stejně jako dřív i nadále punk vnímají především jako hnutí flexibilně reagující na situaci ve společnosti a volající po lepším světě. Na tomto poli lze často pozorovat zmatenost dosud nevyprofilovaných mladších punkerů, kteří teprve až s časem a zkušenostmi zjistí, který směr je jim bližší, či zda vůbec v.subkultuře jako takové setrvat. CIESKE Fft'EETEKN'O -POHYBLIVÉ PífOSTOlí AUTONOMII!? ' 11 cl rej Slačálek1 82 i ii pro tebe znamená heslo dance before ťhe police come? Mám s tím spojený... scénu ze zbitýho Czechteku 2005.- Pro mě nejkrásnější ■ lení tohohle hesla nastalo právě po prvním zásahu, když se policajti nakonec ' '.'i ttekli a vrátili se do aut... byla tam jedna stěna ze soundsystému, která tam na h nice hrála. Říkal jsem, co blbnete, policajti jsou pryč, začněte hrát. Ale zažil ■cm tolik zásahů policejních, že jsem věděl, že to ještě není konec. Ale tak moc ■i-iii si chtěl užít ještě před tím, než nás definitivně rozsekaj, pro mě to byl můj isilnější zážitek nafreeparty... To, že policajti se stáhli zpátky do dodávek, ana-i-tlnou začali všichni hrát a tancovat. Tak to bylo přesně Dance before the police "ii ic Tancuj, dokud nepřijdou, protože teď fakt už přijdou." (Jakub, 29 let). •' zákroku proti technoparty Czechtek roku 2005 publikoval sociolog Jan Kel-In lezi, že freetekno nepředstavuje alternativu oproti konzumním hodnotám, e pouze jejich jiné vyjádření - „technokonzum" [Keller 2005]. Technoparty 11 ledem k masivnímu užívání drog znamená „poněkud zvláštní vyústění liberálního individualismu" [tamtéž] v kolektivním hédonismu. Její rozehnání 1 Text vychází z výzkumu, který jsme prováděli s účastnicí subkultury vystupující pod nickem Emmma. Ta byla první čtenářkou, komentátorkou a kritičkou textu, který zrál v dialogu s ní. Původně měla být i jeho spoluautorkou, k čemuž nedošlo pro její odpor k podílu na objektifikaci subkultury podobným textem. Tato kapitola jí je věnována. 83 tak podle Kellera nepředstavuje projev intolerance středního proudu vůči alternativě a významné politické téma, ale prostě jen potlačení jednoho typu bezohledného konzumerismu ignorujícího reálné problémy společnosti, vůči níž se staví do pozice „alternativy". Kellerův článek představuje dosud jediné vyrovnání české sociologie s fenoménem freetekna,2 příznačně vyrovnání publicistické a vyhroceně polemické. Následující text nebude popírat dílčí výstižnost některých Kellerových postřehů a ani jeho základní teze.3 Tvrdí-li Keller, že freetekno dosahuje odlišnými prostředky (alternativními akcemi, sebeorganizací) stejného cíle (konzumu), lze podmíněně souhlasit s diagnózou freetekna tak, jak jej autor viděl prizmatem mediálního obrazu Czechteku 2005. Nesouhlas se bude týkat především významu oné odlišnosti ve formě: právě ta dává freetekno scéně značnou autonomii a umožňuje jí v některých případech fungovat jako nositel myšlenek alternativy a společenské opozice. Tato odlišnost přispěla k tomu, že freetekno mohlo rozvíjet i jiné než konzumní hodnoty a právě tato odlišnost také zabránila splynutí domněle příbuzných podob konzumerismu a koop-taci subkultury a umožnila jisté podoby politizace této podle Kellera esenciálně apolitické subkultury. Kellera tedy nebudu kritizovat primárně za špatnou charakteristiku obsahu této subkultury, ale za podcenění významu její formy. Stěžejní otázkou této kapitoly tedy bude míra autonomie subkultury freetekno v ČR. Tu budu sledovat ve třech oblastech - hodnoty české freetekno scény, podoby subkulturního kapitálu a politické obsahy v této scéně. Paralelně se sledováním autonomie se kapitola pokusí prezentovat určitý obraz hodnotového světa českého freetekna. Kapitola je uvedena stručným nástinem vývoje subkultury freetekna. Pokračuje částí sledující hodnoty, vztahy a pravidla v českém freeteknu. Tuto pasáž uvede pokus formulovat a zhuštěně popsat čtyři základní, „zdrojové" hodnoty Pokud nepočítáme některé bakalářské a diplomové práce k tématu, často inspirativní a leckdy zjevně zrcadlící i osobní zkušenost [srv. Brychtová 2001, Zajdáková 2005, shm8 2006, Horká 2007, Ledabyl 2007 a Brodilová 2009]. S částí Kellerových závěrů podmíněně souhlasili i někteří respondenti, dodávali ovšem, že sociologova kritika „přišla v tý propagandistický válce po Czechteku, tak to považujú za ránu do zad, svým způsobem" (Dominik, 42 let). 1 reetekna, následovat bude snaha poznat, jak se scéna vymezuje dovnitř a jak n.ivenek. Poté přikročíme k analýze vnitřních hierarchií s použitím konceptu 11 (kulturního kapitálu. Kapitola bude uzavřena částí věnovanou politizaci. Freetekno nebude nahlíženo jako součet participujících jednotlivců, ale l.o soubor očekávání, představ a pravidel, které jsou pro dané prostředí cha-■ 1 kteristické a utvářejí jej. Pokusím se tedy popsat freeteknařskou „scénu" jako 1 ukturu, jako sediment zkušeností a soubor norem. Je jasné, že od ideálního typu není nikdy daleko ke stereotypu, že tento popis je nedokonalý a reduk-tivní a nejen, že nezachycuje (tak jako jakýkoli jiný popis) „realitu v její úplnosti", ale především, že má sklon opomíjet právě ty aspekty subkultury, které ion pro její účastníky klíčové. Namísto etnografie parties a romantických ob- i/íi nomádů se text soustředí na to, co se z parties přenáší do dalšího života «ustníků. Používané citace jsou většinou vybrány ne jako osobní výpovědi, ale Inko svědectví jevů a situací, které jsou charakteristické pro aspoň část inter-•nbjektivní zkušenosti této struktury, která se někdy nazývá „scéna". METODOLOGICKÉ POZNÁMKY I kladem výzkumu bylo 16 polostrukturovaných rozhovorů s účastníky sub- II kury. Kritériem pro výběr byla primárně aktivní participace na subkultuře v rolích člena soundsystému (10), tvůrce fireshow (3), organizátorů veřejné I kce subkultury (4), redaktora blogu spojeného se subkulturou (1) nebo autora kolní práce o freeteknu, která byla v subkultuře zpětně diskutována (1) (tyto mle se někdy překrývaly). Vzorek je zúžen na lidi s dlouhodobou zkušeností se subkulturou, nezpo- II vbňovaným postavením v ní a většinou vysokým stupněm identifikace s ní. I in vzorku jsme nepojali kategorii mladších, méně zapojených účastníků - je-iu h výzkum by byl náročnější a méně vypovídající, protože tito účastníci subkultury 1) mají menší možnost ovlivňovat i znát pravidla, jimiž se subkultura řídí a 2) představují rozrůzněnější skupinu. Rozhovory reflektují stav scény v první dekádě 21. století, tedy dobu, kdy byli respondenti aktivní. Někteří z nich o svém zapojení nebo i o scéně samotné mluví v minulém čase, což se promítá i do textu. §4 85 Věkové rozmezí respondentů se pohybovalo od 21 do 42 let (většina respondentů ovšem spadala do kategorie 24-34 let). Z 16 respondentů byly 4 ženy. Respondenti pocházeli z Prahy a Středních Čech. Rozhovory představovaly do značné míry dialog a je na místě poděkovat jeho účastníkům. Přinejmenším částečně v této kapitole vystupují spíše než v roli zkoumaných objektů v roli spoluautorů, jakkoli se závěry jistě mnozí z nich nebudou souhlasit. Na tomto místě je třeba se situovat. Svůj výzkum jsem nedělal jako „nezávislý" vědec, který „objektivně" a nereflektované přikládá k subkulturám ideologické kategorie většinové společnosti a zkoumá například, zda přispívají ke společenskému konsensu či jsou semeništěm extremismu a sociální patologie, zda jsou či nejsou rizikové apod. (srv. zejména Smolík 2006 a 2010).4 Začal jsem jej zpracovávat jako příležitostný účastník akcí subkultury, v níž mám řadu přátel, a rovněž jako politický aktivista, který několik let experimentoval v rámci organizování pražských Do it yourself karnevalů (2008-2010) s pokusy tuto subkulturu politizovat a přitom nezneužít, neproměnit její podstatu. Otázky, které jsem si kladl ve výzkumu, měly svůj kořen v aktivistické reflexi. Zároveň měl být výzkum pokusem o alternativu objektiflkačnímu psaní 4 Je třeba dodat, že Smolíkův diskurz není přehnaně represivní, ba naopak se snaží o subkulturách psát s jistým pochopením a diferencováním odpovídajícím přibližně příslovečné figuře „hodného policajta". Jeho permisivní a kvazitolerantní závěry ovšem nic nemění na jeho v zásadě policejní epistemologii - tedy na tom, že jeho základní mřížkou je „vztah subkultura vs. společnost, resp. dominantní kultura" [Smolík 2006] a potažmo rizika, která subkultura pro společnost může představovat. Ať už se nakonec „obhájí" nebo ne, hraje v tomto případě subkultura vždy roli „sprostého podezřelého". Tato perspektiva se projevuje i ve Smolíkově nedávné kompilační popularizaci, včetně kapitoly o taneční scéně, na níž je především patrné, že téma nepatří mezi autorovy hlubší zájmy. To se projevuje někdy i spornými tvrzeními. Formulace typu „taneční hudba se sice používá jako zastřešující termín pro celou scénu včetně muziky, na jakou může tančit leda želva nebo robot" [Smolík 2010: 235] ponechme stranou a přejme autorovi, že se patrně pokoušel být vtipný. Píše-li ovšem na základě studentské ročníkové práce o oblékání účastníků party, že „[mjuži nosí těsná trička, zvonové kalhoty a vysoké, nebo naopak sportovní boty. Ženy si leckdy berou pouze nezbytné minimum - spodní prádlo, průsvitné oblečení" [Smolík 2010: 241], vytváří stereotyp, který zachycuje pokud vůbec, tak jen menšinu technařů. nhkulturách. Jestliže jsem napadl určité podoby tohoto psaní jako ideolo-l č, nečinil jsem to proto, abych si nárokoval neideologický status. Mé psaní In (re?)konstruovat ideologii, která bude blíže popisované subkultuře, ;í se bude snažit odrážet její postoje. Psaní a interpretace rozhovorů byla Itickým dialogem, v jehož rámci jsem text dával průběžně připomínkovat itazovaným. i'111 HLED VÝVOJE SUBKULTURY ľormování freetekna na Západě ovlivnilo New age, squatteři a travelleři, rozvoj , >n istředků masové komunikace i nový typ stimulantu - taneční droga extáze. 11 irtekno rovněž vzniká z odporu k mainstreamu taneční hudby: stísněnému 1 isiředí v halách, DJským hvězdám, vysokému vstupnému a ztrátě původní pmitaneity. Alternativou se staly venkovní svobodně organizované akce bez 111 pného, pořádané přímo soundsystémy, tzv. jreeparties. Charakter akcí subkultury (hluk, drogy, „ilegální" formát) a rychle rostoucí počet jejich účastníků vyvolaly v zemích, kde se freetekno rozšířilo, reakce [srv. obecně zejména St John 2009]. Pro vznik české scény byl zásadní zejména vývoj ve Velké Británii. V roce 1994 byl přijat represivní zákon (Criminal Justice Cl), který konání akcí tohoto typu v podstatě znemožnil. Radikálnější část vény se přesouvá do undergroundu nebo opouští Británii a vydává se kočo- 1 livropou s tzv. soundsystémy.5 V létě 1994 se první z nich - legendární Spi-11] Tribe a Mutoid Waste Company - objevují v ČR. V jejich režii proběhl první místní teknival.6 Odehrál se pod názvem Freetekno festival (od roku 1999 nahrazen názvem Czechtek) na louce u Hostomic. Pro další vývoj freetekna v Česku byl rozhodující vznik místních soundsys- Soundsystémem je parta, která společně vlastní techniku potřebnou k pořádání par-ties - tedy zejména dodávku, nákladní auto nebo autobus, agregát na výrobu elektřiny, výkonné reproduktory, gramofon, mixážni pulty apod. Soundsystém má také své jméno a často i logo nebo výrazný grafický styl, zejména starší soundsystémy se stávají legendami. Party pořádaná společně mnoha soundsystémy, často výroční událost subkultury v dané zemi za účasti řady soundsystémů, včetně zahraničních, a tisíců návštěvníků. 