Subkultury mládeže S ?*,^^-*Wř*'fl............................ «■> SľÄ****............................................................................................i?- OA J* **»tods..................................................................................I" SSS-*'»ta"dsutó:::::::::::::::::::::::...........;<> 93 ' Fotbalovíchullgf ^'.Zjturyfotbalových chuligánů........................... - [«J ' 9JJ d-jfJJJ^ chuligánů z pohledu sociálních včdců.....Z' , 50 £ Suligáninageskémůzemí.............................................................^ 94 punk a hardcore.................-.....................164 ' 9.4.1 vymezení pojmu punk.......................................................................................165 94? Vývoj punku................■..............."........................................................................165 9.4.3 vývoj punkové subkultury u nas.....................................................................177 9.5 Graffiti....................................;-.....................................................................................184 9.5.1 Vymezení pojmu graffiti.....................................................................................184 9.5.2 Graffiti subkultura a hip hop..............................................................................185 9.5.3 Vývoj graffiti subkultury.....................................................................................188 9.5.4 HiphopagraffitisubkulturavČeskérepublice...........................................190 9.6 Metal...............................................................................................................................196 9.6.1 Vývoj metalové subkultury................................................................................196 9.6.2 Metalová subkultura u nás.................................................................................205 9.7 Gothic rock a emo........................................................................................................213 9.7.1 Gothická subkultura............................................................................................213 9.7.2 Emo..........................................................................................................................222 9.8 Taneční scéna................................................................................................................224 9.8.1 Vývoj subkultury taneční scéna........................................................................224 9-8.2 Techno v České republice..................................................................................229 10. Sociální pedagogika, pedagogická psychologie a subkultury ........235 ^*^ZI~Z.'246 Ä........................................ obr^ápmoh::::::::;;:::..................................................................................:S5 uvedení do Smolík, PŘEDMLUVA Tato kniha navazuje na monografii s názvem Subkultur, problematiky" která byla vydána v roce 2010 ,"2^^-2010c). Rukopis této publikace byl připravován v letech 2008 ľn,n "T*"",' z přednášek, diskusí a sociologických šetření realizovľnvVh , ' Vycházcl 005. Autorův zájem o subkultury mládeže X^SSS^SľSS *Š? 90. let 20. století, kdy jej ovlivnil zájem o punk rock a o-pStíÄf" fotbalových fanoušku a ultra. Kniha z roku 2010 do jisté Ly ÍvSÍ^SoS a autory, kteři se tématem subkultur mládeže zabývali a zabývají. V českém prostředí začaly vycházet publikace (monografie či sborníky), které se subkulturám venovalv jak z hlediska teoretického, tak i empirického. Jmenovat lze například překlad knihy Dicka Hebdige „Subkultura a styl" z roku 2012, překlad sborníku editovanéhoTtmcm Edwardsem „Kulturální teorie. Klasické a současné přístupy" z roku 2010, sborník editovaný Petrem Janečkem s názvem „Folklor atomového věku. Kolektivní sdílené prvky expresivní kultury v soudobé české společnosti" z roku 2011, sborník editovaný Martou Kolářovou s názvem „Revolta stylem. Hudební subkultury mládeže v České republice" z téhož roku, či kolektivní monografii z roku 2013 „Populární kultura V Českém prostoru", kterou editovali Ondřej Daniel,Tomáš Kavkaa Jakub Machek. Další knihy, které určitým způsobem reflektovaly knihu „Subkultury mládeže: uvedení do problematiky" byly například kniha Kateřiny Lojdové z roku 2014 s názvem „Zvol si mou cestu! Edukační aktivity subkultury f reeganů ve veřejném prostoru", monografie Josefa Kasala „Násilí na stadionech jako odraz kultury" z roku 2013 či obecněji zaměřené knihy Aleny Kajanové s názvem „Sociální patologie: vybrané kapitoly" z roku 2014, Veroniky Nielsen Sobotkové a kolektivu z roku 2014 s názvem „Rizikové a antisociální chování v adolescenci" či Zdeňka Heluse z roku 2015 s názvem „Sociální psychologie pro pedagogy". Mimo zde uvedené kapitoly byla kniha citována v mnoha desítkách sociologických, pedagogických či psychologických článků, knih, bakalářských, diplomových či disertačních pracích. Téma subkultur mládeže bylo v posledních letech předmětem i několika konferencí či jednotlivých workshopů (srov. Smolík, 2011a). V posledních letech také vyšly některé publikace zaměřující se na jednotlivé kontra- či sub-kultury, případně prostředí subkultur představují beletristickou formou. Za inspirující považuji překlad knihy od Theodore Roszaka s názvem „Zrod kontrakultury. Úvahy o technokratické společnosti a mládeži v opozici" z roku 2015 či knihu Josepha Heatha a Andrew Pottera „Kup si svou revoltu!" vydanou v roce 2012. Z mnoha dalších titulů lze pro příklad uvést knihy Alexe Švamberka z roku 2011 s názvem „No Future! Kapitoly o britském punku", Vojtěcha Lindaura z roku 2012 „Neznámé slasti. Příběhy rockových revolucí 1972-2012" či knihy Petra Stepaná „Novy věk temnoty" z roku 2013 a „Hrdinové nové fronty. Příběh punkové legendy z roku 2015. Vydány byly také překlady knih lana Glaspera z roku 2010 s názvem Jtantag Britain. Historie punku ve Velké Británii 1980-1984", Nat^hjrSch s názvem „Kronika. Gothický svět" či beletristická kniha „Fotbalová mise. Tajny chuligány" od Jamese Banona z roku 2013. a Z TO V , ejn)zctakéoznačitvydánídvouknih,naktc Zavýz„amnypo s£ o kn.hy bK včasné městské subCl^^y, 'ladimir ľiZské subkultury a nezávisle společenské proud "Urr 2 „Kmeny 0: mest^ by]o.zpracovánf vybra 3 Pred řo]*u2o, „Kmeny 0: mo»»----- roku2013. Samostatnou kapitolou zPr^ovánívybranýc]ľ^P^d rQ,-U2o, v dokumentárním cyklu s nazvem „Kmeny" 2 roku 20iyth ^stsk , 0 knihou z roku 2021. Jednalo se o určitý popis městské .subkú,,* by] představoval pouze vybrané subkultury ci jednotlivé proudy s, ľ^^Bri^S Jak je zřejmé, terna subkultur mládeže („kmenů", Životní 1, ^ prostředí zaujímá významné místo, které jc reflektován $tyIů atP) pedagogikou, psychologií, kulturní antropologií, politologií al° • neier,°m ,V ^ Tato kniha reflektuje nejenom výše naznačené debaty, poz' V Vefe)'nýmj J^Sií do jednotlivých subkultur, ale snaží se o komplexnější r ' S°CÍologick-témat. Věřím, že si i tato kniha nalezne své čtenáře, prínľdP*aC°Vání fcdn i ^ problematiku u psychologů, sociologů či sociálních pracov 'ľ.Vyv°lá zájenľ^ mládeží přichází denně do kontaktu, a často řeší i íeifpl-, „ li kteří Se *°t,ito V Brně dne 1.3.2017 autor Subkultury mládeže: !Z^|«P»g,cké a pedagogické .ogické aspekty ÚVOD Tato kn lha.si klade za cíl představit teorie subkultur mládeže a jednotlivév ybranésub- ormací o jed-eže se lze kultury mládeže na zaklad socalnevedních poznatků. Jedním z mnohadůvodů pro sepsání takto zaměřené studie ,c všeobecný nedostatek relevantnieh inform P nedivých subkulturách mládeže. S příznivci jednotlivých subkultur mládě setkat téměř kdykoli a kdekoli. Co však o nich víme? Pedagogové, sociologové, kriminologové, sociální pracovníci, školní psychologové, psychologové, rodiče, novináři, ale i výchovní poradci a vůbec dospělí se jen velice obtížně vyrovnávají s existencí jednotlivých subkultur mládeže a Často v diskusích o jednotlivých hudebních stylech, subkulturách a životních stylech jsou často mládeži k smíchu. Je to kvůli neinformovanosti, předsudkům, stereotypnímu nahlížení na jednotlivé hudební styly, ale i vinou nepřesných mediálních obrazů současné mládeže. Právě pro výše uvedené profesní skupiny je tato publikace primárně určena. Každý z nás má na jednotlivé subkultury mládeže vlastní, často značně vyhraněné a v mnoha případech i zkreslené názory. Tyto názory často plynou právě z neznalosti, předsudků, mediálních zpráv bez kontextu a generalizací, které nám o subkulturách mládeže nevypovídají téměř nic, případně tuto problematiku velice zjednodušují. Tato kniha tak má tedy ambici seznámit čtenáře s vývojem bádání o mládeži [představit jednotlivé teorie, terminologii, metodologii a hlavní témata), a se světem vybraných subkultur mládeže. Subkultury mládeže lze čtenáři představit mnoha způsoby, ale je evidentní, že osobní angažovanost jedince v jakékoli subkultuře mládeže nemůže vynahradit sebedokonalejší text. I s tímto vědomím se pokusím prezentovat jak teorie subkultur mládeže, tak i jednotlivé subkultury, resp. jejich jednotlivé proudy. Jedinci, který se pohybuje uvnitř některé subkultury, zřejmě bude připadat popis „jeho" subkultury zjednodušený a neříkající nic nového. Přesto je možné, že i „zainteresovaný" čtenář se z knihy dozví něco zajímavého a obohacujícího, případně text použije k uspořádání vlastních názorů a myšlenek, nebo s textem bude vést dialog, kritizovat jej atp. Z metodologického hlediska tento text vychází z heterogenních zdrojů a interdisciplinárního přístupu, přičemž využívá zejména poznatků sociologie, kulturálních studií, sociální psychologie, sociální práce, kriminológie, sociální pedagogiky, politologie, etnografie, historie a kulturní antropologie. Přesto lze konstatovat, že hlavní východiska je možné spatřovat především v poznatcích sociologie1, sociální pedagogiky1 a sociální psychologie. 1 Sociologie zkoumáspolečnost z více stránek, ty pak můžeme chápat jako hlediska, resp. dimenze, které charakterizují specifičnost sociologického přístupu ke zkoumání společnosti. Rozlisujeme sest zaliao-ních hledisek sociologického zkoumání: demografické, psychologické, kolektivní stnikTuralm kulturní a dynamické (Sopóci, Búzik, 2009). I pro výzkum subkultur mládeže jsou tyto dimenze P«W*™. už proto, že se jednotlivé dimenze často dorýkají dalších sociálních věd, přičemž )sou podstatne prede- vším demografická, psychologická a kulturní dimenze. npf1,„offikv rozvíjí se pod mohutnými 2 Sociální pedagogika vzniká v kontextu emancipace samotné pedagogiky rozviji se p , sociologie a pedagogiky. Předmět svého vědeckého zájmu-výchovu-důsledné chápe ja . , .1 ) Zíl]iIlU ~ vyL-inj*1-* " ------- * , i vykládá ji vsouvislošti se začleňováním jednotlivce do společnosti •yj^f^Sľ^SLif'SSI i na individualismu. Soci; aiící psychologické výkla^ji-----t chologickoubytost.'pričeravlivspolečenského prostředí opomíjely. (ProchazKa,. jícím tendencím stavějícím na individuaUsmu. Sociální pedagogika ^^^\""°SľíS-na tradiční školu a převládající psychologické Ä^CÄÄ Lze předpokládal, že zvoleny mullniímÍ|>|jn.,pj. mládeže více přiblíží čtcaiáři-„laikovi", ale i odborníkům n P Pr°blci"atllo Text tčto knihy je rozdílen na dvč hlavní Části, z nichž ,,'.'U'l'Íícíni s Biujjj,*% deskriptívni a analytická. V první části jsou vymezeny záklal'^ '° tc°> «=»iřtřlSf staveny jednotlivé termíny, teorie, typologie, sociologické Sfc i P°in,y <^ížc i,1 druhi otázky a významná témata vztahující se k subkulturám mlá IJ* f*0** "Setodľ Ph Pohled většinové společnosti na příznivce jednotlivých sni u , množstvím předsudků', pověr, obav a neznalostí. Svoji roli Jí Ur je zkre,) která řactn nnnicnK cukU,, ...___l;J.