POLICEJNÍ REPRESE Policejní represe vůči umělcům, pořadatelům tělům lze vymezit do několika rovin. Pohroz- j ^ri20v ---: j..x -----. ULe)ni dohled < )e; ad , že la spíše následky hudebních produkcí (stížnosti na hlui rozdělil mezi dvě složky policie - Veřejnou b (VB. dříve SNB) a Státní bezpečnost (StB). Zákla^ v přístupu obou složek byl především v tom, že VB j rozdíl alkohol či drogy, nevhodné oblečení atd.), případně zas hovala přímo na koncertech nebo těsně po nich (rvačky či jiné výtržnosti), zatímco Státní bezpečnost se orientovala především na „prevenci" nežádoucích hudebních produkcí. V tomto případě StB do jisté míry suplovala např. neochotu nebo nedbalost národních výborů či jednotlivých zřizovatelů. Ve všech zprávách Státní bezpečnosti se dočteme o nepřátelském působení prostřednictvím hudebních skupin a společenství, které se pohybovaly kolem higbítu: hippies, částečně tzv. vlasatci, resp. manicky, underground, později punk. Všichni příznivci této hudby pak byli Statni bezpečností vedeni pod zařazením „volná mládež , er^ by se dala podle tehdejšího pohledu definovat jako mtó ^ tíhnoucí k tzv. západnímu způsobu života, mládež „ ^ vaná" západní buržoázni ideologií. Řečeno doboV^ ^ gonem, „lidé nepřizpůsobiv! vůči svému okolí,0 ^ ' Pdicesoá°- fungování celé společnosti, pijáci, narkomani, řjJJJ^. nechuťlc práci, navíc ironizující pokrokové tra ^. Ustického systému, příznivci Západu, neužneivaj. ]s0}1 cí úlohu KSČ atd.".662 Podobnými charakteristik- (se Prodchnuty všechny dohledané materiály Stři, ) d. desátých a osmdesátých let. Načrtnuté Kapitola VII. tématu'sedm mnoha ohledech podobné těm, kte- Represe a perze-|oll0tkteristiky )s0" V ,írie dříve častovala příznivce jazzu kuce rocku c tátníiveře'n nie) SV kr°mě ľtmUvf Se, na sklonku padesátých a počát-V)semÍ^Tnostačilik omezování rockové (rock'n'rollo-kuäedesátýchletp^^ nofadatelé a zřizovatelé hudebních skupin. záb?V . na veřejná bezpečnost. Tak tomu zakročit, byw ť ^ oficiální název zněl „rozlou- byloipřipaůf - zmíněna y gesté kapitole), kdy se čem s branci a yrp0^0 dne Vefejná hudby) předevafm pořadatelé • av ci la pí iě ve ktanci poušieSfrocíVrôľlová hudba Toho dne Veřejná nost vyvlekla přímo z pražské vinárny Mánes osma-Setmladých lidí. Přísné tresty, řádně rozmáznuté v tisku, především ve Večerní Praze, měly odradit a odstrašit celou generaci mladých lidí od podobných „západně" orientovaných choutek a rozšířit obžalobu na obecnou kriminalitu. Především ale měla odradit mladé od rock'n'rollu. Autoritativnímu režimu se to na čas podařilo, a to zásluhou tvrdých, dosud nevídaných trestů. „Obžalovaní jsou vinni," stojí v rozsudku, „že dne 17. 10. 1957 v Praze 2 ve vinárně Mánes svým jednáním a pak chováním při tanci vzbudili veřejné pohoršení, tedy dopustili se hrubé nesluš-Zlti r VTpovídd o jejich zjevné neúctě vůči společ-tr z T spáchali čestný čin výtržnictví podle § 188/b M SctioT"'1 86 k °dnětí svohodT- 1) obžalovaný Bohu-15^síců ínah^0měsíců 2) obžalovaný Jiří Bohuslav na klovaná v*Zaí°Vaná Marie tesová na 12 měsíců 4) ťd*Q hákovi ?cvařovská na 10 měsíců 5) obžalovaná :úbr*étnu ř'ez DodIe § 188/b a tr. z. (za příživnictví) ľ Právě ústave" ídnětísvobody na 17 měsíců." Amnes-T,neV2tah0vT° prezidenta Antonína Novotného se 'ehdy Sot la- fe^lÄ^ -chuligán" Jiří Bohuslav Q26q *° sitpC*]n> ^ech takto: „To vás vzala tako-' meh tam tmu a lampu, jako je to ve BYL TD JENOM ROCK'N'ROLL? jilmech, a spustili:,A kde jsou ty kradený autai?^ zbraně!?' A buch, rána, až jsem spadl na z si ke zdi!' A podkopl mi nohy, šlápnul na Prs°- ,Kde JSOU ty revolvery?' Během vazby nás vozili na nádraží sk brambory. Všichni pořád ve večerních šatech a botk' h «ľ' Tento tvrdý a do té doby bezpříkladný postup 0r ľ• činných v trestním řízení zajistil režimu na několik ľ" zdánlivý klid. Komunistické orgány všech úrovní se jed noznačně snažily tímto exemplárním zásahem proti vyznavačům rock'n'rollu prezentovat svoji sílu a likvidovat novou hudbu a s ní spojený životní styl hned v zárodku. Pokud si kulturní a ideologičtí funkcionáři mysleli, že je tímto celá věc vyřízená, a uvěřili, že rock opravdu potřeli, bvli na omylu, o němž je koneckonců měla přesvědčit léta následující. Ještě v první polovině šedesátých let se mohlo zdát, že jednotlivá ohniska beatové vlny budou bez většího nasazení Bezpečnosti, jen prostřednictvím tlaku na zřizovatele a organizátory likvidována. Na první pohled režim používal metodu cukru a biče, některé koncerty nechal bez povšimnutí, za jiné byli hudebníci popotahoyáni. Ovse více než metoda „hodných a zlých příslušníků" to^_ jistá nedůslednost pramenící z dezorientace v Pr°s ,at. hudebních skupin. Navíc se režim poprvé pokusí F nit taktiku, kterou užil ještě několikrát a kterou lze s ^ do věty „když to nemůžeme zakázat, tak to alesP°nkoncer-níme". Domnívám se, že rozdíly při posuzovaní flCÍ tůbyly způsobeny především tím, že jednotlivé a ^ a kontrolní složky rockové hudbě nerozuměly aj . Q. případech čekaly jen na pokyn shora. Přesto V d b vala na koncertech poměrně často, neboť počet pra bigbítových skupin stále narůstal, a řešila přestUpeľuPiié-ti rušení nočního klidu, nedovolenému vybírání vsi 663 %Z^^™7-»*» o skandali^ci taného y Z'ln- fl°<* and Pop. 1996, č. 2 Die roten Beatlesvon Titulní strana časopisu Stern. Archiv M , )nímu průběhu rockových koncertů. Bylo ho S Pr0tÍ " ľSou času, kdy bezpečnostní složky při-iasné, že je )en Pražným zásahem. Svou obet si policie ou s dalším výatta** Helľs Djm s> ■ľ s dalším výstražným zasáném. j,uU ^ ašía v Evženu Fialovi, vedoucím kapely Helľs Devils, který „ležel v žaludku" pražských kulturtrégrů již řadu měsíců. VB zasáhla na jejich koncertu, pořádaném k oslavě MDŽ, v hotelu Tichý v březnu 1964. Nasazení policejních složek bylo na tehdejší poměry nebývalé, akci realizovalo osm služebních vozů VB. Po účinkujících požadovali, aby z opony sundali bílou hvězdu. Po neúspěšném domlouvání koncert ukončili vypnutím elektrického proudu a hudebníky přes protesty „oslavujících" žen odvedli na policejní služebnu. Manažer a vedoucí kapely Evžen Fiala byl obviněn z provokace. V hledáčku policie byla skupina už po několik měsíců - především kvůli své koncertní činnosti, kdy téměř každé vystoupení končilo zásahem VB. Dalším důvodem byla také aféra, v níž figurovali někteří členové kapely. Fotograf západoněmeckého časopisu