0(3 87 témů jako Ladronka sound systém, Cirkus Alien, Mayapur, Direct drive, Technical Support či NSK. Vedle velkých teknivalů, které si získaly tradici a výroční periodicitu, začalo přibývat menších partiesve squatech, hospodách, klubech, ale i venkovních, často bývalých vojenských prostorách. Technařské soundsys-témy také dodaly ráz i značný počet účastníků pražským street parties v letech 1998-9. Výroční teknivaly jsou v první fázi indikátorem růstu scény, v druhé její popularity - roku 1998 se počet jejich účastníků zvýšil na 3000, roku 2000 činil 5000, roku 2001 už 12 000 lidí, v roce 2002 20 000 lidí a o rok později hovoří odhady až o 40 tisících návštěvníků. Subkultura se zároveň projevovala stovkami freeparties pro řádově menší počet účastníků. Jejich do jisté míry uzavřený charakter určoval i způsob organizace - skupina lidí kolem soundsystému přijela na místo party, zde připravila zvuk a namluvila na záznamník infolinky vzkaz o místě konání. Potenciální účastníci pak získali - většinou z letáčků či od přátel- telefonní číslo, na kterém si vzkaz vyzvedli, a o party se tak dozvěděli. Kolem Czechteků propukla v médiích morální panika akcentující obtěžování místních, ilegálnost akcí i problematičnost subkultury. Roku 2004 ukončila Czechtek po několika dnech konání policie, v následujícím roce znemožnila jeho konání. Zásah následovala vlna protestů a celospolečenská kontroverze, technaři zde byli ovšem z větší části spíše objektem než subjektem. Důsledkem pro subkulturu byla dohoda o konání dalšího Czechteků mezi technaři a Ministerstvem obrany. Roku 2006 tedy Czechtek proběhl legálně ve vojenském prostoru, za účasti 40 až 50 tisíc účastníků, často lidí mimo free-tekno komunitu přilákaných mediálním obrazem akce. Důsledkem této nové zkušenosti bylo rozhodnutí velké části aktivních příslušníků subkultury v tradici Czechteků nepokračovat. V jisté opozici vůči masovosti a kooptaci Czechteků uspořádalo pod heslem Go east několik českých soundsystému také Ukra-jinatek na poloostrově Kazantip, význam alternativy získal také již delší dobu převážně Čechy pořádaný Bulgariatek. Se zrušením Czechteků nedošlo k zániku subkultury. Trendem se stalo vystupování freeparties z ilegality (může souviset i vysokým počtem policejních zásahů). Větší akce se častěji organizují na legálním či pololegálním základě. Stále jsou však pořádány i klasické freeparties, který mají ilegální charakter - vypadají však jinak než dřív. Zpravidla se jedná o jedno utajené místo, které si ■1 lundsystém (či spřátelené soundsystémy) drží pro sebe a kde pořádá party vícekrát během roku. Jedná se přitom o malé až soukromé akce, počet účastníků třídka přesahuje sto lidí. ZDROJOVÉ POJMY: AUTONOMIE, TECHNOLOGIE, HÉDONISMUS A SPIRITUALITA /..ikladní hodnoty freetekna jsem rozčlenil podél čtyř osových pojmů - autonomie, technologie, spiritualita a hédonismus. Vyplývají z interpretace étosu estetiky freetekna, zároveň korespondují s rétorikou samotných technařů. i 'iilišení těchto čtyř pojmů má sloužit ke zmapování ideového a estetického ■i ulorysu freetekna. \11tonomie a technologie. Technařské pojetí autonomie koresponduje s kon-1 rptem dočasné autonomní zóny Hakima Beye. Podle Beye [Bey 2005] skon- I čas revolucí, je třeba odmítnout sen o celospolečenské emancipaci. Zbývá vymykat se v konkrétním místě a čase kontrole a vytvářet ostrůvky nekontrolované svobody, sounáležitosti a radosti. Autonomní zóna existuje sama pro <'l>e, jako prostor, který není pozorován. Jakmile je spatřena, mělo by to znamenat její konec - namísto střetu či hledání modu vivendi se systémem by se měla přeskupit a vzniknout nepozorována jinde. Autonomie znamená nezávislost na vnějšku, nepředstavuje konfrontaci 1 ním. Subverzní postoj, je-li vůbec přítomen, spočívá v ignoranci, ne v otevřeném konfliktu. Většinová společnost má být obejita, ne provokována. „Já proti inzumní společnosti neprotestujú. Je to [freetekno] v kontrastu s konzumní ■1'tilečností, ale jako protest to nevnímám" (Lemon, 29 let). Praktickým vyjádřením nezávislosti je heslo a etika DIY (Do It Yourself, udělej si sám). V užším slova smyslu je tento koncept vztažen především na • 11I1 uru a její produkci. Na praktické úrovni se projevuje zejména důrazem na ■ m čitý typ „kutilství" - schopnost poradit si vlastními silami a schopnostmi »technickými obtížemi a produkovat bez vnějších (nutně komercionalizují- 1 í 1) prvků akce a artefakty: počínaje elektronickou hudbou a parties a konče :jí- maskami a tričky. Heslo DIY tak deklaruje {ve skutečnosti pouze částečnou) nezávislost na byznysu s oblečením napojeném na subkultury Étos DIY kultury je participační - vyzývá k účasti, oceňuje kreativitu a. naopak kritizuje pasivitu. Směřuje k rozmlžení nebo ideálně k překonání rozdílu mezi producentem a konzumentem kultury. Nejsilnější ideotypický obraz spojený s autonomií je nomádství. Kočo-vnictví, spojené s dočasnou proměnou místa, vytváří podle St Johna horizont, který „není utopický, ale heterotopický" [St John 2004:38]: není soustředěn na ideální neexistující místo, ale na možnosti dočasného přetvoření konkrétních míst teď a tady. V českém prostředí přesto můžeme hovořit o nomádské utopii: Jestliže v zahraničí představovalo kočovnictví (v subkultuře se užívá anglický výraz travelling) reálný životní styl a část scény opravdu bydlela v dodávkách a přesouvala se, pro Česko se až na výjimky jednalo pouze o inspirující představu, lákavý, ale nedosažitelný ideál, který vymezoval hodnoty „pravého" free-tekna. Představa technařů jako kočujícího kmene či kmenů obsahuje hned dvě podstatné charakteristiky autonomie - nezávislost na společnosti, neucho-pitelnost a svobodu vůči ní, a zároveň sounáležitost, intenzivní citové pouto dovnitř. Nomádský přístup k místu se materializoval pouze v klíčových okamžicích subkultury - při parties, kam většina účastníků přijíždí auty a vesměs kolektivně, na místo, které na několik dní změní svou přítomností a pak z něj zase zmizí, aby se do něj často už nikdy nevrátili. Étos osvobození, soběstačnosti a nomádství přibližuje freetekno hippies (patřili k jeho inspiračním zdrojům) či některým ekologickým proudům, zejména pokud uvážíme, že jde o přinejmenším dočasný odchod z měst do přírody, kde se odehrávají parties.7 Rozdíl ovšem spočívá v prostředku, který nomádství a freetekno kulturu umožňuje (a v jeho reprezentaci estetikou free-tekna). Tímto prostředkem je technologie. Freetekno vedle výše jmenovaných 7 Tato podobnost s ekology ovšem zviditelňuje podstatnou odlišnost - technaři ke svému vstupu do přírody nejsou motivováni její ochranou. Jejich chování v ní je před- I metem častých mediálních diskusí, v nichž odpůrci technařů zdůrazňují poškozování I prostředí příjezdem a pobytem značného množství Udí a rovněž obtěžování lidí i zví- I řat v okolí hlukem, zatímco obhájci technařů zdůrazňují, že sama subkultura se snaží I Škody vyvolané svým pobytem minimalizovat, např. úklidem místa po akci. vit vis inspiroval cyberpunk, nezávislost na společnosti není umožněna odtrhli i m od její technologie, ale naopak jejím subverzním či kvazisubverzním vyšitím. Takto popisuje současný freeteknař „fenomén úplný soběstačnosti": Máš svůj agregát, bedny, svoji dodávku. Můžeš se pohnout, kam chceš. Během li dne to rozbalíš a uděláš si zázemí. Všechno, co potřebuješ, si přivezeš s sebou" (Lemon, 29 let). Svoboda je zde spjatá s mobilitou - s možností bydlení zajištěnou autem ■ možností produkce kultury zajištěnou zvukovou technikou. Technologie se lem spojuje s přírodou, do níž se technaři nejen vracejí, ale zároveň ji s te- > 11 no logií propojují. Jak uvádí ve svém manifestu legendární britský soundsystém ■iral Tribe: „Cílem je objevovat neustále se měnící horizont... zdokonalování. l>m tento cíl je třeba využít nejmodernější digitální technologie zkombino-iiiř s životními systémy..." [Manifest Spirál Tribe 2004]. Řada freeteknařských ■: 1 ľ faktů využívá kombinaci organických a anorganických prvků - např. lidská if la modelovaná z technologických materiálů. Dochází k „erozi hranic mezi tě-Irsným a technologickým" [Pini 1997:169, cit. dle St John 2004:30], ale tím také k návratu přírody coby chaosu a nahodilosti do anorganického technologického ta, S tím může souviset i obliba piercingů a dalších technik body-modification ■ izi celou řadou technařů. Vztah mezi technologií a přírodou je určující i pro samotné freetekno. Na • irparties odjede z velké části městská mládež na několik dní do přírody -BVäem s techno-hudbou. Nejde o návrat k primitivnímu, ale „technologie tě ubodí a vrátí zpátky do lesa" (Jakub, 29 let). Estetika freeparty masivně vy-iv;i technologie - je charakterizovatelná slovesy „bliká, svítí, pípá, duní", bě-lu-m akce se lze „procházet takovým sci-fi městem, vybereš [si], co tě zrovna zauč, je to jak kdybys přelaďoval rádio" (Džodrž). Toto „přelaďování" koresponduje s oblibou internetu, který se stal klíčo-: 11 freeteknařským médiem a který svou nestrukturovaností a spontanei-1 koresponduje s freeteknařským pojetím technologie: ,,[s]truktura internetu l'in mě reprezentuje organickou strukturu různejch neuronů, propojenejch ni/.nejma vláknama, který si navzájem predávaj informace. Je to samoorga-njící uspořádání, který právě je... v přírodě tam, kde něco funguje správně přirozeně... Internet... je úplně ideální médium pro tuhletu subkulturu, už je- nom topologií jednotlivejch počítačů propojenejch, že to vypadá podobně jako buňky v lidským těle, stejně tak to může vypadat podobně jako auta rozmí- I stěny na louce a jednotlivý lidi, co se tam tak pohybujou, nějak spolu interagu- I jou a vytvoří nějakej výsledek" (Džordž, 27 let). Spiritualita a hédonismus. Party je pro své účastníky zážitkem vytržení. Část respondentů popsala první zkušenost s ní jako mezní zážitek, prvotní šok, „úplně... jinej svět" {Lola, 21 let) a uvedla ji jako klíčový bod pro další směřování do subkultury. Akce na kolektivní úrovni představuje „zábavu", „mejdan", I kolektivní hédonismus, jedná se o obdobu hédonismu většinové společnosti s mnoha společnými rysy. I v sebekritice některých účastníků subkultury „se ve finále jedná o extrémní diskotéku, kde je hlavním aspektem zábava" (Jakub, 29 let). Odlišná je extrémní podoba hédonismu - několikadenní, kolektivní, 1 často spojená s užíváním drog. Namísto hédonismu jakožto racionálního do-1 plňku všedního života je zde