. TEORIE SUBKULTUR MLÁDEŽE Ncž sc začneme včnovat čtyřem vlivným sociologickým Školám, jež formovaly základní poznatky, ]c clobrč uvést I některé Informace týkající se přístupu k subkulturám mládeže. Především je dobré si uvědomit, že subkultury mládeže vznikají na pozadí vrstevnických skupin, subkulturníchpart/íyto jednotlivé partyjsou základní jednotkou subkultury mládeže. V subkulturách mládeže sc utváří i tzv. ideové paradigma, v němž si jedinec utváří hodnoty, postoje a vztahy k okolnímu světu a k sobě samému. Každý jedinec náležející k určité subkultuře tuto skutečnost vnímá odlišně, jeho identifikace se subkulturou a příslušníky této subkultury mládeže je rozdílná (srov. Syrový, 2002; Gruber, 1997). Podle Grubera (1997) mají subkultury mládeže ve společnosti tyto funkce; • poskytují specifické „útočiště" nesocializovaným jedincům; • umožňují komunikaci potřebnou pro výkon té které zájmové činnosti; • ve své existenci subkultury umožňují realizovat a vyzkoušet nové vzorce chováni; • existence subkultur je zároveň symptomem takovýchto vzorců; • existence některých subkultur může být pro společnost zdrojem značných problémů (kriminalita, rasové bouře atd.); • subkultury mládeže jsou i vyjádřením míry demokracie a svobody ve společnosti (srov. Gruber, 1997). Protože se fenoménu subkultur mládeže nevěnovali jen sociologové, ale i kriminolo-gové56 a sociální pracovníci, je třeba zdůraznit, že subkultury mládeže byly nahlíženy jako a priori delikventní. Výzkumy tak často byly orientovány zcela prakticky, ve snaze snížit kriminalitu ve velkoměstech. Typickým příkladem prakticky orientovaných výzkumů je tzv. chicagská škola. Literatura Gruber, J. (1997): Význam subkultur. Éthum: bulletin pro sociální prevenci a sociálni pedagogiku, TV, 15, s. 12-15. Syrový, P. (2002): Subkultura jako specifická cílová skupina. Éthum: bulletin pro sociální prevenci a sociálnípedagogiku.X, 33, s. 8-12. 3.1 Počátky výzkumu, chicagská škola Počátky výzkumu subkultur je možné spatřovat již ve dvacátých letech 20. století. Právě ve dvacátých a třicátých letech 20. století byl na Chicagské univerzitě podporován pod vlivem pragmatismu sociologický výzkum, který usiloval o přiblížení k všednímu životu a zaměřoval se i na subkultury (srov. Hebdige, 1979; Thornton, 1997b). Chicagská škola se věnovala především deviantním jedincům (neúspěšným outsiderům, životním ztroskotancům, kriminálním živlům), které studovala biografickými metodami, používala tzv. labbeling theory a skládala jednotlivé znaky charakteristické pro konkrétní subkultury (srov. Jenks, 2005). Význam chicagské školy v jejím nej- 54 Kriminológie sc jako empirická disciplína zaměřuje na objektivní analýzu a výzkum strategií a procesů souvisejících sc sociální kontrolou kriminality ■ na popis, utřídění a vyhodnoceni takto získaných poznatků, které pak mohou sloužit jako relevantní podnety pro změny trestní politiky (Kuchta, Valkova a kol., 2005:6). 57 spojení empirického výzkumu s teorcticKymi .v . ,Mil»<>válVo dáková, 1994). ,j^i„f laboratoř pro studium mčstskčho Živ,,, Chicago - pop.s.n,,u-,,ko, h I \i.i||il,^illlimil^ způsobených níi ivem imigrantů-sc vic«i"«. *d mys|,.nL i h n„í, jcžbvlavvznamnými impuhy^^S^^^^dalaÄ dvčm vlivnvnMonvtu^^ logtt.Zlklaiľpr^ až hluboko u kořenů americkí kultury, pfcdcvíím vSaku amerických praKmaticu fi lozof ô, z nichž někteří žili a pracovali pravé v Chicagu (Hcndl, 2005; Jcnks,2005) Sila chicagské školy na počátku 20. sto ctí spočívala v tom zc její zástupci „]cda]. přímý kontakt s lidmi. např. s jazzovým, hudebníky Nacházeli jc v nočních klubech naul'icichivnoblcsních koncertních sálech. Byli toskvčlítcrčnnívýzkumní,i((;irt|c' 2001). Jc dobré rovněž zmínit, žc Chicago té doby bylo charakteristické velkým příIi' vem obyvatelstva, rozvinutým průmyslem, zavádčním moderních technologií dový roby a typický byl mestský způsob života jeho obyvatel (srov. McLuhan, 20 08:102-104) Katedra sociologie a antropologie byla založena roku 1892 a stala sc pracovištěm typickým svými kvalitativními empirickými výzkumy, které sc věnovaly městské mi-krosociologii. Prvním vedoucím pracoviště byl A. W. Small, dalšími členy byli Ch. R Hendcrson, R. Rcdficld, G. E. Vincent, F. Znaniccki a ncjmladším W. Thomas, jenž připravil půdu pro další rozvoj oddělení svou schopností kombinovat teoretické přístupy s konkrétními pracemi v etnológii, sociální psychologii, sociologii rasových problémů a asimilace (Pctrusck, Miltová, Vodákova, 1994; Erikscn, Nielsen, 2001). 3.1.1 První generace chicagské školy Rozlišujeme tři generace chicagské sociologické školy. První je svázána se jmény WilliamaThomascaFlorianaZnanieckéhoas jejich výzkumy v letech 1920-1928,kdy tito vědci publikovali pět svazků o zkušenostech polských imigrantů v USA s dodatkem o principech sociologického zkoumání. Práce vycházely ze studia rozsáhlé sbírky dokumentů. Robert Ezra Park (1864-1944), bývalý novinář, se stal vedoucím katedry ■ciologic v roce 1913. Tento sociolog podporoval na Chicagské univerzitě uplatnění nograhekých a biografických přístupů při zkoumání sociálních procesů a problémů. Školu ^ i v^um porozumění mezietnických vztahů, SSES;,,2níCh ČáS,í USA'Židů'Irů'lta^ Poláků ad., zkoumání hranic m«. (EriksenNTeIseľSor1" Pr°S,Upnostítčcht°h™™, resp. uplatnění na trhu práce ■•'«»Behavior'intht'uZ7r" ' '""^lStUdk ThcC'^:SuggestionsfortheInvestic Nnotlivých soXhfr'r0"'"em a k"Íha Thc CW> "eri se zaměřovala na vý***" byl např. fenomén sousedZ"' ? ^ "* k0nílikt a S°dá,ní k°ntr°1U * váno2aněco víccnež ™vJ/rámci sociálních vztahů. Město bylo Parkem pova*° ^heenter.DůrazbylúTS°UČtCm Jednotlivých individuí, institucí a spr* ^vanou metodou WoíSľH"* ^ P°sU^ chování' stanoviska a zvy' USlněné Párování (blíže viz Park, 1915; srov. Wl"'*1* kationofH"-;kuni 2007). K dalším představitelům patřili Ernest W. Burgc „«07-1952) a další (srov. Kuchta, Válková a kol 20051 s„,i Í T°' .LonU Wir,h Xrostř^í velkoměsta za „výzkumnou «ab„ľa P Sľ^Z^ provát a analyzovat procesy a zákonitost, života JS^SSäZ^ konceptyprotonebylyvytváfcnytcorctickydcduktlvnímctodou^ krétrjch empirických situací tak jc zaznamenali.........ogovévedvaJrýTľS letech především v Ch.cagu, které v té době zažívalo «xplozi přistěhovalců bouřlivě a nekontrolovane sc rozrůstalo a bylo zároveň vystaveno zvýšené kriminalitě souvi sející právě s tímto boomem. Nepřekvapuje proto, žc i někteří pozdější výzkumníci původně vykonávali povolání vzdálená vědě (např. Cliřford Shaw, jeden z představitelů kriminálnč-ckologických přístupů, byl probaěním úředníkem; a až posléze v důsledku svých zážitků a zkušeností, sc stali vědeckými pracovníky. To samozřejmě „poznamenalo" i jejich výzkumy a z nich odvozené teorie, většinou však v tom lepším smyslu slova. Neboť přestože se některé jejich hypotézy ukázaly později jako jednostranné, resp. jejich výzkumem získané poznatky sc nedají generalizovat tak, jak se původně předpokládalo, podávají s určitými výhradami přesvědčivou odpověd na otázku, proč se v některých částech vel koměsta výskyt uje nepoměrně více kriminality než v jiných. (Kuchta, Válková a kol., 2005:83-84). Skutečnost, že část výzkumníků chicagské školy patřila k sociálním pracovníkům určila i směřování této školy, resp. metody a doporučení vyplývající pro praxi. Určitě není na škodu, pokud výzkumník realizuje terénní výzkumy a nedělá vědu tzv. od stolu (část výzkumníků se pohybovala i v prostředí gangů). Právě v tomto přístupu lze spatřovat sílu a originalitu jednotlivých představitelů této vlivné školy. Výzkum kriminálního chování Výzkumy představitelů chicagské šoly prokázaly především existenci různorodých sociálně-ekologických oblastí v Chicagu, kde platila odlišná pravidla chování, a proto i kriminální chování bylo vnímáno jinak a jeho výskyt byl častější než v jiných částech města. Podle F. Thrashera nebo C. Shawa jsou kriminalitou zasaženy zejména ty části města, které tvoří přechod mezi obchodním centrem a obytnými čtvrtěmi na okraji města, kde žijí příslušníci střední třídy. Právě pro tato území, označovaná výzkumníky jako gangland nebo deliqucncy-arca, jsou příznačné jednak jiné normy a hodnoty, jednak z nich vyplývající odlišné - často delikventní - chování (Kuchta, Válková a kol., 2005). Představitelé této školy argumentovali, že deviace studovaná ve vlastním socio-kulturním kontextu se projevuje jako normální odpověd na určené kulturní normy, a není tudíž symptomem psychologického deficitu (srov. Bennet, Kahn-Harris.2004).53 " E. W. Burgess zaměřil svou pozornost ve včtSÍ míře na hledáni zákonitostí v ekologické, tj. sociálně pro-storové struktuře měst jako celků (srov. Petrusek, Miltová, Vodákovi, 1994). Bccker v šedesátých letech upozornil na skutečnost, že deviantní chováni je výsledkem labeihngu.len jc utvářen na základě deviantních skupin, které si stanovuji vlastní normy a.pravidla ^^"^ TeofwvjbkulUjrmUdeže LI UH LI II fINUII wvimj — C------ jedinci z deviantních skúpTn jsou vnímáni'jako outsideři (srov. Bennet. Kahn-Harris ^'^f^" Matní teorii (labelling) je zásadní a důležité to, jak okoli (společnost) urřite ,ednan> vnmu £*J* na takové chování r— '•' =-'-1_________" není deviantní samo o sobe, rozhodující je. gují, jak je posuzují. Žádné jednáni není deviantní samo o sol*"* ■vnímá okolí. Chápe deviaci jako výslednici ^"Ú"™?ZZ1 některých lidí chvíli, když jc Jak jedincovo chování.. 2a devianty jinými sociálně významnými lidmi. Deviantním se jednáni suva teprve deviantní posuzováno a začne vyvoláva, odmítavou reakci. Rozhodu,, e vľúz-tomuto jednánipřisuzován třmi. kteřiJe hodnotí. V tomto smíru mohou existovat značne ro nych subkulturách. (Kraus, 2014:78) 59 spojení empirického vyzkuími s teorém.*; dáková, 1994). laboratoř pro Studium mestského žjVo.„ Chicago PoP^f^^J^dob^ způsobených pří ivemimigrantů-sc v icciuu.. , , lysl'"I-,u i hnutí, jež byla významnými impulzy pro vývoj sonolog c. Ch cagska Škola dala v * teiib^Um smerom:^jf^lff"'^ ? ( l^^ľ" a Ctno»^toSlk logiLZaklatffprv^ ai hluboko u kofcnfl americké kultury, předevSím vžak u amerických pragmati^ filozoíú.znichžnčktcřížiliar^^ Sila chicagské školy na počátku 20. sto ctí spočívala v tom, zc její zástupci hledali přímv kontakt s lidmi, napr s jazzovými hudebníky Nacházeli je v nočních klubcc]ľ IV-rusek.Mil,,,;;1;1' "' v(). Teorie .ubkulturmUdeie 2001). Jc dobré rovněž zmínit, žc Chicago té doby bylo charakteristické velkým přflj' vem obyvatelstva, rozvinutým průmyslem, zavádčním moderních technologií do Vý roby a typicky byl městský způsob života jeho obyvatel (srov. McLuhan, 2008:102-104) Katedra sociologie a antropologie byla založena roku 1892 a stala se pracovištěm ty-pickým svými kvalitativními empirickými výzkumy, které se věnovaly městské nii-krosociologii. Prvním vedoucím pracoviště byl A. W. Small, dalšími členy byli ch. r Henderson, R. Redŕield, G. E. Vincent, F. Znaniccki a nejmladším W. Thomas, jenž pripravil půdu pro další rozvoj oddělení svou schopností kombinovat teoretické přístupy skonkrétnímipraecmiv etnológii, sociální psychologii, sociologii rasových problémů a asimilace (Petrusck, Miltová, Vodákova, 1994; Eriksen, Nielsen, 2001). 3.1.1 První generace chicagské školy Rozlišujeme tři generace chicagské sociologické školy. První je svázána se jmény WilliamaThomascaFlorianaZnanieckéhoas jejich výzkumy v letech 1920-1928,kdy ito védci publikovali pčt svazků o zkušenostech polských imigranti! v USA s dodatkem o principech sociologického zkoumání. Práce vycházely ze studia rozsáhlé sbírky dokumentů. Robert Ezra Park (1864-1944), bývalý novinář, se stal vedoucím katedry biologie v roce 1913. Tento sociolog podporoval na Chicagské univerzitě uplatnění nograhekych a biografických přístupů při zkoumánísociálních procesů a problémů. Při trhľvľf ý-P7!U,° Šk°lu byl 1 výzkum Porozumění mezietnických vztahů, v&SRiZZ*}1 částí USA-židů-Irů-Italů-Poláků zkoumání hranic mezl (Eriksen, NTelLnm20n01).mÍ " tČcht0 hranic- resP" uPlatnění trhU manmlvtr Su^nf (Studie The City: Suggestions f or the Investigation o/H»-Hnotlivých solXl ST?.? knÍha Tkc která se -děrovala na výzkum W např. fenomén souseda ^ "* k°nílikt * S0CÍální k°ntr°1U 'P ' váno 2a něco více než „Z Ľímci Sociální^ vztahů. Město bylo Parkem pova£ ^•hccmer.Důrazby^X"^111 S°UČtCm Ícd™livých individuí, institucí a sp& Plněné Pozorování' [blíž e viz Park, 1915; srov. Williams. K dalším představitelům patřili Ernest W. Burgcss" (l«86 lQftA> , „«97-1952) a další (srov. Kuchtu, V,IK.. ., Kl , , 86 Wirth *a 'prostředí velkoměsta za „výzkumnou lÄŕffl^^1^ pórovat a analyzovat procesy a záko,......M žlvota nJ^SSSSSSí konceptyprotoneby^ krétních empirických situací, tak jc zaznamenali sociologové vc dvacátých a tffcktfon letech především v Chicagu, které v té době zažívalo explozi přistěhovalců bourhvě a nekontrolovane sc rozrůstalo a bylo zároveň vystaveno zvýšené kriminalitě touvi sející právě s tímto boomem. Nepřekvapuje proto, žc i někteří pozdější výzkumníci původně vykonávali povolání vzdálená vědě (např. Cliíford Shaw, jeden z představitelů kriminálně-ekologických přístupů, byl probačním úředníkem) a až posléze v důsledku svých zážitků a zkušeností, sc stali vědeckými pracovníky. To samozřejmě „poznamenalo" i jejich výzkumy a z nich odvozené teorie, většinou však v tom lepším smyslu slova. Neboť přestože se některé jejich hypotézy ukázaly později jako jednostranné, resp. jejich výzkumem získané poznatky se nedají generalizovat tak, jak sc původně předpokládalo, podávají s určitými výhradami přesvědčivou odpověd na otázku, proč se v některých částech vel koměsta vyskytuje nepoměrně více kriminality než v jiných. (Kuchta, Válková a kol., 2005:83-84). Skutečnost, žc část výzkumníků chicagské školy patřila k sociálním pracovníkům určila i směřování této školy, resp. metody a doporučení vyplývající pro praxi. Určitě není na škodu, pokud výzkumník realizuje terénní výzkumy a nedělá vědu tzv. od stolu (část výzkumníků se pohybovala i v prostředí gangů). Právě v tomto přístupu lze spatřovat sílu a originalitu jednotlivých představitelů této vlivné školy. Výzkum kriminálního chování Výzkumy představitelů chicagské šoly prokázaly především existenci různorodých sociálně-ekologických oblastí v Chicagu, kde platila odlišná pravidla chování, a proto i kriminální chování bylo vnímáno jinak a jeho výskyt byl častější než v jiných částech města. Podle F. Thrashera nebo C. Shawa jsou kriminalitou zasaženy zejména ty části města, které tvoří přechod mezi obchodním centrem a obytnými čtvrtěmi na okraji města, kde žijí příslušníci střední třídy. Právě pro tato území, označovaná výzkumníky jako gangland nebo deliquency-area, jsou příznačné jednak jiné normy a hodnoty, jednak z nich vyplývající odlišné - často delikventní - chování (Kuchta, Válková a kol., 2005). Představitelé této školy argumentovali, že deviace studovaná ve vlastním socio-kulturním kontextu se projevuje jako normální odpověd na určené kulturní normy, a není tudíž symptomem psychologického deficitu (srov. Bennet, Kahn-Harris, 2004).'3 " E-w- Burgess zaměřil svou pozornost vc větsi míře na hledání zákonitosti v ekologické, tj. sociálně pro-storové struktuře měst jako celků (srov. Petrusek, Miltová, Vodákova. 