Násilí československé mládeže na konci státního socialismu Bezpečnostní riziko a téma společenské kritiky Ondřej Daniel Tématem této studie je násilí mládeže v Československu pozdního období státního socialismu (dále ČSSR). Při jejím psaní jsem vycházel z dobové bezpečnostní a žurnalistické analýzy i produkce populární kultury a subkultur a věnoval pozornost především tomu, jak konkrétne byla násilná a další de-viantní činnost mládeže popisována, jaké vztahy udržovaly jednotlivé skupiny mládeže mezi sebou a jaké s většinovou společností, hledal jsem informace o fotbalovém chuligánství, metalu, punku a skinheads, inklinacích k fašismu a rasismu a v neposlední řadě i o tom, jak byly tyto fenomény ve své době vysvětlovány. Touto studií se tak prolínají tři diskurzní roviny založené na žurnalistických textech pro mládež, žurnalistických a bezpečnostních textech o mládeži a textech interpretů hudebních skupin spjatých se subkulturami mládeže. Násilné skupiny mladých, které na území ČSSR operovaly, nebyly v místním prostředí první, ani ve světovém kontextu ojedinělé. Obdobně jako v západní Evropě zhruba od poloviny padesátých let 20. století a do jisté míry i pod vlivem její populární a alternativní kultury, docházelo v různých obdobích v různé míře ve většině zemí socialistického tábora u dospívající generace k odcizování od hegemonní kultury spjaté především s generací jejich rodičů. Party chuligánů demolující veřejné vlastnictví nebo terorizující své bližní se v Československu objevovaly už od padesátých let. Mezi historiky se dostalo jisté pozornosti neformálním skupinám, jako byly skupiny Vyšehradští jezdci, Malostranská šlechta, brněnská Parta draků, plzeňští Pasážníci nebo i horno-slavkovští Hitlerovi hoši (srov. Franc, Knapík, 2011). O dvě až tři dekády později, mohl mít generační konflikt v ČSSR podobu několikanásobné rebelie, a to protestu proti oficiálním normám a ideálům komunikovaným prostřednictvím do značné míry vyprázdněného jazyka, proti konzervativní mu a konzumne orientovanému životnímu stylu starších generací, proti kulturní izolaci československé společnosti, proti nedostatku spotřebního zboží běžného na Západě, konečně i proti klientelistickému prostředí pozdního socialismu (známostem a protekci).91 Někteří mladí v ČSSR, aniž by tyto hypotetické motivy z drtivé 'ii Násilí československé mládeže na konci slnti ---■-_____™noRwialiHm(| většiny jakkoli hlouběji u-llckiovall nnrK* *-"náí"t................................ Extatická hudba, mísili;, subkultury řía pódium vběhli tři hoši, jemné rysy leště rf*. . ností a vzdorem. Spustili pekelnov, hudbu vôk ľ VáM zkrab«*né urpul ^íi"^?0^ ^r^^'V hudbé ^nei hľúkl snllj81m ľ^návala známku MvJednépísn.slySím:,(HafHafHafHaf. ÍSki¥^^m^"^i* la pronásledoN aného psy. To přece nemohli za* a T ,Cf 17'píva,i ° strach»' v tu chvil, zdivočelou muziku a ukřicenv strach h \au* JSem si'Ale chÁP*** Iseffl ysirach hudebníků (Tichá, 1987). V tomto textu snažícím se o zprostřeHkn - -1 blematiky vycházím z několika různnrnH T' komPlexníh" vhledu do pro-aénk) v týdeníku Mladý Svět (dále MS) ľJh h pramenu- Prvn''m z nich jsou (1985-1989). Jednalo se o v té době neiroSSľ pro;fudoval Pét r°čníku mládež. Na samém začátku mého chpr° reflexe zahraničních hudebních skunin n J n J . ľ. P°StUpu me ZaraZÍ1 rozsan ľrnhrice Fcho) Od rnkn iľftľľ T , Prední straně jednotlivých vydání v rubrice Echo). Od roku 1985 obsahoval MSčlánky o domácím i zahraničním heavy metalu, zejména o jeho novovlnné britské formě (NWOBMM) a skupinách jako Iron Maiden nebo Saxon, přičemž velmi podrobně referoval o dění okolo ostravské skupiny Citron. O punku a jeho příznivcích informoval MS už opatrněji, a když už, tak jen o první punkové vlně, tedy například britských The Damned, ale nikoli například o konfliktnějších The Exploited a už vůbec ne o domácich punkových skupinách. Během jara 1988 došlo v MS k postupnému ubývání zmínek o punku a metalu a nástupu popu, country, glam rocku a nové vlny na jejich místo. Současně začaly mizet články o zahraničních hudebních skupinách ve prospěch československých. V roce 1988 tak MS přinesl profily skupin typu Pumpa, Pasáž, Nová Růže nebo Pohoda. K návratu zahraničních interpretů na stránky MS došlo prostřednictvím „jemnějších" metalových kapel až na jaře 1989. Poučen tím, že klíčovým ročníkem je pro mě rok 1987, sahl jsem po „týdeníku pro politiku, vědu a kulturu" Tvorba, jehož zmíněny tn i * • - „ «o rlánkv věnované generačním otázkam, vlivu toval a soustředil se zejména