fanoušků (zahrnující i islámské extremisty a další nežádoucí osoby). Stejně se postupovalo při MS 2006 v SRN228.
Perryman (2006) v souvislosti s anglickými reprezentačními fanoušky během MS 2006 zachytil dva nové trendy:
1) média (anglická i německá) se příliš nezaměřovala na problémy způsobované anglickými fanoušky;
2) chování německých hostitelů bylo plné důvěry, vítání a přátelství, spíše než strachu a obav.
Tyto dvě zásadní změny umožnily policejní přítomnost, která byla přátelská, ale zároveň tvrdá. Zásahové jednotky, helmy s hledím, štíty a obušky zde byly přítomny skrytě (tzv. „nekonfliktní přístup"). Náhradou za to byla nová role policie, kdy dohlížela na průběh jednotlivých zápasů (a dění před i po utkáních) bez jakýchkoliv problémů a jednala dříve, než byla přítomnost vůbec potřebná. Stejná politika fungovala již v Portugalsku s velmi dobrým efektem (srov. Perryman 2006).
Lowles (2006) ovšem správně upozorňuje, že zatímco zápasy anglického národního týmu přímo v dějišti šampionátu proběhly bez problémů, násilí se projevilo v Anglii. Zatímco stovky tisíc fanoušků v SRN sledovaly Mistrovství světa na velkoplošných obrazovkách, které byly postaveny v každém městě turnaje, v Anglii byly obrazovky strženy hned po prvním zápase, kdy násilnosti vypukly v Londýně a Liverpoolu. Když byla Anglie vyřazena, výtržnosti vypukly po celé zemi. V Boltonu např. 500 mladíků bojovalo několik hodin s policií, v Jersey místní občané napadli portugalské sezónní pracovníky.
Přesto poslední MS proběhlo z hlediska bezpečnosti bez významnějších excesů a policejních zásahů.
Při posledním Mistrovství světa bylo uděleno přes 3 500 zákazů pro anglické chuligány.
7 Prognóza vývoje popisované problematiky
Na začátku 21. století zůstává divácké násilí na fotbalových stadionech znepokojujícím problémem, a to navzdory vynaloženým snahám a financím, které byly do boje proti diváckému násilí v posledních přibližně dvaceti letech investovány (Rada Evropy 2006).
Je velice obtížné předpokládat budoucí vývoj v problematice politizace fotbalového chuligánství, stejně jako fotbalového chuli-gánství samotného. Přesto lze předpokládat, že především instituce, jako jsou Rada Evropy či EU, se na tuto problematiku dále zaměří a politizace problematiky bude v důsledku dalších legislativních úprav více politizována.
Situace v České republice se do jisté míry bude odvíjet od procesu evropeizace, bude docházet k upřesňování evropské legislativy.
Vzhledem ke změně legislativy během roku 2006 lze předpokládat, že se zvýší počet trestných činů v důsledku zákona 343/2006 Sb. ze dne 29. května 2006, kterým se změnil trestní zákon č. 140/1961 Sb. (novela platná od 1. 10. 2006).
1 vzhledem k dostatečným legislativním (represivním) úpravám, lze předpokládat, že se bude rozvíjet i činnost preventivní, přesně podle Doporučení Stálého výboru Evropské úmluvy ohledně preventivní a sociální práce s fanoušky, která se má zabývat těmito oblastmi:
aktivity spojené s vítáním hostujících diváků;
- dlouhodobou sociální a preventivní práci s problematickými fanoušky, tzv. fan-coaching fanoušků na hostujících zápasech;
používání tzv. doprovodných osob k doprovodu hostujících fanoušků;
- podporu klubů, aby zlepšily a rozšířily svoji spolupráci s fanoušky;
230
231
- výzvu místním úřadům, aby hrály rozhodující roli při rozvíjení preventivních aktivit, zaměřených na mládež (Bureš 2005).
Fotbalové chuligánství lze samozřejmě obtížně vymýtit. To je i patrné z událostí v Itálii z února 2006. Přesto by se podobné masové excesy měly stát spíše výjimkou než pravidlem.
V České republice lze jen obtížně popsat perspektivy a trendy fotbalového chuligánství, což je způsobeno dynamickým vývojem samotných chuligánských gangů i bezpečnostních opatření ze strany státních orgánů. Přesto lze konstatovat, že oblast, která primárně politická nebyla se na konci devadesátých let stala z mnoha příčin (zájem médií, užíváním extremistické symboliky, radikali-zací jednotlivých politicky vyhraněných chuligánských gangů atp.) politickým problémem. I proto lze předpokládat určitou depo-litizaci fotbalového chuligánství a přenesení diskuse od bezpečnostních opatření k preventivním programům.
V České republice je fenomén fotbalového chuligánství vnímán jako marginální téma. Věnuje se mu především denní tisk, který popisuje atmosféru na fotbalových stadionech v ČR, aniž by se snažil hledat hlubší příčiny tohoto fenoménu. Tato práce se pokusila zachytit jednu z rovin fotbalového chuligánství - rovinu politickou.
