8) teorie kritických norem (Tato teorie zahrnuje skupinu konformity, což je proces, kterým členové davu ovlivňují jednotlivé členy tak, abys se přizpůsobili novým formám, které skupina vynalezla. Chuligánská agrese nastane mnohem pravděpodobněji, když dav či skupina přijme antisociální standarty chování, které považuje pro danou situaci za správné.);
9) teorie přidané hodnoty (V souladu s ní usnadňují strukturální faktory, tj. blízkost sedaček, hlučnost ad., strukturální odezvy, tj. vznik agrese.);
10) relevantní případové faktory (nedostatek negativních sankcí, nevychovanost, absence otců a společenské násilí);
1 l)nerelevantní případové faktory (faktor davu, faktor události);
12) Mannová typologie (Tato typologie identifikuje pět typů výtržností, každou založenou na dominantní charakteristice výtržníků. Jedním z pěti typů jsou i tzv. protestující výtržnosti, kdy skupina používá sportovní, např. fotbalovou událost k vyjádření politického rozhořčení či podporuje určitou ideologii.);
13) Smithova relevantní a nerelevantní případové studie (Relevantní případové výtržnosti mají svůj původ mimo stadion či arénu, zatúnco příčiny nerelevantního případového chu-ligánského násilí se nacházejí uvnitř sportovních areálů.) (Wannakol. 2001).
Závěrem lze konstatovat, že je vhodné kombinovat mikroúrov-ně a makroúrovně faktorů, které se jeví významné pro studium chuligánských excesů (srov. Finn 1998; Wann a kol. 2001). Z předložených teorií je patrné, že pro komplexní vysvětlení fotbalového chuligánství je vhodná syntéza mezi politologickými, sociologickými a psychologickými přístupy.
2 Interakce fotbalového chuligánství a politiky
Tyhle lidi jsou všichni stejný. Politikuje sama o sobě pěkný svinstvo, ale kolem fotbalu jí moc nenajdeš. Jasně, najde se tu pár fašistu, ale kdyby se takový dostali k moci, ze všeho nejdřív by nás likvidovali. Postavit fotbalový chuligány ke zdi a vystřelit jim mo-ek z hlavy. To je ta jejich představa práva a pořádku. Ale je to prdel, vytáčet namyšlený bohatý dětičky, který na ulici prodávaj marxistický plátliy a čert ví jakej jinej brak. Hezky pěkně jim po nacistickú zasalutuj a vychutnej si to, jak se dusej vztelty, protože vr nikdy na nic nezmůžou.
King, J.: Fotbalová fabrika, s. 76
., V zahraničí musí také většina špičkových hooligans absolvovat návštěvu vězení a tamní gangy... například v Polsku, Maďarsku... připomínají často mafii. K jejich mimofotbalové činnosti patří například vymáhání dluhů apod."
aktér fotbalového chuligánství
. v argentinském fotbalu jsou tyhle gangy - barras bravas - ve opojení se šéfy klubů a s jejich funkcionáři a plánují svoje potyčky po dohodě s nimi. Kluby jim překvapivě poslcytují peníze a lístky. ■ 'hčas se vůdcové gangů objeví i na schůzích výboru. Když nějaký významný gang ohrožuje trenéra a jeho rodinu, je to pro něho obvykle znamení, aby dal výpověď
Goodhead, G.: My proti nim. Putování po nejvýznamněj-ších fotbalových utkáních světa, s. 179
Interakce fotbalového chuligánství a politiky lze nalézt už v še-iKsátých a sedmdesátých letech, a to díky propojenosti subkultur tm halových chuligánů a skinheadů.
Větším problémem než násilí skinheads na fotbalových stadionech (a boje navzájem nepřátelských skupin skinheadů a chuligánů) však byla vlna pratipřistěhovalecké agrese na přelomu še-
62
63
desátých a sedmdesátých let.62 Násilí zaměřené zejména na jedince asijského původu (tzv. Paki-Bashing - nejednalo se však pouze o obyvatele Pákistánu, neboť všichni Asiaté žijící v Británii byli označováni jako „paki" a stali se terčem násilných útoků63) dokázalo významně zhoršit vztahy mezi jednotlivými zeměmi a ambasádami a stávalo se častým předmětem mezivládních jednání jednotlivých zemí (Koubek 2001; Mareš 2003a; Inwood 2003).
V 70. a 80. letech se indické a bengálske okrsky staly cílem rasistické propagandy a útoků. O „řezání do Paků", což byl nový název pro staré zločiny vyšla na počátku 70. let po mnoha brutálních útocích na jihoasijce v Southallu a East Endu (např. po vraždě jednoho přistěhovalce z východního Pákistánu nebo po útoku skinheadů na obchody v Brick Lane) řada novinových článků. Útoky nikdy úplně neustaly, a v některých obdobích se vystupňovaly v důsledku aktivit neofašistických organizací (Národní fronty, Britského hnutí a Britské národní strany64) v East
62 Uvolnění přistěhovalectví z Indie a Pákistánu v roce 1960 a očekávání přistěhovaleckého zákona, který byl schválen v roce 1962, bylo v letech 1961 - 1962 příčinou vlny 92 000 přistěhovalců (Inwood 2003; srov. Way to Victory, ned.).
63 Stejně jako Paki-Bashing často docházelo k tzv. Queer-Bashing (mlácení homosexuálů) (Bulldog 1999).
64 Program BNP ukazuje tradiční rétoriku krajně pravicových stran. Na prvním místě stojí problém imigrace. Terčem propagandy se stávají (díky britské koloniální minulosti) hlavně asijské menšiny. V poslední době je zaznamenán nárůst etnického násilí a množí se případy rasové nenávisti. BNP požaduje zastavení imigrace, okamžitou deportaci ilegálních přistěhovalců, i odsun přistěhovalců legálních, který by měl podle ní být finančně zajištěn. Obviňuje imigrační politiku vlády z toho, že dává přednost cizincům před svými vlastními lidmi. BNP vyjadřuje touhu po rasově čisté společnosti; všechna ostatní nebritská etnika představují hrozbu pro národní identitu. Příčiny úspěchu BNP můžeme hledat v politicko-sociálních podmínkách oblastí, kde strana získala podporu. Jsou to sociálně a ekonomicky upadající oblasti s vysokou nezaměstnanosti, rozbujelou kriminalitou a problémy v oblasti sociální a bytové politiky. S tím jde ruku v ruce multietnické složení a časté napětí mezi
64
i ndu a v Southallu. Tyto útoky, zvláště zavraždění mladého Sikha rangem mladistvých v Southallu v červnu roku 1976 a bangladéšského dělníka v textilní továrně ve Whitechapelu v květnu roku ll>78, přesvědčily do té doby apolitické mladé Asijce, aby založili i'iolirasistické akční výbory a hlídky dobrovolníků. Ve spojení s převážně bělošskou Antinacistickou ligou se Asijci v létě roku I ''78 střetli s whitechapelskou pobočkou Národní fronty a donutili loji členy k dočasnému ústupu. Tento konflikt nešťastně vyvr-holil v květnu roku 1979, kdy Southallské hnutí mládeže, Sdru-riií indických dělníků a Antinacistická liga společně demonstro-ily proti schůzi Národní fronty v Southallu. Při střetu byl silným úderem do hlavy zabit bílý učitel Blair Peach. Není vyloučeno, že |ej zasáhl obuškem příslušník Zvláštní hlídkové skupiny, nově n/eného policejního útvaru pro rychlé zásahy. O dva roky později, 3. července 1981, zaútočili mladí Asijci s použitím zápalných omb na southallskou hospodu Hamborough Tavern. Ta byla úto-i,lcm skinheadů, kteří předtím rozbíjeli asijské obchody. Incident se opět změnil v konflikt mezi Asijci a Metropolitní policií, kicrá byla v očích veřejnosti aktivnější v ochraně rasistických po-I hodů než v bránění asijských obchodů a životů (Inwood 2003).
Ze skinheadského a chuligánského pohledu bylo přistěhovalům vyčítáno především blokování pracovních příležitostí a bytů. \ uči aktům agrese Pákistán oficiálně protestoval u britské vlády Mareš 2003a). Rasistické orientace skinheadů a chuligánů se snažila využít britská pravicově extremistická strana National Front, a
rodilými Brity a ostatními etniky. Stále častěji dochází k rasovým nepokojům Sociální dezintegrace, čili rozklad tradičních struktur městské •.polečnosti, s sebou nese rozsáhlé politické a sociální důsledky. Jedná se hlavně o upadající městská centra (tzv. inner cities), ke kterým bychom mohli zařadit některá místa na severu Anglie (Oldham, Burnley) nebo iK-které chudé části londýnského East Endu (Myšička 2003).
65
to především prostřednictvím své mládežnické organizace Young National Front (mládež NF). Zapojení skinheads do přímé politické činnosti (což se sebou časem nese zpravidla i opuštění sub-kulturního rámce) se stalo charakteristickým rysem vývoje ultra-pravice i v řadě dalších zemí (SRN, Česká republika ad.) přestože pro National Front zvýšení volebních výsledků nepřineslo (srov. Mareš 2003a).
National Front65 začala svůj vzestup v roce 1976, když získala 250 000 hlasů v lokálních volbách. Kromě jiných oblastí NF samozřejmě verbalizovala témata jako imigrační politika, a to po-pulistickým způsobem (They're black, send them back), v situaci, kdy Anglie zažívala vlnu přistěhovalectví a imigrační politika byla jednou z klíčových oblastí. National Front potom začala agitaci mezi mladšími voliči. Pomocí svého newsletteru Bulldog velmi často zpodobňovala obrazy skinheads (zde se nemuselo jednat o konkrétní osoby, pouze o celkový vzhled), které nazývala „smetanou britské mládeže" - to samozřejmě její pracující části. V souvislosti s nástupem takovýchto organizací se samozřejmě aktivizoval i levicově angažovaný proud (rešp. abychom předešli určitému zkreslení: velká část osob angažující se v anti-NF hnutí byla levicového smýšlení, a v rámci tohoto uskupení se prezentovala levicově laděnými texty).
65 Fašistické organizace se začaly dostávat do fotbalu mezi léty 1979 -80 jako součást snah - slovy Dereka Hollanda, vedoucího organizátora National Front - „získat srdce a mysl mladých lidí". National Front, britská vedoucí fašistická strana byla v 70-tých letech na ústupu. Kdysi zaujala tisíce voličů v Londýně (100 000 hlasů v roce 1977), Leicesteru (33 000 v roce 1976) a Bradfordu (9 % hlasů v roce 1977), avšak počet členů strany dramaticky klesal ze 17 500. V roce 1979 měla National Front 359 kandidátů do parlamentu, ale dosáhla pouhých 1,7 % hlasů. Slabý výsledek spolu se zvolením Margaret Thatcher, která zaujala mnoho britských rasistických voličů, když tvrdila, že rozumí obavám těch, kteří se cítí zaplaveni kulturou imigrantů, navíc dávala podněty k neuznání voleb (stejně jako uvnitř strany National Front) namísto zájmu o politiku ulice (Lowless 2002).
66
Do těchto aktivit byly zapojeny i osoby, které prostě chtěly jen inclřit nesouhlas s politikou NF bez prezentace jiných, odlišných
in tlil ických názorů. Zpočátku tak činily ve formě různých anti-.istických festivalů a formací, jako byla např. The Anti-Nazi
l eagus. Díky početné podpoře známých hudebních skupin se jí
podařilo zaujmout relativně širokou část britské mládeže (srov.
Koubek 2001).
Kromě oficiálních organizací (jako byli National Front a Bri-ush Movement) se postupem času vytvořily radikálnější uskupení paramilitární skupiny jako Section 88 nebo National Socialist \ct ion Party či později teroristická ultrapravicová Combat 18.66
V Anglii došlo k propojení ultrapravicové teroristické organizace C IS s fotbalovým gangem FC Chelsea Headhunters. Combat 18 se oddělí v roce 1993 od BNP (British National Party), kterou především \ sedmdesátých a osmdesátých letech podporovalo mnoho anglických .kinheadů a fotbalových chuligánů. Skupina Combat 18 vznikla jako ochranka demonstrací a akcí pořádaných British National Party a National Front. Sloužila také k napadání antirasistických demonstrací a akti-\ istů, nevyhýbala se ani pumovým atentátům. BNP usilovala o podporu lolbalových chuligánů v časopisu Bulldog, který rovněž sledoval a popisoval aktivity fotbalových chuligánů jednotlivých anglických klubů a zdůrazňoval rasistické pokřiky v tzv. lize hulvátů („League of Louts") (srov. Carnibella a kol. 1996; Smolík 2003; Lowless 2002; Buford .1005).
Jako ukázku z korespondence vycházející v časopisu Bulldog uvádí Bu-ford (2005: 105) následující dopis: Milý Bulldogu,
pravidelně si kupujú Vaše noviny, ale ve Vašich zprávách se píše to stejný: v každým vydáni jde o Leeds, Chelsea, Spurs nebo West Ham. Jsem přívrženec Rochdale AFC, a můžete se spolehnout, že tam při každým domácím zápase uslyšíte rasistické písně a hesla. Policajti se nás pokusili zastavit, ale marně. Tuhle byli tak blbý, že sem poslali tajnýho fizla, ten si toho musel vyslechnout tolik, že se tu už neukázal. Jestli tenhle článek otisknete, uvidí lidi, že má N F přívržence i v malých městech a nejen ve velikých městech. Srdečný pozdrav, Rochdale AFC Národní fronta
67
Organizace Combat 18 (Cl 8) vznikla na počátku roku 1992 po setkání zástupců BNP a zástupci několika skupin fotbalových hooligans ve východolondýnské hospodě City of Paris. Setkání zorganizovali členové BNP Derek Beackon a Eddie Butler. Ti si uvědomovali, že BNP potřebuje organizovanou skupinu, která by se starala o bezpečnost na shromážděních a propagačních akcích pořádaných BNP (Rainders 2005).
Příkladem snahy o udržení pozice Cl8 na chuligánské scéně bylo napadení, které se odehrálo 20. srpna 1994. Tento den byl vyhlášen jako den kampaně zaměřené na potlačení rasistických projevů hooligans - „Kick Racism out of Football Day" (Vykopejte rasismus s fotbalových zápasů). Tento den napadla skupina C18, včetně Marka Atkinsona a Willa Browninga, fanoušky Chel-sea, kteří se angažovali v této kampani. Čtyři z nich byli vážně zraněni (Rainders 2005).
V roce 1998 se Cl8 pokoušela navázat kontakty s fotbalovými chuligány cardiffské Soul Crew. Na mítink Combat 18 toho léta se v Cardiffu přišlo podívat pouze pětatřicet místních obyvatel, z nichž většina byli „bílí"67 fotbaloví chuligáni (fotbaloví chuligáni tmavé barvy pleti se k tomuto propojení stavěli kriticky).