na,c!a"yJfm°^litěBa násilí miádeže. Při čtení populární hudby a v neposlední Wk^1* dm na zcela jiné pramenů z Tvorby je však treba "^X\vlrba pro „organické inte-fdresáty než MS. Gramsciho terminologi psaacovPfk ěnujícísernlá. lektuály" ČSSR a mezi nimi ideologické a ku tur v ^ ^ y deníku deži. Konečné, v jednom jediném PrlPadJ; D {eáná se totiž o článek, který Komunistické strany Československa tiuaepn* • k posluchačům me vhodné ilustruje jednu část dobového diskurzu talovéhudby. , lllřl, k tématu subkultur, dvě práce Pokud sáhneme po sekundám. ^T(yllU^, 2002, 2010), lehu pohled 0 Punku v ČSSR publikoval Miroslav V. ék V , n ^ůže být dán osobní zkušenost, s P^J*** )isl(UI r0ll ekologická H dalSl dr^hé poloviny osmdesátých let, v niz 'Ol julérnl kultura v českém prostoru -unkerůpfte Jako ostrůvcích bvo--■■.....iti punku představoval] S" al2e0g2 To ŕ Smolík se na oékoliJca místech své i;/1,;.; punk0vé scéně (Fuchs, včnlljc kontextu subkultur v CSSR, pr4cc subkultury mládeže (Smomc, hrstky československých skinheads Lh; připomíná 1^?^^^ chuligánů. Josef Smolík o nich píše jako „ |e„ 0 málo početnějších totoaio y é ůsoby chování mládeže, na její o „typech subkultur vázaných na spec^ akceptování či zavrhování ur-sklon k "rtitým hodnotovým P^ § oh,edem na jejich po)itické čitých norem" (Smolík, 201U, s. aoh daiších ultrapravicových skupi- nazory o £^laděné polito.ogické práce nach v CSSR pise v jedné z ^l^^Mims}Jy Mareš (Mareš, 2003). Další Pravicový extremismus a radikalismus v umviuuo pra věnující pozornost bezpečnostním aspektům neformálních skupin mládeže na konci osmdesátých let, mezi nimi zejména skinheads je kr.minolo-gická brožura Mikuláše Tomina Společenské konflikty s rasistickým podtextem (Tomin, 1990). Několik odstavců k situaci hudebních subkultur v CSSR věnují ve svém stejnojmenném článku v etnograficky pojaté knize Folklor atomového věku i Hedvika Novotná a Martin Heřmanský (Heřmanský, Novotná, 2011). V dobové společenskovědní terminologii se však spíše než termín subkultura vyskytovaly termíny generační kultura, generační skupina, generačné kulturní uskupení, generačně kulturní styl a generačně zájmová skupina. Sociolog Aleš Kabátek argumentoval proti termínu subkultura, který podle něj byl pro socialistické země zavádějící (Kabátek, 1989). S ohledem na výstižnost pojmu subkultury, zejména ve vztahu k fanouškům a hudebním stylům metalu a punku, skinheads a fotbalových chuligánů, budu s jistou opatrností termínu používat. Výzkum, který jsem podnikl pod vlivem sekundární literatury, mě zavedl do ?xcs7n^,n,Ster^va vnitra CR'mezi fondy rozvědky proti vnitřnímu nepříteli (X. S-SNB), v nichž jsem se soustředil zejména na zmínkv o ounku metalu a „propagaci fašismu a kultu násilí" Třizoráw 0 Punku, metaiu Analýza problematiky boje bezpečnml^h^f J P ' ^ a kultu násilí mezi mládíží (do^iZ t ^ S pwjevy propagace fašismu X- S-SNB, i.j. 715; mf.ľľdS no ti l>ráce v problematice mládeže íamv^d v nalýza)' ^^^m'^-Vyhodnocenívýslednosti) aS(AMVCR' X' S"SNB, 3. odbor, i.j. 717, dále S-SNB, Analyii<:ko-informační ľíľ^1 p/d/IM^rrfcc^ ^ 7986(AMVCR. V 'v'0 archivní fondy mi nomľľVací °dbor* l-J- 350> dále Vyhodnoceni to£jak jej v podol,, bezpečnoS}\ r*konst™ovat dobový obraz mládeže ústního nzika předkládaly zpravodajské složky Mezi prameny pro zi "V:'"""""v. i * I i3SX£^«$**™ v populámíkultuře řadím • ' sntódnutí prvního z nich, Smyczekova hn0va ,;l7,,/,'ŕ7;»;',,^','wi<)si,llviniim ii^^mSss^........v;^ľ«..........„„„ janských chulig ^trice, ^,v^.^^h i^nání a souduľmmtelÔ) na*P«doK .hulenu kdcmohc, vlaku a násilnému „I, kusu o vyhozeni průvodčí z vlnku. SpeciSľtí K*" , ho a jen díky pohotové AS nak^cznási.ní přítelkyni. lne zachrání život Film HnrZ? fan\nkY metalu mu včasná lékařská pomoc zachraň život. Hlm Horka kase je v kontrastu k filmu Proč? zajíma-u v tom. ze posluchače metalu používá spíše jako kulisu. Jeho antihrdinové k subkultuře ani nepatri a fanoušci metalu z něj nakonec vychází jako ti, kdo K \ kontrastu k příslušníkům majority zachovali správně. Konečně, pro rekonstrukci myšlenkového světa mládeže v ČSSR budu vycházet i ze tří dokumentů: Aby si lidé všimli Václava Kvasničky z roku 1988, Největšího přání2 Jana Špáty, natočeného během roku 1989, a jednoho dílu retrospektivního dokumentárního seriálu ČT Bigbít, dále z několika textu hudebních skupin a vyjádření československých punkerů ve fanzinech citovaných v práci Kytary a řev aneb co bylo za zdí Filipa Fuchse (Fuchs, 2002). Současně jsem se snažil diskutovat svůj