ré napodobované projevy byly úsměvné nanř Va fanoušek sděloval druhému: „Pískej krávo, to se ' ' )eden čertu Beatles aby pak vystoupení kapel vypadalo jako při koncertu ]' ^ elnou 7 Kop světlo mi „poskakujícími",blikajícími a krouživýmisvětlyS" kdy samo vystoupení zaniklo pod neproniknutého,, vou clonou vytvářenou rozjareným publikem 317 Ko západních vystoupení neušlo ani technikům, osvětlovT kteří sice zaplavovali pódium v nápodobě Západu ani acum, mnohdy jim chyběl jistý smysl pro rytmiku, a světla tak šla občas proti hudbě. Někteří hudebníci zaplatili této snaze o nápodobu i jistou daň, např. když Radim Hladík hrál po vzoru Jimmiho Hendrixe na kytaru zuby nebo za hlavou. Na rozdíl od tohoto velikána kytarové hry však působila Hladíkova show trochu studeně a vypočítavě.318 Pokud bylo na naší scéně již tolik dobrých hudebních kapel, byla jen otázka času, kdy se uskuteční i první oficiální hudební klání. Ještě před 1. beatovým festivalem udělala Československá televize malou anketu s jedinou otázkou: co si mysW o bigbítu? Odpovědi jednotlivých ^o^vy^^ devším o tom (aniž bychom tuto mimanketu precen že bigbít to stále ještě neměl u nás vyhrané- TaknášUvk Paní ve frontě: . Tak to myslíte tenhle b^ak Karel to poslouchá, já když můžu, tak to vypnu■ *zejícího Krautgartner, jazzmana vedoucí orchestrud P fudJa. popovou první ligu těch let: ^dtetyamo^ Iždyt neumějí ani noty! J^akMefi^o jo.neDovvjvuw '--rtybeatový" Co často na končeny 0V.„ vodčí v tramvaji č. 22: „Pro me uz ly, fotbal' Kmocha, že jo, nebo Vejvodu." František Ves ^ „Já mu fandím. Chodím často na ořl'slušní na ty dobrý, samozřejmě." Nejmenovaný v si myslím o bigbítu? Jen to nejhorší. 317 Tamtéž. 318 Tamtéž. 319 Bigbít, dokument ČT, 14. díl. rvnímu oficiálnímu hudebnímu „mistrovství" došlo K?.. roku 1967, kdy se v pražské Lucerně uskutečnil pře tatový festival (20. 12.-22. 12). Samozřejmě šlo o prv-1 vlaštovku, Lucerna také nebyla gigantický Woodstock ho Monterey, ale atmosféra byla velmi podobná: zájem diváků, alespoň o večerní vystoupení, a k tomu ty nejlepší domácí kapely. Většina recenzí vyzdvihla především kvalitní výběr skupin320 a vyjádřila přesvědčení, že pozitivní vyznění festivalu ještě podtrhlo rozhodnutí poroty. „Ukázalo se, že ani v beatu není rozhodující jen stylové zaměření, .modernosť repertoáru, instrumentální technika nebo efektní vystupování, ale především vlastní umělecký přínos. Potěšitelné je, že v ocenění těch to vlastností u vítězné skupiny [The Soulmen - pozn. M. V.] se shodla převážná většina poroty i obecenstva."321 Ačkoli se 1. čs. beat festival podařil, těžil především z toho, že byl prvním. Bylo ještě mnohé co zlepšovat. Pro druhý ročník se měla změnit koncepce festivalu. Ten měl být zaměřen spíše jako konfrontace našich a některých zahraničních skupin. Změnu přinesla i další novinka, festival někt61 ?r°měnit v nesoutěžní klání (zde byl patrný nátlak taci 6r^Ch Skupin)' mělv Dýt uděleny jen ceny za interpre-se měZf7nvStrUmentální výkon, vlastní skladbu aj. Festival také více profesionalizovat, pořadateli se měla stát 320 Na 3 j^canes w m u^" vystouPily následující skupiny: The Lovin' 'FilakOVo) p Notl»ng (Praha), Honey Girls (Bratislava). The Meteors ,pnd (PrahalT118 F'Ve (Praha). Veteráni (Hradec Králové), Rogers Ok a)'The s . °P>' 61 (Brno), The Soulmen (Bratislava), Crystal Trff)'01ymniPmS (0strava). Prúdy (Bratislava). Škamna (Ostrov nad (B Rebels (prCu ,ha)' The Devils (Kosice), The Buttons (Bratislava). Plam„_ ': ,ohny and They (Sokolov), Jolana (Teplice), Vulkán ha| ' rameno py and They (Sokolov), Jolana (1 epucej. pJ' K°niety (P u aha)' Juventus (Praha), George and Beatovens (Pra , CiUÍVesCro., t. místům. Fanouškům, kteří se festivalu^ oupení nabídla československá televize záměrně vy sku- 1969 326 Tamtéž. fafi,ivalu hudebníky. » Mel"d>e-' 327 Otto Bezloja. Hodnoceni beat festivalu s- 51. ínka j»žvý ' 328 Tamtéž. 14 díl O vystoupení Nice byla 329 Bigbtt. dokument ČT. 14. díl. u r fi 2 330 TOMAi ]■: Vánoční beat. In: Melodie. 5.2' piny Primitives Group, které bylo na tu dobu ostré, hudeb- níci použili i pyrotechniku a ohně přímo na jevišti. Televize tento šot pak zahrnula do svého zpravodajství jako odstra- vjednoUivých sující příklad pro mládež. Podle Pacáka z Olympicu byli dekádách přítomni i policisté: „Nahoře v Lucerně měli policajti i psy, kteří údajně i někoho pokousali. Že to někdo zorganizoval, tobyla částečně občanská statečnost."331 Beat festival ovšem jednoznačně potvrdil potřebu a oprávněnost takového podniku a měl se stát povzbuzením do dalších ročníků. Festival značně ovlivnila tehdy módní vlna hippies -atmosférou koncertů, módou, oblečením muzikantů, výtvarným uměním, plakáty, obaly desek.....Na tom beat festivalu to bylo znát, ta hippies éra, a to i v tom jevištním provedení. Bylo to takové hnutí," vzpomínal J. A. Pacák.332 Přitom oficiální cestou k nám nezkreslené informace o hippies rozhodné přijít nemohly, jak o tom svědčí jeden z dobových dokumentů Československé televize, ve kterém na otázku redaktora, kdo jsou hippies, resp. co je to za hnutí, odpovídal asi třicetiletý pan Jamar, přímý svědek z Kalifornie, ve studiu v obleku s kravatou: „Viděl jsem to hnutí. Přirovnal bych to k našim chuligánům, ale oni jsou neškodní. /sou to děti bohatých rodičů, těch milionářů. Scházejí se oírh° SVěta V USA' v San Francisku>kdeÍe dobrépodne-q hodí nedostatečně oblečení. Žijí v tlupách, rozumíte? tře'bSTZmOU d° Pronájmu nějaký byt a pak jich tam žije ll y dvacet. Oni tam žijí, spí, moc se nemyjí, jsou zárost-oněP°iaJÍ Ua P™"1 P°hled nechutně, leží na ulici, člověk upře pne a °m ani nejeví známky života. Pohled mají píchnu?* 001 mim° reai'tu, jako indiáni. Ani kdybyste je ■Hfanfavpendlíke™, tak by nereagovali. Oni mají svoje ulice, zou Q",a když se přiblíží asi 22. hodina večer, tak oni vyle-Pořádn°UŽÍVa'''takové dr°gy- a to je dožene k tomu, že pak al> takové orgie. Tančí na hudbu hranou na strunné 3^SSžd0^ntCT.14.díl. Kapitola V. íeský rock Blue Effect na 2. beat festivalu, 1968. Archiv Popmuseum. Matadors. Archiv Popmuseum. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? nástroje, ať s jednou, dvěma nebo čtyřmi strunami, ranč7 nedostatečně oblečenia tím se vrací do té minulosti."™ první skupiny „mániček", „vlasatců" či ..chuligánů", jak je označoval oficiální tisk, se začaly objevovat na ulicích českých a slovenských měst v polovine šedesátých let. Byla to doba postupného politického a kulturního uvolňování, která vyvrcholilo Pražským jarem 1968. Nekonformní mládež se začala sdružovat do komunit, jež záhy vzbudily pozornost veřejnosti i úřadů. Stejné jako na Zapadá i v Československu vznikají rovněž desítky rockových skupin a jsou otevřeny první rockové kluby. V té době však dochází ke stále častějším otevřeným projevům nesouhlasu s režimem. Místem takových protestů se stal pomník Karla 1 lynka Máchy v Praze na Petříně. Zdese již od roku 1962 scházela na prvního máje vždy vpodvečer pražská mládež na svých neoficiálních majálesech (tradičních studentských slavnostech, po komunistickém puči zakázaných)."4 Důležitou událostí, a to nejenom pro „beatnické" komunity, se stala návštěva Allena Ginsberga v Praze roku 1965. Komunistická vláda tehdy po dlouhé době povolila uspořá-at "finální majáles. Ten se však stal nepřímou manifesta-C1 odmítající způsob vlády KSČ. Majálesového průvodu se ř AH"'10 několik tisíc lidí a Jeho vyvrcholením se stala vol-i Allena Ginsberga králem majáles. Po této události stoupl počet —<-iv , ° . .' . , , , .,„t„„,„ia př ..mániček" v ulicích československých měst natolik, .shodli zakročit. V Praze se Saskem Wků". jakýmsi „Hyde parkem" té doby, stoly^scbodj sred Národním muzeem nad Václavským nám&tímj • * Uch téměř denně scházelo několik desítek. Vyzná í l,b0U ""rotou byli lidé z okruhu výt vanu ka a J ^Hana Knížáka. Vliv Knížáka a jeho hudební ho ^ P6n' Aktuál na formování životních postojů a uměleckýcn 333 Tan, 334 ~ též- mtéž. 231 Kapitola V. Český rock v jednotlivých dekádách 232 BYL TO JENOM RQCKMROLL? prorvu ..vlasaté" komunity v Praze i mimo ni K , Rozmach „vlasatého" hnutí se komunisté nok , í 2načt*-v roce 1966. Dne 1. května 1966 rozehnal! VR?^ průvod mládeže. Řada účastníků byla zatčena a nľ CÍální k nepodmíněným trestům odnětí svobodv a v cr °Uzena roku prijal Národní výbor hlavního mésta PrahyÄí° proti chuligánům". V praxi to znamenalo násilné^t zadrzenych. zákaz vstupu do veřejných prostor -£Z ci. kin. dokonce i nádraží! (Otec písničkáře Jaroslava Z ky musel za svého syna v roce 1966 zaplatit pořádkovou pokutu za ..znečištění" peronu nádraží v Olomouci které způsobil svými dlouhými vlasy.) Oficiálně byla celá kampaň zdůvodňována neudržitelnými hygienickými návyky vlasatců.335 Došlo ale k něčemu, s čím tehdejší moc nepočítala. Po procesech s účastníky prvomájové demonstrace, po srpnových a zářijových raziích proti „máničkám", došlo dne 23. října 1966 v Praze k dalšímu protestnímu pochodu. Více než 130 mladých lidí, zčásti již násilně ostříha-nvch. protestovalo proti policejní zvůli. Průvod za skandování ..Vraťte nám vlasy!" a „Pryč s holiči!" procházel městem, dokud jej nerozehnala VB. Následovalo zatykaní, soud a další nepodmíněné tresty.336 Jednalo se o první zdokumentované protestní vystoupení "beatolku" ve východní Evropě. Komunitu scházející se na se* ^ ^ přeď Národním muzeem se podařilo zčásti rof® pW-ku Bezpečnosti byl vystaven i Aktuál. Jako rea*. ^ se a kampaň médií vydal Milan Knížák Provoi "né praví: „Lidé s dlouhý 233 ípan hovlasým. kde se mimo jiné praví: Mdé ckvůli jsou označováni za zvrhlé, výjimečné pitom . tomu potíže v zaměstnání, na školách, kae* ^ je„ph obracím ke všem s vlasy na ramena! At n ]ečlU)sti dlouhých vlasech. Jsme-li vyčleňovaní ze sp . $ li tak prosté věci. jako jsou delší vlasy, )e 335 Tamtéž. 