t w bt» 2íci(gffí!'ii®crm«i!íín/)U £ttnicrn/^6í)itúRÍ>/®flímntítit/£S
X ju giigniifonig »f * in €*tí( |l«sv »» fn fái»ÍF j» &!U,fií ' it. ff mbaírtm íl. iit írii v»tsí jfb (ijiMb/ vufetíttt&ufíe< řirf i gfinwr/ fsí(llD(ä<; cirs ŕiiníífrttôw tttj) 3»ŕrr\f iífšm'a J5*itgret}'1 c*i'ílwfij^i-í*-*Jííjiaijři-iřiirfjí OtjiSDurťtnť j£{ii'i|}mrlN|í: uiti>řrlifi(^ťr(í3rí,(fj g ííjtmiwnt "Ofi'<l« r" si* Jtríxrm Síňttfrhiitfst gd^ik/ jiwg r>(11 ninffíý unD twf wnlít^tit< A #f *jfl> Gkbwfrsnli wsb VumHlisf tiw jě uwl "Káfn b( i£>tinjf«í / a !s duet äWifíbrti btn i í>ř!tu!H(ii ijni«<tťi)iiíO>iťi)ii jf nff(!if(i!«iii fow.iJ SVijiíiifrritiils^íítíttbfii Ofjwwn tti Dtt^iitfii/ fcimír iiHfRr frr /jňítgíJi Jíiitíjoíď.&rii 3ty»ffa)lij${it unřjiítttt ®nttgm>itfif nl»n neríc li / i"í""fft «11' rifi auff W ii ta n*1 Kim íf KtíjJfl ui n Jíonití n s Wu 33 lomu mír aS( X()wii^(i{{niiiaířiH;r(ťíiii6sjfifett« míiSťiL ■Do(!i^(l!<ii ^iim<uiď jutidf.inib h l*ťt&(ii«:í slí iJif(ťÍjrrrr^<ijtirJAItarcíí/ rtltciJtíirJri^ibiifcri-pjiEJjťrecťnim iujtiifír ťiiíósii ni<1ii$ivvíiígrr^a[t>íčtvíMirt)rr&l)i|Tŕl>iitbc»«ii JťaKliun TOtrrDirObtiáríJf/0'*'ifiijťi.iitiarii Jí bnfinti(ei)lfrSroitltsuf if. W<aííini i-ti vojt ír rniřttstn/ oní ju £i iftriiSrtKtj ašilStiál ľalibtilít JCÔlli(ŕ/ Wlř&ilSflillliyJŕMtt|iOll.rrnit) wnlibasJiwiiijrrict/f.iuiíiimIscorpoi tífl^oiUúrffťiL íOomitiiiifl ä*i4)Kí3iifnSitfônirtifí$3ŕfeM)t6n)iDrriJi!!bu! o fiu/ eŕ^ifefii'JítiríOilSľSrtífí^iíiic!' iila Qiits Softbťr2ríini;i>tig(biir(£ (<mi«Qiett\i arvjjtkt^n ftiit (^TíH/ulaítitiíffk i»jjí>ÍSu^inJn}Jtrt>fsfii ^>ŕinpí( iujrgruttibííS ÄiSofít^arl miř &H!D(i,toítuijjS<r ^rílýdl Au ittli^ iilíSnífiitfji Jíiirholifturt Kriigioti iutlrifijcfmiu l*jf.W oUr Sotili* (WifS ^řLiii&liaJrr wtíÉ btfíKb/nf 'ilír Dub Iríf brr £nihřii|$HiRcÍi"i< m£iiiiíei!t5tit(jŕiti)líiitJRiSfúlfifiiscri!(tD(i(iiiiit!fr.-ti/6jäť(i!btli(ii m©tfffini&««!ig
■ ^3nKtri^im<»,'aroftmi Ílan>(i3(iil rabŠÍ-tubni (jctti^fnĚr jir.uticiivn/ftni ifnmlttui m H^itn fyisl onteKftsieířťĚatíii («i(iíí>rr wk9c11 'Bic ntowM ciitsgSrttbtfl ^ářpiWfii^intitWJ^nfmiartrtma n>(UMíEbt« ÍJiiCtrrtfccijirii/itíicnpcttťtitiTfärr attw
'"•' ......^^Wj^íÄ",^ i