záměr s několika informanty vyrůstajícími na konci osmdesátých let s inklinacemi k té nebo oné subkultuře (Fuchs, 2011; Michela, 2011; Novotná, 2012; Pospíšil, 2011; Urbánek, 2012). Nepodařilo se mi však od nich získat takové vzpomínky, které by se daly použít jako m.krohisto-rickv pramen, navíc samotný fakt, že čtyři z pěti z nich se v současnosti pohybují v prostředí subkulturních studií, by mohl byt zavádějící. frestná činnost a protisocialistické postoje ■a\ „ nátek odpoledne vlakem z Plzně do Koncem listopadu loňského roku jsem jel v jmi a se nedivím. Vlak byl plný Chebu. Za celou dobu cesty jsem nevidel pruvc, ^ ^ ^ ^.j. cesU, pilml mladých lidí, kteří se vraceli domů ze skol a mte ^ ^,d alkoholu. Mnozí již zřejmě jeli z Prahy, a take-i tí< „milostné" scénk) vání k sobě i dalším cestujícím, »Bhy°^^iti((:,u,lhma' 198 mezi chlapci a děvčaty, které přecházely m,ty mLuU-.c Mel ickém jazv11 / Dobově chápaným problémem byljrjrSggÄ ,„.,,„ ^ kované jak,, Ludově, /»""''""""''„„, AI* .«■»« v tm ^vybodovaného Fižnlho mé. a pM^ výkazová'^ *w ostane nářez" (Tyburcová, Vetek, 87). M kriminalitu, .v r ( h ?»liku)ícíh0 v MS, losefa Chuc ■';,„.„,.....adl8tvyeh,coi] ^opronejrůznéjšíir.-snir.iiiv-"1^" Populární kultura v českém prostoru ,ředešlém roce" (Chuchma, 1987b). ivější: 1987). vla- kí, do Banské Bystrice hovorilo „rost< 1986). -inřasto uchylovat z nedostatku jiné činnosti. Mládež se ke kriminalitě meia cd popisována na Jižním městě, Nejhorší situace v Praze a moznaivL toiikomanii, nelegálnímu obsazo-kde docházelo k pohlavnímu zneužíván. vloupáním a dalším kri- váni společných nebo o^^^^Zt autor knihy Pastak, po-minálním jevům (Tyburcov^ jednávajícío jrtrilV^^'^^^^ čeho bát: „Už se v noční Chuchmovi sdělil, že nejen na penteni se ciove* • nrarmrat« Praze zdaleka necítím tak jistý jako v 60. letech, kdy jsem sem pnsel pracovat (Chuchma, 1987b). . . . . , , . , Deviantní chování mládeže bylo ale pozorováno i ve venkovských oblastech ČSSR, například na specifických formách hudebních akcí, jakými jsou taneční zábavy na Vysočině. V Tvorbě v polovině prosince 1987 se k tomuto kontextu vyslovilo hned několik článků (Sedlák, 1987; Klíma, 1987; Hejkal, Vojta, 1987). Zatímco reportáž Lubomíra Sedláka Byl jsem na zábavěbarvitě popisovala akci v Kamenici u Jihlavy, kde mladí nosili džínové bundy, pili pivo, poslouchali rock a tančili divoký tanec pogo, Václav Klíma v Bude o čem přemýšlet? si kladl otázky, zda je tento způsob trávení času smysluplný, Jaroslav Hejkal s Milošem Vojtou v článku Tancovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka vedli rozhovor s příslušníky odpovědných okresních orgánů v Jihlavě na téma chuligánství a vandalismu venkovské mládeže. Jihlavští funkcionáři i někteří žurnalisté a zpravodajové obviňovali ze sklonů k násilí a vandalismu především fanoušky rockové hudby. Častěji ale byla jako inklinující k násilí označována učňovská mládež, její chování bylo označováno jako rizikové i zpravodaji, a to i s ohledem na inklinaci k fašismu: „V rámci prováděné kontrarozvědné ochrany mládeže jsou stále zjišťovány, a to na celém uzemi CSSR, případv. kdv něktPří • j « k násilnnstPm řn*wiw Jt nekten jednotlivci stale více projevují sklon roku 1981 [do začátku roku 1987] bvlnarplém - analýzy vyplýva, ze od případů profašistiekých projevu Převah T Zaznamenán ^11363 jevům pochází z prostředí učňovské m Z lnkHnuJících k těmt0 Pr°; (10 %). Zlomek celkového počľuTvn- ( %) a studentů středních škol VS a žáků S$" (Analýza s 9) Učn ^ 5 % J1Ž vyučených dělníků, studentů a Roman Lipčík rozdali mezi urňn^iľ S rockery Překrývali. Josef Chuchma j^kou hudbu poslouchají Sečtem v * mlt1dež 50 dotazníků s cílem zjistit, ■ |?lack metaly, p„llky a " vlm lHl všechny ty hard, art, folk rocky, heavy (Chuchma, Lipčík, L987). V' metal |nmkV a další, dostaneme číslo 40" Opakující se skutečnost lú. Jak žurnalisté vysvětlující násiľím ľ řadězPrav. byl stále nižší věk pachate- c/1 Partami na jižním městě (Tyburcová, ^,1987), tak i autoři agenturní zprávy a ,„ sivsiniľ sni/cn ,n> x rku ,,u l,,.Hu „al k ' hiisimi ■ k......r„sllr Lvětlování násilia dalšího deviantního „-,!„, v| "" ^nalýzt, l 10) Pl | ;iapI, Klíma, lim; nebo Analýza). Ir pozoi ulm.h, ' SV,M,k- h-'kohol fcxpl,, „ Rvaním mládeže se relativně okrajově zmiňovľlvrfr!!