unks and skins united? , So"vii;|(,;;|i |,rom<';n v/liihi, punkové a skinheadské subkultury vC'OKkcxslovonskw, rospoktive Gosko r(jpublioefj Hedvika Novotná s\ či hudebních subkultur se jeví jako významotvorné prostředí nejen s ohle-m na analýzu a interpretaci sociálních jevů spojených se životem mládeže) s .easné společnost,, ale je do jisté míry i hybatelem sociálně-politických cesů v teto společnost,. Jakkoli je tento aspekt (přinejmenším v posledním 5toIetí české společnosti) významný, zaměřím se v následujícím příspěvku primárně nikoli na vztah hudebních subkultur a majoritní společnosti, ale přímo na procesy uvnitř těchto sociálních uskupení. Na příkladu proměn vztahů mezi punkery a skinheady v bývalém Československu, resp. České republice, se pokusím identifikovat, do jaké míry a v jakých podobách a kontextech je subkulturní identita utvářena subkulturním stylem a nebo subkulturní ideologií. Zároveň mne bude zajímat, zda a jak se různé podoby subkulturní identity promítají do charakteru vybraných subkultur a jak ovlivňují jejich vzájemné vztahy. V závěru se pak vrátím k otázce vztahu subkultur a majoritní společnosti a pokusím se identifikovat, jak se v subkulturách odrážejí vybrané sociální procesy, které významně pozměňují jejich ráz. Subkulturu přitom chápu adekvátně k antropologickému pojetí kultury • nejširším smyslu jako skupinu charakteristickou specifickým souborem norem, hodnot, vzorců chování a životního stylu, která se nějakým způsobem : mezuje vůči majoritní společnosti. Jakkoli je pro punkery a skinheady často používáno též označení „subkultury mládeže" (srov. např. Smolík, 2010), domnívám se, že významnější centrální charakteristikou je sdílení hudebního stylu (srov. Hesmondhalgh, 2005, s. 31), jehož ideové poselství spolu s dalšími Prvky (vizuální atributy) může být základem konstrukce subkulturní identity *■* «čité subkultury. Jak uvádí norský antropolog T. H Enksen (Enksen * 359), „hudební diskurz je prostorem, kde se utvářejí ^dumůžebýtg^^ •'Istrie............y . - . ...____xniivnu. situační a piMloiiiun.moi v'srnem u ÍSrfJv.Jenk llU-čité knto *lapiace mm 0021620843)1 Za podnětné debaty a i"'i>"" specifických hodnot, které nositelé subkultui vyznávají, ru,r(.řn . a postojů, |ež vyjadřují" (Heřmanský, Novotná, 2011, v g4) .„;,"' frni, tita fe demonstrována prostřednictvím subkulturního stylu ív, ' ,r"'id Véni, žargon srov. Hebdige, 1979).8 Prostřednictvím své subkuh'"' ' '"n se aktéři fak vztahuji k majoritní společnosti, tak ji i vyjed,,;iV;i|l"i-,,,',, ré subkultury (tzv. distinktivnl individualita jednotlivý( i, členu'.'v""1 '"h,.y srov. Muggleton, 2000). v rámci tohoto vyjednávání pak h ('l|,,h'ii,Jr j rolisubkulturníkapitál (Thorton, 1995) založený na shrom;,/(|''/."'"!"'''Uiráj a předmětů spojených s danou subkulturou. Subkulturní kapu;^"" /|,;i|fjstí hierarchizaci uvnitř skupiny, v důsledku tedy i na jejím charakter,, '""''''na l >ata, o která se opírám, pocházejí jak z mých vlastních výzkumů rozhovory s aktéry raných českých punks a pozorování, jakkoli ne" ' ké), takž kvalitativních výzkumů mých studentů (Klozarová 20 í m ^' rr,íll'c 2006; Šarochová, 2011; Novotný, 2011), které jsem podrobila reana|'D využívám veřejně dostupný pramenný materiál písemné i vizuální * ^ ^ základě analýzy všech těchto dat jsem formulovala stěžejní časov^me^3 Punkeři proti globalizaci: anarchistic demonstrace před první českou [' bočkou McDonald, Praha 6. 