- J LUn Sehravaif i — ku která často popisují subkultury mládeže nesprávně a voní lrávaJfi masován 4,1 cultury mládeže máme tendenci odsuzovat, jiné považuienľ^^' ^které !*' přínosné. Současně však dospělí často nevědí, co jednotlivé subt flf"^' či pnnasqi, co jcjqich podstatou, proč jsou přitažlivé Samntnr * Urymladýmlw hou být ve vzdělávacím procesu sUgmatfzováni* ASÍT^-^S^ můževéstk jejich.vyloučcní-ainternauzaciokol^ a "etike^ováni^°; Samotné téma subkultur mládeže nabízí velké ?" n °-""^ n°re™ °* přístupů, specifických pojmů a příběhů. K základním otázkL^f^' te°ret*kých tyto: tazKam Jisté patří napft-jJJ Kde se subkultury mládeže objevily? Jaká je historie výzkumu te'ehto subkultur? Jaký je vztah mezi kulturou a subkulturou mládeže? Kolik subkultur mládeže v České'republice existuje? Jaká jsou možná nebezpečí pro příznivce jednotlivých subkultur? Jaký je pohled příznivců konkrétní subkultury na společnost? Jsou subkultury mládeže vždy svázány s hudebním stylem? Na tyto i další možné otázky by měly odpovědět následující řádky Než se vU zaměňme na jednotlivé sociologické školy a teorie týkající se subkultur mládeže bude vhodne se seznámit se základními termíny, za které lze považovat mládež, kulturu/ subkultury a subkultury mládeže (srov. Smolík, 2008a, b). Literatura Macek, P. (2003): Adolescence. Praha: Portál, 2. vydání. Matoušek, O., Kroftová, A. (1998): Mládež a delikvence. Možné příčiny, současná struktura, programy prevence mládeže. Praha: Portál. Vynezení problematiky l/l Mládež Výzkumy mládeže nejsou jevem posledních několika let či desetiletí. Již v 19. a 20. století se mládeži věnovaly autorky a autoři jako napF. Ch. Buhler, P. F. Lazarsfeld, H. Schclsky, H. Krautz, E. Erikson, S. N. Eisenstadt, T. Adorno, R. R. Bell a mnozí další (viz kap. 3.1—3.3, srov. Freiová, 1967). V českých zemích mají pedagogické, sociologické psychologické výzkumy, teorie a poznatky o mládeži rovněž bohatou historii. Mlá--7 bvla většinou vnímána jako předmět bádání při výchovném/vzdělávacím procesu, 1 a . dežbyla nebo při volnočasovych aktivitách. 1.1.1 Charakteristika mládeže jak he mládež charakterizovat? Mládež je velká sociální skupina lidí se specifickou pozicí a úlohou ve společnosti. Do této skupiny bývají zařazováni jedinci ve věku od ukončení základní docházky do věku ukončení sociální zralosti, převzetí všech rolí dospělých a získání plnohodnotného občanského statusu. Obvykle je za horní hranici považován věk 26-30 let. (Sak, 2000:13) Ajakáje současná mládež? Přibližně před 50 lety stanovil Mácha (1965) pro mládež tyto psychologické charakteristiky: iniciativnost, snaha překonávat překážky, sebedůvěra, ctižádost, snaha po sebeuplatnění, schopnost vidět nově to, co starší generace nechápe, kontrastní chování na styl života starších generací, odpor proti předsudkům, přežitkům, tuposti a dogmatismu, ale i zaměření do budoucnosti a romantičnost. Skalková (1996) si zase všímá např. toho, že dospívající se zaměřují na život pro daný okamžik, projevují zájem o krátkodobou módu7, určitý druh hudby8, atraktivní vzhled, „divoký účes" i „legrační boty" apod. a snaží se omezit jakékoli zasahování dospělých, prevenci nebo pedagogizaci. Změnily se tyto charakteristiky nebo náhled na současnou mládež? A jakou roli hrají jednotlivé subkultury mládeže? Jednoduše charakterizovat mládež 21. století je poměrně obtížný úkol.' Svoji roli sehrává i tzv. kult mládí, který má vliv na fakt, že se mezi mládež počítají i osoby, jež by před několikami desítkami let do této kategorie rozhodně nepatřily. Kult mládí jc jevem, který se objevuje v posledních několika desetiletích (viz Pláňava, 1998). Byť je kult mládí zmiňován často i v odborné literatuře, termín nebyl dosud přesněji konceptualizován. V Polsku je mj. užíván termín youthaholismus (spojovaný s tzv. obsesí mladosti), který lze považovat za synonymum pro kult mládí (viz Smolík, 2014). 4 Danics (2002) jako charakteristické složky procesu dospívání uvádí např. hledání svého mís^ nosti, otevřenost novým myšlenkám, popírání zavedených způsobů myšlení a c ?fal?jůs|e(3kysvého tíčnost ke společnosti, neodstatečnou životní zkušenost, malou schopnost predstavíiffl uvažování a jednání, věkem daný egoismus, upřednostňování černobílého ™ěm sve a. a z něj 5 Předsudek lze definovat jako předpojatost, názorovou strnulost, kriticky neziioono y často plynoucí postoj, názor přijatý jedincem nebo skupinou. Tato vlastnost či vlas'' 6 Stigmatizace jc proce vedoucí k připisování určité vlastnosti vybranému jcdmc ^f ^to nosti jsou okolím chápány jako důkaz nějaké neakceptovatelné odchylky V d™cf v4ní spolek051 jedince jedná tak, že mu ztěžuje, případně znemožňuje zařadit se do bezne [Víz Helus,2015:194). ' Móda je „nedílnou součástí kreativity a komunikace sociálni idenUty jedince", která „odráží sociálni, ekonomické, sexuální a politické postoje dané doby" (MacKenziová, 2010:6). 8 Na otázku, zda poslech určité hudby může vést k nějakým patologickým formám chování, se pokusila odpovědět celá řada badatelů, došli však povětšinou k nejednoznačným závěrům [Mužík, 2007: 51). Někteří autoři předpokládají také vztah mezi osobnostními rysy a hudebním vkusem. Přesto však nelze tyto klasifikace v současnosti příliš přeceňovat. 5 Současná generace mládeže se ve svým vývoji vyrovnává s pozitivními i negativními jevy současné společnosti, především s novými jevy, které přetvářejí společenskou skutečnost (Sak, Saková, 2004:7). Sak a Saková o současné generaci hovoří jako o „mediální mládeži". Holiš (2009) současnou mládež definoval jako mládež 5N, pro kterou jc charakteristická nuda a nezájem. 5N tak znamená, ze současna mládež zaujímá postoj „nás nezajímá, že nás nic nezajímá". 15 Symbolem kultu mládí pro Hobsbawma (1998) je herec James D hrdina, jehož život končí současně s mládím. V západní společnosti -COl3y tvPi i století začal projevovat právě kult mládí (rcsp. mladá kultura), ~ - °^ 5o i_.c*í Jehož tři hlavní0' Iet2Ó jsou: níasPcU 1) Tzv.mládíse přestalo považovat za přípravné stadium dospělosti se v jistém smyslu za konečnou etapu plného lidského vývoje ' ^0Važ 2) Tzv. mládí je spojováno s „vyspělými tržními ekonomikami Ovalo mladých koncentrovala a reprezentovala obrovskou kupní sílu Pr°tOŽc kultUr každá nová generace dospělých se socializovala jako součást u P^H1*0^. že kultury a přijala její zkušenosti. ' Vedornělé mláď i pnjaJa jej] 3) Tzv. mládí je internacionální, což souvisí s některými již (globální moderní hudba, styl oblékání atp) (pod™^-- - • U.V . "-^i 334-337) -tnéji vi2 Hobsba^ V případě kultu mládí se jedná o přehnané uctívání mladosti mladi chom to měli přeložit do slovníku odpovídajícímu klišé naší dobv na t f 1-Kdyfy y> paK je mladý (n, 2009:133). " "°Vé Úkoly ErikSen (neb0 mladistvý) člověk vždy flexibilní, otevřený, připravený na "009:133). Kult mládí je spojen s populární kulturou, s trendy, novými stvlv a D ' ; ; ' J" -<27uit' ,jlidícobycl'IanaPlněnílidskéhoŽiVota,ne^ . kážející odvrženo, jakmile jedince povolají závaží™ minulého, přežitého (kritizováno je náboženství,moráYkaatpJísrXLrutc^ ^ ;uje mládí coby " období, jež musí být jako překážejíc ouvr/erm, jakmHc jedince povah ji 71,„, i " dospělosti, (viz Scruton 2002:143) P 1 avazky Kult mládí je také spojen se sexuální přitažlivostí a sexuální výkonností, přičemž kritizoványjsou trvalé partnerské vztahy, které jsou vnímányjako omezující! Důraz je kladen na rozkoš a „užívání si". Pro kult mládí jsou charakteristické projevy rebelie, ne-ukotvenosti a relativizování hodnot. S tím souvisí i jednotlivé trendy, které se vztahují k tomuto specifickému kultu, k nimž patří např. odkládání rodičovství. Podmnožinou kultu mládí je i kult těla, který se projevuje ve vizáži a ve sledování jednotlivých módních trendů, ale í plastických operací, případně nadměrnou návštěvou fitness center, což je často spojováno s užíváním potravinových doplňků a ulpívání na zdravé výživě. Kult těla je reprezentován štíhlostí, opáleností (ze solárních studií), dietami a plastickými či kosmetickými úpravami zevnějšku (facelifting, resufacing atp.) a dalšími atributy domnělé dokonalosti. U osoby, která si připadá nedokonala a méněcenná, se pocity vnitřní nejistoty sbíhají v jediném bodě - vnímání vlastního těla (viz Giddens 1999:141). A nedokonalost je neslučitelná s kultem mládí. Další nedokonalost vyplývá z posedlosti být neustále „on-line". To je v současnosti umožněno rozvojem tzv. chytrých mobilních telefonů (SmartPhonů), které umožňuji být neustále k dispozici a využívat výhod sítě Internet. Celkově je kult mládí koncept. spěšných, zdravy a individualistický zaměřených jedinců, kteří se identifikují i s dalším který odkazuje k ideálnímu a požadovanému stavu mladých, úspěšných, zdravýc o ___x=„_vi„u .-„j,-__a i,*„«í iA^ifiV^H i s dalšími atriDu y ódě, hudbě, výběr" otiebitcW. mládí. Typickou charakteristikou kultu mládí je také být „in" v m (významných) přátel, a především spotřebě. Celkově lze konstatovat, že v případě kult u mládí existují dvě strategie sp které se vztahují k fenoménu „zůstat mladý". Vynezení problematiky První strategií jc udržet si mladý Životní styl způsobem, kdy se jedinec identifikuje s atributyobdobí.kdymladýmskutcčnčbyhtj.držísespotřebníhostyluz obdobísvého dospívání, což znamená poslech určitého hudebního žánru, konzervativní způsob oblékání ve vztahu vůči novým trendům (módní styl vlastního mládí), vyhledávání partnerů/partnerek v určitém (osvědčeném) typu prostředí (koncerty určitého druhu hudby, autorská čtení či přednášky sledovaného literárního žánru atp.). Druhou strategií jak si udržet mladý životní styl je neustálé přizpůsobování se novým trendům. V této strategii tak jedinec sleduje nové trendy, které jsou charakteristické pro „mladé". Tyto trendy jsou jak v oblékání, hudbě, technice (typicky využívání iPodů,smartphonů, tabletu), kosmetice, wellness atp. Kult mládí je strategií, která umožňuje oddalování dospělostí, což Ondrejkovič [1997) vnímá jako tzv. plu ralizaci věku mládeže (za konec tohoto období je uváděn i věk 32 let). Obecně je mládí člověka v odborné sociologické a psychologické literatuře charakterizováno jako: 1) období přechodu mezi dětskou závislostí a relativní nezávislostí a svébytností dospělého, období individuálního vývoje, ve kterém dochází k dotváření předpokladů jedince pro jeho reprodukci (ontogenetické hledisko); 21 soubor subkulturních znaků příznačných pro mladé lidi, který významně souvisí s určitým historickým obdobím, jeho podobou a proměnami. (Kabátek, 1995:17, srov. Ondrejkovič, 1997). Již zmiňovaný Mácha už před desetiletími mládež vnímal jako .společenský faktor, který se pravidelně objevuje v každé společnosti, nabývá pravidelných odhšností od dospělých společenských vrstev (a na druhé straně od věku dětství), jenž trvá přechodně a který tvoří základ pro nejblíže další strukturu dospělé společnosti (Mácha, 1965:13). Pedagogové Průcha, Walterová a Mareš (1995) definují mládež jako sociální skupinu tvořenou lidmi ve věku přibližné 15-25 let, kteří již ve společnosti neplní role10 dětí, avšak společnost jim ještě nepriznáva role dospělých. Hledisek pro možnou klasifikaci mládeže je značné množství a liší se od sebe podle toho, jak který vědní obor mládež zkoumá (hledisko pedagogické, psychologické, sociologické, kriminologické a další) (srov. Chaloupka, 1983). Pokud bychom vyšli ze sociálněpsychologického vnímání mládeže, lze s velkou obezřetností mládež spojit s kategoriemi pubescence (dospívání) a adolescence (mládí). Pubescence se obvykle ohraničuje časovým intervalem 11-15 let, adolescence je pak datována od 15 do 20 (22) let. Počátek je spojován s plnou reprodukční zralostí, v jejím průběhu se obvykle ukončuje tělesný růst. Pro ukončení adolescence biologická kritéria takovou váhu nemají - důležitější jsou kritéria psychologická (dosažení osobní autonomie), případně sociologická (role dospělého) a pedagogická (ukončení vzdělávání a záskání profesní kvalifikace) (srov. Macek, 2003; Ondrejkovič, 1997; Skalková, 1996; Labáthakol., 2001). 