^ l0WUd^*to*uJíznmižtoÁm , My mládež ztrácí přirozenézábranv snľ* J V'" g , utou ipolupri.....w*oj ..i ľ»" kel „, androiů byly dokumenty nfchsJoiakÓSSR Spolkne hkiivi 7 k zajímavý byli vztah fanoulkii I, igmturnfi h ipi* ft n '»««1' •« Jtfaf|é v némf byla znát vétií odtažhoi 1 metalu na ladné 1 r"»k" »■ ' ,(Ií.v<;í,n 0 určitou nedflvéru ke stoupei* oni /r sn,„n punkert »eJe^n"'°f^ ^ mín. apolitifinoftl máz dařilo legalizo mrIilhl. jcterým ietion eda111. meta|u . ik() /w,„„„y /w/v„ n(.[)0 „ ^tew^hrfllnapm^ hudební neumételttví (Hrabala 1 ,,„n„M . metalu zase punkerum vycitau mik. kot A Ti se prolínali s početnými stoupenci novovlnne skup. ny Depeche MooV upsaly) na jedné a zlatou mládeží (veksláky) na strane druhé. Vzájemnou nenávist mezi subkulturami somráků (identifikujic.cn se někdy 9 androsi, jindy s nampv neboli čundráky) na jedné a veksláky a pankáči na straně druhé od-V. vvá i Ivana K., informantka Josefa Chuchmy: „My somráci na zábavy nikoho nenutíme a ani nemáme rádi, když tam přijdou veksláci s patkama nebo pan-káči s obojkama okolo krku. [...] Za dlouhými vlasy se vždycky nemusí skrývat vandal a přesto nás většinou házejí do jednoho koše. Je nás sice menšina, ale máme aspoň středoškolské vzdělání, oproti těm vylízaným mozkům vekslác-kým" (Chuchma, 1987a, s. 12). ()dia/i(ý vztah fanoušků metalové hudby k většinové společnosti zmínil v rozhovoru se zpěvákem Ladislavem Křížkem žurnalista MS Roman Lipčík. I ipčík se Křižka ptá: „Kde se podle tebe bere ona takzvaná už příslovečná nemleta nt nost metalového publika?" Křížek mu kontruje, když vysvětluje odtažitost fanoušku metalu k většinové společnosti a jiným subkulturám jako obranou reakci na jejich ostrakizaci: „Co je to za toleranci od lidí, kteří právě takové otázky kladou a pozastavují se nad tím, co se na té obrazovce děje, když tam hi'ľá mľ AT VySnaJÍ' C°Že t0 je Za lidi a oni mají dlouhé vlasy a mlátí uSmÄľw,K Pre,Ce nepatří d° naŠÍ sP°leěnOSJti, to nejsou naše děti. , k 989 J neVyCh°Vah' t0^sou nebezpečné cizí vlivy a nám se to nelíbí!- k,|,i,„l,.l.v.'v/.i:,h„vť.,řii| ^•B^b-p^eno^^gJ^k^...... "■ ,. iiia po/oriiosl |on jaksi mimoděk "v " 1« Wak v Mo «**' Modr II. března 1988 „„i, ,L S<'ľVlsl°»ti > I ,ľ " '"'"^ «*« g n,,l„uui řetězy, sirhne se meh V" k"""''l: inSL* ^(Horáček, Ji.'"'"' "í'druhou" o PolicejnÄft r"'w pÄ? Sopunkerazat syceného v seriál,, H,,,/,,-,',', . HlseP°a evynrávín , v j stupoj a z metra, protože jsi mu hrozně vadiľľn h ľ ř'Cha jenom ,ř,k JiriáluOTB^ří). nevadl1 (Radek „Šimon" Šimůnek [ypickým násilím mezi jednotlivými neformální • . vlbalovo chuligánství. Kauza, která sloužiľa\Zti?'/, ľT™ mládežeie £ála mezi 16. a 17. červnem 1985, soud Äy ľb °Ä ^ M „ku. Odsouzeno při něm bylo třináct fanoS 13-Pros.nce té- Ue na tresty odnětí svoJdy v soutnnÄn^ Smolíkův .„formant popisuje rivalitu mezi fanoušky pražské Sparty (spartany) aostravskeho Baníku (chachary). Ta začala gradovat po prohraném domácím zapase Baníku v roce 1983. Od té doby se podle něj stalo pravidlem, že chachaři utočili na sparťanské vlaky, jimiž spartane cestovali přes Ostravu na výjezdy na Slovensko. Současně popisuje obrovskou roli vzoru, kterou pro fotbalové chuligány sehrál film Proč?, i informace Československé televize o vlně násilí na britských stadionech, a především o tragédii na bruselském fotbalovém stadionu Heysel v květnu 1985 (Smolík, 2010, s. 166). Obdobnou roli nejsladšího zakázaného ovoce sehrály i odstrašující informace o násilí subkultur na Západě, především pak o skinheads (např. Krunt, 1986; Newsweek, 1987), přičemž paradigmatickou úlohu měl podle některých informací sehrát český překlad článku Gerharda Kromschrodera z hamburske-Í0Stemupřetiš^ 986) mapu jící komunity neonacistickych skinneaus rovnuobjevo- 'zhruba od poloviny osmdesátých let. P°dle,^'™' koncentr0vali zejména »vCSSR v roee 1986 asi deset skinheads k™>S^ucneboMc,Pozn. ^(Tomin, 1990). Francouzský reportér Luc IP kýchskinheadech J"J'a' Haas psal v roce 1986 o dvaceti P«^£^"„a „ž bylo asi dvě siě a > > F^hs, 2002, s. 13). V roce 1988 jich Pod'e TrTměstech, v Novén,MM S*«» sezejména ve větších českých a «%^£j0t jádro se t*** >ravě a okolí (srov. Mareš, 2003), pncem H«)dV. Kvanmam,n " U Pešku a Na Kovárně ^^cmů^fJSSS^ „í^ds pak akceleroval zejména na *.■>'<■ (|.|inlI1, ,.,90), >^ich poěet Tomln odhaduje na 600 ................