Bezproblémové rýmovačky o lásce vystřídah DCípiuun-...— -j— j J uaiV text zachycovaly některé oblasti každodenního života ^ tickém vidění, jakého je schopné pouze umění Zr^06' tových písniček skupina přecházela k propracov % skladbám a k albům, jež za pochodu posouvaly Nástup Beatles a dalších britských kapel načas imerickou hudební scénu, stejně tak jako předtírn^' Evropu, ČSSR nevyjímaje. Pro mnoho českých fan ků byla právě britská hudební invaze nejinspirativněiš-obdobím, v němž rockové hudbě mnohdy nadobro rT padli. Byl to důležitý milník a přišel pro Ameriku v pravý čas, v období, kdy rock slábl a začal se odklánět od svých kořenů a nebezpečně přichylovat k hlavnímu proudu pop music. Anglické skupiny znovu připomněly jeden z hlavních hudebních zdrojů -rhythm&bluesa vrátily rock zpět ke svým kořenům. Kapely jako Rolling Stones, Yardbirds, Manfred Mann, Animals, Spencer Davis Group či The Who se brzy dopracovaly k osobitému stylu vlastních písní (podobnému chicagské formě R&B), jimiž uchvátily postupně celý svět. Britská hudba byla v celých USA přijímána s nadšením (snad kromě skupin, jimž konkurovala) a britská móda rovněž ovlivnila teenagery po celyc^ Spojených státech. Společnost v USA však byla pje^ jen jiná, mnohem konzervativnější než v Bnt^"Ue ze hé vlasy, stejně jako minisukně šokovaly. Mick jagg^, skupiny Rolling Stones vzpomínal, jak na neho a ^ členy kapely byla přivolána policie, protože se p< Q pou v bazénu bez podprsenek. Zděšení pohcis poznali, že se nejedná o ženy, ale dlouhovlasé m prý nepopsatelné.113 f dím Sp°Íe' Daleko tvrdší střet s konzervativním Prost/,^ j0hn L^' ných států poznala skupina Beatles a předevsi BYL TO JENOM ROCKNROLL? n0n, když na jedné tiskovce prohlásil, že Beatles jsou popu. 1 „ní lP7.fi. A ac tato zra a íistř non-----*i fť 103 113 The History of Rock and Roll... c. d.. epizoda 3. PJugg'"* In- lérnějgí než Ježíš. A ac tato zcela jistě nepromyšlená věta môla směřovat především ke svobodě umění nespoutaného jakýmkoli náboženstvím, nebyla v tomto kontextu pochopena a vyvolala v USA hysterické a svým způsobem neadekvátní reakce, kdy byly na hranicích severoamerických měst páleny fotografie a desky této liverpoolské skupiny. Do budoucna však právě tento incident podle mnohých odklonil Johna Lennona z cesty „pouhého" muzikanta a „baviče davů" k angažovanému a revoltujícímu umění. DLOUHÉ LÉTO „KVĚTINOVÝCH DÉTÍ" (1965-1971) Politická situace po Kennedyho smrti a především po vyslání dalších vojáků L. Johnsonem v roce 1965 do Vietnamu"4 vyvolaly nejprve zklamání mladé generace z popření slibů nově zvoleného prezidenta a později i protesty po celé zemi. Vietnamská válka nemohla být americkou mládeží přijata, pochopena, natož vlastenecky podporována (koneckonců měli to být oni, kdo měl narukovat do armády). Nepředcházel jí žádný Pearl Harbor a ani nebezpečí komunismu, kterým se americká propaganda oháněla, nemohlo přesvědčit veřejnost o smysluplnosti této války, která ve svém konečném zúčtování přinesla více než 56 000 padlých amerických vojáků a 2 miliony zabitých Vietnamců. Na rozdíl od konce 2. světové války chyběl po tomto krveprolití pocit vítězství. Starší a konzervativní generace počínání establishmentu Především v počátcích vlastenecky podporovala. Koneckonců válka proti komunismu bylo něco, v čem tato generace vyrůstala, ale s tím, jak se válečný konflikt prodlužoval přibývalo obětí, klesal také počet přívržencii teto,vau) • P°dle některých historiků Vietnam rozdělil USA více nez obcanská válka. ní:0" navrh°val zvýšit počet vojáků sloužících ve Vietnamu ze 7 500 U5 000. KURLANSKY, R.: Historie USA. Kapitola III. Kolébka rocku své fanoušky především mezi Sffi*?^ N bezvýchodných časech přimkli k noví " 86 V těí ak vzpomíná Patti Smith, nástrojem"tb S?* a h*d Jak vzpomíná Patti Smit£ nástrc~ "rT3h« la opět elektrická kytara.'- Protestm' hľ t P testůsesta nevzniklo hned, vyvářelo se postÍpÄ^ * to s hnutím hippies. Dlouhé Was^A?87?'!*-vané košile, sandály, barevné korá e haíucl ľ' baUko' gy, východní mystika, bydlení v komun"h ľSľ dr°-rocková hudba byly pro hippies toj^g** ideologie nebo masové projevy nesouhlasu. HippL bvi| přímými následovníky generace beatniků'- let padesátých 115 Příběh pop music a politiky... c. d., část 2. Příští zastávka: Vietnam. 116 Beat generation (česky beatnici) bylo umělecké a literární hnutí, které vzniklo ve 2. polovině padesátých let v USA. Název celého hnutí je spojen se jménem Johna Clellona Holmese, který roku 1952 vydal román s beatnickou tematikou Go (Jde se. Běž, Jed). Ten měl totiž ještě v rukopisné verzi název The Beat Generation. Název údajně vymyslel Jack Kerouac. Beatnici se vyznačovali nonkonformním způsobem života, stavěli se do konfrontace s tradičními hodnotami a s tradiční literaturou. Pokoušeli se najít vlastní styl, jenž byl založen především na popisu vlastních životních zkušeností - toulání se po USA, happeningy, experimenty s drogami, sexem atp. V poeziiiseaj\_ soustředili na nalezení vztahu mezi autorem a čtenářem proto zacaa i verše veřejně recitovat, nejprve v různých barech, galeriích a i na velkých mítincích. Poezie byla často doprovázena ,azz; Beatnici byli nezřídka ovlivněni orientálním, náboženským e. W představami, které si většinou vykládali velmi n**^,^!