Stern vyfotil —— Kapitola VII. Represe a perzekuce rocku 408 ™ na Karlově mostě několik členů pražských rockových k pin i s nástroji a poté článek s jejich fotkou a nápisem fí Beatles z Prahy vévodil reportáži o mladých lidech v p Tak mimořádný „úlovek v síti" režimu byl kvitován s vel kým uspokojením. Na otázku, proč skupina Helľs Devil tolik vadila, se snažil najít odpověď jejich tehdejší bedňák posléze bubeník skupiny Flamengo, Jaroslav „Emo" Šedivý: ..Jezdit s Helľs Devils bylo velice těžký, buď nás po koncertu zavřeli do antonů a ve druhým městě nás vyhodili, nebo vypli elektřinu. Těch zájezdů bylo čím dál míň a byly velmi specifický."66* Miloslav Simek, který skupině nabídl vystoupení v klubu Sluníčko, komentoval jejich koncerty poměrně kriticky: „Fakt je, že jejich koncerty provázely takové akce, kdy ten jejich vedoucí Evžen Fiala, který sám na nic nehrál ... nevím, mně jejich vystoupení neseděla, je to těžké vysvětlovat, to byste museli zažít. Já jsem třeba do dneška, a vždycky jsem byl, nepřítel alkoholu a drog, já to nenávidím, když hudební produkce konči tůn, že lidi se potácí ožrali ze sálu nebo že se perou či píchají drogy. Ona ta skupina byla výjimečná, opravdu každé0 vystoupení bylo spojené se skandálem. Bylo to nebezpečné pro všechny, ono když třeba jedni to dělali, tak oni to pak vzali na všechny a hrozili třeba zavřením klubu, narn pak skutečně hrozilo zavření Sluníčka. A přilévalo to olej do ohně v tom tažení proti bigbítu. Ono to bylo něcojineho než muzika, nepamatuji si, že by měli původní píseň- on^ dělali takové ohnivé show, zapalovali něco na pódiu, pa zase rybí show, vyhazovali živé ryby do publika [na to to místě si ale M. Šimek spletl vystoupení skupiny Hel Devils s pozdější kapelou Primitives Group, ve kteréiDy Evžen Fiala manažerem - pozn. M. V.], vždycky to o)1 spojeno s nějakou takovou akcí."™ I když byl Evžen Fia hodnocen mnohdy rozporuplně, mnozí hudebníci k něm 664 Bighlt. dokument ČT, 3. díl. 665 Bigblt, dokument ČT, 3. díl. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? hlíželi jako k zakladateli undergroundu a psychedelické Kapitola 1 V ňhv v Československu. Především se ale stal i s kapelou Represe a perze-Hlľs Devils pro režim vhodným terčem. Bylo jen zapotřebí kuce rocku nachytat Fialu na něčem, co by nesouviselo přímo s koncertováním, ukázat, že hudba jako taková nevadí, ale žádné výstřelky okolo ní už Praha tolerovat nebude. Cílem bylo znemožnit Fialovi na delší dobu jakoukoli činnost související s Helľs Devils a zároveň vyslat varovný signál mezi rockery. Úkol byl posléze splněn a Evžen Fiala byl vyšetřován za „neoprávněné vybírání honorářů za vystupováni"' (tehdy 20 až 30 Kčs pro každého člena amatérské skupiny). Evženu Fialovi hrozil trest ročního nepodmíněného vězení, nakonec vyšel 30. října 1964 „pouze" s tříletým podmíněným trestem.666 Podobně tomu bylo i s dalším rockerem. Pavel Sedláček byl jedním z nejlepších zpěváků své generace a také jedním z „praotců" bigbítu v Československu. Právě on začai používat slovo „bigbít" jako krycí název pro rock'n'roll. Podruhé už režimu své „číslo" nezopakoval, či lépe řečeno nedocenil zájem režimu o svou osobu, která vzrůstala Paralelně s jeho stoupající popularitou. Podobně jako v případě Evžena Fialy se hledal zástupný problém, a nakonec « Pavel Sedláček v roce 1965 odseděl devět měsíců za to. že „nelegálním způsobem zakoupil v Západním Berlině osobní vůz" 667 °ba případy vypovídají o jedné důležité změně, k se Projevila ve vnějším přístupu režimu k rockn rol u. Na r°zdíl od padesátých let, kdV policie i soudy obviňoval) roc-k°vé příznivce přímo za propagaci tohoto hudebního stylu f -Páskovské" či chuligánské jednání, pak v první polo\ .ne let šedesátých postupovaly represivn.op.-un * postihovaní ^Biobf, A . , j/i. (*ERNY I V.i.vrno lak se kalil a kam se 667 5,lanku=2007040202 410 V druhé polovině šedesátých let se zásluhou jisté lib ralizace společnosti i kultury začaly vymykat kontrole (r příslušným zřizovatelům a organizátorům) i hudební skupiny. Bezpochyby docházelo k drobnějším i větším „bitvám" o zákaz té které skupiny v daném městě, o schválení play-listů, vypínání elektřiny pro příliš hlasitou produkci hudby na koncertech, je také nepochybné, že padla nějaká ta rána pěstí či obuškem, že příslušníci Bezpečnosti ztrpčovali hudebníkům i jejich fanouškům život, jak se jen dalo. Mnozí z hudebníků by o tom jistě mohli vyprávět dlouhé příběhy, na druhé straně je však pravda, že tak vysoké tresty odnětí svobody až do roku 1976 už nepadly. Státní bezpečnost se v otázce rocku až do nástupu „normalizace" příliš neangažovala, pokud tak nebudeme hodnotit celostátní akci proti tzv. vlasatcům, která ale nebyla namířena explicitně proti fanouškům rockové hudby, ale proti vlasatým mužům vůbec, a která probíhala v tesne součinnosti s VB.668 „ O co tu šlo? V září 1966 byla na celém území ČSSR vedena „opatření proti některým negativním Pr°je\tcj, určité části mládeže, reprezentované především vlaSf-ze. Do áiroce založené součinnosti akce pod direktivní ním stranických orgánů a orgánů NV všech stupnu, mezi /inými složkami zapo/ena i VB." 669 r0ble-Jakbylo výše uvedeno, akce byla vedena proti tzv. p ^ matické mládeži, zejména spojené s problematikou 668 Problematice vlasatců se ve své disertační práci Kampaň proti ^i^ce v komunistickém Československu podrobně věnuje Filip Pospíš'1-by měla vyjít v roce 2010 v Nakladatelství Academia.) tfení VB 669 AMP - A 9-325. sekretariát 1. náměstka vnitra Jana Záruby. Opa'fe proti vlasatcům - souhrnná zpráva, 1966 BYL TO JENOM ROCKTROU? 