ČESKY
ČASOPIS HISTORICKÝ
VYDÁVÁ
JOSEF PEKAR.
ROČNÍK XXX. 1924.
S podporou ministerstva školství a národní osvety a České Akademie věd a umění.
V PRAZE. NÁKLADEM HISTORICKÉHO KLUBU. I»raha-1., Klementinum.
34
J. V. Simák: Přemysl II. a panstvo české.
captivitatem, in qua Missovarius est mortuus" (Mon. Gerrn. IX,
Pag*Totéž do písmene přepisuje Auctarium vindobonense, ale
dodáva určení místní: „in Aychorns" (tamže 724). Pokračovatel
kroniky kazatelského kláštera ve Vídni (Continuatio vindob.
praedicatorum) k r. 1266(1): „Eodem anno rex Otakarus Mysso-
warium et Wenesium Wienne captivavit. lidem ducti sunt in ,
castrum Aychorns et ibidem obierunf (tamže 728).
Rozumějí se zde Ota z Mísová, zemský sudí rakouský, a Beneš z Benešova jinak ze Cvilína, podkomoří olomoucký, potom komorník moravský a kastelán znojemský, s bratrem svým Milotou z Dědic. Proč byli jati a uvězněni, z pramenů nevyplývá, i lze se jen dohadovati. Nevyčteme pak ze zpráv rakouských nic o tom, co dí Dalimil, ba nelze odtud ani vy-voditi, že první dva páni byli vskutku popraveni, to se nyní usuzuje jen ze srovnání s Dalimilem a snad i z okolnosti, že ve vězení skončili oba.
Žaloba Dalimilova však zaráží. Jak že — upáliti dává král rytířské doby korouhevního pána, ba možná dva? A jak tomu rozuměti že ve věži? Ale snad všecku tu podivnost a záhad-nost lze vysvětliti — chybou pisárskou.
Proč nepíše Dalimil, kde byli páni vězněni ? Snad napsal: % kaza n ueuerzi gieti, ale nedosti čtitelně, a snad již první opisovač originálu zkomolil nejasný rukopis: u wiezi uzzieti, což potom německý překlad si ještě zřetelněji ve svém smyslu vyložil. r .
Že v rýmované kronice takovéto omyly pisecké jsou a zavdaly už podnět k výkladům omylným, lze najiti kolik příkladů. Na př. k r. 1250 (P. D. Č. III., 181) verš 51.: „Král kaza Ctiborovi na Petříně prknem hlavu dolov sstrčiti", v překlade něm.: „mit einem scharffin boum", kdežto letopisy české (tamže II., 287) dějí výslovně: „gladio decollatus est". Dojista tedy stálo v originále plknem t. j. ostřím meče. Nebo na str. 1901, verš 4. hrabě z Cgrdika a Weyzové (varianta^ „ Weyzowie*). což omylem vykládá se z Meisavy, kdežto jistě bylo správně psáno: z Hardeka a Waisové t. bratří Sirotci, Kadold a Sieg-fried z Wehingen.
Možná tedy plným právem i v této věci odmítnouti po- \f mluvy o krutosti Přemyslově, i všecky důsledky odtud vyvozované. K uvěznění pánů jistě byla příčina, a že v žaláři umřeli, nelze ještě pokládati za konec násilný.
Sociální krise měst ve století čtrnáctém.
Napsal Bedřich Mendl.