«"545,38 ŽŠS^^........... , i v rsSR se před rokem 1989 prakticky neobjevovaly na malý počel skinhead v CW* F v|asteneckď< a později fašizované zmínky o jejich násilí, kt r I podle agenturní zprávy sr n[pU „,,,, Ad0lfa Hitlera, malováním fašistických^8vmhni^,WU,tV0^to^ ,pecifickými projevy rasismu slovním naoľdľnilf V ľékteitch prípade, 5tí, především Vietname* a C. obCaSdl5^mJ2^ [nklinaci k fašismu spojovali zpravodajové nS!SS Pí0dM"(An>1 M ■ iinHM..Iu.aleve,Hn.1|.srip1n,;,c(js|j(.kvM ' vs,m l"ávŕs|;inr,lKkv ,,,,,,,,,, lliivali do souvislosti právě s pronikáním „ľ ozbroJenýi h itožek, kten ^dy. Zpráva sice konstatovala, že osob ink^^ííí lnlidlil Slovenských ozbrojených složkách zanedbal ľľíľ « fa*ismn bvl° VÍ',sko M ^ 8 l986>' a,e <ííko značný problém sľľkt^ľ^J^ pŕípaílfl n" " Savodajů do armády dostávala z ůeftov^ S,kana" ktrrá sr pofllr .n V otruba. 2011). Tato zpra^Ä^Ä FT™ (" "ma7ackŕ V<**" Sé skupiny v ČSSR nejsou vzáÄÍ^ÍÄ í ľa^CVU,Ipí'ľrAPrTemZ TháZe,a Z poznatkťl StB Br"°- Ostrava Sade Králové a Plzeň^Analýza s 5). Tyto kontakty mohly být pěstovány i v rámci socialistického bloku, nebot jiná zpráva ve stejném fondu uvádí s ohledem na kriminalitu občanů NDR, kteří navštívili v srpnu 1987 mezinárodni motoristickou soutěž v Brně, že někteří z nich „zpívali starou válečnou hymnu" a „n;i čističkou pochodovou píseň" a „měli na svých oděvech připevněny nacistické symboly (orlice a válečné kříže)" (Daniel, 2012). Jak uvádí Miroslav Mareš, problematika neofašismu a nconacismu v ČSSR však nutně nesouvisela se subkulturami skinheads, fotbalových chuligánů nebo fanoušků metalu a punku (Mareš, 2003). Chybí zde zmínka o subkultur-ním kontextu, kterou si jindy zpravodajové neodpouštěli. Za pravdu mu dává i další agenturní zpráva monitorující situaci v roce 1986: „Na okrese Domažlice bvla zjištěna a dokumentována v lednu 1986 existence závadové skupiny mládeže .PRER1E', jejíž členové jsou protisocialisticky zaměřeni, na veřejnosti vykupují proti KSČ, socialistickému zřízení a příslušníkům SNB. Mezi členy této lupiny, kteří se vzájemně zdraví nacistickým pozdravem Siegheil a dopouští * výtržností, byly úmyslně, jako projev nepřátelství vuciKSC, poškozovaný občanské průkaVy" (Vyhodnocení plánu, s. 18). Přesto vsak v Rudém právu Ladislav Urban estetiku metalu, rasismu a faš™ KM rozléhalo se údolím amfiteátru■ plenty, na kterých se v závanech zvenehrndKtal ^ ^ uPÍHmi zuby, s pěticípou hvězdou na ceie a symbolem ^u. Překřížené hnát% římské dvour^ ^íských fášistů. Nesmyslně smíchané WJ^So Mkřičel .ku Klux Klan!' J* sekty satanísto, uctívaěo ďábla. Ze sci ny i ^nehonnabaiavné* ^kyjsem se rozhlížel, kdy vzplanou ohnivé Wl , lUrt>an( 1988). ...... akuoln však nebyla v CSSR do . štence otevřeně rasistických ^émvío^ái Užvrocel983vanikls >nována v metalovém, ale v punW mr/( ,ejí, hlt) P«Wf** vhL'berci punková skupinaOi i M ''' 1' MÄ fl roapadla......' ™* b*präskM negra do hlavy a Bíle] rajón »1 ioftQ-1991 Jinou punkovou skupinou zhudebftu-znovu vystupovala v letech 989 • ^ polozapomenutí hardcoroví ,^.,řccR npskrvvaně rasisticice f nákladem vydané demonahrávrp jící v ČSSR neskrývane ras.sttcke V^ nákladem vydané demonahrávce Suicidal Commando. Ti si na sve, g servítky nebrall> jejlch skladby ft> Mada m Perestroika z roku 19öö i ,ánové pr0vokace a agresivního rasis yenebo ßi/fl balancuji na nianic J^, noDu,ární skupinou hrající podle vlast ;bo Bílá balancují na hranici_ £ Iárnf skupinou hrající podle vlast-mu.* Dodnes v jistých krnz^cn , qV příčkou dechovku, se podle kritiků nich slov skinheadský hudební ^J.' založený hercem Davidem Matáskem (Fuchs, 2002, s. 183) v roce 1988 stal u , ^ dokonCe zahrál ústřední roli ve a zpěvákem Danielem Landou, ui u y zhudebňoval vlastenecké zmiňovaném filmu o fotbalovém, nas il^ k . osmdesátých let fií texty Daniela Landy, které sklouzávaly k samem dál otevřeněji k agresivnímu rasismiL vystupovala s rasisticky la- děn^s^^^ skupiny ZonaV^ Rozporuplný vztah bratislavských punkerů k rasismu uvadl ve sve knize Kytary a řev aneb co bylo za zdí Filip Fuchs s odvoláním na rozhovor mezi zpěvákem Zóny A Peterem „Koňýkem" Schredlem a zpěvákem dalsi bratislavské punkové skupiny Lord Alex Marošem „Veslem" Veselovským ve fanzinu In Flagranti 95 Text skladby Bílá skupiny Suicidal Commando: „Bílá bílá a ne jiná / bílá kůže a ne jiná", záznam skladby: http://www.youtube.com/watch?v=eSoy2jILQOU (náhled 21. 3. 2012). Text skladby Bijte je skupiny Suicidal Commando: „Šel jsem večer po náměstí / viděl jsem tam barevnou držku / přetáh jsem ji řetězem / tekla z ní krev / Bijte je barevný držky oi oi oi", záznam skladby: http://www.youtube.com/watch?v=YKXj-CBsSpO (náhled 21. 3. 2012). 