* k obrazu svému. Neoblíbenějším se paradoxně sta zen ředev^ ším výrazným prvkem, který ovlivni la =^; fag* básníky, byl jazz. Jazzovou hudbou byla často d p ^ odčtyfif ulid0 básníky, byl jazz. Jazzovou hudbou oy d^r"£obng znali již od č vystoupení. Hlavní představitelé této skupiny » osobně tfch leľ, kdy společně studovali; po«tkemp ad ef**^ „vru kalifornského města San Francisco kd« se US^ější představitel P Beach.která se tak stala — prozaici Jack Kerouac, Chandler Brossard^ Ginsber* básníci Charles Bukowski, Kenneth ^ Joh As Ferlinghetti, Gregory Corso, ^^^„g Feldi»a» ad. Robert Creeley, Alan Dugan, Robert Duncan, BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? mantických utopistú čtyřicátých let 19. století Tito 'ľristavitelé opoziční kultury pocházeli, stejně jako nová , především z bohaté vzdělané bílé mládeže která byla ky sv (N suzíváním drog i mnoha hudebních experimentu, zvuk VědCÍ Z univerzity v Tennessee zkoumali intenzitu v hl»U 3 d°Šli k závěru, že dochází k poškozování buněk hleniyždi, části ucha.)'" 117 118 TIND !! ÍUrlanskybu shi' d- e-: Děiinystátů/USA 'amtá* M-: 1968. Rok ktPrú ntřňsl světe. 'amtéž s. 209. 968. Rok, který otřásl světem Praha 1994, s. 714. c. d., s. 208. Kapitola III. Kolébka rocku zhnusena válkou ve Vietnamu, rasismem, požadav-fch rodičů i politiků, splašenou technologií a ome-ou mentalitou společnosti, která zaměňovala zbožnost Ztzboží. Po zklamání z organizovaného politického protestu se tito lidé s nadšením přikláněli k vábnému krédu, které hlásal Timothy Leary: „Zapoj se, vylaď se, uleť.""7 Po jistou dobu bylo módou žít v městských enklávách. Centry hippies se stalo San Francisco a tamní čtvrť Haight-Ashbury a v New Yorku East Village. Později se tito mladí stěhovali na venkov, aby si vyzkoušeli život v komunách se vším, co k tomu patří. Jejich ovlivnění beat generation vyplývá i z rozdělení hlavních center nového hnutí. Zatímco v newyorské East Village se kontrakultura soustředila kolem Abbie Hoffmana, Allena Ginsberga a Eda Sanderse, mladí ze západního pobřeží naslouchali v San Franciscu Lawrenci Ferlinghettimu. Nástup Beatles, britská hudební invaze a americká odezvaná ní rozhýbaly i obchod s hudbou a pozměnily některá dosavadní pravidla hry. V roce 1967 se výnos z prodeje hudebních nahrávek dostal na historicky rekordní částku Jedné miliardy dolarů. Díky vysokoškolským studentům se rovněž změnila struktura a poměr singlů a alb. Počet se za posledních deset let zdvojnásobil a v roce 1967 se P0Prvé prodalo více alb než singlů. Tento trend pokračoval v roCe 1968.»« Byla to doba velmi hlasité hudby a v sou- vlMOStl ! 1 Nová doba přinesla i novou estetiku, obalv nowi , byly stále propracovanější a se svými nezvyklým ■ se stávaly přímo uměleckými artefakty Nezvvklff^ fíe a pulzující grafika pak zapadaly do všeobecn 8ra' tu marihuanového opojení, pocitu „být na tripU'' ňovaly nekonečné možnosti zkoumání Ať již & Um°ž' The Graduate [Absolvent), který podle mnohých nl " skryté obsahy, nebo písně od Beatles, které se rozebíral jako by šlo o Tennysonovy básně. Marihuana a LSD se ale staly, tak jako hudba a umění, synonymem šedesátých let Allen Ginsberg v roce 1967 nabádal každého, komu jevíce než 14 let, aby minimálně jednou vyzkoušel LSD.,20O rok později vyšel The Electric Kool-Aid Acid Test Torna Wolfa, v němž autor tuto drogu vychvaloval a popularizoval. LSD hluboce ovlivnila mnoho hudebních skupin a populární hudbu vůbec. Album Beatles z roku 1967 Sergant Peppeŕs LonelyHearts Club Band [Klub osamělých srdcí seržanta Pepře) odráželo hudbou, texty i obalem experimenty, které skupina s drogou prováděla. Některé z písní přímo popisovaly fantazie prožívané pod vlive*> LSD. Nadešla doba psychedelické hudby ^f^^ obalů. Možná právě kvůli tomu, že se, pn P-lou^n ^ hudby užívaly drogy, PjP^^ boký význam. Zatímco Abbie ^auvermarketu", ultra-album k „příchodu Beethovena do upenna konzervativní a antikomums^ Society prohlásila, že album predvach doko ^ ^ ^ 20 KURLANSKY. M.: 1968.Rok, který otrá s světem ^ mRub.nJ 121 Abbie Hoffman, spisovatel, zakladatel ^JJ^íg radikál, člen Chicagské sedmy, odsouzeny za y roku I* Národním sjezdu demokratů v Chicagu v ^1968. ^ 122 KURLANSKY. M, 1968. Rok, který otřásl světem... c. Allen Ginsberg a Timothy Leary. Archiv Beat museum, SF, USA. Society proniasna, ze aiuumpiouvB---~— Hílína Puiyhrái,, -ľ ť vymývání mozku, což dokazuje, že se; Beatles, podíl .^y h d celosvětovém komunistickém spiknu (!)