4. PREDNÁŠKA: Klasická nó I.


termíny:

dži

šite, cure, waki

maeba, nočiba, maešite, nočišite

utai: kotoba + fuši,

šódan


1, geneze nó: sarugaku v buddh. výstupoch + Okina (šintó)


buddhistický a šintóický prvek:

buddh.: na závěr Novoročních svátků (Ošógacu) se předváděly scénky upokojování a vyhánění démonů.
Na zpodobnění démonů najímaly herce opičích her sarugaku, takže mnich byl ten, kdo sehrával úlohu
upokojování a vyhánění démonů.

 šintó: zpodobnění dobropřejného šintóického božstva je základem hry Okina, která byla základem
nóových vystoupení a dodnes se předvádí na nejoficiálnějších příležitostech.


2, šóguni Ašikaga – zásadní podíl na vzniku klasické nó:

zmysel pre umenie

herci – spodina, zapáčiť sa bohatým

Kannami, Zeami – v Júzaki

– Jošimicu – Zeami na vzdelanie v Kjóte

-júgen – “klasický půvab” založený na hudbě, tanci a nádherné podívané


Kannami vytvoril základ klasickej nó: prijal epický rytmický tanec kusemai a melódiu vtedy
obľúbených pesničiek kouta.


   Japonci – kultúra bola spôsobom, ako komunikovať jeden s druhým, pretože hanblivosť hatila
spontánnejšie prejavy komunikácie. Navyše horúce letá a prírodné pohromy nepriali budovaniu
architektonicky čistých území, ako sú napr. stredoveké mestá v Európe. Kultúra v Japonsku sa preto
skôr sústredila na literatúru, náboženské predstavenia, divadlo.


   Na herca nó musí byť muž: pohľadný, sebavedomý, navyše musí mať ešte aj mocný hlas, výdrž, úctu
k tradícii.


3, Zdroje, které měly podíl při formování klasické nó:

Gendži monogatari (Příběh prince Gendžiho),

Heike monogatari (Příběh rodu Taira):

            na epizodě z Příběhu rodu Taira je založena i hra Acumori