napadne, že vnitøek Rackhamova domu teĂŻ vĂšbec nikdo nehlĂdĂĄ; pokud ostatnĂ sloužĂcĂ zĂšstanou v posteli, jak majĂ nakĂĄzĂĄno, nikdo ji nemڞe pøistihnout pøi tom, jak otevĂrĂĄ zakĂĄzanĂŠ dveøe, a nikdo jĂ nemڞe zabrĂĄnit v tom, aby se šourala, kde se jĂ zlĂbĂ. Nechce se jĂ nechat si proklouznout tak jedineènou pøĂležitost mezi prsty a už se vidĂ, jak si ve WilliamovĂŹ pracovnĂŹ prohlĂžà nad stolem nĂŹjakĂ˝ tajnĂ˝ doklad. Ano; mĂŹla by si pospĂšit nahoru a tuhle pøedstavu naplnit… Ale ne; chybĂ jĂ k tomu vĂšle; kradmĂŠ jednĂĄnĂ ji už tak unavuje; už nechce nic objevovat; chce jen bĂ˝t souèåstĂ tĂŠhle rodiny, zproštĂŹnĂĄ podezøenĂ, vøele vĂtanĂĄ, navždy. Najednou, zèistajasna – no, spĂš ze tmy – ji napadne myšlenka, že Agnes je poblĂž. Ta jistota prostoupĂ jejĂm mozkem jako nĂĄboženskĂŠ pøesvĂŹdèenĂ, jako obrĂĄcenĂ na cestĂŹ do Damašku. William i ostatnĂ jsou ĂşplnĂ hlupĂĄci, když se vydali za bludièkou stop, jež tu zanechali zpĂŹvĂĄci koled, kteøà se neobtϞovali za sebou zavøĂt brĂĄnu do Rackhamovy vily! JistϞe Agnes nepobĂhĂĄ nĂŹkde po ulicĂch, je tady, skrĂ˝vĂĄ se u domu – velmi blĂzko! Sugar si pospĂšà dovnitø pro lampu a vynoøà se za pĂĄr minut s nanicovatou lampièkou, kterĂĄ by se lĂŠpe hodila k osvĂŹtlenĂ nĂŹkolika metrĂš kobercem potaženĂŠ chodby mezi dvĂŹma pokoji. Obezøele ji nese do vĂŹtru a mokra a pøidržuje dlaò nad otevøenou baòkou, aby ochrĂĄnila mihotajĂcĂ se plamen. Dʚ se snĂŹhem ji štĂpe na tvåøĂch a ty malĂŠ ostrĂŠ jehlièky jsou tak studenĂŠ, že jĂ pøipadajĂ horkĂŠ jako ohnivĂŠ uhlĂky ve vĂŹtru. UrèitĂŹ se zblĂĄznila, a pøece se nemڞe obrĂĄtit, dokud Agnes nenajde. Kam se mĂĄ pøi tĂŠhle smrtelnĂŹ våžnĂŠ høe na schovĂĄvanou podĂvat nejdøĂv? ZtϞka dojde na pøĂjezdovou cestu a jejĂ boty pøi tom na skøĂpavĂŠm snĂŹhu dĂŹlajĂ krift, krift, krift. Ne, ne, øĂkĂĄ jĂ hlas v hlavĂŹ, když zaène RackhamĂšv dĂšm obchĂĄzet z boku kolem arkýøovĂ˝ch oken salĂłnu a jĂdelny – Ne, tady ne; samĂĄ voda. Jdi dĂĄl od domu: ano: dĂĄl do tmy. PøihoøĂvĂĄ, ano, pøihoøĂvĂĄ! Odvåžà se do nepovĂŹdomĂŠ èåsti Rackhamovy parcely, za zeleninovĂŠ sklenĂky, jejichž zasnϞenĂŠ krunýøe se ve tmĂŹ lesknou jako mramorovĂŠ sarkofĂĄgy. Co pĂĄr krokĂš ve snaze ochrĂĄnit plamen lampièky pøed vĂŹtrem pøestane dĂĄvat pozor, kam šlape, a skoro klopĂ˝tne, jednou o zahradnickĂ˝ nĂĄstroj, podruhĂŠ na pytli od uhlĂ, pøesto se však dostane do stĂĄje, aniž upadne. HoøĂ, pochvĂĄlĂ ji hlas v hlavĂŹ. Dveøe pøĂstøešku na koèår jsou zavøenĂŠ, nikoli však zamèenĂŠ na visacĂ zĂĄmek. Instinkt, kterĂ˝ ji sem dovedl, je natolik silnĂ˝, že to vytušà døĂv, než jĂ tento fakt potvrdĂ oèi. Otevøe dveøe na škvĂru a do tĂŠ skulinky zvedne lampu. „Agnes?“ ÂŽĂĄdnĂĄ odpovĂŹĂŻ krom spalujĂcĂ intuice v jejĂ hrudi. Otevøe dveøe do pøĂstøešku o nĂŹco vĂce a vklouzne dovnitø. Koèår RackhamovĂ˝ch stojĂ v šeru bez hnutĂ, vĂŹtšà a vyššĂ, než si ho pamatovala; ta vyleštĂŹnĂĄ a ocelĂ pobitĂĄ masa je zvlåštnĂŹ znepokojujĂcĂ. Z pøednà èåsti stĂŠkajà øetĂŹzy a koženĂŠ øemĂnky jako sliny do kaluže. Sugar pøejde k oknu kabiny a zvedne lampièku k tmavĂŠmu sklu. Uvnitø se pohne cosi bledĂŠho. „Agnes?“ „Moje… SvatĂĄ sestro…“ Sugar otevøe dveøe a najde Agnes schoulenou na podlaze kabiny, s koleny pøitaženĂ˝mi k bradĂŹ. Ta je zamazanĂĄ flĂèky zvratkĂš, a když Agnes malĂĄtnĂŹ zamrkĂĄ ztϞklĂ˝mi vĂèky, neodhalĂ vĂc než ĂşzkĂ˝ srpek mlÊènĂŹ bĂlĂŠho bĂŹlma. Ve svĂŠ ledovĂŠ letargii se už ani neklepe, ale aspoò nenĂ smrtelnĂŹ promodralĂĄ: rty natøenĂŠ lojem jsou poøåd rڞovĂŠ jako poupĂĄtko. DĂkybohu mĂĄ na sobĂŹ vĂc než noènĂ košili – na zahøåtĂ to nestaèĂ, ale aspoò jĂ zima nemڞe probodnout srdce. BĂlou bavlnĂŹnou noènĂ košili zèåsti halĂ purpurovĂ˝ orientĂĄlnà župan ze silnĂŠho hedvĂĄbĂ, zepøedu je ovšem zapnutĂ˝ tak nešikovnĂŹ, že vĂŹtšina knoflĂkĂš skonèila ve špatnĂ˝ch dĂrkĂĄch. Chodidla mĂĄ Agnes obvĂĄzanĂĄ až ke kotnĂkĂšm a ještĂŹ mĂĄ na nohou trepky z volnĂŠho Ăşpletu; jejich vlna nasĂĄkla rozpuštĂŹnĂ˝m snĂŹhem a zamotaly se do nĂ pichlavĂŠ Ăşlomky listĂ a vĂŹtvièek. „ProsĂm,“ pronese Agnes, kterĂĄ sotva dokåže zvednout hlavu z kolen. „ĂeknĂŹte, že již nadešel mĂšj èas.“ „Våš èas?“ „OdejĂt… do Klåštera s vĂĄmi.“ A olĂzne si rty v marnĂŠ snaze vypudit neteènĂ˝m jazykem hrudku zvratku, kterĂĄ jĂ uvĂzla v balzĂĄmu na rty. „J-ještĂŹ ne,“ odpovĂ Sugar. I pøes svĂšj odpor se snažà mluvit s autoritou andĂŹla. „PodĂĄvajĂ mi jed,“ zakòourĂĄ Agnes. Zase sklonĂ tvåø a navlhlĂŠ pramĂnky jemnĂ˝ch plavĂ˝ch vlasĂš jĂ jeden po druhĂŠm kloužou z ramen. „Clara se s nimi spøåhla. DĂĄvĂĄ mi chleba a mlĂŠko… nasĂĄklĂŠ jedem.“ „PojĂŻte ven, Agnes,“ vybĂdne ji Sugar, natĂĄhne se do kabiny a pohladĂ Agnes po ruce, jako kdyby byla zranĂŹnĂ˝ domĂĄcĂ mazlĂèek. „Mڞete chodit?“ Ale Agnes jako by ji vĂšbec neslyšela. „VykrmujĂ mĂŹ, aby mĂŹ mohli obĂŹtovat,“ pokraèuje ĂşzkostnĂ˝m pronikavĂ˝m šepotem. „ObĂŹtujĂ mĂŹ pomalu… bude to trvat celĂ˝ život. KaždĂ˝ den si na mĂŠm mase bude pochutnĂĄvat jinĂ˝ dĂŠmon.“ „Nesmysl, Agnes,“ zavrtĂ hlavou Sugar. „UzdravĂte se.“ Agnes obrĂĄtĂ hlavu ke svĂŹtlu. Skrz zĂĄvoj vlasĂš na ni mrkne jedno krvĂ podlitĂŠ a doširoka otevøenĂŠ oko. „VidĂŹla jste moje nohy?“ udeøà na ni nĂĄhle a zcela bystøe. „Jako potluèenĂŠ ovoce. A potluèenĂŠ ovoce se už neuzdravĂ.“ „Nebojte se, Agnes,“ uklidòuje ji Sugar, aèkoli mĂĄ popravdĂŹ øeèeno dost velkĂŠ obavy, že se ona sama z Agnesina ostrĂŠho pohledu a palèivosti Agnesiny trĂ˝znĂŹ nervovĂŹ zhroutĂ. Zhluboka se nadechne, ovšem tak nenĂĄpadnĂŹ, jak by to asi udĂŹlal andĂŹl, a svĂšdnĂ˝m hlasem, z nĂŹhož mĂĄ vyvĂŹrat klid a dĂšvĂŹryhodnost, jà øekne: „Slibuji, že vše bude v poøådku. Všechno se obrĂĄtĂ k lepšĂmu.“ Jenže toto ujištĂŹnĂ na Agnes neudĂŹlĂĄ dojem, i pøes svou pohĂĄdkovou pøĂchuÂť; jen jĂ pøipomene dalšà nechutnost. „Ăervi mi sežrali denĂky,“ zaĂşpĂ. „Moje drahĂŠ vzpomĂnky na matku a otce…“ „Vaše denĂky nesežrali èervi, Agnes. Jsou v bezpeèà u mĂŹ.“ Sugar se naklonĂ do kabiny a znovu pohladĂ Agnes po ruce. „I ty z Abbots Langley,“ konejšà ji, „se všemi diktĂĄty z francouzštiny a kalistenikou. Nic se neztratilo.“ Agnes zvedne hlavu hodnĂŹ vysoko a z hrdla se jĂ vydere ĂşlevnĂ˝ vĂ˝køik. BĂlĂ˝ krk se jĂ pøi tom ĂşplnĂŹ roztøese, vlasy sklouznou zpĂĄtky pøes ramena a odhalĂ slzy na tvåøĂch. „VezmĂŹte mĂŹ,“ žebronĂ. „ProsĂm, vezmĂŹte mĂŹ, než mĂŹ seberou oni.“ „JeštĂŹ ne, Agnes. Ăas ještĂŹ nenazrĂĄl.“ Sugar postavĂ lampu na zem a jemnĂŹ a pomalu se vyhoupne do kabiny. „Brzy vĂĄm odsud pomڞu utĂŠct. Už brzy, slibuji. Ale nejdøĂv se musĂte zahøåt ve svĂŠ krĂĄsnĂŠ mĂŹkkĂŠ posteli a odpoèinout si.“ Položà Agnes ruku kolem krku a pak hladce zajede prsty do AgnesinĂ˝ch propocenĂ˝ch podpažà rozpĂĄlenĂ˝ch horeèkou. „PojĂŻte,“ vyzve panĂ Rackhamovou a zvedne ji z podlahy. NĂĄvrat do domu nenĂ zas tak hroznĂ˝, jak se Sugar obĂĄvala. Pravda, musĂ projĂt zahradou potmĂŹ, protože nemڞe Agnes podpĂrat a zĂĄroveò nĂŠst lucernu. Jenže plĂskanice i vĂtr polevily a ovzdušà je pod mraky obtϞkanĂ˝mi snĂŹhem tichĂŠ a stĂsnĂŹnĂŠ. Agnes takĂŠ nenĂ mrtvĂĄ vĂĄha: trochu se vzchopila a bez jedinĂŠ stĂžnosti nynĂ kulhĂĄ a vrĂĄvorĂĄ vedle Sugar jako nĂŹjakĂĄ zpitĂĄ štĂŹtka. A když majĂ teĂŻ namĂøeno pouze k monumentĂĄlnĂŹ se tyèĂcĂmu domu, jehož okna v pøĂzemĂ nĂĄpomocnĂŹ blikajĂ svĂŹtlem lamp, jde se jim snadnĂŹji, než když se Sugar tĂĄpavĂŹ odvåžila do inkoustovĂŹ èernĂŠho neznĂĄma. „William se na mĂŹ bude zlobit,“ strachuje se Agnes. To už kråèejĂ po pøĂjezdovĂŠ cestĂŹ a jejich ètyøi nohy dĂŹlajĂ krift, krift, krift a fro, fro, fro. „Ten tu nenĂ,“ opåèà Sugar. „Ani Clara ne.“ Agnes spoèine na svĂŠ zachrĂĄnkyni užaslĂ˝m pohledem. PøedstavĂ si, jak jsou William a Clara odsunuti stranou jako dvĂŹ poloviny RudĂŠho moøe a jak pøekvapenĂŹ a bezmocnĂŹ mĂĄchajĂ konèetinami, zatĂmco je neodolatelnĂĄ magickĂĄ sĂla vystrkĂĄvĂĄ mimo hru. Pak se zarazĂ a kriticky se zadĂvĂĄ na dĂšm, pøes jehož prĂĄh ji jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ hodlĂĄ pøevĂŠst. „VĂte, mnĂŹ se tenhle dĂšm nikdy nelĂbil,“ prohodĂ odtažitĂŹ a zahloubanĂŹ. SnĂŹhovĂŠ vloèky se zase zaènou tøepetavĂŹ snåšet a tøpytĂ se jĂ na hlavĂŹ a ramenou. „Je cĂtit… Je cĂtit lidmi, kteøà se hroznĂŹ snažà bĂ˝t šastnĂ, jen se jim to vĂšbec nedaøĂ.“ KAPITOLA OSMADVACĂTĂ Ale nynĂ, mĂŠ drahĂŠ DĂŹti – neb tak o vĂĄs smýšlĂm, požehnanà ètenåøi mĂŠ Knihy po celĂŠm svĂŹtĂŹ – jsem vĂĄm již pøedala veškerĂĄ PonauèenĂ. A pøece slyšĂm vaše hlasy, i z pøedalekĂŠ Afriky a Ameriky i z dĂĄlky nadchĂĄzejĂcĂch staletĂ, slyšĂm våš tartaz: VyprĂĄvĂŹj, VyprĂĄvĂŹj nĂĄm, VyprĂĄvĂŹj nĂĄm svĂšj pøĂbĂŹh! Ach, vy nechĂĄpavĂ! Cožpak jsem vĂĄm neøekla, že okolostojiènosti mĂŠho vlastnĂho pøĂpadu nejsou nikterak vĂ˝znamnĂŠ? NeøĂkala jsem vĂĄm, že tato Kniha nenà žådnĂ˝ DenĂk? A pøesto dychtĂte dozvĂŹdĂŹt se nĂŹco o mnĂŹ! Nuže dobøe. Budu vĂĄm vyprĂĄvĂŹt. Pokud jste pøeèetli všechna mĂĄ PonauèenĂ a zamysleli se nad nimi, pak jste si to nejspĂš zasloužili. A každĂĄ kniha asi vypadĂĄ lĂŠpe, když nenĂ ĂşplnĂŹ tenkĂĄ – aèkoli mĂĄm za to, že tento mĂšj svazeèek je zĂĄvažnĂŹjšà než ta nejtlustšà pojednĂĄnĂ sepsanĂĄ neosvĂcenĂ˝mi dušemi. Ale to nechĂĄm stranou. Budu vĂĄm vyprĂĄvĂŹt pøĂbĂŹh o tom, jak jsem zažila nĂŹco, což nikdo z nĂĄs nesmĂ vidĂŹt až do VzkøĂšenĂ – ale jĂĄ to vidĂŹla, protože jsem byla neposlušnĂĄ! Stalo se to, když jsem byla jednou pøevezena na lÊèenĂ do Klåštera zdravĂ. Dorazila jsem v hroznĂŠm stavu, ale když se mi SvatĂŠ sestry jednu dvĂŹ hodiny s laskavostĂ sobĂŹ vlastnĂ vĂŹnovaly, notnĂŹ se mi ulevilo a posedlo mĂŹ nutkĂĄnĂ podĂvat se do dalšĂch cel Klåštera, což jsem mĂŹla zakĂĄzĂĄno. Ale mnĂŹ se poøåd chtĂŹlo, protože jsem se nudila. UznĂĄvĂĄm, že zvĂŹdavost, což je jen peiorativnĂ oznaèenĂ, kterĂ˝m muži nĂĄlepkujà ženskou žĂzeò po VĂŹdomostech, byla odjakživa mou nejvĂŹtšà slabinou. A tak jsem, milà ètenåøi, vyšla za prĂĄh svĂŠ cely. Pohybovala jsem se kradmo, jak už to Delykventi dĂŹlĂĄvajĂ. Když jsem se zadĂvala do klĂèovĂŠ dĂrky vedlejšà komĂšrky, jakĂŠ mĂŹ to èekalo pøekvapenĂ! Vždy jsem pøedpoklĂĄdala, že ĂtoèištĂŹ v Klåšteøe zdravĂ mڞe bĂ˝t nabĂdnuto pouze pøĂslušnicĂm našeho PohlavĂ, ale on tam byl mĂšj švagr Henry! (Ani v nejmenšĂm mi to nevadilo, neboÂť Henry je ten nejslušnĂŹjšà èlovĂŹk na svĂŹtĂŹ!) PøĂsahĂĄm ale, že bych se bĂ˝vala nikdy nepodĂvala klĂèovou dĂrkou, kdybych byla vĂŹdĂŹla, že na sobĂŹ nebude mĂt žådnĂŠ šaty! Ovšem – letmo jsem ho zahlĂŠdla. MĂŹl po boku jednu požehnanou Sestru, kterĂĄ ošetøovala jeho popĂĄleniny. OkamžitĂŹ jsem odvrĂĄtila zrak. NĂĄhle jsem v chodbĂŹ za sebou zaslechla kroky, ale mĂsto abych zabĂŹhla zpĂĄtky do svĂŠ cely, vylekala jsem se a pospĂchala dĂĄl. NamĂøila jsem si to pøĂmo do NejzakĂĄzanĂŹjšà mĂstnosti, oznaèenĂŠ zlatĂ˝m pĂsmenem A, a vbĂŹhla jsem dovnitø! Jak mohu jen pøedstĂrat kajĂcnost za svĂšj høĂch neposlušnosti? Mohla bych odøĂkat tisĂc zdrĂĄvasĂš, a poøåd se pøi vzpomĂnce na to blaženĂŹ usmĂvat. Stanula jsem tam uchvĂĄcena PøĂzrakem uprostøed mĂstnosti. Šlo o ohromnĂ˝ sloup ohnĂŹ, jehož zdroj jsem nedokĂĄzala odhalit: pøipadalo mi, jako by vyvĂŹral pøĂmo ze vzduchu hned nad podlahou a zahrocoval se do nicoty vysoko nad mou hlavou. Odhaduji – i když mi poèĂtĂĄnĂ nikdy moc nešlo –, že plamen byl plnĂ˝ch šest metrĂš vysokĂ˝ a metr dvacet širokĂ˝. MĂŹl jasnĂŹ oranžovou barvu, nesĂĄlalo z nĂŹj žådnĂŠ teplo a nešel z nĂŹj ani kouø. V samĂŠm jeho støedu se vznåšelo neobleèenĂŠ dĂvèà tĂŹlo jako nĂŹjakĂ˝ ptåèek ve vĂŹtru. NevidĂŹla jsem tĂŠ dĂvce do tvåøe, neboÂť se vznåšela zĂĄdy ke mnĂŹ, ale jejĂ kڞe byla tak krĂĄsnĂĄ a neposkvrnĂŹnĂĄ, že jĂ dle mĂŠho odhadu mohlo bĂ˝t nĂŹjakĂ˝ch tøinĂĄct let. Plamen byl tak prĂšhlednĂ˝, že jsem vidĂŹla, jak dĂ˝chĂĄ, a tudĂž jsem vĂŹdĂŹla, že je živĂĄ, ale spĂ. Oheò jĂ vĂšbec neublĂžil, jen ji nadnåšel a jemnĂŹ jĂ povĂval vlasy po celĂŠm krku a ramenou. Odhodlala jsem se k tomu ohni natĂĄhnout dlaò; poèĂtala jsem, že se nejspĂš podobĂĄ plameni vychĂĄzejĂcĂmu z hoøĂcĂ brandy. Ale on byl ještĂŹ zvlåštnĂŹjšà – mohla jsem do nĂŹj zanoøit prsty, neboÂť byl studenĂ˝ jako voda – ba dokonce mi i pøipadal pøesnĂŹ jako voda stĂŠkajĂcĂ po mĂŠ ruce. NevĂm, proè mne tohle vylekalo vĂc, než kdybych se popĂĄlila, ale pøekvapenĂŹ jsem vykøikla a prudce jsem rukou ucukla. Tento pohyb onen velkĂ˝ plamen rozèeøil a rozkymĂĄcel a k mĂŠmu pøevelikĂŠmu zdϚenĂ se dĂvèà tĂŹlo zaèalo obracet! Byla jsem tak områèenĂĄ, že jsem se nepohnula ani o pĂĂŻ, než se nadnåšenĂŠ tĂŹlo zcela obrĂĄtilo a jĂĄ spatøila, že je to – moje vlastnĂ! Ano, milà ètenåøi, tohle bylo moje DruhĂŠ tĂŹlo, moje SluneènĂ tĂŹlo – naprosto dokonalĂŠ – veškerĂŠ znĂĄmky UtrpenĂ, kterĂŠ jsem kdy prodĂŹlala, byly pryè. Tak jsem ho dychtila vidĂŹt v jeho dokonalĂŠm stavu, že jsem se tvåøà naklonila rovnou do plamene, což bylo nanejvýš pøĂjemnĂŠ. ObzvlåštĂŹ spokojena jsem byla se svĂ˝m poprsĂm, tak drobnĂ˝m a hladkĂ˝m, dĂĄle pak se spodnà èåstĂ tĂŹla, na nĂž nerostly žådnĂŠ hnusnĂŠ chlupy, a pøirozenĂŹ se svou tvåøĂ, z nĂž byly vymazĂĄny všechny starosti. Kvytovala jsem s povdĂŹkem, že spĂ, to pøiznĂĄvĂĄm, neboÂť bych nejspĂš nemĂŹla odvahu podĂvat se sama sobĂŹ do oèĂ. Nakonec na mĂŹ dolehl strach – nebo spokojenost –, a tak jsem vystøelila z mĂstnosti a bϞela zpĂĄtky do svĂŠ cely tak rychle, jak to jen šlo! Sugar obrĂĄtĂ strĂĄnku, ale touhle extatickou pøĂhodou OsvĂcenĂŠ myšlenky & nadpøirozenĂŠ Ăşvahy Agnes PigottovĂŠ konèĂ, protože pak už se Agnes osudovĂŹ rozhodla vykopat svĂŠ starĂŠ denĂky z hlĂny. „Tak co si o tom myslĂš?“ zeptĂĄ se jĂ William, usazenĂ˝ na hranĂŹ stolu. Sugar stojĂ pøed nĂm v jeho pracovnĂŹ s otevøenou úèetnĂ knihou v rukou. „JĂĄ… jĂĄ nevĂm,“ odpovĂ. Poøåd ještĂŹ nepøišla na to, proè si ji dnes rĂĄno povolal a jak by se to mohlo vyvrbit. Ona i William jsou smrtelnĂŹ unavenĂ a jistĂŹ majĂ lepšà vĂŹci na prĂĄci než svou zbĂ˝vajĂcĂ mentĂĄlnĂ kapacitu vĂŹnovat rozpitvĂĄvĂĄnĂ AgnesinĂ˝ch blĂĄbolĂš. „Ten… ten pøĂbĂŹh zvlĂĄdla odvyprĂĄvĂŹt celkem dobøe, ne?“ William se na ni zmatenĂŹ zadĂvĂĄ bolavĂ˝ma zarudlĂ˝ma oèima. A když otevøe Ăşsta, v žaludku mu zaškrundĂĄ, neboÂť služebnictvu – tedy všem, kdo byli v noci zburcovĂĄni z postele – dovolil, aby si pøispali. „DĂŹlåš si legraci?“ zeptĂĄ se. Sugar zavøe knihu a pøivine si ji k prsĂšm. „Ne… Ne, samozøejmĂŹ že ne, ale… Tohle lĂèenĂ je… to je sen, ne? ZĂĄznam snu…“ William se podråždĂŹnĂŹ ušklĂbne. „A co zbytek? Ta pøedchozà èåst? Ta…“ (vyslovĂ to slovo s mimoøådnĂ˝m odporem) „ponauèenĂ?“ Sugar zavøe oèi a zhluboka se nadechne, aby nepodlehla nutkĂĄnĂ se rozesmĂĄt nebo øĂct Williamovi, aÂť svou proklatou ženu nechĂĄ na pokoji. „No… jak vĂš, jĂĄ nejsem pøĂliš nĂĄbožensky založenĂĄ,“ povzdychne si, „takže våžnĂŹ nemohu posoudit –“ „ŠĂlenstvĂ! “ vybuchne a praštĂ dlanĂ do stolu. „NaprostĂŠ blĂĄznovstvĂ! Copak to nevidĂš?!“ Sugar sebou trhne a instinktivnĂŹ ustoupĂ dozadu. Byl na ni nĂŹkdy tak hrubĂ˝? PøemýšlĂ, zdali mĂĄ propuknout v plåè a roztøesenĂ˝m hlasem pronĂŠst: „Ty mĂŹ d-dĂŹsĂš,“ aby ji kajĂcnĂŹ sevøel v nĂĄruèĂ. LetmĂ˝ pohled na jeho ruce a pĂŹsti ji od tohoto zĂĄmĂŹru odradĂ. „PodĂvej – podĂvej se na tohle!“ ukåže celĂ˝ rozzuøenĂ˝ na vratkou kupièku knih a brožurek na stole, jejichž desky jsou do jednĂŠ skrytĂŠ pod zvlåštnĂmi, ruènĂŹ vyrobenĂ˝mi pøebaly z tapet nebo plĂĄtna. Popadne tu nejhoøejšĂ, prudce ji otevøe na titulnĂ stranĂŹ a hlasitĂŹ a vĂ˝smϚnĂŹ pøedèĂtĂĄ: „Od hmoty k duchu: vĂ˝sledek desetiletĂŠ zkušenosti se zjevenĂmi duchĂš, s radami pro zaèåteènĂky od Celie E. De FoyovĂŠ!“ OdhodĂ knihu, jako by to byl kapesnĂk tak špinavĂ˝, že už nejde zachrĂĄnit, a chòapne po dalšĂ. „Prst v KristovĂŹ rĂĄnĂŹ: sondy do biblickĂ˝ch tajemstvĂ od dr. Tibeta!“ I tuto knihu odhodĂ. „Prohledal jsem Agnesinu ložnici, abych z nĂ vynesl cokoli, èĂm by si mohla ublĂžit. A co jsem to našel? Pøes dvacet takovĂ˝chhle sraèek, ukrytĂ˝ch v AgnesinĂ˝ch košĂècĂch se šitĂm! ObjednanĂ˝ch tøeba až z dalekĂŠ Ameriky, nebo ukradenĂ˝ch – ano, ukradenĂ˝ch – ze spiritistickĂŠ veøejnĂŠ pĂšjèovny knih v Southampton Row! Knihy, kterĂŠ by žådnĂ˝ pøĂèetnĂ˝ èlovĂŹk nevydal a kterĂŠ by žådnĂĄ pøĂèetnĂĄ žena neèetla!“ Sugar beze slova zamrkĂĄ; nenĂ s to pochopit smysl celĂŠ tirĂĄdy, ale je otøesenĂĄ jejĂ vehemencĂ. A jako by to znervĂłznilo i štos knih a brožurek – znièehonic se zøĂtĂ a sesunou po WilliamovĂŹ stole. Jeden traktĂĄtek o velikosti hymnåøe, s pøilĂŠhavĂ˝m kabĂĄtkem z krajkovĂ, spadne na koberec. „Williame – co po mnĂŹ chceš?“ zeptĂĄ se. MusĂ se hodnĂŹ snažit, aby se jĂ do hlasu nevloudila ani stopa podråždĂŹnosti. „Zavolal jsi mĂŹ sem, a zatĂmco Sofie trèà v uèebnĂŹ, jĂĄ si mĂĄm prohlĂžet, co jsi Agnes… zabavil. SouhlasĂm, svĂŹdèà to o tom… že to mĂĄ v hlavĂŹ hodnĂŹ pomotanĂŠ. Ale jak ti mڞu pomoct?“ William si rukou proèĂsne vlasy, pak si jich hrst sevøe a prudce si je pøitiskne k lebce. Tohle nedĂštklivĂŠ gesto u nĂŹj naposledy vidĂŹla bĂŹhem jeho sporu s obchodnĂky s jutou z Dundee. „Clara mi øekla,“ zaĂşpĂ, „že naprosto odmĂtĂĄ dĂĄvat Agnes dalšÅ medicĂnu.“ Sugar v sobĂŹ zdusĂ hned nĂŹkolik odpovĂŹdĂ, nikterak uctivĂ˝ch k mužÚm, kteøà chtĂŹjĂ mĂt manželky nadopovanĂŠ jako dĂŹlo; zhluboka se nadechne a mĂsto toho se jĂ podaøà pronĂŠst: „Je to takovĂĄ katastrofa, Williame? Když jsem Agnes doprovĂĄzela domĂš, chodila už celkem dobøe. NejvĂŹtšà nebezpeèà již pravdĂŹpodobnĂŹ pominulo, nemyslĂš?“ „Vèera došlo k takovĂŠ udĂĄlosti a podle tebe nebezpeèà pominulo?“ „Myslela jsem nebezpeèà ohrožujĂcĂ zahojenĂ ran na jejĂch nohou.“ William sklopĂ zrak. Teprve teĂŻ si Sugar povšimne jeho kradmĂŠho chovĂĄnĂ, psĂho studu, kterĂ˝ u nĂŹj nezaznamenala od tĂŠ doby, co jĂ v podniku panĂ CastawayovĂŠ poprvĂŠ zvedl suknĂŹ a ĂşpĂŹnlivĂŹ ji požådal, aby se podvolila tomu, co jinĂŠ dĂŹvky odmĂtly. Co po nĂ chce teĂŻ? „I tak,“ kuòkĂĄ, „Clara – moje vlastnĂ služka – se mi otevøenĂŹ vzepøela. Vydal jsem jĂ pokyn, aby Agnes dĂĄvala tu medicĂnu, dokud… až do odvolĂĄnĂ, a ona to odmĂtĂĄ dĂŹlat.“ Sugar cĂtĂ, jak se jĂ oblièej zaèĂnĂĄ køivit výèitkami, a spϚnĂŹ nasadĂ neutrĂĄlnĂ vĂ˝raz. „Clara je Agnesina komornĂĄ, Williame,“ pøipomene mu. „MusĂš si položit otĂĄzku, jak by asi mohla plnit tuto funkci, kdyby jĂ Agnes nevÏøila?“ „To je moc dobrĂĄ otĂĄzka,“ pøitakĂĄ William a zlovĂŹstnĂŹ pøikĂ˝vne, jako by mu bylo naprosto jasnĂŠ, jak neudržitelnĂŠ je pro nĂŹj Claru nadĂĄle zamĂŹstnĂĄvat. „RovnϞ kategoricky odmĂtla zamykat Agnesiny dveøe.“ „Když se vĂŹnuje Agnes?“ „Ne, potom.“ Sugar zkusĂ vložit tenhle informaènĂ klĂnek do svĂŠ hlavy, jenže ten škvĂrou neprojde, na to je pøece jen pøĂliš velkĂ˝. „Ty jako chceš – ehm, plĂĄn je takovĂ˝… že Agnes mĂĄ bĂ˝t…“ (ztϞka polkne) „zamèenĂĄ ve svĂŠ ložnici?“ William zrudne a odvrĂĄtĂ se od nĂ; rozhoøèenĂŹ zamĂĄvĂĄ rukou k oknu a strnulĂ˝m ukazovåèkem bodne do vzduchu. „To ji mĂĄme vodit z pøĂstøešku na koèår nebo kdovĂodkud každou noc?“ Sugar si pøitiskne úèetnĂ knihu pevnĂŹji k hrudi; nejradši by ji odložila, ale pøipadĂĄ jĂ, že by nebylo moudrĂŠ spustit oèi z Williama byÂť jen na okamžik. Co doopravdy chce? JakĂ˝ pøemrštĂŹnĂ˝ projev podøĂzenosti by z jeho napumpovanĂŠho tĂŹla vypustil vztek? Potøebuje ji zbušit pĂŹstmi, než svou lĂtost uplatnĂ mezi jejĂma nohama? „PrĂĄvĂŹ teĂŻ… vypadĂĄ Agnes docela vyrovnanĂŹ, nemyslĂš?“ nadhodĂ jemnĂŹ. „Když jsem ji pøivedla dovnitø z tĂŠ zimy, mluvila jen o tom, jak moc se tϚà na horkou koupel a šålek èaje. ‚Doma je doma,‘ øekla mi.“ Zcela nevÏøĂcnĂŹ se na ni zakabonĂ. Spolkl už na sto lžĂ; lži o nadprĂšmĂŹrnĂŠ velikosti svĂŠho ptĂĄka, o afrodiziakĂĄlnĂm úèinku chlupĂš na svĂŠ hrudi, o tom, že se RackhamĂšv podnik jednoho dne nevyhnutelnĂŹ stane nejdĂšležitĂŹjšĂm vĂ˝robcem toaletnĂch potøeb v Anglii; ale tomuhle – tomuhle prostĂŹ nemڞe uvÏøit. Na okamžik se jĂ zmocnĂ strach, že ji popadne za ramena, aby z nĂ pravdu vytøåsl, pak se ale zase zhroutĂ na stĂšl a rukama si otøe tvåø. „Mimochodem, jak jsi vĂšbec vytušila, kde ji måš hledat?“ zeptĂĄ se už klidnĂŹjšĂm tĂłnem. K položenĂ tĂŠhle otĂĄzky se už nedostal, když se pøed nĂŹkolika hodinami za Ăşsvitu vrĂĄtil, promoèenĂ˝ až na kڞi a šĂlenĂŹ ustaranĂ˝, jen aby svou manželku našel ospalou a zachumlanou v posteli. („PropĂĄna, Williame, jak to jen vypadåš?“ – vĂc už mu Agnes neøekla, pak se jĂ zase zavøela vĂèka.) „JĂĄ… ji zaslechla volat,“ odpovĂ Sugar. Jak dlouho ji tu ještĂŹ William hodlĂĄ zdržovat? Sofie èekĂĄ v uèebnĂŹ, dnes je celkem roztĂŹkanĂĄ a podråždĂŹnĂĄ, toužà po povĂŹdomĂŠ rutinĂŹ vyuèovĂĄnĂ, a pøece se jĂ vzpĂrĂĄ… Pokud nebude zĂĄhy obnoven poøådek, pøijdou potĂže – pøinejmenšĂm slzièky… „Je… nesmĂrnĂŹ dĂšležitĂŠ,“ prohlĂĄsĂ William, „aby v nĂŹkolika nĂĄsledujĂcĂch dnech neutekla.“ Takovou tĂhu sebeovlĂĄdĂĄnĂ už Sugar neunese a utrhne se na nĂŹj. „Proè mi to øĂkåš, Williame? Myslela jsem, že nechceš, abych s Agnes mĂŹla cokoli do èinĂŹnĂ. MĂĄm jĂ dĂŹlat dozorkyni? MĂĄ mi Agnes pøi vyuèovĂĄnĂ Sofie sedĂŹt v koutĂŹ uèebny, aby se chovala zpĂšsobnĂŹ?“ Jen co jĂ ta slova vyklouznou z Ăşst, už jich lituje; muži je tøeba ustaviènĂŹ a neĂşnavnĂŹ lichotit, aby se nezaèal chovat hnusnĂŹ; staèà jedna neuvåženĂĄ poznĂĄmka a jeho køehkĂĄ shovĂvavost mڞe vzĂt za svĂŠ. MĂĄ-li mĂt dĂvka ostrĂ˝ jazyk, tak už by na tom mĂŹla postavit svou kariĂŠru, jako Amy HowlettovĂĄ. „Ach, Williame, odpusÂť mi prosĂm,“ zapøĂsahĂĄ ho s tvåøà v dlanĂch. „Jsem tak unavenĂĄ. A ty urèitĂŹ taky.“ KoneènĂŹ k nĂ pøejde a obejme ji: klinè jako pøi boxu. Agnesina úèetnĂ kniha padne k zemi; jejich tvåøe se srazĂ, kost na kost. Jeden druhĂŠho svĂrĂĄ èĂm dĂĄl silnĂŹji, až sotva popadajĂ dech. Dole zazvonĂ zvonek. „Kdo je to?“ vydechne Sugar. „Jenom øemeslnĂci a pøĂživnĂci,“ odpovĂ jĂ, „co si pøišli pro vĂĄnoènĂ vĂ˝služku. Budou muset pøijĂt pozdĂŹji, až se Rose probere.“ „VĂš jistĂŹ…?“ zeptĂĄ se, když zvonĂŹnĂ ne a ne pøestat. „Ano, ano,“ odsekne podråždĂŹnĂŹ. „Na Agnes teĂŻ dĂĄvĂĄ pozor Clara – sleduje ji stejnĂŹ bedlivĂŹ jako jĂĄ teĂŻ tebe.“ „Ale neøĂkal jsi snad, že jsi všem sloužĂcĂm dovolil –“ „Všem až na Claru, pochopitelnĂŹ! Jestli ta hubatĂĄ ženskĂĄ nechce udĂŹlat, co je potøeba, aby Agnes spala, a taky ji nezamkne, pak s nĂ pøinejmenšĂm mڞe zĂšstat v pokoji!“ Bezcitnost jeho vlastnĂch slov ho zahanbĂ, a tak dodĂĄ: „Sama snad ale vidĂš, že takhle se domĂĄcnost vĂŠst nedĂĄ!“ „OmlouvĂĄm se, Williame,“ øekne a pohladĂ ho po ramenou. „Mڞu hrĂĄt svou roli jen tak dobøe, jak umĂm.“ K jejĂ ĂşlevĂŹ na nĂŹj tohle zabere. PevnĂŹ ji svĂrĂĄ a utrĂĄpenĂŹ hekĂĄ, až nakonec napĂŹtĂ v jeho tĂŹle zaène polevovat a on je pøipravenĂ˝ se vyzpovĂdat. „Potøebuji…“ zašeptĂĄ jĂ nalĂŠhavĂŹ spiklenecky do ucha, „tvou radu. StojĂm pøed rozhodnutĂm. NejtϞšĂm rozhodnutĂm svĂŠho života.“ „Ano, milåèku?“ Sevøe jĂ pas, odkašle si a pak se z nĂŹj slova zaènou øinout, skoro drmolivĂŹ. „Agnes je blĂĄzen, je blĂĄzen už roky a nedĂĄ se to zvlĂĄdat. ZkrĂĄtka a dobøe… ehm, podle mĂŹ by ji mĂŹli zavøĂt.“ „ZavøĂt?“ „Do Ăşstavu.“ „Aha.“ Znovu ho zaène hladit po ramenou, ale William je po všech výèitkĂĄch svĂŹdomĂ tak naježenĂ˝, že mu jejĂ chvilkovĂĄ odmlka pøipadĂĄ jako polĂèek do tvåøe. „Mڞou ji tam vylÊèit,“ tvrdĂ jĂ chabĂŹ. „Celou dobu se jĂ tam budou vĂŹnovat lĂŠkaøi a zdravotnĂ sestry. VrĂĄtĂ se domĂš jako novĂĄ žena.“ „Takže… na kdy jsi zaøĂdil…?“ „OsmadvacĂĄtĂŠho, sakra! A mĂŹl jsem to udĂŹlat už pøed lety! Doktor Curlew se nabĂdl, že tam Agnes… ehm… doprovodĂ. Jmenuje se to Labaubeovo sanatorium.“ ZvlåštnĂŹ naslĂĄdlĂ˝m tĂłnem dodĂĄ: „Ve Wiltshiru.“ Jako by sama zmĂnka o umĂstĂŹnĂ dokĂĄzala zcela zažehnat jakĂŠkoli pochybnosti, že by snad tento Ăşstav nemusel bĂ˝t zdravĂ prospϚnĂ˝. „V tom pøĂpadĂŹ ses už rozhodl,“ podotkne Sugar. „Jakou radu jsi ode mĂŹ oèekĂĄval?“ „Potøebuji vĂŹdĂŹt…“ ZastĂŠnĂĄ a zaboøà tvåø do jejĂho krku. „Potøebuji vĂŹdĂŹt… tedy… že nejsem…“ Sugar cĂtĂ, jak se mu vraštà èelo na jejĂ kڞi, cĂtĂ, jak se jĂ cukajĂcĂ se brada tlaèà skrz šaty. „Potøebuji vĂŹdĂŹt, že nejsem netvor!“ vykøikne v zĂĄchvatu Ăşzkosti. Sugar ho velejemnĂŹ a nesmĂrnĂŹ nϞnĂŹ hladĂ po vlasech a hýèkĂĄ jeho hlavu polibky. „Ale no tak,“ šeptĂĄ mu. „UdĂŹlal jsi, co jsi mohl, milåèku. NaprostĂŠ maximum: vždycky, urèitĂŹ od prvnĂ chvĂle, co ses s nĂ seznĂĄmil. Jsi… jsi dobrĂ˝ èlovĂŹk.“ HlasitĂŹ zastĂŠnĂĄ utrpenĂm i Ăşlevou. Tohle od nĂ chtĂŹl od zaèåtku; proto si ji nechal zavolat z uèebny. Sugar pevnĂŹ držà jeho ochablĂŠ tĂŹlo a srdce se jĂ plnĂ studem; vĂ, že žådnĂŠ ponĂženĂ, k nĂŹmuž se kdy propĂšjèila, žådnĂŠ pokoøenĂ, kterĂŠ si kdy naoko užĂvala, se ve svĂŠ nĂzkosti nevyrovnĂĄ tomuhle. „Co když Clara prozradĂ Agnes tvĂŠ plĂĄny?“ Je to ohavnĂĄ otĂĄzka, ale položit ji musĂ a beztak se už zaprodala natolik, že na tom nejspĂš nesejde. Na jazyku mĂĄ žluèovitou pachuÂť spiklenectvĂ – jedovatĂŠ sliny lady Macbeth, kterĂŠ èlovĂŹka nutĂ olizovat si rty. „Ale ona to nevĂ,“ zamumlĂĄ jĂ William do vlasĂš. „NeoznĂĄmil jsem jĂ to.“ „Ale co když osmadvacĂĄtĂŠho –?“ VymanĂ se jĂ z objetĂ a hned zaène rĂĄzovat sem a tam. Oèi mĂĄ skelnĂŠ, ramena shrbenĂĄ, rozrušenĂŹ si maèkĂĄ ruce. „DĂĄm Claøe pĂĄr dnĂ volna,“ øekne. „DlužĂm jĂ bĂšhvĂkolik volnĂ˝ch odpolednĂ, nemluvĂŹ o desĂtkĂĄch hodin spĂĄnku.“ ZadĂvĂĄ se z okna a prudce zamrkĂĄ. „A – a i jĂĄ budu osmadvacĂĄtĂŠho pryè. BĂšh mi odpusÂť, Sugar, ale nemڞu bĂ˝t tady, až budou Agnes odvĂĄdĂŹt. Takže… se budu vĂŹnovat prĂĄci. OdjĂždĂm zĂtra rĂĄno. Jeden èlovĂŹk v Somersetu tvrdĂ, že vymyslel metodu anfleråže, kterĂĄ nevyžaduje žådnĂ˝ alkohol. PĂše mi už nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš a zve mĂŹ, abych se o tom pøesvĂŹdèil na vlastnĂ oèi. NejspĂš je to podvodnĂk, ale… Tak mu vĂŹnuju hodinu svĂŠho èasu. A až se vrĂĄtĂm… Nu… tou dobou už bude devĂŹtadvacĂĄtĂŠho prosince.“ Sugar si vedle sebe pøedstavĂ dva živĂŠ obrazy. V jednom Williama vedou do køiklavĂŹ osvĂŹtlenĂŠho doupĂŹte chtivĂŹ pošilhĂĄvajĂcĂho šarlatĂĄna obklopenĂŠho bublajĂcĂmi a pĂŹnĂcĂmi kĂĄdinkami. V druhĂŠm kråèà Agnes zavϚenĂĄ do doktora Curlewa, èlovĂŹka, kterĂŠho ve svĂŠm denĂku oznaèuje za Satanova lokaje, DĂŠmonickĂŠho inkvizitora a PĂĄna pijavic; vĂŹznitel a vĂŹzenkynĂŹ kråèejĂ jako otec a nevĂŹsta k èekajĂcĂmu koèåru… „Ale… co když bude Agnes doktorovi klĂĄst odpor?“ William si zaène maèkat ruce ještĂŹ nervĂłznĂŹji. „Všechno by bylo mnohem lepšĂ,“ postϞuje si, „kdyby Clara nedĂŹlala takovĂŠ potĂže s laudanem. Agnes je teĂŻ èilĂĄ jako rybièka a ve støehu. Všechno, co dostane, ochutnĂĄvĂĄ špièkou jazyka jako koèka…“ A upøe pohled na strop, jako by nĂŹjakĂŠmu zkĂĄzonosnĂŠmu božstvu na nebesĂch vyèĂtal, že napĂĄchalo takovou spouš. „Ale Curlew s sebou bude mĂt muže. Ătyøi silnĂŠ chlapy.“ „Ătyøi?“ Z pøedstavy, jak se na Agnesino vyhublĂŠ tĂŹlĂèko vrhne pĂŹt hromotlukĂš, bĂŹhĂĄ Sugar mrĂĄz po zĂĄdech. William pøestane rĂĄzovat a zadĂvĂĄ se pøĂmo na ni; jeho zmuèenĂŠ zarudlĂŠ oèi žadonĂ, aby mu dopøåla ještĂŹ jednu malou nehorĂĄznost, aby mu svĂ˝m mlèenĂm a povolnostĂ udĂŹlila ještĂŹ jedno pokoutnĂ požehnĂĄnĂ. „Kdyby došlo k nĂŹjakĂŠ nepøĂjemnosti,“ pronese a zašmĂĄtrĂĄ po kapesnĂku, aby si otøel pot z èela, „ti dalšà muži se jen postarajĂ, aby celĂĄ akce probĂŹhla… dĂšstojnĂŹ.“ Sugar se slyšĂ, jak øĂkĂĄ: „JistĂŹ.“ Dole zvonek znovu a znovu zvonĂ. „K èertu s tĂm!“ vyštĂŹkne William. „Když jsem Rose øekl, že si mڞe pøispat, nemyslel jsem tĂm celĂ˝ den!“ Když se Sugar za pĂĄr minut vrĂĄtĂ do uèebny, nenĂ všechno v nejlepšĂm poøådku. VĂŹdĂŹla, že to v poøådku nebude, a taky že nenĂ. Sofie odešla od stolu a teĂŻ stojĂ na stolièce u okna. Je zcela nehybnĂĄ a jako by ani netušila, že se jejĂ guvernantka vrĂĄtila do pokoje. VysouvacĂm dalekohledem se dĂvĂĄ na svĂŹt za oknem – na svĂŹt, kterĂ˝ neobsahuje nic moc pozoruhodnĂŠho, jen olovĂŹnĂŹ šedou oblohu a pĂĄr letmĂ˝ch zĂĄbleskĂš chodcĂš a vozidel skrz kamuflåž Shearsova bøeèanu na RackhamovĂ˝ch palisĂĄdĂĄch. Pro dĂvku s dalekohledem mohou bĂ˝t strhujĂcĂ i tyto nezøetelnĂŠ jevy, pokud nemĂĄ nic lepšĂho na prĂĄci; neboÂť kdo vĂ, jak dlouho ji jejĂ guvernantka – i pøes våžnĂŠ ujišovĂĄnĂ, kolik uèiva je ještĂŹ tøeba zvlĂĄdnout do konce roku – hodlĂĄ takhle nechat? A tak Sofie nechala sliby dospĂŹlĂ˝ch plavat a pĂĄtrĂĄ na vlastnĂ pĂŹst. RĂĄno prošlo branou nĂŹkolik zvlåštnĂch mužÚ, zazvonili na zvonek a pak zase odešli. Rose podle všeho dnes vĂšbec nepracuje! ZahradnĂk vyšel ven a vykouøil takovou tu legraènĂ bĂlou dutinku, co nenĂ doutnĂk; pak odešel z areĂĄlu vily RackhamovĂ˝ch a velmi pomalĂ˝m a vĂĄhavĂ˝m krokem zmizel za ohybem cesty. Cheesman se vrĂĄtil od maminky a kråèel stejnĂŹ zvlåštnĂŹ jako Shears – popravdĂŹ øeèeno se ti dva jen tak tak vyhnuli u pøednĂ brĂĄny. KuchyòskĂĄ dĂŹveèka s ošklivĂ˝ma rudĂ˝ma rukama ještĂŹ nevyšla ven vylĂt kbelĂky. Dnes rĂĄno se nepodĂĄvala žådnĂĄ poøådnĂĄ snĂdanĂŹ – žådnĂĄ ovesnĂĄ kaše ani kakao –, jen chlĂŠb s mĂĄslem, voda a vĂĄnoènĂ pudink. A co to bylo za zmatek s dĂĄrky! NejdøĂv sleèna Sugar øekla, že by vĂĄnoènĂ dĂĄrky mĂŹly zĂšstat v dĂŹtskĂŠm pokoji, aby ji nerozptylovaly od vyuèovĂĄnĂ, pak si to rozmyslela – proè? Co je sprĂĄvnĂŠ – dary v pokojĂèku, nebo dary v uèebnĂŹ? A co AustrĂĄlie? Sleèna Sugar chtĂŹla zaèĂt s NovĂ˝m JižnĂm Walesem, ale nic z toho nebylo. ZkrĂĄtka celĂ˝ vesmĂr je ve zmatku. Sofie zaostøà èoèky dalekohledu, semkne rty a dĂĄl pozoruje. VesmĂr se mڞe každou chvĂli napravit – anebo vybuchnout v chaos. Jen co Sugar vejde do pokoje, vycĂtĂ, jak z holèièky vyzaøuje nespokojenost, pøestože je k nĂ Sofie obrĂĄcenĂĄ zĂĄdy; dĂŹtskĂŠ znepokojenĂ je stejnĂŹ silnĂŠ jako uprdnutĂ pøi prĂšjmu. Ale Sugar cĂtĂ i nĂŹco jinĂŠho: skuteènĂ˝ zĂĄpach, ostrĂ˝ a znepokojivĂ˝. Kristepane, nĂŹco se tu pĂĄlĂ! Pøejde ke krbu a tam na žhoucĂm loži uhlĂkĂš doutnĂĄ Sofiin pøièmoudlĂ˝ panåèek, nohy už mĂĄ zpopelnĂŹnĂŠ, halenu mĂĄ scvrklou jako pøesmaženou slaninu, ale stĂĄle se bĂle zubĂ, i když mu už liknavĂŠ plameny olizujĂ prskajĂcà èernou hlavu. „Sofie!“ okøikne ji Sugar vyèĂtavĂŹ, pøĂliš unavenĂĄ, než aby zmĂŹkèila bøitkost svĂŠho tĂłnu; snaha chovat se ve WilliamovĂŹ pøĂtomnosti slušnĂŹ z nĂ vysĂĄla takt do poslednĂ kapky. „Co jsi to udĂŹlala?!“ Sofie ztuhne, sklopĂ dalekohled a pomalu se otoèà na stolièce. Tvåø jĂ hyzdĂ obavy a provinilost, ale z našpulenĂ˝ch rtĂš lze vyèĂst i vzdor. „PĂĄlĂm toho pøièmoudlĂŠho panåèka, sleèno,“ vysvĂŹtlĂ. A v pøedtuše, že se jejĂ guvernantka bude odvolĂĄvat na jejĂ dĂŹtskou dĂšvÏøivost, dodĂĄ: „On nenà živĂ˝, sleèno. Je to jen pĂĄr starĂ˝ch hadrĂš a porcelĂĄn.“ Sugar sklopĂ zraky k rozpadajĂcĂ se mrtvolce a je rozpolcenĂĄ mezi touhou vytrhnout ji z ohnĂŹ holĂ˝ma rukama a nutkĂĄnĂm dloubnout do tĂŠ ohavnosti pohrabåèem, aby pøestala doutnat a poøådnĂŹ se rozhoøela. ObrĂĄtĂ se k Sofii zĂĄdy a už už chce promluvit, pak ale zahlĂŠdne krĂĄsnou francouzskou poupĂŠe, kterĂĄ všemu pøihlĂžà z protĂŹjšà strany mĂstnosti, tyèà se nad Noemovou archou ve svĂŠm klobouèku s peøĂm a se samolibou neteènou tvåøà natoèenou pøĂmo ke krbu, a slova jĂ uvĂznou v krku. „Pøišel v bednĂŹ s èajem, sleèno,“ pokraèuje Sofie. „A mĂŹl pod nĂm bĂ˝t slon, sleèno, a ten chybĂ, takže nemڞe stĂĄt, a navĂc byl èernĂ˝ a poøådnĂŠ panenky nejsou èernĂŠ, nebo ano, sleèno? A byl celĂ˝ špinavĂ˝ a umazanĂ˝, sleèno, jak ho tenkrĂĄt pocĂĄkala krev.“ V pokoji se zaèĂnĂĄ hromadit kouø a dĂtĂŹ i guvernantka si podråždĂŹnĂŹ mnou oèi; majĂ na krajĂèku. „Ale Sofie, hodit ho takhle do ohnĂŹ…“ zaène Sugar, nemڞe však pokraèovat; slovo „høĂch“ jĂ prostĂŹ nejde pøes rty. Hoøà v jejĂ hlavĂŹ, kde jĂ ho vypĂĄlila panĂ CastawayovĂĄ: My jsme prostĂŹ nĂĄdoby høĂchu, tomu se nedĂĄ odpomoct, malièkĂĄ. To slovo bylo vynalezeno k našemu popisu. Muži se rĂĄdi rochnĂ v høĂchu; my jsme ten høĂch, ve kterĂŠm se rochnĂ. „MĂŹla ses mĂŹ zeptat,“ zamumlĂĄ a koneènĂŹ popadne pohrabåè; brzy se rozkašlou, a jestli kouø prosĂĄkne do zbytku domu, jen si tĂm vykoledujĂ problĂŠmy. Sofie sleduje, jak se pod hrotem pohrabåèe propadajĂ povĂŹdomĂŠ obrysy jejĂho panåèka do ohnivĂŠho zapomnĂŹnĂ. „Byl ale mĂšj, ne, sleèno?“ ovÏøuje si. SpodnĂ ret se jĂ tøese, lesklĂŠ oèi mrkajĂ. „Mohla jsem si s nĂm dĂŹlat, co chci?“ „Ano, Sofie,“ povzdychne si Sugar. Plameny se rozjasnĂ a zubĂcĂ se hlava se pomalu pøekulĂ po popelu tĂŹla. „Mohla.“ MĂŹla by tento incident neprodlenĂŹ hodit za hlavu a vrĂĄtit se k vyuèovĂĄnĂ, ale opoždĂŹnĂŹ ji napadne pĂĄdnĂĄ odpovĂŹĂŻ a ona je pøĂliš slabĂĄ, než aby se tomu dokĂĄzala ubrĂĄnit. „Tøeba by ho chtĂŹlo nĂŹjakĂŠ chudĂŠ dĂtĂŹ,“ pronese a na zdĂšraznĂŹnĂ svĂ˝ch slov dloubne pohrabåèem do popela. „Zoufale chudĂŠ dĂŹcko, kterĂŠ nemĂĄ na hranà žådnĂŠ panenky.“ V tu chvĂli se Sofie rozplåèe tak hlasitĂŹ, že Sugar na krku naskoèà husĂ kڞe. DĂtĂŹ se vrhne dolĂš ze stolièky a dopadne rovnou na zadek, øve a øve, zcela bezmocnĂŠ v kaluži spodnièky. BĂŹhem nĂŹkolika okamžikĂš se jejĂ tvåø promĂŹnĂ v napuchlou rudou bouli, slizkou od slz, soplĂš a slin. Sugar ji sleduje, zmĂtĂĄna prudkostĂ Sofiina zĂĄrmutku. KolĂŠbĂĄ se na nohou a byla by ze všeho nejradši, kdyby to byl jenom sen a ona mohla uniknout prostĂŹ tĂm, že se pøekulĂ na druhĂ˝ bok. Zoufale si pøeje, aby mĂŹla odvahu obejmout Sofii prĂĄvĂŹ teĂŻ, když je nejošklivĂŹjšà a nejnechutnĂŹjšĂ, a aby takovĂŠ objetĂ utišilo všechnu bolest a vyhnalo odpornĂŠ nĂĄpady z toho zmĂtajĂcĂho se dĂŹtskĂŠho tĂŹlĂèka. Jenže ona tu kuråž nesebere; ubreèenĂĄ rudĂĄ tvåø ji nejen odpuzuje, ale i dĂŹsĂ; a jestli by dnes Sugar nĂŹco odrovnalo, pak by to bylo rĂĄznĂŠ odmĂtnutĂ od Sofie. Takže jen mlèky stojĂ, v ušĂch jĂ zvonĂ a zuby mĂĄ zaÂťatĂŠ. Po nĂŹkolika minutĂĄch se dveøe do uèebny otevøou – patrnĂŹ po neslyšenĂŠm zaklepĂĄnĂ – a Clara strèà dovnitø svĂšj ostrĂ˝ zoban. „Mohu vĂĄm nĂŹjak pomoci, sleèno Sugar?“ pøekøikne ten kravĂĄl. „Pochybuji o tom, Claro,“ odpovĂ Sugar a v tu chvĂli se Sofiino kvĂlenĂ rĂĄzem ztišĂ. „Podle mĂŹ tu na ni o VĂĄnocĂch byl až moc velkĂ˝ rozruch…“ Sofiin jekot pøejde v suchĂŠ vzlyknutĂ a Claøina tvåø se stĂĄhne do bĂlĂŠ masky nevole a nelibosti – jak se to šerednĂŠ dĂtĂŹ opovažuje hluèet z tak nicotnĂ˝ch dĂšvodĂš? „VyøiĂŻte mamince, že se omlouvĂĄm!“ zakòourĂĄ Sofie. Clara po Sugar støelĂ pohledem, jako by chtĂŹla øĂct: TakovĂŠ pitomosti jste jĂ nakukala vy?, naèež odkvaèà za svou panĂ. Dveøe za nĂ zaklapnou a uèebna je zase plnĂĄ kouøe a popotahovĂĄnĂ. „Vstaò už prosĂm, Sofie,“ øekne Sugar a modlĂ se, aby ji dĂtĂŹ bez dalšĂho poprasku poslechlo. A dĂŹvèåtko skuteènĂŹ poslechne. DlouhĂ˝ zbytek druhĂŠho dne VĂĄnoc, dne nevysvĂŹtlitelnĂ˝ch hrdlièek a neviditelnĂ˝ch pøĂprav na cesty, ubĂŹhne jako sen, kterĂ˝ se ve svĂŠ nevyzpytatelnĂŠ moudrosti rozhodl zarazit, než se promĂŹnĂ v noènĂ mĂšru, a mĂsto toho upadl do stavu vlĂdnĂŠho zmatku. Po tĂŠ scĂŠnĂŹ je Sofie najednou klidnĂĄ a poddajnĂĄ. VĂŹnuje pozornost NovĂŠmu JižnĂmu Walesu a nĂĄzvĂšm rĂšznĂ˝ch plemen ovcĂ; nauèà se nazpamĂŹÂť oceĂĄny mezi svĂ˝m domem v Anglii a australskĂ˝m kontinentem. PoznamenĂĄ, že AustrĂĄlie vypadĂĄ jako brož pøipnutĂĄ na IndickĂ˝ a TichĂ˝ oceĂĄn; Sugar nadhodĂ, že spĂš vĂc pøipomĂnĂĄ hlavu skotskĂŠho teriĂŠra s ostnatĂ˝m obojkem. Sofie pøiznĂĄ, že v životĂŹ nevidĂŹla teriĂŠra. LĂĄtka pro nĂŹjakou pøĂštĂ hodinu. Do domu RackhamovĂ˝ch se zase navrĂĄtà øåd, neboÂť služebnictvo vstane z postele a opĂŹt se dĂĄ do prĂĄce. Do uèebny pøinesou obĂŹd – ještĂŹ horkĂŠ plĂĄtky rostbĂfu, tuøĂn a brambory, to vše podĂĄvanĂŠ pøesnĂŹ v jednu hodinu –, a aèkoli jako mouènĂk majĂ opĂŹt vĂĄnoènĂ pudink, mĂsto nÏèeho konejšivĂŹ normĂĄlnĂho jako lojovĂŠho èi rýžovĂŠho nĂĄkypu, alespoò je tentokrĂĄt teplĂ˝, s vajeènĂ˝m krĂŠmem, ĂşhlednĂŹ posypanĂ˝ skoøicĂ. VesmĂr zjevnĂŹ pomalu poodstupuje od pokraje zhroucenĂ. I Rose už zase funguje jako obvykle, chodĂ otevĂrat na zazvonĂŹnĂ – a zvonek se ozĂ˝vĂĄ v jednom kuse, neboÂť se vracejĂ ti zvlåštnĂŹ obleèenĂ pĂĄnovĂŠ, kteøà byli pøedtĂm zklamĂĄni, a zkoušejĂ to znovu s vĂĄnoènĂmi krabicemi. Sofie a Sugar se pokaždĂŠ pøijdou k oknu podĂvat a dĂtĂŹ se pokaždĂŠ zeptĂĄ: „ProsĂm, kdo je to, sleèno?“, aby jĂ nĂŹjak pokornĂŹ vynahradila pøedchozĂ zlobenĂ. „NevĂm, Sofie,“ odpovĂdĂĄ Sugar u každĂŠho muže. Tato pøiznĂĄnĂ nevĂŹdomosti dĂŹlajĂ na Sofii dojem, že sleèna Sugar toho možnĂĄ vĂ spoustu o dĂĄvnĂŠ historii a zemĂŹpisu dalekĂ˝ch zemĂ, ale když dojde na zĂĄležitosti Rackhamovy vily, takøka ve všem tĂĄpe. „Jen co mi veèer skonèà vyuèovĂĄnĂ,“ oznĂĄmĂ Sofie odpoledne v pauze, když guvernantce klesne hlava samou Ăşnavou k poprsĂ, „pøeètu si tu novou knĂžku, sleèno. PodĂvala jsem se na obrĂĄzky a ty… mĂŹ hodnĂŹ navnadily.“ VzhlĂŠdne ke guvernantèinĂŹ tvåøi v nadĂŹji, že z nĂ uvidĂ vyzaøovat souhlas. Spatøà pouze unavenĂ˝ ĂşsmĂŹv na suchĂ˝ch rtech s odlupujĂcĂ se kڞà a v oèĂch, do jejichž bĂŹlem jsou vyrytĂŠ tenounkĂŠ èervenĂŠ èåry. ZmizĂ samy od sebe, nebo tam zĂšstanou vyrytĂŠ navždycky? A je høĂch podĂvat se v knĂžce pro dĂŹti nejdøĂv na obrĂĄzky a teprve pak si pøeèĂst, co je tam napsanĂŠ? Co jinĂŠho mڞe nabĂdnout sleènĂŹ Sugar, aby bylo zase všechno v poøådku? „AustrĂĄlie je velice zajĂmavĂĄ zemĂŹ, sleèno.“ TĂŠ noci ležà Sugar v posteli a krom všeho ostatnĂho ji sužuje Ăşzkost, že možnĂĄ nebude s to usnout. To by ji dorazilo, naprosto dorazilo. S tlumenĂ˝m zaklenĂm pevnĂŹ zavøe oèi, ovšem vĂèka se jĂ zase rĂĄzem zatvrzele otevøou a ona zĂrĂĄ nahoru do tmy. Ve spanĂ a bdĂŹnĂ je pøirozenĂ˝ øåd, ona se proti nĂŹmu provinila a on se jĂ teĂŻ mstĂ. A co když za nĂ William pøijde, aby si naposledy na uklidnĂŹnou zahýøil, než rĂĄno odjede? Anebo co když ji požådĂĄ, s tĂm svĂ˝m vĂ˝razem sprĂĄskanĂŠho èokla, jestli by jĂ nevadilo narvat Agnes do krku dĂĄvku laudana? Anebo bude tøeba jednoduše chtĂt zaboøit tvåø do poprsĂ svĂŠ milujĂcĂ Sugar? PoprvĂŠ za mnoho, mnoho mĂŹsĂcĂš cĂtĂ Sugar odpor pøi pomyšlenĂ na dotyk Williama Rackhama. Ležà vzhĂšru pøes hodinu, nebo aspoò jĂ to tak pøijde, pak rozžehne lampu a zpod postele vytĂĄhne denĂk. Pøeète si jednu, dvĂŹ, dvĂŹ a pĂšl strĂĄnky, ale Agnes RackhamovĂĄ se na nich jevĂ jako nesnesitelnĂŹ protivnĂĄ ženskĂĄ, marnivĂŠ a jalovĂŠ stvoøenĂ, kterĂŠ by svĂŹt ani na vteøinu nepostrĂĄdal, kdyby z nĂŹj zmizelo. Tak co udĂŹlåš, až pøijde pan doktor se svou ètyøèlennou družinou? ptĂĄ se Sugar v duchu. Vezmeš Sofii na prochĂĄzku do zahrady, než Agnes i pøes jejĂ volĂĄnĂ o pomoc surovĂŹ nacpou do èernĂŠho koèåru? V denĂku si dva roky provdanĂĄ Agnes stϞuje na svĂŠho manžela. Podle nĂ celĂ˝ den nic nedĂŹlĂĄ, jen pĂše èlĂĄnky pro Cornhill, kterĂŠ Cornhill nevydĂĄ, a dopisy do TimesĂš, kterĂŠ Timesy neotisknou. Ve svĂŠm vlastnĂm domĂŹ nenĂ ani zdaleka tak zajĂmavĂ˝, jako bĂ˝val v tom jejĂm. A povšimla si, že jeho brada nenĂ vĂšbec tak pevnĂĄ jako brada jeho bratra a ani ramena nemĂĄ tak širokĂĄ – jeho bratr Henry je celkovĂŹ pohlednĂŹjšà a navĂc nesmĂrnĂŹ upøĂmnĂ˝; teĂŻ ještĂŹ kdyby se neoblĂŠkal jako majitel provinènĂ galanterie… Sugar to vzdĂĄ. UklidĂ denĂk zpĂĄtky pod postel, zhasne svĂŹtlo a znovu se pokusĂ usnout. Oèi ji pĂĄlĂ, svĂŹdĂ ji – èĂm si to zasloužila…? Ach ano. Nedojde klidu hlava, kterĂĄ spolu s dalšĂmi osnuje zradu bezbrannĂŠ ženy… A William? Co on, spĂ už? Zasloužà si, aby sebou zmuèenĂŹ hĂĄzel a potil se, ona však pøesto doufĂĄ, že pokojnĂŹ chrĂĄpe. Tøeba se plĂĄnĂš s Agnes zøekne, až se rĂĄno vzbudĂ ĂşplnĂŹ odpoèatĂ˝. NepravdĂŹpodobnĂŠ, nepravdĂŹpodobnĂŠ. Sugar z osobnĂ zkušenosti znĂĄ tvåø a objetĂ muže, kterĂ˝ nastoupil cestu, z nĂž již nenĂ nĂĄvratu. Slibuji, že vše bude v poøådku. Všechno se obrĂĄtĂ k lepšĂmu. TakovĂ˝ slib dala Agnes. Ale nebylo by nakonec nejlepšĂ, kdyby Agnes do toho Ăşstavu šla? V hlavĂŹ to mĂĄ bezesporu pomotanĂŠ – nemohli by jĂ to tam nĂŹjak odbornĂŹ… rozmotat? Ta pøedstava, kterĂĄ Sugar pronĂĄsleduje, vidina ženy v øetĂŹzech, kterĂĄ žalostnĂŹ kvĂlĂ v kobce vystlanĂŠ slĂĄmou, je èirĂ˝ vĂ˝mysl z lacinĂ˝ch romĂĄnĂš! V LabaubeovĂŹ Ăşstavu bude èisto a Ăştulno a lĂŠkaøi a sestry se Agnes budou neustĂĄle vĂŹnovat. NavĂc je to ve Wiltshiru… Tøeba si nebohĂĄ oklamanĂĄ panĂ RackhamovĂĄ bude pøedstavovat, že je v Klåšteøe zdravĂ a že sestry jsou jeptišky, ne? Brzy vĂĄm odsud pomڞu utĂŠct. Už brzy, slibuji. To øekla Agnes, když tĂŠ vydϚenĂŠ ženĂŹ nabĂdla rĂĄmĂŹ. Ale copak jsou sliby z Ăşst dĂŹvky? Nic než sliny na promĂĄznutĂ, v zĂĄjmu vĂŹtšà povolnosti. Sugar si v šeru protøe oèi. NenĂĄvidĂ se, je podvodnice, ztroskotanec, vymýšlĂ si o AustrĂĄlii… a propĂĄna, ten pøĂšernĂ˝ ĂşsmĂŹv pøièmoudlĂŠho panåèka, když mu plameny zaèaly olizovat hlavu…! NovĂĄ žena, hĂĄjĂ se sama. Agnes se vrĂĄtĂ domĂš jako novĂĄ žena. To William øekl – nemohla by to bĂ˝t tøeba pravda? Agnes se v sanatoriu uzdravĂ; pøed odjezdem polĂbĂ zdravotnĂ sestry na tvåø a se slzou v oku potøese lĂŠkaøÚm rukou. Pak se vrĂĄtĂ domĂš a koneènĂŹ pøijme Sofii jako vlastnĂ dceru… Tato myšlenka, kterĂĄ ji mĂŹla uklidnit, mĂĄ zcela opaènĂ˝ úèinek – hned jĂ pøejede hnusnĂ˝ mrĂĄz po zĂĄdech. V poslednĂch okamžicĂch bdĂŹnĂ, než se jejĂ duše zhoupne do spĂĄnku, Sugar koneènĂŹ vĂ, co musĂ udĂŹlat. Je veèer sedmadvacĂĄtĂŠho prosince, William Rackham sedĂ se sklenicĂ whisky v hostinci ve mĂŹsteèku Frome v Somersetu a ze všeho nejradši by se pøenesl do pozĂtøĂ. Vydal se tak daleko, vyhledal tolik kratochvĂlĂ (kdo by se byl nadĂĄl, že prohlĂdka zdejšà starĂŠ pøådelny vlny ho tak naprosto nezaujme!), a pøesto mu zbĂ˝vĂĄ nĂŹjak zaplnit tøinĂĄct ètrnĂĄct hodin, než doktor Curlew dorazĂ do Chepstow Villas… Do tĂŠ doby se mڞe stĂĄt cokoli – v neposlednà øadĂŹ by se sĂĄm mohl zhroutit… A vzhledem k tomu, že Clara odjela a na chod domĂĄcnosti dohlĂžà jen Rose a ta pitomĂĄ Letty, hrozĂ pøĂšernĂŠ riziko, že Agnes prchne… tedy že se vystavĂ nebezpeèÅ Kʞ by se jen se svou domĂĄcnostĂ mohl tu a tam spojit, aby se pøesvĂŹdèil, že je Agnes v poøådku. Zrovna pøed tĂ˝dnem èetl v Hogg’s Review èlĂĄnek o pøĂstroji, kterĂ˝ zĂĄhy zaènou vyrĂĄbĂŹt v Americe, takovĂŠm vynĂĄlezu z magnetĂš a membrĂĄn, kterĂ˝ promĂŹnĂ lidskĂ˝ hlas v elektrickĂŠ vibrace, a takto umožòuje pøenåšet øeè na ohromnou vzdĂĄlenost. Kʞ by se takovĂ˝ aparĂĄt již dal bϞnĂŹ použĂvat! Jen si to pøedstavte: pronesl by do drĂĄtu pĂĄr slov, dostal by odpovĂŹĂŻ: „Ano, je tady a spĂ,“ a byl by ušetøen tohohle trĂĄpenĂ z nejistoty. Na druhou stranu, tøeba je tenhle bĂĄjeènĂ˝ hlasovĂ˝ telegraf jen blbost, bĂĄchorka, kterĂĄ mĂĄ vyplnit mĂsto v èasopise, jenž mĂĄ nouzi o hodnotnĂŹjšà pøĂspĂŹvky. KoneckoncĂš, staèà si vzpomenout na to, co ho pøivedlo sem do Fromu! Ten chlapĂk s novou metodou anfleråže byl samozøejmĂŹ šarlatĂĄn, a nadto nebyl ani moc zajĂmavĂ˝. William pøinejmenšĂm oèekĂĄval, že ho zabavĂ bublajĂcĂmi plyny, smradlavĂ˝mi parfĂŠmy a tlumenĂ˝mi vĂ˝køiky „Hle!“, ale namĂsto toho jej pouhopouhĂ˝ univerzitnĂ student hledajĂcĂ mecenåše pro svĂšj vĂ˝zkum vyzval, aÂť se podĂvĂĄ na klikyhĂĄky v jeho zĂĄpisnĂcĂch. BĂšh nĂĄs chraò pøed popletenĂ˝mi mladĂky, kteøà shĂĄnĂŹjĂ penĂze na stavbu vzdušnĂ˝ch zĂĄmkĂš! „Ale to mi tedy vysvĂŹtlete,“ øekl William tomu èlovĂŹku a jen tak tak že udržel svĂšj vztek na uzdĂŹ. „Pokud ten proces funguje, proè mi ho nemڞete pøedvĂŠst v praxi? Na nižšĂ, primitivnĂŹjšà úrovni, s nĂŹkolika okvĂŹtnĂmi plĂĄtky v zapĂŠkacĂ misce?“ Na což ten mladĂk jen bezmocnĂ˝m mĂĄchnutĂm ruky poukĂĄzal na svĂšj ubohĂ˝ podnĂĄjem, jako že v tak nuznĂ˝ch podmĂnkĂĄch jsou i ty nejskromnĂŹjšà zĂĄzraky neuskuteènitelnĂŠ. Nesmysl! Ale jen aÂť se ten chlap dusĂ v sebelĂtosti; beztak nenà šance, že by mu to nĂŹkdo mohl vymluvit. William slĂbil, že ho bude vĂŠst v patrnosti, popøål mu vše nejlepšà ve studiu a utekl. Po tomto sklièujĂcĂm setkĂĄnĂ a povšechnĂŠ prohlĂdce mĂŹstskĂ˝ch zajĂmavostĂ se vrĂĄtil do svĂŠho penziĂłnu a chvĂli lelkoval v pokoji. Uložil se na divnou a pøĂliš mĂŹkkou postel a pokusil se zaèĂst do pojednĂĄnĂ o cibetkĂĄch a praktickĂ˝ch pøekåžkĂĄch, kterĂŠ z voòavkåøova pohledu brĂĄnĂ jejich chovu v severnĂch klimatickĂ˝ch pĂĄsmech, ale skoro nedokĂĄzal text vnĂmat. Zalitoval, že si mĂsto toho nevzal romĂĄn. NavĂc ho ten penziĂłn hroznĂŹ deprimoval. Když ho jeho majitelka zapisovala do knihy hostĂš, chtĂŹla po nĂŹm, aby jĂ jmĂŠno „Rackham“ hlĂĄskoval. DĂvala se mu pøi tom do tvåøe a jejĂ vĂ˝raz ani v nejmenšĂm nesvĂŹdèil o tom, že by snad jeho oblièej nĂŹkdy pøedtĂm vidĂŹla. A skuteènĂŹ, v koupelnĂŹ byla všechna mĂ˝dla od Pearse. Ani jedno z nich neneslo otisk ornamentĂĄlnĂho „R“. Jak tam William sedĂŹl na okraji špinavĂŠ vany s modrou plĂsnĂ, bylo mu do breku. TeĂŻ už je mu to všechno jasnĂŠ. Po všechny ty mĂŹsĂce od chvĂle, kdy pøevzal otϞe otcova podniku, ho pohĂĄnĂŹl motor optimismu; mĂŹsĂc co mĂŹsĂc jeho majetek rostl a v onĂŹch opojnĂ˝ch veèernĂch rozhovorech se Sugar v Priory Close byl povzbuzovĂĄn v nĂĄzoru, že budoucnost pøed nĂm odevzdanĂŹ padne, že vzestup Rackhamova voòavkåøstvĂ až na samĂ˝ vrchol slĂĄvy je historicky nevyhnutelnĂ˝. Teprve teĂŻ zahlĂŠdl pravdu, jak na nĂŹj mrkĂĄ z mlh budoucnosti. Vybuduje impĂŠrium bez dĂŹdicĂš, zestĂĄrne a v pokroèilĂŠm vĂŹku bude sledovat, jak se mu rozpadĂĄ v prach. Bude Ozymandiem a sĂĄm si bude zoufat, až se kolosĂĄlnĂ podnik promĂŹnĂ v ruinu – anebo (což by bylo ještĂŹ horšĂ) ho shrĂĄbne jeho konkurence. BuĂŻ jak buĂŻ, za jedno dvĂŹ staletĂ už jmĂŠno Rackham nikomu nic neøekne. A zĂĄrodek tohoto pokoøenĂ ležà tady, v misce na mĂ˝dlo ve Fromu v somersetskĂŠm hrabstvĂ. Když už svou skleslost nemohl vystĂĄt, utekl z penziĂłnu a vyhledal hostinec – tenhle hostinec, U veselĂŠ pastýøky, v nĂŹmž teĂŻ sedĂ u sklenky whisky. Ten podnik zdaleka nenĂ ono družnĂŠ ĂştoèištĂŹ, v nϞ doufal, je zasmušilĂ˝ a potemnĂŹlĂ˝, s nechutnou døevĂŹnou podlahou karamelovĂŠ barvy a výèepem vyztuženĂ˝m napodobeninou mramoru. V krbu plane oheò, tĂm ovšem podoba s hostincem U krbu konèĂ; u krbu ležà schoulenĂ˝ postaršà pes s krhavĂ˝ma oèima, a kdykoli praskne uhlĂk, zakòuèà a v polospĂĄnku svraštà èelo. Zdejšà nĂĄvštĂŹvnĂci rozhodnĂŹ nejsou bodøà venkovanĂŠ, jejichž klĂĄbosenĂm se hodlal rozptĂ˝lit; popĂjejĂ tiše sami nebo v trojèlennĂ˝ch skupinkĂĄch a obèas letargicky zvednou bradu a objednajĂ dalšà pivo. DvĂŹ ošklivĂŠ matrĂłny se za výèepem vĂŹnujĂ nĂŹjakĂ˝m obskurnĂm povinnostem – a zjevnĂŹ majĂ pøĂliš prĂĄce, než aby novĂŹ pøĂchozĂho uvedly ke stolu. Tak si William vybere stĂšl sĂĄm, ve stinnĂŠm koutĂŹ poblĂž dveøà na zĂĄchod. Hodiny nad barem se zastavily o pĂšlnoci – BĂšh vĂ, o jakĂŠ pĂšlnoci a jak dĂĄvno –, když už neunesly zĂĄtϞ spojenou s odbĂjenĂm dvanĂĄctĂŠ hodiny. William vytĂĄhne vlastnĂ cibule, podĂvĂĄ se, jak dlouho ještĂŹ bude muset èekat, než bude moci jĂt do postele a bude mĂt aspoò nĂŹjakou šanci usnout, a v tu rĂĄnu ho oslovĂ jakĂ˝si podezøelĂ˝ èlovĂŹk a nabĂdne mu zlatĂŠ hodinky namĂsto jeho støĂbrnĂ˝ch. Když o nĂŹ William neprojevĂ zĂĄjem, ten chlap po nĂŹm vrhne lascivnĂ pohled a øekne: „A co ta vaše, mĂĄ rĂĄda prsteny nebo nĂĄhrdelnĂky, pane?“ William sevøe sklĂnku s whisky z obou stran a pohrozĂ chlapovi policiĂ. TĂm dosĂĄhne kýženĂŠho úèinku, byÂť se mu ruce tøesou i potĂŠ, co ten èlovĂŹk vypadne. William se zamraèĂ, hodĂ do sebe zbytek panĂĄka a posunkem si objednĂĄ dalšĂ. KaždopĂĄdnĂŹ již za pĂĄr minut je osloven nanovo – tentokrĂĄt to nenĂ zlodĂŹj, ale jen nudnĂ˝ patron. Tenhle truchlivĂ˝ tvor s pøevislĂ˝m huòatĂ˝m oboèĂm, obleèenĂ˝ v tvĂdovĂŠm svrchnĂku, se Williama zeptĂĄ, jestli se už nĂŹkdy v minulosti nevidĂŹli – tøeba na koòskĂŠ aukci, nebo na vĂ˝prodeji starĂŠho nĂĄbytku –, a nepokrytĂŹ naznaèĂ, že kdyby snad Williamovi v tomto ohledu nĂŹco chybĂŹlo, rozhodnĂŹ by se mĂŹl ozvat. William mlèĂ. V jeho vzpomĂnkĂĄch sedmnĂĄctiletĂĄ Agnes uhĂĄnĂ za rozkymĂĄcenou obruèà po sluncem zalitĂŠm svϞĂm zelenĂŠm pažitu na pozemcĂch svĂŠho nevlastnĂho otce, až za nĂ vlajĂ bĂlĂŠ suknĂŹ. „BožĂnku, teĂŻ budu muset dospĂŹt, že?“ nadhodila potom udĂ˝chanĂŹ, naråžejĂc na to, že se zĂĄhy stane vdanou panĂ. Ach bože! Ten zåøivĂ˝ rumĂŹnec na jejĂ tvåøi, když to øekla! Co jĂ na to vlastnĂŹ odpovĂŹdĂŹl? „A do èehopak dĂŹlĂĄte vy?“ „He? Cože?“ zamruèĂ, když se pøedstava jeho nastĂĄvajĂcĂ rozplyne. Ten nudnĂ˝ patron se k nĂŹmu naklonĂ pøes stĂšl, èĂmž nablĂzko vynikne lehkĂ˝ poprašek lupĂš v jeho øådnĂŹ naolejovanĂ˝ch vlasech. „V jakĂ˝ branži dĂŹlĂĄte?“ zopakuje. William otevøe Ăşsta a mĂĄlem mu povĂ pravdu, nĂĄhle se ho však zmocnĂ obavy, že ho ten èlovĂŹk bude poklĂĄdat za lhåøe; že zĂtra zaboøà mastnĂ˝ nos do vĂ˝lohy jednoho z fromskĂ˝ch obchodĂš a potvrdĂ si, že žådnĂŠ Rackhamovo zbožà neexistuje. „Jsem spisovatel,“ øekne William. „Kritik pro lepšà mĂŹsĂènĂky.“ „A to jako sype?“ William si povzdychne. „Tak na skromnĂŠ živobytĂ se tĂm vydĂŹlat dĂĄ.“ „Jak se teda menujete?“ „Hunt. George W. Hunt.“ Muž pøikĂ˝vne a bez sebemenšĂho zavĂĄhĂĄnĂ to jmĂŠno odhodĂ do bezednĂŠ jĂĄmy. „JĂĄ jsem Wray. William Wray. Esli budete nĂŹkdy potøebovat konĂŹ, tak si na to mĂŠno vzpomeòte.“ A s tĂm je pryè. William se kradmo rozhlĂŠdne po hospodĂŹ v obavĂĄch z dalšà nevyžådanĂŠ spoleènosti, ale podle všeho již vyèerpal celou škĂĄlu zdejšĂch otrapĂš. Teprve teĂŻ si povšimne, že krom výèepnĂch a ohavnĂŠ olejomalby pastýøky nad hlavnĂm vchodem tu nenĂ jedinĂĄ žena. VýèepnĂ jsou ošklivĂŠ jako noc a pastýøka na obrazu šilhĂĄ – to pøece nemohl bĂ˝t malĂøÚv zĂĄmĂŹr, ne? – a vulgĂĄrnĂŹ se zubĂ na celĂŠ kolo. Ach, Agnes mĂĄ rtĂky tak malĂŠ a dokonalĂŠ, jejĂ ĂşsmĂŹv vypadĂĄ na broskvovĂŠ pleti jako rڞovĂŠ poupĂĄtko… aèkoli když ji naposledy polĂbil na Ăşsta, mohlo to bĂ˝t tak pøed vĂce než pĂŹti lety, jejĂ rty byly studenĂŠ jako dĂlky vychlazenĂŠho pomeranèe… Pozvedne sklenku, aby si objednal dalšà whisky. Lihoviny nikdy moc nepil, ale zdejšà svĂŹtlĂŠ pivo je tak hnusnĂŠ, že by je lidĂŠ jako Bodley a Ashwell znechucenĂŹ vyplivli. A navĂc, pokud se mu povede utišit rozjitøenou mysl opiĂĄtem tvrdĂŠho alkoholu, bude se moci uchĂ˝lit do penziĂłnu a i pøes èasnou hodinu blaženĂŹ usnout. MuèivĂĄ rannĂ bolest hlavy by byla jen malou cenou za noc strĂĄvenou v bezvĂŹdomĂ a beze snĂš. Po dalšĂch dvou panĂĄcĂch whisky usoudĂ, že alkohol už jeho mozek dostateènĂŹ obloudil a že pøišel èas odejĂt. Ruèièky hodin nad výèepem poøåd ukazujĂ dvanĂĄctou a vytĂĄhnout cibule z vestièky mu pøipadĂĄ jako moc prĂĄce, ale je si jistĂ˝, že kdyby teĂŻ složil hlavu na polštåø, nelitoval by toho. Zvedne se… a nĂĄhle mu dojde, že se musĂ co nejdøĂve vyzvracet a vymoèit. Vrhne se k toaletĂĄm, pak usoudĂ, že by mu anonymita ulièky byla milejšĂ, a vyklopĂ˝tĂĄ z VeselĂŠ pastýøky do temnĂ˝ch ulic Fromu. BĂŹhem nĂŹkolika vteøin najde Ăşzkou ulièku pĂĄchnoucĂ po lidskĂ˝ch vĂ˝mϚcĂch: ideĂĄlnĂ mĂsto pro to, co potøebuje udĂŹlat. CelĂ˝ zelenĂ˝ nešikovnĂŹ vyprostĂ penis z kalhot a zaène moèit do blĂĄta; bohužel ještĂŹ nenĂ hotovĂ˝, natožpak oklepanĂ˝, když ho pøepadne žaludeènĂ nevolnost, musĂ se pøedklonit a z Ăşst se mu vyøine proud zvratkĂš. „Ale jejdanĂĄnku,“ ozve se ženskĂ˝ hlas. Mezi zvracenĂm zvedne William hlavu a skrz tøpytivĂ˝ zĂĄvoj na uslzenĂ˝ch oèĂch spatøĂ, jak k nĂŹmu kråèà žena – mladĂĄ dĂvka s tmavĂ˝mi vlasy, bez èepce, v bøidlicovĂŹ šedĂ˝ch šatech s èernĂ˝mi proužky. „Chudåèku jeden,“ polituje ho. Jak se k nĂŹmu blĂžĂ, boky se jĂ kolĂŠbajĂ sem a tam. DĂĄvĂcĂ William na ni odmĂtavĂŹ mĂĄvne; dĂŹsĂ ho rychlost, s nĂž se mrchožrouti stahujĂ ke zranitelnĂŠmu èlovĂŹku. „Ty by ses potøeboval vyspat v mĂŹkkĂ˝ posteli, ty nebožåtko moje,“ zavrkĂĄ. TeĂŻ už je dost blĂzko na to, aby si William všiml jejĂ pudrovĂŠ masky a znamĂnka krĂĄsy nanesenĂŠho tušà na kostnatĂŠ tvåøi. OpĂŹt zuøivĂŹ mĂĄchne rukou ve smradlavĂŠm vzduchu. „Nech mĂŹ na pokoji!“ zaøve, naèež – PĂĄmbu zaplaÂť za ty dary – se ta ženština stĂĄhne. Ale za tøicet vteøin popadne Williama Rackhama za ramena a za kapsy kabĂĄtu nĂŹkolik pĂĄrĂš silnĂ˝ch chlupatĂ˝ch rukou, a když se je pokusĂ setøåst, prudkĂĄ rĂĄna do hlavy ho srazĂ do propasti. „Všichni vystupovat!“ Vlak trhanĂŹ zastavĂ, jeho dveøe se prudce otevøou a z nich se do vøavy PaddingtonskĂŠho nĂĄdražà vyøine jeho lidskĂ˝ obsah. SyèenĂ parnĂch komĂnĂš takøka okamžitĂŹ zanikne v hlasitĂŹjšĂm lomozu hlasĂš, když se ti v davu, kteøà by si rĂĄdi vyzvedli svĂĄ zavazadla ze støechy vlaku, snažà nenechat se odtlaèit zĂĄstupem tĂŹch, kteøà chtĂŹjĂ jen odejĂt. V hustĂŠm davu jsou zastoupeny všechny kategorie lidĂ: vĂøà v nĂŹm pestrĂŠ a objemnĂŠ suknĂŹ žen na pozadĂ pohøebnĂch odstĂnĂš mužÚ, ovšem je tu i spousta dĂŹtĂ, zmĂtanĂ˝ch v kĂ˝lovĂŠ brĂĄzdĂŹ všech tĂŹch zavazadel. Jak jen dĂŹti dokåžou bĂ˝t hezkĂŠ, když jsou pĂŹknĂŹ obleèenĂŠ a dobøe zaopatøenĂŠ! Škoda jen, že nevychovanĂĄ dĂtka dĂŹlajĂ takovĂ˝ randĂĄl! PodĂvejte: jedno tam už breèĂ, bez ohledu na ĂşpĂŹnlivĂŠ prosby svĂŠ maminky. DĂtĂŹ! – poslouchej svou maminku, ty jedno èertovo kvĂtko; ona vĂ, co je pro tebe nejlepšĂ, a ty musĂš bĂ˝t stateènĂŠ, zvednout upuštĂŹnĂ˝ košĂk a jĂt! ÂŽena, kterĂĄ sleduje tuhle scĂŠnu a jĂž hlavou tĂĄhnou tyto myšlenky, vypadĂĄ jako jedna z nesèĂslnĂŠho množstvĂ londĂ˝nskĂ˝ch nešastnĂkĂš – je špatnĂŹ obleèenĂĄ, bez doprovodu a kulhĂĄ. Na sobĂŹ mĂĄ pomaèkanĂŠ šaty z tmavĂŹ modrĂŠ bavlny s šedou zĂĄstĂŹrovou nĂĄprsenkou – tedy ve stylu, kterĂ˝ na sebe žådnĂĄ žena se špetkou citu pro mĂłdu nevzala už pøinejmenšĂm deset let –, ošoupanĂ˝ èepec, kterĂ˝ vypadĂĄ jako bʞovĂ˝, ale kdysi bĂ˝val bĂlĂ˝, a svĂŹtle modrĂ˝ pl嚝 tak odranĂ˝ vĂŹkem, že pøipomĂnĂĄ ovèà rouno, z nĂŹhož byl spøeden. ObrĂĄtĂ se k tomu zmatku zĂĄdy a stoupne si do fronty u pokladny. „RĂĄda bych jela do Lostwithielu,“ oslovĂ muže za pøepåžkou, když na ni dojde øada. Ten si ji poøådnĂŹ prohlĂŠdne. „Na trati do Penzance nemĂĄme žådnĂŠ vozy tøetĂ tøĂdy,“ varuje ji. Z prĂšstøihu v omšelĂ˝ch šatech vytĂĄhne nepomaèkanou novou bankocetli. „Budu cestovat druhou tøĂdou.“ A nesmĂŹle se usmĂŹje, protože se na tuhle dobrodružnou novotu våžnĂŹ docela tϚĂ. Muž za okĂ˝nkem na okamžik zavĂĄhĂĄ, zda by nemĂŹl zavolat policii a nechat vyšetøit, jak se takhle vyhastrošenĂĄ žena dostala k bankovce. Ale ve frontĂŹ èekajĂ dalšà lidĂŠ a ve tvåøi tĂŠ vyzĂĄblĂŠ chudinky je cosi podmanivĂŠho, jako kdyby bĂ˝vala mohla rozkvĂŠst v tu nejroztomilejšà ženušku na svĂŹtĂŹ, kdyby jen mĂŹla snazšà život a nemusela se všelijak protloukat. A dĂĄ se navĂc vĂšbec autoritativnĂŹ stanovit, že ženskĂĄ v obnošenĂ˝ch šatech nemڞe bĂ˝t oprĂĄvnĂŹnĂ˝m vlastnĂkem bankovky? LidĂŠ jsou rĂšznĂ. Zrovna minulĂ˝ tĂ˝den obsloužil ženu ve fraku a kalhotĂĄch. „ZpĂĄteènĂ?