336 Tamléž. , „ & společnost je chorobná, že její reakce jsou napros- Kapitola V. .nenormální, její projevy nesmyslné. {...) Proto ješté víc íeskýrock hourejme přehrady nesmyslnosti. Zintenzívněme všech- vjgdnotlivých projevy jiného myšlení, ať dlouhé vlasy nejsou jediným dekádach nievem. Ušijme si jiné oděvy, reagujme jinak, jednejme nekompromisně, změňme život, aby byl k žití a ne k vegetovaní jednejme! Měňme, co měnit můžeme a nečekejme nápomoc z nebes. Jde přece o náš život. Pravé teď. A proto o něj bojujme, očišťujme ho, měňme!"337 Ani represe (v roce 1967 bylo znovu rozehnáno prvomájové shromáždění a VB rovněž zpacifikovala říjnové studentské protesty), ani kampaň médií myšlenky hippies nezastavily. Politické uvolnění na jaře 1968 umožnilo vznik desítkám sdružení a iniciativ nejrůznějšího zaměření, mezi nimiž se objevili i hippies. Oficiální název jejich organizace zněl: Czechoslovakia Hippies Club Soul a jeho předákem byl Martin Beneš z Prahy. Tato skupina na sebe upoutala pozornost především na 1. máje 1968, kdy několik desítek hippies Ho v oficiálním průvodu a jejich předáci předali Alexandru Dubčekovi dokonce malý dárek a ujistili ho o své podpore- Ovšem „manicky" a lidé z okruhu Knížákova Aktuálu nechtěli mít s těmito organizovanými hippies nic společné-Hippies Club uspořádal v letech 1968-1969 několik ^státních sletů na různých místech republiky (nejznar. -ten* V LuŽné)- 0ficiální program klubu byl poměrné ana-nemľi V^^ým hnutím hippies toho společného prui> 110n '.■ f^méné počet registrovaných dosáhl tehdy zhruba JO Udí ve věku 15-25 let. Srpnová okupace akt:viry klubu oku? ľemšila a Íefi° cenové se zapojili do kampaně prou Ivtis ?ím v°)skům. Lepili plakát v. kolportovali nezav*-Wa l ' Další větší akce uspořádaná H.ppies CJ*—* MŠÍ5jÍaře 1Q69. kdy v pražské LUC«>S Ľert a výstava hudebníka a wtvarmku ma(i" ,966. Arch* M- V«*- blízko ke květinovému hnutí. Hippies Club se v tó a t součástí USU -Unie středoškoláků a učňů -. v jejfa? Ul chtěl vyvíjet svou další činnost.339 Zrámci Praha byla pro hnutí hippies důležitým centrem le mnoha hudebníků (napr. Jiřího Kozla) dokonce srovná telná s Londýnem, San Franciskem nebo Amsterdamem Třeba Berlín byl podle nich daleko horší.340 Je velmi těžké psát o hnutí hippies v bývalém Československu, neboť jeho podoby a projevy byly od těch, které známe z USA a západní Evropy, v mnohém odlišné. Nelze ho ani zcela ztotožnit s hnutím v Polsku nebo bývalém SSSR, kde se v menším rozsahu udrželo kontinuálně dodnes. Nicméně filozofie hippies, jejich životní styl, hudba i oblékání československou mládež silně ovlivnily.341 ■hiv Popmuseuw- Svátek květin. 1967. Are 339 Tamtéž. http://hipP"!, 340 Bfgbft, dokument ČT, £dfl. y čechách na bW 341 Dlouhovlasá kronika. Hnuti wpi hippiesczdejiny.htm BYL TO JENOM RQCKNRDLL? . 235 Praha byla podle Petra Kalandry skvělá, barevná a jiná než fajy, . ostatní města. Lide ovesen. korály ve vlasech kopretiny, na BÍi sobě pestrobarevné vzorované oblečení. J. A. Pacák uvedl, Si že ho květinové hnuti bavilo, a proto je maloval. Také Vik- dekádách tor Sodoma zavzpomínal na podle něj pěknou éru: „Chtěl jsem něčím šokovat, proto jsem si vzal na 1. beat fest to oblečení, měl jsem na těle jen kalhoty a kolem krku kožešinu. Ta nápodoba west coast byla všude. I ty malby, látky, uniformy."342 Ne všichni si ovšem uvědomovali základní filozofii hnutí hippies, zůstávali jen na povrchu, u módv nebo stylu hudby. Někteří si souvislosti samozřejmě uvědomovali, jako např. Petr Sis: „Tak samozřejmě na pnní pohled to bylo o mládí, všichni se milují. Američtí vojáci odevzdávají masově vyznamenání z války jako protest proti agresi ve Vietnamu. Tady byli komunisti, ale nikdo nešel do války, do Vietnamu, kde pak umřel. Mělo to své proi proti. Spousta věcí byla idealizována, a to tak. že když někdo slyšel, že mají být kalhoty do zvonu, tak je měl ještě širší, než bylo nutné, ale to byl jen ten povrch. Nešlo přece jen o zábavu pro zábavu, bylo to víc, protest, protest protiváhe."™ Rovněž Vladimír Mišík šel ve svém uvažování dal: -Já to miloval. Nedocházelo nám ale vše, byli jsme na P°vrchu, ty věci jako války, oku pace... Dubček zradil, a ješ-isme ho oslavovali... KSČ měla v té době největšipopu-™a. jakou kdy v historii vůbec měla."344 něn PP'es přišl° P°dle Jiřího Černého také jisté uvol-no ' a změna životního stylu. „Po beatnicích to byl opět bvZ?PLSob života- a kdyby u toho nebvly ty drogy, tak &SlisPPÍe?. ne>míru^ovnějším národem kritizu,icim i u nPá°lu S sířením rocku v 2. polovině let šedesátých se 38 Polevila revoluce sexuální, která za svůj rozmacn amtéí. bez konzervatoře. ..cd. 36 vděčila rozšíření hormonální antikoncepce a st vé hranice (15. 16.18 let v různých zemích) pJn°V8ní**ko. u žen. Dostupnost tohoto medikamentu znamerľľí'1*' to osvobození ženy v nakládání s vlastním těle3 ^ experimentátoři s různými látkami a drogami mohli h\Ť osvobození nanejvýš iluzorní. Šedesátá léta, právě ve -půli. přinesla v souvislosti s návštěvou amerického básníľ a beatnika Allena Ginsberga určité povědomí o marihua ně i o silnějších drogách s psychedelickými účinky. Ale nanejvýš několik desítek vysokoškoláků (do Ginsbergova vyhoštění z tehdejší ČSSR) podniklo jednorázový experiment s marihuanou; u tvrdších drog zůstal ve sledované době (byť s výjimkami) jejich zájem i znalosti především v rovině teoretické. Pouze jediný aktivní účastník rockových vy stoupení, výtvarník Milan Knížák v televizním dokumentu Bigbít konstatoval: „Šedesátá léta bez drog? Neumím si to představit."345 Převážná většina tehdejších rockerů nebo hudebníků, kteří měli blízko k rocku i dalším přitažlivým stránkám „zlatých šedesátých", líčí (i s popisem následne nevolnosti) svůj výjimečný a zpravidla jednorázo^'V on-takt s marihuanou či LSD. Baskytarista a textař^Uiy V cu Pavel Chrastina uvádí, že zkusil imPortovany **uS' tak kdvž zjistil, že s tím nehraje lépe a že je mimo vy toho nechal. Řada interpretů referuje o obcfsnealnag0ne^ mulujících prášků, o různých kombinacích ^poVědi případně fenmetrazinem a alkoholem. Nicmebag rockera, je např. Plastiků je evidentní, že pro Čecha, tře hudebn,'ku „to pivečko opravdu nebeský dať'. Podle mno « ^ říkalo dokonce ani Miki Volek nebral drogy, jaK rf rffljpů}ac>> zato byl podle mnohých hypochondr: ''U,ěsitosro^ pyrinu, pul algeny a púlfenmetrazinuf** na díly, co dopoledne, co odpoledne, a>tí> přenos" oblíbenější „drogou" však bylo podle Y 345 Bigbít. dokument CT. 16. díl. 346 Tamtéž. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? Miki Volek, 1965. Archiv Popmuseum. jeviště. Obdobně se vyjádřil i Viktor Sodoma, který nepo-Pírá, že jednou vyzkoušel marihuanu a LSD, avšak došel k Dřpsvži-ii___• ***** i________•____M" \*ětší zku- 347 T ; Přesvědčení, že „největšídrogou je muzika". senosti s drogami uvádějí muzikanti, kteří se na přelomu let šedesátých a sedmdesátých dostali na Západ. Především Uc>nkování v muzikálu Hairv Mnichově bvlo v tomto směru Pilule. Bubeník Matadors T. Black uveďl. že v Mnichově žeV1 v módě hašiš, a V. Grunt z brněnských Atlantis doplnil. "ř0 bylo levnější než flaška skotskv" nétľvhiPPies se ale odrazila především v hudbě samot-' v roce 1970 vydává skupina Blue Effect album MeOi- amtéž ^ N, amtéž, ° ^MotiTu Ž,ÍVOtní stvl ovlivnila éra l musel moľ' zPu*°bu života amerických h.pp>«s * 1 ■'• Dfl<|uäne Sk("vi^ L ŽCÍV '"kam vvuču.ho listu nebo absol^an P - e" 2a ••Příiivn.U" a spadal pod jurisdikci trestního ^on 237 Kapitola V. Český rock v jednotlivých dekádách > tace, na němž je otisk tehdejších hippies veľ Rovněž psychedelický sound nachází své domľ ce, především The Primitives Group kteří se d Hľ^' nich slov stali prvními psychedeliky v Evropě MuJÄ" se hudebné inspirovali především Hendrixem a The n U koncertů dbali na vizuální složku, malovali si ohlT*' (kabahstické znaky na tváře jim navrhla Věra Jirousová první manželka budoucího vládce českého undergroun du). Velmi neortodoxními se staly i projekty Primitivů' Fish Feast a Bird Feast. Při tom prvním nad publikum zavěsili síť s vycpanými rybami (zapůjčenými z muzea). Na obecenstvo stříkali vodní pumpou vodu i s živými rybami a na konci byli všichni polapeni padající sítí a pro jistotu, aby na představení náhodou nezapomněli, byli ještě jednou zmáčeni. Obdobně probíhal i Bird Feast, jen exponáty ryb vystřídali ptáci, alergiky mohlo přivést k záchvatu všudypřítomné peří, živí holubi létali sem a tam a tomu všemu vévodila nahá dívka v peří ve skleněné vitríně. Hudebnici z jiných kapel hodnotili tyto projekty lakonicky: hudba nestála za nic, ale byla to show. , , V roce 1968 vznikla také neznámější českoslovens^ undergroundová kapela The Plastic People ot tne^ verse. Nejdřív vystupovala pod názvy jako .N° ,a0vliv. Potatoes, pak Hlavsová ohnivá továrna.fkuVl™Je devším něna Zappou a psychedelickým soundem, ale p ippies, o némž u nás existovalyjen-^ informace, zpravidla „z třetí ruky", bylo P^^Jbt tismem a idealismem mládí. San Franc.sco a zejména _ nnkoneíc» prostředí amerických hippies, o némž , "formace, zpravidla „z třetí ruky", bylo pojímá: smem a idealismem mládí. San Francisco a zejmen. asi teenageři představovali jako místo naprosté svobody a neko..