Studie tato vyrostla z úsilí několika let. První podnět k ní dala četba krásné knížky Bezoldovy „K dějinám husitství" a předmluvy Pekařovy k jejímu českému překladu. Vycítil jsem, že leccos, co tu napověděno o hospodářských a sociálních příčinách hnutí husitského, možno prohloubiti a doplniti. Lákala mne zejména města a to proto již, že tu jest hojnost pramenů, dosud nevyčerpaných. Chtěl jsem zjistiti, z jakých hospodářských a sociálních poměrů vzešly davy husitského lidu, poznati z pramenů listinných a městských knih hospodářské poměry měst před válkami husitskými a po nich. Úmysl ten uskutečnil jsem jen částečně; r. 1916 a 1917 vyšla v Ces. Časopise Historickém práce o „Hospodářských a^ sociálních poměrech v městech Pražských v letech 1378 až 1434". Zde podávám jakési pokračování. Od oné práce prvé liší se tato jednak rozsahem časovým, jednak speciálnějším thematem. Změny ty byly dány z části materiálem, s nímž jsem pracoval, vedle toho však samo thema, otázky, jež jsem si kladl, měnily se vlivem odborné literatury. Z knih, jež mně poskytly nejvíce podnětů, jmenuji — v časovém pořadu jak jsem jich užíval — Šustovy „Dvě knihy českých dějin", G. v. Below „Hauptprobleme der Wirtschaftsgeschichte", G. Schmoller „Strassburg zuř, Zeit der Zunftkämpfe", Piren-neovy dějiny Belgie, práce Čelakovského o vývoji radního zřízení a W. Sombarta „Der moderně Kapitalismus". Výběr jest arci zcela subjektivní. Jak problém této studie byl řešen v historické literatuře, uvádím v dalším.1)
I.
Literatura o sociálních poměrech českých měst ve 14. stol.
Z dějin městských nejvíce studovány — třebaže nikoli nejlépe známy — jsou počátky, období, kdy města jsou zakládána nebo obce již stávající nadány jsou městským zřízením.
') Jest mi tu vzdáti díky všem, kdož mne při práci této podporovali, jest to především ministerstvo školství a národní osvěty, které mně poskytlo dvouměsíční studijní dovolenou, a správce historického ústavu vydavatelského p. Dr. Václav Hrubý, jehož přímluvě vděčím za tuto úlevu, pak archivář hlav. města Prahy p. Dr. Václav Vojtíšek, jenž radou a pomoci podporoval mne při těchto studiích jako při předešlých.
ČESKÝ
ČASOPIS HISTORICKÝ.
VYDÁVÁ
JOSEF PEKAŘ.
ROČNÍK XXXII. 1926.
S podporou ministerstva školství a národní osvěty a České Akademie věd a umění.
V PRAZE. NÁKLADEM HISTORICKÉHO KLUBU.
Praha-I., Klementinum.
274 Bedřich Mendl:
sbírky.1) Touží býti účasten i práv měšťanských, stejně jako rovne s měšťany přispívá na potřeby města. Konšelé sami nás zpravují o tom, jak silného ohlasu snahy ty docházely, že odhodlali se nespokojenost potříti krajním násilím. Třeba se zajisté varovati toho, bychom z ojedinělé zprávy nevyvo-zovali důsledků přílišných, leč zde netřeba se toho obávati. Neboť svědčí-li zpráva tato o nespokojenosti, bylo předchozími výklady poskytnuto s dostatek materiálu, abychom se přesvědčili, že nespokojenost byla odůvodněna. A bylo-li by vůbec třeba dokazovati, že nespokojenost podruhů nebyla bez významu pro vývoj další, stačilo by připomenouti, že jen deset let dělí miniaturní bouření Duchkovo od počátků bouří husitských. Za počátek bouří husitských klademe smetání konšelů a volbu hejtmanů na Novém městě 30. července 1419. Do revoluční „obce", která volbu provedla, prvé to obce husitské, svoláni byli všichni obyvatelé města, jak ze zprávy letopiscovy možno tuším vyčisti, nejen osedlí, nýbrž i podruzi.2)