O Chelsea Headhunters odvysílala BBC reportáž pořízenou skrytou kamerou reportérem Donaldem Maclntyrem, který se infiltroval mezi Chelsea Headhunters. Macľhtyrova reportáž po-
Další propojení C 18 a fotbalových chuligánů lze nalézt ve Španělsku. V roce 2002 se strhla bitka mezi příznivci FC Barcelona podporovanými C 18 proti sharpsidnheadům v La Coruni.
67 Lowless (2002) uvádí, že Sheffield a Birmingham jsou jedinými městy, jejichž fotbaloví chuligáni jsou rozděleni dle rasy a to tak, že gangy Aston Villy a Sheffield Wednesday jsou pouze pro bílé. Mezi další politizované gangy patří skupiny z Oldhamu, Swansea, Sunderlandu, Readingu, Charltonu a Evertonu. Všechny zmíněné jsou přístupné jen bílým a jejich přední členové mají kontakty na nacistické skupiny jako je Combat 18. Přesto je nutné říct, že takové skupiny tvoří spíše výjimku. Existují i další gangy pouze pro bílé, ty ale nemají žádná napojení na rasistické radikální skupiny.
Ivrdila propojení Chelsea Headhunters s Combat 18 (srov. Rain-■ !lls 2005)68
( ombat 18 není jen teroristickou organizací, ale zaměřuje se i
hudební aktivity, vydává časopisy a spolupracuje s neonacistic-Itými organizacemi jako Blood and Honour atp. Combat 18 není n uzavřenou skupinou působící ve Velké Británii, ale zastřešuje i podobné organizace či Combat 18 v jiných zemích (např. v USA, Polsku, Kanadě atp.) (blíže k tomu Rainders 2005).69
Na počátku osmdesátých let se vzhled mladých příznivců fot-iln značně pozměnil. Skinheadi svým zevnějškem upozorňovali IU svůj proletársky původ, příslušníci nově vzniklého stylu, tzv. casuals, naopak zdůrazňovali prostřednictvím oblečení osobní ús-
iiost, majetnost (často pouze předstíranou). Nosili trička, svet-i v. bundy a kalhoty od věhlasných luxusních firem, právě tak jako fotbalová hvězdy, které obdivovali.70 Tento styl, pocházející údajně z Liverpoolu, souvisí se „zlatým věkem" britského fotbalu, a \/vstupem „železné lady" Margaret Thatcherové71 (srov. Finn 1998; Bulldog 2000).
Casuals byli spojováni se skotskými kluby Celtic Glasgow a I leart of Midlothian v Edinburgu, přičemž často bylo upozorňo-\ ano na propojení casuals s ultrapravicí (Finn 1998).
Chuligánství se stalo fenoménem, který poskytnul „duchovní mulek" pro řadu mladých mužů, jejichž sociální statut byl ohrožen
('elý cyldus reportáží s Donaldem Maclntyrem byl odvysílán i ( eskou televizí.
' Více informací a o C 18 a B&H na: <http://www.skrewdriver.net/> " Jednalo se například o oblečení značek Lacoste, Fila, Ellese, Diesel Bd
1'opularita Margaret Thatcherové v Británii díky vítězství ve válce o I :ilklandy výrazně vzrostla, na argentinské straně naopak porážka přispěla k pádu pravicové vojenské junty, která vládla v zemi od roku 1976 dones 2006). I z tohoto důvodu mají vzájemné zápasy mezi Anglií a Argentinou jistý „politický" náboj.
69
odbouráváním sociálního státu v období konzervativních vlád ve Velké Británii (Centrum strategických studií 2003).
Asi nejvynucenější reakci si vyžádala situace po bruselské tragédii v roce 1985 (srov. Harsányi 2005; Smolík 2005). Ministerská předsedkyně Thatcherová přiznala vinu ihned po bruselských Jatkách", a to přímo v parlamentu. Tlak z ciziny ji donutil, aby zašla dál, než by si zřejmě většina občanů Velké Británie i ona sama přála. Pokusy bagatelizovat britskou odpovědnost a svalit ji na výtržníky z Turína, na nedostatečné vybavení stadionu a na nepřipravenost bruselské policie, však ztroskotaly. Tajné přání, aby se smrt 38 lidí pokládala za následek paniky, jejíž dosah byl zcela neúměrný podnětu pocházejícího od britských fanoušků, se nevyplatilo. Britové pochopili, že jejich pověst prudce poklesla v míře, která ohrožuje i jejich politické zájmy v kruhu evropských partnerů. Byli jim nepříjemné jak jejich hořké výčitky, tak i náběh k zesměšnění celé země. A tak byla britská společnost de facto donucena uznat, že tu v nové formě řadí „britská nemoc", která už nakazila i jiné státy. Dalším incidentem se stal přátelský zápas mezi Francií a Anglií, který provázela řada výtržností a urážek obou zemí.
V britském parlamentu musela po tomto utkání premiérka Thatcherová zodpovědět řadu interpelací na téma fotbalového chuli-gánství Bryan, člen konzervativní strany, vyzval vládu, aby za incident při přátelském zápase mezi Francií a Anglií převzala odpovědnost na nej vyšší úrovni a skoncovala s fotbalovým chuligán-stvím. Ministerská předsedkyně uznala, že britská pověst utrpěla v Paříži velký šrám a slíbila, že vláda vynaloží všechno úsilí, aby se podobná událost již neopakovala. Na dotazy, proč vláda preventivně nepodnikla všechna potřebná opatření, však nedokázala odpovědět (srov. Ultras 31/2001: 12).
Jako příklad extrémního projevu fotbalového fanatismu a propojení fotbalového úsilí a politiky lze uvést konflikt mezi Hondurasem a Salvadorem z roku 1969 (tzv. fotbalová válka), jehož ukončení zprostředkovala až Organizace amerických států (OAS) (srov. Centrum strategických studií 2003). Celý konflikt se od-
70
. Ijel na základě fotbalového střetnutí mezi oběma zeměmi při utkání kvalifikace na Mistrovství světa v kopané 1970 v Mexiku.72
Vztahy mezi oběma zeměmi byly napjaté. Po obou stranách hranic vedly noviny kampaň nenávisti, pomluv a nadávek. Na-l.ivali si do hitlerovců, opilců, sadistů, pijavic, agresorů, zlodějů .Hd. (Kapusciňski 1983).
První utkání se uskutečnilo 8. června 1969 v hlavním městě Hondurasu Tegucigalpě. Nikdo na světě nevěnoval této události pii/ornost. Mužstvo Salvadoru přijelo do Tegucigalpy v sobotu a strávilo v hotelu bezesnou noc. Nemohlo spát, protože bylo před-mčlcm psychologické války rozpoutané fanoušky Hondurasu. Dav Obklíčil hotel. Lidé házeli kameny do oken, tloukli tyčemi do plechu a prázdných sudů. Každou chvíli vybuchovaly hlučné pe-!;iicly. Klaksony aut zaparkovaných před hotelem pronikavě vyly. Fanoušci hvízdali, vřeštěli, vyvolávaly nepřátelská hesla. Trvalo in celou noc. Všechno jen proto, aby mužstvo hostů, nevyspalé, unavené a nervózní, prohrálo utkání. V Latinské Americe jsou to normálni praktiky a nikoho neudivují. Příštího dne porazil Honduras vyčerpané mužstvo Salvadoru 1:0 (Kapusciňski 1983).
Za týden se konalo v hlavním městě Salvadoru v San Salvadoru na stadionu Flor Blance (Bílý květ) odvetné utkání. Tento-I iát to bylo mužstvo Hondurasu, které strávilo bezesnou noc: ječící dav fanoušků vytloukal okna v hotelu, naházel do nich tuny
Skutečná příčina války byla takováto: Salvador, nejmenší země Střední Ameriky, měla nej větší hustotu obyvatelstva na americké kontinentu (více než 160 osob na km2). V Salvadoru bylo těsno tím víc, že většina pudy byla v rukou čtrnácti velkostatkářských klanů. Dokonce se uvádělo, že „Salvador je majetkem čtrnácti rodin". Tisíc latimndistů mělo přesně desetkrát víc půdy než mělo sto tisíc rolníků dohromady. Dvě třetiny vesnického obyvatelstva nevlastnilo půdu žádnou. Část bezzem-kii po léta emigrovala do Hondurasu, kde bylo dost půdy, která nepatřila nikomu. Honduras (112 000 lan2) je téměř šestkrát větší než Salvador, ale má o polovinu méně obyvatel (přibližně 2,5 milionu). Byla to lichá nelegální emigrace, kterou honduraská vláda po léta tolerovala (viz Kapusciňski 1983).
71
zkažených vajec, zdechlých krys a zapáchajících hadrů (srov. Kapuscinski 1983).
Celý stadion byl před odvetným utkáním obstoupen vojskem. Kolem hřiště stály kordony vojáků elitního pluku Guardia Nacionál se samopaly připravenými k palbě. Když se hrála honduraská hymna, celý stadion hvízdal a povykoval. Pak hostitelé spálili před očima štěstím burácejících diváků honduraskou národní vlajku a místo ní vytáhli na stožár špinavý roztrhaný kus hadru (Kapuscinski 1983).
Rovnou z hřiště opět v pancéřových vozidlech - bylo mužstvo Hondurasu odvezeno na letiště. Horší osud potkal jeho fanoušky. Biti a kopáni utíkali směrem k hranicím. Dvě osoby byly zabity. Několik desítek skončilo v nemocnici. Hostům bylo zapáleno 150 automobilů. O několik hodin později byla hranice mezi oběma státy uzavřena (Kapuscinski 1983).
Honduras chtěl poté vypovědět na 300 000 salvadorských e-migrantů, což bylo příčinou vpádu salvadorské armády přes hranice.73 Vztahy mezi těmito sousedícími zeměmi se zhoršovaly a rivalita fanoušků po diplomatických notách přerostla ve válečný konflikt (Polák 1993). 19. července se vlády obou zemí dohodly na zastavení palby a fotbalová válka byla u konce. Od té doby trvající hraniční spor se Salvadorem byl vyřešen teprve rozhodnutím Mezinárodního soudu roku 1992.
Z hlediska politologie se perspektivně jeví výzkum některých radikálních skupin fanoušků i chuligánů, které mají velice mnoho znaků nátlakových skupin74 (ultras skupiny v Itálii, Řecku75, fan-
73 Celá fotbalová válka trvala sedm dnů a odhady počtů mrtvých se pohybují od několika set až po šest tisíc (především civilistů). Rozdíly v počtech obětí této války lze přisoudit započítávání či nezapočítávání mrtvých v důsledku potyček po fotbalovém střetnutí (srov. Polák 1993). Zhruba padesát tisíc lidí přišlo o střechu nad hlavou a o půdu. Řada vesnic byla zničena. V důsledku intervence států Latinské Ameriky zastavily obě země vojenské agrese (srov. Kapuscinski 1983).
74 I přes značné nejasnosti, s nimiž se současná politologie ve vztahu k vymezení zájmových skupin a jejich specifické roli v demokratických
72
kluby ve Španělsku, ale i některé akce a incidenty chuligánských skupin v České republice připomínají projevy nátlakových sku-
.76
pin).
Oficiální i neformální fancluby/gangy poskytují svým členům m čilé výhody (např. zlevněné vstupné, organizaci zájezdů na souperova hřiště atp.), podporují i dalšúni způsoby jejich individu-iluí, materiální a v mnoha případech i ideové zájmy (setkávání . představiteli klubu, jednání s hráči, jednání s policejními složkami, představiteli města, prodej suvenýrů, plánování aktivit na stadionu atp.). Proto by dle AUemannovy (ale i Trumanovy) typo-
politických systémech potýká, existuje mezi specialisty shoda na opod-uiněnosti rozlišovat dva základní typy těchto zprostředkujících struktur:
I. (politické) zájmové skupiny (interest groups); ' nátlakové skupiny (pressure groups).
\ případě zájmových skupin se jedná o prezentaci zájmů ekonomických, v případě nátlakových skupin se důraz klade přednostně do oblasti deologické (Říchová 2002: 117).
Poněkud zvláštní formy protestu užili fanoušci klubu AS Ioannina. Řecký fotbalový svaz jejich klubu odebral tři body jako trest za to, že i lub vůči svým hráčům neplnil své finanční závazky. Díky tomuto tresni pak tým sestoupil do druhé ligy. Příznivci proto zablokovali dvě dálnice spojující Ionninu s Athénami a Igoumenitsou. Hlavní silniční tahy byly zablokovány dvanáct hodin a příznivci pohrozili také blokádou let iště (viz Football Factory 20/2003: 33).
" Jako projev nátlakové skupiny lze považovat např. útok radikální části fanoušků Sparty na autobus ze dne 30. 3. 2002, ve kterém se vracelo mužstvo AC Sparta Praha z prohraného zápasu v Jablonci. Autobus
•;i blokovalo 8 osobních automobilů na dálnici do Prahy a útočníci tak formou útoku (rozbité přední sklo autobusu) dali jasně najevo nespokojenost s výsledky (srov. Smolík 2002b). Další příklad se odehrál v jarní části fotbalové ligy ročníku 2002/2003, kdy organizovaní fanoušci Baníku Ostrava zaházeli tenisovými míčky (tenisový míček byl /volen proto, že vlastníkem FC Baník Ostrava je D. Vacek, bývalý tenista) hřiště na protest proti přeřazení hráče Lukeše do rezervního týmu. I lulším protest ze strany fotbalových fanoušků se uskutečnil proti vedení 1. FC Slovácko na počátku března 2007.
73
logie zájmových skupin tyto oficiální i mnohé neformální skupiny a fankluby patřily do společenského pole jednání „volný čas a zábava" jako svazy soudržnosti (srov. Mareš 2003a: 75, k financování Ultras v Polsku srov. Football Factory 27/2004: 44 - 46).
I když nelze generalizovat chuligánské gangy a ultras skupiny jako politické zájmové skupiny a priori, přesto se tyto skupiny potenciálně (některé se tak profilují i cíleně) politickými stát mohou (srov. Fiala 1999, Fiala, Mareš 2003).77 Jako příklad pro vysoký stupeň politizace lze uvést italské ultras skupiny, jejichž politický profil je určující i pro střety s jinými politicky odlišně orientovanými ultras skupinami.
Je třeba poznamenat, že část fanoušků (i radikálních) se často distancuje od fotbalového chuligánství. Zakládají fotbalové fankluby, které se sdružují v Evropské unii fotbalových fanklubů (UEFAC).78 Setkávají se mj. při oficiálních turnajích fanklubů v kopané (mimo nejrůznějších turnajů je pořádáno i mistrovství Evropy těchto fanklubů atp.).