411 • tví příživnictví a násilných trestných činů na určitém Kapitola VII nlemí 6'°Z hlediska tématu je důležité, že VB často spojo- Represe aperze-U!]a vlasatce s bigbítem, s rockovými kapelami. Tento pro- kuce rocku Va ndistický trik se jí úspěšně dařilo (za pomoci tehdejších médií) šířit dále ve společnosti, a to s očekávaným zpětným efektem. Konzervativní rodiče pak děkovali za pomoc VB s výchovou vlastních dětí (!) a s požadavkem, aby z televize zmizely programy se zpěváky, „kteří svým zevnějškem a výstředními účesy propagují tento životní styl". Nejčastěji byli uváděni Václav Neckářa Jaromír Mayer.671 Výjimečně zaznamenaným případem odporu byl ojedinělý hlas dvou členů předsednictva Severočeského krajského národního výboru, které se rovněž sešlo k projednání problematiky vlasatců v kraji. Přes nátlak většiny výboru dva členové předsednictva Kotrba a Tesař požadovali, aby byl v televizi odvysílán už připravený materiál o této problematice a aby byla vyslyšena stanoviska obou stran. „Není dobré posuzovat to jen z jedné strany, a to jen represivní - Bezpečnost )e instituce."6721 severočeské předsednictvo pak poukázalo na dvojí metr, když kritizovalo Československou televizi. ••Na koho opatření ovšem nejméně platí, je naše televize (jak účesy, tak oblečení). Dole i na vesnicích je takový názor, že sek tomu nepřistupuje všude stejně."673 V návrhu metodického pokynu „proti projevům chuli-Sánství u osob nosících dlouhé vlasy" byly vyjmenovány Jednotlivé paragrafy, za které mohli být vlasatci popotaho- 670 Běh 6?1 672 673 ěhem opatření bylo se zadrženými a předvedenými vlasatci zahájeno prování pro přestupek v 335 případech, přečin v 522 případech a trestný Cin v 551 případech. Z toho na 140 osob byla uvalena vazba. ^Oälní struktura zadržených byla následující.- 69 % dělníků, 20 % učňů, ' /o studentů a zbytek ostatní (zaměstnanci, úředníci, technici apodj. lamtéž. Tamtéž f°A Litoměřice - KV KSČ. Státobezpečnostní situace v Severočeském *faji v roce 1964-1965. Zápis 13. schůze P SKV KSČ. 14. 10. 1966. Tamtéž váni, a to od pokut za přestupek (§ 19 zak. č. 60/i96 k odnětí svobody na dva roky za výtržnictví (§ 202* sb'laž Na školách ke kárnému řízení, ale i vyloučení 7P sl , zá^)-vyhl. C. 25/66 Sb.). zesk(%(§22 „Máničky" tedy přestaly být v některých městech D-vším v Praze, obsluhovány v restauracích, byl jim zam vstup do kin apod.674 V Poděbradech byl na základě rozhod nutí městského národního výboru zakázán vlasatcům vst° do všech restaurací, vináren a kaváren II. třídy, ubytoven a hotelů, objektů státních lázní, na náměstí Míru a parku Julia Fučíka, do divadla, kina, knihovny a ostatních kulturních zařízení města. S pořadateli kulturních akcí (rockových koncertů) byla uzavřena dohoda, že nebudou využívat účinkující hudebníky, jejichž vzhled připomíná vlasatce. Rozhodnutí bylo obhájeno snahou „ochránit lázeňské hosty a cizince před úchylnými zjevy, které šíří nebezpečí některých nemocí a ruší veřejný pořádek. Za ,máničky' byh podle výnosu MěstNV nutno považovat osoby s enormne dlouhými vlasy, neupraveným zevnějškem a s vulgárním^ chováním, přičemž jednotlivec nemusel splňovat všechny uvedené znaky současně."675 , , Další preventivní činností StB (kromě již zmíněnyc vlasatců) byla akce „Kapela", jíž bude věnována patric^ pozornost v další části této kapitoly. Co ale vyhlásení o nejrozsáhlejší celostátní akce proti rockové hudbe pře zelo? Na základě dostupných dokumentů i realizova rozhovorů je možné říci, že jednou z příčin sPuš!e^vším bylo působení tzv. undergroundových skupin a pre e ^ jejich veřejné koncertování. Asi nejsilnějším podn stal - nakonec neuskutečněný - koncert skupin ine tic People a DG 307 v Rudolfově. plas- 674 NA - P ÚV KSČ. Vyhodnocení výsledků dosažených při P'f f^ÍÍ °P1TfhP^«nKkterýni ne^ním jevům u části mládeže v a některých dalSích městech. 30. 6. 1966 sv 10 a i 10. 675 Rozhodnutí MNV v PoděbrarWK „ ľ, "ueDradech, io. io. 1966. Tamtéž. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? 41 V březnu roku 1974 se uskutečnil dvoudenní l ,ckových skupin Na Americe v Rudolfové l^tLnT^ Kafitol^ll jovická skupinu k,,r, rnrllll vání. Hlavní část koncertu, na nějž se «ifM Čech, se chystala na sobotu 30 březnTul Z Celých ---««-a# nr^síf, 'xezna' Benem večera "derxroundové skupiny ro na y brez"" 'n Na Americe v Rudoltove. Jeste 29. brez- Represe a p ^ovýchs up jakýchkoli komplikací českobudě- kuce rocku zde vystoupí infinitaSj která měla pOVOlerií k vystupo-ickáskup _ na něiž se sjížděli lidé z celých jch, se cnysiaici ^----- se tu měly vystřídat pražské undergroundové skupiny The Plastic People of the Universe, DG 307 a hardrockový Adept, který jako jediný stačil ještě vystoupit. Během jeho koncertu (ale někteří pamětníci tvrdí, že to bylo až při koncertu Plastiků) brutálně zasáhla policie a řadu návštěvníků zbila. Následovalo velké zatýkání, které vyústilo v soudní postihy mnoha lidí. I když mezi zadrženými nebyl nikdo z Plastiků, šlo o víc než důrazné varování. Vyšetřovalo se i v Rudolfově. Několik mladých lidí, kteří účast na koncertu do jisté míry pojali jako protest proti svým prominentním rodičům, „kovaným" komunistům, se dostalo před městskou přestupkovou komisi. Samotní Plastici měli tenkrát štěstí. Policistům, kteří v Rudolfově brutálně napadli řadu lidí, utekli. Když dohrála skupina Adept a Plastici se připravovali, začala k hospodě najíždět Policejní auta. Vratislav Brabenec na to vzpomná takto: "Zapřeli jsme se. Mě se ptali, jestli nevím, kde je saxofonista. Řekl jsem: Já jsem bedňák, on už odjel'Pak jsem sbalil saxofon a Martin Šulc mě zadními cestami odvezl oo Prahy. Oni chtěli úlovek, jenže byli naprosto nezkušení. A když přijeli ti ostřílenější, už jsme byli pryč. Ale vědě-11 jsme, že přihořívá a že přijde průser, a on zanedlouho skutečně přišel."6 Z dochovaných policejních ^^f^^m^ dující: „Při příchodu asi 15 členů \B a jun ^ m odního výboru do sálu tam bylojeStef ^ ÚSD, COH. sbírka Rotory. Rozhovor s Vratislavem Brabencem vedla Celia Quinnová. 2001. JENOM ROCK'N'ROLL? — Hudba hrála divoké hlasité skladby, přičemž někt níci stáli i na stolech. Dva až čtyři páry tančil ní tance. Jeden z vlasatců, František Češka, Pr ^ľ"^* to by se za kapitalismu nemohlo stát, taková že Že svoboda (později byl zadržen a vzat do vazby) «w»U "ds co účastníci odmítli odejít, policie zasáhla a divák ^ rých bylo podle pořadatelů na dva tisíce, surově znúán 280 z nich na služebnách ostříhala a byla u nich dena další hygienická opatření.678 Tenkrát osmnáctiletá Alena Mucková si tehdejší dění vybavuje téměř do detai lů. „Hrálo se a najednou někdo zařval, že koncert konči Lidé skákali z okna, vyhnali nás ven, pak přišli policajti tako\i obtloustlí magoři a jeden na kamarádovi rozerval americkou vlajku," vypráví dnes třiapadesátiletá žena. ..Když šli dolů z kopce, tlačili je policisté auty a na rovince k Vratu do nich začali najíždět. Tak skákali do příkopu. Vtom vylezli ti chachaři a začali nás honit s obuškama. Jednu jsem chytla," pokračuje. Bušili na dveře domů, aby je místní pustili dovniř, ale ti, když je viděli, zase zavřeli. Tak se Mucková a ostatní schovávali v poli. Zezadu se dostali na Lannovu třídu, kterou pročesávali těžkooděn-ci v bílých kuklách a hnali lidi na nádraží. „My jsme se schovali na stanici autobusu, lidé si stoupli před nás, w patří dík."679 _ š. Útěk skupiny The Plastic People popsal violista Jiří Ka es-„Šli jsme zahrádkami dolů k Budějovicím, tam stá"?a/0g tem ti místní soudruzi občani a řvali: .Příště vám nteze^ hlavy!"' Podle baskytaristy Mejly Hlavsybyl policejní z G/I1'1''' 677 ABS - Krajská správa SNB České Budějovice, vnitřní odbor, S18n, . ' ic(ch j. 83, kartone. 