ideálem hédonismus do značné míry bez omezení. Party je také rovnostářská - v jednom prostoru se setkají lidé z různých sociálních prostředí, neoddělují je překážky a hierarchie se zde nastolují pokud vůbec, pak zcela nově. Party je výbuchem hédonismu, který v principu a ideální poloze nemusí být časově ani jinak omezený. Koncentrace na moment party ovšem také znamená relativně malý přesah do běžného života. Subkultura je pro řadu svých příslušníků sice klíčově důležitá, ale přece jen „víkendovka" (Daniel, 26 let), která svým členům neposkytuje vlastně ani mnoho možností pro účast mimo zlomový okamžik party. Rozdílem oproti hédonismu většinové společnosti je spojení kolektivního konzumu se specifickým typem individualizované spirituality. Kombinace lidské blízkosti, repetitivní hudby a drog je zdrojem zážitků popisovaných ve spirituálních termínech. Přinejmenším v českém případě by ovšem bylo velmi zavádějící popisovat freetekno jako nové náboženské hnutí, jak diskutuje na kanadském případě Olaveson [2004]- Spiritualita je spjatá s konkrétním místem, zážitkem a stavem, je spíše jazykem pro popis zkušenosti party, která je 1 vnímána jako „energie, vlna", souvisí s étosem kmene, komunity a blízkosti. I Většina respondentů ovšem byla velmi kritická vůči náboženství, k němuž zaujímala stanoviska obdobná ateistické části české společnosti („výmysl na I ovládání lidí" - Lemon, 29 let, „všem náboženstvím říkáme sektáři" - Študák, I ■ let), aniž by se sami vždy označovali se za ateisty. Spiritualita vnímaná skrze konkrétní zážitek je individualizovaná, jak zdůrazňují i ti technaři, kteří mají m-jblíže k religiozitě: „[Njepřihlásil [bych se k žádnému] náboženství. Nejsem neistá, ale v podstatě nevím, co jsem. Každej musí hledat skrz sebe" (Momo, 111 let). JAK SE DĚLÁ DOBRODRUŽSTVÍ: VYMEZENÍ „SCÉNY" 1 icetekno se definuje souborem hodnot, jejichž osou je slovo free. Čeština 1 inžňuje dva překlady tohoto anglického slova: svobodný, ale také zadarmo. Adjektivum free se pojí se substantivem party. Jakkoli subkultura vzniká Olern produkce hudby a její akce jsou hudebními akcemi, zdá se, že hudba u í jejím nejpodstatnějším vymezením - věrnost žánru je podmínkou nutnou .1 .mi to ne vždy)8 - nikoli však dostačující. Určující je formát akce, tedy zvolený ■ istor a dodržování určitých pravidel. Pro některé účastníky jsou tyto faktory "ilstatnější než hudba (je jich ale menšina): „[Njejdůležitější je, že je to free r to dělají lidi sami a pro sebe... Techno a ten zbytek je druhotný. Že mají rádi Imo, je spíš náhoda nebo souhra okolností. Mohlo by to bejt cokoliv jinýho" f Lemon, 29 let). I ti, pro něž je určující hudba, ale zdůrazňují atmosféru danou ■ n kovním prostředím obsazené krajiny. Mezi základní pravidla patří nekomerčnost. Akce má být zadarmo. Tam, le se vybíraly poplatky, byly vesměs za auto, ne za osobu, a měly mít jasnou ■..izbu k nákladům. Nikdo také nemůže nikoho omezovat, pokud jde o přivezme jídlo a pití pro vlastní spotřebu. Naopak je zde výrazné vymezení vůči Idem zvnějšku, kteří by chtěli na akci vydělávat (viz níže). Zde se freetekno vplicitně opozičně vymezuje vůči mainstreamovým festivalům. S étosem ne-komerčnosti scéna podle všeho stojí a padá, na freeteknu se „neplatí a jakmile se platit začne, tak to přestane fungovat. A přestane to mít smysl" (Lénům, 29 let). Soundsystémy ovšem na akcích vydělávají, především prodejem I Parties někdy bývají otevřené i jiným subkulturám, pozoroval jsem napr. punkový koncert v rámci/reeparty či experimenty s žánry ze strany některých systémů. 93 alkoholu, některé drog. To scéna akceptuje, i vzhledem k nákladnosti pořízení a provozu soundsystémů (viz níže). S nekomerčností souvisí otevřenost. Hranice pro zapojení představuje identifikace se subkulturou, ale neměly by jí být sociální rozdíly. Freetekno se portrétuje jako subkultura spojující rozdílné, což často zdůrazňovali i respondenti. Na parties se potkává střední třída s okrajem společnosti, vysokoškoláci s kluky z učňáku, političtí aktivisté i manažeři. To samé platilo i o soundsysté-mech, kde se přece jen uplatnily selekční mechanismy (vysoce ceněného členství v soundsystémů mohl dosáhnout především člověk, který mohl nabídnout potřebné dovednosti či peníze nebo měl v soundsystémů přátele - viz níže). ,,[B]ylo zajímavý (hlavně na sound[systém]ech), že tam byli vysokoškoláci, idealisti a lopaty, který uměli auta svařit a tak. A tyhle lidi k sobě našli společnou cestu" (Momo, 30 let). Významnou hodnotou pro freeteknařskou subkulturu je komunita. Pocit blízkosti a vzájemného respektu patří k důležitým vlastnostem party, agrese je odmítána.9 Jakkoli je tanec na party velmi individualizovaný (většina účastníků tančí sama, tanec nepodléhá žádným pravidlům), přesto sbližuje: „Lidi tančej sami, ale přitom tančej všichni dohromady. Vždycky je to napadaný, že ten tanec je hrozně individuální a že jsi tam jakoby sám za sebe. Nicméně kdo někdy takovou párty zažil, tak ví, že už jenom oční kontakt s těma lidma kolem... i když člověk je za sebe, má opravdu pocit, že tancujou všichni dohromady" (Libor, 32 let). Další úroveň blízkosti se projevuje v rámci jednotlivých soundsystémů, ty o sobě někdy hovoří jako o kmenech. V jejich rámci je blízkost udržitelná, protože se může zakládat na osobní známosti, zatímco intenzivní blízkost s neznámými je omezená většinou jen na party: „[A]si to bude hranicí kmene, kdy se lidi ještě můžou znát. V rámci jedny zóny, párty, kdokoliv tam přijde, může zažít pocit sounáležitosti. Ale v dlouhodobém vývoji, když to překročí hranici, kde se můžou všichni se všema znát, tak už to začíná bejt vtahovaný zpátky, od čeho to bylo vymezený - od společnosti" (Momo, 30 let). Za nejintenzivnější formu sblížení se v subkultuře pokládá společný travelling - vztahy navázané během něj pokládají respondenti za ryzí, prověřené. Komunitu vytvořenou bě- 9 Což ovšem implikuje, že se vyskytuj e. ticm travellerských zážitků označují někteří slovem „rodina": ,,[d]íky tomu, že r m získal tudlenctu druhou širší rodinu, tak já vlastně se cejtim hrozně zvý-I lodněnej oproti řadě jinejch normálních lidí mý generace, který maj ten klasickí') okruh kamarádů. Já tomu říkám rodina, protože jsem si stoprocentně jistej .1 mám to už životem ověřený, že dejme tomu u těhle deseti, patnácti lidí ať už máme jakýkoli spory, tak vím, že jsou to lidi, který by za mě dali ruku do ohně, ľrý by se za mě postavili ve rvačce a který by se kvůli mě nechali možná i zavřít. Takže to jsou takový jistoty, který nevím jestli lidi můžou o svých přátelích isto říct, protože se často nedostanou vůbec do situací, kdy by mohli zjistit, 1-1 k co přátelství je silný..." (Libor, 32 let). Blízkost, která by z dlouhodobého hlediska měla být založená na osobní ■mírnosti a z hlediska krátkodobého na důvěře, se chápe jako „opak vůči masovosti" (Shaman, 29 let) nejen komerčních akcí, ale i některých freeparties. I.ikmile se okruh účastníků významně rozrostl, hovoří se o ztrátě původního tucha akce, o parazitizmu a konzumerismu lidí, kteří s hodnotami subkultury iirměli nic společného apod. Konkrétním symbolem tohoto parazitizmu se . 11 i stánkaři, kteří začali j ezdit na Czechteky a jsou vnímáni jako aktéři vnáše-lid cizorodý prvek a zároveň jako lidé, kteří berou zisk soundsystémům a tedy iidvádějí peníze ze subkultury. „[Kjdyž si potom od nich ve finále tu kukuřici kupuješ, tak cejtíš, že bys neměl... a že kukuřici by mohl nabízet... bar [něja- l id soundsystémů]" (Daniel, 26 let). Někdy byl reakcí na stánkaře bojkot („já 111 si nekoupila na párty jídlo od někoho, který není pod nějakým soundsys-■ mcm" - Zora, 28 let), někdy se je aktéři především z řad soundsystémů po- ■I i.šeli ve prospěch parties zdaňovat nebo vyhánět, jejich přítomnost nicméně byla vnímána jako rušivá.10 Důraz na nekomerčnost a oddanost společnému ■Uchu přebíjí hodnotu otevřenosti, ta je podmíněná identifikací se subkultu- 10 Za zajímavou výjimku můžeme označit přítomnost některých místních prodavačů na Czechteku 2002 na Andělce, kde technaři vnímají příležitost některých místních k výdělku za součást až mýticky nekonfliktního vztahu s místními, který bývá uváděn jako příklad a argument ve sporech o konání parties. Někteří respondenti vnímali přítomnost místních prodejců vysloveně pozitivně, jako součást sblížení s místními a odlišovali také venkovany, kteří si přišli přivydělat, od profesionálních prodejců na pozdějších Czechtecích. M 95 rou, jinak je sice nevyhnutelná (pro určité typy parties subkultura postrádá nástroje exkluze), ale nežádoucí. Vnáší problémy - stánkaři jsou ve skutečnosti zřejmě jen symbolem pro odpor k masovosti, k příchodu lidí, kteří „nevědí, o čem to je", k anonymizovanému prostředí, v němž se začaly výrazněji objevovat krádeže nebo rvačky. To, že party přerostla komunitní rozměry, znamenalo z dlouhodobého hlediska zánik její specifické podoby a atmosféry. Ve výpovědích respondentů se stejně jako v diskusích uvnitř subkultury a jejím prohlášení z té doby často objevovalo obvinění médií - právě medializace znamenala ono „spatření" dočasné autonomní zóny, které ji zároveň proměnilo, vneslo do ní prvky, které jí znemožnily být dále „autonomní". „Komerční média tak dlouho jezdila na parties a tvrdila, že tam je bordel a feťáci... až se tam ty feťáci a bordel začali objevovat" (Jakub, 29 let). Součástí pojmu party je rovněž představa o dobrodružství. Ideálem je opět travelling, může mít ale rovněž limitovanou podobu cesty na party, zejména je-li pořádána jako klasický „ilegál" nadivoko, s místem vybraným na poslední chvíli. Někteří respondenti uvedli, že pro ně subkultura zprostředkovala návrat k pocitům, které znali z dětských táborů (někteří byli v dětství např. skauti). Ústup akcí „na divoko" v důsledku represí znamená setření významného prvku prožívání subkultury: „to dobrodružství, nebo celej ten prožitek z tý párty už začínal tím voláním na infolinku a řešením, kde to bude atd... třeba dvakrát, třikrát se mi stalo, že jsem jel na nějakou párty, kterou jsem měl z doslechu od kamaráda atd., přijel jsem tam a ta párty tam nebyla" (Študák, 26 let). KDO KURVÍ SCÉNU: INTERNET A INTERPELACE Instancí, která má klíčový význam pro formulaci hodnot a vymáhání pravidel ve freeteknu, je internet. Jedná se o hlavní médium subkultury, primární zdroj informací a rovněž nej důležitější prostor pro diskusi. Prostřednictvím internetu se odehrává značná část produkce subkulturní identity mimo party, „subkultura funguje skrz internet každej den" (Momo, 30 let). Internet přemosťuje propast mezi normálním životem a vytržením v podobě freeparty, umožňuje „zůstat v kontaktu... i během... civilního života. Sedět v práci, ale zároveň si povídat s kámošema, se kterejma mi bylo dobře o víkendu na párty" (Shaman, 29 let). V analogii s konceptem „interpelace" u ideologických státních aparátů nise Althussera [1994] bychom mohli říci, že