Mimo nátlakové skupiny lze popsat i politická sdružení účastnící se komunálních voleb. Komunálních voleb v Gdaňsku v roce 2002 se účastnilo i uskupení Naprzód Lechio (Kupředu Lechie), které bylo zaregistrováno v únoru 2001. Na kandidátce se objevilo 32 jmen. Vůdčí postavou volebního uskupení (nejednalo se o politickou stranu) byl Blažej Slowikowski, který je zároveň vůdčí postavou sdružení, resp. fanklubů Lechie Bílo-zelení (barvy Lechie Gdaňsk).
Hlavním programem volebního uskupení bylo, aby se komunální politici začali zajímat o rozvoj sportu v Gdaňsku, zejména bylo požadováno postavení sportovních hal, v první řadě pak fotbalový stadion.
77
Fiala tvrdí (1999), že otázka politické dimenze zájmových skupin je velmi komplikovaná, protože potenciálně všechny zájmové skupiny se za určitých okolností mohou stát politickými.
78 Heslem této federace je: Jsem fanoušek, nejsem chuligán! (Ich bin ein FAN und kein HOOLIGAN! I am a FAN and not a HOOLIGAN!)
74
Finance na volební kampaň byly získány prostřednictvím sbí-pck mezi fanoušky a chuligány klubu, kteří se rovněž postaraly o \) lepování plakátů a politickou agitaci. Celkově se do akce zapo-nlo několik stovek fanoušků Lechie. V místním tisku začaly vy-lu/et varovné články popisující aktivity chuligánů, kteří se snaží doslat do komunální politiky. Před volbami bylo toto uskupení přijato jako relevantní subjekt komunální politiky. Během dne vo-11 přišli fanoušci v dresech týmu a komise začala uvažovat, zda K nejednalo o porušení volebního zákona (týkající se agitace během dne voleb). Sdružení Naprzód Lechie ve volbách získalo Í7X3 hlasů, což odpovídalo 3,13 % hlasů a devátému místu z devatenácti kandidujících subjektů.
Všech 32 kandidátů se vnímalo jako nezávislí a proto nevstupovalo sdružení do jakékoliv koalice. Jejich kandidatura měla za ťičel upozornit na špatnou situaci fotbalového klubu. Kandidáti se po volbách vzdali veškeré činnosti v komunální politice (viz TMK ' 2003: 18 -22).
Vhodným příkladem prostupování politiky do fotbalového chuligánství a fotbalového chuligánství do oblasti politiky je poslední Mistrovství Evropy v Portugalsku. V jeho průběhu, dne 16. 6. '(104, se v Lisabonu usutečnil velký neonacistický mítink, kde se .tikali neonacisté-ultrapravicoví chuligáni z Anglie (reprezento-mí BNP), Německa, Francie a Itálie, kteří se poté rozjeli na zápasy svých fotbalových týmů (Daily Summary FSI/FARE, 17. 6. M)04).
Zatím nejmasovější protesty za účasti významného počtu (minimálně několika set) chuligánů, podporujících budapešťské celky Ferencvároše, Kispesti a Ujpesti, se odehrály v září 2006 v Maďarsku poté, co premiér Ferenc Gyurcsány přiznal, že před volbami lhal veřejnosti. V následných demonstracích protestující vyzvali premiéra k odstoupení, vzduchem létaly kameny i zápalné l.ihve, hořely automobily, byly ničeny vozy hromadné dopravy, \ yrabovány obchody. Část protestujících se dostala i do Maďarské televize, kde chtěli demonstrující přečíst svoji výzvu k premiérovu
75
odstoupení. Následné protesty še uskutečnily i při padesátém výročí protestů proti sovětské okupaci v roce 1956.
K politické situaci se vyjadřují i fanoušci a chuligáni na fotbalových stadionech v České republice. Pro příklad lze uvést, že chu-ligánský gang Division Nord z Teplic dne 2. 5. 2004 rozvěsil na fotbalovém stadionu transparenty proti Evropské unii a stavění mešity v Teplicích (Football Factory 27/2004).
2.1 Politické postoje a předsudky
Posaďte se na Ibroxu v pošmourném glasgowském odpoledni a až do morku kostí budete cítit, že ve hře je ještě něco vyššího. Z derby nikdo neodchází jako nezaujatý pozorovatel. Jak se cítíte, když fanoušci Rangers začnou zpívat ty svoje písničky o uvězněném příslušníkovi IRA, který při hladovce zemřel? „Dal by sis kuře k večeři, Bobby Sandsi? " Vybrat si stranu znamená zaujmout postoj.
Goodhead, G.: My proti nim. Putování po nejvýznamněj-ších fotbalových utkáních světa, s. 13
Návštěvníci fotbalových utkání se často setkávají s postoji a předsudky radikálních fanouškovských a chuligánských skupin. Fotbalová utkání jsou často místem rasistických, antisemitských a nacionálně-šovinistických projevů fotbalových chuligánů ve formě transparentů, pokřiků, vlajek či symboliky. Tyto postoje a předsudky zpětně ovlivňují samotnou skupinu fotbalových chuligánů (např. tím, že mladší fanoušci je vnímají jako normu chování na fotbalovém stadionu).
Jeden ze základních důvodů pro zkoumání rasismu a xenofóbie v kontextu fotbalu je, že sport reprezentuje společenský mi-krokosmos a odráží hlubší procesy uvnitř. V tomto pojetí není možné oddělit jedno od druhého, popřípadě porozumět rasismu a xenofóbii ve fotbale odděleně od sociálního kontextu, v němž vzniká. Ačkoliv je oboje (tedy rasismus a xenofóbie na straně
Milné a fanouškovství/chuligánství na straně druhé) příkladem • miiosti, je pravda, že rasismus a xenofóbie jsou problémem Kčenským, nikoliv fotbalovým (srov. Balcar 2000). Jak vyplynulo zpozorování i rozhovorů (srov. Smolík 2001, "iiS), hraje podstatnou roli v chování chuligánů uniformita, která x dána stejnými postoji (k politice, k náboženství atp.), v mnoha I >idech i již zmíněnými předsudky, které jsou součástí percepce ■ prožitku těchto skupin, a které se objevují i v komunikaci a i akci jednotlivých členů (srov. příloha č. 2).79 Tyto předsudky i postoje jsou typické pro chuligánské skupiny, které se často Innňují jako politické, národnostní atd.
V této souvislosti se dá hovořit i o projevech extremismu, je-ikož rasismus, antisemitismus, xenofóbie, krajní nacionalismus se t.ivají extremismem zejména tehdy, jsou-li aktivně - veřejně, sys-niiiticky, organizovaně a zvláště pak násilně- prosazovány (Kol.
1999).
Je faktem, že tyto projevy jsou na fotbalových utkáních velice .islé. Samozřejmě lze dodat, že propagovány nejsou jen krajně i i vicové postoje, ale i krajně levicové. Některé z těchto postojů a
dsudků bychom mohli označit za politicky značně radikální.80
Souvisí to se samotnou subkulturou fotbalových chuligánů, pro kterou je typické symbolické vyjadřování a spjatost s nacionálním "vinismem, přehnaným patriotismem, rasismem atp. (srov. Ma-
í 2003a).
Tyto postoje a předsudky upozorňují na celkovou míru into-■I unce ve společnosti, resp. v její části. Tato intolerance ve spo-• nosti může být pasivním postojem, který je již sám o sobě pro .polečnost velmi škodlivým, nebo může přecházet do aktivních : 11 >jcvů, které jsou již extremismem. Také pokud jsou intolerantní
Ke komunikaci mezi fotbalovými chuligány viz Smolík 2001; Mareš !G03a,
"' l'ři fotbalovém utkání mezi Brnem a Baníkem Ostrava na brněnském uilionu Za Lužánkami křičeli rowdies do minuty ticha za oběti te-■ iristického činu z 11. 9. 2001 slogan „Fuck the USA".
76
77
postoje zastávány pasivně, j sou extremismem v latentní podobě a lze je pojímat jako kriminogenní faktor.81
Pro pochopení postojů a předsudků, které jsou typické pro projevy fotbalového chuligánství, se následující kapitoly zaměří na popis xenofóbie, rasismu, antisemitismu a nacionálního šovinis-mu při fotbalových zápasech.
2.1.1 Xenofóbie
Xenofóbie (z řeckého xenos - cizí, fobos = prchat) je chorobný odpor k cizincům a strach z nich. Xenofóbie je rovněž vnímána jako primitivní forma šovinismu, vztahující se ke všem cizím národům bez rozdílu (srov. Žaloudek 1999; Kol. 1998; Burjanek 2001; Danics 2004 ad.). Alan xenofóbii definuje jako druh „postoje, jehož jádrem je nedůvěra k odlišnostem, odchylkám". (Alan 1998: 10) "
Frištenská (1998) uvádí, že xenofóbie je spojena s velmi silným heterostereotypem (způsob posuzování jiných na základě tradice své etnické či národnostní skupiny), a tím i autostereotypem (způsob posuzování své vlastní etnické či národnostní skupiny. Xenofóbie vzrůstá, kdy se sociální útvary ocitají v sociální, ekonomické či politické krizi nebo kritické či nesrozumitelné situaci -situaci velkých změn. Cizí, tudíž subjektivně prožívané jako
81 Intolerance ve společnosti může být různého druhu - nejčastěji se setkáváme s rasismem, krajním nacionalismem, antisemitismem či xenofóbií, existuje ovšem i řada jiných intolerancí zaměřených proti rozmanitým skupinám obyvatel - např. proti odlišně sexuálně orientovaným nebo fyzicky či mentálně postiženým. Pohnutky ke zvýšené intoleranci bývají různé - vyvěrají z psychiky intolerantních jedinců a ideologické atmosféry společnosti či skupiny, ve které se jedinec pohybuje. Jednou z nápadných, avšak zdaleka ne převažujících pohnutek k intoleranci je náboženský fundamentalismus, v českém prostředí reprezentovaný nejvýrazněji některými sektami.
/pečné, se stává obětním beránkem jakožto „snadno defino-Iný" původce nesnází.
[dea xenofóbie souvisí s rozlišením „my"a „oni". „My" jsme • ní od „oni", kteří k nám přicházejí, my jsme totiž ti „praví". Pravost" se pozná podle původu a délky usazení. „Oni" jsou od-Mi a „ne my" (Burjanek 2001).
I kujanek (dle Wallace 1999: 8 - 19) představuje některé fak-. a vlivy, které mohou mít vliv na příčiny xenofóbie:
- migrace (reakce na nárůst migrantů, včetně žadatelů o asyl i tzv. ekonomických migrantů);
socioekonomická změna (zejména reakce na ekonomickou recesi a nezaměstnanost);
sociální struktura (vliv věku a nižšího stupně školního vzdělání);
- globalizace (reakce na nadnárodní instituce a komercionalizaci kultury);
- nacionalismus (sílí v obdobích ohrožení celistvost země, po ukončení studené války, v průběhu intenzivní integrace do EU, při dopadech globalizace);
- pravicová hnutí (posilují při rozleptávaní důvěry v demokratické politické instituce; hnutí podněcují diskuse o cizincích, jako o hrozbě);
- nejistota (průřezový faktor, související s pocitem ohrožení, chápaným existenčně i emocionálně; obava ze „zaplavení" cizinci, z obsazení míst na pracovním trhu a prosazováním odlišné kultury; celkově je intenzivnější v postkomunistických zemích) (Burjanek 2001).
Danics (2004) k této problematice poznamenává, že xenofóbie \ olšinou vychází z umělých a vykonstruovaných představ, a nikoliv ze skutečného nebezpečí.
Xenofóbie na fotbalových utkáních je zaměřena především na jiné" skupiny chuligánů (i ze zahraničí). Jedná se o stereotyp, na |ehož základě jsou posuzovány skupiny nejen podle národnosti,
78
79
náboženství82, politických postojů, příslušnosti k etnické skupině, ale i k fotbalovému klubu či regionu. Utváření teritoriality chu-ligánských skupin vede k tomu, že jiné chuligánské skupiny jsou vnímány jako a priori nepřátelské. Projevy xenofóbie můžou být podmíněny i geografickými či historickými souvislostmi (viz příloha č. 3).
2.1.2. Rasismus
Lidské rasy, může-li jedna svým příměskem porušit druhou a způsobit její rozklad, nejsou tedy rovnocenné. Jejich nerovnocennost - vrozená, původní a trvalá - je ostatně z nejstarších věr a přesvědčení lidských. Tuto nerovnocennost nelze klást na vrub výchovně moci institucí a zákonů: zákon nedělá národ národem, naopak; národ zde byl před svou institucí a vyjádřil se jí. Rozdíl v hodnotě ras neplyne ani z vlivu fyzického prostředí: naopak je to národ, jenž dává zemi její hodnotu hospodářskou, mravní a politickou.
A. de Gobineau: Pojednání o nerovnosti ras lidských, cit. dle Černý, V.: Rasismus, jeho základ a vývoj, s. 15
Rasistické napadání „ černých " hráčů je světěfotbalu pořád živé a nemizí.
Goodhead, G.: My proti nim. Putování po nej významnějších fotbalových utkáních světa, s. 41
S pojmem rasismus se setkáváme poměrně často a není výjimkou, že se pod tento pojem zahrnují i jevy, které rasismem v pravém smyslu slova nejsou (např. diskriminace z jiných než rasových příčin). Rasismus je fenomén, s kterým bývají v našich
podmínkách konfrontováni Romové, uprchlíci, Židé, menšiny, ale i majoritní společnost (Smolík 2006c).
Rasismus je předsudek založený na postoji a víře v existenci \ všších, nadřazených a nižších, méněcenných ras, a zdůrazňování usových znaků a rozdílů a z nich odvozených teorií o nadřazenosti či podřízenosti ras a z toho vyplývajících názorů o podřízenosti či likvidaci „nižších" ras (srov. Hartl, Hartlová 2000).
Rasová intolerance je zvýšená především antropologickými od-hylkami od společenského průměru, jako je odlišná barva pleti, vzhled obličeje, účes apod. To může vést k útokům proti příslušníkům s těmito odlišnými znaky. Tyto útoky lze hodnotit jako ra-•ově motivované.83
Termín „rasa" má dlouhou historii, „rasismus" se však datuje pouze od začátku dvacátého století. Koncovka „-ismus" odráží názor historiků a dalších, kteří o tomto jevu psali, že se jedná o pochybný soubor přesvědčení a ne o nepopiratelné biologické zkušenosti (viz Fredrickson 2003).