Fotbalové chuligánství v kontextu České republiky nepředstavuje v současnosti vážný problém ohrožující vnitřní bezpečnost a demokracii, nemůžeme však vyloučit možnou aktivaci některých chuligánských skupin v budoucnu.
Lze poukázat na chybějící systematickou preventivní práci s fotbalovými příznivci. Tato skutečnost by do budoucna mohla znamenat i zvýšenou eskalaci násilí na českých fotbalových stadionech.
Nedostatečnost sociální prevence uvádí i Sveřepá (2002), který sociální prevenci v této oblasti hodnotí jako tristní. Ve srovnání se SRN, kde je realizováno několik desítek fanprojektů sociální práce s fanoušky, v České republice nefunguje specifický street-
232
work (doprovod na výjezdy, nabídka aktivit související s fotbalem apod.), ale i resocializační programy. V České republice je sociální prevence na samém počátku především z důvodů finanční nákladnosti projektů a nedostatečného počtu sociálních pracovníků ochotných pracovat s rizikovou mládeží. V České republice fanprojekty fungovaly či fungují zcela ojediněle, mnohdy na bázi dobrovolné činnosti (např. fanklub při Slovanu Liberec, jehož koordinátorem je Tomáš Čarnogurský) (blíže k sociální práci s fotbalovými fanoušky viz Smolík 2006e).
Přesto mezi kluby a problémovými fanoušky byly v některých městech uzavřeny neformální dohody na „obchodní" bázi, kdy výměnou za materiální výhody od klubu (permanentky, bezpečí-nou pyrotechniku229) garantují fanoušci absenci takových činů, které klub poškozují a za které dostávají pokuty od ČMFS, případně UEFA (např. vhazování předmětů na plochu)230 (Bureš 2004a).
229 O financování ultras v České republice podrobně referuje Football Factory 28/2004: 36-37. Např. pyrotechnické a choreografické produkce ostravských ultras za celou sezonu 2003/2004 stály přibližně 500 000 Kč. Zhruba třetinou se na této částce podílel fotbalový klub Baník Ostrava formou volných vstupenek do kotle.
230 Bureš (2004) však upozorňuje, že morální aspekt podobných dohod je přinejmenším diskutabilní a ke zlepšení kultivovanosti prostředí na stadionech tyto dohody nepřispěly. S tímto tvrzením lze do jisté míry souhlasit, avšak morální chování v samotné kopané, která je zmítána nekompetentností vedoucích orgánů ČMFS, korupčními aférami atp., lze jen ztěží vysledovat. Zřejmě i tyto aspekty vedou ke snižování prestiže české fotbalové ligy.
233
8 Závěr
Pravil k tlustému občanu: „Heleďtese, mladej pane, tady nejste na žádný schůzi! Pozorujte zápas a nerušte!"
„Co vy mně máte co povídat?" ozval se ten pán podrážděně, „já vím, co se smí! "„ Chovejte se jako sportovně vyspělý obecenstvo!"
napomínal Eman.
Poláček, K.: Muži v ofsajdu, s. 30
Předložená práce se snaží komplexně zachytit a především po-litologicky uchopit často politizovaný a medializovaný fenomén fotbalového chuligánství.
Kniha nastiňuje problematiku fotbalového chuligánství, popisuje historický fenomén násilí při fotbalových zápasech a přibližuje subkulturu fotbalových chuligánů. Rovněž uvádí typologie anglických a německých sociálních vědců, snaží se najít vztah mezi fotbalovým chuligánstvím a politickou oblastí především na podkladě politických postojů a předsudků fotbalových chuligánů (blíže jsou popsány xenofóbie, rasismus, antisemitismus, nacionálni šovinismus), na základě užívané (často extremistické) symboliky.
V práci je popsána politizace některých chuligánských gangů v zahraniční (především v Itálii) z hlediska extrémně pravicových či extrémně levicových pozic.
V dalších kapitolách se kniha věnuje českému fotbalovému chuligánství a popisuje vývoj subkultury fotbalových hooligans v České republice, představuje typologii chuligánských gangů sestavenou pro potřeby této práce a popisuje příklady jednotlivých chuligánských gangů (JKG, Pilsen Bois a Berserku Bohemians). Přitom se dle analýzy policy soustřeďuje na politiku proti fotbalovému chuligánství, vymezení fotbalového chuligánství jako potenciální hrozby pro demokracii a vnitřní bezpečnost a její popis a analýzu z hlediska chuligánských fotbalových gangů.
234
r
Dále je popsána protiextremistická politika, v jejímž rámci se odehrává politika proti fotbalovému chuligánství, a aktéři politiky proti fotbalovému chuligánství v České republice. Práce se podrobněji zabývá aktéry působícími přímo na fotbalových stadionech, tzn. ČMFS, Policie ČR, obecní, resp. městská policie a pořadatelské sbory. Kromě toho je diskutován vliv ve vztahu média - fotbaloví chuligáni.