1 Role lze definovat jako souhrn kulturních vzorců asociovaných s danou sociální pozicí ve tj. souhrn způsobů jednaní, které sc od individua v určité společenské pozici v konkrétní sociální situaci očekávají. Lze rozlišovat krátkodobé a dlouhodobé role. 17 Zejména, v období adolescence se vrstevnické skupiny díky s\ unikátním a nezastupitelným výchovným činitelem. Sdružování ďo y"amice stáva-< pin je obecnou přirozenou potřebou mladých lidí. Skupina vrstevnľku^1^1^^ akcelerovat pozitivní, ale bohužel i negativní osobnostní cbarakterisťlľ^"^0"1^ jich osobnost v sociálním poli (viz Gřivna, Scheinost, Zoubková a kol 20U et )e-Vrstevnické skupiny a jejich vlivnasocializaci mladistvého m 44)- Vynezení problematiky ' můžeme popsatDř. urami zumění charakteristikám sociální skupiny a ve vazbě na obsahy sociaF"ťSÍ" Pf'p0r°-které v takové skupině probíhají. Sociální skupina, v níž se má jedine '^l^2 nížc] zovat, musí disponovat takovými charakteristikami, aby se k ní jedinechlíi^^reali' stát jejím členem a uspokojoval si zde své potřeby, a musí mít takové znak kt0UŽÍt Se nímu angažmá jedince ve skupině mohlo dojít. (Procházka, 2012- llS-lloľ' Sob- Důležitými znaky jsou cíle, normy, který se členové skupiny řídí h d vyznávají, Z tohoto hlediska se existence těchto skupin pohybuje na'škál "T' které s jednoznačně pozitivními cíli až po skupiny, jejich cíle jsou asociální či Jí Skupin ciální. (Kraus, 2015:120; srov. Kyriacou, 2005:135) ^"moantUo- Část vrstevnických skupin se může identifikovat11 s nejrůznčjšími subkult mládeže a podílet se na jejich fungování. Vrstevnické sk upiny jsou charakteristické především tím, že jsou: a) dobrovolné, b) bez přímé kontroly dospělých, především rodičů, c) kontrolované vrstevníky, d) orientované většinou na volnočasové aktivity [Ondrejkoviě, 1994). Socializace Právě vrstevnické skupiny na bázi subkultur mládeže mají neodmyslitelné místo v procesu socializace.12 Socializaci lze definovat jako proces, při němž si jedinci osvojují pravidla chování, soubor názorů, hodnot a postojů s cílem stát se plnohodnotnými členy společnosti (srov. Sak, Saková, 2004; Hewstone, Stroebe 2006; Novotná, 2008; Kraus, 2014; Helus, 2015). Socializace je komplexním celoživotním procesem, kterým si člověk osvojuje kulturu aformujesejakosociálníaindividuálníbytost(Knotováakol,2014).]etřebazdŮraznit, že ani konec dospívání neukončuje proces socializace. Dospělost přináší nové výzvy a nová vnější i vnitřní očekávání {víz Hewstone, Stroebe, 2006). Většina sociologů a psychologů uvažuje o socializaci jako o procesu, který začíná narozením a konci smrtí. Socializace je kontinuální proces a jeho periodizace záleží vlastne jeni na volu znaků, jimiž jsou charakterizována určitá období (např. periodizace V, ° J J. Příhody, J. Alana) (blíže viz Kabátek, 1994). Za primární jednotku soaa izac^ považována rodina. Sekundární socializace je vztažena k mládl a dospelos. rodiny, tzv. primární jednotky socializace, mají vliv na vytváření postojů azKu i party, resp. subkultury mládeže (srov. Kabátek, 1994; Helus, 2015). » Výsledkem procesu identifikace je vytvoření ^P^oyťho^^ 12 Socializace má Človek se musí času) přinejmenším proto, aby moro v usuicm |mwn», ľ...............• •» .. . lva(um n-.- cializace je vztažena k vývoji lidského druhu. Socializace v tomto ohledu smeru e ^ ilnEidiskorit»-U, „< rarí schopných picv7.il kulturu (subkulturu) dané společnosti (komunity) a okraČovat (Kabátek, 1994, srov. Sopóci, Búzik, 2009) Shrneme-li znaky procesu socializace, pak můžeme konstatovat, že proces socializace je celoživotní (vzniká narozením a končí smrtí), oboustranný (je interakci mezi prostředím a člověkem), hodnotově normativní (jeho součástí je osvojování a utváření vlastních hodnot aučení se normám), plánovitý (např. vzdělávání, výchova1'v rodtně), ale i nahodilý (mj. prostřednictvím každodenních aktivit). (Knotová a kol, 2014:23) Součástí socializačního procesu jedince je schopnost jeho adaptace a jeho ztotožnění se sc sociální rolí, kterou má v jednotlivých životních obdobích zaujímat. Člověk jako individualita se v průběhu procesu socializace stává bytostí společenskou a nežije ani nemůže žít osamoceně, vliv často mají právě vrstevnické skupiny (party) a subkultury mládeže (srov. Chaloupka, 1983; Kraus, 2014). O této socializaci hovoří Helus (2015) jako o živelné a spontánní, kdy je například na jedince uplatňován vliv skupiny (party), která se svým tématům a problémům oddává neformálně, tj. mimo dohled dospělých. Party mají vliv při řešení problémů jedinců či se uplatňují v trávení volného času. Podle Tyrlíka (2012) si každá skupina (parta) během krátké doby utvoří nějak modus vivendi, který umožňuje nějakým způsobem řešit vnitřní problémy v této skupině, ale tento modus vivendi často obsahuje řadu způsobů chování a řešení problémů, které nejsou zcela funkční ve společnosti dospělých nebojsou přímo nežádoucí, nemorální či protiprávní. Vrstevnické vztahy a skupiny mají velký význam převážně od 12 do 15 let (v pubertálním a později adolescenčním věku - do 18-20 let) pro postupné vytváření společenských vztahů a odpoutání se od rodiny (Buriánek, 1996; Ondrejkoviě, 1997; Čáp, Mareš, 2001; Smolík, 2005a). Pubescent hledá ve skupině vrstevníků přijetí jakožto rovnocenný partner. Vrstevníci mají stejné nebo podobné problémy a zájmy na rozdíl od dospělých. (Čáp, Mareš, 2001: 234) Marcuse (1969; 28) přímo tvrdí, že „mladé generaci je princip reality vštěpován spíše mimo rodinu než rodinou". Ve vývoji osobnosti jde o novou kvalitu socializace, pro niž je charakteristické: a) Mladý člověk se dostává do prostředí „neosobních pravidel" a neosobní autority. Konkrétní příkazy a zákazy rodinných autorit - rodičů - jsou nahrazeny dohodnutými pravidly skupiny, na jejichž formulaci má mladý člověk možnost se více méně podílet. Tím, že se podílí na formulaci hodnot a norem, které skupina uznává, je také zainteresován na jejich obhajobě a ochraně. Podstatný je i mýtus o svobodě individua v rámci vrstevnických skupin. Pocit svobody, který zpravidla mladí lidé ve vztahu k vrstevnické skupině mají, není dán tím, že by s nepřítomností autority rodičů a jiných vychovatelů mizely také normy jednání. Rozdíl je spíše jen ve fyzické absenci dospělých strážců norem. Ti jsou nahrazeni smluvním uznáním souboru hodnot a norem dané adolescentské komunity, který zpravidla není mnoho vzdálen od onoho souboru pravidel jednání, jenž platí v dominantní kultuře dospělých. b) Navzdory zmíněné relativně tuhé sociální kontrole poskytují přece jen vrstevnické skupiny nejvíce prostoru pro otevřenou konfrontaci různých proudů hodnot a norem, se kterými jsou mladí lidé v interakci v rámci intencionálni i funkcionální socializace. " Výchova v širším slova smyslu je vše, co působí na osobnost jedince čí na skupinu, tedy nejenom lidé, ale i události, věci, příroda, kultura (viz Kohoutek a kol, 1996). 19 c) Vrstevnické skupiny umožňují „testovat-}^n^P^h a.!ol.idaritu -''"S hodnot aňorern „světa dospělých". (Kabátek, 1994) Vrstevnické skupiny umožňuji „lc,^ ~-------- - r-j — ~ ™"aarItu v níků. Provokativní chování mladých ^Jf^^^^^^kcn, utv^ Vynezení problematiky neracnj Kdyžvěk členů překračuje hranice 25-30letsubkulturn) party se vetši nou ro někteří členové ale mohou v takto označené skupine přetrvávat, jeli kož pojcrn není přesně označen horní věkovou hranici. Kraus (1978) horní věkovou hrl 2 spatřuje nad 25 lety. Protože fáze mládí nemá v moderní společnosti přesněvym * lci hraníce, najdeme mnoho prvků subkultur mládeže i u starších lidí. Do určité ^ nahrazuje členům rodinu, poskytuje emoční, sociální i materiální podporu (Smol? 2008a). Podstatná pro jedince je i sociální opora, stav, kdy jedinci z okolí signalj, ' přijetí, ocenění, obdiv. Rovněž významným procesem je individualizace jedince Ondrejkovič, 1997). °V' Vtéto knize budemetedypovažovatmládežzakategorii, která jc značně volnáazál předevSím na konkrétním jedinci, zda sc označí a považuje se za součást mládeže^ nikoli. Sociologie respektuje vnitřní diferenciaci mládeže, přičemž konstatuje, že jde o j společensko-historický Mládež ze sociologického pohledu zkoumá subdisciplfo sociologie mládeže, která je definována jako „vědní disciplína, analyzující interakce a vztahy mládeže mezi sebou, vzájemné vztahy mládeže a jednotlivých skupin s jinými společenskými a věkovými skupinami, s organizacemi, stejně jako mnohostranné a vzájemné vztahy mezi mládeží a globální společností, na pozadí vzniku a utváření hodnot, norem, postojů14 a vzorů, jakož i skupinotvornčho procesu" (Ondrejkovič, 1994:13). Mládež tedy lze definovat jako věkovou skupinu, která je vymezena jakýmsi překlenovacím obdobím mezi dětstvím a dospělostí, v němž je završen fyzický, ale především psychosociální vývoj včetně profesní přípravy (Buríánek, 199fi,srov. Macek, 2003). Vněkterých společnostech je přechod mezi dětstvím a dospělostí prakticky dílem okamžiku a v postavení „mládeže" se ocitá jenom malá část příslušné věkové skupiny. Přesto se často setkáváme s vyčleňováním některých charakteristik mládeže, které pro ni platí jaksi obecně a odlišují ji od dospělé populace. Patří k nim např.: 1) měnící se závislost na rodině, postupné osamostatňování; 2) intenzivní příprava na profesi, dokončení volby povolání a stabilizace v něm; 3) specifický způsob života, zdůrazňující aktivity ve skupinách vrstevníků (party), převaha zábavných činností (diskotéky, sport); 4) zvláštní psychické rysy a radikalismus postojů15, zvýšená kritičnost a morální citlivost (Buriánek, 1996). rKboSSZ VnU,í P0"* vnímání' "^ení i chování. Postoje ke společenským *gj subkulturám, zejména jsou-li negativní, se nazývají předsudky (srov. Hewstone, Stroebe, 2 ^ subkultur nemožné. Dcfini,-,. subU lednotlivých definic a přWupn g znaky subkultur, Lzc ,cn ,.>ku "rSe zamčřuji na |cdnotIivé ^ZZnc0di subkultur, které jsou často rozdíln^!^ definice popsat množství nejrozn j ^ fh termínunc]zcvyhnout_ ' 'c«0sc V| [K' I Mílii ------ řiblížení základního termínu nelze vyhnout. "fktcrýmdcfi^ Pojernsubkulturaby ve P Jcrmin sc ,lžíval (např, Tal(.nU J «e 20. stole.., a to v několika vy označení typologické kategorie i í,f1 varianty včtíího Kuiiunimu w.~-,,—- , .....^vřtší,,,,, celku negující nčkteré hodnoty kultury dominantu, (srov. Gest, 1992; Hradí, 20« Kol ;996;Jandourek,2008;Hcath,Pottcr,2012;RoSzak,2015). U05i Podle Parsonse subkultury „působí jako negativní aspekt společenostl, protožc naruíují normativní řád, ale musíme sc smířit s tím, žc vc společnosti existují i když s nimi nesouhlasíme. Členové subkultur se chovají vlastně jako ostatní lidé ve společnosti - dožadují sc uznání, přijetí a konformity v rámci skupiny, i když ta sc jako celek vymezuje proto většinovému řádu. Subkultury jsou vlastně takové mikrosystémy s vlastními normami a hodnotami a v podstatě naplňují univerzální potřeby řádu a sytému, pouze ve svém mikrokosmu" (Kolářová, 2011: 19). Existují dva základní typy definic subkultury. Definice substanční sc pokouší vystihnout podstatu subkultury, definice funkcionální vystihuje funkce, které subkultury plní (Kol., 199Ó). Bell (1999) subkulturu definuje jako relativně „koherentní kulturní systémy", které v celkovém systému naší národní kultury představují svět pro sebe. Takové systémy vy víjejístrukturální a funkcionální zvláštnosti, které jejich členy do jisté míry odlišují od ostatní společnosti (viz Frciová, 1967, srov. Ondrejkoviě, 1998). Krech, Crutchfield a Ballachey (1968) za subkulturu považují tu část celkové kultury společnosti, která je typická pro některou výseč společnosti. 