“ zeptĂĄ se. ÂŽena zavĂĄhĂĄ, pak se znovu usmĂŹje. „Ano, proè ne? Jeden nikdy nevĂ…“ ÂŽeleznièåø plnicĂm perem vypisuje lĂstek a pøi tom si kouše hornĂ ret. „Sedm sedmnĂĄct, sedmĂŠ nĂĄstupištĂŹ,“ øekne. „V Bodminu pøesedĂĄte.“ OšuntĂŹlĂĄ žena si ten proužek papĂru vezme do drobnĂ˝ch rukou a odkulhĂĄ. RozhlĂŠdne se, skoro jako by zapomnĂŹla, že je sama, skoro jako by oèekĂĄvala, že ji dohonĂ komornĂĄ tlaèĂcĂ kufr se šatstvem. Pak si vzpomene, že už komornou nikdy nebude potøebovat; ty ubohĂŠ hadry, co mĂĄ na sobĂŹ, jsou v tomto životĂŹ jejĂm poslednĂm rouchem a nesloužà žådnĂŠmu jinĂŠmu úèelu než zakrĂ˝t jejĂ nahotu, než dopravĂ svĂŠ starĂŠ tĂŹlo na koneènou. Jeden hlubokĂ˝ nĂĄdech, aby sebrala odvahu, a zaène se proplĂŠtat davem. Pohybuje se opatrnĂŹ, aby jĂ nĂŹkdo nešlĂĄpl na nohy. Nedostane se ale moc daleko, když jĂ cestu zatarasĂ korpulentnĂ panĂmĂĄma. NĂĄsleduje malĂ˝ taneèek, jakĂ˝ by se dal èekat u dvou dam, kterĂŠ se setkajĂ v ĂşzkĂ˝ch dveøĂch, naèež se obĂŹ zastavĂ. Z tvåøe staršà ženy soucit pøĂmo prýštĂ. „Mohu vĂĄm bĂ˝t nĂŹjak nĂĄpomocnĂĄ, drahoušku?“ „To asi ne,“ odpovĂ Agnes. Dostala vĂ˝slovnĂ˝ pokyn, aÂť si dotĂŹrnĂ˝ch cizĂch lidĂ vĂšbec nevšĂmĂĄ. „Jste v LondĂ˝nĂŹ novĂĄ?“ Agnes neodpovĂ. Na rannĂ rozlouèenĂ si vzpomĂnĂĄ trošku mlhavĂŹ, pøece jen ji šepot SvatĂŠ sestry probudil ze spĂĄnku ještĂŹ za tmy, v èasnĂ˝ch rannĂch hodinĂĄch, ale jestli si nĂŹco vybavuje naprosto jasnĂŹ, pak je to pøĂkaz SvatĂŠ sestry, že Agnes nesmĂ na cestĂŹ nikomu nic prozradit, bez ohledu na to, jak laskavĂ˝ jĂ danĂ˝ èlovĂŹk mڞe pøipadat. „MĂĄm køesÂťanskou ubytovnu pro dĂĄmy, kterĂŠ prĂĄvĂŹ pøibyly do LondĂ˝na,“ pokraèuje ta matrĂłna. „Promiòte, nechci bĂ˝t osobnĂ, ale nejste èerstvĂŹ ovdovĂŹlĂĄ…?“ Agnes opĂŹt neodpovĂ. „OpuštĂŹnĂĄ…?“ Agnes zavrtĂ hlavou. ZavrtĂŹnĂ hlavou je pøĂpustnĂŠ, anebo v to alespoò doufĂĄ. ProzatĂm Svatou sestru poslechla do poslednĂho detailu pøi všech ĂştrapĂĄch svĂŠho ĂştĂŹku – šokujĂcĂ zprĂĄvĂŹ o tom, jak mĂĄ bĂ˝t zrazena; obleèenĂ pøevleku; nasunutĂ bolavĂ˝ch nohou do bot; kradmĂŠm pøesunu do pøĂzemĂ, jako by byla ve vlastnĂm domĂŹ sprostĂ˝ zlodĂŹj; dĂšstojnĂŠm rozlouèenĂ beze slov u vchodovĂ˝ch dveøĂ, nic vĂc než jedno mĂĄvnutĂ rukou, když odkulhala do snĂŹhovĂŠho pøĂšeøà – ano, tomu všemu èelila pøesnĂŹ tak stateènĂŹ, jak ji SvatĂĄ sestra nabĂĄdala; byla by tragĂŠdie, kdyby teĂŻ polevila a zhøešila proti nĂ. „VypadĂĄte vyhladovĂŹle, drahoušku,“ poznamenĂĄ umĂnĂŹnĂĄ samaritĂĄnka. „V našem domĂŹ se najĂte dosyta, tøikrĂĄt dennĂŹ, a v krbu je hezky zatopeno. NavĂc nepotøebujete penĂze; mڞete si na živobytĂ vydĂŹlat šitĂm nebo èĂmkoli, v èem jste dobrĂĄ.“ Agnes se velmi dotkne naråžka, že jejĂ tĂŹlesnĂŠ schrĂĄnce by prospĂŹlo obžerstvĂ, kterĂŠ onu ženštinu promĂŹnilo v takovou vypasenou mĂŹchuøinu. PoøådnĂŹ se narovnĂĄ a se znièujĂcĂ zdvoøilostĂ pronese: „Jste velmi laskava, madam, ale mĂ˝lĂte se. JĂĄ od vĂĄs nic nechci krom toho, abyste mi ustoupila z cesty. MusĂm totiž stihnout vlak.“ ÂŽenĂŹ poklesne brada, soucitnĂ˝ vĂ˝raz zmizĂ do ošklivĂ˝ch zĂĄhybĂš, ale ukroèà stranou a Agnes spĂŹchĂĄ dĂĄl. ObrnĂ se, aby kråèela stejnĂŹ ladnĂŹ, jako kdyby šla pøes taneènĂ sĂĄl. Ta bolest je hroznĂĄ, ale ona mĂĄ svou hrdost. Na sedmĂŠm nĂĄstupišti pøednosta stanice uvĂĄdĂ cestujĂcĂ do vlaku do Penzance, svĂrĂĄ srdce zvonku a ukazuje rukojetĂ. „Všichni nastupovat!“ zavolĂĄ a zĂvne. Agnes zcela bez pomoci vejde do urèenĂŠho vagĂłnu a najde si mĂsto k sezenĂ. Sedadla jsou døevĂŹnĂĄ, tak jako v kostele, bez luxusnĂŹ napĂŹchovanĂŠho èalounĂŹnĂ, na kterĂŠ je zvyklĂĄ, ale všechno je tu celkem èistĂŠ a vĂšbec nepøipomĂnĂĄ stĂĄj na koleèkĂĄch, jak si vĂšz druhĂŠ tøĂdy vždycky pøedstavovala. JejĂmi spolucestujĂcĂmi jsou starĂ˝ pĂĄn s plnovousem, mladĂĄ matka s dĂtĂŹtem v nĂĄruèà (naštĂŹstĂ spĂ!) a zakabonĂŹnĂ˝ chlapec se zhmoždĂŹnou tvåøà a mošnou. Agnes se usadĂ na svĂŠm mĂstĂŹ u okna, pamĂŹtliva pokynu SvatĂŠ sestry, a okamžitĂŹ zavøe oèi, aby snad nĂŹkoho nenapadlo zapøĂst s nĂ rozhovor. PopravdĂŹ øeèeno, najednou je tak unavenĂĄ, že by nejspĂš ani nenašla sĂlu promluvit; v nohĂĄch jĂ tepe, však taky dostaly poøådnĂŹ zabrat – dlouhĂĄ chĂšze Notting Hillem, než ji za Ăşsvitu zachrĂĄnila drožka; dlouhĂŠ èekĂĄnĂ, než se PaddingtonskĂŠ nĂĄdražà vĂšbec otevøe; to pokoøenĂ, když jĂ policista øekl, aÂť jde nĂŹkam jinam, a k tomu jĂ ještĂŹ dĂŹlal nemravnĂŠ nĂĄvrhy tøeštĂcĂ opilec. PøestĂĄla všechny tyto zkoušky a nynĂ za to platĂ. Hlava ji hroznĂŹ bolĂ, na obvyklĂŠm mĂstĂŹ za levĂ˝m okem. DĂkybohu je tohle poslednĂ den, kdy bude tomuto utrpenĂ vystavena. „NechÂť si prosĂm vystoupĂ všichni, kteøà vlakem nepojedou!“ Hlas pøednosty stanice sotva pøehlušà bušenĂ krve v jejĂ hlavĂŹ; ale ona jej nepotøebuje slyšet, protože ho slyšela tolikrĂĄt ve svĂ˝ch snech. MĂsto toho slyšà v horeèkou rozpĂĄlenĂŠ hlavĂŹ hlas SvatĂŠ sestry, jak jà šeptĂĄ: „Pamatujte, až pøijedete do cĂle a vystoupĂte z vlaku, s nikĂ˝m nemluvte. JdĂŹte, až se ocitnete hluboko na venkovĂŹ. ZaÂťukejte na dveøe statku nebo kostela a povĂŹzte, že hledĂĄte klåšter. NeøĂkejte mu Klåšter zdravĂ, neboÂť pod tĂm jmĂŠnem nebude znĂĄm. Jednoduše trvejte na tom, aby vĂĄs zavedli do klåštera. S nièĂm menšĂm se nesmiøte, nikomu nevyklĂĄdejte, kdo jste, a nenechte se odradit. Slibte mi to, Agnes, slibte mi to.“ Vlak zasyèà a tøaslavĂŹ se rozjede. Agnes otevøe jedno oko – to, kterĂŠ v nĂ nevzbuzuje pocit, že co nevidĂŹt praskne – a vyhlĂŠdne z okna v marnĂŠ nadĂŹji, že jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝ tøeba bude stĂĄt na nĂĄstupišti a velebnĂ˝m pøikĂ˝vnutĂm projevĂ Agnes uznĂĄnĂ, jak se dnes zachovala stateènĂŹ. Ale ne, andĂŹl mĂĄ spoustu prĂĄce jinde, zachraòuje duše a peèuje o tĂŹla. Agnes se s nĂm zĂĄhy shledĂĄ na konci trati. ĂĂST PĂTĂ V širĂŠm svĂŹtĂŹ KAPITOLA DEVĂTADVACĂTĂ SlunĂ se v høejivĂ˝ch paprscĂch nebe, lehounkĂĄ jako pĂrko a nahĂĄ se vznåšà vysoko, vysoko nad tovĂĄrnĂmi komĂny a kostelnĂmi vϞemi svĂŹta, v hornĂch vrstvĂĄch rozpĂĄlenĂŠ oblohy. AtmosfĂŠra je omamnĂŹ voòavĂĄ, vzdouvajĂ se v nĂ a vĂøà ohromnĂŠ mĂrnĂŠ vlny vĂŹtru a mĂŹkkĂ˝ch oblak – v nièem nepøipomĂnĂĄ nehybnĂŠ, prĂšzraènĂŠ nevĂŹdomĂ, jak si RĂĄj vždy pøedstavovala. SpĂš pĂšsobĂ jako dĂ˝chatelnĂ˝ oceĂĄn a ona šlape po tϞkĂŠm vzduchu, zmenšuje vzdĂĄlenost mezi svĂ˝m tĂŹlem a tĂŹlem svĂŠho muže, jenž letĂ vedle nĂ. Když se k nĂŹmu dostateènĂŹ pøiblĂžĂ, roztĂĄhne stehna, ovine ho rukama i nohama a rozevøe pysky, aby v sobĂŹ pøijala ztĂŹlesnĂŹnĂ jeho lĂĄsky. „Ano, ach ano,“ zašeptĂĄ EmmelĂna a sevøe ho rukama za køĂžem, aby ho mĂŹla v sobĂŹ ještĂŹ hloubĂŹji; nϞnĂŹ ho lĂbĂĄ; jejich pohlavĂ jsou do sebe zaklĂnĂŹnĂĄ; jsou jedno tĂŹlo. Kolem jejich spojenĂ˝ch tĂŹl se ovine vĂøĂcĂ oblak jako peøinka, nechajĂ se unåšet na konejšivĂ˝ch vlnĂĄch vÏènosti, nĂŠst se jako plavci rytmickĂ˝mi proudy a jejich vlastnĂm nalĂŠhavĂ˝m pøiråženĂm. „Kdo by si jen pomyslel, že to mڞe bĂ˝t takovĂŠ?“ pronese. „TeĂŻ nemluv,“ vzdychne Henry a rukama sklouzne od jejĂch lopatek k hýždĂm. „Ty poøåd mluvĂš.“ ZasmĂŹje se a v duchu uznĂĄ, že je to pravda. Tlak jeho hrudi na jejĂm poprsĂ je uklidòujĂcĂ a zĂĄroveò vzrušujĂcĂ; bradavky mĂĄ nateklĂŠ, jejĂ porodnĂ cesty sajĂ a polykajĂ, hladovĂŹjĂ po jeho semeni. VĂĄlĂ se zavinutĂ do sebe na velkĂŠm køĂdle mraku, dokud jĂ våšeò neproudà žilami jako oheò a dokud ona netrhĂĄ hlavou ze strany na stranu a nevzdychĂĄ radostĂ… „EmmelĂno!“ I pøes extatickĂŠ køeèe jĂ poøåd zĂšstalo dost duchapøĂtomnosti, aby poznala, že ten hlas nevychĂĄzĂ z Henryho, jehož neartikulovanĂ˝ dech se jĂ horce dme ve vlasech, ale z jinĂŠho, nevidĂŹnĂŠho zdroje. „EmmelĂno, jsi tam?!“ To je mi zvlåštnĂ, tĂĄhne jĂ hlavou, když se mraky rozevøou, ona se po zĂĄdech propadne dolĂš a øĂtĂ se k zemi. Jestli mĂŹ volĂĄ BĂšh, pak snad moc dobøe vĂ, že jsem tady, ne? „EmmelĂno, slyšĂš mĂŹ?!“ Pøistane v posteli – vzhledem k zĂĄvratnĂŠ rychlosti jejĂho sestupu je to pozoruhodnĂŹ mĂŹkkĂŠ pøistĂĄnĂ – a udĂ˝chanĂŹ se posadĂ, zatĂmco od pøednĂch dveøà se dĂĄl ozĂ˝vĂĄ kravĂĄl. „EmmelĂno!“ BĂšh ji chraò, je to jejĂ otec. Vyskoèà z postele, èĂmž pøekulĂ ĂĂèu na zĂĄda a on kolem sebe zaène mlĂĄtit všema ètyøma nohama. RozhlĂŠdne se po ložnici, jestli tu nenajde nĂŹco, èĂm by zakryla svou nahotu, ale nachĂĄzĂ jen Henryho pl嚝 a košili, kterĂŠ si – spolu s nĂŹkolika dalšĂmi kusy Henryho obleèenĂ z pytle firmy Tuttle & syn – poslednĂ dobou zaèala brĂĄt s sebou pro ĂştĂŹchu do postele. PøehodĂ si zmaèkanĂ˝ teplĂ˝ pl嚝 pøes ramena jako pelerĂnu, rukĂĄvy košile si zavåže kolem pasu jako zĂĄstĂŹru a sebĂŹhne dolĂš. „Ano, jsem tady, otèe,“ zavolĂĄ skrz obdĂŠlnĂkovou bariĂŠru ze døeva a mlÊènĂŠho skla. „O-omlouvĂĄm se, že jsem tĂŹ neslyšela, jĂĄ… pracovala.“ Slunce už zåøà docela silnĂŹ; odhaduje, že bude pøinejmenšĂm jedenĂĄct hodin – moc pozdĂŹ na to, aby se pøiznala k tomu, že spala. „EmmelĂno, promiò, že vyrušuji,“ ozve se jejĂ otec, „ale je to docela nalĂŠhavĂŠ.“ „O-omlouvĂĄm se, otèe, ale nemohu tĂŹ pustit dovnitø.“ Co je s tĂm chlapem! Pøestala pøijĂmat nĂĄvštĂŹvy – to snad oba chĂĄpou! „Nemohla bych se stavit za tebou o nĂŹco pozdĂŹji dopoledne? Nebo odpoledne?“ Jeho hlava korunovanĂĄ èernĂ˝m cylindrem se ve skle zkøivenĂŹ pøiblĂžĂ. „EmmelĂno…!“ Z jeho tĂłnu je znĂĄt, že ho vĂšbec netϚĂ, jak se bušenĂm na dveøe svĂŠ dcery ztrapòuje pøed kolemjdoucĂmi. „Mohl by na tom zĂĄviset život jednĂŠ ženy.“ Nad tĂm EmmelĂna chvĂli uvažuje. VĂ, že otec nemĂĄ melodramatiènost v povaze, takže život tĂŠ ženy nejspĂš opravdu bude v ohroženĂ. „Ehm… když prosĂm pĂĄr minut poèkåš, tak… vyjdu ven…“ VybĂŹhne zpĂĄtky nahoru a obleèe se rychleji než kdykoli pøedtĂm – natĂĄhne si spodky, košilku, šaty, krĂĄtkĂ˝ kabĂĄtek, punèochy, podvazky, boty, rukavice a uvåže si èepec zhruba ve stejnĂŠm èase, kterĂ˝ by lady BridgelowovĂĄ vĂŹnovala ĂşvahĂĄm nad umĂstĂŹnĂm jednĂŠ vlĂĄsenky. „TeĂŻ už tĂŹ mohu doprovodit, otèe,“ ohlĂĄsĂ se udĂ˝chanĂŹ u pøednĂch dveøĂ. Jeho silueta poodstoupĂ a ona vyklouzne z domu, bezpeènĂŹ zamkne ten zapråšenĂ˝ binec a zhluboka se nadechne èerstvĂŠho studenĂŠho vzduchu. Jak otåèà klĂèem, cĂtĂ na sobĂŹ otcĂšv pohled, ale doktor se zdržà komentåøe. „Tak!“ prohlĂĄsĂ EmmelĂna rozzåøenĂŹ. „A jdeme.“ ObrĂĄtĂ se èelem k nĂŹmu; on je jako vždy bezvadnĂŹ upravenĂ˝, ovšem z jeho pozvednutĂŠho oboèà vyète, že ona jako ze škatulky bohužel nevypadĂĄ. Doktor Curlew je pohlednĂ˝ a dĂšstojnĂ˝ starĂ˝ pĂĄn, to nepochybnĂŹ, i když mĂĄ oblièej zvrĂĄsnĂŹnĂ˝ starostmi. Na svĂŹtĂŹ je tolik nemocĂ a jim se mڞe postavit jen starĂ˝ muž s brašnou… Jestli EmmelĂnu v tom smutnĂŠm dopise od panĂ RackhamovĂŠ nĂŹco pøesvĂŹdèilo, že se ta nebožaèka nadobro pomĂĄtla, pak to byla jejĂ zmĂnka o ĂŻĂĄbelskĂŠ povaze doktora Curlewa; EmmelĂna vidĂ svĂŠho otce jako ztĂŹlesnĂŹnĂ vlĂdnosti, napravovatele kostĂ a ošetøovatele ran, zatĂmco ona se pøi nĂĄsledovĂĄnĂ jeho dobroèinnĂŠho pøĂkladu zmڞe jen na to, aby psala dopisy politikĂšm a hĂĄdala se s prostitutkami. To vše jĂ bleskne hlavou v jednom okamžiku, když se nad nĂ tyèà na chodnĂku pøed jejĂm domem; pak si povšimne nĂĄznaku netrpĂŹlivosti v jeho postoji i toho, jak nervĂłznĂŹ se rozhlĂžà po ulici, a dojde jĂ, že se stalo nĂŹco skuteènĂŹ zlĂŠho. „Co je, otèe? Co se dĂŹje?“ Pokyne jĂ, aby se vydali po chodnĂku, pryè od pøĂzraku o pĂĄr dveøà dĂĄl – všeteènĂŠ starĂŠ drbny okråšlenĂŠ kloboukem s vycpanĂ˝mi sĂ˝korkami koòadrami a lišèà kožešinou. „EmmelĂno,“ oslovĂ ji, když po energickĂŠm startu nechajĂ pronĂĄsledovatelku za sebou, „teĂŻ ti øeknu tajemstvĂ, kterĂŠ ovšem nemڞe zĂšstat tajemstvĂm pøĂliš dlouho: panĂ RackhamovĂĄ se pohøešuje. Vèera rĂĄno ji mĂŹli odvĂŠzt do sanatoria. Dorazil jsem do jejĂho domu, abych ji tam doprovodil – a ona byla pryè. Zmizela.“ EmmelĂna ho pozornĂŹ poslouchĂĄ, ale zĂĄroveò na obloze i v chovĂĄnĂ ostatnĂch chodcĂš hledĂĄ vodĂtka k tomu, kolik by asi tak mohlo bĂ˝t hodin. „Co když se vypravila na nĂĄvštĂŹvu za pøĂtelkynĂ?“ nadhodĂ. „Vylouèeno.“ „Proè? Copak nemĂĄ žådnĂŠ pøåtele?“ Obloha se zatahuje: že by se už smrĂĄkalo? Ne: dešovĂŠ mraky se tamhle stahujĂ a chystajĂ se zbavit svĂŠho bøemene. „TobĂŹ ještĂŹ nedochĂĄzĂ, co se stalo. Utekla z domu uprostøed noci, v naprostĂŠm pomatenĂ mysli. Nechala tu všechno obleèenĂ – všechny šaty, kabĂĄtky, plåštĂŹ a blĂšzy – krom jednoho pĂĄru bot a nĂŹjakĂŠho spodnĂho prĂĄdla; jinĂ˝mi slovy vyrazila do ulic prakticky nahĂĄ. Je dost dobøe možnĂŠ, že umrzla.“ EmmelĂna vĂ, že by mĂŹla bĂ˝t samĂ˝m soucitem onĂŹmĂŹlĂĄ, nakonec ale zvĂtĂŹzĂ jejĂ hĂĄdavĂŠ jĂĄ. „Spousta žen vyråžà polonahĂĄ v zimĂŹ do ulic,“ podotkne, „a neumøou na to, otèe.“ Ten se opĂŹt ohlĂŠdne pøes jedno i druhĂŠ rameno a uspokojĂ ho, že nesourodĂĄ hrstka metaøÚ, poslĂèkĂš, zhýèkanĂ˝ch psĂkĂš a dam je z doslechu. „EmmelĂno, pĂšjdu rovnou k vĂŹci. PanĂ RackhamovĂĄ se ti v dopise zmĂnila o mĂstĂŹ, kam si zoufale pøeje odejĂt. Nenaznaèila ti nĂŹjak, kde by se v jejĂch pøedstavĂĄch mohlo nachĂĄzet? MyslĂm na mapĂŹ?“ EmmelĂna nevĂ, jestli ji to mĂŹlo pobavit, nebo uvĂŠst do rozpakĂš. „VĂš, otèe, ona spĂš spolĂŠhala na to, že jĂ to øeknu jĂĄ.“ „A co jsi jĂ poradila?“ „Nakonec jsem jĂ neodpovĂŹdĂŹla,“ opåèà EmmelĂna. „Odradil jsi mĂŹ od toho.“ OèividnĂŹ zklamanĂ˝ doktor Curlew pøikĂ˝vne. „BĂšh jĂ pomĂĄhej,“ zamumlĂĄ. Kolem nich s cinkĂĄnĂm projede tažnĂ˝ kÚò a koèår a zanechajĂ po sobĂŹ dlouhou stopu kutĂĄlejĂcĂch se kobližkĂš. „NevĂŹdĂŹla jsem, že to s panĂ Rackhamovou došlo tak daleko,“ pronese EmmelĂna. „Tedy že je takovĂ˝ cvok.“ Curlew se rozhlĂŠdne, kde se zrovna nachĂĄzĂ metaø, ovšem ten chlapĂk se ani nepohnul, neboÂť si dĂŹlĂĄ zĂĄlusk na jinĂ˝, na pohled štĂŹdøejšà pĂĄr, kterĂ˝ se blĂžà k jinĂŠ hromĂĄdce trusu. „Utekla takĂŠ veèer pĂŹtadvacĂĄtĂŠho,“ vysvĂŹtlĂ jĂ. „Polovina Rackhamovy domĂĄcnosti ji hledala ve snĂŹhu a plĂskanici až do Ăşsvitu. Nakonec ji našla guvernantka, sleèna Sugar, v pøĂstøešku pro koèåry.“ To jmĂŠno pøinutĂ EmmelĂnu nastražit uši: pøestože je neobvyklĂŠ, pøĂsahala by, že ho nedĂĄvno vidĂŹla nĂŹkde vytištĂŹnĂŠ. Ale kde? „Jak tristnĂ – to jsem vĂšbec netušila!“ odpovĂ EmmelĂna. „Ale co jejĂ manžel William – copak on nemĂĄ ani ponĂŹtĂ, kde by jeho manželka mohla bĂ˝t?“ Doktor Curlew zavrtĂ hlavou. „Našeho kapitĂĄna prĂšmyslu,“ opåèà unavenĂŹ a zatrpkle, „dnes rĂĄno pøivezli domĂš z nemocnice v Somersetu. Ve Fromu ho obrali šaušprunkåøi.“ EmmelĂna si nanejvýš neslušnĂŹ odfrkne. „Kdože ho obral?“ „Šaušprunkåøi. Lupièi, kteøà ve tmĂŹ èekajĂ pøed hostinci a okrĂĄdajĂ bezmocnĂŠ opilce. EmmelĂno, to jsi pøi prĂĄci pro Spolek mezi londĂ˝nskou spodinou na tenhle termĂn jedinkrĂĄt nenarazila?“ „Zase jsem narazila na jinĂŠ termĂny, kterĂŠ jsi možnĂĄ neslyšel ty, otèe,“ odsekne. „Ale jak je na tom pan Rackham?“ Doktor Curlew si podråždĂŹnĂŹ povzdychne. „PostrĂĄdĂĄ jedny støĂbrnĂŠ hodinky, jeden zimnĂk a dost penĂŹz; rovnϞ je samĂĄ modøina, mĂĄ otøes mozku, rozmazanĂŠ vidĂŹnĂ a pĂĄr zlomenĂ˝ch prstĂš. Jeden kriminĂĄlnĂk mu podle všeho skoèil na pravou ruku. MĂĄ zatracenĂŠ štĂŹstĂ, že ho nepobodali.“ EmmelĂna pøed sebou zahlĂŠdne øeznictvĂ, kde je poslednĂ dobou docela znĂĄmĂĄ. Kdyby si nezapomnĂŹla penϞenku, mohla koupit ĂĂèe nĂŹco k snĂdani. MožnĂĄ jĂ dĂĄ øeznĂk na dluh… „Podle mĂŹ by se takovĂĄ zĂĄležitost mĂŹla pøedat policii,“ prohlĂĄsĂ EmmelĂna. ZvolnĂ krok a v duchu si položà otĂĄzku, jak dlouho s nĂ ještĂŹ otec bude pochodovat, než se smĂøà s tĂm, že mu nemڞe nijak pomoct, a nechĂĄ ji bĂ˝t. Kdyby tak jen mohla prohodit v soukromĂ pĂĄr pøåtelskĂ˝ch slov s øeznĂkem… „O tom Rackham nechce ani slyšet. Ten chudĂĄk se bojĂ skandĂĄlu.“ „Ale pokud je jeho žena pohøešovanĂĄ dva dny, tak pøece…“ „Ano, ano, pøirozenĂŹ bude muset zavolat policisty, a to brzy. Ale pĂšjde za nimi, teprve až vyèerpĂĄ všechny ostatnĂ možnosti.“ EmmelĂna se došourĂĄ k vĂ˝loze, v nĂž se tĂsnĂ vzhĂšru nohama vystavenĂŠ mrtvolky jehòat a selat, jejichž rozøĂznutĂŠ zejĂcĂ bøišnĂ dutiny jsou ozdobenĂŠ vĂŹnci buøtĂkĂš. „A to pøedpoklĂĄdĂĄm znamenĂĄ,“ opåèĂ, „že ta pøedposlednĂ možnost jsem byla jĂĄ?“ Doktor Curlew se zabodne pohledem do ženy po svĂŠm boku, do toho halabala obleèenĂŠho, nevalnĂŹ upravenĂŠho a vyzĂĄblĂŠho pytlĂèku masa a kostĂ, jejž stvoøil pøed tøiceti lety. Od tĂŠ doby vyrostla, ale ne moc do krĂĄsy – po nĂŹm podĂŹdila protĂĄhlou tvåø a po jeho ženĂŹ hrbolatou, nepravidelnou lebku, což vĂŹru nenà šastnĂĄ kombinace. Vmžiku si vzpomene na datum jejĂho narozenĂ a smrti jejĂ matky – na krvavĂŠ udĂĄlosti, k nimž došlo ve stejnĂŠ posteli tʞe noci – a najednou je rĂĄd, že se EmmelĂna i pøes svĂŠ chatrnĂŠ zdravĂ dožila mnohem vyššĂho vĂŹku než jejĂ vlastnĂ matka. Ta zemøela rڞolĂcĂ a nechĂĄpavĂĄ, bez starostmi zbrĂĄzdĂŹnĂŠho èela, bez vĂŹjĂøkovitĂ˝ch vrĂĄsek v oènĂch koutcĂch a toho vĂ˝razu unavenĂŠ moudrosti a stoicky snåšenĂŠho žalu. SklonĂ hlavu a v tu chvĂli se nebesa otevøou a oba je zaènou skrĂĄpĂŹt tϞkĂŠ dešovĂŠ kapky. „Nechme toho, dcero,“ povzdychne si. „Policie,“ øekne William. „Budu to m-m-muset nahlĂĄsit p-policii.“ PodråždĂŹnĂŹ se zašklebĂ; èert vem jeho prasklou lebku, kterĂĄ mu svĂĄzala jazyk tĂm zatracenĂ˝m koktĂĄnĂm. Jako kdyby si svĂšj pohĂĄr hoøkosti nevypil až do dna! Jsou se Sugar v jeho pracovnĂŹ, dost pozdĂŹ veèer 30. prosince. Pokud chtĂŹjĂ sloužĂcĂ klevetit, jistĂŹ si posloužĂ, ale k nièemu nepøĂstojnĂŠmu se tu ani neschyluje, kat aby to spral: guvernantka tu jen pracuje pøesèas jako sekretåøka, dokud mu zranĂŹnĂ znemožòujĂ vĂŠst korespondenci. VšemohoucĂ Bože, proè nemڞe využĂt služeb jedinĂŠ poøådnĂŹ gramotnĂŠ ženy v tĂŠhle domĂĄcnosti, aniž by ho ta šoura Clara podezĂrala ze zhĂ˝ralosti? Jen aÂť sem strèà ten svĂšj otravnĂ˝ nos, jestli si troufne, stejnĂŹ nepøijde na žådnĂŠ rejdy krom šustĂŹnĂ papĂrĂš! „Tak co myslĂš, hmm?“ udeøà na Sugar z protĂŹjšĂho konce pokoje. (Je nataženĂ˝ na otomanu, hlavu mĂĄ obvĂĄzanou, oteklou nafialovĂŹlou tvåø vyšperkovanou èernĂ˝mi vzory ze zaschlĂŠ krve a pravou ruku v zĂĄvĂŹsu, zatĂmco Sugar sedĂ rovnĂŹ jako pravĂtko u jeho stolu, s perem pøichystanĂ˝m nad ještĂŹ nenadiktovanĂ˝m dopisem.) „Jsi zatracenĂŹ zamlklĂĄ.“ Sugar si vše poøådnĂŹ rozmyslĂ, než odpovĂ. Od tĂŠ doby, co se vrĂĄtil ze Somersetu, jĂ pøipadĂĄ strašnĂŹ nevrlĂ˝; ta rĂĄna do hlavy mu nijak neprospĂŹla. PoèåteènĂ euforii z toho, že jĂ svÏøil svou korespondenci, že si ji posadil na vlastnà židli u naleštĂŹnĂŠho oøešåkovĂŠho kormidla Rackhamova voòavkåøstvĂ, jĂ William zkazil svĂ˝mi dĂŹsivĂŹ vrtkavĂ˝mi nĂĄladami. I vzrušenĂ z toho, že dostala jeho požehnĂĄnĂ zfalšovat RackhamĂšv podpis (s Williamem se shodli, že to bude lepšà než jeho dĂŹtinsky fušerskĂ˝ pokus podepsat se levou rukou), ponĂŹkud pohaslo, když byla vyplĂsnĂŹna, že jĂ to trvĂĄ moc dlouho. „Na policii? SĂĄm vĂš nejlĂp, jak postupovat, Williame,“ øekne. „Aèkoli musĂm pøiznat, že si nedokåžu pøedstavit, jak by se Agnes mohla dostat moc daleko. Belhala se na zranĂŹnĂ˝ch nohou a ani na sobĂŹ nemĂŹla šaty, pokud mĂĄme vÏøit Claøe…“ „Už jsou to t-tøi dny!“ zvolĂĄ William, jako by tohle dokazovalo èi vyvracelo vše. Sugar v duchu probĂrĂĄ rĂšznĂŠ možnosti øešenĂ, jenže vĂŹtšina jich naneštĂŹstĂ obnåšà vĂŹtšà èi menšà riziko, že Agnes bude nalezena. „Tedy,“ nadhodĂ, „nemohl bys mĂsto hord policajtĂš a inzerĂĄtĂš v novinĂĄch tøeba najmout detektiva?“ (O detektivech nevĂ nic krom toho, co si pøeèetla v MĂŹsĂènĂm kameni, ale doufĂĄ, že bøĂdilovĂŠ jako Seegrave svĂ˝m poètem pøevyšujĂ chytrĂŠ Cuffy.) „AÂť tak èi onak, stejnĂŹ jsem v loji!“ vykøikne William, levou rukou hrĂĄbne po hrstce vlasĂš, ale nahmatĂĄ jen obvazy. „P-prosĂm, milåèku?“ „Pokud s Agnesinou nepøĂjemnou situacĂ v-vyrukuji na veøejnost, jejĂ potupa bude ne-ne-nepøedstavitelnĂĄ. Budou se jĂ – i mnĂŹ – pošklebovat od Anglie až po… po… Tunisko! Ale pokud zachovĂĄm diskrĂŠtnost a uplyne dalšà den a j-jĂ bude hrozit smrtelnĂŠ nebezpeèÅ!“ „Ale v jakĂŠm by mohla bĂ˝t nebezpeèĂ?“ namĂtne Sugar svĂ˝m nejklidnĂŹjšĂm a nejrozumnĂŹjšĂm tĂłnem. „Pokud zemøela na podchlazenĂ tĂŠ noci, co utekla, tak… no, už se jĂ teĂŻ nemڞe nic horšĂho stĂĄt a zbĂ˝vĂĄ jen najĂt jejĂ tĂŹlo. A pokud žije, pak to mڞe znamenat jen to, že se jĂ nĂŹkdo ujal. Což znamenĂĄ, že po nĂŹjakou dobu zĂšstane v bezpeèĂ, zatĂmco diskrĂŠtnĂ pĂĄtrĂĄ –“ „Je to m-m-moje žena, krucinĂĄl!“ zaøve William. „Moje žena!“ Sugar okamžitĂŹ sklopĂ hlavu v nadĂŹji, že jeho vztek doznĂ døĂv, než se o tom dozvĂ služebnictvo èi Sofie. Na RackhamovĂŹ hlavièkovĂŠm papĂru pod jejĂma rukama stojĂ „VåženĂ˝ pane Woolworthi“ a už nic vĂc; z pera jĂ nepozorovanĂŹ spadla kapka inkoustu a potøĂsnila pøedtištĂŹnĂŠ zĂĄhlavĂ. „To nechĂĄpeš, že A-Agnes možnĂĄ nalĂŠhavĂŹ potøebuje zachrĂĄnit?“ soptĂ William a zdravou rukou pøi tom vyèĂtavĂŹ mĂĄvĂĄ na svĂŹt za oknem. „Ale Williame, jak jsem prĂĄvĂŹ øekla…“ „Nejde jen o to, zda je mrtvĂĄ, èi živĂĄ – e-existuje osud m-m-mnohem horšà než smrt!“ Sugar nevÏøĂcnĂŹ zvedne hlavu. „Nehraj si pøede mnou na n-neviòåtko!“ zuøĂ. „ZatĂmco tu mluvĂme, nĂŹjakĂĄ o-odpornĂĄ starĂĄ babizna jako ta tvoje panĂ CastawayovĂĄ ji už možnĂĄ za-za-zaèĂnĂĄ prodĂĄvat ve š-špinavĂŠm hampejzu!“ Sugar se kousne do rtu a odvrĂĄtĂ se od nĂŹj k tapetĂĄm zažloutlĂ˝m od kouøenĂ. DĂ˝chĂĄ pravidelnĂŹ a nesetøe si slzy z tvåøĂ, ale nechĂĄ je stĂŠkat na bradu a do lĂmce svĂ˝ch šatĂš. „Ale Agnes,“ øekne, když zase mڞe vÏøit svĂŠmu hlasu, že ji nezradĂ, „je bezpochyby pøĂliš slabĂĄ a churavĂĄ… než aby se dala využĂt tak, jak se obĂĄvåš.“ „Copak jsi neèetla Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po Lo-LondĂ˝nĂŹ?“ odsekne, jako když bièem prĂĄskĂĄ. „Ony se taky celkem lukrativnĂŹ prodĂĄvajĂ i umĂrajĂcĂ holky – nebo jsi už zapomnĂŹla?!“ A pronikavĂŹ, znechucenĂŹ zaĂşpĂ, jako kdyby skoøåpka jeho nevinnosti byla rozbita teprve pøed minutou a jemu hnusnĂ˝ smrad lidskĂŠ zpustlosti pronikl do chøĂpĂ. Sugar mlèky sedĂ a èekĂĄ, až William zase promluvĂ, ale jeho zĂĄchvat podle všeho pominul, ramena mĂĄ shrbenĂĄ a po pĂĄr minutĂĄch Sugar napadne, jestli snad nezaèal klimbat. „Williame?“ ozve se ustrašenĂŹ. „OdpovĂme teĂŻ panu Woolworthovi?“ Tak tedy sbohem, roku 1875. Pokud se v domĂŹ RackhamovĂ˝ch 31. prosince slavĂ, pak jen tajnĂŹ a pĂĄn domu se oslav rozhodnĂŹ neúèastnĂ. JinĂŠ domĂĄcnosti po celĂŠ metropoli – ba po celĂŠm civilizovanĂŠm svĂŹtĂŹ – jsou možnĂĄ natϚenĂŠ na novĂ˝ rok, ale v domĂŹ v Chepstow Villas bledne zapoèetĂ novĂŠho kalendåøe v porovnĂĄnĂ s udĂĄlostĂ, na niž všichni èekajĂ. ÂŽivot se tu zastavil mezi dvĂŹma ĂŠrami: dobou pøed zmizenĂm panĂ RackhamovĂŠ a dobou potĂŠ, co se ozøejmĂ jejĂ osud a dĂšm bude moci vypustit z plic bolestivĂŹ zatajenĂ˝ dech (když k tomu koneènĂŹ dojde). PrvnĂho dne ledna 1876 se služebnictvo vĂŹnuje svĂŠ prĂĄci, jako by to byl kterĂ˝koli jinĂ˝ den. MastĂ formy na peèenĂ kvĂšli bochnĂkĂšm, kterĂŠ mohou, ale nemusĂ bĂ˝t potøeba; žehlĂ prĂĄdlo a vršà ho na hromady nadbyteènĂ˝ch lڞkovin; spousta kachnĂho masa, jĂmž zaèali hĂ˝bat èervi, musela bĂ˝t odvezena k Shearsovi na kompost, ale jinak domu vlĂĄdne efektivita. I Clara chodĂ cĂlevĂŹdomĂŹ po schodech nahoru a dolĂš, do ložnice panĂ RackhamovĂŠ a zase ven a nasupenĂ˝m vĂ˝razem na zakyslĂŠ tvåøi varuje ostatnĂ služebnictvo, aby se jĂ neptalo proè. Nikdo by naopak nemohl vyèĂtat guvernantce, že je nadbyteènĂĄ; prvnĂ polovina novoroènĂho dne ji zastihne plnĂŹ zaneprĂĄzdnĂŹnou v novĂŠm režimu: dopoledne vyuèovĂĄnĂ sleèny Sofie, pak spϚnĂ˝ obĂŹd a potom dvĂŹ hodiny prĂĄce pro pĂĄna v jeho pracovnĂŹ. Sugar a William se dajĂ do dĂla bez nĂŹjakĂ˝ch zdvoøilostà èi okolkĂš. Je tøeba roztåèet koleèka prĂšmyslu; nemĂĄ smysl namĂtat, že mĂĄte zlomenĂŠ prsty, bolĂ vĂĄs hlava nebo že je vaše žena pohøešovanĂĄ; úèty se musĂ platit, nezdĂĄrnĂŠ dodavatele je tøeba honit a je nutnĂŠ se nekompromisnĂŹ vyrovnat s neĂşspĂŹchem RackhamovĂ˝ch vonnĂ˝ch såèkĂš „TisĂc kvĂŹtĂš“. Sugar pĂše dopisy øadĂŹ våženĂ˝ch pĂĄnĂš, vlĂdnĂŹ Williamovi radĂ, aby zmĂrnil èasto agresivnĂ a ublĂženĂ˝ tĂłn svĂŠho diktĂĄtu, a vynaklĂĄdĂĄ všechny sĂly, aby dopisy nesklouzly k nesouvislĂŠmu blĂĄbolenĂ. Takøka bez pøemýšlenĂ pøeklĂĄdĂĄ obraty „A-aÂť si to ten bĂdĂĄk pøebere!“ jako „Se srdeènĂ˝m pozdravem Våš“ a opravuje mu vĂ˝poèty, když Williamovi dojde trpĂŹlivost s èĂsly. Dnes si již dopøål jeden zuøivĂ˝ vĂ˝buch na adresu westhamskĂŠho vĂ˝robce lampovĂŠ èerni a nynĂ ležà na gauèi a oteklĂ˝m, krvĂ ucpanĂ˝m nosem chroptivĂŹ chrĂĄpe. „Williame?“ ozve se Sugar tiše, ale on ji neslyšà a ona už se pouèila, že když ho hlasitĂŹ vzbudĂ, bude velmi popuzenĂ˝, zatĂmco když ho nechĂĄ spĂĄt, vĂŹtšinou jĂ to s mĂrnou výèitkou promine. Aby si Sugar ukrĂĄtila èas, než se William stoèenĂ˝ v nepohodlnĂŠ pozici probudĂ nebo než se bude muset vrĂĄtit k Sofii, tiše obracĂ strĂĄnky Illustrated London News a ète si. VĂ, že policie již byla informovĂĄna o zmizenĂ Agnes, ale zjevnĂŹ vyšla vstøĂc WilliamovĂŹ žådosti o naprostou diskrĂŠtnost, protože noviny se o panĂ RackhamovĂŠ nijak nezmiòujĂ. MĂsto toho je dnešnĂ senzacĂ „VelkĂĄ katastrofa na VelkĂŠ severnà železnici“, z nĂž už teĂŻ dĂŹlĂĄ titulek nĂŹco legendĂĄrnĂho. Na rytinĂŹ „založenĂŠ na skice, již v rychlosti naèrtl pøeživšà pasažÊr“ je vidĂŹt èeta urostlĂ˝ch mužÚ v tlustĂ˝ch kabĂĄtech, kteøà se shlukli kolem pøevrĂĄcenĂŠho vagĂłnu LĂŠtajĂcĂho Skota. KvĂšli nešikovnosti rytce (èi snad jeho nadmĂŹrnĂŠ Ăştlocitnosti) vypadajĂ zĂĄchranåøi jako pošåci vyklĂĄdajĂcĂ pytle s poštou a obrĂĄzek nezprostøedkovĂĄvĂĄ ani špetku z hrĂšzy skuteènĂŠ udĂĄlosti. DĂŹsivĂĄ sråžka u vesnice Abbots Ripton severnĂŹ od Peterboroughu si vyžådala životy tøinĂĄcti lidĂ a dalšĂch ètyøiadvacet jich zĂšstalo tϞce zranĂŹnĂ˝ch. Za vinĂka bylo oznaèeno nĂĄvĂŹstidlo zatuhlĂŠ v poloze „Volno“. NeštĂŹstĂ, kterĂŠ dozajista ukojĂ morbidnĂ povahu plukovnĂka Leeka! Sugar pochopitelnĂŹ myslĂ na Agnes; pøedstavuje si, jak jejĂ polĂĄmanĂŠ a rozpĂĄranĂŠ tĂŹlo tahajĂ z trosek. Je možnĂŠ, že by Agnes cesta z Notting Hillu do centra LondĂ˝na trvala tak dlouho a že by nastoupila do tohoto vlaku smÏøujĂcĂho do Edinburghu? Sugar je v nevĂ˝hodĂŹ, neboÂť netušĂ, jakĂ˝ cĂl si Agnes zvolila, když dorazila – pokud vĂšbec dorazila – na PaddingtonskĂŠ nĂĄdražĂ; „PøeètĂŹte si tabule a sprĂĄvnĂŠ jmĂŠno se vĂĄm vyjevĂ samo“, tak znĂŹla jedinĂĄ rada „SvatĂŠ sestry“ – to jedinĂŠ, co vĂšbec Sugar mohla poradit vzhledem k tomu, že se v železnicĂch nevyznĂĄ a netušĂ, kam tratĂŹ vedou. Co když Agnes okouzlil cĂrkevnĂ podtĂłn jmĂŠna Abbots Ripton a rozhodla se vystoupit prĂĄvĂŹ tam? ĂlĂĄnek doprovĂĄzĂ poznĂĄmka pod èarou opatøenĂĄ titulkem „Bezpeènost železniènĂ pøepravy“: V roce 1873 sešlo z tohoto svĂŹta nĂĄsilnou smrtĂ 17 246 osob, v prĂšmĂŹru 750 na miliĂłn obyvatel. Z toho 1290 lidĂ zemøelo na železnici, 990 v dolech a 6070 pøišlo o život v dĂšsledku jinĂ˝ch mechanickĂ˝ch pøĂèin; 3232 lidĂ se utopilo, 1519 zabili konĂŹ nebo dopravnĂ prostøedky a 1132 rĂšznĂŠ stroje; zbytek jde na vrub pĂĄdĂšm, popĂĄleninĂĄm, udušenĂ a dalšĂm udĂĄlostem, jimž jsme dennodennĂŹ vystaveni. ZatĂmco William chrĂĄpe a vzdychĂĄ z neklidnĂ˝ch snĂš, Sugar si pøedstavuje, jak Agnes padĂĄ do hornickĂŠ šachty, jak plave tvåøà dolĂš ve špinavĂŠm rybnĂce, jak øve, když ji vtahuje mlĂĄtièka, jak ji zdupou kopyta a pøejedou kola dostavnĂku, jak se vrhĂĄ støemhlav z Ăştesu a jak se svĂjĂ v bolestech, když jejĂ tĂŹlo stravuje oheò. Tøeba by jĂ nakonec bĂ˝valo bylo lĂŠpe v LabaubeovĂŹ sanatoriu… Ale ne. Agnes v tom vlaku nebyla a nepotkal ji žådnĂ˝ z tĂŹchto hrĂšznĂ˝ch osudĂš. UdĂŹlala pøesnĂŹ to, co jĂ jejĂ SvatĂĄ sestra nakĂĄzala. Už veèer osmadvacĂĄtĂŠho byla mimo nebezpeèĂ, pod støechou v pastorĂĄlnĂm Ăştoèišti. Pøedstavte si prostĂŠho rolnĂka, kterak se hmoždĂ na svĂŠm polĂèku a dĂŹlĂĄ… dĂŹlĂĄ to, co rolnĂci na poli dĂŹlajĂ. ZahlĂŠdne cizà ženu, jak k nĂŹmu jde obilĂm, pšenicĂ nebo klidnĂŹ nÏèĂm jinĂ˝m; ošuntĂŹle obleèenou, kulhajĂcà ženu, kterĂĄ se mڞe každou chvĂli zhroutit. Co ta žena hledĂĄ? Klåšter, odpovĂ neznĂĄmĂĄ a omdlĂ mu u nohou. RolnĂk ji odnese do svĂŠho domu, kde jeho manželka zrovna mĂchĂĄ polĂŠvku v hrnci… „Nff! Nff!“ hekĂĄ William ze spĂĄnku a volnou rukou odråžà fantasmagorickĂŠ ĂştoènĂky. Sugar si pro Agnes pøedstavĂ alternativnĂ konec: popletenĂĄ panĂ RackhamovĂĄ vyklopĂ˝tĂĄ pøi mĂŹsĂèku z venkovskĂŠ železniènĂ stanice na zlovĂŹstnou nĂĄves, kde se na ni okamžitĂŹ vrhne gang kriminĂĄlnĂkĂš. OloupĂ ji o penĂze, kterĂŠ jĂ Sugar dala, pak z nĂ strhajà šaty, nĂĄsilĂm jĂ roztĂĄhnou nohy a… Hodiny odbijĂ druhou. Pøišel èas na odpolednĂ vyuèovĂĄnĂ Sofie RackhamovĂŠ. „Omluv mĂŹ, Williame,“ zašeptĂĄ a celĂŠ jeho tĂŹlo sebou škubne. Jak dny plynou a novĂ˝ rok, kterĂ˝ se doposud neodvažoval ani pĂpnout, se rozpaèitĂŹ osmĂŹluje vyjĂt do popøedĂ, vypadĂĄ to, že z domĂĄcnosti RackhamovĂ˝ch Agnesina nepøĂtomnost nepostihla jen Sofii. Ne že by to tomuhle dĂtĂŹti bylo lhostejnĂŠ, ale jejĂ city se skrĂ˝vajĂ kdesi v tom statnĂŠm tĂŹle nasoukanĂŠm do upnutĂ˝ch šatĂš a z jejĂch artikulovanĂ˝ch reakcĂ nelze vyèĂst nic než zvĂŹdavost. „Je moje mĂĄma poøåd uteklĂĄ?“ ptĂĄvĂĄ se každĂŠ rĂĄno lehce agramaticky a s pøĂslušnĂŹ neèitelnĂ˝m vĂ˝razem. „Ano, Sofie,“ odpovĂ jejĂ guvernantka jako podle katechismu, naèež se dajĂ do uèenĂ. Sugar neujde, jak je celĂĄ situace postavenĂĄ na hlavu: Sofiino chovĂĄnĂ je pravĂ˝m ztĂŹlesnĂŹnĂm rozvåžnosti, trpĂŹlivosti a vyzrĂĄlosti, zatĂmco William Rackham naopak trucuje, koktĂĄ, bulĂ a usĂnĂĄ uprostøed rozdĂŹlanĂŠ prĂĄce jako nĂŹjakĂŠ ukòouranĂŠ dĂŹcko. Sofie se vrhne do studia AustrĂĄlie s cĂlevĂŹdomostà èlovĂŹka, kterĂ˝ se mĂĄ na tomto kontinentu zakrĂĄtko usĂdlit, a nauèà se nazpamĂŹÂť pøedsudky dĂĄvnĂ˝ch anglickĂ˝ch panovnĂkĂš, jako kdyby šlo o tu nejužiteènĂŹjšà informaci, jĂž by se šestiletĂŠ dĂŹvèåtko mohlo ozbrojit. I pøi hranĂ jako by si pøedsevzala, že odèinĂ høĂšnĂŠ vĂĄnoènĂ vĂ˝støelky. NĂĄdhernĂĄ francouzskĂĄ panenka, u nĂž by jeden èekal docela rušnĂ˝ spoleèenskĂ˝ život, musĂ spoustu èasu strĂĄvit v koutĂŹ meditacemi nad svou marnivostĂ, zatĂmco Sofie sedĂ tiše za stolem a pastelkami znovu a znovu kreslĂ snĂŹdĂŠho domorodce usazenĂŠho na slonu, pøièemž každĂ˝ obrĂĄzek je vyvedenĂ˝ lĂĄskyplnĂŹji než ten pøedchozĂ. TakĂŠ se kapitolu po kapitole prokousĂĄvĂĄ Alenkou v kraji divĂš, znovu a znovu si proèĂtĂĄ každou epizodu, dokud se ji buĂŻ nenauèà nazpamĂŹÂť, nebo ji pochopĂ. Je to nejdivnĂŹjšà pøĂbĂŹh, kterĂ˝ kdy èetla, ale guvernantka jĂ tu knĂžku musela darovat z nĂŹjakĂŠho dĂšvodu, a èĂm vĂc ji ète, tĂm vĂc si zvykĂĄ na jejĂ hrĂšzy, dokud jĂ ta zvĂøåtka nepøipadajĂ skoro tak pøåtelskĂĄ jako v bĂĄsnièkĂĄch pana Leara. SoudĂŹ podle ilustracĂ v pozdĂŹjšĂch kapitolĂĄch, kterĂŠ ještĂŹ neèetla, smÏøuje pøĂbĂŹh asi k nĂĄsilnĂŠmu konci, ale to zjistĂ, až se tam dostane, a poslednà ètyøi slova znĂ „šastnĂŠ dny tohoto lĂŠta“, takže to nakonec nemڞe bĂ˝t tak hroznĂŠ. NĂŹkterĂŠ ilustrace se jĂ tam moc lĂbĂ, tøeba ta, na nĂž Alenka plave s Myšà (tehdy poprvĂŠ a naposled pĂšsobĂ bezstarostnĂŹ), a takĂŠ ta, kterĂĄ ji dokåže nahlas rozesmĂĄt, kdykoli ji uvidĂ, a na nĂž se nĂŹjakĂ˝ tlusÂťoch protåèà ve vzduchu. Ten obrĂĄzek jistĂŹ nakreslil èarodĂŹj – propracovanĂŠ èernĂŠ linky pĂšsobĂ jako kouzlo, kterĂŠ jĂ stĂĄhne bøicho a vyvolĂĄ škytavĂ˝ smĂch bez ohledu na to, jak moc se tomu snažà brĂĄnit. A kdykoli si znovu pøeète pasåž, v nĂž Alenka øĂkĂĄ: „Aha, to je ta velkĂĄ hĂĄdanka!“, musĂ se Sofie zhluboka nadechnout, tak ji vyplašà tahle citace jejĂch nejtajnĂŹjšĂch myšlenek. „Jsem tak rĂĄda, že se ti lĂbĂ ta knĂžka, co jsi dostala k VĂĄnocĂšm, Sofie,“ prohodĂ sleèna Sugar, když ji u toho zase pøistihne. „LĂbĂ se mi hroznĂŹ moc, sleèno,“ ujistĂ ji Sofie. „Jsi velmi hodnĂĄ holèièka, že si takhle èteš a maluješ, zatĂmco jĂĄ pomĂĄhĂĄm tvĂŠmu otci.“ Sofie se zapýøà a sklopĂ hlavu. K tomu, aby kreslila nebohĂŠho snĂŹdĂŠho panåèka, jak se veze na slonu, nebo èetla o AlenèinĂ˝ch dobrodružstvĂch a nehlasnĂŹ vyslovovala „SNĂZ MĂ“ a „VYPIJ MĂ“, když nikdo neposlouchĂĄ, ji neponoukĂĄ touha bĂ˝t hodnĂĄ. Ona tohle všechno dĂŹlĂĄ, protože prostĂŹ nemڞe jinak; nabĂĄdĂĄ ji k tomu tajemnĂ˝ hlas, o nĂŹmž pochybuje, že by patøil Bohu. „Už pøišel na øadu NovĂ˝ ZĂŠland, sleèno?“ zeptĂĄ se s nadĂŹjĂ v hlase. OsmĂŠho dne Agnesiny nepøĂtomnosti si Sugar povšimne, že se jĂ už Sofie neobtϞovala zeptat, zda je jejĂ mĂĄma stĂĄle uteklĂĄ. TĂ˝den je zøejmĂŹ podle toho dĂtĂŹte maximĂĄlnĂ doba, po niž by èlovĂŹk mohl zĂšstat pohøešovĂĄn a než by ho našli. ÂŽĂĄdnĂĄ hra na schovĂĄvanou by se nedala takhle protĂĄhnout, žådnĂŠ zlobenĂ by nemohlo zĂšstat tak dlouho nepotrestĂĄno. PanĂ Agnes RackhamovĂĄ se odstĂŹhovala do jinĂŠho domu a tĂm je to vyøĂzeno. „MĂĄ ještĂŹ tĂĄta na ruce to bebĂ?“ zeptĂĄ se Sofie mĂsto toho, když se Sugar dosnĂdajĂ a Sugar se od nĂ chystĂĄ odejĂt do pracovny. „Ano, Sofie.“ „Tak to by si ho mĂŹl pofoukat a pak ji držet takhle,“ pronese dĂtĂŹ a pøedvede ten manĂŠvr na svĂŠ vlastnĂ pravĂŠ ruce a levĂŠm podpažĂ. „To bych udĂŹlala jĂĄ.“ A upøe na Sugar zvlåštnà žadonivĂ˝ pohled, jako by doufala, že se jejĂ guvernantka s tĂmto lÊèebnĂ˝m prostøedkem svĂŹdomitĂŹ svÏøà jejĂmu vdÏènĂŠmu otci. Když se Sugar dostavĂ do Williamovy pracovny, nic takovĂŠho pochopitelnĂŹ neudĂŹlĂĄ. ViditelnĂĄ zranĂŹnĂ se sice Williamovi hojĂ rychle, ale je popudlivĂŹjšà vĂc než kdy pøedtĂm a jeho koktavost se mu k jeho naprostĂŠ zuøivosti nijak nelepšĂ. BizarnĂ rady svĂŠ dcery by jistĂŹ nechtĂŹl slyšet. Aèkoli pošta z tøetĂ a ètvrtĂŠ roznåšky ještĂŹ nebyla doruèena, na stole se již navršila znepokojivĂŹ vysokĂĄ kupa korespondence. Dnes se toho ale udĂŹlĂĄ žalostnĂŹ mĂĄlo, neboÂť William ustaviènĂŹ odbĂhĂĄ od tĂŠmatu a naøĂkĂĄ nad proradnostĂ a neloajĂĄlnostĂ svĂ˝ch obchodnĂch partnerĂš. RovnϞ vzpomĂnĂĄ na Agnes – v jednu chvĂli tvrdĂ, že dĂšm je bez nĂ jen prĂĄzdnĂĄ schrĂĄnka a že by dal cokoli za to, aby slyšel jejĂ sladkĂ˝ hlas zpĂvat v salĂłnu; a hned vzĂĄpĂŹtĂ prohlašuje, že sedm dlouhĂ˝ch let trpĂŹl a že teĂŻ už mĂĄ snad prĂĄvo na odpovĂŹĂŻ. „Na jakou odpovĂŹĂŻ, milåèku?“ zeptĂĄ se Sugar. „M-m-mĂĄm ma-manželku, nebo ne?“ zaĂşpĂ. „S-sedm let jsem si k-k-kladl tuhle o-otĂĄzku. Nedokåžeš si pøedstavit ta m-muka, jak jsem jen chtĂŹl bĂ˝t m-manžel, a ona mĂŹ mĂsto toho p-poklĂĄdala za všechno ostatnĂ pod sluncem: za necitu, p-podvodnĂka, h-hlupĂĄka, žalåønĂka, d-dobøe obleèenou rekvizitu, se k-kterou se mڞe u-ukazovat v S-s-sezĂłnĂŹ – k èertu s touhle k-koktavostĂ!“ „Ono je to horšĂ, když se rozèĂlĂš, Williame. Když jsi klidnĂ˝, nikdo si toho koktĂĄnĂ skoro nevšimne.“ Je to pøĂliš nehorĂĄznĂĄ lež? Ne, vypadĂĄ to, že ji spolkl. Pomineme-li však koktĂĄnĂ, Rackham se vÚèihlednĂŹ zotavuje. PĂĄska mu visĂ nevyužitĂĄ kolem krku a už nechrĂĄpe na pohovce, ale pravidelnĂŹ vyskakuje a rĂĄzuje po pokoji. Zrak se mu již bezmĂĄla vrĂĄtil k normĂĄlu, a pokaždĂŠ když si kapesnĂkem otøe hojnĂŹ opocenĂŠ èelo, setøe vĂc a vĂc šupinek uschlĂŠ krve, pod nimiž se odhalĂ novĂĄ rڞovĂĄ kڞe. „VrĂĄtĂme se k prĂĄci, milåèku?“ navrhne mu Sugar a on zabruèà na souhlas. PĂĄr krĂĄtkĂ˝ch minut je vyrovnanĂ˝ a shovĂvavĂŹ mruèĂ, zatĂmco mu Sugar znovu ète dopisy, pøikyvuje na souhlas nad èĂsly, ovšem pak se ho dotkne nĂŹjakĂŠ nešastnĂŠ vyjĂĄdøenĂ a bezpeènostnĂ zĂĄklopka jeho vzteku se zase utrhne. „N-napiš tomu d-darebĂĄkovi, aÂť se tĂm l-l-lnem tøeba udĂĄvĂ!“ vykøikne a o deset minut pozdĂŹji zase na adresu jinĂŠho obchodnĂka: „Ta s-s-svinĂŹ jedna š-špinavĂĄ: tohle mu neprojde!“ Sugar se na takovĂŠ vĂ˝levy nauèila reagovat dlouhou taktnĂ pauzou, po nĂž navrhne smĂølivĂŹjšà vyjĂĄdøenĂ. Ale jestli William na obchodnĂ korespondenci reaguje nepøimÏøenĂŹ, je poøåd ještĂŹ vzorem racionality v porovnĂĄnĂ s jeho reakcĂ na navštĂvenky, kterĂŠ tu zanechaly Agnesiny znĂĄmĂŠ. „PanĂ GoochovĂĄ? Ta mĂĄ na hlavĂŹ s-spoustu mĂĄsla! Tolik ginu a opia, co jà šplouchĂĄ pod tou tlustou kڞĂ, v sobĂŹ nemĂĄ ani pĂšltuctu ch-cheapsidskĂ˝ch šlapek dohromady. Co ta šerednĂĄ k-krĂĄva chce, pozvat Agnes na s-seanci?“ „Je to jenom navštĂvenka, Williame,“ konejšà ho Sugar. „Nechala ji tady ze zdvoøilosti.“ „AÂť ta ž-ženskĂĄ tĂĄhne do p-pekel! Jestli je t-tak jasnovidnĂĄ, m-mĂŹla si dvakrĂĄt rozmyslet, než sem pøijde è-èmuchat!“ Sugar èekĂĄ. Na støĂbrnĂŠm podnosu, kterĂ˝ pøinesla Rose, ležà nĂŹkolik dalšĂch vizitek. „NemĂĄm se ti tedy radĂŹji vĂšbec zmiòovat o poštĂŹ, kterĂĄ se netĂ˝kĂĄ Rackhamova voòavkåøstvĂ?“ navrhne Sugar. „Ne!“ zaøve. „Chci v-vĂŹdĂŹt všechno! Ăekni mi všechno, slyšĂš?!“ Když deset dnĂ po AgnesinĂŹ zmizenĂ vykoukne slunce zpoza mrakĂš, Sugar se rozhodne vzĂt Sofii na odpolednĂ vyuèovĂĄnĂ ven do zahrady. Touhle dobou to nenĂ kdovĂjak krĂĄsnĂĄ ani ĂştulnĂĄ zahrada – je plnĂĄ špinavĂŠho snĂŹhu, bøeèky a blĂĄta a rostou v nĂ jen ty nejodolnĂŹjšà rostliny –, ale je to zmĂŹna oproti domu, pod jehož støechou zuøà bouøe špatnĂŠ nĂĄlady a neblahĂ˝ch pøedtuch, od olympskĂ˝ch bleskĂš pĂĄna až po pøehåòky v prostorĂĄch pro služebnictvo, vystavenĂ˝ch vÏènĂŠmu prĂšvanu. TeĂŻ když nadĂŹje na šastnĂ˝ nĂĄvrat panĂ RackhamovĂŠ slĂĄbnou, služebnictvo vymĂŹnilo jednu obavu za druhou: mĂsto aby se bĂĄli pozdviženĂ, kterĂŠ panĂ ztropĂ, jen co ji dovezou domĂš, nakazil je strach z propouštĂŹnĂ. Pokud se totiž panĂ RackhamovĂĄ nevrĂĄtĂ, v RackhamovĂŹ domĂĄcnosti bude nadbytek služebnictva. PrvnĂ obĂŹtĂ bude Clara, ovšem nemusĂ bĂ˝t jedinĂĄ; pan Rackham je ustaviènĂŹ rozladĂŹnĂ˝ a zasypĂĄvĂĄ vyhrڞkami a obviòuje z neschopnosti každou dĂvku, kterĂŠ se nedaøà intuitivnĂŹ vyjĂt vstøĂc jeho rozmarĂšm. Letty již nĂŹkolikrĂĄt rozplakal, a když mu vèera nedĂštklivĂĄ novĂĄ služka dopĂĄlenĂŹ odsekla: „KrucinĂĄl, jĂĄ vaši manželku nezašantroèila!“, musela si sbalit svĂ˝ch pĂĄr švestek, jen aby po pĂĄr hodinĂĄch dostala milost a odmÏøenou omluvu. Vzato kolem a kolem je to nešastnĂĄ domĂĄcnost, obtϞkanĂĄ neblahou pøedtuchou. A tak sleèna Sugar a sleèna RackhamovĂĄ vyrazĂ do zahrady, nabalenĂŠ do seržovĂŠho zimnĂho obleèenĂ, s rukavicemi a v botĂĄch lemovanĂ˝ch kožešinou. Za zdmi Rackhamovy vily se rozklĂĄdĂĄ celĂ˝ svĂŹt, staèà se poøådnĂŹ oblĂŠct. NejdøĂv zamĂøà do stĂĄje, kde Sugar snese CheesmanĂšv drzĂ˝ pohled vĂ˝mĂŹnou za Sofiin nesmĂŹlĂ˝ ĂşsmĂŹv, když hladĂ konĂŹ po boku. „Nenechte tu svoji guvernantku dĂŹlat nĂŹjakĂŠ rošårny, sleèno Sofie!“ zavolĂĄ na ni Cheesman žoviĂĄlnĂŹ, když už jsou na odchodu. NĂĄsleduje nĂĄvštĂŹva sklenĂkĂš za bedlivĂŠho dozoru zahradnĂka Shearse, kterĂ˝ jim nedovolà èehokoli se dotknout. Pod zamlženĂ˝m sklem se tu hýèkĂĄ zelenina, kterĂĄ nenĂ v sezĂłnĂŹ – prvnĂ plody Shearsova velkolepĂŠho plĂĄnu mĂt „všechno, po celĂ˝ rok“. „Co se dnes uèĂte, sleèno Sofie?“ zeptĂĄ se zahradnĂk a kĂ˝vne na dĂŹjepisnou uèebnici, kterou mĂĄ guvernantka pøivinutou k poprsĂ. „Jindøicha OsmĂŠho,“ odpovĂ holèièka. „VĂ˝bornĂŹ, vĂ˝bornĂŹ,“ pronese Shears. OsobnĂŹ nechĂĄpe, k èemu je vzdĂŹlĂĄnĂ dobrĂŠ krom toho, že si mڞe pøeèĂst pokyny na lahvièkĂĄch s jedem. „ĂlovĂŹk nikdy nevĂ, kdy se mu tohle bude hodit.“ Jen co majĂ nĂĄvštĂŹvy za sebou, Sugar a Sofie pøejdou až na kraj Rackhamovy zahrady a zaènou ji obchĂĄzet kolem kovovĂŠho plotu, pøesnĂŹ jak to Sugar dĂŹlĂĄvala z druhĂŠ strany, když dĂšm špehovala. Sugar si vybavuje, jak bolestnĂŹ kdysi toužila vĂŹdĂŹt, co se za tĂŹmito zdmi dĂŹje. Dnes už nemusà švidrat skrz bariĂŠru z kovanĂŠho železa, dnes už to vĂ. Jen aÂť si je na ni Cheesman drzĂ˝: ona došla dĂĄl, než by se jĂ kdy snilo, a dojde ještĂŹ dĂĄl. Za chĂšze lĂèà Sofii pøĂbĂŹh Jindøicha VIII. tak barvitĂŹ, jak to jen dokåže, a nemĂĄ z takovĂŠho pøikråšlovĂĄnĂ nejmenšà výèitky svĂŹdomĂ. Naopak se musĂ držet, aby toho z rozmluv hlavnĂch hrdinĂš neopakovala pøĂliš a nenapĂnala tĂm Sofiinu zdĂĄnlivĂŹ bezmeznou dĂšvÏøivost. Historie tohoto nebezpeènĂŠho krĂĄle se svou jednoduchou zĂĄpletkou a šesti doplòkovĂ˝mi epizodami natolik pøipomĂnĂĄ pohĂĄdku, že by Kateøina AragonskĂĄ, Anna BoleynovĂĄ a Anna KlevskĂĄ mohly bĂ˝t klidnĂŹ Tøi malĂĄ prasĂĄtka nebo Tøi medvĂŹdi. „Když Jindøich OsmĂ˝ tak hroznĂŹ toužil po synovi, sleèno,“ zeptĂĄ se Sofie, „proè se neoženil s nĂŹjakou dĂĄmou, kterĂĄ už syna mĂŹla?“ „Protože ten syn musel bĂ˝t jeho vlastnĂ.“ „Ale sleèno, nepatøil by mu syn kterĂŠkoli panĂ, jen co by si ji vzal?“ „Ano, ale aby byl syn prĂĄvoplatnĂ˝m dĂŹdicem, musĂ bĂ˝t krĂĄlovy vlastnĂ krve.“ „A z toho se dĂŹlajĂ dĂŹti, sleèno?“ zajĂmĂĄ se Sofie, zde, na samĂŠm okraji Rackhamovy zahrady, osmĂŠho ledna 1876, v pĂšl tøetĂ odpoledne. „Z krve?“ Sugar otevøe Ăşsta a pak je zase zavøe. Jeden vĂ˝støik slizu od chlapa, jedna jikra v ženskĂŠ a vizte: budou mu øĂkat Emmanuel, napovĂ jĂ panĂ CastawayovĂĄ ochotnĂŹ. Sugar ji pohladĂ po èele. „Ehm… ne, moje milĂĄ, dĂŹti se nedĂŹlajĂ z krve.“ „A jak se tedy dĂŹlajĂ, sleèno?“ Sugar na okamžik zvažuje fantastickĂŠ smyšlenky o skøĂtcĂch a vĂlĂĄch. Když je zavrhne, napadne ji BĂšh, ovšem pøedstava Boha zodpovĂŹdnĂŠho za vyèarovĂĄnĂ jednotlivĂ˝ch dĂŹtĂ, když se potom tak pramĂĄlo zajĂmĂĄ o jejich blahobyt, jĂ pøipadĂĄ ještĂŹ absurdnĂŹjšĂ. „VĂš, Sofie,“ zaène, „to je tak… ehm… dĂŹti se nechajĂ rĂšst.“ „Jako rostliny?“ optĂĄ se Sofie a zadĂvĂĄ se pøes trĂĄvnĂk na rakvièkovitĂŠ sklenĂky a paøeništĂŹ na okurky, kterĂ˝mi je Shearsovo krĂĄlovstvĂ posetĂŠ. „Ano, asi jako malĂŠ rostlinky.“ „Proto uložili strýèka Henryho do zemĂŹ, sleèno, když umøel? Aby z nĂŹj vyrostly dĂŹti?“ „Ne, ne, Sofinko,“ pospĂšà si Sugar. ÂŽasne nad schopnostĂ toho dĂtĂŹte najednou vypustit z lahve džiny smrti, rozenĂ i plozenĂ. „DĂŹti rostou v… ony rostou v…“ NemĂĄ to cenu. Slova nepøichĂĄzejĂ, a i kdyby pøišla, to dĂtĂŹ by je nepochopilo. Sugar napadne, že by se mohla natĂĄhnout a sĂĄhnout Sofii na bøicho – a ĂşplnĂŹ se pøi tom pomyšlenĂ otøese. „Tady,“ øekne a položà si ruku v rukavici na vlastnĂ bøicho. Sofie pĂĄr vteøin beze slova zĂrĂĄ na roztaženĂŠ prsty, naèež položà nevyhnutelnou otĂĄzku. „Jak, sleèno?“ „Kdybych mĂŹla manžela,“ pokraèuje Sugar opatrnĂŹ, „mohl by… do mĂŹ zasĂt semĂnko a pak by ve mnĂŹ mohlo vyrĂšst dĂtĂŹ.“ „Kde pøijdou manželĂŠ k tĂŹm semĂnkĂšm, sleèno?“ „DĂŹlajĂ si je. Na to jsou oni šikovnĂ. Jindøich OsmĂ˝ nejspĂš zas tak šikovnĂ˝ nebyl.“ A tĂm Sugar zakormidluje rozhovor do klidnĂ˝ch vod tudorovskĂŠ historie – anebo si to alespoò myslĂ. A za nĂŹkolik hodin, když je Sofie vykoupanĂĄ, napudrovanĂĄ a uloženĂĄ do postele a Sugar jĂ pøitahuje peøinu k bradĂŹ a hravĂŹ aranžuje svatozåø jemnĂ˝ch plavĂ˝ch vlĂĄskĂš na polštåøi kolem ospalĂŠ hlavièky, je tøeba pøed zhasnutĂm svĂèky pøijĂt na kloub ještĂŹ jednĂŠ vĂŹci. „Takže jsem vyšla z mĂĄmy.“ Sugar ztuhne. „Ano,“ pøipustĂ opatrnĂŹ. „A mĂĄma vyšla…“ „Ze svĂŠ mĂĄmy,“ pøipustĂ Sugar. „A jejĂ mĂĄma vyšla z jejĂ mĂĄmy a jejĂ mĂĄma vyšla z jejĂ mĂĄmy a jejĂ mĂĄma vyšla z jejĂ mĂĄmy…“ DĂtĂŹti se ĂşplnĂŹ zavĂrajĂ oèi a ta slova si opakuje jako nonsensovĂŠ veršĂky. „Ano, Sofie. A tak dĂĄle po celĂŠ dĂŹjiny.“ Aniž by vĂŹdĂŹla proè, Sugar najednou zatoužà zalĂŠzt si do postele za SofiĂ, pevnĂŹ ji obejmout a nechat se zase objĂmat, zlĂbat Sofiinu tvåø a vlasy, pak si hlavièku holèièky pøivinout na poprsĂ a jemnĂŹ ji kolĂŠbat, dokud obĂŹ neusnou. „Až k Adamovi a EvĂŹ?“ zeptĂĄ se Sofie. „Ano.“ „A kdo byla Evina matka?“ Sugar je vzhledem k pokroèilĂŠ veèernĂ hodinĂŹ pøĂliš unavenĂĄ, než aby vymýšlela øešenĂ teologickĂ˝ch hĂĄdanek, obzvlåštĂŹ když vĂ, že na ni William èekĂĄ v pracovnĂŹ s dalšà kupou firemnĂ korespondence a podråždĂŹnĂ˝mi vĂ˝levy. „Eva nemĂŹla matku,“ povzdychne si. Sofie neodpovĂ. BuĂŻ usnula, anebo jĂ toto vysvĂŹtlenĂ s ohledem na jejĂ dosavadnĂ znalosti o svĂŹtĂŹ pøijde celkem vĂŹrohodnĂŠ. „PovĂŹz mi,“ udeøà William bez varovĂĄnĂ, když je Sugar zamĂŹstnanĂĄ psanĂm dopisu Groveru Pankeymu ohlednĂŹ køehkosti slonoviny. „MĂŹla jsi s A-Agnes… dĂšvĂŹrnĂ˝ vztah?“ Sugar zvedne tvåø a opatrnĂŹ položà nadoraz naplnĂŹnĂŠ pero na pijĂĄk. „DĂšvĂŹrnĂ˝ vztah?“ „Ano, dĂšvĂŹrnĂ˝,“ potvrdĂ Rackham. „Když detektivovĂŠ mluvili se služebnictvem, obzvlåštĂŹ se zajĂmali o b-b-blĂzkĂĄ p-pøåtelstvĂ.“ „Policie? Tady v domĂŹ? Kdy to bylo?“ Jen co položà tu otĂĄzku, vzpomene si na to, jak Sofie stĂĄla u okna uèebny s dalekohledem a komentovala odchod dalšĂch „øemeslnĂkĂš“, kteøà se opoždĂŹnĂŹ dožadovali vĂĄnoènĂ dobroèinnosti. „Se mnou nikdo nemluvil.“ „Ne,“ pøikĂ˝vne William a odvrĂĄtĂ od nĂ tvåø. „U-usoudil jsem, že bude nejlepšĂ, když tĂŹ nechajĂ na pokoji, protože jsi b-byla zaneprĂĄzdnĂŹnĂĄ se SofiĂ a p-pro pøĂpad, že bys mohla – aÂť už z j-jakĂŠhokoli dĂšvodu – bĂ˝t policii znĂĄma.“ Sugar na nĂŹj zĂrĂĄ pøes stĂšl. S pøechĂĄzenĂm po pokoji pro dnešek skonèil a poslednĂ hodinu ležà nataženĂ˝ na gauèi. VidĂ z nĂŹj jen turban z obvazĂš, teĂŻ už umounĂŹnou pĂĄsku pøes ruku a zkrĂĄcenĂŠ nohy, kterĂŠ si dĂĄvĂĄ køĂžem a pak je zase narovnĂĄvĂĄ. TϞko se jĂ vÏøĂ, že kdy byla jeho milenkou, že strĂĄvila tolik hodin a veèerĂš v Priory Close tĂm, že se speciĂĄlnĂŹ pro nĂŹj koupala a vonĂŹla si tĂŹlo. „A-Agnes si d-dokĂĄzala vytvoøit zatracenĂŹ zvlåštnĂ n-nĂĄklonnost k že-že-ženĂĄm, kterĂŠ skoro neznala. Z-zjistili jsme, že napsala EmmelĂnĂŹ F-FoxovĂŠ dopis, v nĂŹmž ji ĂşpĂŹnlivĂŹ žådala o a-adresu nebe.“ „JĂĄ tvou ženu vĂšbec neznala,“ odpovĂ Sugar klidnĂŹ. „Clara pøi v-vĂ˝slechu uvedla, že jĂ A-Agnes tvrdila, že ta osoba, k-kterĂĄ ji odvedla z pøĂstøešku domĂš, je jejĂ andĂŹl stråžnĂ˝, kterĂ˝ je vždy po jejĂm b-boku a jejĂ jedinĂ˝ p-pøĂtel na celĂŠm svĂŹtĂŹ.“ Po zĂĄdech jĂ pøejede mrĂĄz spojenĂ˝ s hnusnĂ˝mi výèitkami svĂŹdomĂ a zĂĄroveò se jĂ zmocnĂ skoro neovladatelnĂŠ nutkĂĄnĂ se rozhihòat – a pøes dlouholetou zkušenost s abnormĂĄlnĂmi tĂŹlesnĂ˝mi pocity musĂ pøiznat, že takovouhle kombinaci ještĂŹ nezažila. „CelĂĄ ta zĂĄležitost trvala nanejvýš pĂŹt minut,“ øekne Williamovi. „Zaslechla jsem volĂĄnĂ, našla jsem ji v pøĂstøešku pro koèåry a dovedla jsem ji zpĂĄtky do domu. Neøekla jsem jĂ, kdo jsem, a ona se neptala.“ „A pøece ti vÏøila?“ „NejspĂš nemĂŹla žådnĂ˝ dĂšvod mi nevÏøit,“ odtušà Sugar, „když mĂŹ nikdy nevidĂŹla.“ William se otoèà a podĂvĂĄ se jĂ pøĂmo do oèĂ. Jako ĂşplnĂŠ neviòåtko mu ten pohled opĂŹtuje a èerpĂĄ pøitom ze stejnĂ˝ch rezerv, kterĂŠ jĂ v minulosti umožnily pøesvĂŹdèit nebezpeènĂŠ kunèafty, že je jim užiteènĂŹjšà živĂĄ a povolnĂĄ než uškrcenĂĄ a nespolupracujĂcĂ. Hodiny odbijĂ pĂšl jedenĂĄctĂŠ a William se zase sveze na gauè. „Už tĂŹ nesmĂm zdržovat,“ povzdychne si. Když si nazĂtøà Sugar jako obvykle pospĂšà krĂĄtce po obĂŹdĂŹ do Williamovy pracovny, najde tu mĂstnost prĂĄzdnou. „Williame?“ zavolĂĄ tiše, jako by mohl vyskoèit jako èertĂk z krabièky tøeba z pouzdra na doutnĂky nebo z kartotĂŠky. Ale ne: je tu sama. Zaujme mĂsto u kormidla Rackhamova voòavkåøstvĂ a pĂĄr minut poèkĂĄ. PoklidĂ kupièky papĂru a letmo si prohlĂŠdne Timesy. NovĂ˝ parnĂk nabĂzĂ cestu do Ameriky a zase zpĂĄtky za pĂŹtadvacet dnĂ vèetnĂŹ nĂĄvštĂŹvy New Yorku a NiagarskĂ˝ch vodopĂĄdĂš; z Liverpoolu vyplouvĂĄ každĂ˝ ètvrtek. Sol Aurine vyrĂĄbĂ tolik obdivovanĂ˝ zlatavĂ˝ pøeliv za pĂŹt šilinkĂš a šest pencĂ. ĂlĂĄnek s titulkem „NĂĄval nehod“ posbĂral pro plukovnĂka Leeka vĂ˝buchy, požåry a dalšà pohromy z celĂŠho tĂ˝dne. Ve ŠpanĂŹlsku zuøà obèanskĂĄ vĂĄlka a v HercegovinĂŹ dalšĂ. Francie je v choulostivĂŠm stavu. Sugar pøemýšlĂ, co by tak republikĂĄnskĂŠ vĂtĂŹzstvĂ ve volbĂĄch mohlo znamenat pro francouzskĂ˝ voòavkåøskĂ˝ prĂšmysl. Na stole rovnϞ ležà štĂšsek neotevøenĂ˝ch dopisĂš. MĂŹla by na nich zaèĂt pracovat, než William dostane pøĂležitost zkomplikovat vše svou nevrlostĂ? Mohla by si pøeèĂst, co po nĂŹm jeho obchodnĂ partneøi chtĂŹjĂ, naplĂĄnovat nĂĄležitou reakci a po WilliamovĂŹ pøĂchodu pøedstĂrat, že dopis otevĂrĂĄ poprvĂŠ a hlasitĂŹ nožem rozøĂznout jinou stranu obĂĄlky… Hodiny tikajĂ. Po pĂŹti minutĂĄch neèinnosti si zaène pohrĂĄvat s myšlenkou, že do pracovny zavolĂĄ služku a vyptĂĄ se jĂ, kde se William nachĂĄzĂ, ale nĂŹjak nedokåže sebrat odvahu a drze zatĂĄhnout za šòÚru zvonku. MĂsto toho vyjde z pracovny a zamĂøà dolĂš, což jen zøĂdkakdy dĂŹlĂĄvĂĄ bez Sofie v zĂĄvĂŹsu. Pod nohama se jĂ na koberci objevĂ vybledlĂŠ šmouhy; doposud si jich nevšimla. Skvrny po AgnesinĂŹ krvi. Ne, skvrny to nejsou: spĂš energicky vydrhnutĂĄ nepøĂtomnost skvrn, kterĂĄ na jinak lehce zašpinĂŹnĂŠm povrchu zanechĂĄvĂĄ rumĂŹnec èistoty. Sugar se po špièkĂĄch pohybuje od pokoje k pokoji, vždycky do nĂŹj jen nahlĂŠdne a nakonec najde Rose – docela vylekanou a provinilou Rose, pøistiženou pøi ètenà šestĂĄkovĂŠho romĂĄnu u krbu v salĂłnu, s nohama na uhlĂĄku. NenucenĂĄ srdeènost, jĂž se obĂŹ tϚily o VĂĄnocĂch, se okamžitĂŹ svraštĂ jako krajka v ohni a už jsou zase guvernantka a posluhovaèka. „Pokud vĂm, pan Rackham nemĂŹl dnes žådnĂŠ schĂšzky,“ pronese Sugar upjatĂŹ. „NepøedpoklĂĄdĂĄm, že bys vĂŹdĂŹla…?“ „Brzo rĂĄno si pro pana Rackhama pøišla policie, sleèno Sugar,“ odpovĂ Rose. „Policie,“ opakuje Sugar jako slabomyslnĂĄ. „Ano, sleèno Sugar,“ pøikĂ˝vne Rose a pøitiskne si knihu k poprsĂ, takže jejĂ køiklavĂĄ obĂĄlka nenĂ vidĂŹt, jen jejĂ zadnĂ strĂĄnka, na nĂž je mĂsto omdlĂŠvajĂcĂ mladĂŠ otrokynĂŹ inzerĂĄt na bĂĄjeènĂŠ úèinky BeechamovĂ˝ch pilulek. „Pøišli si pro nĂŹj kolem devĂĄtĂŠ.“ „Aha,“ øekne Sugar. „Vy asi nevĂte proè, Rose?“ Rose si nervĂłznĂŹ olĂzne rty. „Sleèno, nechte si prosĂm pro sebe, že jsem vĂĄm to øekla, ale myslĂm, že našli panĂ Rackhamovou.“ William Rackham nĂŹkolikrĂĄt pokĂ˝vne a neartikulovanĂ˝m zamruèenĂm dĂĄ najevo, že dva policistĂŠ, kteøà ho chytili, ho již mohou bez rizika pustit. Zase je pøipravenĂ˝ stĂĄt na vlastnĂch nohou; zĂĄvraÂť pominula a oni ho už nemusĂ podpĂrat v podpažĂ. „Pokud to zvlĂĄdnete, pane,“ radĂ mu zøĂzenec mĂĄrnice, „soustøeĂŻte se na nejmĂŠnĂŹ rozloženĂŠ èåsti tĂŹla.“ William vykroèà dopøedu, rozhlĂŠdne se a potvrdĂ si, že je v pekle – syèĂcĂ a svĂŹtĂŠlkujĂcĂ tovĂĄrnĂ mĂstnosti, kterĂĄ znĂ ozvĂŹnou a jejĂmž jedinĂ˝m viditelnĂ˝m úèelem je vyrĂĄbĂŹt mrtvĂŠ. Nasaje do plic zdejšà odpornĂŠ ovzdušà – octovou, kafrovou smĂŹs udržovanou na ledovĂŠ teplotĂŹ –, ovšem mĂŹlèeji, než když ho sem pøivedli poprvĂŠ, silou vĂšle sklonĂ bradu a zadĂvĂĄ se na nahou mrtvolu na pitevnĂm stole. MrtvĂŠ tĂŹlo je stejnĂŹ vysokĂŠ jako Agnesino, neobyèejnĂŹ hubenĂŠ a ženskĂŠ: aspoò to mڞe odpøisĂĄhnout. ZøĂzenec mĂĄrnice ho pøed chvĂlĂ pokropil vodou z hadice, takže se sklovitĂŹ leskne; pod nemilosrdnĂŹ jasnĂ˝mi lampami nad jejich hlavami se tøpytĂ a zåøĂ. Tvåø… tvåø s povolenou bradou je napĂšl uhnilĂĄ, jen pøibližnĂŹ lidskĂĄ, pøipomĂnĂĄ syrovĂŠ kuøe okrĂĄjenĂŠ do tvaru oblièeje, obludnĂ˝ kulinĂĄrnà žertĂk, kterĂ˝ zĂšstal neuvaøenĂ˝. ZejĂ v nĂŹm tøi dĂry: Ăşsta bez rtĂš èi jazyka a dvĂŹ oènĂ jamky bez oèĂ; každĂ˝ otvor je do pĂšlky zalitĂ˝ vodou a mihotĂĄ se odraženĂ˝m svĂŹtlem. William si pøedstavuje, jak se Agnes vznåšà pod moøskou hladinou, pøedstavuje si, jak ryby pøiplouvajĂ k jejĂm otevøenĂ˝m oèĂm a zkusmo oždibujà švestkovou tkåò chrpovĂŹ modrĂ˝ch duhovek – a zapotĂĄcĂ se, za chraplavĂ˝ch vĂ˝køikĂš „Pozor, pozor!“ po obou svĂ˝ch bocĂch. Na zøĂzencovu radu se William snažà najĂt nĂŹjakou èåst tĂŹla, kterĂĄ je alespoò v celkem slušnĂŠm stavu. Vlasy tĂŠhle ženy – nebo dĂvky – jsou po naloženĂ ve vodĂŹ ztmavlĂŠ a zacuchanĂŠ; kdyby je vidĂŹl suchĂŠ a hezky uèesanĂŠ, dokĂĄzal by urèit, jakou majĂ skuteènĂŹ barvu… Ăadra mĂĄ celkem plnĂĄ, tak jako Agnes, ale prostor mezi nimi utrpĂŹl hlubokĂŠ zranĂŹnĂ po nĂĄrazu na nĂŹjakou podmoøskou skĂĄlu, kterĂĄ probourala kڞi, odkryla prsnĂ kost a pozmĂŹnila kontury poprsĂ. Jako by na mrtvole nebylo žådnĂŠ mĂsto, na nĂŹmž by mohl spoèinout oèima, aniž se mu zvedne žaludek z krvavĂŠ kosti trèĂcĂ z rozedøenĂŠho tĂŹla nebo z køiklavĂŹ zbarvenĂŠ rĂĄny na tom, co by mĂŹla bĂ˝t alabastrovĂĄ dokonalost. Na ohryzanĂ˝ch rukou se najde pĂĄr zachovalejšĂch prstĂš, ale žådnĂ˝ snubnĂ prsten – policejnĂ inspektor ho už varoval, že to nic neznamenĂĄ, protože každĂĄ mrtvola vytaženĂĄ z Temže je oèesanĂĄ o veškerĂŠ šperky, než se dostane do PitchcottskĂŠ mĂĄrnice, a to bez ohledu na to, jak byla vyfintĂŹnĂĄ, když spadla do vody. Williamovi se zamžà oèi; pøipadĂĄ mu, že mu lebka co nevidĂŹt pukne. Co po nĂŹm ti lidĂŠ chtĂŹjĂ? Na jakou èekajĂ odpovĂŹĂŻ? Vedl by si tvåøà v tvåø tak zohavenĂŠmu tĂŹlu nĂŹjakĂ˝ manžel lĂŠpe? ExistujĂ muži, kteøà by dokĂĄzali poznat svĂŠ manželky podle dvaceti ètvereènĂch centimetrĂš neporušenĂŠ kڞe – nepoškozenĂŠ køivky ramene, pøesnĂŠho tvaru jejĂho kotnĂku? Pokud ano, pak tyto ženy jistĂŹ nabĂdly svĂ˝m manželĂšm vĂce pøĂležitostĂ k intimnĂmu sblĂženĂ než Agnes kdy jemu! MožnĂĄ kdyby na tom pitevnĂm stole ležela Sugar… „Pane, nebudeme vĂĄm vyèĂtat, když…“ zaène policejnĂ inspektor a William zpanikaøenĂŹ zaĂşpĂ: pøišel okamžik pravdy a on nesmĂ bĂ˝t zvåžen a shledĂĄn lehkĂ˝m! Naposled si mrtvolu prohlĂŠdne a tentokrĂĄt se zamÏøà na trojĂşhelnĂk pubickĂŠho ochlupenĂ a Venušin pahrbek, z nĂŹhož chloupky rostou, na tu malou oĂĄzu pleti jako broskvièka a jemnĂŠho rouna, kterĂŠ nĂŹjakĂ˝m zĂĄzrakem vyvĂĄzlo nepoškozenĂŠ. PevnĂŹ zavøe oèi a pøedstavĂ si Agnes o jejich svatebnĂ noci, jedinĂŠ dalšà pøĂležitosti, kdy v tĂŠhle pozici ležela vystavenĂĄ jeho pohledu. „Tohle je o-ona,“ oznĂĄmĂ chraplavĂŹ. „Tohle je moje manželka.