1994). Bccker v šedesátých letech upozornil na skutečnost, že deviantni chovaní je výsledkem labelungu. len Je utvářen na základě deviantních skupin, které si stanovují vlastní normy a pravidla «^™;Pn«?f Kd.nci z deviantních skupin jsou vnímáni jako outsideři (srov. Bennet, Kahn-Harns 2«W "o "» taatní teorii (labelling) je zásadní a důležité to, jak okol. (společnost) určite ,ednam v^M^Jf na takové chování reagují, jak je posuzují. Žádné jednáni není deviantni samo I*jedincovo chování vnímá okolí. Chápe deviaci jako v^edniciefe^o««ío^^»^^ a devianty jinými sociálně významnými lidmi. Deviantnímse jednaní stava eprve lak" deviantni posuzováno a začne vyvolávat odmítavou reakci. Rozhodu)ici |c i J dí, vrůz. "•'»uto jednánipřisuzován třmi, kteří'jc l...d....lí. V tomto smíru mohou existovat značne rozd y "í* subkulturách. (Kraus, 2014:78) produktivním období po první svétové v ^^'^^ ^«ov.ia , . TeofMt íubtultur mtódeže dáková, 1994) Chicago - popisov ,,,, |ako Ideální laboratoi -pro studium městského živ<„a «,i«rantů-sc v té době stalo centrem několika nivšl.., i /""" působených přílivem ImJgnmu s( ____,„u„{<. nut_____i.„ v, Y c,1kov«„l h^tí.^b^^^^tiíVnp.l.v pro,vvoisocioloBie.<=hiónskáäkolViai^ ,J f -v , , ,.,„ ..„„vrtm svmbohckcinu mtcrakcionismu an,,,, dvčma vlivným teoretickým srnci um. \yii.....____,_,„, , UdClnom, vznik ai hluboko u tořcnfl americké kultury, přcdcvSíni vsaku amenokých p.a,„latic filozofů, z nichž někteří žili . pracovali právívChicagu (Hcndl 2005; Jcnks,2005) ** Síla chilské školy na počátku 20. století spočívala v tom, ze její zástupci hledal, přímí kontakt s lidmi, např. s jazzovými hudebníky Nacházel. ,c v nočních klubech „aulicu-hivnoblesnich koncertních sálech. Byli toskvčlí terénní výzkumníci (Cirt|c ' 2001). Je dobré rovněž zmínit, žc Chicago tč doby bylo charakteristické velkým pFíli' vem obyvatelstva, rozvinutým průmyslem, zavádčním moderních technologií do J roby a typický byl městský způsob života jeho obyvatel (srov. McLuhan, 2008:102-104) Katedra sociologie a antropologie byla založena roku 1892 a stala se pracovištěm typickým svými kvalitativními empirickými výzkumy, které se věnovaly městské mi-nciologii. Prvním vedoucím pracoviště byl A. W. Small, dalšími členy byli ch. R Henderson, R. Redficld, G. E. Vincent, F. Znaniccki a ncjmladším W. Thomas, jenž pripravil půdu pro další rozvoj oddělení svou schopností kombinovat teoretické přístupy s konkrétními pracemi v etnológii, sociální psychologii, sociologii rasových problémů a asimilace (Petrusck, Miltová, Vodákova, 1994; Eriksen, Nielsen, 2001). 3.1.1 První generace chicagské školy Rozlišujeme tři generace chicagské sociologické školy. První je svázána se jmény WilliamaThomascaFlorianaZnanieckéhoas jejich výzkumy v letech 1920-1928,kdy tito vědci publikovali pět svazků o zkušenostech polských imigrantů v USA s dodatkem o principech sociologického zkoumání. Práce vycházely ze studia rozsáhlé sbírky dokumentů. Robert Ezra Park (1864-1944), bývalý novinář, se stal vedoucím katedry sociologie v roce 1913. Tento sociolog podporoval na Chicagské univerzitě uplatnění mograhekych a biografických přístupů při zkoumání sociálních procesů a problémů. XiZT^r°tUX0 Škdu ^ i v?zkum Porozumění mezietnických vztahů ASfa?? ČáS,í USA'Židů'Irů' ^4. Poláků ad., zkoumání hranic ČÍ Pr0S,Upn0Stí těcht0 hranic' resP- uplatnění na trhu práce ^bZ^^^?*™*** , krádeže amateriální zisk, důraz Yorku (především v západní části Manhattanu). Jeho výzkum trval čtyři roky, bgh val na 1) delikvcntní (hlavní činností jsou terakce mezi členy); 2) násilnícke (hlavní činn "a vnímav- ostí ]S0U i'm ální identitv gangu, face-to-face in. spontánní fyzické útoky, podstatná je role vůdce gangu a násilí ve vztahu k «,««'„ gangům) a 3) sociální (hlavním cílem jsou společná víra, hodnoty, emoce a sociá podpora členů), s tím, že se jednalo spíše o ideální typy. Yablonsky se zaměřil především na nejznámejsi gangy te doby - Egyptské krále (Egyptian Kings) a Balkánce (The Balkans), zajímala ho především jejich každodenní zkušenost, charakteristiky gangů a jejich chování. Při své analýze se zaměřil na roli vůdcovství v těchto skupinách, utváření aliancí mezi gangy, ale především na fenomén násilí- jak mezi gangy navzájem, tak ve vztahu k lidem mimo gangy („killing-for--kicks"). Yablonsky, tak jako jeho předchůdci, dává šanci jednotlivým členům gangů možnost se obhájit, resp. vysvětlit své postoje, názory, chování a kriminální činy. I na základě těchto rozhovorů, které knihu doplňují, je možné pochopit jak individuální, tak skupinové chování jednotlivých aktérů. I Yablonsky se při své výzkumné činnosti setkával s nedůvěrou, uniformními odpověďmi a úhybnými matoucími výpověďmi ze strany respondentů (srov. kap. 2). Často se také stávalo, že respondent odpovídal podle představ tazatele (v sociologii je tento fenomén znám jako interviewer bias). Členové gangů se pak obvykle snažili činit co největší dojem a zkreslovat skutečnost. Část z nich odhalila své pocity a motivy násilníckeho jednání pouze za podmínky, žc zůstanou v anonymitě. Tato anonymita jim byla přislíbena a narušitelé zákona {hw-breakers) se bez větších obav vyjadřovali i k závažné trestné činnosti (např. vraždě patnáctiletého postiženého chlapce). Většinu trestných činů tvořili loupeže, vloupaní, násilné útoky, užívání drog a vraždy. Přesto část mladistvých gangsterů povazova a Yablonského za „f ízla" a rezolutně odmítala spolupracovat. Aby byla preventivní akce města New York úspěšná, bylo třeba zjistit další informace. t0 Při výzkumu přibližně 75 gangů se ukázal základní nedostatek informací o tom typu společenství. Přesto se jako vhodné osvědčily tyto standardní metody a postupy-hloubkové rozhovory s členy gangů (individuální i skupinové), audionahrávky n terénní poznámky (faU notes), dotazníková šetření, výměna zkušeností na konicr zLmí n U íak°taZatdů atP- V*h°d™ výzkumu bylo jeho dobre fin* nS Bíerem/e P°dílel° 13 vzdělávacích, náboženských a zdravotnicky h dennSt"1 byl Yablonsky -chkpcftm z gangů" k dispozici 24 1° SlÄľ Pľblémy mCZÍ jednotlivými gangy ale věnoval se i odso^J,, volnýľoSSs1 r" ^ před,chůdc^ * chicagské školy se Yablonskému o* S reSp?ndenty.kterýprobíhalnaulicinebo^kanceláři.Zaza, « a >a nomén ve světě eancm k, i " proDinai naulici nebo v kanceian. ~- -^gangubylaoznačcnahrozbaútokuzestranyjinýchgangú-Tato byla využívána vůdci gangů („gang prcsidcnts", „war lords") k renské základny, k vytvoření skupinového myšlení a odvráccnmanCmním°bilizaci jednotlivých členů mimo gang. Společný nepřítel byl vyjádřc-nínT'!, "'^ problčr"ů |:sti m acIlem jejich nená- V'Z výzkumu mj. vyplynulo, že mnoho mladistvých není schoono knm -i £ společnosti, stejně tak fakt, že problém gangů neniÄtSS Samo formováni nas.lných gangu s jejich pomíjivostí a možností falešné sl W ľ továno očekáváním a převzetím odpovědnosti jednotlivých členů, kteří v Z™ „T zajísroZumitelnější informace o okolním světě. Za primárnífunkci moderního Lnľut na základě výzkumu povazováno poskytnutí kanálu pro akty nenávistí i aerese k usn kojení trvalých a chvilkových emocionálních potřeb jeho členů (blíže viz Yablonskv 1962, srov. Yablonského poznatky v pozdějších výzkumech, viz kap. 9.1). Subkultury mládeže jsou často spojovány i s teorií kolektivního chování. Kromě teorie kolektivního chování přinášejí padesátá a šedesátá léta další významné pokusy 0 vysvětlení masových vystoupení lidí. Jsou jimi především teorie relativní deprivace a teorie masové společnosti, které si udržely významné postavení až do konce šedesátých let (Znebejánek, 1997). Výzkum mládeže v Polsku 1 když je patrné, že většina přístupů čerpala v tomto období z chicagské školy a týkala se USA a Velké Británie, vznikly v šedesátých letech i výzkumy v tzv. východním bloku. V šedesátých letech probíhal výzkum subkultur mládeže, resp. subkultury mládeže (středoškolských studentek/studentů) např. v Polsku. Již zmiňovaný Dyoniziakúv výzkum se zaměřil na polskou mládež v šedesátých letech 20. století. Výzkum probíhal vletech 1960-1963 znařízeníZWTowarzystwaSokoly Swieckej a později v rámci prací sociologického týmu katedry filozofie Vysoké školy ekonomické v Krakově. Výzkum se věnoval pohledu na mládež ze strany dospělých a polské společnosti (např. požadavkům na mládež, symbolům štěstí, hodnotám, emocionalitě, zájmům). U mládeže byly zkoumány např. bezcitovost, morální citlivost, skepticismus, „cynismus", problém „pozérství". V konkrétních výzkumných otázkách se průzkum zaměřil na témata životních ideálů a snah, náboženských postojů, sexuálních vztahů, zábavy a zájmů atp. (blíže viz Dyoniziak, 1968). V průběhu sedmdesátých let 20. století někteří autoři viděli subkultury jako symbolický důsledek strukturálních problémů tříd, které se snaží řešit vytvářením kolektivní a individuální identity (Barker, 2006). K dalším představitelům patřili i Milton Gordon a John Irwin (srov. Thornton, 1997b). Gordon (1947) se v analýzách zabýval především těmito otázkami: 1- Jak se různé subkultury řadí na škále rozdílného přístupu k odměnám pramenícím z Příslušnosti k širší americké kultuře, včetně materiálního zisku a statusu 2- Jak se zkušenost vyrůstání v konkrétní subkultuře odráží na osobnostní stíutture individua? Existuje určitá dávka charakterových vlastnosU 1^,1« -ekvivalentní podobné dávce charakterových vlastností každého i™**™ fa. vyrůstajícího ve stejné subkultuře, a která by tedy mohla byt označena jako . kulturní osobnost"? i ■ u> 3- V Čem se liší vnímání stejných elementů národní kultury v subkuiturac 67 Teorie subkultur mládeže v, . ^„chlfultuřc? Pokud by měla být některá unřcrl« 4. lakéjsouhlavníindicicčlcnstvívsubkulturc. tí^xJ^m^t ^u^_P^ún0sí něna, Gordon by hlasová lace hlasu) jako jeden z n léčení může patrně být s ^° vy!>vclJUJ1' , _u__.W/.ricHrWi5 nro konkrétní subkultur,, . niž rívsuDKU""1^'-----/ - ťiĽariost něna.GordonbyhlasovalprospeA^ lace hlasu) iako jeden z nejlépe pozorovatelných a nejvíce odkrývajících znaků. 0o. tó^SSme břt zařazeno hned za tento bod, co se týce hodnoty výpovčd. [ľľĽľľ'Ľl^Lí - v kontrastu k obvyklému uvazování mužů i žen. sociální rysy své osobnosti charakteristické P^>__ l^íí^^Sř111^. vvrůstalyalvtyvychoványřZajímavou otázkou jsouz^ logických charakteristik, které mohou více či méne odpovídat specifickému typu osobností žádoucímu v dané subkultuře. Co třeba nadprůměrné inteligentní a senzitívni chlapec, vyrůstající v subkultuře s nízkými příjmy a spíše hrubými vzorci chovám? Anebo naopak, syn profesionálních rodičů, který není schopen postoupit do dalšího ročníku na vysoké škole, ale daleko raději by se vrtal v motoru svého auta? 6. Je proměna konstanty „subkultumí osobnosti" při vzestupném sociálním posunu doprovodem objektivnějších ukazatelů, např. bohatství či prestižnějšího zaměstnání? Pokud ne, co vyvolává a podporuje tento výsledek? Irwin (1970) za subkulturu označoval nejenom životní styl, ale i systém hodnot a so-iální svět nějaké skupiny. Subkulturu vnímal jako soubor vzorů, které jsou dodržovány malou sociální skupinou. Lidé si ve větší míře uvědomují existenci subkultur, odlišných životních stylů či sociálních světů, a stále častěji strukturují své vlastní chování, rozhodují se a plánují své příští jednání na základě své koncepce těchto explicitních subkulturních entit (srov. Irwin, 1970). Zvýšený subkulturní pluralismus a relativismus podle Irwina (1970) přinesly dvě základní změny v povaze interakcí mezi obyčejnými lidmi: 1) Něčí víra, hodnoty a kulturní zakotvení se staly explicitními kategoriemi jednání. V tomto smyslu dochází k porovnávání, sdílení, negování a sdělování kulturních podkladů. 2) Kategorie jednání se stávají více explicitními. Jedinec si je často vědom sebe samého jako aktéra na scéně. Život jako by se více stával divadlem. literatura Cohen, A. K. (1955a): Delinquent Boys. The Culture ofthe Gang. Glencoe, Illinois: The Free Press. Eriksen, T. H., Nielsen, F. S. (2001). A History ofAnthropohgy. London: Pluto Press. Hebdige, D. (1979): Subculture: The Meaningof Style. London: Routledge. Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Jenks, Ch. (2005): Subculture: the Fragmentation of Sociál. London: Sage Publications. 3.2 Kritická teorie společnosti: frankfurtská škola a teorie „kulturního průmyslu" žet7n)d7ut^^ ln.Adorno,M.Horkheimer:Dia^ Přestože sc tzv. „frankfurtská škola" (někdy označovaná také „ismuSČijakoKritickatcor.elsystematickynezabývalasub u koubylHcrbertMarcuse),jevhodnéjinatomtomís,ětakčpfeU!^ Münkler, 1993). P edstavi,<»°v.Sco.,,2o,Oa; původem je především fakt, že přístupy, témata a termínv Híl a využívalo Centrum pro současná kulturální studia na Birmin h ° r0L2pracovavalo a také se do jisté míry ajednalo o kritiku kapitalistické společnost? - "Ť"2"6' nejenom naMarxe, Gramsciho ale zcelaspeci hekým způsobem sc věnovll °, azovala kultury, resp. tomu, jak se kulturní průmysl podílí na ideoWickí'Í?™ťnu kapitalistické společnosti. g,CKe leg't«miZaci Frankfurtskou školou označujeme skupinu sociálních vědců kteří působil' fi pro sociální výzkum (Institut für Sozialforschung), který byl založen v nřm Frankfurtu v roce 1923 (srov. McQuail, 1999; Soukup, V. 2011; Roszak, 2015?Te veřejnosti. Pro ^^^l^ím !viz Ad°rn°' 2°°9a; Ad°rn°' Ho^hCir ^ konzumentů se přizpůsobuji m iein1Cr 2009). 