SCIENCE COMMUNICATION
I  1 ■
MatfyzPress Praha 2023
DOBRÁ KNIHA MUSÍ VYPRÁVĚT PŘÍBĚH
„Je opravdu podstatné, aby autor při popularizaci svého oboru jednak neslevil z odborných kritérii a jednak uměl svoji odbornost prodat čtenáři tak, aby nebyla chápana jako suchá věda, nebo dokonce jako vytahování se," říká Jiří Padevět, ředitel velkého nakladatelství Academia.
Pracoval jste jako antikvář, knihkupec i vydavatel. Co činí podle vašich znalostí a zkušeností populárně-vědeckou knihu úspěšnou, prostě výjimečně dobrou?
Kromě těch vyjmenovaných povolání jsem už také velmi dlouho aktivním čtenářem, což je skvělé povolání. Jsem proto přesvědčen, že úspěšnou populárně-vědeckou knihu lze napsat za dvou základních podmínek. Jednak musí kniha vyprávět příběh. A je celkem jedno, jestli to bude příběh člověka, národa, kmene, buňky, vesmíru, stromu, brouka, vědeckého oboru nebo chemické sloučeniny, ale musí mít všechno, co k pořádnému příběhu patří: tedy vyprávění s dramatickou zápletkou. Druhou podmínkou je, aby autor uměl téma podat takovou formou, aby se jeho čtenářská základna rozrostla z těch, co už rozumějí, na ty, kteří porozumět chtějí.
Hodně čtete, nyní jste se hrdě přiznal, že už 1 dlouho... Můžete jmenovat třeba pět knih v oboru popularizace věd, které byste označil za zásadní? A proč?
Pro mne osobně je naprosto zásadní popularizační knihou práce Simona Schamy Krajina a paměť (1995, česky 2007), ke které se soustavně vracím a ve které pokaždé najdu nové souvislosti. Další knihou, jíž otvírám velmi často, je Evropa: Dějiny jednoho kontinentu. (1996, česky 2005) od Normana Daviese, ve které nacházím na jednom místě sumu informací, jež bych jinak musel hledat v desítkách dalších knih. Znovu a znovu otevírám také Zrcadlo obzvláštního (1999) kulturologa Vladimíra Boreckého. Jednak je to kniha nesmíme zábavná, jednak ukazuje na konkrétních případech, jak se lze zaníceně a důsledně mýlit i ve vědě. Asi nejsem sám, kdo se s údivem vrací ke knihám a k obrovské popularizační práci Stephena Hawkinga anebo Davida Attenborougha. Ale strašně rád se také obracím
ke knize Vratislava Effenbergera Výtvarné projevy surrealismu (1969), jež pro mě byla kdysi zjevením a nasměrovala mne k obžerné konzumaci tohoto výtvarného a kulturního směru. Čerstvě
Průvodce
Průvodce protektorátní Prahou
Místa - události - lidé
in} Padevět
Jiří Padevět hovoří v domově seniorů na pražském Chodově se čtenáři o svých i Academií vydávaných knihách (2022).
„Pokud si autor najde svoje téma mimo momentálni společenské proudy a pnutí, a dokáže o něm napsat poutavě a zajímavě; může psát prakticky o čemkoliv..."
Jsem tec? uhranut knihou Stephena Sudianskeho Afa QÍmajiriQiMTiu (2021, česky 2023J, COÍ je životopis geniálního matematika, brněnského rodáka Kurta Godia, Obecní « dá jisté říci, že mne baví a vyhovují mi knihy, které vedon k daEŠini knihám a k dalšímu studiu.
Co by měl vědec dělat, když chce napsat knihu ze svého oboru, ale pro veřejnost?
Nejdříve byJ mel přečíst velké množství popularizační literatury, která nutně nemusí být napsána vůdcem, potom by si míl vybrat předmét svého zájmu, a jak už jsem řekl, ideálně s pŕíbí-hem. Nakonec by mel dát rukopis přečíst svým blízkým, kteří mu řeknou pravdu.