“ Aèkoli ta slova pronesl sĂĄm, uštĂŹdøà mu prudkou rĂĄnu: tkanivo jeho minulosti a pøĂtomnosti je roztrženo vedvĂ a on se zapotĂĄcĂ. Rysy ženy na pitevnĂm stole se rozmĂĄznou, pak se ale zaènou fantasticky zaostøovat jako fotografie vytaženĂĄ z vĂ˝vojky, až to je Agnes a on nedokåže vystĂĄt jejĂ promĂŹnu. Jeho Agnes, mrtvĂĄ! Z jeho nĂĄdhernĂŠ nevĂŹsty s andĂŹlskĂ˝m hlasem se stal nahnilĂ˝ øeznickĂ˝ odpad na pitevnĂm stole. Kdyby zemøela pøed sedmi lety, když se jĂ dvoøil, toho slunnĂŠho odpoledne, kdy jĂ nakĂĄzal, aÂť se pøed aparĂĄtem ani nehne, a ona se na nĂŹj zadĂvala, jako by chtĂŹla øĂct: Ano, jsem tvĂĄ; a kdyby spadla do Temže o hodinu pozdĂŹji a on ji od tĂŠ doby zoufale hledal celĂ˝ch sedm let, znovu a znovu se potĂĄpĂŹl na stejnĂŠm Ăşseku øeky; a kdyby vytĂĄhl z vody jejĂ neživĂŠ tĂŹlo teprve teĂŻ, nemohl by z toho bĂ˝t vĂc znièenĂ˝, než je prĂĄvĂŹ nynĂ. Prudce se rozplåèe a za koktavĂ˝ch kleteb se v pevnĂŠm sevøenĂ ostatnĂch mužÚ nechĂĄ vyvĂŠst z mĂĄrnice – už jako vdovec. KAPITOLA TĂICĂTĂ RACKHAMOVY STIHLA DRUHĂ TRAGĂDIE PANĂ AGNES RACKHAMOVĂ, žena stejnojmennĂŠho vĂ˝robce voòavek, byla v pĂĄtek nalezena utopenĂĄ v Temži. Pøestože se zotavovala z revmatickĂŠ horeèky, vypravila se ze svĂŠho sĂdla v Notting Hillu na koncert v Hudebnà škole v LambethskĂŠm palĂĄci a vinou nedorozumĂŹnĂ se odlouèila od svĂ˝ch spoleènĂkĂš. Policie pøièĂtĂĄ smrtelnou nehodu silnĂŠmu vĂŹtru, kluzkĂŠmu povrchu lambethskĂŠho mola a køehkĂŠmu zdravĂ panĂ RackhamovĂŠ. Tato tragĂŠdie se odehrĂĄla pouhĂŠ ètyøi mĂŹsĂce potĂŠ, co Henry Rackham, švagr panĂ RackhamovĂŠ, pøišel o život pøi požåru domu. SmuteènĂ obøad za panĂ Rackhamovou se bude konat v jejĂm farnĂm kostele svatĂŠho Marka v Notting Hillu ve ètvrtek v jedenĂĄct hodin dopoledne. Sugar se sehne nad noènĂk, zadĂvĂĄ se do jeho lesklĂŠho porcelĂĄnovĂŠho vnitøku a strèà si do Ăşst tøi prsty. Vyvolat dĂĄvicĂ reflex je pro ni nĂĄroènĂŠ, a tak musĂ zarĂ˝t nehty do hltanu, než je odmĂŹnĂŹna zvednutĂm žaludku. Ale nevyjde z nĂ nic poøådnĂŠho, jenom sliny. Kruci! PoslednĂ tĂ˝den, nebo ještĂŹ dĂŠle – øeknĂŹme od zmizenĂ Agnes – trpĂvĂĄ skoro každĂŠ rĂĄno žaludeènĂ nevolnostĂ, a sotva zaène vĂ˝uka, musĂ se omlouvat z uèebny, aby mohla vyzvracet snĂdani. (A nenĂ divu, vzhledem k jejĂ hrĂšze z dopadenĂ Agnes, k obavĂĄm, že bude odhalena jejĂ vlastnĂ role v celĂŠ zĂĄležitosti, k ĂşskalĂm WilliamovĂ˝ch pøĂšernĂ˝ch nĂĄlad a vzhledem k èirĂŠmu vyèerpĂĄnĂ zpĂšsobenĂŠmu pracovnĂ dobou, kterĂĄ zaèĂnĂĄ za Ăşsvitu a konèà o pĂšlnoci!) Dnes si dĂŹlĂĄ starosti, že jestli si to zvracenĂ neodbude teĂŻ v soukromĂ, bude se po nĂ dožadovat zadostiuèinĂŹnĂ pozdĂŹji na veøejnosti, kde se nebude moci nikam skrĂ˝t. PodĂvĂĄ se nahoru na hodiny; pohøebnĂ koèåry majĂ dorazit každou chvĂli, ovšem jejĂ snĂdanĂŹ si umanula, že zĂšstane na svĂŠm mĂstĂŹ. Zvedne se a vydĂŹsĂ ji, že tϞkĂŠ krepovĂŠ smuteènà šaty mĂĄ již pomaèkanĂŠ. Na tĂŠ pøĂšernĂŠ lĂĄtce se dĂŹlajĂ zĂĄhyby pøi sebemenšà pøĂležitosti, korzet je sešnĂŹrovĂĄn tak pevnĂŹ, že jĂ pøi dĂ˝chĂĄnĂ tlaèà na žebra, a dvakrĂĄt prošitĂ˝ šev na mĂstĂŹ, kde se korzet napojuje na suknĂŹ, jĂ rozdĂrĂĄ boky. Je možnĂŠ, že švadleny v podniku Petera Robinsona udĂŹlaly chybu? Na vĂku krabice, v nĂž byly tyto šaty expedovĂĄny z obchodu, jsou tužkou napsanĂŠ jejĂ mĂry, pøesnĂŹ jak je uvedla na lĂsteèku objednĂĄvky, kterou na Williamovu žådost vyplnila, ale ten odĂŹv jĂ prostĂŹ nesedne. Sugar ještĂŹ nikdy nebyla na pohøbu, byÂť o nich již èetla. V jejĂm pøedchozĂm životĂŹ mrtvĂŠ prostitutky jednoduše zmizely, bez nĂŹjakĂ˝ch cavykĂš èi obøadu; jeden den ležela v temnĂŠm pokoji mrtvola a nazĂtøà už prĂĄzdnou matraci zalĂŠvaly sluneènĂ paprsky a ložnĂ prĂĄdlo viselo na šòÚrĂĄch mezi domy. Kam se podĂŹla ta tĂŹla? To Sugar nikdo neøekl. JistĂŹ, chudinku malou Sarah McTigueovou jednou prodali tomu medikovi, ale to se pøece nedĂŹje tak èasto? Tøeba všechny mrtvĂŠ kurvy potajĂ hĂĄzeli do Temže. Jedna vĂŹc byla jistĂĄ: žådnĂ˝ pohøeb nemĂŹly. „MusĂ jĂt i Sofie?“ troufla si zeptat se Williama, když vydal ten pokyn. „NenĂ pøece nezvyklĂŠ, aby dĂtĂŹ –“ „Je mi ĂşplnĂŹ jedno, jestli se d-dotknu celĂŠho svĂŹta!“ odsekl celĂ˝ brunĂĄtnĂ˝. „A-Agnes byla RackhamovĂĄ. Zbylo nĂĄs z-zatracenĂŹ mĂĄlo a t-truchlit bychom tam mĂŹli všichni.“ „Nemohla by tøeba jĂt na bohoslužbu, ale už ne na høbitov?“ „PĂšjde na všechno, na všechno. A-Agnes byla m-moje žena a Sofie je m-moje dcera. ĂĂkĂĄ se, že ž-ženĂĄm vĂc hrozĂ, že se na p-pohøbu r-rozplåèou. Co je špatnĂŠho na p-plåèi na p-pohøbu? VždyÂť nĂŹkdo zemøel, prokristapĂĄna! A už se pøestaò h-handrkovat a napiš mi svoje m-mĂry na tenhle lĂsteèek…“ Sugar ve svĂ˝ch tĂŹsnĂ˝ch šatech dĂ˝chĂĄ mĂŹlce a je jĂ na zvracenĂ. PodesĂĄtĂŠ rozložà vytrženou novinovou strĂĄnku a znovu si pøeète oznĂĄmenĂ o AgnesinĂŹ smrti. KaždĂŠ slovo se jĂ vrylo do pamĂŹti, ale na jejich tiskovĂŠ podobĂŹ je poøåd cosi dĂŹsivĂŹ autoritativnĂho; lži jsou nesmazatelnĂŹ vyraženy pøĂmo do vlĂĄken papĂru. TisĂce vĂ˝tiskĂš tohoto malĂŠho tragickĂŠho pøĂbĂŹhu o zotavujĂcĂ se dĂĄmĂŹ, jĂž se stala osudnou lĂĄska k hudebnĂm kratochvĂlĂm, se vyvalily z tiskaøskĂ˝ch strojĂš a byly rozšĂøeny do tisĂcĂš domĂĄcnostĂ. Pero je vskutku mocnĂŹjšà meèe; zabilo Agnes Rackhamovou a odevzdalo ji dĂŹjinĂĄm. Aby si zabrĂĄnila opĂŹtovnĂŹ proèĂtat oznĂĄmenĂ o AgnesinĂŹ smrti, zvedne Sugar jeden ze svazkĂš nĂĄdhernĂŠho vydĂĄnĂ ShakespearovĂ˝ch spisĂš. PopravdĂŹ øeèeno, od tĂŠ doby, co je dostala, do nich sotva nakoukla, protože byla zabranĂĄ do dĂŹtskĂ˝ch uèebnic a ukradenĂ˝ch denĂkĂš. Je nejvyššà èas, aby si procvièila… literĂĄrnĂŹjšà svaly svĂŠho mozku. Zalistuje strĂĄnkami, hledĂĄ Tita Andronika, kterĂŠho kdysi poklĂĄdala za neprĂĄvem podceòovanĂŠho – teĂŻ si vlastnĂŹ vzpomĂnĂĄ, že obhajovala jeho krvavĂŠ bĂŹsnĂŹnĂ pøed jistĂ˝m Georgem W. Huntem na prvnĂ schĂšzce v hostinci U krbu. TeĂŻ už Tita našla a nenĂ z nĂŹj vĂšbec moudrĂĄ; asi se tenkrĂĄt musela pomĂĄtnout. Toho prvnĂho veèera jĂ William øekl, že KrĂĄli Learovi nakonec pøijde na chuÂť – a mĂŹl pravdu. Rychle obracĂ strĂĄnky, tu a tam pøeète slovo, prohlĂžà si jen ilustrace. Kam se podĂŹl jejĂ intelekt? ZmĂŹkl jĂ z pÊèe o Sofii mozek? Ona, kterĂĄ kdysi poklĂĄdala miliĂłn slov Clarissy za hostinu a dokĂĄzala zhltnout poslednĂ knihu od Elizabeth EiloartovĂŠ èi Matildy HoustonovĂŠ na jeden zĂĄtah… tu teĂŻ tupĂŹ zĂrĂĄ na rytinu lady Macbeth, kterĂĄ se chystĂĄ skoèit z hradeb, jako by tohle v kڞi vĂĄzanĂŠ literĂĄrnĂ kompendium nebylo nic vĂc než obrĂĄzkovĂĄ knĂžka pro malĂŠ dĂŹti. Za okny se ozve klapot kopyt a praskĂĄnà štĂŹrku: pohøebnĂ koèåry prĂĄvĂŹ dorazily. MĂŹla by se hned vrĂĄtit do uèebny, ukĂĄzat se, že je pøipravenĂĄ a schopnĂĄ doprovodit sleènu Rackhamovou, ale nejdøĂv se podĂvĂĄ z okna. NaklonĂ se k tabulce tak blĂzko, jak to jen jde, aniž by pøitiskla nos na sklo. Sofie bezpochyby dĂŹlĂĄ totʞ. Dole jsou vidĂŹt dva koèåry se ètyøspøežĂm. Jeden kÚò stojĂ pøĂmo pod oknem jejĂho pokoje, ošĂvĂĄ se a odfrkuje. V minulosti by možnĂĄ nĂŹco uliènicky hodila na jeho pokyvujĂcĂ hlavu s chocholem, nebo by možnĂĄ zamĂøila na sobolinovĂŠ cylindry koèĂch, kteøà jsou usazenĂ na kozlĂcĂch. Povšimne si pøinejmenšĂm šesti zasmušilĂ˝ch pohøebnĂch zøĂzencĂš, kteøà støĂdavĂŹ vystrkujĂ hlavu zpoza zataženĂ˝ch zĂĄvĂŹsĂš v oknech koèårĂš. VeškerĂŠ detaily jsou jednobarevnĂŠ: muži, konĂŹ a postroj, døevĂŹnĂĄ kostra koèåru, kola a èalounĂŹnĂ, dokonce i štĂŹrk na pøĂjezdovĂŠ cestĂŹ, na nĂž už odtĂĄl poslednĂ snĂh: všechno je èernĂŠ. Sugar bezmyšlenkovitĂŹ otøe rukĂĄvem zadĂ˝chanou okennĂ tabulku, naèež se zarazĂ, když jĂ rĂĄzem dojdou dvĂŹ vĂŹci: že krep nenĂ nepromokavĂ˝, ale zanechĂĄvĂĄ na mokrĂŠm skle šedivou šmouhu; a že by si muži dole mohli myslet, že jim mĂĄvĂĄ. OdstoupĂ od okna, strèà noènĂk zpĂĄtky pod postel, vytĂĄhne rukavice z krabice obchodu Petera Robinsona a pospĂšà si za SofiĂ. Sofie je u okna uèebny a dalekohledem se dĂvĂĄ na konĂŹ a koèåry. FrancouzskĂĄ panenka stojĂ v koutĂŹ, jejĂ rڞovĂŠ plesovĂŠ šaty a holĂŠ ruce jsou vĂcemĂŠnĂŹ skrytĂŠ pod improvizovanĂ˝m pøehozem z èernĂŠho hedvĂĄbnĂŠho papĂru a klobouèek ozdobenĂ˝ peøĂm neumĂŹle zamaskovanĂ˝ šålem vyrobenĂ˝m z èernĂŠho kapesnĂku. Sofiiny vlastnĂ smuteènà šaty až tak tenounkĂŠ nejsou; zapouzdøujĂ jejĂ tĂŹlĂèko jako èernĂĄ kukla. „Pøijeli pro nĂĄs, sleèno,“ øekne, ale neobrĂĄtĂ se. „Trošku se bojĂm, Sofie,“ pronese Sugar, jejĂž ruka v èernĂŠ rukavici se vznåšà nad SofiinĂ˝m ramenem a vĂĄhĂĄ, zda ji mĂĄ pohladit. „BojĂš se trošku i ty?“ Od tĂŠ doby, co se holèièka dozvĂŹdĂŹla o maminèinĂŹ smrti, ani neplakala, ani nezlobila, naopak se chovala tak vyrovnanĂŹ a bezstarostnĂŹ, že to prostĂŹ nemohla bĂ˝t pravda. ĂlovĂŹk pøece nemڞe pøijĂt o vlastnĂ matku a necĂtit nic? „ChĂšva mi øekla o pohøbech všechno, sleèno,“ odpovĂ Sofie a obrĂĄtĂ se na podpatku ke svĂŠ guvernantce. SklonĂ dalekohled a s naolejovanĂ˝m klapnutĂm složà jeho rĂ˝hovanĂ˝ kovovĂ˝ pl嚝 na zĂĄkladnĂ dĂŠlku. „Nebudeme muset dĂŹlat nic, jen se dĂvat.“ Sugar se sklonĂ, aby Sofii pøevĂĄzala stužku na èepci. DoufĂĄ, že nĂŹha, s nĂž se jejĂ prsty letmo dotĂ˝kajĂ Sofiina hrdla, to dĂŹvèåtko ujistĂ, že staèà dĂĄt najevo jen nĂĄznak – sebemenšà nĂĄznak – smutku a sleèna Sugar ji zahrne soustrastĂ a lĂĄskou, po nĂž tak prahne. Ale to pøĂliš jemnĂŠ zavazovĂĄnĂ stužky nic takovĂŠho nezprostøedkuje: vĂ˝sledkem je pouze pøĂliš volnĂ˝ uzel, jako kdyby guvernantka byla nešikovnĂĄ a nemĂŹla v prstech dost sĂly, aby dĂtĂŹ poøådnĂŹ oblĂŠkla. „To je ale smutnĂ˝ zaèåtek roku!“ povzdychne si Sugar, ale Sofie na tuhle nĂĄvnadu nezabere. „Ano, sleèno,“ podvolĂ se vyššà autoritĂŹ svĂŠ opatrovnice. V èernĂŠ mokrĂŠ hlĂnĂŹ vykopali dĂru ètyøi stopy širokou, šest stop dlouhou a šest stop hlubokou a prĂĄvĂŹ kolem tĂŠto ĂşhlednĂŠ prohlubeniny se shromåždil dav znĂĄmĂ˝ch Agnes RackhamovĂŠ. StojĂ tam bok po boku, tedy bezmĂĄla, pøece jen zachovĂĄvajĂ nĂĄležitou minimĂĄlnĂ vzdĂĄlenost mezi jednotlivĂ˝mi tĂŹly. V hlavĂĄch hrobu stojĂ doktor Crane a hømotnĂ˝m hlasem ceremonii øĂdĂ. Už pøedtĂm pøednesl v kostele dlouhĂŠ kĂĄzĂĄnĂ a teĂŻ si ho podle všeho celĂŠ zopakuje, aby nepøišli zkrĂĄtka dalšà truchlĂcĂ, kteøà se dostavili až na tuto fĂĄzi rozlouèenĂ s panĂ Rackhamovou. ŠtĂhlou a drobnou rakev, zahalenou èernĂ˝m sametem a ovĂŹnèenou bĂlĂ˝mi kvĂtky, k hrobu donesli pohøebnĂ zøĂzenci (takzvanĂ nosièi rakve plnili pouze funkci èestnĂŠ stråže) a teĂŻ tu ležà a èekĂĄ na pastorovo slovo. Obklopuje ji tĂŹhotnĂĄ aura, jako kdyby každou chvĂli mohla puknout a vypustit živĂŠho èlovĂŹka, nebo mrtvolu nĂŹkoho jinĂŠho, než je zesnulĂĄ, pøĂpadnĂŹ by se z nĂ mohly vyøinout brambory. Takto vypadajĂ morbidnĂ fantazie nemalĂŠho poètu smuteènĂch hostĂš – ne jen tĂŹch dvou, kteøà majĂ dĂšvod pochybovat, že truhla obsahuje Agnes Rackhamovou. („Byla to ona? VĂš to najisto?“ zeptala se Sugar Williama, jen co se vrĂĄtil z PitchcottskĂŠ mĂĄrnice. „No… ano, v-v-vĂm to najisto,“ odpovĂŹdĂŹl s nepøĂtomnĂ˝m pohledem; v plnovousu mu perlil pot. „Tak na-na-na… jsem si tak jistĂ˝, j-jak to jen jde.“ „Co mĂŹla na sobĂŹ?“ ProsĂm, aÂť je to cokoli, jen ne ošuntĂŹlĂŠ tmavĂŹ modrĂŠ šaty s šedou zĂĄstĂŹrovou nĂĄprsenkou a svĂŹtle modrĂ˝ pl嚝… „B-byla n-nahĂĄ.“ „Ale našli ji nahou?“ „PropĂĄna, m-myslĂš si, že b-bych se jich na nĂŹco takovĂŠho ptal? Ach, k-k-kdybys vidĂŹla, co jsem dnes v-vidĂŹl jĂĄ…!“ „Co jsi vidĂŹl, Williame? Co jsi vidĂŹl?“ Ale on se jen otøåsl, pevnĂŹ zavøel oèi a nechal Sugar, aÂť si stav Agnesina tĂŹla pøedstavĂ sama. „Ach Bože, kʞ to t-tĂmhle skonèĂ!“ V tu chvĂli k nĂŹmu pøistoupila a objala ho, pøièemž vdechla ten hnusnĂ˝ smrad, jĂmž byly jeho šaty nasĂĄklĂŠ. Hladila ho po vlhce lepkavĂ˝ch zĂĄdech, šeptem ho ujišovala, že ano, ano, tĂmhle to skuteènĂŹ konèà a že skuteènĂŹ vidĂŹl Agnes a že se každĂ˝ rok utopĂ tisĂce lidĂ, tahle pøĂèina si vyžådĂĄ vĂc životĂš než takøka kterĂĄkoli jinĂĄ, psalo se to v novinĂĄch tak pøed tĂ˝dnem, a pomysli na poèasĂ tĂŠ noci, kdy Agnes utekla, a na jejĂ nebezpeènĂŹ køehkĂŠ zdravĂ. Tak žvatlala dĂĄl a dĂĄl, dokud jeho vzlykĂĄnĂ a tøesavka nepolevily a on se neuklidnil.) William nynĂ stojĂ u hrobu zpøĂma a velebnĂŹ jako voskovĂĄ socha; jeho tvåø je okamžitĂŹ rozpoznatelnĂ˝ emblĂŠm Rackhamova voòavkåøstvĂ usazenĂ˝ na tmavĂŠm sloupu smuteènĂho obleku. ZranĂŹnĂ na tvåøi mu Sugar odbornĂŹ zamaskovala nĂĄnosem Rackhamovy kosmetiky a pravou ruku – jedinou èåst jeho tĂŹla, již nelze zahalit v souladu s pøĂsnou etiketou – mĂĄ v èernĂŠ pĂĄsce, prsty zastrèenĂŠ ve volnĂŠ èernĂŠ palcovĂŠ rukavici. Pod obvodem tĂŹsnĂŹ naraženĂŠho klobouku mu hlava tøeštĂ v truchlivĂŠm rytmu. Na rozdĂl od Henryho pohøbu, kterĂ˝ se odehrĂĄl za deštĂŹ, pøeje Agnesinu obøadu pĂŹknĂŠ poèasĂ: jasnĂĄ obloha, vlažnĂŠ slunce a mĂrnĂ˝ vĂtr. Ve vĂŹtvĂch holĂ˝ch stromĂš èiøikajĂ dva ptåèci, probĂrajĂ prĂšbĂŹh zimy a šance, že se dožijĂ jara. PozĂšstalĂ je nezajĂmajĂ; ti tlaèĂcĂ se èernĂ tvorovĂŠ, kteøà se zde shromåždili, možnĂĄ vypadajĂ stejnĂŹ pozornĂŹ a hladovĂŹ jako vrĂĄny a nĂŹkteøà z nich jsou dokonce vyšòoøenĂ peøĂm, ale ti hlupåèci se sešli na špatnĂŠm mĂstĂŹ: nenĂ tu žådnĂŠ jĂdlo, ani drobeèek. Ale èistĂŹ ze zvĂŹdavosti, kdopak to dnes pøišel? JacĂ lidĂŠ se vypravili ze svĂ˝ch pohodlnĂ˝ch hnĂzd, aby se stali svĂŹdkem uloženĂ Agnes RackhamovĂŠ do zemĂŹ? Nu, samozøejmĂŹ lord Unwin – aèkoli je zcela ve hvĂŹzdĂĄch, co by bĂ˝val udĂŹlal, kdyby nĂĄhodou netrĂĄvil dovolenou v Anglii a mĂsto toho se nachĂĄzel v jednom ze svĂ˝ch obvyklĂ˝ch oblĂbenĂ˝ch mĂst v ItĂĄlii nebo Tunisku. Pøesto je tady a s nĂm i jeho krĂĄsnĂĄ žena, aèkoli se ona a panĂ RackhamovĂĄ bohužel nikdy nevidĂŹly osobnĂŹ. Henry Calder Rackham, staøešina po WilliamovĂŹ boku – pravda, vypadĂĄ mĂŠnĂŹ distingovanĂŹ než Agnesin nevlastnĂ otec, ale na jeho vĂŹk to vĂšbec nenà špatnĂŠ. Je to chudĂĄk: vyhlĂdky na vnouèka jsou tĂm horšĂ, èĂm je staršĂ; nejdøĂv mĂŹl dva syny, pøièemž ten prvnĂ si usmyslel, že se stane knĂŹzem a neoženĂ se, a ten druhĂ˝ se rozhodl užĂvat si života a zĂšstat svobodnĂ˝; pak prvnĂ syn zemøel a druhĂ˝ si vzal ženu, jejĂž mateøskĂŠ snahy nepøinesly mužskĂŠho dĂŹdice; teĂŻ je veta i po nĂ. K zasmušilosti mĂĄ Henry vĂŹru pĂĄdnĂŠ dĂšvody. Kdo ještĂŹ pøišel? Nuže, pøejdĂŹme k druhĂŠmu pohlavĂ: lady BridgelowovĂĄ, jakož i velkĂŠ množstvĂ AgnesinĂ˝ch znĂĄmĂ˝ch, mimo jinĂŠ panĂ CanhamovĂĄ, panĂ BattersleighovĂĄ, panĂ AmphlettovĂĄ, panĂ MaxwellovĂĄ, panĂ FitzhughovĂĄ, panĂ GoochovĂĄ, panĂ MarrovĂĄ – a nenĂ tamhle panĂ AbernethyovĂĄ? Jejda, to by èlovĂŹk opravdu mĂŹl vĂŹdĂŹt. VypadĂĄ jako panĂ AbernethyovĂĄ, ale nemĂŹla se panĂ AbernethyovĂĄ pøestĂŹhovat do Indie? Tyto malĂŠ zĂĄhady bude možnĂŠ objasnit, teprve až tento obøad skonèĂ. A to dĂtĂŹ? JakĂŠ dĂtĂŹ to stojĂ pøed svou guvernantkou, kterĂĄ je bledĂĄ jako stĂŹna a pøipomĂnĂĄ strašåka do zelĂ? Sofie RackhamovĂĄ, ne? O existenci dcery panĂ RackhamovĂŠ nĂŹkterĂŠ zde shromåždĂŹnĂŠ dĂĄmy vĂŹdĂŹly, jinĂŠ ne. ZvĂŹdavĂŹ si holèièku prohlĂžejĂ a všĂmajĂ si, že stavĂŹnĂĄ je jako tatĂnek, ale oèi mĂĄ po matce. ÂŽe je to ale zvlåštnĂ pohøeb! Tolik žen a skoro žådnĂ muži! Copak panĂ RackhamovĂĄ nemĂŹla žådnĂŠ pøĂbuznĂŠ mužskĂŠho pohlavĂ? ÂŽĂĄdnĂŠ bratry, bratrance, synovce? ZjevnĂŹ ne. ProslĂ˝chĂĄ se, že mĂĄ nĂŹkolik živĂ˝ch strĂ˝cĂš, ale ti jsou… nu, jsou to katolĂci a nepatøà k tĂŹm slušnĂ˝m a diskrĂŠtnĂm; prĂĄvĂŹ naopak, jsou to samĂ buøièi a cvoci. Co doktor Curlew, lĂŠkaø panĂ RackhamovĂŠ? Nedalo by se oèekĂĄvat, že se tu ukåže? Jenomže on je v AntverpĂĄch a pøispĂvĂĄ svĂ˝mi nĂĄzory na sympoziu vĂŹnovanĂŠm myxedĂŠmu. Tamhle vzadu stojĂ nenĂĄpadnĂŹ v davu jeho dcera, panĂ EmmelĂna FoxovĂĄ. Dalšà vdova! PropĂĄna, našel by se vĂšbec nĂŹjakĂ˝ pøedchozĂ pohøeb, kterĂŠho by se úèastnilo tolik vdovcĂš a vdov?! Ani lady UnwinovĂĄ nenĂ pĂšvodnĂ lady UnwinovĂĄ, vĂte – ne, to nebyla ani matka Agnes RackhamovĂŠ – byla tu jinĂĄ, tøetĂ, lĂŠpe øeèeno prvnĂ lady UnwinovĂĄ, kterĂĄ zemøela hned po svatbĂŹ, a pak se lord Unwin za nĂŹkolik tĂ˝dnĂš seznĂĄmil s Violet Pigottovou, vĂte, kterĂĄ byla sama vdova – staèĂte to ještĂŹ sledovat? Byl to tenkrĂĄt docela skandĂĄl a bude lepšà nešourat do nĂŹj, obzvlåštĂŹ když jsme se tu sešli pøi tak smutnĂŠ pøĂležitosti, kde klepy pĂšsobĂ nepatøiènĂŹ, a navĂc, Violet PigottovĂĄ toèila svĂ˝m sluneènĂkem na lorda Unwina, když tĂŹlo jeho nebohĂŠ ženy skoro ještĂŹ nevychladlo, a kdo vĂ, jakĂ˝ch chyb v Ăşsudku se mڞe dopustit èerstvĂ˝ vdovec v šĂlenstvĂ svĂŠho zĂĄrmutku? KaždopĂĄdnĂŹ to všechno je minulost a my už o tom nebudeme mluvit, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že nikdo z nĂĄs nenĂ obeznĂĄmen se všemi fakty, dokonce ani panĂ FitzhughovĂĄ ne, pøestože se jejĂ staršà sestra znala s prvnĂ lady Unwinovou opravdu dĂšvĂŹrnĂŹ. To je ta, co mĂĄ na sobĂŹ èernĂŠ pÊøovĂŠ boa a jistĂŹ zĂtra odpoledne zajde na veèĂrek panĂ BarrovĂŠ, na neformĂĄlnĂ akci urèenou pouze pro dĂĄmy. Ale kdeže jsme to byli? Ach ano, u panĂ FoxovĂŠ. VypadĂĄ dobøe, že? JeštĂŹ pøed pĂšl rokem všichni èekali, že již nepĂšjde na žådnĂ˝ pohøeb krom toho svĂŠho – a tady ji mĂĄte, což jen dokazuje, že èlovĂŹk nikdy nevĂ. Znala se však s panĂ Rackhamovou nĂŹjak obzvl嚝 dobøe? Nikdo si nevzpomĂnĂĄ, že by se ty dvĂŹ nĂŹkdy objevily na veøejnosti spolu. ÂŽe by tu zastupovala svĂŠho otce? VypadĂĄ lĂtostivĂŹ, ale – troufne si to nĂŹkdo øĂct? – lehounce odmĂtavĂŹ. To jste vĂŹdĂŹli, že je zarytou zastĂĄnkynĂ kremace? Doktor Crane ji nemڞe vystĂĄt; pøi jednom jeho kĂĄzĂĄnĂ kdysi vstala a øekla: „OmlouvĂĄm se, pane, ale tohle nenĂ pravda!“ Dokåžete si to pøedstavit? Kʞ bych tam byla… KaždopĂĄdnĂŹ tu je, a dokud doktor Crane mluvĂ, nechĂĄvĂĄ si svĂŠ nĂĄzory pro sebe. Neplåèe a chovĂĄ se dĂšstojnĂŹ – vlastnĂŹ tu neplåèe ani jedna dĂĄma, všechny se chovajĂ dĂšstojnĂŹ a dĂŹlajĂ obøadu èest. PanĂ GoochovĂĄ se v jednu chvĂli odvåžà posmrknout, pak ale zjistĂ, že v tom zĂšstala sama, a okamžitĂŹ toho nechĂĄ. A muži? Jak to snåšejĂ oni? Na tvåøi Williama Rackhama se dĂĄ vyèĂst bolestnĂ˝ úžas; smrt jeho manželky je bezpochyby rĂĄna, jejĂž skuteènĂĄ zĂĄvažnost na nĂŹj ještĂŹ zdaleka nedolehla. Lord Unwin svĂšj smutek ovlĂĄdĂĄ tak dobøe, že skoro pøipomĂnĂĄ znudĂŹnost. Henry Calder Rackham stojĂ klidnĂŹ a posmutnĂŹle, soustøedĂ se vĂ˝hradnĂŹ na knĂŹze a zhluboka a tiše si povzdychne, kdykoli odmlku v projevu pøerušà novĂĄ salva slov. Monolog doktora Cranea se podle všeho pomalu blĂžà vyvrcholenĂ: prĂĄvĂŹ se muèivĂŹ zmĂnil o „popelu a prachu“, což dozajista znamenĂĄ, že rakev bude velmi zĂĄhy spuštĂŹna do dĂry. Popel a prach, pøipomene shromåždĂŹnĂ˝m, jsou pouze našimi fyzickĂ˝mi pozĂšstatky, ale v porovnĂĄnĂ s našimi duchovnĂmi pozĂšstatky jsou bezvĂ˝znamnĂŠ. V prudkĂŠm, pronikavĂŠm svĂŹtle fyzickĂŠ smrti se odhaluje duše coby pĂšvodnĂ podstata, z nĂž odpadla malĂĄ, takøka bezvĂ˝znamnĂĄ èåsteèka – tĂŹlo. TĂŹlesnĂĄ podoba panĂ RackhamovĂŠ pro ni nepøedstavuje ztrĂĄtu, neboÂť ona žije dĂĄl, nejen ve vzpomĂnkĂĄch na jejĂ povahu a èiny, kterĂŠ všichni shromåždĂŹnĂ mohou bezpochyby dosvĂŹdèit, ale i v nĂĄruèi našeho nebeskĂŠho Otce, což je mnohem dĂšležitĂŹjšĂ. LĂĄskyplnĂŹ na ni vzpomĂnajĂ všichni, kdo mĂŹli to štĂŹstĂ, že ji znali – co svĂŹt ztratil, to zĂskĂĄ nebe, stojĂ na jejĂm nĂĄhrobnĂm kameni a nĂĄpis je to takøka stejnĂ˝ jako na Henryho nĂĄhrobku poblĂž, neboÂť jak mڞe èlovĂŹk zmuèenĂ˝ zĂĄrmutkem sklĂĄdat novĂĄ chytrĂĄ slova? Ăekali snad od nĂŹj metafyzickou bĂĄseò v HerbertovĂŹ stylu? Je tu nĂŹkdo, kdo by to na jeho mĂstĂŹ svedl lĂŠpe? Smrt je na hezkĂŠ veršĂky pøĂliš obscĂŠnnĂ. William se zadĂvĂĄ na to, jak zøĂzenci zvedajĂ rakev na provazech. S kamennou tvåøà odolĂĄvĂĄ pokušenĂ jemnĂŹ si otøĂt pot z èela; obĂĄvĂĄ se totiž, že si kapesnĂkem setøe patinu Rackhamova podkladovĂŠho krĂŠmu a Rackhamova broskvovĂŠho rumĂŹnce a odhalĂ tak strupy a modøiny. Už je to tady: štĂhlĂĄ, zåøivĂŹ nalakovanĂĄ truhla je koneènĂŹ spuštĂŹna do hrobu a doktor Crane monotĂłnnĂŹ odøĂkĂĄvĂĄ dĂĄvnovĂŹkĂŠ zaklĂnĂĄnĂ, aby mrtvĂŠ pomohl odejĂt. Williama to neutϚuje – „neboÂť popel a prach jsi a v popel a prach se navrĂĄtĂš“ je sice moc pĂŹknĂĄ pohøebnĂ rĂŠtorickĂĄ figura, ale ze surovĂŹ vĂŹdeckĂŠho pohledu je popel pozĂšstatek kremace, nikoli pohøbu do zemĂŹ. PromĂŹna mrtvoly v rakvi již znaènĂŹ pokroèila, jak William vĂ, protože ji vidĂŹl na stole v mĂĄrnici, ovšem koneènĂ˝m produktem nebude popel, ale tekutina, nebo nanejvýš cosi mazlavĂŠho. Ve WilliamovĂŹ hlavĂŹ se mrtvola oproti svĂŠmu stavu pøed tĂ˝dnem, kdy ji vidĂŹl naposledy, již znaènĂŹ rozložila; rakev hladce klesĂĄ do dĂry a on si pøedstavuje, jak se uvnitø rozdrĂĄsanĂŠ a shnilĂŠ maso klepe jako sulc. ZtϞka polkne, aby potlaèil zdϚenĂŠ zaĂşpĂŹnĂ. Je to zvlåštnĂ – nemڞe uvÏøit, že z Agnes zbĂ˝vĂĄ nĂŹco v pevnĂŠm skupenstvĂ, zatĂmco svĂŠho bratra Henryho (kterĂ˝ ležà v zemi již celĂŠ mĂŹsĂce a musĂ tedy logicky bĂ˝t v mnohem horšĂm stavu) si pøedstavuje mumifikovanĂŠho, tuhĂŠho jako špalek. I v hrobĂŹ se jeho bratr prkennĂŹ brĂĄnĂ rozkladu a vykazuje tuhou celistvost, zatĂmco (ve WilliamovĂ˝ch pøedstavĂĄch) Agnes jejĂ tĂŹkavost a typicky ženskĂĄ labilita odsuzuje k alchymickĂŠmu rozpuštĂŹnĂ. OdvrĂĄtĂ pohled; už to nedokåže snåšet. V oèĂch ho štĂpajĂ slzy; je tu dnes vĂšbec nĂŹkdo, kdo skrytĂŹ nevÏøĂ, že svou manželku dohnal k sebevraždĂŹ? Všechny tyhle ženy, všechny tyhle klevetivĂŠ „pøĂtelkynĂŹ“ jĂm opovrhujĂ; v hloubi duše mu to pøiklĂĄdajĂ za vinu; ke komu se mڞe obrĂĄtit? Nemڞe se podĂvat na Sugar, neboÂť ta stojĂ se SofiĂ a on nesnese pomyšlenĂ, co si teĂŻ poène s AgnesinĂ˝m dĂtĂŹtem, když padla veškerĂĄ nadĂŹje na to, že by mohlo mĂt matku. MĂsto toho v zoufalstvĂ pohlĂŠdne na lady Bridgelowovou a užasne a zĂĄroveò ho hluboce dojme, že i jejĂ oèi se lesknou. Vy jste tak, tak stateènĂ˝, øĂkĂĄ mu. PochopitelnĂŹ ne nahlas, ale všemi ostatnĂmi myslitelnĂ˝mi zpĂšsoby. William pevnĂŹ zavøe oèi, pøenåšà vĂĄhu z jednĂŠ nohy na druhou a poslouchĂĄ pleskĂĄnĂ hlĂny dopadajĂcĂ na dalšà hlĂnu. Nakonec ho kdosi jemnĂŹ zatahĂĄ za ruku. Otevøe oèi v domnĂŹnĂ, že uvidà ženskou tvåø, ale je to jeden z pohøebnĂch zøĂzencĂš. „Tudy prosĂm, pane.“ William na nĂŹj nechĂĄpavĂŹ zĂrĂĄ. Rukou v èernĂŠ rukavici ukåže zøĂzenec na svĂŹt za høbitovem. „Koèåry na vĂĄs èekajĂ, pane.“ „Ano… tedy… ehm…“ zadrhĂĄvĂĄ se, pak sklapne. CelĂ˝ den se obĂĄval, že bude muset mluvit, ospravedlòovat se a koktat dĂšvody, proè Agnes nenà živĂĄ a zdravĂĄ. NĂĄhle mu dojde, že nemusà øĂkat vĂšbec nic. Je omluven. NeèekajĂ ho žådnĂŠ otĂĄzky. Je èas odjet domĂš. NazĂtøà je Clara TillotsonovĂĄ propuštĂŹna. Nebo je, diplomatiètĂŹji øeèeno, s RackhamovĂ˝m požehnĂĄnĂm poslĂĄna po svĂ˝ch, aby si našla zamĂŹstnĂĄnĂ v domĂĄcnosti, jejĂž pĂĄn nenĂ vdovec. „Vzhledem ke zmĂŹnĂŹ okolnostĂ“: tento obrat William použil, když jĂ tu zprĂĄvu sdĂŹlil. PochopitelnĂŹ to sotva byla novinka a Clara moc dobøe vĂŹdĂŹla, co ji èekĂĄ, tak proè ho nemohla ušetøit tĂŠ mrzutosti, proè prostĂŹ nezmizela pøes noc a ten svĂšj vosĂ pas a ostrĂ˝ èumåèek si nevzala s sebou? Ale ovšem: protože potøebuje doporuèujĂcĂ dopis. Nemohl jĂ ho nechat v pøedsĂni, povϚenĂ˝ za stužku na vϚåku na klobouky? Ne, samozøejmĂŹ že nemohl. Pøestože tou dĂvkou pohrdĂĄ, ještĂŹ jedno setkĂĄnĂ s nĂ strpĂŹt musel. Však takĂŠ poslednĂho dne jejĂ služby v RackhamovĂŹ domĂŹ projde Claøino chovĂĄnĂ podivuhodnou promĂŹnou; je milĂĄ jako prodavaèka kvĂŹtin a podlĂŠzavĂĄ jako èistiè bot. VždyÂť se jednou skoro usmĂĄla! Brzo rĂĄno si procvièila onu dovednost, kterĂĄ je u komornĂŠ tak cenĂŹnĂĄ: balenà šatĂš a dalšĂch vĂŹcĂ do kufru tak, aby je bylo možnĂŠ v cĂli vytĂĄhnout nepomaèkanĂŠ a nepoškozenĂŠ. VeškerĂ˝ jejĂ majetek se vejde do mĂŠnĂŹ kufrĂš, než si Agnes vzala do Folkestone Sands; pøesnĂŹji øeèeno do jednoho lodnĂho kufru, jednoho tartanovĂŠho kuføĂku a krabice na klobouky. Rackham ji nevyprovodĂ; popravdĂŹ øeèeno, když si pro ni pøijede drožka, jedinĂ˝ èlen domĂĄcnosti si nenajde ani chvilku èasu na to, aby jĂ pøišel zamĂĄvat. Po ruce je jen Cheesman, ochotnĂ˝ a bodrĂ˝, zvedĂĄ jĂ zavazadla, halasnĂŹ ji ujišuje, že dneska jĂ zaèĂnĂĄ novĂ˝ život, a pøi nastupovĂĄnĂ do koèåru jĂ položà šlachovitou pracku na køĂž. Claøe se støĂdavĂŹ chce vyplakat se mu na ramenou a naplivat mu do tvåøe, a tak nakonec neudĂŹlĂĄ nic. DovolĂ mu cvrnknout do lemu suknĂŹ, aby se pøi zavĂrĂĄnĂ dveøà nepøivøela, s kamennou tvåøà se usadĂ a pak už se vozidlo dĂĄ trhanĂŹ do pohybu. V kabelce na klĂnĂŹ chovĂĄ doporuèujĂcĂ dopis od Williama Rackhama, kterĂ˝ dosud neèetla. ÂŽĂĄdosti o zamĂŹstnĂĄnĂ majĂ svou etiketu a ta zvĂ˝hodòuje uchazeèe, kteøà pøedajĂ takovĂ˝ dopis v zapeèetĂŹnĂŠ a neporušenĂŠ obĂĄlce – dĂĄvajĂ tĂm totiž najevo svrchovanou jistotu, že uvnitø nemڞe bĂ˝t nic než nejvyššà chvĂĄla. Jakmile se Clara ubytuje u sestry, bude mĂt spoustu volnĂŠho èasu, aby obĂĄlku napaøila a otevøela – a tehdy zjistĂ, že ji Rackham popisuje jako osobu prĂšmĂŹrnĂŠ inteligence, obdivuhodnĂŹ vĂŹrnou svĂŠ panĂ, byÂť zdaleka ne už svĂŠmu pĂĄnovi, šikovnou a schopnou komornou, jejĂž nakyslĂĄ povaha nemusĂ bĂ˝t pøekåžkou v loajĂĄlnĂ službĂŹ zamĂŹstnavateli, s nĂmž se snese. Pak Clara vybuchne vzteky a oplåèe ztracenou pøĂležitost øĂct tomu nabubøelĂŠmu pøĂzemnĂmu hrubiĂĄnovi Rackhamovi, co si o nĂŹm pøesnĂŹ myslĂ, a jejĂ sestra s nĂ taktnĂŹ souhlasĂ, i když v hloubi duše vĂ, že by se Clara neodvåžila ani pĂpnout, aby jĂ snad Rackham dopis nevytrhl z ruky a neroztrhal na prahu jejĂ budoucnost na kousky. „Mor na ten dĂšm!“ vykøikne Clara. „DoufĂĄm, že tam všichni chcĂpnou a budou se smažit v pekle!“ Ano, to øekne pozdĂŹji. ZatĂm si však kouše dolnĂ ret, poèĂtĂĄ stromy, zatĂmco se drožka šine kolem KensingtonskĂ˝ch zahrad, a pøemĂtĂĄ, jestli ji duch panĂ RackhamovĂŠ bude strašit za to, že ukradla pĂĄr drobnĂŹjšĂch šperkĂš. Copak duchovi sejde na pĂĄr nĂĄramcĂch a nĂĄušnicĂch, obzvlåštĂŹ tĂŹch, kterĂŠ prakticky nenosila a kterĂŠ by nejspĂš nepostrĂĄdala, ani kdyby byla naživu? Pokud je na svĂŹtĂŹ nĂŹjakĂĄ spravedlnost, tak z tĂŠhle krĂĄdeže nevzejde nic krom pĂĄr tolik potøebnĂ˝ch šestĂĄkĂš. I když, povĂdĂĄ se, že mrtvĂ bĂ˝vajĂ pomstychtivĂ… Clara doufĂĄ, že si panĂ RackhamovĂĄ, aÂť už je kdekoli, vzpomene na dlouhĂĄ lĂŠta, kdy jĂ komornĂĄ byla jedinĂ˝m spojencem proti jejĂmu odpornĂŠmu manželovi, a že ve svĂŠm ĂŠterickĂŠm srdci najde dost velkorysosti na to, aby øekla: „VĂ˝bornĂŹ, mĂĄ dobrĂĄ a vĂŹrnĂĄ služebnice.“ O guvernantèinĂ˝ch dvacĂĄtĂ˝ch narozeninĂĄch je poèasĂ vzhledem k roènĂmu obdobĂ nezvykle mĂrnĂŠ a slunce zåøà tak jasnĂŹ, že vĂc by si snad nikdo ani nemohl pøåt. Pøestože se 19. leden plnĂ˝m prĂĄvem nachĂĄzĂ uprostøed zimy, poslednĂ zbytky rozbøedlĂŠho snĂŹhu byly vymeteny z ulic, na stromech zpĂvajĂ ptĂĄci a vysoko nad hlavou Sugar je obloha levandulovĂŹ modrĂĄ a mraky majĂ barvu vajeènĂ˝ch skoøåpek, jako celostrĂĄnkovĂĄ barevnĂĄ ilustrace v dĂŹtskĂŠ pohĂĄdkovĂŠ knĂžce. TrĂĄva ve veøejnĂŠm parku je mokrĂĄ, nikoli však od snĂŹhu èi deštĂŹ, ale jen od roztĂĄtĂŠ jinovatky a sotva staèà na to, aby jĂ z nĂ navlhly boty. JedinĂ˝m solidnĂm dĂškazem roènĂho obdobĂ je dlouhĂ˝ jazyk neprĂšhlednĂŠho ledu, kterĂ˝ visĂ z tlamy kamennĂŠho draka usazenĂŠho na okraji prĂĄzdnĂŠ parkovĂŠ fontĂĄny, ovšem i tenhle rampouch se tøpytĂ a potĂ a pomalu prohrĂĄvĂĄ boj s velkĂ˝m tĂĄnĂm. PrĂĄvĂŹ takovĂŠho dne, pomyslĂ si Sugar, jsem se narodila. Sofie vzhlĂŠdne ke kamennĂŠmu drakovi, pak ke svĂŠ guvernantce a mlèky si vyžådĂĄ souhlas k bližšĂmu prozkoumĂĄnĂ nestvĂšry. Sugar pøikĂ˝vne a Sofie se s jistĂ˝mi potĂžemi (protože smuteènà šaty jsou neobyèejnĂŹ tĂŹsnĂŠ a tuhĂŠ) vydrĂĄpe na okraj fontĂĄny, jištĂŹnĂĄ guvernantèinĂ˝ma rukama. S rukavicĂ pøitisknutou k drakovu šedivĂŠmu boku najde dĂtĂŹ rovnovĂĄhu. Tyhle jejĂ starĂŠ vlnĂŹnĂŠ palèåky nejsou pøĂliš elegantnĂ, ovšem ty rukavièky z vepøovice, kterĂŠ dostala od otce k VĂĄnocĂšm, jĂ nikdy poøådnĂŹ nesedĂŹly, a když je sleèna Sugar zkusila nasadit na roztahovacĂ nڞky na rukavice pro dospĂŹlĂŠ, jedna jĂ praskla. Sofie se oblièejem naklonĂ pøĂmo pod kamennĂŠ draèà èelisti a nesmĂŹle vyplĂĄzne rڞovĂ˝ jazýèek ke tøpytĂcĂmu se rampouchu. „NedĂŹlej to, Sofie! Je špinavĂ˝.“ Holèièka ucukne, jako by dostala polĂèek. „Ale vĂš, co bys mohla udĂŹlat mĂsto toho? Co kdybys ho urazila?“ Sugar zarazilo, jak snadno se dĂĄ dĂtĂŹ vydĂŹsit, a teĂŻ by Sofii zase rĂĄda rozveselila. „Do toho – bouchni do nĂŹj!“ Sofie vĂĄhavĂŹ natĂĄhne rukavici a bezvĂ˝slednĂŹ poplĂĄcĂĄ ten mohutnĂ˝ ledovĂ˝ výènĂŹlek. Pak po dalšĂm guvernantèinĂŹ povzbuzovĂĄnĂ do rampouchu praštĂ a ten se ulomĂ. Z odhalenĂŠho železnĂŠho èenichu zaène klokotavĂŹ vytĂŠkat ubohĂ˝ èúrek okrovĂŹ zbarvenĂŠ vody. „No vidĂš, Sofie!“ zavolĂĄ Sugar. „DĂky tobĂŹ to už zase funguje.“ Za bedlivĂŠho dohledu svĂŠ guvernantky kråèà Sofie po obvodu fontĂĄny jako provazochodec po pomyslnĂŠm lanĂŹ. KvĂšli bohatĂŹ nabĂranĂ˝m suknĂm smuteènĂch šatĂš si vidĂ na nohy jen mizernĂŹ, ale bere to våžnĂŹ, postupuje pomalu a kvĂšli lepšà rovnovĂĄze mĂĄ ruce rozpaženĂŠ, jako by to byla køĂdla. Je podle pravidel pro drženĂ smutku pøĂpustnĂŠ, aby osiøelĂĄ dcera vyšla s doprovodem na veøejnost pouhĂ˝ch pĂĄr dnĂ po pohøbu? Sugar nemĂĄ nejmenšà potuchy, ale kdo ji pokĂĄrĂĄ, pokud se to nesmĂ? Služebnictvo v RackhamovĂŹ domĂŹ je strašnĂŹ bĂĄzlivĂŠ a William se ĂşplnĂŹ zavøel ve svĂŠ pracovnĂŹ, aby celĂ˝ svĂŹt vidĂŹl (nebo spĂše nevidĂŹl) vdovce zdrcenĂŠho žalem – takže on se sotva dozvĂ, co Sugar dĂŹlĂĄ, když nenĂ s nĂm. A i kdyby na to pøišel, co mĂĄ bĂ˝t? To se musĂ ona i Sofie krĂĄst po ztemnĂŹlĂŠm domĂŹ, dusit se v atmosfÊøe, v nĂž je smĂch zakĂĄzĂĄn a èernĂĄ je na dennĂm poøådku od snĂdanĂŹ až do tĂŠ doby, než je èas jĂt spĂĄt? Ne! OdmĂtĂĄ se plĂžit pod pohøebnĂm pøĂkrovem! Sofiiny hodiny se budou konat co nejèastĂŹji venku, ve veøejnĂ˝ch parcĂch a zahradĂĄch Notting Hillu. ChudĂĄk dĂtĂŹ už tak strĂĄvilo vĂc než dost ze svĂŠho života ukrytĂŠ jako nĂŹjakĂŠ hnusnĂŠ tajemstvĂ. „Je èas pøeøĂkat si dĂŹjepisnou bĂĄsnièku, malièkĂĄ,“ oznĂĄmĂ Sugar a Sofii se rozzåøà tvåø. Jestli mĂĄ nĂŹco ještĂŹ radši než hranĂ, tak je to prĂĄce. ZadĂvĂĄ se dolĂš na zem a chystĂĄ se seskoèit z okraje fontĂĄny; je to jen o pĂĄr centimetrĂš dĂĄl, než ve svĂ˝ch tuhĂ˝ch šatech snadno zvlĂĄdne. Co teĂŻ? Sugar se zèistajasna vrhne kupøedu, nabere dĂtĂŹ do nĂĄruèe a zĂĄvratnĂŹ hravĂŹ ji zhoupne na zem. BĂŹhem pĂĄr vteøin je po všem, sotva by se èlovĂŹk za tu dobu dokĂĄzal nadechnout, ale v tom dlouhĂŠm okamžiku cĂtĂ Sugar vĂc fyzickĂŠ radosti, než cĂtila za celĂ˝ život plnĂ˝ objetĂ. Podråžky SofiinĂ˝ch houpajĂcĂch se nohou se letmo dotknou mokrĂŠ trĂĄvy a ona pøistane; Sugar ji pustĂ a zalapĂĄ po dechu. DĂkybohu, dĂkybohu je dĂtĂŹ radostĂ bez sebe: zjevnĂŹ mĂĄ od nĂŹj požehnĂĄnĂ nĂŹco takovĂŠho v budoucnu zopakovat. PoslednĂ dobou Sugar vyvĂĄdĂ z mĂry, ba znepokojuje, jak prudce fyzickĂŠ jsou jejĂ city k Sofii. Co po jejĂm pøĂjezdu do Rackhamova domu zaèalo jako odhodlĂĄnĂ neublĂžit svĂŠ nešastnĂŠ žaèce, jĂ prosĂĄklo z hlavy do krve a teĂŻ obĂhĂĄ jejĂm tĂŹlem, transmutovĂĄno do zcela odlišnĂŠho nutkĂĄnĂ: touhy prodchnout Sofii štĂŹstĂm. DevatenĂĄctĂŠho dne ledna, rĂĄno o svĂ˝ch dvacĂĄtĂ˝ch narozeninĂĄch, stojĂ Sugar ve veøejnĂŠm parku a v celĂŠm tĂŹle jĂ poøåd mravenèà od Sofiina objetĂ. Pøedstavuje si, jak ležà spolu v posteli ve stejnĂ˝ch noènĂch košilĂch, Sofie tvrdĂŹ spĂ s tvåøièkou vmåèknutou do prohlubnĂŹ mezi òadry Sugar. Tahle pøedstava by byla ještĂŹ pøed rokem smϚnĂĄ, v neposlednà øadĂŹ proto, že nemĂŹla poprsĂ, kterĂŠ by stĂĄlo za øeè. Dnes jĂ ale prsa pøipadajĂ vĂŹtšĂ, jako by se jejĂ pøĂliš dlouhĂŠ dospĂvĂĄnĂ koneènĂŹ uzavøelo a z nĂ teĂŻ byla žena. Sofie zaène pochodovat kolem fontĂĄny, v tϞkĂŠm, obøadnĂm rytmu, a recituje jejĂ verše: „VilĂŠm Dobyvatel sepsal Knihu poslednĂho soudu, VilĂŠm RyšavĂ˝ byl zastøelen u horskĂŠho proudu, Jindøich PrvnĂ se na leccos EzopovĂ˝ch bajek tĂĄzal, svou dceru však korunovat nedokĂĄzal.“ „VĂ˝bornĂŹ, Sofie,“ øekne Sugar a poodstoupĂ. „Cviè sama a pøijĂŻ za mnou, když to nepĂšjde dĂĄl.“ Sofie dĂĄl pochoduje a skanduje, instinktivnĂŹ si k tĂŹm slovĂšm pøidĂĄvĂĄ melodii, takže se z bĂĄsnĂŹ stane pĂseò. Rukama zatuhlĂ˝ma v krepovĂ˝ch rukĂĄvech udĂĄvĂĄ takt o bok. „KrĂĄl ŠtĂŹpĂĄn se s Matyldou, svou sestøenicĂ, nedokĂĄzal smĂøit, obèanskĂĄ vĂĄlka tak trvala až do roku jedenĂĄct set padesĂĄt ètyøi. Jindøich, jehož nazĂ˝vali Plantagenetem, mĂŹl trable s dĂŹtmi a s Tomåšem Becketem.“ Sugar poodejde od fontĂĄny a usadĂ se na litinovĂŠ lavièce, kterĂĄ stojĂ o nĂŹjakĂ˝ch deset metrĂš dĂĄl. To prozpĂŹvovĂĄnĂ ji naplòuje pĂ˝chou, neboÂť øĂkanky jsou jejĂm vlastnĂm dĂlem; vymyslela si je jako mnemotechnickou pomĂšcku pro Sofii, kterĂŠ v hodinĂĄch dĂŹjepisu dĂŹlalo potĂže odlišit od sebe všechny ty intrikujĂcĂ a krvežĂznivĂŠ krĂĄle Anglie, obzvlåštĂŹ když se jich tolik jmenovalo VilĂŠm nebo Jindøich. Jakkoli jsou tyhle veršĂky nicotnĂŠ, jde o jejĂ prvnĂ literĂĄrnĂ pokusy od tĂŠ chvĂle, kdy prohlĂĄsila za mrtvĂ˝ svĂšj romĂĄn. Ach ano, vĂ, že je to politovĂĄnĂhodnĂŠ, ale zažehly v nĂ plamĂnek nadĂŹje, že by z nĂ snad ještĂŹ mohla bĂ˝t spisovatelka. A proè nepsat pro dĂŹti? Když je odchytĂte malĂŠ, mڞete utvåøet jejich duši… Copak nĂŹkdy våžnĂŹ vÏøila, že si nĂŹjakĂ˝ dospĂŹlĂ˝ pøeète jejĂ romĂĄn, setøese okovy pøedsudkĂš a stejnĂŹ jako ona se spravedlivĂŹ rozhnĂŹvĂĄ? A když už jsme u toho, vÚèi èemu se rozhnĂŹvĂĄ? Sama si skoro nevzpomĂnĂĄ… „Richard LvĂ srdce dlel stĂĄle v cizinĂŹ a sĂlu mĂŹl jak medvĂŹd, zabil ho šĂp roku jedenĂĄct set devadesĂĄt devĂŹt. KrĂĄl Jan snad ani neumĂŹl nelhat, nevraždit a nekrĂĄst, Magnu Chartu však stvrdil roku dvanĂĄct set šestnĂĄct.“ Sugar se pohodlnĂŹ opøe o lavièku, protĂĄhne si nohy a zavrtĂ prsty v botĂĄch, aby jĂ nemrzly; celĂ˝ zbytek tĂŹla je v teple. Pøestane oèima zaostøovat, takže Sofie se pøi každĂŠm obĂŹhu fontĂĄny prožene kolem nĂ jako èernĂĄ skvrna. „HodnĂĄ holka…“ zašeptĂĄ tak tiše, že ji Sofie nemڞe slyšet. Jak lĂbeznĂŠ je slyšet jinĂŠho èlovĂŹka zpĂvat vaše vlastnĂ slova, i když to jsou jen kostrbatĂŠ rĂ˝movaèky… „SedmapadesĂĄt let vlĂĄdl Jindøich TøetĂ zemi zdejšĂ, zdravĂ ani ducha ovšem nemĂŹl nejpevnĂŹjšĂ. Po svatbĂŹ Eduarda PrvnĂho nebylo už zbytĂ, ve Skotsku nastalo krveprolitĂ.“ „Ale vždyÂť to je malĂĄ Sofie RackhamovĂĄ!“ ozve se nepovĂŹdomĂ˝ ženskĂ˝ hlas a Sugar se probere a hledĂĄ osobu, jĂž patøĂ. Tam u brĂĄny parku stojĂ EmmelĂna FoxovĂĄ a zbĂŹsile mĂĄvĂĄ. Je to tak zvlåštnĂ pohled, vidĂŹt Ăşctyhodnou ženu mĂĄvat tak usilovnĂŹ! A jak mĂĄvĂĄ, jejĂ plnĂŠ poprsĂ se volnĂŹ pohupuje v živĂštku, patrnĂŹ tedy dnes nemĂĄ na sobĂŹ korzet. Sugar nenà žådnĂĄ odbornice na jemnĂŠ detaily Ăşctyhodnosti, ale opravdu by ji zajĂmalo, jestli nĂŹco takovĂŠho mڞe bĂ˝t ĂşplnĂŹ comme il faut… „Sleèna Sugar, pokud se nemĂ˝lĂm?“ pronese panĂ FoxovĂĄ, kterĂĄ mezitĂm urazila vĂŹtšinu vzdĂĄlenosti mezi nimi. „A-ano,“ odpovĂ Sugar a zvedne se z lavièky. „A vy jste myslĂm panĂ FoxovĂĄ.“ „Ano, to vskutku jsem. TϚà mĂŹ, že vĂĄs poznĂĄvĂĄm.“ „Ă-Ăł, a mĂŹ zase tϚĂ, že poznĂĄvĂĄm vĂĄs,“ odpovĂ Sugar o dvĂŹ až tøi vteøiny pozdĂŹji, než by mĂŹla. PanĂ FoxovĂĄ došla k nĂ až na dosah ruky a podle všeho jĂ nevadĂ tam postĂĄvat; pokud si všimla guvernantèina neklidu, nijak to na sobĂŹ nedĂĄvĂĄ znĂĄt. MĂsto toho kĂ˝vne na Sofii, kterĂĄ si po chvilkovĂŠ pauze zase zaèala pozpĂŹvovat za chĂšze. „NeotøelĂ˝ pøĂstup k dĂŹjepisu. Kdybych dostala takovĂŠ verše, možnĂĄ bych ten obor nesnåšela o poznĂĄnĂ mĂŠnĂŹ.“ „Napsala jsem je pro ni sama,“ vyhrkne Sugar. PanĂ FoxovĂĄ se jĂ s oèima lehce pøimhouøenĂ˝ma znepokojivĂŹ zadĂvĂĄ pøĂmo do tvåøe. „To jste våžnĂŹ chytrĂĄ,“ pravĂ se zvlåštnĂm ĂşsmĂŹvem. Sugar cĂtĂ, jak ji štĂpe pot v èernĂŠm podpažà šatĂš a stĂŠkĂĄ jĂ dolĂš. Co je sakra s tou ženskou? Pøeskoèilo jĂ, nebo si ji zlomyslnĂŹ dobĂrĂĄ? „JĂĄ… se domnĂvĂĄm, že nĂŹkterĂŠ knihy, kterĂŠ se dĂĄvajĂ dĂŹtem, jsou smrtĂcĂ,“ navåže Sugar v zoufalĂŠ snaze najĂt vhodnĂŠ konverzaènĂ tĂŠma. „UmrtvujĂ touhu se uèit. Ale Sofie teĂŻ mĂĄ pĂĄr dobrĂ˝ch uèebnic, modernĂch uèebnic, kterĂŠ jĂ na mou žådost pøinesl W– pan Rackham. I když musĂm øĂct,“ (ĂşlevnĂ˝ vĂ˝dech ochladĂ pot na jejĂm èele, když ji neèekanĂŹ napadne, jak využĂt jednu vzpomĂnku) „že Sofie mĂĄ poøåd moc rĂĄda jednu knĂžku pohĂĄdek, kterou jĂ dal o VĂĄnocĂch strýèek Henry, kterĂ˝ byl våš drahĂ˝ pøĂtel, pokud se nepletu.“ PanĂ FoxovĂĄ zamrkĂĄ a trochu zbledne, jako kdyby prĂĄvĂŹ dostala pohlavek nebo polibek. „Ano,“ odpovĂ. „To byl.“ „Na titulnĂm listu,“ nenechĂĄ se odradit Sugar, „se podepsal jako TvĂšj otravnĂ˝ strýèek Henry.“ PanĂ FoxovĂĄ zavrtĂ hlavou a povzdychne si, jako kdyby slyšela hnusnou fĂĄmu, zvelièenou èastĂ˝m opakovĂĄnĂm. „Nebyl ani v nejmenšĂm otravnĂ˝. Byl to moc milĂ˝ èlovĂŹk.“ A ztϞka dosedne na lavièku, bez varovĂĄnĂ a zcela neformĂĄlnĂŹ. Sugar si sedne vedle nĂ, docela potϚenĂĄ smĂŹrem, jĂmž se rozhovor odvĂjĂ – protože po slabšĂm zaèåtku mĂĄ teĂŻ podle všeho navrch. Po minimĂĄlnĂm zavĂĄhĂĄnĂ se rozhodne zabĂt dvĂŹ mouchy jednou ranou: dĂĄt najevo dĂšvĂŹrnou znalost knih Sofie RackhamovĂŠ, pokud by snad panĂ FoxovĂĄ mĂŹla jakĂŠkoli pochybnosti o jejĂ kvalifikaci v roli guvernantky – a vyzvĂdat. „Nechci vyzvĂdat, panĂ FoxovĂĄ, ale øeknĂŹte mi: domnĂvĂĄm se sprĂĄvnĂŹ, že prĂĄvĂŹ vy jste ta ‚dobrĂĄ pøĂtelkynĂŹ‘, na niž Henry Rackham naråžà ve svĂŠm vĂŹnovĂĄnĂ? Ta pøĂtelkynĂŹ, kterĂĄ ho vyplĂsnila za to, že dal Sofii Bibli, když jĂ byly jen tøi roky?“ PanĂ FoxovĂĄ se smutnĂŹ zasmĂŹje, ale oèi se jĂ dĂĄl tøpytĂ a neochvĂŹjnĂŹ se upĂrajĂ na Sugar. „Ano, opravdu mi pøipadalo, že ve tøech letech je Sofie na PĂĄtou knihu MojžĂšovu a Plåè JeremiåšÚv trošku malĂĄ,“ opåèĂ. „A co se týèe LotovĂ˝ch dcer a Onana a toho všeho, hmm… dĂtĂŹ si zasloužà pĂĄr let nevinnosti, ne?“ „JistĂŹ,“ kĂ˝vne Sugar. KonkrĂŠtnĂ detaily jĂ trochu unikajĂ, ale s vyznĂŹnĂm naprosto souhlasĂ. A pak, pro pøĂpad, že by se jĂ snad jejĂ neznalost dala vyèĂst z tvåøe, panĂ Foxovou ujistĂ: „Ale Sofii z Bible ètu. TakovĂŠ ty napĂnavĂŠ pøĂbĂŹhy: o Noemovi a PotopĂŹ, o nĂĄvratu marnotratnĂŠho syna, o Danielovi v jĂĄmĂŹ lvovĂŠ…“ „Ale ne o SodomĂŹ a Gomoøe,“ odtušà panĂ FoxovĂĄ. NaklĂĄnĂ se k nà èĂm dĂĄl vĂc a jedinkrĂĄt nemrkne. „Ne.“ „To dĂŹlĂĄte dobøe,“ mĂnĂ panĂ FoxovĂĄ. „JĂĄ chodĂm po ulicĂch našà vlastnĂ Sodomy nĂŹkolikrĂĄt tĂ˝dnĂŹ. KazĂ dĂŹti stejnĂŹ ochotnĂŹ jako kohokoli jinĂŠho.“ Ta panĂ FoxovĂĄ se svou dlouhou ošklivou tvåøà a pĂĄtravĂ˝ma oèima je ale divnĂĄ! Je neškodnĂĄ? Proè tak zĂrĂĄ? Sugar by teĂŻ byla nejradši, kdyby mezi nimi sedĂŹla Sofie; ta už by se postarala, aby se rozhovor toèil kolem pøĂjemnĂ˝ch tĂŠmat. „Jestli chcete, Sofie se k nĂĄm mڞe pøidat, když už ji znĂĄte tak dlouho. MĂĄm ji sem zavolat?“ „Ne, nevolejte ji,“ odpovĂ panĂ FoxovĂĄ hned, nikoli nepøåtelsky, ale pozoruhodnĂŹ rĂĄznĂŹ. „Sofie a jĂĄ se neznĂĄme ani zdaleka tak dobøe, jak pøedpoklĂĄdĂĄte. Když jsem s Henrym chodila na nĂĄvštĂŹvu do vily RackhamovĂ˝ch, nebylo po nĂ ani vidu; èlovĂŹk by skoro neuhĂĄdl, že vĂšbec existuje. VĂdĂĄvala jsem ji jen v kostele a ještĂŹ jen na bohoslužbĂĄch, jichž se neúèastnila panĂ RackhamovĂĄ. Po chvĂli mi ta shoda okolnostĂ – nebo bych snad mĂŹla øĂct spĂš pravĂ˝ opak shody okolnostĂ – pøišla velmi pozoruhodnĂĄ.“ „TeĂŻ nĂŹjak nechĂĄpu, jak to myslĂte.“ „Tak jĂĄ to vysvĂŹtlĂm, sleèno Sugar. Bylo nabĂledni, že panĂ RackhamovĂŠ dĂŹti nepøirostly k srdci. Abych se vyjĂĄdøila ještĂŹ jednoznaènĂŹji – vypadalo to, jako by si existenci svĂŠ vlastnĂ dcery ani nepøipouštĂŹla.“ „NepøĂslušà mi hodnotit, co se panĂ RackhamovĂŠ dĂŹlo v hlavĂŹ,“ øekne Sugar. „VĂdala jsem ji jen mĂĄlokdy; a když jsem pøišla do domĂĄcnosti, už jĂ nebylo dobøe. Ale…“ (ZvednutĂŠ oboèà panĂ FoxovĂŠ pĂšsobĂ hrĂšzostrašnĂŹ: dĂĄ se z nĂŹj vyèĂst, že pokud se kterĂĄkoli guvernantka odvolĂĄvĂĄ na neznalost faktĂš, je dozajista hloupĂĄ nebo lže.) „Ale myslĂm si, že mĂĄte pravdu.“ „A co vy, sleèno Sugar?“ otåže se panĂ FoxovĂĄ, položà si ruce na kolena a pøedklonĂ se. JejĂ postoj svĂŹdèà o tom, že se koneènĂŹ dostĂĄvĂĄ k vĂŹci. „PøedpoklĂĄdĂĄm, že vy vztah k dĂŹtem mĂĄte?“ „To ano. RozhodnĂŹ mĂĄm moc rĂĄda Sofii.“ „Ano, to je zjevnĂŠ na prvnĂ pohled. Je to vaše prvnà žaèka?“ „Ne,“ odpovĂ Sugar. Tvåøà se vyrovnanĂŹ, ale hlava se jĂ toèà jako kateøinskĂŠ kolo. „Pøed SofiĂ jsem se starala o malĂŠho chlapce. Jmenoval se Christopher. V Dundee.“ (BĂŹhem Williamovy dlouhĂŠ bitvy s obchodnĂky s jutou se jĂ do pamĂŹti vryla spousta jmen a faktĂš spojenĂ˝ch s Dundee, kdyby je na žådost panĂ FoxovĂŠ mĂŹla uvĂŠst. BĂšh jĂ odpusÂť to tvrzenĂ, že pro Christophera nĂŹco udĂŹlala – mĂsto aby o to nebohĂŠ dĂtĂŹ peèovala, nechala ho v jĂĄmĂŹ lvovĂŠ…) „V Dundee?“ opakuje panĂ FoxovĂĄ. „To jste pøišla z hroznĂŠ dĂĄlky. Ale nemĂĄte skotskĂ˝ pøĂzvuk – spĂš londĂ˝nskĂ˝, øekla bych.“ „ÂŽila jsem leckde.“ „Ano, o tom nepochybuji.“ Pak se rozhostĂ rozpaèitĂŠ mlèenĂ, bĂŹhem nĂŹhož Sugar pøemýšlĂ, kam se proboha podĂŹla ta jejĂ slavnĂĄ pøevaha. UsoudĂ, že ji mڞe zĂskat zpĂĄtky jedinĂŹ protiĂştokem. „Jsem moc rĂĄda, že jste se rozhodla vyjĂt si na prochĂĄzku stejnĂŠho rĂĄna jako Sofie a jĂĄ,“ pronese. „JeštĂŹ nedĂĄvno jste pøece na tom nebyla se zdravĂm valnĂŹ, ne?“ PanĂ FoxovĂĄ naklonĂ hlavu na stranu a unavenĂŹ se usmĂŹje. „HodnĂŹ, hodnĂŹ nevalnĂŹ,“ pøipustĂ zpĂŹvavĂ˝m hlasem. „Ale urèitĂŹ jsem trpĂŹla mĂŠnĂŹ než ti, kdo sledovali mĂŠ utrpenĂ. VĂte, oni byli pøesvĂŹdèeni, že zemøu, zatĂmco jĂĄ vĂŹdĂŹla, že nezemøu. A teĂŻ jsem svĂŹdkem toho,“ – mĂĄvne otevøenou dlanĂ, jako by naznaèovala neviditelnĂŠ frontĂŹ lidĂ, aÂť ji pøedbĂŹhnou – „jak se hustĂ˝ dav nebožåkĂš potĂĄcĂ do hrobu.“ Jenže vy to nechĂĄpete: Agnes žije! bleskne hlavou rozhoøèenĂŠ Sugar. „Dav?“ namĂtne. „Je to jistĂŹ hroznĂŠ, dva èlenovĂŠ stejnĂŠ rodiny, ale pøece jen…!“ „To ne, jĂĄ nemyslela Rackhamovy,“ opåèà panĂ FoxovĂĄ. „Jejda, to se opravdu omlouvĂĄm. Myslela jsem si, že vĂte, že pracuji pro Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen.“ „Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen? PøiznĂĄm se, že jsem o nĂŹm nikdy neslyšela.“ PanĂ FoxovĂĄ se zasmĂŹje, znĂ to zvlåštnĂŹ hrdelnĂŹ. „Ach, sleèno Sugar, jak by nĂŹkterĂŠ mĂŠ kolegynĂŹ sklĂèilo, jak by je to pokoøilo, kdyby vĂĄs teĂŻ slyšely! NicmĂŠnĂŹ vĂĄm to tedy øeknu: jsme dĂĄmskĂĄ organizace, kterĂĄ napravuje, nebo se pøinejmenšĂm snažà napravit prostitutky.“ Znovu ten nemilosrdnĂ˝, pøĂmĂ˝ pohled. „OmlouvĂĄm se, pokud vĂĄs to slovo uråžĂ.“ „Ne, ne, vĂšbec ne,“ øekne Sugar, aèkoli cĂtĂ, jak se zaèĂnĂĄ èervenat ve tvåøĂch. „Pokraèujte prosĂm – rĂĄda by se toho dozvĂŹdĂŹla vĂc.“ PanĂ FoxovĂĄ se teatrĂĄlnĂŹ zadĂvĂĄ do nebes a pronese (sarkasticky nebo våžnĂŹ, to teĂŻ Sugar nĂŹjak nedokåže rozeznat): „Ach! Hlas budoucnosti našeho pohlavĂ!“ NaklonĂ se k Sugar na lavièce o kousek blĂž, zjevnĂŹ ji to pøimĂŹlo k ještĂŹ vĂŹtšà dĂšvĂŹrnosti. „ModlĂm se, aby pøišla doba, kdy všechny vzdĂŹlanĂŠ ženy budou o tomto tĂŠmatu chtĂt mluvit bez pokrytectvĂ a nevyhĂ˝bavĂŹ.“ „T-taky v to doufĂĄm,“ koktĂĄ Sugar. Toužà po tom, aby jĂ Sofie pøispĂŹchala na pomoc, i kdyby mĂŹla spadnout a zaèĂt kvĂlet. Jenže Sofie poøåd pochoduje kolem fontĂĄnky a rozhodnĂŹ ještĂŹ nenĂ s anglickĂ˝mi krĂĄli hotovĂĄ. „…PovstĂĄnĂ Wata Tylera a ViklefĂšv pøeklad PĂsma svatĂŠho objevily se za vlĂĄdy Richarda DruhĂŠho.“ „Prostituce je urèitĂŹ hroznĂ˝ problĂŠm,“ pronese Sugar s tvåøà natoèenou k Sofii. „Ale mڞete vy – mڞe våš Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen – opravdu doufat v to, že jednou bude vymĂ˝cena?“ „Za mĂŠho života ne,“ odpovĂ panĂ FoxovĂĄ, „ale za jejĂho možnĂĄ ano.“ Sugar je v pokušenĂ rozesmĂĄt se nad absurditou takovĂŠ pøedstavy, pak ale do jejĂho zornĂŠho pole pøidusĂĄ Sofie a zazpĂvĂĄ: „ Jindøich ĂtvrtĂ˝ si korunu bral i do postele, zatĂmco Arundel lollardĂšm zatĂĄpĂŹl vesele,“ a najednou ucĂtĂ tak silnĂ˝ zĂĄvan nevinnosti, až ji to napĂšl pøesvĂŹdèĂ, že by se sen panĂ FoxovĂŠ nakonec jednou mohl naplnit. „NejvĂŹtšà pøekåžkou,“ mĂnĂ panĂ FoxovĂĄ, „je houževnatost nĂŹkterĂ˝ch lžĂ. HlavnĂŹ onĂŠ hnusnĂŠ a zbabĂŹlĂŠ lži, že koøenem prostituce je nestydatost žen. Slyšela jsem to snad tisĂckrĂĄt, dokonce i z Ăşst samotnĂ˝ch prostitutek!“ „Co je tedy tĂm koøenem? Je to nestydatost mužÚ?“ ŠedĂĄ pleÂť panĂ FoxovĂŠ vÚèihlednĂŹ zrڞovĂŹla, jak se pro to tĂŠma nadchla. „Jen do tĂŠ mĂry, do nĂž muži utvåøejĂ zĂĄkony urèujĂcĂ, co ženy smĂ a nesmĂ dĂŹlat. A zĂĄkony nejsou jen to, co se schvaluje v parlamentu! KĂĄzĂĄnĂ duchovnĂho, kterĂ˝ nemĂĄ v srdci ani špetku lĂĄsky, to je zĂĄkon; to, jak se naše pohlavĂ oèeròuje a trivializuje v novinĂĄch, v romĂĄnech, dokonce na etiketĂĄch i tĂŹch nejbanĂĄlnĂŹjšĂch vĂ˝robkĂš pro domĂĄcnost, to je zĂĄkon. A hlavnĂŹ, chudoba je zĂĄkon. Když na muže pøijde bĂda, pĂŹtilibrovĂĄ bankovka a novĂŠ šaty z nĂŹj zase udĂŹlajĂ ĂşctyhodnĂŠho èlovĂŹka, ale když do bĂdy upadne žena…!“ PodråždĂŹnĂŹ si odfrkne; tvåøe mĂĄ zardĂŹlĂŠ, jak se rozohnila. PoprsĂ se jĂ pøi rychlĂŠm dĂ˝chĂĄnĂ nadouvĂĄ a zase klesĂĄ, bradavky jsou vidĂŹt s každĂ˝m nĂĄdechem. „Od ženy se oèekĂĄvĂĄ, že zĂšstane ve škarpĂŹ. VĂte, sleèno Sugar, ještĂŹ jsem nepotkala nevĂŹstku, kterĂĄ by radši nebyla nĂŹco jinĂŠho. Kdyby jen mohla.“ „Ale jak,“ øekne Sugar a zase se krèà pøed tĂm pohledem a rudne od èela až po lĂmeèek, „tenhle våš Spolek postupuje pøi… ehm… zĂĄchranĂŹ tĂŹch prostitutek?“ „ChodĂm do bordelĂš, do vykøièenĂ˝ch domĂš, vyråžĂme do ulic… parkĂš… kamkoli, kde se prostitutky vyskytujĂ, a varujeme je – když dostaneme pøĂležitost – pøed osudem, kterĂ˝ je èekĂĄ.“ Sugar pozornĂŹ pøikyvuje a retrospektivnĂŹ je pomĂŹrnĂŹ rĂĄda, že kdykoli se Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen stavil rĂĄno v podniku panĂ CastawayovĂŠ, nikdy se nezvedla z postele. „NabĂzĂme jim ĂştoèištĂŹ, byÂť mĂĄme bohužel k tomuto úèelu k dispozici pouze velmi mĂĄlo domĂš,“ pokraèuje panĂ FoxovĂĄ. „Kʞ by se jen poloprĂĄzdnĂŠ kostely v tĂŠhle zemi daly využĂt rozumnĂŹji! Ale to nevadĂ, dĂŹlĂĄme, co se dĂĄ, s tĂm ubytovĂĄnĂm, kterĂŠ mĂĄme… A co dĂŹlĂĄme pak? No, pokud majĂ dĂvky nĂŹjakou živnost, tak se pomocĂ doporuèujĂcĂch dopisĂš vynasnažĂme zĂskat jim prĂĄci v oboru. JĂĄ už takovĂ˝ch napsala spoustu. Pokud žådnou živnost nemajĂ, postarĂĄme se, aby si osvojily nĂŹjakou užiteènou dovednost, tøeba šitĂ nebo vaøenĂ. V nĂŹkterĂ˝ch nejlepšĂch domĂĄcnostech pracujĂ služky, kterĂŠ dostaly mĂsto dĂky Spolku.“ „No tohle!“ PanĂ FoxovĂĄ si povzdychne. „SamozøejmĂŹ to cosi vypovĂdĂĄ o našà spoleènosti – èĂmž myslĂm anglickou spoleènost –, když mladĂŠ ženĂŹ dokåžeme pøinejlepšĂm nabĂdnout ĂşctyhodnĂŠ poddanstvĂ. Jenže my se nemڞeme potĂ˝kat s vĂce zly najednou. Tohle je akutnĂ. Prostitutky umĂrajĂ každĂ˝ den.“ „Ale na co?“ zeptĂĄ se Sugar ze zvĂŹdavosti, i když odpovĂŹĂŻ už znĂĄ. „Na nemoci, pøi porodu, nĂŹkdo je zavraždĂ, pøĂpadnĂŹ samy spĂĄchajĂ sebevraždu,“ odpovĂ panĂ FoxovĂĄ s peèlivou vĂ˝slovnostĂ. „V našem snaženĂ nĂĄs poøåd pronĂĄsleduje obrat ‚pøĂliš pozdĂŹ‘. Zrovna vèera jsem navštĂvila nevĂŹstinec, podnik panĂ CastawayovĂŠ – hledala jsem totiž jednu konkrĂŠtnĂ dĂvku, o nĂž jsem se doèetla v ohavnĂŠ brožuøe Dalšà spanilĂŠ jĂzdy po LondĂ˝nĂŹ. Zjistila jsem, že ta dĂvka je dĂĄvno pryè a že panĂ CastawayovĂĄ zemøela.“ Sugar jako by zkamenĂŹla støeva; jen dĂky litinovĂŠmu sedadlu lavièky jĂ ztϞklĂŠ orgĂĄny nepropadnou na zem. „Zemøela?“ zašeptĂĄ. „Zemøela,“ potvrdĂ jĂ panĂ FoxovĂĄ. JejĂ velkĂŠ šedĂŠ oèi peèlivĂŹ sledujĂ sebemenšà nĂĄznak reakce jejĂ koøisti. „Zemøela… na co?“ „To mi novĂĄ bordelmamĂĄ neøekla. Nåš rozhovor pøedèasnĂŹ ukonèily dveøe, kterĂŠ mi zabouchla pøed nosem.“ Sugar už pohled panĂ FoxovĂŠ nedokåže snåšet. S rozhoupanĂ˝m žaludkem sklopĂ toèĂcĂ se hlavu a upøenĂŹ se zadĂvĂĄ do pomaèkanĂŠ èerni vlastnĂho klĂna. Co mĂĄ dĂŹlat? Co mĂĄ øĂct? Kdyby to v životĂŹ chodilo jako v RosinĂ˝ch krvĂĄcĂch, probodla by panĂ FoxovĂŠ dĂ˝kou srdce a zajistila si Sofiinu pomoc pøi zahrabĂĄnĂ mrtvoly; nebo by mohla padnout panĂ FoxovĂŠ k nohĂĄm a na kolenou ji prosit, aÂť jejĂ tajemstvĂ nikomu neprozradĂ. MĂsto toho dĂĄl zĂrĂĄ do svĂŠho klĂna a mĂŹlce dĂ˝chĂĄ, dokud si neuvĂŹdomĂ, že jĂ cosi bublĂĄ v chøĂpĂ. A když si utøe nos, povšimne si, že mĂĄ rukavici potøĂsnĂŹnou jasnĂŹ rudou krvĂ. Pøed oèima se jĂ objevĂ bĂlĂ˝ kapesnĂk, v dosti ošuntĂŹlĂŠ a svraštĂŹlĂŠ rukavici panĂ FoxovĂŠ. Sugar si ho vyjevenĂŹ vezme a vysmrkĂĄ se. OkamžitĂŹ dostane šĂlenou zĂĄvraÂť, zakymĂĄcĂ se na mĂstĂŹ a kapesnĂk se zĂĄzraènĂŹ nĂĄhle promĂŹnĂ z mĂŹkkĂŠho a teplĂŠho ètverce bĂlĂŠ bavlny v promoèenĂ˝ chladnĂ˝ karmĂnovĂ˝ hadøĂk. „Ne, zakloòte se dozadu,“ ozve se hlas panĂ FoxovĂŠ, když se Sugar zhroutĂ dopøedu. „Je to tak lepšĂ.“ A položà Sugar ruku na prsa a pevnĂŹ a jemnĂŹ tlaèĂ, dokud nemĂĄ Sugar zaklonĂŹnou hlavu tak, že už to dĂĄl nejde, a kĂ˝vĂĄ se ve vzduchu, lopatky mĂĄ bolestivĂŹ pøitisknutĂŠ k železnĂŠ lavièce a tvåøà mrkĂĄ do modrĂŠ oblohy. Krev se jĂ hrne do hlavy, stĂŠkĂĄ jĂ do jĂcnu, šimrĂĄ ji v prĂšdušnici. „Snažte se dĂ˝chat normĂĄlnĂŹ, nebo omdlĂte,“ nabĂĄdĂĄ ji panĂ FoxovĂĄ, když Sugar zaène prudce oddychovat a lapat po dechu. „VÏøte mi; to jĂĄ znĂĄm.“ Sugar se zaøĂdĂ podle jejĂ rady a dĂĄl upĂrĂĄ oèi nahoru na oblohu. Levou ruku s kapesnĂkem si tiskne k nosu, tu pravou mĂĄ – aè je to k nevĂøe – obemknutou v dlani panĂ FoxovĂŠ. TvrdĂŠ, kostnatĂŠ prsty ji konejšivĂŹ tisknou skrz dvĂŹ vrstvy kĂšzleèiny, kterĂŠ oddĂŹlujĂ jejich kڞi. „Promiòte, sleèno Sugar,“ ozve se hlas po jejĂm boku. „TeĂŻ vidĂm, že jste svou nĂŹkdejšà bordelmamĂĄ musela mĂt velmi rĂĄda. Takovou možnost jsem si ve svĂŠ pýše nedokĂĄzala pøedstavit. PopravdĂŹ øeèeno jsem si toho nedokĂĄzala pøedstavit mnohem vĂc.“ Sugar mĂĄ teĂŻ hlavu zaklonĂŹnou tak hluboko, že vidĂ vzhĂšru nohama chodce, kteøà jdou po Pembridge Square a mĂjejĂ park. PøevrĂĄcenĂĄ matka, kterĂĄ visĂ ze stropu svĂŹta, za sebou tĂĄhne pøevrĂĄcenĂŠho klouèka a hubuje mu, že civĂ na panĂ s krvĂ na tvåøi. „Sofie,“ zamumlĂĄ Sugar ĂşzkostlivĂŹ. „Už neslyšĂm Sofii.“ „Je v poøådku,“ ujistĂ ji panĂ FoxovĂĄ. „Usnula opøenĂĄ o fontĂĄnu.“ Sugar zamrkĂĄ. Slzy ji lechtajĂ na ušĂch a promåèejĂ vlasy na spĂĄncĂch. Olizuje si zakrvĂĄcenĂŠ rty a hledĂĄ odvahu zeptat se na svĂšj osud. „Promiòte mi prosĂm, sleèno Sugar,“ ozve se panĂ FoxovĂĄ. „Jsem zbabĂŹlĂĄ. Kdybych mĂŹla dost odvahy, ušetøila bych vĂĄs tĂŠhle hry na koèku a na myš a øekla bych vĂĄm na rovinu, za koho vĂĄs poklĂĄdĂĄm. A kdybych se nĂĄhodou zmĂ˝lila, brala byste mĂŹ s rezervou jako šĂlenou ženskou a tĂm by to skonèilo.“ Sugar opatrnĂŹ zvedne hlavu, ale krvĂ nasĂĄklĂ˝ kapesnĂk si pøi tom stĂĄle pøidržuje u nosu. „Takže… jak to skonèĂ? A za koho mĂŹ poklĂĄdĂĄte?“ PanĂ FoxovĂĄ je obrĂĄcenĂĄ na druhou stranu a dĂvĂĄ se do parku na Sofiino spĂcĂ tĂŹlo. Z profilu mĂĄ vĂ˝raznou bradu a pĂšsobĂ celkem atraktivnĂŹ, pøesto si však Sugar nemڞe nevšimnout, že jĂ v kudrlinkovĂŠm zĂĄhybu ucha uvĂzla svĂŹtlĂĄ hrudka skoøicovĂŹ hnĂŹdĂŠho ušnĂho mazu. „PoklĂĄdĂĄm vĂĄs,“ øekne panĂ FoxovĂĄ, „za mladou ženu, kterĂĄ našla svĂŠ povolĂĄnĂ a hodlĂĄ se mu poctivĂŹ vĂŹnovat bez ohledu na to, jak se živila pøedtĂm. PrĂĄvĂŹ v to doufĂĄ nåš Spolek u dĂŹvèat umĂstĂŹnĂ˝ch do dobrĂ˝ch domovĂš, a bohužel se jich mnoho vrĂĄtĂ na ulici. Vy se nevrĂĄtĂte na ulici, že ne, sleèno Sugar?“ „Radši bych zemøela.“ „To jistĂŹ nebude nutnĂŠ,“ prohlĂĄsĂ panĂ FoxovĂĄ a najednou vypadĂĄ hroznĂŹ unavenĂĄ. „Tak krvežĂznivĂ˝ BĂšh rozhodnĂŹ nenĂ.“ „Ach! Våš kapesnĂk…“ vykøikne Sugar, když si vzpomene na znièenĂ˝, krvĂ nasĂĄklĂ˝ hadøĂk, kterĂ˝ se jĂ houpe z pĂŹsti. „MĂĄm jich doma velkou krabici,“ povzdychne si panĂ FoxovĂĄ a zvedne se. „To mĂĄm z toho, že jsem nezemøela na souchotĂŹ. Sbohem, sleèno Sugar. Bezpochyby se ještĂŹ uvidĂme.“ Už si to namĂøila pryè. „To… to doufĂĄm,“ zareaguje Sugar; nĂŹjak nevĂ, co jinĂŠho by mĂŹla øĂct. „JistϞe se uvidĂme,“ øekne panĂ FoxovĂĄ, otoèà se a zamĂĄvĂĄ, mnohem patøiènĂŹji než pøedtĂm. „SvĂŹt je malĂ˝.“ Po odchodu panĂ FoxovĂŠ si Sugar otøe oblièej; uvĂŹdomuje si, že na tvåøi, rtech a bradĂŹ mĂĄ zaschlou krev. S nepøĂliš velkĂ˝m ĂşspĂŹchem se snažà setøĂt trochu vlĂĄhy z trĂĄvy, protože pod sluneènĂmi paprsky se roztĂĄtĂĄ jinovatka již vypaøila. ZakrvĂĄcenĂ˝ kapesnĂk jĂ pøipomene nĂŹco, naè se poslednĂch pĂĄr tĂ˝dnĂš usilovnĂŹ snažà nemyslet: a sice že již nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš z nĂ nevytekla ani kapka menstruaènĂ krve. Vstane a zakymĂĄcĂ se, poøåd se jĂ toèà hlava. Je mrtvĂĄ, pomyslĂ si. K èertu s nĂ; je mrtvĂĄ. PokusĂ se pøedstavit si mrtvou panĂ Castawayovou, ale to nejde. JejĂ matka vždycky vypadala jako mrtvola, kterĂĄ byla z nĂŹjakĂŠho obscĂŠnnĂho èi svatokrĂĄdežnĂŠho dĂšvodu oživena a køiklavĂŹ nalĂèena. Jak by ji mohla smrt zmĂŹnit? Sugar ten obraz mڞe nanejvýš natoèit na bok, zmĂŹnit orientaci panĂ CastawayovĂŠ z vertikĂĄlnĂ na horizontĂĄlnĂ. RڞovĂŠ oèi mĂĄ otevøenĂŠ; ruku nataženou dlanĂ vzhĂšru na mince. „PojĂŻte, prosĂm,“ øĂkĂĄ, pøipravenĂĄ zavĂŠst dalšĂho pĂĄna za dĂvkou jeho snĂš. „Sofie,“ zašeptĂĄ, když pøejde k fontĂĄnĂŹ. „Sofie, vzbuĂŻ se.“ Holèièka, sesutĂĄ jako hadrovĂĄ panenka, s hlavou svϚenou na rameni, se s trhnutĂm okamžitĂŹ probudĂ a obrĂĄtĂ oèi v sloup úžasem, že ji nĂŹkdo mohl takhle nachytat. Sugar se ovšem stihne omluvit jako prvnĂ: „Promiò, Sofie, že jsem s tou dĂĄmou mluvila pøĂliš dlouho.“ Sugar odhaduje, že už bude skoro poledne; mĂŹly by si pospĂšit zpĂĄtky do domu, nebo by se William mohl rozzlobit, že byl pøipraven o svou sekretåøku, milenku, chĂšvu èi jakou kombinaci tĂŹch tøà dnes potøebuje. „A teĂŻ mi øekni, malièkĂĄ, kam až ses dostala s krĂĄli Anglie?“ Sofie už už otevĂrĂĄ Ăşsta, že jĂ odpovĂ, a pak vykulĂ oèi. „Praštil vĂĄs nĂŹkdo, sleèno?“ Sugar nervĂłznĂŹ vztĂĄhne ruce ke tvåøi. „N-ne, Sofie. Spustila se mi krev z nosu, nic vĂc.“ Sofii tento objev ĂşplnĂŹ nadchne. „To se mi stalo taky, sleèno!“ pronese tĂłnem, z nĂŹhož je patrnĂŠ, že takovou pøĂhodu poklĂĄdĂĄ za strhujĂcĂ morbidnĂ dobrodružstvĂ. „VåžnĂŹ, beruško?“ opåèà Sugar a pokusĂ se i pøes mlhu svĂ˝ch ĂşzkostnĂ˝ch starostĂ vzpomenout si na incident, na nĂŹjž Sofie naråžĂ. „Kdy?“ „To bylo pøedtĂm,“ øekne dĂtĂŹ po chvilkovĂŠm zamyšlenĂ. „Pøed èĂm?