Bedřich Smetana (1824–1884)
Dalibor
Opera o 3 dějstvích (1867)
Libreto Josef Wenzig, Ervín Špindler
Vladislav, král český (baryton)
Dalibor, rytíř (tenor)
Budivoj, velitel královské hradní stráže (baryton)
Beneš, žalářník (bas)
Vítek, posel Daliborův (tenor)
Milada, sestra purkrabího ploskovického (soprán)
Jitka, selské děvče na statcích Daliborových (soprán)
Jeden ze soudců (bas)
Soudcové, královští zbrojnoši, poslové a sluhové
Daliborovi, lid
DĚJSTVÍ PRVNÍ
Hradní dvůr obsazený stráží. V pozadí královský trůn.
Lid, mezi ním Jitka.
PŘEDEHRA
1. výstup
Lid. Jitka.
LID
Dnes ortel bude provolán
Dalibor! Dalibor!
udatný, slavný rek to byl.
Dalibor! Dalibor!
JITKA
(zamyšlená o samotě)
Opuštěného sirotka malého
našel ve troskách starobylých stěn,
ujal se mne a pod ochranou jeho
jsem vstoupila v života krásný sen.
jenž nejdražším byl duši pokladem,
měla jsem štěstí nejvyššího znáti
ve vlastním domě s drahým manželem
A teď – ó běda mi –
v nepřátel padne moc,
snad časně – běda mi –
jej pojme hrobu noc.
LID
Dnes ortel bude provolán
Dalibor! Dalibor!
JITKA
Však ne! Ze žaláře
pokyne záře!
Tož pádím na peruti větrové dál.
A v hrobu noc temnou
jdou druhové se mnou –
a osvobodíme jej z hrobových skal!
Bedřich Smetana (1824–1884)
Dalibor
Opera in 3 Acts (1867)
Libretto Josef Wenzig, Ervín Špindler
Vladislav, King of Bohemia (baritone)
Dalibor, a knight (tenor)
Budivoj, commander of the castle guard (bariton)
Beneš, žalářník (bass)
Vítek, mercenary of Dalibor (tenor)
Milada, sister of the burgrave of Ploskovice (soprano)
Jitka, a village-maiden on the Dalibor s estate (soprano)
One of the judges (bass)
Judges, mercenaries and the people
ACT ONE
A courtyard at the Royal Castle, occupied by the royal guards.
In the background the royal throne; chairs on both sides.
People, among them Jitka.
OVERTURE
Scene 1
People. Jitka.
PEOPLE
Today the judgement will be passed,
The culprit into prison cast!
Dalibor! Dalibor!
But what his guilt may be,
A hero intrepid was he!
Dalibor! Dalibor!
JITKA
(stands immersed in thought)
An orphan, abandoned
Amid some ancient ruins,
He one day found me there
And ever since he cared for me as father.
Under his protection
I dreamt life’s sweetest dream
Of love’s sweet mystery – happiness unforeseen –
In union with one whom dearly do I love.
And now, and now? Oh, woe is me!
His enemies’ great might
Will plunge him – woe is me! –
Into the dungeon’s frightful night!
PEOPLE
Today the judgement will be passed,
The culprit into prison cast!
Dalibor! Dalibor!
JITKA
Oh no, oh no! From the prison’s pit
He shall be freed!
On wings of storm but must I speed
His friends to hail,
To break his jail
And put him back on freedom’s trail!
1
(Trubky zazní za jevištěm; ohlašují příchod krále
a soudců.)
Pochod. Příchod krále a soudců.
2. výstup
Předešlí. Král Vladislav.
(Stráže pořádají lid. Král vystoupí na trůn. Soudcové
zasednou po obou stranách.)
VLADISLAV
Již víte, jak to krásné království
divokých vášní obětí se stalo,
a víte též, jak dlouho Dalibor
svévolně ruší mír, který jsem hledal,
a novým zločinem se provinil.
Hrad Ploškovice přepad’s vojsky svými,
pobořil hradby i purkrabího zabil.
Však konečně jej pokořila vojska,
která jsem vyslal, Miladou pobádán,
padlého sestrou. Až tu Dalibor
po strašné, krvavé se bitvě poddal.
Je v moci mé, nad ním rozsoudí král!
By ale soud váš moh’ být spravedlivý,
před Daliborem slyšte Miladu!
3. výstup
Předešlí. Milada.
VLADISLAV
Již uchopte se slova
a vypravujte nám;
zde soudců sbor zasedne,
by dal za právo vám.
MILADA
Můj duch se děsí, ňadra má se dmou,
co dím, je pláč nad ztrátou ukrutnou!
LID
Slzami oděla hněv!
JITKA (pro sebe):
Strachem již mi stydne krev!
MILADA (vzchopivší se vší silou)
Volám! Ó mějte smilování!
Vyslyšte žalné lkání!
Smilování!
Slitování!
Pohasnul den a v hradě
vše blažilo se snem.
Netušil nikdo zradu,
jež bděla pod hradem.
V tom hromové jsem rány
zaslechla z blízkých hor,
probudí mne výkřiky ze sna:
Dalibor! Dalibor!
A řinčely meče
z té krvavé seče
i z dáli i blíž.
V požáru a kouři
zde vojska bouří
(Trumpets behind the stage announce the arrival of the King
and the judges.)
March. Fanfares.
Scene 2
The foregoing, king Vladislav.
(The guards restore order. The King ascends the throne.
The judges take their places on both sides of the throne.)
VLADISLAV
You know by now how our kingdom fair
By passions wild is being torn asunder
And are aware what crimes has Dalibor
Committed against peace that I’ve been seeking!
A new offence again he perpetrated!
The Ploskovice Castle he assaulted –
Wrought destruction – and the burgrave he did murder!
At last my forces which were sent to battle
At the request of Milada, the sister of the late burgrave,
In fighting fierce and bloody deeds of valour
Defeated Dalibor.
He’s in my hands, over him the King’s vengeance hangs!
But that your judgement may be truly fair and just,
Pray, hear ye first the tale of Milada!
Scene 3
The foregoing. Milada.
VLADISLAV
Step forward without fear
And tell your dreadful tale!
The judges all here summoned
Find justice cannot fail!
MILADA
My soul is frightened! My bosom heaves a sigh!
I cannot but bemoan a loss so great and high!
PEOPLE
In bitter tears she clad her wrath.
JITKA (to herself)
Oh, she frightens me to death!
MILADA (with all the power at her command)
Oh, hear, of what I must complain!
Oh, hear my saddening tale!
Have mercy,
Mercy on my pain!
The sun did set and in the castle
We all fell sound asleep!
Nobody thought of treason
Beneath its walls so steep!
Then storming blows I heard
Approaching more and more!
Wild shouting did arouse me from my dream:
Dalibor! Dalibor!
And clashes of swords
In blood-curdling chords
Rang afar and near
And through fire and smoke
Their threatening stroke
2
pod hradbami již.
Bloudím a drahého bratra
pod hradem volala jsem,
tam v dáli klopýtaje kráčel
s oddaným panošem.
Z otevřené hrozné rány
krev se lila z rudých žil,
otevřel ústa – sklesl –
a duši vypustil.
Panoš hořekující
mne odvedl v lesní šum,
tajnými cestami
jsem ušla nepřátelům.
A nyní svou před vámi skláním skráň,
o poslední oloupená. Žaluji naň.
Dalibor! Dalibor!
LID
Soucit budí tento zjev.
JITKA (pro sebe)
Strachem stydne moje krev.
VLADISLAV
Milado, těšte se! Kdo ranil vás,
je vězněm mým. Mé zbrani žehnal Pán
a tím i vám i zemi požehnal.
MILADA
Mám jej snad zříti?
jak bouří krev mi
v útrobách!
JITKA
Stůj Bůh nyní při mně,
duši mou spas!
Zjeviti nesmím
ňader mých hlas.
MILADA
Jak bouří krev mi
v útrobách!
Mám jej snad zříti?
4. výstup
Předešlí. Dalibor.
(Dalibor vstoupí s lehkými okovy na rukou a postoupí tiše i
hrdě před trůn královský.)