■ dby rodn^ «*an Alrpl volila kvůli slovům „rád bych tě vzrušil' vysílám A Day in the Life a marylandský guvernér Spiro Agnew vedl kampaň za zákaz písně With a Little Heipjr ^ ^ Friends, protože zde čtveřice hudebníku zp ^ iakse dostat do nálady.-3 Beatles nevymyslel ^ rockovou hudbu ovlivněnou užíváním LbU' iské sku-postavení mu pomohli otevřít bránu. Santra ^ Piny hrály acid rock již několik let, ale jen nekie Íako Jefferson Airplane či Grateful Dead uspěly !lm měřítku "estože pies na Re6 2 byla naznačena možná návaznost hnutí hip-ní'Qaněktner-aCÍ beatniků' nebyla samozřejmě stoprocent-6re odlišnosti upozorňovala jak Janis Joplin, tak 123 217. Kapitola III. Kolébka rocku BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? i Peter Albin z její doprovodné skupiny Bio Rr f, Holding Company »«Janis Joplin prohlásila?t^nú% hippies, protože hippies věří, že snaha o zlepšení není smysl. Konstatovala, že v tomto smyslu jesníšek amá „Beatnici nevěří, že se věci zlepší, a říkají- KčlT^ zfetujse a užij si'.'"25 Prezident USA Ronald Reagan * času definoval příslušníka hnutí hippies jako „člověk k rý se obléká jako Tarzan, má vlasy jako Jane a smrdí i Cheetah'"26 - možná nepřekvapivé hodnocení u jednoh z ultrakonzervativců z řad republikánů, avšak ani společ-nost nepokročila od padesátých let k tomu, aby se vzdala tradičního pohledu na odlišnost, jinakost. Veřejnost měla hnutí hippies spojené s délkou vlasů. Vlasy ostatně poskytly název i brodwayskému představení z roku 1968 (Hair). V temže roce se po celé zemi objevil na 2000 billboardech plakát zobrazující zarostlého osmnáctiletého mladíka a nápis: „Učiň Ameriku krásnější, zkrať si vlasy!"127 Těžko se divit podobným reakcím Američanů proti příslušníkům hippies, když i budoucí prezident USA Kennedy dostával dopisy, v nichž stálo, že - pokud to myslí s kandidaturou na nejvyšší funkci vážně - měl by se nechat ostříhat.128 le Hudba šedesátých let se netýkala jen politiky a arog,^ také sexu. Koncerty často znamenaly, stejné jako P demonstrace, předehru sexuálních radovánek, Janis j se svým drsným hlasem pronesla na jednom z tato neméně drsná slova: „Cílem mé hudby nem£ ^ bouřili, ale abyste sizašukali."™ I populární slogan „Make 109 Kapitola III. Kolébka rocku Peter Albin. Archiv M. Vaněk. Love Not War" (Milujte se, neválčete) ukazoval na spojitost se*u a protestů proti válce.130 ní vJše zmíněné je důležitý především onen protest-P°tenriál U17 3 hlaVně rockové hudby- JeJ1' ..revoluční" lyneuv0ě^'Že dě'iny v šedesátých letech se pohybova-ivkontew. ľým.temPem> ale rok 1968 byl mimořádný v vkontp J"1 iGiujjtjin, aie tok iyoo uyi uuuw*—j *a»is» rontrňilsvětem c. d., s. 217-219-Sr ' t[ xtu daného desetiletí. Dne 4. dubna 1968, pouhé 124 KURLANSKY.M.: ^68. Rok. který otřásl světem . c. d. ' » dny poté ______ , , též ÚSD, COH. sbírka Rozhovory. Rozhovor s Peterem Aio » ^ 125 KURLANSKY. M.: 1968. flo*. který otřásl světem... C. - ■ 126 Tamtéž, s. 211-212. 127 Tamtéž, s. 212. 128 Tamtéž. 129 Tamtéž, s. 217. 130' didoVat^Poté' co se L. Johnson rozhodl, že nebude kan-a Prezidenta USA, byl na balkoně memphiského amtéž. Country foe & the Fish. Archiv B. Mellon. motelu v Tennessee zastřelen Martin Luther King.13'Kin-gova smrt vyvolala vlnu smutku jak v černých, lakbíljd kruzích a stala se podnětem dalších nepokojů v šedeséú amerických městech, z nichž nejvážnějšími byly události v Chicagu. Série atentátů pokračovala, nepřežili ani senátor Robert Kennedy ani Malcolm X."2 Válka ve Vietnamu nabrala na intenzitě, v Paříži a dalších západoevropsky městech vypukly studentské bouře, Československo by napadeno vlastními „spřátelenými" státy vedenými^ ským svazem. 131 TINDALL, G. B. - SHI. D. E.: Dějiny států... c. d„ s. W^f^éotr* 132 Malcolm X byl černošský kontroverzní vůdce a mluvčí nábož^h 20. slo,f" zace Nation of Islam (Národa islámského). V šedesátých '^^enl"1 "J veřejně vyjádřil nespokojenost Afroameričanů s jejich p°teZí,W>{0 společnosti, spíše však mimo společnost. Jedna ze zásadn I hvla. že černošští obyvatelé USA nejsou Američané- m,,IJ!»W«0CKNIQll, Na řadu násilných událostí roku 1968 vá hudba, některé z nich dokonce vyvolak^'3' r°ck°-ioncert v Chicagu byl plánován jako hudební H r°t,Válečný proti válce. „Zúčastnilo se jej ale jen asi 5 ooo liT°n$[lace z toho byli vládní agenti," vzpomíná Wayne K P ovina piny MC 5 a pokračuje, „měly tam být všechny kTpT^ šfy prát, proudu: Jefferson Airplane, Country Za^ru Fish, Big Brother and the Holding Companyaddšfvt \ říkali, že tam pojedou hrát, nakonec byliMC5jedi M se ukázal. Koncert jsme odehráli v Lincolnově parku h pódia přímo na zemi. Agenti rozdmýchávali neustálépoTč ky. Chicagská police projížděla pořád davem namotorkách a vrážela do lidí. Byla tam spousta špatných vibrací Měl to byt rockový koncert, ale nikdo se neusmíval, vládlo tam napětí V okamžiku, kdy jsme přestali hrát, policie zaúto-čila. Velmi