11. Výtržnosti vlasatců v Rudolfově a Českých Bude) ^ ve dnech 29. a 30. 3. 1974. Cit. dle: VLČKOVÁ, A.: Konflikty regá rockové scény s oficiální kulturní politikou před rokem 1989- Dip práce, PedFJU, České Budějovice 2007 s 57 678 Tamtéž, s. 53. ^a- 679 http://mluveny.panacek.com/radiodokument/27115-subyduby-arner aneb-bez-obusku-neni-underground-2009.html I 415 , lfoVg začátkem pronásledování skupiny a celého vRľlroundu. „Od roku 1969 šlo o nejbrutálnějšízásah \\\\aeibl w,. /.-j.- "660 0ti většímu poctu lidi. prPosto) místních obyvatel ke koncertu byl rozporuplný. Část se akce účastnila v řadách diváků. Část měla výhrady k prohřeškům proti veřejnému pořádku, které koncert a takové množství lidí na jednom místě zákonitě provázely. Poslední část byla zuřivě proti dlouhovlasým máničkám, a když ne pěstí, vyprovodila hudebníky i jejich fanoušky alespoň verbálně. Přímý, tzn. okamžitý dopad na skupinu The Plastic People koncert v Rudolfově neměl, ale jak uvedl Mejla Hlavsa, přicházel začátek konce a Státní bezpečnost začala spřádat plán, jak se s undergroundem, ale i nezávislými, alternativně smýšlejícími a hrajícími muzikanty jednou provždy vypořádat. Na rozdíl od přístupu k muzikantům byla odezva režimu a jeho bezpečnostních orgánů k samotným návštěvníkům koncertu velmi rychlá a tvrdá - mnozí přišli o místa v zaměstnání, někteří byli vyhozeni ze škol. Noviny se o stovkách zbitých mladých lidí ani nezmíni-lv- Jen školní a závodní rady projednaly na svých schůzích, jak naložit (s násilně ostříhanými) vlasatci, kteří svou "častí na hudební přehlídce prokázali své „protistátní smýšleni"' V souvislosti s tím, jak se o policejních manévrech v Rudolfově nemluvilo ani nedošlo k žádné razii, mohlo u mno-ých zvítězit přesvědčení, že se ze strany režimu jednalo 0 ojedinělý exces. Rozhostilo se však jen ticho před bouři, kdy dobu zdánlivé nečinnosti využila mašinérie Státní bezpečnosti k přípravě řady kontrarozvědných akcí záměnných na prostředí mladých lidí v Československu. Jak tehdy fungoval systém Státní bezpečnosti ve vztahu k mla-deži a rockové hudbě? 68? ľLCKOvA, A.: Konflikty... c. d.. s. 57. •amtéž, s. 108. Kapitola VII. Represe a perze kucerocku Komunistická moc, zejména Státní bezpečnost 1948 věnovala pozornost mladé generaci, snažil prostředky utlumit a potlačit přirozenou touhu m\ ľ-Všetni v opozici, revoltovat. Během desetiletí načerpal V tický represivní aparát četné zkušenosti z pacifika^1"^" vit zejména studentské a dělnické mládeže. Proble* t?" mladých byla Státní bezpečností sledována jak jejími-onálními součástmi na úrovni okresů a krajů, tak centrálou v Praze, kde byla řízením a koordinací ochrany mládeže pověřena X. správa SNB (boj proti vnitřnímu nepříteli) dále začleněná ke 3. odboru.682 Při kontrarozvědné „ochraně"683 mládeže byla ve stá-tobezpečnostní praxi využívána následující kategorizace mládeže: 1. školská (vysokoškolská, středoškolská, učňovskáa dělnická, zahraniční studenti), 2. organizovaná (v SSM, v tělovýchovných svazech, ve Svazarmu), 3. neorganizovaná (trampove a stoupenci Junáka, stoupenci hnutí hippies a undergroundu, stoupenci hnutí pun' rock).684 Z mého pohledu byla nejdůležitější snaha StB ovlivn^ tzv. neorganizovanou mládež. Státní bezpečnost pn 682 ŽÁČEK. P.: Politická policie proti mládeži. In: VANĚK, M" ^j^Ji růvky svobody. Kulturní a občanské aktivity mladé generace v v Československu. Praha 2002, s. 274. . .^.oV fa^ 683 Rozpracování a sledování problematiky mládeže bylo - stejn ^zvědn0u dalších případů - označováno za „ochranu", resp. „kontra ^ když ochranu" mládeže. Tu příslušníci StB uskutečňovali v těch pnpa ^ svými agenturně operativními prostředky zjistili „hodnoverné a V ^. poznatky o tom, že konkrétní osoba nebo skupina osob „se dop ^ ticky škodlivého nebo protispolečenského jednánľ. které m°n ^ v protistátní trestnou činnost. ŽÁČEK P • Politická policie pr°" In: VANĚK. M. a kol.: Ostrůvky svobody... c. d., s. 275. hoioi8*,,ů 684 A UPN - Zbierka právnych noriem MV. Ideologická diverze a W cmpTp ' ľ tné CÍnnosU v,litf"'^> nopMtel (pro důstojn**0 SNB), Praha 1986, s. 84. Pia z premisy, že mládež v socialistických zemích Kapitola VII ktem nikoli subjektem ideologické diverze, z čehož Represe a perze-)'e °L0 miádež „chránit", nikoli postihovat. Přístup měl být kuce rocku • ý ať již se ť^kal tťestnéPrávníc'1 či administrativních UVátření,'aby se ještě více nerozšířily řady „nepřátel" v ČSSR. Wfelušníci StB byli školeni k tomu, aby „citlivým a tolerantním (nikoli však liberálním) přístupem k provinivším se mladým lidem získali věrné stoupence socialismu".695 Aby mohla StB získávat potřebné informace, musela se prostřednictvím tajných agentů infiltrovat do tzv. závadového prostředí. Za nejúčinnější metodu boje s „diverzízaměřenou do řad mládeže" byla považována „síťkvalitních tajných spolupracovníků". Samo vybudování akceschopné agenturní sítě bylo pokládáno za složitý proces. Jeho první část se skládala z výběru, prověřování a získávání agenta.686 Nábor agentu byl podrobně rozpracován v několika pracích, a to jak po stránce praktického získávání,687 tak po stránce tzv. operativní psychologie.688 Uvedeným problémům, již s přímým zaměřením na námi zkoumanou problematiku, se hojně věnovali studenti VŠ SNB ve svých diplomových pracích.689 685 Tamtéž, s. 85 86 „ ^EiS P" Pohtická policie proti mládeži. In: VANÉK. M. a kol.: Ostrůvky ^ svobody... c. d., s 277 688 BORoÍfi1' V- - DŘI'MAL, M.: Získávání agentů orgánvStB. Praha 1978. 689 pod , ~ POUR: Základy operativní psychologie StB. Praha 1980. vzn'kl -ením plukovníka Oldřicha Piláta a kapitána Miroslava Grohoľa StB rada diplomových prací: SOUČEK, M.: Formy a metody orgánů a n Z?