MILADA (překvapena)
Jaký to zjev! To netušil můj zrak.
LID (mezi sebou)
Buď viny jeho sebevíc,
jak klidně patří osudu vstříc.
Drew nearer and near!
Wandering outside the castle,
Helpless, my brother I called –
There, there I saw him a-stumbling –
His faithful page, all appalled!
But from a gaping frightful wound
His blood was gushing from a vein,
His lips then parted – he fell –
And death did end his pain.
The page aggrieved and crying
Led me to a forest dead.
Following secret paths,
My enemies I fled.
And now before you here I bow my head
Of everything bespoiled, of everything I had!
His heinous crime,
His vengeance foul made my heart sore!
Dalibor! Dalibor!
PEOPLE
Pity does arouse her wrath.
JITKA (to herself)
Oh, she frightens me to death!
VLADISLAV
Milada, do rejoice! Who hurt you so
Is in my hands! The Lord has graced my arms
And thus both you and our country blessed!
Let Dalibor enter, his crimes to admit!
MILADA
Shall I now see him?
My brother’s foe?
Blood boils in me
From head to toe!
JITKA
O God bide with me
And save my soul!
I must not disclose
My love so whole.
MILADA
Blood boils in me
From head to toe!
Shall I now see him?
My greatest foe?
Scene 4
The foregoing. Dalibor.
(Dalibor enters, wearing light shackles on his hands, and steps
calmly and proudly before the royal throne.)
MILADA (surprised)
Ah, what a sight! My eyes did not suspect.
PEOPLE (among themselves)
Be howsoever his guilt great,
How calmly does he bear his Fate!
3
VLADISLAV
Na obžalobu tuto odpověz!
Hrad Ploškovice tajně přepadl jsi,
hrad pobořil jsi
a purkrabího zbil jsi.
Omluv se, můžeš-li, před námi hned!
DALIBOR
a přísahu co řádný muž jsem splnil.
Vždy odolal jsem čarozraku žen.
Po příteli můj duch toliko toužil.
Mé přání splněno, přátelství sen
jsem snil, u Zdeňka v ňader tůň se hroužil.
Když Zdeněk můj ve svatém nadšení
zvuk rajský loudil v mysl rozháranou,
rozplýval jsem se v sladkém toužení,
povznesen tam, kde hvězdy jasné planou.
Však slyš! Již dávný čas jsem vedl hádku
s litoměřickou radou zpyšnělou
a opět v boj jsem šel, po boku Zdeněk,
můj drahý Zdeněk, nerozdílný druh.
Boj zuřit počal hněvem.
Zdeněk pad’ v nepřátel moc
mně pak v potupu ji narazila na hradbách na kůl.
Hrůz obraze,
který jsem pníti
tam musel zříti!
Tím zděšením
nevím, zda bdím!
Marně oko slze volá,
by si ulevila ňadra má!
MILADA
Ta žaloba pronikla ňadra moje!
DALIBOR
Tu přísahal jsem pomstu, hroznou pomstu!
Že Ploškovice Litoměřicům
pomáhaly – polehly popelem.
Pochodeň k hrobu Zdeňka! Purkrabí pak
splatil svou krví hlavu Zdeňkovu.
VLADISLAV
Zločinem tak pomáhals sobě sám!
DALIBOR
Muž právo k tomu vzíti si nenechá!
VLADISLAV
Tys vedl vzpouru proti svému králi!
DALIBOR
Moc proti moci! Tak to káže svět!
Prohláším sám to, nepadnu-li zde,
za Zdeňka pykat musí Litoměř!
A kdybys v tom mi, králi, v cestě stál,
na trůně bezpečně bys neseděl!
MILADA
Co dí?
VLADISLAV
To thine accusers now an answer give!
Ploskovice stealthily thou hast assailed,
The castle ransacked,
The burgrave hast thou slain!
Explain that if thou canst before us now!
DALIBOR
I won’t deny it, lies are not my province!
I swore a deadly vengeance
And vengeance, just as honour bids, I fulfilled!
No female charms ever have me bewitched!
To have a friend was my heart’s one desire!
My wish was granted me, I lived Sweet friendship’s
dream in Zdeněk’s company and knew no ire.
When Zdeněk mine in sacred ecstasy
With music sweet chased all gloom from my heart,
I felt transported there, in daring fantasy,
Where the stars in heaven their journey do start!
But hear! For many months I stood in quarrel
With the local council’s stupid vainglory
And now and then I took to arms, with me was Zdeněk,
My dearest Zdeněk, always close to me.
Embittered fighting then flared up and captured was
My Zdeněk. A passion monstrous, inhuman
Had him beheaded. Then to my horror,
They impaled Zdeněk’s head upon a spike!
That dreadful sight
I had to behold
There thus exposed!
That dreadful sight
There thus exposed!
And no amount of clement tears
Could diminish my pain so fierce!
MILADA
The accusation pierces deep my heart!
DALIBOR
And then I swore vengeance, deadly vengeance!
That Ploskovice was the murderers’
Foul ally, I had them burnt out,
A torch to Zdeněk’s burial! I spilled the burgrave’s
blood
In payment for my Zdeněk’s head!
VLADISLAV
Committing crime thou hast thus helped thyself!
DALIBOR
A man, o King, such right cannot surrender!
VLADISLAV
Thou hast revolted ’gainst the royal throne!
DALIBOR
A blow for a blow! That’s this world’s old ruling!
Here I do now declare: If I save my head
For Zdeněk’s death shall further blows be dealt!
And if thou, King, shouldst stand then in my way,
Thy throne thou wouldst not safely occupy!
MILADA
What’s that?
4
LID
Tím slovem na se meč vytasil!
SOUDCOVÉ
Tys ortel smrti sobě sám prohlásil!
DALIBOR
Ničím je mi život,
co Zdeněk můj kles’,
vše jedno, zda zemru
snad zítra či dnes!
MILADA
Co dí? Co dí?
DALIBOR
Až do dna vyčerpán
radosti pohár,
tož zahodím od úst
ten šalebný dar!
JEDEN ZE SOUDCŮ
Tak, Dalibore, zní soud jednohlasně:
V žaláři temném hyň, až dokonáš!
LID
Již zříti nemá slunce tvář,
milosti jej se netkla tvář!
DALIBOR
Slyšels to příteli, tam v nebes kůru?
Již chystají mi cestu k tobě zas!
Již cítím povznesen se vzhůru,
již zřím tě v oblacích, slyším tvůj hlas!
Již piju, opět piju strun tvých čarozvuky!
Slavněj než zde zní píseň tvoje tam!
LID
Jaký to zjev, jaký to zjev!
DALIBOR
Nuž, veďte mne v žaláře noc a muky,
tou cestou pílím k nebes výšinám!
(Odejde.)
LID
Jaký to zjev, jaký to zjev!
Slavný rek, udatný rek to byl!
5. výstup
Milada, Jitka, Vladislav, soudcové, lid.
MILADA
(už se nemůže přemoci, před králem a soudci)
U svých mne zde vidíte nohou!
jen dobré chtít ty oči mohou,
SOUDCOVÉ
On hrozil krále šedinám,
MILADA
U svých mne zde vidíte nohou!
PEOPLE
By such daring he now stands condemned!
THE JUDGES
Thus hast thou invited the strictest punishment!
DALIBOR
No meaning has my life
Since Zdeněk is away!
What matters if I die
Tomorrow or today?
MILADA
What’s that? What’s that?
DALIBOR
When not a drop is left
Of joy, why should I mind?
That feasting bitter-sweet
I now shall leave behind!
ONE OF THE JUDGES
Thus, Dalibor, reads judgement unanimous:
Starve in jail’s deep darkness till death doth come!
PEOPLE
Sweet daylight will he no more see,
For him no mercy can there be.
DALIBOR
Oh, didst thou hear it, friend, in heaven’s regions?
Already do I leave to meet you, dear!
Swayed gently by celestial visions
I see you in the clouds, your voice I hear!
And once again I drink your magic tones,
Sweeter than here does your song sound there!
PEOPLE
Oh, what a man! Oh, what a man!