8.1992 © ČTK/T. Novák (foto). # f používám ,«,„,,, £k ■; identity [deolo {í a s(vl. mě pak 5f analytické ZSSU^ui (ľ<,s/;,k' l969>' ^eré klade větší dur,/ na WgWfa SÄi1^ Í995 6S£K? *ínl [™í T°kTn ^t^\ ' tudíí y.-,,,...... .... ,HI' l-'97) se pak v/tahuií sníšc; na soneasnoui ti • v . /uidiyiick,. koneeniw í..l, • ' ' *'k, iat>9}, klec klade vetší clui k"ľ»>u (Thorton, L995. r L?, ldio}^tura (Fine, L979), neoifcme/i (Maftesou, ■-.,,„> J neumožňují ,,„ tudíž / n ^ "ľ'1'' 't,,,7) pak vztahuji spíše na současnou gjgrf vd'^hronníp,IS|),kliV(,l,l,y} v , ,,,oil Blag,vv2ájemně se ideologicky USÍcími) budku 11 1 ' ' i.'.mi vi/lM 1,11,1 'opulární kmt, rekrutovala, lze podobně jako u počátků a zmasovění punku označit za dělnické, šlo primárně o učňovskou mládež, jejíž led '" vou v komunistickém režimu byla práce v továrně s velmi omezí'"'"',"1 s,)(*t2 kariérního vzestupu, bez možnosti jakkoli vystoupil z komuin' i',, ľ' ''''''''rň Komunistický režim v podstatě izoloval své občany od okolníh ' "'' fyzicky (nemožnost cestování zejména na Západ), nebo ideové?SV'',:i,í,ř,iž formací, blokování zahraničních médií, omezená výuka jazvkín' i-"/llrř| '"• "r;'iv(-. t() Iníhosv c významne podílelo na podobě punkové subkultury, stou peru ľp!! |, |,, "' s<; neuměli anglicky, a tedy nerozuměli textům svých zahraničních aby se důsledněji zabývali subkulturní ideologií (ostatné, nebyli ý.árl "' telektuály: „My jsme byli mezi ostatními punkery podivíni, že jsme ,, "ln" (písní-pozn. autora] překládali a hledali v nich ty zásadní životní momi^ jsme na akcích mezi ostatními pošuci, proč to [ideologii - pozn. autora|'f 1 řešíme; dyť je to přece úplně jedno" (Kuchař, 42 let). Subkulturní ideolog. byla sdílena spíše intuitivně a v silné redukci na jasně srozumitelné symbol jako je třeba znak anarchismu. „Áčko v kolečku, to bylo všem srozumitelný anarchie rovná se chaos, tomu všichni rozuměli, to znali i ze školy" (Kuchá 42 let). Subkulturní kapitál byl budován zejména na subkulturním stylu, což rud víc samo o sobě představovalo značnou osobní investici, stejně jako byly ■ 3 Anarchistický protest proti vstupu ČR do NATO, Olomouc L. 5. 1998 (foto),2°l3 ©ČTK/Vladislav Oaigo" ,nd skins united? .Äteflup'....."Udostupné.oul4.......4 k ľ''ľ i' "" plVV^lf,kaným z kusých zpráv (předjita i«^?uľbaodpov,da,V sky'"k........... u ,.itni vizuálniíodliSnost od mainstreiflttiii k«ix .pozitivních spoUvcnskych hodnot mělo za následek tó, 2 ubkľhufe miinlS(1av rcv.un přisoudil roh opozice a jako takovou ji vystavil výrazný n pivním tlakům více: Viz Vaněk, 2010). Ovšem uvědomělá a záměrná poli-. ,ki, opozice se tykala sp.se male části punkové subkultury. Přesto lze ale říci, ul jistou část mládeže se tím v důsledku punková subkultura stala ještě , gjší: „Chtěli jsme bejt jiný a tohle bylo jiný nejvíc" (Ladič, 43 let). / tohoto prostředí se pak koncem osmdesátých let rekrutovali první skin-. u]j jako