™ěíenék Pohubeni diferenciace mezi nepublikujícími spisovateli souM HCÍmÍ výtvarníky, resp. spisovateli, kteří svá díla vydávají bez pfjSU čs- Modů. VŠ SNB, Praha 1979: HORÁK. Z.: Taktikaa úkoly StB Ptlamezování činnosti paralelních struktur v oblasti kultury- VŠ SNB. n„ !„!986: ŘÍHA' V" SyM™ kontrarozvědnvch opatřeni zaměřených odhalování a dokumentaci nepřátelského ideologického působeni oblasti literární tvorby, hudbv. čs. divadelnicMa filmu. VŠ SNB. Praha owI,KOTÁL' R-: sys*™ kontrarozvědnvch opatřeni, zaměřených na Malování a dokumentaci nepřátelského ideologického působen * oblasa cs- hudby. BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? Výběr spolupracovníků čs. kontrarozvědky slušnými normami, především se soustředil na ps k pří" stránku mladých. Z „manuálu" federálního mini Íck°u vnitra se např. dozvídáme, že poté, kdy mládež pres?^^ prioritně ovládána rodiči, tj. asi do 15 let, začíná přeT^1 vliv spolužáků. „Školská mládež si např. ve své větš^M uvědomuje mechanismy fungování společnosti. Většinr ^ problémů přistupuje na spolupráci s orgány StB. běhe co líni- cnníí nřo^J/í""* ■'■ ■Většinoubez se však snaží předávat informace pouze okrajové nii státobezpečnostnívýznam. Mládeř n«,™__/_ ° nernai'cí l-----^jxj ujuvea npmni- ■ státobezpečnostní význam. Mládež neorganizovaná (v1 zejména z řad hnutíhippies a undergroundu, bývá Zďl pod vlivem svých organizácia skupin, že plně přejímá jejich hodnotový systém. Při získávání agentů z tohoto prostředí je ro\-něž nutno zkoumat míru jejich závislosti na drogách. Jedinci s vysokou drogovou závislostí jsou jako spolupracovníci čs. kontrarozvědky naprosto nepoužitelní."690 V jedné z diplomových prací hodnotí diplomant VŠ SNB motivační sféru kandidátů tajné spolupráce (KTSj. „Motiv je vnitřní příčina kandidátova jednání, činitel usměrňující jeho chování k určitému cíli. Motivy KTS můžeme rozdělit do následujících skupin: a) motivace ideově politická. Tato motivace se opírá o samotné přesvědčení KTS a je projevem jeho komunistického světonázoru. U problematiky tzv. volné mládeže však s tímto motivem nelze příliš kalkulovat. V bázích hippies a undergroundu je získávání takovéto osobnosti velnu problematické, neboť členy těchto hnutí jsou osoby s nW hraněným světovým názorem nebo ovlivněné nepřátelskou ideologií. Proto u těchto skupin upřednostňujeme druho motivaci, kterou je b) motivace personálně vztahová, W vychází ze silných a zpravidla dlouhodobě vytvářených^ hových přátelství a důvěry KTS k operativnímu pracovny vybudovaných na jiných než ideově politických aioti* ^ StB Droti « f, PľVnýCh n0ri- Ideologická diverse a bojogj ÄÄSt00*vni,řn,di nepřá,e'(pro důs,oin 419 hon být založeny na shodných zájmech, záli- Kapitola VII. fyto vztahy ^nském styku apod. ...Je třeba říci, že poznání Represe a perze bách.spoleceu^-----, psychických kvalit KTS je třeba posuzovat přísně indiviH ílně, případ nd případu... Je třeba, aby operativn lílcskandia úkoly a tím nu y~—r plnění řady těchto úkolů se získávaný nakonec ocitá v si ie s orsánvStB. V případě potřeby psycmcy— ^ ř{pa(ju... Je třeba, aby operativnípracov-álné, Př'p?.dátem navazoval operativní styk, dával mu dílčí níks kan i ^ ostupně zapojoval do agenturní práce. Po _ - i ia__í,^tr/>nTř rnn Ľr\nof r\nitA \r cítí J/"I_ Sf> že fakticky spolupracuje s orgány StB. V případě potřeby "e tento vytvořený styk stvrzuje písemným souhlasem agenta V osob v bázích hippies a undergroundu je vhodné provést vázací akt v některých případech ve služební místnosti. V tomto prostředí, které působí tísnivě na psychiku mladého člověka a znásobuje tak váhu případného kompromi-tujícího materiálu, je KTS v nevýhodě, oprostí své jednání odrazných negativních projevů a bude pečlivěji zvažovat výhody a nevýhody svého rozhodnutí."691 Student VŠ SNB Králka dále rozvinul problematiku vytváření dovedností a návyků, které vedou ke „zdokonalení činnosti": „U agentů působících na bázi trampingu, hnuti hippies a undergroundu nebude zpravidla potřebné vytvářet speciální návyky a dovednosti k udržování kontaktů. Osoby v těchto hnutích udržují mezi sebou zpravidla velmi rozsáhlé styky, a má-li agent možnost dostat se do blízkosti zájmové osoby, nebude mu ve většině případů činit Potíže navázat s ní kontakt. U těchto osob je však třeba věnovatmaximální pozornost otázkám konspirace. \ypěstovat u agenta návyk kontrolovat se při příchodu na schůzku, při ovázání mimořádného spojení s operativním pracovníkem aF>°d. ... Rovněž je třeba agenta naučit, abvse oprostil od v'ivů dobrodružné četby a filmů, naučil se hodnotit situaci reálně a dokázal vždy vyhodnotit, co je podstatné z hledis-ka jeho poslání."™2 91 KRÁLKA. M.: Boj orgánů StB s ideodiverzi zanášenou Diplomová práce. VŠ SNB. Praha 1981. s. 55-70. *£ Tamtéž, s. 93. do fad mláděte. Z výše uvedeného je zřejmé, že Státní bezn * detailně rozpracované postupy, jak se infilfcovat H*1 měla dového prostředí". Pokud šlo o mládež či mlad^" "Záva' byl to „lov v temných vodách". Získávání agent"8h^'' jedné straně jednodušší (mladí lidé jsou daleko víc na nitelní, manipulovatelní atd.), na straně druhé všTu^ složitější proniknout do skupiny specifické jak svým ^ zřením, tak i názory a případnou vlastní tvorbou. ^ Bylo by naivní domnívat se, že StB neměla své agenty Ve všech pro ni nebezpečných skupinách. Volná mládež takovou skupinu, dokonce jednu z nejnebezpečnějších, představovala. Obecně platilo, že čím byl jedinec, skupina nebo organizace aktivnější, tím byl zájem Státní bezpečnosti o její infiltraci do těchto složek vyšší. Cílem této publikace však není odhalování jmen jednotlivých agentů Státní bezpečnosti. V tomto jsem zajedno např. s Přemyslem Houdou, který v publikaci o folkovém sdružení Šafrán „odhalování agentů vyhodnotil jako málo nosné téma".693 Podle mého názoru není úlohou historika hodnotit, kdo morálně selhal, či neselhal, jaká míra selhaní je akceptovatelná, popř. za jakých okolností. Ko o oc dalšího a dalšího „lustrování" by nebylo možné z:astaw. pokud bychom veškerou lidskou činnost nazírali pn ^ tem kádrování. Neznáme kontext vlastního rozh° °dia navíc v případě rockové hudby (podobně folk°Je', ^glce etc.) je velmi složité říci, kdy bylo morální selháni vyváženo jeho tvorbou, která mohla samotný rezmi ]? vat a vytvářet „ostrůvky svobody", kam se mladi ^ cí jedinci mohli uchýlit. Všechna lidská selháni) ^ položit na misku vah a pečlivě zvažovat míru P'" ěž vzhledem k výše uvedenému. K tomu je záhodno f dodat že ne všichni jsou vybaveni stejnou rněro" .