Následně je konstatována nejednotnost evropských politik proti fotbalovému chuligánství, přičemž jsou blíže popsány aktivity Rady Evropy, EU, FIFA a UEFA. Pozornost je věnována aktivitám protirasistických fanouškovských organizací (zastřešených sítí FARE). Jako příklad je rozebrána politika proti fotbalovému chuligánství v Anglii s důrazem na politizaci a legislativní úpravy.
Vzhledem k tomu, že téma fotbalového chuligánství umožňuje interdisciplinárnu přístup sociálních věd, bylo v této práci přihlédnuto i k poznatkům sociální psychologie, sociologie, psychologie, sociální patologie, právní vědy a historie.
Fotbalové chuligánství je třeba vnímat na prvním místě jako asociální/antisociální chování značně specifické subkultury, která může (ale nemusí) mít i politické atributy. Z práce je patrný rozdíl mezi chuligánskou scénou v Anglii, Německu a Itálii, jako i v přístupu k fotbalovému chuligánství demonstrovaném na příkladu Anglie. Přístupy k této problematice ve zmiňovaných zemích dokreslují situaci v ČR.
Fotbalové chuligánství je rovněž vnímáno jako forma kriminality, která se však stala politickým problémem. Ten je řešen v rámci vnitřní bezpečnosti a v České republice je politika vůči němu spojena s protiextremistickými odděleními bezpečnostních složek (srov. Mareš 2003a).
Při hodnocení české chuligánské scény, lze konstatovat, že například skupiny chuligánů Polska, Maďarska, Anglie, Turecka, Německa, Ruska, Bulharska, Řecka, Brazílie, Kolumbie, Argentiny231 či Holandska jsou daleko aktivnější, agresivnější a spole-
231 V Argentině je běžně při řádění radikálních fanoušků pozatýkáno několik set lidí. Často si nepokoje vyžádají i lidské životy či těžká zra-
235
čensky nebezpečnější než skupiny v České republice. Rovněž lze konstatovat, že některé zahraniční chuligánské gangy (například v Rusku či Bulharsku) se na činnosti ultrapravicových skupin přímo podílejí či sympatizují s jejich myšlenkami (viz Mareš, Smolík, Suchánek 2004; Smolík 2005).
České chuligánské gangy se etablovaly v průběhu druhé poloviny devadesátých let, takže je jen velice obtížné vytvořit typologii, která by přesně charakterizovala jednotlivé gangy. Přesto je v práci typologie uvedena.
Centrum strategických studií (2003) při hodnocení fotbalového chuligánství konstatuje, že v roce 2003 není většina gangů tím, čím byla ještě před dvěma až čtyřmi lety, kdy jejich počet a členská základna dosahovaly nejvyšších čísel. To může být důsledek nasazení protiextremistických složek Policie ČR (ačkoliv schopnost ovlivnění politického dění mají chuligáni mizivou, často navíc nedisponují žádným „světonázorem"), které si v řadě lokalit z tohoto cíle učinily svoji prioritu. Stíhání za výtržnictví, propagaci hnutí směřujících k potlačení základních práv a svobod apod. nabralo značných obrátek. Po dvou až tříletém tlaku se bezpečnostnímu a justičnímu aparátu podařilo řadu vůdčích osob od násilné činnosti odradit.
Práce se pokusila najít zdroje a aktéry politizace fotbalového chuligánství v ČR. Proces politizace lze na základě výše pop sáných aktérů vysledovat na dvou úrovních:
a) mezinárodní,
b) národní.
Mezinárodními aktéry jsou Rada Evropy, EU, FIFA, UEFA a aktivity jednotlivých fanouškovských organizací působící pod sítí FARE. Aktéry politiky proti fotbalovému chuligánství v ČR jsou
I
Q
ČMFS, Policie ČR, obecní policie, pořadatelské sbory i média. Tito aktéři se podíleli s jednotlivými politiky na procesu politizace této problematiky.
Na základě a) některých chuligánských excesů v letech 2004 -2006, b) politické vůle, c) podpoře ze strany ČMFS a médií (která mj. podporovala navrhovatele zákona V. Ostrého) vzniku zákona č. 343/2006 Sb., kterým je novelizován zák. č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
Obecně politizaci fotbalového chuligánství lze dle mého soudu spatřovat ve dvou rovinách. První rovinou jsou samotné chuligánské gangy, které se politicky vymezují, používají zjednoduš-šené ultrapravicové/ultralevicové koncepce, napadají jinak politicky orientované chuligánské gangy, používají extremistickou symboliku atp.
Druhou rovinou je rovina politická. Fotbalové chuligánství se podobně jako v Anglii stalo tématem i pro české politiky (poslance i jednotlivé zástupce měst) zvažující legislativní změny, které se podařilo prosadit.
Úplným závěrem bych rád vyjádřil přání, aby na poli fotbalového fandovství zvítězila forma ultras produkcí před chuligán-skými konfrontacemi.
není. Stejně tak se pouliční výtržnosti projevují v rabování obchodů, zapalování automobilů. Vedení argentinského fotbalového svazu poměrně často sáhne i k opatření hrát ligová utkání bez příznivců.
236
237