96 Např. skladba Bílá liga, která byla sice nahraná na první desce Orlíku v roce 1990 švejkovsky pozpátku jako „Álib agil", ale na druhé LP v roce 1991 už nikoli, tedy slovy příznivce kapely Lou Fanánka Hagena, dodnes populárního textaře a zpěváka skupiny Tři sestry „(Deska Demise je] vyjasněná, žádný schovávačky jako ,Álib agil'. Je to tam všechno navostro. Cikáni a všichni tyhleti šmejdi." Vyjádření Lou Fanánka Hagena na festivalu skinheadských skupin 29. 6. 1991 vBzenci: http://www.youtube.com/watch?v=gX-hiWIaPqk (náhled 14. 2. 2012). Text skladby Bílá liga skupiny Orlík: „Nic ve zlim proti turistům / když se sem chtěj podívat / jenže není možný tady žít a taky pracovat / co to bylo za ránu, / kdo nám to sem z palmy spad / SAS če5ný.těl° t0 není můJ kamarád. / Bílá liga, bílá síla / bílá liga, bílá síla / bílá liga je bda bila / vyčisti s. boty, přijde tvoje síla / bílá síla mě zaslepila, černou duši mi vybělila. / Mo- ín ÄľiKľT' Vdky'jak my nikdy nebudou ' nevěř na zázraky /a za křivý slovo to te nožem pobodaj / tak proč nam sem zabijáky posílaj" hľedkľ3ý2.1oT2)m Sk'adby BM H8a: httP://www-y^tube.com/watch?v=_YldQMHclgO (ná- 97 fmÚ^Í^S^^T?1^všetkojednes0K-vdub™ 1989(Fuchs>2002' PoJerZ"ZZ^uZ Mo d°vľocf 19cľ«ehrajhe * Pľ Mhltol ™ Text skladby Cigánsky problém skľpľny Zóna T Z Iv ľ Z6na A diJan'°*al£ sa s tmavou kožou narodia / Prstene a rJL ," ° skoly a na voJnu nechodia, / ty, čo sa chodok invalidný poberajú / zato L fit m z° zlata' ' drahé ako tvoJa ročná výplata. / Do-stránky čiernej kroniky. / Cieánskv nrS.. ?° vVzeraJú. / Množia sa tu ako králiky, / plnia teba. / Co sme to za čudný štát / kerT,ľn u- vvriešiť treba. / Cigánsky problém, / sa týka aj deti rodí. / Tebe strhnú kruté dane ,apnílcnarne okrádať. / Biely človek ťažko robí / a cigánka dost bolo štátnych výdavkov" ' gan se smeJe a kradne. / Žije z detských prídavkov, / Záběry skupiny Zóna A hrající skladhn n- ■ , gamzovaném Verejnosťou proti násih ^anskyPr°blém na koncertu Vianoce bez násilia or-h ľ/'/ľ0" rumunsk^u diktátoroviSlf*4 °bdODa Občanského fóra) na podporu po-h»p.//www.y0utube.c„m/watch?víi &íľ?Sľ.VÍ 2L 12" 1989 v bratislavské hale Pasienky: nbxvUlCfU (náhled 13. 2. 2012). i žesK0sltwenSke mlade/n na konci státního soolallsm, listopadu 1989. v němí „kortýk" reagoval,,, v ,. * m (HARJ. .Veslo: .ICigénsky pSSSÍuáSStĹ '"'/,Mkk Sani ja a pocítil som ,„ na vlastej koži.' KoňÄJ^' S 0 gáfln'«">1 SI '.'.rioan. I- I V ľeplicích je tolik cikánň Š^fu ^n0V 1: »DobrcJ cigán, mri ,,oc* Ls,o.„e t?ebaÄľľ^ľ1 íomunisti" (Fuchs, 2002, s. 122-123). Y t0' C° ,G nenauč,h za 40 ,et Pokud se ale vrátíme k metalu mimo inklinace k fašismu a rasismu mu byla v dobovém diskurzu vytýkaná pokleslá estetika dekadence a zmaru Dejme slovo Ladislavu Urbanov, v Rudém právu z 30. 8. 1988: „Zfanatizovaní vlasác" Uátíci se ve zmateném hluku vibrujících reproduktorů, nepříčetným řvaním doprovázeli skeče hudebníku heavymetalové skupiny v roztrhaných džínech a s nábojovými pasy kolem boku. Ruce výhružně sevřené v pěst vyletovaly proti usínající obloze. [...] V textech písní, které Torr nabízí se stále objevuje smrt, hroby, mrtvoly, beznadějnost, samota, pesimismus v útrpném čekání a vůbec terminologie pochybných a zakázaných náboženských sekt. V songu Zlej sen Torr zpívá: .Škvírou mýho hrobu světlo proniká. Cítím hřích a zlo, když večer ulejhám. Kolem sebe zombi, atómovej déšť, čarodějnic sabbath, proudy krve, lež'" (Urban, 1988). Ladislavu Urbanovi bylo těžké v takto barvitě pojatém odsudku metalu konkurovat. Na paty mu ale více než o rok dříve v uveřejněné eseji šlapal Rock220V-čiovolt méně v Tvorbě Milan lelínek. Ten k metalové estetice píše: „Před očima mám fotografii z časopisu Metal Hammer: Blackie Lawless in Action. Blackie A.S.P.) drží vysoko nad hlavou lebku, z níž mu do úst teče krev. Rozumný člověk nad takovým obrázkem mávne rukou, jenže - jsme všichni rozumní? lak asi by se Blackie s vyceněným craniem líbil mnohým našim adolescentům? V Československu se zatím takové ,akce' neděly, zatím jsme videli jen Frantíka s basovou kytarou, nazutého do půllitráků, v dámskych punčocháčích a maskáčové bundě kterak vystrkuje do publika hýždě... Ale co když si někdy někdo dovolí ^eZt^M^ ruce ^^^^^^ "J*. tanky plivajícími z jeviště do P^^^^^^l «*f (lelínek, 1987). Naproti ■Jdifanoušci metalu vyjadřovali mozn. P—nea ^ ^ nich metal ■ LtmuusKu miiivv****/-— j htála najít noc atanka mluvila o lom. žeby si en ' ' ||S|l(kl.,n | bezpečnostním ou |)i;hí. Přesto byl ale v dobovém / • fl |u.., [dka dá, ,„ tal často odsuzován za protispoie( •'"unanouscimetalu vyjaaruvdu.M—"r xi nřání 0Hn0vídali sice někteří *ní postoje. Na otázku, jaké je jejich nejvét, p am; odpo ^ ^ z*ch,že by chtěli, aby do CSSR jezdily zah.arucm^ Metalových fanoušků filmovaných jak na auyw hodného životního part sSinyTublatanka m Jera a dob 7kurzumet °s°uvislostisnásilíina fašismem Kdcscslula v článku Vo/>^ 7 "procent dotazovaných ,ve věkuod l0„e jednou týdně, a dalších třiadvacet umřen deve advaceti W ** n('i sss asffim,ádeže a její~ S nudou souvisí i pocit izolace, a to ať ve smyslu panelových sídlišť izolovaných od kulturního deni v širších centrech měst, tak i izolace ČSSR vůči globálním kulturním trendům. V tomto smyslu se implicitně vyjádřil Michal Horáček v článku pojednávajícím o pražském koncertě skupiny Depeche Mode: „(Československá mládež má vjeliký hlad po muzice slýchané dosud jen z pásků a desek dovezených z cizích krajů," a na jiném místě v referenci o rockových turistech dodává: „Je to nezvyklé - cizinci jedou za rockem do Prahy" (I loráček, 1988) . Roman Lipčíkse v této souvislosti v článku Perličky na dně oceánu (I.ipčík, 1989) pustil do opatrné kritiky devizové politiky ČSSR, která podle něj způsobila zastarávání nástrojů československých rockových interpretů, a tím i zvuku, jenž tak nemohl konkurovat zvuku jejich západních kolegů. Obecněji bylo násilí mládeže u řady autorů chápáno jako složitý fenomén, u něhož „neobstojí argumenty typu násilníci pocházejí z rozvracen^h rod m (Chuchma 1987b) Josef Chuchma dále psal o „přesyceném prostredí velko-luiucnma, tya/m. josei ^ . íctrpQ nodrážděnost a frustraci, o nezdravém mést" způsobujícím permanentu stres podrazde ^ morálním klimatu v ČSSR, aut°"^^^ u mladých (týž). Miloslav přílišné feminizaci a nedostatku životni perspeKii y ,J'uíik fl |)()K<>. 1<) )<• v ii.is. kulim.i. co im'mi.1 řád, ,<'/fk, áro n.i hlavů, koienj l)iitn\\" (I INI, i'iu\k .i POgOj | olo ,m\)iv MAl'H, Stmán Sic)sk>il. archiv růtí Řůilůktu AU lll\ \ l.\>.\.\ I IťlIVl |) ii iiárnl kultura v českem prosto tu 5 irrli. |in||;ulisiv.i tonu;' \n> _ v ' l.MHř(^ívšo()bc(:ncmu ucim«iiu u *Mumuostr Mastní i společenské a ™^^hlbu společenské důvody násilí mládeže (všedím, citáty Smunli;,|;M' : ^ ukazují agresi lidí nacházel i Zdeněk Vybíral:„|nm y ■ hodnoty proklamované společnos-aevybavených citově v rodině, bez au _ y prok|amaCe" (Vybíral, 1987). tí, protože bez důvěry ve zPUSODy"^žívánís\0vaformalismus. Bohumír Pozoruhodnýurčitý^^^m7) kritizoval jako jeden z motivu Molnár ve své stati Otco^J^^^f formalismus ve společnosti. ^»TI TuTatrno,ukn' ľiľuľlzľchapat jako mplicitní narážku na jistou vyprazdnenost normahzac-jak o ní píše ve své eseji sociolog Ivo Mozny (Mozny, 1999). Kritik koncertu s^ formalismus použil ve smyslu jisté laxnosti a nedostatečného dohledu nad kulturou československé mládeže: „Komise pražského kulturního strediska, pred kterou Torr v listopadu minulého roku úspěšně složil zkoušky, zřejmě nebere na vědomí, že jejich texty jsou příliš ponuré a hudba dosti jednotvárná, jen místy výrazná. Repertoár kapely neshledal závadným ani ON V Praha 10, který Torr vydal povolovací dekret k samostatnému koncertování. Žádné výhrady neměli rovněž hlavní dramaturg bratislavského parku kultury a oddechu, přímo odpovědný za ideový obsah písní vystupujících hudebních skupin, a ONV Bratislava 1, který Torr povolil hrát v amfiteátru. Nepochopitelný formalismus čtyř institucí" (Urban, 1988). Násilí mládeže v ČSSR: mezi odsudkem a společenskou kritikou „Slovník chlapců je odpudivě živočišný, výkřiky blábolivé, chůze a gesta matozne rozteklé" (Jelínek, 1987). hochaľS mládGŽÍ' P^devším ty bezpečnostní- ho charakteru ale i některé z žurnalistických analýz oředkládalv násilí iako hrozbu pro dobové společenské hnHrw,, o u " j ' preaKiaaaiy nasui Jciku slovenských mladých n neľslovod ľ T Pr° ******* ^ analýzy a hrané filmy se snaži na °iím^ľ'^P™11 t0mU' jíné žu™lÍStÍCfke nomén, přičemž v nich jistou olihrf, ^ ^^lovat jako komplexu, ře-kritika, V pramenech tedX^ poklesky mládeže vůči dobrvm - barv>te popsané a odsouzené šokujíc! ;i smířlivější texty snažící se sdíSp , a í,()bove estetice, tak i liberálnější ;i Poukazoval na problémv kLľ ľ!*ľZovat sPecifický společenskýkontexl f° s,,'ysl" lze podpořil tezi m„ i ľ !' í! 1 delikvenc] a násilí vedly, V tom- '"/^''^ali.na „totalitní spolek v ■ "'' •' upozorňující relativní ní |)()/(lm»<> období státního socialismu naZOrovou pluralitu v závěrečném období I československé mládeže na konci státr Milá mě nechce, že nejsem občanem, i„,hičku za razítko z práce (jinak, že huejder (FPB, Snad) Foto: archiv MAPH, Štěpán Stejskal, archiv Petr Ružička, archiv Vlasta Henych ,munistické diktatury (Pullmann, 2012). Paralelně, třeba periodika, se tak vyskytovaly jak texty jednoznačně odsuzující delíkventní v rámci jednoho mez na základě bezpečnost ně-ideologickych "pirämeírtXkiTyľbert ~ judy nasih mládeže včetně chuligánství a vandalismu vysvětlovat^ pomo-1 společenské analýzy a nezřídka i kritiky stávajících rn mlárlpž cf> n a r»rr>t i tnmn o^íř;^.