jakási zvláštní, početně velmi omezená, (sou)část tehdejší punkové scény (Zástěra, 1991). „Třeba já Ipunker - pozn. autora) jsem takhle z Jilemnice j,,-jji do Hradce [Králové] - tam byli bratranci Dubnové [...] a nás 5 spolu dycky trávilo víkend - Duben se jednou objevil v bombru. Tak jsem se ptal, co to má za bundu, nějaká tesilka nebo co, no a Duben: .normální bunda, no'. No a pak me všichni věděli, že on je teďka skinhead... A tak jsme furt dál takhle koexis-vali..." (Kuchař, 42 let). Obě subkultury se od sebe z počátku téměř nelišily, t h podobnou image, poslouchaly stejnou hudbu (punk a oi!), až na výjimky pícdnostňovaly subkulturní styl na úkor subkulturní ideologie, o níž takřka ic nevěděly: „Takže vůbec nebyl problém, aby někdo poslouchal Exploited, lash nebo Sex Pistols a zároveň měl rasistický názory a neviděl v tom rozpor" ísař, 41 let). Naopak, právě punkeři se v této době vymezovali zejména vůči mům a v textech písní zazníval rasistický podtext: „Šantrůček z Šanovu v tý bě zpíval: .Převrátíme popelnice, vyrazíme na černý...'" (Dělník, 36 let).9 senci subkulturní ideologie nahradily obě subkultury vymezením se vůči munistickému režimu jako establishmentu - právě tato pozice, do níž byli roveň represivním režimem tlačeni, byla klíčovým podkladem propojeni <* subkultur: „Hákový kříž jako symbol provokace vůči komunismu jsme fleii všichni" (Písař, 41 let). „ . . tn Zároveň je třeba zdůraznit malý rozsah a vzájemnou provazanos t , 10 Kultur, v důsledku čehož mezi oběma subkulturami existovaly^ 1 u > anální vazby, k teré v počátcích tlumily přípac^— ,a taková ta vlna oi! s punkem dohromady..., takže se šlo třel* "**ej0| to tenkrát ještě byla taková směs: pankáči, manu k) a Dl Y , ( anglického „Do It Vourse dph^í)0,ř(;t)nií majoritní spoleci pHÍÍ Pomyslem a produkce vlastní tvorby svépomo< R^ uevširno úpravu vizáže. 0vor vedl Jiří Dvořák (I) . ■ a «^«n«»utftuoietíkulturyvymezujícísfl ,irnH,oli„l«l<-l'r—"''; /olnu.an.spolupuu.slu, efinosti.TypiW Punkový subkulturní styl je dominantně deklarován prostřednictvím tzv f Antifest ve Svojšicích u Chrudimi, 5. 8. 2005 © CTK/René Volfík (foto), 201 dohromady. [...] Vono takový to spojenectví, kdy chodili punkeři s plešounam to trvalo fakt jenom chvíli, jo, já když jsem v tom začal chodit - přibližně v to devadesátým roce, tak pak to trvalo tak jenom rok, dýl ne" (Jablko, 38 let)." Věční nepřátelé Výrazným zlomem ve vztazích obou subkultur byl rok 1989, který přinesl pád komunistického režimu. V prvé řadě tím subkultury přišly o společného nepřítele. S pádem železné opony zároveň do Československa začaly pronikat informace ze Západu, které vedly k politizaci některých částí obou subkultur. Ideologické jádro punkerů zakládá organizované anarchistické hnutí pořádající různé protestní pochody, demonstrace obvykle proti rasismu, neonaci-smu, globalizaci, Evropské unii a podobně. Toto ideologické jádro počátkem devadesátých let punkovou subkulturu navenek reprezentuje, zatímco neideo-logické ustupuje do pozadí. Skinheadi se pak politicky štěpí na vlastence, neo-fašisty a neonacisty. Politizace skinheadů byla významně ovlivněna zahraj ničními inspiracemi zejména u