1 Teorie „kulturního průmyslu" 3 2* v,,- í na tržní a ideologické aspekty subkultur mládeže je využitelná teori. Max Horkheimer a Herbert Marcuse. Za kulturníprúmysl"byloznačovánprocesindustrializacekulturyakomerčníim-perativymasovéprodukceaspotřeby,kteréjiurčovaly(včetněmódyM,vizvýše).Kritičtí teoretici analyzovali všechny kulturní artefakty v kontextu industriálni organizace, kde zprostředkované objekty vykazují stejné rysy jako ostatní produkty masové výroby: komodifikaci, standardizaci a zmasovění. Podle jejich názorů měl kulturní průmysl specifickou funkci spočívající v zajištění ideologické legitimizace kapitalistické společnosti a v integraci jedinců do jejího způsobu života. V centru trávení volného času v průmyslové společnosti stojí masová kultura a komunikace jako nástroje socializace a jako instituce moderního života s řadou ekonomických, politických a kulturních účinků. Kritičtí teoretici jako jedni z prvním zkoumali dopady konzumní společnosti na třídy, ježměly být podle marxismu nástrojem revoluce. Zkoumali, jak spotřeba a kulturní průmysl působí při stabilizaci kapitalismu. Proto také hledali nové činitele a modely politické participace, které bymohly sociální vědě posloužit jako normy (Harrington a kol., 2006:222; Barker, 2006:90; Kellner, 2010:80). Benjamin a Adorno se zaměřili mj. na populární hudbu, přičemž konstatovali, že „v kulturní sféře by únik z nadvlády měl být možný", nicméně si uvědomovali fakt, že itatooblastjepodvlivemprocesutzv.racionalizace, který „ovládá všechny oblasti společenského života" (viz Scott, 2010). vZTŤLŽC SyStém ^urní výroby, jemuž dominuje film, rozhlasové vysílání no-nímukSS'6 rí ľ ÍnZerCÍ a kome™ími imperativy, které slouží konzum-isouvevľeľh SKJPKT^jS0U ^Itury [kulturní formy) tím, že akol.,2006:224;7cO^ nflÄ?SÄjEri? kultľU a koi™nikace hlavními způsoby trávení vol-byWřebahledet jakonľvtľ S°CÍalizace' Prostředníky politické reality, a tak na n ^ekonomických p0SílSľľínStÍtUCev rámci současných společností s celo" ~^2ííl2l5^^^^2009^U a SPol^enských důsledků (srov. Adorno, 14 Nutnost vyrábět n é Panové ZSm? ZblVU'c funkínTch a Ua w'?" 2aint«csováni na obchodu s módou.Jo v ní (blJže^Sopóci, 2004 83) al'tních věcí' k»«é jsou již zastaralé a nemoderní, P 70 Teori ujc jednotný kulturní prumysl. lOUl'7'řas i spotřeba jsou organizovány podle kapitalistických pravidel- is V0ln!/S prací a výrobou do jednoho systému ovládaného instrumentální raeionľ klesnute ť _stické produkce. Kulturní rozvoj neutvářejí umělci a ieiirk a,..,.. Jitou kaP1 -„Jjtelé ve vedení různých odvětví kultu čníci a reu ,, , ^Žívání volného času se má řídit tím, co produk (Adörno, Horkheimer, 2009:127, finam v mo nazá al a Jejich diváci ale m>ho pr„mysiu. Kultur "derním kapitalismu podávána, aby vyhověla spontánním d17"-'"' ™íw& ncní kládě toho, čím chce kulturní průmysl sám zásobovat trh P*"'"1 VCÍCÍnosti'a|c laními výrobci kultury, kterou konzumují. Rozlišení kulturních kľrľrľ ne'S°U Sáno okolo klasifikace a označkovaní konzumentů pomocí pttCu rlľ USP°" klamy, které zajistí, že si je spotřebitelé opravdu zakoupí. (Scott, 2010- 47f * *" Konzumní kapitalismus; přeměnil veškeré autentické lidské zkušenosti v komodiw a ty nám pak zpětné prodává prostřednictvím reklamy a masmédií. (Hcath ZIr 2012:9, srov. Matoušek, Matoušková, 2011:85) mtcr-V oblasti populární kultury a všeho, co přísluší do oběhu kulturního průmyslu je opravdový umělecký výraz potlačen a jednotlivci se ocitajív područí útlaku aodcizení Jejich útlak bere za svou ideologickou dominanci kulturní formu. Manipulací jejich tužeb akoncentraci nafalešné potřeby, jejich sledování vyživuje kapitalistický systém, se podrývá jejich schopnost jednat jako nezávislé subjekty. Kultura se tedy stává klíčovým nástrojem reprodukce kapitalismu, a to tím, že podporuje spotřebu zboží45 a utváří normované masové66 vědomí. (Scott, 2010:49) Čím více se upevňují pozice kulturního průmyslu, tím úplněji může kulturní průmysl zacházet s potřebami konzumentů, produkovat je, řídit je, ukázňovat, a dokonce omezovat zábavu: kulturnímu pokroku se nekladou žádné meze. (Adorno, Horkheimer, 2009:144) Adorno poměrně radikálně konstatoval, že kulturní průmysl lze definovat jako „plánované vykořisťování tyjící z prastaré roztržky mezi člověkem a kulturou" (viz Adorno, 2009b: 145). Rovněž konstatoval, že masová kulturní produkce unifikovaných výrobků utváří standardizované reakce a strukturuje lidskou psychiku do konformní podoby (Soukup, V. 2011:632). Herbert Marcuse se zabýval mj. mediální kulturou, kterou považoval za součást aparátu manipulace a ovládání společnosti. V Jednorozměrném člověku (1964/1991) tvrdil, že nejapnost komerčního rozhlasu a televize potvrzuje jeho rozbory jednotlivce a zániku autentické kultury a kritického myšlení, a vykreslil rozhlasové a televizníi vydaní jako součást systému, který produkuje myšlení a chování potřebné pro spoiec " I«°bky Pronika)í lidmi a manipulu jí jim, podporují falešné vědomí, kt«éj e ^^dutve vEt'šírTpočtu A Um že sc tyto výhodné produkty stávajíí přístupnými většímu množstvu a (0 dl ecnsk*ch tříd, Přestává být s nimi spojená indroktrinace reklamou, sf_al,,liutivn{zméně.Tak °Jjfr" ~ mnohem lepším než dříve -, a jako dob nika vzor jednorozměrného myšlení a chování, v němž ^nseendujf existující univerzum řeči a jednání, bud °dPUZOVt"Cntíutivním rozsahem. I ÍÄ-IS0U n0V^ ur£°v*"y racionalitou daného systému a ,eho kvanU.aUvn * ^Púsobu produkce kultury" (viz Adorno, Horkheimer, 2009:154). na jedince, ale na „masy konzumentů". _ 71 ou a kulturní reprodukci současn ých kapitalistických společností (viz Kel I ner 201Q. J;Marcuse,1991:33). ♦„íicHekému systému byl skeptický Km, K výrazné rezistenci ^f^ZJrdu se jeví nesouhlas se s?at . socia]izací v rámci sve kultury se lidé ztm 1 na význam procesu socializace, rravcí lueztotožní se systémem, který je utlačuje (blíže viz Scott 2010). Teoretici frankiurtské školy byli mezi prvními neomarxistiekymi skupinami, které ikv masové kultury47 a rozmachu konzumní společnosti na pra * 1tí zkoumaly účin^. třídy jež se mely podle klasicky marxistického scenáre stat nástrojem revolUce Rovněžrozebíralitojakkulturníprúmyslakonzumnispolecnoststabilizujísoucasnv kapitalismus.apodletohotakéhledalinovéstrategie politické změny, činitele politické transformace a modely politické emancipace, jež bymohly sloužit zavzory společenské kritiky a cíle politického boje (Kellner, 2010:80). V současmosti se užití termínu „kulturní průmysl" nemusí nutně odkazovat k práci frankfurtské školy, ale prostě k produkci populární hudby, filmu, televize a módy nadnárodními kapitalistickými korporacemi. Tato aplikace pojmu spadá do oblasti politické ekonomie kultury. linak řečeno, koresponduje s otázkami po tom, kdo vlastní a kontroluje ekonomické, společenské a kulturní instituce a j ak korporátní vlastnictví a řízení kulturního průmyslu formuje dnešní kulturu. (Barker, 2006:105) V každém případě tato teorie podpořila myšlenku, že „nonkonformista se stává nástrojem konformity*, protože masová kultura („kulturní průmysl") má mimořádnou schopnost vše transformovat v kýč a komercionalizovat. Naplnila se tak interpretace Talcotta Parsonse, který v subkulturách mládeže viděl nástroj socializace, jenž tlumí a odvádí radikálnost, agresivitu a revolučnost části mládeže do společensky přijatelé a ovladatelné podoby (viz Sak, 2000:56). Pohled frankfurtské školy na masovou kulturu byl tedy antikapitalistický, ale také protiamerický, s důrazem na kritiku masových médií, coby vlivného nástroje pro udržení kapitalistické společnosti (srov. McQuail, 1999). Na frankfurtskou školu významně navázala tradice britských kulturálních studu, tíu, VtľSVým zPůsobem Přeci jenom odhalovala určitou míru rezistence vůči kaP>-talist.ckemu systému, která byla spatřována u dělnických mládežnických subkultur. Literatura Adorno, T W HorkÍ t'™**™^*^* porušeného iivota. Praha: Academia, menh. ,urKneimer, M. (2009): Dialektika osvícenství- filosofické fragmenty. Praha: P<%tc Ír'"!1 ^Énífiľľ" Př,ZpŮS0biv"s'- Kritizoval televizní rt«eoW;;0 *? aA ic PH»t«P- Mí dost přesní postihu n ní «,2010.85) ^l^epHmcřcnýpronarOitajícímíruflložItostitcIcvi^* Praha: 3 3 Birminghamská škola, CCCS Na myšlenkový odkaz frankfurtské školy navázali reprezentanti tzv hn„v - u, , HJh studií (viz Soukup, V 2011). Chicagská škola afrankfuníka^l^^ takutvořílyklíckpouzívanítermínusubkulturaavytvonlateoretickyrámern u užívínU které později převzalo právě Centrum pro současná kulturální studľrľ Muggleton, 2000; Muggleton, Weinzierl, 2003; Bennet, Kahn-Harris, 2004; !S' 2004). Rozmanité přístupy, které se v anglof onním světě začaly označovat jako kulturální studia" se poprvé objevily ve Velké Británii v šedesátých letech 20. století v "době široce rozšířených sympatií vůči socialismu. (Harrington a kol, 2006:222) Největší rozvoj kulturálních studií a zájem o subkultury mládeže nastal po druhé světové válce ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii. Specifické subkultury dospívajících vté době vznikaly jako opozice ke kultuře dospělého světa, postupně však získávaly stále specifičtější a relativně autonomní charakter. Tato skutečnost souvisela s procesy zvýšené mobility, industrializace, vlivem demografické situace, zlepšených finančních podmínek mládeže, rozvojem masmédií atd. Nejvlivnější výzkumnou institucí zabývající se mládeží od šedesátých let 20. století byla právě birminghamská škola, resp. Centrum pro současná kulturální studia CCCS při Birminghamská univerzitě ve Velké Británii. CCCS bylo založeno v roce 1964 jako středisko postgraduálního vzdělávání nejprve pod vedením Richarda Hoggarta [1964-1968) a později Stuarta Halla (1968-1979) (viz Barker, 2006; Rojek 2010; Soukup, V. 2011). Původní projekt kulturálních studií, který rozvíjeli Richard Hoggart, Raymond Henry Williams a Edward P. Thompson, se pokoušel uchránit kulturu dělnické třídy proti náporu komerční masové kultury. Thompsonovo zkoumání historie zápasů britské dělnické třídy a Hoggartova a Williamsova obrana kultury dělnické třídy byly součástí socialistického projektu, který považoval průmyslový proletariát za sílu působící ve prospěch rovnostářské sociální změny. Williams a Hoggart podporovali projekty vzdělávání dělnické třídy a kulturální studia považovali za nástroj sociálního pokroku. Thompsonovy, Hoggartovy a Williamsovy útoky na amerikanismus a komerci-alismus na přelomu padesátých a šedesátých let byly částečně souběžné s ranou prací rankf urtské školy. (Harrington a kol., 2006:233) ... ... Velmi šťastným krokem se ukázalo, že pro toto pracoviště Hoggart získal eore kultury Stuarta Halla, který v té době působil na Chelsea College na Un.vers.ty L«ndon fvi* s«„u,_ „ , •Ion (viz Soukup, V. 2011:637) době, kc' >řit o s' Ľen*ra bylo J době, kdy HaU 'působil poHoggartovl na pozici ředitele centra, »J*JJ£|X ont o svébytné oblasti zvané kulturální studia. Podstatnoi ^ by'° íeho klima založené na spolupráci, nikoli na hierarchu, pícnina přednášejícího a studenta bylo uvolněné (viz Ro'ck;^v'ko seskupení (či fciUanHal1 P°Psal kulturálnístudiajakodiskurzivnfformac.• 2t,maU1,Sociální f,)rmac0 myšlcnck) přcdstav rakuk ktcrčZajištt.jí,abysco urě.tem te 73 eorio suDKuitur miaucíc "Vili k I Of, dalo mluvil (shromažd, .. Staí pozicí vespod 2006. Daiy, wicc, 1999-Halí, 2o0 ' poznatky a pn""'111 (.inU.Uktualn(P^ také zdůrazňoval *c vznikem některých subk pv.K"0^f^ ^ uspot^ó^ ^^Vtorent byl*^ i narůstající obliba populá urmUdcževAn^^ dii apolitickousíérou.ch stylů (s^ káváními sociologové, soctalní pra. budbv a lednových*o p..jat0 s velkýn ^ jednothvých subkultur mlá-Samo založení CCC otřebovali zoncntova ^ vycházeli nejenom ze sociologic dezc. j ,.^:,).i»l-/í"«rnip H Soukup, V. 2011:638) Vznik tohoto ! ui. ale sociálnípsy. ky _ politické ekonomie, literám ěholoeie.pedagogikv, filozofie atp. K vV-znamnvm členům CCCS, ze kterých birminghamska škola vycházela, patrís Hall R Hoggar't, R. Williams, P. Gilroy, A. Davis, A. McRobbie, P. Corrigan, D. Hebdige T. Jeřferson, J. Čiarke, B. Roberts, P. Willis68 a mnozí další. Základní teoretické pr pochází od Antonia Gramsciho. CCCSsepúvodnězaměřovalona„žitou"kulturus důrazemnakulturyjednotlivých tříd, který se ozýval z díla Hoggarta a Williamse. Tato orientace na kulturalismus -amalgam sociologie a literární kritiky - však byla překonána vlivem strukturalismu, zvláště jeho marxistickým uchopením. Rozhodujícími zdroji se v tomto směru tali autoři spjatí s (neo)marxismem - Barthes, Althusser69 a především Gramsci.'0 Keklíčovýmpojmo\'ýmnástrojůmpatřilytext,ideologie71ahegemonie prozkoumávané kultury jako oblasti sociální kontroly a rezistence. Mezi základní témata výzkumu se zařádila masová71 média, subkultury mládeže, výchova a vzdělávání, gender, rasa a autoritářský stát. (Barker, 2006:30) Pro myslitele pracující v CCCS představovaly různé subkultury mládeže, jako apříklad teddy boys, mods, rockeři, skinheadi a punkeři, různé frakce odporu racující třídy proti strukturálním změnám, jež se odehrávaly v Británii po druhé - Paul Willis se zamění na etnografické studium britské mládeže, dlouhý čas studoval volný čas mládeže ve vztahu k pobytu ve školských zařízeních. Ve své nejslavnější práci Leaming to Labour (Učení k prací) v^emogranckyzkourr^jakskupmandadíkůz dělmckétřídyreprodukujesvoupodřízenoumdw ' tC^J^T^19-18",19901 ^ ro^cký filozof a teoretik Francouzské komunistické strany. Kal-Snľvt^ľ^tCZÍ'P0dlc «** )c ^ společenská formace tvořena komplexný n*dd< " AÍSÄSSÍ' ^Ä™*6*"1 P-ktickými úrovněmi. (Barker, 2006, ^ «7) byl italský marxistický teoretik a politický aktivista. Ke kulwralnui: Zvlástějehopoje^ diaformovairrJľ-"ľ-P,U ^í0'0^ a hegemonie bylo v sedmdesátých letech, kdy se 1 kulturálnís kol.tvr*' ' Antonio Gramsci llfiOl tovňd'/"""""""-^ynu praiaicKymi urovnemj. \díu^, — - .■ , ^ ^Pfispělzelm nľtím ľ ú V' etický teoretik a politický aktivista. Ke kukurátam sW Zvláště jeho ľniMr t '5'^ou "Galantností aplť ' —J-f«nolecnosO *napr.médiafingujtS^ľr"'2006:61> W« stát „původcem hegemome", pak Hall a Gramsci vycházel z rteSS h-CgCmo,nic (McRobbie, 2006:33) Gramsci definoval idrnl^l,1967: .u ^ci vycházel 7 nř^n„i i j -----""-(""wurjie.zuuo: ísj. ,,i„nínvl Ä"1*1-žc -^adem všeho je zjištění, že opravdu existují ovládaní «1„ ■■---- uu »niozotii Dravr* r ■------ť"j'vu, lucre arzi ponronia.uc u*"----- . Masa hroty, 'yfesenyawleř,n..,^ H sei, 1967). ti,]," . 5 "'v-Fr°UaomÍnantr,(~ ■ . '>■"•" iJJUMJU lliysiciu, mv»; i~ ■ ■- .