4. Závěr.
Nelze tu dále rozpřádati úvahy o hospodářské struktuře jednotlivých měst. Rozhlédneme se jen ještě jednou po jejich výsledcích. Přinášejí především poučení negativní. Představa o hospodářských poměrech předhusitských měst, jak ji formuloval zejména o Brnu Bretholz, jimi potvrzena není. Ani o Brnu, Praze, Chebu, ba ani o Budějovicích a jiných městech menších3) nelze tvrditi, že by veškeré obyvatelstvo (nebo téměř všechno) vlastnilo nemovitý majetek, že by nebylo téměř nemajetných. Ukázalo se, že třeba omeziti představu o zemědělském rázu města čtrnáctého století a že počet podruhů byl vskutku větší než se domnívala teorie posud vládnoucí. Z rozboru berních knih bylo patrno, že majetkové poměry podruhů a veliké části hospodářů jsou skrovné. Nadto zboží měšťanská jsou přetížena nejen berněmi, nýbrž i všelikými platy, jichž požívají především korporace duchovní a přední rodiny měšťanské. Poplatnost má i důsledky právní. Jako v říši i v našich městech jest původně měšťanem jen, kdo sedí na mestišti „svobodném". Ještě v letech šedesátých jsou v Brně patrny stopy nazírání takového; v Praze sice
') Na zprávu tu a její význam upozornil již Čelakovskv, 1. c. str. 170. *) F. r. B. V. str. 345.
3) Zajímavá data o menších městech viz v rejstříku berničním arcibiskupství Pražského, jejž vydal Jos. Emler ve sbírce „Deseti urbářů českých z doby před válkami husitskými," str. 313 násl.; jinak odkazuji na přehled literatury v kap. I.
Sociální krise měst ve století čtrnáctém. 275
přiznána r. 1338 „usedlost" i majitelům zboží poplatného, avšak nikoli všem, nýbrž jen menšině bohatých. Tak sotva polovina obyvatelů požívá tu plných práv měšťanských a jest brána do „obce". Byla citována zpráva, již možno brati za důkaz toho, že již počátkem 15. století podruzi těžce nesli toto bezpráví. V prvém vzkypění revoluce husitské docházejí splnění ^ svých tužeb, v dalších letech zrušeny platy na domech a půdě
městské a provedeno i na hospodářském poli osvobození husitského lidu. Tak v Praze; bude úkolem dalšího badání zjistiti, pokud následován byl příklad Prahy i v ostatních městech husitských.
S představou o hospodářské harmonii měst čtrnáctého věku třeba se tedy rozloučiti. Zprávy o bouřích a nešvarech nebudeme tudíž, abych opakoval obraz, jehož jsem užil zpředu, považovati za drobné vlny na vyrovnané hladině sociálního života městského, nýbrž budou nám předzvěstí bouří rozsáhlejších. Nebudeme snad čítati sem spory, které zneklidňovaly život měst, zejména Prahy a Kutné Hory na sklonku století třináctého. Tu stojí proti sobě různé rody a strany patricijské. Počátkem 14. století jest však již zjevný sociální prvek v bouřích městských. V bouřlivých letech vlády korutánske zaznívá hlas
» j lidu do rozbrojů patriciátu, bojů s Míšňany účastní se i pražský,
český lid — proti většině německého měšťanstva. Když po desíti letech (r. 1319) spojený patriciát pražský podnikl povstání proti králi, jsou sympatie lidu na straně králově. Vzpomeneme obdobné situace za revoluce Marcelovy v Paříži r. 1358. Tu i tam bojuje patriciát za rozmnožení svobod městských, ale v rozhodující chvíli jest úsilí jeho většinou obyvatelstva zrazeno. Možno se domnívati, že lid — třeba snad dosah sporu mu nebyl zcela jasný, — instinktivně cítí, že prospěch vládnoucí vrstvy není prospěchem jeho a naopak proti převaze patriciátu hledá ochranu v moci královské. V pozdějších desítiletích jest situace změněna, nositelem nepokojů jest lid a patriciát potlačuje nepokoje s podporou panovníkovou. Nepokoje nabývají rázu bouří cechovních, proti radě stojí řemesla. Mluvčí brněnského odboje r. 1378 mluví jménem „chudé
r t obce", jménem „chudých a řemeslníků". Podobně i jinde zna-
mená „řemeslník" chudšího obyvatele města. Podrobná analysa hospodářské struktury tehdejších měst poučila, že představa ta do veliké míry odpovídá skutečnosti. _ Po výkladech těch nebude již možno opakovati Werunského větu o obecném blahobytu řemeslníků doby Karlovy ani skromnější jeho tvrzení, že řemeslníci měli vesměs „přibližně stejné a slušné živobytí". Také leccos z toho, co o poměrech řemeslnictva čteme u Z. Wintra, bude nutno analogicky opraviti.   Ovšem bylo by upřílišeno
276 Bedřich Mendl:
tvrditi, že všichni řemeslníci jsou chudi; nalezli jsme i takové, jichž majetek přesahuje průměr, leč těch jest jen malá menšina.