Rasismus předpokládá fyzickou a duševní nerovnost lidských iis a rozhodující vliv rasových odlišností na dějiny a kulturu lidstva. Všechny rasové teorie jsou podloženy představou, že lidstvo \t původně rozděleno na nižší a vyšší rasy. Vyšší rasy jsou pak tvůrčí, jsou nositeli civilizace a pokroku a jsou určeny k vládnutí. N ižší rasy jsou charakterizovány neschopností kulturní tvořivosti, .i proto je třeba je vést. Rasismus byl v průběhu historie používán lako ideologický základ pro agresivní chování, expanzi, ovládání .i vykořisťování (srov. Frištenská 1998; Hartl, Hartlová 2000; I fncík 2001; Fredrickson 2003 ad.).
Hovořit o rasách, rasové problematice a rasismu předpokládá, Ke definujeme pojmy „rasa" a „rasismus". Původ teraiínu rasa
Rasově motivované útoky jsou páchány ve třech základních formách,
.i to:
82 King a Knight (2005) popisují i útok fandů Chelsea na mešitu.
80
a) slovní útoky (verbálně),
b) útoky proti fyzické integritě (brachiálně),
c) graficky (mediálně) (Chmelík2001).
81
není přesně znám.84 Podle Čeboksarova (1978), Dacíka (2000) i Wolfa (2000) může být obměnou arabského slova ras - hlava, počátek, kořen (srov. Kamín, Machalová 2003). Slovo rasa se používá přibližně od 17. století, kdy jako jeden z prvních podal
klasifikaci lidských ras Francoise Bernier (srov. Dacík 2000; Wolf 2000). Hovořit o rase znamená de facto hovořit o variabilitě, neboť lidstvo, podobně jako ostatní tvorstvo, vykazuje zjevnou různost v jednotě; každý člověk se od ostatních odlišuje, je tudíž polytypický, ale přesto si uchovává znaky, které jej činí vůči té či oné populaci, respektive definovanému okruhu, bližším nebo nao-
84 V sanskrtu znamená chuť, šťáva, nálada a pokud bychom přece jen předpokládali souvislost s rasou biologickou, znamenalo by to, že původní pojetí rasy (v etnickém smyslu) bylo založeno na zachycení komplexního duchovního či emocionálního stavu (Dacík 2001). Z dalších termínů, které byly užity či spíše navrženy jako synonyma rasy, je „varieta". Užil jej proslulý švédský badatel a autor prvního skutečně vědeckého systému přírody K. Linné, a to již v 1. pol. XVIII. stol. Dnes, s odstupem času, lze říci, že neúspěšně. Termín rasa byl zřejmě úspěšnější, anebo ještě spíše, nešlo o problém zase tak alctuální. Rasy byly známy, nikdo o nich nepochyboval a všichni také věděli (byli přesvědčeni), že „barevní" jsou méněcenní, případně, že je na bílých a moudrých Evropanech, aby barbarské „divochy" kulturně povznesli. S postupem času názor na rasu doznával sice změny, ale pojem rasy zůstával (viz Dacík 2001). Pátráme-li v historii termínu rasa dál, zjistíme, že se šířil velmi rychle. Nejprve zřejmě pronikl do španělštiny a portugalštiny (raza) a nato do francouzštiny (la race). Na tom měl patrně zásluhu i francouzský badatel F. Bernier, který již v 2. pol. XVII. století (1684) rozdělil lidstvo do čtyř velkých ras, byť v tomto směru nebyl první. Následně se pojem dostává dále do angličtiny (race) a němčiny (die Rasse), odkud byl převzat i do češtiny, avšak až v XIX. století (viz Dacík 2001).
55 Badatelé se nedokázali sjednotit na celkovém počtu velkých a malých ras a typů, ale většina se shodovala na počtu tří velkých ras a odvozovala je z počtu tří geografických a klimatických pásem na Zemi (Wolf 2000; srov. Dacík 2000, 2001; Geist 1992; Kamín, Machalová 2003; Bakalář 2003). Bakalář (2003) v této souvislosti tvrdí, že „někteří taxo-nomové rozlišují 60 (i více) druhů ras.
82
pak zase vzdálenějším, což umožňuje jeho klasifikaci, jeho zařazení do systému podle zvoleného schématu - systému ras (srov. Dacík 2001).
Danics a Kamín (2005) tvrdí, že pojem „rasa" (který je podle nich sociálním konstruktem, viz níže) v sobě nese čtyři rozdílné \ ýznamy:
- druhy (například ve formě „lidská rasa");
- poddruhy Horno sapiens (například „negroidní rasa");
- etnicita nebo náboženství (například jako „irská rasa" nebo „židovská rasa");
sociálně definovaná skupina na základě viditelných, dědičných charakteristik (například „afričtí Američané" ve Spojených státech nebo „barevní" v JAR).
Pojem rasa byl v minulosti nejčastěji zaměňován a směšován s pojmem národa či dokonce státu - země (srov. Kamín, Machalová 2003). Zatímco se však na složení národa mohou podílet různé rasové typy i smíšená populace, nelze žádný národ označit za čistou rasu (Wolf 2000).
Část sociálních vědců (na rozdíl od antropologů, resp. Přírodních věd) vnímá celý koncept rasy (či spíše „rasy") spíše jako líkci či sociální konstrukt (srov. Berger 2003; Kamín, Machalová 2003; Danics, Kamín 2005).
„Rasa" je pak vnímána jako konstrukt, který je součástí sociální reality společnosti české, resp. evropské stejně jako americké (Kamín, Machalová 2003).
Obecně platí, že existují dva směry. Zastánci prvního tvrdí, že dělení lidí na „rasy" je v pořádku a nemá nic společného s rasismem, pokud se nehovoří o nerovnosti „ras". Této teorie je pak rasisty pro jejich potřeby zneužito. Zastánci druhého směru trvají na tom, že již dělení lidí do , jas" je základní složkou rasismu, bez které by nebyl tím, čím je (Danics, Kamín 2005).
83
2.1.2.1 Historie rasismu
„Představa vlastní rasové nebo národní nadřazenosti by byla méně znepokojující, kdyby ji nesdílelo tolik různých národů. "
Adcock, C. Ĺ: Základy psychologie, s. 215
Rasismus jako „teorie nenávisti vůči člověku" vznikl již v první třídní společnosti otrokárske, kde měl ospravedlnit především utiskování a porobení otroků a zároveň obhájit zotročovaní jedněch národů a lidských skupin druhými. Rasistické názory a teorie jsou od těch dob vždy znovu využívány ideology a zastánci otrokárskeho, feudálního a kapitalistického řádu. Teprve v kapitalistické společnosti však nabyl rasismus své nejzrůdnější podoby a stal se i teoretickou základnou k násilnému ovládání jedněch národů druhými - jednou z nejnebezpečnějších ideologií 19. a 20. století (Wolf 2000; srov. Heywood 1994).
Podle Fredricksona (2003) jsou předsudky a diskriminace posilované ideologiemi založenými na tvrzení, že rozdíly mezi lidskými skupinami s odlišnými předky jsou nezměnitelné a nutně se odrážejí na společenském postavení či zařazení. Jejich kořeny lze nalézt už v pozdním středověku. Španělsko šestnáctého a sedmnáctého století je pro historii západního rasismu klíčové, protože jeho postoje a praktiky sloužily jako určitý přechod mezi náboženskou netolerancí středověku a naturalistickým rasismem nové doby.
Ucelenější „rasové teorie" spatřují světlo světa v době, kdy aristokracie ztrácí dosavadní privilegia (18. a 19. století); dále se šíří s konfliktem mezi odpůrci a zastánci otroctví na americkém Jihu, který trval až do konce americké občanské války (1865). V neposlední řadě je výskyt těchto teorií spjat s migrací východních a jižních Evropanů do Spojených států amerických (19. a 20. století) (Danics, Kamín 2005).
Při pokusu o odhadnutí vlivu vědy na rasové postoje v 18. a 19. století si musíme nejprve uvědomit situaci ve společnosti, kde ani
['..litické špičky, ani vzdělanci nepochybovali o náležitosti raso-
lio třídění s indiány stojícími pod bělochy a s černochy až někdy uplně na dně (Gould 1998).
Jako první vědecká klasifikace se uvádí dílo francouzského ■mtropologa F. Berniera z roku 1684, který rozdělil lidstvo na čtyři •kupiny. Je zajímavé, že třídění lidských ras bylo až do konce 20. Roletí založeno na rozlišování zpravidla tří nebo čtyř hlavních velkých ras a někdy i většího nebo menšího počtu malých ras či i vpii (Wolf 2000; Dacík 2001).
Hojně byl v této době citován např. názor W. Lawrence z r. IS19, že černoši jsou svou tělesnou stavbou blízcí opicím. Bylo /neužito objevu lícního úhlu holandského lékaře Petra Campera. t cn dokázal, že u člověka docházelo postupně ke zkracování vystupující obličejové partie, přičemž u černochů je dosud největší pmgnatie (vysunutí horní čelisti dopředu) obličeje. Jiní zastánci i as ismu v minulém století se odvolávali na učení Louise Agassize .i jeho teorii o zoogeografických oblastech, podle níž se různé dru-liy živočichů vyvíjely izolovaně na různých místech. Tvrdili, že stejně tomu bylo i s lidskými plemeny, která prý vznikla v různých oblastech nezávisle na sobě, a proto spolu vývojově nesouvisí a jsou mezi nimi zásadní rozdíly (viz Wolf 2000). Zmiňovaný I . Agassiz tvrdil, že „rovnost před zákonem udělená osvobozeným otrokům musí být popudem k nastolení tuhé sociální separace ras". (Gould 1998: 74)
Novodobý rasismus na evropském kontinentě je spojován se pnénem francouzského hraběte, učence, filozofa, diplomata a spisovatele, Josepha-Arthura de Gobineau, který v polovině deva-lenáctého století vydal čtyřsvazkovou Esej o nerovnosti lidských ras (Essai sur ľ inégalité des races humaines, 1853 - 55). Jedná se o syntetické, interdisciplinární dílo založené na historii, antropologii a lingvistice.
Rasu Gobineau považoval za jedinou příčinu rozkvětu a úpadku kultury. Na tomto základě vypracoval všeobecnou rasovou teorii, podle níž jsou k vládě nad ostatními rasami předurčeni pouze lidé
84
85
s určitými tělesnými znaky a duševními vlastnostmi a schopnostmi (Wolf 2000; Dacík 2001).
Gobineau tvrdil, že rasový princip objasňuje minulost, přítomnost i budoucnost a určuje osud civilizace. Ta se stává dekadentní, když dojde k míšení ras. Žádná rasa není schopna zachovat si čistotu a čím více se mísí, tím více degeneruje. Gobineau akceptoval existenci tří základních ras: žluté, černé a bílé (Wolf 2000). Rozlišovacími znaky jsou znaky antropologické a čistota krve. Germáni podle Gobineaua představují rasu nejméně smíšenou, tedy nejčistší, a proto i kulturně nejvyšší (Bláha 1968). Každé rase přisuzoval Gobineau typické vlastnosti:
Žlutá rasa je popisována jako materialistická a inteligentní, chybí jí fantazie a její jazyk není schopen metafyzického vyjadřování. Černá rasa postrádá inteligenci, je zavrženíhodná pro lenost, smyslnost, absenci smyslu pro organizační práci a skutečnou kulturu, stejně tak jako pro morální zbabělost.
Bílá rasa vyniká velkou energií a inteligencí, smyslem pro čest, odvahu, krásno, ladnost a válečnické umění. Árijská rasa, která byla kdysi elitou v Indii a později vytvořila teutonskou tradici, má mezi bílými postavení šlechty. Jejími typickými rysy jsou láska ke svobodě a cti a kult duchovnosti.
Tím však kategorizace ras nekončí, její smysl naopak vzrůstá. Jak totiž pravil autor této rasové teorie, „nejnadanější a nej-schopnější je rasa bílá, všechny ostatní stojí na nižším stupni", přičemž platí teze, že by „nebylo nikdy pravé civilizace evropských národů, kdyby nepanovaly árijské větve" (Dacík 2001).
Gobineau nebyl antisemita a odsuzoval otroctví, ale svým výkladem dějin lidstva na základě rasové teorie a dokládáním výsadního postavení árijské rasy plně vyhovoval pangermán-skému hnutí, které použilo jeho teorii jako pojmový rámec svého nacionalismu a antisemitismu (srov. Wolf 2000; Dacík 2001).
86
„Gobineau hledal v čistotě rasy jedinou příčinu rozkvětu lidstva a pomocí této rasistické teorie vysvětloval zánik dávných civi-ii/ací Egypta, Indie, Fénicie, Řecka i Říma. Tvrdil, že ke kulturní mu úpadku lidstva ve starověku došlo v důsledku smíšení ras, \ ládnoucí rasy s nižšími a méněcennými rasami přistěhovalců a že k takovému úpadku kultury a lidské společnosti dojde i v moderní době." (Wolf 2000: 137 - 138)
Také Anglie měla svého Gobineaua v osobě Roberta Knoxe i 1798 - 1862), jehož Lidské rasy (Races of Men, 1850) dokládají nadřazenost dvou árijských ras, Sasů a Slovanů (v tomto je nap-losto unikátní) a podřazenost Židů. James Hunt (1833 - 69), nadšený stoupenec Knoxův a zakladatel a předseda Londýnské antro-pologické společnosti, přispěl k rozšíření rasismu snahou zbavit vědu nešťastných předsudků, jako jsou teorie lidských práv a víra \ lidskou rovnost. Oba tito myslitelé věřili, že vlastnosti ras jsou Vrozené a neměnné a zahrnují jak fyzickou, tak morální a intelektuální složku lidské osobnosti (Dacík 2001, srov. Wolf2000).
Je třeba si uvědomit, že celistvou teorií se rasistické myšlení lalo, teprve když vstřebalo sociální darwinismus. Myšlenek „přiloženého výběru", boje o existenci a „přežití nejsilnějších" se okamžitě chopili teoretici rasismu; biologický determinismus aplikovaný na humanitní vědy se pro ně stal normou ospravedlňující rvistující nerovnost nebo nerovnost, kterou je třeba zavést, aby hylo možno obnovit přirozený řád zničený liberalismem, demokracií, francouzskou revolucí nebo marxismem.