„-WtsOC1 "MÍľp^ alis- IR^SS;faC^ň^^SaU" morálními kázáními se sen J"-e J,, Ü*Vřešenyavvlec,r|y (Gra^f f" 7^° VÍl>h l2i~^ Podle Gramcsiho východisek si společností udržuí tnUhlasu, k nimž patří také úcta k „intelektuálním ,, , pom°cí kombi "'nu a morálním.., ' Viliam,, dominance "igton a kol. nice jíly ------„ucuvství'. Spole- ml- ■ i \,rr\---, "y ,krze P^obení instituci tCT"\ které násilně uplatňují moc a nadvládu, aby udržely sociální hranice apravř"-lSkupin, k^ua mian nPl- ■ {sebeobrany. Jiné instituce s s s převládajícím řád_„. je například tržní kapitalis- ""'Jt remus nebo komunismus. (Harrington a kol., 200-, mus, lasisi"" _ -souhlasu, k ť-"* — - »»««cKiuaimmu a morálnímu v,-,h """""" enské řády jsou na Jedné strane: zakládány areprodu kovány ľkrae^SSr' SP°'C" iranice a pravidla •• '-------«»• ^ucoorany j um a médii navozují souhlas . „s_ který určuje charakteristický typ; ' Hlavní prvky Gramsciho díla, na něž Hall navázal, byly koncepty hegemonie sférv trvání boje a význam populární kultury (srov. Hall, 2007:72-73 Hegemonie spořivá vtom, že souhlasu ěásti obyvatel nebo voliěů je dosaženo prostřednictvím neochabujícího úsilí o vytvoření nového etického systému, nového mravního řádu či nového tématu. Tento energetický přístup, který využívá nátlaku, vyžaduje ideologickou práci, jejímž cílem je připravit půdu pro změnu obecného povědomí. Hegemonie je proto' jakýmsi aktivním mechanismem moci, jehož principem je manipulovat a dosáhnout svého. Výraz hegemonie tedy označuje způsob vykonávání moci a řízení, jejicrž zi-kladem je změna celého spektra obecně rozšířených názorů (blíže v:z Hcbdige, 1979: 15; McRobbie, 2006: 41-42; Gelder, 1997: 83-89; Hebdige, 2012:42). Teorie hegemonie podle Gramsciho obsahovala jak analýzu způsobů, jimiž převažující pohticicé síry dosahují hegemonické autority (vládnoucí společenské a kulturní síly nadvlády), tak ve-mezení sil, skupin a myšlenek, které působí proti stávající hegemonii síh ,kontrahege-monické") a mohou s ní soupeřit a svrhnout ji (k tomu srov. Harrington a koL, 2006:221; Kellner, 2010:93; Carrabine, 2010:296). Hebdige termínem hegemonie označuje situaci, v níž dočasná aliance určitých sociálních skupin může dosáhnout „totální společenské nadvlády (autority)-* nad ostatními podřízenými skupinami, nejen prostým donucením či přímým vnucením vládnoucích myšlenek, ale „vítězstvím a vytvořením souhlasu, takže síla dominujících tříd se jeví jako legitimní i přirozená". Hegemonie může být udržována pouze tak dlouho, dokud dominantní třídy „úspěšně přizpůsobují všechny soupeřící dennice svému prostoru, takže podřízené skupiny jsou, když ne kontrolované, přinejmenším obsazené v ideologickém prostoru, který nevypadá ve skutečnosti jako „ideologický- namísto tóno Působí jako trvalý dige, 1979:15-16) Hall nevy paua ve ^^'^w^kulirni zájmy (Hcb-přirozený, ahistorický a presahu, proti tomu dávázřrtelnapoužívání jazyky Institucí a politické arény. Není významný )en vy z pfedsudky ale i jako mediální analytik (především ve vztahu q politický komentátor. . , t . v poválečné Velké Briun fc{ Hall se například zabýval druhy jinakost., kte^akveSféřekonzervatism ť Uuře b°valy problémy jak ve sféře dominantní ku tury, ta q popkuUurc. vrfvy obyvatelstva, činil to prostřednictvím svých oV.Lojdová,201 mlädeže, černošském stylu a hudbě atd. (McRobbie 75 Výseuvcdcníautořiv "dmdesátýchaosj^ tury lako symbolický důsledek strukturálních P «blt.no tříd, k.crí ,„ ..... »k,,| kolektivním ,ícl alternativní zážitek a soubory SI„ysluPln^htim,™í.Ku ,, , a kul, „. zvasubkulturvyjadřujíspoleíenské^^ Ma",.....s byl patrný praví při popisu procesu vytváření významů a zkll ; Kultur i" hápána lako' bytostní Ideologická oblast - od tohoto koncept, |c^í. odvozena fascinace ículturálních studií otázkami ideologie a hegemonie (k ,„ni ' (;,;,„,,.,, ,970:85-87; Barker, 2006:12). Autoři CCCS sc zabývali I tím, jak Instituce, jako napr. tisk, film, rozhlas televize, uplatňují při svém vlastním provozu rutinní postup atccbnickýcbkódcchakonvencích.ajaksepodílejínarcprodukcizákladníchs,,.,, lh Idealistické společnosti (JVlcRobbic, 2006; Kellner, 2010). "k'"r Autoři CCCS sc také zaměřovali na jazyk, film, fotografie, módu, styly, Vo|n. , účesy a významy, kterým mládež přikládala nebývalý význam. Sociální vědci JcS sc soustředili především na terénní výzkum britské working class mládeže, vší,lla| si vztahu mezi výrobci a spotřebiteli výrobků pro mládež, zaobírali sc jazykem a ví' známy mládeže, sociálními deviacemi (drogovou závislostí), mediálními zprávami o mládeži atp. Dalšími dvěma prvky srovnávanými se subkulturami mládeže byla kultura rodičů a dominantní, tj. masová kultura. Na základě článků a jednotí i vých studií vznikly hojnč citované knihy a sborníky, z nichž nejvýznamnější je Resistancc Throutfi RítuaJs. Youth subcultures in post-war Britain, editovaný Hallem a Jeffersonem (blíže viz Hall, Jefferson, 1976; srov. Ward, Adams, Levermore, 1997: 85-87). Tento sborník předkládá pohled na tehdejší subkultury jako na rezistentní prvky odporu části britské mládeže, který se projevuje mj. v rituálech, symbolice, ale i deviantn ím (myšleno z pohledu většinové společnosti) chováním. 3.3.1 Kulturální studia Od založení CCCS získala kulturální studia v celosvětovém měřítku množství institucionálních základen. V roli rozhodujícího teoretického paradigmatu byl štrukturalistický marxismus vystřídán poststrukturalismem (srov. Barker, 2006; McRob-bie, 2006). Výzkumy, které se orientovaly na vztahy mezi ideologií a rezistencí" (mezi dominantní a podřízenou kulturou z hlediska třídní příslušnosti), byly realizovaný u stoupenců jednotlivých mládežnických subkultur, konkrétně pak u moderní- 1 t ^ -fTe?dy b°ys' skinheads, rastafariánú, hippies, fotbalových chuligánů ad. Autory Levi-Strausse)(srov.Hall>Jefierson,1975:177-179;Hebdi^ neXieSᎠk přeskuPení a -ému spojení (juxtapoziei) textuj up' v- 2011)- Autoři ku tnráWl, ct.^ií ínanř Hebdige, 19/*/ »vnější» a cizí. Rezistance SrT ľ PÍed kulturní mocí, kterou podřízené sociau fecným kulturám zvneišU 11°™° f^idi ™& tam, kde se dorninantaí kultura snazi vn (Barker, 2006:173) ' ^ Zdro'e odP°ru lze proto logicky najít zejména mimo domin"*" rarrabinc, 2010) poukázali např. na nástup módy vc stvh, t a Jiých letech a v■šedesátých letech byla Pozmčnčna Ij^J '^^cvilasev p, knesouvisejících prvku stylu edwardovske vySSít ídv ,kľ ľ^'^bmací hcl creepers (typ obuvi), jako např. brikoláž v kontex u kul "fu °VUé a ohni byla během sedmdesátých let chápána jakoiľyj, f? módaskinheads (Barker, 2006:29, Carrabine, 2010: 312 bííže v ľ "a bázi vytvářejí brikoláž - nejčastěji tak, že si budují styl z oděvů a ( ř' ľ'2'' Udcm>ktcří Zy-sc říká „brikolér" {bricohun. V kontextu kulturálníeh 1 UP°PUlárníku|-diskutovalo v souvislosti s tím, jak zboží - obvykle zc světa mód ^ ° brikolčrcch nro konstruování zmnožené či multiplicitní identity. (Barker 20^90'™" základnu 2012:158-160) ' "°^i. deže a jisté formy skupinové příslušnosti, jež mohly potenciálně působit pro, >-monním formám. Studovali způsoby přizpůsobení se dominantní politické ide> v oblékání a stylů bílých příslušníků střední třídy. Ukázali také, jak si růZné Su°'°8ii turní skupiny mohou vytvořitvlastní styl aidentitu a odolávat těmto formám. P0uk7|-například na černošské nacionalistické subkultury, na punkovou subkultUru a Ka^i ské a jamajsko-britské formy etnického nesouhlasu. (Harnngton a kol., 2006:222) 3Sl)' Mládež z dělnické třídy díky subkulturám mládeže podle představitelů cccs v2h rovala dominantním hegemonním institucím britské společnosti (srov. Bennet, Kah -Harris, 2004; Jenks, 2005; Lojdová, 2014). ' n" Subkultury byly označeny jako rebelantský „politické" se schopností rituálně vzdo rovat kapitalistickému začlenění (což CCCS označil za „magické" nebo „imaginární", řešení společenské podřízenosti) (Muggleton, Weinzierl, 2003). Škola CCCS se tak zaměřovala především na styl, módu a image jednotlivých příz. nivců subkultur, všímala si i vztahu médií, vzdělávacího systému, hodnot etnických menšin, třídních problémů a vztahů mezi jednotlivými subkulturami. V roce 1988 přestalo CCCS fungovat jako středisko postgraduálního výzkumu astalo se univerzitní katedrou zahrnující také pregraduální výuku (srov. Barker, 2006; Soukup, V. 2011). V roce 2002 došlo k uzavření oddělení CCCS na základě špatného hodnocení Výzkumného hodnotícího cvičení RAE. Bližší informace ke kulturálním studiím a CCCS jsou uvedeny v knize Angely McRobbie (viz McRobbie, 2006). Stejně jako frankfurtská škola (viz výše) i britská kulturální studia došla k závěru, žc masová kultura hraje důležitou roli v začlenění pracující třídy do stávajících kapitalistických společnosti a že nová konzumní a mediální kultura utváří rovný způsob kapitalistické hegemonie. Studiem subkultur mládeže britská kulturální studia ukázala, jak kultura utváří zřetelné formy identity a skupinové přináležitosti, a zhodnotila jejich opoziční potenciál. Kulturální studia se postupně zaměřila na zkoumání toho, jak subkulturní skupiny odporují převládajícím formám kultury a identity a vytvářejí si vlastní styl a identitu. Jednotlivci, kteří se podvolují převládajícím kódům oblékám amodyčiideologiichováníapolitickéhomyšlení.tedyvyrábějívlastníidentituv rámci skupiny hlavního proudu coby členové určitých společenských uskupení (jako nap«-Klad bělošští středostavovští konzervativní Američané) (viz Kellner, 2010:91). Literatura B»ke,,ai2006):SbmtU„AamÄpnta 001R'leds" 2°°* P»st.S«W,„res tofc Oxford, New Vort 3 4 postsub kultu mí teorie v D0Sledních letech se ve výzkumu subkultur mládeže pístup. Tento nový přístup vyplývá « situace, kdy současné ^51^^^ kteristické daleko komplexnější stratifika-' ze i chara tic " ~ Kul,ury mládeže' ÍTvmainstream" - „rezistentní subkultury" (Muggleton vľeľn^íľ0"1" 'm°"0°»U-^ devadesátých let 20. století až dodnes, Wy^ÄÄ , trendú,sejedinecnemusipovazovatzaelenanebosoučástsubkulturľľr níeh iako výraz módních trendů. Právě na začátku devadesátých let vzniklľnKeS,Cp0,U2e týľh stylu, především v důsledku rozšířené nímiproudy,jakoJsouacidhouseJungle,techno,tekno,breakbeatapod K£ bylo takové množství stylu a ]ejlch odnoží, že je nebylo možné popsat a přesně deŕinľ vat jako jednotlivé subkultury. I proto část sociologů a sociálních antropologů hovoří pouze o životních stylech či přímo „supermarketu stylů", což je pojem amerického an tropologa Teda Polhemuse (viz Polhemus, 1994). I proto někteří autoři považují subkultury mládeže za nestabilní společenské fenomény (viz Jusko, 2007). Je evidentní, že subkultury se staly mnohem dynamičtějšími fenomény, které lze jen obtížně zachytit. V důsledku vyvrácení některých předpokladů a konceptů CCCS a s fragmentací společnosti část vědců formulovala tzv. postsubkulturní přístup, resp. postsubkulturní teorii (významnou událostí se z toho pohledu stalo sympozium Postsubkulturních studií, Vídeň, 2001). Podle ní od devadesátých let už nelze hovořit o tradičních subkulturách, ale spíše o jednotlivých scénách, životních stylech, klubové kultuře, kmenech („neo-tribes") (blíže viz Muggleton, Weinzierl, 2003: 3-23; Kolářová, 2013: 232). Některé subkultury mládeže se tak renovují, dostávají nový obsah, uchopují nová témata (feminismus, multikulturalismus, sexismus, ochrana životního prostředí, vztah k imigrantům, k etnickým a sexuálním menšinám, k negativním projevům globali-zace atp.) a rozmělňují se do jednotlivých stylů. 3-4.1 Kritika CCCS CCCS se na dlouhou dobu stalo uznávaným centrem a respektovanou školou studia subkultur mládeže. Přesto se ani tato instituce nevyhnula kritickým připomínkám c. P"mo kritice. Jednou z kritických připomínek bylo, že CCCS nevěnuje dostatečnou Pozornost ženám v subkulturách mládeže (např. McRobbie, Garber a studie G,* pSubcuhures /Dívky a subkultury/, Gilroy ad.). McRobbie upozornila na ignora i r<£ vcatvceletetooblasti.SpolecnAjennyGarbcrpohlizinasubkul.urn. S1 Pľ ***** C0Ž 2ak0nČUíe ?ár ZmínkamÍ ľmeFeným^s;íSo - vizích iedľ i neb° »nováčky". Zájem zde není až tak v třídní vyrovnanost, jako &_ ^nothvee k pohlaví k masovým obrazům kultury, v tomto pnpaP opJ*í Y krUÍka'Se kterou muži v subkulturách počítají, prezent idoly v Sf *laPcům a není zcela překonaná v analýzách, jez se 2« ^ obrac- mUŽských zpěváků a skupin. Ve své pozdější prací s iijakojerozkos ' f turnfchděvžat l^U" "J VÍCC Pl°dný k°nCePl ŽenSk0St1'J Henívztahúsubkult kprnn 1 ÍUm°žnilo rozvinout dynamičtější vysvětlen. vza,ium popisů pro Proc«ukomercialÍ2ace.McRobbyiesezaměnlapozde).nastud1urn ženy adívky.vnichžkladlavelkýdúraznaaktivnívytvářenívýznamuaspotřební Prak, (Barker, 2006; McRobbie, 2006). rrrc,iW.M,v Další kritika směřovala ke skutečnosti, že """'^^-í kt subkulturnírolepřevzalaz pouhélegraceztouhy^ytch^lnn" Frith(i98B,kt^ Bennet, Kahn-Haľris, 2004, si všiml faktu, z dě,nic ^ J často prošla více subkulturními skupinami, zmenila identitu, hrala subkul,Ur ^ možného pozérství). Jrnf roli subkulturám (srov. Bennet, Kahn-Harns, 2004) Studí n, CCCS take lze vytknoiJ nezohledňovalygeografickézvláštnosti subkultur mládeže, t,. nezabývaly tur podle CCCS. ledna se totiž o britsky koncept, který byl utvořen s ohledem lice specifickou část mládeže - bílé muze z dělnické třídy To jer. obtížně umožňov n transponovat (přenést) subkulturní teorii do jiných národních kontextů (na ,uto sk tečnost ve svých studiích upozorňují např. Brake, Pilkmgton ci Gil roy). Stejně tak se výzkumy CCCS zaměřovaly především na subkultury mládeže tvořené bílými mladíky z dělnické třídy, přičemž opomíjely subkultury přistěhovalecké (pfes. tože se tato problematika objevila již v některých klasických studiích D. Hebdigea). CCCS částečně ignorovalo i genderovou roli při výzkumu subkultur75. Výzkumy se zaměřovali na muže, přičemž ženy byly vnímány většinou jen jako „partnerky" (Vjz kap. 4). lak Muggleton a Weinzierl (2004) zdůrazňují, nesmíme ignorovat pokračující vztah mezi etnickou podřízeností a vykořisťováním. A nesmíme si přestat všímat ekonomických, politických a ideologických nerovností ve jménu liberálního diskurzu, který chápe kulturní rozmanitost a diverzitu jako možnost výběru životního stylu. Dalším problematickým opomenutím byla nepřiznaná role médií, která se výraznou měrou podílejí na utváření subkultur, resp. subkulturních identit (k tomu srov. Thornton, 1997a). Thornton (1997a) uvedla, že existují různé druhy médií: podporující (letáky), referující (hudební časopisy) a senzační (bulvární noviny), které zpočátku pomáhají rozličné a rozptýlené kulturní zlomky sjednotit do rozeznatelně definovaných subkultur, efektivně zdůrazňují jejich „rebelský" charakter a často prodlužují jejich existenci (srov. Muggleton, Weinzierl, 2003). _ . Dalším negativem v subkulturním přístupu CCCS je nejasné vymezení mládeže coby osob většinou mezi 16 a 21 lety (srov. Bennet, Kahn-Harris, 2004). Z toho by vyplývalo problematické zařazení mladších či starších osob pod kategorii subkultura mládeže. Kritici CCCS modelu subkultur zdůrazňují, že složitost a přesouvání povahy současných kulturních zkušeností mládeže nelze vysvětlit podle teoreticky SSJkteTAřpřÍpÍSU,Íe těmt0 rozličným formám přímočarou časovou logiku sr^ IS&ľ^^^^d"^ společností je ve skutečnosti shluj» S s ' kt' "S™ tUr'PřÍČCmŽ * obtížné *Ž - Jakého normativního kultům* ^^^^^^uJe<^^.