S poměry hospodářskými souvisejí i poměry politické. Úřad konšelský není sice právně vyhrazen určitým rodům jako v Benátkách a j., ale skutečný stav není toho příliš vzdálen. Na počátku 14. století ovládají obě přední města rody měšťanské (cognationes), v druhé polovině století ráz rady městské se mění, leč ani v konečné fási vývojové na počátku patnáctého věku není konšelství dostupno měšťanům všem. Stanoveno poměrně vysoké minimum majetku, a vliv odstupující rady na volbu nástupců posiluje ještě oligarchickou tendenci. Podobně lze se přesvědčiti, že v Brně a Chebu správa města jest doménou měšťanů nejbohatších. Bývají-li rody, jichž členové zasedají zpravidla v radě, nazývány patriciátem, možno i u nás užiti definice Belowovy, že patriciát jest totéž co vrstva bohatých měšťanů. Možno vzpomenout! i definice Lauovy, že o patriciátu lze mluviti, jestliže jedna vrstva měšťanů od ostatního měšťanstva se politicky a sociálně odlišuje. Bylo citováno z brněnského práva ustanovení, jímž přední rodiny snaží se sociálně ohraditi vůči ostatním obyvatelům. V pražských listinách z třicátých a čtyřicátých let nazýváni jsou „heren" příslušníci rodin, jichž členové zasedají v radě. Doklady ty stačí na důkaz, že i u nás lze o patriciátu mluviti právem. Pokud lze z pramenů souditi, zdrojem bohatství patricijského byl především obchod,1) bohatství takto získaného užívají měšťané k opatření důchodů stálých. Ve městě slouží jim k tomu půda a domy, na venkově zakupují statky a s venkovským majetkem přichází u nás (jako v městech říšských i dále na západ) feudalisace a feudalisované rody opouštějí město.
Jak řečeno, teprve v druhé polovině století čtrnáctého a na jeho sklonku známe" podrobně hospodářské rozvrstvení města. Došly však povšimnutí i chudé zprávy starší a neshledali jsme v nich nic, co by nasvědčovalo vyrovnanějším poměrům sociálním. A nelze ani tvrditi, že by hospodářský vývoj doby byl řemeslníkům veskrze nepříznivý. Vývoj od emfyteuse k rentě alespoň uvolnil bezprávnému řemeslnému podsedkovi cestu k měšťanské rovnoprávnosti. Pozoruhodná jest i stížnost citovaného protiněmeckého spisku, že cena řemeslné práce stoupla. Proto nelze přijmouti dohadu Bach-mannova, že hospodářské napětí ve městech jest plodem hospodářského úpadku za vlády Václava IV. Připusťme, že neklid v zemi nepříznivě působil na hospodářství měst, že
') I tu odkazuji na podrobnější stati ve Sbor. přisp. V.; tam též o hypotese Sombartově, že jmění patricijská vznikla akumulací renty pozemkové.