„Sociální darwinismus současně s tvrzením o nevyhnutelnosti bio logického boje v lidském životě naznačoval, že Árijci (nebo spíš Němci) nemusí degeneraci podlehnout, ale mohou překonat nebezpečí úpadku a degenerace udržováním rasové čistoty. Tato nepokrytá výzva k nelítostnému boji mezi rasami a k eugenické reformě padla na přelomu 19. a 20. století v Německu na úrodnou pudu; zásadní práce Ernsta Krause, Otty Ammona, Ludwiga Wilsera a Ludwiga Woltmanna (všichni byli sociální darwinisté) hýly vydány v období od začátku devadesátých let devatenáctého století do roku 1910." (Goodrick - Clarke 1998: 25 - 26)
87
Sociální darwinismus sloučený s rasismem okamžitě vedl k de-sakralizaci člověka a asimilaci společenské a fyzické existence. Pro takové rasisty byla společnost organismem řízeným stejnými zákony jako živý organismus, lidský rod byl podřízen stejným zákonům jako ostatní druhy zvířat a lidský život nebyl nic jiného než neustálý boj o přežití. Podle jejich představ patřil svět těm nejsilnějším, kteří jsou také ti nejlepší. Tady vznikla nová morálka (kterou Vacher de Lapouge nazval „selekcionistickou"), která měla nahradit tradiční morálku křesťanskou. Období druhé světové války je vnímáno jako vrchol rasismu a antisemitismu. Rasismus mimo jiné fungoval jako jedna z nejúčinnějších technik nacistické propagandy, jejímž cílem bylo ovládnout německý lid a udržet ho pod kontrolou. Rasismus je významným rysem nacistické ideologie, ale v italském fašismu hrál poměrně malou roli. Navíc rasistická doktrína nebyla fašistickým vynálezem a nebyla ani vlastní fašistické ideologii. Dokonce to ani nebyla doktrína, pod kterou by se podepsali všichni ti, kteří nacismus podporovali (O'Sullivan 1995).
Danics a Kamín (2005) dodávají, že lidé v rasistických společnostech:
1. věří ve faktickou existenci „ras";
2. svým chováním často znevýhodňují (diskriminují) členy jiných „rasových skupin;
3. své chování ospravedlňují odkazem na biologickou či kulturní nezměnitelnou „méněcennost" anebo Jinakost" těch „druhých".
Samozřejmě, že i problematika rasismu se objevuje při fotbalových utkáních, a to v nejrůznějších formách (v souvislosti s existencí ultrapravicových chuligánských skupin či v provokacích některých skupinek fanoušků).
2.1.2,2 Projevy rasismu při fotbalových utkáních
V západní Evropě je již několik let větší pozornost soustředěna na problematiku skutečného i domnělého rasismu na fotbale. Ten přitom není totožný s fotbalovým chuligánstvím, i když se s ním může prolínat. Bojuje se nejenom proti rasistickým projevům publika (které nemusí být vázány pouze na organizované chuligány), ale např. i proti rasistickým poznámkám mezi hráči. Rasistickými projevy fotbalových chuligánů (a samozřejmě, že iicjenom jich) jsou např.:
- hlásání rasistických názorů na hráče odlišné barvy pleti (např. „černí hráči nemají žádnou výdrž", „černoši neumí hrát v bahně, při sněžení či při ztížených povětrnostních podmínkách" apod.), které jsou v rasistické scéně ustálenými stereotypy;
rasistické nadávky, znevažující projevy (bučení či pískot při dotyku takového hráče s míčem, vydávání opičích skřeků na hráče tmavé pleti, házení banánů, slupek od banánů či burských oříšků na černochy, což má naznačit, že jsou „opice" apod.), výhružky či přímé fyzické útoky hráčům odlišné barvy pleti;
- užívání rasistických hesel (včetně jmen známých rasistů, např. Josefa Mengeleho), chorálů a symbolů, ať již verbálně anebo na transparentech, v chuligánských tiskovinách či na jejich internetových stránkách, včetně chatu (časté je i užití nacistických a neonacistických motivů, které v sobě implicitně obsahují rasistické prvky (Mareš, Smolík, Suchánek 2004).
Rasistické předsudky jsou nej viditelnějšími a nejslyšitelnějšími projevy fotbalového chuligánství. Rasismus projevující se na fotbalových stadionech je jedním z největších a nejtypičtějších problémů současného fotbalu. Nelze tvrdit, že se jedná o ojedinělé výstřelky, protože tyto akce jsou systematické a plánované. Rasis-
88
89
mus je založen na uvědomění si skupinové příslušnosti a odsouzení jiných skupin i jedinců.86
Projevy rasismu se týkají bud' jednotlivců (pokřiky) či organizovaných skupin (zpívání chorálů, vydávání opicích zvuků atp.).
Prudký nárůst rasismu v hledištích stadionů v Anglii podle Carvera a kol. začal v 70. letech a byl zapříčiněn zvyšujícím se počtem hráčů tmavé pleti v anglické lize. Bradbury tento názor dokládá incidentem, kdy byl hráč tmavé pleti John Barnes při svém debutu v dresu anglického Liverpoolu zasypán vlastními fanoušky banány a ořechy na znamení rasistického předsudku podobnosti s opicí. Bradbury přitom dodává, že hráči tmavé pleti nastupovali v anglické lize bez větších problémů od počátku století až do této chvíle (srov. Balcar 2000; Lowless 2002).
Jedna z prvních reakcí na rasistické chování chuligánů vzešla od britských politiků po incidentu v Paříži roku 1984, kdy angličtí chuligáni z fašistické Národní fronty při a po zápase uráželi Francouze. Hned na to v červenci 1984 letěli angličtí fanoušci do Jihoafrické republiky, kde chuligáni znovu uráželi protivníka a britský ministr sportu slíbil prověřit spojení mezi fotbalovými chuligány a fašistickými politickými stranami (srov. Balcar 2000).
V České republice se rasistické pokřiky a chorály objevují od počátku 90. let 20. století, kdy za české, resp. československé fotbalové kluby začaly nastupovat první hráči tmavé barvy pleti. Od devadesátých let až do současnosti jsou projevy rasismu na fotbalových stadionech poměrně medializovány, především díky finančním postihům českých fotbalových zástupců v Lize mistrů87 či poháru UEFA.
Ve spojitosti s fotbalovým chuligánstvím došlo k jednomu z nejvážnějších projevů rasismu za několik posledních let při fot-
86 Srov. Ultras 15/1999, kde je popisován způsob urážení zimbabwského reprezentanta Kennedy Chihuriho, který byl zasypán banány a pomeranči, a jemuž patřili pokřiky: „Chihuri je opice" či „banán patří opici".
87 Sparta Praha dostává při účasti v LM často pokuty (např. během sezony 2005 po zápase s Thunem Sparta dostala pokutu ve výši 60 tisíc švýcarských franků, tj. přibližně 1,1 milionu korun).
halovém zápase Slovensko - Anglie (podzim 2002), který musela slovenská strana řešit oficiální diplomatickou omluvou Velké Bri-i;inii.88 Disciplinární komise UEFA potrestala slovenský svaz za rasistické pokřiky pokutou 60 tisíc švýcarských franků.89 Slovenský fotbalový svaz se za jednání fanoušků omluvil, slovenský velvyslanec v Londýně dokonce napsal oběma fotbalistům osobní ilopis. Podle sira Hermana Ousleyho, který předsedá britské protifašistické fotbalové organizaci Kick It Out, se několik hráčů unavé pleti po tomto incidentu vyjádřilo pro bojkot fotbalových zápasů na kontinentu (Smolík 2004; 2005).
I když jsou projevy rasismu při fotbalových zápasech slyšitelné především na stadionech ve střední a východní Evropě (především v Srbsku, Chorvatsku, Makedonii90, Rumunsku91, Bulharsku, Polsku, Rusku ad.), nevyhnou se rasistické pokřiky, chorály či názory ani zemím jako jsou Francie (Prezident Chirac odsoudil výrok představitele francouzských socialistů Georgese Freche, který ivrdil, že za francouzskou reprezentaci hraje mnoho černochů.), SRN92, Holandsko, Španělsko93, Itálie (Italský senátor za Ligu
s Tohoto utkání jsem se jako divák zúčastnil.
■ Terčem nadávek se tehdy stali hráči tmavé pleti Emile Heskey a Ash-ley Cole. Rasistické chování Slováků při vítězství anglické reprezentace 12. 10. 2002 v poměru 2:1 vyvolalo na britských ostrovech vlnu po-houření a Angličané se u UEFA dožadovali vysokých trestů.
Makedonští fanoušci uráželi E. Heskeyho v kvalifikačním zápase Makedonie-Anglie v roce 2003. Tento incident následně projednávala i UEFA.
11 Během roku 2006 čtrnáct rumunských občanských sdružení obvinilo Steau Bukurešť z podněcování k protiromskému násilí. Při derby zápasech s Rapidem Bukurešť hlasatel podněcoval fanoušky Steauy a upozorňoval na etnický původ soupeřova týmu.
12 Bundesligové kluby Alemannie Aachen, Hansa Rostock a Borusie Mönchengladbach zaplatili na podzim 2006 pokuty za rasistické projevy fanoušků v řádech desítek tisíc eur. Další incident se odehrál před MS 2006, kdy ultrapravicová Národnědemokratická strana Německa (NPD) nechala vytisknout letáky, kde je bílý hráč se slogany: „Bílá, nejen barva dresu!" a „Za opravdový národní tým!".
90
91
severu po MS v Německu prohlásil, že „Itálie porazila tým, který v honbě za výsledky obětoval vlastní identitu, kdy nominoval černochy, muslimy a komunisty". Jeho vyjádření však ostře odmítla italská vláda, stejně jako představitelé Francie či Anglie.
King (1997) v této souvislosti uvádí rasistický chorál některých fanoušků anglického klubu FC Chelasea, který je slavný i díky pravicově extremistickému sklonu k násilí.94 V únoru 1996 na utkání semifinále ligového poháru mezi Sunderlandem a Lei-cestrem tisíce fanoušků ze Sunderlandu zpívali chorál „You're just a town full of pakis"95.
I proto se anglická fotbalová veřejnost touto problematikou neustále zabývá a snaží se o zavedení vhodné strategie proti rasistickému pokřikování (viz níže). Jako příklad lze uvést, že v Anglii bylo v sezoně 2000/2001 odsouzeno či zadrženo za rasové incidenty během fotbalových utkání 82 osob (srov. Williams 2001).
93 Při přípravném zápase Španělsko - Anglie v listopadu 2004 španělští příznivci uráželi Shauna Wrighta-Phillipse a Ashkyho Colea tím, že napodobovali zvuky opic. Na tento incident reagoval i Tony Blair, ministr sportu Richard Caborn, i mluvčí protirasistické organizace Kick It Out Piara Power. Rasististické chování je přítomno i ve španělské ligové soutěži. Incidenty se týkaly např. fotbalových klubů Malagy, Getafe, Atlética Madrid, Albacete, které byly v minulosti již finančně potrestány.
94 One nigger, two nigger, three nigger, four, Four make a team and so do many more, Call them Wes Ham, paint their faces white, What a bunch of wankers you made overnight. Dalším rasistickým chorálem je např.:
„ Get back on your jam jar Get back on your jam jar La, la, la, la, La, la, la, la."
95 Během ME 2000 část anglických příznivců zpívala chorál „ľd rather be a Paid than a Turk", jako vzpomínku na dva zavražděné příznivce United Leeds v Istanbulu pouhé dva měsíce před evropským šampionátem (Lowless 2002).
Velmi výrazně se rasismus projevuje v Itálii (viz příloha této piáce č. 3). Mimořádně aktivní jsou fanoušci Lazia Řím, kteří mají na oděvu portréty Mussoliniho. Když hrál za jejich tým Nizozemec Aaron Winter, při každém nástupu „vítali" tohoto hráče hákovými kříži a rasistickými urážkami. Lazio bylo dlouho jediným špičkovým evropským klubem, který neměl v kádru žádného hráče tmavé pleti. Lazio z Perugie koupilo italského reprezentačního záložníka Fabia Liveraniho, jehož matka pochází ze Senegalu. Fanoušci přivítali posilu zcela novou vlajkou s hákovým křížem (Kolomazníková, Koukolíček 2002).
Fotbalové federace FIFA a UEFA jsou často kritizovány z ne-unnosti v oblasti projevů xenofóbie, rasismu a antisemitismu při fotbalových utkáních. Na kritiku odpovídají tyto fotbalové insti-ince vzdělávacími akcemi a osvětovými programy. Např. 7. čer-\ence 2001 se v Buenos Aires konal mimořádný kongres FIFA proti rasismu a xenofóbii ve fotbale, UEFA ve spolupráci s ne-. ladní sítí FARE (Football Against Racism in Europe) připravila pro kluby i tzv. „desetibodový plán" pro vypořádání se s tímto fenoménem (srov. Centrum strategických studií 2003).
Centrum strategických studií (2003) uvádí, že fenomén „fotbalového rasismu" však nelze přeceňovat často se jedná spíše o Utahu vyprovokovat „maloměšťácky slušné fanoušky", policii či levicová „multikulturní" média, než o skutečné ztotožnění se s názory rasistů či nacistů. Výsledkem je však tlak ze strany množství intirasistických organizací, hledajících opodstatnění pro svoji činnost, na „vykopnutí rasismu z fotbalových stadionů" (srov. Cen-n um strategických studií 2003).96
" „Wykopmy rasizm ze stadiónow" („Vykopni rasismus z fotbalových ■i.idionů") je rovněž polská kampaň zaměřená proti rasismu, šovinismu I nenávisti, které jsou v Polsku prezentovány formou používání neo-i.isistické symboliky, zpěvu antisemitských chorálů atp. Tuto kampaň realizuje občanské sdružení „Nigdy Wiecej", které spolupracuje s FIFA, I ARE a vydává protirasistický časopis Stadion. Kampaň je financována i /. prodeje hudebních kompilací streetpunkových kapel (Los Fastidios, Klasse Kriminale, The Analogs, Prawda apod.) s názvem kampaně
92
93
Odpovědnost za boj proti rasismu nesou také fotbalové kluby97, orgány státní správy a nevládní organizace. Vlády by měly koordinovat jejich společné úsilí a podporovat národní sportovní a protirasistické organizace a kluby, které vedou osvětové protira-sistické kampaně. Mezi nimi jsou nejdůležitější FIFA a UEFA se svými národními pobočkami.
FIFA navrhla, aby při prvním rasistickém prohřešku byly klubu odečteny tři soutěžní body, při druhém prohřešku šest bodů, při následujících incidentech by měl klub být přeřazen do nižší soutěže, a při opakovaných incidentech by bylo mužstvo vyřazeno ze soutěží FIFA.
V minulém roce UEFA rovněž zpřísnila tresty za rasismus. Klubům tak hrozí pokuty ve výši 15 tisíc eur, uzavření stadionu či zákaz hraní na domácím stadionu, kontumace výsledků, odečítání bodů či vyloučení ze soutěží.