^- . tickými ^tSZT^}^-Ve své ^ legitimizovat studium popj se od takzvané vysoké kultury a zanedbávat P 80 •ílnS stejně významnou opoziční dynamiku „pokročilejších" f ten! hudby a literatury. Tímto postupem se kulturální studia orného ľ"Sdew °biast kuituury ^;,eiuní"a -p°puiární"a p°u« tím Převvrfrvala riziku- ^^í význam staršího dělem na „vysokou" a „nízkou" kulturu. 2006:234) ' Pozitivní a ne- 3 4 2 Prolínání stylů a prostupnost mezi subkulturami nrúběhu osmdesátých let 20. století vzrostl význam analytického , ľlCeže, který byl volně označen jako postsubkulturní t'orieV £7 ífu Íl obrovská škála nových stylů kombinací a syntézou nÝch. Subkultury se začaly vzájemné prohnat a ani členové nebyli tak vyhranění iakň dfíve. Některé prvky dříve charakteristické pouze pro členy určité subkultury se stalv součástí kultury odívání v masovém měřítku při nadnárodních oděvních společnos tech. Důsledkem bylo takové množství stylů a jejich odnoží, že je nebylo možné popsat a přesně definovat jako jednotlivé druhy subkultur. V jednotlivých typech subkultur se různé prvky prolínají natolik, až definice subkultury ztratily svoji stálost, na úkor mnoho stylových identit v jednom jedinci. Tuto změnu v debatě o subkulturách mládeže vyvolaly právě problémy s rostoucí fragmentací nejrůznějších stylů mládeže (srov. Bennet, Kahn-Harris, 2004; Muggleton, Weinzierl, 2003). Za představitele postsubkul-turního přístupu lze označit např. Steva Redheada či Davida Muggletona, kteří uvádějí, že strukturální ukotvení konceptu subkultury je problematické, jelikož je stále více užíván ve vztahu k současné kultuře mládeže (k jednotlivým stylům, podstylům, proudům apod.). lednotlivá subkulturní dělení selhala ve vztahu mezi styly76, hudebními žánry a identitou, která postupně slabne a stává se flexibilnější (srov. Bennet, Kahn-Harris, 2004). Redhead (1997) z MIPC (Manchester Institut f or Popular Culture) tuto skutečnost dokumentuje na jednotlivých hudebních směrech taneční hudby z pozice postmoderní kritiky CCCS. Popisuje tzv. klubovou scénu {dub cuhtres), která se v posledních letech stala zcela masovou záležitostí77 a je založena pouze na poslechu stejné hudby a specifických stylech oblékání apod. Sarah Thornton (1995) upozorňuje i na 3 odlišné oblasti nazírání na klubovou kůlům. Jedná se o rozpor mezi „autentickým" a „falešným" přístupem, na rozpor mezi »nip" ° »— - -" - •"------ ... —1_ » - 1. .í Äa „mainstreamem" a mezi „undergroundem" a „médii". Konstatovala také, že bSS? S Prol£n*ním stylů zavádí Jameson pojem imitace. Tvrdí, že módní invence |.z dJe nen, C&w*? Ztývá iedina možnost- ^ovat staré styly Tím pádem nám ovšem tyto postxfrnano Z oH ""i Téh° a 2 Postmodernlho slovníku se vytrácí slovo autentičnost. k°mW0"?8lfet0? S ^ názorcra nesouhlasí a namítá, že za jistou invenenost lze,povazov ^gRl«on StylŮ'tZn'že J'istá ^ ^^vity se projeví vždy. Tím vznikají jakes. kope b«. «ter0tfiU'e' že k scházelo i dříve. Nikdo totiž nemůže s j.s.otou ne, P " C^abin7v, ggleton-2000:45-46>- , A ,n,řné míryopírá o úspěchy ^«ntoT?? SouvislostJ konstatuje, že „tanečněhudební průmysl do ^ *e»iW?Síínrů ^ompilačníchalb, kterése obvykleprodávajínazakladesubzan ymuj (Carrab: bine, 2010:308). 81 30vi roli klíčové komodity (viz Carrabine 2013). Argumentace ulturním kapitálem78, v němž „mód ,2010: 316; srov. Thornton, 1995; Stan"08'"11 0ev, iJ*'0 MIPC se opírala o skutečnost, že v tzv. postindustriální sPo, . rgumentace M PC se 0P,r nestrukturovanťho volného č pro kterou je charaktensticxy pohlaví. Na výzkumy MlPrľ' a n°v ^uborfku^v^^ ÄníleÄ^ CPlP°- I ostlrteoretici spojovaní s postsubku turntrr, přístupem se zaměřují na v2r, ta ícľpružnost členství v kulturách m ádeze a pokouši se vytvont analytické ^ws^ětlenítvpickéhoseskupování m ládeze. ^^«dypHtom„ostkon^ subkultury lze odůvodňovat tím, že stále zustava ústředním pojmem v postCCCS « diích mládeže, stylu a hudby, přestože se jako koncept stale více užívá pro jak'"; módu. Bennet (1999, podle Bennet, Kahn-Harns, 2004) k tomu poznamenává, žeľ' dujeme, jakse termín subkultury stává diskutabilním pojmem. Je totiž všezahrnující (catch-cU) termínem pro nejrúznější aspekty společenského života mladých lidí stvľ a jednotlivých hudebních žánrů (srov. Bennet, Kahn-Harris, 2004). ' yiu Bennet (2002) si všímá rovněž toho, že v devadesátých letech pojem subkultura už nem dostatečně flexibilní a neodpovídá současnému vývoji. Místo užívaného termínu subkultura navrhuje používat pojem scéna či cultural taste (kulturní vkus), které podle něj lépe vystihují zvýšenou prostupnost mezi jednotlivými subkulturami. Někteří jedinci se přidružují k několika různým subkulturám, brání se kategorizaci nebo vyjadřují alternativní, neurčitou či hybridní totožnost. Není lehké je klasifikovat jako určitý subkulturní typ. Muggleton (2000) ve své studii zkoumá rozsah subkultur-ního členství přesahujícího hranice jednotlivých tříd a zajímá se o to, do jaké míry členové různého třídního původu artikulují stejné názory a hodnoty. Nehledě na odlišné třídní pozadí, ty nejčastěji vyzdvihované hodnoty jsou individuální svoboda a autonomie. Svoboda od pravidel, struktur, kontroly a od předvídatelnosti konvenčního životního stylu, jako manifest sebevyjádření, individuální autonomie a kulturní diverzity. Debata mezi příznivci CCCS a tzv. postsubkulturními teoriemi a přístupy i nadále pokračuje. Postmoderní přístup je kritizován především na úrovni metodologické i terminologické nejednotnosti, stejně jako je kritizován automatický odklon od třídního původu v případě subkulturních participantů (viz Bennet 2005; Shildrick, Mac-Donald 2006; Sweetman 2013). 78 Kromě kapitáluct^^Tj^--- f^^SSSí^^^^^^. ° k^ sociálním, jehož součástí je na£ff 1°?^4°S^e; °n°mick^fapiSSt*P°>enSch-^erájejednotlivecschopenudr- ieh^r au,°nomii na X^ÍT** m'ádeže, Js°u sul (Podle fAod^jUt___ -]^kupinová identita ,vá homogenita íragmentovaná, roztříštěni identita stylová heterogenita, pluralita flexibilní překračováni subkulturních hranic mnoho stylových identit nízký stupeň ztotožnění členství vnímané jako přechodné přechodná náklonnost k subkultuře fascinace stylem a image apolitické cítěni pozitivní vnímání médií vědomost neautennčnosu' srylova.— ~ rigidní dodržování subkulturních hranic "ubkulwra je vnímána jako hlavní identita vysoký stupeň ztotožnění členství vnímané jako permanentní nízký stupeň subkulturní mobility důraz na přesvědčení a hodnoty politické vyjádření odporu zaměřenost proti médiím, nedůvěra autentické vnímání sebe (self-perceptin) Mugletton dále tvrdí, že „rozpouštění" hranic mezi jednotlivými subkulturami jde ruku v ruce s úpadkem většinové společnosti. Jelikož v podstatě žádná majoritní společnost neexistuje, nemají se ani subkultury proti čemu vymezovat. Potřeba odlišení se paradoxně stává pouze jakýmsi společenským požadavkem, nikoli vyjádřením svobody. Postmoderní společnost totiž preferuj e individuální nad kolektivním a odlišnost nad konformitou. Otázkou ovšem je, zda nedošlo pouze k tomu, že převládla ťorma nad obsahem (Muggleton, 2000:47-50). V předchozí éře byla zkoumána i propustnost subkulturních hranic, výzkumníci používali geografické metafory - terén, prostor, teritorium atp. Tyto hranice se však staly naprosto prostupnými (srov. Redhead, 1997). Další kritickou poznámkou byla skutečnost, že terénní výzkum prováděly osoby patřící do zkoumané subkulturní skupiny, coz u kritiků vyvolalo podezření z neobjektivity ve vztahu k výzkumu (viz výše). toda!° ,tická Poznámka je samozřejmě relevantní, přesto je třeba mít na paměti me- aolopcké obtíže vstupu do prostředí subkultur se všemi dalšími obtížemi (porozu-s^l^ význ*mu chování atd.). I proto lze také konstatovat, že výzkumnici sP)ati obe!!kultUrami mládeže často přináší reprezentativnější pohled než výzkumnic, ne- Ostar.eni,Sprostředím subkultur mládeže. .. .. sociáWlľ jfk tVrdí °ndrejkovič (2008: 48), „výzkumník nikdy nesto,. pnMjg včSm noménu >mimo' před™t výzkumu (na rozdíl od ^ v Dakfí ejesamčlenem společnosti". . ,„„„.,, aDopu- laÍ ľ* se ° Wk výraznému opomíjení role médií, ma.ns»u a pjp mho Proudu, které mají zásadní vliv na utváření subkultur a subkulturních 83 Teorie subkultur mládeže tit (Thornton 1997a, b). Výzkumníci CCCS považovali činnost médií Spí§c 2a i subkultury, než jako jo integrální souCást, hrající důležitou roli v původu, sjcd kc' cení i prodlužování existence I z tohoto důvodu dochází k velké fragmentaci jednotlivých stylů. Více než °hod- noty jde často pouze o image b módní t rendy [které se často v určitých cyklech opakJ-Oblečení a vizáž tak dnes nejsou určujícími prvky, které by něco o jedinci vypovfcj1-Často dochází bud kc koniuzi stylů, nebo k jakési reinkarnaci či imitaci jednotlivý! stylů. Proces objevovaní b imitování stylů se zrychlil. Dochází i k posunu od dříve pft jímamxh kolektivních identit-subkultur-kvíce individualizovaným aroztříŠtěným formám identit. Související koncept pro pochopení vzniku individuálních identit je životní styl (viz výše), který je založen především na určitém vyjádření díky image, hudebnímu vkusu apod. Přesto část teoretiků obhajuje širší cíle subkulturních přístupů CCCS, které podle nich zůstávají i nadále platné. Především se jedná o důraz na vztah mezi sociální strukturou a kulturou při tvorbě (sub)kultur mládeže azpůsoby, na základě kterých se s nimi a mezi nimi individuální biografie proplétají. Tento pohled se zaměřuje na teoretický přístup, který se týká individualizace, rizikové společnosti, biografie, nerovného rozdělení forem kapitálu a dalších nosných témat (viz Shildrick, MacDonald 20 06: 136-137). Ziny Televize, rozhlas, časopisy, ziny, letáky, příručky a v neposlední řadě internet (v současnosti s nejrůzněji zaměřenými blogy) slouží ke komunikaci, cirkulaci a rozšiřování názorů, stylů, hudby a ideologie, spojující jednotlivé subkultury uvnitř i mezi sebou. Zajíma\ý jc z tohoto hlediska především fenomén zinů (z angl. magazíne). Tyto úzce zaměřené plátky mají kořeny v malých literárních a uměleckých časopisech čtyřicátých a padesátých let, ale také v disidentských samizdatových publikacích vycházejících svého času v zemích komunistického tábora. Samotný název „zine" je zkratkou termínu janzine (tedy časopi s pro fanoušky) a ten je odvozen od slova magazíne (časopis), zavedeného v poválečném Hollywoodu. Stejný impulz, který vedl ke vzniku desítek punkových hudebních skupin, stál také u zrodu mnoha punkových, podomácku produkovaných zinů.Z některých úspěšných titulů (Flipsidc, Maximumrocknroll, Punk se pozdej. suly prozínw 'profesionální ziny), jež dokonce přinášely i menší zisk.Ty prv dva ímenovani'o-:.i______, . , . . , _ , , x_„ rozhne\a ích "a' jmenované se zachovaly jako nostalgická vpomínka na předchozí éru rc nosu, poslední zase představují profesionální špičku zinové tvorby, kladc-ľľ ml" n^raU tCmpo v Polovi"č 80- H kdy vznikaly v miniaturo "Ä! 35? *TbU°Vané P0Š'-- W* sběrateli byh nejčastěji vydá ' "Í po ľnéhf " ľ'1'0 ÚZCt * -čně vyráběných publikací u* amľé -m t ,ľ /ľ"'"' kk S'"UŽÍla k idolizaci tvůrce samotného. Byh >h SSSSíS^i kdyŽ ítn°ni hrstka 0^níCh čtenářů (od neko'U vlaochotna ocenil „jich věrnou oddanost tomu či onom^ sedanmi osobností a příst upem ke kopírce (nejlepe > ^ matu.Kdokol, serfS ' ""a 0CcnU lcilch vt™ou oddanost tomu či on' °*o v práci) mTlT' 1,ní °"'Ij''''M 1 3 P«sl »P™ ke k°PírCC '"^^ ehost desktop publishin!! ^P^^radflcm. Nástup moderních počítačů vdivocc se rozrůstat,.,i™|Jr"" 5lcnomurychlJly.Zinovárevoluce s< ^zin*"" : rozrůstající n' I- ~ r—>"-« juiuuj urycniily. jejich obsahem bylv iníľľ ,,erirni Pr"s,"r. a to z vel ké část i dí ky v ýznaniný^,,,. stoupily internetovému ' " '"lýľ1' zi"< ^' (Daly, W,r, , 1999). V současné do VémuPro*toruaJcdnotllvýchb£gom;ktcréZlny,nevSak^' —----^^""Mei* jjlv Wcbovéstránkyčastonahradilyjcdnotlivéziny které" hr!.aleickou vzpomínkou na osmdesátá a devadesátá íéta' PiTVn"">h*pK^r lví klasické ziny, které se týkají mnoha subkultur m ,., „ ítokýstandard a nehodlá se smířit s tím, že by ustoupily"v,,t ' IfnycLtooceňoványjakosběratelskýartikl.Některé,, . Literatura Bennet,A,Kalffl-Har™ K^^^ New York: Palgrave Macmillan. Daly, Wice' N.