německých a britských skinheadů, zatin^j punkeři spíše pátrali (a v Itálii, Německu či Španělsku nacházeli) po zahrám podpoře anarchistického hnutí, nikoli punku jako takového. . vy V prvních porevolučních letech přitom na subkulturní scéně sehra znamnou roli skinheadská skupina Orlík, které se podařilo prosadit ao streamových médií (např. v hitparádách veřejnoprávní České televize; sledku její oblíbenosti se skinheadská subkultura stala masovou. Rozhovor vedl Jiří Dvořák (Dvořák, 2006). jelit • stáVJ l-^minovanc sku,Mnv( ' ^tichůdností založenou na příslušnosti k auhiniiľ "l" "!rkýk,,n,(,xl ;< stala ľ' ' 1 apf. ..Hej. kykyrý, dej si pozor na O ^^Odll tak íebi ..Bombo, holou hlavu v Orlíku ' í M b0j Iesátý večer nesměl sem U]"12 J kazdeJ den- zadnej punk;..- * ke kterým Ä- — protic :;jhravall mediálníobraz obou.subkultur, který byl reprodukován p'o celáT vadesátá leta a který v některých okamžicích nabíral až formy morální paniky Cohen, 2002). Skinheadi byli zobrazováni výhradně jako neofašista a neonacista, punkeři jako anarchisté, asociálové a feťáci. Na počátku devadesátých let tak byla vzájemná hranice mezi punkery a skinheady vymezena jejich vzájemným negativním vztahem. Punkeři se pro skinheady stali „lovnou zvěří" a skinheady vnímali jako své největší nepřátele. Roli zde hrál i fakt, že mladí členové (zmiňovaní kinder skins) si již nepamatovali minulou spřízněnost obou subkultur a zmasovění již neumožňovalo udržovat vztahy mezi oběma subkulturami na interpersonální bázi. Jakkoli byla hranice mezi subkulturami na obou stranách ostrá a „skupinově" žitá, byla vyjednávána především mezi jejich novými členy - ti predrevoluční pak byli spíše nuceni přizpůsobit se okolnostem a byli schopni ji přestupovat. „Šel jsem s bráchou na první máj na Střeláku, kterej jsme organizovali, a skini se chystali, že to vyrušej. Stojíme tam, skupinky skinů a punkem se navzájem verbálne špičkujou, všude okolo policajti. Vedle mne se objeví bratři Procházkově [v te dobé významné osobnosti skinheads - pozn. autorky], znal jsem se s nuna tak jsmezačali kecat, přibíhaj policajti: ,Běžte od sebe/ véc,cotuděláme-^ snima [s policisty- pozn. autorky] chvil doh^ah a p to mužem vysrat, a šli jsme všichni ctyn do hospod M Zatímco tedy před rokem 1989 spojovala ^^ kterázapří- subkulturní ideologie, byla to později praye Wl vvznamných částí obou cinilapolitizaci a radikalizaci přinejmenšímpoceu^^ ^ j*ultur a která je tedy Í ľÔhľetŤoľzetií." vyjádřením. Vz^em-^bylobezohledu na jednotlivé l»<"^'y|y'-'!'n f ^nativní scény (online): http://wWW.projeK | u l- J2.2011). °rllk: Orlík. Tamtéž. opuiami ki ■----___ \j\ bylo podstatou autenticity každého Jednotlivého aktéra. Za aute kera/skinheada |e považován jen ten, kdo hranice mezi subku sdílí, ale aktivně |e též posiluje. trn Drr ...... Překračováni hranic •ubôhu devadesátých let 20. století nicméně doôlo uvnitř obou tickýchnii i od punku postupně odklonila a zůstala anarchisty bez nutnosti dekl subkulturní identity. Uvnitř subkultur naopak začínal být kladen čím dáh dma/na subkulturní ideologii vycházející ze základů danésubku|tllI se zajímali o historii subkultur, ve fanzinech a později