Sociální krise měst ve století čtrnáctém. 277
přibylo berní, že životní podmínky městského lidu utrpěly znehodnocením mince a stoupáním cen, přes to nebudeme považovati to za původ „prvků nespokojenosti", a to již proto ne, že nespokojenost lidu projevuje se již dříve.
Kapitoly o sociálních zápasech v Itálii a Nizozemí pojednávaly především o revolučních pokusech řemeslníků textilních. Také u nás obrací se zákaz řemeslnických spolků r. 1352 (v Hradci Králové) především proti soukeníkům.1) Roku 1366 pokutováni soukeníci v Praze. Také o bouři jihlavské zapsáno s důrazem, že podnět k odboji vyšel od jednoho z řemesel textilních.2) Tu však přidala se i řemesla jiná a spor byl hlavně o poměr zástupců „obce" k řemeslům, tedy o požadavek společný řemeslům všem. Mezi „hejtmany" nespokojených řemesel brněnských r. 1378 jest také tkadlec, jinak řemesla textilní tu zvlášť do popředí nevystupují. Patrno jest to i na požadavcích, které mluvčí jejich přednesli konšelům. Je poučno srovnati požadavky ty (jsou jediným dokumentem toho druhu z našich měst) s programem florentských Ciompi z téhož roku. Některé stížnosti — na drahotu poživatin a znehodnocení drobné mince — ozývají se tu i tam. V Brně přistupuje k tomu požadavek účasti cechmistrů na správě města; požadavky Ciompi jsou dalekosáhlejší, ale svědčí zároveň o tom, že povstalci florentští měli na zřeteli především potřeby řemesla jednoho. Že tomu tak v Brně není, jest vysvětleno hospodářskou strukturou města. Data o početní síle jednotlivých řemeslných odvětví, jež podána výše, ukázala, že řemesla textilní nemají v hospodářském životě našich měst ani z daleka takového významu jako na západě. I z Brna vyvážejí se sice sukna a totéž lze předpokládati o některých městech českých, v soukenictví i u nás prolamuje se specificky středověký typus štěpení práce a zároveň pozorujeme v Brně, že jedno z řemesel textilních snaží se ovládnouti produkci celkovou. I u nás soukeníci mají ze všech řemesel nejvíce sporů, ale zpravidla nejsou to spory mezi řemesly, nýbrž mezi
l) Cod. Jur. Mun. II. no. 325.
J) „Und di sache ist auch sunderlich beschriben czu einer Warnung und czu einer ewigen gedechtnuss allen reten, dy zukumftig werden, wenn wir obgen. scbeppen eigentlich dervaren haben, daz der tuchbereyUer hantwerk der sache aller ein ursach und ein anevank ist gewesen und di anderen hantwerk dorczu pracht hat. Und piten wir vorgen. scheppen alle czukumftige rete, daz si di geschieht geschriben lassen sten zu einer ewigen gedechtnuss und warnunge allen kuemftigen reten, daz das also bewart wert, duz sulche ungehorsamkeyt von den vorgen. hantwerken und von andern lewten nymmer geschehe .. ■" Druhé knihy jihlavské, rkp. archivu m. Jihlavy čís. 6, fol. 106; Tomaschek, Oberhof Iglau, st. 107. Tuchbereiter jest brněnský panniparius, česky asi postřihač.
,„»
278 Bedřich Mendl:
soukeníky a kroječi suken. Jde především o prodej, kdežto středem sociálních zápasů tkalců nizozemských jsou poměry výrobní. I v tom projevuje se rozdíl poměrů našich.