internetové diskuse představují Istém smyslu ideologický aparát subkultury, které přispívá k tomu, aby její isi niky udržel v každodenním kontaktu s děním a hodnotami subkultury, se cítili být v tomto smyslu „interpelováni", bezprostředně oslovováni hod- II mi freetekna i mimo okamžik party. Význam internetu je spojen s absencí jiných médií v subkultuře. Ve •kladbách až na výjimky není přítomen text, subkultura nemá takřka žádné 1 my. Slovo je přítomné v letáčcích a heslech, mnohem podstatnější je však «olc zvuku a obrazu. Jakkoli někteří respondenti zdůrazňovali nepotřebnost, I nišivost slova,11 tato nadbytečnost či nepatřičnost textu se patrně vztahuje louže na okamžiky parties: „freetekno scéna je sice bez slov, ale bez slov člověk může existovat furt... To by pak nebyly plný média internetový úplně zho-Jilcjch komentářů na nějaký mejdany, kdyby to bylo jenom o muzice" (Ilja, i1 let). Internet se tak stává polem pro návrat slova, kde se doříkávají naznačo- II ié či tušené sdílené významy. Internetová diskusní fóra jsou médiem reflexe scény a v jistém smyslu její k')kontroly. Právě na internetu se mohou verbalizovat a artikulovat pravi- «11.1, jindy pociťovaná jako nepsaná. Právě prostřednictvím internetu mohou za-ivat obvinění, že ta či ona aktivita (řečeno často a někdy i ironicky užívanou fúzí) „kurví scénu", přestupuje limity její sebedefinice. Jakkoli virtuální platina většinou nepřináší reálné sankce, už samotné probírání na internetu je >i íjemné. Pro někoho může být internet prostorem participace a možnosti podílet se na určování hranic subkultury: „Mně dotedka... strašně lidí nemůže III na jméno, protože přesně v rámci diskusních fór atd.... veřejně jsem na ně it ,,[P]rostě/ree tékno nejsou písničky. Nepoužíváš tam slova, jde většinou o mnohahodinový sety" (Libor, 32 let). ,,[T]ady to [slova] je dokonce nežádoucí. Tam potřebuješ cítit rytmus a dostat do transu, slova by tě z toho vytrhovaly. To není o nějakém poselství, 1 íějaký zprávě. Je to o transu, je to o tom, že to pulsuje... to je vlastně poselství tý hudby" (Daniel, 26 let). ,,[0] čem by se tam povídalo? Jsme hrozně free...' (zpívá) A druhá sloka by byla: Jsme hrozně free...' (zpívá) Proti ničemu se tam nevyhraňuješ v týhletý kul-1 uře, maximálně tam můžeš popsat, dejme tomu, proč je to takhle, ale to vznikly i nějaký texty vyloženě - Desatero, kdesi cosi, i Spirál Tribe sepsal nějaký dokumenty atd. To si člověk může přečíst..." (Študák, 26 let). 97 ukazoval, verejne jsem je haněl, veřejně jsem jim i nadával, a ne že bych čekal, že se něco změní, ale spíš ať si to některý lidi uvědoměj, že třeba to nebyla ta správná cesta, začít dělat megalomanský párty, protože pak se z toho stane to, co se z toho teďka stalo" (Študák, 26 let). Na druhé straně, i ti, kteří byli terčem podobné kritiky a často ji pokládali za neoprávněnou, ji vnímali jako zpětnou vazbu a někdy na jejím základě měnili své chování: „[T]o tlachání proti nám... nám taky trošku otevřelo oči, protože zas nechceme tu kulturu ničit... cizím lidem... máme ty určitý hranice, který nám právě třeba jakoby na Nyxu [internetový diskusní server] byly prostě ukázaný ,hele pozor, takhle ne'..." (Damián, 31 let). Moment reflexe je často momentem rozbití pociťované jednoty. Kritika znamená vyhranění a zaujatost, étos komunity snadno střídá atmosféra sporu. To vede naopak k reflexi internetu a jeho kritice jakožto média, které deformuje komunikaci, zvýhodňuje nekonstruktivní způsoby diskuse, rozeštvává lidi a vyjadřování názorů vlastně deformuje. Rovněž vede k repetitivnosti v diskusích: „co se na internetu řeší, to je nonstop už tak tři roky. Jako kafemlejnek, jedni říkají to a druzí ono a pár lidí se mezitím plácá" (Sára, 27 let). Výsledkem je „rozpitvávaní problémů na internetu... když ty lidi nejsou schopný si to říct do očí" (Ilja, 32 let}. Internetové diskuse jsou některými aktéry v subkultuře vnímány jako určitý odcizený stín reálných aktivit a prostor pro ničení atmosféry lidmi, jejichž reálná participace na subkulturním dění je mnohem menší než ta virtuální - a také odlišná. Jedná se o prostor, kde „je každej král... schovanej za svojí ikonkou a když jsem se s těma lidma potkal osobně, tak se s nima dá mluvit" (Damián, 31 let). Internet rozděluje „scénu". I proto se někteří technaři cítí potřebu vymezit se vůči názorům z internetové diskuse akcí v reálném prostoru. Jak uvedl člen jednoho z nejstarších soundsystémů o své reakci na tvrzení, že se nesnášejí s jiným soundsystémem: ,,[K]dyž už to dospělo do doby internetů a takový ty angažovaný, právě tyhle zabedněný mozky, podpůrci jedny nebo druhý party, tak strašně tvrdili, jak se nemáme rádi, tak jsme jim na ten popud udělali asi tři společný mejdany..." (Ilja, 32 let). Internetové diskuse pochopitelně zvýhodňují ty členy subkultury, kteří mají dobrý přístup k internetu a jsou ochotní na něm trávit čas, což je speci- ! leká část technařů. Podle jednoho z respondentů „[s]pousta lidí, těch technařů ba, vůbec třeba nemá počítač, takže jsou úplně mimo síť" (Dominik, 42 let}, lim se naopak „nudí v práci" (Lola, 21 let) s připojením k internetu a jsou proto logicky v podobných diskusích nadreprezentováni. Rozdíly ve statusu účast-iků se mohou projevit i přítomností na technařských diskusních stránkách: .nejvíc cool byli ty, co byli na Nyxu, největší lůzři byli na Tekwayi, někde tak borí n byl ten Cyber" (Dominik, 42 let), popsal jeden respondent rozlišení podle .nových serverů, v jejichž rámci technaři zakládali své diskusní stránky. PROTI NEBO MIMO? INTERAKCE SE SPOLEČNOSTÍ ! 11 vtekno nemá primárně potřebu intervenovat do společnosti a ovlivňovat ji. h Istatná je spíše nezávislost. I uspořádání party je ovšem interakcí se společností, už jen proto, že party potřebuje prostor pro své konání. ,,[N]epotřebuješ ■ iilnou pomoc od toho systému. Ty prostě seš totálně soběstačnej. Jediný, co bol lužel potřebuješ, je to někde udělat" (Študák, 26 let). Estetice freetekna odpovídají odlehlé louky, nepoužívané vojenské pro- I iry, staré lomy apod. Technaři se zde často setkávají s hostilitou obyvatel přilehlých, vesnic či majitelů pozemků, se skandalizováním ze strany médií a někdy i s policejní represí. Sami to nezřídka interpretují jako „závist svobody" I laniel, 26 let) a srovnávají se s nomádskými Romy. Tuto metaforu do značné míry přejímají ze zahraničí, kde má ovšem reálnější základy - tamní scéna je i 11 lak mnohem více orientovaná travellersky a jednak tam stále existují cikán-kočovníci, s nimiž travellerská scéna (vycházející rovněž z hippies) někdy pul upracuje. V českém prostředí se vzhledem k absenci travellerů i kočovných lomů (jimž bylo kočovnictví zakázáno v roce 1958) jedná spíše o romantickou II ostylizaci, navíc minoritní - vzhledem k pozici Romů v českém dominantním diskurzu je stylizace do nich podbarvena politickým postojem, který je li.trakteristický spíše pro menšinu scény. Jako „bílí cikáni" se označovalo jen několik intelektuálně a kriticky orientovaných technařů, kteří tuto svou autoři ylizaci spojovali se sítotiskovými workshopy pro romské děti. Prvek roman-I n kc autostylizace byl obsažen i v zarámování freeteknařského karnevalu ve pojení s dalšími akcemi jako „Týden nepřizpůsobivosti" na podzim 2009 - 00 i toto zarámování bylo vnímáno jako solidarita s Romy vůči mediálnímu ná-lepkování, pro většinu zúčastněných bylo ovšem nepříliš srozumitelné. To však nemění nic na tom, že na obecné úrovni patří odmítnutí rasismu k naprosto konsensuálním postojům mezi respondenty. Mezi principy, k nimž se respondenti hlásili, patřila zodpovědnost ve výběru místa a nakládání s ním: minimalizovat obtěžování okolí a uklidit po sobě nepořádek. „Jak to vypadalo předtím, tak to bude vypadat i potom," {Študák, 26 let) shrnuje jeden z respondentů ideální (a nereálnou) představu o výsledku úklidu po party. Minimalizace odpadu během party a úklid po ní byly často zdůrazňovány jako podstatné formy participace a jako jedno z dělítek, které odlišuje zodpovědné členy subkultury od těch nezodpovědných. Účast na úklidu signalizuje vážnější zapojení do subkultury a identifikaci s její autostylizací, zejména na velkých parties typu Czechtek, se týkala jen menšiny účastníků. Deklarovaná snaha o ohleduplnost vůči společnosti ovšem neimplikovala hledání konsensu s ní. Kultura autonomní zóny a dobrodružství spíše nepřeje předjednávání prostoru; pronajatý pozemek ztrácí část svého kouzla. Poetickému obrazu znenadání se vynořivších nomádů odpovídá představa dočasného obsazení ladem ležícího prostoru. Vyjednávání by také podle respondentů bylo kontraproduktivní z praktických důvodů - zbytečně by upozornilo na záměr pořádat party a přispělo k jejímu zmaření. Většina respondentů legitimizovala občasné porušení vlastnických práv v důsledku uplatnění pomyslného „práva na party"12: ,,[J]e to blbý jenom v tom smyslu, že je to nepříjemný pro toho majitele... Ale postavil bych to klidně na úroveň toho, že já sem omezovanej jima, že se nemůžu nikde vyblbnout" (Daniel, 26 let). Tato legitimizace ovšem nepočítá s trvalým zpochybněním soukromého vlastnictví (jako např. v případě radikálnějších squatterů), ale pouze s dočasným využitím cizího majetku, které majitele nepoškodí. Někteří tech-naři upřednostňují domluvu i z hlediska ohledů na majitele, a to s vědomím toho, že to z hlediska ortodoxních představ o jejich subkultuře „není správně": „je tam nějaká domluva s někým - a mimochodem, i když to není správně, tak 12 Pojem, který se v rozhovorech neobjevil, ale byl přítomný jako výrazné heslo v britském rave a jeho aktivitě proti Criminal Justice Bili. mi' to vyhovuje víc, protože se mi nelíbí, když je to ilegál a přijede tam někdo, • 111 u ten pozemek třeba patří a začne uplatňovat nároky na svůj pozemek a ať leme pryč a ty lidi jsou ještě na něj drzí" (Lola, 21 let). Na předem domluvená místa přešla ovšem scéna převážně v reakci na policejní represi nedomluvených freetekno akcí. Až s touto represí vznikl podle li mho z respondentů pojem ilegál jako protiklad legálního místa pro konání 11 y, aby se tento výraz stal posléze spíše vyjádřením nostalgie po minulosti než. označení reálné možnosti. Oba typy akcí - legální i ilegální - se začaly potý-ii se specifickým typem nákladů. V případě ilegálu to byla rizika represe a ve-s krátká životnost: „[Ijlegální párty se stále dají dělat... ale... trvá jednu noc. i/.ka je, jestli to lidem za to stojí... večer někde rozbalíš bedny, do rána si někdo začne stěžovat a ráno ti tam přijedou fízlove a ukončej ti to. Nicméně tobě H>daří udělat tu jednodenní párty a většinou nejseš nijak postiženej" (Libor, \i let). V případě legálních akcí většinou vstupují do hry peníze za pronájem i istoru, které se musejí vybrat či vydělat, což vede k tomu, že parties ztrácejí ni nekomerční charakter, a rovněž závazná předchozí domluva, což vede ke .ně dobrodružnosti. Slovo ilegál může konotovat záměrný střet se zákony. Ideálem technařů .