webzinech se ol debaty o jejich povaze jak v zahraničí, tak i v České republice. Tento trend se objevil zejména u skinheads, někteří tradiční skinhead, cítili ztrátu identity, která byla skinheadské subkultuře „ukradena" ultrapra covými stoupenci. Začínali se vymezovat vůči extrémním částem politické spektra, vytvářely se jednotlivé depolitizované proudy, které se lišily tím, z shledávaly východisko v kladení důrazu na subkulturní styl či na subkultu ideologii. Na původní skinheadskou subkulturní ideologii (která byla ze své podstaty apolitická - prvními skinheads byli jamajští imigranti ve Velké Británii; navazují antifašistický ladění skinheads, ať již tzv. RASH (Red and Anarch Skinheads-jeden z proudů redskins, ultralevicově orientovaných skinheadů), tak zejména SHARP (Skinheads Against Racial Prejudice - skinheadi výmezu jící se primárně vůči ultrapravici typu White Power Skinheads). Mnozíznicl se přitom rekrutovali z řad původních patriotů ovlivněných skupinou Orlí I v tomto případě se subkulturní ideologie promítala do subkulturního stylu. Zatímco počátkem devadesátých let bylo pro subkulturní styl skinheadi významné především vzájemné vymezení se vůči punkerům, začali pozděi někteří skinheadi klást důraz především na rozlišení proudů uvnitř subkultui Původně nediferencovaný skinheadský styl (bomber, kanady, džíns\ subkulturní ideologii demonstrovaly nášivky s vybranými symboly, se v dru» polovině devadesátých let začal více rozrůzňovat Objevovala se stále ji záměrná volba „skinheadských" značek jako Fred Perry, Lonsdale, Bverta a Hen Sherman u těch, kdo vyznávali subkulturní styl skinheads. a nap" j oděvn značka ThorSteinar u krajní pravice, redskins volili jako zřetelnou* kiaraci červené šle či tkaničky atp hkui n^lusl,,!,,,,, se pak toto vzájemné vymezování prostřednictvím^ (vl VV ké !'.' ,( ' .(>','< 0')<,u Sl|bkullnr s odkazem na společné 'hsí01 k.k |,^tU1' m ,1 n s h T" v 8ednidesátých letech kooperovali při Poul^> 1 " 8 druhou generaci skinheads, k situaci v Československu i* 256 uniteďř inu/.c •,»■ k, 2006), <^se stalo, prolínání sk,,,!,,.,,!-.!.,!,,,,,.....^ , i„l prvW daného opačného styta i,, Interpretoval ipíie |ako UnénSL u.lSvnlpain.npolMH-noshapa(rnr,nntifašismu (tt skinheadů) ČI uznáni gkterycn skínneads (u punkerů) ^'"^^^počátkii nebyly tyto proudy hodnoceny v rámci subkultur príliš ?-vn& „Tak punkeři na tebe koukali jako na nácka vole, cikáni taktéž, nét s, nazývali levičákem, takže pro klasického skinheada to byla vždyc-Isl situace než třeba pro punkera. Protože punkeři, ty maj jasnou identita 'je viditelná... klasickej skinhead tak úplně ne" (Obchodník, 38 let).1 se ale postupně diverzifikace uvnitř subkultur prosadila poměrně silně r-lrdku tedy došlo opět ke sblížení částí obou subkultur, ovšem nikoli už klade neznalosti subkulturní ideologie, ale právě naopak na základě její né znalosti. Ta je potom buď vyzdvihována (zejména apolitičtí skinheads) i naopak upozaďována (skunx). 11 W Jana Kučery, SHARP skin-Jjjk který byl 20. ledna 2008 JJpn v Příbrami, se účastnili jak '"''"'''í skinheadi, tak punkeři 52^0, Příbram, 25. 