DALIBOR
So, lead me there to prison’s night and tortures!
Along the road that takes me to untold raptures!
(He departs.)
PEOPLE
Oh, what a man! Oh, what a man!
Heroic, gallant, such was he!
Scene 5
Milada, Jitka, Vladislav, the judges, people.
MILADA
(can no longer overcome her emotion, before the King and the
judges)
Here do you see me bending low.
Forgive him as I myself have done!
With righteous light his eyes do glow!
Forgive him, let him go free!
THE JUDGES
He hurled threat ’gainst the royal throne!
We cannot such a crime condone!
MILADA
Here do you see me bending low.
5
Jen dobré chtít ty oči mohou!
SOUDCOVÉ
On hrozil krále šedinám,
MILADA
VLADISLAV
Pořádek, zákon vlásti musí,
zlořádem zem nejvíce zkusí,
tož povinnost nám zákonem,
bychom přeslechli ňader hlasy,
zločin nesmíří, neuhasí,
jen kdo jej schvátí ortelem.
(Odejdou, kromě Jitky a Milady.)
6. výstup
Milada, Jitka.
MILADA (nezpozoruje Jitku)
Jaká to bouře ňadra mi plní
že krev mi v žilách staví běh!
On usmrtil, zabil mi bratra,
a přec mne k němu cosi má.
Ó nehroz, ó nehroz mi, ó bratře!
A jen vinou mou
odňat mi nyní zcela,
zhynouti má teď pro mne jen
v žaláři a v mučírnách těla,
jen pro mne zhynouti má!
JITKA
a vzmuž se,
vzmuž se k činu již!
MILADA
Neznám tě!
JITKA
Jindy povím víc!
MILADA
Co žádáš!?
JITKA
Skutkem díky říc’!
Ze žaláře
pokyne záře,
tož pádím na peruti větrové dál.
MILADA
A z hrobu žaláře
pokyne záře
tož pádím na peruti větrové dál.
OBĚ
A v hrobu noc temnou
jdou druhové se mnou
a osvobodíme jej z hrobových skal!
Forgive him as I myself have done!
Oh, pardon him! Do set him free!
Forgive him just as I have done!
THE JUDGES
He hurled threats ’gainst the royal throne!
We cannot such a crime condone!
MILADA
Oh, pardon him! Do set him free!
Forgive him just as I have done!
VLADISLAV
Law, order in my realm must prevail
Or else it’s useless crime to bewail,
And therefore duty does commend
To disregard your heart’s lament!
Crime cannot reconcile nor mend
He who does not mete out punishment!
(They leave except Jitka and Milada.)
Scene 6
Milada, Jitka.
MILADA (without noticing Jitka)
What storm here in my bosom is raging,
Almost stopping my heart’s strong beat!
Instead of fratricide avenging,
Something forces me him to shield.
Oh, brother, don’t, oh, don’t you threaten me!
He solely by my guilt
– And lost to me forever –
Now perish must – because of me –
In a jail’s dreadful pit – forever –
Because of me – he perish must!
JITKA
She loves him! Love’s advice follow –
Abandon despair hollow!
MILADA
Who art thou?
JITKA
More some other day!
MILADA
What willst thou?
JITKA
Deeds must say my thanks!
He shall be freed
From the prison’s pit!
On wings of storm now I must speed!
MILADA
He shall be freed
From the prison’s pit!
On wings of storm now I must speed!
BOTH
And to his jail’s dark night
We shall bring freedom’s light!
With speed, with speed he shall be freed!
6
DĚJSTVÍ DRUHÉ
Silnice v dolním městě s krčmou.
1. výstup
Zbrojnoši, později Jitka a Vítek.
ZBROJNOŠI
Ba nejveselejší je tento svět,
když se touláme z říše do říše.
Tralala, tralala!
A komu leb vejpůl, darmo tu klet,
Tralala, tralala!
(Zbrojnoši jdou do krčmy.)
JITKA (vstoupí mezi zpěvem)
Dle této písně poznávám je vždy.
(Vítek vystoupí z krčmy.)
Že jdeš konečně!
VÍTEK
Jitko, dítě mé!
Jenom mlč, jenom mlč, drahoušku můj,
dlouho že nejdu již domů.
jenž se neleká blesku, hromu!
JITKA
(ukazujíc na jinou stranu města)
Proč jsi nepřišel hned ke stařeně té,
jež mne chránila, můj drahoušku?
VÍTEK
Teď právě jíti jsem chtěl,
tu přišla jsi sama, mé zlato!
OBA (dívají se na sebe v lásce)
Ta duše, ta touha,
to srdce, ten čar,
velký dar...
Ani za říši jej
nedám na zmar!
JITKA
Je Daliborův osud tobě znám?
VÍTEK
JITKA
Slyš tedy dále! Žalobnici Bůh
cit vnuknul v ňadra. Oplakává teď
svůj čin, a láskou k němu zahořela!
Varyto v rukou jako hoch žebrácký
se vkradla tajně na královský hrad,
klamajíc strážce milým lichocením.
A okolo stráží
tam chodí a hrá,
a slídí a zvídá
a pátravě se ptá!
OBA
A okolo stráží
ACT TWO
A street in the Lower Town with an inn.
Scene 1
Mercenaries, later Jitka and Vítek.
MERCENARIES
Oh, yes, the gayest is this our world
When here and there we follow our gracious lord.
Tralala, tralala!
And he who’s crippled and hardly moves,
Make him to show our horses’ hooves.
Tralala, tralala!
(Mercenaries enter the inn.)
JITKA (appears during the singing)
By this gay song do I always know them.
(Vítek comes out of the inn.)
’Tis time you have come!
VÍTEK
Jitka, child of mine,
Don’t reproach me, don’t reproach me, dear,
That late shall I come home tonight.
I now have gallant men in fighting mood
Who fear neither the devil nor hell!
JITKA
(pointing to the other side of the town)
I was expecting you at your grandma’s home
Where I have shelter found, my dearest.
VÍTEK
I was about to go,
But thou thyself hast come, my jewel.
BOTH (regarding each other lovingly)
My dearest, my yearning,
My heart’s delight,
Thou art my love,
My spirit’s light.
Not for a king’s realm
Would I thy love slight.
JITKA
Of Dalibor’s fate didst thou surely hear!
VÍTEK
There’s nothing else that cometh to my ear!
JITKA
So hear new details! God into love
Turned Milada’s hate, her anger into sorrow,
A wish to help has He put in her head.
A lyre in her hands, clad as the poorest bird
She slipped secretly to the castle grounds,
Deceiving the guards with artful flattery.
And around the prison gates
She walks and plays
And spying and prying
There searchingly she asks.
BOTH
And around the prison gates
7
tam chodí a hrá,
a slídí a zvídá
a pátravě se ptá.
JITKA
Však až dá nám zprávu
VÍTEK
tu ještě noc
JITKA
přikročme k dílu
VÍTEK
a jdem na pomoc!
OBA
Však až dá nám zprávu,
tu ještě noc
přikročmež k dílu
a jdem na pomoc!
2. výstup
Zbrojnoši, předešlí.
ZBROJNOŠI
Ba nejveselejší je tento svět,
když se touláme z říše do říše.
(Zbrojnoši vystoupí z krčmy a vesele se smějí.)
VÍTEK
Přistupte, bratři a pozdravte Jitku,
pomocí její zas jsme cíli blíže!
ZBROJNOŠI
Sláva tobě, sláva tobě,
Vítka nevěsto milá,
na niž co na jarní růži
oko rádo pohlédá!
JITKA
Sláva vám buď, sláva vám,
muži meče, muži prapora,
na něž co na lesa doubce
oko rádo pozírá!
VÍTEK, ZBROJNOŠI
Sláva tobě, sláva tobě!
ve spolek sloučeni,
u věrném a statečném kole
pro věc svou nadšeni.
Ó nebe, kéž se to zdaří,
vzdor hrozbám neštěstí;
buďme statní, buďme jaří,
nuž a slavme vítězství.
VÍTEK
Jitku teď povedu domů,
vy však pijte až po noc!