tvrdě. Řezání obušky, spousta krve 111 Kapitola lil. Kolébka rocku 133 Příběh Melton Fish. Archiv M. Vaněk. Pop music a politiky... c. d., část 3.. Bojza lepší svět- Graham Nash ze skupiny Crosbv Stillc . nahrává ihned po incidentu píseň Ch sh^\ z časopisu Rolling Stone přichází s náľn?0"hn C8 hudba je adekvátní formou protestu iS,6*' že na z listu Time jde dokonce o protestu, proklamaci nových hodnot, hVrW°USy*f4 Situace za vietnamské války provoLv!?0^ mu především studenty. Obraz společnosti ktkalis prezentován na univerzitách, se tvrdě střetá imbyl ní realitou ve Vietnamu, není proto divu žľ, tú propukaly revoluční nálady, radikalismus araA kritika kapitalismu. Nejpregnantněji to bylo vyjádřeno v manifestu, v němž skupina studentů ze San Františka vítala skupinu Rolling Stones při jejich páté šňůře po USA v roce 1966 slovy: „Zdravíme a vítáme Rolling Stones, naše druhy v zoufalé bitvě proti maniakům, kteříjsou u moci. Revoluční mládež světa slyší naši hudbu a inspiruje se jí. Bojujeme gerilovou válku proti imperialistické invazi v Asii a Jižní Americe, bouříme se všude, rovněž na rockových koncertech. Nazývají nás odpadem a delikventy s vymaštěnými hlavami, ve Vietnamu nanashafr jí bomby, v Americe se pokoušejí, abychom válčllLá svým vlastním kamarádům, ale tihle parchantiW^ vás Stones hrajeme a posloucháme na svých xa cích. Pomocí vaší hudby půjdeme osvobodl!^adny.Jo\-žalářů, strhneme státní školy a vojenské zaK^Ái ling Stones - kalifornská mládež slyší vaše P ^^„j, žije revoluce!'"3' Těžko říci, zda měla amer ^ ^ trativa strach z Micka Jaggera a Stones, ^qW^ vnímáni jako nevychovaní frackové s pn i prot, ffl Sám Mick Jagger to vysvětlil jasně: Ja té^[0 mu nerevoltuji, jen nechci patřit k tomut nemá nic společného s rebelií BYL T° JENOM ROCK-NROLL? "135 5S»F 134 Tamtéž. 135 Tamtéž. zftj PiatótBígBrořherandHoídíngCo.ArchivM.Cain0vd. Rock se nemohl prezentovat jako J^^Sy.^ nity teenagerů, bez ohledu na všechny socia - c_ by to stejně iluzorní, jako hledat v něm P0^Jtento prvek kých aspirací, s nimiž byl spojován. Avsa^omí hudebníků. komunity začal hrát důležitou roh ve ve ^..^kon. Společná zkušenost a politický záměr obsan ^ ^det)-ceptuální klíč, který měl postavit ume Leek úspěch.Ten níků do kontextu, který nevylučoval kom bnímU trhu, už dlouho neznamenal konformitu vuci u komuni-ale spíše uměleckou realizaci toho, co r° hudby, který ^spojovalo dohromady. „Nový typ' r°c* komprornisy. sl^oval osohní ideje, aniž by dělal kome^n ^ a byl tudíž autentický, vystupoval ny by] cho-sP°lečného prožitku všech teenageru, a a {edy plata. Pen znamenat i komerční úspěch. Neim že excentrický individualismus roclcnv.il, se ospravedlňoval tím, že vyjadřuje nW Uměl«" kb nageru, je velice vzdálen od ejcTsocS? ^2 se vyjadřoval, že ji chce údajnei£Ä?S& ° £ hudebníka se měří jen jeho majetkem a hS£?^ McCartney to při jednom interview vyiádfi , TI ^ ci upřímností: „Proč nemůžeme být komunZ 7?X°^ v tomhle světě špičkovíkapitalisté."™ V Myjs^ Jeho souputník ze skupiny Beatles John T mn t viděl mnohem složitěji, V^ovědi protlt"ľtS ho studentského hnutí Black Dwarf, který tvrdil fc^ ralni a nehumánni systém musí být bezohledně zničen rl psal: „Nestarám se o to, co si vy, levice, střed, pravicenebo jakýkoli zatracený chlapecký klub myslí. Nejsem jen proti establishmentu, ale i proti vám. Povím vám, co je se světem špatně - lidé. Chcete je snad zničit? Dokud vy nezměníte své mozky, změna nemá šanci! Povězte mi o jediné úspěšné revoluci. Kdo podělal komunismus, křesťanství, kapitalismus, buddhismus atd.? Choré mozky, nic jiného."™ Lennonovo angažmá v mírovém hnutí konce šedesátých let a počátku sedmdesátých let bylo nepřehlédnutelné, a to jak pro fanoušky, tak pro FBI i samotného amerického prezidenta Nixona. John Lennon věřil, že revolta je neznale musí proběhnout mírovou cestou, tedy v duc „Make Love Not War". Svoji aktivitu projevil kone y ^ devším písní Revolution, kterou reagoval na ' liJc0U proti demonstrujícím v Chicagu. Proti^válecnou sy^^. ^ oplývala i jeho Bed-in konference, kdy pred no " úské posteli pod plaKai, ^ i konference, kdy přec soolu s Yoko Ono v manželské posteli pod V^a&fi ce! Bed Peace! Svoje počínání pak při omn^dal vysvětloval, že v posteli se nedá vá cit a, naW g ^ aby symbolicky strávili jako protest týden v P ^ hali si vlasy. V jedné z Bed-in tiskovek z roku „rezidentu Nixonovi, aby vyhlásil mír, který je eknn. ■ El který mu přinese oblibu.- V tomto oKtatSľ Celých USA zpívala Lennonova píseň Give Peace a Chin ce (Dejte šanci míru): „Každý mluví o pytlismu. o prcismu, o hulismu, fanglismu o tvýismu, o jehoismu, ismu, ismu, ismu... Chceme jenom říct, ať má šanci mír. Každý mluví o revoluci, evoluci, masturbaci, flagentaci, regulaci, integraci, meditaci, OSN organizaci, vy jste borci... Chceme jenom říct, DEJTE ŠANCI MÍRU!" Podle historika Gore Vidala přišla píseň v pravý čas. Lidé byli vystrašeni. Báli se, že budou muset narukovat do války, se kterou nechtěli mít nic společného „Občas se sice bojovat musí," upozorňuje Vidal, „ale za každou cenu asi ne. Proč na to nejít jinak? Zpívat o lidské pospolitosti, o lásce, o míru? A náhle se vše změní, slyšíte naléhavý hlas lidí, jejichž oči vidí přicházet sluhu Páně a chtějí to slyšet pořád dokola, bojovou hymnu republiky, která jim přináší s/iu."