(1999): Encyklopedie alternatiDníkultury. Brno: Jota. McRobbie, A. (2006): Aktuální témata leulturálních studií. Praha: Portál. Muggleton, D. (2000): Inside Subculture: the Postmodern Meaning oj Styv Muggleton, D., Weinzierl, R. (eds., 2004): The Post-Subcultures Reader. Óxíorc SS psychologické a pedagogické aspekty 4. ŽENY V SUBKULTURÁCH MLÁDEŽE Kritika školy CCCS, která se týkala přístupu k ženám v rámei subkultur, byla oprávnená. Jak byly zeny v subkulturách mládeže běžně prezentovány? Ženy v subkulturách byly popisovány jen minimálně, stejně jako jejich role, názory, způsoby chování atp. Jedním z argumentů byl i ten, že mnoho žen se v subkulturách nepohybuje Většinou byly vnímány jako sex symboly, které reprezentovaly určitou subkulturu pouze jako partnerky nebo pasivní konzumentky „subkulturní módy". Ve většině popisovaných subkultur se žena jevila pouze jako doplněk partnera, genderová role nebyla vnímána. Většina subkultur mládeže v sobě obsahovala také prvky maskuli-nity, násilí, protispolečenské revolty (mods, skinheads", fotbaloví chuligáni, punkeři, rapeři atp.). Stejně tak i většina jednotlivých hudebních interpetů byla tvořena muži. Pokud existovaly hudební kapely složené pouze z žen, byl jedním ze stěžejních témat jejich hudební produkce právě vztah k mužům (případně přímo kritika). Jen výjimečně byly i ženy vnímány jako symboly či úspěšné představitelky jednotlivé subkultury mládeže či konkrétního hudebního žánru (Janis Joplin, Siouxie, Patti Smith, Queen Latiíah, Joan Baez, Nico, Suzi Quatro ad.). Ženy však významným způsobem působily a spoluutvářely některé subkultury. Například v punk rockové scéně existovalo několik interpretek, které krom již výše uvedené Siouxie (vlastním jménem Susan Dallon) významně ovlivnilo punkovou scénu. Jmenovat lze například Beki Bondage (vlastním jménem Rebecca Bond) z Vice Squad či Lindsay McLennanovou z kapely Attak (srov. Glasper,2010). Tak jako v minulosti existovaly subkultury či styly, které pro ženy byly přijatelnější, i dnes některé styly naopak podporují sexismus, jsou smířlivé k násilí na ženách (některé proudy v hip hopu80), prezentují je jako submisivní. Jiné styly tuto prezentaci spíše odmítají (hardcore, emo styl) atp. Tyto prvky jsou často zmiňovány v textech hudebních kapel a vytvářejí „běžný" model jak se chovat k ženám (nejenom) v rámci subkultury. Samozřejmě že v rámci subkultury existují i proudy, které nerovnoprávné a „podřadné" postavení žen kritizují (straight edgé). Udělat nějaký přehled kategorií z hlediska působení žen v subkulturách je poměrně obtížné, ale lze konstatovat, že ve většině subkultur se objevují: 1) interpretky, autorky či dívčí hudební skupiny, které jsou aktivními a výraznými postavami81; 2) přítelkyně interpretů, autorů; 3) obdivovatelky, fanynky („groupies"). Tyto tendence byly zřejmé už v punkové subkultuře. " Skinheadská subkultura (všech směrů) je převážně mužskou subkulturou (v šedesátých letech údajně ani ženy podle nepsaných pravidel nesměly být jejími příslušnicemi), přesto však existuji i skinnradske dívky, které se označují jako skinhead girls (popř. skingirls) či rennes (Mareš, 2003:408). V nUuRsc však výrazně prosazují i ženy-interpretky. K výrazným interpretkám tohoto stylu patri napríklad kanad- ská zpěvačka a kytaristka Jenny Woo (srov. Real Enemy 9/2010:2-6). ' V hip hopu je císto žena vnímána jako sexuální objekt, který je bez názoru. V Uipech lednothvych hudebnícLLpinzenazaujímámísV mužského hněvu či sexuální touhy, která si zaslouží P^Ä^tSí „gangster", „drogový dealer" atp. V tomto kontextu je za]imavy text_Oravcove^izumj, m y ^ realizovaný'" Obecně slovensku to byly Lindaur, Konrád, 2010:160). Na počátku 90. let se 87 Lucy Toothpaste, zakladatelka feministického fanzinu Jolt, konstatovala , nezpochybňoval mužskou dominanci, ale dodal řade zen odvahu k hudební'* >k Dívčí punkové skupiny či jednotlivé interpretky (Shts Raincoasts atd.) následný, o vlastních zkušenostech, které byly odlišné °£^^^témat (viz Moore, 2oo?H Puti. kové možnost kriticky nahlédnou mích Prak. tikách, jako slam-dancing, hraní v kapelách vytváření webových stránek nebo žl1 a tvorba zinů, ženy v punkové subkultuře aktivně odmítaly autorské a subkuhUrn .Nů urnípř„ Ustanovcn stupy které určovaly ženám úlohu nezúčastněných diváků. Tento odpor byl nejenpřisvojením si tradičních mužských rolí, ale také zdůrazněním (nastolením genderu a sexuality prostřednictvím rozvratného (disruptive) vystavování svých těl ^ Radikální odpovědí na mizivý vliv žen nejenom v rámci subkultur byl vznik alte tivy v devadesátých letech 20. století, tzv. riot grrrls, které byly spjaty s myšlenkami? minismu a kritikou mainstreamové prezentace žen. Riot grrrls se objevily na počátk devadesátých let, jejich první veřejné vystoupení je spojováno s hudebním festivale! v Olympii v USA (1991), kde zahrály dnes již veteránky ženské hudební scény Bikini Kil] či Hole (Kolářová, 2005). Handlířová (1998) charakterizuje riot grrrls jako feministicky naladěné společenství naštvaných mladých dam, zakládajících kapely, tisknoucích fanziny, pořádajících vlastní festivaly, přednášky či kurzy bojového umění a vydělujících se ze „samci ovládané popkultury" tak ostře, že je nelze pominout. Tato alternativa se vymezuje proti patriarchálnímu uspořádání společnosti, zastává principy D.I.Y. (Do It Yourself, blíže viz kap. 7), zaměřuje se na kulturní aktivity, ale i na demonstrace, protesty (proti utlačování žen, kapitalismu, útlaku a sexuálnímu zneužívání, týrání zvířat atd.). Obsahem kritiky riot grrrls nebylo jen nerovné postavení žen a dalších marginalizovaných skupin v punku, ale i obecný útlak žen. Častým tématem bylo znásilnění, incest, prostituce, šikana, body image a problematické pojímaní sexuality. Grrrls se rekrutovaly z řad školaček a mladých žen - jejich věk se pohyboval v rozsahu zhruba 12-25 let - a tomu odpovídal i způsob jejich vyjádření, který kombinoval prvky image hodné cukrové panenky a navztekané zlé holky: „uniforma" se skladala z holcičkovských šátečků, potrhaných a špinavých těžkých vysokých bot, tělo často zdo bily nápisy „kurva", „děvka" atd. Znamenalo to kritiku, ale zároveň i znovunabytí area 3 Pred/tavy ženství, dětství, ženské sexuality. To je vyjádřeno už samotným slov*1 ^f^^"* tUt° v*zn"»y Jsou však ironizovány a vytlačeny vzteklý"' zavrcením „rrr". (Kolářová, 2005:12) ,.,„,(. ^alľcnÄ^ ničí to isou Zni 7 ' genderov°u tematiku či antiglobalizaění stanoviska, v )ounapr.časop1syBtoiKillneboBmtmofciíe(srov.Kolářová,2009). literatura Kolářová,] (2005)-a • • Muggleton,D,We^ Vnrk-B«* •W«,R.(eds.l2004):^^ 5 TYPOLOGIE SUBKULTUR MLÁDEŽE i i*ko existují typologie jiných sociálních jevů, lze tvnnl ■ ibkuítůry mládeže. Co je typologie a jaké typy subkultur exľs^p20™ ' 'cdnotlivé S Typologie vytváří soustavu typů vytvořenou podle homogenních kritérií k ženíněkolika podstatných znaku,mak značně proměnlivé sociální reality Tvn iVyS'1" ifickým shrnutím několika kvahtat.vnich znaků a nemusí mít přesné hran ľe dnľ" ŽUýjejehoinstrumentálniraz.ntcrprctacní z íeorie, tak induktívne z bohatého emp.nckeho materiálu: proto může byt za ôžľn jednak na vícerozměrné klasifikaci kvantitativních dat, jednak na kvalitativním roT boru několika případů (Buriánek, 1996). "Vmm roz" Subkultury mládeže, tak jako jiné společenské fenomény, je možné typologizovat na základě nejrůznějších kritérií. Jedno z nejčastěji uváděných je kritérium vzniku které nám subkultury mládeže rozdělí na subkultury mládeže přenesené a originální (původní). Přenesené subkultury mládeže jsou ty, které původně vznikly mimo území ČR (resp. ČSSR, ČSFR), originální subkultury mládeže jsou charakteristické svým vznikem v československém prostoru. Dalšími kritérii mohou být: • trvalé a přechodné, • rozšířenost subkultury (či dokonce existence, resp. neexistence v České republice), • jednotnost/nejednotnost subkultury mládeže (existence několika proudů v rámci jedné subkultury), • hledisko politické angažovanosti (subkultury mládeže politické, apolitické). • míra společenské přijatelnosti z hlediska ústavního pořádku (subkultury extremistické, ne-extremistické), • hledisko společenské angažovanosti (subkultury angažované, neangažované), • vztah k násilí [násilné subkultury; odmítající násilí), • vztah k užívánídrog (subkultury, pro jejichž příznivec jc užívání drog charakteristické; subkultury, pro jejichž příznivce je výjimečné) (srov. Smolík, 2005a, 2008a), • moderní (tradiční) a postmoderni subkultury32, • reálné a virtuální (k tomu srov. Lojdová, 2014: 32). Přestože se tato kniha nevěnuje podrobněji virtuálním subkulturám, je to zajímavé a velice dynamické téma, které si zaslouží na tomto místě stručný komentář. Již McLuhan (2008) předpokládal, že nové technologie budou mít vliv na osobní a společenský Život jedinců i celých skupin, resp. bude docházet k jejich utváření a následným zmenámvpsychice. Pro virtuální subkultury (či komunity) je charakteristické, Že se jednotliví členové ^P°tkavají tvářívtvář, typická je i jejich teatrálnost ve virtuálním prostřed! narozdíl dejrch reálného života část odborníků hovoří i o identifikaci s virtuální po tavou **** osobnosti, kdy dokonce pohlaví jedince, vislos ^minována především subkultura hráčů her RPG (role plynné), y illf1™11"™ Lo)"dová '2014:31' definu)e iak0 't^JZZ^i^™0 tifiu, "'"odnotv.nnrm,,, c—k„i„ w„-c.,,rrt,nrmffeodIišuiíoddonnnamn bk í*kaínlránlcr -0ty'n0rmy a sv™00^ ktcré se v . «n.kte.., "Povoním různé míře odlišuji Our"""^ostroodeniisublcuitu« ,c ^cenTw CiC Pr°mítá d° individuálního životního stylu členů W™"^^ p0Zadí sociálních '•ojpiny v' ™o* « konstruuje a udržuje skrze sociální interakce, jez se odehrav , bkultura ne prostředí či obojí". Typologie subkultur míí ■< i hra DuneeorW and Dragons, která byla vystavena na Valrf ""lí aíř""pUavcnahrtóflmjlžvioce 1974.JednotlivIn > rcrn malí cl znamné místo zau výjevech a fantasy Prv„í akademická ^jJ^jSíioce 1983. Tato í následující'* „XVľ> byl Gary Alan Fine bylapub o an ^ ^ ^ J d s ^ ľcv5ak stalo závlslostní chování a „únik do virtuální reality", a s tím související ľ bíémy v běžném živote některých hráčů. Jak upozorňují Sak a Saková (2004), důs' kemvlrtuallZaccadlgitallZaccjcmj.ZtrátačisnížcnívýznamumczilidskýehV2,ahů Dalším tématem byla! agrcsivltaahostilitahráčů, resp. přenos emocí z hcrníhopro. st řfdído prostředí reálného. Virtuální subkultury či komunity sc projevovaly specifickými rituály, argotem a zkratkami, což utvářelo vlastní pravidla, a také hierarchii (s clitářstvím, cxkluzivl-lou čí esoterickým charakterem), v rámci „herního svčta". Co je také charakteristickí pro tuto subkulturu je zvýšené míra v pociťování intenzivní solidarity a sounálcžl-(osli anonymních hráčů, stejnč jako přejímání konkrétních hodnot (srov. Gcldcr,2007: (42-144). Virtuální subkultury vznikají a paralel ně existují nejenom v případě on-linc počítačových her, ale i v rámci témat, která reflektují reálný svět (např. oblíbení hudební intepreti, sportovní fanoušci, témata atp.). Herní průmysl prochází neustálým a překotným rozvojem. Pokrok ve výpočetní síle berních zařízení, ať už jsou to počítače, nebo herní konzole, umožňuje tvorbu stále komplikovanějších a úchvatnějších světů. (Ďurech, 2011:293) Někteří psychologové také varují, že násilné videohry mhou mít zhoubnější vliv než sledování násilných televizních pořadů, protože u počítačových videoher (především on-line): - se hráči ztotožňují s násilníckou postavou a hrají její roli; - hráči pouze pasivně nesledují, ale aktivně přehrávají násilné scény; - se hráči stávají součástí celého sledu sehraného násilí - vybírají si oběti, nastavuj své zbraně a munici, špehují oběť, míří zbraň, mačkají spoušť; - jsou hráči součástí pokračujícího násilí a hrozeb napadení; - hráči opakují dokola násilné chování; - hráěijsouodměněnizanásilnéskutky.(Myers,2016:339) ■ Rovněž i v tomto prostředí se utváří tzv. „internetová ekonomika", která se projev arketingem a cílenou reklamnou, která sc zaměřuje na internetové uživatele. ^ Samozřejmě, že existuje i prolínání virtuální85 a skutečné reality (srov. Sak, ^ 2004). Jsou subkultury, které internet a jeho jednotlivé možnosti využívají ke ^ kaci, ale i nadále preferují osobní setkávání v prostředí typickém pro subkun certy, festivaly, kluby atp.). Část subkultur mládeže se v reál systému", resp. majoritní kultu cifik°va álném světě kriticky staví k blíže nesp^ku|tury iř ře či „establishmentu". Pro některé sub RÍ ická předpojatost vůči dominantní kultuře, častá bývá i připravenost P kde isou až mihnuv li/Ir nří««i____i-» .. _ . . . í. ____-UrtHnv. . j, ukovaný e o ouži' i píaying Zdc však vzniká situace, která si zaslouží termín ani ,émový paradox jc situace, kdy subkultura mládcřr , 'Sys"'m"vý paradox- a„, čnoi tj. blíže nespecifikovanému systému, ÍSŤ""'* ™*T )iZaci a stane se pouhým životním stylem, modolľa dc 7^' '"'' C ci íaSt0 dochází ke štěpení do té doby jednotné subkultu v ' IT""" ""' 'Ne. Í yippies, punk - hardcorc/s.raigh. edge) (Smolík, 2008a) jľk t "^^ hiPPics -subkultury lze podle mnoha kritérií. Každou z běžní „» i- P?""é- '^olog jc možné podřadit pod určitou typologii. "ených subkulturml Literatura míaeUa996): Sociologie. Pro.xlřední a vy!ší n JbnrníSknly. fTahi-Fort Smolík, J. (2008a): Subkultury mládeže a sociálně patol t - 0r'Una' uctinlpatologických jevů. Sborník příspěvků zc semináře ľr\ Vcfcrka. «.: Trtn mněnce, že určitý fenomén je hrozivý a narůstající múze to vzbuzovat tzv. ^ paniku, často se tak umocní hlasy volající po tvrdých opatřeních a kontrole. Tato ^ šená kontrola vytváří konfrontační situaci v mz je do deviantmho chování vtažen více lidí než na počátku. Konfrontace v příštím týdnu proto bude větší, stejně tak * umocni i informování o ní a také volání po zvýšene kontrole." (Carnibella a kol, i996. 80; Frosdick, Marsh, 2005:115) Konkrétní jev (chování, sociální skupina apod.) múze být zdrojem morální paniky pokud je prezentován s velkou mírou znepokojení a zároveň zvýšenou mírou vyvolává nepřátelství vůči skupině, jejíž chování je chápané jako nebezpečné. (Heřmaský, 2013-266; srov. Marsh, Melville, 2011:2-4) Historické kořeny morální paniky můžeme vystopovat v nechvalně proslulých honech na čarodějnice v 16. a 17. století. Rozdíl oproti dnešku je ale v tom, že zatímco v tehdejších časech se hlavní role ujímali inkvizitoři, v současnosti zaujímají jejich místa právě média, a to v úzkém sepětí s politiky. V principu představuje morální panika veřejnou reakci na určitou skupinu, většinou z řad mládeže, která se jeví jako hrozba pro obeně sdílené normy, zájmy a hodnoty. (Tomášek, 2010:40) Někdy je předmět morální paniky zcela nový, v jiných případech se jedná o nějaký jev, který existuje již dlouho (viz Marsh, Melville, 2011). Morální panika může být recyklována; ty samé případy mohou být znovu připomenuty se stejným prorockým tónem, aby mobilizovaly stejný druh pobouření (Hebdige, 1979:157). Tématem morální paniky se zabýval Stanley Cohen (1972), který si za příklad zvolil mediální interpretace nepokojů, výtržností a střetů mezi příznivci subkultur niods a rockers v Margate či v Brightonu (komentáře hovořily přímo o „bitvě o Brighton I (k tomu srov. Cohen, 2002; Hall, Jefferson, 1976; Williams, 1993; Parsons, 1997; Mar«, , Suchánek, 2004; Smolík, 2008c; Tomášek, 2010). Tisk de facto uměle utvon cialm problém z malého narušení veřejného pořádku, začal informovat o zvyšuji" ........."a^wv Diigruonu iKomentare novorny primo o „u^v^ " , 5 (k tomu srov. Cohen, 2002; Hall, Jefferson, 1976; Williams, 1993; Parsons, 1997; M*r» Smolík, Suchánek, 2004; Smolík, 2008c; Tomášek, 2010). Tisk de facto uměle utvorí s í problém z malého narušení veřejného pořádku, začal informovat o zvyšuji budouľr,''ť P°StU náSÍlných ČÍnŮ působených mladými lidmi, spekuloval oni konze^ ' r?™' jedn°tlivé ^kultury v opozici vůči dominantním v ^ ^Zv1ZS"^T-v tét0 atmosféře bylzáhy fotbaI médii Vlnvmorální n T ľeZad°UCÍveci umožňuje, podporuje a propaguje- b. kultuLskí ^nikydosahlynovéhovrcholuSevznikemteritoríálněukotvJ ietkulHalľľfíeí; 'T^"" klového násilí a destrukcemi železniční* etku (Hall, Jefferson, 1976). loznačně mají možnost stáno ,vovat ui ui- ..