„ odvahy a odolnosti vůči psychickému nátlaku. 1 693 HOUDA,P,So/r(ín ' 0 0 sdružení písničkářů. Praní 2008, 11- v„dy méně hrdinů než těch ostatních, a o to více ^[T si vážit nezlomených osobností. Tato vsuvka není tře jně míněna jako obhajoba těch, kteří udávali ze zišt- v historii -^důvodů a vůči svým přátelům a kolegům se zacho-"aľ hanebně. Domnívám se však, podobně jako Přemysl Houda, že dnes nemáme zapotřebí „vézt se na poněkud laciné vlně antikomunismu"694 (i když dnes mediálně velmi vděčné) a ztotožňuji se s výrokem, že „je velmi obtížné obsáhnout a posoudit konkrétní situaci, do které minulý režim člověka dostával". „Nemyslím si," říká P. Houda, Je člověk je dobrým, či špatným na základě toho, zda byl, či nebyl v KSČ, je, či není na Cibulkově [dnes i Pencově -pozn. M. V.] seznamu agentů Státní bezpečnosti. Skutečnost je mnohem složitější."695 Dalším důvod, proč v této publikaci čtenář nenajde žádný z aktuálně existujících seznamů agentů, je především praktický. Pro všechny ty, pro které mají seznamy agentů a spolupracovníků výpovědní hodnotu, se nabízí možnost usednout v klidu svého domova k internetu a prohlédnout f' 'eJlcn elektronické verze.696 Navíc v oblasti populární Judby by takový seznam čítal spíše stovky než desítky lidí. ylo by tedy nutné uchýlit se k výčtu, který by byl zákonitě orzovitý a samozřejmě nespravedlivý. Pokud jsem některá < na uvedl, neznamená to, že by proklamovala velikost bv rrelhání' ale tý^i1' se osob známých, přičemž oso-i §kne, °hledatelné na místní úrovni mohly škodit a třeba nim a daleko více- Potíže nastávají někdy i s ověřová-ZDo l v°,Ů hlášení- Podíl agentů na dané zprávě je navíc do2C H i lt6lný faktem- že StB se o některých hlášeních vabrí pomocí odposlechů, načež tento zdroj deklaro-,ako ^formaci získanou od agenta. Je tedy zřejmé, že 5 í-* 696 S1"' Cibulkľ'CÍ 'SOU S,ránky Ústav« Pro studium totalitních režimů, dále tzv. 0Vy s«namy. nově též webové stránky Stanislava Pence. mnohdy se jednalo o velice složité hrv" l nu může rozkrýt jen opravdu erudovaný ódh* V bu V blematiku StB. yodborníkna ua pro- V předkládané publikaci jde však o něcn » , totiž zaměřit se na samotnou StB a poukaz? dlišného se vůbec o mladé rockery, příslušníky undelrn ^ Pr°č pies a punku zajímala a do jaké míry hvl? 8 ndu-hiP-kladných akcích" úspěšná. Y yl& Ve ^ „rol. Dobový kolorit. Zásah příslušníků VB proti hudebníkům, 70. léta. Archiv Popmuseum. Nyní zde uvedu tři modelové případy, dokreS(teC5y ti. ^ jednotliví spolupracovníci Státní bezpečnosti l ^ gitua-ří to sami v realizovaném rozhovoru uvedli) s .Q cí vyrovnali, jak dnes svou účast interpretují, re míry byli pro tajnou policii přínosem. roV^T Případ 1. Josef Vlček, od roku 1976 PO (tj- P és{c^ ná osoba; ev. 6. 26173), krycí jméno JOSEF (p° 8 n 697 BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? k odložen), v letech 1981-1982 spolupráce ze strany S Vlčka odmítnuta, nakonec získán jako agent pod krycím ; em TESÁK. Ze strany StB byl úkolován především '"formováním o činnosti Jazzové sekce. Hudební publicista autor programového prohlášení 21 bodů alternativní kultury, člen nejužšího okruhu vedení Jazzové sekce na dobu, kdy podepsal spolupráci, vzpomíná takto: „My jsme se tehdy dohodli, Jožka Skalník a Karel Srp, protože všichni jsme byli volaný na výslechy..., že je daleko nej-lepší, když to postavíme tak, ty informace na Srpa nebo na Skalníka, že půjdou ze zdroje, kterej je pro ty policajty důvěryhodný, ale který je rovněž důvěryhodný i pro ně samotné. A tak jsem se Srpovým souhlasem a instrukcemi podepsal spolupráci s StB. Řekli jsme si, že když to budeme hlídat, tak se ti policajti dozvědí jenom to, co chceme my. Což se teda několikrát povedlo, že jsme tam, já nevim. zamontovali nějaký informace, že se Srp sešel s Můllerem. jako Miroslavem Můllerem z ÚV a oni nato oči vyvalený..., takže to byla docela dobrá cesta na nějaký dezinformace. Jestli to k něčemu pomohlo nebo ne, to si nejsem jistý, nicméně pro mě to bylo strašně komplikovaný ještě v tom. že Jájsem tohle nikomu nikde nemohl říct, že jo, protože to °y se zase k těm policajtům dostalo. A teď já jenom kdybych začal odmítat spolupráci s nějakýma jinýma skupi-nama, v té době už to bylo hodně rozrostlý, tak už by to asi bylo podezřelý. A já jsem samozřejmě byl v tom týmu, kterýpsal do Lidových novin. Myslím si. že se mi povedlo neProkecnout z toho vůbec nic. Ale samozřejmě, jednou užJsem byl na tom seznamu, a tím pádem vlastně potom v listopadu na mě někteří vlastně zahájili jako hon, aniž byse zajímali, jak to bylo."697 O působení J. Vlčka více ješ-tě dále, přesto na tomto místě uvedu několik důležitých Poznámek. J. Vlček podle dostupných pramenů předával °SD, COH, sbírka Rozhovory. Rozhovor s Josefem Vlčkem... c. d. Kapitola VII. Represe a perzekuce rocku 424 informace povšechného charakteru a snadn z jiných zdrojů z prostředí Jazzové sekce. d°stuPné byl hodnocen takto: „/ když se jmenovaný zpo°-tn0U StB jevil jako možný KTS a předal čtyři zprávy státb Pr0' nostního charakteru, projevil se později jako nepten**' orientovaná osoba. ... Při pohovoru se Vlček choval gantně a drze. Prohlašoval, že příslušníci Bezpečnost- ľ"*" schopni si vykonstruovat případ, na kterém potom stave jí své zákroky vůči různým osobám. Odmítl dále hovořit a odpovídat na konkrétní otázky. Z těchto důvodů by/pohovor ukonřen a dále bude upuštěno od dalšího získávání ke spolupráci."696 Až v roce 1988 svazky osob napojených na Jazzovou sekci a prověřovaných StB, obsahující agenturní zprávy z roku 1988, ukázaly, že se J. Vlčka podařilo nakonec pro spolupráci získat a zřejmě působil pod býčím jménem TESÁK. Nicméně tento údaj nelze dokumentačně podložit, neboť svazek byl podle registru v prosinci 1989 zničen.099 J. Vlček se koneckonců se svou spoluprací otevřeně vyrovnává ve studii Hudební alternativní scény v podkapitole Fíziofóbie. Ke konšpiratívni akci v rámci Jazzové sekce uvádí: „Přestože jsme si vytvořili určitá pravidla, aby nedoálo k ohrožení, vypadalo to jako hra, něja štábní cvičení, když však člověku došlo, na čem se po tuhla mu krev v žilách."700 .n0Stí Případ 2. Petr „Sid" Hošek, jedna z vůdčích °?° byl punku v tehdejší ČSSR a hudebník ze skupiny F e ^ ^ rovněž evidován jako agent pod krycím jménem l ^q SID, reg. č. 27524, registrován 6. 