Plány naše nevyzraďte,
smíchu, zpěvu moc a moc!
(S Jitkou odejde.)
She walks and plays
And spying and prying
There searchingly she asks.
JITKA
But when she makes a sign,
VÍTEK
In that same night
JITKA
Let us do our deed,
VÍTEK
End Dalibor’s plight!
BOTH
But when she makes a sign,
In that same night
Let us do our deed!
End Dalibor’s plight!
Scene 2
Mercenaries, the foregoing.
MERCENARIES
Oh, yes, the gayest is this our world
When here and there we follow our gracious lord.
(The mercenaries step out from the inn with merry laughter.)
VÍTEK
Do approach, brethern, and greet gallant Jitka!
Due to her scheming our goal we are nearing!
MERCENARIES
Glory to you, glory to you,
Vítek’s beautiful bride,
As fresh as a vernal rosebud
That makes our life sweet and bright!
JITKA
Glory be, glory to you,
Men of the sword, men of the colours.
All lithe and strong like some young oaks!
All gay and full of valour!
VÍTEK, MERCENARIES
Glory to you, glory to you!
So in this lucky hour
Again we’re united.
A faithful and courageous group
That victory has sighted.
O, heaven may it all succeed!
That threatening misfortune
Let us stop with a gallant deed,
Let us stop with a gallant deed!
VÍTEK
With Jitka now I shall depart!
You go on drinking through the night!
Our plans do not, do not divulge!
Be merry, cheerful, feel no grudge,
Laugh and sing throughout the night!
(He departs with Jitka.)
8
ZBROJNOŠI
Vizte, tam jdou již, hleďte, tam kráčí,
pěkný párek to bude vám!
Na jeho blaho prázdněte číše,
až budou sudy všechny ty tam,
všechny ty tam!
(Vracejí se do krčmy.)
1. PROMĚNA
Vnitřní prostora hradu s bytem žalářníka.
V pozadí stráže.
1. výstup
Budivoj, Beneš.
BUDIVOJ
Největší bedlivosti třeba,
a zanedbáš-li, čeho třeba,
zastihne smrt tě ze sta ruk!
BENEŠ
Pane, na mne spoléhejte,
slibu mému víry dejte!
(Mezitím šla okolo Milada za muže přestrojená,
s taškou a košíkem naplněným potravinami do bytu
žalářníka.)
BUDIVOJ
Jaký to hoch jest, jejž odcházet zřím!?
BENEŠ
Bez strachu buďte, pane, vše povím!
Ten hoch zde je ubohý žebrák,
který se zvučným varytem
a s písněmi v hrdélku mladém
od stráží byl propuštěn sem.
Nemám ni ženy, ni dítek,
a stářím již mi tuhne krev,
tož vzal jsem k sobě hocha toho,
by potěšil mne jeho zpěv.
A věru, pane, věřte mně to,
on slouží hbitě, rád mne má,
vsadím se, že nemá již nikdo
takého sluhu jako já.
BUDIVOJ:
Leč příliš sobě nehov, starče,
a zanedbáš-li čeho třeba,
skončí ten boj se truchlivě!
(Odejde vážně.)
2. výstup
Beneš.
BENEŠ (sám)
Ach, jak těžký žalářníka
život jest, jak truchlivý!
Dvéře praští, okov řinčí,
zdí tu stín jen šedivý.
Sám se zdám v žaláři býti,
vůkol vida bídu jen,
a kdyby i ňadra pukla,
musím zdát se zkameněn!
MERCENARIES
See now, they do depart! See now, there they go!
A happy couple will they make!
So let’s to their luck unimpaired
And empty barrels,
Empty them make!
(They return into the inn.)
SCENE CHANGE 1
The interior of the castle with the living quarters of
the jailer. Guards in the background.
Scene 1
Budivoj, Beneš.
BUDIVOJ
Here greatest vigilance is needed
For mighty are Dalibor’s friends
And should I have in vain here pleaded,
Death willst thou meet from a hundred hands!
BENEŠ
On me, my lord, you may rely,
My aged lips do never lie!
(Meanwhile Milada, clad as a pageboy, carrying
a basket with food, passes the group and enters
the jailer’s quarters.)
BUDIVOJ
What is that boy there whom I never met?!
BENEŠ
Be all fears allayed, my lord, he is my pet.
This boy here is a pitiful beggar,
An orphan living by his songs
Whom hungry our guards saw stagger
And sent him here where he now belongs.
I have no children, wife or brother,
And aging thins my blood so quick,
So shelter did I give that youngster
To warm my heart with his music.
And you, my lord, may trust my saying
That he serves deftly, loves me much,
I’ll bet anywhere that no one
Has seen or had a servant such.
BUDIVOJ
But do not indulge in soft lulling,
Powerful is Dalibor’s arm,
And shouldst thou fail to evil cunning,
It could but end in mourning, harm!
(Departs gravely.)
Scene 2
Beneš.
BENEŠ (alone)
Oh, how saddening is a jailer’s life, how hard,
How mournful ’tis, oh, how downcast!
Doors are creaking, chains are clinking,
All by shadows overcast!
I myself seem to be living
’Midst this jail’s relentless plight,
Even though my heart be bleeding,
I must act as petrified.
9
3. výstup
Beneš. Milada.
MILADA (vyběhne z bytu žalářníkova)
Hotovo všechno,
sedněte sem!
Uzenek hojnost,
maso tu dobré,
máslo, chléb, sýr tu,
piva zde všem;
jezte a pijte,
každý si vezmi, co vem!
BENEŠ
Velikou mám z tebe radost,
chlapče můj, když tě tak zřím!
Chovej vždy se statně, já ti
budu otcem pečlivým!
MILADA
Hotovo všechno,
sedněte sem!
BENEŠ
Uzenek hojnost,
maso tu dobré,
máslo, chléb, sýr tu,
piva zde všem!
MILADA
Jezte a pijte,
vezmi, co vem!
BENEŠ
Ještě mám cos na starosti,
než zasednu k hodu sem!
MIlADA
Noc již rozpjala svá křídla
po nebi i nad světem!
BENEŠ
to však vykonat musím.
MILADA
Nemoh’ bych snad jíti za vás?
Mladých nohou nešetřím.
BENEŠ (s radostí)
Chtěl bys snad, ó chlapče?
MILADA
Rád bych!
BENEŠ
Snad to dovoluje řád.
MILADA
Budivoj odešel dávno,
rcete jen a půjdu rád!
BENEŠ
Poslechni!
Dolů sedmdesát schodů...
Scene 3
Beneš. Milada.
MILADA (running out of the jailer’s rooms)
Everything’s ready,
Take your place here,
Plenty of sausage,
Of juicy meat,
Bread, butter, cheese,
And plenty of beer!
Eat and drink, eat
And be of good cheer!
BENEŠ
I’m so proud of thee!
I greatly rejoice over what I see!
Continue so, my boy,
I shall be a father kind to thee!
MILADA
Everything’s ready,
Take your place here!
BENEŠ
Plenty of sausage,
Of juicy meat,
Bread, butter, cheese,
And plenty of beer!
MILADA
Eat and drink, eat
And be of good cheer!
BENEŠ
There is still a task to fulfil
Ere I sit down to the feast.
MILADA
Night has spread its wings already
In a veil of gentle mist.
BENEŠ
Even if my feet be hurting,
That one deed must yet be done!
MILADA
Could I not do it in your stead?
Why should your feet have to run?
BENEŠ (with joy)
Wouldst thou like to do it?
MILADA
I would!
BENEŠ
Praps, it’s nothing rules forbid!
MILADA
Budivoj left long ago,
I shall go if you do bid!
BENEŠ
Hear thee now!
Beneath a staircase dark and steep –
There’s Dalibor!
10
MILADA (vesele, tají však radost)
Že Dalibor?
BENEŠ
Ty znáš rytíře?
MILADA
Viděl jsem jej pouze jednou!
BENEŠ
V zoufalství zpola
prosil mne často o nějaké housle,
by hrou si zkrátil dlouhou, pustou chvíli!
Kterýpak Čech by hudbu neměl rád!