Máte rady pro zatínající vědce-spisovatele? Jak začít? Co na čtenáře nejlépe funguje?
Kromě již několikrát zmíněného příběhu, tedy vlastne wn£n( \ypróyíu na čtenáře uTČitč fungují momentální témata, aktuality, která „poskakují'1 veřejným prostorem. Během pandemie covid-19 to určitě byly viry, obecné témata, lékařská, nyní během roské agrese proti. Ukrajině to jsou témata geopolitiky, válečného umění, obecné organizovaného našili, ale také témata Siríí, jako například energetika nebo potravinová soběstačnost a migrace. Ale pokud si autor najde svoje téma mimo momentální společenské proudy a pnutí, a dokáže o něm napsat poutavě a zajímavé, může psát prakticky o čemkoliv... Nedávno jsem četl skvělou knihu Manifest za ímu (2023) o tom, co
s námi a přírodou dělá světelný smog; užasle listuji v knize B\jy [2022}, které se věnuje Velbí Moravě a obě knihy, jedna od jednoho autora a druhá od kolektivu autoru, dokáží přiblížit svoje téma tak, ze i laik je polapen - a následní nadřen!
Academia vydává knihy z rndy oborů. Jak se Ll£í psaní o různých disciplínách?
Myslím, že se nijak zásadně neliší, zeje opravdu podstatné to, aby autor při popularizaci svého obom jednak neslevil z odborných kritérií, a jednak uměl svojí odbornost prodat čtenáři tak, aby nebyla chápana jako suchá věda, nebo dokonce jako vymhovónisč na „obyčejného" čteíiáfe- Ono se stači někdy podívat na dvě historické knihy, napsané na stejné anebo podobné téma třeba britským a německým autorem. Velmi často se stane, že kniha z německého jazykového okruhu je jakoby sušší a nedává čtenáři kromě vstřebávání faktů žádný další prostor. Ale neplatí to samozřejmě o väech autorech a už vůbec ne u viech oborech.
Jednou jste říkal v rozhovoru pro Lidové noviny, že autoři - včetně vedkyn a vědců-jsou zodpovědní i za následnou propagaci svých dll..-ľak to funguje? Snaží se? Ochota spolupracovat na propagaci vydané knihy formou besed, přednášek a dalších akcí je velmi individuálni a nelze nikoho dramaticky nutit, aby sc postavil pred avídavě publikum, nebo Žel do médií. Nicméně jsem stále přesvědčen, že autor je za své dí)o odpovědný 1 poté, co se z něj stane kniha, co se z něj stane sice zvláštní, ale řekněme si to otevřeně, zboží. Měl by tedy pomoci v tom, aby se jeho „zboží" prodávalo, protože pokud se prodávat bude, nakladatel po
Academia každoročné oceňuje výjimečně knihy zesvé produkte, která ale bodují i v dalších ank&táth - a riíůww ti čtenářů.
Profil Jiří Pädevůt IE
autorovi bude bezy chtít další mkopis a autor kromě radosti ze psaní a z popularizace vědy obdrží i honorář. Je to opravdu na každém; někdo se snaží, někdo rovnou konstatuje, že se podobné propagace účastnit nehodlá. Ale téch prvních Je rozhodne více.
Jak se v současné době daří českým vydavatelům, kteří produkují vědecké monografie nebo knížky o vědě, o poznání? Prozradíte nám I nějaká čísla z trhu?