“ Sofie vezme guvernantku za ruku a s jejĂ pomocĂ se zvedne; neforemnĂŠ èernĂŠ šaty mĂĄ na zadku mokrĂŠ, pomaèkanĂŠ a uvĂĄlenĂŠ od hlĂny, s vĂŹtvièkami a stĂŠbly trĂĄvy. „Pøed tĂm, než mi vĂĄs tĂĄta koupil, sleèno,“ odpovĂ a guvernantèina ruka, kterĂĄ už je napøaženĂĄ, aby Sofii ze zadku sklepla tu špĂnu, ztuhne ve vzduchu. KAPITOLA JEDNATĂICĂTĂ Je tu pøĂliš mnoho lidĂ! PøĂmo mraky! A ani chvilièku nepostojĂ! Pane na nebi, aÂť se aspoò na minutku pøestanou strkat a tlaèit, aÂť zamrznou jako živĂ˝ obraz, aby mezi nimi mohla projĂt! Sugar se krèà pøede dveømi Lamploughovy lĂŠkĂĄrny v Regent Street a marnĂŹ èekĂĄ, až se to lidskĂŠ moøe rozevøe. UstaviènĂ˝ umrtvujĂcĂ rachot dopravy, køik pouliènĂch prodavaèÚ, to vše promĂchanĂŠ se žvanĂŹnĂm chodcĂš, odfrkovĂĄnĂm konĂ a štĂŹkotem psĂš: tyhle zvuky jĂ kdysi byly dĂšvĂŹrnĂŹ znĂĄmĂŠ, ale to už je minulost. Staèilo pĂĄr mĂŹsĂcĂš odlouèenĂ a je z nĂ cizinka. Jak je možnĂŠ, že lĂŠta kråèela tĂŹmito ulicemi hluboce zamyšlenĂĄ, oddĂĄvala se snĂŹnĂ o svĂŠm romĂĄnu a jedinkrĂĄt ji nic nesrazilo a neudupalo. Jak vĂšbec mڞe existovat tolik lidĂ namaèkanĂ˝ch na stejnĂŠm mĂstĂŹ, tolik životĂš, kterĂŠ probĂhajĂ souèasnĂŹ s tĂm jejĂm? Tyhle švitoøĂcà ženy v purpurovĂ˝ch šatech èi v rĂłbĂĄch se širokĂ˝m proužkem, tihle naparujĂcĂ se hejsci, tihle židĂŠ a orientĂĄlci, tihle vrĂĄvorajĂcĂ nosièi reklam, tihle mrkajĂcĂ prodavaèi, tihle bodøà nĂĄmoønĂci a upjatà úøednĂci, tihle žebrĂĄci a prostitutky – každĂ˝ z nich si nĂĄrokuje podĂl na Osudu ĂşplnĂŹ stejnĂŹ štĂŹdrĂ˝, jako je ten jejĂ. Ze svĂŹta se dĂĄ vymaèkat jen omezenĂŠ množstvà šåvy a hladovĂŠ hordy se o ni nevybĂravĂŹ rvou. A ty pachy! Na RackhamĂšv dĂšm a èisÂťounkĂŠ ulièky Notting Hillu si pøivykla natolik, že je bĂĄzlivĂĄ: teĂŻ lapĂĄ po dechu a oèi jĂ slzĂ z toho, jak musĂ vdechovat vlezlĂ˝ odĂŠr parfĂŠmĂš a koòskĂŠho hnoje, èerstvĂŹ napeèenĂ˝ch kolåèÚ a starĂŠho masa, pøipĂĄlenĂŠho skopovĂŠho tuku a èokolĂĄdy, praženĂ˝ch kaštanĂš a psĂch chcanek. Pøestože Rackhamova vila patøà voòavkåøi, nevonĂ prakticky po nièem krom doutnĂkovĂŠho kouøe v pracovnĂŹ a ovesnĂŠ kaše v uèebnĂŹ. I vĂĄzy na kvĂŹtiny – ohromnĂŠ a okĂĄzalĂŠ kopie antickĂ˝ch uren – teĂŻ stojĂ prĂĄzdnĂŠ, když pohøebnĂ kytice od AgnesinĂ˝ch pøåtel odešly cestou všeho pozemskĂŠho. HezkĂĄ mladĂĄ prodavaèka kvĂŹtin si špatnĂŹ vyložà úmysly dĂĄmy v èernĂŠm, sĂĄhne do rozhrkanĂŠ kĂĄrky pro kytici ubohĂ˝ch rڞovĂ˝ch rڞièek a zamĂĄvĂĄ tĂm pugĂŠtem na Sugar. To, že vĂšbec nĂŹjakĂ˝ vozĂk vlastnĂ a že se obtϞuje navĂĄzat kontakt se ženou, nejspĂš znamenĂĄ, že doopravdy je prodavaèka kvĂŹtin, a ne kurva, ale Sugar to stejnĂŹ rozhodĂ a pobĂdne k tomu, aby se už rozhoupala. Jeden hlubokĂ˝ nĂĄdech, pak vstoupĂ do proudu tĂŹl a stane se souèåstĂ toho lidskĂŠho hemženĂ. ĂmyslnĂŹ se nikomu nedĂvĂĄ do tvåøe a doufĂĄ, že dav jĂ tu laskavost oplatĂ. (Kdyby se tak nebĂĄla, že ji nĂŹkdo srazĂ na zem, spustila by si èernĂ˝ zĂĄvoj.) KaždĂ˝ obchod, kolem nĂŹhož projde, každĂĄ ĂşzkĂĄ ulièka mڞe kdykoli vyvrhnout nĂŹkoho, kdo ji kdysi znal, nĂŹkoho, kdo na ni ukåže prstem a halasnĂŹ uvĂtĂĄ nĂĄvrat Sugar do jejĂho starĂŠho revĂru. Už teĂŻ si nemڞe nevšimnout znĂĄmĂ˝ch štamgastĂš: tamhle pøed Lockhartovou kavĂĄrnou stojĂ flašinetåø Hugh Banton – zahlĂŠdl ji už? Ano, zahlĂŠdl, ten starĂ˝ mizera! Ale když kolem nĂŹj projde, vĂšbec na sobĂŹ nedĂĄ znĂĄt, že poznal svou „Malou šabajznu“. A tamhle! Už se pøĂmo k nĂ klĂĄtĂ Nadir, kterĂ˝ na prsou i na zĂĄdech nosĂ reklamnĂ desky – ale ten ji mine a ani se neohlĂŠdne, zjevnĂŹ dospĂŹl k zĂĄvĂŹru, že dĂĄma v krepovĂ˝ch šatech se nezajde podĂvat na gorilu „poprvĂŠ k vidĂŹnĂ v Anglii!“. U vchodĂš do krĂĄmĂš a stanoviš drožek postĂĄvajĂ prostitutky, kterĂŠ Sugar znĂĄ jen od vidĂŹnĂ, nikoli jmĂŠnem. Ony se na ni dĂvajĂ apaticky a lhostejnĂŹ: je pro nĂŹ bytost stejnĂŹ cizĂ jako obluda propagovanĂĄ na NadirovĂ˝ch reklamnĂch tabulĂch, ale zdaleka ne tak zajĂmavĂĄ. Na tĂŠ ženĂŹ v èernĂŠm je na vĂc než okamžik zaujme jen jejĂ pajdĂĄnĂ. Ach, kdyby jen vĂŹdĂŹly, proè Sugar dnes kulhĂĄ! BelhĂĄ se, protože si vèera pøed usnutĂm lehla na zĂĄda, zvedla nohu, jako by se pøipravovala na opĂchĂĄnĂ do prdele, a pøĂmo do pochvy si nalila šålek roztoku vlažnĂŠ vody, sĂranu zineènatĂŠho a boraxu. Pak se zavinula do improvizovanĂŠ plĂnky a šla spĂĄt v nadĂŹji, že v tĂŹch chemikĂĄliĂch je ještĂŹ nĂŹjakĂ˝ øĂz, pøestože tak dlouho neèinnĂŹ ležely v kufru a docela vyèichly. RĂĄno nebyla odmĂŹnĂŹna potratem, jen se jĂ vulva a vnitønĂ strana stehen zanĂtily a bolely ji tak ukrutnĂŹ, že se sotva dokĂĄzala nasoukat do šatĂš, natožpak oblĂŠct Sofii. V devĂŹt hodin zaÂťala zuby, aby vypadala normĂĄlnĂŹ, dostavila se do Williamovy pracovny a tak nenucenĂŹ, jak jen to svedla, ho požådala o prvnĂ den volna. „Proè?“ zeptal se jĂ – nikoli podezøĂvavĂŹ, spĂš jako by si nedokĂĄzal pøedstavit, jakĂŠ by mohla mĂt touhy, kterĂŠ nejsou uspokojeny uvnitø jeho domu. „Potøebuji novĂŠ boty, glĂłbus pro Sofii, pĂĄr dalšĂch vĂŹcĂ…“ „Kdo se postarĂĄ o dĂtĂŹ, zatĂmco budeš pryè?“ „Pøijde mi, že Sofie je docela sobĂŹstaènĂĄ a spolehlivĂĄ. NavĂc Rose se za nĂ obèas skoèà podĂvat. A jĂĄ se vrĂĄtĂm do pĂŹti.“ William vypadal docela otrĂĄvenĂŹ a ostentativnĂŹ pøi tom pøesouval na stole dopisy, kterĂŠ již otevøel a pøeèetl, ale na nϞ mu obvĂĄzanĂŠ prsty stĂĄle ještĂŹ neumožòovaly odpovĂŹdĂŹt. „Ten Brinsmead mi zase pĂše kvĂšli ambøe; chce ode mĂŹ odpovĂŹĂŻ do tøetĂ roznåšky pošty.“ „TĂm, že budeš skĂĄkat, jak on pĂskĂĄ, nic nezĂskåš,“ rozhoøèila se naoko za nĂŹj. „Co si o sobĂŹ myslĂ, Williame? Kdo z vĂĄs je vĂ˝znamnĂŹjšĂ? PĂĄr dnà èekĂĄnĂ mu pøipomene, že laskavost mu prokazuješ ty, ne on tobĂŹ.“ K jejĂ ĂşlevĂŹ tahle klièka splnila svĂšj úèel a za nĂŹkolik minut už Sugar vyšla ze dveøĂ, s tvåøà bledou odhodlĂĄnĂm nekulhat, dokud se neocitne v bezpeèà omnibusu. Bolest už nenĂ tak hroznĂĄ; tøeba jĂ ten RackhamĂšv Crème de Jeunesse, kterĂ˝ si napatlala na rozkrok, skuteènĂŹ pomohl. Ăeho navzdory neskromnĂ˝m tvrzenĂm z etikety nedosahuje na tvåøĂch, možnĂĄ bez reklamy svede na intimnĂch partiĂch. Za každou cenu se jĂ musĂ brzy zahojit, jinak bude muset odmĂtnout Williama, až ji bude chtĂt pro jinĂŠ živoèišnĂŹjšà úèely, než je psanĂ jeho korespondence. Sugar dokulhĂĄ do Silver Street a v duchu se modlĂ, aby na ni nĂŹkdo nezavolal jmĂŠnem. Zdejšà prostitutky jsou vulgĂĄrnĂŹjšà než ty na Regent Street a pasou po mužĂch, kteøà si nemohou dovolit dražšà zbožà v Oxford Street. NalĂèenĂŠ jsou køiklavĂŹ, na tvåøi nosĂ mrtvolnĂŹ bĂlou a krvavĂŹ èervenou masku; klidnĂŹ by to mohly bĂ˝t èarodĂŹjnice z nĂŹmohry, kterĂŠ se nastrojily, aby mohly dĂŹsit dĂŹti. Kdypak mĂŹla ona sama naposledy takhle napudrovanĂ˝ oblièej? ZøetelnĂŹ se jĂ vybavuje mouènĂĄ chuÂť toho pudru i to, jak prostoupil vzduch, kdykoli pøejela labutĂŹnkou v pudøence… ale dnes je vydrhnutĂĄ a jejĂ pleÂť mĂĄ stejnou strukturu jako dobøe oloupanĂ˝ pomeranè. K jejĂmu každodennĂmu rituĂĄlu pøed zrcadlem již nepatøà šlechtĂŹnà øas, lĂèenĂ tvåøĂ, vytrhĂĄvĂĄnĂ vzpurnĂ˝ch chloupkĂš z oboèĂ, zkoumĂĄnĂ jazyka a odstraòovĂĄnĂ nehezkĂ˝ch šupinek z našpulenĂ˝ch rtĂš; dnes si jen zbϞnĂŹ potvrdĂ, že vypadĂĄ utahanĂŹ a ustaranĂŹ, pak sepne vlasy do drdolu a pustĂ se do prĂĄce. DĂšm panĂ CastawayovĂŠ je již v dohledu, ale Sugar se držà zpĂĄtky a èekĂĄ, až bude vzduch èistĂ˝. PouhĂ˝ch pĂĄr metrĂš od prahu stojĂ muž, kterĂ˝ ji mnohokrĂĄt vidĂŹl, jak se vracĂ s kunèafty z hostince U krbu. Je to prodavaè notovĂ˝ch listĂš a zrovna neohrabanĂŹ, vrĂĄvoravĂŹ tanèĂ, pøièemž se doprovĂĄzĂ na harmoniku a pøi dupĂĄnĂ na koèièĂch hlavĂĄch se šklebĂ jako blĂĄzen. „Gorilà ètverylka! “ zaskøehotĂĄ na vysvĂŹtlenou, když skonèĂ, a zamĂĄvĂĄ ve vzduchu notovĂ˝m zĂĄpisem hudby. (Z mĂsta, kde Sugar stojĂ, ilustrace na pøednĂ strĂĄnce pozoruhodnĂŹ pøipomĂnĂĄ rytinu Williama Rackhama.) K prodavaèi not se došourajĂ tøi mladà švihĂĄci, zatleskajĂ a pobĂdnou ho, aby to pøedstavenĂ zopakoval, on však jen vyhĂ˝bavĂŹ pokrèà rameny; pro radost rozhodnĂŹ netanèĂ. „Hrajou vaše znĂĄmĂ˝ na piĂĄno, vašnostovĂŠ?“ zakòuèĂ. „Moje noty jsou prakticky za hubièku.“ „Tumåš šilink,“ zasmĂŹje se nejšvihåètĂŹjšà ze všech švihĂĄkĂš a jednĂm šouchnutĂm štĂhlĂ˝ch prstĂš nacpe prodavaèi minci do kapsy kabĂĄtu. „A ty umounĂŹnĂŠ noty si mڞeš nechat – jen pro nĂĄs ještĂŹ jednou zatancuj.“ Prodavaè not se shrbĂ nad svĂ˝m nĂĄstrojem a se zuby vycenĂŹnĂ˝mi v servilnĂm úšklebku si znovu zahraje na gorilu. Sugar to sleduje, dokud si švihĂĄci neužijĂ zĂĄbavy dosyta a neodeberou se hledat dalšà povyraženĂ; prodavaè not potom vyrazĂ opaènĂ˝m smĂŹrem utratit ten šilink a Sugar koneènĂŹ mڞe zamĂøit ke svĂŠmu nĂŹkdejšĂmu domovu. Se srdcem až nĂŹkde v krku vyjde ke dveøĂm podniku panĂ CastawayovĂŠ a natĂĄhne ruku, aby uchopila starĂŠ železnĂŠ klepadlo a vyÂťukala šifru: Je tu Sugar, bez doprovodu. Jenže povĂŹdomĂŠho litinovĂŠho Kerbera nĂŹkdo odšrouboval a dĂry po šroubech ĂşhlednĂŹ zaplnil pilinami a šelakem. NenĂ tu ani žådnĂ˝ zvonec, takže Sugar musĂ klouby v rukavici zabušit na tvrdĂŠ nalakovanĂŠ døevo. To èekĂĄnĂ je hroznĂŠ a zaskøĂpĂŹnĂ petlice ještĂŹ horšĂ. Sugar oèekĂĄvĂĄ Christophera, a upĂrĂĄ tudĂž oèi dolĂš, ale když se dveøe prudce otevøou, prostor, v nĂŹmž by se mĂŹla objevit rڞovĂĄ chlapeckĂĄ tvåø, zaplnĂ poklopec elegantnĂŹ ušitĂ˝ch pĂĄnskĂ˝ch kalhot. Sugar spϚnĂŹ vzhlĂŠdne nad stylovou vestièku a hedvĂĄbnou kravatu a už už otevĂrĂĄ Ăşsta, aby se omluvila, ale pak onĂŹmĂ, protože ta mužskĂĄ tvåø pøed nĂ je ve skuteènosti ženskĂĄ. JistĂŹ, vlasy jsou ostøĂhanĂŠ nakrĂĄtko, naolejovanĂŠ a ulĂzanĂŠ, ale o fyziognomii nenĂ pochyb. AmĂŠlie CrozierovĂĄ – ano, je to ona – zhodnotĂ zmatek na tvåøi nĂĄvštĂŹvnice koèièĂm ĂşsmĂŹvem. „MyslĂm,“ nadhodĂ, „že jste zabloudila.“ S každĂ˝m slovem jĂ ze rtĂš a chøĂpĂ unikĂĄ spirĂĄla cigaretovĂŠho kouøe. „Ne… ne… jĂĄ jen…“ zadrhne se Sugar. „ZajĂmalo by mĂŹ, co se stalo s tĂm malĂ˝m klukem, kterĂ˝ tu otevĂral dveøe.“ Sleèna CrozierovĂĄ zvedne jedno èernĂŠ, preciznĂŹ vytrhanĂŠ oboèĂ. „Sem nechodà žådnĂ malĂ kluci,“ øĂkĂĄ. „Jen ti velcĂ.“ Zevnitø – nejspĂš z pøedpokoje – zaznĂ hlas Jennifer PearcovĂŠ. „On chce malĂ˝ kluky? Dej mu adresu panĂ TalbotovĂŠ!“ Sleèna CrozierovĂĄ se k Sugar s blazeovanou hrubostĂ obrĂĄtĂ zĂĄdy. Chloupky na jejà šĂji pøipomĂnajĂ mastnĂŠ kachnĂ prachovĂŠ peøĂ. „Nepøišel sem chlap, milåèku!“ zavolĂĄ. „Je to dĂĄma v èernĂŠm.“ „Ach, snad to nenĂ Spolek na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen,“ ozve se sleèna PearcovĂĄ zevnitø v hranĂŠm rozhoøèenĂ. „ProsĂm, ušetøete nĂĄs.“ Sugar vycĂtĂ, že takovĂŠ špièkovĂĄnĂ by tĂŹm dvĂŹma vydrželo ještĂŹ hodnĂŹ dlouho, a dospĂŹje k nĂĄzoru, že pøišel èas odhalit svou totožnost, jakkoli se jĂ pøĂèà ztratit svatozåø ctnosti, kterou jĂ všichni tak bez vĂĄhĂĄnĂ pøipisujĂ. „Jmenuji se Sugar,“ oznĂĄmĂ hlasitĂŹ, èĂmž si opĂŹt zĂskĂĄ pozornost sleèny CrozierovĂŠ. „Kdysi jsem tu bydlela. Moje m –“ „No ne, Sugar!“ vykøikne AmĂŠlie a tvåø se jĂ rozsvĂtĂ ryze ženskĂ˝m nadšenĂm. „To bych nikdy neuhĂĄdla! Od tĂŠ doby, co jsem tĂŹ vidĂŹla naposledy, ses hroznĂŹ zmĂŹnila.“ „To ty taky,“ kontruje Sugar se strojenĂ˝m ĂşsmĂŹvem. „No jistĂŹ,“ zazubĂ se sleèna CrozierovĂĄ a pøejede si dlanĂŹmi pøes pøilĂŠhavĂŠ kontury svĂŠho obleku. „Šaty opravdu dĂŹlajà èlovĂŹka – nebo ženskou – že? Ale pojĂŻ dĂĄl, zlato, pojĂŻ dĂĄl. Pøed pĂĄr dny se po tobĂŹ zase nĂŹkdo ptal. Jak vidĂš, tvĂĄ slĂĄva se stĂĄle hvĂŹzd dotĂ˝kĂĄ!“ Sugar strnule pøekroèà prĂĄh a nechĂĄ se odvĂŠst do pøedpokoje panĂ CastawayovĂŠ, respektive do nĂŹkdejšĂho pøedpokoje panĂ CastawayovĂŠ. Jennifer PearcovĂĄ ho z pøeplĂĄcanĂŠho a staromĂłdnĂho grotesknĂho vĂ˝jevu pøedĂŹlala na ukĂĄzkovĂ˝ holĂ˝ prostor jako vystøiženĂ˝ z drahĂŠho dĂĄmskĂŠho èasopisu zpoza kanĂĄlu La Manche. „VĂtej, vĂtej!“ StĂšl panĂ CastawayovĂŠ zmizel a s nĂm i chaotickĂĄ vĂ˝stava obrĂĄzkĂš Marie Magdaleny, stĂŹny jsou èerstvĂŹ vytapetovanĂŠ na svĂŹtle rڞovo a pokoj teĂŻ vypadĂĄ mnohem vĂŹtšĂ. NamĂsto obrĂĄzkĂš tu visĂ jen dva vĂŹjĂøe z rýžovĂŠho papĂru s orientĂĄlnĂmi vzory. Na èestnĂŠm mĂstĂŹ hned vedle pohovky, na nĂž ležà Jennifer PearcovĂĄ, stojĂ pokojovĂĄ kvĂŹtina se špièatĂ˝mi zelenĂ˝mi listy. DrobnĂĄ komoda ze døeva medovĂŠ barvy nejspĂš sloužà jako ĂşložištĂŹ penĂŹz (jakĂĄkoli jinĂĄ schrĂĄnka tu totiž prostĂŹ nenĂ). Cigareta AmĂŠlie CrozierovĂŠ ležà na støĂbrnĂŠm, po pĂĄs vysokĂŠm doutnĂkovĂŠm stojĂĄnku s tenkou nožkou, tĂĄhne se z nĂ tenkĂ˝ pramĂnek kouøe, kterĂ˝ se zachvĂŹje, když se dveøe s prĂĄsknutĂm zavøou. „UsaĂŻ se, mĂĄ milĂĄ,“ pobĂdne ji Jennifer PearcovĂĄ zpĂŹvavĂŹ a zhoupne nohy z pohovky, až se satĂŠnovĂŠ suknĂŹ prudce zatøepetajĂ. PĂĄtravĂŹ si Sugar prohlĂŠdne od hlavy až k patĂŹ a poplĂĄcĂĄ mĂsto na gauèi. „VidĂš? Vyklidila jsem ti tu teplĂŠ mĂsteèko.“ „DĂky, ale postojĂm,“ odpovĂ Sugar. RadĂŹji nechce pøemýšlet, kolika rozpustilĂ˝m posmϚkĂšm by ji ty ženy vystavily, kdyby dala najevo, že si kvĂšli rozbolavĂŹlĂŠmu ohanbĂ nemڞe sednout. „Snad abys lĂŠpe vidĂŹla, co všechno jsme tu vymĂŹnily, hmm?“ opåèà Jennifer PearcovĂĄ a zase se pohodlnĂŹ rozvalĂ na gauèi. Sugar je nynĂ již jasnĂŠ, že Jennifer se z vĂ˝znaènĂŠ kurvy nevĂŹstince panĂ CastawayovĂŠ povýšila na jeho kuplĂøku. ÂŽe je bordelmamĂĄ, to si lze odvodit z mnoha nĂĄznakĂš, poèĂnaje jejĂmi zdobnĂ˝mi šaty, kterĂŠ se jistĂŹ nedajĂ odstrojit za mĂŠnĂŹ než hodinu, a konèe jejĂm unyle arogantnĂm vĂ˝razem. Snad nejvĂ˝mluvnĂŹjšĂm dĂškazem jsou jejĂ ruce: prsty mĂĄ pichlavĂŠ, ježà se z nich prsteny posĂĄzenĂŠ drahĂ˝mi kameny. V pornografii se penis popisuje jako meè, klacek èi klĂĄda, ale pøi pohledu na prsty obrnĂŹnĂŠ špièatĂ˝mi šperky se mužskĂŠ klenoty scvrknou strachy. „Mohla bych si promluvit s Amy?“ zeptĂĄ se Sugar. Sleèna PearcovĂĄ s tichĂ˝m cvaknutĂm prstenĂš proplete prsty. „Bohužel: tak jako panĂ CastawayovĂĄ již nenĂ mezi nĂĄmi.“ Když si všimne zdϚenĂŠho vĂ˝razu na tvåøi Sugar, usmĂŹje se a beze spĂŹchu to nedorozumĂŹnĂ napravĂ: „Ale ne, drahĂĄ, nemyslĂm to tak, že by nebyla mezi nĂĄmi stejnĂ˝m zpĂšsobem jako panĂ CastawayovĂĄ. Chci øĂct, že odešla na lepšà mĂsto.“ AmĂŠlie se zasmĂŹje, lĂŠpe øeèeno se hnusnĂŹ zastøenĂŹ zaøehtĂĄ. „AÂť už to øekneš, jak chceš, Jenny, poøåd to znĂ jako smrt.“ Jennifer PearcovĂĄ na svou spoleènici vyèĂtavĂŹ vyšpulĂ rty a pokraèuje: „Amy pøišlo, že se nåš podnik postupnĂŹ stal pro jejĂ vlohy pøĂliš… specializovanĂ˝m. TudĂž si ony vlohy odnesla nĂŹkam jinam. JmĂŠno toho podniku si teĂŻ nĂŹjak nedokåžu vybavit…“ (Povzdychne si.) „TĂŹch nevĂŹstincĂš je dneska tolik, že jeden sotva stĂhĂĄ zĂšstat v obraze.“ Znièehonic jĂ ztvrdnou rysy a pøedklonĂ se na gauèi, až jĂ vrstvy èetnĂ˝ch suknĂ zašustĂ. „Abych k tobĂŹ byla naprosto upøĂmnĂĄ, Sugar, kvĂšli odchodu Amy i tomu, že již manuĂĄlnĂŹ nepracuji, nĂĄm schĂĄzĂ dvĂŹ holky. Holky, co rĂĄdy trestajĂ muže, kteøà si to zasloužĂ. Ty asi nehledåš novĂ˝ domov?“ „DĂŹkuju, už jeden mĂĄm,“ odpovĂ Sugar klidnĂŹ. „Pøišla jsem sem… abych se zeptala na svou… na panĂ Castawayovou. Jak umøela?“ Jennifer PearcovĂĄ se zase pohodlnĂŹ usadĂ na svĂŠm mĂstĂŹ a vĂèka se jĂ pøivøou. „Ve spĂĄnku, mĂĄ drahĂĄ.“ Sugar èekĂĄ, že to Jennifer nĂŹjak rozvede, ale marnĂŹ. AmĂŠlie CrozierovĂĄ zvedne z popelnĂku cigaretu, usoudĂ, že je pøĂliš krĂĄtkĂĄ, než aby byla elegantnĂ, a shodĂ ji do dutĂŠ nožky stojĂĄnku. V pokoji je takovĂŠ ticho, že je slyšet, jak papĂrovĂ˝ nedopalek narazĂ na kovovĂŠ dno. „Nechala… mi tu nĂŹco? NĂŹjakĂ˝ dopis nebo vzkaz?“ „Ne,“ odtušà Jennifer PearcovĂĄ nenucenĂŹ. „Nic.“ Znovu se rozhostĂ ticho. AmĂŠlie si z kapsy v podšĂvce saka vytĂĄhne støĂbrnĂŠ cigaretovĂŠ pouzdro a elegantnĂm zĂĄpĂŹstĂm se pøi tom otøe o dmoucĂ se poprsĂ pod vestièkou. „A… co se s nĂ stalo?“ zeptĂĄ se Sugar. „MyslĂm po tom, co ji našli.“ Oèi Jennifer PearcovĂŠ zeskelnatĂ, jako by ji vyslĂ˝chali ohlednĂŹ udĂĄlostĂ, kterĂŠ se odehrĂĄly ještĂŹ pøed jejĂm narozenĂm, nebo dokonce pøed nĂĄstupem psanĂ˝ch dĂŹjin. „Odvezli ji funebrĂĄci,“ pronese nejistĂŹ. „Nebo snad ne, drahoušku?“ „MyslĂm, že ano,“ odpovĂ AmĂŠlie a sirkou si zapĂĄlĂ dalšà cigaretu. „NĂŹjakej Rookes nebo Brookes…“ Sugar se dĂvĂĄ z jednĂŠ tvåøe na druhou a pak jĂ dojde, že nemĂĄ smysl klĂĄst dalšà otĂĄzky. „MusĂm už jĂt,“ øekne a sevøe prsty na uchu kabelky obtĂženĂŠ jedy z lĂŠkĂĄrny. „Je mi moc lĂto, že jsme ti nemohly vĂc pomoct,“ øekne ospalĂĄ bordelmamĂĄ, kterĂĄ bude v pøĂštĂm vydĂĄnĂ DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzd po LondĂ˝nĂŹ bezpochyby uvedena jako „panĂ PearcovĂĄ“. „A buĂŻ od tĂŠ lĂĄsky a ztraÂť za nĂĄs slovĂèko, jestli potkåš nĂŹjakĂŠ holky, kterĂŠ se poohlĂžejĂ po novĂŠm pĂšsobišti.“ Celou cestu na køižovatku Regent Circus si Sugar øĂkĂĄ, co by teĂŻ mĂŹla udĂŹlat. Je životnĂŹ dĂšležitĂŠ, aby se z mĂŹsta nevrĂĄtila bez novĂ˝ch bot, glĂłbusu a jakĂŠhokoli dalšĂho zbožĂ, kterĂŠ by Williama pøesvĂŹdèilo, že volno využila smysluplnĂŹ. Pøesto jĂ pøedstava, že vejde do obchodu a bude s prodavaèem hovoøit o tvaru svĂ˝ch chodidel, pøipadĂĄ stejnĂŹ fantastickĂĄ jako skok pøes MĂŹsĂc. Letmo se rozhlĂžà po vĂ˝vĂŹsnĂch štĂtech a reklamnĂch poutaèĂch, èas od èasu se zastavĂ pøed vĂ˝lohou a snažà se pøedstavit si, jak by jĂ vĂ˝robce benĂĄtskĂŠho skla nebo uèitel hudby, pøĂpadnĂŹ doktor pøes vlasy mohl pomoct pøinĂŠst domĂš z nĂĄkupĂš nĂŹjakou koøist. UstaviènĂŹ se na ni øĂtĂ dalšà chodci, proplĂŠtajĂ se kolem nĂ, hrajĂ, že do nĂ skoro narazili, a vykøikujĂ: „Ach! Promiòte!“, když zjevnĂŹ myslĂ: „Copak se nemڞete rozhodnout, jestli do toho papĂrnictvĂ jdete, nebo ne?!“ Oèi mĂĄ zalitĂŠ slzami; poèĂtala s tĂm, že si v podniku panĂ CastawayovĂŠ bude moci odskoèit, a teĂŻ už by si zoufale potøebovala ulevit. „Hej! DĂĄvejte pozor, kam šlapete!“ ozve se nevrle starĂĄ tlustĂĄ ženskĂĄ, kterĂĄ je rovnϞ ve smuteènĂch šatech. VypadĂĄ trošku jako panĂ CastawayovĂĄ. Trošku. Sugar chvĂli lelkuje pøed obchodem vĂ˝robce cestovnĂch zavazadel. Ve vĂ˝loze mĂĄ vystavenĂ˝ kufr, kterĂ˝ je pomocĂ neviditelnĂ˝ch drĂĄtĂš doširoka otevøenĂ˝, aby vynikl jeho luxusnĂŹ prošĂvanĂ˝ vnitøek. Jako obrovskĂĄ perla v nĂŹm spoèĂvĂĄ… glĂłbus, èĂmž chce majitel patrnĂŹ dĂĄt najevo, že vlastnĂk takovĂŠho dokonalĂŠho kufru mĂĄ dveøe do celĂŠho svĂŹta dokoøån. Staèilo by jĂ jen vejĂt dovnitø a zeptat se, zda by jĂ ten glĂłbus nemohli prodat; snadno si mohou koupit jinĂ˝ za zlomek toho, co je ona ochotna zaplatit za tenhle; celĂĄ transakce by nemĂŹla zabrat vĂc než pĂŹt minut, nebo pĂŹt vteøin, pokud jĂ dajĂ košem. Zatne ruce v pĂŹst a naklonĂ bradu dopøedu, ale jako by mĂŹla podråžky pøilepenĂŠ k chodnĂku; je to zbyteènĂŠ. Jde dĂĄl. Dojde do Oxford Street prĂĄvĂŹ v okamžiku, kdy z nĂ vyjĂždĂ omnibus do Bayswateru. I kdyby byla ochotnĂĄ dopøåt pøihlĂžejĂcĂm na Regent Circusu bizarnĂ podĂvanou na to, jak žena ve smuteènĂch šatech pronĂĄsleduje omnibus, je natolik rozbolavĂŹlĂĄ, že prostĂŹ bϞet nemڞe. MĂŹla si koupit ten glĂłbus; anebo nemĂŹla jako imbecil okounĂŹt pøed vĂ˝lohou dodavatelĂš doutnĂkĂš a dvornĂho dĂĄmskĂŠho krejèovstvĂ. Dnes zvorala všechno, na co sĂĄhla; je odsouzena k tomu, dĂŹlat jedno špatnĂŠ rozhodnutĂ za druhĂ˝m. Ăeho dosĂĄhla od tĂŠ doby, kdy odešla z Rackhamova domu? Nièeho, jen si u Lamplougha koupila medikamenty, a na to všechno je už pozdĂŹ, moc pozdĂŹ. A zatĂmco nenĂ doma, Williama se jistĂŹ zmocnila šĂlenĂĄ podezøĂvavost, prohledal jĂ kamrlĂk a našel Agnesiny denĂky… a proboha: jejĂ romĂĄn. Ano, prĂĄvĂŹ v tomto okamžiku William nejspĂš sedĂ na jejĂ posteli a s oblièejem ztuhlĂ˝m vzteky proèĂtĂĄ rukopis, nĂŹjakĂ˝ch sto strĂĄnek napsanĂ˝ch stejnou rukou, kterĂĄ psala jeho taktnĂ odpovĂŹdi podnikatelskĂ˝m partnerĂšm, ovšem zde se lĂèà zoufalĂŠ žadonĂŹnĂ k smrti odsouzenĂ˝ch mužÚ, kterĂ˝m prĂĄvĂŹ pomstychtivĂĄ kurva jmĂŠnem Sugar odøezĂĄvĂĄ koule. Amy mi øekla, že pĂšeš romĂĄn, zlato. NevÏøila bych všemu, co ti Amy napovĂdĂĄ, matko. VĂš ale, že si to nikdo nikdy nepøeète, beruško? BavĂ mĂŹ to, matko. Dobøe. Holky potøebujĂ nĂŹjakou tu zĂĄbavu. Tak docapkej nahoru a dopiš tam pro mĂŹ šastnĂ˝ konec, buĂŻ tak hodnĂĄ. Tu bolest v moèovĂŠm mĂŹchýøi už Sugar nedokåže dĂĄl snåšet. Pøejde Regent Circus, protože mĂĄ pocit, že na druhĂŠ stranĂŹ stojĂ veøejnĂŠ zĂĄchodky, ale když se tam dostane, zjistĂ, že jde o pĂĄnskĂ˝ pisoĂĄr. OhlĂŠdne se k Oxford Street a spatøĂ, jak kolem klusem projĂždĂ dalšà omnibus. Crème de Jeunesse se mezi jejĂma nohama promĂŹnil v odpornĂ˝ sliz a tam dole jĂ to tepe bolestĂ, jako by ji zneužila skupina chlapĂš, kteøà nechtĂŹli pøestat, nechtĂŹli odejĂt a nechtĂŹli platit. Pøestaò už tak kòourat, zasyèà panĂ CastawayovĂĄ. Nemåš ponĂŹtĂ, co je to utrpenĂ. Sugar stojĂ na ulici, vzlykĂĄ a plåèem se celĂĄ otøåsĂĄ. Sto kolemjdoucĂch se jĂ vyhne, ale pøitom ji èastujĂ soucitnĂ˝mi i nesouhlasnĂ˝mi pohledy a svĂ˝mi vĂ˝razy jĂ dĂĄvajĂ na srozumĂŹnou, že si pro svĂŠ pøedstavenĂ vybrala nanejvýš nevhodnĂŠ mĂsto; nedaleko pøece stojĂ kostel Všech dušĂ, nebo mohla zajĂt do nĂŹjakĂŠho parku, pøĂpadnĂŹ navštĂvit nevyužĂvanĂ˝ høbitov, kdyby byla ochotna ujĂt pĂšl mĂle. Nakonec k nĂ zamĂøà muž – nezvykle tlustĂ˝ chlap, jenž vypadĂĄ jako klaun a vyznaèuje se baòatĂ˝m nosem, naèechranĂ˝mi bĂlĂ˝mi vlasy a hrĂšzu nahĂĄnĂŹjĂcĂm mohutnĂ˝m oboèĂm, kterĂŠ pøipomĂnĂĄ rozmåèknutĂŠ myši. BlĂžà se k nĂ ostĂ˝chavĂŹ a mne si pøi tom ruce. „No tak, no tak,“ øekne. „Pøece nebude tak zle, což?“ Sugar na to zareaguje bezmocnĂ˝m zahihòånĂm usoplenĂ˝m nosem, kterĂŠ i pøes jejĂ pokusy ovlĂĄdnout se rychle pøejde ve štkavĂ˝ zĂĄchvat smĂchu. „To je ono,“ øekne starĂ˝ pĂĄn a vlĂdnĂŹ pøimhouøà oèi. „To rĂĄd slyšĂm.“ A odkolĂŠbĂĄ se zpĂĄtky do davu, pøièemž si sĂĄm pro sebe pøikyvuje. ŠÊf Rackhamova voòavkåøstvĂ, lehce pøešlĂ˝ po odpolednĂm zdøĂmnutĂ, stojĂ v salĂłnu, hledĂ na klavĂr a v duchu se ptĂĄ, jestli ještĂŹ nĂŹkdy uslyšĂ, jak na nĂŹj zase nĂŹkdo hraje. Zvedne jeho zĂĄdumèivĂŠ vĂko, zdravou rukou pøejede pøes klĂĄvesy a bøĂšky prstĂš se pøi tom otĂrĂĄ o stejnĂ˝ slonovinovĂ˝ povrch, jehož se naposledy dotĂ˝kaly špièky AgnesinĂ˝ch prstĂš: i to je svĂŠho druhu blĂzkost. Jenže jeho dotyk je pøĂliš tϞkĂ˝: jedna klĂĄvesa spustĂ skrytĂŠ kladĂvko a to zvuènĂŹ rozeznĂ strunu. William poodstoupĂ; bylo by mu trapnĂŠ, kdyby to sem nĂŹjakĂĄ služebnĂĄ pøišla vyšetøit. Pøejde k oknu, vezme za provaz a roztĂĄhne zĂĄvĂŹsy, co to jen jde. BezĂştϚnĂŹ pršĂ. Sugar je tam nĂŹkde venku a vĂšbec by ho nepøekvapilo, kdyby si s sebou nevzala deštnĂk. UdĂŹlala by lĂŠpe, kdyby zĂšstala doma a pomohla mu s korespondencĂ; došla pošta z druhĂŠ roznåšky a Woolworth mĂĄ podle všeho jednoznaènĂ˝ dĂškaz, že Henry Calder Rackham nesplatil dlužnĂ˝ch 500 liber, èĂmž Williama dostal do rohu velmi prekĂŠrnĂho trojĂşhelnĂku. Hlavou mu bleskne pøedstava nahĂŠ ženy na mĂĄrniènĂm stole. JinĂ˝mi slovy Agnes. DoufĂĄ, že teĂŻ již odpoèĂvĂĄ v pokoji. Dʚ zesĂlĂ, je to hotovĂĄ prĂštrž mraèen, navĂc zaèaly padat kroupy, kterĂŠ se chichotavĂŹ odråžejĂ od francouzskĂ˝ch oken a s povzdechem mizĂ v trĂĄvĂŹ. NešikovnĂŹ se pokusĂ zapĂĄlit si doutnĂk. PolĂĄmanĂŠ prsty se mu hojĂ pomalu; jeden mu napravili køivĂŹ, ale tĂŠhle vady na krĂĄse si pravdĂŹpodobnĂŹ všimne jen on a Sugar. Z jinĂ˝ch èåstĂ domu se linou zĂĄhadnĂŠ zvuky – urèitĂŹ nejde o kroky ani hlasy a v tom lijĂĄku jsou sotva slyšet. NapĂše nĂŹkdy ten èlĂĄnek do Punche, jak za deštivĂŠho poèasĂ bĂ˝vĂĄ služebnictvo jankovitĂŠ? NejspĂš ne: za poslednĂ rok nenapsal jedinĂŠ slovo, kterĂŠ by se pøĂmo netĂ˝kalo jeho podnikĂĄnĂ. Cokoli filosofickĂŠho èi hravĂŠho bylo odsunuto do zapomnĂŹnĂ. ZĂskal impĂŠrium, ale oè pøišel? LehkĂĄ zĂĄvraÂť ho donutĂ usadit se v nejbližšĂm køesle. Je to tĂm otøesem mozku? Ne, mĂĄ hlad. Rose ho nevzbudila na obĂŹd; staèà na ni zazvonit a ona mu nĂŹco pøinese. Taky by mu z pracovny mohla donĂŠst Timesy; zatĂm je jen zbϞnĂŹ prolistoval, aby si ovÏøil, že hlavnĂ zprĂĄvou dne je gorila, nikoli nalezenà živĂŠ Agnes RackhamovĂŠ. BlĂĄznovstvĂ. ÂŽe se jeho potluèenĂĄ hlava plnĂŹ zotavila, to poznĂĄ v okamžiku, kdy ho pøestanou trĂĄpit takovĂŠ pøitroublĂŠ pøedstavy. Agnes ho opustila navždy; existuje jen v jeho vzpomĂnkĂĄch; nemajĂ bohužel ani žådnou spoleènou fotografii, až na ty svatebnĂ portrĂŠty, kterĂŠ poøĂdil ten darebĂĄckĂ˝ Ital a na nichž je Agnesina tvåø rozmazanĂĄ. Panzetta, tak se ten chlap jmenoval, a ještĂŹ mĂŹl tu drzost naúètovat si za to nehorĂĄznĂŠ penĂze… Opøe se poøådnĂŹ v køesle a zadĂvĂĄ se do deštĂŹ. Skrz mihotavĂ˝ vĂŹjĂø let zahlĂŠdne Agnes, jak prchĂĄ pøed letnĂ pøehåòkou do bezpeèà altĂĄnu. JejĂ rڞovĂŠ šaty a bĂlĂ˝ klobouk zdĂšrazòujĂ zdravĂ˝ rumĂŹnec na tvåøĂch pocĂĄkanĂ˝ch kapkami deštĂŹ. VzpomĂnĂĄ si, jak bϞel po jejĂm boku a jak se mu toèila hlava radostĂ z toho, že mڞe tenhle okamžik sdĂlet s nĂ, že ze všech jejĂch nĂĄpadnĂkĂš ji prĂĄvĂŹ on vidĂ takhle – zåøivĂŹ krĂĄsnou dĂvku na samĂŠm pokraji zralosti, rڞolĂcĂ a zardĂŹlou, jĂž se na pleti tøpytĂ dʚ a kterĂĄ ztϞka oddychuje jako laòka. TeĂŻ si vybavuje, že ho jedinkrĂĄt nepøehlĂžela. Ani jednou! Ani když byla obklopenĂĄ ostatnĂmi ctiteli, bohatĂ˝mi hochy s konexemi, jejichž rty se už pøi pohledu na tovĂĄrnĂkova synka automaticky ohrnovaly. Ale tihle zženštilà òoumovĂŠ nemĂŹli u Agnes šanci. Agnes si jejich pøĂtomnost podle všeho uvĂŹdomovala jen obèas, jako by se kdykoli mohla vzdĂĄlit a nechat je tam na holièkĂĄch jako mazlĂèky, kterĂŠ nĂŹkdo neuvåženĂŹ svÏøil do jejĂ pÊèe. Jenže ze spoleènosti Williama Rackhama se nikdy nevzdĂĄlila. Nebyl nudnĂ˝: v tom tkvĂŹl ten rozdĂl. Všichni ostatnĂ se tak rĂĄdi poslouchali; zato on radĂŹji poslouchal ji. A neokouzlila ho jen hudba jejĂho hlasu; byla mĂŠnĂŹ hloupĂĄ než jinĂŠ dĂvky, kterĂŠ znal. JistĂŹ, netušila nic o vĂŹcech, o nichž dĂvky obvykle nic netušà (obecnĂŹ øeèeno, o èemkoli dĂšležitĂŹjšĂm), ale jemu bylo jasnĂŠ, že mĂĄ neobvyklĂ˝ a originĂĄlnĂ intelekt. NejmarkantnĂŹjšà bylo jejĂ instinktivnĂ chĂĄpĂĄnĂ metafyziky, zcela nedotèenĂŠ jejĂm ubohouèkĂ˝m vzdĂŹlĂĄnĂm; skuteènĂŹ dokĂĄzala „celĂ˝ svĂŹt v zrnku pĂsku zhlĂŠdnout a nebe v polnĂ kvĂŹtinĂŹ“. Jak takhle vzpomĂnĂĄ v salĂłnu, dʚ zaèĂnĂĄ polevovat a jeho hlava klesĂĄ zpĂĄtky na Agnesinu vyšĂvanou deèku, William najednou kĂ˝chne. I tohle mu pøipomene jeho zåøivou Agnes Unwinovou – obzvlåštĂŹ to, jak byla nesnesitelnĂŹ, rozkošnĂŹ povĂŹrèivĂĄ. Když se jĂ zeptal, proè vždycky tak pohotovĂŹ – a nahlas – pronese „Pozdrav PĂĄnbĂšh!“, kdykoli nĂŹkdo kĂ˝chne, vysvĂŹtlila mu, že pøi tom chvilkovĂŠm otøesu se neviditelnĂ dĂŠmoni poletujĂcĂ všude kolem nĂĄs mohou chopit pøĂležitosti a proniknout dovnitø. Jen když nĂĄm ohleduplnĂ˝ okolostojĂcĂ požehnĂĄ ve jmĂŠnu BožĂm, zatĂmco my sami se nezmڞeme na vĂc než „HepèĂk“, mڞeme si bĂ˝t jisti, že do nĂĄs nikdo nevpadl. „Tak v tom pøĂpadĂŹ vĂĄm vdÏèĂm za svĂšj život,“ pochvĂĄlil ji. „Vy se mi smĂŹjete,“ opåèila mĂrnĂŹ. „Ale BĂšh by mĂŹl žehnat lidem. K tomu pøece je, ne?“ „Ach, sleèno UnwinovĂĄ, musĂte si dĂĄvat pozor. Jinak vĂĄs lidĂŠ obvinĂ, že berete jmĂŠno Božà nadarmo.“ „Jako by se stalo! Ale…“ (v tu chvĂli se jĂ koutky rtĂš stoèily do okouzlujĂcĂho ĂşsmĂŹvu) „oni to øĂkajĂ jen proto, že už v sobĂŹ dĂŠmony majĂ.“ „Ode všech kĂ˝chnutĂ, kterĂ˝m BĂšh nepožehnal.“ „PøesnĂŹ tak.“ Na což se William nahlas rozesmĂĄl: sakra, tahle dĂvka je ale vtipnĂĄ! Ovšem jen muž zvlåštnĂho raženĂ dokåže postøehnout jejĂ jemnĂŹ rošåckĂ˝ druh humoru. Na každĂŠm dalšĂm setkĂĄnĂ s nĂm vtipkovala èĂm dĂĄl vĂc, vždy škĂĄdlivĂ˝m, våžnĂ˝m tĂłnem, naèež se za vĂŹjĂøem usmĂĄla; a na mĂŹkouèkĂ˝ch zĂĄkladech žertovĂĄnĂ postavili zasnoubenĂ. Toužil po nĂ, pochopitelnĂŹ. Snil o nĂ, nejednou kvĂšli nĂ uronil sĂŠmĂŹ. A pøece v hloubi duše èi snad v hloubi podbøišku po nĂ tak nalĂŠhavĂŹ neprahl; koneckoncĂš k tomuto úèelu je vĂ˝slovnĂŹ urèena celĂĄ tøĂda jinĂ˝ch žen. Když si pøedstavoval, jak jsou s Agnes svoji, na tom obrazu mĂĄlem nebylo nic tĂŹlesnĂŠho; pøedstavoval si, jak spolu ležà v objetĂ v ohromnĂŠ bĂlĂŠ posteli a spĂ. Když byli èerstvĂŹ zasnoubenĂ, svÏøila se mu, jak se bojĂ, že si zkazĂ postavu – což si vyložil tak, že tĂm myslĂ porod. OkamžitĂŹ se rozhodl, že si bude dĂĄvat pozor a ušetøà ji tohoto bøemene. „DĂŹti?“ pronesl a užĂval si pøi tom pomyšlenĂ, že se vysmĂvĂĄ dalšĂmu spoleèenskĂŠmu pravidlu, neboÂť tenkrĂĄt mu ani za mĂĄk nesešlo na malichernĂ˝ch oèekĂĄvĂĄnĂch otcĂš a dalšĂch radĂlkĂš. „Už teĂŻ je jich na svĂŹtĂŹ pøĂliš! LidĂŠ majĂ dĂŹti, protože chtĂŹjĂ nesmrtelnost, jenže to se balamutĂ, protože ti malĂ netvoøi jsou nĂŹco jinĂŠho, ne naše kopie. Pokud lidĂŠ toužà po nesmrtelnosti, pak by si ji mĂŹli vydobĂ˝t sami!“ V tu chvĂli se jĂ zadĂval do tvåøe v obavĂĄch, že by jĂ jeho odhodlĂĄnĂ zĂskat si trvalou slĂĄvu svĂ˝m psanĂm mohlo pøijĂt nafoukanĂŠ, ale ona vypadala mimoøådnĂŹ potϚenĂĄ. V živĂ˝ch i skuteènĂ˝ch snech si pøedstavoval sebe a Agnes spolu, nikoli jen jako novomanžele, nĂ˝brž i ve zralĂŠm vĂŹku, až by jejich povĂŹst dosĂĄhla zenitu. „Tamhle jdou Rackhamovi,“ øĂkali by zĂĄvistivĂ pøihlĂžejĂcĂ pøi prochĂĄzce parkem svatĂŠho Jakuba. „Jemu prĂĄvĂŹ vyšla dalšà kniha.“ „Ano, a ona se prĂĄvĂŹ vrĂĄtila z PaøĂže, kde si prĂ˝ od pĂŹti rĂšznĂ˝ch krejèĂch nechala ušĂt tøicatery šaty!“ TypickĂ˝ den v tĂŠto jejich budoucnosti by zaèal tak, že by se usadil do proutĂŹnĂŠho køesĂlka na sluncem zalitĂŠm dvoøe, proèetl by si korekturnĂ obtahy svĂŠ nejnovĂŹjšà publikace a pak se pustil do korespondence od ètenåøÚ (obdivovatelĂŠ by obdrželi srdeènou odpovĂŹĂŻ, pomlouvaèe by okamžitĂŹ znièil špièkou svĂŠho doutnĂku). A že by o nepøåtele nemĂŹl nouzi, protože jeho nebojĂĄcnĂŠ nĂĄzory by spoustĂŹ lidem hnuly žluèĂ! Na trĂĄvnĂku po jeho boku by doutnala hromĂĄdka popela všech nudnĂ˝ch patronĂš, kteøà se mu nemuseli obtϞovat posĂlat stĂžnosti. Kolem poledne by k nĂŹmu pøes trĂĄvu ladnĂŹ dokråèela Agnes, nĂĄdhernĂĄ v jasnĂŹ fialovĂ˝ch šatech, a nϞnĂŹ mu vynadala, že zahradnĂkovi ztϞuje život. TeĂŻ, v lednu 1876, vdovci Williamovi, zhroucenĂŠmu v salĂłnu, pøi vzpomĂnce na takovĂŠ sny trhne bolestĂ v oblièeji. JakĂ˝ to byl hlupĂĄk! Jak mĂĄlo rozumĂŹl sĂĄm sobĂŹ! Jak mĂĄlo rozumĂŹl Agnes! Jak tragicky podcenil bezohlednost, s nĂž je jeho otec oba ponĂžà v ranĂ˝ch letech jejich manželstvĂ! Již od samĂŠho zaèåtku poukazovala veškerĂĄ znamenĂ k PitchcottskĂŠ mĂĄrnici a tĂŠ nebožaèce na pitevnĂm stole! Znovu zadøĂmĂĄ a vidĂ Agnes pøed sebou takovou, jakĂĄ byla o jejich svatebnĂ noci. Zvedne jĂ noènĂ košilku: nĂĄdhernĂŹjšà dĂvku v životĂŹ nevidĂŹl. A pøece je ztuhlĂĄ strachy a na dokonalĂŠ pleti jĂ vyskoèila husĂ kڞe. Tolik mĂŹsĂcĂš chvĂĄlil k jejĂmu nelĂèenĂŠmu potϚenĂ krĂĄsu jejĂch oèĂ; ale jakkoli by rĂĄd strĂĄvil dvĂŹ stĂŹ let obdivovĂĄnĂm každĂŠho jejĂho òadra a tøicet tisĂc let zbytku, dychtĂ po spontĂĄnnĂŹjšĂm splynutĂ, po vzĂĄjemnĂŠ oslavĂŹ jejich lĂĄsky. MĂŹl by jĂ recitovat poezii? ĂĂkat jĂ, že je jeho Amerikou, jeho prĂĄvĂŹ nalezenou zemĂ? Samou ostĂ˝chavostĂ a rozpaky pøišel o øeè a jeho onĂŹmĂŹlĂĄ manželka se tvåøà tak vydϚenĂŹ, že musĂ pokraèovat mlèky. Spoleènost mu dĂŹlĂĄ jen jeho tϞkĂ˝ dech, ale pokraèuje dĂĄl v nadĂŹji, že by se nĂŹjakĂ˝m kouzelnĂ˝m procesem splynutà èi emocionĂĄlnĂ osmĂłzou dala ovlivnit, aby sdĂlela jeho extĂĄzi; že by po vĂ˝buchu jeho våšnĂŹ mohl pøijĂt høejivĂ˝ balzĂĄm vzĂĄjemnĂŠ Ăşlevy. „Williame?“ TrhnutĂm se vzbudĂ, celĂ˝ zmatenĂ˝. V salĂłnu pøed nĂm stojĂ Sugar, smuteènà šaty mĂĄ tøpytivĂŹ mokrĂŠ, z èepce jĂ kape dešovĂĄ voda, na tvåøi mĂĄ omluvnĂ˝ vĂ˝raz. „Nic jsem nezaøĂdila,“ pøiznĂĄ se mu. „ProsĂm, nezlob se na mĂŹ.“ NarovnĂĄ se v køesle a prsty zdravĂŠ ruky si promne oèi. ŠĂje mu strnula, hlava ho bolĂ a v lepkavĂŠm, vlhkĂŠm hnĂzdeèku pubickĂŠho ochlupenĂ jeho penis, zavinutĂ˝ v kalhotĂĄch, pomalu ochabuje. „To je jedno,“ zaĂşpĂ. „Staèà mi øĂct, c-co potøebuješ, a jĂĄ ti to mڞu zaøĂdit.“ Když za tøi dny pĂše Sugar dopis Henrymu Calderovi Rackhamovi, kterĂ˝ mĂĄ po jistĂŠm vĂĄhĂĄnĂ zaèĂt slovy „DrahĂ˝ otèe“, optĂĄ se jĂ William znièehonic: „UmĂš zachĂĄzet se šicĂm s-strojem?“ VzhlĂŠdne k nĂŹmu. Myslela si, že je dnes pøipravenĂĄ na cokoli: vyråžka na jejĂm obolavĂŹlĂŠm pøirozenĂ již ustoupila natolik, aby mohla uvažovat o milovĂĄnĂ, pokud by bylo nϞnĂŠ; dnes rĂĄno ji pøestaly trĂĄpit žaludeènĂ køeèe vyvolanĂŠ vĂ˝luhem z pelyòku a vratièe a teĂŻ dopøåvĂĄ svĂŠmu tϞce zkoušenĂŠmu tĂŹlu zaslouženĂ˝ odpoèinek, než podnikne poslednĂ zoufalĂ˝ pokus s polejĂ a pivovarskĂ˝mi kvasnicemi. „Je mi lĂto,“ odpovĂ. „V životĂŹ jsem na žådnĂŠm nešila.“ ZklamanĂŹ pøikĂ˝vne. „A umĂš šĂt n-normĂĄlnĂŹ?“ Sugar položà pero na pijĂĄk a pokusĂ se z jeho tvåøe vyèĂst, jak by asi zareagoval, kdyby se to celĂŠ pokusila zlehèit. „OhĂĄnĂŹt se jehlou a nitĂ nikdy nepatøilo k mĂ˝m nejvĂŹtšĂm pøednostem.“ NeusmĂŹje se, ale znovu pøikĂ˝vne. „Takže bys nebyla s to p-pøešĂt A-Agnesiny šaty, aby ti padly?“ „To asi ne,“ odpovĂ znaènĂŹ polekanĂŹ. „I kdybych byla švadlena, stejnĂŹ… no, øeknĂŹme, že jsme mĂŹly, ehm… dost odlišnĂŠ postavy… ne?“ „Škoda,“ øekne a nechĂĄ ji nĂŹkolik minut dusit ve vlastnà šåvĂŹ. Na co sakra naråžĂ? PodezøĂvĂĄ ji z nÏèeho? Vèera byl poprvĂŠ od pohøbu pryè ve mĂŹstĂŹ a veèer se vĂšbec nezmĂnil, kde byl… ÂŽe by na policii? KoneènĂŹ se probere ze zasnĂŹnĂ a jasnĂ˝m a autoritativnĂm tĂłnem prakticky bez koktĂĄnĂ pronese: „ZaøĂdil jsem pro nĂĄs pro všechny m-malĂ˝ vĂ˝let.“ „Pro nĂĄs… všechny?“ „Tebe, mĂŹ a Sofii.“ „Ach.“ „Ve ètvrtek vyrazĂme do mĂŹsta a nechĂĄme se vyfotografovat. Cestou tam budeš muset jet ve s-smuteènĂm, ale vezmi si prosĂm s sebou nĂŹjakĂŠ veselĂŠ a krĂĄsnĂŠ šaty a dalšà pro Sofii. V tom fotografickĂŠm ateliĂŠru je šatna, to jsem si ovÏøil.“ „Aha.“ Sugar èekĂĄ na vysvĂŹtlenĂ, ale on už otoèil hlavu, jako by to tĂŠma bylo uzavøenĂŠ. Zvedne pero z pokaòkanĂŠho pijĂĄku. „Måš na mysli nĂŹjakĂŠ konkrĂŠtnà šaty, kterĂŠ bych si mĂŹla oblĂŠct?“ „NĂŹjakĂŠ, kterĂŠ ti budou co nejvĂc slušet,“ odpovĂ William, „a k-kterĂŠ zĂĄroveò budou naprosto spoleèensky pøijatelnĂŠ.“ „Kam nĂĄs tatĂnek bere, sleèno?“ zeptĂĄ se Sofie rĂĄno onoho velkĂŠho dne. „Už jsem ti to øĂkala: do fotografickĂŠho ateliĂŠru,“ povzdychne si Sugar, ale snažà se na sobĂŹ nedat znĂĄt nelibost nad dĂvèinĂ˝m nadšenĂm. „Je to tam velkĂŠ, sleèno?“ BuĂŻ zticha: teĂŻ už jen tak plĂĄcåš. „NevĂm, Sofie, v životĂŹ jsem tam nebyla.“ „Mڞu si vzĂt tu novou kosticovou sponku do vlasĂš, sleèno?“ „JistĂŹ, zlatĂèko.“ „A mĂĄm si vzĂt tu jelenicovou kabelku, sleèno?“ Milåèku mĂšj, jen co otevøeš tu svou pusinku, napovĂ jĂ panĂ CastawayovĂĄ, už jsi tak otravnĂĄ. „Hmm… Ano, nevidĂm dĂšvod, proè ne.“ VystrojenĂŠ ve smuteènĂch šatech a s nĂĄhradnĂm obleèenĂm zabalenĂ˝m v tartanovĂŠ brašnĂŹ, kterĂĄ kdysi patøila panĂ RackhamovĂŠ, se Sugar a Sofie vypravĂ na pøĂjezdovou cestu, kde na nĂŹ už èekĂĄ koèår a konĂŹ. „Kdepak je tatĂnek?“ zeptĂĄ se Sofie, když ji Cheesman zvedne do kabiny. „Asi si uklĂzĂ hraèky, sleèno Sofie,“ mrkne koèĂ. Sugar spϚnĂŹ vleze dovnitø, dokud mĂĄ Cheesman plnĂŠ ruce prĂĄce se zavazadlem a než dostane šanci ji osahĂĄvat. „Bacha, aÂť nĂĄm nespadnete, sleèno Sugar!“ zavolĂĄ na ni, jako by šlo o zĂĄvĂŹreènĂ˝ verš košilatĂŠ pĂsnièky. William se vynoøà z hlavnĂho vchodu a po cestĂŹ si zapĂnĂĄ tmavĂŹ šedĂ˝ kabĂĄt pøes oblĂbenĂŠ hnĂŹdĂŠ sako. Jakmile bude mĂt zapnutĂŠ všechny knoflĂèky do poslednĂho, jen skuteènĂŹ bystrozrakĂ˝ chodec si všimne, že nedodržuje pøĂsnĂ˝ smutek. „Tak jedeme, Cheesmane!“ zavolĂĄ, když si vyleze do kabiny za dcerou a sleènou Sugar – a k radosti jeho dcery se jeho slovo okamžitĂŹ stane skutkem: konĂŹ se dajĂ do klusu a koèår se rozjede po štĂŹrkovĂŠ cestĂŹ vstøĂc velkĂŠmu širĂŠmu svĂŹtu. DobrodružstvĂ zaèĂnĂĄ: tohle je jeho prvnĂ strĂĄnka. Tøi cestujĂcĂ uvnitø se navzĂĄjem zkoumajĂ, jak jen to jde, aniž by vzbudili dojem, že zĂrajĂ: vzhledem k tomu, že se koleny skoro dotĂ˝kajĂ, muž na jednom sedadle, obĂŹ ženy na protĂŹjšĂm, je to dost nĂĄroènĂ˝ vĂ˝kon. William si povšimne, jak je Sugar pobledlĂĄ a nesvĂĄ, jak mĂĄ svĂŹtle modrĂŠ kruhy pod oèima, jak se jejĂ smyslnĂĄ Ăşsta cukajĂ v nervĂłznĂm nĂĄznaku ĂşsmĂŹvu a jak jĂ smuteènà šaty neslušĂ. Ale to je jedno: u fotografa na tom pøestane zĂĄležet. Sugar oceòuje, že se William alespoò navenek zcela zotavil ze svĂ˝ch zranĂŹnĂ. Ăelo a tvåø mĂĄ zbrĂĄzdĂŹnĂŠ pĂĄr bĂlĂ˝mi jizvami a rukavice mĂrnĂŹ nadmĂŹrnĂŠ, jinak ale vypadĂĄ zdravĂ˝ jako rybièka – ba ještĂŹ lĂŠpe, protože bĂŹhem rekonvalescence shodil pandĂŹro a i ve tvåøi je hubenĂŹjšà a najednou se mu v nĂ objevily lĂcnĂ kosti, kterĂŠ pøedtĂm vĂšbec nebyly vidĂŹt. VåžnĂŹ od nĂ bylo nefĂŠr pøirovnĂĄvat jeho tvåø ke karikatuøe na „Gorilà ètverylce“; možnĂĄ nenĂ tak pohlednĂ˝, jako bĂ˝val jeho bratr, ovšem dĂky prožitĂŠmu utrpenĂ je na nĂŹm teĂŻ cosi distingovanĂŠho. PostupnĂŹ pøekonĂĄvĂĄ i svou prchlivost a koktĂĄnĂ a poøåd s nĂ sdĂlĂ svou korespondenci, pøestože se mu už prsty zahojily natolik, aby tyto povinnosti zvlĂĄdl sĂĄm. Takže… takže våžnĂŹ nenĂ jedinĂ˝ dĂšvod, aby se ho štĂtila a bĂĄla, ne? Sofiina tĂŹlesnĂĄ schrĂĄnka sedĂ bez hnutĂ a chovĂĄ se vzornĂŹ, protože to by dĂŹti mĂŹly dĂŹlat, ale ve skuteènosti je ĂşplnĂŹ bez sebe nadšenĂm. PoprvĂŠ v životĂŹ jede rodinnĂ˝m koèårem do mĂŹsta, ve spoleènosti svĂŠho otce, s nĂmž ještĂŹ nikdy nikam nevyrazila. Vstøebat všechno tohle je tak nĂĄroènĂŠ, že skoro nevĂ, kde zaèĂt. Tvåø jejĂho otce jĂ pøipadĂĄ starĂĄ a moudrĂĄ, jako ta tvåø na RackhamovĂ˝ch etiketĂĄch, když se ale obrĂĄtĂ k oknu nebo si olĂzne èervenĂŠ rty, vypadĂĄ jako mladšà èlovĂŹk s nalepenĂ˝m plnovousem. Na ulici se prochĂĄzejĂ pĂĄnovĂŠ a dĂĄmy, každĂ˝ je jinĂ˝ a dohromady jich jsou stovky a stovky. Na protĂŹjšà stranĂŹ silnice projede kÚò a koèår, naleštĂŹnĂĄ døevĂŹnĂĄ a kovovĂĄ kabina plnĂĄ zĂĄhadnĂ˝ch cizincĂš, taženĂĄ zvĂøetem s kopyty. A pøece Sofie chĂĄpe, že ty dva koèåry v okamžiku, kdy se mĂjejĂ, pøipomĂnajĂ zrcadlovĂŠ obrazy jeden druhĂŠho; pro ty zĂĄhadnĂŠ cizĂ lidi je ona temnĂŠ tajemstvĂ a oni jsou Sofie. ChĂĄpe tohle otec? RozumĂ tomu sleèna Sugar? „HroznĂŹ jsi vyrostla,“ prohodĂ William znièehonic. „Najednou ses ĂşplnĂŹ vytĂĄhla. Jak se ti to p-povedlo, hmm?“ Sofie nezvedne oèi od otcovĂ˝ch kolenou: tahle otĂĄzka je jako ty v Alence v kraji divĂš: nedĂĄ se na ni odpovĂŹdĂŹt. „DĂĄvĂĄ ti sleèna Sugar dost ĂşkolĂš?“ „Ano, tatĂnku.“ „Dobøe, dobøe.“ Zase ji pochvĂĄlil, zrovna jako toho dne, když byl na prochĂĄzce s tou dĂĄmou, co vypadala jako koèka ŠklĂba! „UèenĂ Sofii moc bavĂ,“ poznamenĂĄ sleèna Sugar. „VĂ˝bornĂŹ,“ øekne William, kterĂ˝ na klĂnĂŹ proplĂŠtĂĄ a zase rozplĂŠtĂĄ prsty. „DokĂĄzala bys mi øĂct, k-kde se nachĂĄzĂ BiskajskĂ˝ zĂĄliv, Sofie?“ Sofie ztuhne. JedinĂ˝ poznatek, bez nĂŹhož se èlovĂŹk v životĂŹ neobejde, a ona na nĂŹj nebyla pøipravena! „ŠpanĂŹlsko jsme ještĂŹ neprobĂraly,“ vysvĂŹtlĂ jejĂ guvernantka. „Sofie se teĂŻ uèila všechno o koloniĂch.“ „VĂ˝bornĂŹ, vĂ˝bornĂŹ,“ øekne William a zase se zadĂvĂĄ z okĂ˝nka. DĂšm, kolem nĂŹhož projĂždĂŹjĂ, zdobĂ velkĂĄ malba propagujĂcĂ Pearsovo mĂ˝dlo. William se zamraèĂ. FotografickĂ˝ ateliĂŠr se nachĂĄzĂ v nejvyššĂm podlažà domu na Conduit Street, což vzdušnou èarou nenĂ zas tak daleko od domu panĂ CastawayovĂŠ. Na bronzovĂŠ plaketĂŹ se tu pĂše Tovey & Scholefield (A.R.S.A.), fotografovĂŠ a umĂŹlci. V polovinĂŹ ponurĂŠho schodištĂŹ visĂ zarĂĄmovanĂ˝ a hodnĂŹ vyretušovanĂ˝ fotografickĂ˝ portrĂŠt nezkušenĂŠho vojåèka s amorkovskĂ˝mi rty, jenž svĂrĂĄ pušku, jako kdyby to byla kytice. Zahynul na Krymu; NESMRTELNĂ ve vzpomĂnkĂĄch tĂŹch, kdož ho milovali, vysvĂŹtluje nĂĄpis a až s diskrĂŠtnĂm odstupem dodĂĄvĂĄ K DOPTĂNĂ UVNITĂ. Uvnitø se Rackhamovi setkajĂ s vysokĂ˝m knĂratĂ˝m individuem ve fraku. „DobrĂ˝ den, pane, madam,“ pozdravĂ je. On a William se evidentnĂŹ již znajĂ, a tak Sugar nezbĂ˝vĂĄ než hĂĄdat, kdo je Scholefield a kdo je Tovey – tenhle muž pøipomĂnajĂcĂ impresĂĄria nebo ten chlĂĄpek s ptaèĂmi kostmi, kterĂŠho lze zahlĂŠdnout škvĂrou ve dveøĂch pøijĂmacĂ mĂstnosti, jak v košili pøelĂŠvĂĄ z menšà lahve do vĂŹtšà jakousi bezbarvou tekutinu. StĂŹny jsou pøeplnĂŹnĂŠ zarĂĄmovanĂ˝mi fotografiemi mužÚ, žen a dĂŹtĂ, jednotlivĂŹ i v rodinnĂ˝ch houfech, všichni zcela bez poskvrnky, a rovnϞ tu visĂ jeden skuteènĂŹ obrovskĂ˝ obraz kyprĂŠ dĂĄmy vystrojenĂŠ v nĂĄdhernĂŠm hĂĄvu z doby regentstvĂ a obklopenĂŠ loveckĂ˝mi psy a košĂkem pøekypujĂcĂm odpadem typickĂ˝m pro zĂĄtišĂ. V rohu pak na ocase mrtvĂŠho bažanta svĂtĂ podpis E. H. Scholefield, 1859. „PodĂvej, Sofie,“ øekne Sugar. „Tenhle obraz namaloval prĂĄvĂŹ tady ten pĂĄn, kterĂ˝ stojĂ pøed nĂĄmi.“ „PøesnĂŹ tak,“ pøikĂ˝vne Scholefield. „Ale zanechal jsem svĂŠ prvnĂ lĂĄsky – a hojnĂ˝ch zakĂĄzek od dam, jako je tahle –, abych mohl prosazovat umĂŹnĂ fotografickĂŠ. Byl jsem totiž toho nĂĄzoru, že každĂŠ novĂŠ umĂŹnĂ, mĂĄ-li bĂ˝t umĂŹnĂm, potøebuje trochu… umĂŹleckĂŠho porodnictvĂ.“ Hned vzĂĄpĂŹtĂ mu dojde, že tyhle otøepanĂŠ øeèièky servĂruje osobĂŹ slabšĂho pohlavĂ. „Pokud mi odpustĂte takovou formulaci.“ Sugar a Sofii bez prodlenĂ uvedou do mĂstnĂšstky s umyvadlem, dvĂŹma zrcadly od stropu až k podlaze a zdobnĂ˝m zĂĄchodem z wedgwoodskĂŠ kameniny. StĂŹny se ježà håèky na šaty a vϚåky na klobouky. JedinĂŠ zamøĂžovanĂŠ okno skĂ˝tĂĄ vĂ˝hled na støechu, kterĂĄ spojuje Toveyho & Scholefieldovu firmu s dermatologem odvedle. Kufr se otevøe a na svĂŹtlo je vytažen jeho pøepychovĂŹ barevnĂ˝, hedvĂĄbnĂ˝, mĂŹkouèkĂ˝ obsah. Sugar pomڞe Sofii ze smuteènĂho odĂŹvu do jejĂch nejkrĂĄsnĂŹjšĂch modrĂ˝ch šatièek se zlatĂ˝mi brokĂĄtovĂ˝mi knoflĂky. Znovu jĂ uèeše vlasy a na sprĂĄvnĂŠm mĂstĂŹ je sepne sponkou z kostice. „TeĂŻ se obraÂť, Sofie,“ pokyne jĂ sleèna Sugar. Sofie poslechne, ale kamkoli pohlĂŠdne, tam uvidĂ zrcadla, kterĂĄ se donekoneèna odråžejĂ. Sofii znepokojĂ pøedstava, že spatøà sleènu Sugar ve spodnĂm prĂĄdle, a tak se zadĂvĂĄ do matèina kufru. ZmaèkanĂ˝ letåèek inzerujĂcĂ Psycho, senzaci londĂ˝nskĂŠ SezĂłny, k vidĂŹnĂ exkluzivnĂŹ ve FolkestonskĂŠm pavilĂłnu! jĂ poskytne jistĂ˝ nĂĄmĂŹt k pøemýšlenĂ, zatĂmco se guvernantèino tĂŹlo svlĂŠkĂĄ všude kolem nĂ. Znovu a znovu si ète informace o vstupnĂŠm, otvĂracĂ dobĂŹ vĂ˝stavy i varovĂĄnĂ dĂĄmĂĄm labilnĂho založenĂ, zatĂmco nechtĂc registruje letmĂŠ zĂĄblesky guvernantèina spodnĂho prĂĄdla, rڞovou oblinu nad vĂ˝støihem jejĂ košilky a holĂŠ paže zĂĄpasĂcĂ s ochablou konstrukcĂ tmavĂŹ zelenĂŠho hedvĂĄbĂ. Sofie zvedne letåèek k nosu a oèichĂĄ ho, jestli nevonĂ po moøi. MĂĄ dojem, že vonĂ, ale možnĂĄ si to jen pøedstavuje. Když Sugar a Sofie vejdou do samotnĂŠho Toveyho a Scholefieldova ateliĂŠru, nepøipadne jim pøĂliš prostornĂ˝ – nenĂ dejme tomu vĂŹtšà než jĂdelna RackhamovĂ˝ch –, ovšem dĂšmyslnĂŹ využĂvĂĄ tøà svĂ˝ch stĂŹn jakožto pozadĂ pro každou myslitelnou potøebu. Jedna stĂŹna je krajinka ve stylu trompe-l’œil, pøed nĂž majĂ pĂłzovat muži – hvozdy, hory, zataženĂĄ obloha a na pøånĂ i pøestavitelnĂŠ antickĂŠ pilĂøe. Dalšà stĂŹna funguje jako zadnà èåst obĂ˝vacĂho pokoje, vytapetovanĂĄ podle poslednĂ mĂłdy. TøetĂ zeĂŻ je rozdĂŹlenĂĄ na tøi rĂšznĂĄ pozadĂ vedle sebe; ĂşplnĂŹ nalevo stojĂ od podlahy až po strop knihovna, z jejĂchž polic si pĂłzujĂcĂ klient mڞe vybrat v kڞi vĂĄzanĂ˝ svazek a pøedstĂrat, že ho ète – nesmĂ však ukroèit pøĂliš doprava, protože to by se dostal pøes hranice „knihovny“ a ocitl by se zarĂĄmovanĂ˝ pøed oknem venkovskĂŠho domku, jejž kråšlĂ krajkovĂŠ zĂĄclony. Tato vesnickĂĄ idylka je rovnϞ velmi ĂşzkĂ˝ vĂ˝sek života, sotva o palec širšà než prĂšmĂŹr staromĂłdnĂ krinolĂny, a ustupuje dalšà scĂŠnĂŹ, dĂŹtskĂŠmu pokoji vyzdobenĂŠmu tapetami s èervenkami a srpky mĂŹsĂce. PrĂĄvĂŹ pøed pozadĂm dĂŹtskĂŠho pokoje – evidentnĂŹ nejmĂŠnĂŹ využĂvanĂ˝m – se nachĂĄzĂ vĂŹtšina fotografickĂ˝ch rekvizit: nejen houpacĂ kÚò, mašinka, miniaturnĂ psacĂ stĂšl èi stolièka s vysokou opĂŹrkou, kterĂŠ do dĂŹtskĂŠho pokoje patøĂ, ale i zmĂŹÂť dalšĂch doplòkĂš do dalšĂch pozadĂ, jako horolezeckĂĄ hĂšl (pro umĂŹlce a filosofy), velkĂĄ vĂĄza z papĂrmašÊ pøilepenĂĄ k pøekližkovĂŠmu piedestalu, rozliènĂŠ hodinky zavϚenĂŠ na mosaznĂ˝ch stojĂĄncĂch, dvĂŹ pušky, obrovskĂ˝ kroužek s mnoha klĂèi visĂcĂ na øetĂŹzu kolem krku Shakespearovy bysty, svazeèky pštrosĂch per, podnožky rĂšznĂ˝ch velikostĂ, pøednà èåst sloupkovĂ˝ch hodin a mnoho dalšĂch pøedmĂŹtĂš, kterĂŠ se nedajĂ již tak snadno identifikovat. Sofii dĂŹsĂ a zĂĄroveò fascinuje vycpanĂ˝ španĂŹl s oduševnĂŹlĂ˝m pohledem, kterĂ˝ bude bez nĂĄmitek sedĂŹt u nohou každĂŠho pĂĄnĂèka. Sugar koutkem oka pozoruje, jak si William prohlĂžà ji a Sofii. VypadĂĄ lehce nesvĂšj, jako by si dĂŹlal starosti, že by nepøedpoklĂĄdanĂŠ komplikace mohly celou dnešnĂ vĂ˝pravu zmaøit, ale nezdĂĄ se, že by ho zklamalo jejich obleèenĂ; a pokud poznal, že mĂĄ na sobĂŹ stejnĂŠ šaty, kterĂŠ si vzala na jejich prvnĂ schĂšzku, nedĂĄvĂĄ to na sobĂŹ nijak znĂĄt. Doposud nepostižitelnĂ˝ Tovey zaujme mĂsto za tøemi nohami fotoaparĂĄtu a pøes hlavu a ramena si pøehodĂ tlustou èernou kĂĄpi mohutnĂŠho pøĂstroje. Takto zĂšstane zahalenĂ˝ po celĂ˝ zbytek nĂĄvštĂŹvy RackhamovĂ˝ch, jen zadek se mu pod neprĂšsvitnou lĂĄtkou obèas zhoupne jako konipasovi; rozkroèenĂ˝ je stejnĂŹ promyšlenĂŹ jako nohy stativu. Osvity jsou hotovĂŠ bĂŹhem pĂĄr minut. Scholefield rozmluvil Williamovi jeho pĂšvodnĂ nĂĄpad nechat si udĂŹlat pouze jeden snĂmek; bĂŹhem jednoho sezenĂ lze poøĂdit ètyøi a nenĂ tøeba je platit èi zvĂŹtšovat, pokud nenĂ zĂĄkaznĂk naprosto spokojen. A tak William stojĂ pøed namalovanĂ˝m horizontem a hledĂ do toho, co Scholefield popisuje jako „dĂĄlka“, tedy do bodu, kterĂ˝ v rĂĄmci ateliĂŠru nemڞe bĂ˝t dĂĄl než møĂžka ventilace. Scholefield pomalu zvedne pĂŹst a zaène se rozplĂ˝vat: „Na obzoru se z trhliny mezi mraky vynoøilo slunce!“ Rackham se instinktivnĂŹ zadĂvĂĄ a Tovey využije pøĂležitosti. Potom se William nechĂĄ pøesvĂŹdèit, aby se postavil pøed knihovnu s vĂ˝tiskem ZĂĄkladĂš optiky rozevøenĂ˝m v rukou. „Ă, ano, tahle nechvalnĂŹ proslulĂĄ kapitola!“ poznamenĂĄ Scholefield, nakoukne do textu a jemnĂŹ knihu pøistrèà blĂž k zĂĄkaznĂkovĂŹ tvåøi. „Koho by jen napadlo, že by tak suchopĂĄrnĂ˝ tlustospis mohl obsahovat tak pikantnĂ odhalenĂ!“ WilliamĂšv skelnĂ˝ vĂ˝raz najednou ožije nadšenĂm, když se skuteènĂŹ zaète, a Tovey znovu nevĂĄhĂĄ jednat. „To je takovĂ˝ mĂšj vtĂpek,“ omluvĂ se Scholefield a s pøedstĂranou kajĂcnostĂ svĂŹsĂ hlavu. ĂĂm dĂŠle mĂĄ zĂĄkaznĂka ve svĂŠ moci, tĂm je vĂ˝støednĂŹjšĂ; skoro jako by si z placatice pøihĂ˝bal whisky nebo potajà èichal rajskĂ˝ plyn. Sugar sedĂ se SofiĂ stranou a èekĂĄ, až na nĂŹ dojde øada. Uvažuje, jestli je v tomhle ateliĂŠru ještĂŹ jedna mĂstnost, tajnĂĄ komnata zaøĂzenĂĄ pro pornografii. Když na konci pracovnĂho dne Tovey a Scholefield osamĂŹjĂ, vyvolĂĄvajĂ jen slušnĂŹ obleèenĂŠ pĂĄny a dĂĄmy, anebo z pĂĄchnoucĂch kapalin v temnĂŠ komoøe rovnϞ vytahujĂ nahĂŠ prostitutky a pøipĂnajĂ je kolĂèky, aby uschly? Co by nakonec mohlo bĂ˝t umĂŹleètĂŹjšà než sada fotografiĂ o velikosti pohlednice prodĂĄvanĂĄ v balĂèku opatøenĂŠm štĂtkem „Pouze pro potøebu umĂŹlcĂš“? „A teĂŻ vaši okouzlujĂcĂ holèièku,“ oznĂĄmĂ Scholefield a s baletnĂ zdatnostĂ zaène odklĂzet rekvizity pøed fingovanĂ˝m dĂŹtskĂ˝m pokojem, dokud nezbudou jen hraèky. Po chvĂli vĂĄhĂĄnĂ odnese mašinku, pak po trochu delšà úvaze dojde k zĂĄvĂŹru, že pan Rackham nepatøà k otcĂšm, kteøà zbožòujĂ pohled na svĂŠ dĂtĂŹ usazenĂŠ bokem na houpacĂm koni, a tak uklidĂ i konĂka. Zavede Sofii k vytĂĄhlĂŠmu stolku a ukåže jĂ, jak vedle nĂŹj pĂłzovat, poodejde pĂĄr krokĂš pozpĂĄtku, zhodnotĂ celou scĂŠnu a pak zase pøiskoèà k Sofii a odstranĂ nadbyteènou stolièku. „TeĂŻ z oblohy pøivolĂĄm slona,“ prohlĂĄsĂ a okĂĄzale zvedne ruce, „a postavĂm si ho na špièku nosu!“ Sofie nezvedne bradu ani se jĂ nijak nerozšĂøà zornièky; pomyslĂ jen na tu pasåž v AlenèinĂ˝ch dobrodružstvĂch, kde Koèka øĂkĂĄ: „Tady jsme všichni potrhlĂ.“ Je LondĂ˝n plnĂ˝ potrhlĂ˝ch fotografĂš a chodĂcĂch reklam, kterĂŠ vypadajĂ jako živĂŠ karty na dvoøe SrdcovĂŠ krĂĄlovny? „A protože nĂĄm sloni nĂŹjak nepøišli,“ pokraèuje Scholefield, když si povšimne, že Tovey ještĂŹ nepøikroèil k osvitu, „odšroubuji si z toho zklamĂĄnĂ vlastnĂ hlavu.“ TĂmto znepokojivĂ˝m slibem a stylizovanĂ˝m gestem smÏøujĂcĂm k jeho naplnĂŹnĂ se mu podaøà dosĂĄhnout jen toho, že se Sofie zamraèĂ. „Ten pĂĄn chce, abys zvedla bradièku, Sofinko,“ napovĂ jĂ Sugar tiše, „a abys mĂŹla oèi otevøenĂŠ a nemrkala.“ Sofie ji poslechne a pan Tovey hned dostane, co chce. Na skupinovĂŠ fotografii pĂłzujĂ William, Sugar a Sofie v imitaci dokonalĂŠho salĂłnu: pan Rackham stojĂ uprostøed, sleèna RackhamovĂĄ pøed nĂm mĂrnĂŹ nalevo, hlavou mu sahĂĄ k øetĂŹzu cibulĂ, a nejmenovanĂĄ dĂĄma sedĂ na elegantnà židli napravo. SpoleènĂŹ tvoøà vĂcemĂŠnĂŹ pyramidu, hlava pana Rackhama se nachĂĄzĂ na jejĂm vrcholku a suknĂŹ sleèny RackhamovĂŠ a onĂŠ dĂĄmy se spojily v jejĂ zĂĄkladnĂŹ. „IdeĂĄlnĂ, ideĂĄlnĂ,“ chvĂĄlĂ si Scholefield. Sugar sedĂ nehybnĂŹ, ruce mĂĄ cudnĂŹ složenĂŠ v klĂnĂŹ, ramena rovnĂĄ jako pravĂtko a bez mrkĂĄnĂ hledĂ na ScholefieldĂšv zvednutĂ˝ prst. Ona zahalenĂĄ bytost, tedy Tovey a jeho vynĂĄlez, mĂĄ teĂŻ oko otevøenĂŠ; skrytĂŠ chemikĂĄlie prĂĄvĂŹ v tento okamžik reagujĂ na zĂĄplavu svĂŹtla a na noøĂcĂ se obraz tøà peèlivĂŹ naaranžovanĂ˝ch lidĂ. Sugar cĂtĂ, jak William nad jejĂ hlavou mĂŹlce dĂ˝chĂĄ. Poøåd ještĂŹ jĂ neøekl, proè tohle dĂŹlajĂ; domnĂvala se, že se to touhle dobou už dozvĂ, ale on mlèĂ. Odvåžà se ho zeptat, anebo je to jedno z tĂŹch tĂŠmat, kterĂĄ ho dokåžou vyprovokovat k zĂĄchvatu zuøivosti? Jak je jen zvlåštnĂ, že pøĂležitost, kterĂĄ by ji mĂŹla prodchnout nadĂŹjĂ ve spoleènou budoucnost – rodinnĂ˝ portrĂŠt, kterĂ˝ ji dosadĂ na mĂsto jeho manželky –, v nĂ vzbuzuje tak neblahĂŠ tušenĂ. Co s tĂm portrĂŠtem vlastnĂŹ zamýšlĂ? Vystavit si ho nemڞe, tak co s nĂm chce podniknout? RozplĂ˝vat se nad nĂm v soukromĂ? VĂŹnovat jĂ ho? Co tu ona proboha dĂŹlĂĄ a proè se cĂtĂ hÚø, než kdyby se mĂŹla nahĂĄ podvolit ponižujĂcĂmu zachĂĄzenĂ Pouze pro potøebu umĂŹlcĂš? „MyslĂm,“ pronese Scholefield, „že jsme zcela hotovi, co øĂkĂĄte, pane Tovey?“ Na což jeho partner odpovĂ zamruèenĂm. O mnoho hodin pozdĂŹji, už zase zpĂĄtky v Notting Hillu, když se snesla tma a veškerĂŠ vzrušenĂ opadlo, se pøĂslušnĂci Rackhamovy domĂĄcnosti uchĂ˝lĂ do postele, každĂ˝ do svĂŠ vlastnĂ. Všechna svĂŹtla v domĂŹ jsou zhašenĂĄ, dokonce i to ve WilliamovĂŹ pracovnĂŹ. William tiše chrĂĄpe s hlavou na polštåøi a už se mu zdĂĄ sen. NejvĂŹtšà z PearsovĂ˝ch tovĂĄren na mĂ˝dlo je v plamenech a on sleduje, jak se ji hasièi marnĂŹ snažà zachrĂĄnit. Sen je prodchnutĂ˝ pozoruhodnĂ˝m pachem hoøĂcĂho mĂ˝dla, s nĂmž se ve skuteènĂŠm životĂŹ nikdy nesetkal a kterĂ˝ pøes jeho nezamĂŹnitelnou snovou jedineènost zapomene, jen co se vzbudĂ. I jeho dcera tvrdĂŹ spĂ, vyèerpanĂĄ z tĂŹch dobrodružstvĂ a z rozrušenĂ, že jĂ sleèna Sugar vyhubovala za vzpurnost a že se jĂ po veèeøi pøihodil malĂŠr, kdy vyzvracela nejen dušenĂŠ hovĂŹzĂ maso, ale i kolåè a kakao, kterĂŠ si dala v LockhartovĂŹ kavĂĄrnĂŹ. SvĂŹt je hroznĂŹ zvlåštnĂ, vĂŹtšà a mnohem stĂsnĂŹnĂŹjšĂ, než si kdy dokĂĄzala pøedstavit, a plnĂ˝ jevĂš, kterĂ˝m zcela zjevnĂŹ nerozumĂ ani jejĂ guvernantka, ale otec jà øekl, že je hodnĂĄ holèièka, a BiskajskĂ˝ zĂĄliv je ve ŠpanĂŹlsku, kdyby se na to ještĂŹ nĂŹkdy zeptal. ZĂtra je dalšà den a ona se nauèà studijnĂ lĂĄtku tak dobøe, že se sleèna Sugar nebude ani trochu hnĂŹvat. Sugar je vzhĂšru, v rukou svĂrĂĄ noènĂk a zvracĂ odpornou smĂŹs poleje a pivovarskĂ˝ch kvasnic. A pøece i v køeèi, když jĂ Ăşsta a chøĂpĂ pĂĄlĂ jed, je jejĂ fyzickĂŠ utrpenĂ malièkost v porovnĂĄnĂ s žahavostĂ slov, s nimiž ji William dnes veèer poslal ze svĂŠ pracovny: Starej se o svĂŠ! MyslĂš, že bych ti o tom neøekl, kdyby ti do toho nĂŹco bylo? Co si to o sobĂŹ myslĂš? Vleze si do postele a sevøe si bøicho; bojĂ se zakòourat, protože takovĂ˝ zvuk by mohl proniknout stĂŹnami. ÂŽaludeènĂ svaly mĂĄ z køeèà rozbolavĂŹlĂŠ; tam už nemohlo nic zĂšstat. Jenže… PoprvĂŠ od tĂŠ doby, co otĂŹhotnĂŹla, si Sugar pøedstavĂ to dĂtĂŹ jako… dĂtĂŹ. Až doposud se takovĂŠmu pohledu brĂĄnila. Zaèalo to jako pouhopouhĂĄ bezpøedmĂŹtnĂĄ Ăşzkost, nepøĂtomnost menstruace; pak se z toho stal èerv v rozpuku, parazit, kterĂŠho se snad podaøà vypudit z tĂŹla. I když se plod držel, nepøedstavovala si ho jako živou bytost, kterĂĄ se držà jako klĂštĂŹ; byl to zĂĄhadnĂ˝ objekt, kterĂ˝ roste, a pøece je neteènĂ˝, bunÏènĂ˝ shluk, jenž se z nevysvĂŹtlitelnĂ˝ch dĂšvodĂš roztahuje v jejĂch vnitønostech. TeĂŻ když v tĂŠhle Bohem opuštĂŹnĂŠ pĂšlnoci ležà a svĂrĂĄ si bøicho, najednou si uvĂŹdomuje, že rukama držà život: chovĂĄ v sobĂŹ èlovĂŹka. JakĂŠ to dĂtĂŹ je? MĂĄ tvåø? Ano, ovšemže musĂ mĂt tvåø. Je to chlapec, nebo dĂŹvèe? MĂĄ nĂŹjakĂŠ ponĂŹtĂ, jak se k nĂŹmu Sugar zatĂm jako matka chovala? Je zkroucenĂŠ strachy, mĂĄ kڞi popĂĄlenou sĂranem zineènatĂ˝m a boraxem, lapajĂ jeho Ăşsta po èistĂŠ výživĂŹ mezi jedy, kterĂŠ Sugar vĂøà v ĂştrobĂĄch? Lituje dne, kdy se narodilo, aèkoli ten den ještĂŹ nenastal? Sugar si stĂĄhne dlanĂŹ z bøicha a položà si je na horeènatĂŠ èelo. MusĂ se takovĂ˝m myšlenkĂĄm brĂĄnit. Tomuhle dĂtĂŹti – tomuhle tvoru – tomuhle houževnatĂŠmu bunÏènĂŠmu shluku – nemڞe dovolit pøežĂt. V sĂĄzce je jejĂ vlastnà život; pokud William zjistĂ, že je tĂŹhotnĂĄ, bude to konec, konec všeho. Vy se nevrĂĄtĂte na ulici, že ne, sleèno Sugar? Na to se jĂ zeptala panĂ FoxovĂĄ. A ona jĂ slĂbila: Radši bych zemøela. Sugar si pøes sebe pøetĂĄhne peøinu, aby se jĂ lĂŠpe usĂnalo; nevolnost ustupuje a ona je s to vypĂt doušek vody a splĂĄchnout z jazyka pachuÂť poleje a žluèi. Bøicho ji poøåd bolĂ od hrudnĂku až po podbøišek, jako kdyby tĂ˝rala mĂĄlokdy použĂvanĂŠ svaly vyèerpĂĄvajĂcĂm cvièenĂm. Položà si jednu dlaò na pupek; cĂtĂ tam tep. SvĂšj vlastnĂ tep, pøirozenĂŹ; je stejnĂ˝ jako ten v jejĂm poprsĂ a na spĂĄncĂch. Ten tvor v jejĂm tĂŹle ještĂŹ nejspĂš nemĂĄ srdce. Nebo ano? VzhĂšru jsou i Scholefield a Tovey; popravdĂŹ øeèeno pøes pokroèilou hodinu ani ještĂŹ neopustili svĂšj ateliĂŠr v Conduit Street. Krom jinĂŠho pracovali na RackhamovĂ˝ch snĂmcĂch a pokoušeli se o zĂĄzraky. „Ta hlava vyšla moc malĂĄ,“ zamumlĂĄ si Tovey a zamžourĂĄ na lesknoucĂ se ženskou tvåø, kterĂĄ se prĂĄvĂŹ zhmotnila v pøĂšeøĂ. „NemyslĂš, že ta hlava je moc malĂĄ?