íle není střetávání se státní mocí, ale spíše šedá zóna v rovině takového pomluva ní norem, které by nutně nevedlo k represivní reakci. Mimo okamžik party žijí technaři své životy ve většinové společnosti, iispěšného zařazení části svých členů čerpají někteří i pocit hrdosti či jisté i l íazenosti nad většinou, mobilizovaný v okamžicích, kdy stát na technaře 'i í. Někteří technaři v té chvíli zdůrazňují své vazby k většinové společnosti: i.ikožto „daňoví poplatníci" financující mimo jiné zasahující policisty (jak se oblevovalo v heslech a prohlášeních souvisejících s Czechtekem 2005), ale ně-kily také jako lidé, kteří patří k elitě: „[Kjdyby si měla ty lidi soudit podle toho, 11 se oblíkaj, tak řekneš, že to je spodina společnosti. Naopak!... [Ejlita zní nadneseně, ale rozhodně to byli lidi, který to maj v hlavě srovnaný, který jsou in-111 '.entní a který i pak v tý společnosti, kde každej - nebo většina - těch lidí si Ixiliužel taky plní tu svojí roličku, tak ty jejich roličky jako rozhodně nejsou zanedbatelný. Nejsou to lidi, který prostě někde stojej u pásu anebo dělaj prostě pukladní na kase" (Študák, 26 let). Tato rétorika může v některých případech 100 101 vést nejen k pohrdavému přístupu k některým nízko postaveným socioprofes-ním skupinám, ale také ke zpětnému narušení étosu rovnosti členů subkultury: „Tam jsou lidi, který jsou úplně totálně na dně, spodina, který nechodí do práce, nemají vzdělání. Pak ty, který mají tu práci, mají vystudovanou střední, mají maturitu nebo výučňák, až po ty co mají vysokou nebo několik škol... Ale navíc právě k tomu freeteknu se pojí lidi, který jsou úplně na okraji společnosti, který nemají nic a nikdy nic mít nebudou. To se mi nelíbí" (Lola, 21 let). Důraz na úspěšné postavení některých účastníků parties se u jedné re-spondentky objevuje v kontrastu s členy společnosti, kteří proti freeteknu stojí, jako je zasahující policista nebo studentka pomlouvající freetekno: „Já to beru, že kdybych byla nejakej feťák, co nevydělává prachy a jenom někde krade a má IQ tykve, nebo kdybych někde něco ničila, ale my jsme přijeli na pozemek, kte-rej byl zaplacenej, a oni se k nám chovali, jak se k nám chovali. Proč mě do Prčic poloviční analfabet, kterej ani pořádně neví, kde je, kam ho přivezli autobusem, kde bude dělat zásah, neví vůbec nic a jenom slepě poslouchá nějaký příkazy, má sotva dostudovanou nějakou základku, tak se ke mně bude chovat z pozice tý síly? To já prostě nenávidím... Připadalo mi, že jsme něco lepšího, něco jako elita, máme víc volnosti a mužem si víc dělat, co chcem. Ale vím, že teď je to vnímaný fakt špatně. Třeba když se studentama přijdeme na nějaký téma hudby a tak dál, tak: ,Co nenávidíte?' Techno!'... [P]ro ně je to ta zlá, špinavá, hlučná hudba... ten největší odpad a největší svinstvo a [nemá smysl] vysvětlovat jim, že lidi, který tu hudbu dělali, tak s nima maj obchodní jednání, učej je, případně jim dělaj šéfa..." (Erika, 32 let). Reprezentanti subkultury zde přejímají měřítka většinové společnosti (úspěch, vzdělání, postavení v sociálních hierarchiích) a snaží se je využít proti této společnosti v momentě, kdy je potlačuje. V důsledku se tím ovšem vzdávají autonomie vlastních hodnot a zpětně mezi sebe zavádějí hierarchii. Ta se projevuje i v diskurzu dalších účastníků, kdy jeden respondent ze soundsystému mluví o části návštěvníků, kteří jsou označováni slovem „ještěr" (a které většina respondentů spojuje s věkem) v souvislosti s jejich sociální pozicí: „většinou jsou to lidi fakt nezaměstnaný nebo věčný studenti bez peněz, a podle mě to je obtíž scény..." (Damián, 31 let). Toto třídní vymezení, které se objevuje u některých respondentů, kontrastuje s ideologií prostoru pro všechny bez ohledu na sociální postavení mimo „party". ioz V této souvislosti je zajímavé, že většina respondentů neřešila v době ko-ei.iní výzkumu závažnější sociální problém a vesměs byli zaměstnaní. V kon-. 1 li s častou představou o subkultuře jako o „vzpouře proti rodičům" je mluvný také fakt, že pouze jedna respondentka řešila ve vztahu ke svým ro-. lim závažný problém (odcizení). Subkulturní orientaci svých dětí většina tdiču akceptovala a (někteří po konfliktech či s jistými obavami) tolerovala. Nrkteří respondenti vnímali i jistou kontinuitu s hodnotami rodičů (např. re-m mdent, jehož otec byl disidentem), jiní u nich vnímali oporu i pro technař-1 ;i ktivity. Nechyběl respondent, za kterým přijela jeho matka na návštěvu do meckého squatu, respondentka, jejíž matka vyjádřila přání jet s ní na party ispondent, jemuž matka pěstovala marihuanu. Technaři se v tomto světle l)ýt nikoli rebely proti autoritě otce a matky, ale důslednými dětmi líberál-li rodičů, posouvající jejich hodnoty o něco dál.131 revolta, pokud je v subkultuře přítomná, je tak vysvětlitelná jako „dořeknutí" hodnot rodičů a okolní •"lečnosti oproti tomu, jak reálně fungovaly. „Vyrostli jsme v divný době, li vnejch vztazích. Revoluce nerevoluce, na běžný úrovni mezilidskejch a rodí n nejch vztahů radikální volnost nebyla. A tady byla. Autonomní zóna, kde ' 1 lověk může vyjádřit, jak chce" (Momo, 30 let). Freeteknu tak můžeme rozu-uiťi jako reakci na hodnotové rozpory transformačního období devadesátých 11 mládeže, která v té době dospívala, jako naplnění příslibu svobody, který •I invá ideologie přinesla, aniž ho plně přeložila do reálných vztahů obklopu-inicli mladou generaci. Zároveň jej můžeme číst jako doplněk v zásadě harmonického soužití s rodiči, která umožňuje radikální ventilaci případných ome-■ní, časově limitovaný únik. Ve freeteknu neexistuje silné vymezení oproti jiným subkulturám - při-imenším ve zkoumané skupině, tedy ve starší generaci a „elitě" freetekna uni uvádějí, že situace je jiná u mladších). Vymezení vůči kterékoli sub-iliuře se tak jeví více jako záležitost osobních preferencí než jako identitní 11 Fakt dobrých vztahů s rodiči lze ovšem interpretovat různě - vzhledem k věku respondentů jako důsledek překonání sporů o subkulturu již v pubertě nebo vzhledem k jejich výběru na základě prosazení v subkultuře poněkud konzervativním poukazem k možnosti, že právě harmonický vztah s rodiči a tedy absence vážných konfliktů s nimi jakožto zdroje dalších problémů mohl k tomuto úspěchu přispět. 103 otázka scény, obecně lze nicméně říci, že od hippies odlišuje technaře sklon k větší „drsnosti" („jsou moc sluníčkový... ,tady nepošlapem kytičku' atd.... sa- j mozřejmě respekt k tý přírodě tam prostě je. Ale... stylem... tak jsem šlápnul na kytku, přece se z toho nezblázním, nebo jsem zhuntoval louku, ta louka se z toho po prvním dešti probere" - Študák, 26 let), od punku přístup k hudbě a typ akcí. Freetekno je často několikátou subkulturou v pořadí: „Hodně lidí začalo jezdit na freeparty potom, co hojně navštěvovali klubový techno, spousta lidí jako třeba já jsem byla malý pankáč... další mohli být skejťáci atd." (Sára, 27 let). Někteří technaři ani nerozlišují subkultury podle hudebních stylů, „lidi od hip hopu, od punku a od skáčka, to byla vždycky jedna velká subkultura" (Erika, 32 let), pro jiné je techno jednou z jejich subkulturních identit a berou si i z dalších stylů, podstatnější je pro ně obecně undergroundová identita. Jiní respondenti uvádějí, že mezi technaři je častý poněkud nadřazený postoj vůči jiným subkulturám (nepříliš viditelný i proto, že se často manifestuje především lhostejností), který může být i reakcí na negativní přístup těchto subkultur, charakteristický např. pro část punkerů. Z druhé strany, někteří technaři vnímají naopak společnou subkulturní identitu s punks. Pro pocit jednoty je u některých technařů důležitý rovněž společný kontrakulturní prostor, kde se subkultury setkávaly, jako byly squaty Ladronka a Milada, které část scény spojily rovněž s anarchismem a autonomním prostředím. V našem vzorku nenajdeme silné vymezení ani vůči klubové taneční scéně. Pro část technařů se jedná o prostředí, ze kterého vzešli, s nímž spolupracovali a které se také mobilizovalo na podporu freetekna po zákroku proti Czechteku 2005 (lidé z této scény tvořili např. část členů iniciativy Policejní stát). I člen soundsystému, který se vymezuje jako radikální a u kterého by šlo očekávat tvrdé vymezení vůči komerční podobě taneční hudby, zdůraznil potřebu otevřenosti a vzájemných přesahů: ,,[J]sou i lidi z komerční scény, který občas si přijdou někam zahrát na nějakou freepar ty, se uvolnit od těch všech stresů a sekuriťáků... My bychom měli bej t otevřený a... měli tím jednáním a tou zábavou dokazovat to, že ta naše zábava je lepší a víc svobodnější" (Ilja, 32 let). MOC, NEROVNOSTI A SUBKULTURNÍ KAPITÁL: UVODNI VYMEZENI • ivzdory étosu rovnosti existují ve freeteknu jako patrně v každém sociálním 11isystému nerovnosti a hierarchie. Pro jejich analýzu si vypůjčíme pojem Sauli Thornton subkulturní kapitál. Jedná se o aplikaci Bourdieuova konceptu kulturního kapitálu, který vychází z teze o relativní oddělenosti jednotlivých polí ve společnosti a je konceptem, který má měřit status (základními podo- I uni kapitálu jsou Bourdieuovi kapitál ekonomický, přímo směnitelný za pe-PÍze, kulturní a sociální, který znamená např. kontakty, vztahy a konexe). Pokud jde o kulturní kapitál, dělí jej Bourdieu na tři podskupiny: absorbovaný uhoáied], objektifikovaný a institucionální - první představuje internalizo- ii ié znalosti a kódy chování (např. pravidla stolování či znalost cizího jazyka), druhý vlastnictví věcí (např. knihovna), třetí formální uznání (např. akademický titul) [srv. Bourdieu, 1986]. Koncept subkulturního kapitálu vychází u Thornton z toho, že subkultura představuje pro své nositele specifické a často velmi významné subpole s vlastními odlišitelnými měřítky statusu. Její koncept představuje výzvu k sestupu niikropolitickým vztahům, neboť podle ní velká část dosavadního výzkumu Rylo mládeže „přepolitizovávala jejich zahálku a zároveň ignorovala subtilní mocenské vztahy, které v nich jsou ve hře" [Thornton 1995:14; srv. též Riley et al. >io]. Tři podoby subkulturního kapitálu omezuje Thornton na dvě, absorbo-. 