Čísla, jež výše podána z brněnského berního rejstříku, ukázala, že obchodní živnosti jsou tu zastoupeny četněji, než o středověkém městě předpokládal Bücher. Po jiné stránce však teorie jest potvrzena. Řemesla jsou diferencována v množ- « ství nepočetných odvětví. Není to sice jako u Büchera půldruhého tisíce druhů zaměstnání ve městě o deseti tisících obyvatelů, ale čísla pro střízlivého posuzovatele přece pozoruhodná. Z počtu poplatníků možno souditi přibližně na velikost populace města. Z počtu osob, jež v letech 1427—1429 přispěly na sbírku staroměstskou, vypočetl jsem, že tenkráte bylo na Starém městě Pražském obyvatelů necelých devět tisíc. Ve výpočtu kladl jsem počet poplatníků za rovný (přibližně) počtu domácností a na domácnost počítal jsem (podle norimberského sčítání z r. 1449) 4'68 osob.1) Byly vysloveny pochybnosti o vhodnosti tohoto redukčního faktoru a doporučeno počítati na domácnost více (5'41).z) Nelze však přehlédnouti, že v berních seznamech (alespoň ve většině) vyskytují se i poplatníci, kteří nežili v domácnosti zvláštní, že tudíž jest více poplatníků než domácností. Proto, tuším, čísla vypočtená na základě nižšího < redukčního faktoru jsou skutečnosti blíže. Třeba arci zdůrazniti znovu, že na výpočty ty nelze aplikovati měřítek moderní statistiky. Pokoušíme se jen o (více méně) přibližné určení počtu obyvatelstva, jež jest nezbytno pro pochopení poměrů hospodářských. — Berní rejstřík brněnský z r. 1365 má na 1700 poplatníků, v Chebu napočteno r. J 396 poplatníků 964, v Ces. Budějovicích téhož roku 570, v Chrudimi r. 1400 615, ve Stříbře 346, ve Znojmě r. 1415 779 osob, které platily na sbírku městskou (korporací a osob duchovních nečítám). Možno tudíž populaci Brna odhadnouti na 8000, počet měšťanského obyvatelstva v Chebu na více než 4.500, v Budějovicích na 2.700, v Chrudimi na 3000 atd.3) V Brně r. 1365 zjištěno 85 řemeslných odvětví, na Starém městě Pražském r. 1429 77, v Budějovicích dělí se o 258 řemeslníků 45 řemeslných odvětví a t. p.
') ČCH XXII, str. 438.
2) F. M. Bartoš v ČČM (roč. 1918), sir. 87.
3) Odhady ty zůstávají za výpočty staršími, jež počítají s redukčními faktory vyššími. Viz o Tomkově odhadu počtu obyvatelstva pražského Ď. Pr. II. str. 435. nás]. Fr. Šujan („Dějepis Brna", str. 124) páčí obyvatelstvo hrněriské r. 1343 jen na 6000 duší, vzal totiž za základ berní seznam, v němž jména nemajetných řemeslníků jsou vynechána. Na „rodinu" (rozuměj poplatníka) čítá ve městě 7, na předměstích 5 osob. Na základě berního seznamu z r. 1375 počítá analogicky 8000 obyvatelů (1. c. str. 135, 136).
Sociální krise měst ve století čtrnáctém. 279
Ve všech městech štěpí se práce řemeslná ve množství nepočetných živností a ve většině z nich nejvíce řemeslníků pracuje pro spotřebu místní.
V kapitole o sociálních zápasech měst nizozemských byla zmínka o důmyslném výkladu Pirenneově, že zvláštní ráz sociálních bouří v Lutychu jest následkem odlišných poměrů hospodářských. Poněvadž městský lid jest rozptýlen ve veliký počet drobných živností, nejsou nositeli revoluce jedině tkalci a řemesla jim blízká, nýbrž — podobně jako ve městech německých — řemesla vůbec bojují o vliv cechů na správu města. Vysvětlení toho bylo by možno užiti i na poměry naše. Ozývá-li se i u nás — nejzřetelněji v Brně r. 1378 — volání po účasti cechů na správě města, bylo by možno vysvětliti to hospodářskou strukturou obdobnou městům německým. Leč připustíme, že působily i vlivy přímé. Příznačný detail: V Magde-burce r. 1330 shromažďuje se odbojná „obec" u františkánů, ve Frankfurtě vyjednávají r. 1355 cechy v klášteře bosáků, také řemeslničtí nespokojenci brněnští r. 1378 zvolili za své shromaždiště klášter minoritu.1) Shoda jest sotva náhodná. Řád františkánů jest ve 14. století opětovně obviňován, že přeje revolučním proudům. Tak i tento rys karakterisuje cechovní odboj brněnský a řadí jej do okruhu sociálních zápasů věku čtrnáctého. Možno doložiti, že týž rys odlišuje jej od lidových^ proudů doby husitské.