3. 1984. Svazek s ^ ^ choval. Petr Hošek byl StB vytěžován jen nárazo její účely se později ukázal jako málo věrohodný s ,,5-329' 698 TOMEK, O.: Akce Jazz. In: Securitas imperii. 2003, C. 10. jinén° 699 Registr svazků ABS: Svazek KTS založen 7 6. 1986, r. c. 31897. TESÁK, 14. 7. 1986 převeden z KTS na A. zničen 8. 12- 1989- .^/(ura- 700 VLČEK, J.: Hudební alternativní scény In- ALAN, J.: Alternativ" c. d., s. 232-233. BYL TO JENOM ROCK'N'ROU? kultúrnu^ -------r ------- eho udání StB v souvislosti se vznikem punkového fanzi-nu Attack.702 Sám P. Hošek na dobu před listopadem 1989 • informacemi.701 Z toho, co se dalo dohledat v archi-"^h figuroval jen v kauze V. Lindaura, v akcích kolem kulturního domu na Opatové a v kauze J. Maracziho, resp. [oudc iu Attack. a na svůj podpis stvrzující spolupráci s StB vzpomíná tak to: „Já jsem to podepsal v takový situaci, pro mě strašlivě těžký, po jednom výslechu jsem přišel o tři zuby, byl jsem fakt hotovej. Bylo to po čtyřhodinovým výslechu. Mně bylo tenkrát 16, ani ne 17 let. Po tom výslechu jsem podepsal, že se mnou bylo slušně zacházeno a že můžu jít. Druhej den tam byli zase, tys podepsal tohle, tak a jdeme znova. A já řikám, a co to je? O spolupráci, že jo? Prostě to byly jejich praktiky. Pořád něco chtěli, ale asi po třech výsleších zjistili, že je to prostě pro ně dost zbytečné, já jsem pořád opakoval stejný jména, o kterých už předtím věděli a o kterých jsem věděl, že už je stejně zatkli, f inak to nešlo... Ale já jsem 01 Informace, resp. agenturní zpráva (AZ) předaná Petrem „SID" HoSkem o amatérském hudebním festivalu konaném v KD Opatov ve dnech -7- září 1984 ohsnhi.io »~»~ .Jxi-' „Punkový amatérský hudebnífes- 1984 obsahuje toto sdělení ,Jrmace: Práme 1984 úča^nil beatového Zl. ~mf°rmoce: Pramen na základě úkolování se ve dnech 5. až 7. září amatérského hudebního festivalu skupin, které ^Produkují hudební směr punk. Koncert probíhal v Kulturním domě Opatov, Praha 4, Jižní Město, a na tomto vystupovaly skupiny Moped, hudební skupina z Berouna, v počtu 4 členů, kde hraje bývalý kytarista ■* hudební skupiny Pražský výběr Vilém Čok. hrají ve stylu skupiny Abraxas. °ybkuk - zkratka složená ze začátečních jmen členek hudební skupiny, ledna se o 6 dívek, které hrají údajně pod Kulturním domem Bohnice. Praha 8- Dalšískupina Nahoru po schodišti dolů band - tato skupina hra,e k Poslechu, avšak její hudební tvorba je zatím značně zaostalá, skupina >e ložena ze 7 členů z Prahy. Mimo těchto skupin vystupovaly skupiny le"ce známé v prostředí punku jako Ryo, Fru-fru alp. Hudební skupina faktor, bývalý Visací zámek, měl zakázáno na festivalu vy^povat^e s'rany přívrženců a obdivovatelů hnutí punk bylo ^to hudební esUva, z*ačný zájem a byl v prostředí kladně hodnocen až na některá vystoupen méně známých skupin.- ABS, akce „Linda", a. sv. 803320, s. 5 • 02 BLAŽEK, P - LAUBE. R. - POSPÍŠIL, F, Lennonova zeďv Praze. Nefor mální shromáždění mládeže na Kampě. Praha 2003, s. 262. Kapitola VII. Represe a perzekuce rocku BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? udělal blbost, prostě, měl jsem si tyhlp . ale můžu říct, že já jsem tehdy měl íak protn ze jsem vypadnul z tý fízlárny. Oni m,/'^,Se*bYl„J řech výsleších pokoj, protože iái^^ d^ m » ? Vý. .....- '/ j^ny. Um mi ale daJi asi p0 2 řech výsleších pokoj, protože já jsem ze sebe dělal tak0-ho vola... Oni nds chtěli pořád jako dostaf na tenfaSisms což se jim vůbec nikdy nepodařiio. A hlavně strašná chtěli do toho nacpat ty drogy, který se jim vlastně taky do toho nepodařilo nacpat, aby to bylo prosté alespoň z nějaký stra, ny napadnutelný. Pak už na to sral . ---yivsie alespoň z nějc ny napadnutelný. Pak už na to srali. No a mezitím sestálo to, že jsem jim ještě skočil z okna, takže oni vůbec nevěděli, co jim udělám příště, a tím to skončilo. S tím oknem to bylo tak. Narukoval jsem na vojnu, teďto prostředí tam, tlak těch estébáků, byl tam nějakej alkohol, všechno se to sečetlo. Musel jsem to prostě nějak jako ventilovat. Dnes to tak hodnotím. Tak jsem skočil z druhého poschodí. Měl jsem klid ode všech. Za mnou nepřišli ani z vojny, anieste-báci. Nikdo prostě. Pak jsem byl půl roku v nemocnici, než všechno srostlo, No, potom ještě půl roku na vozejku, koleno mám umělý, protože jsem měl ty ruce taky rozlámaný^ tak jsem nemohl být ani na berlích, mohl jsem Íejj°".F na vozejku, no. Asi to vše mělo nějaký smysl, člově*S'tY domí jako jiný věci, trošku se mu jako překopou ho ^ Mě to třeba kupodivu uklidnilo. Hlavně jsem ale me ^ doby svate; pokoj, ti estébáci se asi báli, abych 1J™ ^ st0. znovu nezopakoval."703 V případě Petra „Sida' Ho ^ ^ jí za povšimnutí ještě jeden fakt, o jeho zverb°Vanrozporu úspěšně pokusila ještě před 18. rokem, což bylo v i s tehdejšími zákony. - :méno Případ 3. František Horáček alias Jim Čert, kry .„ AKORD a HOMÉR, undergroundový harmoni*^ ^ filá. motivaci objasňují zprávy StB, které Čert PoskytoVIiniČert nek Adama Drdy v Revolver Revue,704 ve kterém se 703 ÚSD' COH- sbírka Rozhovory. Rozhovor s Petrem Hoškem--- ^ |iD> 704 DRDA, A.: Signální svazek byt. Případ Michala Hýbka a Pra" Akord Homér Čert Horáček. In: flevotver Revue. 1999. č. 41. s- 'O5 Častý obrázek - punk perlustrovaný VB, 1984. Archiv M. Vaněk. obhajuje ve smyslu „No, tak co s tím? Sem to podepsal, ale komu jsem ublížil? Nikomu."705 Podle záznamů policie však "dal tři osoby, jimž způsobil vážné problémy.706 Ještě smutnější je čtení materiálů StB, ze kterých je patrné, že Jim Čert Požadoval za svoji činnost další finanční prostředky, což zdůvodňoval tíživou ekonomickou situací.707 Další případy mohly být v mnoha směrech podobné, jiné r°zdílné. Adam Drda ve svém článku tvrdí: „Až na výjimky^ n>kdoz agentů nemluvío své donašečské minulosti pravdu Pf'tom by jim jistě nikdo neubližoval, prospěli by poznáni ledne neblahé části českých dějin a jim samotným bysePrav' ^podobně ulevilo. Někteří z agentů se po listopadu stam Tamtéž. 5J? Tamtéž! Rovněž ABS, Denní situační zprávy (DSZ), od roku 1981. Tamtéž. Kapitola VII. Represe a perzekuce rocku BYL TO JENOM ROCK'N'ROLL? do ústraní, mají zřejmě silný pocit viny a k sebe chybí síla - to je sice škoda, ale zároveň je třeba fajT^*';iííl respektovat. Mezi spolupracovníky StB se také n° ví P°SÍ0; kteří když už podepsali vázací akt, alespoň nikoh li. Podle všeho ale jde o výjimky."