Za mladých let jsem hrával na ně též,
trvám, že ve starém harampádí
ty housle ještě! Půjdu pro ně hned;
ty mu je dáš!
MILADA
Dobrá, já mu je dám!
(Beneš odejde do svého bytu.)
4. výstup
Milada.
MILADA
Jak je mi? Ha, tak náhle přišla již
ta chvíle dávno s nebe vyprošená,
kdy bude dáno mi jej vidět, mluvit s ním!
Radostí nesmírnou
se kalí zrak můj,
a srdce mi buší,
teď Bůh při mně stůj.
Slyšíš-li výkřik lidských ňader snad,
kéž hlas můj k tobě prorazí, ó Pane!
Slyšíš-li výkřik lidských ňader snad,
ó nebe, nebe, dej, svobody
5. výstup
Milada, Beneš.
(Beneš vstoupí.)
BENEŠ
Zde jsou ty housle! Vezmi lampu též,
neb tmavé jsou ty dlouhé schody dolů.
První jen branku zavru za tebou,
počkám pak tu! K druhým pak brankám dál
již dojdeš závorami pevně zavřenými.
Posuň je zpět a nemeškej tam dlouho!
Už rád bych s druhy svými hodoval.
Ty však se třeseš!
MILADA
Mne již jímá radost,
kterou pocítí rytíř Dalibor!
BENEŠ A MILADA
Ano, bude míti radost,
jeho sen že vyplněn.
Snadněji svůj osud snese
jeho duch tak posilněn.
(Odejdou.)
MILADA (cheerful, trying to hide her joy)
Oh, Dalibor!
BENEŠ
Oh, dost thou know him?
MILADA
Just once I had a glimpse of him.
BENEŠ
He wakens my pity. In darkest despair
He begged me often for some old violin
To play and shorten his dreary, wasted time.
I know no Czech who music would not love!
In younger years I used to play it too.
I guess that somewhere in the junk
That instrument still abides. I’ll go and fetch it.
Thou’llst take it down!
MILADA
Well said! I’ll take it down!
(Beneš departs.)
Scene 4
Milada.
MILADA
Oh, goodness! Now so quickly came to me
That moment for which I prayed to heaven –
When I shall meet him face to face and hear him.
Rejoicing without bounds
Strangles now my heart!
My bosom heaves a sigh! Stand by me, o God!
O, heaven, heaven, hear this plea of mine!
Let my voice come to you, grant,
Let my voice come to you, grant, grace divine!
Through me let liberty again to him descend!
Let my voice come to you, grant,
O heaven, heaven, let liberty to him descend,
Let liberty to him brightly shine!
Scene 5
Milada, Beneš.
(Beneš emerges.)
BENEŠ
Here is the violin! Thou must take a lamp,
For dark and long are those steep stairs down below!
Behind thee shall I close the first strong door.
Then here I’ll stay. To other doors alone
Thou must proceed through barriers firmly closed and
bolted.
Push each one back and do not stay too long!
With friends I now do want to sit to supper!
But thou art trembling!
MILADA
I feel the immense joy
Which presently shall feel knight Dalibor!
BENEŠ AND MILADA
Oh yes, he will, no doubt, rejoice,
That thus his dream be now fulfilled.
His fate with ease he now will bear
Both day and night with music filled.
(Both depart.)
11
2. PROMĚNA
Tmavý žalář. V pozadí zavřená branka. Dalibor dřímá. Proti
němu se vyjasní a na oblacích vznáší se Zdeněk co přelud snu
a hraje na housle.
1. výstup
Dalibor.
DALIBOR (probudí se, obraz zmizel)
Nebyl to on zas? Nebyl to zas Zdeněk?
Nezaslechl jsem zvuky zlatých strun?
Kde meškáš, Zdeňku? Zjev se, příteli!
On jde mě potěšit, ve snu se blíží,
nemůže jinak ke mně, Zdeněk můj.
Ó Zdeňku, jedno jen obejmutí,
a žalář bude rájem mi.
Chci volnost, všechno zapomenout,
zasvitne-li sem pohled tvůj!
Leč hrobu stíny nás od sebe dělí,
ty trůníš tam a já zde hynu v celi.
Ó Zdeňku, že mi nelze obraz tvůj,
když v mysli mi tane, kouzlem
učarovat na věky!
Ó Zdeňku, ó Zdeňku!
Ó kéž bych jenom housle měl,
bych aspoň tóny ty zas přičaroval,
po kterých sladce blouzním den i noc,
Slyš! Nepraští to dveře?
Co znamená as pozdní návštěva ta?
2. výstup
Dalibor, Milada.
(Milada vstoupí s houslemi a lampou.)
MILADA (podává Daliborovi housle)
Vem tento chudý dárek z ruky mé.
DALIBOR (chytí housle, aniž by pohlédl na Miladu)
Konečně mám ty dávno ždané housle!
Ó Zdeňku, Zdeňku, Zdeňku!
Leč kdos ty? Ó rci mi, chlapče,
kdo že jsi ty?
MILADA
Ty ptáš se, kdo že jsem? Aj, nepovšimnuls
tenkrát sobě tváře mé? Nuž věz!
Jsem ubohá ta žena,
jež tě z pomsty udala
a s tebou stála vyslyšeti soud!
Má vina to, že zde v žaláři hyneš!
DALIBOR
Milado! Možná-li to?
MILADA
Jsem Milada!
Leč spatřit tě jen jednou stačí
v té svaté chvíli, dím to bez obalu,
a hořce, vřele pykat činu,
tak kázal mocný nebes Pán!
Co lyrník jsem se v hrad ten vloudila,
nic nedbala na život, svobodu,
jen abych správce získala,
SCENE CHANGE 2
Dark jail. In the background a closed gate. Dalibor is sleeping.
In a sudden burst of light we see Zdeněk appear as a ghost,
playing the violin.
Scene 1
Dalibor.
DALIBOR (awakens as the apparition disappears)
Was it he again? It must have been Zdeněk!
His golden strings, did I not hear them playing?
Where art thou, Zdeněk? Show thy face to me!
He tries to comfort me in dreamy visions,
For there’s no other way – Zdeněk mine!
Oh, Zdeněk, just one fleeting touch of hand
And paradise would here to me descend.
Oh, freedom, thee and wealth would I resign
For Zdeněk’s friendship one sweet sign!
But the grave’s darkening shadows do us part, divide!
In heaven thou and I must here abide!
Oh, Zdeněk, why, oh why can I not keep
By some magic power,
Thine image dear for ever,
Oh, Zdeněk, oh, Zdeněk!
Could I only have a fiddle
Which here at least those tunes would conjure up
That days and nights change into blissful dreams!
I should my lot then easier endure!
Hear! It seems the gates are creaking!
What is the meaning of a visit so late?
Scene 2
Dalibor. Milada.
(Milada carrying the fiddle and the lamp.)
MILADA (handing over the fiddle)
Accept, I beg, this trifle from my hand!
DALIBOR (grasps the fiddle without even looking at
Milada)
Finally I have that long-wished-for fiddle!
Oh, Zdeněk, Zdeněk, Zdeněk!
Who art thou? Do tell me, young man!
I did not pay attention.
MILADA
You’re asking who I am! Oh, so no attention
Would you then devote to me? Well, hear!
I am that wretched woman
Whose vengeance proved so fatal
And brought upon your head the royal wrath.
My guilt it is if in this gaol you stay!
DALIBOR
Milada! Is it possible?
MILADA
I’m Milada!
On seeing you my calm has gone!
I know the evil to you which I have done.
To ask your pardon, pardon, pardon,
Such was my wish, my earnest one!
As minstrel poor I gained my entrance here
And never cared for liberty or life,
Then favour gained with that old guard
12
až mne poslal s houslemi.
Leč tajně nesu též,
co třeba k útěku a pomoci,
bys mříž v té zdi moh’ proraziti veskrz
a otevřít si cestu k svobodě!
divokou tu pomstu mou.
Žal hluboký v ňadrech nosím,
smiř se, smiř se s ubohou!