flm„..„ j- >v juifer Dt» Ctítfii/ťřrlflfF.tf W* |!cb {u«niit>(nmři5.jii Iw íifiíiBHs oíďn JM,', jiiellrt/ D.iiii>nu.bSJfreiffriiitíkilfrir/ hiiifiire WrmdiiĎťtif fŕriHtí itu£bm Jflisjcrnyalií'rliŕ .rtbiimfhni i*."11 K«(fit Wrří riítn fíTJlfTi řrn»Mi / fmtx m t)i(l mttyr wc taí/e ujib biiuff/mié í i;r vbwíiíii 5i>iinf,{i«! JTiiIptJltf ji:n Acli'gi□ n, iMrinn; 11 ©tiJfKf; oiipí)jniltfm/ «(fi >j3*t!i tBinimí) iXTMffcr Jrif/ j«g(ii: t>!ii> Joirlíílftjtig i'(tirtí^!i>>n«)>n>nft«>|ra bfilrisiwii t. t.fuljicu / (íiti fDWBl Wor |Kb fcíb|]cn/ oíjJ im$ Diítrt) oilUrtr 5tft llibifctcjirtc ínltruélarts úrjff tt<b:'tnj» ttuii i n ŕartniKt / (joiiíftJ rrgriffcnrn ^Qtríf:fri i ^JveljtiitífcíriT ab: eni (ijibfn f^niÄir^(!vg(loi(líitniŕa(ŕi>iib(>iirrí>Hiiiiŕit>i(n.     ©irftmtiaií> 1111ti/ wiíiAKnílíi unti 9íír«e®hiRi>i c«mff wIí(m SitfräU'nfŕr 3iirlM9Í(Us Pitcnr nŕfŕtt6crf((f atrícttít i(í) na fvíntti/(iiil!©j( řlt(t(Wi*(rbMr4Kiii6fr( tttrjn raortiiftí^trfoifn/íii mfy? m\qmHi>(an ■ fití   oeji filniUíisíf 11 a)r(?crSmits gr.jfw C£] Jtt Se FnSIDits íc^í i.jdi/ iíírt>>r r Ä rŕ%í n ffťithofä ji* t} ideu jwírííf/ ijíivijV put) 9intiii«b( ilcUiionifniti fofírn.      dťíruintai |í hmVii^Bff 3 3JJi«riitt> ä!!rt!!iíii>i(ti,'<Mtii! nj.iB53iiStcSi>éiiigliib(: uiibľtijŕKraríft&ítn (jííttwfiíií! tu Wf3iimiij5iKi^Kwignf(63^iPíiTt^Hítib{rrtirijf/»(Mititil řtf Mtignntlím Odf(i;iiComsíi(ijrff«(S6(c Tlbsiřii futiclclc-jj'rtfi* [nrtniílorn tnnbnm <\t incn iHsjuf nic/ wiP im atfri ii ŕrc^jDi-i^ni^ŕn OrníCjrtj iíii (^rjjfí^jt ©(Jij6ni/init íG na/wnb: kiwiftwn^fímMbwftíííejTíffnfliŕiiitjtf'íftisiiibfn] 9nfMíiijíi!(hi>firc6ř!i0!rtiif<itiH(ti ľ4;c»is«it»[i$ (t f liivcí hútw buf) híioJ bf rf^iiffťiifni tsli^nm ffíiaS^onadriíňii ífrit ttcr|l,iíf«ttitp iMíH-íflffdt/Aíwbírd Wriiflfrfn oI|)t>iTim eitlíjíniriĚríííííiirirF Äŕnigrcirti íSŕb.i tmi farnímu S)u wíiiOmt řnb b,i«wDiií Sttfdtiffmiäbfie^tfr/JIÍtľtxiijílbfii/íiii* tindi i íuFtHMt oiwrSiMrfiis fíi4iQku<m$ aiíinAttáíuííjr wisMAmniirtitésscsiiít (iWtiS)i)«b« stm ffirtnftialiítWíjícmflňrttóoi/riJiiA-cofrwi |íé fiurrctifr ŕf rniilif rWŕ uMr řmřltfii bit n mign t ion nm      o^iií ^fM^mtna tintjigcr lín^ňciwr b>p« sns niírtwíiií^ffitHii^miärHirtta
iiffijíissflmWtwiíMÉ^^imatoníHi^ugffnitíriifr. aUbtfnjťilSirflbtrníttítfJHíl
fammtta (n/fnftíi>Sft!iiifftttaii>fn/tititiwí[ ^ct^igc^tminít @r nt$t m# gtwitKrä tťn^iít(rli4)ňfi^SBftlí(r(/®ai^n:)tbi*f6mwrfint^3i>f3
Patent Ferdinanda n. z 31. července 1627
český překlad patentu od K. Doskočila je převzat 2 knihy Karel Doskočil (ed,), listy a listiny z dějin československých 869 1938, Praha 1938, s. 7.5-78. Byly provedeny pouze drobné redakční úpravy.
My, Ferdinand Druhý atd., vzkazujeme N. všem a svým poddaným a obyvatelům všech čtyř stavů našeho dědičného království svou císařskou a královskou milost a vše dobré.