--ráje mejdanů. Ve skutečnosti bylo sdružování hippies v této loi»W podmíněno především její finanční dostupností, jak uvedl v roZh°v° Peter Albin: „To. co bylo pro Haight Ashbury magické a pM^^L nízké nájemné. Nebylo to žádné ghetto, bylo tam bezpečno, ale obe tam bydlení přišlo lacino. Například tam bydleli studenti, kteří Sl nett dovolit ubytování ve State College." ÚSD, COH, sbírka Rozhovory-lovor s Peterem Albínem... c d FISH FEAST! Fish Feast - The Primitives Group. Archiv Popmuseum. THK ľl!l\lľľl\ ES GROUP PSYCHEDELIC SOUND hudb ledn tV kt6rOU V té době hráli The Velvet Under8round-ně 0°1,V1 muzikanti vnímali novou hudbu spíše intuitiv- OZofii undergroundu neměli podle Milana (Mejly) Hla ausefri? Pám' proto 'im Ivan Martin Jirous („Magor", ' _ at P^dnášku na téma underground a psychede- t0lik- že hUH h Hlavsa si z přednášky zapamatoval jen 9 Že Psycherf r101 Under8roundu netouží prodávat desky ? S °hněm ní music Je současné umění v USA a souvi-tevichemnder8round, řečeno jeho spoluhráčem Jiřím pro Pla '.f "bez ohňů".3™ S62ílálliili s P byl důIežitý Beat salon v roce 1969, kdy se nmitives Group a Evženem Fialou, jenž byl 35o„. BlHbít dok UltlentCT,16. díl. nelíčené nadšen, především proto, že ialcn i j kapel hráli Plastici své vlastní věci Krom* v * mála při rozjezdu důležitý také hudební manažer pT? byl tochvíl, muž ze showbyznysu, který postavil skupinu Olympie a totéž chtěl provést po profesÄ stránce s Plastiky. To se částečně podařilo, když Iw dostal pod Pražské kulturní středisko. Po nástupu nol malizace" však v roce 1970 přišly rekvalifikace, kterýchsi" Plastici odmítli zúčastnit. Nebylo, jak pokračovat, nebylo kde, pod kým a nebylo na co hrát. V té chvíli přišel Pavel Kratochvíl s „báječným" plánem, jak kapelu na čas „uklidit" a k tomu zajistit příjem, který by stačil jak na živobytí, tak na zakoupení vlastních nástrojů. Podle plánu měli muzikanti odjet do Malajsie, a tam hrát v tanečním baru. Mejlovi se Malajsie zamlouvala, „bylo by tam teplo a moře, ale Magor vše zakázal s tím, že se nebudeme prodávat, a odvezl nás doHumpolce, kde jsme si měli na lesm brigádě vydělat na nové nástroje. Nevydělali jsme si samo- kapela Aktuál, která podle Milana Kn^lpliltic a nejtvrdSÍ undergroundovou skupmoM People of the "»1™;^^^!!^^^«*-^ -lích an£ ,hráče" (z kapele). Milan Knížák řídil ^^ebnich anaU*J ástroje alespoň trochu ovládah. a hu j^g* ä pevnou rukou. Sám soubor rozd* brug lespoň 2 akordy) a „nehráče ti vyn éh0 prostr nástroje alespoň trochu ov tů alespoň c ojm^, - »--a vrtačky. K dalšímu vývoji undergr se ještě v této kapitole vrátíme. ^ _ ^ ^ lníi' ještě v lexu ^p"""- ■ ; oro rezu» •>— PoStup' Doba začínala být nejíst á at0 1 ? oundov^ik, ší" rockové kapely, než byly ty un ^uníčk0,0 y ,y, ně zanikaly stálé pražské kapaly p«** Music F Club, Play Club a další. K BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? 241 352 ku úřadů, neustálými personálními změnami, Kapitola V. a t0 i kvůh ta ^ nakonec rozpacllo úplně. Ěeský rock mnoho zni ^ ^eaiového festivalu se odsouval na příhod- v jednotlivých TermW p00\\e nenapravitelných optimistů z řad dekádách ně?hníků organizátorů, ale i fanoušků měly přijít... Nako-t to hudební přehlídka s téměř dvouletým zpožděním "'dnech 14 -16. dubna 1971 skutečně proběhla. Svou úrovní ale především atmosférou již nedosáhla kvalit a odezvy předešlých akcí. Ze zahraničí se nedostavily avizované hvězdy Chicken Shack či Mayall. Před festivalem rovněž proběhla v tisku akce proti dlouhým vlasům ze Západu.352 Místo mániček západních přijely alespoň ty východní -maďarské kapely Omega a Neoton a Czesfaw Niemen z Polska. Z Československa se zúčastnilo jen 15 kapel - zaujali především Martin Kratochvíl s Jazz Q, Blue Effect a Flamengo, z východní části republiky pak Prúdy a Collegium Musicum. Třetí beatový festival bývá často označován za -rockovou labutí píseň". Pokud Československo mohlo být v šedesátých letech ci tzv°Ván° Za Zemi S n^^šš1' muzikantskou úrovní v rám-znamenalCh0dníh° bloku' Pak P°eátek let sedmdesátých "epřišel3 3 obdoD1 stagnace. Pád z pomyslných výšin naraz, byl pozvolný a setrvalý. Setrvačností hudeb- p,klarna pod heaidlly' máničky domácí. V Československé televizi běžela \ dima |i v kniz "Máš"H dl°uhý vlas, nechoď mezi nás!" Mikoláš o"íko''ka filmoT- h mativa Popisuje takto: „Kampaň se sestávala íq'i y "dělaly g Š°tŮ Promítaných v Našich tipech. Restaurace tuhy'VrchníÍesrdeč' kterém zvaIY k návštěvě. Hosté přicházejí do q n^''ednomu z em"lfve do restaurace, hosté odkládají čepice a vrchní "liodrfL ov°e se oh SB vyva,ízP°d čepice dlouhé vlasy. Rychlý střih nds(UD„ w„ ' hesIo: Máš-li dlouhý vlas...'Nebo podnik zve „ USI"pii d0 \, .'vias-n aiour, Viečin* Vaří" bublrí v ° °b°rU kuchař- Pohled do kuchyně. Všude hou '"ce drží talíř 'ednou do kuchyně rozzuřený šéfkuchár. neb°tákaVeni d° řadS P°lévkou a v druhé dlouhý vlas. Všichni kuchtíci siří), s dl°uhým^ °, 'eden po druhém sundávají čepice, až dojde na ''tulek " y' ktepý >e 'nned vykázán z kuchyně. A opět s'einyt nich vydavatelství vyšly jestě v letech £dosky pripravene již dva roky pfed l^973 ^ (Framus Five), Kuře v hodinkách In ydáním: Wésío£ (Ursiny), Bornodo; ípZtf'n p ^ album skupiny CoUetf™ EÄS^ debutov rý Efekt) ad. lusicum, Afovd syn/ézo (Mod v němz Ministerstvo ku, čgSR „^™£»* rekvald^k'ní zkoušky (k nim se podrobněji vrátil v sed mé kapitole). Jak ale bylo uvedeno výše, v hudbě však přes-ny bod obratu neexistoval a „normalizace" poměrů byla tak jako ve společnosti i v hudbě spíše plíživá, zato fatální. Pro kapely šedesátých let nastalo krušné období, řada z nich skončila, část splynula s pop music. Příliš variant na výběr ani nebylo. Mikoláš Chadima to popsal poměrně lakonicky: „Hudebníkům, kteří nebyli ochotni se přizpůsobil mnoho možností, jak situaci řešit, nezůstalo. Byly vlastně jen tři. Bud'se pokusili dělat dál. režim nějak .ochcaťa doufat, že všechny kapely režim zlikvidovat nechce, neb°e^ grovat (Ota Bezloja a MUošReddyz Matadors lvefflW^ a Ptíšlz The Prímitives Group, JaroslavErnoSedivy Khunt z Flamenga, Jiří Kozel z Blue Effect álniho jahn z Mišíkových Formací)™ nebo se profes& statusu vzdát."™ S poslední variantou souvise . ^ nos. aktivního hraní mimo hlavní ^f°^.kJb. Tento krajská a větší okresní města) na tzv^ tane svébytný fenomén přiblížíme v «^ffikutBíní*J Siíuace kolem rockové hudby zača1- by ^ „Jft vé. mladí fanoušci neméli téměř šanci coko 353 variantou bylo 1M^^S^ j" i když si zdo pfiSli na odklon od rockové hudby. r,4 (.MAIHMA.M.: Alternativa. . d..s. 53. Bh TO JENOM ROCK'N'ROLL? ladimír Mišík na počátku 70. let. Archiv Popmuseum. Přede 355 , _ vlastně jen stu- ievším slyšet. Mnoho toho nezůstalo ^ ^ft dentský klub na Strahově, )azz Club g pár podob na Novodvorské, Čuříkův pořad v Lany ^ „ejnavsi ných enkláv. Podle Vojtěcha L>ndaura nt na zvanějším a aejalteraativnějšta pros který bylP°° Invalidovno, založený Milošem Čuřft.m. ^rfCU V*^™ „velmi * na to vzpomíná takto: „Po pW*duJ'ktfírýsei^"°V ně/Qké aktivity, založil /sem rakovy W«« - c. d- ŮSD-COH, sbírka /tozhovory. Rozhovor s Vojti Kapitola. taky rock v jednotlivých dekádách Labyrint, vlastně tuším, že napřed Velrybu na 7nh j Městě. U nás začaly problémy s kluby, já bychJl™ tak v roce 1971. Vzpomínám si, že ještě v 70. roce se S dalo něco dělat. Podle mého soudu nejhoršíbyla polovfo sedmdesátých let. V té době jsem, kromě jiného, pořádal takzvané poslechovky, já bych to ani tak možná nenazýval prostě spojení reprodukované hudby s filmovou tvorbou někdy i s prezentací živé muziky. Vzpomínám si, že jsem vždycky říkal: ,Dobrý večer, vítám vás v Labyrintu a zvu vás ke společnému bloudění za zvuku soudobé muziky s doprovodem uměleckých a dokumentárních filmů.' Něco v tom smyslu. Takže z toho je patrné, že ty filmy byly opravdu integrální součástí těch programů. Myslím si, že naprosto klíčové bylo pro mě najít prostor pro amatérské kapely. U nich byla daleko důležitější, než ta jejich vlastní produkce, která, po pravdě řečeno, někdy nevykazovala jaksi ty nejvyšší hudební kvality, potřeba svobodného projevu."™ Čuříkova slova o důležitosti amatérského hraní vyústila v roce 1974 v pořádání první amatérské přehlídky rockových kapel a o rok později v založení Pražského jazzovéno a rockového metodického centra na Rokosce. Právě výše uvedený název metodického centragy^. zové a rockové', nás přivádí k tomu abyf*™?