«9 q j vietnamské váiky se na sklonku šedesátých Jet jevil většině společnosti jako naprosto zřejmý a neoddiskutovatelný, i když se americká propaganda stále snažila Přesvědčit národ o opaku. Jak uvedl žurnalista listu Time. Waher Cronhite: „Vietnam byl strašlivý omyl. Měli jsme ochránit demokracii v zemi, kde neexistovala, jižní Viet-"am hyla monarchie, k tomu hrubá. Bojovali jsme za ztrátou věc, ještě než jsme do té země vkročili. Přineslo to l^íc mrtvých, z toho 40 % vojáků přišlo o iiyotpopTO-b°vuPrezidenta Nixona, kdy před volbami roku 1968 bU*ladým Američanům, že má plán, jak ukončit válku ve 138 USa^007S ^OÍln Lennon: Jakou moc 'arntéž. élrock-n-roll Dokumentární film 136 Tamtéž, s. 111. 137 Tamtéž, s. 108-109. Vietnamu. Místo toho v roce 1970 vpadl d Válkou v Indočíně ztratil Nixon u mladých ,5^°^% tu a popularity, pokud ji vůbec kdy měl Násl T* resPek demonstrací, kde se kromě zpěvu rockové }, ala«W Peace a Chance (podobně jako tomu bylo v bôľ ny"Giv* práva, kdy se píseň We shall Overcome která s T hymnou za desegregaci a občanská prával vvl?J, né* plakáty, které vytvořila Yoko Ono a na kterých táfytaké is over, if you want it". K největšímu střetu démon t'*' s policií došlo 4. května 1970 na Kentské státní unfi v Ohiu, pn níž byli zabiti 4 studenti. e „Ohio 2970 bylo důležitým a rozhodujícím momentem" říká hudební publicista Dave Marsh. „Studentská odezva na invazi do Kambodže, vraždění dětí, a pak 4 mrtvina Kent State University v Ohiu, brutalita policie proti demonstrujícím v Orangeburgu v Jižní Karolíně, to už bylo moc. Crosby, Stills, Nash and Young v reakci na mrtvé nahrávají téměř okamžitě píseň Ohio, ve které tvrdě zaútočili prou vládě a prezidentovi. ,Cínoví vojáčci a Nixon přicházejí, konečně víme, na čem jsme, toto léto slyším bubny znít, čtyři mrtví v Ohm.' Mládež nikdy nepovažovala Nixona za dobrfb°ff^tol ta, ale po této události to bylo úplně jasné. Nepi' ^ tváři" w Lennon v této době vydává album épís-zřejmě koncepčně nejsilnější dílo. Ve stejnoj m ni se vyzpívává i ze šoku z Ohia, Vietnamu v z násilí. „Představ si, že není nebe, jde to, jen to z "s' zí, je jen obloha. TO JENOM ROCK'N'ROLL? představ si, že lidé nepoznají nic než mír... Řekni klidně, že jsem snílek, ale nejsem sám. Přijde den a ty se přidáš, celý svět se přidá." Protiválečné hnutí v USA se rozrůstalo a navíc dostalo povzbuzující injekci v podobě veteránů z Vietnamu. Publicista Martin Sheen v jednom z interview uvedl: „Vojáci říkali, tohle už dál podporovat nebudeme, byli jsme tam a viděli, co jsme způsobili. Ta bolest je příliš velká, hlavně v našem nitru.""2 Křis Kristofferson přiznal: „jejich příběhy mě velice dojaly. Byl jsem zděšen, co se tam opravdu dělo.""3 Vietnamští veteráni tak poskytli protiválečnému hnutí legitimitu. Jeden z nich vzpomínal, jak při armádních pochodech na ně pokřikovali „Podporujeme naše hochy ve Vietnamu!" a oni jim odpovídali „My jsme ti hoši!" A tím veškerá konverzace skončila.144 Rocková hudba byla důležitá nejen proto, že měla alespoň částečně pomáhat burcovat mládež k tlaku na ukončení války, ale rovněž promlouvala přímo k vojákům. To potvrzovaly doslova stovky veteránů. Jste tam v džungli nebo v táboře, čekáte, až půjdete do akce a vtom uslyšíte z rádia Jimmiho Hendrixe. To vám připomene, že existuje svobodnější svět, ne jen bláto a krev, uprostřed kterého žijete... Vzpomínám si, že jsem na kopci ve Vietnamu Poslouchal z rádia Creedence ClearwaterRevival, vystihli Přesně moje rozpoložení a pocity. Písničky z té doby m mne vyvolávají silné emoce."145 Ed Sanders z Fugs říká: ,.Hod-ne veteránů mi říkalo, že když se vrátili z patroly, dali si lointa a poslouchali Kill for Peace."146 Bratr Edwina Stana volal domů, že jeho písnička War na všechny vojáky silne 142 příběh 143 TamtéžP0P mUSJC ° P°litiky- c u'íarn,éž- . d., část 2. , PfíšU zastávka: Vietnam. 11? Kapitola III. Kolébka rocku 140 Tamtéž. 141 Tamtéž. n imillí Sa \ ■ Í Hippies. Archiv M. Cainová. zapůsobila. Martin Sheen to shrnul: „Řekli nahlas, tohle nemůžete dělat naším jménem, dali nám hlas, jak to dělají všechna velká hnutí. Dali hlas němým a umožnili těm na okraji se zúčastnit a říkat pravdu dávným způsobem, prostřednictvím umění."1147 Duch kulturní opozice se zhmotnil v hudební festival ve Woodstocku. Především při vystoupení Jimmiho Hendrixe a jeho sólové improvizaci na téma americké hymny Star Spangled Banner. „Bylo to jako zjevení," vzpomínají mnozí, „velký černoch s bílou kytarou před skupinou bělošských dětí, v pondělním ránu na poli, ve státě New York, kousko-váním hymny vytvářel hudební portrét toho, jak Ameriko sebe samu trhá na cucky. Hraním národní hymny jako seta výbuchů, sirén, výkřiků bolesti podal výmluvnou výP°viiU6 o tom, co USA dělají ve Vietnamu Vietnamcům i sobě. 147 Tamtéž. 