---v.. , , , a.,aiy^y d neznatca i kritiky stávajících poměrů. Texty určené ro mladez se naproti tomu spíše snažily tvářit hodnotově neutrálně a ve své ětšine se ani nepouštěly do přímočarých odsudků delikvence, ani do analýz polečenského kontextu, případně společenské kritiky. Zarážející kontinuitu v textech a výrocích mládeže před rokem 1989 i po ěm má protiromský rasismus přítomný v produkci některých punkových skinheadských skupin. Ani u jedné z hudebních skupin působících v ČSSR ice není dokumentována inklinace k neofašismu nebo neonacismu, přesto šak část jejich produkce s rasistickými motivy mohla mládež radikalizovat posloužit k inklinaci části skinheadské a punkové scény k myšlenkám krajní ravice i otevřeným pogromům proti Romům a cizincům, dokumentovaným ned na jaře roku 1990. S ohledem na to, že jak v předložených textech, tak v běžném lidovém diskurzu nebyl a není mezi rasismus a protiromské pozice laděno rovnítko (např. běžné lidové vyjádření: „Nejsem rasista, ale Cikany y luviiuKu v""f 7nnv11 noiem anticikamsmus zavedeny, nesnáším."). Doporučuji promyslet ^^^vem Miko (Miko, 2u09). ale nepříliš rozpracovaný ™™^m*^2cX anticikanismu, ale i k dal-Zatímco v pozdním období CSSR mf1^^ ;*brat pózu rebelství vůči «m formám rasismu, fašismu nebo neonac' mu^^ a^nternacionalismu, oficiálním normám a étosu socialistickeno' fízenístátního socialismu vobdobíbezprostředně po rozpadu sPolec^ .^krétníformyvprotirom-dostal anticikanismus a další projevy rasf ™ . ké násilí se však nezrodilo skÝch pogromech a „honech na cizince . Ras.stic ......., jeistajasna, jak jsme vi( 'ázi. Je spekulací vhodr 0Pírala o širší společen tormní" snaze vzít sprave Sobené komunisty" vystupoval-. - y směnou je pozoruhodné, jak nékUMc mol y Populární kultura v českém prostoru i ^„ir^-iivrli let pronikly, včetně zachování Prouce do povědomí kon-většinové textu krét_ "^^3£W Pozornosti je problematika učňovské mládeže, kteľá via ovľl v dobovém pojetí největší tendenci mkhnova k deviantnímu dľováľí S ohledem na to, že ve společenském uspořádaní státního socialismu byľa dělnická třída chápána jako avantgarda vedoucí zbytek společnost,, je překvapující takřka třídní kontrapozice odsuzující dělnickou mladez^Hypm hodnou další diskuze může být složení „organických intelektuálu CSSR takřka výlučně z technických kádrů, tedy z velké části vysokoškolsky vzdelaných elit, kdy ústřední pozice dělnické třídy nabyla pouze deklarativního charakteru. Stejně tak mi připadají vhodné pro budoucí rozpracování i nezamýšlené důsledky odstrašujících zpráv a filmů typu Proč?, ten se stal příkladem opozičn ího čtení zakódovaných významů a mezi fotbalovými chuligány dodnes vzorem vhodným napodobování. Pokřiky jako „Co je? Co je? Co je - co je - co je?" nebo „Brusel!" pocházející z tohoto filmu totiž české fotbalové ochozy a vlaky jedoucí na zápasy nebo z nich asi jen tak neopustí. Jistou hypotézou k ověření je, že napodobováním delikventního jednání předkládaného pro odstrašení na sebe chtěli někteří mladí strhnout pozornost. Obdobně tomu může být v navenek provokativní estetice fanoušků hudebního stylu metal, v němž je tematika násilí a smrti svou všudypřítomností natolik devalvována, že násilné jednání metalových fanoušků bylo, možná paradoxně, krajně výjimečné a jejich myšlenkový svět spíše konformní k hegemonním společenským normám. Závěrem bych se rád vrátil k tématu prostupujícímu celým tímto textem, a to kritice snahy idealizovat subkultury v ČSSR. Některé části jistých subkultur možná mohly tak, jak ukazuje Miroslav Vaněk, fungovat, jiné ale rozhodně ne (Vaněk, 2002). Pokud lze ve Vaňkově pojetí punk v ČSSR chápat jako zárodek občanské společnosti, zůstává otázkou, nakolik byly a jsou zdejší „hnutí zdola" (grassroot movements) připravena tolerovat jinakost, a to zejména v etnickém slova smyslu konkrétně pak tolerovat Romy. Pokud lze některé skupiny mlá- " svobody", jakou příchuť asi měla jejich čerstvě nabytá méľi smůJaS " T'T * CeChách na roku 1990 nebo i pro ty, kdo iiiLii smuiu a zknzili cestu něktpré ? ' i i s; ........ cslu neKiere z násilných nart v nichž hvli třeba i nunkeri užívající si svoji „svobodu"? nicnz oyimeod i puu