Řemesla brněnská vyslovují jasně požadavek, který jest v pozadí bouře jihlavské, aby totiž cechmistři uznáni byli za mluvčí obce. Požadavek ten ani tu ani tam splněn není. Dříve (doklady z r. 1357 a 1362) popřáno vskutku cechmistrům v Praze rozhodovati spolu s konšely a kmety o důležitých otázkách města.2) Pak nastává reakce a nemá v podstatě významu, zda více či méně řemeslníků zasedá v radě. Celakovský sledoval podíl řemeslnictva v radě, čině jej měřítkem úspěchu řemeslnictva v zápase s patriciátem. Leč třeba tu opatrnosti. Ani v době, kdy větší počet řemeslníků zasedá v radě, nesedí tam co zástupci svých řemesel, ani potom počet jich není ustálen. Ani v bernictví ani ve vojenství ani v soudnictví neproniká princip cechovní.8) Nejsou arci zrušeny řemeslné pořádky a bratrstva vůbec, pořádky zůstávají i tenkráte, kdy panovník cechy ruší.
') Viz výše str. 544, Cod. dipl. Moenofrancofurtanus p. 665 násL; Cod. Mor. Dipl. XI. no. 119: „Nota, quod singuli magistri artificum omnium operum trina více conspiracionem et congregacionem iniverunt et conve-nerunt ad fratres minores — —."
2) Celakovský ,0 vývoji...", str. 168.
a) O vojenství srov. Roessler I. str. 96, 97 úvodu. — Rozdělení na čtvrti stojí proti principu cechovnímu.
280 Bedřich Mendl:
^ Bylo by možno nyní, kdy přehled sociálních zápasů v cizině seznámil nás se základními tendencemi obecného vývoje a kdy podrobná analysa hospodářské struktury našich měst poučila o prostředí místním, na těchto základech sledovati v celém rozsahu časovém sociálně-politický vývoj domácí. Přihlédnouti znovu k počátkům cechovního zřízení, k pořádkům řemeslným a bratrstvům, k cílům, které sledují, a k prostředkům, jež k tomu volí. Podrobiti novému rozboru městskou politiku našich panovníků, zejména v souvislosti s politikou králů francouzských. Pozorovati, jak poměry utvářejí se do válek husitských, pokud snahy řemeslnictva brzdí moc panovníkova i protivné snahy vládnoucí vrstvy měšťanské. Sledovati i vývoj další, zejména v době husitské, kdy panovník nezasahuje a lid stal se pánem svých osudů. Ukázati nejen, pokud hospodářské úsilí doby husitské pramení v době předcházející, nýbrž i čím se od ní liší. — Úkol tento jakož i podrobnější zpracování některých otázek, na něž výše jsme narazili, jsem nucen ponechat! na dobu pozdější. Těmito dalšími studiemi bude teprve vyčerpán srovnávací materiál zde snesený a dovršen program v úvodě vytýčený.
Z programu toho uskutečněna tedy jen část první, ale zároveň část nejpracnější. A bylo-li třeba některé otázky prozatím odsunouti, v řešení otázek jiných vnesly naproti tomu studie tyto světlo nové a, jak doufám, i definitivní. Především zjednaly jasno o hospodářské a sociální struktuře našich měst, ukázaly, že ve století sociálních zápasů městských možno i u nás mluviti o sociální krisi. A z krise té pramení hospodářské úsilí městského lidu husitského.