“ „Ano,“ pøitakĂĄ Scholefield, „ale ona je pro tyhle úèely stejnĂŹ k nièemu. Je moc svĂŹtlĂĄ; vypadĂĄ to, jako kdyby jĂ v lebce hoøela lampa.“ „Nebylo by jednoduššà vyfotografovat ty tøi znovu, venku, v jasnĂŠm svĂŹtle?“ „Ano, lĂĄsko moje, bylo by to jednoduššĂ,“ povzdychne si Scholefield, „ale nepøichĂĄzĂ to v Ăşvahu.“ HmoždĂ se dĂĄl až do èasnĂ˝ch rannĂch hodin. Tahle Rackhamova zakĂĄzka je mnohem nĂĄroènĂŹjšà úkol než obvyklĂĄ praxe montåže chlapcovy tvåøe na tĂŹlo vojĂĄka, aby truchlĂcĂ rodièe mĂŹli takøka autentickĂ˝ zĂĄznam o vojenskĂŠm vĂŹhlasu svĂŠho pohøešovanĂŠho syna. Rackhamovo zadĂĄnĂ obnåšà prakticky nepøekonatelnĂŹ nesourodĂŠ prvky: tvåø z fotografie poøĂzenĂŠ za jasnĂŠho sluneènĂho svĂŹtla amatĂŠrem, jenž mĂĄ notnĂŹ pøehnanĂŠ pøedstavy o svĂ˝ch dovednostech, se musĂ znovu nafotografovat, nĂŹkolikanĂĄsobnĂŹ zvĂŹtšit a naklĂèovat na ramena ženy, kterou v ateliĂŠru vyfotografovali profesionĂĄlovĂŠ. Do tøà hodin rĂĄno majĂ ten nejlepšà vĂ˝sledek, jehož se vzhledem ke kvalitĂŹ podkladĂš dalo dosĂĄhnout. Rackham se s tĂmhle prostĂŹ bude muset spokojit, a pokud ne, mڞe zaplatit za nekomplikovanĂŠ snĂmky sebe a svĂŠ dcery a nechat tu nedokonalou fotomontåž plavat. Sami fotografovĂŠ se uložà do postele v malĂŠm pokoji sousedĂcĂm s ateliĂŠrem; teĂŻ už je moc pozdĂŹ, aby odjeli drožkou zpĂĄtky do svĂŠho domu v Clerkenwellu. Na drĂĄtu jim v temnĂŠ komoøe visĂ jejich dnešnĂ prĂĄce: hezkĂĄ fotografie Williama Rackhama hledĂcĂho do romantickĂŠ vÏènosti horskĂŠho vrcholu, hezkĂĄ fotografie Williama Rackhama zabranĂŠho do studia knihy, hezkĂĄ fotografie Sofie RackhamovĂŠ snĂcĂ v dĂŹtskĂŠm pokoji a nanejvýš zvlåštnĂ fotografie celĂŠ Rackhamovy rodiny, s hlavou Agnes RackhamovĂŠ transplantovanou z jednoho dĂĄvnĂŠho lĂŠta, mimoøådnĂŹ zåøivou jako jedna z onĂŹch zĂĄhadnĂ˝ch postav, kterĂŠ spiritistĂŠ vydĂĄvajĂ za duchy zachycenĂŠ na želatinovĂŠ emulzi filmu a kterĂŠ prostĂ˝m okem nikdy nejsou vidĂŹt. KAPITOLA DVAATĂICĂTĂ Sofie RackhamovĂĄ si stoupne na stolièku u okna a lehce zavrtĂ zadeèkem, aby ozkusila, jestli se stolièka viklĂĄ. A ona se viklĂĄ, trošku. OpatrnĂŹ, protože kvĂšli sukni nevidĂ pod sebe, pøešlapuje kvĂšli lepšà rovnovĂĄze z nohy na nohu, dokud nestojĂ pevnĂŹ. Až vyrostu, budu vĂŹtšà než mĂĄma, pomyslĂ si, nikoli vzdornĂŹ, nikoli ctižådostivĂŹ, ale protože pochopila, že jejĂ tĂŹlo je ze svĂŠ podstaty jinĂŠ než matèino a nenĂ mu souzeno bĂ˝t drobnĂŠ. Jako kdyby v dĂŹtstvĂ pojedla sousto z kolåèe z Alenèina kraje divĂš, a mĂsto aby bĂŹhem nĂŹkolika vteøin vystøelila až ke stropu, vytahuje se každou minutu svĂŠho života o malinkĂ˝ kousĂnek a tento rĂšst neustane, dokud nebude skuteènĂŹ vysokĂĄ – stejnĂŹ vysokĂĄ jako sleèna Sugar nebo jako otec. Brzy už nebude potøebovat tuhle stolièku, aby se dĂvala na svĂŹt. Brzy jĂ sleèna Sugar – nebo nĂŹkdo – bude muset obstarat novĂŠ boty, novĂŠ spodnĂ prĂĄdlo, novĂŠ všechno, protože roste tak moc, že už jĂ skoro žådnĂŠ šaty nejsou akorĂĄt. Tøeba ji zase vezmou do mĂŹsta, kde se celĂŠ obchody vĂŹnujĂ prodeji jednĂŠ vĂŹci a každĂ˝ den se jim podaøà jednu prodat dĂky bĂĄjeènĂŠ hojnosti lidĂ, kteøà ustaviènĂŹ køižujĂ ulicemi. Sofie zvedne dalekohled a prsty obemkne rĂ˝hy jeho roztahovacĂho tĂŹla. VytĂĄhne ho do plnĂŠ dĂŠlky ètrnĂĄcti palcĂš a zadĂvĂĄ se na Chepstow Villas. ChodcĂš je mĂĄlo; nic moc se nedĂŹje. Ne jako ve mĂŹstĂŹ. Za nĂ vrzne klika uèebny. ÂŽe by se již vrĂĄtila sleèna Sugar, pøestože teprve pøed chvilkou odešla pomĂĄhat tatĂnkovi s dopisy? Sofie se nemڞe obrĂĄtit moc rychle, aby nespadla ze stolièky; již døĂve usoudila, že kdyby se jĂ dalekohled rozbil, èekalo by ji sedm set sedmdesĂĄt sedm let smĂšly. „Ahoj Sofie,“ ozve se hlubokĂ˝ mužskĂ˝ hlas. Sofie užasne, když ve dveøĂch spatøà svĂŠho otce. Když tu byl naposledy, Beatrice byla ještĂŹ jejĂ chĂšva a mĂĄma byla u moøe. Napadne ji, jestli by na nĂŹj udĂŹlalo dobrĂ˝ dojem pukrle, ale zakymĂĄcenĂ stolièky ji od toho odradĂ. „Ahoj tatĂnku.“ William za sebou zavøe, pøejde k nĂ na druhou stranu pokoje a poèkĂĄ si, až sleze na koberec. V životĂŹ se tu nic ani vzdĂĄlenĂŹ podobnĂŠho nestalo. ZamrkĂĄ v jeho stĂnu a vzhlĂŠdne k jeho svraštĂŹlĂŠmu oboèà a usmĂŹvavĂŠ tvåøi s plnovousem. „NĂŹco pro tebe mĂĄm,“ øekne otec s rukama schovanĂ˝ma za zĂĄdy. Sofiino nadšenĂŠ oèekĂĄvĂĄnĂ je zkalenĂŠ obavami; napadĂĄ ji, zda jĂ otec nepøišel oznĂĄmit, že ji pošle do polepšovny, èĂmž jĂ chĂšva kdysi hrozila. „Tak tumåš.“ PodĂĄ jĂ rĂĄmeèek zvĂci velkĂŠ knihy. Je v nĂŹm zasklenĂĄ fotografie poøĂzenĂĄ èlovĂŹkem, kterĂ˝ tvrdil, že na špièce nosu udržà slona. Sofie RackhamovĂĄ, jak ji zachytil, je vznešenĂĄ a bezbarvĂĄ, samĂĄ šeĂŻ a èerò, jako socha, ale vypadĂĄ hroznĂŹ dĂšstojnĂŹ a jako dospĂŹlĂĄ. FalešnĂŠ pozadĂ se promĂŹnilo ve skuteènĂ˝ pokoj a oèi tĂŠ mladĂŠ dĂĄmy jsou krĂĄsnĂŠ, realistickĂŠ a lehce v nich jiskøĂ. To je ale krĂĄsnĂĄ fotografie! Kdyby mĂŹla barvy, byl by to obraz. „DĂŹkuji, tatĂnku,“ øekne. Otec se na ni usmĂŹje; rty se mu do ĂşsmĂŹvu stoèà trhanĂŹ, jako by nebyl zvyklĂ˝ použĂvat ztuhlĂŠ svaly, kterĂŠ jsou k tomu nutnĂŠ. Beze slov vytĂĄhne zpoza zad dalšà zasklenou fotografii: tentokrĂĄt to je obrĂĄzek jeho samotnĂŠho, jak stojĂ pøed namalovanĂ˝mi horami a oblohou a hledĂ do budoucnosti. „Co si o tom myslĂš?“ zeptĂĄ se jĂ. Sofie sotva vÏøà svĂ˝m ušĂm. Otec se jĂ doposud nikdy nezeptal, co si myslĂ o èemkoli. Jak je možnĂŠ, že by tohle vesmĂr mohl dovolit? On je starĂ˝ a ona mladĂĄ, on je velkĂ˝ a ona malĂĄ, on je muž a ona žena, on je jejĂ otec a ona je jen jeho dcera. „Je to moc dobrĂŠ, že, tati?“ odpovĂ. Chce mu øĂct, jak skuteènĂĄ je ta iluze, že stojĂ pøed tĂŹmi horami, ale nĂŹjak si nevÏøĂ, že neztratà øeè a že ji nezradĂ jejĂ titĂŹrnĂĄ slovnĂ zĂĄsoba. On pøesto podle všeho odhadne, co jĂ tĂĄhne hlavou. „Je to zvlåštnĂ, že, oba v-vĂme, že tuhle fotografii poøĂdili v podkrovnĂ mĂstnosti v rušnĂŠ ulici, a pøece tady teĂŻ stojĂm v d-divokĂŠ pøĂrodĂŹ. Jenže tohle musĂme dĂŹlat všichni, Sofie: pøedvĂĄdĂŹt se v tom nejlepšĂm svĂŹtle. K tomu je u-u-umĂŹnĂ. A historie jakbysmet.“ DochĂĄzĂ mu trpĂŹlivost s udržovĂĄnĂm hovoru na jejĂ Ăşrovni a koktĂĄnĂ se mu zhoršuje. Sofie poznĂĄ, že už chce odejĂt. „Co ten dalšà snĂmek, tati?“ Nemڞe si pomoct, musĂ se ho na to zeptat, i když on už udĂŹlal prvnĂ krÚèek dozadu. „Ten, na kterĂŠm jsme my všichni?“ „Ten… nedopadl dobøe,“ odpovĂ se ztrĂĄpenĂ˝m vĂ˝razem. „M-možnĂĄ se tam jednou vrĂĄtĂme a zkusĂme to znovu. Ale s-slĂbit to nemڞu.“ A s tĂm, bez dalšĂch slov na rozlouèenou, se obrĂĄtĂ na patĂŹ a vykråèà z mĂstnosti. Sofie se zadĂvĂĄ na zavøenĂŠ dveøe a pøivine si svĂšj portrĂŠt na hruĂŻ. Sotva se mڞe doèkat, až ho ukåže sleènĂŹ Sugar. PozdĂŹji tĂŠhož veèera, když už Sofie dĂĄvno spĂ a i služebnictvo se chystĂĄ do postele, Sugar a William v pracovnĂŹ pĂĄna domu pøi svitu petrolejky stĂĄle rozebĂrajĂ prĂĄci. Jde o nevyèerpatelnĂŠ tĂŠma, jehož zapeklitost se dĂĄle prohlubuje, i když jsou tak unavenĂ, že už o tom nemڞou dĂĄl diskutovat. Kdyby se pøed rokem nĂŹkdo zeptal Sugar, co by tak mohlo obnåšet vedenĂ parfumerie, odpovĂŹdĂŹla by mu: VypĂŹstujte nĂŹjakĂŠ kytky, nechte je sklidit, navaøte z nich hustou polĂŠvku, pøidejte vĂ˝tažek do lahvĂ s vodou èi do kostek mĂ˝dla, na vĂ˝sledek pøilĂpnĂŹte papĂrovou etiketu a dotlaète to do obchodĂš na dvoukolĂĄcĂch. Dnes už ale Ăşvahami nad tak tϞko uchopitelnĂ˝mi otĂĄzkami, jako zdali se tomu šejdĂøi Crawleymu dĂĄ vÏøit, že odhadne cenu pøestavby vahadlovĂ˝ch parnĂch strojĂš ze dvanĂĄcti na šestnĂĄct koòskĂ˝ch sil, nebo zda mĂĄ smysl utĂĄpĂŹt dalšà penĂze v nadbĂhĂĄnĂ pøĂstavnĂ sprĂĄvĂŹ v Hullu, dokåžou klidnĂŹ v obou pøĂpadech strĂĄvit dvacet minut, než se z hromĂĄdky vezme prvnĂ nezodpovĂŹzenĂ˝ dopis. Sugar došla k nĂĄzoru, že takovĂŠ jsou všechny profese: pro lidi zvenèà prostĂŠ, zato pro lidi z branže nesmĂrnĂŹ komplikovanĂŠ. I kurvy koneckoncĂš dokåžou o svĂŠ prĂĄci žvanit celĂŠ hodiny. William mĂĄ dnes zvlåštnĂ nĂĄladu. NenĂ popudlivĂ˝ jako obvykle; je rozumnĂŹjšĂ, a pøitom zĂĄroveò sklĂèenĂŹjšĂ. NĂĄroènĂŠ Ăşkoly v jeho firmĂŹ, do nichž se v prvnĂch mĂŹsĂcĂch po nĂĄstupu do funkce vrhal se zbrklĂ˝m nadšenĂm a v poslednĂ dobĂŹ s bojovnĂ˝m vzdorem, jako by z nĂŹj vysĂĄly energii. Ăasto se s tϞkĂ˝m povzdechem uchyluje ke slovĂšm jako „marnĂ˝“, „nerentabilnĂ“ a „zbyteènĂ˝“: a na Sugar tak zbĂ˝vĂĄ tϞkĂ˝ Ăşkol pøifouknout jeho sebedĂšvĂŹru. „VåžnĂŹ si to myslĂš?“ zeptĂĄ se jĂ, když ho ujistĂ, že hvĂŹzda Rackhamova podniku je stĂĄle na vzestupu. „Ty jsi mi ale takovĂĄ malĂĄ optimistka.“ Sugar by mĂŹla bĂ˝t vdÏènĂĄ, že se nezlobĂ na ni, to moc dobøe vĂ, stejnĂŹ by ho však nejradši okøikla. Po tom, co si dnes se SofiĂ vytrpĂŹla, by si sama mohla stϞovat a nemĂĄ vĂšbec nĂĄladu bĂ˝t Williamovi povzbuzujĂcĂm andĂŹlem. Kdy zas na oplĂĄtku on ujistĂ ji, že všechno bude v poøådku? MĂĄ sto chutà øĂct mu: NosĂm pod srdcem tvĂŠ dĂtĂŹ, Williame. Je to chlapec, tĂm jsem si jistĂĄ. DĂŹdic Rackhamova voòavkåøstvĂ, po kterĂŠm tak moc toužĂš. Až na nĂĄs dva nemusĂ nikdo vĂŹdĂŹt, že je tvĂšj. Mohl bys tvrdit, že jsi mĂŹ dostal ze Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen a netušil jsi, že už jsem tĂŹhotnĂĄ. Mohl bys øĂct, že jsem Sofii dobrou guvernantkou a že se nedokåžeš pøimĂŹt k tomu, abys mĂŹ odsoudil za høĂchy spĂĄchanĂŠ v mĂŠm pøedchozĂm životĂŹ. Vždycky jsi øĂkal, že kašleš na to, co si myslĂ ostatnĂ. A až se ti po letech zaène tvĂšj syn podobat a drbny pøestanou klevetit, mohli bychom se vzĂt. Je to dar od osudu, cožpak to nevidĂš? „MyslĂm, že bys to mĂŹl nechat tak, jak to je,“ poradĂ mu a stĂĄhne se zase do reality vahadlovĂ˝ch parnĂch strojĂš. „Abys dostal svou prvotnĂ investici zpĂĄtky, musel bys mĂt deset dobrĂ˝ch skliznĂ za sebou a tvoje konkurence by pøitom nesmĂŹla rĂšst. Rizika jsou pøĂliš velkĂĄ.“ Tato pøipomĂnka jeho rivalĂš Williama jen pøivede na dalšà èernĂŠ myšlenky. „Ach, ti mĂŹ nechajĂ plĂĄcat se ve vĂŹtru ze svĂ˝ch šosĂš, Sugar,“ zavϚtĂ si, a jak tak sedĂ rozvalenĂ˝ na pohovce, polovièatĂŹ napodobĂ ten pohyb. „DvacĂĄtĂŠ stoletĂ patøà Pearsovi a Yardleymu, cĂtĂm to v kostech.“ Sugar se kousne do dolnĂho rtu a potlaèà podråždĂŹnĂ˝ povzdech. Kdyby mu jen mohla øĂct, aÂť jĂ nakreslĂ australskĂŠ klokany, nebo mu zadat pĂĄr jednoduššĂch poèetnĂch pøĂkladĂš! OdmĂŹnil by ji pak ĂşsmĂŹvem od ucha k uchu? „NejdøĂv bychom si mĂŹli dĂŹlat hlavu se zbytkem našeho vlastnĂho stoletĂ, Williame,“ navrhne mu. „Pøece jen v nĂŹm žijeme.“ Aby dala najevo, jak dĂšležitĂŠ je vypoøådat se s korespondencĂ položku po položce a v pevnĂŹ stanovenĂŠm poøadĂ, vezme z hromĂĄdky dalšà obĂĄlku a pøeète odesilatelovo jmĂŠno. „Philip Bodley.“ „To nech bĂ˝t,“ zaĂşpĂ William a sklouzne ještĂŹ vĂc naležato. „To nemĂĄ s tebou nic spoleènĂŠho. Tedy myslĂm tĂm spoleènĂŠho s RackhamovĂ˝m voòavkåøstvĂm.“ „Ale nevϚtĂ to žådnĂŠ potĂže, ne?“ zabroukĂĄ úèastnĂŹ. TĂm tĂłnem se mu snažà naznaèit, že se s nĂ mڞe podĂŹlit o svĂŠ nejtajnĂŹjšà trĂĄpenĂ a že ona ho posĂlĂ jako ta nejlepšà manželka na svĂŹtĂŹ. „To måš jedno, tebe se to netĂ˝kĂĄ,“ upozornĂ ji, nikoli ĂştoènĂŹ, jen se smutnou odevzdanostĂ. „NezapomĂnej, že mĂĄm aspoò nĂŹjakĂ˝ život mimo tuhle pracovnu, lĂĄsko moje.“ Bere ten projev nĂĄklonnosti våžnĂŹ, nebo se o to aspoò hodnĂŹ snažĂ. KoneckoncĂš naråžà na to, jak je pro jeho firmu nepostradatelnĂĄ, ne? Zvedne dalšà obĂĄlku. „Finnegan a spol., Tynemouth.“ William zaboøà hlavu do dlanĂ. „Tak do toho, sem s tĂŹmi špatnĂ˝mi zprĂĄvami,“ zamruèĂ. Pøeète mu dopis nahlas a odmlèà se jen tehdy, když Williamovi jeho otrĂĄvenĂŠ odfrkĂĄvĂĄnĂ a skeptickĂŠ mumlĂĄnĂ zabrĂĄnĂ v tom, aby ji slyšel. ZatĂmco se pak William snažà vstøebat to sdĂŹlenĂ, ona sedĂ mlèky za jeho stolem, mĂŹlce dĂ˝chĂĄ a cĂtĂ, jak se jĂ citlivĂŠ bøicho zlovĂŹstnĂŹ nafukuje, cĂtĂ, jak jĂ ukøivdĂŹnĂĄ pĂ˝cha pomalu zvedĂĄ žaludek. „Sofie byla dnes odpoledne ĂşplnĂŹ nemožnĂĄ,“ vyhrkne nakonec. William, zcela zabranĂ˝ do šalamounskĂŠho rozhodovĂĄnĂ, zda za zpoždĂŹnĂ ve vyklĂĄdce zĂĄsilek v Tynemouthu skuteènĂŹ mڞou otøesnĂŹ lĂnĂ dokaøi, anebo mu jeho dodavatel zase lže, nechĂĄpavĂŹ zamrkĂĄ. „Sofie? NemožnĂĄ?“ Sugar se zhluboka nadechne a švy šatĂš se jĂ pøitisknou na zbytnĂŹlĂŠ poprsĂ a bøicho. V rychlosti vylĂèà Sofiino nadšenĂ po otcovĂŹ nĂĄvštĂŹvĂŹ, pĂ˝chu nad fotografiĂ; užvatlanou radost i roztržitost, kterĂĄ s postupem odpoledne pøechĂĄzela v plaètivou frustraci nad tĂm, že jĂ poèty vychĂĄzejà špatnĂŹ a že se jĂ nedaøà nauèit zpamĂŹti jmĂŠna kytièek; jejĂ nechuÂť k jĂdlu u veèeøe a podråždĂŹnost z hladu pøed usnutĂm a celkovĂ˝ pocit, že dostala plnou dĂĄvku cizorodĂŠ lĂĄtky, kterou nedokåže strĂĄvit. „PrĂ˝ jsi jà øekl, že se všichni už brzy vrĂĄtĂme k tĂŹm fotografĂšm,“ pokraèuje Sugar. „JĂĄ… nic takovĂŠho neøekl,“ namĂtne William a zamraèà se pøi pomyšlenĂ, že život je bažina dezinterpretacĂ a zrad: i jeho vlastnĂ dĂtĂŹ mu pøivodĂ potĂže, jen co èlovĂŹk udĂŹlĂĄ velkorysĂŠ gesto! „NedĂĄ si vymluvit, že jsi jĂ to slĂbil,“ opåèà Sugar. „No tak to se m-mĂ˝lĂ.“ Sugar si promne unavenĂŠ oèi. Kڞi na prstech mĂĄ tak drsnou a na oènĂch vĂèkĂĄch zase tak jemnou, až se bojĂ, že by si mohla ublĂžit. „Jestli skuteènĂŹ chceš vĂŹnovat Sofii vĂce pozornosti, možnĂĄ bys udĂŹlal lĂŠpe, kdyby to bylo v mĂŠ pøĂtomnosti.“ William se zvedne na loktech a nevÏøĂcnĂŹ ji probodne pohledem. NejdøĂv Sofie a teĂŻ Sugar! ÂŽeny jsou opravdu živnou pĂšdou pro komplikace a nepøĂjemnosti! „To mi øĂkåš,“ zeptĂĄ se ĂşseènĂŹ, „k-kdy a za j-jakĂ˝ch okolnostĂ b-bych mĂŹl vĂdat vlastnĂ dceru?“ Sugar podøĂzenĂŹ sklonĂ hlavu a zmĂŹkèà svĂšj tĂłn, jak to jen jde. „Ale ne, Williame, to si prosĂm nemysli. Jde ti to bĂĄjeènĂŹ a jĂĄ tĂŹ za to obdivuji.“ PropĂĄna, poøåd se na ni mraèĂ; co jinĂŠho tak mڞe øĂct? MĂŹla by teĂŻ zavøĂt pusu, nebo s nĂ ještĂŹ mڞe udĂŹlat nĂŹco užiteènĂŠho? BožĂnku, ty ses nauèila celĂ˝ slovnĂk, že, drahoušku? posmĂvĂĄ se jĂ panĂ CastawayovĂĄ z minulosti. A pøitom ti v tomhle životĂŹ budou aspoò trochu prospϚnĂĄ jen dvĂŹ slova: „Ano“ a „Platit“. Sugar se znovu zhluboka nadechne. „Agnesiny nĂĄroky ti to tady celĂĄ lĂŠta hroznĂŹ ztϞovaly,“ polituje ho, „a teĂŻ je to choulostivĂŠ, to vĂm. A Sofie je våžnĂŹ nesmĂrnĂŹ vdÏènĂĄ za jakĂ˝koli zĂĄjem, kterĂ˝ o ni projevĂš, a jĂĄ taky. Jen by mĂŹ zajĂmalo, zdali bys mohl… zdali bychom mohli… bĂ˝t spolu trochu èastĂŹji. Jako… jako rodina. Abych tak øekla.“ ZtϞka polkne; bojĂ se, že zašla pøĂliš daleko. Ale nechtĂŹl snad on fotografii jich tøà pohromadĂŹ? K èemu ten snĂmek vedl, když ne k tomuhle? „DĂŹlĂĄm všechno, co je v m-mĂ˝ch silĂĄch,“ varuje ji, „abych tuhle u-ubohou domĂĄcnost udržel v chodu.“ Jeho sebelĂtost ji ponoukĂĄ k tomu, aby na nĂŹj vypĂĄlila vlastnĂ salvu, ale daøà se jĂ takovĂŠmu nutkĂĄnĂ odolat; William svĂrĂĄ pĂŹsti, klouby mĂĄ bĂlĂŠ, tvåø bledou, mĂŹla si to lĂŠpe rozmyslet, jejich budoucnost se teĂŻ roztøĂštĂ jako sklenka hozenĂĄ o zeĂŻ, Bože, aÂť najde ta sprĂĄvnĂĄ slova a už v životĂŹ o nic jinĂŠho nepožådĂĄ. Se zašustĂŹnĂm suknĂ vyklouzne zpoza stolu, klekne si mu k boku a starostlivĂŹ mu stiskne ruku. „Ach, Williame, neøĂkej prosĂm, že tahle domĂĄcnost je ubohĂĄ. V poslednĂm roce jsi dokĂĄzal velkĂŠ, pøĂmo velkolepĂŠ vĂŹci.“ S bušĂcĂm srdcem mu protĂĄhne ruku kolem krku a on ji dĂkybohu neodstrèà ani nevybuchne vzteky. „JistϞe to, co potkalo Agnes, byla tragĂŠdie,“ pokraèuje a hladĂ mu pøi tom rameno, „ale svĂ˝m zpĂšsobem to bylo i vykoupenĂ, ne? KoneènĂŹ måš pokoj od všech tĂŹch starostĂ a… skandĂĄlĂš, co tĂŹ trĂĄpily celĂĄ ta lĂŠta.“ Povoluje; nejdøĂv jedna jeho ruka, pak i druhĂĄ se jĂ uvelebĂ v pase. TentokrĂĄt unikla jen o vlĂĄsek! „A letošek bude pro Rackhamovo voòavkåøstvĂ naprosto skvĂŹlĂ˝,“ pokraèuje. „Polovinu problĂŠmĂš, kterĂŠ musĂme øešit, zpĂšsobil rĂšst firmy, na to nesmĂme zapomĂnat. A måš tu šastnou domĂĄcnost, namouduši. Všichni sloužĂcĂ se ke mnĂŹ chovajĂ velmi pøåtelsky, Williame, a mohu tĂŹ ujistit, že podle nĂĄhodou vyslechnutĂ˝ch poznĂĄmek jsou docela spokojenĂ a majĂ o tobĂŹ vysokĂŠ mĂnĂŹnĂ…“ ZadĂvĂĄ se jĂ do tvåøe, zmatenĂ˝, smutnĂ˝ a potøebnĂ˝ jako pejsek bez pĂĄna. PolĂbĂ ho na rty, pohladĂ ho na vnitønĂ stranĂŹ stehen a kostnatĂ˝m zĂĄpĂŹstĂm se nϞnĂŹ otøe o mĂŹkkou vybouleninu jeho pohlavĂ. „Pamatuj na to, co jsem ti øekla, když jsme se seznĂĄmili, milåèku,“ zašeptĂĄ. „UdĂŹlĂĄm cokoli, co po mnĂŹ budeš chtĂt. Cokoli.“ Když si zaène nabĂrat suknĂŹ, jemnĂŹ ji chytĂ za paži. „Je pozdĂŹ,“ povzdychne si. „MĂŹli bychom bĂ˝t v posteli.“ Vezme ho za ruku a navede ji skrz teplĂŠ bavlnĂŹnĂŠ vrstvy k holĂŠ kڞi. „MĂĄm naprosto stejnĂ˝ nĂĄzor.“ Pokud jen na vteøinku nahmatĂĄ, co mĂĄ mezi nohama, bude ho mĂt ve svĂŠ moci. ÂŽenskĂŠ šåvy mu pøijdou neodolatelnĂŠ, vĂc než jakĂŠkoli jinĂŠ dråždĂŹnĂ. „Ne, myslĂm to våžnĂŹ,“ øekne William. „PodĂvej se, kolik je hodin.“ Sugar se poslušnĂŹ podĂvĂĄ na hodiny, a zatĂmco mĂĄ hlavu otoèenou, on se jĂ vysmekne z objetĂ. Je pĂšl dvanĂĄctĂŠ. V podniku panĂ CastawayovĂŠ v pĂšl dvanĂĄctĂŠ vrcholil veèernĂ provoz. I v Priory Close ji William obèas navštĂvil až o pĂšlnoci a vnesl život a hluk do jejĂch poklidnĂ˝ch pokojĂš, když vrazil dovnitø z ulice, s kabĂĄtem kropenatĂ˝m od deštĂŹ a hlasem prosycenĂ˝m touhou. TenkrĂĄt na sebe byli tak naladĂŹnĂ, že už jen podle toho, jak ji objĂmal, dokĂĄzala pøesnĂŹ odhadnout, kterĂ˝ jejĂ otvor si vybere. „Panebože, jĂĄ jsem unavenĂ˝,“ zaĂşpĂ, když pendlovky odbijĂ pĂšlhodinu. „Už žådnou korespondenci, prosĂm. A zĂtra se do tĂŠ prĂšrvy vrhneme znovu jako tenkrĂĄt Jindøich V., ne?“ Sugar ho polĂbĂ na èelo. „Jak si pøeješ, Williame,“ øekne. NazĂtøà rĂĄno Sugar nachystĂĄ Sofii jako obvykle. Pomڞe jĂ s oblĂŠkĂĄnĂm, posnĂdĂĄ s nĂ a usadĂ ji za psacĂ stĂšl v uèebnĂŹ. Jen pĂĄr minut po zaèåtku vyuèovĂĄnĂ donutĂ Sugar nĂĄval nevolnosti vybĂŹhnout ze dveøà a zhluboka dĂ˝chat vzduch, kterĂ˝ je znièehonic tĂživĂŹ prodchnutĂ˝ vĂšnĂ pøĂliš sladkĂŠ ovesnĂŠ kaše a chloralu. ZastavĂ se na podestĂŹ s takovou zĂĄvratĂ, až zapochybuje, zda se vĂšbec bude s to dostat do svĂŠho pokoje døĂv, než se pozvracĂ, pak ale jako by se složenĂ vzduchu zmĂŹnilo a ta nalĂŠhavĂĄ potøeba pomine. StojĂ pøichystanĂĄ nad schody. Schody jsou ĂşplnĂŹ nehybnĂŠ, i když se zdi a strop dĂĄl pomalu otåèejĂ. OptickĂ˝ klam. SvĂŹtlo je dnes rĂĄno kalnĂŠ a stopy po AgnesinĂŹ krvi zcela neviditelnĂŠ. Kolik schodĂš mĂĄ tohle schodištĂŹ? Mnoho, mnoho. Hala je hluboko, hluboko dole. Sugar stojĂ na hranĂŹ. Jednu ruku mĂĄ položenou pøes druhou, chrĂĄnĂ oblĂŠ bøicho. Silou vĂšle je donutĂ, aby se spustily. DĂšm se nadĂ˝chne a vydĂ˝chne. Chce jĂ pomoci; vĂ, do jakĂŠho se dostala malĂŠru; vĂ, co je pro ni nejlepšĂ. Sugar vykroèĂ, pak si povšimne, že se už zase držà za bøicho. RoztĂĄhne paže doširoka jako køĂdla a krev v hlavĂŹ jĂ tepe tak silnĂŹ, že plynovĂĄ svĂŹtla úèastnĂŹ pulsujĂ. Zavøe oèi – a padĂĄ. „Pane Rackhame! Pane Rackhame!“ (Buch, buch, buch na dveøe jeho pracovny.) „Pane Rackhame! Pane Rackhame!“ (Buch, buch, buch!) William vyskoèà zpoza stolu a otevøe tak neèekanĂŹ, že mu Letty mĂĄlem zabušà klouby prstĂš na dmoucĂ se hruĂŻ. „Ach, pane Rackhame!“ vypĂskne zoufale. „Sleèna Sugar spadla ze schodĂš!“ Protlaèà se kolem nĂ, pøejde pøes podestu a zadĂvĂĄ se dolĂš pøes hodnĂŹ dlouhĂ˝ a širokĂ˝ pĂĄs schodĂš pokrytĂ˝ch kobercem. TĂŹlo Sugar ležà rozvalenĂŠ hluboko dole ve zmĂŹti èernĂ˝ch suknĂ, bĂlĂŠho spodnĂho prĂĄdla, uvolnĂŹnĂ˝ch zrzavĂ˝ch vlasĂš a roztaženĂ˝ch konèetin. Je nehybnĂĄ jako panenka. William jednou rukou klouže po zĂĄbradlĂ, aby ho nepostihla podobnĂĄ nehoda, skåèe dolĂš po schodech a bere dva tøi narĂĄz. ZakrĂĄtko potĂŠ skonèà skok Sugar do bezvĂŹdomĂ jemnĂ˝m polĂèkem na tvåø. Ležà ve vlastnĂ posteli, William stojĂ nad nĂ. JejĂ poslednĂ vzpomĂnka patøà tomu, jak letĂ vzduchem, u vytrženĂ hrĂšzou. „Jak jsem se sem dostala?“ Williamova tvåø je ustaranĂĄ, nikoli však naštvanĂĄ. Naopak v nĂ zaznamenĂĄ rumĂŹnec lĂĄskyplnĂ˝ch obav o ni – nebo fyzickĂŠ nĂĄmahy. „Pøinesl jsem tĂŹ jĂĄ s Rose,“ odpovĂ. Sugar se rozhlĂŠdne po Rose, ale ne, je sama se svĂ˝m milencem… zamĂŹstnavatelem… nebo co teĂŻ pro ni vlastnĂŹ je. „Ztratila jsem rovnovĂĄhu,“ omlouvĂĄ se. „Naše domĂĄcnost nepochybnĂŹ pøitahuje nehody jako magnet,“ zavtipkuje nevesele. Sugar se pokusĂ zvednout na loktech, ale znemožnĂ jĂ to bodavĂĄ bolest, jako by jà žebry projel nڞ. NaklonĂ hlavu dopøedu, bradou na hrudnĂ kost, a povšimne si dvou vĂŹcĂ: že se jĂ vlasy vymanily z jehlic a v rozcuchanĂ˝ch pramenech jĂ padajĂ všude kolem oblièeje; a že mĂĄ shrnutĂŠ suknĂŹ, takže je vidĂŹt jejĂ spodnĂ prĂĄdlo. „Služebnictvo,“ užĂrĂĄ se. „VidĂŹlo mĂŹ takhle neupravenou?“ William se proti svĂŠ vĂšli zasmĂŹje. „Opravdu ti d-dĂŹlajĂ starosti zvlåštnĂ vĂŹci, Sugar.“ I ona se zasmĂŹje a do oèà jĂ vhrknou slzy. Je takovĂĄ Ăşleva slyšet z jeho Ăşst svĂŠ jmĂŠno. Pøedstavuje si ho, jak asi vypadal pøed nĂŹkolika minutami, když ji v nĂĄruèà nesl nahoru – pak si pøipomene, že to nesvedl sĂĄm a že celĂ˝ vĂ˝stup byl nejspĂš klopotnĂ˝ a nedĂšstojnĂ˝. „OmlouvĂĄm se, Williame. JĂĄ… ztratila…“ „Doktor Curlew je už na cestĂŹ.“ Pøi pomyšlenĂ na doktora Curlewa, kterĂŠho znĂĄ jen z AgnesinĂ˝ch denĂkĂš a kterĂ˝ teĂŻ spĂŹchĂĄ k nĂ, pøejede Sugar mrĂĄz po zĂĄdech. Pøedstavuje si ho, jak nadpøirozenĂŹ vysokou rychlostĂ ladnĂŹ klouže po ulici, oèi mu žhnou jako svĂèky, paøåty mĂĄ maskovanĂŠ rukavicemi a èernĂĄ brašna se mu hemžà èervy. Když byl okraden o svou pĂšvodnĂ koøist, panĂ Rackhamovou, spokojĂ se s tĂm, že mĂsto nĂ bude muèit Sugar. „J-je to nutnĂŠ?“ optĂĄ se. „PodĂvej: jsem v poøådku.“ Zvedne ruce a nohy a lehce jimi zakroutĂ, lapajĂc po dechu bolestĂ, na což William zareaguje jen zlostnĂ˝m pohledem plnĂ˝m lĂtosti a odporu, jako kdyby byla ohromnĂ˝ švĂĄb nebo naprosto šĂlenĂĄ. „NevstĂĄvej z postele,“ nakåže jĂ nekompromisnĂŹ. Sugar èekĂĄ vleže a dĂ˝chĂĄ mĂŹlce, aby si zbyteènĂŹ nezpĂšsobovala bolest. Nakolik se v jedinĂŠm okamžiku šĂlenstvĂ zranila? PravĂ˝ kotnĂk mĂĄ ztuhlĂ˝ a bolavĂ˝, cĂtĂ v nĂŹm tlukot svĂŠho srdce; pøipadĂĄ jĂ, že hrudnĂ koš mĂĄ polĂĄmanĂ˝, jako by jà úštĂŹpky ostrĂ˝ch bĂlĂ˝ch kostĂ propichovaly mĂŹkkĂŠ rudĂŠ membrĂĄny orgĂĄnĂš. A kvĂšli èemu? ZnĂĄ vĂšbec nĂŹjakou ženu, kterĂĄ si vyvolala potrat pĂĄdem ze schodĂš? Zase jedna vyprĂĄvĂŹnka, pohĂĄdka, kterou si vyprĂĄvĂŹjĂ kurvy… Harriet PaleyovĂĄ potratila po naklĂĄdaèce, kdy byla samĂĄ modøina, ale to bylo nĂŹco jinĂŠho: William ji sotva bude bĂt a kopat do bøicha, ne? (Aèkoli nĂŹkdy v jeho oku zachytĂ pohled, po kterĂŠm ji napadĂĄ, jestli o tom tøeba neuvažuje…) Na dveøe nĂŹkdo zaÂťukĂĄ, kulovĂĄ klika se otoèà a do jejĂho pokoje vejde vysokĂ˝ muž. „Sleèna Sugar, že?“ pronese pøĂvĂŹtivĂ˝m vĂŹcnĂ˝m tĂłnem. „Jsem doktor Curlew: když dovolĂte…“ PøistoupĂ k nĂ s brašnou, kterĂĄ v rukou nataženĂ˝ch pøed tĂŹlem vypadĂĄ jako diplomatickĂ˝ dar. OdøenĂŠ koženĂŠ boty nemĂĄ rozeklanĂŠ, oèi mu nežhnou a vousy mĂĄ mĂsty prošedivĂŹlĂŠ. Zdaleka nepøipomĂnĂĄ ĂŻĂĄbla, naopak se velmi podobĂĄ EmmelĂnĂŹ FoxovĂŠ, byÂť ta protĂĄhlĂĄ tvåø slušà mnohem vĂce jemu než jĂ. „VzpomĂnĂĄte si,“ zeptĂĄ se jĂ uctivĂŹ, když pøiklekne k jejĂ posteli, „jak daleko jste spadla a kterĂĄ èåst vašeho tĂŹla nesla hlavnĂ nĂĄpor pĂĄdu?“ „Ne, nevzpomĂnĂĄm si,“ odpovĂ a pøi tom se jĂ vybavĂ tajemnĂĄ vyostøenĂĄ vteøina, kdy se jejĂ duše oddĂŹlila od tĂŹla a vznåšela se ve vzduchu, zatĂmco neživotnĂĄ figurĂna z masa a lĂĄtky se zaèala kutĂĄlet dolĂš po schodech. „Všechno se to odehrĂĄlo tak nĂĄhle.“ Doktor Curlew otevøe brašnu a vytĂĄhne z nĂ ostrĂ˝ kovovĂ˝ nĂĄstroj, z nĂŹhož se vyklube håèek na zapĂnĂĄnĂ knoflĂèkĂš. „Když dovolĂte, sleèno,“ zamumlĂĄ a ona pøikĂ˝vne na souhlas. Doktor Curlew pak pacientku vyšetøà mozolnatĂ˝ma, ale jemnĂ˝ma rukama a nejevĂ pøi tom oèividnĂŹ zĂĄjem o nic jinĂŠho než o stav jejĂch kostĂ pod kڞĂ. Vždy sundĂĄ nebo vyhrne nahoru jen jeden kus jejĂho obleèenĂ a pak ho zase dĂĄ zpĂĄtky, až na jejĂ pravou botu. Když jĂ stĂĄhne spodky a položà dlanĂŹ na odhalenĂŠ bøicho, Sugar vyrazĂ na tvåøi karmĂnovĂ˝ rumĂŹnec, ale on ji jen prohmatĂĄ palci, pøesvĂŹdèà se, že ji tam nic nebolĂ, a odboèà k jejĂm bokĂšm, pøièemž jĂ nevzrušenĂ˝m hlasem dĂĄvĂĄ pokyny, aÂť zkusĂ ten èi onen pohyb. „MĂĄte štĂŹstĂ,“ prohlĂĄsĂ nakonec. „NenĂ zase tak neobvyklĂŠ, že si lidĂŠ zlomĂ ruku, nebo dokonce vaz pøi pĂĄdu ze židle. Vy jste spadla ze schodĂš a odnesla to pouhĂ˝mi dvĂŹma prasklĂ˝mi žebry, kterĂĄ se èasem sama od sebe zahojĂ, a øadou modøin, o kterĂ˝ch možnĂĄ nynĂ ani nevĂte, ale zĂĄhy vĂŹdĂŹt budete. RovnϞ mĂĄte vymknutĂ˝, nikoli zlomenĂ˝ kotnĂk. Do rĂĄna vĂĄm oteèe do velikosti mĂŠ pĂŹsti…“ (zvedne volnĂŹ sevøenou pĂŹst, aby si ji prohlĂŠdla) „a oèekĂĄvĂĄm, že tou dobou už jĂm nebudete s to hĂ˝bat tak, jako jĂm mڞete doposud hĂ˝bat teĂŻ. TĂm se nenechte znepokojit.“ Curlew sĂĄhne do brašny, vytĂĄhne velkou roli tlustĂŠho bĂlĂŠho obinadla a vyškubne sponku, kterĂĄ ho držà pohromadĂŹ. „TeĂŻ vĂĄm kotnĂk pevnĂŹ pøevåžu tĂmto obvazem,“ vysvĂŹtlĂ, hned jĂ zvedne nohu z postele a i pøes guvernantèino hekĂĄnĂ si ji opøe o koleno. „MusĂm vĂĄs požådat, abyste ten obvaz nesundĂĄvala, i když k tomu jistĂŹ budete mĂt nutkĂĄnĂ. Jak vĂĄm zranĂŹnĂĄ noha napuchne, obvaz se utĂĄhne a možnĂĄ vĂĄm bude pøipadat, že co nevidĂŹt praskne. Ujišuji vĂĄs, že to nenĂ možnĂŠ.“ Když je doktor Curlew s jejĂ nohou hotov, stĂĄhne Sugar šaty, jako kdyby to byla pøikrĂ˝vka nebo rubåš. „NedĂŹlejte žådnĂŠ hlouposti,“ varuje ji a vstane, „co nejvĂc se držte v posteli a uvidĂte, že se zotavĂte.“ „Ale… ale jĂĄ mĂĄm svĂŠ povinnosti,“ ohradĂ se Sugar chabĂŹ a zvedne se. ShlĂŠdne na ni a ve tmavĂ˝ch oèĂch se mu zatøpytĂ, jako kdyby choval podezøenĂ, že veškerĂŠ povinnosti, kvĂšli nimž ji William Rackham najal, lze vykonĂĄvat v horizontĂĄlnĂ poloze. „PostarĂĄm se,“ ujistĂ ji våžnĂŹ, „abyste dostala berli.“ „DĂŹkuji vĂĄm. DĂŹkuji vĂĄm mnohokrĂĄt.“ „RĂĄdo se stalo.“ A se zacvaknutĂm brašny jĂ tento muž, kterĂ˝ je v denĂcĂch ukrytĂ˝ch pod guvernantèinou postelĂ porĂšznu oznaèovĂĄn za DĂŠmonickĂŠho inkvizitora a PĂĄna pijavic, Beliala a UvadÏèe èervĂš, zdvoøile popøeje dobrĂŠho dne, na odchodu na ni mĂĄvne prstem v gestu, kterĂŠ se dĂĄ vyložit jen jako nezapomeòte: žådnĂŠ rošårny, a nechĂĄ ji na pokoji. PøesnĂŹ jak doktor Curlew pøedpovĂŹdĂŹl, Sugar se rĂĄno po pĂĄdu vzbudĂ s trĂ˝znivĂ˝m nutkĂĄnĂm sundat si obvaz z nohy. Hned to takĂŠ udĂŹlĂĄ a velmi se jĂ ulevĂ. Zanedlouho však osvobozenĂĄ noha napuchne na dvojnĂĄsobek tĂŠ nezranĂŹnĂŠ a ona si ji bez krutĂŠ bolesti nemڞe ani opøĂt o podlahu, natožpak aby chodila. Kulhat je prakticky nemožnĂŠ a poskakovat vylouèenĂŠ – nejenže to je nedĂšstojnĂŠ, ale hlavnĂŹ ji z tĂŠ nĂĄmahy ještĂŹ vĂc rozbolĂ modøiny. Po pokoji tĂĄhne tĂŹlo jen èirou silou vĂšle, a tak si musĂ pøiznat, že v takovĂŠmhle stavu prostĂŹ nemڞe bĂ˝t Sofii guvernantkou. JeštĂŹ než jejĂ strach mڞe pøerĂšst v paniku, uklidnĂ ji dar od pĂĄna, jejž jĂ až ke dveøĂm doruèà Rose: tmavĂŹ nalakovanĂĄ borovĂĄ berle. Neodvažuje se zeptat, zda ji už William mĂŹl, nebo jestli ji koupil speciĂĄlnĂŹ pro ni. Ale o tøech nohĂĄch se belhĂĄ sem a tam a žasne nad tĂm, jak tak jednoduchĂ˝ nĂĄstroj mڞe zmĂŹnit svĂŹt, prosvĂŹtlit temnĂŠ vyhlĂdky a promĂŹnit katastrofu v pouhou nepøĂjemnost. DøevĂŹnĂĄ hĂšl s pøĂènou opĂŹrkou a ona už zas stojĂ! ZĂĄzrak. Nakonec propĂĄsla jen pĂšl dne Sofiina vyuèovĂĄnĂ – krĂĄtce po obĂŹdĂŹ totiž vyjde ze svĂŠho pokoje s knihami pod jednou rukou a berlĂ pod druhou, pøipravenĂĄ vykonĂĄvat svĂŠ povinnosti. TeĂŻ již znĂĄ Sofii dost dobøe na to, aby ji nepøekvapilo, že ji zastihne v uèebnĂŹ u psacĂho stolu, stejnĂŹ trpĂŹlivou, jako by ji sem Rose nezavedla pøed ètyømi hodinami, ale ètyømi minutami. Je zcela zøetelnĂŹ vidĂŹt, že tentokrĂĄt Sofii šlechtila Rose: vlasy jà èeše a spĂnĂĄ jinak než Sugar, takže Sofie mnohem vĂc pøipomĂnĂĄ Agnes. Na stole pøed sebou mĂĄ rozloženĂŠ jedinĂŠ dĂškazy o dopolednĂ zahĂĄlce: tak pĂšl tuctu vĂ˝kresĂš domĂš, vyvedenĂ˝ch modrou tužkou, s èervenĂ˝mi okny a šedĂ˝m kouøem. Sofie je zakryje dlanĂŹmi, jako by byla pøistižena pøi zlobenĂ, jako by mĂsto toho mĂŹla bĂ˝t zabranĂĄ do maurskĂ˝ch vĂĄlek. „OmlouvĂĄm se, sleèno.“ „NenĂ se zaè omlouvat, Sofie,“ povzdychne si Sugar a zklamanĂŹ se sesune na berli. Jakkoli bylo naivnĂ v nĂŹco takovĂŠho doufat, byla by mnohem radši, kdyby se na uvĂtanou doèkala ĂşlevnĂŠho zavĂ˝sknutĂ a zĂĄplavy dĂŹtskĂ˝ch polibkĂš. „Tu måš, Sofie,“ škubne jednĂm ramenem, „vezmi mi zpod paže tyhle knihy. BojĂm se, že mi co nevidĂŹt upadnou.“ Sofie poslušnĂŹ vyskoèà ze svĂŠho mĂsta, aniž by na sobĂŹ dala nĂŹjak znĂĄt, že si všimla guvernantèiny nemohoucnosti. NatĂĄhne se po knihĂĄch, kterĂŠ Sugar svĂrĂĄ v podpažĂ, a pøi tom jejĂ prsty zavadĂ guvernantce o poprsĂ a škrĂĄbnou ji pøes lĂĄtku na bradavce. Sugar pøenese rovnovĂĄhu a sykne bolestĂ, kterĂĄ jĂ vystøelĂ z nohy. „DĂŹkuji,“ øekne. Sofie se zase usadĂ na svĂŠ mĂsto a èekĂĄ na dalšà pokyny. OèividnĂŹ se rozhodla pøedstĂrat, že guvernantce dnes nic nenĂ; když Sugar zavrĂĄvorĂĄ na berli a neohrabanĂŹ dosedne na židli, holèièka odvrĂĄtĂ zrak, aby nemusela bĂ˝t svĂŹdkem tak nevkusnĂŠ podĂvanĂŠ. „ProkristapĂĄna, Sofie,“ zvýšà Sugar hlas, „copak nejsi aspoò trochu zvĂŹdavĂĄ, co se mi stalo?“ „Ano, sleèno.“ „Tak jestli jsi skuteènĂŹ tak zvĂŹdavĂĄ, proè se nezeptåš?“ „No…“ Sofie se zamraèà a zadĂvĂĄ se do klĂna. PøipadĂĄ jĂ, že se nechala pøevĂŠzt chytøejšĂm protivnĂkem, vmanĂŠvrovat do logickĂŠ pasti ve jmĂŠnu vzdĂŹlĂĄvĂĄnĂ. „Rose mi øekla, že jste spadla ze schodĂš, sleèno, a že na vĂĄs nesmĂm zĂrat…“ Sugar pevnĂŹ zavøe oèi a pokusĂ se pøivolat potøebnou sĂlu, aby pøežila odpoledne. ProsĂm, obejmi mĂŹ, Sofie, pomyslĂ si. ProsĂm, obejmi mĂŹ. MĂsto toho však øekne: „Doktor øĂkal, že brzy budu jako rybièka.“ „Ano, sleèno.“ Sugar pøejede pohledem malĂšvky na SofiinĂŹ stole. V každĂŠm z tĂŹch symbolickĂ˝ch domĂš jsou vedle sebe nakreslenĂŠ tøi lidskĂŠ postavy: jedna malĂĄ, dvĂŹ velkĂŠ. I když se na to Sugar dĂvĂĄ vzhĂšru nohama, v muži v tmavĂŠm obleku a cylindru bezpeènĂŹ poznĂĄ Williama a ta holèièka zvĂci panenky, kterĂŠ chybĂ pĂĄr prstĂš, je Sofie. Ale kdo je ten druhĂ˝ rodiè? Ta postava mĂĄ srdcovitou tvåø a modrĂŠ oèi jako Agnes, ale je vysokĂĄ, stejnĂŹ vysokĂĄ jako William, a bujnĂŠ vlasy mĂĄ naèrtnutĂŠ èervenou barvou. Sugar to na okamžik nadchne, pak si ale povšimne, že Sofie nemĂĄ na stole žlutou pastelku, jen èervenou, modrou a šedou. A navĂc, kdo vĂ, jestli jĂ všichni dospĂŹlĂ nepøipadajĂ stejnĂŹ vysocĂ? „Tak dobøe,“ pronese sleèna Sugar a sepne ruce. „Aritmetika.“ Toho odpoledne si William Rackham vyøizuje korespondenci sĂĄm. OdpovĂdĂĄ na poštu snaživĂ˝m a dost neohrabanĂ˝m rukopisem, ale zvlĂĄdĂĄ to. Když pøeložà køivĂ˝ prstenĂèek pøes prostøednĂèek, nerozmaže si špièkou prstu inkoust, a když držà pero takøka svisle mezi palcem a ukazovåèkem, dokåže psĂĄt vcelku plynule. Pøeèetl jsem våš dopis, pĂše. A teĂŻ na nĂŹj odpovĂdĂĄm, aÂť se vĂĄm to lĂbĂ nebo ne, tĂĄhne mu hlavou. PøĂmĂŠ propojenĂ mezi jeho mozkem a perem bylo opĂŹt nastoleno, byÂť trĂ˝znivĂŹ. Ale na nĂŹjakĂŠm nepohodlĂ mu nezĂĄležĂ. JakĂŠ požehnĂĄnĂ je bĂ˝t nezĂĄvislĂ˝ – a jakĂĄ Ăşleva moci toho darebĂĄka Pankeyho usadit, aniž by Sugar otupila osten jeho slov. NĂŹkteøà lidĂŠ si ho zasloužà pocĂtit! ObzvlåštĂŹ pak Grover Pankey! MĂĄ-li Rackhamovo voòavkåøstvĂ pøežĂt do pøĂštĂho stoletĂ a dĂĄl, bude teĂŻ u kormidla potøebovat silnou ruku – ruku, s nĂž nebudou žådnĂŠ žerty. Jak se Pankey opovažuje naznaèovat, že když se slonovina vyøeže tak na tenko, jak je u RackhamovĂ˝ch dĂłzièek potøeba, bude pak praskat? MožnĂĄ jste poslednĂ dobou zaèal využĂvat služeb podøadnĂ˝ch slonĂš, škrabe. KalĂšky, kterĂŠ jste mi ukĂĄzal v Yarmouthu, byly dostateènĂŹ robustnĂ. RadĂm vĂĄm, abyste se vrĂĄtil ke zvĂøatĂšm s takovĂ˝m pĂšvodem. SrdeènĂŹ… No dobøe, možnĂĄ už vztahy mezi nimi nevydržà „srdeènĂŠ“ moc dlouho. Ale na svĂŹtĂŹ je vĂc dodavatelĂš slonoviny a vy skonèĂte v pangejtu, pane Pankey! William se podepĂše a zamraèà se. Jeho podpis vypadĂĄ divnĂŹ, jako dĂŹtskĂĄ napodobenina jeho starĂŠho, mnohem horšà než i ten nejospalejšà falzifikĂĄt od Sugar. No a co? Než pøevzal otϞe Rackhamova voòavkåøstvĂ, podepisoval se jinak než potom a podpisy na dopisech, kterĂŠ napsal jako školĂĄk, se pøĂliš nepodobajĂ jeho podpisu na oddacĂm listu. ÂŽivot jde dĂĄl. Jak pravil sĂĄm pan ministerskĂ˝ pøedseda, zmĂŹna je konstantnĂ. ZapeèetĂ dopis a popadne ho touha poslat ho hned, vybĂŹhnout na Portobello Road a vhodit ho do nejbližšà poštovnĂ schrĂĄnky, kdyby snad Sugar neèekanĂŹ vešla do pokoje a všimla si dopisu na stole. ĂerstvĂ˝ vzduch by mu každopĂĄdnĂŹ udĂŹlal dobøe. Od vèerejšĂho pozdviženĂ je neklidnĂ˝, hledĂĄ vhodnou zĂĄminku, aby unikl ponurĂŠ atmosfÊøe svĂŠho domu, aby zas mohl rĂĄzovat po ulici. MĂŹl by zĂšstat, nebo by mĂŹl jĂt? JeštĂŹ chvilièku to oddaluje a uspokojenĂ z toho, jak Pankeyho roznesl na kopytech, vyvane jako tuberĂłzovĂ˝ vĂ˝tažek z kapesnĂku. ZamyslĂ se nad tĂm, jak dlouhou a krušnou cestu mĂĄ za sebou od tĂŠ doby, co nastoupil do vedenĂ tohohle voòavkåøstvĂ. Znovu se ho vrĂĄtĂ muèit pøedstava Williama Rackhama coby autora a kritika a on pocĂtĂ zĂĄchvĂŹv lĂtosti nad èlovĂŹkem, jĂmž se nikdy nestal, nad èlovĂŹkem, jehož pero vzbuzovalo strach a Ăşctu a kterĂ˝ špièkou doutnĂku zapaloval nudnĂŠ dopisovatele. Ten èlovĂŹk mĂŹl ladnĂŠ prsty, dlouhĂŠ zlatistĂŠ vlasy, oslòujĂcà ženu a vyvinutĂ˝ èich nikoli na zĂĄvadnĂ˝ jasmĂn, ale na velkĂŠ UmĂŹnĂ a Literaturu budoucnosti. MĂsto toho je vdovec a kokta, jenž se jen horkotϞko podepĂše na dopisy obchodnĂkĂšm, kterĂŠ nemڞe vystĂĄt. Svazky, jež ho kdysi pojily s rodinou, pøåteli a sympatizanty: všechny se zmĂŹnily k nepoznĂĄnĂ. ZmĂŹnily se tak, že se nedajĂ zachrĂĄnit? Pokud se nepostarĂĄ o nĂĄpravu nynĂ, dokud mĂĄ ještĂŹ pøĂležitost, jeden kdysi dĂšvĂŹrnĂ˝ vztah ochladne a pøejde v odcizenĂ, èi dokonce nepøåtelstvĂ. A tak polkne svou pĂ˝chu, vyjde z domu, zverbuje Cheesmana na vyjĂžïku do mĂŹsta a namĂøà si to pøĂmo do Torrington Mews v Bloomsbury, v nadĂŹji, že pana Philipa Bodleyho zastihne doma. O pĂŹt hodin pozdĂŹji je William Rackham šastnĂ˝ muž. Ano, poprvĂŠ od Agnesiny smrti, nebo dokonce – ano, proè to nepøiznat? – od dob dĂĄvno pøedtĂm je skuteènĂŹ šastnĂ˝. Pøitom staèilo pouhĂ˝ch pĂŹt hodin, aby se z pokraje zoufalstvĂ pøenesl až na bøeh spokojenosti. Lehce podnapilĂ˝ se po zĂĄpadu slunce promenuje Ăşzkou ulièkou v Soho a ze všech stran ho oslovujĂ prodavaèi, malĂ otrhanci a kurvy - ti všichni by rĂĄdi utržili jeho penĂze za ušmudlanĂŠ zbožĂ, kterĂŠ nestojĂ ani za dvoupenci. Vzhledem k tomu, jak nedĂĄvno ho prĂĄvĂŹ takovĂĄ svoloè pøĂšernĂŹ zøĂdila v temnĂ˝ch ulicĂch Fromu, by v nĂŹm jejich lascivnĂŹ pošilhĂĄvajĂcĂ a kolozubĂŠ tvåøe a gestikulujĂcĂ rukĂĄvy mĂŹly vyvolĂĄvat Ăşzkost. Ale ne, žådnĂŠho napadenĂ se nebojĂ; je neohroženĂ˝, neboÂť ho doprovĂĄzejĂ pøåtelĂŠ. Ano, nenĂ to jen Bodley, ale i Ashwell! Na celĂŠm svĂŹtĂŹ nenĂ nic, ale opravdu nic tak uklidòujĂcĂho jako spoleènost mužÚ, kterĂŠ znĂĄ už od svĂ˝ch chlapeckĂ˝ch let. „ZaklĂĄdĂĄme vlastnĂ nakladatelstvĂ, Bille,“ vyklĂĄdĂĄ mu Ashwell a zvĂŹdavĂŹ se pøi tom otoèà za pouliènĂm obchodnĂkem, kterĂ˝ mĂĄ na hlavĂŹ dvanĂĄct kloboukĂš a dvĂŹma dalšĂmi rychle otåèà na prstech. Bodley se hlavicĂ hole laškovnĂŹ rozpøåhne po jednĂŠ z prostitutek, jež na nĂŹ mĂĄvajĂ ze dveøĂ. OspalĂ˝ chlapeèek za dvoukolĂĄkem s bezcennĂ˝mi džbĂĄny a kastroly, kterĂŠ dostal nakĂĄzĂĄno prodat, sebou škubne ze strachu, že hĂšl letĂ a vzĂĄpĂŹtĂ ho praštĂ do uvozhøenĂŠ tvåøe. „Nenašli jsme nikoho, kdo by byl ochoten vydat naši pøĂštĂ knihu –“ vysvĂŹtluje Bodley. „– UmĂŹnĂ, jak mu rozumĂ pracujĂcĂ –“ „– takže si to sakra vydĂĄme sami.“ „UmĂŹnĂ, jak…? VydĂĄte si to sami…? Ale proè…?“ zeptĂĄ se William a nechĂĄpavĂŹ a zĂĄroveò pobavenĂŹ zakroutĂ hlavou. „Podle nĂĄzvu soudĂŹ to bude… mĂŠnĂŹ kontroverznĂ publikace než ty vaše pøedchozĂ…“ „Tomu nevÏø!“ vykøikne Ashwell. „StojĂ na brilantnĂŹ jednoduchĂŠm nĂĄpadu!“ lĂèà Bodley. „Sehnali jsme reprezentativnĂ vzorek zĂĄstupcĂš sprostĂŠho lidu – kominĂky, prodavaèe ryb, dĂŹveèky z kuchynĂŹ, trafikanty, prodavaèe sirek a tak dĂĄle – a pøeèetli jsme jim vybranĂŠ pasåže z RuskinovĂ˝ch sebranĂ˝ch kritik PoznĂĄmky z Akademie…“ „…a ukĂĄzali jsme jim rytiny obrazĂš…“ „…naèež jsme se jich zeptali na nĂĄzor!“ Bodley zkøivĂ tvåø v karikatuøe oslovskĂŠho intelektu a dĂŹlĂĄ, že si rytinu držà od tĂŹla a prohlĂžà si ji. „Jak ste øikal, že se tadlencta menuje? AfordĂ˝ta?“ „ĂeckĂĄ dĂĄma, pane,“ vklouzne Ashwell hned do role køovĂ, kterĂŠ nahrĂĄvĂĄ komikovi Bodleymu. „BohynĂŹ.“ „ĂekynĂŹ? No nazdar. A kde jako nechala svĂšj èernej knĂrek?“ Naèež Bodley pøeskupĂ svou tvåø, aby se stal jinou postavou, pøemýšlivĂŹjšĂm mužem, kterĂ˝ se nejistĂŹ škrabe na hlavĂŹ. „MnĂł, možnĂĄ sem nevzdĂŹlanej – ale tadle AfordĂ˝ta mĂĄ teda podle mĂŹ hroznĂŹ divnĂ˝ vemena. Na takovĂ˝m mĂstĂŹ sem nevidĂŹl cecky žådnĂ˝ ženskĂ˝ z mojĂ ulice – a že sem jich vidĂŹl spoustu!“ Rackham se hurĂłnsky rozesmĂŹje – takhle od srdce se nezachechtal od… no, od tĂŠ doby, co si se svĂ˝mi pøåteli vyšel naposledy. „Proè ale proboha,“ dožaduje se William vysvĂŹtlenĂ, „odmĂtajĂ vaši obvyklĂ nakladatelĂŠ vydat prĂĄvĂŹ tenhle svazek? UrèitĂŹ jim vydĂŹlĂĄ stejnĂŹ penĂŹz jako ty pøedtĂm!“ „To je prĂĄvĂŹ ta potĂž,“ zakøenĂ se Bodley. „Všechny naše knihy prodĂŹlaly!“ prohlĂĄsĂ Ashwell hrdĂŹ. „Ne!“ protestuje William. „Ano!“ vykøikne Ashwell. „Kalhoty!“ A zasmĂŹje se jako hyena. William uklouzne na koèièĂch hlavĂĄch, zavrĂĄvorĂĄ stranou a Bodley ho chytĂ. Je o nĂŹco opilejšĂ, než si sĂĄm myslel. „ProdĂŹlaly? Ale to nenĂ možnĂŠ!“ trvĂĄ na svĂŠm. „ZnĂĄm tolik lidĂ, kteøà èetli vaše knihy…“ „Tak to je bezpochyby znåš všechny do jednoho,“ prohodĂ Ashwell nonšalantnĂŹ. NecelĂ˝ch deset metrĂš od nich ginem nadranĂĄ staøena ubalĂ svĂŠmu drobnĂŠmu manželovi s ptaèà hrudĂ a proplešatĂŹlou lebkou takovou facku, že ten spadne jako kuželka, což pøihlĂžejĂcĂ ocenĂ sporadickĂ˝m øehotem. „VelkĂŠ spoleèenskĂŠ zlo si na sebe èasem vydĂŹlĂĄ,“ upøesnĂ Bodley, „dĂky onanujĂcĂm studentĂšm a frustrovanĂ˝m vdovĂĄm jako EmmelĂna FoxovĂĄ…“ „Ale Ăèinnost modlitby si nekoupil nikdo krom tĂŹch nešastnĂ˝ch starĂ˝ch blbeèkĂš, kterĂŠ jsme tam citovali.“ William se poøåd zubĂ, ale jeho intelekt, pouèenĂ˝ roènĂ praxĂ v podnikĂĄnĂ, mĂĄ potĂže s poèty. „Tak jestli vĂĄm dobøe rozumĂm,“ zaène, „chcete tratit sami, mĂsto aby tratil våš nakladatel…?“ Jak Bodley, tak Ashwell odmĂtavĂŹ mĂĄvnou rukou na znamenĂ, že celou vĂŹc peèlivĂŹ zvåžili. „Budeme taky vydĂĄvat pornografii,“ prohlĂĄsĂ Ashwell, „abychom pokryli ztrĂĄty, kterĂŠ nĂĄm pøivodĂ vydĂĄvĂĄnĂ našich kvalitnĂŹjšĂch knih. Pornografii toho nejhrubšĂho zrna. PoptĂĄvka je ohromnĂĄ, Bille; celĂĄ Anglie zoufale prahne po sodomii!“ „Ano, chtĂŹjĂ jĂ tøi prdele!“ zavtipkuje si Bodley. „Budeme vydĂĄvat rukovĂŹÂť pro donchuĂĄny, kterĂĄ se bude aktualizovat každĂ˝ mĂŹsĂc!“ pokraèuje Ashwell a tvåøe mu pøi tom rudnou nadšenĂm. „Ne jako ty otravnĂŹ nepoužitelnĂŠ Dalšà spanilĂŠ jĂzdy, kdy èlovĂŹk pøi ètenĂ o nĂŹjakĂŠ holce dostane erekci, a pak si to za nĂ namĂøà do bordelu, jen aby zjistil, že je mrtvĂĄ nebo že ten podnik hroznĂŹ upadl nebo že ho obsadili pøĂvrženci letniènĂho hnutĂ!“ WilliamĂšv ĂşsmĂŹv pohasne. ZmĂnka o DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzdĂĄch mu pøipomene jinĂ˝ dĂšvod, proè se svĂ˝m kamarĂĄdĂšm vĂšbec odcizil: Bodley a Ashwell vĂŹdĂŹli o prostitutce zvanĂŠ Sugar, prostitutce, kterĂĄ nĂĄhle zmizela z trhu. Co by si asi pomysleli, kdyby zašli do Rackhamova domu a zaslechli nĂŹjakou služebnou, jak se zmiòuje o „sleènĂŹ Sugar“? Je to velmi nepravdĂŹpodobnĂŠ, ale William stejnĂŹ radĂŹji zmĂŹnĂ tĂŠma. „VĂte,“ øekne, „jĂĄ byl tak dlouho pøikovanĂ˝ ke svĂŠmu stolu, že je pro mĂŹ blaho vyrazit si se starĂ˝mi pøåteli do mĂŹsta.“ (Povšimne si, že už vĂšbec nekoktĂĄ: staèà jen pĂĄr sklenièek a sprĂĄvnĂĄ spoleènost!) „Fidus Achates!“ vykøikne Bodley a poplĂĄcĂĄ Williama po zĂĄdech. „Pamatuješ se, jak nĂĄs chlupatĂ˝ honili od parku Parker’s Piece až na kolej?“ „VzpomĂnåš, jak tenkrĂĄt proktor pøišel na to, že ta krĂĄsnĂĄ dĂŹvka Lizzie spĂ v dĂŹkanovĂŹ rezidenci?“ „To byly šastnĂŠ, šastnĂŠ èasy,“ pøikĂ˝vne William, aèkoli si na ten incident nevzpomĂnĂĄ. „Tak se mi to lĂbĂ,“ zazubĂ se Ashwell. „Ale ty mڞeš bĂ˝t ĂşplnĂŹ stejnĂŹ šastnĂ˝ dnes, Bille, staèà si to zaøĂdit. Slyšel jsem, že tvoje voòavkåøskĂĄ firma jede jako namydlenĂ˝ blesk. NemusĂš tam pøece bĂ˝t a pøiklĂĄdat pod kotlem ètyøiadvacet hodin dennĂŹ, ne?“ „Tak to by ses divil,“ povzdychne si William. „UstaviènĂŹ hrozĂ, že se všechno sesype. Všechno. UstaviènĂŹ! Nic na tomhle zpropadenĂŠm svĂŹtĂŹ se o sebe nepostarĂĄ samo.“ „Klid, èlovÏèe, klid. NĂŹkterĂŠ vĂŹci jsou bĂĄjeènĂŹ nekomplikovanĂŠ. Staèà strèit èurĂĄka do pĂèi a zbytek se odehraje automaticky.“ William zamruèà na souhlas, ale v duchu si zdaleka nenĂ tak jistĂ˝. PoslednĂ dobou se zaèal dĂŹsit, kdy zase Sugar pøijde s milostnĂ˝mi nĂĄvrhy, neboÂť jeho šulĂn zĂšstal schlĂplĂ˝, i když by si s nĂm moc rĂĄd zašpĂĄsoval. Je ještĂŹ provozuschopnĂ˝? Ztopoøà se mu, když se to vĂšbec nehodĂ, obzvlåštĂŹ ve spĂĄnku, ale v pøĂhodnĂŠ chvĂli ho nechĂĄ na holièkĂĄch. Jak dlouho ještĂŹ dokåže pøed Sugar tajit, že mu do mužnosti cosi podstatnĂŠho chybĂ? KolikrĂĄt se ještĂŹ bude moci veèer vymluvit na vyèerpĂĄnà èi pozdnĂ hodinu? „Jestli nebudu stĂĄle ve støehu,“ stϞuje si, „pak se Rackhamovo voòavkåøstvĂ nedožije konce stoletĂ. A ne že bych ho mĂŹl komu pøedat.“ Ashwell se zastavĂ a koupĂ si jablko od dĂvky, kterĂĄ se mu od pohledu lĂbĂ. DĂĄ jà šestipenci, mnohem vĂc, než o kolik žådala, a ona se uklonĂ, až pøi tom mĂĄlem vysype zbylĂĄ jablka z košĂku. „DĂky, zlatĂèko,“ mrkne Ashwell, zakousne se do pevnĂŠ dužiny a kråèà dĂĄl. „Takže…“ zahuhòå k Williamovi s plnou pusou, „…takže ty si nechceš vzĂt Constance, je to tak?“ William se zarazĂ, ĂşplnĂŹ paf. „Constance?“ „Naši drahou lady Bridgelowovou,“ potvrdĂ mu Ashwell. Snažà se o jasnou vĂ˝slovnost, jako by RackhamĂšv úžas nemĂŹl jinou pøĂèinu než v jeho artikulaci. William zavrĂĄvorĂĄ dopøedu a zadĂvĂĄ se na zem; vidĂ vše rozmazanĂŹ a neostøe. Na dlažebnĂch kostkĂĄch ulpĂŹlo v møĂžkovĂŠm vzoru jakĂŠsi chlupatĂŠ svinstvo, buĂŻ koòskĂĄ mrva s vysokĂ˝m podĂlem bodlåèĂ, nebo už hodnĂŹ rozježdĂŹnĂŠ zbytky psĂ kožky. „Nebyl… nebyl jsem si vĂŹdom toho, že by Constance nĂŹjak toužila pojmout mĂŹ za manžela.“ Bodley a Ashwell dobrĂĄcky zaĂşpĂ a Bodley ho popadne za rameno kabĂĄtu a podråždĂŹnĂŹ jĂm zatøese. „No tak, Bille, to snad èekåš, až padne na koleno a požådĂĄ tĂŹ o ruku sama? MĂĄ taky svou hrdost.“ William se tuhle informaci snažà cestou strĂĄvit. Zahnuli za roh do King Street, ponĂŹkud širšà tøĂdy. Prostitutky po obou stranĂĄch na nĂŹ mĂĄvajĂ; jsou si jistĂŠ, že dnes veèer již byli policistĂŠ vĂc než dostateènĂŹ pøesvĂŹdèeni, aby svou energii vĂŹnovali kapsåøÚm a vĂ˝tržnĂkĂšm. „Nejlepšà šuk v LondĂ˝nĂŹ tady!“ zaøve jedna nachmelenĂĄ štĂŹtka. „PoĂŻte si sem pro nejlepèà peèenĂ˝ kaštany!“ hulĂĄkĂĄ chlap na druhĂŠm chodnĂku. Bodley se zastavĂ, ne kvĂšli kaštanĂšm nebo tĂŠ štĂŹtce, ale protože prĂĄvĂŹ šlĂĄpl do èehosi mĂŹkkĂŠho. Zvedne levou botu a zadĂvĂĄ se na podråžku ve snaze zjistit, zda ten sajrajt – kterĂ˝ se nynĂ již promĂsil s olejnatĂ˝m blĂĄtem mezi dlažebnĂmi kostkami – bylo lejno, nebo jen kus shnilĂŠho ovoce. „Co myslĂš, Philipe?“ zeptĂĄ se Ashwell a pøes rameno se dĂĄl zubĂ na to opilĂŠ dĂŹvèe, kterĂŠ mu poøåd posĂlĂĄ vzdušnĂŠ polibky. „Måš chuÂť si trochu zalaškovat?“ „To jĂĄ vždycky, Edwarde, vždycky. Co tøeba naše krĂĄsnĂĄ ApollĂłnie?“ Williamovi stranou vysvĂŹtlĂ: „Našli jsme ĂşplnĂŹ senzaènĂ holku, Bille, je to fakt kus – Afrièanka s kudrnatĂ˝m hĂĄrem. Je v nevĂŹstinci panĂ JardinovĂŠ. PĂèu mĂĄ tmavĂŹ fialovou, jako muèenka, a nauèili ji mluvit jako debutantku z Belgravie: to ti je k popukĂĄnĂ!“ „Prubni ji, dokud to jde, Bille: brzy ji klofne nĂŹjakĂ˝ diplomat nebo velvyslanec a zmizĂ v ĂştrobĂĄch Westminsteru!“ Bodley a Ashwell se s hodinkami v ruce krĂĄtce radĂ, až se jim cylindry skoro dotĂ˝kajĂ, zda mĂĄ smysl zamĂøit do podniku panĂ JardinovĂŠ, ale brzy se shodnou na tom, že ApollĂłnie bude touhle dobou nejspĂš nedostupnĂĄ. KaždopĂĄdnĂŹ William z toho nabude dojmu, že i když pĂŹjĂ chvĂĄlu na jejĂ exotickĂŠ rysy, okusili jich pøĂliš nedĂĄvno, a tak dychtĂ po nÏèem jinĂŠm. „Tak co bys rĂĄd?“ nadhodĂ Ashwell. „MĂĄme to blĂzko k panĂ TerencovĂŠ…“ „Je pĂšl desĂĄtĂŠ,“ namĂtne Bodley. „Bess a ta… jak se jenom jmenuje – ta Velšanka – budou zadanĂŠ a na ty dalšà nemĂĄm moc chuÂť. A vĂš, jakĂĄ je panĂ TerencovĂĄ: jakmile tam jednou pøijdeš, už tĂŹ nenechĂĄ odejĂt.“ „Co panĂ FordovĂĄ?“ „DrahĂĄ,“ odfrkne si Bodley, „na to, co dostaneš.“ „Ano, ale zase to tam odsejpĂĄ.“ „JasnĂŹ, ale je až v Panton Street. Jestli nĂĄm jde o rychlĂŠ obslouženĂ, tak bychom se mohli stavit u madam AudreyovĂŠ tamhle za rohem.“ Jak je William tak poslouchĂĄ, dojde mu, že jeho obavy byly neopodstatnĂŹnĂŠ: tihle dva již na Sugar naprosto zapomnĂŹli. Je dĂĄvnĂĄ historie, jejĂ jmĂŠno od tĂŠ doby vymazaly stovky jinĂ˝ch jmen; dĂvka, kterĂĄ v rozlehlĂŠm potemnĂŹlĂŠm LondĂ˝nĂŹ kdysi zåøila jako majĂĄk, se promĂŹnila v poblikĂĄvajĂcĂ teèku svĂŹtla mezi bezpoètem podobnĂ˝ch zĂĄbleskĂš. ÂŽivot jde dĂĄl a nikdy nenĂ konce lidĂ, kteøà se jĂm valĂ. „Co ty tøi tamhle?“ nadhodĂ Bodley. „Ty vypadajĂ vesele.“ KĂ˝vne k trojici kurev, kterĂŠ se chichotajĂ ve svĂŹtle vĂ˝lohy obchodnĂka se svĂèkami. „Dneska nemĂĄm nĂĄladu na nĂŹjakou snobĂĄrnu ani na utrĂĄpenost.“ Ti dva pøejdou k mĂĄvajĂcĂm ženĂĄm a William se k nim pøipojĂ, protože nechce zĂšstat trèet sĂĄm a jako nahĂ˝ v trnĂ. Snažà se držet pohled na potemnĂŹlĂŠ ulici napravo a nalevo od žen, ale jeho oèi beznadĂŹjnĂŹ pøitahuje nevkusnĂĄ pøehlĂdka taftu a rڞovĂ˝ch poprsĂ zalitĂ˝ch svĂŹtlem lamp. Je to drzĂĄ trojka, hezky upravenĂĄ, avšak pøehnanĂŹ vyparĂĄdĂŹnĂĄ, a bujnĂŠ vlasy jim vyèuhujĂ zpod pøĂliš zdobnĂ˝ch èepcĂš. William mĂĄ nepøĂjemnĂŠ tušenĂ, že už se s nimi nĂŹkdy setkal. „MĂĄme to dneska ale hezkĂ˝ poèasĂ,“ upejpĂĄ se jedna. „V životĂŹ ste nemĂŹli nikoho jako jĂĄ, drahoušci,“ øekne druhĂĄ. „Ani jako jĂĄ,“ pøidĂĄ se tøetĂ. Nejsou to prĂĄvĂŹ ty tøi ženskĂŠ, kterĂŠ ho obtϞovaly U krbu, pøed prvnĂ schĂšzkou se Sugar? VypadajĂ mladšĂ, štĂhlejšà a nemajĂ tak zdobnĂŠ šaty, ale nĂŹco na nich je… ProkristapĂĄna, mohl by Osud opravdu zaøĂdit tak odpornou shodu okolnostĂ? ChystĂĄ se ho už nĂŹkterĂĄ z tĂŹch napudrovanĂ˝ch dorot pozdravit jako „pana Hunta“ a zeptat se ho, jakĂŠ štĂŹstĂ udĂŹlal se svĂ˝mi knihami, pøĂpadnĂŹ se dožadovat informacĂ, jak skonèila jeho schĂšzka se Sugar? „Za kolik do pusy?“ vyptĂĄvĂĄ se Bodley ženy s nejplnĂŹjšĂmi rty. NaklonĂ se k nĂŹmu, pøedloktĂmi se mu jemnĂŹ opøe o ramena a cosi mu zašeptĂĄ do ucha. Transakce zapoène bĂŹhem pĂĄr vteøin. Ashwell, Bodley a zdrĂĄhajĂcĂ se William zaplujĂ do ztemnĂŹlĂŠ slepĂŠ ulièky, kterĂĄ je sotva dost širokĂĄ na to, aby se do nĂ spoleènĂŹ vešli žena na bobku a stojĂcĂ muž. Ashwell sleduje, jak je Bodley ukĂĄjen, šmĂĄtrĂĄ pøi tom pod suknĂŹmi dalšà ženĂŹ a ta ho zase hladĂ po obnaženĂŠm pøirozenĂ, jehož velikost a pevnost Williama i na letmĂ˝ pohled deprimuje, protože vzĂĄjemnĂŠ srovnĂĄnĂ pro nĂŹj nedopadĂĄ vĂšbec dobøe. Tøetà žena stojĂ zĂĄdy k Williamovi a èelem do ulice a hlĂdĂĄ, aby nemĂŹli nevĂtanou spoleènost. Touhle dobou si je už William jistĂ˝, nakolik je to jen možnĂŠ, že tyhle tøi ženskĂŠ v životĂŹ nevidĂŹl. UpĂrĂĄ oèi na tu, kterĂĄ dĂŹlĂĄ zeĂŻ, a snažà se pøedstavit si, jak jĂ zvedĂĄ honzĂk, stahuje podvlĂŠkaèky a šukĂĄ ji, jenže ona ho nijak eroticky nepøitahuje, protože mu ze všeho nejvĂc pøipomĂnĂĄ potemnĂŹlou figurĂnu z muzea Madame TussaudovĂŠ s nevalnĂŹ spĂchnutĂ˝mi šaty, honzĂkem z koòskĂ˝ch žĂnĂ, pøĂliš tlustĂ˝m krkem a lesknoucĂm se høbetem z knoflĂèkĂš, z nichž se jeden otravnĂŹ volnĂŹ houpe z knoflĂkovĂŠ dĂrky. Jeho mužstvĂ je mĂŹkkĂŠ a vlhkĂŠ; svĂĄ nejlepšà lĂŠta mĂĄ dĂĄvno za sebou; celĂ˝ zbytek života se už bude jen užĂrat starostmi o Rackhamovo voòavkåøstvĂ; až jeho dcera vyroste, bude ošklivĂĄ, nevdÏènĂĄ a zĂšstane na ocet a pro smĂch zmenšujĂcĂmu se okruhu jeho pøåtel a znĂĄmĂ˝ch; a až pak bude William jednoho dne psĂĄt zmrzaèenou rukou zbyteènĂ˝ dopis, chytne se za srdce a zemøe. Kdy se to všechno pokazilo? Všechno se to pokazilo, když si vzal Agnes. Všechno se to pokazilo, když – NĂĄhle si povšimne, jak Bodley spokojenĂŹ stĂŠnĂĄ. Ta ženskĂĄ je s nĂm skoro hotovĂĄ; a jak se Bodley blĂžà orgasmu, zvedne tøesoucĂ se ruku, jako by tu holku chtĂŹl sevøĂt v tĂ˝le. Ona ji zachytĂ v letu, popadne jeho paži za zĂĄpĂŹstĂ a pak si s nĂm proplete prsty, takže ona a Bodley se teĂŻ držà za ruku. Je to zvlåštnĂ gesto nadvlĂĄdy, sil v šachu, kterĂŠ pĂšsobĂ nanejvýš nϞnĂŹ a vzĂĄjemnĂŹ nalĂŠhavĂŹ. William se okamžitĂŹ a silnĂŹ vzrušĂ, a co se mu ještĂŹ pøed minutou zdĂĄlo nemožnĂŠ, mu teĂŻ pøipadĂĄ nalĂŠhavĂŹ nutnĂŠ. „Bože!“ vykøikne Bodley, když vyvrcholĂ. DĂvka ho dĂĄl pevnĂŹ držĂ, svĂrĂĄ mu ruku a tiskne se èelem k jeho bøichu. Teprve když se Bodley sesune na zeĂŻ ulièky, pustĂ ho, zvrĂĄtĂ hlavu a oblĂzne si rty. TeĂŻ! NynĂ pøišla jeho chvĂle! William vykroèà a vytĂĄhne si z kalhot zduøelĂŠ mužstvĂ. „TeĂŻ mĂŹ!“ poruèà chraptivĂŹ. Po celĂŠm tĂŹle ho z nervozity štĂpe pot, protože už cĂtĂ, jak jeho ztvrdlĂ˝ orgĂĄn zaèĂnĂĄ pøichĂĄzet o krevnĂ nĂĄplò. BohudĂk ta šlapka nezavĂĄhĂĄ ani na okamžik, vezme si ho do pusy a pøitiskne mu dlanĂŹ na zadek. William zavrĂĄvorĂĄ, na okamžik ztratĂ rovnovĂĄhu; bože, trapas by ho v tuhle chvĂli oddĂŹlal! Ale je to v poøådku, ona ho pevnĂŹ držĂ, jejĂ prsty se mu zarĂ˝vajĂ do tĂŹla a s pusou i jazykem to umĂ. „No tak, pane, jen ho tam strète,“ ponoukne Ashwella dalšà ženskĂ˝ hlas za WilliamovĂ˝mi zĂĄdy. „Mڞete si to dovolit, pane, a nebudete litovat.“ „NemĂĄm s sebou kondom.“ „JĂĄ se vo sebe dobøe starĂĄm, pane. Zrovna minulej tejden sem byla u dochtora, pane, a prej sem èistĂĄ jako koåtko.“ „I tak…“ supĂ Ashwell, „jĂĄ se vycĂĄkĂĄm na zem…“ „MĂĄm krĂĄsnou hedvĂĄbnou pĂèu, pane. Je to pĂèa pro znalce.“ „I tak…“ William, kterĂŠmu se z rostoucĂho vzrušenĂ toèà hlava, nechĂĄpe Ashwellovy okolky. OpĂchej tu holku a basta! OpĂchej všechny ženskĂ˝ na svĂŹtĂŹ, dokud se ti dobøe šukĂĄ! PøipadĂĄ mu, že by mohl vystøĂknout jako gejzĂr, naplnit jednu ženskou, pak tu dalšĂ, naplnit jim pusy, kundy, prdele, až by všechny skonèily rozvalenĂŠ a rozcuchanĂŠ na hromadĂŹ… Ach! Za pĂĄr vteøin ležà William Rackham na zemi v bezvĂŹdomĂ a nad nĂm stojĂ pĂŹt lidĂ. „Netlaète se nad nĂŹj,“ ozve se Ashwell. „Co je to s nĂm?“ zeptĂĄ se jedna kurva ustaranĂŹ. „Pøebral,“ odpovĂ Bodley, ale neznĂ to pøĂliš jistĂŹ. „NedĂĄvno ho hroznĂŹ zbili šaušprunkåøi,“ vzpomene si Ashwell. „TušĂm, že mu rozrazili lebku.“ „Ale, chudåèek jeden!“ zavrkĂĄ ta žena s plnĂ˝mi rty. „To už bude dycky takovej?“ „No tak, Bodley, pomoz mi s nĂm.“ Ti dva popadnou svĂŠho kamarĂĄda v podpažà a zvednou ho pĂĄr centimetrĂš nad zem. VĂšdèà kurvy se dotkne, že ji pøehlĂžejĂ, a tak je zatahĂĄ za rukĂĄv, aby si znovu zĂskala jejich pozornost, než budou myšlenkami ĂşplnĂŹ jinde. „JĂĄ jsem dostala prachy jen za jednoho,“ pøipomene jim. „Tak buĂŻte uznalĂ˝.“ „A jĂĄ nedostala ani floka,“ kòourĂĄ holka, kterĂĄ dĂŹlala zeĂŻ, jako by z tĂŹch tøà byla zneužita tĂm nejzpustlejšĂm zpĂšsobem. Tøetà ženskĂĄ se mraèĂ, nĂŹjak ji nenapadĂĄ, jak by se k tĂŹm stĂžnostem mohla pøidat i ona, protože Ashwell byl vyrušen, ještĂŹ než mohl za svĂŠ penĂze dostat nĂĄležitou protihodnotu. „Tady mĂĄte… tady mĂĄte…“ Ashwell vydrĂĄpne z kapsy hrst mincĂ, pøevåžnĂŹ šilinkĂš, a vrazĂ jĂ je do rukou, naèež k nĂ ty zbylĂŠ dvĂŹ hned natĂĄhnou krk. „Však už si to mezi sebou rozpoèĂtĂĄte, ne?“ BezvĂŹdomĂ˝ Rackham mu dĂŹlĂĄ starosti, a tak nemĂĄ nejmenšà chuÂť smlouvat. Bože na nebesĂch: nejdøĂv Henry, potom Agnes… Jestli tuhle nešastnou rodinu postihne dalšà úmrtĂ…! A byla by to nĂĄramnĂĄ smĂšla, kdyby vĂ˝znaènà švihĂĄci Philip Bodley a Edward Ashwell museli zapoèĂt svou novou nakladatelskou kariĂŠru tĂm, že budou ulicemi Soho nosit mrtvolu a hledat nejbližšà policejnĂ stanici! „Bille! Bille! SlyšĂš nĂĄs?“ vykøikne Ashwell a hrubĂŹ Williama poplĂĄcĂĄ po tvåøi. „Sly… slyšĂm vĂĄs,“ odpovĂ Rackham, naèež pĂŹtice pøihlĂžejĂcĂch – ano, dokonce i ty kurvy, protože nemĂŹly to srdce se vypaøit – hluboce a zcela vzĂĄjemnĂŹ vydechne Ăşlevou. „No…“ øekne ta nejstaršà ženskĂĄ, upravĂ si èepec a upøe pohled k blikotajĂcĂm svĂŹtlĂšm hlavnĂ tøĂdy. „Tak teda dobrou noc všem.“ A vyvede svĂŠ sestry ze tmy. Bodley a Ashwell ještĂŹ chvilièku postĂĄvajĂ ve slepĂŠ ulièce, upravujĂ si šaty, èešou si vlasy a navzĂĄjem se použĂvajĂ jako zrcadlo. Už je znovu neuvidĂte, tak si je naposledy dobøe prohlĂŠdnĂŹte. „VezmĂŹte mĂŹ domĂš,“ zastĂŠnĂĄ hlas odkudsi od zĂĄložek jejich kalhot. „Chci jĂt do postele.