11 iý (např. správné užití slangu) a objektivovaný (např. sbírka kultovních desek) : 1 lornton 1995:11-12]. Pro naše účely budeme nicméně muset institucionalizo-11 inu podobu kulturního kapitálu dle Bourdieuho vrátit do hry - bez ní bychom mohli stěží analyzovat význam členství v partikulárních uskupeních pro status. Freetekno odmítá formální autority, naopak někdy odkazuje k autoritám mizeným. Ty získají svou pozici dovednostmi, kreativitou a zkušenostmi, ko/.hodující je důvěra, získávaná v okruhu známých, která se prostřednictvím pověsti v subkultuře může rozšiřovat: „[Djůležitý bylo, když se o tom člověku dělo. Že nikoho nepodrazil, že někde něco už zařídil a dokázal. Máš lidi, který 11 uznávaný do dneška, protože víš, že se na ně můžeš spolehnout... a že ne-"ii blbý" (Erika, 32 let). Klíčovou hodnotou se tedy zdá být renomé, subkul-ro ženy nehodí. Ke stereotypům většinové společnosti se přidávají specifika subkultury. Vny se často dostávají do subkultur jako partnerky mužů - to ale vyvolává imchyby o vážnosti jejich identifikace. Po rozchodu partnerů je to obvykle • na, kdo vyklízí pozice v soundsystému či kdo opustí subkulturu jako celek. ■ 1 iy, které jsou v subkultuře aktivní, často oceňují převážně mužské prostředí I lolkama většinou byla nuda" - Erika, 32 let) a někdy dávají ženám, které se ilo subkultury dostanou skrze muže, najevo nepřátelství. Scéna nebrání zapojení žen, je ale dimenzována spíš na muže. Často ten-|uje k tradiční dělbě práce: ,,[J]sou holky dýdžejky... holky, který říděj náklaďák. bych, že tam není žádná hranice, jsou holky, který vyráběj bedny.... [ale] je no wc jsou ty lidi starší, tím menší roli hraje vizáž. Hodně to ty lidi bere, když jsou mladší a chtěj dát najevo, že někam patří. Čím jsou starší, tím víc chápou, že ta příslušnost je hlavně v tom, co děláš, a ne, jak se oblíkáš" (Lola, 21 let). Uniformita, přítomná ve freeteknu jako v každé subkultuře, je tak zároveň vnímána jako opozitum vůči její klíčové hodnotě, tvořivosti. I s tím souvisí fakt, že jakkoli může uniformita dodat mladým technařům určitou sebejistotu, jejich objektifikovaný kapitál je vždy hravě přebit kapitálem institucionálním: ,,[N]a jednom Czechteku jsem si vyšla na procházku... a měla jsem na sobě něco strašně růžovýho, nějaký flitry a nevím co, a takový dva vzorový ještěři, kšiltovku i v tom létě takhle nakřivo, jako koukaj a řikaj něco jako: ,Co to je?' a v okamžiku, kdy jsem zalezla za bar, kterej byl [významného sou-ndsystému], tak najednou ten postoj vůči mně byl úplně jinej" (Erika, 32 let). Absorbovanému i institucionaliz ovánému subkulturnímu kapitálu starších mladí technaři někdy čelí ignorancí nebo výsměchem: ,,[P]okud by to takhle bylo [že by autorita vyplývající ze zkušeností převážila vše ostatní], tak by teda před [naším soundsystémem, jedním z nejstarších v Česku] všichni ti mla-dbši si museli sednout na prdel... [T]y mladý nás [přitom často] vlastně ani ne-znaj, natož aby tam byla nějaká falešná úcta, mnohdy je tam vysmívání. Třeba jsem zaslech tedkon, když jsem jel takhle v tramvaji, se tam bavili takhle mladi ještěři, tak říkali - ti [členové onoho soundsystému], to jsou ty, těm už je padesát..." (Libor, 32 let). „Paradoxně už ta generační vlna je tak daleko, že třeba ty nový generace už ty začátky vlastně vůbec neznaj a pro ty mladý jsou už úplně mimo ty starý, že jim už ani nic neřeknou, takže na ně ani nemůžou nějak působit vzorově" (Dominik, 42 let). Na samotných parties tanec baví a inspiruje mladé, zatímco starší přijíždějí často spíš ze společenských důvodů: ,,[T]yhlety dvě skupiny jsou na těch parties v podstatě téměř až fyzicky oddělený, protože když jdeš na párty, tak... na baru... stojí stará parta a kecá a hází vtípky a vzpomíná a vypráví... a pak máš druhou skupinu, která je před bednama, což jsou ty mladý, který trsaj a mrda bedny14 a řvou, maj ruce nahoře, ale tyhlety dvě skupiny se v podstatě... nepro-tínaj a v podstatě se [spolu] ani zvlášť nebavěj... samozřejmě občas se vzpomír 14 Časté slangové označení pro způsob tance charakteristický pro některé mladší účastníky 1 starý časy, kdy tráva byla zelenější a nebe bylo modřejší vole a lidi nekradli ak dále. Ale zároveň ty starý... tam chodí spíš, aby se podívali, aby se potkali • kámošema" (Jakub, 29 let). A tak, ač by se zdálo, že je to stará generace, kdo určuje podobu parties a která .1 všechny trumfy z hlediska subkulturního kapitálu v rukou, z popisu parties isobí pasivně, pozorovatelsky. Navzdory tomu, že někdy sehrává organizátor- «kou úlohu, jsou to mladší účastníci, kdo mají na rozdíl od většiny starších elán 1 aktivity a kdo nakonec podobou své účasti rozhodne o charakteru akce. Sub- i li ura je prostorem mladých, ti mají perspektivu, volný čas a motivaci participovat, pro starší se často jedná o pozůstatek postupně mizejícího mládí, zatímco leh nová situace je odvádí od silnějšího zapojení, nebo od něj přinejmenším ixlvedla velkou část jejich vrstevnické komunity. Zdůrazňování hodnoty vlast-10 subkulturního kapitálu tak můžeme spíše než jako projevu „ageismu" rozu- II jako kompenzační, sebeobranné reakci na vlastní nejisté postavení. f k ECE BY SES NETAHALA S BEDNAMA: FREETEKNO A CENDER l nrtekno se vnímá jako „ještě nejotevřenější" ze subkultur, v níž jsou ženy i.imci možností braný asi nejrovnocenějc. A možná... i nejvíc zastoupený" Dominik, 42 let) [srv. Kellyová 2008]. Participace žen, zejména v rolích aktiv-1 účastnic, je ovšem relativně (ve vztahu k participaci mužů) malá. Projevují se i zřídkavé případy usměrňování, že některé činnosti (mixování hudby) - i no ženy nehodí. Ke stereotypům většinové společnosti se přidávají specifika subkultury. Zrny se často dostávají do subkultur jako partnerky mužů - to ale vyvolává jun hyby o vážnosti jejich identifikace. Po rozchodu partnerů je to obvykle 11, kdo vyklízí pozice v soundsystému či kdo opustí subkulturu jako celek. iv, které jsou v subkultuře aktivní, často oceňují převážně mužské prostředí I lolkama většinou byla nuda" - Erika, 32 let) a někdy dávají ženám, které se ii hkultury dostanou skrze muže, najevo nepřátelství. Scéna nebrání zapojení žen, je ale dimenzována spíš na muže. Často tenis tradiční dělbě práce: ,,[J]sou holky dýdžejky... holky, který říděj náklaďák. Irk bych, že tam není žádná hranice, jsou holky, který vyráběj bedny.... [ale] je 111 úplně normální a není to v žádným slova smyslu machistický, když stopadesá-tikilový bedny z náklaďáku vyndaj kluci a nenechaj to tahat holky... to poslední, po čem by ty holky toužily, je, aby zrovna tohle dělaly ony... třeba u nás to je tak, že většinou holky věše j backdropy a staraj se o ten vizuální pohled tý párty... velmi často [se] staraj o bar, o které j my se nestaráme." (Libor, 32 let). TECHNAŘI JAKO ELEKTORAT: VOLIT PROTI PAROUBKOVI Pokud je české freetekno orientované v souřadnicích, které určuje scéna „velké politiky", je to směrem k liberální pravici. I respondenti, jejichž vzorek byl patrně vychýlen k levici, respektive k autonomismu či anarchismu, připouštějí, že „převažuje takovej ten divně česky pravicovej... liberalismus" (Dominik, 42 let). Většina respondentů chodila k volbám, volili zejména ODS a zelené, dále Unii svobody. Pro další volby (většina rozhovorů byla nahrána v zimě 2009-2010) někteří zvažovali nevoličství, jiní uvažovali o Pirátské straně (někteří technaři se do této strany zapojili i aktivně - byla jim blízko kritikou autorských práv a dále požadavkem legalizace měkkých drog) a TOP 09. Respondenti často artikulovali znechucení politickou scénou, a to způsobem, který přibližně odpovídal postojům většinové společnosti: odmítnutí korupce, zákulisních dohod, kompromisů. Silné bylo vymezení vůči komunistům, to někteří uvedli i jako důvod své účasti ve volbách. Někteří respondenti rovněž zdůrazňovali svoji kritičnost vůči velkým politickým stranám a podporu menším jako nositelkám plurality. Radikálněji orientovaní technaři dávají svou pozici najevo bojkotem voleb, nebo případně účastí pouze v těch komunálních. Dva respondenti uvedli, že si při volbách nechají poradit od rodičů. Jeden respondent dá v komunálních volbách na doporučení své matky, protože „má přehled" o dění v obci (Momo, 30 let), jiná respondentka si nechala rodiči rozmluvit volbu Zelených (ve prospěch ODS). V jednom případě se objevila negace Zelených kvůli jejich přístupu k technologii, jmenovitě pro jejich „absurdní názor" na atomovou energetiku (Džordž, 27 let). Volební chování technařů bylo podbarveno negativním postojem vůči ČSSD a Jiřímu Paroubkovi. Šok z brutálního rozehnání Czechteku se během protestu přetavil v rozhodnou negaci Paroubka, který se stal symbolem této represe - a po- |*£mo v rozhodné odmítání celé sociální demokracie. Své rozhodnutí technaři 1M0 rámují jako negativní volbu: „já jsem nevolil ODS, já jsem volil proti ČSSD" ■111< lák, 26 let). „V posledních letech jsem byl nucen volit ODS, přestože vím, že mm to hrozný zmrdi, ale... musel jsem volit proti Paroubkovi" (Džordž, 27 let). Iru JĽden respondent uvedl, že sociální demokracii volil (do Evropského parla- mnuti) a projevil s ní jistou míru podmíněné identifikace: „Kdybych se měl vy-i r v rámci stávajících politickejch stran nebo jejich doktrín, jak je vnímám, tak unii asi něco jako sociální demokrat, s tím, že je mi sympatický zelený myšlení... * kdyby to mělo bejt vymezení mimo politický strany, tak co já vím, nejakej autonom, něco takovýho. Hodně kecám o svobodě, zkrátka" (Shaman, 29 let). K jisté blízkosti poukazovali ovšem i další respondenti: „nejvíc komplikovalo situaci to, isme dostali... přes držku od politický strany, která... by... freeteknu měla bejt vozovkách, jako na tý symbolický rovině nejblíž... furt je nám náhony vzdálená, ale... furt demokratickej socialismus je nám blíž než ňákej liberální kapitánu is nebo bolševismus nebo křesťanská demokracie" (Jakub, 29 let). AľOLITIČNOST MEZI AUTONOMIÍ A LHOSTEJNOSTÍ ■ načo většina respondentů hovořila o freeteknu jako o pravicově oriento-*>niém, někteří pravicoví respondenti naopak vnímali freetekno jako oriento-ié levicově, jeden z nich rozdíl mezi hodnotami a volebním chováním pojí jako paradox: Technaři „jsou levicový, ale... spousta z nich volila ODS" udák, 26 let). Levicové prvky, které se objevují v hodnotách technařů, jsou •pirifické a liší se od etatistického a hodnotově do značné míry konzervativního hlavního proudu na české levici. Nejbližší jim je „anarchismus", který „jde išku ruku v ruce s tou původní myšlenkou freetekna... nechuť k systému, priivě k tomu kapitalismu a nadnárodním společnostem" (Damián, 31 let). Anar- • li ismus zde ovšem nepředstavuje souhrnnou politickou ideologii ani aktivis-inns. Jeden respondent dokonce uvádí, že se k aktivismu v autonomní scéně do-11.1I právě proto, že ve „freeteknu tenhle prostor moc nebyl" (Dominik, 42 let), spiše se jedná o obecný kritický postoj k autoritám, „takovej prostě puberální f m king" (Shaman, 29 let), jak to s ironií charakterizuje jeden respondent. U ně- 1 ých respondentů se nicméně názory související s „anarchoautonomismem" 113 významně promítají do osobního života - jsou vegetariáni nebo vegany, jede: nemá bankovní účet a označuje za důležité pro výběr zaměstnání, aby nebyl nucen bankovní účet mít (pracuje jako učitel na střední škole). Tyto přístupy jsou ale spíše menšinové. Ambivalentní postoj se projevuje i ve vztahu k zahraničním technařům, kteří jsou političtější a radikálnější. Jakkoli mnohdy představují vzor, jejich orientace není přejímána a jedna respondentka ji i tvrdě kritizovala (mj. na základě vzpomínek na vztah s jedním francouzským technařem) jako neautentickou a nevěrohodnou, související s odtržeností od reálného života