14 Termín subkultura podle Ondrcjkoviče (1998) byl původně termín používaný v etnografii a sociáW wtopologtt{^.On<^k»VicakoL>200O:66). , , . ,nv) SoeiUnčvcdní komunita ovlivněna Parsonsovým funkcionalismem přistupovala k denanttwn níkon,u-kdo P°strí>dá racionální důvod pro svou deviaci krom jednoho, žc mu nebyly spraví ^ WOdrtuJícI[normy chování (Munková, 2001). Podle Parsonse byla škála konformita-dcviaw^ a musí nľľ'ľ WskČh0 ÍEdnání'a tudřž 1 soclál^° V**™ jako celku, deviace narušuje ^ Nehoní, Vat InStÍtUCe Sociální kontroly « svými snahami o její eliminaci (srov. Munkg* jck. toÄôSíTT' (aJ,1,Cda" hl^ší příčiny deviantního chování a jeho ^aV$S*Í* Ktľm^ ^Äí^" .ouzCpoúspěchuveSPoUosti.DdikvenLcMaZoscVy^ WononnÄÄ ,rfi,ÉníV "kterém sektoru společnosti, ve městech apod-Väe,^^ bylo v té době jednotlivými autory označenoj*"J* (vi/ M"" ková,2001 akap j k°nCC "Plnosti existence jakýchkoli alternativních struKt __ Vyneíeni problematiky Předpona „sub" naznačuje svébytnost amové společnosti. Subki .i odlišnost od dominantní uchu mainstrc-tury ledy lvovi skupiny lidi, kteří sdílejí zvláštní hodnoty anormy.vnichžserozcházcjísdominantníncbomainstreamovouspolečností.aktcré nabízejí mapy významů, díky nimž je svět pro členy subkultury srozumitelný (Bar-ker, 200ň). 1 v současné diskusi o subkulturách někteří autoři pojem odmítají a nepoužívají. Například Cirtlcr (2001) jej odmítá s odůvodněním, žc termín „subkultura" obsahuje předložku „sub", která poukazuje na „nízké1 kultury. Z dalšího textu vyplyne skutečnost, společenské postavení dané , žc subkultury byly vnímány jako prostor pro deviantní kultury nebo její skupiny (srov. Barker, 2006). (Z toho důvodu zmiňovaný Girtler používá termín okrajová kultura.) Přesto většina sociologů používá právě výraz subkultura, který sc stal obecně prijímaným a je jedním ze základních sociologických pojmů. Termín subkultura sc v sociologickém pojetí vztahuje na specifickou skupinu, která jc tvůrkyní a nositelem zvláštních, odlišných norem, hodnot, vzorců chováni a životního stylu, i když se podílí na fungování širšího společenství (Kol. 1996; Dufíková, Urban, Dubský, 2008). Významný sociolog a teoretik subkultur Cohcn (1955a, b) zastává názor, že subkultura vzniká, když určitý počet lidí s podobnými problémy sc sociálním přizpůsobením má dostatečný počet interakcí a vytváří si vlastní pohled na společnost. Hebdige (1979: 81) rovněž v této souvislosti poznamenává, žc každá subkulturni „instance" reprezentuje „řešení" na specifickou sadu podmínek, na konkrétní problémy a rozpory. Například „řešení" nabízená subkulturami mods a Tcddy boys bylavytvořenav reakcinarůznépřílcžitosti,v důsledkučchožtytosubkulturyzískaly jiné postavení ve vztahu k již existujícím kulturním formacím (kultury imigrantů, rodná kultura, ostatní subkultury, dominantní kultura). Lze tedy konstatovat, že subkultury sdružují jedince, kteří mají společné specifické problémy a výsledkem je vlastní pohled na sociální realitu. Řešením kolektivních problémů je tak základem pro vznik subkultur. Podle Geldera (2007: 3-4), který se nad termínem subkultura zamýšlí z pohledu historického vývoje jednotlivých subkultur, existuje šest podstatných rysů či charakteristik. Subkultury: 1. jsou vnímány negativně jako součást volného času, jako neproduktivní, hedonistické a parazitické, které často umožňují „paralelní kariéru"; 2. ve vztahu k třídní stratifikaci společnosti vzešly z určité třídy nebo byly spojovány přímo s lumpenproletariátem (jak jej vnímal například Karel Marx); 3. nemají vztah k vlastnictví majetku, ale spíše je pro ně charakteristická teritorialita (v rámci specifického teritoria - např. klub, restaurace - se posiluje jejich identita); 4. se utváří mimo rodinu a domov; 5. jsou charakteristické tendencemi k výstřednostem azveličování (typické je hlučné chování, specifické oblečení, styl, užívaní jazykových kódů, spotřeba atp.), které jsou snadno identifikovatelné od „normální" populace; 6. jsou v opozici vůči masové kultuře. Subkulturni identita se ostře vymezuje vůči konformismu masové společnosti a procesu „zmasovění" (massifeation) (k tomu srov. Kolářová,2011:17; Kasal,2013: 55). 29 Dyoniziak (1968), další z autorů věnující sc subkulturám, základní termín d takto: „Jestliže více jednotlivců má podobné problémy a jestliže na základě sp0l '^°Va' zájmů a snah vzniknou dosti trvalé vazby mezi vrstevníky, kteří tvoří jen jim vídající a pouze je zavazující normy, hodnoty a vzory, pak jistý souhrn těchto11 hodnot a vzorů tvoří subkulturu vymezeného souboru." n°rem Sociologická vnímaní pojmu subkultura přesto bývají mnohdy odlišná, ale i podobná (jak je patrné i z jednotlivých výše uvedených definic). Subkultura jc e definována prostředím, v němž je tolerováno a provozováno něco, co je majoritou^'" važováno za deviantní nebo co skutečně deviantní je (např. podle platných zák potom obvykle bývá ostatní společností odmítána, odsuzována, stavěna do podřad'~ pozice a může čelit i hostilním postojům. Pokud není považována přímo za deviantní požívá v očích majority alespoň vědomí jinakosti a odlišnosti, je zřejmé, že motivací pro příslušnost k subkultuře jc také fakt, že v jejím prostředí lze dosáhnout kýženéh statusu a nalézt adekvátní roli v určité sociální skupině prostřednictvím internaliz vání alternativních hodnotových vzorců a disponováním jiným typem schopností než které jsou ceněny většinovou společností. Subkultura poskytuje prostor pro interakci, sdílení hodnot s podobně většinově „nepřizpůsobivými" jedinci a pocit ochrany před případnými odsudky ze strany ostatních i možnost kompenzace nenaplněného statusu v rámci majoritní společnosti. Subkultura jednoduše může usnadnit potřebu každého člověka někam patřit a mít zde slušnou pozici (srov. Beyer, 2002). Cohen (1955a, b) užívá v souvislosti se subkulturami termín referenční rámec {fremt of reference). Tento pojem se vztahuje k pohledu jedince (v subkultuře) na dění okolo něj. Referenční rámec je tedy souborem hodnot, které jedinec uznává a které odmítá, stejně tak jako způsobů, jak dosáhnout určitých cílů a překonat překážky, s nimiž se setkává. Veškeré lidské konání je tedy motivováno snahou o dosažení určitých cílů a překonání možných překážek na cestě k jejich dosažení. Cíle, jichž chce jedinec dosáhnout, a prostředky, které užívá, jsou obsaženy v jeho referenčním rámci formovaném v průběhu socializace. Pokud tento rámec do značné míry odpovídá referenčním rámcům ostatních lidí, které jsou v kontaktu s jedincem, je vše v pořádku. Pokud tomu taknen, může to být problém. Jedinec se chováz hlediskavětšinovéspolečnosU nepnjate^ způsobem a je sankcionován. Proto je logické, žc na takovou situaci jedinec reaguj že se obklopí lidmi se stejným referenčním rámcem. Právě vstup do subkultury^ ^ jako ideální řešení (srov. Cohen, 1955a). Čím déle je j i rámcem. ťravevsLupu^^"---- ritské skupině a zároveň distancování -sc od členství v podřadné skupme neelenske. (Heath. " Odl členské skup Potter, 2012:133) 37 dění významových kódů fJ^*f Xivľa postojů prostřednictvím ,|, společného uspořádávaní predmetu, bki koláže tak, aby označovaly odlišnost a .dentitu. Identita Každýjedinecz velkémíryjetím, zacoj< považován. P. L. Berger, T. Luckman, Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění, s. lfi Při popisu základních pojmů v teoriích subkultur mládeže se nyní dostáváme k s« žejnímu pojmu, kterým je identita. Ze sociologického hlediska je identita „jev, kte J " výslednicí dialektiky vztahu jedince a společnosti. Typy identit jsou však výhrj'? sociálními produkty a představují relativně stabilní prvky objektivní sociální reají! (míra jejich stability jc samozřejmě opět dána sociálně). Typy identit jako takové s stávají předmětem určitého způsobu teoretického uvažování v jakékoli společnosti dokonce i tehdy, když jsou stabilní a když je utváření individuálních identit relativně bezproblémové. Teorie identity mají své kořeny vždy v obecnějším výkladu reality, jSou zabudovány' do symbolického světa a jeho teoretických legitimizací a jejich odlišnosti související s rozdíly mezi legitimizacemi. Identita zůstává nesrozumitelná, pokud není umístěna v určitém světě." (Berger, Luckmann, 1999:172) Identita z pohledu kulturálních studií se týká popisů lidí, s nimiž se emocionálně identifikujeme, fenoménů podobnosti a odlišnosti, osobního a společenského. Kulturální studia" pokládají identitu za sociální konstrukt, neboť zdroje, kteié slouží jako materiál pro formování identity, jsou svým původem kulturní. Jde zejména oto, že naše individualita se ustavuje v procesu obecně nazývaném enkulturaceabez něj bychom sc nemohli stát osobnostmi. Identitu lze tedy nejpřesněji popsat jako diskurzivní praktiku, která to, co pojmenovává, současně i produkuje, a to s pomoci odkazů na normy či konvence a jejich opakování (viz Barker, 2006: 74-75). Sociálnípsychologie rozlišuje osobní a sociálníaspekt identity. První čerpápřede-vším z intimní sebereflexe a sebehodnocení, úhel nasvícení vlastního já je však trochu odlišný, než je tomu v případě sebepojetí a sebehodnocení. Podstatné je vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým. Spojuje se se zážitkem „já jsem já" a odpovídá na otázku „kdo jsem". Sociální aspekt identity je pocit začlenení, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i čase. Odpovídá na otázky typu „kam nm", „čeho jsem součástí", „odkud pocházím" a „kam směřuji". V tomto smyslu ÍW» přerůstá hranice existenciálního zážitku vlastního já. (Macek, 2003: 63) Při 11 V české mín k ! rostředí je původní termín caltHraíítwdies překládán dvíma způsoby. Ča kultun^Lf) ulturální studia, nicméně existují i publikace, které důsledně pracují s ternu autoA 0; (viz Daniel, Kavka, Machek 2013: 15). V českém prostředí však převažuje první _F ífla^U, užívají termín kulturální studia (srov. McRobbie 2006; Barker 2006; Kolářová 2011, ^„u př«%[ Soukup,V.2011).Iz toho důvodu bude v textu užíván termín „kulturální studia lS Q^ilní*5 citací). Cist autorů (např. Balon, Hladík 2010) také důrazně upozorňuje naodlisnos ^j^jní od kulturologie, která je vnímána jako „depolitízovaná, ideologicky neškodná *e*ingpoje1,3 což je v přímém rozporu s „aktivistickými" kulturálními studii. Kulturologie se lidské přirozenosti, různých kultur a lidí v konkrétní kultuře (viz Soukup, M. 2011- ^Vynezeni problematiky najcdincevrámcisubkulturmládržcisourwki,i • i - , , dání identity jsou i subkultury mlád'vr l ^ m! '"'^ ^ mmc- nápadnč vnější projevy nebo identifikace! urtíýX„ÍKA "iT T SobotkováNielsenakol.,2014). ' ' naPríklad hudebním stylem (viz Se skupinovou identitou souvisí , další pfjj,m. W,.r,m j( nfmnin( sk Tamatsu Shibunat. ve sve prac, o konceptech v/^h-jkích s, k subkulturám Hí fr rcfcrencniskupmybymelybýtspíšrvnímánypkorrtrrMv-rusvětynebosociálnísvětv (přestože nepoužíva toto označeni, myslí subkultury, 'v,z |r..,,n, Prorrf( rcnín, skupiny je charakteristický i fenomén odlišení11 (vi z Heath, Pottcr,2012] Úrovně pohledu na subkultury mládeže Jako podstatný ukazatel při studiu subkultur mládeže sc jeví i tzv úroveň pohledu na subkultury mládeže, která vychází z tzv. matice podmiňujících vliv ů. Matice podmiňujících vlivů vypovídá o prvcích, resp. úrovních, jež ovlivňují jedince jako člena subkultury. Úroveň (1) se týkávlastní identity jedince, který se považuje za součást určité subkultury mládeže.Tato úroveň představuje aktivní, expresivní, konající formu scii já, a další interakci užitou ke zvládání fungování v subkultuře, reakci na vlast ní vnímán i sebe jako člena subkultury mládeže. Úroveň (2) se týká interakce s jednotlivými členy referenční skupinv. Na této úrovni sc nalézá jednání, komunikace, myšlenkové