Příloha I.
Pokutování soukeníků na Starém městě Pražském r. 1366,
sabbato ante dominicam Exurge, v soudní knize rkp. archivu města Prahy č. 987, fol. 361.
„Schottel de Brüx civitate, Nikelman pannifex, Micze Schůstel, Hensel Wolwer, Enderlin Flisenpach, Cunze Cholner, Veze, Enderlein Kolner pannificea omneš sunt propter fraternitatem et eynunge, quam habuerunt inter se.
Frenczl. Quentein, Heincze Kempniczer cum duobus fratribus, Heincze Spilberger, Kuasenphenning est decollates, Cuncze Wachsenberg, Walther Tinkenspúler, Crevse von Eger, Ullein bescherer pannifices omnes sunt proscripti, ut predecess."
Sociální krise měst ve století čtrnáctém. 281
Příloha II. Z berniho rejstříku brněnského, rkp. č. 17:
(fol. 1.)
„In nomine domini amen, a. n. eiusdem 1365 feria quarta post omnium sanctorum inchoata est mandato domini mar-chionis collecta civitatis per collectores Nicolaum Ebrani, Jo-hannem Anshelmi, Johannem cum Ruffisfinibus, Nicolaum Tha-mari, Waltberum Dalek et Marcum Fuchs, quosdam modernos et antiquos iuratos, de marca mobili per lottum, de hereditaria per duos grossos sub iuramento.
(fol. 3.)
Brunnensis.
Primo Frenklinus textor areám sub turri assitam muro pro 1 mar., item
censuat super Herborg pro 1'/, mar., tenetur 5 gr., solvit. Ibidem Christanus rynker.
Item Syinon pincerna aream pro 3 mar., item censuat 20 gr. de 2 sex. ad montem s. Petri, tenetur 18 gr. cum propina, solvit.
Item Marthinus Stigler area pro 11 mar., item vineas in Gurde pro 19 mar., item vineas in Auspeez pro 10 mar., item »/, mensam panis pro 4 mar., item l'/2 mensam panis pro l'/2 mar., item l'/5 mensam pro l'/a mar., que sunt in lite, item horreum extra portam Cursorum pro mar., item censuat in Welhegradu 2 mar. pro 16 mar.; hereditatis 59 mar., tenetur 2 sex. minus 2 gr., concessit 3 fert, adhuc 70 gr. Item dedit et solvit totum.
Ibidem Reicherus pincerna habet octale vinee in Santperch pro 2'/2 mar., mobilia 5 fert, tenetur 18 gr., solvit.
Ibidem Chunczo Nadl faber, tenetur 8 gr., solvit.
Ibidem Fridlinus sutor, tenetur 8 gr., solvit.
Ibidem Frenczlinus pistor de Gewiczka, novicius.
(fol. 3»)
Quartale.
Item domus Smylonis de Lethawicž area pro 10 mar.; Mixo sartor tenetur
7 lottos cum domo, dedit 23 gr., solvit. Item Vlricus aurifaber area pro 6 mar,, item censuat domino Meinhardo,
hered. 9 mar., tenetur 26 gr. cum opere, solvit. Ibidem Martínus laboratoř. Item area Laurencii venatoris pro 10 mar.
Marsico pincerna aream */a pro 5 mar., item censuat Augustinianis '/i mar., hered. 8 mar., tenetur '/2 mar. cum propina, solvit fert. de gracia.
Item Mixo braseator aream V2 pro 5 mar., tenetur 18 gr., dedit 9 gr., solvit 17 gr. de gracia.
Ibidem Czepan tendier tenetur 8 gr., solvit 2 gr.
Ibidem Margareta penestica cum matre.
im-