“ KAPITOLA TĂIATĂICĂTĂ Když je v nemilosti vykĂĄzĂĄna do svĂŠho pokoje, dopøeje si Sugar koneènĂŹ zĂĄchvat vzteku. Je to osamĂŹlĂ˝ zĂĄchvat vzteku beze slov, v soukromĂ jejĂho spartĂĄnskĂŠho kamrlĂku, ale to na jejĂ zuøivosti nic nemĂŹnĂ. Jak se jĂ William opovažuje tvrdit, že jĂ nenĂ nic po tom, v kolik hodin chodĂ domĂš! Jak se jĂ opovažuje tvrdit, že blĂĄto na jeho šatech je jeho vĂŹc a že jĂ nemusĂ nic vysvĂŹtlovat! Jak se jĂ opovažuje tvrdit, že naprosto zvlĂĄdĂĄ vyøizovĂĄnĂ svĂŠ korespondence a že již nepotøebuje jejĂ lichotky ani padĂŹlky! Jak se jĂ opovažuje tvrdit, že by udĂŹlala mnohem lĂŠpe, kdyby neèĂhala na jeho nĂĄvrat z nevinnĂŠ nĂĄvštĂŹvy u starĂ˝ch pøåtel a mĂsto toho se vyspala, protože mĂĄ oèi ustaviènĂŹ zarudlĂŠ a hyzdĂ je tmavĂŠ kruhy! Sugar kleèà ve svitu svĂèky u postele s WilliamovĂ˝m drahĂ˝m vĂĄnoènĂm dĂĄrkem ShakespearovĂ˝ch TragĂŠdiĂ v klĂnĂŹ a vytrhĂĄvĂĄ strĂĄnky po hrstech, nezastavĂ se ani pøed ilustracemi, drĂĄsĂĄ jemnĂ˝ papĂr lĂĄmavĂ˝mi, roztøepenĂ˝mi nehty. Jak jsou ty strĂĄnky tenkĂŠ a hladkĂŠ, jako strĂĄnky z Bible nebo ze slovnĂku, jako by je vyrobili z hlazenĂŠho škrobu nebo z toho materiĂĄlu, do nĂŹhož se balĂ cigarety. MaèkĂĄ je v pĂŹsti, Macbetha, Leara, Hamleta, Romea a Julii, Antonia a Kleopatru, všechny je cupuje nehty, ty zbyteènĂŠ žvĂĄsty o dĂĄvnĂ˝ch aristokraciĂch. Myslela si, že William jĂ Shakespeara koupil, protože uznĂĄvĂĄ a ctĂ jejĂ intelekt, že jde o šifrovanou zprĂĄvu pøed jeho služkami, protože oceòuje, nakolik je Sugar kultivovanĂŹjšà než ony. Pitomost! Je to bezduchĂ˝ parvenu, omezenĂ˝ køupan, kterĂ˝ jĂ taky klidnĂŹ mohl koupit pozlacenou slonĂ nohu nebo noènĂk posĂĄzenĂ˝ drahokamy, kdyby mu zrovna nepadlo do oka tohle „ruènĂŹ vyrobenĂŠ“ vydĂĄnĂ Shakespeara. K èertu s nĂm! Tohle si ona myslĂ o jeho ĂşlisnĂ˝ch pokusech koupit si jejĂ vdÏènost. TrhĂĄ a drĂĄsĂĄ, tĂŹlo se jĂ otøåsĂĄ dĂŹtskĂ˝mi vzlyky, jako by ji rychle za sebou braly køeèe, a slzy jĂ teèou po tvåøĂch. To si William myslĂ, že je slepĂĄ a nemĂĄ žådnĂ˝ èich? Když dovrĂĄvoral do domu, podpĂrĂĄn z jednĂŠ strany Bodleym a z druhĂŠ Ashwellem, bylo z nĂŹj cĂtit vĂc než blĂĄto; tĂĄhl z nĂŹj levnĂ˝ parfĂŠm, jakĂ˝ na sebe støĂkajĂ dĂŹvky. Byl cĂtit pohlavnĂm stykem – stykem, o nĂŹmž by nejspĂš øekl (za pomoci svĂŠ oblĂbenĂŠ frĂĄze z poslednĂ doby), že s nĂ „nemĂĄ nic spoleènĂŠho“! K èertu s nĂm, vyspĂĄvĂĄ si prostopåšnosti v tĂŠ ložnici, kam nikdy nebyla pozvĂĄna! MĂŹla by tam za nĂm vtrhnout s nožem, rozøĂznout mu bøicho a sledovat, jak jeho obsah v zĂĄplavĂŹ krve vyhøezne ven! Po chvĂli pøestane vzlykat a ruce už mĂĄ od drĂĄsĂĄnĂ strĂĄnek unavenĂŠ. Sesune se na toaletnĂ stolek, obklopenĂĄ zmaèkanĂ˝mi papĂrovĂ˝mi kulièkami; bosĂŠ prsty na nohou se jĂ pod nimi ĂşplnĂŹ ztrĂĄcejĂ. Co kdyby William pøišel a našel ji tu takhle? Popoleze na kolenou, sesbĂrĂĄ papĂrovĂŠ kulièky a nahĂĄzĂ je do krbu. Plameny je pohltĂ hned, na vteøinku vzplanou a pak se scvrknou na popel. MĂŹla by spĂš pĂĄlit Agnesiny denĂky než vĂĄnoènĂ dary od Williama. Svazky Shakespeara jsou neškodnĂŠ, zatĂmco denĂky by ji mohly kdykoli prozradit. Proè by je mĂŹla dĂĄl skrĂ˝vat pod postelĂ, když se z nich dozvĂŹdĂŹla všechno, co se dĂĄ, a teĂŻ ji mohou jen dostat do nesnĂĄzĂ? Agnes se pro nĂŹ už nevrĂĄtĂ, to je jistĂŠ. Sugar vytĂĄhne jeden denĂk na svĂŹtlo božĂ. Za nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš se každĂ˝ flĂèek uschlĂŠho blĂĄta odrbal, takže tenhle ĂştlĂ˝ svazeèek již nevypadĂĄ, jako by byl zachrĂĄnĂŹn z hrobeèku v mokrĂŠ hlĂnĂŹ, jen pĂšsobĂ starobyle, jako pozĂšstatek minulĂŠho stoletĂ. Sugar ho otevøe a znièenĂŠ torzo jeho smϚnĂŹ jemnĂŠho visacĂho zĂĄmku a støĂbrnĂŠho øetĂŹzu se jĂ houpe pøes klouby jako šperk. MilĂ˝ DenĂèku, opravdu doufĂĄm, že budeme dobøà kamarĂĄdi Sugar obracĂ strĂĄnky a znovu se stĂĄvĂĄ svĂŹdkem toho, jak se Agnes PigottovĂĄ smiøuje se svĂ˝m novĂ˝m jmĂŠnem. Je to koneckoncĂš jen to, èemu moje guvernantka øĂkĂĄ oznaèenĂ, pro potøeby ŠirĂŠho svĂŹta. Jsem blĂĄzen, že se tĂm tak užĂrĂĄm. BĂH pøece moje pravĂŠ jmĂŠno znĂĄ, ne? Sugar odložà denĂk stranou; znièà všechny až na tenhle, vĂšbec prvnĂ a dost malĂ˝ na to, aby se dal schovat nĂŹkam do bezpeèĂ. Nemڞe se ubrĂĄnit myšlence, že by na znièenĂ prvnĂch slov, kterĂĄ Agnes svÏøila budoucĂm pokolenĂm, bylo nĂŹco… zlĂŠho. Bylo by to jako pøedstĂrat, že nikdy neexistovala; pøĂpadnĂŹ že zaèala existovat, až když jejĂ smrt poskytla materiĂĄl pro novinovĂ˝ nekrolog. Sugar vytĂĄhne zpod postele dalšà denĂk. Shodou okolnostĂ je to poslednĂ svazek z kroniky Abbots Langley, jejž napsala patnĂĄctiletĂĄ Agnes pøed nĂĄvratem domĂš, kde mĂŹla pomĂĄhat matce pøi zotavovĂĄnĂ. Z jeho strĂĄnek tøepetavĂŹ vypadnou na zem kvĂtka, karmĂnovĂĄ a bĂlĂĄ, ĂşplnĂŹ lehouèkĂĄ. BĂĄseò na rozlouèenou od Agnes UnwinovĂŠ znĂ takto: ŠastnĂ˝m dnĂšm sesterstvĂ hrana už vyzvĂĄnĂ, slunce se žene rudnoucĂ oblohou, dobĂŹhnut byl už nåš zĂĄvod o poznĂĄnĂ – budoucnost lidĂŠ zastavit nemohou! Sugar odhodlanĂŹ zatne zuby a svÏøà denĂk plamenĂšm. Ten doutnĂĄ a tiše syèĂ. Sugar odvrĂĄtĂ zrak, pak ze skrýše vytĂĄhne dalšà denĂk. PrvnĂ zĂĄpis v nĂŹm lĂèĂ, jak „švĂcarskou poštou“ nepøišla žådnĂĄ odpovĂŹĂŻ ohlednĂŹ toho, kam poslat sleènĂŹ Eugenii brzy-již-SchleswigovĂŠ vĂ˝støižkovĂŠ album s koåtky. I tenhle svazek mڞe jĂt do ohnĂŹ, až bude ten prvnĂ strĂĄven. Sugar zvedne tøetĂ svazek. Liebes Tagebuch… oznamuje na ĂşvodnĂ strĂĄnce. Ten taky poletĂ do plamenĂš. Sebere ètvrtĂ˝ svazek. PochĂĄzĂ z prvnĂch let Agnesina manželstvĂ s Williamem a zaèĂnĂĄ neèitelnou halucinacĂ o obtϞovĂĄnĂ dĂŠmony, ilustrovanou na okrajĂch hieroglyfem oèà naèrtnutĂ˝ch sraženou menstruaènĂ krvĂ. O pĂĄr strĂĄnek dĂĄl zotavujĂcĂ se Agnes pøemĂtĂĄ: JeštĂŹ v internĂĄtnà škole jsem si myslela, že mĂšj starĂ˝ ÂŽivot se pro mĂŹ udržuje v teplĂèku, asi jako oblĂbenĂŠ jĂdlo, z nĂŹhož se pod støĂbrnĂ˝m poklopem lyne pĂĄra, a èekĂĄ na mĂšj nĂĄvrat DomĂš. NynĂ vĂm, že to byla smutnĂĄ fata mograna. MĂšj nevlastnĂ otec celou tu dobu tajnĂŹ plĂĄnoval, jak mou drahou Matku svou krutostĂ kousek po kousku zabije a prodĂĄ mou ubohou Malièkost prvnĂmu muži, kterĂ˝ se namane, jen aby se mne zbavil. TeĂŻ vidĂm, že si Williama vybral zĂĄmĂŹrnĂŹ! Kdyby si vybral nĂĄpadnĂka ze vznešenĂŹjšà TøĂdy, ustaviènĂŹ by na mne naråžel tam, kde se schĂĄzĂ HornĂch deset tisĂc. Ale on vĂŹdĂŹl, že William mĂŹ stĂĄhne z výšin, a že jakmile klesnu tak hluboko, jako jsem teĂŻ, už mne nikdy neuvidĂ! Ale jĂĄ jsem rĂĄda! Ano, rĂĄda! StejnĂŹ nebyl mĂšj otec. Vstup na ten nejvelkolepĂŹjšà bĂĄl by pro mĂŹ nebyl dostateènou odmĂŹnou, aby potlaèil zhnusenĂ z jeho spoleènosti. Po celĂŠ vĂŹky to bylo takto: ženy jsou v proradnĂŠ mužskĂŠ høe pouhĂ˝mi figurkami. Ale jednoho dne vyjde Pravda najevo. Pokojem se zaèĂnĂĄ šĂøit pach navonĂŹnĂŠho papĂru rozklĂĄdajĂcĂho se na troud. Sugar se letmo zadĂvĂĄ do krbu. Tvar denĂèku je poøåd nedotèenĂ˝, ale na okrajĂch prudce oranžovĂŹ žhne. Pøinese zpod postele dalšà a otevøe ho na nĂĄhodnĂŠm mĂstĂŹ. Tenhle nedatovanĂ˝ zĂĄpisek ještĂŹ neèetla, ale inkoust je v nĂŹm sytĂŹ modrĂ˝ a vypadĂĄ èerstvĂŹ. DrahĂĄ SvatĂĄ sestro, vĂm, že nade mnou bdĂš, a nemysli si prosĂm, že nejsem vdÏènĂĄ. Ve spĂĄnku mĂŹ ujišuješ, že Vše bude v poøådku, a jĂĄ jsem ukonejšena a spoèĂvĂĄm v pokoji na tvĂŠ hrudi; a pøece se po probuzenĂ zase bojĂm a všechna TvĂĄ slova tajĂ, jako by to byly snĂŹhovĂŠ vloèky, kterĂŠ napadaly v noci. ZmĂrĂĄm touhou po našem dalšĂm setkĂĄnĂ, fizickĂŠm setkĂĄnĂ ve svĂŹtĂŹ mimo mĂŠ sny. Bude to brzy? Bude to brzy? Zanech znamenĂ na tĂŠto strĂĄnce – dotek TvĂ˝ch rtĂš, otisk prstu, jakoukoli znĂĄmku TvĂŠ pøĂtomnosti – a jĂĄ budu vĂŹdĂŹt, že se nemĂĄm vzdĂĄvat NadĂŹje. S ĂştrpnĂ˝m odfrknutĂm hodĂ Sugar denĂk do krbu. NĂĄraz vymrštĂ do vzduchu spršku jisker a denĂk nakonec spoèine na vršku stĂĄle doutnajĂcĂch pozĂšstatkĂš toho pøedchozĂho. StojĂ tam vratce, ale z hlediska vĂŹdeckĂŠho principu vznĂcenĂ je tohle mnohem úèinnĂŹjšà pozice: jeho strĂĄnky okamžitĂŹ zaènou olizovat plameny. JeštĂŹ jednou hrĂĄbne pod postel, jenže tentokrĂĄt se nevynoøà dalšà Agnesiny denĂky, ale jejĂ vlastnĂ romĂĄn. Jak ji ten pohled deprimuje! Tenhle rozdrbanĂ˝ vĂ˝tvor boulĂcĂ se z pevnĂ˝ch lepenkovĂ˝ch desek je ztĂŹlesnĂŹnĂm marnosti. Všechny pøeškrtanĂŠ nĂĄzvy – ScĂŠny z ulic, VĂ˝køik z ulic, VzteklĂ˝ vĂ˝køik z bezejmennĂŠho hrobu, ÂŽeny proti mužÚm, Smrt ve vykøièenĂŠm domĂŹ, Kdo mĂĄ teĂŻ navrch?, FĂŠnix, FĂŠnixiny spĂĄry, FĂŠnixino objetĂ, Zanechte nadĂŹje, kdo vstupujete, Mzda høĂchu, PojĂŻ polĂbit ĂşstĂ pekel a koneènĂŹ PĂĄd a vzestup Sugar – jsou poskvrnĂŹnĂŠ jejĂmi nedospĂŹlĂ˝mi bludnĂ˝mi pøedstavami. PostavĂ ten svazek papĂrĂš na potrhanĂ˝ a roztøepenĂ˝ høbet a nechĂĄ ho, aÂť se otevøe, kde se mu zachce. „Ale jĂĄ jsem otec!“ ĂşpĂŹnlivĂŹ prosĂ jeden z mužÚ, kterĂ˝ je v romĂĄnu odsouzen k zĂĄhubĂŹ, a bezmocnĂŹ se vzpĂnĂĄ v poutech, kterĂĄ mu hrdinka uvĂĄzala kolem zĂĄpĂŹstĂ a kotnĂkĂš. „Doma na mĂŹ èekĂĄ syn a dcera!“ „To sis mĂŹl rozmyslet pøedtĂm,“ opåèila jsem a proøĂzla mu košili krejèovskĂ˝mi nڞkami ostrĂ˝mi jako bøitva. Velmi jsem se do tĂŠ prĂĄce zabrala a projĂždĂŹla nڞkami sem a tam pøes jeho chlupatĂŠ bøicho. „VidĂš?“ øekla jsem a zvedla ochablĂ˝ Ăşstøižek bĂlĂŠ bavlny ve tvaru motĂ˝lka, jehož dvĂŹ pĂšlky držel dohromady knoflĂèek košile. „NenĂ krĂĄsnĂ˝?“ „Proboha, pomysli na mĂŠ dĂŹti!“ Opøela jsem se o jeho hruĂŻ a co nejprudèeji do nĂ zaryla lokty. Mluvila jsem mu pøĂmo do tvåøe, takže pøed mĂ˝m horkĂ˝m dechem musel zavĂrat oèi. „Pro dĂŹti na tomhle svĂŹtĂŹ nenĂ nadĂŹje,“ zasyèela jsem na nĂŹj zuøivĂŹ. „Pokud to jsou kluci, vyrostou z nich špinavĂŠ svinĂŹ jako ty. Pokud holky, zprznĂ je nĂŹjakĂĄ špinavĂĄ svinĂŹ jako ty. VĂšbec nejlepšà pro dĂŹti je nenarodit se; druhĂĄ nejlepšà možnost je zemøĂt, dokud jsou poøåd nevinnĂŠ.“ Sugar zaĂşpĂ rozpaky nad blouznĂŹnĂm svĂŠho nĂŹkdejšĂho jĂĄ. MĂŹla by ty strĂĄnky hodit do ohnĂŹ, ale nedokåže to. A ony dva obĂŹtovanĂŠ Agnesiny denĂky dĂĄl hroznĂŹ pomalu hoøĂ, vydĂĄvajĂ pronikavĂ˝ zĂĄpach a dusĂ uhlĂky zĂĄvojem bortĂcĂho se èernĂŠho kartĂłnu. Je tu prostĂŹ pøĂliš velkĂ˝ objem kompromitujĂcĂho papĂru; kdyby ho chtĂŹla všechen spĂĄlit, zabralo by jĂ to hodiny, ba celĂŠ dny, a kouø a smrad by pøilĂĄkaly pozornost ostatnĂch lidĂ v domĂŹ. A tak Sugar s odevzdanĂ˝m povzdechem zastrèà svĂšj romĂĄn i hrstku denĂkĂš, kterĂŠ odsoudila k zĂĄhubĂŹ, zpĂĄtky pod postel. Uprostøed noci se ze tmy tmoucĂ vynoøà ruka, vezme Sugar za stehno a jemnĂ˝m zatøesenĂm ji probudĂ ze spĂĄnku. Sugar ĂşzkostnĂŹ zastĂŠnĂĄ v oèekĂĄvĂĄnĂ matèinĂ˝ch slov: „Už se nemusĂš klepat…“ Ale jejĂ matka mlèĂ. MĂsto toho k nĂ v pøĂtmĂ hlubokĂ˝ mužskĂ˝ hlas zašeptĂĄ: „OmlouvĂĄm se, Sugar. ProsĂm, odpusÂť mi.“ Otevøe oèi, ale zjistĂ, že se ĂşplnĂŹ zakutala pod peøinu, hlavu mĂĄ pod povleèenĂm, ruce obtoèenĂŠ kolem bøicha. Se zalapĂĄnĂm po dechu se vynoøà na vzduch a zamžikĂĄ do zåøe petrolejky. „Cože? Cože?“ zamumlĂĄ. „Promiò mi mĂŠ hulvĂĄtskĂŠ chovĂĄnĂ,“ opakuje William. „Nebyl jsem ve svĂŠ kڞi.“ Sugar si na posteli sedne a rukou si proèĂsne zcuchanĂŠ vlasy. Dlaò mĂĄ horkou a zpocenou a skrytĂĄ kڞe jejĂho bøicha ji najednou zebe, když na nĂ nemĂĄ ruce. William postavĂ petrolejku na toaletnĂ stolek a pak si sedne do nohou postele. Jak mluvĂ, èelo a nos mu vrhajà èernĂŠ stĂny pøes oèi a rty. „Složil jsem se ve mĂŹstĂŹ. Pøebral jsem. MusĂš mi odpustit.“ Jeho hlas i pøes ten rozkazovacĂ zpĂšsob znĂ ploše a morbidnĂŹ, jako by radil, aby o mrtvĂ˝ch smýšlela jen v dobrĂŠm. „Ano, samozøejmĂŹ ano, milåèku,“ odpovĂ, naklonĂ se a vezme ho za ruku. „Pøemýšlel jsem nad tvĂ˝m nĂĄzorem,“ pokraèuje William monotĂłnnĂŹ, „že by Sofii prospĂŹlo, kdybychom ji… my dva spoleènĂŹ… brali vĂc na vĂ˝lety.“ „Ano?“ odtušà Sugar. Na hodinĂĄch nad jeho hlavou zaznamenĂĄ èas: je pĂšl tøetĂ rĂĄno. Co mĂĄ proboha v tuhle hodinu za lubem? ProjĂžïku v koèåru, pøi nĂž se budou všichni tøi v noènĂch košilĂch kochat ulicemi pøedmĂŹstĂ zalitĂ˝mi svĂŹtlem plynovĂ˝ch lamp a Cheesman jim k tomu bude prozpĂŹvovat košilatĂŠ popĂŹvky? „Takže jsem z-zaøĂdil…“ pokraèuje William, vymanĂ svou ruku z jejĂ a zaène si kvĂšli zhoršujĂcĂmu se koktĂĄnĂ nervĂłznĂŹ pohrĂĄvat s vousy. „Z-zaøĂdil jsem exkurzi do s-svĂŠ tovĂĄrny na m-mĂ˝dlo. Pro tebe a S-Sofii. ZĂtra o-odpoledne.“ Na okamžik se Sugar zmocnĂ zĂĄvratnĂ˝ optimismus, kterĂ˝ je skoro k nerozeznĂĄnĂ od jejĂ obvyklĂŠ rannĂ nevolnosti. Všechno do sebe zapadĂĄ! KoneènĂŹ prozøel! Došlo mu, že si štĂŹstĂ urve pouze tehdy, když zĂšstanou spolu, a k èertu s tĂm, co si o tom myslĂ svĂŹt! TeĂŻ je ten sprĂĄvnĂ˝ okamžik vrhnout se mu do nĂĄruèe, navĂŠst mu dlaò na svĂŠ oblĂŠ bøĂško a prozradit mu, že nesmrtelnost Rackhamova jmĂŠna – jeho nesmrtelnost – je zajištĂŹna. MyslĂš si, že jsme v tomhle pokoji jen dva, mohla by øĂct. Ale jsme tu tøi! MĂĄ už ta slova na jazyku, ale než je vyhrkne, pøece jen zavĂĄhĂĄ, vyhledĂĄ jeho oèi v inkoustovĂ˝ch stĂnech jeho èela a spatøà v nich jen prchavĂ˝ lesk. Pak jĂ v probouzejĂcĂm se mozku zaène hlodat Williamova poslednĂ vĂŹta. „ZĂtra odpoledne…“ opakuje. „To myslĂš… dnes?“ „Ano.“ OpakovanĂŹ zamrkĂĄ. PøipadĂĄ jĂ, jako by mĂŹla vĂèka z vnitønĂ strany posĂĄzenĂĄ kamĂnky. „Nemohlo by to bĂ˝t jindy?“ navrhne velmi tiše, aby jejĂ hlas vyznĂŹl lĂbeznĂŹ. „NeprospĂŹlo by ti, kdyby sis trochu pøispal po… no, po tĂŠ noci, co jsi zažil?“ „Ano,“ uznĂĄ, „ale tahle nĂĄvštĂŹva byla z-z-zaøĂzena už pøed n-nĂŹjakou dobou.“ MrkajĂcĂ Sugar se to dĂĄl snažà pochopit. „Ale ty pøece rozhoduješ o –“ „Jde s nĂĄmi j-ještĂŹ nĂŹkdo. N-nĂŹkdo, komu bych jen nerad zpĂšsobil ko-komplikace.“ „Ech?“ „Ano.“ Nedokåže se jĂ podĂvat do oèĂ. „ChĂĄpu.“ „Doufal jsem… doufal jsem, že to pochopĂš.“ SĂĄhne po nĂ. Z pĂłrĂš, hlavnĂŹ v podpažĂ, se mu poøåd line odĂŠr alkoholu a ten Sugar praštĂ do nosu, jen co se William natĂĄhne pøes postel a položà jĂ dlaò na rameno. Jeho krĂĄtkĂŠ a tlustĂŠ prstĂky smrdĂ spermatem a voòavkou šlapek. „NeøĂkal jsem ti d-dost èasto,“ pronese chraplavĂŹ, „j-jakĂ˝ jsi poklad.“ Sugar si povzdychne, krĂĄtce mu stiskne ruku, ale pustĂ ji døĂv, než se William chopĂ pøĂležitosti a proplete si s nĂ prsty. „Tak už bychom mĂŹli jĂt spĂĄt,“ øekne mu, odvrĂĄtĂ oblièej a nechĂĄ klesnout tvåø na polštåø. „SĂĄm jsi mĂŹ upozornil na to, jak mĂĄm zarudlĂŠ a ošklivĂŠ oèi.“ Sugar se nehĂ˝bĂĄ, pøedstĂrĂĄ kataleptickĂŠ vyèerpĂĄnĂ a hledĂ na WilliamĂšv stĂn na zdi. VidĂ, jak se zvĂŹtšenĂ˝ èernĂ˝ tvar jeho ruky vznåšà nad nĂ a tøese se potlaèenĂ˝m nutkĂĄnĂm utišit nĂŹjak jejĂ vztek. ZatuchlĂ˝ vzduch v pokojĂku, v nĂŹmž udĂŹlal dusno spĂĄlenĂ˝ papĂr, zuhelnatĂŹlĂŠ knižnĂ vazby a pach zrady, nesnesitelnĂŹ zhoustne napĂŹtĂm jeho touhy po usmĂøenĂ. Kdyby se jen dokĂĄzala pøinutit k tomu, aby si aspoò na vteøinu sedla, naèechrala mu vlasy a polĂbila ho na èelo, leccos by se tĂm vyøešilo. ZavrtĂĄ se tvåøà hloubĂŹji do polštåøe a zatne pod nĂ pĂŹst. „Dobrou noc,“ popøeje jĂ William a zvedne se. Sugar neodpovĂ. William zvedne petrolejku, odnese svĂŹtlo z pokoje a jemnĂŹ za sebou zavøe dveøe. NazĂtøà se Sofie krĂĄtce po obĂŹdĂŹ vynoøà z uèebny, pøipravenĂĄ doprovodit otce a sleènu Sugar do tovĂĄrny na mĂ˝dlo. PrĂĄvĂŹ tĂmhle mĂ˝dlem jĂ Rose rĂĄno umyla tvåø (sleèna Sugar je teĂŻ takovĂ˝ lazar, že nikoho mĂ˝t ani oblĂŠkat nemڞe). Rose Sofii uèesala a sepnula jĂ vlasy jinak, a když to sleèna Sugar spatøĂ, zatvåøà se, jako by všechny sponky nejradši vytahala a zaèala od zaèåtku. Jenže nemڞe, protože se Rose dĂvĂĄ a otec èekĂĄ a sleèna Sugar zĂĄpolĂ se svou berlou – snažà se kråèet tak, jako by ji sotva potøebovala a jen si ji brala pro jistotu, kdyby se tøeba unavila. PoslednĂ dobou Sofie o sleènĂŹ Sugar hodnĂŹ pøemýšlela. DospĂŹla k zĂĄvĂŹru, že sleèna Sugar mĂĄ krom svĂ˝ch povinnostĂ coby guvernantka a otcova sekretåøka ještĂŹ dalšà život a že tento dalšà život je dost komplikovanĂ˝ a nešastnĂ˝. Došlo jĂ to ĂşplnĂŹ nĂĄhle pøed nĂŹkolika dny, když nakoukla skrz škvĂrku ve dveøĂch uèebny a stala se svĂŹdkem toho, jak tatĂnek a Rose nesou guvernantku nahoru po schodech. Kdysi dĂĄvno se Sofie vzepøela chĂšvinu pøĂkazu nekoukat mezĂrkou dveøà z dĂŹtskĂŠho pokoje a spatøila, jak nahoru po stejnĂ˝ch schodech nesou jejĂ mĂĄmu. Velice se podobala sleènĂŹ Sugar: nepĂšsobila vĂšbec jako dĂĄma, všechny suknĂŹ mĂŹla pomaèkanĂŠ, konèetiny jĂ plandaly a v oèĂch jĂ byla vidĂŹt jen bĂŹlma. Jak Sofie usoudila, existujĂ dvĂŹ sleèny Sugar: vyrovnanĂĄ opatrovnice všech vĂŹdomostĂ a pøerostlĂŠ dĂtĂŹ v malĂŠru. Když pøijde èas sejĂt ze schodĂš, sleèna Sugar se pokusĂ o dva tøi schody s berlĂ, pak podĂĄ berlu Sofii a po zbytek cesty dolĂš se už jen ztϞka opĂrĂĄ o zĂĄbradlĂ. Na tvåøi nemĂĄ žådnĂ˝ vĂ˝raz, krom poloviènĂho nebo možnĂĄ ètvrtinovĂŠho ĂşsmĂŹvu (Sofie byla prĂĄvĂŹ zasvĂŹcena do zlomkĂš), a dolĂš se dostane bez nĂŹjakĂŠho viditelnĂŹ velkĂŠho ĂşsilĂ, tøebaže se jĂ na èele perlĂ pot. „Ne, nic mi nenĂ,“ øekne otci, když ji pøejede pohledem od hlavy až k patĂŹ. William kĂ˝vne a nechĂĄ si od Letty pomoct do svrchnĂku, pak vykråèà ze dveøà a ani se neohlĂŠdne. Otec je usazenĂ˝ v koèåøe, než byste øekli švec. Sofie a sleèna Sugar se k nĂŹmu blĂžà pomaleji, guvernantka kulhĂĄ po pøĂjezdovĂŠ cestĂŹ s poøåd stejnĂ˝m ètvrtinovĂ˝m ĂşsmĂŹvem na rudnoucĂ tvåøi. Cheesman na ni civĂ s velkou hlavou naklonĂŹnou na stranu a rukama v kapsĂĄch zimnĂku. Jejich pohledy se støetnou a Sofie okamžitĂŹ pochopĂ, že ho sleèna Sugar nemڞe vystĂĄt. „Tak poĂŻte, sleèno Sofie,“ ozve se Cheesman, když k nĂŹmu Sofie pøijde na dosah, natĂĄhne se dolĂš a jednĂm švihem silnĂ˝ch pažà ji zvedne z pøĂjezdovĂŠ cesty a vysadĂ ji skrz dveøe až na jejĂ mĂsto v kabinĂŹ. „Dovolte, sleèno Sugar,“ zazubĂ se, jako by i ji chtĂŹl vynĂŠst, ale jen k nĂ natĂĄhne ruku, aby se pøi šplhĂĄnĂ do kabiny mĂŹla oè opøĂt. Je už bezmĂĄla v bezpeèĂ, když se zapotĂĄcĂ – a Cheesmanovy ruce jsou hned na jejĂm pase, naèež zmizĂ za zadkem sleèny Sugar. HonzĂk z koòskĂ˝ch žĂnĂ zašustĂ, když ji koèà zvedne nahoru. „DĂĄvejte pozor, Cheesmane,“ sykne sleèna Sugar, zatne ruku do èalounĂŹnĂ koèåru a vytĂĄhne se nahoru. „JĂł, to jĂĄ si dĂĄvĂĄm dycky, sleèno Sugar,“ odpovĂ a uklonĂ se, takže jeho drzĂ˝ ĂşsmĂŹv skryje zvednutĂ˝ lĂmec kabĂĄtu. Za okamžĂèek se rozjedou, koòskĂ˝ postroj cinkĂĄ a kostra koèåru se pøi jĂzdĂŹ natøåsĂĄ. MajĂ namĂøeno daleko, až do nĂŹjakĂŠho Lambethu! Sleèna Sugar jĂ to ukĂĄzala na mapĂŹ (nutno uznat, že to nebyla moc dobrĂĄ ani pøehlednĂĄ mapa; lidi, kteøà dĂŹlajĂ uèebnice, asi vĂc bavĂ kreslit dĂĄvnou MezopotĂĄmii za èasĂš Aššurbanipala než dnešnĂ LondĂ˝n). KaždopĂĄdnĂŹ Lambeth je na druhĂŠ stranĂŹ øeky Temže, na tĂŠ stranĂŹ, kde nestojĂ Rackhamova vila a kostel a park a fontĂĄnka a fotografickĂ˝ obchod pĂĄnĂš Scofielda a Tophieho a Lockheartova kavĂĄrna, kde snĂŹdla kolåè, po kterĂŠm se jĂ udĂŹlalo špatnĂŹ, a celĂ˝ zbytek znĂĄmĂŠho svĂŹta. „Jsi moc pĂŹknĂŹ nastrojenĂĄ, Sofie,“ ozve se jejĂ otec. PotϚenĂŹ se zapýøĂ, i když se sleèna Sugar zamraèà a podĂvĂĄ se na svĂŠ boty. Jedna bota je velmi tĂŹsnĂĄ, vyboulenĂĄ bolavou nohou uvnitø. Kڞe je roztaženĂĄ a lesklĂĄ jako šunka. Sleèna Sugar potøebuje novĂŠ boty, nebo aspoò jednu. I Sofie potøebuje novĂŠ boty; nohy v nich mĂĄ hodnĂŹ namaèkanĂŠ, a to vĂšbec nespadla ze schodĂš ani tak nĂŹco: jen vyrostla, vĂŹkem. Nebylo by prima, kdyby sleèna Sugar po exkurzi do tatĂnkovy tovĂĄrny na mĂ˝dlo navrhla nĂĄvštĂŹvu obuvnictvĂ? Pokud bude mĂĄlo èasu, bylo by to rozumnĂŹjšà než jĂt do kavĂĄrny, protože jĂdlo pøestane existovat, jen co ho èlovĂŹk polkne, zatĂmco dobøe padnoucĂ boty jsou pro nohy dlouhodobĂŠ požehnĂĄnĂ. „A až si prohlĂŠdneš mou tovĂĄrnu, zajdeme si do Lockhartovy kavĂĄrny,“ slĂbĂ otec a kĂ˝vne na Sofii s oèima pøehnanĂŹ navrch hlavy. „To se ti bude lĂbit, ne?“ „Ano, tatĂnku,“ odpovĂ Sofie. Už jen to, že ji oslovil, je vĂ˝sada, kterĂĄ stojĂ za jakĂŠkoli zklamĂĄnĂ. „Napsal jsem tomu pitomci Paltockovi, aÂť si do jednatøicĂĄtĂŠho tohohle mĂŹsĂce vyøešà ty svoje problĂŠmy,“ pokraèuje. „Už byl nejvyššà èas, nemyslĂš?“ Sofie se nad tĂm na chvĂli zamyslĂ a pak jĂ dojde, že jejĂ role v rozhovoru skonèila. Sleèna Sugar se zhluboka nadechne a zadĂvĂĄ se z okna. „SĂĄm to jistĂŹ vĂš nejlĂŠpe,“ odpovĂ. „Ăekl jsem ‚pitomec‘, ale v dopise jsem ho tak pochopitelnĂŹ nenazval.“ „Ne, to doufĂĄm ne.“ Sugar se odmlèà a chvĂli si žvĂ˝kĂĄ šupinky suchĂŠ kڞe ze rtĂš. Pak: „Bezpochyby bez sebemenšĂch skrupulĂ pøejde ke tvĂŠ konkurenci, a to v okamžiku, kdy ti to co nejvĂce znepøĂjemnà život.“ „O dĂšvod vĂc ho pošouchnout nynĂ, než zaène SezĂłna.“ Sofie obrĂĄtĂ hlavu k oknu. Pokud jejĂ otec ještĂŹ pocĂtĂ potøebu s nĂ mluvit, bezpochyby upoutĂĄ jejĂ pozornost. ProjĂžïka mĂŹstem je úžasnĂŹ zajĂmavĂĄ. Krom KensingtonskĂ˝ch zahrad a Hyde Parku, jehož stromy cestou poznĂĄ, a toho velkĂŠho mramorovĂŠho oblouku je pro ni všechno novĂŠ. Cheesman dostal pokyn, „aby nĂĄs nedostal do dopravnĂ zĂĄcpy“, a tak projĂždĂ s koèårem všemožnĂ˝mi nepovĂŹdomĂ˝mi ulicemi a na Oxford Street se vynoøà jen tehdy, když je to nezbytnĂŹ nutnĂŠ. Když dojede na Oxford Circus (kde Sofii pøi pøedchozĂm vĂ˝letu zklamalo, že nevidĂŹla žådnĂŠ lvy ani slony), nezahne doprava, kde vlĂĄdne èilĂ˝ ruch, ale dĂĄl smÏøuje rovnĂŹ. Domy a obchody zĂĄhy pøestanou vypadat velkolepĂŹ a pøĂjemnĂŹ – naopak pĂšsobĂ ošuntĂŹle, stejnĂŹ jako lidĂŠ na chodnĂcĂch. Všichni muži se zvlåštnĂŹ podobajà šlejfĂøi Woburnovi, kterĂ˝ do Rackhamova domu chodĂ brousit nože, a všechny ženy vypadajĂ jako Letty, až na to, že nejsou tak upravenĂŠ a èistĂŠ, a nikdo nezpĂvĂĄ, nekøièĂ, nehvĂzdĂĄ ani netvrdĂ, že nĂŹco za pĂšl pence mĂĄ hodnotu pĂšl koruny. PohybujĂ se šedĂ˝m chladem jako pochmurnĂŠ pøĂzraky, a když zvednou tvåøe a zaznamenajĂ prĂšjezd Rackhamova koèåru, oèi majà èernĂŠ jako uhel. DlåždĂŹnĂ pod koly koèåru je èĂm dĂĄl nerovnĂŹjšà a ulice se zužujĂ. Domy jsou v pøĂšernĂŠm stavu, všechny do jednoho splĂĄcanĂŠ a zchĂĄtralĂŠ, všem na oèĂch tu visĂ dlouhĂŠ provϚenĂŠ šòÚry se spodnĂm prĂĄdlem a prostĂŹradly, jako by se tady nikdo ani trochu nestydĂŹl, že se v posteli poèÚral. PøĂšernĂŹ to tu pĂĄchne po špinavĂ˝ch vĂŹcech, po lĂĄtkĂĄch, kterĂ˝mi by Shears tøeba hnojil nebo hubil kytky, a ženy a dĂŹti jsou skoro neobleèenĂŠ. Jak drkotajĂ po zatĂm nejhoršà ulici, Sofie si povšimne bosĂŠ holèièky, kterĂĄ stojĂ u velkĂŠho železnĂŠho vĂŹdra. DĂtĂŹ obleèenĂŠ do blĂšzy bez knoflĂèkĂš, kterĂĄ mu je tak velkĂĄ, že se mu jejĂ roztøepenĂĄ obruba lepĂ k špinavĂ˝m kotnĂkĂšm, klepe jen tak pro nic za nic klackem do vĂŹdra. Ovšem pøestože se v tĂŹchto ohledech holèièka od Sofie lišà asi jako trollovĂŠ v knĂžce pohĂĄdek, kterou dostala od strýèka Henryho, podoba jejich tvåøà – dĂvèiny tvåøe a Sofiiny tvåøe – je tak nĂĄpadnĂĄ, že Sofie je ĂşplnĂŹ bez sebe a vyklonĂ hlavu z okĂŠnka koèåru, aby se na ni podĂvala poøådnĂŹ. Když se uliènice stane pøedmĂŹtem nevĂtanĂŠ pozornosti, sĂĄhne do kbelĂku a jedinĂ˝m pohybem a bez sebemenšĂho zavĂĄhĂĄnĂ cosi malĂŠho mrskne. Sofie nestĂĄhne hlavu zpĂĄtky; nĂŹjak nedokåže uvÏøit, že ten tmavĂ˝ pøedmĂŹt øĂtĂcĂ se vzduchem existuje ve stejnĂŠm svĂŹtĂŹ jako jejĂ tĂŹlo a koèår, v nĂŹmž sedĂ; spĂš ji uhrane vĂ˝raz zarputilĂŠ zloby na tvåøi jejĂho dvojèete… ale uhrane ji jen na okamžik. Pak ji støela zasĂĄhne pøĂmo mezi oèi. „Co to sakra…!“ vyjekne William, když se jeho dcera rozplĂĄcne na zĂĄdech na podlaze kabiny. „Sofie!“ vykøikne Sugar a prudce zavrĂĄvorĂĄ, protože Cheesman pøitĂĄhl otϞe a zastavil koèår. Sebere holèièku do nĂĄruèe a ulevĂ se jĂ, že na jejĂm oblièeji spatøà jen úžas, žådnou krev. DĂkybohu se jĂ nic våžnĂŠho nestalo: na èele mĂĄ Sofie mazlavou hnĂŹdou šmouhu, a jak mĂĄchala rukama a snažila se nabĂ˝t rovnovĂĄhu, podaøilo se jĂ (s neomylnou smĂšlou, kterĂĄ takovĂŠ menšà malĂŠry provĂĄzĂ) rozmåèknout dlanĂ spadlĂŠ psĂ lejno o špièku otcovy levĂŠ boty. Sugar se instinktivnĂŹ chopĂ nejbližšà volnĂŠ lĂĄtky – vyšĂvanĂŠ deèky ze sedadla vedle Williama – a zaène s nĂ Sofii utĂrat oblièej. „Copak nemåš kapesnĂk?!“ vyštĂŹkne William vztekle. PĂŹsti mĂĄ zaÂťatĂŠ, hruĂŻ se mu dme. Vystrèà rozzlobenou tvåø z okna, ale ta uliènice už zmizela jako krysa. Když si potom všimne, že Sofiina ruka je poøåd ještĂŹ hnĂŹdĂĄ od hovna, odtĂĄhne se až ke stĂŹnĂŹ kabiny, co nejdĂĄl od dalšĂho potøĂsnĂŹnĂ. „Pøestaò sebou hĂĄzet, dĂtĂŹ jedno natvrdlĂ˝!“ zaøve. „Sugar, sundej jĂ nejdøĂv rukavici! Proboha, copak nevidĂš…!“ ObĂŹ ženy, zastrašenĂŠ jeho zuøivostĂ, se ho neohrabanĂŹ snažà poslechnout. „A co tĂŹ to napadlo,“ vybafne na Sofii, „vyklĂĄnĂŹt takhle hlavu jako nĂŹjakĂ˝ imbecil? Copak vĂšbec nemåš rozum?“ Klepe se a Sugar vĂ, že za jeho vĂ˝lev ze všeho nejvĂc mڞe rozrušenĂ; jeho nervy se z toho napadenĂ nikdy ĂşplnĂŹ nevzpamatovaly. OèistĂ Sofii, jak nejlĂŠpe to dokåže, a William vyskoèà z kabiny a hadrem od Cheesmana si otøe botu. „Na to je nejlepšà meducĂna pĂĄr kapek piva, pane,“ zacvrlikĂĄ koèĂ. „Dycky ho mĂĄm trochu po ruce prĂĄvĂŹ pro takovĂ˝ ouèely.“ ZatĂmco jsou muži zamĂŹstnanĂ, Sugar si prohlĂŠdne Sofiinu tvåø. DĂvka takøka nepostøehnutelnĂŹ vzlykĂĄ, dĂ˝chĂĄ mĂŹlce a rychle, ale po tvåøi jĂ neteèou slzy, a dokonce ani jednou nezakòourĂĄ. „Nestalo se ti nic, Sofie?“ zašeptĂĄ Sugar, olĂzne si špièku palce a otøe dĂtĂŹti z bledĂŠ kڞe zbyteèek rozmĂĄznutĂŠho sajrajtu. Sofie vytrèà bradu a usilovnĂŹ zamrkĂĄ. „Ne, sleèno.“ Od toho incidentu sedĂ Sofie bez hnutĂ jako voskovĂĄ figurĂna nebo balĂk a reaguje pouze na otøesy kol koèåru. Když opadne jeho hnĂŹv, uvĂŹdomĂ si William, co udĂŹlal, a snažà si Sofii zĂskat kajĂcnĂ˝mi poznĂĄmkami jako: „No, že jsme ale u-unikli jen o v-vlĂĄsek, ž-že, Sofie?“ a „B-budeme ti teĂŻ muset poøĂdit nĂŹjakĂŠ n-novĂŠ rukavièky, c-co øĂkåš?“ – pronesenĂ˝mi bodrĂ˝m tĂłnem, kterĂ˝ je stejnou mĂŹrou ubohĂ˝ a protivnĂ˝. „Ano, tatĂnku,“ odpovĂ Sofie tiše; sice vychovanĂŹ, ale nic vĂc. Oèi nemĂĄ zaostøenĂŠ; nebo lĂŠpe øeèeno jsou zaostøenĂŠ na nĂŹjakou vrstvu vesmĂru, kterĂĄ je hrubiĂĄnĂšm jako William Rackham nepøĂstupnĂĄ. JeštĂŹ nikdy se tak nepodobala Agnes jako nynĂ. „PodĂvej, Sofie!“ zvolĂĄ William. „TeĂŻ pøejedeme pøes Waterloo Bridge!“ Sofie poslušnĂŹ pohlĂŠdne ven, hlavu však držà daleko od okĂŠnka. Po jednĂŠ dvou minutĂĄch však – k WilliamovĂŹ hmatatelnĂŠ ĂşlevĂŹ – magie vodnĂch spoust vidĂŹnĂ˝ch z velkĂŠ výšky udĂŹlĂĄ svoje a Sofie se s lokty opøenĂ˝mi o parapet naklonĂ dopøedu. „Copak vidĂš, hmm?“ zeptĂĄ se William s šaškovskou ochotou. „Asi øĂènà èluny, ne?“ „Ano, tatĂnku,“ pøisvĂŹdèà Sofie s pohledem upøenĂ˝m na tu zèeøenou šedozelenou masu. Sotva si ji dokåže ztotožnit s tou elegantnĂ modrou stužkou na mapĂŹ, kterou jĂ sleèna Sugar ukĂĄzala dnes rĂĄno, ale jestli teĂŻ jedou pøes Waterloo Bridge, pak musĂ bĂ˝t blĂzko nĂĄdražà Waterloo, kde se ztratila jejĂ mĂĄma, když hledala Hudebnà školu. Sofie se zadĂvĂĄ dolĂš ke vzdĂĄlenĂŠ vodnĂ hladinĂŹ a napadne ji, kde pøesnĂŹ se jejĂ matka asi potopila a vypila vĂce vody, než tĂŹlo živĂŠho èlovĂŹka mڞe pojmout. Pøed železnou brĂĄnou do Rackhamovy tovĂĄrny na mĂ˝dlo v Lambethu èekĂĄ koèår, do nĂŹhož jsou zapøaženĂ dva flegmatiètà šedĂ konĂŹ. A v tom koèåru, hleĂŻte: lady BridgelowovĂĄ. PohodlnĂŹ uvelebenĂĄ v jeho nalakovanĂŠ kabinĂŹ pøipomĂnĂĄ akvamarĂnovou perlu ve škebli na ètyøech kolech a strhĂĄvĂĄ na sebe všechny pohledy, ještĂŹ než vystoupĂ. „Proboha, podĂvejte na ten kouø…“ mlaskne William rozhoøèenĂŹ, když vystoupĂ z vlastnĂho koèåru a lĂtostivĂŹ se zadĂvĂĄ na oblohu poskvrnĂŹnou hutnĂ˝m dĂ˝mem od Doultona & spol., Stiffa & synĂš a dalšĂch rĂšznĂ˝ch keramickĂ˝ch zĂĄvodĂš, sklĂĄren, pivovarĂš a mĂ˝dlĂĄren v okolĂ. Provinile popatøà na vlastnĂ komĂny a uklidnĂ ho, že kouø vychĂĄzejĂcĂ z nich je øĂdkĂ˝ a èistĂ˝. „Ach, Williame, tady jsi!“ Uvnitø koèåru se zavlnĂ bledĂĄ medĂşza prstĂš v rukavicĂch z vepøovice. William posunkem naznaèà hlĂdaèi, aby poøådnĂŹ otevøel brĂĄnu, a dojde za lady Bridgelowovou. NastokrĂĄt se omluvĂ za pøĂpadnĂŠ nepohodlĂ, kterĂĄ musela pøestĂĄt, na což ona zareaguje tvrzenĂm, že si za to pøece mڞe sama, když pøijela døĂve, než se dohodli. „VĂš, tolik jsem se na to tϚila,“ zatrylkuje a nechĂĄ si pomoct na pϚinu. „Tomu se dĂĄ jen stϞà vÏøit…“ odpovĂ William a neurèitĂ˝m gestem obsĂĄhne utilitĂĄrnĂ ošklivost bezprostøednĂho okolĂ tovĂĄrny, tak odlišnĂŠho od tøpytivĂ˝ch zahrad rozkoše, kterĂŠ poklĂĄdĂĄ za pøirozenĂŠ prostøedĂ lady BridgelowovĂŠ. „Ach, ty mi ale vĂšbec nevÏøĂš!“ škĂĄdlĂ ho a s ochablou ruèièkou položenou na satĂŠnovĂŹ modrĂŠm poprsĂ dĂŹlĂĄ, kdovĂjak se jĂ to nedotklo. „Ale ne, våžnĂŹ, Williame, nesmĂš mĂŹ brĂĄt za starou vykopĂĄvku. NehodlĂĄm po zbytek svĂŠho života umĂrat touhou po tom, co bude zakrĂĄtko patøit historii. Copak si opravdu dokåžeš pøedstavit, jak chodĂm po lese s houfem vetchĂ˝ch aristokratĂš, kteøà jen støĂlĂ bažanty a naøĂkajĂ nad zloøeèenĂ˝mi ReformnĂmi zĂĄkony? To je osud horšà než smrt!“ „Nuže,“ øekne William a ironicky naznaèà hlubokou Ăşklonu, „pokud tĂŹ pøed takovĂ˝m osudem mohu zachrĂĄnit tĂm, že ti ukåžu svou skromnou tovĂĄrnu…“ „Nic by mi neudĂŹlalo vĂŹtšà radost!“ A projdou branou. (A co Sugar, ptĂĄte se? No dobøe, ano, i ona se vbelhĂĄ dovnitø o berli, se SofiĂ po boku. Jak zvlåštnĂ, že lady BridgelowovĂĄ jako by si i pøes svĂšj laškovnĂ˝ odpor k patricijskĂŠmu snobstvĂ guvernantèiny existence ani nepovšimla – anebo jĂ jejĂ vrozenĂ˝ šarm a takt nedovolujĂ komentovat neštĂŹstĂ v podobĂŹ zdravotnĂ indispozice. Ano, to bude urèitĂŹ ten dĂšvod: nechce nebohou guvernantku ztrapòovat dotazy, jak pøišla k tomu nehezkĂŠmu kulhĂĄnĂ.) Sugar zdϚenĂŹ sleduje, jak William a lady BridgelowovĂĄ kråèejĂ bok po boku, razĂ si cestu mezi pochlebnĂky a patolĂzaly, kteøà celĂ nahrbenĂ ustupujĂ, aby ti dva mĂŹli vĂce mĂsta. TitĂž zamĂŹstnanci se naopak tlaèà dovnitø, jen co pan Rackham a jeho ctĂŹnĂ˝ host prošli, jako by byli pøipravenĂ vytlaèit z prostor tovĂĄrny jakĂŠkoli vetøelce, kteøà by se snad mohli skrĂ˝vat v jejich zĂĄvĂŹsu. Sugar se opravdu snažà chovat sebevĂŹdomĂŹ, kråèet s hlavou vzhĂšru a opĂrat se o berli co možnĂĄ nejmĂŠnĂŹ, ale sužuje ji navĂc bolest ze špatnĂŠho zažĂvĂĄnĂ a mĂĄ co dĂŹlat, aby se nechytila za bøicho a nezaèala kòuèet. Když skupinka vejde do ostøe osvĂŹtlenĂŠho interiĂŠru tovĂĄrny, Sugar shledĂĄ, že vĂšbec neodpovĂdĂĄ jejĂm oèekĂĄvĂĄnĂm. Pøedstavovala si ohromnou budovu pøipomĂnajĂcĂ jeskyni, v nĂž se rozlĂŠhĂĄ ozvĂŹna asi jako na nĂĄdražà nebo v kostele, plnou monstrĂłznĂch blyštivĂ˝ch a huèĂcĂch strojĂš. Pøedstavovala si procesy, kterĂŠ se neviditelnĂŹ odehrĂĄvajĂ v trubicĂch a nĂĄdobĂĄch, jež se vzĂĄjemnĂŹ napĂĄjejĂ, zatĂmco trpaslièà lidskĂ˝ personĂĄl olejuje pohyblivĂŠ souèåstky. Jenže Rackhamova tovĂĄrna na mĂ˝dlo nenĂ takovĂ˝ podnik ani v nejmenšĂm; atmosfĂŠra je tu intimnĂ, vše se odehrĂĄvĂĄ pod stropy nĂzkĂ˝mi jako v krèmĂŹ a vidĂŹt je tu tĂŠmÏø tolik leštĂŹnĂŠho døeva, jako by se jeden ocitl v hostinci U krbu. ZakrslĂŠ dĂvky s vyzĂĄblĂ˝mi tvåøemi a èervenĂ˝ma rukama – je jich tucet a vypadajĂ jako prĂšmyslovĂŹ vyrobenĂŠ repliky Janey, dĂŹveèky z kuchynĂŹ – pracujĂ v ovzdušà ztϞklĂŠm promĂšenĂ˝mi vĂšnĂŹmi levandule, karafiĂĄtĂš, rڞà a mandlĂ. Na nohou majĂ venkovskĂŠ døevĂĄky s hrubĂ˝mi podråžkami, neboÂť kamennĂĄ podlaha je pokrytĂĄ polevou z prĂšzraènĂŠ voskovitĂŠ mĂ˝dlovĂŠ patiny. „DĂĄvejte pozor, kam šlapete!“ varuje je William, když doprovĂĄzĂ nĂĄvštĂŹvu do svĂŠho voòavĂŠho krĂĄlovstvĂ. Pod zåøĂcĂmi svĂŹtly je jeho tvåø skoro k nepoznĂĄnĂ; pleÂť mĂĄ zlatavou a rty støĂbrnĂŠ. Vklouzne do role ceremoniåøe, zapomene na svou mĂĄlomluvnost a zcela bez koktĂĄnĂ ukazuje sem a tam a všechno vysvĂŹtluje. „To, co tu vidĂte, samozøejmĂŹ nenĂ pøĂsnĂŹ vzato vĂ˝roba mĂ˝dla – to je špinavĂĄ zĂĄležitost, kterĂĄ nenĂ hodna voòavkåøe. SprĂĄvnĂ˝ vĂ˝raz pro naše mnohem voòavĂŹjšà procedury je pøetavovĂĄnĂ.“ Artikuluje to slovo pøehnanĂŹ zøetelnĂŹ, jako kdyby od svĂ˝ch hostĂš oèekĂĄval, že si ho nadrĂĄsajĂ do zĂĄpisnĂku. Lady BridgelowovĂĄ obrĂĄtĂ hlavu ve zdvoøilĂŠm úžasu; Sofie se dĂvĂĄ na tatĂnka, pak na lady Bridgelowovou a zase na svĂŠho tatĂnka a snažà se pøijĂt na kloub tĂŠ zĂĄhadnĂŠ pøitažlivosti, kterĂĄ sytĂ vzduch mezi nimi. Sugar si doposud pøedstavovala, že kostky mĂ˝dla sjĂždĂŹjĂ již v definitivnĂm tvaru ze skluzavky nebo z trysky na konci složitĂŠho automatu, ale ony existujĂ jen jako loužièky rosolovitĂŠho slizu, jenž se tøpytĂ v døevĂŹnĂ˝ch formĂĄch. Nad lepkavou aromatickou hmotou visĂ drĂĄtĂŹnĂŠ rĂĄmy, kterĂŠ ji majĂ gilotinovat, jen co ztuhne. KaždĂĄ forma obsahuje bøeèku jinĂŠ barvy a s jinou vĂšnĂ. „Tohle žlutĂŠ je – nebo bude – RackhamĂšv zimolez,“ vyklĂĄdĂĄ William. „Ulevuje od svĂŹdĂŹnĂ a poptĂĄvka po nĂŹm vzrostla letos pĂŹtinĂĄsobnĂŹ.“ Ponoøà prst do tøpytĂcĂ se emulze a odhalĂ dvĂŹ zøetelnĂŠ vrstvy. „Tady se nĂĄm zvedla pĂŹna, tu pak odebereme. Je to èirĂĄ alkĂĄlie, za èasĂš mĂŠho otce ji tam nechĂĄvali a kvĂšli nĂ pak mĂ˝dlo dråždilo citlivou pleÂť.“ Pøejde k jinĂŠ formĂŹ, jejĂž obsah je modrĂ˝ a sladce vonĂ. „A tady mĂĄme nĂŹco, z èeho se stane Rackhamova tresÂť – smĂŹs šalvĂŹje, levandule a oleje ze santalovĂŠho døeva. A zde“ (opĂŹt si popojde) „je Rackhamovo Jeunesse Eternelle. Ta zelenĂĄ barva pochĂĄzĂ z okurky, zato citrĂłn a heømĂĄnek fungujĂ jako adstringenty a vypĂnajĂ pleÂť.“ Potom je vezme do sušårny, kde ležà stovky kostek mĂ˝dla na lڞkĂĄch z kovu a dubu. „Tady si poležà plnĂ˝ch jednadvacet dnĂ a ani o den mĂŠnĂŹ!“ prohlĂĄsĂ Rackham, jako by zlomyslnĂ našeptĂĄvaèi roztrušovali, že to nenĂ pravda. V balĂrnĂŹ dvacet dĂŹvèat v levandulovĂ˝ch halenĂĄch sedĂ u obrovskĂŠho stolu, deset po každĂŠ stranĂŹ. DohlĂžà tu na nĂŹ chlap s lišèà tvåøĂ, pomalu kolem nich kroužà a ruce porostlĂŠ rezavĂ˝mi chloupky mĂĄ pøi tom zastrèenĂŠ v kapsĂĄch vestièky. DĂŹvèata se v jednom šiku pøedklĂĄnĂŹjĂ, èely se skoro dotĂ˝kajĂ a balĂ mĂ˝dlo do voskovanĂŠho papĂru. Na každĂŠm balĂèku je vytištĂŹnĂĄ rytina dobrotivĂŠ tvåøe Williama Rackhama, jakož i drobnĂ˝ text, kterĂ˝ vymyslela Sugar jednoho mĂĄjovĂŠho veèera, když s Williamem sedĂŹla bok po boku v posteli. „DobrĂŠ odpoledne, dĂŹvèata!“ pozdravĂ je William a ony mu sborovĂŹ odpovĂŹdĂ: „DobrĂŠ odpoledne, pane Rackhame.“ „Ăasto si zpĂvajĂ,“ prohodĂ William k lady BridgelowovĂŠ a svĂ˝m dalšĂm hostĂšm a zamrkĂĄ na nĂŹ. „Ale teĂŻ se pøed nĂĄmi ostĂ˝chajĂ, vĂte.“ Popojde ke stolu a usmĂŹje se na levandulovĂŠ holky. „ZazpĂvejte mi pĂsnièku, dĂŹvèata. Tady se na vĂĄs pøišla podĂvat moje dcerunka a s nĂ jedna vĂ˝teènĂĄ dĂĄma. NemusĂte se stydĂŹt, my teĂŻ zamĂøĂme do balĂrny a nebudeme se na vĂĄs dĂvat, ale kdybychom jen slyšeli vaše lĂbeznĂŠ hlasy, to by bylo bĂĄjeènĂŠ.“ Pak ztišà hlas do spikleneckĂŠho šepotu: „Vynasnažte se pro mĂŹ,“ a pøi tom vĂ˝znamnĂŹ zakoulĂ oèima k Sofii, aby zapĂšsobil na jejich kolektivnĂ mateøskou povahu. William a jeho nĂĄvštĂŹvnice pak pokraèujĂ do velkĂŠho vestibulu v zadnà èåsti tovĂĄrny, kde šlachovitĂ muži v košilĂch sklĂĄdajĂ hotovĂĄ mĂ˝dla z hromad do tenouèkĂ˝ch ozdobnĂ˝ch skøĂnĂŹk ze døeva. A vskutku, jen co lady BridgelowovĂĄ, Sugar a Sofie vejdou dovnitø, ozve se z mĂstnosti, kterou prĂĄvĂŹ opustily, melodickĂ˝ zpĂŹv: nejdøĂv jeden bĂĄzlivĂ˝ hlas, pak tøi, potom tucet. „Levanduli, rozmarĂ˝nĂŹ, tĂ˝dadĂ˝dadĂ˝dadĂ˝, mĂĄloco se vyrovnĂĄ, tĂ˝dadĂ˝dadĂ˝dadĂ˝, až jĂĄ budu jednou krĂĄl, tĂ˝dadĂ˝dadĂ˝dadĂ˝, z tebe bude krĂĄlovna…“ „A zde,“ øekne William a ukåže na dvoje masivnĂ dveøe, za nimiž lze štĂŹrbinou zahlĂŠdnout okolnĂ svĂŹt, „tovĂĄrna konèà – a zbytek pøĂbĂŹhu zaèĂnĂĄ.“ Sugar, kterou zamĂŹstnĂĄvaly tøi nĂĄroènĂŠ Ăşkoly, a sice co možnĂĄ nejvĂc skrĂ˝vat svĂŠ kulhĂĄnĂ, udržet na uzdĂŹ nutkĂĄnĂ skuèet bolestĂ kvĂšli strašnĂ˝m køeèĂm v žaludku a potlaèit pokušenĂ praštit culĂcĂ se lady Bridgelowovou do tvåøe, si uvĂŹdomĂ, že ji nĂŹkdo diskrĂŠtnĂŹ tahĂĄ za suknĂŹ. „Ano, copak je, Sofie?“ zašeptĂĄ a neohrabanĂŹ se sehne, aby jĂ dĂtĂŹ mohlo zašeptat do ucha. „Potøebovala bych se vyèÚrat, sleèno,“ oznĂĄmĂ jĂ dĂtĂŹ. Nemohla bys to v sobĂŹ udržet? pomyslĂ si Sugar, ale pak jĂ dojde, že i ona se už nemڞe doèkat, až se dostane na zĂĄchod. „Promiòte, pane Rackhame,“ ozve se. „Je tu nĂŹkde v tovĂĄrnĂŹ mĂstnost s… pøĂslušenstvĂm na omĂ˝vĂĄnĂ?“ William nevÏøĂcnĂŹ zamrkĂĄ: je tohle nĂŹjakĂĄ prostoduchĂĄ otĂĄzka ohlednĂŹ vĂ˝roby mĂ˝dla, nejapnĂ˝ pokus zopakovat jejĂ vĂ˝kon na jeho levandulovĂ˝ch polĂch, anebo po nĂŹm žådĂĄ formĂĄlnĂ prohlĂdku splachovacĂch zĂĄchodĂš v tovĂĄrnĂŹ? Pak mu to bohudĂk dojde a povolĂĄ jednoho zamĂŹstnance, aby sleènĂŹ Sugar a sleènĂŹ Sofii ukĂĄzal cestu na toaletu, zatĂmco lady BridgelowovĂĄ pøedstĂrĂĄ, kdovĂjak nenĂ zabranĂĄ do seznamu odlehlĂ˝ch mĂst urèenĂ napsanĂ˝ch køĂdou na dodacĂ bøidlicovou tabulku. („Všude se tu povĂdĂĄ, tĂ˝dadĂ˝dadĂ˝dadĂ˝, co se my dva znĂĄme, tĂ˝dadĂ˝dadĂ˝dadĂ˝, že se vĂ, že ty a jĂĄ, tĂ˝dadĂ˝dadĂ˝dadĂ˝, spolu lĂhat mĂĄme…“) Lady BridgelowovĂĄ pøehlĂŠdne dĂvèinu indiskreci s šarmem èlovĂŹka, jenž se dĂky svĂŠmu rodokmenu takovĂ˝ch hrubĂ˝ch chyb ani nemڞe dopustit. MĂsto toho zvedne jednu kostku mĂ˝dla a zaène si èĂst podivuhodnĂ˝ text na obalu. Sofii i Sugar pøipadĂĄ, že zamĂŹstnaneckĂŠ toalety vypadajĂ mnohem modernĂŹji a efektivnĂŹji než zbytek mĂ˝dlĂĄrny. Ăada identickĂ˝ch bĂlĂ˝ch glazovanĂ˝ch kameninovĂ˝ch sloupkĂš, každĂ˝ pøipojenĂ˝ k zåøivĂŠ kovovĂŠ splachovacĂ nĂĄdržce pøipevnĂŹnĂŠ konzolou pod stropem, se stavĂ na odiv jako falanga futuristickĂ˝ch pøĂstrojĂš, všechny hrdĂŹ oznaèenĂŠ vyrytĂ˝m podpisem svĂŠho vĂ˝robce. SedĂĄtka jsou sytĂŹ hnĂŹdĂĄ, lesknou se lakem a podle všeho jsou zbrusu novĂĄ; ovšem podle adresy vyrytĂŠ na všech nĂĄdržkĂĄch je Doultonova tovĂĄrna vlastnĂŹ jen o pĂĄr set metrĂš dĂĄl. Sloupky jsou tak vysokĂŠ, že když si Sofie na jeden vyleze a pohupuje nohama ve vzduchu, je to poøåd pĂĄr palcĂš nad svĂŹtle modrozelenou podlahou. Sugar se obrĂĄtĂ, pĂĄr krokĂš poodejde a prohlĂžà si kachlièky na zdi, zatĂmco Sofie èÚrĂĄ do mĂsy. Bolest v jejĂch ĂştrobĂĄch je teĂŻ tak ostrĂĄ, že z toho Sugar lapĂĄ po dechu a klepe se; toužà si ulevit, ale znepokojuje ji, že by to musela udĂŹlat pøed dĂtĂŹtem, a tak pøemýšlĂ, zda to s nadlidskĂ˝m vypĂŹtĂm vĂšle dokåže odložit na pozdĂŹji. Kdyby se v SofiinĂŹ pøĂtomnosti jen vyèÚrala, nebylo by to tak zlĂŠ: sdĂlenĂĄ blĂzkost by mohla do jistĂŠ mĂry vynahradit nahlodĂĄnĂ dĂšstojnosti. Ale v ĂştrobĂĄch ji hrĂšznĂŹ pĂchĂĄ a ona by jen nerada do mĂstnosti hlasitĂŹ vypustila pøĂval smradu, protože to by nenĂĄvratnĂŹ znièilo obraz Sugar jakožto poklidnĂŠ opatrovatelky vĂŹdomostĂ a do Sofiina mozku (a nosu!) vypĂĄlilo odpudivou realitu… sleèny Sugar coby nemocnĂŠho zvĂøete. PevnĂŹ se obejme a kousne se do rtu, aby potlaèila køeèe, a zadĂvĂĄ se na zeĂŻ. NĂŹjakĂ˝ nespokojenĂ˝ zamĂŹstnanec se do keramiky pokusil vyrĂ˝t vzkaz: W. R. je ale nakonec se ukĂĄzalo, že souboj s tvrdĂ˝m povrchem je nad jeho sĂly. Najednou si Sugar musĂ – prostĂŹ musĂ – sednout. Ătroby jĂ propĂchne muèivĂĄ bolest a na každĂŠm centimetru ètvereènĂm kڞe jĂ vyrazĂ studenĂ˝ štiplavĂ˝ pot; kڞe jejĂho zadku, obnaženĂĄ v zoufalĂŠm spĂŹchu, když zaÂťala prsty do šatĂš, pøehodila si jejich znaènou èåst pøes shrbenĂĄ zĂĄda a strhla si spodky, je mokrĂĄ a kluzkĂĄ jako oloupanĂĄ hruška. ZtϞka dopadne na sedĂĄtko a se zdušenĂ˝m ĂşzkostnĂ˝m vĂ˝køikem se sesune dopøedu, èepec jĂ spadne na dlaždièky a vlasy se jĂ rozpletou za nĂm. Mezi stehny jĂ vytryskne krev a k tomu sjede ještĂŹ cosi horkĂŠho a kluzkĂŠho. „Proboha!“ vykøikne. „Bože, pomoz mi…!“ ZĂĄvraÂť jako by ji obrĂĄtila vzhĂšru nohama a potom už ĂşplnĂŹ ztratĂ vĂŹdomĂ. Za okamžik – urèitĂŹ to byl jen okamžik, ne? – se probere na podlaze, rozvalenĂĄ na studenĂ˝ch mokrĂ˝ch dlaždièkĂĄch. Stehna mĂĄ slizkĂĄ, tlukot srdce otøåsĂĄ jejĂm tĂŹlem, v kotnĂku jĂ tepe, jako kdyby byl zaklesnutĂ˝ v ocelovĂŠ pasti. Když zvedne hlavu, zahlĂŠdne Sofii, jak se krèà v rohu, tvåø mĂĄ bĂlou jako stĂŹna a vydϚenĂŠ oèi navrch hlavy. „Pomoz mi, Sofie!“ sykne na ni ĂşzkostlivĂŹ. DĂtĂŹ sebou trhne kupøedu jako marioneta na drĂĄtku, ale jejĂ tvåø je zkøivenĂĄ nemohoucnostĂ. „J-jĂĄ nĂŹkoho pøivedu, sleèno,“ zakoktĂĄ a ukåže na dveøe, za nimiž èĂhajĂ všichni silnĂ muži a použitelnĂŠ dĂĄmy, jimiž je tovĂĄrna jejĂho tatĂnka tak dobøe vybavenĂĄ. „Ne! Ne! Sofie, prosĂm,“ zašeptĂĄ Sugar horeènatĂŹ, a jak se zmĂtĂĄ ve spleti svĂ˝ch suknĂ, vytrèà k nĂ ruce. „MusĂš to zkusit ty.“ Sofie ještĂŹ vteøinu èekĂĄ, že z okolnĂho svĂŹta pøijde zĂĄchrana. Pak vybĂŹhne kupøedu, popadne guvernantku za zĂĄpĂŹstĂ a všà silou zatĂĄhne. „Nu,“ øekne William, když padla slova na rozlouèenou a lady BridgelowovĂĄ odjela pryè. „Jakpak se ti lĂbilo tohle, Sofie?“ „Bylo to naprosto úžasnĂŠ, tatĂnku,“ odpovĂ dĂtĂŹ sklesle. SedĂ v RackhamovĂŹ koèåru, z šatĂš se jim do stĂsnĂŹnĂŠho prostoru kabiny uvolòuje sladkĂĄ vĂšnĂŹ mĂ˝dla, koleny se skoro dotĂ˝kajĂ a Cheesman je odvåžà z Lambethu. NĂĄvštĂŹva byla obrovskĂ˝ ĂşspĂŹch, pøinejmenšĂm podle lady BridgelowovĂŠ, kterĂĄ se Williamovi svÏøila, že se jĂ ještĂŹ nikdy nestalo, aby nĂŹjakĂ˝ zåžitek uchvĂĄtil tolik jejĂch smyslĂš najednou, a že si dokåže dobøe pøedstavit, jak to na èlovĂŹka, jenž se netϚà úplnĂŹ pevnĂŠmu zdravĂ, mڞe bĂ˝t moc. TeĂŻ zĂšstal sĂĄm se Sugar, kterĂĄ je zelenĂĄ jako sedma, a SofiĂ, kterĂĄ vypadĂĄ, jako by mĂŹla za sebou martyrium, a ne životnĂ zåžitek. William se zase opøe a posmutnĂŹle si promne klouby na rukou. Jak je jeho dcera zvrĂĄcenĂĄ! Jedno dopĂĄlenĂŠ slovĂèko a ona pak celĂ˝ zbytek dne trucuje. Jakkoli ho takovĂŠ pøiznĂĄnĂ netϚĂ, je vysoce pravdĂŹpodobnĂŠ, že to dĂŹvèe podĂŹdilo po Agnes jejĂ sklon neodpouštĂŹt. Co se Sugar týèe, ta na svĂŠm mĂstĂŹ klimbĂĄ – opravdu klimbĂĄ! Hlavu mĂĄ provϚenou dozadu, Ăşsta ochablĂĄ, popravdĂŹ øeèeno na ni nenĂ hezkĂ˝ pohled. Šaty mĂĄ pomaèkanĂŠ, z úèesu jĂ po všech stranĂĄch unikajĂ volnĂŠ pramĂnky, jejà èepec je lehce nakøivo. Sugar by si mĂŹla vzĂt pøĂklad z lady BridgelowovĂŠ, kterĂĄ byla bez chybièky a projevovala se velmi inteligentnĂŹ od okamžiku, kdy vystoupila z koèåru, až do chvĂle, kdy zamĂĄvala Williamovi na rozlouèenou. Ta Constance je ale vzĂĄcnĂ˝ èlovĂŹk! Vzor dĂšstojnosti a vyrovnanosti, a pøece tak plnĂĄ života! TakovĂĄ je jedna žena z miliĂłnu… „Zas tu mĂĄme Waterloo Bridge, Sofie,“ upozornĂ ji William a podruhĂŠ v jednom dni dceøi nabĂdne zĂĄzraky nejskvĂŹlejšà øeky svĂŹta. Sofie se zadĂvĂĄ z okna. OpĂŹt si opøe bradu o pøedloktĂ a prohlĂžà si ty bouølivĂŠ vody, na nichž ani velkĂŠ èluny nevypadajĂ ĂşplnĂŹ v bezpeèĂ. Když ale vzhlĂŠdne vzhĂšru, spatøà nĂŹco skuteènĂŹ zĂĄzraènĂŠho: slona plujĂcĂho oblohou, slona tak nehybnĂŠho jako socha. BaòatĂ˝ bok mĂĄ vyzdoben nĂĄpisem SALMONĂV ĂAJ a loudĂĄ se nad støechami a komĂny do tĂŹch mĂŹstskĂ˝ch ètvrtĂ, kde jsou všichni lidĂŠ. „Co myslĂš, Sofie?“ zeptĂĄ se William a pøivøenĂ˝ma oèima se zadĂvĂĄ na balĂłn. „MĂŹla by si naše firma poøĂdit taky takovĂ˝?“ ZatĂmco se William veèer pustĂ do korespondence nashromåždĂŹnĂŠ za celĂ˝ den, zbytek jeho domĂĄcnosti se ze všech sil snažà o nĂĄvrat k normĂĄlu. Na podestĂŹ o pĂĄr dveøà dĂĄl Sugar co možnĂĄ nejtaktnĂŹji odmĂtla Roseinu nabĂdku, že uložà Sofii do postele. MĂsto toho ji požådĂĄ, aby jĂ do pokoje nechala donĂŠst vanu s teplou vodou. TakovĂŠ žådosti Rose velmi dobøe rozumĂ, protože si sama všimla, že sleèna Sugar vypadĂĄ, jako by ji nĂŹkdo pozpĂĄtku protĂĄhl živĂ˝m plotem. Ten den byl dlouhĂ˝, dlouhĂ˝, dlouhĂ˝. Ach Bože, jak mڞe bĂ˝t èlovĂŹk tak slepĂ˝ vÚèi potøebĂĄm ostatnĂch? William krutĂŹ nevnĂmal, jak moc Sugar i Sofie toužà jĂt domĂš, a celĂ˝ vĂ˝let nesnesitelnĂŹ protahoval. NejdøĂv: jĂdlo v restauraci ve Strandu, kde Sugar skoro omdlela v nevĂŹtranĂŠm dusnu a musela snĂst polosyrovĂŠ jehnÏèà kotlety, kterĂŠ William podle pøedchozĂ nĂĄvštĂŹvy vychvaloval jako božskĂŠ; potom nĂĄvštĂŹva rukavièkåøe; pak nĂĄvštĂŹva dalšĂho rukavièkåøe, když ten prvnĂ nedokĂĄzal Sofii obstarat rukavice z dostateènĂŹ jemnĂŠ kĂšzleèiny; potom nĂĄvštĂŹva u obuvnĂka, kde Williama jeho dcera koneènĂŹ odmĂŹnila ĂşsmĂŹvem, jen co v novĂ˝ch botĂĄch vstala a udĂŹlala tøi kroky k zrcadlu. Kdyby to tĂm jen skonèilo! Ale ne, ten ĂşsmĂŹv ho povzbudil, a tak ji vzal k Berrymu & Ruddovi, obchodnĂkĂšm s vĂnem v James Street, aby ji nechal zvåžit na jejich velkĂŠ vĂĄze. „Na tĂŠhle vĂĄze se våžilo šest generacĂ krĂĄlovskĂ˝ch rodin, jak anglickĂ˝ch, tak francouzskĂ˝ch, Sofie!“ vyklĂĄdal jĂ, zatĂmco se majitelĂŠ ušklĂbali v pozadĂ. „Je jen pro velmi dĂšležitĂŠ lidi!“ Pak jako tøešinka na dortu nĂĄsledovalo slĂbenĂŠ vyvrcholenĂ odpoledne: nĂĄvštĂŹva Lockhartovy kavĂĄrny. „Jsme to dnes ale veselĂĄ trojka!“ prohlĂĄsil a na okamžik jako by z oka vypadl svĂŠmu otci, nebezpeènĂŹ pøetĂŠkajĂcĂmu žoviĂĄlnostĂ o VĂĄnocĂch. Když pak Sofie zaèala peèlivĂŹ studovat zĂĄkuskovĂŠ menu zvĂci hornĂ poloviny jejĂho tĂŹla, naklonil se k Sugar a zašeptal jĂ do ucha: „MyslĂš, že už je teĂŻ šastnĂĄ?“ „UrèitĂŹ moc šastnĂĄ,“ odpovĂŹdĂŹla Sugar. Teprve když se na židli naklonila dopøedu, upozornilo ji ostrĂŠ bodnutĂ, že jĂ uschlĂĄ krev pøilepila spodky k pubickĂŠmu ochlupenĂ. „Ale myslĂm, že už mĂĄ tak akorĂĄt.“ „Tak akorĂĄt èeho?“ „Tak akorĂĄt radosti na jeden den.“ Martyrium ovšem neskonèilo ani po nĂĄvratu do Rackhamova domu. Stalo se totiž prakticky totʞ co po jejĂ prvnĂ nĂĄvštĂŹvĂŹ mĂŹsta pøed nĂŹkolika tĂ˝dny: Sofii se udĂŹlalo hroznĂŹ zle od žaludku, vyzvracela stejnou smĂŹs kakaa, kolåèe a nestrĂĄvenĂŠ veèeøe a potom nevyhnutelnĂŹ pøišly slzièky. „Sleèno Sugar,“ zavĂĄhala Rose pøede dveømi pokoje sleèny RackhamovĂŠ, „opravdu nechcete, abych vĂĄm pomohla?“ „Ne, dĂŹkuji vĂĄm, Rose,“ zavrtĂŹla hlavou Sugar. Naèež – koneènĂŹ – sedm hodin a ètyøicet minut po pĂĄdu z krvĂ potøĂsnĂŹnĂŠ keramickĂŠ mĂsy na podlahu toalet Rackhamovy mĂ˝dlĂĄrny – smĂ Sugar i Sofie jĂt do postele. Sugar tentokrĂĄt nemڞe Sofii pøĂliš pomĂĄhat, nanejvýš jĂ podat noènĂ košili. ZatĂmco se tedy dĂtĂŹ svlĂŠkĂĄ a než si vleze do postele, guvernantka se ztϞka opĂrĂĄ o rĂĄm lڞka. „Jsem ti moc vdÏènĂĄ, Sofie,“ pronese chraplavĂŹ. „Jsi moje malĂĄ zachrĂĄnkynĂŹ.“ Jen co jĂ ta slova splynou ze rtĂš, už si v duchu vynadĂĄ za to, že zlehèuje holèièèinu odvahu. PrĂĄvĂŹ takovouhle blahosklonnou poznĂĄmku by mohl pronĂŠst William, jako by Sofie byla chytrĂ˝ pejsek, kterĂ˝ provedl zĂĄbavnĂ˝ trik. Sofie položà hlavu zpĂĄtky na polštåø. Tvåøe mĂĄ skvrnitĂŠ od vyèerpĂĄnĂ, nos jasnĂŹ èervenĂ˝. Ani neodøĂkala modlitby. Rty se jà škubou touhou položit otĂĄzku. „Co je to imbecil, sleèno?“ Sugar pohladĂ Sofii po vlasech a shrne jĂ je ze žhavĂŠho èelĂèka. „To je moc hloupĂ˝ èlovĂŹk,“ odpovĂ. Sama by taky moc rĂĄda položila pĂĄr vlastnĂch otĂĄzek – PodĂvala ses do zĂĄchodovĂŠ mĂsy, než jsi zatĂĄhla za šòÚrku a splĂĄchla? A cos tam vidĂŹla? –, ale podaøà se jĂ odolat. „TvĂšj otec to tak nemyslel,“ øekne. „Byl rozèilenĂ˝. A nebylo mu dobøe.“ Sofie zavøe oèi. Už nechce nic slyšet o dospĂŹlĂ˝ch, kterĂ˝m nenĂ dobøe. Je nejvyššà èas, aby vesmĂr zase zaèal fungovat normĂĄlnĂŹ. „NesmĂš se kvĂšli nièemu trĂĄpit, malièkĂĄ,“ øekne Sugar a mrkĂĄnĂm zažene slzy. „Všechno už teĂŻ bude v poøådku.“ Sofie obrĂĄtĂ hlavu stranou a zavrtĂĄ tvåø hluboko do polštåøe. „ÂŽe už neupadnete, sleèno Sugar?“ dožaduje se zvlåštnĂm, nadurdĂŹnĂŹ mazlivĂ˝m tĂłnem. „Od nynĂŹjška budu velmi opatrnĂĄ, Sofie. Slibuju.“ Lehce se Sofie dotkne na rameni, je to takovĂŠ bezĂştϚnĂŠ gesto, než se obrĂĄtĂ k odchodu, ale holèièka se najednou zvedne v posteli a padne Sugar kolem krku. „NeumĂrejte, sleèno Sugar! NeumĂrejte!“ kvĂlĂ a Sugar ztratĂ už tak špatnou rovnovĂĄhu a mĂĄlem se po hlavĂŹ složà dĂtĂŹti do postĂ˝lky. „Neumøu,“ pøĂsahĂĄ, vrĂĄvorĂĄ a lĂbĂĄ Sofii do vlasĂš. „Neumøu, slibuju!“ Ani ne deset minut potĂŠ Sofie tvrdĂŹ spĂ a Sugar sedĂ pøed ohnĂŹm ve velkĂŠ vanĂŹ s teplou vodou, z nĂž stoupĂĄ pĂĄra. MĂstnost již nesmrdĂ po spĂĄlenĂŠm papĂru a lepidlu, ale naopak vonĂ levandulovĂ˝m mĂ˝dlem a mokrou hlĂnou: Rose, budiž jĂ za to vÏènĂĄ chvĂĄla, se koneènĂŹ podaøilo rozlomit onu houževnatou peèeÂť barvy a vypåèit okno tak, aby se dalo otevøĂt. Sugar se myje dĂškladnĂŹ, opakovanĂŹ, urputnĂŹ. ÂŽdĂmĂĄ si na zĂĄda a poprsĂ konejšivou vodu z houby, ždĂmĂĄ pĂłrovitou kostru toho moøskĂŠho tvora, dokud nepøipomĂnĂĄ vlhkou labutĂŹnku, pak si ji pøitiskne na oèi. MĂĄ je zarudlĂŠ od plåèe: våžnĂŹ s tĂm musĂ pøestat. Obèas se podĂvĂĄ dolĂš v obavĂĄch, co by tam mohla zahlĂŠdnout, ale vždycky spatøà jen uklidòujĂcĂ vrstvu pĂŹny, kterĂĄ maskuje rڞovĂ˝ nĂĄdech vody: všechny krevnĂ sraženiny se buĂŻ potopily na dno, nebo jsou skrytĂŠ v bublinkĂĄch. ZranĂŹnou nohu mĂĄ hodnĂŹ oteklou, to vĂ, ale je pro ni neviditelnĂĄ a pøipadĂĄ jĂ, že bolĂ mĂŠnĂŹ, než by mĂŹla. NaprasklĂĄ žebra (pohladĂ je napĂŹnĂŹnou dlanĂ) jsou skoro zhojenĂĄ, modøiny pestrobarevnĂŠ. To nejhoršà mĂĄ za sebou, krize pominula. Ponoøà se do vany tak hluboko, jak jĂ jejĂ obvod dovolĂ, a zase se rozbreèĂ. Kouše se do dolnĂho rtu, dokud jĂ v nĂŹm nezaène tepat, a koneènĂŹ svĂšj smutek zkrotĂ; zmĂtajĂcĂ se voda se ztišà do nehybnosti – nebo je aspoò tak nehybnĂĄ, jak jen voda mڞe bĂ˝t, když je v nĂ ponoøenĂŠ živĂŠ tĂŹlo. V neprĂšhlednĂŠm vodnĂm pøĂkopu, kterĂ˝ jĂ pableskuje mezi nohama, se pøi každĂŠm Ăşderu srdce voda zachvĂŹje, až to pøipomĂnĂĄ šplouchĂĄnĂ pøĂlivu. ZatĂmco se Sugar chystĂĄ spĂĄt, na podestĂŹ o pĂĄr dveøà dĂĄl William otevøe dopis od doktora Curlewa, kterĂ˝ zaèĂnĂĄ takto: MilĂ˝ Rackhame, dlouho a usilovnĂŹ jsem zvažoval, zdali vĂĄm mĂĄm napsat, nebo jestli mĂĄm mlèet. Nepochybuji o tom, že mĂĄte mĂŠho „vmϚovĂĄnĂ“ plnĂŠ zuby. Pøesto je tu nĂŹco, èeho jsem si sotva mohl nepovšimnout, když jsem ošetøoval guvernantku vašà dcery po tĂŠ jejĂ nehodĂŹ, a moje pøedsevzetĂ nechat si to pro sebe mne od tĂŠ doby nemĂĄlo trĂĄpilo… Tato preambule je delšà než pøĂbĂŹh samotnĂ˝, ten se odvyprĂĄvĂ jedinou vĂŹtou. Ve tmĂŹ je v posteli se Sugar pod peøinou mnoho lidĂ, kteøà k nĂ ve spĂĄnku promlouvajĂ. VyprĂĄvĂŹj nĂĄm pøĂbĂŹh, Šušu, tĂm svĂ˝m nĂłbl hlasem. JakĂ˝ pøĂbĂŹh? zeptĂĄ se a nahlĂŠdne do flekatĂ˝ch vod svĂŠho snu ve snaze pøiøadit si jmĂŠna k nezøetelnĂ˝m tvåøĂm ponoøenĂ˝m pod hladinou. NĂŹco o pomstĂŹ, hihòajĂ se hlasy, nenapravitelnĂŹ hrubĂŠ, odsouzenĂŠ prožĂt život v pekle. A aÂť tam jsou sprostĂ˝ slova. Od tebe znĂŹj sprostĂ˝ slova legraènĂŹ, Sugar. To chichotĂĄnĂ se znovu a znovu odråžà ozvĂŹnou, navzĂĄjem se posiluje, až vytvoøà kakofonii. Sugar plave od nich pryè, plave ulicemi podvodnĂho mĂŹsta a ve snu jĂ tĂĄhne hlavou, že je to divnĂŠ, protože se nikdy nenauèila plavat. A pøece se zdĂĄ, že k tĂŠhle dovednosti pøijde èlovĂŹk bez uèenĂ a že mڞe plavat, aniž si stĂĄhne noènĂ košilku, hnĂĄt svĂŠ tĂŹlo ulièkami, kterĂŠ se podobajĂ stokĂĄm, a jasnĂ˝mi prĂšhlednĂ˝mi tøĂdami. Jestli je tohle LondĂ˝n, pak se jeho obyvatelstvo odplavilo jako trosky a skonèilo kdesi vysoko nahoøe, šlem z lidskĂŠho odpadu, kterĂ˝ špinĂ oblohu. Dole podle všeho zĂšstali jen lidĂŠ, kteøà jsou dĂšležitĂ pro Sugar. Claro? ozve se odnĂŹkud zblĂzka hlas, naprosto nejkrĂĄsnĂŹjšà a nejmelodiètĂŹjšà hlas, jakĂ˝ kdy Sugar slyšela. Ne, Agnes, odpovĂ a zahne za roh. Nejsem Clara. Tak kdo jste? NedĂvejte se mi do tvåøe. Pomڞu vĂĄm, ale nedĂvejte se mi do tvåøe. Agnes ležà na zĂĄdech na dlažebnĂch kostkĂĄch v ĂşzkĂŠ ulièce, nahĂĄ, kڞi mĂĄ mramorovĂŹ bĂlou. Jednu tenkou ruèku mĂĄ položenou pøes poprsĂ, tu druhou zase køĂžem pøes prsa až dolĂš, kde jejĂ dĂŹtskĂĄ dlaò zakrĂ˝vĂĄ Venušin pahrbek. TumĂĄte, øekne Sugar, shodĂ ze sebe noènĂ košilku a pøetĂĄhne ji Agnes pøes hlavu. Bude to naše tajemstvĂ. BĂšh vĂĄm žehnej, BĂšh vĂĄm žehnej, øekne Agnes a najednou vodnĂ svĂŹt LondĂ˝na zmizĂ a ony dvĂŹ jsou spolu v posteli pod jednou peøinou jako sestry, v teple a suchu, a hledĂ si do tvåøe. William tvrdĂ, že jsem si vĂĄs vymyslela, šeptĂĄ Agnes a natahuje se, aby se Sugar dotkla a zaplašila tak pochybnosti. ÂŽe jste jen mĂšj pøelud. Williama si nevšĂmejte. ProsĂm vĂĄs, mĂĄ drahĂĄ Sestro: øeknĂŹte mi, jak se jmenujete. Sugar cĂtĂ mezi svĂ˝mi stehny ruku, kterĂĄ jemnĂŹ bere do dlanĂŹ jejĂ rozbolavĂŹlĂŠ pohlavĂ. Jmenuji se Sugar, odpovĂ. KAPITOLA ĂTYĂIATĂICĂTĂ Na ani jednĂŠ ze dvou obĂĄlek, kterĂŠ Sugar nĂĄsledujĂcĂho dne najde prostrèenĂŠ pod dveømi svĂŠho pokoje, nenà žådnĂŠ jmĂŠno; jedna je èistĂĄ, druhĂĄ je nadepsanĂĄ „K rukĂĄm osoby, kterĂŠ se to tĂ˝kĂĄ“. Je pĂšl jednĂŠ odpoledne. PrĂĄvĂŹ se vrĂĄtila po dopolednĂm vyuèovĂĄnĂ z uèebny, kde jĂ Sofie už na zaèåtku dala na vĂŹdomĂ, že nĂŹco tak zĂĄvažnĂŠho jako uèenĂ nesmĂ zhatit žådnĂŠ vyrušovĂĄnĂ, rozptylovĂĄnĂ ani zahĂĄlèivost. Vèerejšek byl jistĂŹ velmi zajĂmavĂ˝, ale dnešek musĂ bĂ˝t jinĂ˝ – nebo, lĂŠpe øeèeno, dnešek musĂ bĂ˝t stejnĂ˝ jako kterĂ˝koli jinĂ˝ den. „PatnĂĄctĂŠ stoletĂ,“ odøĂkĂĄvala Sofie, jako by jĂ kdosi svÏøil odpovĂŹdnost za zĂĄchranu tĂŠto epochy pøed bordelåøskĂ˝m zanedbĂĄvĂĄnĂm, „se vyznaèuje pĂŹti hlavnĂmi udĂĄlostmi: byl vynalezen knihtisk, Konstantinobol dobyli Turci, v Anglii došlo k tøicetiletĂŠ obèanskĂŠ vĂĄlce, ŠpanĂŹlĂŠ vytlaèili Maury do Afriky a Ameriku objevil Kryštof… Kryštof…“ V tu chvĂli vzhlĂŠdla k Sugar a nechtĂŹla ani vĂc, ani mĂŠnĂŹ než jmĂŠno onoho italskĂŠho objevitele. „Kolumbus, Sofie.“ Sugar byla dokonalou guvernantkou a svou roli hrĂĄla pøesnĂŹ tak, jak to po nĂ jejà žaèka vyžadovala, pøestože mĂŹla rĂĄno snad desetkrĂĄt nutkĂĄnĂ propuknout v plåè a pøestože trpĂŹla nepolevujĂcĂm krvavĂ˝m vĂ˝tokem do improvizovanĂŠ vložky pøišpendlenĂŠ k pantalĂłnĂšm. Dopoledne pak pøĂhodnĂŹ zakonèil obĂŹd v podobĂŹ propasĂrovanĂŠ zeleniny a rýžovĂŠho nĂĄkypu, vĂšbec nejmdlejšà jĂdlo, kterĂŠ jim kdy bylo naservĂrovĂĄno, a dĂškaz toho, že nĂŹkdo musel informovat kuchyòskĂ˝ personĂĄl o zažĂvacĂch problĂŠmech sleèny RackhamovĂŠ. ZklamanĂ˝ pohled, kterĂ˝ si Sugar se SofiĂ vymĂŹnily, když pøed nĂŹ Rose tu horkou kaši postavila, byl zdaleka jejich nejintimnĂŹjšĂm sdĂlenĂ˝m okamžikem od poèåtku dne. TeĂŻ se Sugar vracĂ do svĂŠho pokoje a tϚà se na tu blaženou Ăşlevu, až si z rozkroku vytĂĄhne zakrvĂĄcenĂ˝ hadøĂk a nahradĂ ho èistĂ˝m. Vanu ze vèerejšĂho veèera už bohužel odnesli, aèkoli sotva mohla oèekĂĄvat, že tam Rose tu vystydlou vodu s klihovitou èervenou sedlinou na dnĂŹ nechĂĄ jen tak stĂĄt. JeštĂŹ na chvĂli ale uspokojenĂ hmotnĂ˝ch potøeb odložà a nemotornĂŹ se ohne pro obĂĄlky. OèekĂĄvĂĄ, že v tĂŠ neoznaèenĂŠ bude lĂstek od Rose v tom smyslu, že okno je již vypåèenĂŠ, kdyby si toho snad nevšimla. Sugar obĂĄlku otevøe a najde v nĂ desetilibrovou bankovku a nepodepsanĂ˝ vzkaz naškrĂĄbanĂ˝ na obyèejnĂŠm papĂru. DĂŹtskĂ˝m tiskacĂm pĂsmem, kterĂŠ by oèekĂĄvala od levĂĄka, tam stojĂ: DozvĂŹdĂŹl jsem se, že èekåš dĂtĂŹ. NenĂ tudĂž myslitelnĂŠ, abys zde setrvala jako guvernantka mĂŠ dcery. PøiklĂĄdĂĄm tvou mzdu; buĂŻ prosĂm pøipravena vyklidit svĂšj pokoj s veškerĂ˝mi svršky a osobnĂm majetkem k prvnĂmu bøeznu tohoto roku (1. 3. 