procesy, nápodoba, debatování, sebereflexe, postoje, porozumění symbolům a kontakt s ostatními členv subkulturni sociální skupiny. Na této úrovni se odvíjí každodenní setkávání subkulturni skupiny a zvýrazňuje se identita jak jedince, tak i party. Na wrotiíiífJJ jedinec nevnímá ostatní z par t y jako jedince, ale vnímá skupinu jako celek. Sám je pak právoplatným a respektovaným členem subkulturni skupiny. Úroveň (4) se týká všech ostatních subkulturních skupin, jejíž členové sc identifikují a považují za členy určité subkultury. Na úrovni (5) je patrné setkávání jednotlivých subkulturních skupin 5 „konkurenčními" subkulturními partami. V podstatě jde o meziskupinové chováni. Jedince vnímá ostatní skupiny jako nebezpečí pro skupinu „vlastní". Díky těmto .jiným" skupinám se jedinec více identifikuje se skupinou „vlatní". K .cizím" skupinám má kritický, odmítavý postoj. Na této úrovni si lze představit konflikty mezi jednotlivými subkulturními partami, resp. mezi jednotlivými proudy v rámci jedné heterogenní subkultury (např. punkeři versus skinheads, ultrapravicoví skinheads versus tradiční skinheads). Úroveň (6) vychází de facto z uvažování nad předchozí úrovní. V této úrovni dochází k vnímání „spojeneckých" sukbulturn ích skupin v rámci jedné subkultury. Jedinec vnímá jiné skupiny jako podporující faktor. Na této Úrovni si lze představu kontakty mezi jednotlivými subkulturními partami z různých mest (např. při pop.su fotbalových chuligánů se jedná o utváření tzv. družeb či koalic). " OdliSení mi vždy inkluzivní a exkluzivní stránku. Obnáší potvrzení členství v nadřazené členské skupině a zároveň distancování .se od členství v podřadné skupme nečlcnské. (Heath, skupil-Potter, 2012:133) 37 ■ Mní sféru a rutinní procedury sociálního života" (Znei. . stojí mimo instituc.onalm steru ar r nebelánek 1997:27)' J fl ■ nianihoznítedynásledovní:„Sociálníhnutíjcsítíncf0rni., Syntetickádeňmce- Dian g. organizací angažovaných y ,^ntch na základě sdílené kolektivní identity- (Z^M 1 T^ľ'Tarrow (2007, podle Císař, 2008) tvrdí, žc sociální hnutí dávají veřejně svou Sá jiných hodnostářů, mateks dětmi, nebo naopak známek bojovnosti,,^ ádní uniformy54 či nástroje řemesla; arma . jednotu: připnuté odznaky, stužky do vlasů, transparenty nebo kostýmy, pocl vání v řadách, zpěv a skandování, symboly solidarity, jako ,c např. určitá barva-. počet: zjišťování počtu přítomných, podpisy peticí, poselství od členů (constitUeilt5) zaplněné ulice; . nfetonut: vzdorování špatnému počasí, viditelná ucast starých a postižených lidí, od por vůči represi, okázalé oběti, sbírky a/nebo dary. Podle Císaře (2008: 29) jsou aktivisté sociálních hnutí „jednotlivci, kteří věnují podstatnou část svého času nebo jiných zdrojů politickým, avšak zároveň přímo s volbami nespojeným aktivitám v rámci nějaké skupiny, platformy nebo organizace". Subkultura mládeže je rovněž sítí neformálních interakcí, ale tyto nejsou primárně orientovány na angažovanost v politických či kulturních konfliktech. Hnutí je sítí interakcí, není homogenní z hlediska složení skupin, ale z hlediska prosazovaného cíle. Názory, postoje i činy v rámci hnutí,sou vždy pluralitní, ambivalentní a často protikladné (k tomu srov. Sopóci, 1996: 94-106). Subkultury mládeže jsou především orientovány na trávení volného času než na aktivity ve prospěch dosažení cíle. Přesto je patrné, že subkultury i hnutí jsou často provázané a příznivci subkultur mládeže se na zapojení do určitých hnutí aktivně podílejí (např. aktivní punkeři v rámci antiglobalizačního a anarchistického hnutí) (srov. Bastl, 2001 a; Faber, 2006). Termín hnutí byl nešťastně používán i v trestním zákonu (v § 260), protože „připomíná hnutí ve smyslu politického subjektu podle zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích (zákon č. 424/1991 Sb.)" (Černý, 2008:154). Termín h nutí se objevuje i v novém trestním zákoníku (s účinností od 1.1.2010), kde se jedná o §§ 403 a 4 04, které se týkají „založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka" a „projevů sympatií směřujícímu k potlačení prav a svobod člověka" (blíže viz Trestní zákoník, 2009). Tato judikatura se především dotýká subkultury skinheads, resp. neonacistickťn" proudu v rámci této subkultury, případně militantního hardcor u, rapu či metalu. nS ůbec IZh T™ °dlÍSľ'e elcny dané skuPiny °d acnú jiných skupin od ných znaků ľostvíní T* ™ ^T"" Zavádí k°*formitu tfm, že eliminuje užívání vrlíjgj A»lS2řr rSÍfX0SÚ- Unií°rma)e P^ado-ě )ak demokratická tak e J koitľčÄ vodu (viz Heath, PotterX 174) P***** V™k™é ^ ^ Subkulturu (či podle zažitého Vynezcní problematiky hr>utí) skinhc označit za hnutí prokazatelně směřující k pôtkčen'^^0 CCl°k by'° 'Cn Vclicc "huí^ jící národnostní, rasovou, náboženskou či třídní -"ľ^ * °d E'°Věka ncbo hlása" tak, jak předpokládá skutková podstata trestného «„. T\ SkupmČ °Sob (Černý, 2008: 164) —"..nu podle:§260 trestníh o zákona. Stejně tak nelze subkultury považovat za hnutí na základě T 'k -, , z roku 2009 (viz Trestní zákoník, 2009). Trestního zákoníku Literatura Císař, O. m PolitýukU^,mts „ čcňérepubUee. Socidlníhnuttu Manská Spohé„U!t „ Mobítrans- formace a evropeízace. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Sopóci, J., Búzik, B. (2009): Základy sociológie. Bratislava: SPN-Mladé letá. Znebejánek, F. (1997): Sociální hnutí: teorie, koncepce, představitelé. Praha: Sociologické nakladatel ství. 1.3.3 Rizikovost subkultur mládeže Subkultury mládeže jsou také často spojovány s rizikovým chováním, resp. sociálně patologickými jevy (srov. Fischer, Skoda, 2009; Vejvodova Papiežová, Smolík, 2014a). Než se zaměříme na jednotlivé rizikové prvky a projevy subkultur mládeže, bude vhodné definovat a popsat termín riziko, resp. rizikovost. Pojem riziko pochází z italského risico, jehož etymologie je nejasná. Obecné výklady slova oscilují kolem variant: 1) nebezpečí nezdaru, škody, ztráty; 2) možnost škody, zt ráty, zranění, nezdaru nebo jiných škodlivých důsledků, ale (někdy) i 3) šance na zisk; 4) pravděpodobnost (stupeň pravděpodobnosti) škody, ztráty, nezdaru; 5) hazard; 6) možnost, že s určitou pravděpodobností vznikne událost, jež se liší od kýženého vývoje (Zeman, 2002; srov. Labáth a kol., 2001; Smolík, 2006). Riziko je pravděpodobnost, že dojde ke škodlivé události, jež postihne bud jedince, nebo společnost. V tom lze spatřovat základní dvě roviny rizikovosti, které se odvíjejí od existence subkultur mládeže. První rovinou je vliv skutečnosti, že jedinec náleží k určité subkultuře mládeže, což může (ale nutně nemusí) na něj mít negativní vliv. Druhá rovina se týká působení subkultur mládeže na společnost jako celek ve formě deviantního chování (např. vandalismus). Subkulturní teorie, které vznikly už v padesátých a šedesátých letech, chápou rizikové (deviantní, delikventní) chování jednotlivých členů subkultur jako způsob řešení kulturně podmíněných adaptačních problémů určitých jedinců a skupin. Jde o kolektivní (nikoli individuální) adaptaci na strukturální zátěž: deviantní či delikventní subkultury představují protestní nebo obranné reakce proti dominantní kultuře (Smolík, 2005a). Rizikové chování označuje takové vzorce chování, v jejichž důsledku může docházet k prokazatelnému nárůstu výchovně vzdělávacích, zdravotních, sociálních a dalších rizik, a to jak pro jedince, tak pro společnost (viz Procházka, 2012: 133; srov. Kyriacou, 2005:134). , Rizikové chování bývá velmi časo - vzhledem k osobnostnímu vývoj, jedince - účelové a v tomto smyslu funkční. Pomáhá řešit aktuální potřeby (zvýšit vlastni sebevědomí či pocit identity, sebedůvěru, zapojit se do skupiny vrstevníků apod J, to vsak nijak nesnižuje možné nebezpečí následků. (Sobotková Niclsen a kol., 2014:45). 41 VtČt0 "zvislosti se využívá zvyklost 10 soužití (v i 'HeluS,2015:172).SubkulturnfteorIe7v^fZtklH, ,l"Vli".ln,,|ll,„lrm:i;;T:v"j,,erm'"devl»Ce.Dc»iaec znamená „j,.. f'(l a^c je výsledkem koní. (l' ny (srov. Dat s«■ 4 lasti sociální, kdy „dochází k tomu, že počítač se stává pro mnoho lidí naňraz; šující se*»J a komunikace" (Miihlpachr, 2009: 95). Důsledky netománie lze člemt na iyzic[narUSenir oběh, zduFení šlach atp.), psychické (zhoršování kvality pozoronosti atd.) a so narušení přímých mezilidských vztahů atp.) (blíže viz Kraus, 2015:187). Vynezenl priiblerriauky sociální kontroly (před orgány činnými v „.sinu,, i .,-,„, soudy apod ) Tato ochrana může mít formu pravili pomoci, finanční pomoci, solidarity ipod Z nabídky sociálních deviací ., sociálně patologických'' „ vu, klero s, často sp.,|,.ji se subkulturám, mládeže, jsou nejvýznamněji zastoupeny tyto [Smolík, 2006 2008a-srov.Kraus, 1978;Ondrejkovič, 1997; 11roncová, Kraus,2007; Miihlpachr 2009 Fischc r Škoda, 2009, Vejvodova Papižová, Smolík, 2014a; Kajanová, 2014; Sobotková Niclscn a kol., 20J4; Kraus, 2014; Gřivna, Schcinost,Zoubková a kol., 2014); • kriminalita (typicky v delikventní skupině'10), • alkoholismus, • tabakismus, • narkomanie41, • promiskuitní42 sexuální chování (v minulosti např. hippie), • politická ortodoxic (rasismus, politický extremismus a radikalismus", antisemitismus, politické násilí), • sebevražednost (typické pro emo/gothic rock), • vandalismus4'1, • agresivita (kolektivní násilí"), " Sociální patologie sc zabývá zákonitostmi takových projevů chování, které společnost hodnotí jako nežádoucí, protože porušují její sociální, morální či právní normy. (Fischer, Škoda, 2010. 14, srov. Kajanová, 2014; 10; Procházka, 2012: 133; Sobotková Niclscn a kol., 2014: 491 Jedná sc o např. destruktivní asebedestruktivní chování lidí, skupin lidí nebo celých společností (viz Charvát, 2008: 60), případné o hodnoty a normy, které narušují bezkonfliktní soužití společenosti (viz Procházka, 2012: li 3). 40 Trestná činnost získává mnohdy nádech určitého druhu zábavy či soutěživosti, zaplňování přebytečného (nesprávně strukturovaného) volného času, potřeby „realizovat se" a kompenzoval neúspěchy či frustrující situace všedního dne. Trestná činnost jedince probíhá v delikventní skupině kvalitativně od lišně než při individuálním páchání. Skupina znmohonásobu jc možnosti jedince, odpovědnost za činy se přesouvá na vůdce či inšpirátora nebo zcela zaniká pod vlivem „kolektivního" rozhodnutí, činy jsou pod tlakem skupiny realizovány impulzivně, nedomyšleně, skupina vytváří rámec pro soutěživé jed nání nezřídka jsou zaznamenány i erotické motivy, snaha zalíbit sc nebo ua sebe upozornit. (Gřivna, Scheínost, Zoubková a kol., 2014:444) 41 Sak a Saková (2004) dokonce konstatují, že právě konzumace drog je jedním z fenoménů, který odlišuje současnou mládež od předchozích generací. 42 Promiskuita(z lat. promiscuus-promíchaný) jc doslova promíšení, střídání, ale většino use tímto pojmem rozumí typ sexuálního chování charakterizovaný častým, náhodným, nezávazným střídáním sexuálních partnerů. Promiskuitase převážně chápe jako individuální chování, méně frekventovaně jako střídání partnerů vc skupině. " Zajímavé sociologické a politologické sondy současného radikalismu mezi mládeží v České republice představil Holas (2013) a na Slovensku Štefančík a kol. (2013). Obě studie si všímají především vlivu radikálních politických proudů na současnou mládež, případně se věnují radikálním projevům části mládeže (např. „jaké problémy zasluhují radikální řešení"). 