148 Tamtéž. . ,s dobová tabule-WP M. Cainová. HIPPIES USE BACKDOOR NO EXCEPTIONS I 119 Pamětníci slavného Woodstocku připomínají hmatatelný a očividný posun ve srovnání s podobným festivalem, který proběhl v roce 1967 v kalifornském Monterey. Kytarista Barry Fish Melton ze skupiny Country Joe and the Fish vystupující na obou festivalech je popisuje slovy: „Monterey byl festival plný naděje a idealismu, hnuti hippies bylo ve svém zenitu, kdy se všichni usmívali, zdo-b'h květinami, zdálo se, že změníme svět. Bylo to vidět iv dokumentu z festivalu, kde byl záběr na nějaká děcka, která na tomto festivalu věšela kytky kolem krku policej-n,h° Šéfa, který se také usmíval. To je Kalifornie v roce J67 a všechno vypadá dobře. A potom střih - Wood-2969. Svým způsobem to trochu vypadá jako válec-(ům no- Mo frontová linie, lidské bytosti proti elemen-tozh w ř° Zdpas Q Popové z toho taky nemají potěšeni, hmaZnetye^TsmívaiL odpor vůči establishmentu ,e Vaněk °2009bírka Rozhov°ry. Rozhovor s Barrym Meltonem vedl Miroslav Kapitola III. Kolébka rocko 120 autobus Arch,vK*Cainovú BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? • Ju se stane dav samotný. Již prostá čísla vzbuzovala fest'V<]NoVá generace předvedla svoji sílu velice přesvědčivým úctU' uam Ale ještě větší dojem vzbudila jemnost a míru- 121 Kapitola III. Kolébka rocku ZpŮSUuoi----- , aúlovnost téhle „Flower Power". „Mír a láskď. f , mtto této události, která se stala symbolem ceít Z Billy Graham*" viděl, co se děje a byl vzteky Ä*** filmu Woodstockje zachycen v onom historickém tu, kdy si rve vlasy a ječí se zběsilostí v očích na t„ ?°Tf~ m která právě provádí invazí pozemku areáľu Vžt tihajzlíc, si am nekoupili lístky! Jsou jako ti jihoameričtí mravenci,'rval do kamer. Jediný ZDňsnh ,v,t- u"'enctí Tro li *u Timoľvle^W^edrm ^ na festivaJ ve Woodstoc" cholením tohotn i°i Se osobné nezúčastnil): „ Vyvr-Woodstocku B 1 t dniho léta dekády se stal festival ve •generace babvbonZ^Z^0 de™°™trace spojené síly víkendu na jed ' milionu Udí se sešlo o jednom větší městoitrí^T m'Stě' aby sPolečně vytvořili třetí nejvíc tripů s LSns YorL Instant™ metropole! Na sto nebylo zanříř * porody ° «ř úmrtí, z nichž ani jedno nezúčastnil li dro8ami- Záměrně jsme se festivalu °kci zakáže nV?** městská P°,icie hrozila' Že °*ľ n>'ků. Hudebn° nebudou eliminováni někteří z účast-° kontrolu JejWh °8enU manévrovali, lidé bojuj*' « neměli ani tušení, že skutečnou hvězdo" m SU» SÄ Woodstock, 3969. Archiv M. Cainová. 150 JDU. Franklin Graham znamý jak0 Billy <^££S£ ^hovm poradce mnoha americkych prezidentů, pies »J»JJ^L 15, LEkArRrblÍkíinům' P°i»° W osobní přátelství s Richardem N.xo AKY. T.i ZdfaiesJcy paměti. Olomouc 1996. s. 382. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? I WOODSTOCK A SPECIAL REľllHT BV Hlt ft a _ pr>m-,DC „.TT V. EDrroRs0hRO|JJN.c stone Woodstock Speciál Report, RS. ArchivPopmuseum. V tomto ovzduší je však slyšet i válečné bubny. J. Edgar Hoo-ver, ředitel FBI, využívá tuto organizaci jako nástroj politické policie. (Noam Chomsky152 upozorňuje, že i v USA mohl být kdokoli neoficiálně prošetřovaný.) Docházelo k masivnímu 152 Americký lingvista židovského původu, tvůrce tzv. Chomského hierarchické klasifikace formálních jazyků, emeritní profesor lingvistiky na Massachusetts Institute of Technology (MIT) a také levicově orientovaný aktivista známý svým kritickým vztahem ke globalizaci a jejím dopa ^ k válečným konfliktům, k zahraniční politice USA, Izraele a dalších v ^ Od své kritiky války ve Vietnamu v šedesátých letech minulého s ° ^ se stal díky mediální politice ještě známějším, především mezin8» ^ Obecně je považován za klíčovou intelektuální osobnost levého politiky Spojených států. 123 Kapitola III Kolébka rocku Woodstock - letecký snímek. Archiv M. Cainová. užívání odposlechů, falešnému obviňování a zneužívání právního systému. Vláda využívala FBI k zastavení disentu. V tomto ovzduší byl rovněž zavražděn vůdce Černých panterů,153 3 PMtérůľ'6" k Black Panther Party for Self-Defense (Strana černých Black Panľh P°branU)" P°d tímt° nazvem- )enž M Poději zkrácen na mladíci Hueep Ty' '* V ří'nU 1966 založili dva nespokojení černošští s'tuace v qL ' , ton a B°bby Seale z Oaklandu ve státě Kalifornie. 0statl>íchměst S kriticka' Přestože se příliš nelišila od většiny zeiména policieP?e.ných Států' Rasistické vraždy, na kterých se podílela !