1876). DoufĂĄm, že doporuèujĂcĂ dopis (viz dalšà obĂĄlka) by ti mohl bĂ˝t v budoucnosti nĂŹjak užiteènĂ˝; jak si povšimneš, dovolil jsem si nĂŹco podniknout ohlednĂŹ tvĂŠ totožnosti. Måš-li to v životĂŹ nĂŹkam dotĂĄhnout, pak dle mĂŠho nĂĄzoru potøebuješ vlastnĂ jmĂŠno. Tak jsem ti ho dal. Dalšà diskuse v tĂŠto zĂĄležitosti je vylouèenĂĄ. Nepokoušej se mne navštĂvit. Kdykoli do domu pøijde nĂĄvštĂŹva, zdržuj se laskavĂŹ ve svĂŠm pokoji. Sugar papĂr znovu složà v pĂšvodnĂm poøadĂ ohybĂš a znecitlivĂŹlĂ˝mi a studenĂ˝mi prsty jej s jistĂ˝mi obtĂžemi vsune do obĂĄlky. Pak otevøe levandulovĂŹ tĂłnovanou obĂĄlku nadepsanou slovy „K rukĂĄm osoby, kterĂŠ se to tĂ˝kĂĄ“ a pøi tom pøejede palcem po chlopni, aby obĂĄlku nenatrhla. OstrĂ˝ okraj papĂru ji øĂzne, ale ona to necĂtĂ; bojĂ se jen, že potøĂsnĂ obĂĄlku nebo jejĂ obsah. Jak tam balancuje na berli a co pĂĄr vteøin si olizuje palec, než vlasovĂŹ tenkĂĄ èårka krve zbytnĂ ve volnou kapku, podaøà se jĂ vytĂĄhnout dopis a pøeèĂst ho. Je peèlivĂŹ napsanĂ˝ na RackhamovĂŹ hlavièkovĂŠm papĂru a podepsanĂ˝ WilliamovĂ˝m jmĂŠnem, stejnĂŹ ĂşhlednĂŹ jako jejĂ padĂŹlky. K rukĂĄm osoby, kterĂŠ se to tĂ˝kĂĄ. JĂĄ, William Rackham, bych vĂĄm rĂĄd pøedstavil sleènu Elizabeth Sugarovou, kterĂĄ byla v mĂ˝ch službĂĄch pĂŹt mĂŹsĂcĂš od 3. listopadu 1875 do 1. bøezna 1876 coby guvernantka mĂŠ šestiletĂŠ dcery. NemĂĄm pochyb o tom, že sleèna SugarovĂĄ plnila svĂŠ povinnosti nanejvýš zdatnĂŹ, citlivĂŹ a nadšenĂŹ. Pod jejĂm vedenĂm mĂĄ dcera vyzrĂĄla v mladou dĂĄmu. VyrozumĂŹl jsem, že rozhodnutĂ sleèny SugarovĂŠ podat vĂ˝povĂŹĂŻ je motivovĂĄno nemocĂ jejĂho blĂzkĂŠho pøĂbuznĂŠho a nikterak se nedotĂ˝kĂĄ mĂŠ spokojenosti s jejĂm nadĂĄnĂm. Naopak, nemohu ji sdostatek vynachvĂĄlit. Våš William Rackham I tento dopis Sugar znovu složà podle pĂšvodnĂch ohybĂš a vsune ho zpĂĄtky do obĂĄlky. Naposledy si olĂzne palec, ale øĂznutĂ se už zaceluje. Sugar oba dopisy položà na toaletnĂ stolek a dobelhĂĄ se k oknu, kde pøenese vĂĄhu z berle na parapet. Dole se Shears spokojenĂŹ rĂ˝pe v RackhamovĂŹ zahradĂŹ a poskakuje kolem mladĂ˝ch stromkĂš, kterĂŠ pøežily zimu. Cvakne kovovĂ˝mi nڞkami a odstøihne poutko z motouzu, kterĂŠ drželo štĂhlĂ˝ kmĂnek rovnobϞnĂŹ s kĂšlem: takovĂŠ hýèkĂĄnĂ už nepotøebuje. ViditelnĂŹ hrdĂ˝ poodstoupĂ a opøe si pĂŹsti o koženou zĂĄstĂŹru na bocĂch. Sugar po jistĂ˝ch ĂşvahĂĄch usoudĂ, že kdyby pĂŹstmi prorazila sklenĂŹnĂŠ okennĂ tabulky, zpĂšsobila by si jen pøĂšernĂŠ obtĂže a naopak od Ăşzkosti by si ulevila jen na chvilku. MĂsto toho si donese pero a papĂr, poøåd ještĂŹ vestoje využije parapetu jako psacĂho stolu a donutĂ se bĂ˝t rozumnĂĄ. DrahĂ˝ Williame, promiò mi, že to øĂkĂĄm tak otevøenĂŹ, ale mĂ˝lĂš se. KrĂĄtce mne sužoval bolestivĂ˝ otok, ale ten již splaskl a jĂĄ mĂĄm nynĂ mĂŹsĂèky, jak se mڞeš ke svĂŠ spokojenosti pøesvĂŹdèit, pokud za mnou zajdeš. TvĂĄ milujĂcĂ Sugar Znovu a znovu proèĂtĂĄ tento dopis a poslouchĂĄ, jak se jĂ jeho tĂłn rozlĂŠhĂĄ v hlavĂŹ. Pøijme ho William? Když je tak znepokojenĂ˝, vyložà si obrat „jak se mڞeš ke svĂŠ spokojenosti pøesvĂŹdèit“ polemicky, anebo se mڞe spolehnout, že si všimne lascivnĂho nĂĄvrhu, jenž se za nĂm skrĂ˝vĂĄ? Zhluboka se nadechne a pøipomene si, že ze všeho, co kdy napsala, se prĂĄvĂŹ tĂmhle prostĂŹ musĂ trefit do èernĂŠho. Bude lechtivĂ˝ humor vzkazu jasnĂŹjšĂ, pokud mezi slova „vlastnĂ“ a „spokojenosti“ vsune slovo „naprostĂŠ“? Na druhou stranu, je tu lechtivost namĂstĂŹ, anebo by ji mĂŹla nahradit konejšivĂŹjšĂm a vĂce podkuøujĂcĂm tĂłnem? BĂŹhem pĂĄr vteøin jĂ dojde, že je pøĂliš rozrušenĂĄ, než aby napsala druhĂ˝ vzkaz, a že by mĂŹla doruèit tenhle, než udĂŹlĂĄ nĂŹco pošetilĂŠho. Proto papĂr pøeložà na pĂšlku, dokulhĂĄ na podestu, namĂøà si to pøĂmo k WilliamovĂ˝m dveøĂm a prostrèà dopis pod nimi. Odpoledne guvernantka a žaèka procvièujĂ aritmetiku, ovÏøà si, zda již milnĂky patnĂĄctĂŠho stoletĂ neupadly v zapomnĂŹnĂ, a zaènou s mineralogiĂ. Ruèièky hodin se po cifernĂku otåèejĂ stejnĂŹ lĂnĂŹ, jako mapu svĂŹta kousek po kousku nasvĂŹcuje slunce klesajĂcĂ na obloze. Snop svĂŹtla vytvarovanĂ˝ oknem žhne na pastelovĂ˝ch moøĂch i podzimnĂch kontinentech a nĂŹkterĂŠ rozjasòuje, jinĂŠ halĂ do stĂnu. Sugar si z OtĂĄzek Richmal MangnallovĂŠ namĂĄtkou vybrala mineralogii, protože ji poklĂĄdala za bezpeènĂŠ a neemotivnĂ tĂŠma, kterĂŠ uspokojĂ Sofiinu potøebu nÏèeho spoøådanĂŠho a hmatatelnĂŠho. TeĂŻ odøĂkĂĄvĂĄ hlavnĂ kovy a nechĂĄvĂĄ Sofii, aby je opakovala: zlato, støĂbro, platina, rtuÂť, mĂŹĂŻ, železo, olovo, cĂn, hlinĂk. Zlato je nejtϞšĂ, cĂn nejlehèĂ, železo nejužiteènĂŹjšĂ. Jen co se však podĂvĂĄ na dalšà otĂĄzku, JakĂŠ jsou hlavnĂ vlastnosti kovĂš?, Sugar zalituje, že tentokrĂĄt se na hodinu mimoøådnĂŹ nepøipravila, a podråždĂŹnĂŹ zamruèĂ. „Bude mi chvilku trvat, než tahle slova pøeložĂm do jazyka, kterĂŠmu budeš rozumĂŹt, zlatĂèko,“ vysvĂŹtlĂ a odvrĂĄtĂ se od Sofiiny dychtivĂŠ tvåøe zvednutĂŠ vzhĂšru. „Copak nejsou anglicky, sleèno?“ „Ano, jenže jĂĄ ti je musĂm zjednodušit.“ Po SofiinĂŹ tvåøi pøelĂŠtne dotèenĂ˝ vĂ˝raz. „JĂĄ bych jim zkusila porozumĂŹt sama, sleèno.“ Sugar vĂ, že by tento protest mĂŹla odvrĂĄtit shovĂvavou, taktnĂ odpovĂŹdĂ, ale zrovna ji žådnĂĄ nenapadĂĄ. MĂsto toho strohĂ˝m øeènickĂ˝m hlasem pøeète: „Tøpyt, opacita, hmotnost, kujnost, duktilita, porĂŠznost, rozpustnost.“ RozhostĂ se ticho. „Hmotnost je to, jak jsou vĂŹci tϞkĂŠ, sleèno,“ øekne Sofie. „Ano, Sofie,“ odpovĂ Sugar kajĂcnĂŹ; teĂŻ už je pøipravenĂĄ vysvĂŹtlit, co ji pøedtĂm nenapadlo. „Tøpyt znamenĂĄ, že se kovy lesknou; opacita, že jsou pro nĂĄs neprĂšhlednĂŠ; kujnost, že je mڞeme vytepat do jakĂŠhokoli tvaru, kterĂ˝ si zamaneme; duktilita… to sama nevĂm a budu si to muset najĂt ve slovnĂku. PorĂŠznost znamenĂĄ, že lĂĄtka mĂĄ v sobĂŹ malinkĂŠ dĂrky, aèkoli to u kovĂš nĂŹjak neznĂ sprĂĄvnĂŹ, že? Rozpustnost…“ Sugar zmlkne a pohledem si potvrdĂ, že takovĂŠhle zajĂkavĂŠ a rozpaèitĂŠ uèenĂ nenĂ Sofii vĂšbec po chuti. MĂsto toho pøeskoèà k pasåži, v nĂž se Richmal MangnallovĂĄ zmiòuje o objevenĂ nevyèerpatelnĂ˝ch zĂĄsob zlata v AustrĂĄlii, což Sugar umožnĂ improvizovanĂŹ vylĂèit chudĂŠho zlatokopa, kterĂ˝ za zoufalĂŠho pøihlĂženĂ hladovĂŠ manželky a dĂŹtĂ hloubĂ jĂĄmu v tvrdĂŠ pĂšdĂŹ, až jednoho dne…! „Proè jsou na svĂŹtĂŹ takovĂĄ cizĂ slova, sleèno?“ pozeptĂĄ se Sofie, když hodina mineralogie skonèĂ. „Jedno cizĂ slovo vydĂĄ za celou vĂŹtu plnou krĂĄtkĂ˝ch a snadnĂ˝ch slov, Sofie,“ ujistĂ ji Sugar. „Šetøà èas a papĂr.“ Když vidĂ, že to dĂŹvèe nepøesvĂŹdèilo, dodĂĄ: „Kdyby byly knihy napsanĂŠ tak, aby jim ve všem porozumĂŹl každĂ˝ èlovĂŹk bez ohledu na svĂŠ mlĂĄdĂ, byly by to ohromnĂŹ dlouhĂŠ knihy. Copak bys chtĂŹla èĂst knihu, kterĂĄ mĂĄ tisĂc strĂĄnek, Sofie?“ „Pøeèetla bych tisĂc miliĂłnĂš strĂĄnek, sleèno,“ odpovĂ Sofie bez vĂĄhĂĄnĂ, „kdybych všem slovĂšm rozumĂŹla.“ Když se v pøestĂĄvce mezi koncem vyuèovĂĄnĂ a veèeøà vrĂĄtĂ Sugar do svĂŠho pokoje, šokuje ji, že v nĂŹm nenajde odpovĂŹĂŻ na svĂšj lĂstek. Jak je tohle možnĂŠ? NapadĂĄ ji pouze, že Williama uklidnila, ale že on ve svĂŠm sobectvĂ nevidĂ dĂšvod spĂŹchat s replikou. Znovu se chopĂ pera a papĂru a pĂše: DrahĂ˝ Williame, prosĂm – každĂĄ hodina, kdy èekĂĄm na tvou odpovĂŹĂŻ, je muèenĂ – prosĂm ujisti mĂŹ, že se naše domĂĄcnost mڞe vrĂĄtit do starĂ˝ch kolejĂ. My všichni teĂŻ potøebujeme stabilitu – Rackhamovo voòavkåøstvĂ stejnĂŹ jako Sofie a jĂĄ. NezapomĂnej prosĂm, jak se ti z celĂŠho srdce snažĂm pomĂĄhat a ušetøit tĂŹ nepøĂjemnostĂ. TvĂĄ milujĂcĂ Sugar Znovu si to svĂŠ komunikĂŠ pøeète a zamraèà se. MožnĂĄ je tam tĂŹch „prosĂm“ pøĂliš mnoho. A Williamovi by se nemusel lĂbit nĂĄznak, že ji muèĂ. Ale opĂŹt nemĂĄ odvahu sepsat jinou verzi. Jako pøedtĂm si pospĂšà ke dveøĂm jeho pracovny a prostrèà dopis pod nimi. Veèeøe pro Sugar a Sofii pozĂšstĂĄvĂĄ z nemilosrdnĂŹ propasĂrovanĂŠ rebarborovĂŠ polĂŠvky, pošĂrovanĂŠho lososovĂŠho filetu a porce dosti vodnatĂŠ ovocnĂŠ želatiny; kuchaøka mĂĄ evidentnĂŹ nadĂĄle starost, že zažĂvĂĄnĂ sleèinky RackhamovĂŠ se ještĂŹ ĂşplnĂŹ nevzpamatovalo. Rose potom pøinese šålek èaje na splĂĄchnutĂ veèeøe – pro sleènu Sugar silnĂ˝, pro sleènu Rackhamovou ze dvou tøetin zøedĂŹnĂ˝ mlĂŠkem –, a jen co si Sugar jednou lokne, na minutku se omluvĂ. Než jĂ velmi horkĂ˝ èaj trochu vystydne, mohla by se podĂvat k sobĂŹ do pokoje, jestli tøeba Williama koneènĂŹ nĂŹco nevytrhlo z jeho sebezahledĂŹnosti. Vyjde z uèebny, chvatnĂŹ projde po podestĂŹ a otevøe dveøe svĂŠho pokoje. NenĂ tam nic, co tam nebylo pøedtĂm. VrĂĄtĂ se do uèebny k èaji. Ruce se jĂ lehounce klepou; je pøesvĂŹdèenĂĄ, že William se prĂĄvĂŹ chystĂĄ èi chystal odpovĂŹdĂŹt, ale že ho zdržely nepøedvĂdatelnĂŠ okolnosti nebo otravnĂĄ povinnost snĂst vlastnĂ veèeøi. Pokud si dokåže zaøĂdit, aby nĂĄsledujĂcĂ hodina rychle odsĂ˝pala, nebude se muset zbyteènĂŹ užĂrat. Aèkoli je Sofie vyrovnanĂŹjšà než na poèåtku dne, nenĂ po skonèenĂ vyuèovĂĄnĂ pøĂliš družnĂĄ; pøesunula se do protĂŹjšĂho kouta a hraje si s panenkou – strkĂĄ jĂ pod suknĂŹ kulièky ze zmaèkanĂŠho papĂru a snažà se jĂ tak ze staromĂłdnĂ krinolĂny udĂŹlat honzĂk. Sugar už z jejĂho soustøedĂŹnĂŠho vĂ˝razu dokåže odhadnout, že si nepøeje bĂ˝t vyrušovĂĄna, dokud nebude èas jĂt spĂĄt. Co mĂĄ dĂŹlat, aby si nĂŹjak ukrĂĄtila èas? Chytat lelky ve svĂŠm pokoji? ĂĂst si to, co zbylo ze Shakespeara? Pøipravovat se na zĂtøejšà vyuèovĂĄnĂ? V nĂĄhlĂŠm zĂĄblesku inspirace Sugar zvedne talĂøky, pøĂbory a šålky, narovnĂĄ je na sebe, aby byly co nejstabilnĂŹjšĂ, a odpajdĂĄ s nimi z mĂstnosti. Berli nechĂĄ opøenou o futro. MĂĄ spoustu èasu; nikdo ji nebude sledovat, jak pomalu sestupuje po schodech. Jednou rukou uchopĂ zĂĄbradlĂ a celĂ˝m pøedloktĂm se opøe o leštĂŹnĂŠ døevo; druhou rukou svĂrĂĄ nĂĄdobĂ a tiskne si ostrĂ˝ okraj talĂøÚ pod poprsĂ. Pak schod po schodu navĂĄdĂ svoje tĂŹlo dolĂš a støĂdĂĄ jedno bolestivĂŠ otoèenĂ zranĂŹnĂŠ nohy s tϞkĂ˝m bezbolestnĂ˝m došlapem na tu zdravou. Pøi každĂŠm poklesu o patnĂĄct centimetrĂš porcelĂĄnovĂ˝ servis lehce zarachtĂĄ, ale ona ten komĂnek držà v rovnovĂĄze. Jakmile se ve zdravĂ dostane do pøĂzemĂ, opatrnĂŹ se vydĂĄ chodbou, potϚenĂĄ plynulĂ˝m, byÂť nepøĂliš elegantnĂm rytmem svĂŠho postupu. Bez nehody projde nĂŹkolikerĂ˝mi dveømi, až koneènĂŹ pøekroèà prĂĄh kuchynĂŹ. „Sleèno Sugar!“ vyjekne Rose pøekvapenĂŹ. Byla pøistižena pøĂmo pøi èinu, jak se lĂĄduje zbylĂ˝m trojhrĂĄnkem topinky s mĂĄslem, aèkoli do jejà øådnĂŠ druhĂŠ veèeøe zbĂ˝vĂĄ ještĂŹ pĂĄr hodin. RukĂĄvy mĂĄ vyhrnutĂŠ a opĂrĂĄ se o velkĂ˝ stĂšl uprostøed mĂstnosti, kterĂ˝ tak trochu pøipomĂnĂĄ stĂšl pitevnĂ. DĂŹveèka Harriet stojĂ o nĂŹco dĂĄl a rovnĂĄ volskĂŠ jazyky do pøedepsanĂŠho tvaru, aby mohly bĂ˝t zality aspikem. Za dveømi do umĂ˝vĂĄrny lze zahlĂŠdnout ošuntĂŹlou sukni, mokrĂŠ boty a napuchlĂŠ kotnĂky Janey, kterĂĄ zrovna cosi drhne rejžåkem ve døezu. „Napadlo mĂŹ, že bych vĂĄm sem mohla vrĂĄtit tohle,“ øekne Sugar a nabĂdne jim špinavĂŠ nĂĄdobĂ. „Abych vĂĄm ušetøila prĂĄci.“ Rose na ni ohromenĂŹ zĂrĂĄ, jako by pøed nĂ ĂşplnĂŹ nahĂ˝ akrobat prĂĄvĂŹ pøedvedl okĂĄzalĂŠ salto a teĂŻ èekal na potlesk. „DĂŹkuji mnohokrĂĄt, sleèno Sugar,“ pronese a polkne napĂšl rozžvĂ˝kanĂ˝ chlĂŠb. „ĂĂkejte mi prosĂm jen Sugar,“ nabĂdne jĂ Sugar a podĂĄ jĂ talĂøe. „Však už jsme mockrĂĄt pracovaly spoleènĂŹ, ne, Rose?“ Zvažuje, zda mĂĄ Rose pøipomenout konkrĂŠtnĂŹ VĂĄnoce a to, jak byly obĂŹ zamouèenĂŠ až po lokty, ale usoudĂ, že by to mohlo vypadat trochu ĂşlisnĂŹ. „Ano, sleèno Sugar.“ Harriet a Rose na sebe nervĂłznĂŹ pohlĂŠdnou. KuchyòskĂĄ dĂŹveèka nevĂ, jestli mĂĄ stĂĄt v pozoru s rukama pøeloženĂ˝ma pøes zĂĄstĂŹru, nebo dĂĄl tvarovat a poutat volskĂŠ jazyky, z nichž jeden se prĂĄvĂŹ rozvinul a hrozĂ ztuhnout v ĂşplnĂŹ špatnĂŠm tvaru. „Jak usilovnĂŹ všechny pracujete!“ poznamenĂĄ Sugar, odhodlanĂĄ prolomit ledy. „Wi- tedy pan Rackham si jistĂŹ sotva dokåže pøedstavit, jak ustaviènĂŹ se hmoždĂte.“ Rose s oèima navrch hlavy sleduje, jak guvernantka dokulhĂĄ až do kuchynĂŹ a topornĂŹ dosedne na židli. Rose i Harriet si moc dobøe uvĂŹdomujĂ, že od tĂŠ doby, co zemøela panĂ RackhamovĂĄ a ustaly veškerĂŠ veèĂrky, se nehmoždĂ ani zdaleka „ustaviènĂŹ“; naopak, pokud se pĂĄn vbrzku znovu neoženĂ, bezpochyby zĂĄhy dojde k zĂĄvĂŹru, že zamĂŹstnĂĄvĂĄ vĂce služebnictva, než potøebuje. „NestϞujeme si, sleèno Sugar.“ RozhostĂ se ticho. Sugar se v ostrĂŠm mĂĄrniènĂm svĂŹtle rozhlĂŠdne po kuchyni. Harriet pøekøĂžila ruce na prsou a nechala ten volskĂ˝ jazyk, aÂť si dĂŹlĂĄ, co chce. Rose si roluje rukĂĄvy zpĂĄtky k zĂĄpĂŹstĂm a rty mĂĄ sevøenĂŠ v bĂĄzlivĂŠm nĂĄznaku ĂşsmĂŹvu. Janey pøi mytĂ nĂĄdobĂ kroutĂ zadkem a nazdaøbĂšh posklĂĄdanĂŠ zĂĄhyby na sukni se jĂ pøi tom houpajĂ sem a tam. „Takže,“ ozve se Sugar tak pøåtelsky, jak to jen dokåže, „co budete mĂt všechny k druhĂŠ veèeøi? A kde je kuchaøka? A to všechny jĂte tady, u stolu? PoèĂtĂĄm, že vĂĄs zvonky vyrušĂ, když se vĂĄm to nejmĂŠnĂŹ hodĂ.“ Rose spolkne tuhle nestravitelnou ètveøici otĂĄzek a vyvalĂ oèi v sloup. „Kuchaøka odešla nahoru a… a my si dĂĄme trochu aspiku, sleèno. Pak jsou tady zbytky rostbĂfu ze vèerejška a… A nedala byste si trochu švestkovĂŠho kolåèe, sleèno Sugar?“ „Ale jistĂŹ,“ kĂ˝vne Sugar. „Jestli mĂĄte nĂŹjakĂ˝ nazbyt.“ Je tedy pøinesen švestkovĂ˝ kolåè a služky vestoje pøihlĂžejĂ, jak ho guvernantka jĂ. Janey už tou dobou nasklĂĄdala nĂĄdobĂ do odkapĂĄvaèe a pøijde se podĂvat, co se dĂŹje v okolnĂm svĂŹtĂŹ. „ZdravĂèko, Janey,“ zahlaholĂ Sugar, když zrovna nekouše do švestkovĂŠho kolåèe. „NevidĂŹly jsme se od VĂĄnoc, že? Nenà škoda, jak je jedna èåst domĂĄcnosti skrytĂĄ pøed druhou?“ Janey zrudne tak, že se odstĂn jejich tvåøà bezmĂĄla pøiblĂžà barvĂŹ jejĂch humøĂch rukou a pøedloktĂ. UdĂŹlĂĄ poloviènĂ pukrle, vyvalĂ oèi, ale nevydĂĄ ze sebe ani hlĂĄsku. Už dvakrĂĄt se dostala do potĂžà kvĂšli incidentĂšm s RackhamovĂ˝mi, s nimiž si nemĂŹla bĂ˝t nijak blĂzkĂĄ – nejdøĂv se sleènou SofiĂ onoho dne, kdy se jĂ spustilo krvĂĄcenĂ z nosu, a potom tenkrĂĄt, když ta chudinka šĂlenĂĄ, panĂ RackhamovĂĄ, vpadla do umĂ˝vĂĄrny a nabĂzela se, že pomڞe –, a tak je tentokrĂĄt pevnĂŹ rozhodnutĂĄ nedostat se do malĂŠru. „No,“ pronese Sugar vesele, když dojĂ poslednĂ sousto švestkovĂŠho kolåèe a služky na ni dĂĄl vrhajĂ nedĂšvÏøivĂŠ a zmatenĂŠ pohledy. „Tak jĂĄ už asi budu muset. Je pomalu èas uložit Sofii do postele. Na shledanou, Rose; na shledanou, Harriet; na shledanou, Janey.“ A ztϞka se zvedne. Lituje jen, že nemڞe bezbolestnĂŹ a okamžitĂŹ vystoupat vzhĂšru vzduchem jako duch odmrštĂŹnĂ˝ z mĂsta zĂĄniku vlastnĂ fyzickĂŠ schrĂĄnky; anebo že se kamennĂĄ podlaha kuchynĂŹ neotevøe, nespolkne ji a nedopøeje jĂ tak milosrdnou smrt. Když se vrĂĄtĂ do svĂŠho pokoje, pøece jen tam na ni èekĂĄ dopis od Williama. Pokud je „dopis“ sprĂĄvnĂŠ slovo pro vzkaz, na nĂŹmž stojĂ jen: ÂŽĂĄdnĂŠ dalšà diskuse. Sugar zmaèkĂĄ vzkaz v pĂŹsti a znovu dostane chuÂť rozbĂjet okna, vykøièet si plĂce, zabušit na Williamovy dveøe. VĂ ale, že takhle jeho nĂĄzor nezmĂŹnĂ. MĂsto toho se jejĂ nadĂŹje pøenesou k Sofii. William nepoèĂtal se svou dcerou. MĂĄ jen zcela mlhavĂŠ ponĂŹtĂ o loajalitĂŹ, kterĂĄ se vyvinula mezi guvernantkou a dĂtĂŹtem, ale brzy to sĂĄm zjistĂ. Sofie se postarĂĄ, aby zmĂŹnil nĂĄzor: muži nikdy nesnesou pomyšlenĂ, že jsou pøĂèinou ženskĂŠho plåèe! Když nadejde èas uložit Sofii do postele, Sugar ji jako obvykle zachumlĂĄ do peøiny a uhladĂ jĂ jemnĂŠ zlatavĂŠ vlasy rovnomĂŹrnĂŹ pøes polštåø, až zåøà jako ilustrace slunce z obrĂĄzkovĂŠ knihy. „Sofie?“ ozve se Sugar hlasem chraplavĂ˝m vĂĄhĂĄnĂm. DĂŹvèåtko vzhlĂŠdne a okamžitĂŹ je mu jasnĂŠ, že se bude probĂrat zĂĄležitost mnohem zĂĄvažnĂŹjšà než šità šatièek pro panenku. „Ano, sleèno?“ „Sofie, tvĂšj otec… TvĂšj otec pro tebe asi bude mĂt nĂŹjakĂŠ zprĂĄvy. Docela brzy, myslĂm.“ „Ano, sleèno,“ pøisvĂŹdèà Sofie a usilovnĂŹ zamžikĂĄ, aby neusnula døĂv, než se sleèna Sugar dostane k vĂŹci. Sugar si olĂzne rty, kterĂŠ mĂĄ teĂŻ stejnĂŹ suchĂŠ a hrubĂŠ jako pytlovinu. Nechce se jĂ opakovat Williamovo ultimĂĄtum nahlas, aby se nestalo nesmazatelnĂ˝m, jako když se inkoustem obtĂĄhnou slova napsanĂĄ tužkou. „NejspĂš,“ tĂĄpe Sugar, „si tĂŹ k sobĂŹ nechĂĄ pøivĂŠst… A pak ti nĂŹco øekne.“ „Ano, sleèno,“ pøisvĂŹdèà Sofie zmatenĂŹ. „No…“ pokraèuje Sugar a dodĂĄ si odvahy tĂm, že vezme Sofii za obĂŹ ruce. „No, až to udĂŹlĂĄ, tak… tak bych si pøåla, abys mu na oplĂĄtku nĂŹco øekla.“ „Ano, sleèno,“ slĂbĂ Sofie. „Pøåla bych si, abys mu øekla…“ zasĂpĂĄ Sugar a zamrkĂĄ, aby jĂ do oèà nevhrkly slzy. „Pøåla bych si, abys mu øekla… co ke mnĂŹ cĂtĂš!“ NamĂsto odpovĂŹdi se Sofie zvedne a obejme ji, jako to udĂŹlala vèera, až na to, že tentokrĂĄt k úžasu Sugar zaène svou guvernantku hladit po hlavĂŹ, èechrat jĂ vlasy a dĂŹtsky tak napodobovat mateøskou nĂŹhu. „Dobrou noc, sleèno,“ popøeje jĂ ospale. „A zĂtra: Amerika.“ Sugar èekĂĄ, protože jĂ koneckoncĂš nic jinĂŠho než èekat nezbĂ˝vĂĄ. William byl již tolikrĂĄt pevnĂŹ rozhodnutĂ˝ – a pøece se nechal zviklat. Hrozil, že Swanovi & Edgarovi øekne, aÂť se jdou vycpat; hrozil, že vyrazĂ do VĂ˝chodoindickĂ˝ch dokĂš, èapne jistĂŠho obchodnĂka za lĂmec a bude jĂm tøåst, dokud dotyènĂ˝ nezaène blekotat; vyhrožoval, že øekne Groveru Pankeymu, aÂť zaène ty svoje dĂłzièky vyrĂĄbĂŹt z lepšĂch slonĂš. PokaždĂŠ jen dĂŹlal ramena. Jestli ho nechĂĄ na pokoji, jeho zduøelĂŠ odhodlĂĄnĂ povadne a naprosto se scvrkne. Od nĂ to chce jen… nadlidskĂŠ sebeovlĂĄdĂĄnĂ. Dopoledne nĂĄsledujĂcĂho dne probĂŹhne bez incidentu. Všechno je ĂşplnĂŹ jako obvykle. PoutnĂci pøistĂĄli na americkĂŠ pĂšdĂŹ a uzavøeli mĂr s divochy. Z pokĂĄcenĂ˝ch stromĂš se stavĂ farmy. Když pøijde èas obĂŹda, jĂdlo nenĂ už tak nemastnĂŠ neslanĂŠ jako vèera: pilaf z uzenĂŠ tresky a znovu švestkovĂ˝ kolåè. Když se Sugar vrĂĄtĂ v poledne do svĂŠho pokoje, èekĂĄ ji tam zĂĄsilka: dlouhĂ˝ a tenkĂ˝ balĂèek v hnĂŹdĂŠm papĂru ovĂĄzanĂŠm provĂĄzkem. Dar na usmĂøenou od Williama? Ne. Na konci provĂĄzku je pøipevnĂŹnĂĄ malĂĄ navštĂvenka; pøitĂĄhne si ji k oèĂm a pøeète si, co na nĂ stojĂ. MilĂĄ sleèno Sugar, od otce jsem se doslechla o nehodĂŹ, kterĂĄ vĂĄs potkala. PøijmĂŹte prosĂm toto na znamenĂ mĂ˝ch sympatiĂ. NenĂ tøeba nic vracet; zjistila jsem, že mi to již k nièemu nenĂ, a doufĂĄm, že vy zĂĄhy budete moci øĂci totʞ. S pozdravem EmmelĂna FoxovĂĄ Sugar rozbalĂ balĂèek a vytĂĄhne na svĂŹtlo bytelnou leštĂŹnou špacĂrku. Sugar se chce Sofii pochlubit novou pomĂšckou, kterĂĄ jĂ umožòuje kråèet mnohem dĂšstojnĂŹji než s berlĂ, ale když se vrĂĄtĂ do uèebny, zastihne holèièku schoulenou nad psacĂm stolem, jak neovladatelnĂŹ vzlykĂĄ a plåèe. „Co se dĂŹje? Co se dĂŹje?“ dožaduje se Sugar. KulhĂĄ pøes pokoj a hĂšl jĂ pøi tom bouchĂĄ o prkna podlahy. „Po-po-pošlou vĂĄs pryè,“ zakvĂlĂ Sofie skoro vyèĂtavĂŹ. „Byl tu teĂŻ… William – tvĂšj otec??“ Sugar se na to nemڞe nezeptat, i když ve vzduchu cĂtĂ jeho olej na vlasy. Sofie pøikĂ˝vne a prĂšzraènĂŠ slzièky jĂ pøi tom odskoèà z lesklĂŠ brady. „JĂĄ mu øekla, sleèno,“ hĂĄjĂ se pronikavĂ˝m hlasem. „Ăekla jsem mu, že vĂĄs mi-mi-miluju.“ „Ano? Ano?“ ponoukĂĄ ji Sugar a bezĂşspϚnĂŹ hladĂ Sofii po tvåøĂch, dokud ji ta slanĂĄ vodièka nezaène pĂĄlit v trhlinkĂĄch kڞe. „Co ti odpovĂŹdĂŹl?“ „O-on ne-neøekl vĂšbec nic,“ vzlykĂĄ holèièka a ramena se jĂ otøåsajĂ. „Ale vy-vypadal, že se na m-mĂŹ m-moc zlobĂ.“ Sugar si s hnĂŹvivĂ˝m vĂ˝køikem pøitĂĄhne Sofii k hrudi, znovu a znovu ji lĂbĂĄ a šeptem ji neartikulovanĂŹ konejšĂ. Jak se opovažuje, tĂĄhne jĂ hlavou, udĂŹlat tohle mĂŠmu dĂtĂŹti. Když se Sofie dostateènĂŹ uklidnĂ, zopakuje guvernantce, co jĂ bylo øeèeno: sleèna Sugar je velmi dobrĂĄ guvernantka, ale existuje spousta vĂŹcĂ, kterĂŠ dĂĄma potøebuje znĂĄt a kterĂŠ sleèna Sugar neovlĂĄdĂĄ, napøĂklad tanec, hru na klavĂr, nĂŹmèinu, malovĂĄnĂ akvarelĂš a dalšà dovednosti, na nϞ si teĂŻ Sofie již nevzpomĂnĂĄ. MĂĄ-li se ze Sofie stĂĄt pravĂĄ dĂĄma, bude potøebovat jinou guvernantku, a to dost brzy. Lady BridgelowovĂĄ, dĂĄma, o kterĂĄ o tĂŹchto vĂŹcech vĂ všechno, potvrdila, že je to nutnĂŠ. Po zbytek odpoledne pracujĂ Sugar a Sofie pod dusivĂ˝m mrakem žalu. PokraèujĂ ve vyuèovĂĄnĂ – aritmetika, OtcovĂŠ poutnĂci, vlastnosti zlata – s žalostnĂ˝m vĂŹdomĂm, že nic z toho se tak ĂşplnĂŹ nechce po rodĂcĂ se mladĂŠ dĂĄmĂŹ. A pøi uklĂĄdĂĄnĂ do postele se ani jedna tĂŠ druhĂŠ nedokåže podĂvat do oèĂ. „MĂĄm vĂĄm od pana Rackhama vyøĂdit, sleèno,“ øekne Rose ve dveøĂch guvernantèina pokoje po druhĂŠ veèeøi, „že zĂtra rĂĄno nemusĂte vstĂĄvat.“ Sugar pevnĂŹ sevøe šålek s kakaem, aby ho nevylila. „NemusĂm vstĂĄvat?“ opakuje zpitomĂŹle. „Vzkazuje, že až do poledne nemusĂte vychĂĄzet. Sleèna Sofie nemĂĄ mĂt dopoledne žådnĂŠ vyuèovĂĄnĂ.“ „ÂŽĂĄdnĂŠ vyuèovĂĄnĂ?“ opakuje Sugar znovu. „Ăekl proè?“ „Ano, sleèno,“ odpovĂ Rose. NervĂłznĂŹ se ošĂvĂĄ, moc rĂĄda už by odešla. „Sleèna Sofie bude mĂt nĂĄvštĂŹvu v uèebnĂŹ; nevĂm, kdo to bude ani kdy pøesnĂŹ, sleèno.“ „Aha. DĂŹkuji vĂĄm, Rose.“ A Sugar nechĂĄ služebnou odejĂt. Za pĂĄr minut již stojĂ pøede dveømi Williamovy pracovny a v tichu neosvĂŹtlenĂŠ podesty ztϞka oddychuje. Skrz klĂèovou dĂrku se dĂĄ zahlĂŠdnout mihotavĂŠ svĂŹtlo; a když èlovĂŹk pøitiskne ucho na tlustĂŠ døevĂŹnĂŠ dveøe, je slyšet nĂŹjakĂŠ šustĂŹnĂ (nebo si to jen pøedstavuje?). ZaÂťukĂĄ. „Kdo je to?“ Jeho hlas. „Sugar,“ odpovĂ a pokusĂ se to jedno slovo prodchnout veškerou nĂĄklonnostĂ, veškerou dĂšvĂŹrnostĂ, všĂm pøåtelstvĂm, všemi sliby erotickĂŠho naplnĂŹnĂ, kterĂŠ to jedno šeptem vyøèenĂŠ slovo mڞe vĂšbec obsĂĄhnout: tisĂcem a jednou nocĂ tĂŹlesnĂŠho blaha, kterĂŠ mu vydržà až do vysokĂŠho ståøĂ. Neozve se žådnĂĄ odpovĂŹĂŻ. MlèenĂ. ChvĂŹje se, pøemlouvĂĄ se, aby zaÂťukala znovu, aby ho oslovila pøesvĂŹdèivĂŹji, chytøeji, nalĂŠhavĂŹji. Pokud zaøve, bude jĂ muset otevøĂt, aby ho služebnictvo nepomluvilo. Otevøe Ăşsta a jazyk se jĂ zakroutĂ jako nĂŹjakĂŠ prostoduchĂŠ nĂĄnĂŹ, kterĂĄ na ulici prodĂĄvĂĄ prasklĂ˝ porcelĂĄn. Pak se bosky vrĂĄtĂ do svĂŠho pokoje. Zuby jĂ drkotajĂ, v krku mĂĄ knedlĂk. O ètyøi hodiny pozdĂŹji je ve spĂĄnku zpĂĄtky v domĂŹ panĂ CastawayovĂŠ; je jĂ patnĂĄct, ale jejĂ sexuĂĄlnĂ zkušenosti by už vydaly na celou knihu. V pĂšlnoènĂm klidu, když se domĂš odpotĂĄcel poslednĂ chlap, panĂ CastawayovĂĄ za stolem prochĂĄzĂ poslednĂ zĂĄsilku nĂĄboženskĂ˝ch brožurek, kterĂŠ sem dorazily až z dalekĂŠ Providence na Rhode Islandu. JeštĂŹ než se jejĂ matka pøĂliš zabere do vystøihovĂĄnĂ, Sugar sebere kuråž, aby jĂ položila jednu otĂĄzku. „Matko…? Jsme teĂŻ moc chudĂŠ?“ „Ale ne,“ usmĂŹje se panĂ CastawayovĂĄ sladce. „TeĂŻ už jsme docela za vodou.“ „NehrozĂ nĂĄm, že nĂĄs vyhodĂ na ulici, nebo nĂŹco takovĂŠho?“ „Ne, ne, ne.“ „Tak proè musĂm… Proè musĂm…“ Sugar tu otĂĄzku nedokåže doøĂct. Ve snu stejnĂŹ jako ve skuteènĂŠm životĂŹ ji odvaha tvåøà v tvåø koncentrovanĂŠmu sarkasmu panĂ CastawayovĂŠ opouštĂ. „Ale no tak, dĂtĂŹ: pøece nemڞu dovolit, abys nĂĄm zlenivĂŹla, ne? TĂm bych tĂŹ vystavila pokušenĂ neøesti.“ „Matko, prosĂm: j-jĂĄ to myslĂm våžnĂŹ! Pokud nĂĄm neteèe do bot, tak proè…?“ PanĂ CastawayovĂĄ vzhlĂŠdne od brožurek a probodne Sugar pohledem plnĂ˝m èirĂŠ zloby; vypadĂĄ to, jako by jĂ oènĂ bulvy nevraživostĂ pøĂmo pøekypovaly. „DĂtĂŹ: buĂŻ rozumnĂŠ,“ usmĂŹje se. „Proè by mĂŹl bĂ˝t mĂšj pĂĄd tvĂ˝m vzestupem? Proè bych se jĂĄ mĂŹla smažit v pekle, zatĂmco ty si budeš poletovat v nebi? ZkrĂĄtka, proè by mĂŹl bĂ˝t svĂŹt lepšà mĂsto pro tebe, než byl pro mĂŹ?“ A s rozmĂĄchlĂ˝m gestem namoèà štĂŹtec do sklenièky s lepidlem, zatoèà jĂm a na strĂĄnce již pøeplnĂŹnĂŠ magdalenami zanechĂĄ prĂšhlednou perlu slizu. NazĂtøà rĂĄno zkusĂ Sugar vzĂt za kliku dveøĂ, jichž se nikdy nedotkla, a ty se dĂkybohu otevøou. Vklouzne dovnitø. Je to pokoj, kterĂ˝ Sofie kdysi oznaèila za „tu mĂstnost, ve kterĂŠ nikdo nebydlĂ, sleèno, jen vĂŹci.“ JinĂ˝mi slovy komora, kterĂĄ pøilĂŠhĂĄ k uèebnĂŹ a je plnĂĄ zapråšenĂ˝ch pøedmĂŹtĂš. Je tu Agnesin šicĂ stroj, jejž jemnĂ˝ prach zanedbĂĄvĂĄnĂ pøipravil o mosaznĂ˝ lesk. Za nĂm stojĂ zvlåštnĂ aparĂĄty, v nichž Sugar po jistĂŠm zkoumĂĄnĂ poznĂĄ fotografickĂŠ nåèinĂ. RovnϞ krabice s chemikĂĄliemi; dalšà dĂškazy o WilliamovĂŹ nĂŹkdejšà våšni pro umĂŹnĂ. O protĂŹjšà zeĂŻ je opøenĂ˝ malĂøskĂ˝ stojan. WilliamĂšv, nebo Agnesin? Sugar nevĂ jistĂŹ. Z køĂdlovĂŠ matice malĂøskĂŠho stojanu visĂ za tĂŹtivu luk: kratochvĂle, na kterou byla Agnes nakonec pøĂliš slabĂĄ. Veslo s nĂĄpisem VeslaøskĂ˝ klub Downingovy koleje, 1864 spadlo na koberec. Pøed knihovnami, do nichž se už nic vĂc nevejde, stojĂ na podlaze nasklĂĄdanĂŠ knihy: knihy o fotografii, knihy o umĂŹnĂ, knihy o filosofii. I o nĂĄboženstvĂ: tĂŹch je tu spousta. Sugar to pøekvapĂ, a tak zvedne jednu z hromĂĄdky – „Zima pøed skliznĂ“ aneb duchovnĂ rĂšst v milosti Božà od J. C. Philpota – a pøeète si vĂŹnovĂĄnĂ na pøedsĂĄdce. MilĂ˝ bratøe, jsem pevnĂŹ pøesvĂŹdèen, že tohle tĂŹ zaujme, Henry Na parapetu dalšà štos knĂžek, potaženĂ˝ pavuèinami: Moudrost vĂŹkĂš zevrubnĂŹ vysvĂŹtlenĂĄ od Melampuse Blytona, ZĂĄzraky a jejich mechanismy od pĂ TannerovĂŠ, Identita pĂšvodnĂho køesÂťanstvĂ a modernĂho spiritismu od doktora Crowella, nĂŹkolik romĂĄnĂš od Florence MarryatovĂŠ a velkĂŠ množstvĂ mnohem tenèĂch svazkĂš, mimo jinĂŠ PøĂruèka toalety pro dĂĄmy, ElixĂr krĂĄsy, Jak si zachovat krĂĄsnĂ˝ vzhled a ZdravĂ, krĂĄsa a toaleta: lĂŠkaøka pĂše dĂĄmĂĄm. Sugar otevøe ten poslednĂ a zjistĂ, že Agnes poèmĂĄrala jeho okraje poznĂĄmkami jako: Nezabralo ani v nejmenšĂm!, VĂšbec žådnĂ˝ pøĂnos! a Podvod! Promiò, Agnes, pomyslĂ si Sugar a zase knihu odložà na hromĂĄdku. Snažila jsem se. VelkĂĄ døevĂŹnĂĄ konstrukce pøipomĂnajĂcĂ pøerostlĂ˝ šatnĂk, ovšem bez zadnĂ stĂŹny a pøipevnĂŹnĂĄ pøĂmo ke zdi, sloužà jako døevĂŹnĂŠ mauzoleum pro šaty, kterĂŠ Agnes nenosila tak èasto. Když Sugar otevøe dveøe, unikne odtamtud aroma levandulovĂŠho repelentu proti molĂšm. Sugar vĂ, že blĂž než v tĂŠhle šatnĂŹ se ke zdi uèebny na druhĂŠ stranĂŹ nedostane. Zhluboka se nadechne a vstoupĂ dovnitø. NerušenĂŹ tu visĂ a èpĂ nĂĄdhernĂĄ pøehlĂdka AgnesinĂ˝ch rĂłb. V tomhle kraji divĂš plnĂŠm drahĂ˝ch lĂĄtek, v tom vykvetlĂŠm propletenĂ rukĂĄvĂš, živĂštkĂš a suknĂ s honzĂkem by nedokĂĄzal pøežĂt ani jeden mol, a vskutku jeden takovĂ˝ zĂĄstupce hmyzà øĂše ležà mrtvĂ˝ na podlaze, jen pĂĄr centimetrĂš od prĂšsvitnĂŠho jedu ve tvaru kostky mĂ˝dla, na nĂŹmž je pøedvĂdatelnĂŹ vyraženo Rackhamovo „R“. Jsou tu všechny Agnes, kterĂŠ si Sugar pamatuje. Sledovala tyto kostĂ˝my – když hedvĂĄbnĂŹ objĂmaly Agnesino pevnĂŠ tĂŹlĂèko – pøes nabitĂĄ divadelnĂ foyer, sluncem zalitĂŠ zahrady i lucernami osvĂŹtlenĂŠ pavilĂłny. TeĂŻ tu visĂ; ĂşpravnĂŠ, bezvadnĂŠ a prĂĄzdnĂŠ. Sugar spontĂĄnnĂŹ zaboøà nos do nejbližšĂho korzetu, aby vytĂŹsnila dominantnĂ pach jedu nĂŹjakĂ˝m slabĂ˝m pozĂšstatkem Agnesina osobnĂho parfĂŠmu, ale omamnĂŠmu odĂŠru konzervaènĂho prostøedku se nedĂĄ uniknout. Když Sugar kostĂ˝m pustĂ, zhoupne se na håèku s vrznutĂm zpĂĄtky. Sugar vkroèà hloubĂŹji do stinnĂŠho vĂ˝klenku a nohy se jĂ zamotajĂ do mĂŹkkĂŠ šeptavĂŠ lĂĄtky. SklonĂ se, aby se na to poøådnĂŹ podĂvala, zvedne hromadu purpurovĂŠho sametu a podivĂ se, že jĂ dĂrami v lĂĄtce prochĂĄzejĂ prsty. Šaty byly nڞkami zohaveny na deseti, dvaceti, tøiceti mĂstech; vykuchĂĄny, snad aby z nich mohla vzniknout lĂĄtkovĂĄ zvĂøåtka na sametovĂ˝ obraz Noemovy archy. Dalšà rĂłby pod nimi byly zmasakrovĂĄny podobnĂ˝m zpĂšsobem. Proè? Nedokåže si to pøedstavit. TeĂŻ už je pøĂliš pozdĂŹ na to, aby Agnes pochopila. PøĂliš pozdĂŹ na to, aby pochopila cokoli. Sugar se ĂşplnĂŹ vzadu ve skøĂni spustĂ do sedu, zranĂŹnou nohu natĂĄhne velmi opatrnĂŹ pøed sebe, zadkem spoèine na polštåøi z AgnesinĂ˝ch znièenĂ˝ch rĂłb, tvåø a ucho pøitiskne ke zdi. Zavøe oèi a èekĂĄ. O pĂšl hodiny pozdĂŹji, když už pomalu zaèĂnĂĄ klimbat a mĂĄlem se pozvracĂ ze smradu otrĂĄvenĂŠ levandule, zaslechne to, kvĂšli èemu sem pøišla: hlas cizà ženy z uèebny za zdĂ, proloženĂ˝ WilliamovĂ˝m. „StĂšj rovnĂŹ, Sofie,“ naøĂdĂ otec vcelku laskavĂŹ. „Nejsi…“ Co nejsi? To poslednĂ slovo nebylo slyšet. Sugar pøitiskne ucho ještĂŹ vĂc ke zdi a zatlaèà tak, až ji to bolĂ. „Ăekni mi, dĂtĂŹ, a nestyĂŻ se,“ nalĂŠhĂĄ hlas cizà ženy. „Co ses za celou tu dobu nauèila?“ Sofie mluvĂ pøĂliš tiše, než aby ji Sugar slyšela, ale jejĂ odpovĂŹĂŻ (zaplaÂťpĂĄmbu!) je dost obšĂrnĂĄ. „UmĂš aspoò pĂĄr slov francouzsky, dĂtĂŹ?“ Na pĂĄr vteøin se rozhostĂ ticho, pak se do toho ale vložà William: „Francouzština nepatøila k pøednostem sleèny Sugar.“ „A co klavĂr, Sofie? VĂš, kam måš klĂĄst prsty na klavĂru?“ Sugar si pøedstavĂ tvåø odpovĂdajĂcĂ hlasu: oblièej s ostrĂ˝m nosem, s vranĂma èernĂ˝ma oèima a dravèĂmi Ăşsty. Ten obraz je tak živĂ˝, že si pøedstavĂ, jak jejĂ pĂŹst narazĂ do toho ostrĂŠho nosu a udĂŹlĂĄ z nĂŹj fašĂrku. „A umĂš tanèit, dĂtĂŹ?“ Znovu se ozve William a zmĂnĂ se o nezpĂšsobilosti sleèny Sugar v tomto ohledu. K èertu s nĂm! Jak rĂĄda by mu zaboøila nڞ do… Ale co je tohle? Nakonec se jĂ pøece jen zastal. NesmĂŹle namĂtĂĄ, zda Sofie nenĂ pøece jen trochu malĂĄ na to, aby byla zasvĂŹcena do takovĂ˝ch dovednostĂ, jako je hra na klavĂr a tanec. Nejsou nakonec k nièemu, dokud se nepøiblĂžà vĂŹku nĂĄmluv? „To je možnĂĄ pravda, pane,“ uznĂĄ novĂĄ guvernantka lĂbeznĂŹ, „nicmĂŠnĂŹ jĂĄ se domnĂvĂĄm, že majĂ cenu samy o sobĂŹ. NĂŹkteøà uèitelĂŠ podceòujĂ, kolik se toho mڞe dĂtĂŹ nauèit a jak zĂĄhy s tĂm mڞe zaèĂt. MĂĄm za to, že pokud lze malou holèièku povzbudit k tomu, aby vyspĂŹla o nĂŹkolik let døĂve než všechny ostatnĂ… Tak pøece tĂm lĂŠpe!“ Sugar se kousne do rtu a uklidnĂ se fantaziemi, jak tuhle ženskou sekĂĄ na krvavĂŠ kousky. „ChtĂŹla by sis zahrĂĄt nĂŹjakou melodii na klavĂr, Sofie? Ve skuteènosti je to jednoduššĂ, než si patrnĂŹ pøedstavuješ. Mohla bych tĂŹ jeden kousek nauèit za pĂŹt minut. LĂbilo by se ti to, Sofie?“ Ta ženskĂĄ se ale cpe dopøedu: stavĂ na odiv všechno, co mڞe nabĂdnout, a mĂĄlem na kolenou prosĂ, aby se prĂĄvĂŹ ona stala tou vyvolenou. Sofiina odpovĂŹĂŻ nenĂ slyšet, ale co jinĂŠho mڞe to dĂtĂŹ øĂct než ano? William, Sofie a novĂĄ guvernantka opustĂ uèebnu a sejdou po schodech. Smlouva byla uzavøena; teĂŻ už od nĂ nelze odstoupit; je to jako okamžik, kdy muž vezme kurvu za ruku. Za minutku Sugar stojĂ u dveøà kumbĂĄlu a naslouchĂĄ, co se bude dĂt dĂĄl. Nemusà èekat dlouho: ze salĂłnu se ozve nepovĂŹdomĂ˝ zvuk: jednoduchĂĄ melodie pro dva prsty. NejdøĂv zaznĂ sebejistĂŹ a rozvåžnĂŹ, tøikrĂĄt až ètyøikrĂĄt, pak ji zajĂkavĂŹ a nepøesnĂŹ okopĂrujĂ ruce, kterĂŠ bezpochyby patøà Sofii. Melodie? No, „Co naše loĂŻ, to pevnĂ˝ dub“ to nenĂ, ale klidnĂŹ by to mohla bĂ˝t. Sugar vĂŹdĂŹla, že jen co se U krbu zaèala zpĂvat tahle odrhovaèka, pøišel èas z hospody odejĂt, a teĂŻ se stejnou jistotou vĂ, že melodie, kterou Sofie hraje na klavĂr, je pro ni znamenĂm, aby dĂšm RackhamovĂ˝ch opustila navždy. Sugar se vrĂĄtĂ do svĂŠho pokoje a okamžitĂŹ zaène balit. JakĂ˝ mĂĄ smysl èekat až do prvnĂho bøezna, než dopadne kladivo, když jĂ tu rĂĄnu již uštĂŹdøila miniaturnĂ kladĂvka klavĂru v salĂłnu? KaždĂĄ hodina, po niž tu zĂšstane, skĂ˝tĂĄ Williamovi šedesĂĄt pøĂležitostĂ k tomu, aby ji ponižoval a muèil; každĂĄ minuta, kdy musĂ uèit Sofii v hrozivĂŠm stĂnu jejich nastĂĄvajĂcĂho odlouèenĂ, je nesnesitelnĂĄ. Však ona pøežije, najde si jinĂ˝ zpĂšsob obživy, aby neskonèila na ulici. TĂŹch deset liber, kterĂŠ vèera dostala od Williama, je uråžka, vĂ˝smĂŹch tomu, co pro jeho dceru udĂŹlala, ale v šatnĂ skøĂni mĂĄ schovanou spoustu penĂŹz. Spoustu! Ve zmĂŹti punèoch a spodnĂho prĂĄdla jsou nacpanĂŠ pomaèkanĂŠ obĂĄlky, kterĂŠ nashromåždila za pobytu v Priory Close. William byl tenkrĂĄt tak štĂŹdrĂ˝ a ona mĂŹla takovou nechuÂť utrĂĄcet penĂze za cokoli, co nebylo spojenĂŠ se zĂskĂĄnĂm jeho lĂĄsky, že utratila pouze zlomek platu, jejž jĂ Williamova banka posĂlala pravidelnĂŹ jako hodinky. VĂŹtšinu z tĂŹchto obĂĄlek, kterĂŠ vyhrabe na svĂŹtlo z hromady frivolnĂho a nĂŹkolik mĂŹsĂcĂš nenošenĂŠho spodnĂho prĂĄdla, nikdy neotevøela a šustĂ v nich bohatstvĂ, kterĂŠ by si služebnictvo ani nedokĂĄzalo pøedstavit. VždyÂť i ty mince, kterĂŠ ledabyle nahĂĄzela do tĂŹchto zĂĄsuvek, pøedstavujĂ vĂc, než si ženy jako Janey vydĂŹlajĂ za rok. Jakmile uložà nasyslenĂŠ penĂze do bezpeèà – mince do penϞenky, bankovky do kapsy svrchnĂku –, poprvĂŠ ocenĂ, že za celou tu dobu v RackhamovĂŹ domĂŹ utratila mĂŠnĂŹ než za prvnĂch osmaètyøicet hodin v Priory Close. Tehdejšà prostitutce nepøipadaly ty sumy jako nĂŹjakĂŠ velkĂŠ jmĂŹnĂ, prostĂŹ jen zĂĄplava štĂŹdrosti, kterou mڞe kdykoli spolknout nĂĄkup obzvlåštĂŹ pøepychovĂ˝ch šatĂš nebo pøĂliš mnoho veèeøà v restauraci. Když se teĂŻ dĂvĂĄ na všechny ty penĂze oèima ĂşctyhodnĂŠ ženy, uvĂŹdomuje si, že s takovĂ˝m bohatstvĂm si bude moci vybrat jakoukoli budoucnost, pokud se uskrovnĂ a najde si nĂŹjakou prĂĄci. S takovĂ˝m kapitĂĄlem mڞe zamĂøit až na kraj svĂŹta. Sugar pøi balenĂ zĂĄpasĂ s vlastnĂm svĂŹdomĂm. MĂŹla by, mڞe øĂci Sofii pravdu? Je milosrdnĂŠ, nebo krutĂŠ nevysvĂŹtlit okolnosti nadchĂĄzejĂcĂho odjezdu? Bude Sofie hroznĂŹ trpĂŹt, protože byla pøipravena o šanci rozlouèit se? Sugar se užĂrĂĄ, je tak napĂšl pøesvĂŹdèenĂĄ, že by si to ještĂŹ mohla rozmyslet, ovšem v hloubi srdce vĂ, že pøiznat pravdu nemĂĄ v Ăşmyslu. MĂsto toho dĂĄl balĂ, jako by ji vedl nĂŹjakĂ˝ zvĂøecĂ instinkt, a hlas rozumu se ztrĂĄcĂ jako èiøikĂĄnĂ vrabce ve vichøici. Nepotøebuje nic než jeden cestovnĂ kufr. Bedny s obleèenĂm, kterĂŠ William nechal odvĂŠzt od panĂ CastawayovĂŠ, jsou poøåd nĂŹkde uskladnĂŹnĂŠ, ovšem on už se nikdy nedostal k tomu, aby jà øekl, kde to vlastnĂŹ je. Ne že by na tom zĂĄleželo: ona je už nechce. Jsou to odĂŹvy pro kurvu, okĂĄzalĂŠ opeøenĂ kurtizĂĄny. Šaty, kterĂŠ mĂĄ teĂŻ na sobĂŹ, a jedny èi dvoje dalšà (tyhle tmavĂŹ zelenĂŠ, jejĂ oblĂbenĂŠ): nic vĂc nenĂ tøeba. PĂĄr kombinĂŠ, nĂŹjakĂŠ èistĂŠ spodky, punèochy, nĂĄhradnĂ boty: kufr je zĂĄhy plnĂ˝. SvĂšj ubohĂ˝ romĂĄn a Agnesiny denĂky nacpe do tartanovĂŠ brašny. Zvedne kufr v jednĂŠ ruce – na svĂŠ zdravĂŠ stranĂŹ – a brašnu si pøehodĂ pøes rameno paže, kterĂĄ se musĂ opĂrat o hĂšl. UdĂŹlĂĄ tøi ètyøi kroky, ale vleèe se jako cirkusovĂŠ zvĂøe nucenĂŠ pod pohrڞkou bièe kråèet na zadnĂch. Pak sklonĂ hlavu, postavĂ ta nezvladatelnĂĄ bøemena na podlahu a rozplåèe se. „Co kdybychom se dneska na odpolednĂ vyuèovĂĄnĂ pøesunuly ven?“ navrhne Sofii krĂĄtce potĂŠ. „V domĂŹ je zatuchlo, zato venku je èerstvĂ˝ vzduch.“ Sofie vyskoèà od psacĂho stolu; ta vyhlĂdka ji viditelnĂŹ potϚila. OdbĂŹhne se na ten vĂ˝let pøevlĂŠknout; vĂ˝uku en plein air mĂĄ ze všeho nejradši, obzvlåštĂŹ pokud obnåšà nĂĄvštĂŹvu fontĂĄnky nebo když aspoò letmo zahlĂŠdne kachny, havrany, psy, koèky nebo vlastnĂŹ jakĂŠhokoli jinĂŠho tvora krom èlovĂŹka. „Jsem pøipravenĂĄ, sleèno,“ oznĂĄmĂ vmžiku a je to tak, potøebuje jen trošku upravit sklon a zapĂnĂĄnà èepce. „Jdi dolĂš, malièkĂĄ; jĂĄ za tebou hned pøijdu.“ Sofie poslechne a Sugar se ještĂŹ chvĂli zdržà v uèebnĂŹ, sebere pomĂšcky nezbytnĂŠ pro dnešnĂ vyuèovĂĄnĂ, krom nich ale vezme ještĂŹ pĂĄr dalšĂch vĂŹcĂ a ty nacpe do koženĂŠ kabely. Pak sejde po schodech, docela hluènĂŹ, protože jĂ hĂšl každou chvĂli klepne do sloupkĂš zĂĄbradlĂ. Venku je vĂŹtrno, dost sychravo, ale vĂtr poøåd ještĂŹ nenà štiplavĂ˝. Obloha je matnĂĄ, ocelovĂŹ šedĂĄ, prostoupenĂĄ svĂŹtlem, v nĂŹmž všechno, aÂť už je to trĂĄvnĂk, dlåždĂŹnĂĄ ulice, železnĂ˝ plot nebo lidskĂĄ pleÂť, vypadĂĄ jako odstĂny jednĂŠ barvy. Sugar by radši vyšla pøĂmo pøednĂ branou, tam se však nešastnou shodou okolnostĂ zrovna vyskytuje Shears a usilovnĂŹ pøesazuje rڞovĂ˝ keø, aby kolemjdoucĂ již nemohli protĂĄhnout ruku kovanĂ˝m plotem a krĂĄst kvĂŹty jeho prĂĄce. K Sugar a Sofii je obrĂĄcenĂ˝ zĂĄdy, jenže je to družnĂĄ duše, a pokud se kolem nĂŹj pokusĂ projĂt, dozajista se obrĂĄtĂ a zapøede s nimi rozhovor, o což Sugar nestojĂ. Proto Sofii jemnĂŹ zatĂĄhne za zĂĄpĂŹstĂ, provede obrat o sto osmdesĂĄt stupòÚ a spoleènĂŹ obejdou dĂšm bokem. „Pojedeme s Cheesmanem, sleèno?“ zajĂmĂĄ se Sofie. OtĂĄzka je to logickĂĄ, protože se pøed nimi vine pøĂjezdovĂĄ cesta. Koèà a kÚò nejsou v dohledu, ale vypøåhnutĂ˝ koèår stojĂ pøed svĂ˝m domeèkem a tøpytĂ se mĂ˝dlovou vodou, pøipravenĂ˝ na dalšà vyjĂžïku do špinavĂŠho, zaèouzenĂŠho svĂŹta mimo areĂĄl Rackhamovy vily. „Ne, milåèku,“ odpovĂ Sugar. Ani se pøi tom nepodĂvĂĄ dolĂš, protože mĂĄ oèi upøenĂŠ na brĂĄnu napravo od stĂĄje. „Tudy je to hezèĂ, nic vĂc.“ BrĂĄna je zavøenĂĄ na zĂĄstrèku, nikoli zamèenĂĄ; visacĂ zĂĄmek visĂ dĂkybohu otevøenĂ˝ na svĂŠm tømenu. Sugar se neobratnĂŹ opĂrĂĄ tu o Sofiino rameno, tu o špacĂrku, ale nakonec se jĂ podaøà odstranit zĂĄmek a vysunout dlouhĂ˝ železnĂ˝ døĂk ze spon. „DobrĂ˝ vodpoledne, sleèno Sugar.“ Sugar se vydϚenĂŹ, prudce otoèà na zdravĂŠ patĂŹ a mĂĄlem pøi tom pøepadne dozadu, tak tϞkĂĄ jsou jejĂ zavazadla – tartanovĂĄ brašna na jednom rameni a kabela v druhĂŠ ruce. Cheesman stojĂ velmi blĂzko, jeho tvåø se strništĂŹm je až na nestydatĂ˝ lesk v oèĂch bezvĂ˝raznĂĄ. V tom pošmournĂŠm svĂŹtle a bez krejèovskĂ˝ch rekvizit v podobĂŹ svrchnĂku a klobouku vypadĂĄ koèà ošuntĂŹle a vyzĂĄble; studenĂ˝ vĂtr mu na lesknoucĂ se èelo sfoukl nĂŹkolik kadeøĂ, ztuhlĂ˝ch žluklĂ˝m olejem, a v klĂnĂŹ mĂĄ na kalhotĂĄch okrouhlĂŠ skvrny od pivnĂho korbele. „DobrĂŠ odpoledne i vĂĄm, Cheesmane,“ odpovĂ Sugar kysele a pøezĂravĂŹ na nĂŹj kĂ˝vne. „Votevøu vĂĄm brĂĄnu, sleèno,“ nabĂdne se koèà a natĂĄhne k nĂ ruku hustĂŹ porostlou chlupy, „když budete se sleènou Rackhamovou tak hodnĂ˝ a usadĂte se v koèåru.“ Sugar na okamžik zvažuje, že jeho nabĂdku pøijme. JĂzda v koèåru by byla snazšà než chĂšze, a když už ji Cheesman oslovil, klidnĂŹ by ho mohla využĂt. Mohl by je odvĂŠzt do nejbližšĂho parku a ony by pak mohly pokraèovat odtamtud dĂĄl… Ano, na chvilku si to Sugar rozmyslĂ, ale když se znovu podĂvĂĄ na toho èlovĂŹka samotnĂŠho, všimne si špĂny pod nehty nataženĂŠ ruky a vzpomene si, jak jĂ pøednedĂĄvnem zaryl tyto prsty do pasu a honzĂku. „Nebudu vĂĄs potøebovat, Cheesmane,“ prohlĂĄsĂ rozhodnĂŹ a pøivine si Sofii k boku. „NemĂĄme namĂøeno daleko.“ Cheesman ruku stĂĄhne, položà si dlaò na chlupatĂ˝ zĂĄtylek, jako by byl kdovĂjak zmatenĂ˝, a prohlĂŠdne si Sugar od hlavy až k patĂŹ. „ÂŽe ale mĂĄte velkĂ˝ a tϞkĂ˝ tašky, sleèno,“ poznamenĂĄ a zamžourĂĄ na jejĂ neforemnou brašnu, „jestli to tak mڞu øĂct. Na krĂĄtkou prochĂĄzku tam teda mĂĄte hromady vĂŹcĂ.“ „Už jsem vĂĄm øekla, Cheesmane,“ trvĂĄ si Sugar na svĂŠm a øĂznĂ˝ hlas se jĂ ĂşzkostnĂŹ zachvĂŹje. „PrĂĄvĂŹ jsme se rozhodly, že si trochu protĂĄhneme nohy.“ Cheesman sklopĂ zrak ke guvernantèinĂ˝m suknĂm a vilnĂŹ se ušklĂbne. „NĂŹjak mi nejde do hlavy, že by zrovinka vaše nohy potøebovaly protahovat, sleèno Sugar.“ Vztek dodĂĄ Sugar odvahy. „Jste drzĂ˝, Cheesmane,“ vyštĂŹkne. „Hned po nĂĄvratu si o vĂĄs promluvĂm s panem Rackhamem.“ Doufala, že ho touhle vyhrڞkou zastrašĂ, ale Cheesmanem to nehne, tedy až na jeho oboèĂ. „PovidĂĄte, že si promluvĂte s panem Rackhamem? Až se vrĂĄtĂte? A kdypak se asi tak vrĂĄtĂte, sleèno Sugar?“ Cheesman povykroèà dopøedu, tak blĂzko k nĂ, že mu z pusy cĂtĂ alkohol, a zatarasĂ jĂ brĂĄnu, kterou Sugar toužà projĂt. „PøipadĂĄ mi, sleèno Sugar,“ pronese zadumanĂŹ, složà si ruce na prsou a zahledĂ se na bezĂştϚnĂĄ nebesa, „teda jako nechtĂŹl bych se vĂĄs òåk dotknout… ale každou chvilku se spustĂ pĂŹknej slejvĂĄk. Ty mraky…“ NedĂšvÏøivĂŹ zavrtĂ hlavou. „Nevypadaj hezky, co øikĂĄte?“ „O co vĂĄm jde, Cheesmane?“ dožaduje se Sugar a pustĂ Sofiino rameno, aby ho ve svĂŠ hrĂšze nezmåèkla pøĂliš. „Ustupte z cesty!“ „No tak, no tak, sleèno,“ varuje ji koèà rozumnĂ˝m tĂłnem. „Co by tomu pan Rackham øekl, kdyby se nĂĄm tadyhle sleèna RackhamovĂĄ“ – vlĂdnĂŹ kĂ˝vne na Sofii – „venku nastudila? Anebo si myslĂte, že to nehrozĂ?“ „Tak naposledy, Cheesmane: odstupte stranou,“ pøikåže mu Sugar. VĂ, že jestli se jĂ teĂŻ nepoddĂĄ, nenajde už sĂlu nasadit tenhle panovaènĂ˝ tĂłn. „Sofiino blaho je moje starost.“ Jenže Cheesman pøemýšlivĂŹ vtahuje vzduch mezi zuby a ohlĂžà se ke koèåru. „Mno, sleèno Sugar,“ opåèĂ. „Myslim, že v tomhle by s vĂĄma ta druhĂĄ guvernantka, co tu byla dneska rĂĄno, asi moc nesouhlasila.“ Skoro si ani nevychutnĂĄ úèinek pøedchozĂch slov, zvedne dlanĂŹ k obloze a dramaticky se zeptĂĄ: „Helemese, nebyla tohle kapka deštĂŹ?“ S nakrèenĂ˝m oboèĂm si prohlĂŠdne obĂŹ dlanĂŹ. „Fakt se ptĂĄm, jestli by pan Rackham chtĂŹl, aby jeho dcerunka rajzovala nĂŹkde v dešti? A proè vo to tolik stojĂ guvernantka, kterou museli propustit kvĂšli špatnĂ˝mu zdravĂ?“ Pøi pohledu na to, jak tam stojĂ s dlanĂŹmi otevøenĂ˝mi a èekĂĄ, až mu do nich nĂŹco spadne, se Sugar dovtĂpĂ, oè asi Cheesman usiluje. „PojĂŻme to probrat v soukromĂ,“ nadhodĂ a snažà se, aby na jejĂm hlase nebylo poznat vĂŹdomĂ poråžky. Když Sofie neuvidĂ, jak Cheesmana uplĂĄcĂ, tøeba jĂ to ani nedojde. „Jsem si jista, že dospĂŹjeme k dohodĂŹ, kterĂĄ bude prospϚnĂĄ obĂŹma stranĂĄm.“ „Nikdy jsem vo tom nepochyboval, sleèno,“ souhlasĂ koèà vesele a odskoèà od brĂĄny. „Je to pro vĂĄs za koèårem dost soukromĂ˝?“ „ZĂšstaò tu na chvilièku, Sofie,“ požådĂĄ ji Sugar, položà tašky na zem, ale vyhne se dĂvèinu pohledu. Jakmile se Sugar ocitne za koèårem mimo Sofiin dohled, chvatnĂŹ zalovĂ v kapse svrchnĂku a vytĂĄhne zmaèkanou bankovku. „No vida, už si zaèĂnĂĄme rozumĂŹt, sleèno Sugar,“ zamruèà Cheesman rozzåøenĂŹ. „TumĂĄte, Cheesmane,“ øekne Sugar a do nataženĂŠ ruky mu vmåèkne penĂze. „Deset liber. Pro vĂĄs je to slušnĂĄ sumièka.“ Cheesman zmaèkĂĄ bankovku v pĂŹsti a nacpe si ji do kalhot. „No jistĂŹ,“ pøisvĂŹdèĂ. „Za tohle si koupim pivo nebo dvĂŹ. Nebo tøi…“ „Dobøe,“ povzdychne si Sugar a obrĂĄtĂ se k odchodu. „Tak aÂť vĂĄm jde k –“ „…ale våžnĂŹ, sleèno Sugar,“ zahĂĄkne ji prstem za rameno, „mĂŹ prachy zas tak nevytrhnou. Chci øĂct, že pan Rackham vĂ, jakou mi platĂ mzdu, a vĂ, co si tak za ni mڞe èlovĂŹk schrastit a co ne. Nemڞu se dost dobøe vokĂĄzat v prĂĄci v novĂ˝m vohozu, že jo, nebo se zlatĂ˝m øetĂzkem na hodinkĂĄch. Takže pro mĂŹ je deset liber… no… vopravdu je to jen fakt hodnĂŹ piva, chĂĄpete?“ Sugar se na nĂŹj upøenĂŹ zadĂvĂĄ a udĂŹlĂĄ se jĂ mdlo z toho, jak je jĂ odpornĂ˝. Jestli by na vražednĂŠ posteli hrdinky svĂŠho romĂĄnu chtĂŹla vidĂŹt v poutech jednoho chlapa, jak škemrĂĄ o milost, zatĂmco ho kuchĂĄ jako rybu, tak je to on. „Takže nĂĄs tedy nepustĂte?“ zaskøehotĂĄ. Cheesman se zazubĂ a zamĂĄvĂĄ na ni ukazovåèkem jako laskavĂ˝ pedagog, kterĂ˝ si dobĂrĂĄ nepozornĂŠho žåka. „Ale to jsem neøek, nebo snad jo?“ I když se Sugar vzpĂnĂĄ strachy, popadne ji za ruce a pøitĂĄhne si ji k sobĂŹ, až se jejĂ tvåøièka srazĂ s jeho masitou sanicĂ podobnou lopatĂŹ. „JĂĄ jenom chci,“ øekne tiše a s pøehnanĂŹ zøetelnou artikulacĂ, „malinko vĂc než penĂze. NĂŹco na pamĂĄtku.“ Sugar se scvrkne žaludek, jako kdyby jĂ ho polili ledovou vodou; v Ăşstech jĂ vyschne na prach. Za co mĂŹ mĂĄte? chce mu vyèĂst. Jsem dĂĄma: dĂĄma! Ale z jejĂho sevøenĂŠho hrdla vyjde jen: „NenĂ dost èasu.“ Cheesman se zasmĂŹje, opøe si ji o kolo koèåru a vykasĂĄ jĂ suknĂŹ. Jakmile se za nimi zavøe Rackhamova brĂĄna, Sugar a Sofie odkråèà z dohledu domu, aniž jim v tom nĂŹkdo brĂĄnĂ nebo je zpozoruje. „Kam to jdeme, sleèno?“ zeptĂĄ se Sofie, když pospĂchajĂ Ăşzkou ulièkou, kterĂĄ spojuje stĂĄje s hlavnĂ silnicĂ. „NĂŹkam, kde to bude hezkĂŠ,“ odpovĂ Sugar zadĂ˝chanĂŹ. PajdĂĄ, brašna a kabela se jĂ pohupujĂ sem a tam a špacĂrka dopadĂĄ na dlåždĂŹnĂ s takovou silou, že se jà špièka zaèĂnĂĄ tøepit. „MĂĄm vĂĄm vzĂt jednu z tĂŹch tašek, sleèno?“ „Ty jsou na tebe moc tϞkĂŠ.“ Sofie se zamraèĂ, po tvåøi jĂ pøebĂŹhne ustaranĂ˝ vĂ˝raz a ohlĂŠdne se zpĂĄtky k domu, ale ten už se ztratil z dohledu. Obloha znatelnĂŹ potemnĂŹla, z mrakĂš zaèĂnajĂ padat velkĂŠ dešovĂŠ kapky a naråžejĂ na zem – a Sofii na èepec – jako malĂŠ oblĂĄzky. Sofie zkoumĂĄ vesmĂr, zda neobjevĂ dalšà nĂĄznaky ohlednĂŹ moudrosti èi pošetilosti tohohle malĂŠho vĂ˝letu. Aèkoli to ještĂŹ nedokåže slovy vyjĂĄdøit, cĂtĂ, že mĂĄ instinkt pro kosmologickĂĄ sdĂŹlenĂ, kterĂĄ ostatnĂ nedokåžou vytušit. V sousedovĂŹ zahradĂŹ za domem (mڞe je èlovĂŹk oznaèovat za sousedy, když se s nimi jedinkrĂĄt nepotkal?) kope nĂŹjakĂ˝ muž dĂru; na okamžik se zastavĂ a s ĂşsmĂŹvem na rtech zamĂĄvĂĄ Sofii. O kus dĂĄl voøĂšek, kterĂ˝ na nĂŹ pøi jinĂ˝ch pøĂležitostech štĂŹkal, bere jejich pøĂchod zcela nevzrušenĂŹ. To jsou dobrĂĄ znamenĂ. JeštĂŹ jedno takovĂŠ a kdo vĂ? – tøeba se obloha ještĂŹ proèistĂ. Na dohled se objevĂ omnibus, kterĂ˝ mĂĄ namĂøeno po Kensington Park Road k mĂŹstu. „PojĂŻ rychleji, Sofie,“ vyzve ji sleèna Sugar udĂ˝chanĂŹ. „Svezeme… svezeme se omnibusem.“ Sofie poslušnĂŹ zrychlĂ krok, aèkoli je spornĂŠ, zda se sama Sugar dokåže pohybovat rychleji. Sugar se belhĂĄ a pĂŹst se jĂ tøese na držadle špacĂrky a neforemnĂŠ tašky jĂ na ramenou nanejvýš neelegantnĂŹ drncajĂ a kloužou. „BϞ napøed, Sofie, aby prĂšvodèà vidĂŹl, že chceme nasednout!“ Sofie vystøelĂ vpøed a v tu chvĂli Sugar zakopne o uvolnĂŹnou dlažebnĂ kostku a mĂĄlem se natĂĄhne jak širokĂĄ tak dlouhĂĄ. Brašna spadne na zem a jejĂ obsah se rozlĂŠtne po celĂŠm chodnĂku: Agnesiny denĂky se kutĂĄlejĂ vĂcero smĂŹry, než se zdĂĄ vĂŹdecky možnĂŠ, strĂĄnky se v nich otevĂrajĂ, jako když pøetĂŠkĂĄ pĂŹna z vaøĂcĂho se mlĂŠka, z vĂŹtrem obracenĂ˝ch strĂĄnek se jako konfety uvolòujĂ sušenĂĄ kvĂtka a vybledlĂŠ modlitebnĂ kartièky. A romĂĄn PĂĄd a vzestup Sugar vyhøezl z lepenkovĂ˝ch desek po celĂŠ ulici na vĂc než tøi dĂŠlky èlovĂŹka a jeho hustĂŹ popsanĂŠ strĂĄnky teĂŻ vĂtr zvedĂĄ do vzduchu neuvÏøitelnĂŹ rychle za sebou. Na vteøinu trhne Sugar rukama k tomu tøepotajĂcĂmu se nepoøådku, pak se vrĂĄvoravĂŹ otoèà a poskakuje za SofiĂ. Sugar a Sofie sedĂ v pøelidnĂŹnĂŠm omnibusu a nemluvĂ, jen dĂ˝chajĂ. Sugar mĂĄ co dĂŹlat, aby nelapala po dechu a nesĂpala. Kradmo si svou zpocenou karmĂnovou tvåø otøe hedvĂĄbnĂ˝m bĂlĂ˝m kapesnĂkem. OstatnĂ cestujĂcĂ – obvyklĂĄ všehochuÂť nehezky vyhastrošenĂ˝ch starĂ˝ch žen, vlĂdnĂ˝ch mužÚ profesorskĂŠho vzezøenĂ v cylindrech, elegantnĂch mladĂ˝ch dam s psĂèky s rodokmenem, zarostlĂ˝ch vousatĂ˝ch øemeslnĂkĂš, ukĂ˝chanĂ˝ch matrĂłn napĂšl zavalenĂ˝ch slamĂŹnĂ˝mi košĂky, deštnĂky, propracovanĂ˝mi klobouky, kyticemi a spĂcĂmi dĂŹtmi – dĂŹlajĂ, jako kdyby Sugar a Sofie neexistovaly, jako kdyby nikdo neexistoval, jako by omnibus byl prĂĄzdnĂ˝ dopravnĂ prostøedek, kterĂ˝ hrkotĂĄ k LondĂ˝nu pro svĂŠ vlastnĂ potϚenĂ. Oèi majĂ pøilepenĂŠ k novinĂĄm, k vlastnĂm rukĂĄm v rukavicĂch, složenĂ˝m v klĂnĂŹ, a když všechno ostatnĂ selže, pak se dĂvajĂ na reklamu nalepenou nad hlavami pasažÊrĂš sedĂcĂch naproti. Sugar zvedne bradu, bojĂ se zadĂvat na Sofii. Nad opeøenĂ˝m vrcholkem klobouku jednĂŠ vdovy se vznåšà tvåø Williama Rackhama, dvoubarevnĂŹ vytištĂŹnĂĄ na pøilĂpnutĂ˝ letåèek orĂĄmovanĂ˝ dalšĂmi plakĂĄtky, kterĂŠ inzerujà èaj a pastilky proti kašli. Na okna zaèĂnĂĄ dopadat prudkĂ˝ lijĂĄk, kvĂšli nĂŹmuž obloha zešedla jako za soumraku. Sugar najde prĂĄzdnĂ˝ rozestup mezi dvĂŹma hlavami a vyhlĂŠdne skrz deštĂŹm pocĂĄkanĂŠ sklo. Venku na ulici spĂŹchajĂ støĂbøitĂ˝m pøĂtmĂm potenciĂĄlnĂ cestujĂcĂ. „Rrrroh High Street!“ zahulĂĄkĂĄ prĂšvodèĂ, nikdo však nevystoupĂ. „MĂsto pro jednoho!“ A pomڞe již dosti promoèenĂŠmu poutnĂkovi do vozu. Sugar celou cestu po Bayswater Road bedlivĂŹ pozoruje všechny chodce, kteøà vypadajĂ, jako by mĂŹli namĂøeno k omnibusu. DĂkybohu žådnĂ policistĂŠ. Je to ale zvlåštnĂ, jak je pøesvĂŹdèenĂĄ – byÂť jen na vteøinu –, že poznĂĄvĂĄ takøka každou zvednutou tvåø, kterou zahlĂŠdne! Nekluše tamhle pod paraplĂèkem EmmelĂna FoxovĂĄ? Ne, ovšemže nekluše… Ale podĂvejte se tamhle: to je doktor Curlew, ne? OpĂŹt ne. A tamhle ti dva elegĂĄni, kteøà se rošåcky plĂĄcajĂ po ramenou – mohli by to bĂ˝t Ashley a Bodwell – nebo jakže se to jmenovali? Ne, tihle jsou mladšĂ, sotva majĂ po škole. Ale tamhle! Sugar vystrašenĂŹ zatne ruku v pĂŹst, když zahlĂŠdne viditelnĂŹ rozhnĂŹvanĂŠho muže, jak k nĂ bϞà deštĂŹm a nezvladatelnĂŠ zvlnĂŹnĂŠ vlasy se mu pøi tom absurdnĂŹ natøåsajĂ na hlavĂŹ bez klobouku. Ale ne: William mĂĄ vlasy již dĂĄvno zastøiženĂŠ nakrĂĄtko a tenhle muž uhĂĄnĂ pøes ulici na druhou stranu. O kus dĂĄl, mezi jezdeckĂ˝mi stezkami Hyde Parku a pohøebištĂŹm svatĂŠho JiøĂ, chvĂĄtĂĄ k omnibusu nĂŹjakĂĄ žena a klouže pøi tom po chodnĂku, jako by mĂŹla na nohou pøišroubovanĂĄ koleèka. Hlava jĂ pøes deštnĂk nenĂ vidĂŹt, pøesto na Sugar pĂšsobĂ jako dokonalĂŠ ztĂŹlesnĂŹnĂ Agnes. Šaty mĂĄ rڞovĂŠ – možnĂĄ to je ten dĂšvod – rڞovĂŠ jako Rackhamovo karafiĂĄtovĂŠ krĂŠmovĂŠ mĂ˝dlo –, aèkoli jĂ v tĂŠ prĂštrži mraèen zbarvil dʚ suknĂŹ tmavšĂmi pramĂnky, takže vypadajĂ jako pruhovanĂŠ cukrovinky. „Jedete s nĂĄmi, madam?“ zavolĂĄ prĂšvodèĂ, ovšem tahle žådost, aby se madam zaèlenila k namaèkanĂŠmu prostĂŠmu lidu, podle všeho urazĂ jejĂ jemnocit, takže zpomalĂ, zastavĂ se, udĂŹlĂĄ piruetu a vyrazĂ opaènĂ˝m smĂŹrem. „Kde budeme mĂt vyuèovĂĄnĂ, sleèno?“ zeptĂĄ se Sofie tiše. „JeštĂŹ jsem se nerozhodla,“ odpovĂ Sugar. DĂĄl se dĂvĂĄ z okna a vyhĂ˝bĂĄ se SofiinĂŹ tvåøi stejnĂŹ ĂşzkostlivĂŹ, jako by se vyhĂ˝bala okraji propasti. U MramorovĂŠho oblouku nastoupĂ do omnibusu muž, kterĂ˝ je promoklĂ˝ až na kڞi. UsadĂ se mezi dvĂŹ dĂĄmy, ovšem oèividnĂŹ ho trĂĄpĂ, že svĂ˝mi mokrĂ˝mi šaty obtϞuje hned dvĂŹ suchĂŠ osoby, a tak se hrbĂ v marnĂŠ snaze zabĂrat svĂ˝m vysokĂ˝m tĂŹlem se širokĂ˝mi rameny menšà prostor. „Promiòte,“ zamumlĂĄ a jeho pohlednĂĄ tvåø zrudne jako pivoòka. To je Henry Rackham, pomyslĂ si Sugar. Celou cestu do centra mĂŹsta hledĂ ten promoklĂ˝ muž netĂ˝kavĂŹ pøed sebe, èerveò se mu z tvåøà pøĂliš nevytrĂĄcĂ, rukama si rozpaèitĂŹ hladĂ kolena. Když omnibus dojede ke køižovatce Oxford Circus, už to nedokåže vystĂĄt: z ramen se mu zaèala šĂøit slabounkĂĄ aureola pĂĄry a on to vĂ. OpĂŹt zabrblĂĄ omluvu, trhanĂŹ vyrazĂ ze svĂŠho mĂsta a prchne zpĂĄtky do deštĂŹ. Sugar se dĂvĂĄ, jak mizĂ v tom pøĂvalu, a i pøi všech svĂ˝ch Ăşzkostech mĂĄ to srdce popøåt mu v duchu rychlĂ˝ pøĂchod do cĂle, aÂť je to kdekoli. „MusĂme vystoupit, Sofie,“ pronese za minutu a zvedne se. DĂtĂŹ se zaøĂdĂ podle nĂ, a když Sugar vykulhĂĄ z omnibusu do velkĂŠho vĂøĂcĂho mraku deštĂŹ, chytĂ se zĂĄhybu dospĂŹlĂĄckĂŠ suknĂŹ. RozklĂĄdĂĄ se to pøed nimi park? Ne, nenĂ to park. Jen co se jejich nohy ocitnou na pevnĂŠ zemi, sleèna Sugar zastavĂ drožku, dĂĄ koèĂmu nĂŹjakĂŠ pokyny a spϚnĂŹ usadĂ Sofii do kabiny nasĂĄklĂŠ doutnĂkovĂ˝m kouøem. Aèkoli je koèà úplnĂŹ promoklĂ˝, je to bodrĂĄ duše. Švihne svĂŠho zdrĂĄhavĂŠho konĂŹ bièem do zadku, z nĂŹhož se øinou proudy vody. „Tak si vyber, ty starĂĄ hajtro,“ zavtipkuje. „K antouškovi, nebo na nĂĄdražà King’s Cross?!“ „Budeme doma do veèeøe, sleèno?“ optĂĄ se Sofie, když koèår prudce vyrazĂ. „Måš hlad, beruško?“ odpovĂ Sugar. „Ne, sleèno.“ Sugar cĂtĂ, že to již nemڞe odklĂĄdat, a po oèku se na okamžik zadĂvĂĄ na Sofiinu tvåø. DĂtĂŹ je vyjevenĂŠ, mĂrnĂŹ zaraženĂŠ, nepochybnĂŹ znepokojenĂŠ – ale nakolik to Sugar dokåže odhadnout, nechystĂĄ se prchat. „Poèkej, dĂĄm ti dalekohled,“ øekne Sugar a zvedne si kabelu k hrudi, mimo holèièèino zornĂŠ pole. ĂistĂŹ pro jistotu se ještĂŹ naklonĂ, aby Sofie nezahlĂŠdla obsah kabely – uèebnici dĂŹjepisu, atlas, èistĂŠ spodnĂ prĂĄdlo, zarĂĄmovanou fotografii sleèny Sofie RackhamovĂŠ s podpisem Tovey & Scholefield, nazdaøbĂšh nahĂĄzenĂŠ høebeny a kartåèe na vlasy, tužky a voskovky, Alenèina dobrodružstvĂ v kraji divĂš, bĂĄsnièky Edwarda Leara, pomaèkanĂ˝ pøehoz, dĂłzièku s tĂŹlovĂ˝m pudrem, obĂĄlku z konopnĂŠho papĂru nacpanou až po okraj SofiinĂ˝mi vlastnoruènĂŹ vyrobenĂ˝mi vĂĄnoènĂmi pøånĂèky, pohĂĄdkovou knĂžku, kterou jĂ s pøånĂm všeho nejlepšĂho vĂŹnoval „otravnĂ˝“ strýèek, a dalekohled, zaboøenĂ˝ ĂşplnĂŹ vespodu. „Tumåš,“ øekne a podĂĄ ten kovovĂ˝ vĂĄlec Sofii. Ta pøedmĂŹt bez vĂĄhĂĄnĂ pøijme, ale položà si ho do klĂna, ani se na nĂŹj nepodĂvĂĄ. „Kam to jedeme, sleèno?“ „NĂŹkam, kde je to moc zajĂmavĂŠ, to ti slibuji,“ opåèà Sugar. „Budu doma vèas, abych se dostala do postĂ˝lky?“ Sugar obejme Sofiino tĂŹlĂèko jednou rukou a dlanĂ obemkne oblinu dĂvèina boku. „MĂĄme pøed sebou moc, moc dlouhou cestu, Sofie,“ odpovĂ jĂ se zĂĄvratnou Ăşlevou, když se Sofie uvolnĂ, pøitulĂ se a sama položà ruku Sugar na bøicho. „Ale až skonèĂ, postarĂĄm se, abys mĂŹla postĂ˝lku. Tu nejteplejšĂ, nejèistšĂ, nejmĂŹkèĂ, nejsuššà a nejpøĂjemnĂŹjšà postĂ˝lku na celĂŠm svĂŹtĂŹ.