44 Vandalismus (termín je odvozen od germánského kmene Vandalů, kteří se zapsali do dějin mimořádně krutým zpustošením Říma v roce 455) je sociálně patologický jev charakteristický logicky nezdůvod-nitelným ničením různých věcných hodnot, obvykle jen pro radost z ničení, s tím spojenou zábavou a pocitem překonání životní stercotypie. Vandalismus obvykle patří k životnímu slohu adolescent ú, různých part i jedinců vesměs mužského pohlaví, zřídka dospělých osoh. V první řadě je nutné odlišit vandalismus od programového, instrumentálního násilí, kde ničení kulturních hodnot a civilizačních výtvorů není samo o sobě cílem, ale jen doprovodným jevem jinak motivovaného chování. Motivací vandalských činů je pouze ničit, a to pro iričení samo (Dekoj, 1999; srov. Kraus, 2015). ' V této souvislosti je v sociologii zmiňovaná teorie konvergence, která vychází z předpokladu, že kolektivní jednání vzniká jako důsledek situací, ve kterých se ocitají lidí se stejnými či podobnými vlastnostmi, charakteristikami, postoji, cíli atd. Podle teorie konvergence vznikají např. výtržnosti při fotbalových zápasech a po nich, na koncertech metalové či hip-bopové hudby atd., protože sc těchto akcí zúčastňují lidé sc sklony k násilnému chování (viz Sopóci, 199ó: 24; Sopóci, 2004:27). 43 , íkozovánf46, které sc nlůžc ^kytovat u nevyrQu, automutiliční chování (scbcp0^ gQthic rock), ných jedinců v prostredí stylu ^ jinázávislostníchovánítnctoman.e) Tab. 2 Vybrané subk^ury^^ Subkultura mládeže Neonarističtí skinheads SHARP skinheads RASH skinheads Punk Hardcore Graffiti Fotbaloví chuligáni Techno, tanečníseéna. střední malá velká střední velká malá velká Projevy násilí velké střední velké střední střední malé velké malé politická ortodoxie Užívání drog Vandalisni velká male střední Malá male milý velká střední nialy střední střední střední velká malé malý Malá střední velký střední malé střední Malá velké střední Svě, subkultur mládeže je velice dynamický, a ani uvedená tabulka 2 nepostihuje - I cTknlturv mládeže. Přesto je z ní patrne, ze kazda subkultura se projevuje t Sekta způsobem (srov. Smolík, 2008a, b). Sociálně patologické jevy jsou b«nř předmětem zkoumání sociální patologie, která se zaměřuje na zjišťování příčin eeneze důsledků, typologf zace atp. (Hroncová, Kraus, 2007:11). Sociální patologie - jako studijní obor - se rozvíjí především v posledních letech. Na fenomén vnímání subkultur se zaměřila i výzkumná sonda, realizovaná se studenty VŠ, ze které vyplunula tato zjištění: a) subkultury mládeže podle respondentů umožňují získat identitu, identifikaci, jistotu, možnost zařazení, pocit sounáležitosti a vyplnění volného času; b) nejpřitažlivější ze subkultur je taneční/techno scéna, skinheads a punk; c) jako nejmedializovanější subkulturu uvedli respondenti skinheads; d) za extremistickou subkulturu byli rovněž označeni skinheads (bez rozlišeni jednotlivých proudů); e) za nejmasovější subkulturu byla označena taneční/techno scéna; f) s drogami byla spoj ována taneční/techno scéna; g) s násilím respondenti spojovali skinheads (viz Smolík, 2005a). V této souvislosti je také vhodné uvést určité stupně sociálně patologického chování Jedná se o 1) normokonformní chování, 2) nápadné a provokující sociální chovám, disociální chování, 4) asociální a antisociální chování, 5} delikventní chování a 6) kr - minálníchování(blíževizOndrejkovičakol.,2009:35). , ri. Někteří autoři přímo definují část mládeže jako rizikovou. Labáth a kol. (2001) »r 2kovou mládež považují dospívající, u kterých je, následkem spolupůsobení^^ ' VySena Pravděpodobnost selhání v sociální a psychické oblasti. TOví^K'S 0?eněkolika způsoby, například se jedná o pálení svíčk^jgjjj Labáth a kol. (2001) si uvědomují, žc termín ri 1 přesto tento pojem volí z těchto důvodů: 1. pojem' ™.*m'ádcžmí& být diskutabilní pokryl uváděné okruhy sociálních problémů mfád , mád°sUtečnoušířku,abý statečný obsah, aby obsáhl celý proces od prvníchnen^ * "rizikí,vý" má do- Iku dochází k pro-Išíeh rizik pro jedince problémy v adaptaci jedinec nebo malé^'ociáTní'skapadn*chs,Snälú ažpozávažné tělem výše uvedených problémů mládeže mňv, k<-,< sPnlcčným jmenova- mfraadaptacc. ^ ^ "'P^ČFcni nebo nedostatečná Za rizikovou mládež (problémovou mládež, ohroženou ľ i - i mládeže, u kterých jsou v období dospívání soubřhern hinl, w u skupiny ciálních a kulturních předpokladů a vlivů v^^ÄÍ**1 ^^h, so-osobyzdlouhodobějšíperspektivyohrožujevezdrav^ a zároveň je sociálním prostředím toto chování spatřováno jako ohr 3 chován: mládeže souvis, s etapou psychosociálního vývoje, s níž je spo ena hled n .dentity, vyzrán, biologické, psychické, sociální a profesionální. Rizikovost chován je dale podmíněna kumulaci sociálních rolí a sociálních vlivů v nepříznivých rodin ných, partnerských a dalších společenských situacích. (Matoušek a kol. 2013 347) Za rizikové chování lze považovat také chování, v jehož důsledk kazatelnému nárůstu zdavotních, sociálních, výchovných a da a společnost. (Kraus, 2014:22) Oblasti rizikového chování lze Členit do několika skupin, přičemž jednotlivé skupiny rizikového chování se mohou vzájemně ovlivňovat. Těmito skupinami jsou: 1. rizikové chování v oblasti zneužívání návykových látek, 2. rizikové chování spjaté se sexuálním chováním, 3. rizikové chování v oblasti psychosociálního vývoje. Existence jedince v rámci určité subkultury je společenským faktorem, který může vést k rizikovému chování jedince. Dalšími faktory samozřejmě jsou individuální a rodinné faktory, které často vedou k úniku do světa subkultur a vrstevníků a trávení volného času mimo rodinu. Protože v posledním období stoupá počet těch, kteří přijímají rizikový způsob života, vzrostl i zájem o tento fenomén, který je často spojován se subkulturami mládeže (fenoménu současné mládeže se věnuje mj. i Světová zdravotnická organizace, WHO). Soudobá medicína a psychiatrie hovoří o tzv. SRCH-D syndromu čili syndromu rizikového chování v dospívání, který může vést k nebezpečným trendům, jež mohou mít vliv na život jedince, případně vést k trvalým zdravotním následkům. Jako projevy tohoto syndromu byly vymezeny tři výše uvedené skupiny rizikového chování. Do první skupiny lze zařadit nadměrné užívání návykových látek (nikotinu, alkoholu, marihuany a dalších drog). Do druhé skupiny patří snižování věku zahájení sexuálních aktivit mládeže. K třetí skupině je možné přiřadit např. zvyšování agresivity, delikventního a kriminálního chování, ale i se-bepoškozování a sebevražednost. Rizikové chovám' často pomáhá řešit současnou osobnostní nesnáz (zvýšit své sebevědomí, sebedůvěru, zapojit se do skupiny vrstevníků apod.). Tento aspekt však nijak nesnižuje nebezpečí následků (blíže viz Kabí-ček,2005:ll). Rizikové prvky vyplývající z členství v subkulturách jsou současnou mládeži vmnoha případech bagatelizovány. Ochota připustit rizika spojená se členstvím v subkultuře je nepřímo úměrná přirozené snaze (mladého) člověka po osamostatněn, se odinstitucioiialízovanékonformlty současného světa. Míra společenské akceptovatel- 45 44 nosti některých subkultur (mládeže) oficiálními instit hou stranu přímo úměrná míře rizik, která jejich pusorľľ^ ("aPř- Pol lat (Jusko, 2007). eniVespoleř_ Literatura Jusko, P. (2007): Rizikové subkultury súčasnej mládeže In K r patologie. Hradec Králové: Gaudeamus, s. 252-259. !aus-B-, HronCov- Labáth, V. a kol. (2001): Riziková mládež. Možnosti potenciálnych y datelství. y' 2 a'Ukol, mi en. prai,a. „ Miihlpachr, P. (2001): Sociální patologie. Brno, Pedagogická fakulta IV] (i Ondrejkovič, P. (1997): Negatívne stránky individualizácie mládeže iw UK. Ľiataslava: ped Smolík, J. (2008a): Subkultury mládeže a sociálně patologické jevy I dlnipatologických jew°j sVini-nft nfícn&Aň „„ „—'• '•" 11 MCSS,s. 101-108. a8°gická álněpatologických jevil Sborník příspěvků ze semináře sclírsociáínľp^to^1'K' ^ Subkultury mládeže: sociologické, psychologické a pedagogické aspekty 2. JAK ZKOUMAT SUBKULTURY MLÁDEŽE? Věda jako celek plní jak funkci popisnou, tak cxplanační (vysvětlující). Směřuje však zpět do praxe (funkce aplikační, např. při zavádění nové legislativy, preventivních programů atp.); přitom může jít o širší aspekty ideologické akritické, osvětové a vzdělávací. Podstatná je především analýza problému v sociální realitě, kterou Parsons (1997) vyjadřuje takto4': (téma) ISSUE (problém) PROBLEM (politika, např. preventivní) -»■ POLICY Pro potřeby výzkumu subkultur mládeže a podobných témat je užitečné rozlišit čtyři základní úrovně cílů: 1. Explorační (orientační, diagnostické) - snažíme se zjistit stav daného jevu, jeho základní podobu, rozsah (obvykle jde o nový fenomén, o kterém nemáme ani teoretické poznatky). Tento cíl byl naplňován především při prvotních výzkumech subkultur mládeže v šedesátých letech 20. století. 2. Deskriptívni - cílem výzkumu je systematicky popsat jev v jeho důležitých aspektech a vnitřních souvislostech, obvykle již na základě výchozího teoreUckého modelu. Tato úroveň předkládá teoretický model, resp. přístup, který nám pomáhá porozumět souvislostem a ověřovat vztahy uvnitř subkultur mládeže. 3. Explanační - vysvětlit jev znamená v jazyce výzkumu otestovat náročnější hypotézy kauzálního typu. Tento druh výzkumu předpokládá konstrukci teoretického modelu, užití sofistikované metodiky zkoumání i dobrou znalost zkoumaného objektu a vnějších podmínek. Celkem přirozeně se nabízí i konstatování, že pokud chceme něco vysvětlit (v tomto případě sociální jev subkultur mládeže), není to možné bez toho, abychom tomu rozuměli, stejně j ako to, že že vysvětlení nám může významně napomoci porozumění (blíže Ondrejkovič, 2008: 34). 4. Sociotechriický (prakticko-aplikační) výzkum směřuje k formulaci praktických opatření, a to v ideálním případě na základě odhalených zákonitostí vývoje, někdy však třeba jen na bázi kvalitně provedené diagnózy situace nebo podrobné deskripce (srov. Kuchta, Válková a kol., 2005). Subkultury mládeže, jak bylo a bude popsáno, nejsou novým tématem (blíže viz Be-nnet, 2002). Výzkum jednotlivých subkultur mládeže probíhá již mnoho desetiletí. Subkultury mládeže se staly oblíbeným tématem pro řadu kriminologů, sociologů, etnograf ů, sociálních psychologů, pedagogů, ale i novinářů. Studie vznikající přibližně od 70. let 20. století byly primárně teoretické a popisné, nicméně od 90. let vzn i kaly více empirické práce zaměřující se na problematiku kultury mladých a jednotlivých sub- " V sedmdesátých letech Herbert Blumer vytvořil konstruktivistický model sociálních problémů, podle kterého je problém cyklicky definován spíše než objeven: 1. existence sociálního problému, 2- legitimizace problému, 3. vymezení opatření, 4. vytvoření oficiálního plánu, 5. implementace oficiálního plánu (Parsons, 1997). 47 kultur vc vztahu k populární hudbě a k sociologickým tématům jako mus, kulturní kapitál, sociálnígeografie či lokální identita (viz Bennet| £0on dcrms Přestože tato kniha není metodolog.ckou příručkou, je třeba zmínit nektľ- 1)" kterými lze subkultury mládeže zkoumat, porozumět jim, pochopit a pop^H, tedy v tomto případě výzkumná metoda? psat-C0j^ Samotný termín „metoda" pochází z řeckého méthodos - cesta k něčemu , , o cestu k určitému cíli a současně určitý druh nebo způsob dosahování toh 1,4se Metoda jesystémemnějakýchpravideIproshi-omazdován,'aZpracováníhlf0tQ c'\ (Kulka, 1983). Qtsn^í 2.1 Kvantitativní a kvalitativní výzkum V metodologii sociálních věd existují dva základní přístupy: kvantitativní* a k tivní4' výzkum (viz Ondrejkovič, 2008: 88). Kvantitativní metody vycházejí z čipu verifikace hypotéz, které od počátku směrují výzkum (jednotlivé technik^'"' běr objektu, sběr dat, metody analýzy) k exaktnímu číselnému vyjádření. Smřiv k explanaci, k vysvětlení na základě odhaleného kauzálního vztahu nebo ale -zákonité tendence. Převažuje zde zájem a hlediska badatele. Typickým nastro^T řešení tu jsou statistické postupy či experiment (srov. Hendl, 2006). m Kvalitativní metody sice rovněž ctí zásadu objektivity vědy, avšak odmítají princi předběžné konstrukce skutečnosti aktivitou badatele. Spoléhají na exploraci: badatel musí vstoupit do terénu nezatížen apriorními předpoklady a poddat se zkoumané realitě. Nezdůrazňuje se objektivisticky odstup od skutečnosti, ale naopak subjekt -subjektová povaha poznání sociální reality, do které musíme proniknout a porozumět jí. Hypotézy tak stojí až na konci procesu zkoumání jako jeho výsledek. Typický je přístup monografický, zčásti typologický nebo historický (biografické metody -životopisy, vyprávění osob apod.) (Kuchta, Válková a kol., 2005). lak uvádí Disman (2000), posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích. Výzkumník tak často sehrává při výzkumu různé role; napr. úplného pozorovatele (identita výzkumníka je známa, přítomnost výzkumníka může ovlivnit chování pozorovaných osob), pozorovatele jako participanta (výzkumník je v sociální interakci se členy sociální skupiny, ale nepředstírá, že je skutečným parti-cipantem50), participanta jako pozorovatele (tazatel se zúčastňuje dění ve skupině, ale nezatajuje, že dělá výzkum), úplného participanta (výzkumník přijímá roli ve skupině, jeho role není nikomu ze skupiny známa) (srov. Disman, 2000:305-308). Termín kvalitativní metodologie se vztahuje k výzkumným procedurám, které produkuji deskriptívni data: psaná nebo mluvená slova lidí a jejich pozorovatelné cho-ií. Data v kvalitativním výzkumu procházejí mnohem menším počtem transtor- vani. <8 SKtSSAh04P?