*> strach a nedři i ^ denním P°řadku. Většina místních černochů t demdakobvli m nÍC >iného- než Jen čekala a upírala své naděje p tona Bobbv s | tln Luther King a jeho kolegové. Spolužáci Huey P. nji,avili ia filozof V*** nechtěli Íen nečinně přihlížet. Svou organizaci Podle 2ákona každ 6 m°CÍ 3 odhodlání Malcolma X. V Kalifornii a ý právo nosit u sebe zbraň. Právě na tom postavila BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? I 125 ■ Fred Hampton.154 „Hooverovi se líbilo, když aSe r lizovali' nějakou organizaci. Nešlo o to, jestli to h neuřro-ní, etické, morální, jen když to bylo účinné."15* Sá v jednom ze svých proslovů, při zjevné narážce niT á!ů°Ver Vietnamu, řekl: „V Americe není místo pro bojá Ve naléhají na usmíření za jakoukoli cenu. Ani pro ty ^ éJ,^eff dují,Lepšírudý nežli mrtvý'. Potřebujeme muže a ž7 muže a ženy s přesvědčením, muže a ženy se silou sTl^' Bohem a s odhodláním podpořit demokracii."^ ^ Qíl0u V září 1971 se v New Yorku potkává John Lennon s n i■ tickým a filozofickým undergroundem (Rubin, Hoffrna !" Tím na sebe definitivně strhává zájem FBI a jejího šéf Hoovera. Všichni vědí, že John Lennon není jen zpěvákem a buřičem z kalkulu, materiálního nebo osobního profitu, ale že jde o člověka, který přináší argumenty a je intelektuálně silný a navíc mezi mládeží ohromně populární. V americké administrativě vyvolával obavy z možného ovlivnění mládeže před volbami nového americké- Strana černých panterů svůj program. Hlavním cílem bylo chránit sebe a ostatní černochy před policejním terorem. K tomu jim však nepomáhal jen strach, který ozbrojená skupina černochů u policie vyvolávala, ale také chladná sebekázeň a znalost zákonů. Několikačlenné hlídky denná procházely ulicemi Oaklandu a kontrolovaly chování policie. Strana černých panterů byla sice postavena na černošském nacionalismu, nicméně v žádném případě to nebyla ani separatistická, ani rasistická organizace. Členem strany se sice žádný běloch stát nemohl, ale spolupráce s různými bělošskými organizacemi existovala. Kromě inspirace Malcolmem je zároveň ovlivnily život a práce karibského myslitele Frantze Fanona a kubánského revolucionáře Che Guevary. Nelze se tedy divit, že i Pr0Bra™ Strany černých panterů byl postaven na třídním boji. Spíše než 8 „Black Power!" (Černá síla) používali slogan „AU Power to the Pe°p m (Všechnu moc lidem). Požadavky strany byly shrnuty v tzv. Desetibod0 programu, v němž požadovali mimo jiné svobodu, zastavení po >c^ brutality, zlepšení zdravotní péče, vzdělání a kritické nezaměstná z níž vinili vládu Spojených států. 154 USA versus John Lennon: Jakou moc měl rock'n'roll... c. d. 155 Tamtéž. 156 Tamté* lem Johna Lennona se začala utahovat Kapitola III. reZidenta- K° mvCka, která měla ukončit jeho puso- Kolébka rocku ^«eVÍdÍpnrnVslný kalich přetekl, když 10. prosince < v USA- Po^t; n na koncertě v Ann Arbor, ve státě In LenIl0n odporu Johna Sinclaira, jenž si odpykával chigan na p V svobody za to, že nabídl dva join-..i„M'r trest uu"" . ... j______x-\____ijxi__/ xt_ desetilety tr říslušníkům protidrogového oddělení. Na ty utajený1" Pncertu zanrál jednu ze svých nejpřímočařej-památném ko sincjair. „Dostal deset za dva, co jiného šíchsklade ,ekat? Musíme ho osvobodit!" opakoval z pódia odsoudcuc^ ^ přímém přenosu do celého státu, a nesta-io*ekSnco jeho výzva brzy vyvolala. Veřejné mínění "během tří dnů otočilo o 180 stupňů a John Sinclair byl Í3 prosince 1971 propuštěn. To ovšem jen urychlilo události nadcházející. Storm Thurmond, republikánský senátor a vedoucí výboru pro vnitřní bezpečnost, přišel s návrhem, jak vše kolem Lennona zařídit. Jeho zpráva Hooverovi končí slovy: „Strategickým protiopatřením by bylo ukončit platnost víza pro Johna Lennona. "157 Dopis o vyhoštění následoval téměř okamžitě. Byl stručný, stálo v něm: „Vážený pane a paní Lennonovi, platnost vašich turistických víz vypršela 29. 2. 1972. Opusťte USA 0 15. 3.1972. Pokud tak neučiníte, bude zahájeno říze-ba°USAenlVyhOŠtění-"158 Imigrační a naturalizační služ-chtělv ľ V S FBI chystaly monstrproces, v němž väím kv'líZat Lennona Jako nežádoucího cizince, přede-třes kauza ŽÍVOtními1 stYlu (zde měla přijít na pře-nalondýnlmMÍhuanou' která bYla u Lennona nalezena (st°jícírri vo !eUŠU V roce 1970L kvůli )eho Přatelům kéailgažovaOPOZ1CI ^ Nixonově administrativě) a politicky6 Proti vvhSt»'-Sám Lennon na tiskovce prohlásil, že se ynoštění bránit, věděl, že jde o zneužití práva. '57 T, lamtéž. BYl 10 JENOM RDK-H-RaiL? 127 Kapitola lil. Kolébka rocku Imagine J. Lennon, Archiv M. Vaněk. Bed In - John Lennon a Yoko Ono. Archiv P. Albin. V kauze bylo podle něho podstatné to, že byl „peacnikem", a to překáželo.159 V jedné z dalších „obranných tiskovek" vyhlásil spolu s Yoko Ono stát Nutopie, „zemi bez hranic, zákonů a pasů, pouze se zákonem, že všichni občané Nutopie jsou jejími vyslanci. Jakožto dva velvyslanci Nutopie," říká J. Lennon, „žádáme i diplomatickou imunitu a uznání naší země a lidu Spojenými národy."160 Z této doby pochází rovněž spolupráce Johna Lennona s Bobem Gruenem. renomovaným newyorským fotografem a nápad v tomto, pro Lennona obtížném období, nafotit sérii fotografií před Sochou svobody. John Lennon v tomto snímku cítil velký symbolický odkaz, právě v době jeho zápasu s Nixonovou administrativou. 