-> U2 —> U3 —> U4 —> U5 —> U6 Případ, incident, událost (realizovanásnadnoidemm Média jsou zaujata touto událostí. kovatelnousku tj2-ivicu'»j—-- - , . -~«^upinou) U3 , Případ je medii popsán jako sirsi a závažnější sociální proDi -,V Případ je skandalizován, objevují se stereotypy A™' problému. VJ' °Chazí k překroucení TJ5 _ Veřejné mínění se začne vyjadřovat k problému (polarit , U6-Požadavck zaměření politiky na problém (požadavek ná"^1' Jefferson, 1976:77; Parsons, 1997:107; Tomášek, 2010:44) ^ (VÍZ Ha». Morální panika se vždy odehrává ve výše uvedených etapách. Koncept sám ■ ■ cnirativní v tom, jak podtrhuje moc medu manipulovat veřeinvm m<- ]t Suk důležité oblasti, jakou kriminalita a její kontrola bez^ytSStí 2010:45) Stejný cyklus morální paniky snažící se o kriminalizaci části mládeže byl úspěšní i v případě nástupu punkové subkultury. Koncerty byly rušeny; úředníci, politici pedagogové a vědci společně odsuzovali degeneraci mládeže (srov. Hebdige, 1979) ' Další cyklus morální paniky se týkal způsobu oblékání mladistvých v Anglii, kteří byli označeni jako „hoodies" [hoodie - mikina s kapuci). Přestože bylo oblékání do oděvu s kapuci v Anglii poměrně běžné (a styl byl popularizován hip hopem či filmy se Silvestrem Stallonem ve filmech o boxeru Rockym), bylo na „hoodies" nahlíženo negativně, a priori jako na delikventy či pachatele trestných činů. Nošení mikin s kapuci (a do jisté míry zahalování) bylo veřejností vnímáno negativně, což vyvolalo opatření některých obchodních center, která začala postihovat návštěvníky s kapucemi a basebalovými kšiltovkami. S těmito zákazy vyjádřili souhlas i někteří politici (včetně Tonyho Blaira), kteří vnímali tuto „kulturu ulice" za nespolečenské a ohrožující chování. Hoodies se tak staly předmětem morální paniky, která vycházela z širších obav z narůstající kriminality mládeže a veřejnými protesty nezaměstnané mládeže (blíže viz Marsh, Melville, 2011:11-13). Jako příklad morální paniky v ČR nám může posloužit CzechTek 2004 u obce Boněnov na Tachovsku, kam se poslední červencový víkend sjelo přibližně 50 tzv. soundsystémů a asi 15 tisíc účastníků (1). O CzechTeku informovaly všechny velké ,,7 1 televizní stanice v České republice (2). Případ byl médii a polici, popsán Prubezněmonitorován(3).Médiainformovalaonejasnémmajetkovémvztahuklouce KdeseCzechr ' SerozdeJilU'ktei -----"""luvanpj.MeaiaintormovaiaonejaMicmwoj^-----■- konk CChTek konaL (Pozemky nespravoval Pozemkový fond CR ale spolecnos Konkurs, i...-. . J K , , _____Vereineminem kromému zemědělci.) (4) Veřejnei ' na příznivce CzechTeku a odpůrce nedovolené akce (5). TjgJ T"1^ VnÍtra' 3- Srpna 2004 JC CZ£ChTf SiÍoproti W.it Uk Jednoznačně podílejí na utváření veřejného míněni, ale P začal: kterýsPf.íklad m°rální paniky v českém prostředí fieá^]Ú^iuctí^kize HST1 mediální prezentaci subkultury emo, která byla kc kemoru,Se,beP°škozování či dokonce sebevražd, knir^pod ' subkult dle médií pfldatoj médiíbvl, JCJÍ Členv Vede- Na základě n°VÍn0Vy l ínaniky (viz 2013:262 2P7r3f ent°vána výše naznačená trajektorie moralm paniKy 95 Subkultury mládeže a média Protože většina subkultur mládeže byla a priori zaměřena proti médiím, část , kultur si vytvořila vlastní alternativní informační kanály. V zahraničí, ale f S>-koslovensku koncem osmdesátých let byly rozšírené tzv. fanziny nebo zkrá ' V které popisovaly dění v jednotlivých subkulturách ^ K největší rozvoji zinů v ČR došlo v průběhu devadesátých let, kdy Vznikal vším ziny věnující se metalu, punku, subkultuře skinheads, hardcoru a iedl7j* ednotlj, meíalovS enýchfan. átéma imueumiii piuuuum. i^-t—--------- - -o-'^isa ahardcorová subkultura byla prezentována několika stovkami různě zaměřUl, zinů, které se soustředily nejenom na hudební scénu, ale i na širší společenská (na ochranu životního prostředí, politické problémy) či zahraniční scénu (recen čertů, zahraničních nahrávek atd.). Ziny tak sloužily a slouží k tomu, aby upev^*0"" a sjednocovaly scénu (např. Metalisti, Malárie, Hluboká orba, Different Life, Hubert Bulldog). Fanziny byly v minulosti kopírovány na tzv. xeroxech, později na kop/11"0'' cích strojích, což znamenalo, že byly relativně levnou záležitostí a mohl být uplatfl*" D.I.Y. princip. Jejich výroba dokumentovala D.I.Y. přístup - psací stroj, nůžky, leptu" fotografie a kopírka. Z části zinů se v průběhu devadesátých let staly běžné caSopis°' zabývající se konkrétní hudební scénou. Většina zinů byla posílána přes P o bo ^ Na základě některých zinů se rovněž formovaly jednotlivé proudy uvnitř zdánlivě homogenní subkultury. Typické to bylo u skinheadské či punkové subkultury v průběhu devadesátých let. Poslední dobou je patrný odklon od zinů směrem k internetu, který má více výhod a poskytuje více možností komunikace: webové stránky, e-ziny, blogy, přehrávání videozáznamů, nejrůznější internetová fóra85 a chatroomy. Některé subkultury nevyužívají média jen jako komunikační nástroj, ale jako jedinou platformu, na které tyto subkultury existují (např. on-line f ankluby) (Lojdová, 2014:32). Internet se od ostatních médií odlišuje tím, že je interaktivní, všestranný a umožňuje relativně levnou vzájemnou komunikaci velké skupiny uživatelů, a tím jim umožňuje „virtuálně žít". Bennet (2004: 64) hovoří o kanálu „translokální a transtemporální komunikace". Uživatelé internetu tak mají šanci oprostit se od socioekonomických a kulturních omezení, ale i od sepětí s konkrétním místem či konkrétní (národní] kulturou. Komunikace je podstatná i pro příznivce subkultur, kteří mohou sve názory postřehy, postoje, hodnoty, zážitky, emoce konfrontovat s ostatními. Hodki"S°nltVuře, upozorňuje na to, že člověk, který hledá konkrétní informace o určité subkui ■ musí mít důvod, proč tak činí, což předpokládá, že se s konkrétní subkulturou případě gothic rockem) setkal i v reálném světě (blíže Hodkinson, 2004). ^ ^ Stejnějakocxistujíalternativníkomunikačníkanály,existujíimainstrearno se subkulturám a jednotlivým hudebním stylům věnují ze zištných duvo • se především o hudební televizní kanály (MTV, VIVA či Očko), rozhlasov dy webovestránkyči,,life-stylové"blogy.Díkytěmtomainstreamovýmrnediini Smohk, 2008a). Přesto především zahraniční populární časopisy v českém pr, k "j" ln'crnc,ová fóra mohou byt volná nebo moderovaná. Jako P P 0StrCtíUVcde"° f°rum http://forum.hooligans.cz/. ——■—J^ea média „gkteré časopisy zaměřeny především na jcdnntli * . Prezentaci jednotlivých stylů. Cílovou skupinu techíľ Udcbní ^dy m, S íľežv širokém věkovém rozmezí 12-20 let. h'° pcri°dik tvoří „£, ?du m'áa ,_1„„i9nn01sivšímáDrávěrolesniiří,c„,-,„L. _____ cvsím lídežv široKcuj vwv."mi.uu-ium * —ivoří mlggtó°n(2000)SÍVŠÍmáPráVěrO^S°U2aSnýchmédi kdvsr-i , e masově šíří mezi potenciální „spotřebitele". yseint°rmace televize masové sin mez.. pmcuLuami „spotřebitele". ------""macez imernetu Mládež využívá televizi, specializované časopisy, webové stráni, -,,02y k udržováni a znovuobnovovaní svých znalostí o D0,7?7 ciint«net '-ch. Identita jedince se tak skrývá na stránkách časem - í ,mód? a .-i olmrn a ieho funkci začíná nřehírst „k-------. Plsu' kd ;ové .gelech. Identita jedince se tak skrývá na stránkách čaZs^^, * nov** i slovo a jeho funkci začíná přebírat obrazová či foto fit- přestává se (sub)kultura v podstatě stává zbožím, n t Jzlí*složka ,ech'o lává hrát psané swvk ~,-------------------ť*v.^,lai uurazová či fotoerafi ť- " t"Mli médií Díky tomu se (sub)kultura v podstatě stává zbožím O tomto t *tíd následující kapitola. tema'" pojedn; Literatura Cohen, S. (2002): Folkdevilsand moralpanics: the creation of the mods and mAm . 3. vydám. m'London: Routledge, Frosdick, S„ Marsh, P. (2005): Football Hooliganism. Devon: Villan Publishing Hebdige, D. (1979): Subculture: The Meaning of Style. London: Roudedge. 97 Subkultury mládeže: sociologické . psychologické a pedagogické aspekty 7. SUBKULTURY MLÁDEŽE A TRH ve vetsi míre tolerován a nebýva v přímé opozici ke světu dospělých (ve srovnáni n Př se subkulturami mládeže y současnem Bělorusku). Dospělí do subkultur mládeže vršinou jen minimálne zasahují a berou je jako něco, co je mimo dosah jejich chápání Existuje ovsem i urcita část dospělé populace, která na subkulturách mládeže participuje, a dokonce profituje, lze uvést především průmysl a služby pro mládež (Smolík 2005b). Pro rozvoj subkulturních přístupů k mladé generaci v tehdejší západní Evropě je považována za významnou práce Marka Abramse z roku 1959. Abramsův prakticky orientovaný výzkum britského trhu přinesl zajímavá zjištění o odlišnosti spotřebního chování mládeže86 a o jejích kupních možnostech. Pro podnikatele to znamenalo signál k rozvoji průmyslu zboží pro mládež a služeb pro mládež. Pro sociologické uvažování to přinášelo dostatek podkladů pro definování tzv. kultury teenagerů, která byla chápána především v souvislosti s volným časem a zbožím pro volný čas. Abrams dochází k tomu, že mezi mladými lidmi a staršími lidmi jsou sice markantní rozdíly (zvláště v trávení volného času), ale že tyto rozdíly nezakládají relevantní konfliktní jednání. Většina mladých lidí zůstává zakotvena ve svých klíčových institucích - v rodině, škole, zaměstnání. Výsledky Abramsových výzkumů a vznik prvních poválečných, výrazně se odlišujících stylů mládeže (např. Teddy boys ve Velké Británii) byly však některými sociology interpretovány jako důkaz existence svébytné subkultury -světa, který nepodléhal autoritě, normám a hodnotám dospělých (Kabátek, 1989, srov. Abrams, 1959; Reddington, 2004; Hebdige, 2012). Úsvit masmédií, změny v uspořádání rodiny, organizaci práce a školy, proměny poměrného statusu práce a volného času, to vše vedlo k fragmentaci a polarizaci dělnické třídy, z čehož vznikla řada marginálních diskurzů v rámci širokých hranic dělnické zkušenosti. Rozvoj kultury mládeže může být vnímán jako pouhá část tohoto procesu polarizace. Zvláště můžeme poukázat na relativní vzestup platební schopnosti dělnické mládeže, vytvoření trhu zaměřeného na absorbci vzniklého nadbytku a změny ve vzdělávacím systému navazující na Butler Act z roku 1944, jako faktory přispívající k vytvoření generačního uvědomění mezi mládeží po druhé světové válce. (Hebdige, 1979:74) Vztah mezi subkulturami mládeže a trhem je již od padesátých let 20. století neuvěřitelně těsný. Již Friedeburg (1967) téměř před 50 lety konstatoval, že „mládež má víc volného času a disponuje s většími finančními prostředky než její vrstevníci v dřívějších generacích (podle Freiová, 1967, srov. Duff ková, Urban, Dubský, 2008). Hebdige (1979: 153) uvádí, že „během období 1945-1950 podle odhadů stoupla průměrná reálná mzda teenagerů dvakrát tolik, co u dospělé populace . I to samozřejmě mělo vliv na utváření vztahu mezi subkulturami mládeže a průmys em pro teenagery". Z adolescentů s volnou kupní silou v kapse se zahy stala příležitost pro ^skérnprostredísefeno^ ková ve knize „Reconceptualising -mainstream youtn.AnexS rozvíjen' iednotlivp *na*l™ U-^ „ „ „ľ ... vlastní idem,-,.. Ull,»nť,> rozvíjejí jednotlivé značky, které se a priori orientuj nad'-^""^^n^N také vznikají (či se začínají specializovat) mnohé2™ tSSX* V subkultury mládeže, které v pozdějších letech dominiiS T1 Se "a e> Lonsdale, Burberry ad.) i hudebnímu průmyslu (EMI Record^"1" |PuÍ!'' Records, Asylum Records, MGM Records ad.). Na trhu pro mládež " Rcc^ - amladédľS'"íS ono. objevuje značkové zboží.87 V současné společnosti tomuto procesu napomáhají předevšír mické a politické moci, vznik obrovského potenciálu zábavního °nCentrace ek, masové kultury, růst konformity a narůstající konsenzus. Na jedné^"1^-'11' VztliW sové kultury podmíněný relativní sociální nivelizací. Znamená to žľk^ 'C VZnikC masovou především od té doby, co se staly masovými určité životní pod Ura Sc stává poměry, za vydatné pomoci masových komunikačních prostředků TaTo"1^'500'1'1" tura ovlivnila i mládež. Tento vliv se projevil závislostí mladých lidí i*» ».tľas°VaW se stávají závislí nejenom mladí lidé sami, ale i výrobci, kteří se často v mladých lidí natrhuN :i,ktensečastov určitém? snaží mládež ovlivňovat (např. oděvní průmysl, hudební průmysl apod) Dr ' " sledkem negativního vlivu masové kultury na mládež je závislost na společensky11 ^ nizaci a třetím vážným vlivem je nadměrná závislost na technických - komunikační h - prostředcích (srov. Ondrejkovič, 1994). K paradoxům patří, že zatímco si mládež nejdříve vytvoří prvky své subkultury sama, později na to zareaguje trh, který hned registruje požadavky ve stylu oblékání a oblibu hudebních hvězd (Jandourek, 2008). Roszak (2015:67) konstatuje, že „kdykoli mladí lidé vytvoří něco sami, velmi rychle se to prožene komerčními mlýny a přetvoří ve zboží v rukou cynických reklamních agentů". Právě v souvislosti se stylem uvádí Hebdige (1979: 93) tzv. dvojitou odpověd. Stylje 11 zároveň oslavován (na stránkách časopisů věnovaných módě) a 2) vysmíván a zlořečen (ve článcích definujících subkultury jako sociální problém). Tento proces je dehnovan jako rekuperace (znovuzískání) a má dvě charakteristické formy: 1. konverze subkulturních znaků (oblékání, hudba, atd.) do masové produkova ných předmětů (např. forma zboží); ckurjinami-p°- 2. „označení" a redefiniee deviantního jednání dominantním. licií, médii, soudnictvím (např. forma ideologie) (Hebdige, ^ Jakmile jsou původní inovace, které ^^^^^^m^P^ a učiněny dostupnými široké veřejnosti, přestávají byt - «»^^h a Potter » J nepřijatelné) (Hebdige, 1979: 96). Podobně celý ^h£»^^W<*^ kteří v souvislosti s kontrakulturou konstatují, ze se systém snazi ^ i]9. století, kdy vzrosdobjem^^^ <" Značkové zboží sc poprvé objevilo na konci várnách. Strojová výroba v podstat" >statních. Výrobci potřebovali vyn naček umisťovat na samotné výrobky. lemznacKy i mí, důvod dá, při koupi přednos, jedné ^^^s^n^ s t ma,eriály, přísady či výrobní metody m"sí ncbo ľooS Musíte ko s hodnotami jako krása, mládí, zdraví, sobst.kovanosJ "'bo «>oi. významu, který ukotví její identitu. (Heath, Potter, 2012.220) . nřivlastní ichosymboly, vyprázdní jejich „revoluční- „bsah. , mS subkultura prochází cyklem odporu a rozplynutí, Lmůžemcslcd0 ,.