Étap,lk Vý2kumuV SociálníchvědáchjSoumetodypřírodníchvéd.P^po-15 Nčkterí'metodoloíoV°rcľänlUŽľm Pd°jl5té míl^ měřit a předpovídat. (Hendl, 2005:46) h t šumných ľaSí ľnf P ukva'ltatÍVní ^zkum frko pouhý doplněk tradičních kvanutativnft" ' dáchrovnccennépostaS S° * W.F.Whyic(l955)Pve vékJaLfJvTf0n"ami*?*™u.(Hendl,2005:49) rhicagur N ™li htetorikasmduSoW í'ľstudu Popího gangu italských chlapců v Ch.«* studujícíhogang-g™ S°r" k™šiny v m&tskémoWdu. Jeho pravá idenUta-^ ama jen vůdci gangu (Disman, 2000). K tomu srov. kap. 3.1. .cf. Kvalitativní výzkum má tedy větš Jak zkoumat subkulturu mládeže? niacl. NV».ll-».". y —.» — .,uy vĽts, naději předejít kontaminaci dat výzkumem samotným-Kvahtafvn, výzkum používá induktivní logiku. Nazačátku výzkumného procesu jc pozorovaní, sběr dat Pak výzkumník pátrá po pravidelnostech existujících v těchto datech, po významu těchto dat, formuluje předběžné závěry a výstupem mohou být nově formulovane hypotézy nebo nová teorie (viz Disman 2000)' V kvantitativním výzkumu získáme omezený rozsah informací'o mnoha jedincích přičemž jc lze generalizoval na zkoumanou populaci. Jak uvidíme při popisu jednotlivých škol a přístupů, které sc věnovaly subkulturám mládeže, je patrné, že oblíbené a logické jsou především přístupy kvalitativní. Vyplývá to většinou i z omezeného počtu ochotných respondentů'", tj. členů určitých subkultur. Roli sehrává nedůvěra ve výzkumníka, rovněž respondenti nechápou smysl výzkumu a jeho užitečnost. Kvalitativní metody byly charakteristické pro výzkum delikventního chování v první čtvrtině 20. století vc Spojených státech amerických (blíže viz kap. 3.1). Cílem bylo pochopit každodennost, která měla vliv na chování jedinců v rámci kriminálních skupin. Tomuto přístupu šlo především o poznání pravidel, motivací, významů a smyslu, stejní jako o to, jak jedinci své chování interpretují a rozumí mu. Přínosem kvalitativních metod je dobrá orientace v sociální realitě, k jedincům, kteří se podílejí na utváření subkultur mládeže. Přednosti kvalitativního výzkumu podle Hendla (2005) jsou tyto: • Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, íenomčnu. • Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí. • Umožňuje studovat proces. • Umožňuje navrhovat teorie. • Dobře reaguje na místní situace a podmínky. • Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti. • Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů (blíže viz Hendl, 2005; Disman, 2000; Ferjenčík, 2000; Ondrejkovič, 2008). Kvalitativní metody se snaží odhalit představy jedinců o okolním světě, odhalit významy, které přikládají svému jednání. Expertem je v tomto případě spise jedince, který působí vurčité subkultuře, gangu apod. Sociální vědec je v tomto momentu spíše naslouchající a snažící se sociální situace pochopit (analyzovat). Samozřejmě je zde riziko subjektivního posuzování a velmi omezená možnost generalizace. V kvalitativní interpretaci se celkem vědomě upouští od nezaujatosti výzkumníka, počítá se s jeho předsudky, předcházejícími zkušenostmi, názory a stanovisky, které ovlivňují porozumění a interpretaci. (Ondrejkovič, 2008:74) V kvalitativním výzkumu se často uvažuje o výzkumníkovi jako o jednom ze samotných nástrojů kvalitativního výzkumu. Kvalitativní výzkumník není jen nástrojem sběru dat, nýbrž aktivním prvkem, který s respondenty vyjednává kontextuálně zakotvené významy (viz Lojdová 2014:43). 51 Lojdová (2014:40) upozorňuje, že „v případě kvantitativního výzkumu se běžné užívá pojem „respondent", v kvalitativním výzkumu se ustálil pojem „mf ormant", který odkazuje k hloubkové informaci získané od participanta ve výzkumu". Toto členění jc v akademickém prostředí přijatelné, nicméně podle mého názoru termín „informant" v prostředí subkultur může evokovat „informátora", tj. osoby, ktera je vytěžována policejními složkami. Pro zvýšenou míru důvěryhodnosti výzkumníka a usnadněn, jeho vstupu do výzkumu by bylo vhodnější zřejmí ustálené „respondent" (k tomu srov. Stockclova, Chosn, 2013:29). 49 48 Výzkumník, stejně jako kterýkoli jiný účastník výzkumu, žije v Urči,. avýznamovčsíti.v konkrétním kulturně-spolcccnskcm.kontextu. Jeho z«a] * !% nitivní stránka) a zkušenosti či prožitky (experimentální stránka) formují K. často hovoříme i o vcítění, empatii, bezprostředním uchopeni podstaty sociálního jevu.ncjčastéjínazákladěpozo^ ( ^....., ,...... ^ , , o „umění" vcítit sc do života osoby, skupiny nebo jevu. (biizc Ondrcjkovič 200g. ^ není v tomto pojetí chápána jako výsledek Jol /koumat subkulturu mládeže? Osobní prožitek pobytu v terénu a jeho reflexe jsou do té míry subjektivní že dos, dobřenelzezcclas.andard,zoVatsprávnépos.uPy(srov.Soukup20149] Přítomnost výzkumníka samozřejm1 • může měnit zk< t předmětem analýzy. Objektivita ,. ' .... '",H1..11U ^Koumanou skutečnost, což sc ale etnografie nesnázi odfiltrovat, nýbrž také urin •42] . V maximálního omezení a zakryti zásahů do zkoumané skutečnosti, ale naopak jako výsledek jejich zviditelnění a reflexe Sku tečnost zde není stabilní, nezávislá, poslušně čekající na popsání mnohasměrným procesem, do kterého stále nčkd 2014: 31, srov. Bcnnct, 2000:456) Iv oblasti výzkumu subkultur mládeže se ustálilapravidlaetnografického výzkumu, což souviselo jak s otázkami objektivity, ta.k i etikou a využíváním interních znalosti z dílčích regionů a městských oblastí, a vstupováním do prostředí jednotlivých subkultur (viz Bennet, 2000). POMSíCíiefco Výzkum podle etnografických principů je možno charakterizovat jako systematický a dlouhodobý, což může vést k situaci, kdy se výzkumník dokonale začlení do zkoumané subkulturní skupiny, a je uznán za jejího příslušníka, což je známo jako „going native" (srov. Soukup 2014: 80). V tomto okamžiku není výzkumník vnímán respondenty jako „cizí", ale jako „jeden z nich". 2.1.1 Etnografický výzkum Pftníjiuf část wtekktuáhl odedávna podporovala moc udržovala dogmata, poääámla Se ' X tám A společnost je za to milovala. A pak zde, také odedávna, byli disidenti - jako ten pdn ™*J Řecku, co .kazíl mládež' a musel vypít bolehlav, nebo ti, co jc známe z biblických tem, kuřina i tak proroky, jako spíš kritickými intelektuály a které vždycky nakonec vyhnali do p0Hít/ am zavřeli do vezeni ?, s. i Chomsky, N.: Ptejte se, ale počítejte s trestem Výzkum subkultur mládeže vychází z přístupů etnografie, což je empirický a teoretický přístup zděděný z antropologie, jehož cílem je získávání podrobných popisů a rozborů kultur, založených na intenzivní terénní práci. Smyslem dané metodologie je produkce toho, co Geertz nazval hustý popis mnohosti a složitosti kulturního života, včetně jeho nevyřčených samozřejmých příkladů. (Barker, 2006: 50; srov. Soukup, 2014:21) Pro hlubší analýzu subkultur mládeže (např. postojů, názorů, předsudku, hodnot, idejí, sociálních patologií, aspektů trávení volného času atp.) je vhodné využít etnografický výzkum (etnografování52). Cílem takto zaměřeného dlouhodobého výzkumu je především podat holistický obraz specifické subkultury mládeže, resp. jednotlivé - lokálně ukotvené - scény. Základní charakteristikou je mimo jiné skutečnost, že se jedná o podrobně zpracovaný subjektivní náhled na určité osoby, situace askutečnosti, které sociální vědecnásledně interpretuje a hledá jejich skutečné významy. Další charakteristikou etnografického přístupu je vysoká míra flexibi.rty, kreativity a do jisté míry i improvizace. Obecně známou výhodou etnografie e výzkumu je fakt, že výzkumník je dlouhodobě spjat se zkoumaným terénem (scéno ^ což nabízí vyšší míru reliability a pochopení zkoumaného fenoménu, významný detailů či kontextu. b'tnapŕ'- Přirozeným prostředím (terénem) v případě subkultur mládeže mohou op^ klad kluby, divadla, fotbalové stadiony, restaurační zařízení, soukromý i verCl storatp. (srov. Lojdová, 2014; Stôckelová, Ghosh, 2013). s«onde»,L Výzkumník vstupuje do terénu, kde odborníkem není on, ale JeJ°'eJwkterf I z toho důvodu se výzkumníci dostávají (a dostávat budou) pod P*lbu/r ifikace * jim vyčítá neobjektivnost, která plyne z možného ovlivnění či přímo Wen , ^ zkoumanými skupinami/subkulturami. Stejně tak se nabízí i kritika scW ^^^^^ přítomností výzkumníka. " Ä' Pr°CeS'Ve herém se P"** vytvážení dat, teoretizace, rf^ PsanísteJ«<=)akosocialnívztallyvterčnuiePistémické komunitě. (Stôckelová, Ghosh, 201^' rú^2P í a analýzu, ale spíše o a něco zasahuje. 'Dvořáková a kol., 2.2 Techniky pro sběr informací o subkulturách mládeže Za vhodné techniky pro získávání informací (dat) o subkulturách mládeže z pozice etnografického přístupu se považují tyto: 1. Zúčastněné pozorování. Vědecké pozorování je obecně definováno jako technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímatelných projevů aktuálního stavu prvků, aspektu, fenoménů atd., které jsou objektem zkoumání (viz Reichel, 2009: 941. Pozorování lze také definovat jako sledování a zaznamenávání aktivit pozorovaných osob (srov. Gavora, 2008). Zúčastněné pozorování (vnitřní, participační) je metoda, při níž výzkumník sleduje cílovou skupinu nebo subkulturu „interně" z pozice člena (Hewstone, Strocbe, 2006; Girtler, 2001; Surynek, Komárkovi, Kašparová, 2001; Lojdová, 2014; Reichel, 2009). Charakteristické je, že výzkumník je v terénu delší dobu, např. i několik let. Tento specificky terénní výzkum šetření objektivizuje (srov. Girtler, 2001). V procesu zúčastněného pozorování musíme vykonat čtyři základní kroky. Prvním krokem při zúčastném pozorování je vstup do terénu a vytvoření kontaktu s účastníky situace. Druhým krokem je pozorování, které by mělo zachytit co nej-větší spektrum situací v dané skupině, subkultuře. Třetím krokem je zaznamenání informací včetně všech detailů. Čtvrtým krokem je hodnocení pozorováni a shrnutí poznatků. Zúčastněné pozorování v sobě nese znaky kvalitativní metody vtom, že ho nelze plně standardizovat. Nepředepisuje žádnou specifickou metodu zaznamenávání informací (blíže Hcndl, 2005: 193-201). Při výzkumu subkultur je metoda zúčastněného pozorování nejčastěji užívanou Technika zúcastncnéhopozorování klade na výzkumníka vysoké nároky. Človek zkoumající fenomén subkultur mládeže by měl být např. obeznámen se symboly, rituály, zájmy a způsobem života, stejně jako se specifickou řečí, slangem. Bez znalost. 