^ Ta«o výrazný dobový fenomén sedmdesátých let - ^ ,et hudba substituovala klasický rock zhruba F ln8 sedmdesátých. Podle Vojtěcha Lindaurajazzr ý souvisela se změnou hudby ve světě, kdyti« začah bigbít šedesátých let pro lidi zajímavý' 7 Mahavisi>» poslouchat jinou hudbu, Johna McLaughln ^ Orchestro, lieoř^^ ve světě rovněž své vyslance, kteří na tomto P ^ pír Juříkem--- 356 ÚSD. COH, sbírka Rozhovory. Rozhovor S jgg^ „„dau^ 357 ÚSD, COH. sbírka Rozhovory. Rozhovor s v , Rozhovor s losefem Vlekem... C. d. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? 24 i podle Josefa Vlčka v pravou chvíli, především tím, že Kapitola V. •j] bolševikem již tolerovaný jazz a proskribovaný rock. Český rock Právě díky této fúzi mohli rockoví hudebnicí přežít složi- v jednotlivých tá sedmdesátá léta. dekádách Jazz rock měl ale rovněž své kritiky, kteří si na jedné straně uvědomovali, že tento žánr vytvářel klima, v němž se alespoň o trochu lépe dařilo pozvolna se probouzejícímu rocku. Na druhé straně odpůrci tohoto žánru argumentovali absencí ryzího rocku, odtažitostí jazz rocku a publika, určitou manipulací ze strany kritiky, shovívavostí vrcholných kulturních institucí, menší problémo-vostí žánru (vzhledem k téměř naprosté absenci textové složky).158 Někteří hudebníci a kapely se tomuto zařazení striktně vyhýbali. Např. Radim Hladík prohlašoval, že tam, kde se objeví název jazz rock, Modrý Efekt hrát nebude.359 Velmi kritický byl k jazz rocku i Mikoláš Chadima: „Pomalu začaly fungovat koncerty ve velkých sálech. Nemohl isew pochopit, že publikum tyhle vesměs sterilní kapely tak žere. Sláva kapel Mahagon, Energií, Jazz Q, Impuls ľ ,bYla vel'ká. Jména z větší části slušně ostříhaných ka Mi'kÚ' íak° byli Kratochvíl, Ticháček, Andršt, Klap-zoř T K°cdb, Soukup, Niederle... byla pro většinu že posľ °b'evné hudby- Publikum bylo zkrátka spokojené, ktern °Uchá •Progresivnt" muziku. Přes všechnu nechuť. Pf'znatSemk tét° odrúděfusion musicpociťoval, musím krátkéh ZG~ mZ r°ck )ednu kladnou věc přinesl. Během kaPela °,CaSu se timt° termínem označovala snad každá tfídv i ú á měla v arzenálu elektrifikované nástroje, f ty rockové "3<* i^stl' ? * irny tj]ee.iazzr°ckové kapely patřily podle Mikoláše Cha-a opačnZ' tehdy oficiální a tolerovaný hudební proud, pak m Pólu stály kapely hlásící se k undergroundu. 359 nNDAUR v '60 3 COH,' sb^K°NRAD' °-: B'S°'I- c d.. s. 74. ' D'Ma m ""^hovory. Rozhovor s Vojtěchem Lindaurem... c. d. ■Alternativa...c. d.,s. 89. na UNDERGROUND361 „Probuďte pátera Koniáše, ať vstanou z mrtvých jezuiti, tisíce knih je třeba spálit. Probuďte pátera Koniáše, rozkopte obrazy, spalte si knihy, divadla ať srovnají buldozery, zahoďte všechno, co má ňákou cenu, spáchejte atentát na kulturu."362 Po desetitisíce let se do jeskyní (podzemí) - z antických paláců i chatrčí - uchylují myslitelé, filozofové kynikové (Diogenes) a v římských podzemních katakombách se ukrývají první skupiny křesťanů. Oficiální a rozšířená křesťanská rétorika pak (nejen alegoricky) umísťuje do podzemí 61 Tak |ako oficiální pop music, nestojí v hlavním plánu této publikace ani podkapitola o undergroundu. Považuji ale za nutné ukázat alespoň na omezeném prostoru tvorbu a filozofii hudebníků z opačného pólu. ^á|emce o underground může sáhnout po poměrně široké a kvalitní literatuře o podzemní kultuře a rovněž k publikovaným memoárům. Z těch nedůležitějších je to celoživotní tvorba Martina Machovce a Martina Pilaře-Mnoho údajů o undergroundu lze najít např.: MACHOVEC, M.: Šestnáct autoru českého literárního podzemí (1948-1989). In:LiterárníarchivPNľ. 1991, č. 25, s. 41-75; MACHOVEC. M.: Od avantgardy přes P°dzem'dn° undergroundu. In: ALAN, j. (ed.): Alternativní kultura... c. d., s. 155-2W. 1'ROUS, Li Magorův zápisník. Praha 1997; PILAŘ. M.: UndelgroW^ c- d, ZANDOVÄ, G, Totální realismus a trapná poezie. Česká neoficW literatura 1948-1953. Brno 2002; KOĽAJOVÁ, K.: ..Veseléghetto,W o predstavení undergroundu v české kultuře. Rigorózní práce, FFJU, /fl Budějovice 2002' KILBURN, M, Merry Ghetto. Czech UndeiffO"" tne Time of Normalization in Czechoslovakia. Disertační práce. vnwn»\Vl,anta 1998; PELC- J-: Bez °hňůÍe ""dergroundjrsha^ VONDRUŠKA. ), a bůh hrá, rock.ďroli p'raha 1997; P^TNA^ ).; A bůh hrál rock'n'roll. Praná - křeSfans Mnoho zemí v podzemí. Několik úvah o undergroundu Orientace, 1993, č. 1, s. 14-44. . skupina 362 Píseň Atenfdt na kulturu 1968, text Milan Knížák. hudDa Text je metaforou tehdejší oficiální kultury. Akt'"1 BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? , míst0 posmrtného věčného trestu a utrpení, zatímco Micky smysl vede lidi k tomu, že z podzemí získávají é suroviny a pod zem také ukrývají a zakopávají své 247 Kapitola V. Český rock jednotlivých poklady. Ve smyslu alegorickém se pak termín „podzemí" dekádách (včetně adjektiva „podzemní") stává výrazem pro utajenou, skrytou, nebezpečnou a ilegální činnost nebo seskupení lidí takovou činnost provozujících. Slovem „underground" tak může být charakterizováno nejen odbojové hnutí (zpravidla perzekvované menšiny) proti plnoprávné majoritě, ale i pouhé ústraní těch, kteří se nechtějí s aktuálním systémem nebo režimem přímo střetnout, pouze se od něj v maximální možné míře distancovat a střežit si svůj „ostrůvek svobody". Undergroundová společenství mohou a nemusí být uvnitř hierarchicky uspořádána a mohou vznikat na různých principech a doktrínách (např. náboženské sekty), i pouhým odmítnutím principů a doktrín většinové společnosti a jejího řídícího establishmentu. V systému, který své ideologii podřizuje i oblast kultury a „plánuje" její vývoj, paralelně vzniká také „jiná" kultura, která této ide-°lil?" odP°ruje nebo se ji alespoň snaží nebrat na vědomí, odlišit se nejen vytvářenými díly, ale i životním stylem cesľy'lem' kt6rý Své vlastní tvorbě Přikládá. To je také s a českého undergroundu, v našem případě zúžená na "P°dzemní" hudbu. ground0 kapÍtole 'sem zatím jen popisoval počátky under-cheripi 3 t0 Především ve spojení s hnutím hippies a psy-zkoUí, u music- c°ž bylo až do zavedení rekvalifikačních skunin ^6lku -bezstarostné období". Odchodem hudební 1 • - . _____^0iP73se ski,^- —„uBísiarosme uuuuui . w~---- „„tqcp s uPmy The Plastic People z veřejné scény v roce 973 se J f « kvalitativně mění, ale undergroundykultu Cl nÍC Ze své intenzity. The Plastic People koncer va'i i nariói„ ... ,. J i____,',r-h akcích, a ne • nfdále, ačkoli pouze na soukromých akcích,^ W omsh:idební «*ní se v letech 1973-197 C sflřila' Vzniklo přinejmenším pět dMcbstoP ^ kut! 'Vým Projevem otevřeně hlásily k ^^lu UltUre- Vedle Knížákova znovuobnoveného Aktu BYL lU JENOM ROCK'N'ROLL? 249 HLAVSAS DING Kapitola V. Český rock v jednotlivých dekádách DG 307. 1975. Archiv Popmuseum. Bojunovice. underground. Archiv Popmuseum. (v roce 1970)3H tn hul,, „a i Umělá hmnt £?l násIeduJÍcí: Bílé světlo, DG 307, teffla wSiS2dě,Í Umělá hmota resP- Umělá hmo- 111 a konečně Hever a vazelína band « Brn,mHmaVéu,e Sled0vat Postupný vývoj a reakce under-kosľnv \ )ednotlivých protagonistů na poměry v Čes-vensku, tedy cestu od onoho „bezstarostného období" a tPhí vfreSÍ 3 konečného rozchodu s oňciální kulturou níh fí1ľeStablÍshmentem- Z Hlavsová vyprávění (živolno příběhu poskytnutého /. Pelcovi) )ako by se úplně vytra-DraV L.' jak° by události. k nimž tehdy došlo, mladé 1 azské rockery úplné minuly a jako by je oni sami nepro- 163 mí'an knížák pak k°"cem roku 1973 Ak.ual rozpustil. Podlet*>%" H - -.-„W„ a představy- lení již nebyla kapela s to reagovat na jeho nové náPad^dn0stň°v Z Knižákova pohledu, který svým založením vždy více up^ (o pfe dynamiku před ustrnutím a uspokojením s dosaženou stavovalo pochopitelný čin. fl6 364 Víte viz KOĽAJOVÁ, K.: „ Veselé ghetto"... C. d., s. 82- M WtPré bvW Pr0 lehdeÍ" žívali s tou měrou zjitřených emoci, kter , - ímuroku ší českou společnost typické. Teprve K na toj (1969) se vztahuje výrok M. Hlavsy, který'lustr ) nejspíše nejen jeho, ale i jeho „žáku" a umele J [c ?eQ. níků: „Pdr dní před Mánesem [vystoupeni ^ núDfeŽí Pie v Mánesu v roce 1969 - pozn. M. V.| )Stnum6lce Potkali Roberta Whíttmana, zndmého prazsxe ^oblasti linn---• n a "cerr v\n'Pen'ngŮ' dali jsme se do řeči a pozvali ho n* se toho dá udělat mnoho, když ti, kdo to dělají, chtějí m n víc Dro druhé. Jedině tak se dají důstojněpr - --^hnv.kdosouW. zbývajícíléta živ t í Jedmě tak se dají důstojněpfežu se slovy tábnrel-žu Ú čekaP'nás všechny, kdo souhlasí jest cennější n , cIUfíasíJ>'Martina Húsky: Člověk věrný *» n4«I«d,„v nez{akák°Hsvátost."^ Z manifestu jepatme. 1 roky měly hyt předznamenány „odchodem —"ami do pražského okol' 371 JIROUS, I- M.: Zpráva.■■ d., s. 197. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? 