1.2008 ľK/Mi(;|,a| Doležal (loto), 2013 '•ll,)V,» vedl Jiří Dvořák (Dvořák, 2008), Steint odllinl 1.1/ l dalli ivadesátvch tot 20 »totol I m Sem dt,« I. ..... m-":;::::'niau.,uM>H-.-.K,,-,.,.■ ...........^......„,,,,. ton siiiiMiinii, ------ ..... vnr'iří,.i i ■......,i.......glcM......,••■>;<""'"''''•'.....hpwud« >ui,t...... ' Pokra« ujii i komod Iflkai e punku ., . i>ľf, m k vyprázdnení itylovému, ^uV.donna,k«Hsivuie^ s|i i, n, u hodu nové vln) pop punku (Green Day, Offoprings, Blint .SRnapi Inékafe), sebou pflneslanaopal^ pop pintové pottote tedy bez jasně zařazujících atributů stylu \ ,,„ ' , ^subkultumístyl(předevšímpunkový) ztratil punc provokace.,) |H, " jato opozice V«i mainstrcamu zajímavý. Provokativní roli naopak prenr| další subkultury, ktcrc přicházely na českou scénu, jako třeba ravers (v ( r „., čovanl jako teknaři, stoupenci freetekna, v médiích vykreslovaní jako ,i socky"), hiphopeři (ve veřejném diskurzu ti, kteří skrze grahtti ..ničí vefej prostranství"), či později emo kids, u nichž je zdůrazňováno sebepoškozovj .i kteří jsou spojováni se sebevraždami. Spolu s tím pak pro média přesil l»\ i zajímavé informovat o skinheadech jako o neofašistech i o punkem h || anarchistech. Punkeři a skinheadi se takpostupně rozplynuli v dobové subki turní scéně a stali se jedněmi z mnoha, nikoli už vůdčími - vůči mainstreanl se \ \ mezujícími subkulturami. Naopak nové subkultury představovalyvj sledku nové vytvářených mediálních, morálních panik mnohem vetší provi kaci než punkeři a skinheadi, a staly se tedy pro tu mládež, která se chtěla nejal \ \ mezot ai vůči mainstreamu, větším lákadlem. Tím je možné vysvětlit také úbytek antirasisticky se deklarujících skinhead (zejména SHARPs) ve prospěch skinheads apolitických. Zdá se, že s ústupi obrazu skinheada jako neonacisty, ať již způsobeného odlivem neonacisti^ m ientovaných jedinců z této subkultury či neatraktivností tématu pro méc již necítili potřebu deklarovat svou identitu aktivního antirasisty (SHARPsl ale přijímali identitu tradičního skinheada (srov. Novotný, 2011). Komodifikad a ideová vyprázdněnost punku pak například mnoho původních punkciu a vedla k přechodu k ravers (freetekno), patrně jako alternativě realizovatelní' svobody, volnosti a útěku od systému. Jak punková, tak skinheadská subkultura ve své tradiční podobě (tj. odpoví-dající definičnímu rámci subkultury, jak jsem jej formulovala v úvodu) zůstalj ' WC pouze prostřednictvím reziduí. Jednak jsou stále zajímavé pro mlade " ' ovsem jejich prostřednictvím soustředí předně na vymezení se vW I;;;;;.;1;;;";-, tedy vůči starším generacím, Tito aktéři ovšem jednak nrfto 14 ^''^^^inspnau., ■■' i entra ucény^ ■»•«-«'«- ^fwnéjejíhlitor iktáry „zpi lakoví aktéřiperiferie scén) lir, . k '''"'r Bu,Wog rozlisuje v rámci punkové subkujtury e , :;'"/|""vul1" "arSI la let, aktivně se zajímají o den» v ^>(Jáhi ..' oÉv^Wj*IUJ1 neJvySSím subkulturním ^^tn(styl -oovykle mladftl 18 let, pro niž Je punk spíSe image ne řcubkulturních světů Vždy, ale /.atímn> v , ^h()(l0sp^nnM,c. zcela iprostfedi lUlfaSEÄ '«',, I, , „„,,„ pCmskulturní kapitá a stanuli ..v centru s,,llv' .ell»an«boposílili i^"' Mgopakpoměrně silná svázanosl sesubkuiínrľl'iS'^^^ahyb ss........