a od nutnosti pracovat - díky štědrosti západoevropských sociálních systémů. S anarchizujícími prvky souvisí volnomyšlenkářství, které ale podle některých kritičtějších respondentů má za následek i jistou nesoustavnost v myšlení, eklekticismus, který vede k neschopnosti vymezit se. Tato „neschopnost" je ovšem možná spíše neochotou. Přístupem sdíleným napříč subkulturou je deklarovaná apolitičnost. Tu jeden respondent odlišuje od apolitičnosti deklarované u některých skinheads nebo v části hardcorové scény - tam se vztahuje především k problematice fašismu a rasismu a znamená v podstatě hrdě deklarovaný „beznázor" (Dominik, 42 let), aktivně artikulovanou indiferenci. V technařské scéně panuje naopak shoda v odmítnutí rasismu (přinejmenším na deklarativní úrovni). Apolitičnost spíše znamená odmítnutí zapojit se do politiky, která je vnímána jako zkorumpovaná, a také odmítnutí politického rámování, které by nesouviselo se subkulturou a dělalo z ní něco jiného, než je. Představuje tak odmítnutí podřadit vlastní subkulturu pod jiný narativ, než je její vlastní, což by znamenalo jednak vyprávění zkresleného příběhu o své aktivitě a jednak její zneužití pro cizí cíle. Na to jsou technaři velmi citliví, což se projevilo nejen podezřívavostí vůči politikům, kteří vystoupili po Czechteku 2005 na jejich podporu, ale i v mnoha jiných případech. Technařské odmítnutí cizího prisvojení vlastního subkulturního prostoru se obrátilo také vůči anarchistům: „na posledním karnevalu jsem viděl anarchistický vlajky. Přišlo mi, že tam nepatřej. Zase tomu dávaj určitej politickej smysl" (Lemon, 29 let). Pro některé respondenty znamená apolitičnost snahu „nezapojovat se přímo do procesů společnosti, kterou nějakým způsobem odmítáš" (Dominik, 42 let). Je tedy praktickým vyjádřením politického postoje, který se touto svou (ne)artikulací může projevit účinněji, než když se vysloví (tato tendence vyja- 111 tvat se jinak než verbální deklarací - akcí, vizuálem, zvukem - je pro free-kno charakteristická). Nicméně, ať už zdroje této apolitičnosti spočívají v so-ilní kritice či nikoli, je třeba říci, že její dopady nejen na společnost, ale i na ■unotnou scénu jsou kritickému přístupu spíše vzdáleny. Jestliže jiný respon-ni charakterizuje technařskou apolitičnost jako „nebejt vyhranenej... nepři-■: 1 mit se k jednomu myšlenkovýmu proudu nebo straně", dodává v zápětí: „Ale asadě to dost často vede k takový tý maloměšťácký lhostejnosti" (Shaman, ■•> let), k absenci společného postoje a neschopnosti politického vyjádření, l um, kde se technaři shodují, dostane, také pod vlivem kultury apolitičnosti, 11 Inost hédonismus - jeden z respondentů to ukázal ve vztahu k antifašismu: ed antifašistickým protestem na prvního máje dostala ve scéně vždy před-ost party na oblíbené „čarodějnice". 1 I VŘI PODOBY POLITIZACE "..ivzdory dominantní antipolitičnosti můžeme vysledovat čtyři podoby politi-iic freetekno subkultury. I naplňující a instrumentální. V první, historicky nejstarší a empiricky nejpes- ■iší, z hlediska subkultury jako celku zároveň nejméně významné podobě, II t-ctekno fungovalo jako nositel poselství, které se subkulturou přímo nesou-mscIo. Soundsystémy buď podpořily spřízněnou iniciativu svou účastí a hud- DU, nebo jí daly přímo tvář subkulturní akce. Nejvýznamnější zde byla účast některých soundsystémů na street par-iics na konci devadesátých let (viz výše). Zejména v případě první z nich, lobál street party 16. května 1998, zde byla souvislost nejen v účasti sound-.1 ému, ale i v celkové formě akce - ta byla vyhlášena jako street party, což orma akce inspirovaná propojením britské rave scény a antiautomobilistic-110 hnutí, které se zapojením technohudby blokovalo ulice [srv. Aufheben 18, Jordán 1998, Rietveld 1998]. V daném případě byla akce zaměřena proti 1 konomické globalizaci a neměla přesnou podobu street party (většina akce se •■uhrála na náměstí Míru, až večer následoval pochod, který představoval ne-■ valní blokaci ulic, ani zde ale nešlo o statickou blokádu, ale o průvod). Tech- nohudba {včetně DJů propojených spíše s klubovou scénou než s freeteknem) nicméně akci dala výraznou tvář. Spolupráce pokračovala i následně na dvou navazujících akcích - Local street party 29. srpna 1998 a street party 5. června 1999 - k dlouhodobějšímu průniku mezi alterglobalismem anarchistů a autonomů a kulturou freetekna ovšem nešlo, jak se prokázalo absencí soundsys-témů při následných protestech proti MMF a Světové bance. Na spolupráci alterglobalistické autonomní scény a technařů v rámci street parties navázaly brněnské pouliční slavnosti (1999-2002} a protestfesty {2004-2010), méně výrazně pražští anarchisté, na jejichž prvomájových demonstracích příležitostně vystoupil i soundsystém (např. 2003 a 2009). Zatímco pro-testfest chápal svoji identitu jako propojení politického protestu se subverzní kulturou [Slačálek 2009], u pražských akcí bylo propojení instrumentálnější -motivované snahou přilákat další účastníky k vlastní agendě. Pokusem propojit agendu autonomní scény a formu freetekno party byly pražské squatteky (2003, 2004, v podobě doplněné o průvod městem 2008). Obsazování prázdných domů mělo propagovat squatterskou kulturu v situaci její relativní slabosti, zároveň bylo uzpůsobeno charakteru technařské party-nešlo o obsazení nastálo, ale pouze o jednodenní proměnu prázdného domu v autonomní zónu. Akcí se účastnili převážně lidé, kteří představovali průnik mezi technem a autonomní scénou, nebyly tedy příliš početné. Za hranici přijatelnosti se pro velkou část účastníků subkultury dostal pokus o využití technařů ve volbách, kterým byl Volební StředoTekk, konaný 4.-6. června 2006 a spojený s výzvou účastníkům, aby volili Stranu zelených a kroužkovali Matěje Stropnického a Danielu Matějkovou: „Vol svoji generaci. Dej svůj preferenční hlas mladé političce a novinářovi, kteří byli na CzechTeku a budou na CzechTeku" [Pozvánka..., 2006]. Akce byla kritizována v rámci scény [srv. Rychetský 2006] a měla slabou účast. Ani se nezdá, že by její účastníci skutečně podpořili zelené [V22,2006]. Sebeprezentační. Odlišnou podobu měla jiná veřejná aktivita vycházející přímo z freetekno scény roku 2003. Jednalo se o reakci na mediální stereotypy šířené o subkultuře a jejich cílem bylo přenést kreativitu i ducha party v maximální možné míře do ulic velkoměsta. „Nám vadilo, že se začal objevovat ne- ivní mediální obraz. Uvědomovali jsme si tu propast. Můžeme si jet do zóny, •U> ostatní lidi tam nepojedou, protože se budou bát. Chtěli jsme zónu přinést města a umožnit ji lidem vidět a mimoděk do ní vstoupit" (Momo, 30 let), ľ na veřejně prezentovala svou do it yourself kulturu - jako její silné vizuální 1.1 dření byla vybrána forma karnevalu. Do it yourself forma umožnila rela-i í organizační a finanční nenáročnost karnevalu - hudbu a vizuahtu zajišťo-11 návštěvníci a soundsystémy, což podstatně snížilo náročnost a nákladnost lltce oproti srovnatelným akcím komerčním nebo i jiných subkultur. Freetekno se zde manifestovalo i se svou „apolitičností" a jejími rozpory, idný karneval (s výjimkou neplánovaně přidaného z podzimu 2005, který limiestoval proti rozehnání Czechteku) neakcentoval v pozvánkových letá-11 ani vlastním průběhu žádná témata. Zároveň byl rámován prohlášením, kicré jej jasně politicky kontextualizovalo sociálním protestem a jeho sebere-Rexí - kritizovalo vládu peněz, ničení přírody a malou moc jedinců a zvažo-'!•■' možnosti protestu: „Demonstrace bývaly dobrým způsobem jak upozornit Rl 10, co považujeme za problém a co bychom chtěli změnit. Jejich dopad... je ..ik stále menší a menší. Také jsme již dost dospěli na to, abychom se poučili, i rlospolečenská revoluce není řešením... Nastal čas tiché revoluce, revoluce ii itř každého z nás, protože svoboda není cosi vnějšího, je to vnitřní stav člo-■ řka. Nelíbí se nám způsob, kterým se věci dělají ve světě, ve kterém žijeme - i i'ioto je děláme po svém. To je duch a smysl DIY - ,do it yourself - UDĚLEJ IX) SÁM. Na základě těchto principů začíná současnou společností prorůstat nová, paralelní společnost či spíše společenství - decentralizovaná síť založená Bl jiných principech, řídící se vlastními pravidly a do značné míry nezávislá na moci peněz a názoru většiny" [Prohlášení k DIY karnevalu 2003]. Tato paralelní společnost byla následně specifikována s odkazem na [iiatting, travelling, soběstačné zemědělské komunity, odmítání copyrightu, ii eetart - a do tohoto kontextu byla vsazena/reeporty a její městská varianta -nnevafl. Toto zakotvení se nicméně nepromítalo do podoby akce a nebylo palmě velkou částí účastníků vůbec zaznamenáno, jen omezeně tedy mohlo do- i k jeho internalizaci. Ani forma neuspokojila některé organizátory, kteří se inspirovali na západě i|>íedevším v Itálii) a doufali, že účastníci přijdou s kostýmy mnohem více pro- pojenými s myšlenkami akce a rovněž s většími prvky divadelní performance. Z české akce pak měli dojem spíše „pomaturitní taškařice" (Momo, 30 let), navíc se značným opakováním nápadů v průběhu přibývání jednotlivých ročníků. Karnevaly proběhly v letech 2003-6 pětkrát (roku 2005 došlo k jeho zopakování na podzim jako protestu proti rozehnání Czechteku). V roce 2007 byl karneval zakázán úřady a následně zrušen organizátory. Následně bylo vydáno prohlášení o zániku akce: „karneval pomalu vyčerpává, ubývá DIY výzdoby a naopak přibývá klasických neduhů současné krize freeparties... masovost freescéně nesvědčí... rozhodnutí do odvolání v karnevalu nepokračovat tak vychází z obdobných důvodů, jako letošní rozhodnutí nepořádat technival Czechtek" [Freetekno.cz 2007]. Antirepresivní. Pokud něco představovalo politizační vlnu dopadající na celou subkulturu, byla to reakce na policejní zásah vůči Czechteku 29.-30. července 2005. Ten vyvolal pocit křivdy: „Bylo to dost takový nespravedlivý... nefér. Vlastně to bylo takový zrazení... když to bylo konečně legál" (Daniel, 26 let). „Když jsem pak viděl, jak jsou to ty lidi schopný obhajovat, tak mi to podlomilo jakoukoli důvěru v nějaký oficiální orgány. Která se možná časem pomalu nějak navrátila zase, třeba když jsem měl nějakou kladnější zkušenost" (Džordž, 27 let). Pocit nespravedlnosti si našel terč v Jiřím Paroubkovi, který se za zásah postavil a spojil jeho obhajobu se stereotypní stigmatizací freetekna. Jméno premiéra a jeho ministra vnitra se stalo snadným klíčem k rozumění situaci: „Já jsem se o politiku nezajímala vůbec až do roku 2005, kdy jsem si poprvý v životě uvědomila, že někdo omezuje moji svobodu... i když já jsem nic neudělala, nikomu, nic jsem neukradla, nikoho jsem nezabila, a někdo mi bude házet pod nohy granáty. Začala jsem se zajímat, kdo to je Paroubek, kdo to je Bublán" (Lola, 21 let). Technaři se aktivně účastnili demonstrací proti policejnímu zásahu, velmi brzy to ale přestaly být jejich demonstrace a staly se z toho demonstrace na jejich podporu. Sami se k jednáním s politiky stavěli spíše s nedůvěrou, snažili se (nakonec neúspěšně) spíše o právní vyřešení sporu. Jakkoli Czechtek 2005 neznamenal dlouhodobou aktivizaci, měl dlouhodobý vliv na politickou orientaci. Dopady zákroku na scénu zklamaly naděje těch, kteří očekávali analogickou politizaci, k jaké došlo v reakci na represe ■.