253 dbou která již byla jen pro vyvolené. S odstupem času Kapitola V ředstavu komentoval poměrně kriticky Mejla Hlav- Český rock [n[° Samozřejmě by tehdy bylo náramný udělat koncert, na w " / bvses dostal ne s pomocí šifrovaného plánku, ale na hvčejný lupen za pětku. Od roku 1974 byly naše koncerty "soukromý, takže atmosféra na nich ... stále tytéž tváře ...to pro kapelu není moc dobrý."372 Mladí hudebníci se však Jirousově požadavku přizpůsobili a smířili se s tím, že budou hrát jen v improvizovaných podmínkách a vybranému poslucháčstvu, složenému především z kamarádů, než aby se kompromitovali podstoupením různých přehrávek před komisí složenou z „fotrovské" generace spíše politických než hudebních expertů (ačkoli se v listopadu 1975 amatérských přehrávek účastnili). V tomto směru pro ně představoval Ivan Jirous nespornou autoritu, ať už šlo o jeho nápady, postoje, názory či kulturní rozhled. Jirous si mezi Plastiky vydobyl nezpochybnitelnou pozici. Ovšem proto, že „sancti sunt admirandi non imitandi" [svaté je třeba obdivovat, nikoli napodobovat), bylo to. co se snažil skupině ze svých znalostí zprostředkovat a předat, rolem spíše obdivu než skutečného zájmu. Milan Hlav-parTaner0Zpak0Val Přiznat> že „když Magor zjistil, že jsme naprostejch nevzdělanců, rozhodl se, že nás bude áy, kde ^acQn jsme k němu chodit na pravidelné stre-h'dby "y™ dával lekce z dějin umění, literatury, vážné Se% ka mŠ SÍ na středečnípřednášky všichni nosili eekd'až t S',zaPisovali poznámky. Já vždycky netrpělivě Kr0rnŘ u čía Půl'de se Pro pivo."373 'el praktick0USe'kt6r^ Se bezPr°středně a kontinuálně podí-ívě tormo Y ,na celé historii skupiny, kterou nejen názo- °by' kdv ih hdÍ1 kupování a organizačně vedl až do éorgánv t neskrývaný odpor vůči režimu vedl pobou-v státní moci k tomu, že jej stihly několikaletým ',:^o;rtK"NRAD.I:W..c.d..s73. I" underground... c. d., s. 38. v jednotlivých dekádách M. Hlavsa. 7977. Archiv Popmuseum. trestem odnětí svobody, tu figurovaly P»«Jgj^ underground další důležité osobnost!. Generačne ^ nější, avšak možná tím obdivovanější guru nejeu^^ íi literární'1" tic People, ale prakticky celého hudetafto&hgB undergroundu byl od konce šedesátých lei P ^ ^ rický spisovatel, básník a filozof Egon Bondy.^j. g eieho nuQ^7;;;;žskýexcent- undergroundu "byl od konce šedesátycli lei p ^ m. nik a fil K.y undergx. uvažování obsahovalo občas prvky takřttaj ivol -aer vys|lll'"( 374 ^Bo»dy(MW0,+200^ iíuK v'l'ruzo, kdo dosáhl i titulu CSc. Od P*-^, básně a filozoficko Studio. Z n.«.li/. v-. ' pU„ nol,o ,,,zäirována v samizdatu. K jí n(0 1981) tovoHdnl sourozenci (68 Publishers. T z nichž většina byla P^^plckí K hlavním shers, Tor ItlHH). /''I)U"".,,,>Í,V«'(| íroinW pníce (68 Publishers. Toronto 198m_™ i. lotech dvô Bondyho sbírky z P^Wy^ ínov, Mnichov 1!)H5)a Nesmrtelnád'v I, dála Pitých Kli" do 1UH<) w í tento směr „vyvažovali" a vycházeli z křesťanských Český rock k íc _ Vratislav Brabenec, Svatopluk Karásek nebo filo- v jednotlivých P°f lifí Němec.375 Oba směry se v undergroundu doplňo- dekádách 20 ' v ceiém období koexistovaly až v překvapivě har-m0nické shodě.3 Proklamovaná duchovni výlučnost undergroundu, jak ji popsali Ivan Jirous nebo Egon Bondy, byla předmětem řady sporů. Z různých názorových pozic kritizovali její údajnou netolerantnost, uzavřenost a nekulturnost např. Václav Černý, Ivan Sviták či Radim Palouš. Největšími kritiky ostentativního odstupu od všeho, co vzniklo mimo undergroundový okruh byli Milan Knížák a Mikoláš Chadima (o jeho postoji a postoji alternativní scény viz dále). Knížák měl výhrady jak proti umělecké tvorbě The Plas-tic People, tak i proti Jirousovu pojetí tzv. druhé kultury. Zdála se mu málo svobodná ve smyslu přílišné svázanos-ti a omezenosti bezpečnostními opatřeními, které měly ovšem zabraňovat prozrazení plánovaných kulturních akcí příslušníkům státní správy. Knížák dokonce v roce 1975 firousovi napsal: „Uměle vytváříš aureolu avantgar-JtT™ Matiků, kteří nebyli ničím než partou solidních kov 1 cntěli nrát Deat a kterým jsi vnucoval a infi-q ner '!'yglenky- které jim nepatřily a kterým nerozuměli nebo d2"?'q tak yýsledek ^ vždycky jen trapnou kopií People ?ázídávno objeveného:'377 Skupinu The Plastic si sam* oznaCil za kavárenskou kapelu, která neví, co 1 se sebou počít. C^^hvoj BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? však působili v domácím undergroundu lidé, 255 Kapitola V. JV« Havla, jné zastánce měl underground v osobě Petra Uhla či Václava Malého. O výrazné 3?5 Křes ""cli; »rgtoi ««M se v i ,„ull| . — ■ tvorbo Plastiků iako hlavního představitele Pioiovil v pozdější fázi, např. v kompozici Pašijové hry »«* do vodu. 1 vníscény... c. d., s. 219. 'raha 1996, sblížení undergroundu a alternativní kult sátých letech zasloužil Petr Cibulka wd V 0sNe vých hudebních nahrávek.378 ' yQavatel samizdato. ALTERNATIVNÍ SCÉNA379 pre- oslednífó- Někdy kolem poloviny sedmdesátých let se začala devším v Praze prosazovat nová hudební oblast, která ie vzhledem k tématu této publikace velmi důležitá. Nešlo ani o jazz rock, ani o underground, ani o oficiální bigbít, ale o tzv. alternativní scénu, která začala vyplňovat prostor mezi oficiálním proudem a undergroundem. Zatímco okruh fanoušků undergroundu byl velmi úzký, kolem alternativní scény, či tzv. druhé generace alternativní kultury,380 nacházíme několik na sobě nezávislých skupin, jež se podařilo sjednotit prostřednictvím Jazzové sekce (JS) a její koncertní činnosti. Šlo o okruh hanspaulský,381 orientován y bJavn na blues, soul a později částečně i reggae F^™^ ale o okruh kolem skupin Extempore a Stenům blízek experimentálním hudebním směrům, v 378 Cibulka s Chadimou založili v *°™^^Z^^S First Records s cílem kopírovat '^"Z^W-^J^* existující nahrávky z prostředí ^ké hud^ía C « , založil vlastní samizdatové vydavatelství Sa ^ (itulů zP Video. Petr Cibulka vydal až do roku 1989 rHAnlMA> undergroundu nebo alternativní hudby_ blikače: alAN; 379 O alternativní scén, .roce ^^f^f^ SS—iS. d, tíla, \ pLmí... c d. a další studie uvedené ^ t y,I"« 380 VLČEK, i,. Hudební alternativníscény 0ndře,e>o<* « 381 Do tohoto okruhu patřily Bluesberry. ses > souborů (Cl ' různéfúzejazzrockovýcharocknrol .„„„sobo*^ Band), ale i napf. kapela Zabi^hlen^ „^„kood,er8, * 382 V této proměnlivé množme kape. s fl Luboše Chadimy. Petra Křecana Pavla k Marka a Lesíka Hajdovskóho. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? lám blízkým Jazzové sekci přidaly první novo-ósekekape ^ Uvolněný alternativní prostor zaplnily vinné sv °matérské kapely, které se i zásluhou hudeb-pfedeí-ľwv v Praze na Rokosce přihlásily o své místo na f Ím rockovém nebi. Širší povědomosti tyto kapely T/h díky účinkování na Pražských jazzových dnech™ °díkv nezměrnému úsilí činovníků Jazzové sekce. jazzová sekce vznikla 30. listopadu 1971 jako součást Svazu hudebníků ČSR a na samém počátku nikdo ani zdaleka netušil, jak zásadní bude její role ve „znormalizovaném" Československu. Zejména pro kulturní a hudební veřejnost se v letech sedmdesátých a osmdesátých stala pojmem a především symbolem aktivního odporu proti represivnímu mocenskému aparátu. Aktivity sekce, „dobrovolného, samostatného a otevřeného zájmového amatérského sdruženi"1, jak sama sebe definovala, se od poloviny sedmdesátých let rozvinuly do nepřehlédnutelné šíře a začaly zásadním způsobem spoluvytvářet jazzovou a rockovou hudební scénu. Do svého programu.si Jazzová sekce vepsala tato slova: „Jazzová sekce sej S6 vyftoaPs^. koncerty, festivaly, výstavy, zabývá t' ve -tJ „""ľ Výcil0vy> podílí se na tiskové a ediční činnos-v*svém oboru..."385 *ôlototo°scLn *rSt°iľfanoušků iazzu (v prvních třech letech někol'k tisícUefm. lem tří stovek příznivců) přibylo časem né Sedmdesátye?U; Podle dostupných údajů jich v polovi- 11 lp°dle Posled h k°lem 3000 a ° deset let Pozdě" 0 oficiálního seznamu z června 1986) 3«4 pLCEK. i . h S^chn,a'iecl'>uuZa(k ',ak° Ureitý Pro,ik>ad k jazzovému festivalu. Í'izzovJ'h y 3 by' založen>' předovaím na zahraničních ^ vľ^ly^I4 Píedeväaa doLT^ ZP°eá,ku 'ak° e"Pe"mentální Ä'.'V rocko™ 7.ľľ.1Cl™ kaPelám hraÍícím Ía 257 'VLCEKy,^deity;0;'k°"" domácím kapelám hrajícím jazz rock. ale " drt«'Q/tern«!"„P/ľľ'hein k amatérským kapelám). Kapitola V. Český rock vjednotlivých dekádách scény... c. d.. s. 222-223. stoupl počet členů Jazzové sekce už na 6088. Běhe náctileté existence se v Jazzové sekci vystřídalo 8220° T I lurlivých neevidovaných příznivců bylo ovšem mnohé' víc, některé odhady hovoří dokonce o desítkách tisíc ^ Jazzová sekce byla původně zaměřena výlučně na hudební oblast. především na jeden hudební žánr - jazz a jazz rock Od poloviny sedmdesátých let začala výrazně podporovat také rock, především amatérský a alternativní, který v té době neměl šanci proniknout do popředí a nalézt uplatněni na oficiální scéně. Alternativní hudba byla nejen alternativou vůči běžné nebo spotřební hudbě a na úrovni textů i součástí alternativního literárního dění, ale zároveň hlasatelem alternativního (nekonzumního) životního stylu. Na tento styl byla svým způsobem navázána řada dalších aktivit, se kterými uvedený hudební směr spontánně souvisel. Rocková avantgarda byla neodmyslitelně propojena s experimentálními výboji ve výtvarném uměni as tun související literární a kritickou produkcí a dalšími kultur nimi počiny de- V období let 1974-1982 uspořádala sekce celkem^ ^ náctkrát Pražské jazzové dny (ty v letech 1980 ■* íce nebyly oficiálně povoleny), jichž se zucast^y bu. idých fanoušků a stovky kapel. Jejich cílem oy mlauvi.inaiiuuonuu ---jr - - Dravě aIHalcl dit amatérské a poloprofesionálni souboryVmo((írsw «** "Sn«i nazvaný- Ull aillQlOl or\L/ u ---- sekce výrazně pomohla organizováním u Zabranských v Karlině, jako* P ISj i S hrou (jako lehká narážka na Komensw->-Pořádala přednášky o moderní hudbě za účasti zahranič-meh lektorů a organizovala pro své členy zájezdy na festivaly a významné koncerty v Polsku, Maďarsku íiotin vé lo l a v tehdejší NDR. Velmi rozsáhlá byla také její náct let stačila Jazzová sekce vydat dva^ gfi /QZZ (od 20. čísla se z *& sekce" stal „bulletin současné ^UfY^V dosáhlo úctyhodných 142 stran), nep BYL T0 JENOM ROCK'N'ROLL Bulletin Jazz, 1979. AreiuVPopmu^ 43/!0/88. V edi- tlenský zpravodaj s netradičním nazV^Lu uméní. vyd* ci Situace, určené modernímu vytva"i]mělcú. Vyšly z*e k sekce portréty patnácti současných um y s,obo-např. praPce Adrieny šimotové, Karl a M»J h. V ed.