51 těchto symbolu a především řeči není možné účin nejednat v " -Často může dojít i k nedorozuměním a chybným závčrůrn Zac'né kub)^ Při zúčastněném pozorování jc jedinec v kontaktu sc skůry kteří tvoří subkultury mládeže. Podle Jeřábka (1993: 65) jc ncb° jed sociálníhoorganismu,sociálníhoprostředí,kterčslcduie^ú'„OZOr°Vatcl |c(zk oumá), společenských vazeb, jc začleněn do situace a také výsledky jeho ' """^nífc podmíněny způsobem jeho začlenění do sledovaného sort-i P^Z°rovánii^ Přínosem je možnost optat se zkoumaných osob na pravé ,„-,» P^střYvU .....i.b__------ i . vyz»ann, „ LQi, 'sou jednání, vizáže. Samozřejmě je tu slabina, že výzkum nik bude; , K výhodám zúčastněného pozorování patří, žc tato metoda zkoumanými osobami. crn^iivn: ,x «,-w—r~ r , _~ ...^ metoda poskvt, ■ do kontextu vztahů a události, zvyšuje šanci na získání přístupu k V'llc(1 sažitelným datům, a poskytuje předporozumění etnosraficktfrv, j ]'?ak llcdc ,. , L , _i„......„u,,™-*,,, x, i,„......*, b^ucKym datům Z)llc. le, žes diska příslušníka zkoumané skupiny či komunity. Nevýhodou nac > d jedná o metodu časově náročnou55, která je ovlivněna pracovitostí aď '• výzkumníka. Omezení, která brání realizaci zúčastněného pozorování^ t?" vyplývat z věku, pohlaví a sociální či etnické příslušnosti výzkumníka'í's"10!,1011 2014: 94). Dalšími nevýhodami je možná ztráta objektivity, a v případe kd^t dinec stává součástí situace, problematizuje se neintervenčnost takového pl^' rování (viz Jeřábek, 1993:70-71; Ferjenčík, 2000:163). Za doplňkovou metodu zúčastněného pozorování lze použít i focus group/metoiu ohniskových skupin54 (blíže viz Morgan, 2001). Nestandardizované (neformální, volné) rozhovory. Tento typ rozhovoru je založen na spontánním generování otázek v průběhu interakce. Nashromážděná data se liší od rozhovoru k rozhovoru. V mnoha případech se můžeš jednou osobou provést několik takových rozhovorů (blíže viz Hendl, 2005: 175-180). Ne-standardizovaný rozhovor je flexibilní, otázky lze různě kombinovat na základ! odpovědí od respondenta. Respondent reaguje bez seznamu odpovědí, spontánně, často užívá slang, což pro samotného tazatele může být slabina výzkumu. Tento přístup umožňuje zaznamenat nejenom fakta, ale i hlouběji prom nos do motivů, postojů, ale i nálad jednotlivých respondentů (srov. Gavora,2UU , ichel,2009). Informace získané z rozhovoru jsou nezpracovanou surovinou, kterou )£ t utřídit, analyzovat a pečlivě vyhodnotit (blíže viz Ferjenčík, 200 ^ ^ ^m 3. Standardizované rozhovory. Při standardizovaném rozhovorem^ otázek nebo témat, jež ]e nutné probrat. Rovněž může být taza estan£jar[jiZace seznam možných odpovědí, které mají napomoci tázane"1ľjížeViZDísnlin' otázek (nebo jiných stimulů) je redukcí získávaných informaci ( aťegp0ndcr>í 2000:172; Hendl, 2005:174). Časový rozsah šetření j e rámcové ur . je o něm předem informován. (Reichel, 2009:113) dnotlivý0'1 V případě realizace standardizovaných rozhorů s příznivci je ^ tur lze doporučit, aby bylo zvoleno klidnější místo (napr. ka " Platí také, že delší pobyt v terénu v případě zúčastného pozorování zvysu) su restaur^1 t.rdiabilituWolC' 4 ■hli"* výzkumu. Hlavním přínosem, který mohou ohniskové skupiny projektům založeným ^ pre vání nabídnout, je koncentrovaný pohled do způsobu přemýšlení účastni kuse (blíže Morgan, 2001:39-40). Jak zkoumat subkulturu mládeže? protože na rozdíl od rozhovorů nestandardizovaných je třeba více klidu i řasu j z toho důvodu ze respondent většinou vybírá sc seznamu možných odpovědí Jeho preference by tak nemělo ovlivňovat nevhodne zvolené prostředí. 4. Analýza osobních dokumentů/obsahová analýza. Studium dokumentů jc založeno na vhodně zvoleném korpusu dokumentů a jeho následné analýze a interpretaci. Jako osobní dokumenty lze analyzovat úřední dokumenty, veřejné dokumenty, osobní deníky, letáky, novinové články atp. (srov. Jeřábek, 1995; Reichel, 2009). Obsahová analýza může být realizována kvantitativně (objektivní analýza sdělení jakéhokoli druhu) nebo kvalitativně. Obsahová analýza sc může zabývat právě tak obsahem sdělení jako jeho formou, autorem i adresátem takového sdělení. Obsahovou analýzu lze realizovat kvantitativním i kvalitativním způsobem [blíže viz Disman, 2000:166-168, Ferjenčík, 2000: 184-189). V obsahové analýze jde v zásadě o prozkoumání obsahu prostřednictvím vytvořené soustavy kategorií, ve kterých jc zjednodušeně vyjádřen předmět obsahové analýzy a určené jednotky měření (viz Surynek, Komárkova, Kašparová, 2001: 132-133). Pro realizaci obsahové analýzy textů se používá postup, kdy: 1) vymezíme základní soubor textů; 2) vymezíme významnové jednotky textu (např. sc jedná 0 slovo, tvrzení čí téma) a 3) stanovíme jednotlivé analytické kategorie, které klasifikují významové jednotky (blíže viz Cavora, 2008: 147-149; srov. Jeřábek, 1993: 85). Při výzkumu subkultur mládeže je možné tímto způsobem analyzovat např. subkulturní ziny, hudební časopisy, hudební nahrávky, autobiografie či oficiální dokumenty (k tomu srov. Smolík, 2016). 5. Dotazníkové šetření. Dotazník je vysoce efektivní technika, která může postihnout veliký počet jedinců při relativně malých nákladech (časových i finančních). Podstatné je, aby každý dotazník měl jasně stanovený cíl a promyšlenou strukturu (viz Gavora, 2008). Problém u výzkumu subkultur mládeže je však v počtu ochotných respondentů dotazník vyplnit. Zajímavých zjištění ale lze dosáhnout 1 při výzkumu široké veřejnosti na téma subkultur mládeže, případně mládeže samotné [srov. Smolík, 2005a). Výhodou této výzkumné techniky je především anonymita respondentů a časová nenáročnost pro respondenty. Nevýhodou je nízká návratnost (blíže viz Disman, 2000:141-143; Hendl, 2006: 51; Gavora, 2008: 132). 6. Focus group (ohniskové skupiny). Focus group/ohniskové skupiny mohou sloužit jako zdroj kontrolních údajů, které budou doplňovat primární metodu (viz výše), nebo fungují jako samostatná metoda (srov. Reichel, 2009). Při použití ohniskových skupin jako samostatné metody slouží ohniskové skupiny jako primární způsob sběru kvalitativních údajů stejně, jako tomu můžu být u zúčastněného pozorovozání či individuálních interview. (Morgan, 2001:14) Morgan (2001: 35) jako jednu ze silných stránek ohniskových skupin spatřuje v tom, že je dáván prostor takovým skupinám respondentů, které by jinak „nebyly slyšet". Jedná se tedy o metodu pro získávání informací ke zvolenému tématu od skupin, pro niž je charakteristický sdílený zájem. Focusgroup je metodasociálního zkoumání ve formě strukturované diskuse, která zahrnuje zjišťování názorů a myšlenek od malých skupin účastníků. Diskuse musí být řízena zkušeným mo- 53 cm (výzkumným pracovníkem). Klíčovou cnaraktcristikou („ ní zapojení celé skupiny a interakce mezi jejími Cleny. Metoda íot."S Rr"11 ivcna na čtyřech základních bodech, jejichž správné naplngnf rjCUj8r°'J derátorem (výzkumným pracovníkem). Klíčovou charakl je aktivi je postaven,. v>_, ..v.. ^............— ----t""cnirj i úspěšnost aplikace této metody a tedy získání kvalitních a relevantních d to: 1.synergie; 2. moderátor; 3. velikost skupiny;4. homogenita. Focus^..3"' ls°u s a ľ P íchdat"'Uic >■<'' /koumat tubltulturu mlade/e? ické podobě vvpadá v praxi tak, žc skupina 6-10 osob, přibližně stejnéh^'* společenského statusu, sedí u kulatého stolu či v kruhovém rozestavěv ^ a debatuje na vybrané téma. V rámci správného sběru dat by mela být fal 2v'dlí' určitá pravidla. V první řadě je důležité určit si hlavní cíl Či cíle celé focn, ^ ť ■ - - < •• které bn^-------„ , US8fOUD Potom přichází na řadu plánování počtu „sezení", které budou potřeba T P visí na objemu dat, který chceme nasbírat a také na konkrétním tématu DflU *' je asi ale být si vědomi toho, že není ani tak důležitý počet sezení, jako kvalita f kaných dat. Dále je důležité určit časové ohraničení každé f ocus group - ta by *í~ álně" měla trvat mezi jednou až dvěma hodinami. Obecně by mělo v Časové r0Vj ji a počtu sezení platit pravidlo saturace (viz Vejvodova Papiežová, Smolík, 20l4rjľ Tento přístup byl využit ve studii Navrátila, Čermáka a Horoščáka (2000) s ni. zvem „Životní styl brněnských skinheads: Metodaíocus group". Design studieby] kvalitativního charakteru, jednalo se o moderovanou focusovou skupinu, které sc účastnilo 10 skinheadů. Studie popsala sociální status, hodnotovou orientaci vztah k minoritám, vztahy k vrstevníkům, rodičům a autoritám u vybrané skupiny skinheadů. Tato explorativní studie představila vybranou skupinu skinheadů na základě .focusového sezení", které se týkalo rozhovorů na témata týkající se mj. dětství, zaměstnání, sebepercepce a sebepojetí, vztahy k blízkým osobám, ale i kontroverzních témat (násilí vůči menšinám) či otázkám trávení volného času. Studie prezentovala získaná kvalitativní data ve formě narativních rozhovorů, přičemž tento empirický materiál autoři přirovnali „ke skládání mozaiky" (Navrátil, Čermák, Horoščák, 2000:84). Girtíer (2001) při výzkumu subkultur jednoznačně dává přednost kombinaci zúčastněného pozorování spojeného s volným rozhovorem, poněvadž jsou podle něj vzájemně provázány. Fungují společně, protože pozorování není možné bez rozhovoru a naopak při rozhovoru automaticky probíhá pozorování partnera. Dyoniziak (1968) ve svém výzkumu v letech 1960-1963 používal kombinaci těchto technik: pozorování, rozhovoru a čtyř anket s otevřenými a uzavre"^. otázkami. Další výzkumné postupy, strategie a vývoj výzkumu subkultur deže bude uveden dále v textu (viz kap. 3.1-3.3; srov. Bennet 2000). ibkuiw 2.3 Zásady realizace terénního výzkumu subkultur mládeže Nyní uvedu několik zásad, tipů a rad při realizaci terénního výzkumu sut mládeže: 1. Dodržuj pravidla a normy subkultury, nikoli pravidla většinové sPokČn°jl^. 2. Predsudky nejsou dobré, pokud je máš, alespoň se je snaž reflektovat a.po 3. Pred začátkem výzkumu si osvoj historii, významná jména, hudební akce a reálie dané subkultury. tním' 4. Mkladněseseznams prostředím subkultury (restauracemi,bary, kon* halami, fotbalovými stadiony). 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. Podstatný jc dialog N< ľ.i jr,|,„ | I i byli, Zkus poznat lež, ironii f i nadsázku ili í ., C.alr-dialosjusc aktivně účastníš Přemyslel vzely o tom, i o ti bylo h ■ < no, «< jní tal nebylo a mělo být. ľ přemýšlej i o tom, co ti řečeno než tvůj partner vybuchne smíchy. Nejsi sociální pracovník. Nejsi policista („řízl"). Nejsi soudce. Dobrá paměť je výhoda, špatnou paměť nahrazují terénní poznámky"'. V prostředí subkultur mládeže si nehraj navíc, než jsi. Neptej sc respondenta pouze na jeho subkulturu, ptej se i na reflexi jiných subkultur. Věk v subkulturách mládeže hraje roli, ale podstatnější je alcriví-a jet Snaž se naučit a správně pochopit slangové výrazy. Používej je v komu- • s respondenty. Z akcí s respondenty neodcházej dříve. Nikdy neprozrazuj své respondenty třetím osobám. Dávej pozor na vlastní, nepodložené interpretace. Své závěry poskytni k ověření lidem z prostředí subkultur mládeže. Posledním tipem je Voltairův výrok: „Nesouhlasím s vámi, co říkáte, ale navždy budu bránit, abyste to říkat mohl." Věřím, že čtenáře napadne i mnoho jiných pouček, tipů a rad. KonkréL-.ějš: p n stu ~; výzkumů subkultur mládeže budou rozebrány i v kap. 3.1-3.3 Literatura Bennet, A. (2002): Researching Youth Culture and Popular Music: Methodoloeical Critique. TheBritish Journalof Sociology. Vol. 53, č. 3,s. 451-466. Disman, M.(2000): Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro uživatele Praha; Karolinum. 3. vydání. Hendl, J. (2005): Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Kuchta, J., Válková, H. a kol. (2005): Základy kriminológie a trestní politiky. Praha: C. H. Beck. Ondrejkoviě, P. (2008): Interpretácia a vedecké vysvetlovanic v spoločenskovednom výskame. Bratislava: VEDA. ' Terénní poznámky nejsou fotografickým otiskem reality. Zúrocuje se v nich naäe «dihni. nibytě vidění, zUšenosti%moccsympatie i amipa.^^ výzkumu" (blíže viz Lojdová 2014:47; srov. Stockelova. Ghosh, 2011:17). 55