™ K Drdově soud^"'" ze dodávám, že je velice obtížné dokázat, kdy člověk P°U nejen agent, mluví o své minulosti pravdu, a kdy si jí p^'° ří k obrazu svému. Na tomto místě a po prostudování st^t stran různých materiálů bych se neodvážil pronést tak Id noznačný soud. Znovu poukazuji na to, že jednotlivá selhání je třeba hodnotit v kontextu doby i individuálních př(pa. dů, především pak na základě různorodých materiálů, nejen StB. Zajímavá je pasáž A. Drdy, kde tvrdí, že by donašečum nikdo neubližoval. Míní tím snad fyzicky? Míní odsouzení k trestům odnětí svobody? Nebo jinak? Protože deset let po uveřejnění jeho článku (1999) jsme byli mnohokrát svědky „tahání agentů z klobouku", především známých osobností. U některých se vina prokázala, u některých ne, v tisku se ale odsudky objevily ještě před započetím vlastního soudního jednání. Čistě hypoteticky, je „vláčení" tiskem ubližování, nebo není? Mezi stovkou vinných totiž může být dvace nebo možná jen jeden nevinný. Na tomto místě je vno uvést další případ člověka, podle mého názoru jedné zi f čs. undergroundu a rocku obecně, Mejly Hlavsy, kteryjlod rovněž obviněn ze spolupráce s StB, který se ale na.joz^ ^ jiných ani nepustil do soudního sporu s těmi, kt^rl ™ ztrpčovali a možná i zkrátili život. „Když jsem odčti ^ setmělého Spořilova, začaly se mi z očí valit potoky' jsem šťastnej, že jsem nepodepsal, ale zároveň jsem me ^ že jsem zešílel. Věřil jsem, že mi dají pokoj. Nedal'. sice nenutili podepsat, ale zkoušeli jiný tahy. ■ ■ No a g 0 po .Velký něžný' jsem v jejich seznamech. Nehodaa nic dělat. Vím, co jsem udělal, a co ne. Když si P^sl 708 DRDA, A.: Signální svazek byt... c. d., s. 292. že jsem í7]e ň j nepodepsal. právě chlápky, co mě k tomu SP Ttili je mi nanic. A žalovat je? Proč?'™ nu"1") ..... i_i______ Represe a perzekuce rocku bych měl za svědky ty, kteří jediní mi můžou dosvědčit, že Kapitola devět let nuu",,~------- Jak jsem naznačil dříve, problematika Státní bezpečnos ti a moderní rockové hudby není meritem této publikace. Výše uvedené příklady měly pouze ukázat zrůdnost Státní bezpečnosti, která se neštítila do svých plánů zahrnout dospívající mládež, ale rozhodně ne dospělé jedince, kdy se někteří snažili hrát s policií vlastní hru nebo kdy spolupracovníci udali bez výčitek své kamarády a kolegy. Byl bych nerad, kdyby můj názor v této véci byl interpretován tak, že je třeba za naší minulostí udělat tlustou čáru. Je myslím přínosné zohlednit i rozčarování těch, kteří se za léta boje proti režimu (i když sami tvrdí, že proti němu nebojovali) nakonec dostali na seznamy tajné policie. L Vy Dohlížitelé koncertu. Archiv Popmuseum. 709 PELC, J.: Bez ohňů je underground... c. d., s. 136. Vždy budou existovat vyhraněné, a samo v ■ rodé, názory na nahlížení minulosti a hodn^6'1^ ' základě jejich spolupráce. Příkladem může h?-1 lidítla Petra Placáka nad případem Karla Srpa.""> Ten23"1^'6111 coval s StB jako agent hned dvakrát, nejprve v SP°lupra-a poté, co jeho spolupráce s tajnou policií skončU^979 „malou vypovídací hodnotu agentových sdělení' b vu osloven v roce 1982. Srp se přitom brání, podobně jako J. Vlček, že šlo o předem dohodnutou hru s StB ze strany nejužšího vedení Jazzové sekce a že touto konspirací, totiž předáváním irelevantních informací StB, udělal pro Jazzovou sekci obrovský kus práce. Na tomto místě je třeba pro úplnost dodat, že v roce 1986 byl K. Srp zatčen a v roce následujícím odsouzen k nepodmíněnému trestu vězení na 16 měsíců. Ke „kauze Srp" se vyslovil i Petr Cibulka (první, kdo zveřejnil tzv. divoký seznam agentů StB), když prohlásil: „Karei Srp udělal tisíckrát více pro svobodu a demokracii než 99 % lidí, kteří v seznamech StB nefigurují."7" Petr Placák svůj článek končí otázkou, zda je možné v zajmu věci (tedy svobodné nezávislé kultury, resp. sPole™0S^ donášet na konkrétní lidi tajné politické policii totalitný státu? Zároveň si odpovídá, že to možné není, ba že se y dvě věci navzájem zcela vylučují.712 »ečené? Co k tomu dodat, aniž bych opakoval dříve ^ Věřím, že názor si vytvoří každý sám, jen znovu p nám, že hranice, kde se viníci stávají oběťmi, j^ch°r8á' úzká. S tím souvisí další otázka - co víme o řltTC^t]ivých nech a jejich podílu na pacifikaci mládeže v jedn< ^ ^ dekádách? Alespoň částečnou odpověď podává ček v již citovaném článku Politická policie pro 710 PLACÁK, P, Karel Srp nemá v politice co pohledávat. In: Uá<** 22.7.1999. „.uí^' 711 Je ovšem pravda, že ve svých soudech ve prospěch K. Srpa neby' Petr Cibulka nikdy tak kategorický 712 PLACÁK, P.: Karel Srp... c. d. . ,eme jen doufat, že další práce na toto velmi složité ž,/1 "úplné téma budou následovat. ar0ZPní situační zprávy, svodky z jednotlivých okresů tovené zdejšími okresními odděleními přinášely přede-ím od poloviny osmdesátých let hlášení o akcích zaměře-VS1ch proti rockové hudbě. Mezi tzv. organizovanou mládeží byla v osmdesátých letech věnována zvýšená pozornost např. akci „Dubler" (sv. č. 20697), kde byl „operativně rozpracován" redaktor časopisu Mladý svět Roman Lipčík, s cílem zdokumentovat jeho negativní politické názory, styky se signatáři Charty 77 a zastupitelskými úřady (JSA a Francie. Mezi mládeží neorganizovanou dominovala pomyslnému zájmu tajné policie akce „Kytarista" (sv. č. 9570), objekt akce Milan Hlavsa, domácí dělník družstva META při Svazu invalidů, bývalý člen hudební skupiny The Plas-tic People, signatář Charty 77 a osoba silně zaměřená proti socialistickému zřízení a kulturní politice KSČ. Daleko rozsáhlejší byly ale akce zaměřené proti neformálním sdružením a zájmovým organizacím. V sedmdesátých a osmdesátých letech byla pozornost tajné policie i Veřejné bezpečnosti zaměřena na tyto akce: „Hippies", „Kape-}a"> „Jazz", „Odpad", „Lennon" (uvádíme chronologicky, i když se často míjely jen o týdny nebo se zcela překrývaly)- V následujícím textu se jim budu věnovat podrobněji. pouze dvě z uvedených akcí byly celostátní, a to „Kapela" a ..Odpad", ostatní byly zaměřeny jen na určité, z hlediska režimu problematické oblasti. AKcE „HIPPIES" Akce „Hippies" byla namířena proti „vyznavačům tohoto stVlu, jak v hudbě, tak životě".71' Byla orientovaná prede- 7.3 jaček, P, Politická policie proti mládeži. In: VANĚK, M, Ostrůvky 7.4 Snmv SSR 1 ZNB Správa StB, Ústi nad Labem. Závery z porád náíel-n'kov odborov Správy Stb konané v roku 1976, 23. 3. 197b.