Pro boj proti rasismu je nadmíru důležitá existence jasných zákonů. Jako jejich doplněk se doporučuje přijetí zvláštních legislativních opatření pro boj proti rasismu ve sportu. Legislativa by měla mimo zákon postavit všechny činy (nošení vlajek, transparentů či symbolů) nebo verbální projevy (urážky nebo skandování) spáchané na sportovních utkáních, jejichž cílem je vyvolat násilí nebo jiné diskriminující chování proti jakékoli rasové, etnické nebo náboženské skupině nebo jejím členům. V takových případech by pachatelé měli být nekompromisně potrestáni. Legislativa by rovněž měla vyloučit jakýkoliv další možný útisk, a to jak individuální, tak institucionální (Rada Evropy 2006).
„Wykopmy rasizm ze stadiónový" ve vydavatelství Jimmy Jazz Records (viz Wykopmy rasizm ze stadiónow /MC/, a dále v textu). 97 AC Sparta Praha se připojila k mezinárodní kampani „Stand up, speak up" (Vstaň, ozvi se) a nastoupila v černobílých dresech během jara 2005. S touto kampaní byla spojena otázka, kterou vyslovil Gery Neville z Manchesteru United, když upozornil na fakt, že tato kampaň firmy NIKE mohla být ve skutečnosti jen reklamou a nikoliv skutečnou a účinnou kampaní.
I [FA i UEFA vytvářejí speciální fondy na kampaně proti raní, kam plynou peníze z pokut uložených fotbalovým klubům .» / prodeje propagačních triček, dresů a dalších předmětů. FIFA m\ nčž založila pracovní skupinu pro potírání rasistických projevů Ha stadionech, která je složena z bývalých hráčů a trenérů.
Místopředseda UEFA Per Ravn Omdal v roce 2005 apeloval i poslance v Evropském parlamentu, kde se snažil získat podiu poslanců pro boj proti rasismu (blíže v kap. 6.3). Rasistické projevy, především pískání a bučení na hráče jiné '••u \ y pleti se týkalo například K. Chihuriho, zimbabwského re-i'iiventanta, hrajícího za Viktorii Žižkov a dalších.
Politickým problémem se stává fotbalové chuligánství i při •mijevech ultrapravicového extremistického chování, které je spja-1p s propagací fašismu a nacismu. Na fotbalových stadionech I R jsou někdy vyvoláváni nacističtí zločinci (Mengele, Hitler), ■ se setkat i s hajlováním, vyvoláváním hesla „osm, osm, osmdesát osm" v 88. minutě zápasu98 či pokřiku: „racists, fascists, hnoligans" atp.
Příkladem rasistického postoje z české fotbalové ligy může být n.msparent části fotbalových radikálů Sigmy Olomouc (při zápasu Bezi Sigmou Olomouc a FC Slováckem z podzimu 2006) „Rámus je víc než klubismus" (viz příloha č. 6).
2.1.3 Antisemitismus
Velký sociologický slovník definuje antisemitismus jako „ne--I.iielský vztah vůči Židům, kteří žijí v různých zemích v diaspoře nebo ve státě Izrael" (Kol. 1996: 82)
Antisemitismus99 lze definovat jako nepřátelství nebo před-ijatost vůči Židům100 jako představitelům židovského nábožen-
B8 - kryptogram pro Heil Hitler. " Slovo antisemitismus označuje nenávist nebo předsudky vůči Židům i
lkeré činy vyplývající z tohoto přesvědčení. Doslova vyjadřuje ideu odporu (předpona „anti") vůči Semitům (Pavlát 1998).
94
95
ství judaismu, etnické skupině "nebo rase (srov. Heywood 2004). Jeho součástí jsou také předsudky a stereotypy (Hofírek 2005). Přestože samotné slovo antisemitismus odkazuje ke všem semitským národům, bývá tohoto termínu téměř výhradně používáno pro označení nepřátelství vůči židovskému národu. Jde o formu xenofóbie, která může mít různé formy, od osobní nenávisti až k institucionalizované násilné perzekuci. Antisemitismus se projevuje různými formami, od opovržení ke způsobu života Židů přes právní dislcrhninaci až po pogromy a genocidu. Nejčastěji bývá antisemitismus vyvoláván, aby odvedl pozornost od jiných společenských problémů nebo aby „stmeloval národ" proti společnému nepříteli (Žaloudek 1999).
Slovo antisemitský (německy antisemitisch) pravděpodobně poprvé použil roku 1860 židovský učenec Moritz Steinschneider ve spojení „antisemitské předsudky" („antisemitische Vorurteile") (Hofírek 2005). Označení antisemitismus užil i německý protižidovský aktivista Wilhelm Marr roku 1879 v knize Cesta k vítězství němectví nad judaismem („Weg zum Siege des Germanentums über das Judentum"). Termín byl libozvučným vyjádřením temiínu „Judenhass" - nenávist k Židům - s cílem, aby se tato nenávist zracionalizovala a byla uznána vědecky (Pavlát 1998, Hofírek 2005).
A ntisemitismus lze rozdělit na:
- náboženský motivovaný (tzv. pohanský a křesťanský anti-judaismus);
ekonomický101;
- nacionalistický (nepřesně též národnostní);
- rasistický;
- politizující; historizující (popírání šoa);
- globální (Danics, Kamín 2005).
Podle Koordinačního fóra pro měření antisemitismu v Evropě Vzrůstá počet násilných činů, které se dají označit jako antisemitské. Jde o útoky na židovská zařízení, znesvěcování synagog a hřbitovů a v neposlední řadě o útoky na jednotlivce. Zatímco v apadní Evropě počet těchto incidentů spíše stagnuje, v Evropě východní jejich frekvence vzrůstá. Pokud bychom však sledovali absolutní hodnoty počtu násilných aktů antisemitismu, na prvních ilvou místech s nej silnějšími projevy jsou Francie a Británie, tedy země s početnou muslimskou menšinou (Hofírek 2005).
Antisemitismus však není pouze postoj ke skutečným žijícím /idňm, nýbrž je také postojem k Židům/židům imaginárním, vykonstruovaným (Hofírek 2005).
Podle tradice jsou semité potomky Semovými, který byl synem Noemo-vým. Patří k nim většina národů Blízkého východu. Ve své první systematické podobě měl antisemitismus charakter náboženský. Odrážel se v něm nepřátelský postoj lcřesťanů k židům, zakládající se na údajné spoluvine židů na popravě Ježíšově a na jejich odmítání uznat Ježíše za syna božího (Heywood 2004, srov. Pavlát 1998). 100 Termín „Žid", resp. „žid" byl v průběhu staletí asociován s koncepty, stereotypy a lďivými obviněními, které společně zformovaly negativně složený obraz na úrovni vědomé i emotivní, často bez jakéhokoliv vztahu k reálně existující židovské společnosti (Hofírek 2005).
2.1.3.1 Projevy antisemitismu při fotbalových utkáních
Antisemitismus je často spojován i s fotbalem. Antisemitismus ivkající se hráčů byl zaznamenán již ve 30. letech, když fotbalisté pražského DFC (Deutscher Fussball Club) po roce 1933 cestovali na několik přátelských utkání do říše, přičemž hráči židovského
'" Ekonomický antisemitismus se začal formovat ve středověku a pro-icvovala se v něm nechuť k Židům jako profesionálním lichvářům, za-
lavárníkům a obchodníkům. Židé nemohli vsmpovat do řemeslnických rechů a nesměli vlastnit pozemky (Heywood 2004).
96
97
původu Taussig, Schillinger nebo Mahrer se nemohli utkání účastnit (srov. Zikmund 2004).
I dnes napadají fotbaloví příznivci fotbalisty židovského původu. Na fotbalových stadionech se objevují i prvky antisemitismu102, které lze chápat jako latentní, protože označení soupeřící skupiny za židy nehodnotí skupinu podle náboženství či rasové příslušnosti, ale je myšlena jako urážející vulgarita jiné chuli-gánské skupiny. S těmito nadávkami se můžeme na fotbalových utkáních setkat běžně.
V České republice jsou chuligáni i fanoušci nazýváni židy, často je slyšet pokřiky „Jude - Slávia" či „židovská Slávie" (při ligových zápasech Slavie Praha je to častý jev, např. při derby s AC Sparta Praha v letech 2004, 2005, 2006). Dalším chorálem na adresu příznivců FC Baník Ostrava je např. „Vy jste špína české ligy, vy jste přece polští židi" či slogan „Polští židi" (běžný při kterémkoliv fotbalovém střetnutí mužstev Ostravy a Prahy).
Na urážlivé pokřiky ze strany sparťanského kotle „Jude-Slávia" reagovala na podzim 2007 i Židovská obec v Praze, která upozornila vedení klubu AC Sparta Praha na projevy antisemitismu během fotbalových utkání.
Rovněž lze dodat, že s podobnými projevy (pokřiky, chorály, slogany) se lze setkat téměř v celé Evropě. Některé fotbalové kluby jsou s židovskou komunitou spjaty historicky (Ajax Amsterdam, Tottenham Hotspur, MTK Budapešť ad.), takže i samotní chuligáni se často identifikují a označují za židy (včetně některých příznivců Slavie Praha).
I některá pohárová utkání izraelských fotbalových týmů mohou pro pořadatele znamenat zvýšená bezpečnostní rizika. Posledním významným incidentem bylo utkání poháru UEFA mezi Paris St. Germain a Hapoelem Tel Aviv. Po vzájemném utkání skupina přibližně 150 radikálních domácích příznivců (údajně s pokřikem „Francie Francouzům" a antisemitskými pokřiky) pronásledovala příznivce Hapoelu Tel Aviv, kterého střelbou v sebeobraně uch-
102 Antisemitismus je v textu chápán jako postoj nebo ideologie náboženské, národnostní a rasové nesnášenlivosti vůči Židům (Kol. 1999).
I policista v civilu. Na následky střelby zemřel 241etý fanou-l u lien Quemener, po jehož smrti ultras Paris St, Gennain li Paříží a následný ligový duel mužstva musel být odložen
iv. Ultras 49/2007: 18- 19).
lako další případ antisemitismu lze uvést utkání šesté německé ligy mezi berlínským mužstvem TuS Makkabi a VSG Altglie-ke, kdy domácí mužstvo opustilo hřiště na protest proti anti-inilským heslům a pokřikům ze strany hostujících fanoušků, i.iko např. „židi do plynu", „Osvětim je zpátky" či „Führer, Füh-u-r!'\
V následujících letech lze očekávat, že antisemitismus bude nul stoupající tendenci především při zápasech mezi izraelskými lot halovými mužstvy či reprezentací Izraele a mužstvy, jejichž příznivci jsou arabského původu (např. ve Francii či Španělsku).
2.4   Nacionálni šovinismus
/uhraniem hráči musí udělati místo domácím. — Ale i mezi státními příslušníky se musí dávat přednost Cechům.
Nedělní list, 13. 11. 1938, s. 15
Před lety vyhrával Liverpool s britskými hráči, Bayer n s německými a Ajax s nizozemskými. Ale to už dávno není pravda. Národní hranice v Evropě mizí, a nikde jinde to není patrnější než ve totbale.
Goodhead, G.: My proti nim. Putování po nejvýznamněj-ších fotbalových utkáních světa, s. 19
Do souvislosti s pravicovým extremismem bývá často dáván nacionalismus. I vymezení nacionalismu je však provázeno značnou heterogenitou přístupů jednotlivých autorů, stejně jako pojetí národa. V určitém kontextu nemusí být nacionalismus chápán
v negativních, ale naopak pozitivních souvislostech. Nacionalistické prostředí konkrétní země determinuje i „míru nacionalismu" u většiny subjektů příslušného politického spektra (včetně demokratických), a proto mnohdy přímá vazba nacionalismu na extremismus neexistuje. (Mareš 2003a: 59)
Přesto nacionalismus může mít a má v mnoha zemích agresivní a militaristickou pověst, která se diametrálně liší od principiálního učení o národním sebeurčení. (Heywood 1994: 149)
Tento agresivní nacionalismus nazýváme nacionálním šovinis-mem, pro nějž je charakteristická víra v nadřazenost nebo převaha vlastního národa103 (srov. Heywood 1994).
Šovinismus nepovažuje národy za rovnoprávné v jejich právu na sebeurčení, protože některé národy mají údajně takové kvality a rysy, které zdůvodňují jejich nadřazenost nad ostatními. (Heywood 1994: 150)
Nacionálni šovinismus se priživuje na pocitu intenzivního, až hysterického národního fanatismu, protože je založen na jasném dělením na „oni" a „my". (Heywood 1994: 149 - 151)
V politice se nacionálni šovinismus obvykle promítá v rasistických ideologiích, které dělí svět na „vnitřní skupinu" a „vnější skupinu", přičemž „vnější skupina" se stává obětním beránkem za všechna příkoří a frustrace „vnitřní skupiny". Není proto náhodou, že šovinistická politická učení jsou živnou půdou pro rasistické ideje. (Heywood 1994: 151).
Projevy nacionálního šovinismu lze v Československé kopané zaznamenat již ve 30. letech 20. století, kdy Nedělní list informoval v sérii článků o „cizinecké legii" v domácí soutěži. Nedělní list požadoval, „aby náš sport byl veden jen národně, tedy pouze Čechy, a aby byl i na hřištích, závodních drahách, tenisových dvorcích a všude, kde se provozuje, representován jen našimi lidmi. Jednak proto, že jsme se z minulosti přesvědčili o nespolehlivosti cizorodých živlů a pak přece nemůže nikoho těšiti, chlu-
103 Termín je odvozen od Nicolase Chauvina, francouzského vojáka fanaticky oddaného Napoleonovi.
hMi se cizím peřím. Tedy český sport pro české lidi!" (Nedělní liHt 1938: 15).