Vydávání vidy nebyl nikdy zlatý důl a nikdy nebude. Nemohu mluvit za všechny vydavatele, ale faktem je, že průměrný počet vydaných výtisků jednoho tituluje v České republice někde mezi 700 a aŮQ kusy, přičemž kniha se nakladateli „vyplatř\ pokud jí prodá - ne vydá, ale skutečně prodá -y alespoň 25QO výtisků. Vzhledem k tomu, že řada vědeckých monografií vycháíE v nákladu ještě nižším, než je ten průměrný, je jasné, ze vydavatel vědy se bez statni, inštitucionálni anebo třeba i veřejné a soukromé pod-
„Vzhtedem k tomu, a to přiznávám jako autor i jako knižní nakladatel nerad, ze žijeme v době obrazu, nikoliv době textu, je video důležitým mostem k adresátovi*"
pory prostě neobejde.^ V případě popularizace se občas objeví bestseller, jako třeba Neskreslená vida (2021), které v prodeji výrazně pomáhá stejnojmenný animovaný seriál na YouTube, ale to jsou fakt výjimky. Takže: nakladatelům vědy se bude dařit, dokud se bude dařit institucím, pod které spadají.
Vy sám jste autorem mnoha knih, popularizujete zejména „truchlivé historie": protektorát, totalitu. Jaký je vás pracovní postup či recept na tvůrčí psaní?
■MJM 2 ti ;t
182 ProfiUiříPadevět
Snažím se přibližovat události a osudy zcela zapomenuté, nebo známé, ale u těch známých se snažím o pohled zcela jinou optikou, zkrátka o pohled očima někoho, kdo stá] třeba kousek stranou a nebyl v úplném epicentru déní,,, A pracovní postup? Někdy připomíná cestu sněhové koule z prudkého svahu^ na kterou se postupně nabalují další a další příběhy a události, jindy je zcela střízlivý; začíná v archivu a konci jako kapitola v knize. Z reálných historických příběhů často vytěžím jako jakýsi samovolný odfezek povídku, která se odehrává v reálném čase na reálném místě, velmi často i s reálnými aktéry. Těmito povídkami se pak snažím popularizovat příběhy moderní české historie, předeviím ty neradostné.
Přestože především píšete,
natáčel jste také videa,
třeba Krvavá léta.
Co a proč vám dobře zafungovalo?
Prehtidka knižních titulu, jež li&kaiy ceny v ústředí Akademie věd {záfí 1022).
Jiří Padevět
Publicista, spisovatel a nakladatel. Od noku 2006 je ředitelem nakladatelství Academia, které jakožto součást Akademie véd vydává vědeckou i popularizační literaturu. Vystudoval zeměměřičskou průmyslovku a andra-gogi ku/management vzdělávaní na Pedagogické fakultě UK. Od roku 1988 pracoval jako knihkupec, po roce 2004 se stal nakladatelem, vede Academií f sám píše. V roce 2014 získal cenu Magnesia Litera za knihu Průvodce protektorátní Prahou, jež se stala i slovníkem roku. Dosud publikoval pár desítek knih (prftvodce, studie, sbírky povídek^ Pod jeho vedením získává Academia za své knihy řadu prestižních cen,
A jaká je budoucnost propagováni knih na šitích, v pod částech? Vzhledem k tomu, a to přiznávám jako autor i jako knižní nakladatel nerad, že žijeme v době obrazil) nikoliv době textu, je video důležitým mostem k adresátovi a může pomoci dostat relevantní informace k někomu, kdo otevřel knihu naposledy z donucení pedagogického personálu v páté třídě základní äkoly. A dokonce je myslím možné - pokud je téma videa podáno kvalitně -takového adresáta ke ctem vrátit a udělat z nej čtenáře dobrovolného.
Videa mají ve srovnaní s knihami navíc daleko větší impahU mluvíme tu klidně o desítkách až stovkách tisíc adresátu] Pokud jde o samotné knižní počiny, bez propagace na sociálních sítích se podle mého názoru již neobejdou. Můžeme si o sociálních sítích myslet cokoliv, ale jako marketingový nástroj fungují a při troše snahy a troše Štěstí dokáží vyrobit bestseller i z knihy mírně řečeno „prostřední". To se samozřejmě netýká popularizačně-vědeckých prací, tam si snad každý nakladatel i každý autor jakoukoliv prostfednost rozmyslí. ■
Profil J Erl Padevět 183