“ KAPITOLA PĂTATĂICĂTĂ Ăeditel Rackhamova voòavkåøstvĂ, pan William Rackham, mĂrnĂŹ podroušenĂ˝ po nĂŹkolika velkĂ˝ch panĂĄcĂch brandy vypitĂ˝ch po odchodu policie, stojĂ v salĂłnu, hledĂ ven do deštĂŹ a uvažuje, kolik tĂŹch papĂrĂš se ještĂŹ nenašlo: kolik se jich ještĂŹ tøepetĂĄ ve veèernĂm vzduchu, kolik jich zĂšstalo pøilĂpnutĂ˝ch na oknech jeho nottinghillskĂ˝ch sousedĂš, pøĂpadnĂŹ kolik jich ještĂŹ teĂŻ ètou užaslĂ chodci, když je vyškubnou ze živĂ˝ch èi tyèkovĂ˝ch plotĂš. „Nic vĂc už jsme nenašly, pane,“ pronese Letty zvýšenĂ˝m hlasem, aby ji bylo vĂšbec slyšet ve skuèenĂ vĂŹtru a šumĂŹnĂ prĂštrže mraèen. Na zmåèenou hromadu uprostøed koberce v salĂłnu pøidĂĄ hrstku zablĂĄcenĂ˝ch strĂĄnek, pak se narovnĂĄ a zauvažuje, zda jejĂ pĂĄn doopravdy chce všechny tyhle mokrĂŠ papĂry vysušit a pøeèĂst, nebo zda mĂĄ jen starost o èistotu ulic svĂŠ ètvrti. William na ni mĂĄvne, že mڞe jĂt pryè, a v tom gestu obsĂĄhne i zdrĂĄhavĂŠ podĂŹkovĂĄnĂ. TĂŹch poslednĂch pĂĄr zachrĂĄnĂŹnĂ˝ch strĂĄnek z dĂla, kterĂŠ Sugar tak škodolibĂŹ rozhodila do vĂŹtru, nemڞe pøidat nic k tomu, co už pøeèetl. Z polohlasem pronesenĂŠ melodickĂŠ ženskĂŠ omluvy za dveømi salĂłnu usoudĂ, že se Letty na odchodu srazila nebo skoro srazila s Rose. To je ale domĂĄcnost! PlnĂ˝ stav žen, kterĂŠ cupitajĂ nahoru a dolĂš, a pøitom už nemajĂ komu posluhovat krom Williama Rackhama, muže, kterĂ˝ bezĂştϚnĂŹ kroužà kolem kupy zablĂĄcenĂŠho papĂru. Muže, kterĂ˝ si bĂŹhem jednoho roku nabral spoustu tĂživĂ˝ch povinnostĂ, ale pøišel o manželku, bratra, milenku a nynĂ – dej BĂšh, aÂť to nenĂ pravda! – o jedinou dceru, kterou kdy zplodil. Copak za danĂ˝ch okolnostĂ nemڞe udĂŹlat nic vĂc než hledat po ulicĂch poztrĂĄcenĂŠ strĂĄnky pøĂbĂŹhu, v nĂŹmž se muži muèà k smrti? MožnĂĄ to od nĂŹj bylo lehkovåžnĂŠ, když policii neukĂĄzal, co Sugar nadrĂĄsala, ale v tak nalĂŠhavĂŠm pøĂpadu mu pøipadalo jako ztrĂĄta èasu zpozdit pĂĄtrĂĄnĂ byÂť jen o minutu. Jak absurdnĂ je to pomyšlenĂ: držet sotva gramotnĂŠ policisty v salĂłnu, aby se mraèili nefalšovanĂ˝m soustøedĂŹnĂm nad horeènatĂ˝mi vĂ˝mysly šĂlenĂŠ ženskĂŠ, když by mohli bĂ˝t venku, v londĂ˝nskĂ˝ch ulicĂch, a pĂĄtrat po nĂ samotnĂŠ! William se složà do køesla a poryv zvĂøenĂŠho vzduchu shodĂ jeden z AgnesinĂ˝ch minuciĂłznĂŹ vyšĂvanĂ˝ch lĂĄtkovĂ˝ch ètvercĂš z opĂŹrky. Sebere ho z podlahy a zase ho položà na køeslo, i když je k nièemu. Potom zvedne strĂĄnku z rukopisu Sugar, tu strĂĄnku, kterou èetl nejdøĂv, když mu do domu doruèili prvnĂ nĂĄruè tĂŹchhle bizarnĂch pozĂšstatkĂš. Tehdy ta strĂĄnka byla zplihlĂĄ a køehkĂĄ, kapala z nĂ voda a hrozilo, že se mu v rukou potrhĂĄ, ale od tĂŠ doby se v teple salĂłnu vysušila, takže mu teĂŻ mezi prsty praskĂĄ jako podzimnĂ list. Všichni muži jsou stejnĂ, prohlašujĂ ty tenkĂŠ, už na pohled zlĂŠ klikyhĂĄky. Jestli jsem se za svĂŠho života nĂŹco nauèila, pak je to prĂĄvĂŹ tohle. Všichni muži jsou stejnĂ. Jak to mohu tvrdit s takovou jistotou? Pøece jsem nemohla poznat všechny na svĂŹtĂŹ? Naopak, milĂ˝ ètenåøi, tøeba jsem je poznala! Když William narazĂ na tohle pøiznĂĄnĂ promiskuity, znovu nad Sugar nelibostĂ svraštĂ rty. OpĂŹt se zamraèà pøi nĂĄsledujĂcĂm obvinĂŹnĂ, kde je pranýøovĂĄn jako mrzkĂ˝ muž, vÏènĂ˝ Adam. Pøesto ho nechutnĂŠ osobnĂ kouzlo pomluv fascinuje, a tak ète dĂĄl. Jak samolibĂ˝ jsi, Ătenåøi, pokud patøĂš k pohlavĂ, jež se pyšnĂ onĂm chrupavèitĂ˝m klenotem v kalhotĂĄch! Pøedstavuješ si, že tĂŹ tahle kniha pobavĂ, vzrušĂ, zachrĂĄnĂ tĂŹ pøed hrĂšzou nudy (nejpronikavĂŹjšà hrĂšza, jakou tvĂŠ privilegovanĂŠ pohlavĂ musĂ snåšet), a že jen co ji slupneš jako cukrovinku, budeš se moct dĂĄl chovat pøesnĂŹ jako pøedtĂm! PøesnĂŹ jako to dĂŹlåš od tĂŠ doby, co byla Eva poprvĂŠ zrazena v rajskĂŠ zahradĂŹ! Jenže tahle kniha je jinĂĄ, drahĂ˝ Ătenåøi. Tahle kniha je NĂÂŽ. BuĂŻ ve støehu, ještĂŹ se ti to bude hodit! Proboha, proboha: jak je možnĂŠ, že jeho dcera upadla do tenat takovĂŠ zmije? NemĂŹl to vytušit døĂve než dnes? Pøišel by jinĂ˝ muž k rozumu døĂve než on? TeĂŻ je to tak zjevnĂŠ, tak dĂŹsivĂŹ to bije oèĂ, že Sugar byla blĂĄzen: jejĂ nepøirozenĂ˝ intelekt, jejĂ sexuĂĄlnĂ zvrĂĄcenost, jejĂ maskulinnĂ chuÂť do podnikĂĄnĂ, jejĂ hadĂ kڞe… Bože mĂšj, a co tenkrĂĄt, když za nĂm lezla jako krab a støĂkala vodu z pièky! Co ho to napadlo, že to bral jako vzrušujĂcĂ skopièinku, erotickĂ˝ salĂłnnà žertĂk, když i ĂşplnĂ˝ blbec by v tom odhalil zvĂøeckĂŠ dovĂĄdĂŹnĂ bestie! Jak je ale možnĂŠ, že BĂšh uznal za vhodnĂŠ nasadit do lĂšna tĂŠto domĂĄcnosti hned dvĂŹ šĂlenĂŠ ženskĂŠ, když jinĂ muži jsou toho zcela ušetøeni? Co udĂŹlal, že si zasloužil –? Ale ne, takovĂŠ otĂĄzky jsou samolibĂŠ a nijak neøešà jeho stĂĄvajĂcĂ problĂŠm. Jeho dcera byla unesena a pravdĂŹpodobnĂŹ ji èekĂĄ žalostnĂ˝ osud. I kdyby se Sofii podaøilo ze spĂĄrĂš svĂŠ vĂŹznitelky vyklouznout, jak dlouho mڞe takovĂŠ bezbrannĂŠ neviòåtko pøežĂt v ohavnĂŠm labyrintu LondĂ˝na? Dravci tu èĂhajĂ na rohu každĂŠ ulice… TĂ˝den co tĂ˝den èlovĂŹk v Timesech narazĂ na èlĂĄnek o tom, jak na pohled laskavĂĄ matrĂłna vylĂĄkala dobøe obleèenĂŠ dĂtĂŹ do postrannĂ ulièky, kde ho pak „oholila“ – pøipravila o boty a šaty – a ponechala mĂŹstu napospas, aÂť si zhyne. Mnohem lepšà by bylo, kdyby Sugar za Sofii požadovala vĂ˝kupnĂŠ; rĂĄd jĂ zaplatĂ cokoli, co si øekne, pokud ho tĂm zcela nezruinuje! William si pøitiskne palce na oèi a zatlaèĂ. V hlavĂŹ mu jako obscĂŠnnĂ diapozitiv strašà vzpomĂnka, jak ho jeho plaèĂcĂ dcera s tvåøà zkøivenou žalem zapøĂsahĂĄ, aÂť sleènu Sugar neposĂlĂĄ pryè. BĂĄla se na nĂŹj povĂŹsit, a tak radĂŹji svĂrala okraj svĂŠho psacĂho stolku, jako by to byl chatrnĂ˝ èlun zmĂtanĂ˝ na rozbouøenĂŠm moøi. Je tohle obraz, kterĂ˝ v sobĂŹ bude muset nosit až do smrti? Sofiina fotografie poøĂzenĂĄ v ScholefieldovĂŹ a Toveyho ateliĂŠru, kterou nabĂdl pøedat policii, aby bylo co vytisknout na plakĂĄt o pohøešovanĂŠ dĂvence, nenĂ vĂšbec k nalezenĂ – oèividnĂŹ ji ukradla Sugar. MĂsto toho musel obĂŹtovat „rodinnĂ˝“ portrĂŠt a vystøihnout z nĂŹj Sofiinu tvåø, pøestože z vlastnĂ fotografickĂŠ zkušenosti vĂ, že když tak malĂ˝ obraz zvĂŹtšà a vyretušujĂ ledabylĂ cizĂ lidĂŠ, nebude se už pøĂliš podobat jeho dceøi… To jsou ale opĂŹt podružnĂŠ Ăşvahy, pouhĂŠ rozptylujĂcĂ detaily, kterĂŠ obloukem obchĂĄzejĂ ĂşstøednĂ hrĂšzu jeho neblahĂŠ situace. Vèera tu ještĂŹ jeho dcera byla pøĂtomnĂĄ, živĂĄ a zdravĂĄ, ostĂ˝chavĂŹ hrĂĄla na klavĂr, podnikala prvnĂ vĂĄhavĂŠ krÚèky, aby mu odpustila, aby pochopila, že nakonec skuteènĂŹ jednal v jejĂm nejlepšĂm zĂĄjmu; dnes je pryè a v hlavĂŹ se mu rozlĂŠhĂĄ vzpomĂnka na jejĂ plåè. Je k nevĂøe, jak snadno Sugar spĂĄchala tento zloèin! Cožpak tu våžnĂŹ nebyl nikdo, kdo by se jĂ postavil? VyslĂ˝chal celou svou domĂĄcnost a vsadil by se, že ji vyslĂ˝chal nemĂŠnĂŹ dĂškladnĂŹ než policie. Služky nic nevĂŹdĂ, nic nevidĂŹly, nic neslyšely, dušujĂ se, že mĂŹly dost svĂŠ prĂĄce, než aby si všimly nĂŹjakĂŠho Ăşnosu. Jak nĂŹkdo mڞe mĂt tu troufalost, tu nestydatost tvrdit mu nĂŹco takovĂŠho? DĂšm je prakticky liduprĂĄzdnĂ˝, a pøece se hemžà služebnictvem – co vlastnĂŹ celĂ˝ den dĂŹlajĂ? AÂť mu nikdo nevyklĂĄdĂĄ, že nelenošà v køeslech a neètou si lacinĂŠ knĂžeèky pøed kuchyòskĂ˝m krbem. Nemohla by bĂ˝t aspoò jedna z nich ušetøena tĂŹchto ĂşmornĂ˝ch povinnostĂ, aby tĂŠ šĂlenĂŠ ženskĂŠ zabrĂĄnila zmizet s poslednà ženou z Rackhamova rodu? Muži mu nepomohli o moc vĂc. Shears potvrdil, že sleèna Sugar neodešla pøednĂ branou: tisĂcerĂŠ dĂky, pane Shearsi, za tak životnĂŹ dĂšležitou informaci! Cheesman øekl, že zdĂĄlky zahlĂŠdl, jak sleèna Sugar se sleènou SofiĂ vyråžejĂ na prochĂĄzku, nepøiklĂĄdal tomu však žådnĂ˝ vĂ˝znam, neboÂť se odpoledne èasto chodily projĂt. Když to William slyšel, mĂŹl sto chutĂ vynadat tomu chlĂĄpkovi za nedostatek pøedstavivosti, obzvlåštĂŹ vzhledem k tomu, že Cheesman zatracenĂŹ dobøe vĂŹdĂŹl, že tahle guvernantka nenĂ vĂšbec žådnĂĄ guvernantka. Jenže v tom je prĂĄvĂŹ ta potĂž: Cheesmanovy tajnĂŠ informace. Jakožto jedinĂ˝ RackhamĂšv zamĂŹstnanec, kterĂ˝ vĂ o skuteènĂŠm pĂšvodu Sugar, by mu teĂŻ Cheesman mohl poøådnĂŹ zkomplikovat život, když se do vĂŹci vložila policie. Takže mĂsto aby William Cheesmanovi opåèil, že èlovĂŹk se špetkou rozumu by položil Sugar pĂĄr pronikavĂ˝ch otĂĄzek, jen se ho zeptal, jestli si nĂĄhodou nepovšiml, jak byla guvernantka obleèenĂĄ a zda nesla nĂŹjakĂĄ zavazadla. „JĂĄ si teda zrovna vobleèenĂ na ženskejch nikdy moc nevšĂmal, pane,“ odpovĂŹdĂŹl Cheesman a poškrĂĄbal se na bradĂŹ hrubĂŠ jako šmirglpapĂr. „A co se zavazadel tejèe… tak ty jsem taky žådnĂ˝ nezmerèil.“ ProhlĂdka guvernantèina pokojĂku potvrdila koèĂho dojem: u dveøà byl nalezen odloženĂ˝ plnĂ˝ kufr. Když ho rozlĂcenĂ˝ William vyvrhl na podlahu, ukĂĄzalo se, že obsahoval vše, co by tak mohla potøebovat žena odjĂždĂŹjĂcĂ z domova: toaletnĂ potøeby, noènĂ košili, spodnĂ prĂĄdlo, kosmetickĂŠ pøĂpravky (z RackhamovĂ˝ch zĂĄvodĂš) a tu zelenou rĂłbu, kterou mĂŹla na sobĂŹ na jejich prvnĂ schĂšzce. Nebylo tam ovšem žådnĂŠ vodĂtko, kam by tak mohla odejĂt. Williamovi se roztøese ruka tak, že uslyšà tøepetavĂ˝ šustot papĂru na svĂŠm klĂnĂŹ – prvnĂ strĂĄnku rukopisu Sugar, kterou stĂĄle svĂrĂĄ v prstech. OdhodĂ ji a zaboøà hlavu do køesla. TĂm šouchne do dalšà z AgnesinĂ˝ch vyšĂvanĂ˝ch drobnostĂ – ochrannĂŠ deèky vyzdobenĂŠ èervenkami a okrasnĂ˝mi „R“ na poèest jejĂho novĂŠho manžela – a shodĂ ji na rameno. PodråždĂŹnĂŹ ji odmrštĂ; pøistane na vĂku klavĂru a sklouzne po jeho zåøivĂŹ naleštĂŹnĂŠm døevĂŹ. Vèera z nĂŹj znĂŹla pĂŹknĂĄ melodie – a dnes to tĂŹlo, kterĂŠ sedĂŹlo na stolièce, pohltilo dĂŹsivĂŠ vakuum. Zatne zuby a snažà se s tĂm zoufalstvĂm bojovat. Sugar a Sofie jsou nĂŹkde venku. Kʞ by jen na jednu hodinu byl obdaøen BožĂm zrakem, vidĂŹl vše z ptaèà perspektivy nad støechami mĂŹsta, ale ještĂŹ pod clonou mrakĂš; a kʞ by Sugar nevĂŹdomky obestĂrala aureola viny, žhnoucĂ znamenĂ zloèinnosti, svĂtila dole jako majĂĄk, takže by mohl z oblohy ukĂĄzat dolĂš a vykøiknout: Tamhle! Tamhle jde! Ale ne, takovĂŠhle fantazie nemajĂ s reĂĄlnĂ˝m svĂŹtem nic spoleènĂŠho. NeupøesnĂŹnĂ˝ poèet policistĂš se teĂŻ courĂĄ ulicemi, ale nevidĂ dĂĄl než k dalšĂmu rohu a rozptylujĂ je rvaèky pouliènĂch prodavaèÚ i prchajĂcĂ zlodĂŹji. PolovièatĂŹ se poohlĂžejĂ po dĂĄmĂŹ s malĂ˝m dĂtĂŹtem, kterĂĄ musĂ bĂ˝t zatèena na rozdĂl od stovek nevinnĂ˝ch ĂşctyhodnĂ˝ch dam, kterĂŠ se metropolĂ prochĂĄzejĂ s malĂ˝mi dĂŹtmi. Opravdu nesvedou nic lepšĂho, když je ve smrtelnĂŠm nebezpeèà dcera Williama Rackhama? VyskoèĂ, zapĂĄlĂ si, potĂĄhne z cigarety a zaène rĂĄzovat po pokoji. Jeho zuøivost a rozrušenĂ ještĂŹ umocòuje vĂŹdomĂ, že ho nic neodlišuje od jakĂŠhokoli jinĂŠho muže v takovĂŠto situaci: chovĂĄ se pøesnĂŹ tak, jak by se chovali oni, chodĂ po pokoji a kouøĂ, èekĂĄ, až mu jinĂ lidĂŠ zprostøedkujĂ zprĂĄvy, kterĂŠ prakticky nemohou bĂ˝t dobrĂŠ, a lituje, že vypil tolik brandy. Ze zmĂŹti mokrĂ˝ch papĂrĂš na koberci se zaèĂnĂĄ slabĂŹ linout pĂĄra. Se zhnusenĂ˝m zavrèenĂm sloupne jednu strĂĄnku seshora, zjistĂ, že se v dešti ĂşplnĂŹ rozpila, a tak popadne dalšĂ. „Ale jĂĄ jsem otec!“ pøeète si namĂĄtkou. „Doma na mĂŹ èekĂĄ syn a dcera!“ „To sis mĂŹl rozmyslet pøedtĂm,“ opåèila jsem a proøĂzla mu košili krejèovskĂ˝mi nڞkami ostrĂ˝mi jako bøitva. Velmi jsem se do tĂŠ prĂĄce zabrala a projĂždĂŹla nڞkami sem a tam pøes jeho chlupatĂŠ bøicho. Z toho se Williamovi v jeho vlastnĂm chlupatĂŠm bøiše zvedne žaludek hrĂšzou a už nedokåže èĂst dĂĄl. ÂŽivĂŹ si vzpomĂnĂĄ, jak Sugar na jejich prvnĂ schĂšzce s vlĂdnĂ˝m ĂşsmĂŹvem hĂĄjila co nejkrvavĂŹjšà pomstu. „Titus Andronicus – to je mi paneèku hra,“ vrkala na nĂŹj pøes stĂšl v hospodĂŹ U krbu a jeho to netrklo, myslel si, že to øĂkĂĄ jen tak. Nechal se okouzlit jejĂm pøedèasnĂŹ vyspĂŹlĂ˝m intelektem a pøedstavoval si, že je v nĂ vĂc než to – poklĂĄdal ji za nϞnou duši stiženou osamĂŹlostĂ, za dĂvku, kterĂĄ èlovĂŹka skuteènĂŹ dychtĂ potϚit. To se v nĂ naprosto zmĂ˝lil? Kʞ by aspoò nĂŹco z toho, co v nĂ vidĂŹl, byla pravda; aÂť je v nĂ aspoò špetka laskavosti, jinak je po Sofii veta! William pustĂ strĂĄnku z ruky a zadĂvĂĄ se na francouzskĂĄ okna, jejichž tabulky drnèà v dešti a stĂŠkajĂ po nich kapky. Spojem do pokoje protekl èúrek vody a chvĂŹje se na okraji prken podlahy. A to se mu tesaø dušoval, že se to už nestane! Tvrdil, že tahle okna dolĂŠhajĂ „tĂŹsnĂŹ jako vĂèko dĂĄmskĂŠho medailĂłnku“, kat aby ho spral! William mĂĄ ale navštĂvenku toho darebĂĄka schovanou; ozve se mu a donutĂ ho, aby odvedl svou prĂĄci poøådnĂŹ! „Promiòte, pane,“ ozve se Letty a vytrhne ho z bezmocnĂŠho vzteku. „DĂĄte si nĂŹco k druhĂŠ veèeøi?“ DruhĂŠ veèeøi? DruhĂŠ veèeøi? Jak tu krĂĄvu pitomou mڞe byÂť jen napadnout, že bude mĂt zrovna dnes veèer chuÂť k jĂdlu? Už už otevĂrĂĄ Ăşsta, aby jĂ vynadal, aby jĂ vysvĂŹtlil, že prĂĄvĂŹ kvĂšli jejĂ zabednĂŹnosti a neschopnosti pochopit, že na svĂŹtĂŹ jsou dĂšležitĂŹjšà vĂŹci než švestkovĂ˝ kolåè a kakao, se tahle pohroma vĂšbec mohla stĂĄt. Pak si ale všimne vydϚenĂŠho vĂ˝razu na LettyinĂŹ tvåøi a zaznamenĂĄ i jejĂ nefalšovanou zoufalou psĂ touhu zavdÏèit se mu. ChudĂĄk holka: možnĂĄ je prostoduchĂĄ, ale myslĂ to dobøe a za zkaženost žen jako Sugar nijak nemڞe. „DĂŹkuji ti, Letty,“ povzdychne si a promne si tvåø dlanĂŹmi. „MožnĂĄ bych si dal trochu kĂĄvy. A nĂŹjakĂ˝ chlĂŠb s mĂĄslem. Anebo… topinku s chøestem, jestli to dokåžeš zaøĂdit.“ „To je malièkost, pane Rackhame,“ zašveholĂ Letty, bez sebe vdÏènostĂ, že se koneènĂŹ našlo nĂŹco, co je v jejĂ moci udĂŹlat. Jen co nazĂtøà rĂĄno pøinese Rose støĂbrnĂ˝ podnos s poštou, William probere obĂĄlky, zda mezi nimi nenĂ lĂstek s požadavkem vĂ˝kupnĂŠho. Mezi obchodnĂ korespondencĂ se ovšem nachĂĄzejĂ pouze tøi dopisy bez zpĂĄteènĂ adresy na rubovĂŠ stranĂŹ. Na nĂŹjakĂŠ finesy s nožem na dopisy je pøĂliš netrpĂŹlivĂ˝, a tak je roztrhne nehty. PrvnĂ obsahuje žådost o pøĂspĂŹvek na indickĂŠ malomocnĂŠ, kteøà by podle jistĂŠ panĂ EcclesovĂŠ z Peckham Rye mohli bĂ˝t zcela vylÊèeni, pokud by každĂ˝ podnikatel v BritĂĄnii s roènĂm pøĂjmem vĂce než tisĂc liber poslal pouhou jednu z tĂŹchto liber na adresu nĂže uvedenĂŠ poštovnĂ schrĂĄnky. Dalšà je od obchodnĂho domu Williama Whiteleyho v Bayswateru, jehož pisatel doufĂĄ, že každĂ˝ obyvatel Notting Hillu již touto dobou vĂ, že Whiteleyho obchodnĂ dĂšm pøidal k bohatĂŠ nabĂdce oddĂŹlenĂ i železåøstvĂ a že dĂĄmy, kterĂŠ nakupujĂ bez mužskĂŠho doprovodu a zatoužà po obĂŹdĂŹ, mohou zavĂtat do zrekonstruovanĂŠho bufetu. TøetĂ je od pĂĄna, jenž bydlĂ pĂĄr set metrĂš od nĂŹj v Pembridge Villas a pøiklĂĄdĂĄ špinavĂ˝ papĂr vyzdobenĂ˝ emblĂŠmy proskurnĂku a vyumĂŹlkovanou hlavièkou, kterou blĂĄtivĂŠ otisky bot ponièily natolik, že ji nelze rozluštit. Napodobeninou gotickĂŠho pĂsma je tu vyveden nĂĄsledujĂcĂ seznam: Menuet: 10 Gavota: 9 1/2 Cachucha: 8 1/2 Mazurka: 10 Tarantela: 10 DrženĂ tĂŹla pøi tanci/louèenĂ: 10 DrženĂ tĂŹla bĂŹhem pøestĂĄvek: 9 1/2 VĂ˝bornĂŹ, Agnes! K èemuž pĂĄn z Pembridge Villas dodĂĄ na zvlåštnĂm èistĂŠm listu papĂru: MĂĄ manželka se domnĂvĂĄ, že tohle nejspĂš kdysi patøilo vĂĄm. Rose pøijde za pĂĄnem s poštou z druhĂŠ roznåšky a znepokojĂ ji, když ho najde shrbenĂŠho nad pracovnĂm stolem, jak vzlykĂĄ do dlanĂ. „Kde je, Rose?“ zaĂşpĂ. „Kam se schovala?“ Služku, kterĂĄ od nĂŹj nenĂ zvyklĂĄ na tak dĂšvĂŹrnĂŠ chovĂĄnĂ, to zaskoèĂ. „Nemohla tøeba jĂt domĂš, pane?“ nadhodĂ a nervĂłznĂŹ pøi tom ohmatĂĄvĂĄ prĂĄzdnĂ˝ støĂbrnĂ˝ podnos. „DomĂš?“ zopakuje a zvedne hlavu z dlanĂ. „Ke svĂŠ matce, pane.“ ZĂrĂĄ na ni s otevøenĂ˝mi Ăşsty. Když koèår uvĂzl v zĂĄcpĂŹ na Regent Street, William Rackham ho v nĂ i s Cheesmanem nechal trèet a rozbĂŹhl se dĂĄl sĂĄm. TeĂŻ zpocenĂ˝ a zadĂ˝chanĂ˝ zaÂťukĂĄ na dveøe domu v Silver Street – domu, kterĂ˝ pøes tvrzenĂ DalšĂch spanilĂ˝ch jĂzd po LondĂ˝nĂŹ nestojĂ v Silver Street jako takovĂŠ. Po dlouhĂŠ chvĂli, bĂŹhem nĂž zhluboka oddechuje a snažà se zklidnit tlukot svĂŠho srdce, se dveøe otevøou na škvĂru. Vykoukne na nĂŹj krĂĄsnĂŠ hnĂŹdĂŠ oko, ohnisko tenkĂŠ, na výšku postavenĂŠ drobnomalby alabastrovĂŠ kڞe, naškrobenĂŠ bĂlĂŠ košile a obleku kĂĄvovĂŠ barvy. Ozve se sametovĂ˝ ženskĂ˝ hlas. „MĂĄte domluvenou schĂšzku?“ „R-rĂĄd bych mluvil s panĂ Castawayovou.“ Oko se napĂšl zavøe a pøedvede tak pøepychovĂŠ øasy. „To, jestli ji uvidĂte, nebo ne,“ odpovĂ hlas oslazenĂ˝ drzostĂ jako medem, „zĂĄležà na tom, jak moc jste zlobil.“ „Cože?!“ rozkøikne se William. „Otevøete dveøe, madam!“ Ta zvlåštnà žena pootevøe dveøe, až se ocelovĂ˝ øetĂzek mezi nimi a zĂĄrubnĂ ĂşplnĂŹ napne. Pøi pohledu na jejĂ naolejovanĂŠ chlapskĂŠ vlasy pøiplĂĄcnutĂŠ k lebce, na jejĂ sako a elegantnĂ kalhoty, za kterĂŠ by se nestydĂŹl žådnĂ˝ švihĂĄk, a na lĂmec košile od Morningtona i s nĂĄkrènĂkem se William otøese odporem. „Ch-chtĂŹl bych jen n-na slovĂèko s panĂ Castawayovou,“ zopakuje. „Jste trošku pozadu, pane,“ opåèà lesbièka, zvedne do zornĂŠho pole cigaretovou špièku a potĂĄhne z nĂ tak rychle, že to pĂšsobĂ jako letmĂ˝ polibek. „PanĂ CastawayovĂĄ je mrtvĂĄ. Podnik nynĂ patøà sleènĂŹ Jennifer PearcovĂŠ.“ „JĂĄ… v-ve skuteènosti mĂĄm zĂĄjem spĂš o zprĂĄvy o Sugar.“ „Sugar je pryè, stejnĂŹ jako ostatnĂ holky z loòskĂŠho roku,“ odsekne ta ženskĂĄ a z chøĂpĂ jĂ vyjde kouø. „Pryè se starĂ˝m, sem s novĂ˝m, to je nåš pøĂstup.“ A skuteènĂŹ, ta vĂ˝seè interiĂŠru, kterou Rackham vidĂ, je zrenovovanĂĄ k nepoznĂĄnĂ. Z pøedpokoje vykoukne nepovĂŹdomĂĄ tvåø, za nĂž nĂĄsleduje tĂŹlo: vytøĂbenĂŹ obleèenĂ˝ pøĂzrak v modrĂŠ a zlatĂŠ alžĂøinĂŹ. „Je ž-životnĂŹ dĂšležitĂŠ, abych Sugar našel,“ trvĂĄ na svĂŠm. „MĂĄte-li aspoò nĂŹjakĂŠ ponĂŹtĂ o tom, kde by se mohla z-z-zdržovat, zapøĂsahĂĄm vĂĄs, abyste mi to øekla. ZaplatĂm vĂĄm, c-cokoli budete chtĂt.“ BordelmamĂĄ se pøišourĂĄ blĂž a lĂnĂŹ pøi tom pohupuje sklapnutĂ˝m vĂŹjĂøem, jako kdyby to byl bièĂk. „Ăeknu vĂĄm k tomu dvĂŹ vĂŹci, pane,“ prohlĂĄsĂ, „a obĂŹ budou zadarmo. Za prvĂŠ, podle našich informacĂ se dĂvka, jĂž øĂkĂĄte Sugar, zøekla veselĂŠho života: možnĂĄ by nebylo od vĂŹci, kdybyste se po nĂ poohlĂŠdl v kotcĂch Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen. Za druhĂŠ, dle našeho nĂĄzoru vaše mĂ˝dla ani masti nijak nevylepšuje to, že je na nich vyražen våš portrĂŠt. Dejž nĂĄm PĂĄnbĂšh aspoò nĂŹkterĂĄ mĂsta, kde se nemusĂme dĂvat na mužskou tvåø. Zavøi dveøe, AmĂŠlie.“ A dveøe se zavøou. NĂŹjakou chvĂli po tĂŠhle uråžce William ještĂŹ zvažuje, že zaÂťukĂĄ znovu a tentokrĂĄt se bude dožadovat zadostiuèinĂŹnĂ, jinak že zavolĂĄ policii. Pak se ale v duchu okøikne, že tyhle hnusnĂŠ stvĂšry možnĂĄ o Sugar nelhaly. V tomhle veøejnĂŠm domĂŹ nenĂ, to je celkem jasnĂŠ; a když nenĂ tady, pak kde tedy? Je våžnĂŹ myslitelnĂŠ, aby se Sugar vydala na milost a nemilost Spolku na zĂĄchranu padlĂ˝ch žen? Jak jinak si však lze vysvĂŹtlit tu podivuhodnou shodu okolnostĂ, kdy EmmelĂna FoxovĂĄ jen pøed pĂĄr dny poslala Sugar balĂèek? Jde o dalšà pøĂpad upocenĂŠho paktovĂĄnĂ dvou tragicky pomĂ˝lenĂ˝ch žen? PevnĂŹ se rozhodne, že si nenechĂĄ vztekem zatemnit rozum, a loudavĂŹ zamĂøà z podniku panĂ CastawayovĂŠ zpĂĄtky do rĂĄmusu Silver Street. „Hraje vaše paninka na klavĂr, pane?“ Po trĂ˝znivĂŠ cestĂŹ omnibusem, kde sedĂŹl tvåøà v tvåø uculujĂcĂ se vdovĂŹ – ona mĂŹla nad hlavou reklamu na Rackhamovy kapky z rڞe damašskĂŠ, on zase inzerĂĄt na Eau de Benzoin od Rimmela –, vystoupĂ William v Bayswateru a vyrazĂ pøĂmo k dlouhĂŠ øadĂŹ skromnĂ˝ch domeèkĂš v Caroline Place. Tam pøedem sbĂrĂĄ odvahu pro nĂĄsledujĂcĂ zĂĄpas proti utahujĂcĂm se poutĂšm tragĂŠdie. Když napoprvĂŠ nikdo neotevøe, William na dveøe EmmelĂny FoxovĂŠ zaÂťukĂĄ hlasitĂŹji a nalĂŠhavĂŹji. Okno do ulice halĂ zĂĄvĂŹsy, ale skrz vrstvy zašlĂŠ krajky zahlĂŠdl aury – aurory? – dvou svĂŹtel. Henryho kocour, zburcovanĂ˝ tĂm pozdviženĂm, se vyhoupl na parapet a teĂŻ huòatou tlamièkou strkĂĄ do pavuèinami pokrytĂŠ pøĂènĂŠ rozpĂŹrky okennĂho rĂĄmu a otĂrĂĄ se o ni. VypadĂĄ dvakrĂĄt vĂŹtšà než tenkrĂĄt, kdy si ho panĂ FoxovĂĄ odvezla z Rackhamova domu. „Kdo je to, prosĂm?“ Skrz døevĂŹnou pøekåžku znĂ hlas panĂ FoxovĂŠ ospale, aèkoli jsou dvĂŹ hodiny odpoledne. „Tady William Rackham. Mohu s vĂĄmi mluvit?“ Na chvĂli se rozhostĂ ticho. Do Williama se na ulici opĂrĂĄ vĂtr, pĂšsobĂ tu nĂĄpadnĂŹ a frustrovanĂŹ se ošĂvĂĄ; velmi dobøe si uvĂŹdomuje, že takovĂĄto nĂĄvštĂŹva – muž bez doprovodu u osamĂŹlĂŠ ženy – je prohøeškem proti bontonu, ale zrovna panĂ FoxovĂĄ by pøece mohla pøimhouøit oèi nad spoleèenskĂ˝mi pravidly, ne? „Nejsem obleèenĂĄ,“ ozve se opĂŹt zpoza dveøĂ. William vyjevenĂŹ zamrkĂĄ na mosaznĂŠ èĂslo na jejĂch dveøĂch. Na rohu ulice nĂŹjakĂ˝ pejsek radostnĂŹ òafĂĄ na spøåtelenĂŠho voøĂška na druhĂŠ stranĂŹ a kluk v košili si podezøĂvavĂŹ prohlĂžà obtloustlĂŠho rozèilenĂŠho vousåèe. „Nemohla bych se jĂĄ stavit za vĂĄmi,“ dodĂĄ panĂ FoxovĂĄ, „o nĂŹco pozdĂŹji dnes dopoledne? Nebo odpoledne?“ „Jde o velmi nalĂŠhavou zĂĄležitost!“ protestuje William. Dalšà odmlka, bĂŹhem nĂž se Henryho kocour opøe o okennĂ tabulky, vytĂĄhne se do plnĂŠ výše a odhalĂ tak bohatĂ˝rskĂ˝ obvod pasu i ochmýøenĂŠ kulky. „Poèkejte prosĂm chvilièku,“ požådĂĄ ho panĂ FoxovĂĄ. William èekĂĄ. Co to sakra dĂŹlĂĄ? OdvĂĄdĂ Sugar a Sofii zadnĂmi dveømi? UkrĂ˝vĂĄ je do šatnĂku? Když už se sem s vynaloženĂm jistĂŠho ĂşsilĂ vypravil, jeho pĂšvodnĂ podezøenĂ, že by panĂ FoxovĂĄ mohla mĂt nĂŹjakĂŠ vodĂtko k tomu, kde se Sugar nachĂĄzĂ, zbytnĂŹlo v maniakĂĄlnĂ pøesvĂŹdèenĂ, že obĂŹma uprchlicĂm sama poskytla pøĂstøešĂ. PøipadĂĄ mu, že uplynula snad vÏènost, ale nakonec mu panĂ FoxovĂĄ otevøe a on vejde do pøedsĂnĂŹ, ještĂŹ než se panĂ FoxovĂĄ zmڞe na nĂŹjakĂŠ nĂĄmitky. „Jak vĂĄm mohu pomoci, pane Rackhame?“ JednĂm pohledem zhodnotĂ stav jejĂho domu – jeho zatuchlost, jemnou patinu prachu, železnou kostru postele opĂrajĂcĂ se o zeĂŻ, hromady knĂžek na schodech i pytel z režnĂŠho plĂĄtna nadepsanĂ˝ RUKAVICE PRO IRSKO, kterĂ˝ zatarasil pøĂstup do komory. PanĂ FoxovĂĄ na nĂŹj hledĂ chĂĄpavĂŹ, za nepoøådek v domĂŹ se stydĂ jen trošku a èekĂĄ, až jĂ nĂŹjak vysvĂŹtlĂ svĂšj neomalenĂ˝ vpĂĄd. Na sobĂŹ mĂĄ zimnĂk do pĂšli lĂ˝tek s èernĂ˝m kožešinovĂ˝m lĂmcem a manžetami, zapnutĂ˝ až k hrudnĂ kosti. Pod to si neoblĂŠkla blĂšzku ani korzet, ale pĂĄnskou košili, kterĂĄ nenĂ prĂĄvĂŹ èistĂĄ a je jĂ pøĂliš velkĂĄ. Boty si zapnula jen tolik, aby jĂ z holĂ˝ch kotnĂkĂš neklouzaly dolĂš jako èernĂŠ banĂĄnovĂŠ slupky. „Sleèna Sugar unesla mou dceru,“ prohlĂĄsĂ William. PanĂ FoxovĂŠ se rozšĂøà zornièky, ale zdaleka ne tolik, jak by se po tak šokujĂcĂ zprĂĄvĂŹ rozšĂøit mĂŹly. VypadĂĄ spĂš rozespale. „To je… pozoruhodnĂŠ,“ vydechne. „PozoruhodnĂŠ!“ zopakuje po nĂ, ohromenĂ˝ jejĂm ledovĂ˝m klidem. Proè sakra neomdlĂ, nebo nepadne na kolena s rukama pøitisknutĂ˝ma na prsou, proè nezvedne svou nemohoucĂ pĂŹstièku k èelu a nevykøikne „Ach!“? „DĂŹlala na mĂŹ dojem velice sympatickĂŠ dĂvky, kterĂĄ to myslĂ dobøe.“ JejĂ flegmatickĂĄ shovĂvavost ho vyprovokuje ke vzteklĂŠmu vĂ˝buchu. „Nechala jste se oklamat. Ona je blĂĄzen, nebezpeènĂ˝ blĂĄzen, a mĂĄ mou dceru.“ „MĂŹla jsem dojem, že se majĂ rĂĄdy…“ „PanĂ FoxovĂĄ, nechci se s vĂĄmi hĂĄdat. Jen… ehm…“ ZtϞka polkne a zauvažuje, zda lze stoèit øeè na jeho Ăşmysly tak, aby nevypadal jako naprostĂ˝ barbar. Nelze. „PanĂ FoxovĂĄ, rĂĄd bych se pøesvĂŹdèil, že Sugar – tedy sleèna Sugar a moje dcera nejsou v tomto domĂŹ.“ EmmelĂna užasle otevøe rty. „S tĂm nemohu souhlasit,“ zamumlĂĄ. „Promiòte mi to, panĂ FoxovĂĄ,“ odpovĂ chraplavĂŹ, „ale jĂĄ musĂm.“ A než se mڞe nechat odzbrojit jejĂm nevraživĂ˝m, odmĂtavĂ˝m pohledem, produsĂĄ kolem nĂ do kuchynĂŹ, kde okamžitĂŹ narazĂ do štosu Henryho propletenĂ˝ch židlĂ. Ta mĂstnost byla už pøedtĂm malĂĄ, ovšem teĂŻ je bizarnĂŹ zakramaøenĂĄ všĂm možnĂ˝m ve dvojĂm provedenĂ: dva sporĂĄky, dvĂŹ kredence na nĂĄdobĂ, dva kbelĂky na led, dva èajnĂky a tak dĂĄle a tak dĂĄle. Ležà tu bochnĂk chleba, do nĂŹhož je zabodnutĂ˝ nڞ, a patnĂĄct dvacet konzerv s tuòåkem a solenĂ˝m hovĂŹzĂm, seøazenĂ˝ch jako vojĂĄci na kuchyòskĂŠ lince, kterou EmmelĂna sice otøela houbièkou, ale na nĂž poøåd zĂšstaly rڞovožlutĂŠ skvrny po krvi. Je tu sotva dost mĂsta na stĂĄnĂ, natožpak aby tu nĂŹkdo schoval vysokou ženu a statnĂŠ dĂtĂŹ. Zahrada, do nĂž je skrz deštĂŹm omytĂŠ kuchyòskĂŠ okno dobøe vidĂŹt, je džunglĂ plnou bujnĂŠ, nepoživatelnĂŠ zelenĂŹ. William už vĂ, že panĂ FoxovĂŠ køivdĂ, ale nedokåže pøestat, a tak se z kuchynĂŹ vrhne na prohlĂdku dalšĂch pokojĂš. Henryho kocour je mu v patĂĄch, nadšenĂ˝ nezvyklou mĂrou fyzickĂŠ aktivity v domĂŹ, jehož rytmus je obvykle tak poklidnĂ˝. William klièkuje mezi stohy zapråšenĂŠho nĂĄbytku a snažà se cestou nekopnout do krabic, hald knĂžek, balĂèkĂš s ĂşhlednĂŹ nadepsanĂ˝mi adresami, kterĂŠ èekajĂ už jen na poštovnĂ znĂĄmky, ani do baòatĂ˝ch pytlĂš. SalĂłn panĂ FoxovĂŠ svĂŹdèà o poctivĂŠ, pilnĂŠ prĂĄci, ležà tu desĂtky plnĂ˝ch obĂĄlek pøipravenĂ˝ch k odeslĂĄnĂ, na psacĂm stole je rozprostøenĂĄ mapa metropole a stojĂ zde èetnĂŠ nĂĄdobky obsahujĂcĂ lepidlo, inkoust, vodu, èaj a tmavĂŹ hnĂŹdou tekutinu, na jejĂž hladinĂŹ plave mlÊènĂ˝ škraloup. VydusĂĄ nahoru po schodech, zrudlĂ˝ hanbou i fyzickou nĂĄmahou. U dveøà ložnice stojĂ lepenkovĂĄ krabice posetĂĄ koèièĂmi exkrementy. Uvnitø pokoje se mu naskytne pohled na postel panĂ FoxovĂŠ se zmaèkanĂ˝m povleèenĂm. Na pøikrĂ˝vce ležà pohozenĂŠ mužskĂŠ kalhoty, kterĂŠ se ježà koèièĂmi chlupy. Ze stojanu na klobouky visà èisÂťounkĂŠ a krĂĄsnĂŹ vyžehlenĂŠ obleèenĂ – korzet, kabĂĄtek a šaty ve støĂzlivĂ˝ch barvĂĄch, kterĂŠ panĂ FoxovĂŠ nejvĂc slušĂ. William to už dĂĄl nesnese; jeho fantazĂrovĂĄnĂ, jak prudkĂ˝m škubnutĂm otevøe dveøe šatnĂ skøĂnĂŹ a s triumfĂĄlnĂm ĂşlevnĂ˝m vĂ˝køikem vytĂĄhne Sugar a svou vydϚenou dceru na svĂŹtlo, se rozpadlo v prach. VrĂĄtĂ se dolĂš, kde už na nĂŹj èekĂĄ panĂ FoxovĂĄ. Tvåø mĂĄ zvednutou a oèi se jĂ blyštĂ výèitkami. „PanĂ FoxovĂĄ,“ øekne a pøipadĂĄ si špinavĂŹjšà než obsah lepenkovĂŠ krabice na podestĂŹ. „E-ehm… Jak… Tohle narušenĂ vašeho s-soukromĂ. Jak byste mi vĂšbec nĂŹkdy mohla o-odpustit?“ PanĂ FoxovĂĄ si založà ruce na prsou a vystrèà bradu. „NenĂ na mnĂŹ, abych vĂĄm odpouštĂŹla, pane Rackhame,“ poznamenĂĄ chladnĂŹ, jako by mu jen pøipomĂnala, že køesÂťanskĂĄ vĂra, k nĂž oba nominĂĄlnĂŹ nĂĄležĂ, nenĂ katolickĂŠho druhu. „N-nebyl jsem… pøi smyslech,“ omlouvĂĄ se William a sune se ke vchodu. MĂĄ strach, že krom všeho ostatnĂho ještĂŹ šlĂĄpne na Henryho kocoura, kterĂ˝ dovĂĄdĂ u jeho kotnĂkĂš a kouše ho do kalhot. „T-to neexistuje n-nic, èĂm bych si zase m-m-mohl zĂskat vaši Ăşctu?“ PanĂ FoxovĂĄ pomalu zamrkĂĄ a ještĂŹ vĂc si pøitiskne zkøĂženĂŠ ruce na prsa. William si opoždĂŹnĂŹ povšimne, že jejĂ protĂĄhlĂĄ tvåø je zvlåštnĂŹ krĂĄsnĂĄ, a – Bože na nebesĂch, je to možnĂŠ? – škube jĂ v koutcĂch rtĂš ĂşsmĂŹv? „DĂŹkuji vĂĄm, pane Rackhame,“ pronese uhlazenĂŹ. „Nad vašà nabĂdkou se våžnĂŹ zamyslĂm. KoneckoncĂš, èlovĂŹk s vašimi finanènĂmi možnostmi se ideĂĄlnĂŹ hodĂ k mnoha zĂĄslužnĂ˝m vĂŹcem, kterĂŠ je na tomto svĂŹtĂŹ tøeba udĂŹlat.“ Gestem obsĂĄhne filantropickĂ˝ chaos svĂŠho domu. „Jak jste si jistĂŹ všiml, nabrala jsem si vĂce prĂĄce, než dokåžu zvlĂĄdnout. Takže… Ano, pane Rackhame, tϚĂm se na to, jak mi v budoucnu budete nĂĄpomocen.“ A protože je nekonvenènĂ až do morku kostĂ, ona – nikoli on – mu otevøe dveøe a popøeje hezkĂ˝ zbytek dne. „Mòau!“ souhlasĂ Henryho kocour a šastnĂŹ se natĂĄhne panièce u nohou. William se vrĂĄtĂ domĂš natolik vytrestanĂ˝, že by bĂ˝val pøivĂtal, kdyby ho blesk z nebes bezbolestnĂŹ sežehl na škvarek. Stavili se tu policistĂŠ? Ne, policistĂŠ se tu nestavili. Chce ohøåt obĂŹd? Ne, nechce ohøåt obĂŹd. KĂĄvu, pøineste mu kĂĄvu. Jakkoli je jeho vnitønĂ pnutĂ nesnesitelnĂŠ, nemĂĄ na vybranou, musĂ ho snåšet a dĂĄl pracovat jako obvykle. Dorazila dalšà pošta, žådnĂ˝ dopis se však netĂ˝kĂĄ Sugar ani jeho dcery. Jeden dopis je od våženĂŠho pana Grovera Pankeyho, jenž Williamovi vytĂ˝kĂĄ nevychovanost a pøerušuje s nĂm veškerĂŠ styky. William je tak duševnĂŹ vyšinutĂ˝, že by Pankeyho nejradši vyzval na souboj: ten starĂ˝ ošklivĂ˝ mizera bude nejspĂš ostrostøelec a jednou ranou z pistole by Williama zbavil trĂĄpenĂ. Ale ne, musĂ vzĂt rozum do hrsti a navĂĄzat vztahy s tĂm Cheadlem z Glamorganu. Cheadlovy slonovinovĂŠ dĂłzièky jsou lehkĂŠ jako moøskĂŠ lastury, pøitom ale dost silnĂŠ, aby se nerozbily, když je èlovĂŹk poøådnĂŹ sevøe v pĂŹsti. William to vĂ: zkusil to. RozpĂĄrĂĄ dopis s nepovĂŹdomĂ˝m jmĂŠnem a adresou na rubu obĂĄlky: panĂ F. De LusignanovĂĄ, Fir-street 2, Sydenham. MilĂ˝ pane Rackhame, zdravĂ ho ta dobrĂĄ žena, vlasy mi kvĂšli èetnĂ˝m trampotĂĄm a nemoci zešedly, ale staèila jedna lĂĄhev Vašeho HavranĂho oleje a jsou zase nĂĄdhernĂŹ èernĂŠ, stejnĂŹ hezkĂŠ jako za mĂŠho mlĂĄdĂ. Všichni moji pøåtelĂŠ o tom mluvĂ. Tento dopis mڞete dĂĄle využĂt, jak je ctĂŹnĂŠ libo. William omĂĄmenĂŹ zamrkĂĄ; nevĂ, jestli se tomu mĂĄ zaèĂt smĂĄt, nebo se neovladatelnĂŹ rozplakat. TakovĂĄhle devĂłtnĂ dobrozdĂĄnĂ si spoleènĂŹ se Sugar cucali z prstu do reklam na Rackhamovy vĂ˝robky a teĂŻ mĂĄ pøed sebou jedno stoprocentnĂŹ pravĂŠ. PanĂ F. De LusignanovĂĄ, kterĂĄ se v Sydenhamu kochĂĄ v zrcadle svĂ˝mi obarvenĂ˝mi vlasy, BĂšh jà žehnej! Zasloužà si celĂ˝ kartĂłn HavranĂho oleje – anebo mu možnĂĄ prĂĄvĂŹ kvĂšli tomu lichotĂ. Zbytek pošty je èistĂŹ obchodnĂho charakteru, ale stejnĂŹ se tĂm pøinutĂ prokousat. KaždĂ˝ dopsanĂ˝ dopis ho o nĂŹco vĂc unavĂ, jako kdyby s nejvĂŹtšĂmi potĂžemi spolkl lžĂci popela. Ale pak, zrovna když odepisuje sleènĂŹ BayntonovĂŠ z drogistickĂŠho oddĂŹlenĂ obchodnĂho domu Harrod’s, ho najednou v oslepujĂcĂm zĂĄblesku poznĂĄnĂ napadne, kam Sugar dozajista odešla a kde nynĂ jeho dcera rozechvĂŹle oèekĂĄvĂĄ svĂšj osud. Než se William koneènĂŹ dostane k domu panĂ LeekovĂŠ v Church Lane ve ètvrti St Giles, slunce již notnĂŹ klesne k obzoru a zalĂŠvĂĄ staøièkĂŠ a chatrnĂŠ domy nepatøiènĂ˝m zlatistĂ˝m svitem. ZkroucenĂŠ exoskelety ze železnĂ˝ch trubek se lesknou jako nestvĂšrnĂŠ nĂĄhrdelnĂky, štukovĂŠ lÊèivĂŠ obklady zåøà na zdech mĂĄslovĂŹ žlutou barvou, šòÚry s prĂĄdlem se ve vĂŹtru tøepetajĂ i se svĂ˝m otrhanĂ˝m bøemenem jako dvorskĂŠ vlajeèky. Dokonce i popraskanĂĄ podkrovnĂ okna, kterĂĄ se pod støechami naklĂĄnĂŹjà šejdrem, planou odraženĂ˝m svĂŹtlem – svĂŹtlem odsouzenĂ˝m k tomu, aby za pĂĄr minut pohaslo. William tu ovšem nenĂ proto, aby se kochal vĂ˝hledem. TeĂŻ ho nejvĂc zajĂmĂĄ, zda adresa, odkud mĂŹl koèà kdysi dĂĄvno vyzvednout jednoho starĂŠho pĂĄna na invalidnĂm vozĂku na dalšà cestu vstøĂc RackhamovĂŹ levandulovĂŠ farmĂŹ v Mitchamu, je stejnĂĄ adresa, kde teĂŻ stojĂ u dveøà a pĂŹstĂ klepe na døevo samĂ˝ puchýø. KoneckoncĂš mĂĄ jen slovo Sugar na to, že tu ten staroch skuteènĂŹ žije, a tahle ulice nepatøà k tĂŹm, kde se dobøe obleèenĂ˝ muž mڞe bez rizika zeptat na cestu. Po celĂŠ vÏènosti se dveøe otevøou a pøed Williamem se v tom pøĂšeøà objevĂ plukovnĂk Leek mžourajĂcĂ skrz zamlženĂ˝ cvikr. „NĂŹco jste si zapomnĂŹl?“ zasĂpĂĄ. EvidentnĂŹ Williama poklĂĄdĂĄ za zĂĄkaznĂka, kterĂ˝ teprve nedĂĄvno odešel. Potom: „Ă, to jste vy.“ „Mڞu dĂĄl?“ optĂĄ se William. BojĂ se, že prĂĄvĂŹ v tuhle chvĂli by Sugar mohla vĂŠst Sofii špinavĂ˝m vnitøkem tohoto domu k zadnĂmu vĂ˝chodu. „Ale beze všeho, beze všeho,“ pronese staøec pøehnanĂŹ zdvoøile. „Bude nĂĄm ctĂ. Tak vzĂĄcnĂĄ nĂĄvštĂŹva jako vy, pane. Pan Ătyøicet akrĂš! NĂĄdhernĂ˝ch, nĂĄdhernĂ˝ch…“ A otoèà se na ose, naèež se rozjede po smrdutĂŠ kobercovĂŠ drĂĄze vzdychajĂcĂ vlhkem. „Rok 1813: vyhlĂdky pro zemĂŹdĂŹlce nebyly nikdy lepšĂ! LĂŠta 1814, 1815, 1816: mrazy, jakĂŠ nikdy nikdo nezažil, Ăşroda vepsĂ od pobøežà k pobøežĂ, jeden bankrot za druhĂ˝m! Adam Tipton z JižnĂ KarolĂny byl ještĂŹ v roce 1863 znĂĄm jako BavlnĂkovĂ˝ krĂĄl! V roce 1864 ho po rozšĂøenĂ kvĂŹtopasa našli s kulkou v mozku!“ „Pøišel jsem za Sugar,“ vyhrkne William a vyrazĂ za nĂm. MožnĂĄ že když vyrukuje se svĂ˝m pøånĂm rovnou, pøednese ho jako seriĂłznĂ požadavek, vyvede toho starĂŠho darebĂĄka z rovnovĂĄhy a pøinutĂ ho prozradit vĂc, než by mĂŹl. „Ta rajda se za mnou už nevrĂĄtila,“ ušklĂbne se plukovnĂk Leek. „ÂŽenskej slib je jako paštunskĂ˝ pøĂmÏøĂ. Ten šòupacĂ tabĂĄk jsem nedostal a už nikdy jsem se nemoh podĂvat na vaši nĂĄdhernou levandulovou farmu, pane.“ „Myslel jsem, že se vĂĄm ten vĂ˝let nelĂbil,“ poznamenĂĄ William, nakrĂĄtko se zadĂvĂĄ nahoru do špatnĂŹ osvĂŹtlenĂŠ schodišovĂŠ šachty a pak pøejde pøes prĂĄh salĂłnu. „Pokud si dobøe vzpomĂnĂĄm, stϞoval jste si, že jste byl prakticky… unesen.“ „Ale nĂŠ, byla to pøĂjemnĂĄ zmĂŹna,“ opåèà staroch. NenĂ na nĂŹm znĂĄt žådnĂĄ nervozita ani chuÂť spolknout nĂĄvnadu. Zaparkuje v ĂştulnĂŠm rohu mĂstnosti mezi dalšĂmi krĂĄmy, staromĂłdnĂm porcelĂĄnem a vojenskou vetešĂ. „Moje ouplnĂŹ prvnĂ levandulovĂĄ farma! DĂŹsnĂŹ pouènĂ˝.“ Vycenà èernĂŠ zuby pøežvĂ˝kavce v podlĂŠzavĂŠm ĂşsmϚku. Po vrzajĂcĂch schodech mezitĂm sešla nĂŹjakĂĄ žena a teĂŻ nakoukla do mĂstnosti. Je to pĂŹknĂĄ kĂšstka, žådnĂĄ mladice, ale slušnĂŹ zachovalĂĄ, s pøåtelskou, vlĂdnou tvåøà a pĂŹknĂŹ rostlĂ˝m tĂŹlem, obleèenĂĄ do šatĂš, jejichž barva byla v mĂłdĂŹ pøed dvĂŹma SezĂłnami. „Hledal ste mĂŹ, pane?“ zeptĂĄ se neznĂĄmĂŠho. Trochu ji pøekvapuje, že kunèaft pøišel za nĂ, mĂsto aby ho musela nĂŹkde venku shĂĄnĂŹt. „HledĂĄm Sugar,“ odpovĂ William. „MĂĄm za to, že sem chodĂ pravidelnĂŹ.“ Ta žena smutnĂŹ pokrèà rameny. „BejvĂĄvalo, pane. Sugar si našla prachåèe, kterej se vo ni postaral.“ William Rackham se narovnĂĄ a zatne pĂŹsti. „Ukradla mi dceru.“ Caroline se na okamžik zarazĂ a uvažuje, zda tenhle èlovĂŹk myslĂ våžnĂŹ to, co øĂkĂĄ, anebo je vĂ˝raz „ukradla mi dceru“ jednou z tĂŹch nĂłbl frĂĄzĂ, jimiž vzdĂŹlanĂ lidĂŠ naznaèujĂ nĂŹco vznešenĂŹjšĂho. „Vaši cĂŠru, pane?“ „Moje dcera byla unesena. Sebrala mi ji vaše kamarĂĄdka Sugar.“ „A to jste vĂŹdĂŹl,“ vložà se plukovnĂk Leek do øeèi s pohøebnĂm nadšenĂm, „že šest z každĂ˝ch deseti osob utopenĂ˝ch v Anglii a Walesu jsou dĂŹti mladšà deseti let?“ Caroline si všimne, jak ten dobøe obleèenĂ˝ pĂĄn dotèenĂŹ vyvalĂ oèi, a v tu chvĂli jĂ to docvakne; teĂŻ už to nenĂ jen neurèitĂ˝ pocit, že jĂ pøipomĂnĂĄ nĂŹkoho z dĂĄvnĂŠ minulosti, nynĂ už vĂ, že tenhle chlap je voòavkåø Rackham, bratr jejĂho laskavĂŠho knĂŹze. VzpomĂnka na toho milĂŠho èlovĂŹka ji zasĂĄhne jako neèekanĂĄ rĂĄna do bøicha, protože pøišla bez varovĂĄnĂ a vzpomĂnky dokåžou bĂ˝t krutĂŠ, když pøijdou bez varovĂĄnĂ. Trhne sebou a jednu ruku si jakoby na ochranu pøitiskne k poprsĂ. Do obviòujĂcĂch oèà èlovĂŹka pøed sebou se podĂvat nedokåže. „Nebudu tady za blĂĄzna!“ zahulĂĄkĂĄ Rackham. „VĂte toho vĂc, než pøiznĂĄvĂĄte, to poznĂĄm!“ „ProsĂm, pane…“ øekne Caroline a odvrĂĄtĂ hlavu. William zaznamenĂĄ omamnĂ˝ pach tajemstvĂ, kterĂŠ už nelze udržet skrytĂŠ, ĂşplnĂŹ jako kdyby nĂŹkdo zvedl vĂko ze sudu. KoneènĂŹ je na sprĂĄvnĂŠ stopĂŹ! KoneènĂŹ se celĂĄ tahle zĂĄležitost pøibližuje k vĂ˝bušnĂŠmu rozuzlenĂ, po nĂŹmž prahl – k odhalenĂ, k uvolnĂŹnĂ napĂŹtĂ, kterĂŠ otøese vesmĂrem v jednĂŠ prudkĂŠ køeèi, naèež bude všechno ostatnĂ moci zapadnout zpĂĄtky na svĂŠ prĂĄvoplatnĂŠ mĂsto a obnovĂ se normĂĄlnĂ stav! Se zavrèenĂm se odhodlanĂŹ protlaèà kolem tĂŠ ženy, vyjde ze salĂłnu a zaène dusat do schodĂš. „No poèkat! Sedm pencĂ!“ zaøve plukovnĂk Leek a chòapne do vzduchu za nĂm. „DĂĄvejte bacha, kam šlapete, pane!“ zavolĂĄ Caroline. „NĂŹkerĂ˝ schody –“ Ale už je pozdĂŹ. Nad St Giles, nad LondĂ˝nem, nad AngliĂ i nad nemalou èåstĂ svĂŹta se rozhostila tma. Po ulicĂch chodĂ lampåøi a jako armĂĄda katolickĂ˝ch vÏøĂcĂch slavnostnĂŹ zapalujĂ ve výšce ètyøi a pĂšl metru bezpoèet votivnĂch svĂèek. Je to kouzelnĂ˝ pohled pro kohokoli, kdo se na to dĂvĂĄ seshora, což tedy bohužel nenĂ nikdo. Ano, setmĂŹlo se a dĂĄle pracujĂ jen ti bezvĂ˝znamnĂ. OžĂvajĂ lacinĂŠ pajzly, v nichž se nĂĄdenĂkĂšm z obchodĂš s levnou konfekcĂ podĂĄvajĂ volskĂĄ lĂèka s bramborami. V krèmĂĄch, pivnicĂch a nĂłbl barech to huèà zĂĄkaznĂky. ĂctyhodnĂ obchodnĂci zavĂrajĂ svĂŠ prodejny, zamykajà železnĂŠ tyèe a dveøe na zĂĄvoru; zhasĂnajĂ svĂŹtla a odsuzujĂ neprodanĂŠ zbožà k pokĂĄnĂ v podobĂŹ dalšà bezĂştϚnĂŠ noci plnĂŠ sebezpytovĂĄnĂ. V nižšĂch vrstvĂĄch spoleènosti se ti chudšà a otrhanĂŹjšà tvorovĂŠ lopotĂ ve svĂ˝ch domovech, lepĂ krabièky zĂĄpalek, šijĂ kalhoty, ve svitu svĂèky vyrĂĄbĂŹjĂ cĂnovĂŠ hraèky, strkajĂ prĂĄdlo sousedĂš do mandlu, døepĂ nad lavory se suknĂŹmi vyhrnutĂ˝mi až k ramenĂšm. Nechte je, aÂť se hmoždĂ, aÂť se nadlĂĄbnou, aÂť zmizĂ do neznĂĄma, vy už nemĂĄte èas, abyste z toho ještĂŹ nĂŹco vidĂŹli. VybranĂŹjšà spoleènost zalĂŠvĂĄ svĂŹtlo z plynu a petroleje a služebnictvo pøiklĂĄdĂĄ do ohnĂŹ pro vĂŹtšà pohodlĂ tĂŹch dušĂ, kterĂŠ si teĂŻ budou krĂĄtit dlouhou chvĂli vyšĂvĂĄnĂm, stolovĂĄnĂm, lepenĂm obrĂĄzkĂš do vĂ˝støižkovĂ˝ch alb, psanĂm dopisĂš, ètenĂm romĂĄnĂš, spoleèenskĂ˝mi hrami a modlitbami, než pøijde èas jĂt spĂĄt. SpoleèenskĂŠ nĂĄvštĂŹvy dĂšvĂŹrnĂŹjšà povahy skonèily Ăşderem zvonu a až do urèenĂŠ doby nĂŹkdy zĂtra nelze na takto pøerušenĂŠ rozhovory navĂĄzat, aÂť se tøeba vyvinuly sebezajĂmavĂŹji. ChĂšvy vodĂ vychovanĂŠ dĂŹti za jejich matkami, kterĂŠ se s nimi hodinu dvĂŹ mazlĂ a potom je zase odlifrujĂ nahoru do èekajĂcĂch postĂ˝lek. SvobodnĂ mlĂĄdenci jako Bodley a Ashwell nejsou ani v nejmenšĂm znevĂ˝hodnĂŹni tĂm, že nemajĂ manželky – prĂĄvĂŹ teĂŻ si v CafĂŠ Royal rozklĂĄdajĂ na klĂn ubrousky nebo se ve svĂŠm klubu rozvalujĂ v køesle se sklenkou sherry v ruce. V tĂŹch nejhonosnĂŹjšĂch domech se nynĂ kuchaøky, kuchyòskĂŠ dĂŹveèky a komornĂci rozcvièujĂ, aby dokĂĄzali zvlĂĄdnout nĂĄroènĂ˝ Ăşkol, jak odnĂŠst velmi horkĂŠ jĂdlo po dlouhĂ˝ch chodbĂĄch vystavenĂ˝ch prĂšvanu do jĂdelen pøesnĂŹ v tom pravĂŠm okamžiku. Ve skromnĂŹjšĂch domĂĄcnostech nepoèetnĂŠ rodiny pøijmou to, co se pøed nĂŹ postavĂ, a podĂŹkujĂ za to PĂĄnubohu. V Church Lane ve ètvrti St Giles, kde se žådnĂ˝m bohĂšm nedĂŹkuje, dĂŹti se nekoupou a i tĂŹch plynovĂ˝ch lamp je pomĂĄlu, je William Rackham veden skoro ve tmĂŹ, klopĂ˝tĂĄ a kulhĂĄ po mokrĂŠm a zaneøådĂŹnĂŠm dlåždĂŹnĂ. Ruku mĂĄ pøehozenou kolem ženskĂŠho ramene a na každĂŠm kroku stĂŠnĂĄ bolestĂ a ponĂženĂm. Kalhoty mĂĄ na jednĂŠ noze rozervanĂŠ a skrz naskrz promåèenĂŠ krvĂ. „Nic mi nenĂ!“ vykøikne a zkusĂ se tĂŠ ženskĂŠ vymanit, jen aby ji zase popadl, když poranĂŹnĂĄ noha neunese jeho vĂĄhu. „Jen o kousek dĂĄl, pane,“ supĂ Caroline. „Už tam skoro budem.“ „Zavolejte mi drožku,“ požådĂĄ ji William a dĂĄl se potĂĄcĂ v påøe ze vzduchu, kterĂ˝ sĂĄm vydĂ˝chal. „Potøebuju jen drožku, nic vĂc.“ „Sem droèky nejezdĂŹj, pane,“ vysvĂŹtlĂ mu Caroline. „Až vo kus dĂĄl.“ NĂĄhlĂ˝ poryv vĂŹtru se snĂŹhem bodne Williama do tvåøĂ. V ušĂch mu tepe, mĂĄ je napuchlĂŠ, jako kdyby mu rozzlobenĂ˝ rodiè dal pøes obĂŹ zĂĄhlavec. „PusÂťte mĂŹ!“ vyhekne, ale to on se pevnĂŹ držĂ. „Potøebujete dochtora, pane,“ upozornĂ ho Caroline; z jeho nevrlosti si vĂšbec nic nedĂŹlĂĄ. „Pudete k dochtorovi, že jo?“ „Ano, ano, ano,“ ĂşpĂ William a poøåd se mu nechce vÏøit, jak ho jeden zpuchøelĂ˝ schod mohl dostat do takovĂŠhle bryndy. Pøed nimi zåøà svĂŹtla New Oxford Street. VĂŹtrem vĂøà tlumenĂŠ hlasy, unavenĂŠ øeèi dĂŹlnĂkĂš z pivovaru Horse Shoe vypuštĂŹnĂ˝ch do noci. Jejich siluety se jako strašåci rĂ˝sujĂ v mrholenĂ a pøechĂĄzejĂ hranici z Bloomsbury tam, kam patøĂ. „Hej, velebnĂèku!“ zaøve nĂŹkdo, naèež se ozve chraplavĂ˝ smĂch. Caroline dovede Williama Rackhama k okraji velkĂŠ tøĂdy pod pouliènĂ lampu, pak ho zatĂĄhne zpĂĄtky, aby neklopĂ˝tl a nesletĂŹl do škarpy. „ZĂšstanu s vĂĄma, pane,“ pronese vĂŹcnĂŹ, „dokud nepøinde ta droèka. Jinåè se tu zabijete.“ V jasnĂŹjšĂm svĂŹtle si William prohlĂŠdne nohu – potrhanou a odpornĂŹ lepkavou od krve – a pak tu ženu vedle sebe. JejĂ oblièej je bezvĂ˝raznĂ˝ jako maska; mĂĄ všechny dĂšvody k tomu, aby jĂm pohrdala, a pøece tu je a prokazuje mu dobrodinĂ. „TumĂĄte – vezmĂŹte si tohle,“ oslovĂ ji a neohrabanĂŹ vytĂĄhne z kapsy hrst mincĂ – šilinky, zlatĂŠ sovereigny, drobnĂŠ – a vnutĂ jĂ je. Beze slova je pøijme, penĂze schovĂĄ do štĂŹrbiny v suknĂch, ale poøåd zĂšstĂĄvĂĄ po jeho boku. ZahanbenĂŹ se zkusĂ postavit na obĂŹ nohy a jednou mu nahoru vystøelĂ prudkĂĄ bolest, jako kdyby mu nĂŹjakĂ˝ pomstychtivĂ˝ pøĂzrak èĂhajĂcĂ pod zemĂ vypĂĄlil kulku skrz patu pøĂmo do srdce. ZapotĂĄcĂ se a ucĂtĂ, jak ho ta žena pevnĂŹ sevøe rukou obtoèenou kolem jeho pasu. Do oèà mu vhrknou slzy; svĂŹtla New Oxford Street se rozmĂĄznou v ektoplazmatickĂŠm tøasu. I jeho tĂŹlo se tøese strachy z vlastnĂch zranĂŹnĂ: v jakĂŠm bude stavu, až tohle všechno skonèĂ? Je mu souzeno skonèit jako mrzĂĄk, smϚnĂĄ postavièka, kterĂĄ nemohoucnĂŹ vrĂĄvorĂĄ od jednoho køesla k druhĂŠmu, pĂše jako dĂtĂŹ a koktĂĄ jako imbecil? Co se to stalo s tĂm mužem, jĂmž kdysi bĂ˝val? Na protĂŹjšà stranĂŹ ulice ho rĂĄznĂŹ mine strašidelnĂ˝ stĂn, èernĂ˝ jako pohøebnĂ zøĂzenec. PevnĂŹ zavøe oèi, ale pøĂzraky pøichĂĄzejĂ dĂĄl: vysokĂĄ hubenĂĄ žena v zelenĂ˝ch sametovĂ˝ch šatech spĂŹchĂĄ deštĂŹm bez èepce èi deštnĂku. Když projde pod pouliènĂ lampou, jejĂ bujnĂŠ vlasy na okamžik oranžovĂŹ zazåøà jako plamen a Williamovi pøipadĂĄ, že k nĂŹmu poryv vĂŹtru pøinesl jejĂ vĂšni, kterĂĄ se nepodobĂĄ žådnĂŠmu jinĂŠmu pachu na svĂŹtĂŹ. Cestou kolem nĂŹj natĂĄhne ruku za sebe a zavrtĂ prsty, jako kdyby ho vybĂzela, aÂť se jĂ chytne. Jako by mu øĂkala: DĂšvÏøuj mi, a panebože, jak rĂĄd by jĂ jen zase vÏøil, jak rĂĄd by jĂ zaboøil svou horeènatou tvåø mezi prsa. Ale ne: ona kyne Sofii – jeho dceøi, k nepoznĂĄnà špinavĂŠ, obleèenĂŠ v hadrech, bosĂŠmu dĂtĂŹti ulice z varovnĂŠho promĂtĂĄnĂ diapozitivĂš. Klid, klid: je to jen vidina, šålĂ ho jeho pøedstavivost: on ji zachrĂĄnĂ, však ještĂŹ živĂĄ a zdravĂĄ spoèine v lĂšnĂŹ rodiny. Jako dalšà kolem nĂŹj propluje dĂŹsivĂ˝ ženskĂ˝ pøelud, nahĂĄ mrtvola, jejĂž bĂlou pleÂť hyzdĂ karmĂnovĂŠ øeznĂŠ rĂĄny a levandulovĂŹ modrĂŠ zhmoždĂŹniny. Ta žena ladnĂŹ tanèà na špinavĂ˝ch koèièĂch hlavĂĄch a v rozervanĂŠ hrudi mezi plnĂ˝mi òadry jĂ zeje bušĂcĂ srdce. Aèkoli mĂĄ William obĂŹ oèi poøåd zavøenĂŠ, odvrĂĄtĂ oblièej a zaboøà jej do mĂŹkkĂŠho ramene u svĂŠ tvåøe. „Jen mi tu neusnĂŹte, pane,“ varuje ho Caroline mile, pøešlĂĄpne si a poøådnĂŹ ho štĂpne, až se zase probere. Znovu se jĂ zadĂvĂĄ do tvåøe; už nenĂ tak ĂşplnĂŹ bezvĂ˝raznĂĄ, zaznamenĂĄ v nĂ unavenĂ˝ nĂĄznak ĂşsmĂŹvu. Šåla jĂ sklouzla a v prohlubnĂch klĂènĂch kostĂ se jĂ z tĂŠ nĂĄmahy tøpytĂ kapièky potu; pleÂť mĂĄ sice pevnou, ale na krku jsou patrnĂŠ nĂŹjakĂŠ vrĂĄsky. Z obliny levĂŠho òadra na nĂŹj pokukuje køiklavĂĄ jizva ve tvaru šĂpu, starĂĄ popĂĄlenina nebo opaøenina. Za tou jizvou se bezpochyby skrĂ˝vĂĄ pøĂbĂŹh, kdyby se jĂ ho chtĂŹlo vyprĂĄvĂŹt. Ach, jak jen høeje a jak pevnĂŹ se jejĂ dlaò tiskne na jeho køĂž! Jak mĂĄ hustĂŠ a lesklĂŠ vlasy, na ženu, kterĂĄ již nenĂ mladĂĄ! Když už tam takhle postĂĄvajĂ nĂŹjakou chvĂli, uvĂŹdomĂ si, jak jejĂ tĂŹlo dĂ˝chĂĄ na tom jeho – jak božsky dĂ˝chĂĄ! Nemڞe si pomoct, sladĂ svĂŠ nĂĄdechy podle nĂ. StojĂ tu spolu pod lampou, zahalenĂ v jemnĂŹ vĂøĂcĂm kuželu svĂŹtla, jejich krĂĄtkĂŠ stĂny nerozlišitelnĂŹ splĂ˝vajĂ ve zvlåštnà èernou chimĂŠru vrženou na dlåždĂŹnĂ, žena nalevo, muž napravo. „Jste våžnĂŹ n-n-nanejvýš laskavĂĄ,“ pronese. Nejradši by už ležel v pohodlnĂŠ posteli. „NevĂm, jak vĂĄm –“ „Tady mĂĄte tu droèku, pane!“ ozve se Caroline vesele a poplĂĄcĂĄ ho po zadku, když se v dohledu koneènĂŹ objevĂ jeho hrkotavĂĄ zĂĄchrana. A než William dostane šanci pøĂliš jĂ zkomplikovat život, mrštnĂŹ vyklouzne z jeho objetĂ a rychle si to namĂøà zpĂĄtky do Church Lane, mimo jeho i våš dosah. „Sbohem!“ zaznĂ zpĂŹvavĂŹ jejĂ hlas, neboÂť jejĂ tĂŹlo již pohltila neèitelnĂĄ tma. A to platĂ i pro vĂĄs: sbohem. NĂĄhlĂŠ rozlouèenĂ, jĂĄ vĂm, ale takhle je to vždycky, ne? ĂlovĂŹk si myslĂ, že to mڞe natahovat donekoneèna, a pak je najednou po všem. I tak jsem rĂĄda, že jste si vybrali mĂŹ; doufĂĄm, že jsem uspokojila všechny vaše touhy, anebo že se mnou aspoò byla zĂĄbava. Jak dlouho jsme byli spolu a kolik jsme toho spoleènĂŹ zažili, a pøece dosud ani nevĂm, jak se jmenujete! Ale teĂŻ už je èas, abyste mĂŹ nechali jĂt. À demain! – Na shledanou zĂtra! à l’impĂŠriale – po cĂsaøsku, na cĂsaøskĂ˝ zpĂšsob à la Russe – po rusku, na ruskĂ˝ zpĂšsob adstringent – lĂĄtka, kterĂĄ dokåže vysušovat a napĂnat tkåò amfiktyonie – kultovnĂ sdruženĂ staroøeckĂ˝ch mĂŹstskĂ˝ch obcĂ kolem vĂ˝znaènĂŠ svatynĂŹ, napø. DelfskĂĄ amfiktyonie analeptikum – lĂĄtka povzbuzujĂcà èinnost životnĂŹ dĂšležitĂ˝ch orgĂĄnĂš, zejm. srdce a dĂ˝chĂĄnĂ anfleråž (z fr. enfleurage) – voòavkåøskĂĄ technika, pøi nĂž se sklenĂŹnĂ˝ plĂĄt pokryje vrstvou tuku a na ni se poklĂĄdajĂ do rĂĄmĂš kvĂŹtinovĂŠ hlavièky. Tuk potĂŠ jejich vĂšni absorbuje. KvĂŹty se dennĂŹ vymÏòujĂ a nakonec se odebere i tuk. Takto vzniklĂĄ pomĂĄda se rozpouštĂ v lihu a vĂ˝slednĂĄ lĂĄtka se zĂskĂĄ destilacĂ. au contraire – prĂĄvĂŹ naopak Au revoir! – Na shledanou! Ave, Rackhamus – BuĂŻ zdrĂĄv, Rackame bathybius – rosolovitĂĄ lĂĄtka, kterou britskĂ˝ biolog Thomas Huxley objevil v bahnĂŹ na dnĂŹ AtlantskĂŠho oceĂĄnu a již mylnĂŹ poklĂĄdal za prvotnà živĂŠ protoplazma. Ve skuteènosti šlo o pouhou sraženinu. bona fide – v dobrĂŠ vĂøe bondžúr – zkomoleno z bonjour (dobrĂ˝ den) bonjour, mon cher journal – dobrĂ˝ den, mĂšj drahĂ˝ denĂèku buona sera – dobrĂ˝ veèer camera obscura – dĂrkovĂĄ komora; optickĂŠ zaøĂzenĂ použĂvanĂŠ jako pomĂšcka malĂøÚ a pøedchĂšdce fotoaparĂĄtu caput mortuum – doslova „mrtvĂĄ hlava“, pøenesenĂŹ „bezcennĂ˝ zbytek“ cartes d’invitation – pozvĂĄnky comme il faut – jak se slušà a patøà Così fan tutte – TakovĂŠ jsou všechny Crème de Jeunesse – KrĂŠm mlĂĄdĂ Cul-de-Sac – SlepĂĄ ulièka dĂŠshabillĂŠ – doslovnĂŹ „svleèenĂ˝/ĂĄ“, zde nedbalky (domĂĄcĂ odĂŹv) direttamente – pøĂmo Dominus noster Iesus Christus te absolvat; et ego auctoritate ipsius te absolvo, ego te absolvo a peccatis tuis, in nomine Patris, et Filii, et Spiritus Sancti. Amen. – PĂĄn nåš JežĂš Kristus aÂť ti odpustĂ a jĂĄ ti z moci, kterĂĄ mi jĂm byla dĂĄna, odpouštĂm, udĂlĂm ti rozhøešenĂ od tvĂ˝ch høĂchĂš ve jmĂŠnu Otce i Syna i svatĂŠho Ducha. Amen. Dominus vobiscum – PĂĄn s vĂĄmi dram – starĂĄ britskĂĄ lĂŠkĂĄrnickĂĄ jednotka objemu odpovĂdajĂcĂ 3,55 mililitru einmal ist keinmal – co se stalo jednou, jako by se nestalo vĂšbec en famille – v rodinĂŹ en plein air – na èerstvĂŠm vzduchu EnchantĂŠe. – TϚà mne. epistaxe – krvĂĄcenĂ z nosu Et cum spirito tuo – I s duchem tvĂ˝m Et moi maintenant, moi aussi! – A teĂŻ jĂĄ, teĂŻ taky jĂĄ! fait accompli – hotovĂĄ vĂŹc feniĂĄn – pøĂslušnĂk IrskĂŠho republikĂĄnskĂŠho bratrstva, kterĂŠ si kladlo za cĂl svrženĂ britskĂŠ nadvlĂĄdy v Irsku a prosazenĂ republikĂĄnskĂŠho zøĂzenĂ fidus Achates – vĂŹrnĂ˝ Achates z Vergiliovy Aeneidy, pøenesenĂŹ „vĂŹrnĂ˝ druh“ vĂšbec fin de siècle – konec stoletĂ flûte d’amour – typ flĂŠtny, doslova „flĂŠtna lĂĄsky“ frisson – mrazenĂ, tøas, chvĂŹnĂ gateaux – dorty, sladkosti hauteur – povznesenost Hedera helix – bøeèan popĂnavĂ˝ Honi soit qui mal y pense! – Hanba tomu, kdo o tom zle smýšlĂ! (Podle romantickĂŠ legendy slova krĂĄle Eduarda III. Pøi tanci s hrabĂŹnkou ze Salisbury se dotyènĂŠ uvolnil podvazek a sklouzl na zem. Když se tomu pøĂtomnà šlechtici zaèali smĂĄt, krĂĄl poklekl pøed hrabĂŹnkou, sebral podvazek a ve starĂŠ francouzštinĂŹ zvolal: „Honi soit qui mal y pense!“ Tato slova se pak stala mottem podvazkovĂŠho øådu; pravdĂŹpodobnĂŹ jsou však spĂš adresovĂĄna tĂŹm, kteøà by zle smýšleli o EdwardovĂ˝ch nĂĄrocĂch na francouzskĂ˝ trĂšn.) Ici, monsieur! Ici! – Tady, pane, tady! Ich hatte einen zehr ermudenden tag. Welche Erleichterung zu dir zusprechen… – MilĂ˝ denĂèku, dnešek byl hodnĂŹ ĂşnavnĂ˝ den. JakĂĄ Ăşleva si s tebou pohovoøit. (GramatickĂŠ chyby v AgnesinĂŹ zĂĄpisu zde pøi pøekladu pomĂjĂme – pozn. pøekl.) ichor – krev bohĂš; zde ovšem v pøĂsnĂŹ medicĂnskĂŠm slova smyslu hnisavĂ˝ vĂ˝tok z rĂĄny in delicto – pøi èinu Introibo ad altare Dei – VstoupĂm k oltåøi BožĂmu Je ne crois pas! – To bych neøekla! Jeunesse Eternelle – VÏènĂŠ mlĂĄdĂ la ligne – linka, linie; zde ve smyslu „štĂhlĂĄ linie“ Lait de Lavage – ĂisticĂ mlĂŠko laudanum – opiovĂĄ tinktura, roztok opia v alkoholu, vyrĂĄbĂŹnĂ˝ i maceracĂ nezralĂ˝ch makovic v lihu Lavandula delphinensis – levandule ĂşzkolistĂĄ Lavandula latifolia – levandule širolistĂĄ les mots justes – ta pravĂĄ slova Liebes Tagebuch – MilĂ˝ denĂèku lollardi – stoupenci ViklefovĂ˝ch reformnĂch nĂĄzorĂš, pronĂĄsledovanĂ katolickou cĂrkvĂ mademoiselles – sleèny mal du monde – svĂŹtabol mejdames – zkomoleno z mesdames (mĂŠ dĂĄmy) memento mori – pomni, že zemøeš. ĂastĂ˝ umĂŹleckĂ˝ motiv; pĂšvodnĂŹ tuto vĂŹtu šeptal do ucha otrok øĂmskĂ˝m vojevĂšdcĂšm pøi triumfu. miasma – tϞkĂŠ èi jedovatĂŠ vĂ˝pary Mieux pour nous, mieux pour vous. – TĂm lĂŠpe pro nĂĄs, tĂm lĂŠpe pro vĂĄs. Moi aussi, moi aussi! – JĂĄ taky! JĂĄ taky! Moi aussi, oh maman! – Ach maminko, jĂĄ taky! Ozymandias – Ramses II. (Naråžka na ShelleyĂšv stejnojmennĂ˝ sonet pojednĂĄvajĂcĂ o tom, jak se každĂŠ impĂŠrium musĂ rozpadnout.) papĂrmašÊ – smĂŹs drcenĂŠho papĂru, sĂĄdry, vody a disperznĂho lepidla, kterĂĄ se po vytvarovĂĄnĂ lije do forem a sušà se. parapluie – deštnĂk pas de deux – tanec ve dvou patisĂŠrie (z fr. pâtisserie) – cukrĂĄrna potpourri – smĂŹs vonnĂ˝ch lĂĄtek Poudre Juvenile – Pudr pro mlĂĄdĂ poupĂŠe – panenka primo – prvnĂ proboscidĂłznĂ hemoragie – krvĂĄcenĂ z nosu pulmonĂĄlnĂ – plicnĂ quo vadis – kam kråèĂš reflux – zpĂŹtnĂ˝ tok šåv nebo obsahu zažĂvacĂho traktu rue Saint-Thomas-d’Aquin – ulice svatĂŠho Tomåše AkvinskĂŠho sanctum sanctorum – velesvatynĂŹ. PøenesenĂŹ ĂştoèištĂŹ, kde èlovĂŹka nikdo nerušĂ. sans femme – bez ženy sansculot – odpĂšrce feudalismu na poèåtku VelkĂŠ francouzskĂŠ revoluce (nĂĄzev se odvozuje podle toho, že sansculoti nenosili krĂĄtkĂŠ rokokovĂŠ jezdeckĂŠ kalhoty, fr. culotte); tedy doslova bezkalhotnĂk. soarĂŠ (z fr. soirĂŠe) – veèĂrek soignĂŠe – upravenĂĄ, opeèovanĂĄ strumento musicale – hudebnĂ nĂĄstroj sui generis – svĂŠho druhu; majĂcĂ zvlåštnĂ, svĂŠrĂĄznĂ˝ rĂĄz šeol – podle židovskĂ˝ch starozĂĄkonnĂch nĂĄboženskĂ˝ch pøedstav øĂše mrtvĂ˝ch hluboko pod zemĂ, kde duše neèinnĂŹ žijĂ jako pouhĂŠ stĂny tête-à-tête – dĂšvĂŹrnĂĄ rozmluva „mezi ètyøma oèima“ tellement gênant! – jak trapnĂŠ! trompe-l’œil – v malĂøstvĂ obrazovĂ˝ vĂ˝jev (nebo nĂŹkterĂĄ jeho èåst) zobrazenĂ˝ tak vĂŹrnĂŹ, že jej pozorovatel zamĂŹnĂ za skuteènost PODĂKOVĂNĂ AUTORA V sedmdesĂĄtĂ˝ch letech devatenĂĄctĂŠho stoletĂ jsem byl moc malĂ˝, než abych dĂĄval poøådnĂŹ pozor na všechno, naè bych mĂŹl, takže tato kniha je bezpochyby plnĂĄ nepøesnostĂ. PopravdĂŹ øeèeno by KvĂtek byl naprostou fikcĂ, kdyby mi pøi vĂ˝zkumu nepomohla spousta lidĂ. Jsem jim vdÏènĂ˝ za to, že se se mnou dĂŹlili o svou pamĂŹÂť, a pøijĂmĂĄm odpovĂŹdnost za všechny zbĂ˝vajĂcĂ omyly. NĂŹkterĂŠ z nich, napøĂklad posunutĂ data železniènĂho neštĂŹstĂ ve vesnici Abbots Ripton a nestydatĂĄ zpronevĂŹra toho, co sprĂĄvnĂŹ nĂĄležà Le PĂŠtomanovi, jsou zĂĄmĂŹrnĂŠ; dalšà pak plynou z pouhĂŠ nevĂŹdomosti, pøed nĂž mĂŹ nedokĂĄzali zachrĂĄnit ani nĂĄsledujĂcĂ erudovanĂ odbornĂci: Chris Baggs, Clare BainbridgovĂĄ, Paul Barlow, Francis Barnard, Lucinda BeckerovĂĄ, Cynthia BehrmanovĂĄ, Gemma BentleyovĂĄ, Alex Bernson, Marjorie BloyovĂĄ, Nancy BoothovĂĄ, Nicola BownovĂĄ, Trev Broughton, Arthur Burns, Jamie Byng, Rosemary CampbellovĂĄ, Roger Cline, Ken Collins, Betty CortusovĂĄ, Eileen M. CurranovĂĄ, Frederick Denny, Patrizia di Bello, Jonathan Dore, Gail EdwardsovĂĄ, K Eldron, Marguerite FinniganovĂĄ, Holly ForsythovĂĄ, Judy GeaterovĂĄ, Grayson Gerrard, Sheldon Goldfarb, Kerryn GoldsworthyovĂĄ, Valerie GormanovĂĄ, Jill GreyovĂĄ, Lesley HallovĂĄ, Beth HarrisovĂĄ, Kay HeathovĂĄ, Sarah J. HeidtovĂĄ, Toni JohnsonovĂĄ-WoodsovĂĄ, Ellen JordanovĂĄ, Iveta JusovĂĄ, Katie KarrickovĂĄ, Gillian KempovĂĄ, Andrew King, Ivo Klaver, Patrick Leary, Paul Lewis, Janet LoengardovĂĄ, Margot LouisovĂĄ, Michael Martin, Chris Ann MatteovĂĄ, Liz McCauslandovĂĄ, Hugh MacDougall, Kirsten MacLeodovĂĄ, Deborah McMillionovĂĄ, Terry L. Meyers, Sally MitchellovĂĄ, Ellen MoodyovĂĄ, Barbara MortimerovĂĄ, Jess Nevins, Rosemary OakeshottovĂĄ, Judy OberhausenovĂĄ, Jeanne PetersonovĂĄ, Siân PreecovĂĄ, Angela RichardsonovĂĄ, Cynthia RogersonovĂĄ, Mario Rups, Herb Schlossberg, Barbara SchulzovĂĄ, Malcolm Shifrin, Helen SimpsonovĂĄ, Carolyn SmithovĂĄ, Rebecca SteinitzovĂĄ, Matthew Sweet, Ruth SymesovĂĄ, Carol L. ThomasovĂĄ, George H. Thomson, Maria TorresovĂĄ, Audrey VerdinovĂĄ, Trina WallacovĂĄ, Robert Ward, Stephen Wildman, Peter Wilkins, Perry Willett, Chris Willis, Michael Wolff a Karen WolvenovĂĄ. Patricku Learymu jsem zavĂĄzĂĄn za založenĂ skvĂŹlĂŠ internetovĂŠ diskusnĂ skupiny VICTORIA a Cathy EdgarovĂŠ za to, že mĂŹ na ni upozornila. Aby tato knĂžka zĂšstala hezky tenkĂĄ, nemohu bohužel uvĂŠst veškerĂŠ publikace, do nichž jsem nahlĂžel, ovšem zvlåštnĂ zmĂnku si zasloužà ViktoriĂĄnskĂĄ kuchynĂŹ od Jennifer DaviesovĂŠ. DĂŹkuji všem lidem, kteøà psali o tĂŠto Êøe, a obzvlåštĂŹ tĂŹm, kdo ji zachytili na fotografiĂch a obrazech. NĂŹkolik stateènĂ˝ch dušà se mi nabĂdlo, že romĂĄn pøeètou v rukopisu. DĂky fundovanĂ˝m radĂĄm Kennetha Fieldena jsem se již v ranĂŠ fĂĄzi vyhnul mnoha slepĂ˝m ulièkĂĄm a nĂĄstrahĂĄm a posunul se sprĂĄvnĂ˝m smĂŹrem. Mary Ellen KapplerovĂĄ èetla knihu po èåstech, kterĂŠ jsem jĂ tĂ˝den co tĂ˝den posĂlal ĂŠterem, a pracovala na nich dĂškladnĂŹji, než jsem mĂŹl vĂšbec prĂĄvo oèekĂĄvat. JejĂ vzĂĄcnĂĄ kombinace vzdĂŹlanosti a schopnosti proniknout do podstaty vĂŹci byla nejen užiteènĂĄ, ale i podnĂŹtnĂĄ. RovnϞ musĂm podĂŹkovat svĂŠ redaktorce Judy MoirovĂŠ, kterĂĄ rukopis proèesala se stejnou pÊèĂ, dobrou nĂĄladou a obĂŹtavostĂ, jakou prokĂĄzala již pøi redigovĂĄnĂ mĂ˝ch pøedchozĂch knih. Ze všeho nejvĂc bych chtĂŹl podĂŹkovat svĂŠ ženĂŹ EvĂŹ za dlouhodobou pronikavou kritiku KvĂtku v jeho radikĂĄlnĂŹ odlišnĂ˝ch verzĂch. JejĂ vysokĂŠ oèekĂĄvĂĄnĂ a schopnost popsat mi svou pøedstavu o potenciĂĄlu tĂŠto knihy romĂĄn nesmĂrnĂŹ obohatily. Michel Faber duben 2002 PODĂKOVĂNĂ PĂEKLADATELE Pøeklad tohoto skvĂŹlĂŠho romĂĄnu by nikdy nebyl tak dobrĂ˝, kdyby mi nepomĂĄhala celĂĄ øada lidĂ. V prvĂŠ øadĂŹ musĂm podĂŹkovat samotnĂŠmu Michelu Faberovi za to, jak trpĂŹlivĂŹ odpovĂdal na mĂŠ èetnĂŠ dotazy. Jsem zavĂĄzĂĄn pøedchozĂm pøekladatelĂšm KvĂtku karmĂnovĂŠho a bĂlĂŠho, zejmĂŠna Norovi Stianu Omlandovi za založenĂ elektronickĂŠ konference Petal Peers a NizozemcĂšm Niekovi Miedemovi a Harmu Damsmovi za spoustu trefnĂ˝ch otĂĄzek a postøehĂš v rĂĄmci tĂŠto konference, dĂky nimž bylo možnĂŠ odstranit i nĂŹkterĂŠ drobnĂŠ chyby anglickĂŠho originĂĄlu. Moje cesta houštĂm viktoriĂĄnskĂ˝ch reĂĄliĂ byla dĂky nim již notnĂŹ proklestĂŹnĂĄ. DĂŹkuji Radovanu ZĂtkovi, Elfos a svĂŠ manželce za to, že byli mimoøådnĂŹ peèlivĂ˝mi prvnĂmi ètenåøi rukopisu pøekladu, Petøe MartĂnkovĂŠ za dĂškladnou redakci prvnĂch kapitol a Martinu KlĂmovi, Šårce NovĂĄkovĂŠ, Markovi JanèĂkovi, KateøinĂŹ ZagorovĂŠ a KateøinĂŹ KadlecovĂŠ za všechny pøipomĂnky na poslednĂ chvĂli. ZuzanĂŹ ŠastnĂŠ, Richardu PodanĂŠmu a ze všeho nejvĂc Petru Onuferovi patøà dĂk za pøeklady bĂĄsnĂ v romĂĄnu. AdĂŠla BartlovĂĄ mi byla spolehlivou prĂšvodkynĂ svĂŹtem viktoriĂĄnskĂŠ mĂłdy. ZdatnĂŹjšĂho a obĂŹtavĂŹjšĂho redaktora než Richarda PodanĂŠho by si stϞà nĂŹkdo mohl pøåt, stejnĂŹ jako preciznĂŹjšà korektorku, než je moje žena Hanka. Viktor Janiš