Danou problematikou se zabýval i A. Hitler, který v souvislosti u lodními symboly Protektorátu Čechy a Morava objasňoval, že Mlze strpět, aby v případě zahraničního sportovního vítězství mužstva Protektorátu Čechy a Morava byla hrána česká národní mna a vyvěšována česká vlajka". Podle Hitlera měla být hrána mecká hymna a vyvěšována německá vlajka (Kokoška 2006). V současné době se fotbalová utkání mezi jednotlivými státy, především v rámci kvalifikace na ME nebo MS či utkání na těchto .impionátech, z politologického hlediska stávají v určitém smyslu „celonárodní událostí".104 Poznámky směřující k soupeřovu mužstvu i fanouškům se prezentují jak ve verbální, tak v písemné lonně (transparenty, vlajky apod.).105
Během války o Falklandy (1982) se konalo Mistrovství světa Ve Španělsku, během něhož bylo možno shlédnout i transparent I nápisem Socceťs Task Force, který na podporu vojenských kroku své vlády vyvěsili fanoušci Anglie. Během téhož mistrovství \ vvěsili transparent také skotští fanoušci, kteří při fotbalovém utkání proti SSSR vyvěsili transparent s nápisem „Alcoholism vs. i oinmunism".106
'' „Národ je kulturní entita, soubor lidí se společným jazykem, vírou, podobnými tradicemi atd. Pojem „rasa" na druhé straně vyjadřuje víru \ biologické či genetické rozdíly mezi lidmi (Heywood 1994: 174), '" Vyhrocený nacionalismus se projevil při přátelském fotbalovém utkání Francie - Alžírsko, který se konal 6. 10 . 2001 v Paříži. Utkání mělo symbolicky ukončit nevraživost obou států, která se táhne historií i id poloviny 20. století, kdy v Alžírsku začala válka za nezávislost na I rancii. Do té doby totiž bylo Alžírsko francouzskou kolonií. V 75. minutě však na hřiště vnikli příznivci Alžírska a rozhodčí musel utkání ukončit. Výtržníci tak pokazili jedinečnou možnost k symbolickému s míření obou národů.
"" I když Williams (2001) poznamenává vzrůst nacionalistických témat u radikálních skotských fanoušků, lze tento transparent spíše hodnotit jafco recesi a projev karnevalového a ironizujícího vystoupení skotských příznivců (kteří jsou mj. proslulí svým kladným vztahem k alkoholu).
Jako jiný příklad lze uvést chování fanoušků Celticu a Rangers
107
v Glasgow. Protestanští fanoušci Rangers z Glasgow pískali i při minutě ticha k uctění památky Johna F. Kennedyho, katolíka a původem Ira. Naproti tomu se hudební repertoár fanoušků znepřáteleného Celticu skládá z irských protestních písní, je podmalován slogany IRA a hodil by se spíše k protibritské demonstraci v Belfastu než k fotbalovému zápasu (Ultras 19/1999: 23). Vzájemné urážky nejsou charakteristické pouze pro fanoušky. Pokutu 5 tisíc liber musel v průběhu roku 2004 zaplatit obránce Robert Malcohn z Glasgow Rangers za hanlivou poznámku na papeže Jana Pavla II., kterou připsal jednomu fanouškovi ke svému autogramu. I tak se prezentuje nacionálni šovinismus, který zvýrazňuje rozdílné náboženství jednotlivých chuligánských skupin.
Nacionálni šovinismus při fotbalových utkáních se projevuje především v situacích, kdy je prostoupen celou společností. Tak tomu bylo i při rozpadu států bývalého sovětského bloku.
I během existence Československa se často v ochozech stadionů objevovaly projevy nacionálního šovinismu. Houška a Zemánek (1996) popisují, že na utkání v roce 1980 Sparta Praha -Slovan Bratislava se skandovaly tyto nacionalistické pokřiky: „Bij Maďara do hlavy" nebo „Ria, ria, Hungaria!". Z ochozů přilétla v jednom vypjatém okamžiku dokonce láhev, takže disciplinární komise vyměřila Spartě nejen finanční pokutu, ale v posledním podzimním kole uzavřela letenský stadion!
Při rozpadu československé federace bylo zaznamenáno několik střetů, které byly vyprovokovány rozpadem federace a zvýrazněnými nacionalistickými náladami (viz Bazal ročník 1993). To odsuzovali i někteří starší fanoušci, kteří v dřívějších letech navázali kontakty s fanoušky jiných klubů (například Ostrava -Trnava, Sparta - Košice).
107 Od svého prvního zápasu v roce 1890 spolu Celtic a Rangers hráli už více než třistapadesátkrát. Mimo hřiště došlo v posledních pěti letech k osmi vraždám a počet zadržených za ublížení na těle se ve dnech konání derby ve Skotsku ztrojnásobuje (Goodhead 2004).
Na fotbalových stadionech se často ozývaly i slovní nacionalistické výpady, např. pokřik „Bi a bi, bi Slováka do hlavy!", zatímco slovenští příznivci odpovídali pokřiky „Češi peši do ľrahy" nebo „Bi Pražáka do hlavy". Další skandování na slovenských fotbalových stadionech v období společného státu bylo např. „Kto vypadne z ligy: Maďari a Židi!" (Harsányi 2005).
Rozpadu jugoslávské federace už několik let předem předcházely násilné střety mezi jednotlivými národnostně zaměřenými ťhuligánskými skupinami, které vyvrcholily během roku 1989 (nejenom) střety mezi srbskými, makedonskými a chorvatskými chuligánskými skupinami (ale i obyčejnými příznivci fotbalových klubů jako Crvena Zvezda108, Hajduk Split, Dinamo Záhřeb, ľartizan Bělehrad).'09
Brkicová (2006) prezentuje docela rozšířený názor, že zápas mezi Dynamem Záhřeb a Crvenou Zvezdou Bělehrad znamenal začátek války Chorvatska za nezávislost. Na začátku zápasu se příznivci obou táborů poprali v ochozech i na hřišti. Policie ovládaná Srby chorvatské fanoušky bila, přičemž srbským dovolovala, aby se vyřádili - a narůstající zklamání Jugoslávií tak vyšlo na-povrch.
O tom, že v těchto oblastech je nacionálni šovinismus stále živý, svědčí i incident, kdy bylo přibližně 150 příznivců srbského celku Rad zatčeno poté, co na podzim 2006 vykřikovali hesla „Srbsko pouze pro Srby" a „Pryč s muslimy". (Následně byli obviněni z podněcování k rasové a etnické nenávisti.)
108 Na začátku občanské války v Jugoslávii sestavil Željko Raznatovič, později zvaný Arkan, z tvrdého jádra fans CZ Bělehrad srbskou bojovou jednotku Tygrů, která se podílela na genocidě jiných národů. Tato jednotka byla obecně známa svou krutostí, vypalováním vesnic apod. (srov. Mareš, Smolík, Suchánek 2004).
m VNovim Sadu (1989) byl incident vyprovokován pokřikem „Od Sarajeva po Irán bude muslimský hřbitov", který byl adresován příznivcům FK Sarajevo (srov. Football Factory 22/2003).
102
Vzájemná národnostní nenávist mezi Srby a Chorvaty se projevila dokonce i během Australian Open, kde se strhla bitka mezi tenisovými fanoušky obou států.
Nacionálni šovinismus se nemusí týkat jen projevů, které upřednostňují národ, ale mohou ho i hanobit (za zákroky v mezinárodní politice, za příkoří v historii atp.).
Vyjádření nespokojenosti s politikou určitého státu jsou konfrontovány i české fotbalové stadiony. Na jaře roku 1999 se tak často na stadionech ozývala podpora Slobodanu Miloševičovi a zásah NATO proti Srbsku se promítl i do skandování „Fuck the USA" (srov. Football Factory 14/1999: 9).
Projevy fotbalových fanoušků, které do hry vnášejí nacionalistické vášně, neúměrně zvyšují bezpečnostní rizika při zápasech (jako příklad lze uvést zápasy mezi kluby Řecka a Turecka, Chorvatska a Srbska, Anglie11 a Turecka atp.).111
Některé projevy nacionálního šovinismu lze najít na transparentech či vlajkách vystavených během fotbalových utkání. Vět-
110 Mimo rasistické tendence se britští fotbaloví chuligáni zaměřují také na myšlenky loajalismu. Známost jejich napojení na polovojenské oddíly jim přinesla respekt a podporu u chuligánů, kteří jinak ignorují rasistické ideje. U fotbalových chuligánů se podpora Unionistů a tedy i tíhnutí k loajalismu odvíjí od jejich silného anglického nacionalismu. Většina chápe IRA jako organizaci, která „zabíjí naše kluky" a proto si zaslouží nenávist. Nenávist vůči IRA a potažmo Irsku obecně se stala úhelným kamenem identity anglických fotbalových chuligánů, projevující se i skandováním „neustoupíme IRA", které se často objevuje v závěrech zápasů Anglie na cizích hřištích (Lowless 2002).
111 Při zápasu mezi Panathinaikosem Atény a Fenerbahce Istanbul v poháru UEFA na podzim 2002 se sešel předseda řeckého fotbalového klubu s vysokým policejním důstojníkem a prezidentem Panathinaikosu a dohodli se na mimořádných bezpečnostních opatřeních. Na fanoušky dohlíželo přes tři tisícovky (!) policistů včetně speciálně vycvičené jednotky na potlačování násilí fotbalových rowdies (srov. Sport 14.11. 2002, s. 6).
Mnou urážejí samotné představitele státu či národní hrdiny112, PDvněž se mohou vyjadřovat ke sporným politickým otázkám, tnoliou je ironizovat apod.113 Transparentem českých fanoušků ..Rakouský fotbal NE, Temelín ANO" prezentovaným při re-i./.entačním. zápase mezi Rakouskem a Českou republikou (11. 11». 2003) se zabývala Disciplinární komise UEFA, která se m/hodla udělit pokutu Českomoravskému fotbalovému svazu. Disciplinární komise UEFA sleduje i projevy šovinismu a pronikání politických záležitostí do fotbalu a trestá prohřešky pokutováním jak jednotlivých fotbalových klubů, tak i fotbalových ivazů.
Přesto se některé chuligánské skupiny snaží na nacionalistickém šovinismu profilovat a Často se vyjadřují k otázkám národa, icho vnímání, historickým souvislostem a budoucnosti národa.114
V posledních letech se projevy nacionálního šovinismu pro-icvují i v zápasech mezi národními týmy Slovenska a Maďar-ska.
Zcela nelogicky rovněž vyzněl požadavek předsedy Meziná-todní fotbalové federace z roku 2006 Seppa Blattera, který proti lasil, že by se před vzájemnými zápasy neměly hrát hymny, jelikož vyvolávají nacionalistické vášně.
'Při utkání fotbalové kvalifikace na ME 2004 mezi Slovenskem a Tu-uvkem visely vlajky s nápisy „Atatürk byl Gay, Mohamed je Žid".
1 Při reprezentačním zápase mezi Rakouskem a ČR byla vyvěšena t lajka „Österreichischer Fussbai nein - Temelín, ja!"
1 „My přece chceme v budoucnu žít v uspořádaném právním státě, který je pevně veden ke svým cílům. Chceme žít ve společnosti lidí, kteří (sou pyšní na to, že jsou Češi, a ne v té dnešní, plné tupců, plné malosti .i chabé víry v sebe." (Hooligan 1996: 6)
Kvalifikační střetnutí mezi Slovenskem a Maďarskem dne 31.3. 1999 \ Bratislavě bylo Evropskou fotbalovou federací zařazeno do kategorie i i/ikových zápasů. Domácí příznivci během utkání rozvinuli transparent
l Ingarn - Nein Danke!", který byl odstraněn až v 41. minutě zápasu za isistence policie SR. Celé střetnutí, které vysílala veřejnoprávní stanice STV, bylo přehlušováno výkřiky a skandováním „Nech žije Slota" (srov. Milo 2004).
104
105
2.2 Symbolika
Ať už Turci věřili čemukoli, byli na to hrdí. Ti ubodaní fanoušci Leedsu údajně měli urážet tureckou vlajku a bylo evidentní, že něco taliového udělat opravdu nikdy nesmíte.
Goodhead, G.: My proti nim. Putování po nej významnějších utkáních světa, s.161
Pro člověka je charakteristická symbolická komunikace, tj. komunikace pomocí specifických symbolů (řečových, výrazových, znakových) (srov. Nerudová 1989).
Slovo symbol pochází z řeckého symballein (spojovat, sdružovat) a označuje slova, obrazy nebo předměty, které kromě vlastního konkrétního významu vyjadřují další informace a souvislosti, postoje a někdy i celou ideologii. Symboly mohou mít pro jedince i kolektivy vysokou emoční hodnotu, dokážou sjednocovat i polarizovat, burcovat i usmiřovat.
Symbolem se obvykle označují věci neznámé, které se jeho prostřednictvím přibližují porozumění jednotlivce stejně jako skupiny (Zbořil 2004b; srov. Nerudová 1989).
Slovo symbol je v češtině používáno v několika významech. Podle Mareše (2006) symbol znamená:
1) „něco konkrétního, co slouží jako konvenční znak pro něco abstraktního";
2) „grafický znak";
3) „konvenční, arbitrárni znak";
4) znak (státu, města, hnutí apod).
Zjednodušeně lze symbol chápat jako znak, který má pro ty, co jej přijímají, určitý širší význam než pouze svou původní podobu. Symbolem se může stát pojem, gesto, děj, barva, zvuk (např. hudební skladba či skandovaný pokřik), geometrický obrazec, zobrazení určité osoby (případně osoba samotná) apod. (Mareš 2006).
Symboly působí na lidi ve dvou fázích. V první fázi se určité skupiny přiklánějí k symbolům v dobách velkých životních zvratů
.i krizí, kdy se jim hroutí představy o životě a nedaří se jim uspo-\ <>|ovat své aspirace. Symbol se stává rychle modlou, na kterou se osoba upne, hledá v ní jakousi ochranu a věří ve vyřešení zdánlivě bť/nadějné situace. Symbol zdánlivě zastupuje sociální realitu. 1'ohlcením symbolikou začínají tito jedinci měnit i představu o so-■>. společnosti a sociální realitě. Logickým výsledkem pak může být i vliv symboliky na osobnost, žebříček hodnot apod. (srov. Milo 2004).
Druhá fáze je typická integrací do hnutí či subkultury, v našem případě do subkultury fotbalových chuligánů — ultrapravicových ti ultralevicových.
Tak jak je na vlajkách možno spatřit nevhodné nápisy (vul-iiní, s extremistickým podtextem), jsou i některé symboly vnímány jako symboly zastupující či přímo propagující určité ideologie (nacismus, fašismus, komunismus116 či anarchismus).
Historické kořeny používání symbolů sahají do dávnověku, kdy pomocí symbolů, značek a jiných grafických projevů byly vyjadřovány pocity, myšlenky i události. K nejstarším dochovaným symbolům patří tzv. runové písmo. (srov. Chmelík 2001: 78)
Runové písmo se objevuje i na vlajkách jednotlivých fotbalových gangů (např. tzv. Sig-Rune či Leben-Rune).'f7 Často lze na \ lajkách zahlédnout symboliku, která by mohla být označena jako extremistická. Chmelík (2001) rozdělil symboliku extremistických linutí takto:
A: Symbolika se zjevným rasovým motivem (viz příloha práce č. 41 118
' V této souvislosti je zajímavý i transparent brněnské skupiny Torcida \ yjadřujíci antikomunistický politický postoj s textem: „Smrt komunismu".