~ - ■«-« ^»sasÄ- Rivaly)- Ja se tedy, jako by subkultury punks a skinheads koexistovaly v českém středí ve vzájemné ^vztaznosti, jako by vztah mezi těmito subkulturami jednou z klíčových hybných sil, která je udržuje při životě. To se asi ani tak BUtně netýká počátku těchto subkultur v českém prostředí, které byly ovliv-v především totalitním systémem, jako spíše jejich vzájemného vymezení se počátkem devadesátých let 20. století, které se jeví jako jeden z klíčových momentů všech dalších procesů uvnitř těchto sociálních uskupení. Je-li totiž po nějakou dobu autenticita aktérů jedné subkultury reflektována skrz negaci subkultury druhé, je tak konstruována tradice, k níž se musejí všichni další aktéři chtě nechtě vztahovat. Nicméně jako razantně významnější pro podobu subkultur se jeví charakter majoritní společnosti, protože právě ve vztahu k ní je konstruována subkul-turní identita i subkulturní styl, jsou reinterpretovány nebo negovány ty prvky majoritní kultury, které v očích stoupenců subkultur symbolizují klíčové nedostatky společnosti. Takto jsou formulovány konstitutivní prvky subkultur, míra jejich sdílení je tím, co určuje míru autenticity toho kterého aktéra. Pokusím * v závěru interpretovat téma podob a vztahů subkultury punks a skinheads Právě z této perspektivy a sledovat, jakých povah nabývají tyto konstitutivní P^'ky v situaci, kdy se subkultura objevuje v kontextu jine kultury, nez v jake ^Ja- a to jak ve smyslu prostorovém, tak^^oyes7ckého antropologického . ^dujeme-li prostorovou dimenzi ve smyslu klasické no an p * kultury jako lokálně ohraničené (viz ^^ÍS^^ gpie takřka jako v laboratoři sledovat proces ^^^^ v j ;adů v Prostředí československa před WfVsÄ am -olovené od toho světa, z něhož byly á«™~^ íakékolÍ *5 )lj(;(;hl° Podmínkách byla subkulturní ideologie zreau Uované |ejl repre C?0 vňči společnosti, přičemž toto vy" ^ kulturní styl ktei i nezvou. Podstatou takového vymezení je ovsen '.......- __ , téžNovotná,Dvořák \SF*»#« na scéně*, kteří pouze zneužívají punkovouimag • , i ,„.možňule ivému nositeli |atoukoli kooperat, ■ „Klj„ri °1to4Ä«punkeratéžko mohlmdratlI získa, „J0,*"1 sam noslí uplatnení o kdyb5 Bnad chtěl) bez ohledu na Bvé schopnosti ci 8mvs. —;.............v::^;m^'v::;:^::M^::.:::v^^,;,;:;'•,•:, v-.'.ľ ..'V,,,.....české prostřed Je možná obtížné hovofl.pf.........,,,•vn iraení strategii: kopírování vzorovýchi modelů. Domnívám se, žet,n,0!4 Dosiluie v Závislosti na tom, jak stoupa počet clenu toho kterého 90ciá n.kupm. /ai.nico před rokem 1989 můžeme v případe punku hovořil m málně o stovkách a u skinheadů spíše o desítkách stoupenců, kteří dohrom utvářeli lokální a navzájem relativně odlišné komunity, v první polovine vadesátých let došlo k masifikaci skinheadské subkultury. Ta vedl;, zt ratou jasně definovaného nepřítele (režimu) k hledání jiného jednoduc pojícího prvku. Pokud jím nemohla být společnost jako taková (neboť i raJ mující se společnost nenízřetelně čitelná), byl záhy okopírován zahraniniív v \ mezení se vůči punku spolu se zjednodušeným pojetím rasismu. V pomé malém českém prostředí pak stačila jediná populární hudební skupina skrze niž takto redukovaná subkulturní