*» a ^ ^ bez fadě JQzzpetiř vydala Sekce celkem 2-Un RockovaP^ b^ího edičního vymezení zahánla a^ ^, daB' ■e- s krátkým časovým odstupem nadej rfa „rre patkou studie Jindřicha Valod* ^'smu a Českém Lení, publikace J^--- tUry. Wzilrf/nf — dovály knihy další ého Ódada. ího Valocha j,: ---•*■ unitám, punUKIlba *" 2í'd/n/poez/e, a£ce. parafráze, interpretace. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? ent aro-u z literární tvorby Borise Viana, studie o českém, l. Vladimíra Kouřila, knížka /ohn Ono Len n Ck n'roll« fotografiemi z „Lennonovy"K mpy so2 esej Hudbo píWn/ch ndrodľzdm k tÄ?** Ludmily Vrkočové Hudbo terez/ns^ Xt ' rtľ sláva Kladivy Postedn/z transportu a konefiiíô 1?Ä komunistické moci zřejmě vrchol provokace -román Bohu míla Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále, odmítnutý několik let předtím nakladatelstvím Československý spisovatel). Mimo edice vyšla řada neperiodických publikací, katalogů k výstavám (obvykle neuskutečněným), kalendářů, plakátů a dalších propagačních materiálů. V říjnu 1980 přijela na pozvání Jazzové sekce divadelní skupina Living Theatre (vybavena toliko čtyřiadvacetihodinovým průjezdním vízem) s improvizovaným zpracováním Antigony. Toto již legendární představení se uskutečnilo v pronajatém sále agitačního střediska Národní fronty, se sídlem v restauraci Na Ořechovce. , O necelý rok později se sekce podílelai na akci M* 81/82", ekologickém projektu v postupne demolovanést ré části jmenovaného hornického mesta inárodní V roce 1979 byla Jazzová sekce Wta do Me*^ ^ jazzové federace při Hudební rade, UNESC A^ desátých se stala členem Evropského sdn^^, odzbro-popuLníhudby.Evr^ jení, a rovněž navázala styKy s mírovými organu celém světě. Vývoj situace nezadržitelně posouval Jazzovou sekci mezi organizace, které státní orgány hodnotily jako nePtátyié. a její existence se stala pro režim nadále nePřiJatell\°Uhnen i.-.w, nrnrRS její likvidace ÍP°dTf:' ltivní scéna tlake čnosti daleko^ a íeii exisicii^ ^---- i „ ioií ikviud^ ^ »iake" n( scéna v některých pohledech na postavení hudby spíše rozcházela. Na druhé straně byl pro ni underground přirozenějším partnerem než oficiální bigbít. Alternativa i underground procházely během svého působení kvalitativní změnou i ve svých vzájemných vztazích. Na obou stranách byla poměrně velká nedůvěra. Na jed-"né straně měl ,androš' strach z toho, že sekce je .oficiální' kultura, na druhé straně měla sekce, která se snažila zachovat maximum konspirace, celkem oprávněný strach, že věci jako neříkat do telefonu určité informace bylo pro velkou část, veselého ghetta' nepřijatelné. Navíc - snad to byl jen krátký dobový pocit - se některým lidem z Jazzové sekce zdálo, že po světové proslulosti, již vyvolal proces s lidmi kolem Plastiků, ,androši' poněkud zpychli."™* Diskuse mezi undergroundem a alternativní scénou připomíná rovněž Josef Rau volf: „ Tady byla do jisté míry řevnivost až nevraživost mezi ,androšem' a alternativou. Ono se to později vyjasnilo, ale dlouhou dobu zde přetrvával ze strany undergroundu směrem k alternativním kapelám pohled shrnutý do poznatku, ,vyjste vyměklí, vy vlastně kolaborujte, protože se snažíte pronikat do těch struktur, do šedý z°ny, do těch struktura vystupujete'. Svým způsobem měli Provc/u, ale jen částečně. Například Mikoláš Chadima si vu°ec nijak nezadal, jen měl .smůlu', že nebyl zašitej. Ale Q esté°áci po něm šli stejně. A další věc, kterou jsem cítil. lenl'Tl0' koncerty undergroundu byly prostě jen pro vym-lazz >sem tam ani nejezdil. Zpětně hodnotím t\-aktmty to /Ve Sekce a té alternativy velmi wsoko. především pro-z 'k°n?-slysvou kůži na trh, riskovalv. že budou nařčeny ale i °.race'a možná udělalvvíc, a to nejenom hudebně. Vití T,ensky> tím šířením jinéhudbvnežbyla ta ofici-*ekce byla pořád mezi dvěma ndvnskvnu koly. na jed- nu stra nu Po ní šla StB a na druhé straně byla označovaná ÍVLCEK,,. Hudební alternativní scény... c. d., s. 223-224. za protekční a kolaborující..."™ Vlastní pohled n t také Vladimír Kouřil: „Já neměl s undergroundem žóT osobní styk. Underground byl úplně něco jiného. Mvis ^ byli, většina z nás, co jsme v sekci dělali, zcela nonZ mi občany, kteří chodili do zaměstnání, a po zaměstnáni si dělali tuhle činnost. Kdežto underground, ten byl úplné uzavřený do nějaký ulity, izolovaný, tak na mě působil:'3" Jiří Exner se domníval, že nevraživost mezi undergroundem a Jazzovou sekcí měla na svědomí tajná policie. „Jazzová sekce mohla být vnímána jako zednářskú lóže, jako ti. kteří si to vždy umí zařídit "im Vojtěch Lindaur připomíná jednak odlišné hudební inspirace undergroundu (Velvet Underground, Fugs) a alternativy (Zappa, ale i Beefheart, „undergrounďáky" nicméně také oblíbený), jednak upozorňuje na fakt, že nějaké zvláštní propojení mezi undergroundem a alternativou neexistovalo. Jedním z možných vysvětlení bylo podle něj ono pověstné uzavření „androse do tzv. veselého ghetta, na rozdíl od alternativních kape, které chtěly vystupovat před stále novým Pubhke™b 0J, hrály na amatérské bázi, stály vždy o zpétnoj' ^ zvu na vlastní tvorbu. Ta koneckonců chV^ ' A HlaVso-muzikantům z undergroundu, přede vším Metlo .g vi: „Vzpomínám, že Mejla byl z toho ^"f^^dybylo koncertování kapely úplné nulové ■ty ^/JQne^. čerty pro něj nebyly, on toužúbrát ^n^ f ceti lidmi někde ve ^d^OjSS^^ p*fj bé hovoril i Josef Rauvolf: Jf^J^SS ale ***** ten muzikant zvlášť! Nemusí nahrávat des y c*- , m KauvolfemgdH 388 ÚSD. COH. sbírka Rozhovory. Rozhovor ^ J|lk, lílka Kybalová. 200». . Mňt Slfim Exnerem 38« S£. Sh. sbírka rozhovory. Ba*-* * Kybalová, z008. B^w/if g Voítéchem U""" 3«. KE. fXJH. sbírka Rozhovory. Rozhovor V BYL TO JENOM R0CKNR01P 26 pásky. A to živé koncertování, v tomhle byli Plastici. a pře- KapJtol3V devším Brabec a Káha velmi zatatí, poukazovali na to, že Český rock i kdyby pod jiným názvem vystupovali [tenkrát se uvažo- v jednotlivých valo o názvu Půlnoc - pozn. M. V.), tak bytím degradovali dekádách značku Plastic People, dokonce tam vůči Mejlovi, který to vehementně prosazoval, použili fyzického násilí."™ Kytarista Hudby Praha Michal Ambrož však nepovažoval rozdíl mezi undergroundem a alternativní scénou za nepřekro-čitelný: „No underground, ten byl samozřejmě vedle nás, alternativní scény, reflektovali jsme je jako partu, která po Chartě 77 byla zahnána do toho ghetta, připadalo nám, že tady už ani nejde o muziku, ale o postoj, který jsme měli možná podobný, ale na rozdíl od nich jsme strašně chtěli hrát. Takže jsme před těma bolševikama kličkovali. My jsme se chtěli politice vyhnout, hrát třeba Na Chmelnici neutajené koncerty, nakonec se to ale nepodařilo, protože si nás ta politika také našla."392 Pohled z druhé strany přináší Jan Pele: „Underground chtěl žít úplně svobodně, tzn., že se vymezil i vůči alternativní kultuře, která sice chtěla žít svým způsobem také svobodně, nicméně byla ochotna mnohému se Přizpůsobit: muzikanti šli dělat rekvalifikačky, ostříhali ľ Tpě Vhsy' vzali si obleky, to byl pro nás již velký ústu-nef i procesu s Plastikama už žádná ochota k ústupkům Vent Vzdala se možnost uspořádat i koncert pod třeba tím Tským svazem mládeže. Underground se vymezil smeff "Ghyl ochoten k jakýmkoli ústupkům."393 V tomto v (itf/Vdní hudebníků „měl prsty" Ivan Martin Jirous, který haiekfjf zPrtvě o 3. národním hudebním obrozenívtiskl to ho/ lde°logiJ undergroundu. Jeho manželka Věra notí Po letech velmi otevřeně: „Víte, underground hi (,'S Čij'/,' "hovory. Rozhovor s Josefem Rauvolfem;. c. d. i')-. '>* V.U,"ozhovory. Rozhovor s Michalem Ambrožem vedla '»>>>, f (''""'"'klová, 2008 . K","'"''t;oo:ífl'a Uozh°™ry- Rozhovor s Janem Pelcem vedJ Michael TO JENOM ROCK'N'ROLL? byl i na můj vkus ideologický. A to je vždycky nebe Ivan něco řekl a ti lidé za ním šli. On bvl 7~n hnAi~ Zp,eč{' i. On byl za hodinu scL nýřícti pravý opak... Lidé ale asi potřebujou, abvjeněkT vedl. Pak to po něm opakují a jsou při tom ještě důra2n ° Sí, jsou ještě méně tolerantní a více nesnášenliví. O tohľ já jsem vždy měla s Ivanem Jirousem