DALIBOR
Ó Zdeňku můj, teď chápu, proč jsi přišel,
své hry čarovným zvukem chtěls
ohlásit příchod spasitelky mé,
která má v ňadrech mých tě nahradit.
Povstaňte již, Milado!
Vy žena jste, která přemohla mne.
chci být vám bratrem, přítelem a vším!
Sem na srdce k věčnému svazku duší!
MILADA
Dalibore!
DALIBOR
Milado!
MILADA
Tys teď můj!
DALIBOR
Ano tvůj!
Tvým chci býti, stůj co stůj!
MILADA
Tvou chci býti, stůj co stůj!
OBA
Ó nevýslovné štěstí lásky,
když duše dvě upoutá cit
a v pustém, divém života proudu
v nich svornost, věrnost nalezne byt!
Nikdy nezvadne od jedu žalu,
radosti věnec rozkvítá,
ano, i v noci žaláře rozkoš
rajského blaha prosvítá!
MILADA
Dalibore!
DALIBOR
Milado!
MILADA
Tys teď můj!
DALIBOR
Ano, tvůj!
Tvým chci býti stůj co stůj!
OBA
Tys teď můj! Ano, tvůj!
And now stole here to end our strife.
But here I bring you, too,
What’s needed for a flight and speedy help
To break your fetters, those heavy iron bars
To open up again sweet freedom’s path.
Dalibor, I beg your pardon,
Forgive my vengeance blind,
Do not your heart against me harden,
Oh, pardon, pardon, gentle mind!
DALIBOR
Oh, Zdeněk mine, I know now why you came,
Your tunes, enchanting tunes were meant
To herald this, my sure salvation,
This lady fair who has to take your place.
Stand up, fair Milada!
You are the one who has conquered me.
It’s me who killed your dearest brother!
Be you my sister, friend and lover!
Here, to my heart, for union eternal!
MILADA
Dalibor!
DALIBOR
Milada!
MILADA
Thou art mine!
DALIBOR
I am thine!
Thine will I be, come what may!
MILADA
Thine will I be, come what may!
BOTH
Oh, unspeakable charm of love
When our hearts are gently bound
And in the wilderness of daily life
Oh happiness the source is found!
Oh, unspeakable charm of love
Power of hell cannot annul
And though this place be desolate and dull,
We taste its sweetness virginal.
MILADA
Dalibor!
DALIBOR
Milada!
MILADA
You are mine!
DALIBOR
I am thine!
Thine will I be, come what may!
BOTH
You are mine! I am thine!
13
DĚJSTVÍ TŘETÍ
Královská síň. Vladislav. Kolem něho soudcové, před ním
Budivoj a Beneš; v rukou drží sáček s penězi a cedulku.
PŘEDEHRA
1. výstup
Vladislav, Budivoj, Beneš, soudcové.
BUDIVOJ
Přeslavný králi, pánové přejasní!
Tak jest, jak to pravím vám. Vzpoura, vzpoura
ve městě vře, podněcována jen
skrytými many, již jsou v noci činní,
by získali pro Dalibora lid.
Již několik jich v ruce stráže padlo.
Ba již i v tento hrad,
až k trůnu královského věhlasu
si zrada mrzká troufala.
Slyš králi sám tohoto starce zprávu!
BENEŠ
Čtyřicet let již tomu bude,
co věrně konám službu svou,
však nepoznal jsem nikdy ještě
co živ jsem zradu takovou.
Jakéhos mládce harfeníka
jsem z útrpnosti k sobě vzal;
chudým se zdál, pln nevinnosti,
že byl by kámen rozplakal.
Však hrůzou strnuly mé kosti,
když pravdu zlou jsem uslyšel,
že vyzvědač to byl a zrádce,
jenž s Daliborem mluvit chtěl.
Dnes večer ztratil se a zmizel,
bez stopy propadnul se v zem;
ten měšec a ten list jsem našel,
na kterém stojí: „Mlč a vem!“
Leč nechci věrolomně vzíti
ten měšec – mamon proklatý!
Raděj bych zhynul bídou, hlady;
hrozím se této odplaty!
Čtyřicet let již tomu bude, atd.
(Vladislav pokyne, Budivoj a Beneš odstoupí.)
2. výstup
Vladislav, soudcové, později Budivoj.
VLADISLAV
V tak pozdní dobu povolal jsem vás sem,
neb chvátá čin a zrada zkázou hrozí,
a bez klidu a stání se ňadra dmou!
Teď znáte vše, tož raďte! Rozhodněte!
(Pro sebe, mezitím co se soudcové radí.)
Krásný to cíl jenž panovníku kyne,
když v míru jen života proud mu plyne
a volně živ je povinnostem svým!
Pak může štěstím národ oblažiti,
vavřínem skráně své si ozdobiti,
pastýřem býti všude mileným!
Leč, v divoké-li stran a šiků zlobě
se pomstou musí zasvětiti době,
na ústech kletbu, ortel Perunův,
ó pak se strastí život jeho zove,
ACT THREE
A royal chamber. Vladislav. Around him the Judges, in front of
him Budivoj and Beneš, the latter with a purse and a piece of
paper in his hands.
OVERTURE
Scene 1
Vladislav. Budivoj. Beneš. The judges.
BUDIVOJ
Glorious King, you my lords illustrious!
It is as I’m telling you! Revolt, revolt
Boiling in town, instigated only
By secret agents who work under cover
To gain supporters for Dalibor’s cause!
By our guards a number has been arrested.
Even this castle now,
Even the presence of our gracious King
By abject treason weren’t spared!
Do listen now to this old warden’s words!
BENEŠ
It will be near to forty years
That faithfully I do my task,
But never did I meet so far
With treason wearing such a mask.
A minstrel young who gained admittance
I sheltered in my home and heart.
He offered service for a pittance.
Who would have said he was so smart!
But fright and tremor shook my spirit
When truth discovered I this week,
A-spying did he come, the culprit,
With Dalibor he sought to speak.
Tonight he disappeared and vanished,
Quietly as he came he went.
This purse, this message he had furnished
For me to take and keep silent.
This Judas’ payment burns my finger,
This cursed money, devil’s breed!
In hunger would I rather linger
Than keep this evil deed’s proceed!
It will be near to forty years, etc.
(Vladislav beckons, Budivoj and Beneš depart.)
Scene 2
Vladislav. The judges. Later Budivoj.
VLADISLAV
At this late hour have I summoned you here
For in no time may treason strike its blow
And at no aim or purpose we hesitate.
Now you know all! Advise me! Judgement render!
(To himself while the judges are consulting.)
Beautiful aim that any king can follow
To live in peace with village and with borough
And freely to his duties then attend.
With ease his people can their burdens bear
And he, their King, his laurels justly wear
In peaceful bliss, in peace his rule can spend.
But when in strife and fights of men and causes,
He must take action firm which peace imposes,
Threats on his lips, ready to mete out death,
Then all his life to suffering is changed,
14
bez spánku noc, den hrůzy nese nové,
a závidět mu nelze korunu!
(K soudcům.)
Jste již u konce? Jak jste rozhodnuli?
SOUDCOVÉ
Že vzrůstá každé chvíle zrady moc,
tož zemři Dalibor hned dnešní noc!
VLADISLAV
Uvážili jste ale
tohoto muže dar?
V něm plane jakýs vyšší
a nadpozemský žár.
Já sám jsem hodlal jednou,
v žalář jej vrhaje,
se smilovati nad ním,
zločinu nedbaje.
SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvůj
on život svůj
neskončí, dokud ještě čas!
VLADISLAV
Jaké to slovo hrozné!
Prohlásit ortel mám?
Co zde se skutkem stane,
pronikne k výšinám!
jak kdy to uzná sám,
když v hrob jej sklátit dám.
SOUDCOVÉ
Nebude v zemi míru zas,
dokud na rozkaz tvůj
on život svůj
neskončí, dokud ještě čas!
VLADISLAV
Vidím, že milost slabostí by byla!
Nuž staň se tak! Přiveďte správce sem!
(Budivoj vstoupí.)
Soud dnešní den
buď proveden!