Milí věrní!
Jest známo po světě i v zemi, že naše dědičné království České nebylo téměř nikdy a vůbec v žádné jiné době v lepším blahobytu a výši než za časů života a vlády zvěčnělého našeho vysoce ctěného předka, císaře Karla Čtvrtého, bohumilé a slavné paměti. Karel z obzvláštní otcovské péče a lásky, kterou měl k vašim prarodičům a milé vlasti, zcela rommně a dobře předvídal, že rozdíl a nerovnost náboženství v jistém království a zemi by nemohly založiti nebo zachovati pravý trvalý mír nebo pravou upřímnou poslušnost jak k vrchnosti, tak ani mezi samými poddanými. Vydal proto také v království Českém zákon a nařízení a zavázal všechny své duchovní i světské úředníky a rady míti je v každém směru a v prvé řadě na zřeteli a dbáti jich s největší pílí, aby tak mimo svaté apo-štolské a jediné spasitelné křesťanské římské náboženství (které od doby, kdy království bylo přivedeno od pohanství
ke křesťanské víře, neporušeně v něm trvalo) nebyla zaváděna a dovolena žádná jiná víra nebo svádějící kacířské zhoubné bludy, roty a sekty.
Jest pak však také, žel, dosti známo a na bíledni, že po jeho blahé smrti, za časů vlády zvěčnělého krále Václava, snad z jisté nedbalosti se vloudily do tohoto našeho dědičného království všemožné bludy a kacířstva a že pak ihned nastaly zmatky, různice a nekalosti mezi samými poddanými, jako neméně škodlivé povstání a rebelie proti vrchnosti, které téměř za všech následujících králů, zvláště však za vlády zvěčnělého císaře Rudolfa a Matyáše, bohumilé paměti, se znovu obnovily a které za našich dnů se velmi začaly, povstaly a přerostly.
Aby nyní zmíněné naše dědičné království České zase mohlo dojiti blahobytu, v němž bylo za časů blahé paměti našeho předka, zvěčnělého císaře Karla Čtvrtého, tedy jsme si neuložili do té doby, kdy nám dal všemohoucí Bůh svým božským požehnáním vítěznou Viktorii před Prahou proti našim rebelům, nepřátelům a odpůrcům, nic většího ani obsažnějšího, než skutečně následovati chvály a slávy hodný příklad blahého císaře Karla Čtvrtého (který byl ve své době považován za otce vlasti a takovým se činem osvědčil) v ochraně a provádění svatého jediné spasitelného katolického náboženství a jako on vědomě nedovolovati, aby byla zaváděna kacířství nebo bludy v zmíněném našem dědičném království Českém, nebo, poněvadž si ony bludy dovedou tajně počínati, na-říditi, aby všechny sekty a bludy katolickému náboženství odporující byly se zcela chvalitebnou horlivostí odstraňovány a přísně trestány.
A protože tedy jsme musili s největší nelibostí slyšeti, že u nekatolických obyvatelů, ještě zůstávajících v našem dědičném království Českém, nechce ustatí nebezpečné praktikování, které jest nám a všem našim poslušným a věrným poddaným k velké újmě a škodě, byli jsme tedy přinuceni naříditi - protože nosíme a nás k tomu zavazuje královský úřad jakož i pro blaho a spásu duší našich poddaných (zač budeme musit jedenkrát všemohoucímu Bohu účty klásti), pak též pro založení a podporování stálého míru,
lásky a svornosti mezi zmíněnými našimi věrnými a milými poddanými, jako neméně pro zachování dědičného práva našeho a našich potomků, budoucích králů často zmíněného království Českého - aby zmínění naši nekatoličtí a v škodlivém kacířství zatvrzelí poddaní zanechali bludy a sekty, zavlečené po smrti blahé paměti císaře Karla Čtvrtého, a aby se vrátili k svaté jediné spasitelné katolické církvi a náboženství.
Nelze proto ani nyní ani napříště, jak řečeno, též pro svědomí, ponechávati někoho právě tak z vyšších jako z nižších stavů, mužské a ženské osoby, v zmíněném našem dědičném království Českém v usvědčených kacířských bludech a sektách, nýbrž spíše se shledává přiměřeným právu a chvalitebnosti, též božské vůli a zákonům, aby všichni a každý z našich poslušných a věrných poddaných jednomyslně se srovnali s námi v prastarém římském katolickém náboženství, a tím i s náboženstvím našich a jejich prarodičů, v právu a životě a z dopuštění božího milosrdenství v spasitelném rozloučení s tímto světem.