spory. Mně přišlo, že není možné udělat takové rastry nebo mantinely s tím co se smí a co se nesmí. Každá situace je jiná, v každý situaci se člověk rozhoduje jinak. To neobsáhnou žádná pravidla... Sama mám názor, že jak pro underground, ale i disent, to bylo svobodné rozhodnutí těch lidí, že to chtějí dělat, že to tak cítí. Ale nebylo to nijak nárokové, nebyl tu mravní nárok, jako že to každý v té společnosti musel udělat. Na to opravdu stačí těch pár lidí. kteří se pro to rozhodnou, pro které je to možné. A nemyslím si, že by lidé z undergroundu nebo disentu měli mít nějaký přezíravý vztah k ostatní společnosti, že byli lepší."394 Po letech dal I. M. Jirous své ženě Věře za pravdu, když v rozhovoru pro časopis Reflex v souvislosti s národním umělcem Karlem Gottem uve • ..Gott nepodepsal Chartu, Marta Kubišová jo. No a co. dej nemusí být statečnej. Vůbec se mi nelíbilo, c°"jomi. nedávno Honza Rejžek v Lidových novinách, kayz f_ nal na petici .Několik věť. Gott ji od^P°d%7Z(myjsm podepsala - ale odsuzovat za to někoho, v jostatních. vapoaepsaiu-uieuuou*.w^L~-----~ nliodostaw<"" jako chartisti a disidenti nikdy nevyžadovali aby dělali co my! Když se rozhodnu, ze bua J ^zabojovat, tak jsem kaskadér - a nikdo nemá Pr tek národa, aby byli všichni kaskadéri. „české***. ... i ,_______mnv\íteXI , „„mrien Značný ohlas vyvolal programovýg.jazzo^' „ativní scény, napsaný jako úvodníf°J^ dnů v roce 1979. Vznikl bez nějakého pred sovou i 394 ÚSD, COH, sbírka Rozhovory. Rozhovor s Věrou Jírou Kilburn. 2000. . Rozhovor s 395 JIROUS. 1. M.: Každej nemusí být statečné). Ko In: Reflex, 28. 9. 2009. k. ka' ho úmyslu a v mnoha směrech opakoval to, co bylo řečeno v jiných programech, které se vydávaly k Jazzovým dnům. jenže obsahoval i jedenadvacátý bod, v němž se říká, že alternativní hudba není žádný underground, dobrovolně se izolující od společnosti. Byla to reakce na vlnu depresivních nálad, které se v té době objevily v druhé kultuře, psychicky zdeptané pronásledováním hlavních osobností.396 Josef Vlček k tomuto textu, jehož byl autorem, dodal: „Zatímco se undergroun d snažil být apolitický a šel si svým vlastním směrem a do politiky a disidentstvíbyl dotlačen okolnostmi, alternativní scéna již reagovala přímo na produkty normalizační kultury, především na elektronická média a oficiální populární hudbu. Odmítala hlavně jejich idylický obraz spokojené společnosti, která je postavena na konzumu. Žádala ,pravdivý obraz skutečnosti' se všemi společenskými rozpory, které v té době existovaly. To byl hlavní úkol české alternativní scény, jak jsem jej tehdy cítil."397 Underground přečkal osmdesátá léta víceméně uzavřen ve své ulitě. Určité přesahy k většinové společnosti ovšem ^??Valy- Jednak v individuálním koncertování někte-- cn hudebníků v kapelách, jako byla Garáž či později Púl-noc. jednak i und K ergroundové akce průniku punkových či novovlnných kapel na a alte/ Ué rivalitě docházelo nejen mezi undergroundem cemi N3tlV?U' ale také mezi různými alternativními sek-na stra a.'! é straně to byla výše zmíněná Jazzová sekce, V r°ce 1977 Uhé Sekce mladé hudby (SMH). která vznikla 7 diky aktivitě Ladislava Zajíčka-196 pod záštitou i Zají l% vlček ^C^l"h^b"J alternativ"í scény... c. d., s. 231-232. c. d.; viz též 1 u5^K' J-: ÍW*t nozhovory. Rozhovor s Josefem Vlčkem. CShv Z^Clbn'a'te^tiVníscény... c. d.. s. 233. »>d*. Ji.„, býva'ý °"°eník Pream. Ruchadze Band), byl velice ' afiilnf " —J ""w^uik tulium. r\in.iiavj*.- ———>. "dět"oni l °r8anizacně schopny človek. Řečeno slovy Jiřího Cer-2 D°sto,eVského Běsů". 265 Kapitola V. Český rock vjednotlivých dekádách Demosnímek Velkoměsto Archiv Popmuseum. - _ - fSLIOlíSTO Ba " X— Hl lyr-.c» wtift lO.Ža.Jl.l. by a.Jfcaiil r. c«t/ici/»o 1. cí «m1 ta lmiiI Trail arr ^u^or*/ •> «. - R. . ■. _:í . : 1. Pod MM^/ICl/ •* [-5/ ♦ B. Zkrví j T» ikab i __» rwWICH/*í- ■ UUt : 1*-"-■ * 10a, Fnyww*.; •/«■/ . Jolám..-/S-I/t* i tem, Ur . - . «I : 1 __t/"iL!-/ t.4.81 LA*«««. »TBOÍl. l^Jl r -ili*- au. »«-">•■ **?• _ _ ____m'Vacaj lAlkVJR---" . nid!» auäoO- tti- li iiinwWnijirti. »< " R"-W!*BB. „.•r r/»*l«- ^■Ent ****** •"~ B<1 TO JENOM ROCKIľROLL? 267 Svazu hudebníků (tedy stejně jako Jazzová sekce). Během Kapitola V. pár let se počet členů vyhoupl z nuly na deset tisíc. Zají- feský rock ček začal spolu se Sekcí mladé hudby organizovat koncerty, v jednotlivých např. ten na Baráčnické rychtě, kde vystupovali umělci, jimž dekádách totalitní umělecké agentury znemožňovaly činnost. Začal vycházet alternativní rockový časopis Kruh, dokonce vyšlo i několik hudebních monografií (John Lennon, Frank Zap-pa, Vladimír Vysockij), které by asi stěží mohly vyjít v tehdejším oficiálním československém nakladatelství. Sekce pořádala promítání videí, kde se pouštěly tehdy nedostupné či zakázané filmy (např. trezorové československé filmy z šedesátých let, americké filmy Easy Rider, The Wall či Woodstock o nejslavnějším rockovém festivalu). Vše ale probíhalo přesně v mezích tehdy platných zákonů - na to si Zajíček vždy dával pozor. Snažil se aby „nepříteli" zbytečně nezavdával příčinu k jeho snadné krimina-lizaci - promítání filmů byla klubová činnost (pouštěli se tam jen lidé s legitimacemi Sekce mladé hudby), a na to nemusel mít povolení. Stejně tak publikace byly šířeny jako renské zpravodaje, což umožnilo, že v nich mohli otiskovat své příspěvky i autoři, kteří jinde měli problémy (např. ř? Rejžek, Jiří Dědeček, Jan Burian aj.). Sekce mladé hudby J"? Dořádala kurzy hudební publicistiky. Sekce byla samo- jí -irff ú'SOlí V očl'ch" tehdejších mocných, ale podařilo se přežil T příslovecne Zajíčkově formální pečlivosti -. aby 1 a alespoň do poloviny osmdesátých let. z0vé sn°St Sekce mladé hudby stavěla na kontrastu vůči Jaz-a dialo takŽe >e'ich vztahľ byiy vzájemně dost napjaté rostla i ľ6ZÍ nimi Příliš nefungoval. Vzájemná rivalita pre-Va' ze 1 i °S0bnímu "toku Karla Srpa, který Zajíčka obviňo-Medna ° ,práces StB. K podobnému podezření posloužila cestouu akcí' kdy se Zajíček dostal vcelku podivuhodnou V ,elevbľ0Žn0Sti uspořádávat koncerty v pražské Lucerně. býv°lý ľ'"1 S6riálu Bigbft o tom řekl: '..Pan Spurný, kdysi VeÍstL7a"aŽer' Jericha a Osvobozeného divadla, tako-e> za mnou přišel, a přej jestli bysme nemohli dělat estrády-jako Sekce mladý hudby A ie|,nw sekretářkou Lucerny. Takže tímhle způsobem ^ ---------""ic^USI fc Lucerně, anj /sem nevědě/ jak. Sranda í '^serJosfai lidí z odboru iu/řuiy Mavn/ho m&taSy^ohótíí . zaraženy, že ta* /edu, že si mvsZe/í, že /sem n^iSÍT nabyla ^vtom,žetřZ lášskej synek.™ ^ * Písničkář Vladimír Merta ale našel ve svém svazku dvě zprávy agenta Hudebníka (K. Srpa). Součástí jedné z nich bylo udání na Ladislava Zajíčka, tedy na L. Zajíčka, o kterém se tehdy rozšiřovalo, že spolupracuje s StB. Sám Zajíček se minulostí nechtěl zabývat. „Pokud mně uškodil, nebyl sám, takže nemám zájem, nestojí mi za to," 400 uvedl v devadesátých letech Zajíček, který připustil, že domněnky o jeho spolupráci šířil i Karel Srp. Vladimír Merta po prostudování svého spisu s překvapením konstatoval: „Vždyckyjsem si mvslel, že agent je Zajíček, ale místo něj jsem v seznamech našel Srpa"™ „Bylo by dobré vědět, na čem jsme tenkrát bvli. Čekal bych, že Karel sezve aspoň nejbhžš(spo pracovníky a řekne, jak to bylo. Jeho vyjádřeni, ™T r jsou jen mlžení. Kdo si ale může dovolit kohokoli* uzavřel celou historii Huňát.402 Mikoláš chadin^so(ion ru Jazzové sekce a Sekce mladé hudby napsa * napro-postoj Jazzové sekce vůči Sekci mladé huů y J ^QX) sto schvaloval. S krysama se nespolupracuj^ ^.d. na oba protagonisty „udavačského sp°ru velmi sul**" iíc s každvm vzpomínajícím. Jsou mnOĎ^nbením v té * tivní. zatížení osobními zkušenostmi a pus ]sí0sWf oné organizaci. Např. Jiří Černý * ^zho^WJ ^ gekce Riedelem řekl: „Co do kvality i kvantity oy a. d. 399 Bigbít. dokument ČT. 20. díl 400 RIEDEL. ).: Kritik bez konzervatoře ľo2vtľÍttV//www.hutk..cz/new/h,ľ./.^h,m. 403 CHADIMA. M. Alternativa... c. d.. •. W 106 ne. né BYL TG JENOM ROCK'N'ROLL? / a «m Zajíček neměl talent sehnat si tak schop-*TTatln třeba Joska Skalník, a dát jim prostor. To se s>UdhL .Jimeňně. Spíš dovedl najít dobrého šofé- nAtn ien výjimečně. Spíš i mTľZoluPracovníky, kteří by s ním dlouho vydrželi, r začala pak už ho zase zajímalo něco jiného. Zajíček hl naproti tomu v Sekci mladé hudby jako zámecký pán.. Mně ale nedělalo potíže fandit oběma a číst si Chalupec-kéhoi Čecha. A takýs oběma sekcemi spolupracovat. Pro Zajíčka jsem dělal víc, ale mému srdci byli bližší Skalník, Srpa jejich parta."