ápadní Evropě. Namísto posílení anarchoautonomních postojů ve smyslu iclmítnutí „systému", „establishmentu" a státu se hnutí polarizovalo vůči levici. „Na jednu stranu jsem měl pocit, že je dobře, že se lidi probíraj a uvědo-njou si tu politiku a na druhou stranu spoustu věcí nepochopili a volili ODS" (Momo, 30 let). Tento politizační vývoj také provokoval menšinu z technařů k výsměchu a obraně opačného postoje: „rozhodně jsem nebyl součást takový fronty... jakože Paroubek je satan a... ten Emanuel Goldstein, kterej je leti- I potírač Czechteku... tejden před Czechtekem Paroubek vůbec nevěděl, co to . já sem dokonce v tomhle smyslu udělal jeden takovej ad hoc projev.... sem si iI mikrofon a... relativně zkoprnělejm davům jsem řek - prosím vás, to není itom o Paroubkovi nebo o ČSSD. Uvědomte si, že kdyby byli dneska u moci •iloesáci, tak od nich dostanem na držku taky... Paroubek na tom má svůj podíl, 1 ledělejme z toho tady kampaň proti ČSSD... u toho samozřejmě nebyl zdaleka tak bouřlivej potlesk jako u ostatních projevů a ve finále pak dalšího půl ■I u jsem pak strávil na Nyxu hádáním se s většinou českejch freeteknařů, což «m prostě voliči ODS. A vod tý doby kór jsou voliči ODS" (Jakub, 29 let). Politizace v souvislosti s Czechtekem měla ovšem hlubší kořeny než jen negativní fixaci na jednoho politika, v níž byla subkulturní mládež utvrzována Ikou částí médií. V souvislosti s obranou „práva na party" zdůrazňovali tech-n.iři svá pojítka se společností, která je potlačovala, a reklamovali v ní svůj hlas. prohlášení těsně před Czechtekem upozorňovala podepsaná „Freetekno ko-11 rúta" na legalitu akce, její přínos pro společnost („Czechtek... je místem, kde nika občanská společnost... CzechTek a celá freetekno subkultura obecně lohacuji komunismem zdevastované kulturní povědomí") a zároveň na svou iiekomerčnost [Freetekno komunita 2005], během protestů zdůrazňovali svou roli daňových poplatníků (policii „platím ze svejch daní" - Džordž, 27 let). Řadu ■ i mářu konflikt s mocí nevedl k radikální, antisystémové opozici, ale spíše 1 ľklamaci vlastní role občanů demokratického státu. \ktivistická. Po zrušení karnevalů roku 2007 je hned v následujícím roce obnovil kolektiv aktivistů hlásící se k mezinárodní platformě Freedom not Fear 1 i.ikticky tvořený původními organizátory a aktivisty autonomní scény. Karneval se stává výrazem protestu, v ročníku 2008 proti represím (symbolem T,ia 119 se stanou kamerové systémy), sociálnímu vyloučení (zejména akčnímu plánu Prahy proti bezdomovcům) a omezujícím vyhláškám v Praze. Komunita přijala zprávu o obnovení karnevalu s nadšením i rozpaky - na internetových fórech se rozpoutala diskuse, kdy někteří diskutéři vyjadřovali svůj souhlas se snahou zbavit město bezdomovců či případně vyjadřovali obavy z politizace. Jiné příspěvky se naopak bezdomovců zastávaly na základě analogie s technaři. Převážil názor, který vítal oživení karnevalu - a to především v „hlasování nohama" samotných technařů, kteří na akci přišli. Z témat karnevalu ovšem byly všechny ostatní překryty odkazem na kamery, které jediné byly prb tech-nařskou scénu natolik atraktivní tématicky i vizuálně, že je velká část návštěvníků internalizovala. Právě téma kamer bylo pro dané prostředí natolik konsen-suální, že nevyvolalo protesty. I ti respondenti, kteří se zastávali apolitického přístupu a vadilo jim v obecné rovině, že má karneval téma, zároveň neměli problém s vystoupením proti kamerám. Poněkud se proměnila i podoba karnevalu: prostor vedle soundsystému dostala punková kapela a hip hop. Akce se stala „plurisubkulturní" událostí, navzdory tomu, že dominantní zůstalo freetekno. O rok později se stal karneval součástí souboru akcí nazvaných Týden ne-přizpůsobivosti a pořádaných iniciativou Freedom not Fear ve spolupráci s kolektivem Milada, tedy iniciativou squatterů z nedávno vystěhovaného squatu a jejich sympatizantů. Týden byl zahájen pokusem o obsazení nového squatu -jehož se jako podpůrná demonstrace účastnil pouhý zlomek účastníků karnevalu (poměr byl zhruba 200:2000). Jakkoli pro řadu technařů byly squaty spřízněným prostorem a koneckonců rovněž místem, kde se pořádaly některé technoparties, většina z nich vůči squatterské tématice zjevně pociťovala spíše odcizení. Přes užívanou argumentaci podobností mezi zabráním cizího pozemku na party a zabráním cizího nevyužívaného objektu pro bydlení a kulturní aktivity zde existuje podstatný rozdíl, neboť squat se snaží být permanentní autonomní zónou, zatímco u kořene technařského zabrání pozemku stojí zároveň idea nepřisvojení, krátkodobosti pouhého využití (srv. výše). Někteří respondenti rovněž kritizovali české squaty (ať už na základě televizních reportáží nebo vlastní zkušenosti) za nepořádek a neschopnost dělat zajímavé aktivity ve srovnání se západními squattery. Většina technařů téma squattingu pouze pasivně akceptovala, někteří yjádřenou nevolí. Rovněž téma nepřizpůsobivosti (jehož smyslem bylo re-MKniňkovat mediálně často užívaný kryptorasistický label), úmyslně vybrané ■. 1 k, aby umožňovalo různé významy, bylo akceptováno j en částečně - pro řadu . 1 stníků bylo navíc příliš abstraktní až nesrozumitelné. Technařská scéna té-iata přijala pasivně, ale do jisté míry platí slova jednoho z organizátorů, že . ti šina těch téma je tam uměle vnesená a v podstatě to tu scénu samotnou nezajímá" (Jakub, 29 let). U části respondentů se projevovala apolitičnost odmítáni představy, že by karneval měl mít téma, zároveň ale dokázali daná témata •■ ulpořit, konvenovala jim. Organizátoři velmi často balancovali na hraně možného nepřijetí a podezíravosti ze strany subkultury. IAVĚR 111 >vořit o autonomii v případě subkultury mládeže v pozdně kapitalistické společnosti představuje vždy iluzi. Tato kapitola o českém freeteknu byla nicméně .-.iroveň studií možné produktivnosti této iluze. Autonomie jako ideál dokáže livnit jednání a hodnoty i u těch skupin, které se v řadě jiných oblastí plně protínají s postoji, hodnotami i předsudky hlavního proudu. České freetekno do značné míry koresponduje se základním nastavením eské liberální střední vrstvy - soustředí se na poněkud radikálněji pojaté vinilo vé akce. Jejich radikální odlišnost od všednodennosti účastníků vlastně len podtrhuje shodu s časovým režimem většiny společnosti s jejím jasným od-■uím práce a volného času, pracovního týdne a víkendu. Rovněž orientace na Itťdonismus, individualismus a experiment se zdá nevybočovat z rámce většinové společnosti. Jasné odlišení od většinové společnosti a zábranu před kooptací přinášejí 1 vlastnosti subkultury. Zaprvé je to radikalita hédonismu - hlasitost hudby, nerespektování soukromého vlastnictví (jakkoli dočasné a omezené) a propo-H-tií s drogami činí subkulturu nepřijatelnou nejen na rovině proměnlivého vkusu, ale i etických a právních norem většiny. Zadruhé je to apolitický a také to značné míry anonymizující charakter subkultury - tvoří ji pestrobarevné prostředí nicku, přezdívek a stylizací. Má-li subkultura slavná jména, měly by 120 121 to být soundsystémy, ne jednotlivci. Kooptace do běžného hudebního byznysu znamená nejen vystavit se kritice ostatními ze scény (jako v jiných subkulturách), ale také vybočení z žánrových pravidel konstituujících akce subkultury a tím se ocitnout mimo ni. A zatretí je to charakter autonomní zóny jako celku, která nejen v okamžiku kooptace, ale fakticky už v okamžiku zvýšené pozornosti přestane být sama sebou. Hodnoty freetekna vzdorují kooptaci a jsou tedy relativně autonomní. To vybavuje značnou neformální sociální mocí v subkultuře ty aktéry, kteří se zastávají „čistých" hodnot scény a brání její kooptaci, jak se prakticky ukázalo v reakcích na vývoj Czechteku kolem roku 2006. Rozhodně se ovšem nedá říct, že by vnitřní struktura scény byla nezávislá na vnějších faktorech a že by podoby subkulturního kapitálu indikovaly autonomii. Navzdory deklaracím otevřenosti zde nalezneme sociální a genderové pokud ne bariéry, pak přinejmenším překážky, navzdory důrazu na prosazení kreativních zde zároveň narazíme na ageistické hierarchie. Nelze je přehlížet, ale jejich význam neradno přeceňovat - jsou viditelné také kvůli kontrastu s ideálem rovnosti a k tomu, že subkultura je prostorem mládeže a oproti jiným společenským sférám jí dává bezprecedentní možnosti. V politické rovině se většina subkultury identifikovala s apolitičností, která osciluje mezi nezávislostí (napojenou na vyhrocenou společenskou kritiku) a lhostejností (kombinovanou s resentimentem vůči levicovým politikům pro jejich kroky proti subkultuře). Jestliže se subkultura stala navzdory očekáváním a příliš jednoznačným soudům Jana Kellera několikrát nositelkou sociálně-kritického postoje, bylo to umožněno kombinací obou poloh apolitičností: kritičtí autonomové našli formy vyjádření, které neodporovaly základům sebe-pojetí freetekno scény a u odpůrců politizace zvítězila lhostejnost, která vedla k pasivní akceptaci politizujících aktivit. ÚNDElÍGfíOUNto MESKIÉHO HIP H OPU Anna Oravcová Nadměrná velikost triček a mikin, volné kalhoty s rozkrokem téměř u kolen, na lil.ivě kšiltovka, zvláštní gesta u pozdravu, mluva plná anglického slangu a do ho monotónní hudba plná vulgarismů. Protagonisté toho všeho se při tom áří velice drsně a tvrdí, že „dělají umění". Takový je jeden ze způsobů inter-1 ace dnešní hiphopové subkultury ze strany širší společnosti (viz například opis Chili Chilli věnovaný subkulturám, červen/srpen 2009). Co si o tom myslí samotní/é členové a členky subkultury? Jakým způso- i n se identifikují jako hiphopeři a hiphoperky? Jaké jsou jejich hodnoty a ná-'i v? Jaký význam přikládají stylu oblečení? Jak smýšlí o politice či rasismu? Mná se o mužskou subkulturu, ve které ženy zastávají marginální postavení? < l. vnímají dotazovaní/é sexistickou povahu hip hopu a velkou míru objektivi- ii v žen, ke které v ní dochází? Tyto a další otázky se budu snažit zodpovědět v následujícím textu. Ve své bátí budu vycházet z pojetí subkultury podle Williamse [2007a] a z některých 10 dalších specifických konceptů. Podle autora subkulturu vymezuje styl. Na m základě se jednotlivé subkultury odlišují. Ke stylu patří specifické oblení, slang, tanec, gesta či typ účesu. Může být také chápán jako určitá forma doru. Zapojení se do určité subkultury lze interpretovat jako vyjádření odporu či nesouhlasu vůči rodičům či vůči širší společnosti. Mezi další William-•vy koncepty, o které se budu ve své práci opírat a které budu ve své studii po-ívat, patří styl, vzdor, prostor, identita či autenticita. 123