«klus zacjencn » o^^... ~u,lUilllln a Komerčním rá™ • o , 'ea°vat,iakír ,Cnľmu nně 1*» >f° ..vysvětlitelná" a nesmyslná" Sc " ""ľ"' <^ K Ts einém čase, kdy „tajné" objekty subkulturního stylů isí S°Udů a v m«i-?ffl obchodu s gramodeskami a butiku s oblečením na LnUnlJ^ " **> dem 'ae. (Hebdige, 1979. ^rbaarozšiřovánínovýchstylůjsouskutečnéneoddčlitelně Z a reklamou a způsoby prodeje, coz nevyhnutelně vede k oslaLu P,r°Cesemvf-f 7 ciálu subkultury (viz Hebdige, 2012:145). °Sllbení 'Pivního PSově jsou produkty a odbyt zábavního průmyslu stimulovány p0mocí ktcré teprve vyvoláva,, poptávku konzumentu, nebo ji předstírají často opaCS ná,lakem ve formě doptsu, posluchačů ci ctenarfl, podle níž se prý řídí nabídkíX chod se stylem často provozuj, teenageři (ci lidé spjatí se subkulturou) sami k,eK t snaží protestovat proti světu dospelých a uniknout jednotvárné všedností (srov. Frie-deburg, 1967). V minulosti bylo běžné, že každá subkultura měla svůj zcela specifický (životní) styl, kterýbyl často spjat s dělnickou třídou.Tentostylvšakpřcvzalastřednítřídaaosvojila' si jej. Styl se stal v různé podobě (logo, módní značka, hudební kapely) sortimentem pro co nejširší veřejnost, tj. pro co nejvíce spotřebitelů. Patrný je v tomto kontextu rozdíl mezi stylem a subkulturou mládeže. Opravdovost interpretů, kteří zpívají o problémech mládeže a sami jsou jen ikonami populární kultury a hudebního průmyslu, je mizivá. „Zaprodaní" umělci, manažeři (např. Malcolm McLaren), komerční interpreti, „subkulturní" značky, hudební vydavatelství, jež překročí pomyslnou hranici mezi světem subkultury a světem mainstreamové kultury, většinou o část svého publika přicházejí, ale obvykle získávají nové spotřebitele. Současný postsubkulturní přístup dokonce tvrdí, že v současnosti již neexistují spontánně vznikající subkultury, ale vše je pouze otázkou marketingu, reklamy, poptávky a nekritických spotřebitelů. Někdy se hovoří přímo o postmodernímhyperindividua-lismu (blíže Muggleton, Weinzierl, 2003). Subkulturní prvky jsou zajímavým artiklem i pro módní firmy. Rychetský (2009a) poznamenává, že dnes máme větší kulturní a společenský výběr a menší rizika spojena s příšlušnostík některéz menšinovýchskupin.Člověksimůžedovolitmnohemvice, aniž by byl za své jednání a jinakost trestán, a tak roste počet těch, kteří exisíenciuvnitr nějaké subkultury prožívají jako módní postoj, jenž se jim zrovna líbí. ale brzy m být nahrazen něčím novým. žeD0. Reifová (2007) uvádí v souvislosti s punk rockem to, že trh dovedl poalit im, v 2fel opozici proti trhu. Stejně tak zmiňuje i výše uvedeného A. Gramf h°UoyP ^ ;al* termínem inkorporace, což podle Reifové (2007:19) „nen. valkas <™ y """né odzbrojení. Extrémní radikální výstřelky opozice systém P°l ac a^|aimagc aclení' wkorporuje do sebe samého. Například ze subkulturního, stým " ae'mage antikonzumního rebela lze snadno pořídit vc sférach kon C1 revolty získává trh mnohem více než revolta." 101 obchodníky. Tento nový trh začal u mladých lidí nebezo sebe sama právě v těch letech dospívání, která se neiľn ? spekei (Roszak, 2005: 23). Na základě snahy o Sediní"^4^ Í!S rozvíjejí jednotlivé značky, které se a priori orientuj^Jíjj take vznikají (či se zaěínají specializovat) mnohé firmy o^r ?* V Co K subkultury mládeže, které v pozdějších letech^donunuiíTdT^ Se "a "V^ . —-i_____i ----- ' uuev'"nmu (p„ 1 c lik»ly ntoQ ■icdn Lonsdale, Burberry ad.) i hudebnímu průmyslu (EMI RecorH^11 (Pu*a ľľ'^ Records, Asylum Records, MGM Records ad.). Na trhu nro ml Ä ~ gitl ^órlS objevuje značkové zboží." ť ladez a mladé dnds; \ V současné společnosti tomuto procesu napomáhají především k mické a politické moci, vznik obrovského potenciálu zábavního .cntrace ^ masové kultury, růst konformity anarůstající konsenzus. Najedné^^-^'^'^tľ sové kultury podmíněný relativní sociální nivelizací. Znamená to Žek^l'^'V masovou především od té doby, co se staly masovými určité životní pod U,ltUra sc stává poměry, za vydatné pomoci masových komunikačních prostředků TaT1"1^'500'*'11' tura ovlivnila i mládež. Tento vliv se projevil závislostí mladých lidí na° "l^^u]-se stávají závislí nejenom mladí lidé sami, ale i výrobci, kteří se často v atrtiu. Natrhy snaží mládež ovlivňovat (např. oděvní průmysl, hudební průmysl apoď) Dr^VT"*" sledkem negativního vlivu masové kultury na mládež je závislost na spoleěensk ' nizaci a třetím vážným vlivem je n adměrná závislost na technických - komunikácií h - prostředcích (srov. Ondrejkovič, 1994). K paradoxům patří, že zatímco si mládež nejdříve vytvoří prvky své subkultury sama, později na to zareaguje trh, který hned registruje požadavky ve stylu oblékání a oblibu hudebních hvězd (Jandourek, 2008). Roszak (2015: 67) konstatuje, že „kdykoli mladí lidé vytvoří něco sami, velmi rychle se to prožene komerčními mlýny a přetvoří ve zboží v rukou cynických reklamních agentů". Právě v souvislosti se stylem uvádí Hebdige (1979: 93) tzv. dvojitou odpověd. Styl je 1| zároveň oslavován (na stránkách časopisů věnovaných módě) a2) vysmíván a zlořečen (ve článcích definujících subkultury jako sociální problém). Tento proces je definován jako rekuperace (znovuzískání) a má dvě charakteristické formy: 1. konverze subkulturních znaků (oblékání, hudba, atd.) do masové produkov, nvch předmětů (např. forma zboží); . . ,minarni-po- -definice deviantního jednání dominantními skupinami p licií, médii, souc 2. „označení" a reaeniuucucvi™^^'na trhu odlišit, a - c, od ostatních. Výrobci potřebovali ^SS^^^S&^ treoovan vyniya"-' ,---- • . . znaěckumistovatnasamotnévýrobky.Uvád^ mí, důvod dá, při koupi přednost jedné ^ft^Ä,, s tím, z ^°1 voa aai un mjuj" ť"-"1----j----- , ' , u„U coniit nikoliv :> - materiály, přísady či výrobní metody, ^.^^ZtZsUckolem** s hodnotami jako krása, mládí, zdraví, sofct.kovanos"cb° to01 významu, který ukotví její identitu. (Heath, Potter, 2012.220) ky vyt' vořit > .0HvlastnfJcho*y«^.vyprázdníJcjich.rcvolue„i.oba, ŽcS'P .-„Vn zbOŽÍ. 3n ■ako zboží 0i -a&subkultura prochází cyklem odporu a rozplynutí akon. CCÍcPfodázpě, ^cyklus začleněn v širším kultu ním a komerčním r^Tl^Ť^*^ ,C multánne líčena jako .vysvětlitelná- a nesmyslná vc tHdii* U',Urní C KTs Sni čase, kdy „tajné" objekty subkulturního st 1, *' " 5°udů * v 2 t „bchodu s gramodeskami a butiku s oblečením na hlS^ v >■*■ dem '°-e. (Hebdige, 1979: l3°'orba a rozšiřování nových stylů jsou skutečně neoddělitel T^rpklamou a způsoby prodeje, což nevyhnutelně vede k nsl!fp,rocesetnvý-f LcSlu"ubkultury(vizHebdige,2012:145). °Slabcni^verziv„ího P celkově jsou produkty a odbyt zábavního průmyslu stimulová: které nál kove po" t"------' * —*----"ulovany pomocí teré teprve vyvolávají poptávku konzumentů, nebo ji předstírají často opak™ ľ^' „atlakem ve formě dopisů, posluchačů či čtenářů, podle níž se prý řídí nabídK chod se stylem často provozuji teenager, (ci lidé spjatí se subkulturou) sami kteří t snaží protestovat proti světu dospělých a uniknout jednotvárné všednosti (srov. Friľ-deburg, 1967). Vminulosti bylo běžné, že každá subkultura měla svůj zcela specifický (životní) styl, který byl často spjat s dělnickou třídou. Tento styl však převzala střední třídaaosvojilá si jej. Styl se stal v různé podobě (logo, módní značka, hudební kapely) sortimentem pro co nejširší veřejnost, tj. pro co nejvíce spotřebitelů. Patrný je v tomto kontextu rozdíl mezi stylem a subkulturou mládeže. Opravdovost interpretů, kteří zpívají o problémech mládeže a sami jsou jen ikonami populární kultury a hudebního průmyslu, je mizivá. „Zaprodaní" umělci, manažeři (např. Malcolm McLaren), komerční interpreti, „subkulturní" značky, hudební vydavatelství, jež překročí pomyslnou hranici mezi světem subkultury a světem mainstreamové kultury, většinou o část svého publika přicházejí, ale obvykle získávají nové spotřebitele. Současný postsubkulturní přístup dokonce tvrdí, že v současnosti již neexistují spontánně vznikající subkultury, ale vše je pouze otázkou marketingu, reklamy, poptávky a nekritických spotřebitelů. Někdy se hovoří přímo o postmoderním hyperindividua-lismu (blíže Muggleton, Weinzierl, 2003). Subkulturní prvky jsou zajímavým artiklem i pro módní firmy. Rychetský (2009a) poznamenává, že dnesmámevětší kulturní aspolečenskývýběramenší rizika spojena s příšlušnostík některéz menšinových skupin. Člověk si může dovolit mnohem více, aniž by byl za své jednání a jinakost trestán, a tak roste počet těch, kteří existenci uvnitř nějaké subkultury prožívají jako módní postoj, jenž se jim zrovna líbí, ale brzy m z být nahrazen něčím novým. ,. . -eD0_ Reifová (2007) uvádí v souvislosti s punk rockem to, že trh dovedl posílit nm, j *- uvedeného A. Gramesího, který praco ostatky opozici proti trhu. Stejně tak zmiňuje i výše uveoeneno /v ' . tend je termínemlnkorporace, což podle Reifové (2007:19) „nemvalkasreas ««nné odzbrojení. Extrémní radikální výstřelky opozice systém Hie^iaiinage Tení' 'nkorporuje do sebe samého. Například ze subkulturního sty fr rporuje do sebe samého. Nap: kac'.ma8e antikonzumního rebela lze snadno pořídit 01 revolty získává trh mnohem více než revolta." vc Stl 101 Subkultury mládeže: 8. SUBKULTURY MLÁDEŽE A POLITIKA Režim, který neuznávážádnéformy legální politické opozice a veškeré její projevu botírámocen^ ■ ■ prostředky, dospěje nevyhnutelně do stadia, kdy vynucovaný souhlas veřejnosti s jeho ideoloľi'í principy a praxí má již ryze formální charakter, a občanský nesouhlas se projevuje v oblastech iež mají v demokratickém zřízení ráz kulturních, zájmových a společenských, v podstatě nepolitických aktivit. M. Vaněk: Úvod. Ostrůvky svobody. Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu, s. 7 Jako roli sehrávají subkultury mládeže ve vztahu k politice? Vztah subkultur mládeže apolitické oblasti je poměrně komplikovaný a nelze jej generalizovat. Jak bude uvedeno v kapitolách popisujících jednotlivé subkultury mládeže, je patrné, že některé proudy v rámci subkultur mládeže by bylo možné označit za v politice angažované a jiné nikoli (viz kap. 5). Subkultury mládeže reflektují rovněž oblast politických témat, některé subkultury se často mohou profilovat jako politicky aktivní, zaujímat postoje, názory, prosazovat své ideje atp. Trend v této oblasti v průběhu posledních 20 letech byl v České republice následující: jednotlivé subkultury, do jisté míry vysoce politizované, v průběhu devadesátých let opouští zájem o politická témata88 na úkor zábavy a trávení volného času, projevuje se roztříštěná identita, stylová rozrůzněnost a nízký stupeň ztotožnění. Důraz je kladen na styl a dokonalou image, aby se koncem devadesátých let, v souvislosti s široce vnímaným antiglobalizačním hnutím8' téma politiky vrátilo s mnohem větší razancí než dříve (srov. Smolík, 2008c). Marada (2003) hovoří o každodenní zkušenosti politické povahy a o tom, jak tato každodenní zkušenost ovlivňuje naše politické názory, postoje, volby, ideologická přesvědčení či světonázorové orientace vedoucí k utváření politické identity. Subkultury mládeže jsou vhodným terénem pro utváření politických přesvědčení a postojů především (ovšem nikoli) části mládeže, která se v rámci (i politické) socializace vymezuje i vůči politické sféře. Přesto je patrné, že také subkultury mládeže se významnou měrou podílejí na politické socializaci. Skrze subkulturu může jedinec získávat první významné politické zkušenosti, názory, postoje. Úspěšná politická socializace se projeví v procesu politické (ne)participace, tj. v účasti jedince na politickém rozhodování. Rychetský (2009a) tvrdí, že politika je v rámci reflexe moderních subkultur neopo-minutelná, a to i v případě, že se s ní nepočítá. Stejně tak upozorňuje na to, ze protest je vlastně politickým postojem. Stále platí, že některé subkultury jsou P°f™°*™ svů] antisystémový náboj (punk, skinheads), jiné se snaží žít mimo svet politiky (tree- ™" 'ndexu „politické angažovanosti" v 90. letech 20. století, pncemz obrat nastal " AmJ^i"^* "a hodnote. , , . ,,,vaf)eSátvch let a první akcí, kterou nľset *llZaČm' hnutí se vc vyžilé Podobě objevila ™}°™dj£tZ*é obchodní organizace kles inA yl U mladeže zachvcen i v sociologických Setrenlcn.s^ ^ v roce 2002, kdy b ™" 'ndexu „politické angažovanosti" v 90. letech 20. století, pneemz obrat nastal „"lacx začal p.U.....i- .. __,.!..( bali; P°P""- výrazne upc vř-. » Seattlu z roku 1999 (viz Heath. Potter, 2012: 345). Další pwterty seg(zascdáníG8) anaľ^aSedaníMe2Ín"odníhomčnovéhofo„duaSvetovébanky).vroce200 namnohadalších místech. 105 na *„u nnuu se vc vyzrálé podoDe odjcvh* ■-----1 cvstové obchodní organizace £g* Poprvé výrazně upozornila, byl proslulý protest pn ^^°usku,rfnuy v roce 2000 iwiO) vs catrln -innn u„.u L.„r 7012: 345. Další protesty sc u _____řfa«cdáníG8) ty iiiiauc^e a puiiima tekno) a další sc z velké většiny staly, aniž si toho všimly, apologctem tutu quo (hip hop). ^^Gw Do jisté míry lze s tímto názorem souhlasit, byť apolitiřnost frectek vzhledem k politizaci celého fenoménu (viz kap. 9.8) zcela zřejmá. * ncmust Faktem zůstává, že většina subkultur sc od padesátých let dostával a interakcí s politickými představiteli či bezpečnostními složkami. Vět* ° ^"^hn v průběhu šedesátých a sedmdesátých let byla vysoce politicky aktivní"/- ^uho, vnl i" jejich stov i.V, letech se však politická angažovanost vrátila s větší razancí. Část lidí sni L*H«y* ses*. • ť'-"~"--~--j------------ . - - --------, »Mivni (cj znamné proudy), aby v během osmdesátých let tato angažovanost ustoupil žila spíše orientace na trávení volného času a sledování nových t rendů.V de V letech se však politická angažovanost vrátila s větší razancí. Část lidí spjatých kulturami mládeže se začala významně angažovat v nových sociálních hnutích^ ľ" předí diskusí se dostával opět politický aktivismus a postmoderní témata - ekoľ^ boj proti rasismu, sexismu, feministická tematika, multikulturalismus, antigloblr" ;mus (část lidí z prostředí subkultur mládeže se účastní protestů proti NATO MMr l Světově bance;, vztah k válečným konfliktům atp. (srov. Kolářová, 2009). i základě uvedených témat pak v rámci subkultur vznikají malé sociální skupiny ty), které se snaží tato témata uchopit do kon krét nější podoby, v další fázi je možné lovat zakládání nevládních organizací, občanských sdružení atp., a vstoupit til íamným způsobem do politických diskusí. Poslední fází může být i založení po-ké strany (viz schéma 1). Přesto jc tento proces spíše teoretický. Blažek (2002:104) zmiňujenapř. Nezávislé mírové sdružení, kde bylo možno vysledovat „v poslcdníetapí rolný proces proměny volné nezávislé občanské iniciativy v politickou st ranu, jenž : zůstal v zárodečném stadiu". Stejně tak i na základě subkultury skinheads vzni-různá občanská sdružení a politické strany (případně část příznivců ultrapraviw-í skinheads do politických stran vstupuje a politicky se v nich angažuje). I v přip»# lěkterých veřejných činitelů lze vysledovat jejich subkulturní minulost. Schéma 1 Úrovně vztahu kultura/subkultur ve vztahu k politické angažovanosti V7uh mczis^iUu^mUpnnukrm bude blff, *Jw féma?ům »ét{iriJ Uteratura ""Pdtftí, R (2002): Dejte šanci míru. In Vaněk M,H s^U2(Mc):FbtMovéehUligdnstc(.HiStorieM