*05 Na tomto místě bych rád uvedl, že pro výklad vztahu obou sekcí by bylo třeba najít i další dokumenty a realizovat další rozhovory s účastníky tehdejšího dění. Tato publikace si tento cíl vzhledem ke svému zaměření nedávala. (Každopádně popsat onen vztah a věnovat se významu Sekce mladé hudby v období let sedmdesátých a osmdesátých by bylo více než záslužné už proto, že existuje obrovská disproporce mezi publikacemi, které se věnovaly Jazzové sekci a proza-Umstéměř nulovému zpracování Sekce mladé hudby.) mo ^ mladé hudby skončila svou činnost po těžkém dosah" i nátlaku v roce 1985, kdy počet jejích členů bajani ť\d*seíi tisíc- Rok předtím dostal tehdejší před-P^adovaľ ° dační doPis z vnitra, v němž ministerstvo CealeSPľn° Vydám' ma'etku a hlavně seznam členů. Sekám zničila a techniku (videorekordéry, počítač) ' lä^0vä sekce h obyCejnějšíaaSPí! intelektuální a elitářská. Sekce mlade hudby Pr° béžné nosľ ,tupně'ší- Programy, které SMH pořádala, bvlv l^1 Podobné se 1 Kl r°Cku Ci folku' kteř< ° h»debni avantgardu F R ÍhaChalupeckéfUaiediení Činnost. Jazzová sekce vydávala studie sbulWha 2 mého r Petra Rezka' Sekce mlade huďbv povídačky 'nein hzz dost'T0' Kruh (CasoPÍs SMH) vypadal ve srovnání ^svv1*8 rivala"! ľ28' 'e třeba řícL že torau bvl° ' Proto- že 5 i"* W' íasoP's i n,, f výtvarné publikace, takže bylo jen logické. Vtéj etv°tote. c lorn>álni stránce velmi dbala. RIEDEL. J.: Kritik Kapitola V. Český rock v jednotlivých dekádách ßYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? předala bezúplatným převodem jiné nestátn- A tak se likvidace Sekce mladé hudb^' áhľ?^ ného pětaosmdesátého roku. a az do zrnině. Ještě předtím, než se budu věnovat punku nm < , metalu, zmíním fenomén, jenž vznikl taLkaj* sví'ČÍ a který neměl ve východní Evropě obdobu. wSSSÍ každoročně na pražské Kampě začali scházet fanoSd ľ Lennona. který byl zavražděn 8. prosince 198o7New Y0 choromyslným Markem Chapmanem. Tzv. Lennonova zel naproti francouzskému velvyslanectví na pražské KampěW6 byla až do osmdesátých let běžnou historickou zdí v Praze, ale už v šedesátých letech se na ni psaly básničky. A snad proto, že ze zdi vystupoval výčnělek připomínající náhrobní desku, stala se zeď symbolickým místem pro vzpomínku na tohoto významného hudebníka a peacemakera. „Náhrobek" se objevil už v roce 1980 a vypadal velmi prostě - křídou na něm bylo napsáno „Za Johna Lennona" a nakreslen kříž. Pod ním začali lidé pokládat květiny a zapalovat svíčky. Počátkem roku 1981 tento křídový nápis nahradil jiný: „ZaJohna WinstonaLennona9.10.1940-8. 12.1980''** rý byl vytvořen barvou a pomocí šablony. Lenn°n0Vaanási. se stala symbolem odporu proti režimu, proti vatce^ ^ lí, svéráznou českou připomínkou myšlenek ""květinarni Denně ji mladí lidé zdobili kresbami, nápisy. ^ a Lennonovými fotografiemi. Zeď byla P^^atf kaz představitelů komunistického režimu p» ^ ^ , bvla během několika dní opět popsána-,JfifflM objevoval nápis „Vy máte Lenina, nechte Ale především sem byly opisovány basmcKy ^ ^ 0a běte Karla Kryla či úryvky z písniček Beati 406 Pro zájemce o ,uto tematiku ^^íS^* POSPÍŠIL, F.: Lennonova zeď v Praze. j ^ s]eP na Kampě. Praha 2003. d v soUvislosU s 407 Poprvé byla přetřena v dubnu 1981. sn KSČ. který se tehdy v Praze konal. 7námých Jahodových polí v newyorském Central Parku se Lennonova zeď na Kampě neustále měnila.408 Ztrácela tak pomníkový patos a nabývala hravosti, která je tak typická pro beatlesovské písničky. John Lennon měl díky svému vidění světa, příklonu k ne-násilí, ke svobodě v bývalém Československu mnoho příznivců. Jedním z nich byl i Václav Havel: „Ze všech úmrtí poslední doby musím kupodivu nejčastěji myslet na smrt Johna Lennona," psal 11.1.1981 z vězení Václav Havel své ženě Olze. „... pociťuji to jako něco, co by se dalo nazvat .smrt století' (možná spíš než smrt Kennedyho nebo Kinga)."™ Havel se k tématu vrátil ještě jednou po přečtení článku o Lenno-novi v Melodii. „... zjistil jsem, že to, co pociťuji já, je zřejmě pocitem všeobecným, jako by ten výstřel byl výstřelem realit}-osmdesátých let po jednom odcházejícím snu -po snu šedesátých let o míru, svobodě a bratrství, po snu květinových dětí, komun, LSD-výletů a ,dělánílásky místo války', jako bito byl výstřel do tváře celé té existenciální revoluce, třetího vedomia .zelenání Ameriky'... Nemyslím si. že určité hodnoty a ideály šedesátých let byly dobou usvědčeny z toho. zeJsou planými iluzemi a omyly... Myslím si jen, že všechno le dnes jaksi tvrdšia drsnější, za všechno se musí víc platit ajen o svobodném a smysluplném životě není takříkajíc kzien věcíútěku od maminky, ale věcí tvrdé a každodenní Vrontace s temnými silami novověku.'"10 Lennonova zeď na pražské Kampě se díkv „lennonishim , mener,aZVala ta'ná P°licie, připodobňujíc je k alkoholikům, světí P°stiženým, sociopatům a „agentům západního ' stala symbolem odvahy mladých lidí toužících po ^ s ZVíedním z "Patřeni bvlo i přibití dřevěných desek na Lennon" Í ľ3 Velk°Převořském náměstí vytvoří «l! ?AVEL V n VzkazV dál, jen o kousek dal v přilehle Hroznové ,éž'S.158 P''Sy°/Ze- Brn° 1990. s. 138. 271 Kapitola V. Český rock v jednotlivých dekádách obecných hdskych ideálech lásky a míru Anit ■ , koslovensko se ale nemohlo vyhnouľtvľdíí r S"?*^ mluvd i Václav Havel a která adekvôSfnT^'01^ „temné síly novověku", u nás w^&ä^1^ ním režimem. Na scénu se s rachotem řítil punk^^ PUNK A NOVÁ VLNA Koncem sedmdesátých let se v Československu neočekává neobjevil punk411 a nová vlna412 jako nové subkultury mládeže. Postupně, v souvislosti s vývojem punku v západní Evropě, byl i československý punk pochopen a označen jako nové společenské hnutí. „Punk byl chápán jako vlaštovka a nejzřetelnějšíreprezentant občanské společnosti. V postkonsolidačním období po událostech konce šedesátých let šlo o další vážnější pokus o praktikování nezávislé společenské aktivity, kte- výraz označující nejhorší materiál, veteš. ^.^^S mladé surovce, darebáky, lotry; výraz oznaCujfcí ^gijeurfiky, pficemi punk rock je chápán jako směr pop hudby.chování násilne prvky a šokující efekty vOci okolí £^^lulnfto^ a oblékání. V americkém slangu označuj název ľP^_,£to^be.n4P^ .« -.xi„oň„;B vSe. co většinová mc BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? 273 a oblékání. V americkém lázev „punk" p Který v sobé ztělesňuje vše, co vétšinová morálka hodnotí jako hrubé, nápadné a provokativní chování. V sociálním kontextu byl tento výraz používán zejména pro černošskou a portorikánskou mládež z newyorských sluniů-l Hudební směr i životní styl nejprve jen části mladé generace na Západ a brzy i v tehdejší ČSSR. Novou vlnu a pun -^rtnotit jen jako pW^ • "Hantované trendy, a ií chování. V sociu,, nošskou a portorikánskou mládež z newyui** životní styl nejprve jen části mladé generace na Západe a brzy. v tehdejší ČSSR. Novou vlnu a punk nelze hodnotit jen jako pf*« a na zdejší poměry adaptované trendy, ale jako svébytné, i z domáclO podmínek vyrůstající postoje části české mládeže, a především jejíhud^ ní tvorby. Hudební kritik a publicista Josef Vlček deňnoval novou vin takto: „New wave je proud populární h udby inspirovaný nástuPel""6 /„ h««W i umělců na angloamerické scéně po roce 1 . —ími ť~—— ní tvorby. Hudební kritiK a P takto: „New wave je proud populárníhudby inspuv—, generace posluchačů i umělců na angloamerické scéně po r°ce^etačnl to ta nejběžnější definice, která novou vlnu chápe jako široky.^koU sebe-proud bílé a zčásti i černé mládeže, která hledala svou este '^^i. realizaci mimo svět oficiální hudby v klubovém Proslf^?y ExceflU'ci pub-rockovýmia reggaekapelami..." {OPEKAR, A. - VLC v přízemí... c. d., s. 4-5). v jednotlivých ilekailach odařilo vážně rozhoupat komplex pojmenovaný Kapitola V. rému se P° 0CÍaiistické kulturní revoluce'. Současně se Český rock jako' f x!i/u}rázat cestu, kterou bylo možné ze zničující- « bdMtttvfab m Pr "tohoto komplexu uniknout. Starším generacím se h° d odařilo ubránit se socialismu, nová generace, repre-tovaná členy hnutí punk a nové vlny, však byla první, které se socialismus nedotkl vůbec. Ve skutečnosti nikdy nežila v socialistické ideologii. Svět, v němž žila, se snažila pojmenovat sama, vytvořila a osvojila si nové kulturní kódy. S punkem a siřeji s novou vlnou bylo dokázáno, že nezávislý společenský život je možný."4" Mé pojetí punku a nové vlny jakožto společného hudební-ho.alenikoli výlučně hudebního fenoménu vychází z úvah hudebního publicisty Josefa Vlčka, který v článku Rock mi levém křidle tvrdí: „Termínu nová vlna se začalo používat zároveň s nástupem punku v letech 1976-1977. Označoval celou novou generaci muzikantů, od komerčních souborů, hrajících na hospodských a klubových tancovačkách, přes PvU"kažkevšem experimentálním skupinám, vycházejícím sinou z teorie soudobého výtvarného umění. Není tedy Rhcký1'' Ž6?y n°Vá Vlna přišla někdV P° Punku- naopak, an-chápaiPU °d P°čátku ÍeÍ{ součástí.'"" Josef Vlček lW» soub°m n°Vá Vlna nejen 'ako hudební fenomén, ale k*ch okoln°r rUZ^ych kldturních, sociálních a ekonomickú 1976 «5 ' re se sbíhaly jako nitky do magického 413 Svít EK, i ÍNNOVÁ0ĽvpnrSekásP°leenost 4,4 VLiv!s*e>' ^PoÍoč^1?d^ýV°Ía sP°>kového hnutia z aspektu formovania 415 vtom U «oc "a \BraUslaVa 1■ s. 119. llUeWkri.', tněneodděluji a mládež v Československu 80. let. In: """itír ľ krit'k Jiřf f eiU)eme Punk a novou vlnu tak, jako to např. ^Soval 'eVÍ2nt Pořad s"* ^ r°Zdí' °d ,0Sefa Vlčka)' když Pr0 doku" ' " Punkem p .Z5 fek1'že jeden čas se nová vlna nesprávně a s "^n^^koudř ň "ěh° byl punk rock hudební styl úmyslné Pfoto, že a reakcí na něj byla nová vlna, která podle Čer-uz'kanti, kteří uměli hrát, si v punku nezahráli.