'1' Runa je starobylé, germánské hláskové písmo - Futhark, s pravděpodobnou dobou vzniku kolem III. století po Kristu (srov. Klimeš 1998, Vlareš 2006).
"x Tyto symboly anticipují rasový motiv, svým grafickým provedením navozují nebezpečí porušování práv a svobod občanů, v historii lidstva
106
107
B: Symbolika s latentním rasovým motivem.119
C: Symbolika prosta rasového motivu (Chmelík 2001).12
Mareš (2006) však k tomuto rozdělení symbolu poznamenává, že „důležitá je vazba symbolu na hnutí s určitými zákonem zakázanými cíli, případně jeho hanobící či nenávist podněcující vyznění anebo souvislost s určitým přesvědčením pachatele, které jej vede k páchání trestné činnosti předjímané určitými výše uvedenými kvalifikovanými skutkovými podstatami trestního zákona". (Mareš 2006: 6)
K symbolice vztahující se k fotbalovým utkáním lze poznamenat, že i díky symbolům dochází ke ztotožnění a sounáležitosti skupiny příznivců jednoho mužstva a odlišení se od „cizí" skupiny. Tyto symboly slouží i jako zástavy jednotlivých skupin, které o ně „soupeří". Stávají se případy, kdy jedna skupina „oloupí" nepřátelskou skupinu o její propriety, čímž dává najevo své vítězství. Většinou se jedná o skupiny fotbalových chuligánů, kde počet získaných šál jiného gangu je rozhodujícím ukazatelem (srov. Smolili 2001).
Nejznámějším symbolem, který se objevuje na všech stadionech po celém světě, je vlajka s anglickým křížem (vlajka sv. Jiří121). Ta může v jistém kontextu znamenat i přihlášení se ke ko-
jsou jednoznačně spojeny s rasovou, národnostní, náboženskou diskriminací (viz Chmelík 2001:163).
119 Rasový, antisemitský, protináboženský charakter těchto symbolů není obecně zřejmý ani známý. Z hlediska společenské nebezpečnosti nejsou veřejností tak zcela jednoznačně považovány za společensky závadné (viz Chmelík 2001:163 - 164).
120 Tyto symboly jsou prosty rasového obsahu či motivu, zpravidla jsou obecně zavrhovány z morálního hlediska pro svůj obvykle vulgární nebo jinak nevhodný obsah a způsob prezentace (viz Chmelík 2001:164).
121 Perryman (2006) upozorňuje, že vlajka sv. Jiří je od 90. let vlajkou multikulturní Anglie, litera slibně vlaje a je v nynější době nošena černošskými či asijskými anglickými fanoušky stejně jako bílými. Samozřejmě, že zde přetrvávají ti, kteří definují své „angličanství" v rasistických termínech, ale přesto jde nepochybně o úspěch.
řenům vzniku samotného chuligánství. Přihlášení se k anglické i radiči naznačuje i vyvěšování vlajky Velké Británie.
Dalším typickým výrazem chuligánské totožnosti jsou symboly jednotlivých chuligánských gangů. Jsou prezentovány na vlajkách, šálách nebo oblečení a napomáhají pocitu ztotožnění a sounáležitosti skupiny příznivců jednoho mužstva. Symboly umož-11 li j £ jasné odlišení skupin122 a při fotbalových utkáních hrají důležitou, ne-li nejpodstatnější, roli (státní vlajka při reprezentaci, \lajka klubu či skupiny při ligovém utkání).123 Symbolem pro fanouška může být replika dresu, klubová šála, odznak, kšiltovka nebo vlajka klubu, pro chuligána je to šála, tetování i vlajka jednotlivé chuligánské skupiny. Jedná se o podstatné kriterium, které odděluje fanoušky od chuligánů. Nošení těchto symbolů je chata kteristické pro fotbal, i jiné kolektivní hry. Díky těmto symbolům tak probíhá identifikace, ať s mužstvem či se skupinou chuligánů.
Na fotbalových stadionech se často objevuje symbolika, která může souviset s extremismem. Jak vyplývá z pozorování, symbolika související s fotbalem je značně specifická, tudíž je obtížné některé symboly užívané na fotbalových stadionech vztahovat
Samotné užívání symboliky fotbalovými chuligány by stálo za pod-Mibnější sUidii. Běžné je vyvěšování anglických národních vlajek, vlajek
.inglickým křížem sv. Jiří, vlajky obsahující keltské kříže či smrtihlava ■ I otenkopf). Některé transparenty používají hesla spjatá s nacistickou propagandou atp. „Použití symbolů, které byly používány i ultrapravicovými organizacemi, na transparentech vyvěšovaných na stadionech, lle nelze vždy hodnotit jako vyjádření příslušnosti k pravicově extremit-iíťkému spektru. Někdy mohou být např. keltské kříže či Sig-rune využívány pouze pro svůj efektní vzhled." (Mareš, 2003: 435, srov. Mareš 'H()6). V zahraničí nejsou neobvyklé vlajky s Che Guevarou, marihua-novými listy či komunistickou symbolikou.
: Jeden z posledních projevů se odehrál na Slovensku, když v listopadu 2006 čtyři mladíci z Humenného v obci Bankovce vyvěsili během lni bálového utkání podomácku vyrobené transparenty a vlajky s extremistickými a nacistickými symboly. Na transparentech se tak objevily nij. runové nápisy S S či nápis Hammer Skins.
108
109
k symbolice extremistické124 (srov. Galéra News 61/2000; 69/ 6000; 3. Félidô 71/2001; 96/2004; Symbole rasistowskie 1996).
Přesto se při některých fotbalových utkáních (především v zahraničí) objevují symboly, které lze dávat do souvislosti s extremismem: svastika 25 (hákový kříž), říšské válečné vlajky z let 1935 - 1945, nacistické orlice, totenkopf či keltské kříže126 (např. při zápase mezi 1. FC Brno a Baníkem Ostrava se objevila vlajka s keltským křížem; srov. Football Faktory 46/2006) a runy127, stejně jako pěticípé rudé hvězdy, symbolika zkříženého srpu a kladiva, portréty V. I. Lenina, Ernesta Che Guevary či anarchistické symboly (A v kruhu) atd. (srov. Mareš 2006; De Babbedegeell 1/2000/2001 - 9/2002).
S rozvojem komunikačních technologií, resp. se sítí internet, se často lze setkat i na webových stránkách jednotlivých skupin se symbolikou, kterou lze v některém státu považovat za extremit-tickou, v jiném nikoli. Tak se lze na internetových stránkách jed-
124 Holandští fanoušci např. vyrazili na MS 2006 v recesistických replikách helem wehrmachtu, přestože je německá policie varovala, že nošení nacistických artefaktů je v zemi trestným činem. 123 Slovo svastika pochází ze sanskrtu a označuje šťastný nebo příznivý objekt. Symbol svastiky (byť pod jiným označením) byl používán již v několika starověkých civilizacích (ve formě pravotočivé nebo levo-točivé svastiky) (Mareš 2006). Svastika byla přítomna např. při přípravném zápase mezi Itálií a Chorvatskem na fotbalovém stadionu v Livornu (obecně považovaném za levicově orientovaný fotbalový klub), kde chorvatští příznivci vytvořili „živý" hákový kříž (sestavený z několika desítek příznivců) jako odpověď na provokace Italů s komunistickými symboly.
126 Keltský kříž začal být užíván jako jeden z nejčastějších symbolů i v rasistické části skinheadské subkulmry, přesto užívání keltských křížů na fotbalových zápasech nelze jednoznačně spojovat s pravicovým extremismem.
127 V Mostu radikální příznivci ze skupiny Brüx Vandals v únoru 2006 vyvěsili transparent „Nejsme cizinecká legie" (písmeno S bylo napsáno tzv. Sig-runou) a vyjádřili tak protest proti přílivu cizinců tmavé barvy pleti (z Pobřeží slonoviny a Francie) do fotbalového klubu.
nollivých chuligánských gangů či přímo na jejich vlajkách setkat i IC znázorněním svastik, totenkopfu, runového písma, keltských ktižů, zkratky A. CA. B. atp. (viz příloha č. 4).
Při zápasu mezi Dinamem Záhřeb a Hajdukem Split, který se konal 12. 5. 2003, se domácí fanoušci prezentovali vlajkami s keltskými kříži. Hostující chuligáni vyvěsili transparent s křížem hákovým. Užívání této symboliky je ve východní Evropě (předenu v balkánských zemích - Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko) značně rozšířeným jevem.
I z tohoto důvodu je v některých zemích vyhlašován zákaz s la jek a transparentů během fotbalových zápasů128 (např. při kvalifikačním utkání na MS 2006 Srbska s Bosnou vr. 2005 byl v y hlášen zákaz všech transparentů v důsledku předchozího utkání, během něhož se objevil transparent: „Máme 250 000 důvodů vás nenávidět", který připomínal počet obětí vzájemného konfliktu).
Extremistická symbolika je často ukryta i v tzv. kryptogramech. Především na síti internet je možno se setkat s podpisy končícími Číslicí, která je ve skupinách ultrapravicových či ultralevicových Vnímána jako přihlášení se k příslušnému extremistickému proudu. Běžně užívané kryptogramy jsou tyto: 14 (Vyjadřuje 14 slov anglické věty: We must secure the existence of our people and a tul Líre for white children. Jejím autorem je David Lane.)129, 18 i Kryptogram iniciálu Adolfa Hitlera, A=l, H=8, např. pojme-
Poslední zákaz vyvěšování transparentů byl schválen italským ministerstvem vnitra v průběhu března 2007, které v zájmu bezpečnosti na (btbalové stadiony zakázalo nosit vlajky, bubny, tlampače a sirény. Tento zákaz je v příkrém rozporu s tradiční fanouškovskou kulturou ital-kých fotbalových příznivců.
David Lane byl členem ultrapravicové teroristické organizace The • Irder (Rád), která byla zodpovědná za mnoho bankovních loupeží, l Mimbový útok na synagogu a vraždu židovského moderátora v rádiu. Lane byl odsouzen k doživotí. Podrobněji: Krulík, O.: Řád mlčících bratří a David Lane. Kriminalistika, 2002, č.4. V češtině toto poselství Bii: „My musíme chránit existenci našich lidí a budoucnost bílých dětí" (i/n. 10 slov, proto se někdy používá i kryptogram 10) (srov. Mareš !003; Milo 2005).
110
111
nování ultrapravicové teroristické organizace Combat 18.), 88 (Tato číselná kombinace vyjadřuje kryptogram pozdravu Heil Hitler.), 161 (Vyjadřuje příslušnost k Antifašistické akci, A=l, F=6), 11 (Anti-Antifa, A=l.) (blíže viz Mareš 2006).
Symbolika užívaná při fotbalových utkáních je podrobněji popsána v materiálu polské nevládní organizace Nigdy Wiecej (Never Again), která spolupracuje s Polskou fotbalovou federací a jež je součástí organizace FARE (viz následující text). Tento materiál uvádí několik desítek symbolů a kryptogramu, které jsou běžně užívány ultrapravicovými chuligánskými gangy nejenom v Polsku (srov. Symbole rasistowskie 1996).
3 Politizace chuligánských gangů
Jsme jen angličtí vlastenci a tak to prostě je. Možná nás pár na tyhle lodi nemá rádo osmahlíky z Pákistánu a černochy, ale proč každý, kdo je bílej a pracující člověk, dostane od všelijakejch těch antifašistickejch lig automaticky nálepku jako odpad? Když je člověk vlastenec, neznamená to, že se rovnou nechá zblbnout od nějakého Rakušáka. Jsme hrdi na svou historii a kulturu.
King, J.: Anglie hraje venku, s. 48
Politizace chuligánských gangů probíhala od sedmdesátých let (jak bylo naznačeno výše) a souvisela s tím, že subkultury skin-heads a fotbalových hooligans byly vzájemně propojeny. Tuto skutečnost si uvědomili i představitelé některých pravicových extremistických politických stran, pro které bylo velice výhodné získat podporu těchto voličů (často prvovoličů). Politizaci některých fotbalových gangů zapříčinila i socioekomická situace jednotlivých chuligánů, kteří začali hledat své problémy v migrační politice vlády Velké Británie. Za druhou fázi politizace jednotlivých fotbalových gangů lze označit vznik ultralevicových skupin počátkem sedmdesátých let, což byl nepřímý následek probíha-
licích revolučních roků. To se projevilo především v Itálii a Německu. Také následující kapitoly se zaměří především na italskou i ill ras scénu, kde byla politizace nejzřetelnější.
Na Apeninském poloostrově je pravděpodobně nejrozvinutější nllras hnutí na světě. Přestože původní inspirací italských ultras byli fanoušci z Anglie, dnes je jejich styl zcela odlišný. Zatímco .ingličtí rowdies se na svá utkání dopravují pokud možno nenápadně a bez klubových symbolů, italští ultras vyráží ve velkých
kupinách a prezentují se klubovou symbolikou.
Italské ultras skupiny jsou dobře organizované, financované / členských příspěvků a často dobře spolupracují s vedením fotbalového klubu. Jsou také schopny vyvinout silný tlak na vedení klubu, pokud jim nechce vyhovět v požadavcích nebo se rozchází s představou ultras o strategii vedení klubu. Tento tlak může mít iicjrůznější podobu (bojkot zápasů, protestní akce, napadení představitelů klubu, napadení hráčů atp.).
Zároveň je zde patrný silný politický vliv a italská policie proti nim používá v podstatě stejnou taktiku jako proti politickým aktivistům v sedmdesátých letech (vodní děla, zatýkání apod.). Vět-
ina ultras skupin v Itálii tak značně připomíná politické organizace130 (srov. Football Factory 22/2003: 39).
Stejně tvrdé praktiky a postupy vůči policii používají i italští u Ilias. Všeobecnou diskusi o fenoménu fotbalového násilí vyvolila smrt italského policisty Filippa Racitiho131, který zemřel při sicilském derby utkání mezi Catanií a Palermem dne 2. 2. 2007.
„-
1 Sylvio Berlusconi, který byl od února 1986 v čele AC Milán, využil loibálového prostředí a v roce 1994 pod sportovním heslem „Forza hnlia!" vyhrál italské volby 1994 (se ziskem 21 % hlasů) se stranou založenou o dva měsíce dříve. Berlusconi údajně využíval i strategií, které jsou obvyklé v italské ultras scéně (volná, ale na jasné identitě . mezená struktura organizace atp.). První zprávy o Racitiho úmrtí hovořily o tom, že za policistovu smrt může malá bomba vybuchlá při policejním zákroku. Při pitvě se však prokázalo, že policista zemřel po úderu do oblasti jater (údajně po zásahu kusem keramického umyvadla).
112
113