Leč po rytířsku budiž ctěn!
a jeho stav,
by v průvodu,
by v průvodu
šel do hrobu!
(Vladislav pomalu odchází se soudci, za nimi i Budivoj.)
1. PROMĚNA
Daliborův žalář jako prve.
3. výstup
Dalibor.
DALIBOR
(u zamřížovaného otvoru, bez želez)
okovů prost jsa, prolomím pak snadno
poslední pruty mříže prořezané.
To sleepless nights, to days in stir engaged,
Then hardly anyone could bear this stress!
(To the judges.)
Are you now ready? What is your decision?
THE JUDGES
That every minute strengthens treason’s might,
Let Dalibor be killed by sword this night!
VLADISLAV
But have you duly thought of
This man’s marvellous gifts?
In him there burns some fire
That into heavens lifts.
I myself once intended
Sending him into jail,
About his crimes just forget,
And freely give him hail.
THE JUDGES
Thy kingdom will not peace regain
Until at thy behest
The treason’s nest
Be shattered and Dalibor slain!
VLADISLAV
How dreadful what you commend!
Shall I now judgement pass?
Will heaven without comment
Accept what’s done here thus?
Let God hold his own judgement
And make him pay for sin
Then, be it grace or torment
My own hands will be clean!
THE JUDGES
Thy kingdom will not peace regain
Until at thy behest
The treason’s nest
Be shattered and Dalibor slain!
VLADISLAV
I see how pity would into weakness turn!
So let it be! Let enter Budivoj!
(Budivoj enters.)
Be by the sword killed Dalibor!
Right now, today! Without delay!
In all respect so let him die
As does befit
His standing high,
As does befit,
As does befit
His standing high!
(Vladislav and the judges slowly depart followed by Budivoj.)
CHANGE SCENE 1
Dalibor’s jail, as before.
Scene 3
Dalibor.
DALIBOR
(standing at the barred window, without shackles)
It’s the third night which she has appointed;
Free of my shackles, easily shall I break
The last resisting bars of this shaky grille.
15
(Odhodí některé kusy na zem.)
A teď –
Probůh! Mně volnost kyne!
Ha, kým to kouzlem,
ó svobodo, mi pláš,
planoucí světy
přede mnou otvíráš!
Života proude,
teď bujně tělem teč,
k novému činu
pozvednu ostrý meč!
Však teď se zachvěj,
ty Praho zpyšnělá,
která’s mi bratra
pekelně zhubila!
Již zanedlouho
tvou branou půjdu dál
ve jménu pomsty,
kterou jsem přísahal.
Nemysli sobě,
ty tam na trůně svém,
že zastavíš mne
v tom hněvu zuřivém!
Já jako bouře
v hrůze se přivalím,
všeliký odpor
do prachu povalím!
Ha...
Teď znamení jen houslemi buď dáno,
pak sepnu provaz, zavěsím, a pryč!
(Chopí se houslí a přistoupí k otvoru ve zdi. Jakmile přiloží
smyčec, praskne struna.)
Ha, ký to ďas! Na houslích struna praskla.
Má býti snad to špatným znamením?
(V téže chvíli vrazí Budivoj se zbrojnoši.)
4. výstup
Budivoj, Dalibor, zbrojnoši.
BUDIVOJ
Ó nebe! Bez okovů? Ha, co vidím!
Tam mříž je prolomena!
DALIBOR
Ba, tak jest!
O jednu chvíli zpozdit jste se měli
a orel pyšný byl by uletěl,
ve volném vzduchu perutěmi zavál,
až by byl zachvěl hradu síněmi.
BUDIVOJ
Zde zrada kráčela! Žaláře strážce!
DALIBOR
Zde poskytnul mi housle, více nic,
a těmi jsem si krátil dlouhý čas.
BUDIVOJ
Tak jest. – Ó že jsem zde jej nechal dlít!
Teď hoch ten, zrádce, unik’ pomstě mé!
DALIBOR
Že prch’ probůh, co díš!? Mé díky za tu zvěst!
Již vím, to byl ten mládec,
který mne spasit chtěl!
(Throws a few pieces on the floor.)
And now! –
Oh, God! I’ll be free again!
Oh, by what marvel
Thou, o, freedom cometh!
Wide, flaming words thou
Before me unfoldeth!
In jubilation
Do ring powerful chords;
In expectation
Are raised glistening swords!
But now, fear ye town,
Ye town of Prague, ye lords,
Who have struck me down!
Now tremble, fear my swords!
In a few moments
Thy gates shall I have passed,
Firmly resolved
To strike with might and fast!
Neither you, my King,
With all your regal power,
Could change anything!
Now vengeance mine nears its hour!
In clouds of terror
Like storm shall return,
Whatever resistance
Into nought shall I turn.
Now with the fiddle shall I give the signal,
Then I’ll fix the rope, throw it out and go!
(He takes the fiddle and steps to the opening in the wall. As he
is about to apply the bow a string snaps.)
What does this mean? Suddenly a string has snapped!
Oh, shall it be, perhaps, an omen bad?
(At the same time Budivoj rushes in with his men.)
Scene 4
Budivoj. Dalibor. Mercenaries.
BUDIVOJ
Oh, heaven! He shook off his chains! What do I see?
That grille he’s torn down also!
DALIBOR
Right you are!
A little delay would have marred your mission
And your proud eagle would have flown away,
In freedom’s air his wings would so have fluttered
That here his flight like storm would have been felt.
BUDIVOJ
All this was treason’s work! Where is the jailer?
DALIBOR
No, no! ’Twould be an error! He’s innocent!
He just procured this fiddle – nothing else,
And that was only meant to kill the time!
BUDIVOJ
That’s it. – That I here allowed him to stay!
That boy, that traitor, escaped punishment!
DALIBOR
That he escaped, you say? I’m grateful for that news!
You know, it was that boy
Who came to make me free!
16
Ó jaké kouzlo cítím,
Když Zdeněk bídně skonal,
byl on můj věrný druh,
a k němu jen mě víže
přátelství věrný kruh.
U věrného mi lidu
jej nezastihne váš hněv,
buď pozdraven, můj bratře,
BUDIVOJ
Nejásej! Radosti se neoddej!
Poselství vážné nesu ti od krále.
Vyslyš je jako muž. Král takto káže:
Soud dnešní den
buď proveden,
leč po rytířsku budiž ctěn.
a jeho stav,
by v průvodu
šel do hrobu!
DALIBOR
Tak náhle! Právě teď! Jak to? Proč to?
BUDIVOJ
Neptej se proč! Již nelze odvolat
a marný je odpor všech přátel tvých!
DALIBOR
Jaká to změna!
Před chvílí tou
svět byl mi kouzlem, rozkoší,
a nyní kryje
jej černé roucho,
jak hrobu stín zahaliv jej v noc.
BUDIVOJ
Čeká již kněz, by připravil tě k smrti.
DALIBOR
Nuž buď si tak! Jsem připraven již k hrobu;
ač viděli jste blednout líc v tu dobu,
vrací se vzdor zas, jenž se hrobu lek’.
již víra v osud pevnou vůli váže;
však chci co muž padnouti jako rek!
Ač zasmušen je život můj, již z mládí
a spokojeně zřím na život zpět.
udílí těm, které jed pekla vstřebe,
Již přijdu, Zdeňku, a ve krátké době
i Milada se vrátí zpět k tobě,
ta dívka svatá, pro kterou jsem žil.
Nuž dál, jen dál! Smrt duši nepoleká,
já znám ji z bitev. Zdeněk na mne čeká!
Krev smyje vše, čím jsem se provinil!
Pochod
How pleased am I that he could
So happily danger flee!
When Zdeněk had to leave me,
Of him I was so fond, with him I am united
By friendship’s bond.
My people will receive him
And I do trust to God
That with His help, my brother,
He will avenge my blood!
BUDIVOJ
Rejoice not! Thy future is not so bright!
A message grave now I bring thee from the King.
Do take it like a man! Hear his royal will:
Be by the sword killed Dalibor!
Right now, today! Without delay!
In all respect so let him die
As does befit
His standing high!
As does befit his standing high!