ideologie prostoupila takřka celou su kulturní scénu. Subkulturní styl pak pouze odrážel tuto ideologii Dalším z procesů, které lze v rámci subkultur sledovat, je proces enkultur ce. Opět se týká primárně skinheadské subkultury, ale opět ovlivňuje i subkultury punkové. Enkulturace jednotlivých aktérů subkultury totiž ve k prohlubování subkulturního kapitálu ve smyslu postupné kumulace znalos subkultury, a to jak na úrovni ideologie, tak stylu. Důsledkem je oprošťová se od redukovaných podob ideologie, a tedy diverzifikace uvnitř subkultu v souvislosti s tím, který z prvků ideologie subkultury, která má již relativ bohatou tradici, je považován za významný a nosný (politické ultralevé či ult pravé odnože a naproti nim apolitické části subkultur zdůrazňující ideologii styl). Tento proces byl ovšem zároveň umožněn tím, že postupně slábl maso charakter subkultury - být stoupencem subkultury již neznamenalo bezu šlenkovitě následovat aktuální módní trend, nýbrž rozhodnout se pro sdíle nějakých idejí. Poslední proces, na který bych chtěla v souvislosti s daným tématem upj ZOl nit, je odrazem proměny povahy kultury jako takové. V současné spoW nosí i lze již těžko nalézt lokálně ohraničené a ohraničitelné kultury (ke tonceptu kultury viz např. Eriksen, 2006), spíše je možno hovoru o sociál uo^ adekvátně k'tomu se IbSuJItiinatol^ní«ubg !d,^^ iakosíté^ v i" globalizovfi zacházet (jako třeba é ''I'"1' ' ' 1 V kíínkinvnrr.iovvclVsubkullui, ktei .Jit?^?f.ll?ované společnosti a uméjí tedv s ieiími nástroji zcela P &' ik.ii« 1 ;> umějí tedy s jejími mo» Pro které je stěžejním médiem virtuální pr ostor , í Novotná, 2011), tradiční subkultury iako r *^"fnyi světu, postupně ztrácejí svoji atraktiviľu 3 Sk'nheadS' U" ."""mu přis'«PuÍe dalŠÍ Z charaktfistických rysů současné společnost * tfdní modermty. v n,z ,e ^dovoleno a nikdouž nesledu ^jak™ a, fldají. přestává byt punkový a skmheadsky styl vyjádfeníni odlišnos, »'v&iaky i'* nepoburuj., ani nejsou schopny vyjádřit za nimi skrytou ide-' v--*X„á nrn nrritv QPOniPnt ennlařn^.t; ■Ví znaky -i1^ — V,,e,ii jakkoli zůstává pro určitý segment společnosU vyln ůči mainstreamu, nejde o odlišnost stylovou (resp -,jako spíše ideovou, která navíc prochází napi nutně ani na sociální stratifikaci. Na oceňovanou ideovou odlišnost se v ová odlišnost není a neza- ■ g flUtne aiH Ua OUWunn u^uuuivuv,!. nu w^t,nuvailUU ÍUCUVUU UU115I1USI rzovanou např. ve fenoménu bio, farmářských trzích, přirozeném porodu, 1 nálním bydlení apod.) již subkulturní nálepky nestačí - na to je příliš k0,lU1likovaná a zároveň nejednoznačná. Polhemusův (Polhemus, 1994) su-^° market stylů se tak stává také supermarketem ideologií, hudby i chování. ^ ickým příkladem jsou hudební skupiny složené z členů různých subkul-^'''které hrají styl nekorespondující se žádnou z nich. Hudba tak ztrácí svůj ÍUr' lnv. a zejména jednotný, resp. jednotící ideologický podtext. Zdá se, že "o současnou společnost je charakteristické utváření takových sociálních uskupení jež spíše než konceptu subkultury, jakkoli modifikovanému, odpovídají konceptu neokmenů (Maffesoli, 2002), který akceptuje jejich nestálost, proměnlivost a neohraničenost.