159 Tamtéž. 160 Tamtéž. Boj vyhrává Lennon až po čtyřech letech, kdy mu,e,£0 ukSválkyve Vietnamu, P^^cxpre^N^ na,Po aféře Watergate a v den narozeni syna Seanasdeleno. že spolu s manželkou Yoko Ono získává,! Pr?v0 ™ ^ pobyt v USA (tzv. zelenou kartu). Po získání občanství ai naro zení syna se ]ohn Lennon stahuje do ústrani ke sye ' iakoby věděl, že času na společný rodinný život nazbyt (John Lennon byl zavražděn 8. prosince 1J»u . do jisté míry končí Lennonovo radikální období. |enoj. Stew Albert vzpomínal na tato Lennonova slovau/e f/, kterou Jsem kdy chtěl dělat, bylo hrát v rocknrouo kQPele... Nemůžu Jim dovolit, aby mi to vzali- I mé> *» v první polovině sedmdesátých let bylo ohro 161 Versui l0b'1 Len"on: Jakou moc mAl rock'n'roll... C. d. IYLTO JENOM ROCK'N'ROU? samo jádro jeho existence, především tím procházet a s jak silným protivníkem zápolí] byl nUc Jestliže John Lennon vydržel aktivně vzd administrativě až do poloviny sedmdesátý h\°Mstáti nost květinových dětí uvadá iiž na ;Q;;~u let- radii bila ji deziluze, že lze skvěle tržně využít, že výhodnýmTbchod lem je autenticita, upřímnost a koneckonců i° . lnStech a s významnou společenskou angažovaností Kapitolám. s°uVl fků Ačkoli rocková hudba šedesátých let přinesla Kolébka rocku hudebn blémů (především drogy), její nepopiratelný pří-j fadu Pr0 že nutila posluchače přemýšlet a ukazovala nos tkví v , ' cr,nlRČností v pořádku. Tím se liší od uhla- H letí uvadá již na jejich p0&í5 \0s v ^ "lečností v pořádku. Tím se liší od uhla-i nejčlstSí tdeály „Make Love N P* C° "T'vené části pop music, která sice pobaví, nikoho mzit, ze výhodným n^u ' 1NOt Waf» Uéa up"—.___- ien usnává W tnnó cnn nim měšťáka" se dá dobře zpeněžit, stejně jako"indick^v.0^06 indiánské a jiné módní doplňkv Kdv* nQ„„-„ ®«thajské. ar jiné doplňky. Když navíc an Children" nedokázaly zabránit svou ideologií lák ším, byť lokálním válkám, ani ekologickým katJJr'" wlrfilrl,, rfnnWaiw A&ti o „„i^.. _B y, ^strofám, vykřikly dorůstající děti 2. poloviny sedmdesátých let s še svoji bezradnost než beznaděj nihilistickým sloganem „No Future", podpořeným i ekonomickou depresí, která po celém světě následovala léta konjunktury. Je ale možné, že ideu vzpoury zachránila její faktická neúspěšnost. Kdyby revolta mladých vyhrála, nastal by opravdu ten ráj na zemi, v harmonii ras, pohlaví, společenských tříd, v harmonii se zatím drsně devastovanou přírodou? Nedoplatily všechny revolty a revoluce nakonec na svá vítězství? Nové myšlení šedesátých let, které přišlo spolu s progresivní rockovou hudbou, přineslo mnoho pozitiv. Novému trendu se musely přizpůsobit i samotní vydavatelé. Byo realitou oné doby, že jedna z největších vydavatelství-Columbia a Atlantic - užívala v inzerátech na rockové des ^ hesla kritizující Nixonovu politiku. Pozornosti ty™^. uniknout také změna, která se odehrála v amenckýc groundových časopisech, kde se začalo psát nejen ale rovněž o politice. Časopis Rolling Stone ve sV j. akcírn ním stanovisku přímo vyzýval čtenáře k jakýmkon- za svržení Nixona a jeho viceprezidenta Agnewa- Přestože šedesátá léta, především jejich druhá p< --------------------, I-----. — , , ] tí Ž6 r^" vnesly do populární hudby velké změny, stále p la > n0vjch do- nos • , ge společnosu v puiau*.u. i mi se nsi on uhla-C° "bavené části pop music, která sice pobaví, nikoho ""'a UP"uie ani neprovokuje, ale jen uspává k tupé spo-nepohors j ^ ^ kohokoli k čemukoli burcovala. 1 když kojenos j- nepfináší recepty na řešení krizí, rozhodně rockoV cit sounáležitosti, který výstižně vyjádřil Bert posiluje p h.tu We>re AU p}ay} jn the Same Sommer v texiu ____ ftm&^Vštihni hrajeme v jedné kapele -je v ní dost kytar pro mě i pro i »řeĎe."162 NASCÉNĚ PUNK A NOVÁ VLNA „Páni, říkal jsem si. Ti kluci dělají to, co nedělá nikdo jiné;'. Oživili zase tříminutovou píseň! To bylo to, na co jsme všichni čekali." Jeny Nolan Drastické zvýšení cen ropy v první polovině sedmdesátých let vedlo v západním světě, USA a Velkou Británii nevyjímaje, k ekonomickému rozkolísání, stagnaci a v určitých případech i k recesi. Rostoucí nezaměstnanost postihla Především mladé, nekvalifikované pracovní síly, ale nevyhnula se ani vrstvám kvalifikovaným v určité specializované profesi, ani generaci jejich rodičů, kteří pak pocho-Puelně nemohli investovat do vzdělání svých dětí částky, ^Představovaly středostavovský standard let šedesátých, ti aktStaiÍÍCÍ generace tradičně odpověděla revoltou pro-jakv situaci> ale formy této revolty byly limitovány ne)šimi faktory, tak postojem mládeže samotné. Hnuti hnutí in.í r?ZÍ hudba Americe? Některé společenské aspekty rockového