DALIBOR
Why, heavens! Why today? What does this mean?
BUDIVOJ
Do not inquire. Not hell nor heaven now
Can thy fate alter. In vain thy aspirations
And useless all your attempts to resist.
DALIBOR
What change, what change!
A while ago
The world was charming, radiant,
And now as in a grave
It would be laid
As in a shroud, and dissolved in the night.
BUDIVOJ
The priest awaits to prepare you for death.
DALIBOR
Let it so be! I’m now prepared to die;
Though for a second from death you saw me shy,
My steps shall not through human frailty fail.
If fate has preordained that I should perish,
When day is done and life has no more relish,
Why should I try to prolong my bail?!
And though my days were never bright, from childhood
I liked storms, struggles, deeds of valour, manhood,
And gratefully review them from this place.
They brought me gifts so precious, such as heaven
Willingly grants to those whom hellish poisons madden:
They brought me friendship’s and love’s eternal grace!
I’m coming, Zdeněk, and I expect that soon
Shall Milada also come to assume
Her place amongst us, our grave to brighten.
Let’s go, let’s go! Death my soul cannot frighten!
Too well I know it, Zdeněk has known its sting!
Oh, may my blood reconcile everything!
March
17
2. PROMĚNA
Před věží. Noc.
5. výstup
Jitka, Vítek a zbrojnoši Daliborovi. Milada v ženském
oděvu. Lid.
MILADA
Nezaslechli jste ještě houslí zvuky?
SBOR
Tichá je noc a němá jako hrob.
MILADA
Já nedočkám se chvíle,
až jej k srdci přivinu
a po přestálé strasti
u něho odpočinu.
JITKA
Utiš se, drahá duše,
již vzejde hvězda skvělá
a po celý pak život
ti zářit bude s čela.
MILADA
Dosud je tich! Což nic se nepohnulo?
SBOR
Tichá je noc a němá jako hrob.
MILADA
Ach, jestli snad jej stihla
osudu ruka mstivá!
Noc zločinu je rouchem
a ruka zrády živá!
JITKA
Zapuď ty chmury z duše,
noc jasná kolem leží,
a chotě tvého střeží!
(Zazní umíráček.)
MILADA
Ha, ký to hlahol zvonů!?
JITKA, SBOR
Tiše! Slyš!
SBOR MNICHŮ (na hradě)
Život je pouhý klam a mam
a plevel těla krása.
Kdož dospěli až k šedinám,
těm věčná kyne spása.
MILADA
Ha, on je prozrazen!
(Jednomu ze zbrojnošů vyrve meč.)
Vzhůru! Pojďme!
(K Vítkovi a k zbrojnošům.)
Ve zbraň, ve zbraň, vy muži!
Smrt heslem naším buď!
Na hradby se návalem žeňte!
Dobyjte tu skalnatou hruď!
CHANGE SCENE 2
In front of the tower. Night.
Scene 5
Jitka, Vítek and Dalibor’s mercenaries. Milada in
women’s dress. People.
MILADA
No trace as yet of our convened signal?
CHORUS
No signal yet, and silent is the night!
MILADA
How oppressive this waiting
Ere I shall hold him in my arms
To give him love and safety
And make him forget life’s harms.
JITKA
Be patient, dearest lady,
Your good star soon shall rise
And all your life will love
Then be your greatest prize.
MILADA
And still no sign! Has nothing moved as yet?!
CHORUS
No signal yet, and silent is the night!
MILADA
Oh, could now have struck him down
Destiny’s hand avenging?
Crime nocturnal is the dark deed
And hope of treason’s striving!
JITKA
Chase from your heart these visions
And confide in this night’s peace,
This harbinger of lovers
Soon now your heart will appease!
(A death knell is heard.)
MILADA
Oh, hear those wailing bells!
JITKA, CHORUS
Quiet! Hear!
CHORUS OF MONKS (in the castle)
Vain and void, vain is our life,
Love – empty adoration.
To them who overcame this strife
There beckons now salvation.
MILADA
Oh, he’s been discovered!
(Grasping the sword of one of the men.)
Now forward! Forward!
(To Vítek and his men.)
To arms! To arms! You, my men!
Let death be our pride!
This fortress you fearlessly shall take!
Disregard its perilous might!
18
v těle chrabrou duši mám.
Tam vítězství nám kyne.
Za mnou, za mnou, volám!
VÍTEK, ZBROJNOŠI
Hurá! Hurá! Hurá!
ŽENY
Jako lvi se v příval boje
pomsty lační reci valí,
zdali je ten proud – ó běda –
rouchem smrti nezahalí?
Z hradu bran se voje řítí,
v hrozném boji meče zvoní!
Jak se skončí as ten zápas,
kam se vítězství tu skloní?
JITKA
Milada tam! Ji vede Dalibor!
6. výstup
Předešlí, Dalibor, Milada.
DALIBOR (přivádí raněnou Miladu)
Milado!
MILADA (jako ve snu)
Kde jsem to? Ó jak blaze mi!
Již těla těžká schránka volní duši mou.
Na lehkých mráčkách
povznáším se již vzhůru
a líbám krásné, zlaté hvězdy!
A tam, a tam, jde on, Dalibor!
DALIBOR
posvátný můj klenote!
Zůstaň, zůstaň při mně!
Zůstaň u mne!
MILADA
Dalibor!
DALIBOR
Ó zůstaň!
MILADA
Dalibor!
(Zemře.)
DALIBOR
Milado!
(Klesne nad mrtvolou.)
JITKA, ŽENY
Hle, ta rajská Vesny růže!
Mráz zachvátil její puk.
Ach, to srdce vřelé lásky,
navždy umlk’ jeho tluk!
7. výstup
Předešlí. Budivoj a zbrojnoši.
BUDIVOJ
Nepřátel zástup poražen a zbit.
Though I am just a woman,
Fearless is my heart and strong.
There victory awaits us!
Come on! Come on! Advance!
VÍTEK, HIS MEN
Hurrah! Hurrah! Hurrah!
WOMEN
Like a storm let loose in fury,
Into fight they boldly run,
Will through streams of blood they conquer,
Or in battle fierce be done?
Royal guards in strength attack now.
Swords in savage fights are crossed.
Who can tell whom Fate will favour
And who will lose the fight?
JITKA
Milada’s there! She’s led by Dalibor!
Scene 6
The foregoing. Dalibor. Milada.
DALIBOR (bringing the wounded Milada)
Milada!
MILADA (as if in a dream)
Where am I? Oh, how light I feel!
My body slowly sinks into a dreamy mist,
On tender clouds
I rise now towards heaven,
Where golden stars so peacefully do play!
And there, and there goes he, Dalibor!
DALIBOR
Oh, stay with me, my dearest soul!
My only one, my wife! Oh, stay, oh, stay with me!
Oh, stay with me! You, my precious life!
Oh, stay with me!
MILADA
Dalibor!
DALIBOR
Oh, stay, stay!
MILADA
Dalibor!
(She dies.)
DALIBOR
Milada!
(Kneels down by the corpse.)
JITKA, WOMEN
Oh, behold this tender rosebud,
Death’s preserved her beauty sweet,
But her heart so deeply loving
Will no longer strongly beat.
Scene 7
The foregoing. Budivoj and the mercenaries.
BUDIVOJ
Enemy troops are beaten and dispersed.
19
Již volnost dejte davu plachých žen.
My zvítězili!
ZBROJNOŠI
My jsme vítězi!
BUDIVOJ (uvidí Dalibora)
Co vidím? Poddej se, Dalibore!
DALIBOR
Přicházíte mi vítaní.
Sladké teď bude mé skonání!
Čeká mne Zdeněk s Miladou!
(Vrhne se s Budivojem do boje a klesne.)
Let freely go this group of women fair!
Victory is ours!
MERCENARIES
Victory is ours!
BUDIVOJ (seeing Dalibor)
What see I? Surrender, Dalibor!
DALIBOR
Welcome! Oh you be my welcome!
Sweet now shall be my end, my end!
With Zdeněk there’ll Milada be!
(He fights with Budivoj and falls dead.)
20