Nařídili jsme tedy ještě před touto dobou, pro založení a rozvinutí velmi nutného a hojivého a Bohu velmi milého reformačního díla, komisaře a těm jsme v císařské a královské milosti poručili, aby si dali s největší pílí práci, jak sami tak svými podřízenými instruktor}', aby často zmínění naši věrní a poslušní poddaní mohli býti od základu a dobře v katolické víře informováni, od rozšířených kacířských bludů znovu odvedeni a přivedeni na pravé cestě k svaté jediné spasitelné katolické církvi a náboženství. Podle toho jsme také mimo jiné u zmíněných našich nařízených komisařů zvláště toto opatření učinili, aby si povolali příslušníky panského a rytířského stavu, na které jest tento náš milostivý patent zvláště namířen, a to během šesti měsíců po jeho uveřejnění, jakože šest měsíců jest dosti obsáhlý termín, a je buď sami nebo prostřednictvím jiných k tomu zřízených osob v často zmíněné římské katolické víře důkladně informovali a aby učinili jistou a důkladnou relaci po uplynutí tohoto termínu, jak se ten či onen osvědčí a ukáže v prokazování povinné poslušnosti k všemohoucímu Bohu a svaté katolické církvi, také k našemu otcovskému laskavému rozkazu,
(174)
(175)
směřujícímu k jejich vlastní spáse duší. To jsme pak pokládali milostivě za dobré všechny naše poslušné a věrné poddané z obou vyšších stavů tímto milostivě a otcovsky napomenuti, aby každý ony upřímně míněné informace od zmíněných našich komisařů nebo jejich podřízených instruktorů přijal dobrovolně s dychtivostí a horlivým srdcem, aby také sám byl k svému blahu, užitku a zbožnosti po vůli a aby se srovnal v jediné spasitelné svaté katolické víře s námi a s obecnou křesťanskou apoštolskou římskou církví.
V opačném případě, kdyby se někdo v stanoveném termínu šesti měsíců s námi v naší svaté katolické víře nesrovnal, jsme zcela rozhodnuti a chceme, aby bylo konečně vysvětleno mocí tohoto císařského a královského patentu, že po uplynutí stanoveného šestiměsíčního termínu nedovolujeme a nepřipouštíme, aby jediný [takový člověk] déle bydlel v často zmíněném našem dědičném království Českém a své statky tu osobně vlastnil, nýbrž aby titíž pak odešli z často řečeného našeho království Českého, své statky však aby byli povinni prodati svým příbuzným nebo jiným katolickým obyvatelům; k tomu účelu a prodeji statků chceme ustanoviti druhý termín, také šest měsíců jako prvý dlouhý.
Aby se však nikdo nemohl domnívati, že se tu hledají peníze nebo majetek a ne jediné čest a chvála všemohoucího Boha, chceme, aby bylo dále tímto a mocí tohoto listu vysvětleno v císařské a královské milosti každému, že pokud by se ten či onen této naší milostivé a konečné vůli poslušně nepodvolil (čehož se však nikterak není nám nadití), tomu nebo těmto jest otevřena a svobodna emigrace a odchod bez placení jakýchkoliv dávek; podobně pak také chceme, aby tímto bylo dovoleno, aby kdokoliv byl oprávněn k opatření a zpeněžení svých statků stejně jako k vybrání svých pohledávek v království (v tom má jim pak býti co nejrychleji a nejbedlivěji k právu pomoženo) zplnomocniti a zanechati někoho ze svých příbuzných nebo též jiných katolických osob.
Poněvadž však nic bychom raději nechtěli ani viděti ani si přáti, než aby ony staré a dobré rody jejichž prarodiče žili v našem dědičném království Českém pod mírnou vládou a ochranou naše-
ho vysoce slavného arcidomu rakouského v jednotě katolického náboženství, a to blaze a v dobrém stavu, i nadále mohly býti v stejné jednotě náboženství v království zachovány a zůstaveny, napomínáme tedy zcela otcovsky a milostivě všechny své věrné poddané, aby každý pomněl svého vlastního blaha, aby šel do svého svědomí a dobře uvážil, aby neztrácel ze spravedlivého trestu a dopuštění Boha všemohoucího vedle časného také věčné, což bychom nikomu rádi nepřáli, nýbrž aby spíše opustili své bludy a kacířstva (jimiž oni i jejich předci byli svedeni a vzhledné království a milá vlast do největší zkázy vydána) a vrátili se k staré svaté katolické víře a uvolili se také s námi v náboženství srovnati.
A v tom všem je dokonána naše milostivá a konečná neměnitelná vůle a mínění. Dáno v našem městě Vídni v sobotu o památce svatého Ignáce r. 1627. království našich: římského osmého, uherského desátého a českého jedenáctého roku.
(176)
(177)