Sókratés, Kritón
Sókratés Proč jsi přišel v tuto dobu, Kritóne? Což není ještě 43
časné ráno?
Krit. Ovšemže ano.
Sókr. Která vlastně doba?
Krit. Šerý úsvit.
Sókr. Divím se, jak to, že byl strážce vězení ochoten ti otevřít.
Krit. Už se spolu známe, Sokrate, protože sem často chodím,
a také ode mne něco dostal.
Sókr. Přišel jsi právě teď, či jsi tu již dlouho?
Krit. Hezky dlouho.
Sókr. Tak proč jsi mě hned nevzbudil, nýbrž mlčky tu sedíš b
vedle mne?
Krit. Chraň bůh, Sokrate, ani sám bych nechtěl být tak
dlouho bez spánku a v trápení; také se tobě už dlouho obdivuji
pozoruje, jak dobře spíš; a schválně jsem tě nebudil, aby ti
ušel čas co nejpříjemněji. A věru již dříve v celém tvém životě
jsem obdivoval tvou šťastnou povahu, ale daleko nejvíce se ti
obdivuji v neštěstí, které tě nyní stihlo, jak lehce a klidně je
snášíš.
Sókr. Vždyť by bylo, Kritóne, zpozdilé, abych se v takovémto
věku horšil, že už musím zemřít.
Krit. Také jiní, Sókrate, tak staří bývají stiženi takovým c
neštěstím, ale jejich věk jim nic nepomáhá, aby se nehoršili nad
svým osudem.
Sókr. To je pravda. Ale proč jsi tedy přišel tak časně?
Krit. Přináším zlou zprávu, Sókrate, zlou a tíživou, ne pro
tebe, jak vidím, nýbrž pro mne a pro všechny tvé přátele, která
na mne, zdá se mi, dolehla nejtíže.
79
I,43c K R I T Ó N
Sókr. Jakou to? Snad už přišla loď z Délu,75
po jejímž příd
jezdu mám zemříti?
Krit. Ne, ještě nepřišla, ale jak se mi zdá, přijde dnes, podle
toho, co oznamují někteří příchozí od Súnia,76
kteří ji tam
opustili. Z těchto zpráv77
je tedy zřejmé, že přijde dnes, a tak
nazítří ti nastane, Sokrate, nutnost rozloučit se se životem.
Sókr. Nuže, Kritóne, dobré pořízení,78
a je-li tak bohům
milé, ať se tak stane; avšak já nemyslím, že přijde ještě dnes.
44 Krit. Z čeho tak soudíš?
Sókr. Povím ti to. Mám zemřít patrně druhý den potom, co
přijde ta loď.
Krit. Ano, tak aspoň říkají ti, kteří o tom rozhodují.79
Sókr. Proto tedy myslím, že nepřijde ještě dnes, nýbrž až
zítra. Soudím pak to z jistého snu, který jsem měl tuto noc
před malou chvílí; a skoro se zdá, že to bylo jaksi v pravý
čas, že jsi mne nebudil.
Krit. A jaký to byl sen?
Sókr. Zdálo se mi, že ke mně přišla krásná a ztepilá žena,
b oblečená v bílý šat, že mě oslovila jménem a řekla: „ Ó Sókrate,
do Fthie, hrudnaté země, již pozítří mohl bys připlout. "80
Krit. Podivný sen, Sókrate.
Sókr. Spíše jasný, jak se mi zdá, Kritóne.
Krit. Až příliš, jak se podobá. Ale, drahý Sókrate, aspoň
ještě nyní mne poslechni a zachraň se! Neboť jestliže ty
zemřeš, není to pro mne jedno neštěstí, nýbrž kromě toho, že
budu zbaven takového přítele, jakého jistě nikdy žádného nenaleznu,
ještě k tomu se bude mnohým zdát, kteří mne a tebe
c dobře neznají, že jsem tě mohl zachránit, kdybych byl chtěl
vynaložit peníze, ale že jsem se o to nepostaral. Avšak jaká by
mohla být ještě větší hanba, nežli aby se zdálo, že člověk cení
víc peníze nežli přátele? Vždyť lidé neuvěří, že jsi ty sám
nechtěl odsud odejít, zatímco my jsme o to usilovali.
Sókr. Ale co nám tak záleží, milý Kritóne, na mínění
80
K R I T O N I, 44c
množství? Vždyť nejlepší lidé, kteří zasluhují více ohledu,
budou soudit, že se ty věci staly tak, jak se opravdu stanou.
Krit. Ale přece vidíš, Sókrate, že je potřebí se starat také d
o mínění množství. Vždyť na těchto nynějších událostech samých
je jasně vidět, že lidé jsou schopni dělat ne malá, nýbrž
přímo největší zla, jestliže je někdo u nich pomluven.
Sókr. Kéž by byli, Kritóne, lidé schopni dělat největší zla,
aby tak byli schopni dělat i největší dobra; pak by bylo dobře.
Avšak ve skutečnosti nejsou schopni ani toho ani onoho, neboť
nemohou nikoho udělat ani rozumným ani nerozumným, nýbrž
dělají to, cokoli se nahodí.
Krit. Dejme tomu, že to tak je. Ale řekni mi, Sókrate, tohle. e
Snad přece nemáš starost o mne a o ostatní přátele, že by nám
udavači81
dělali nepříjemnosti, jestliže ty odsud vyvázneš,
obviňujíce nás, že jsme tě odsud potají dostali, a že bychom
byli násilně připraveni buď o celé své jmění nebo aspoň
o mnoho peněz, nebo že bychom museli kromě toho vytrpět
ještě něco jiného? Jestliže se bojíš něčeho takového, pusť to 45
z mysli; neboť my jsme snad přece povinni podstoupiti toto
nebezpečenství, abychom tě zachránili, a bude-li třeba, i ještě
větší. Než poslechni mne a udělej, co říkám.
Sókr. I to mi působí starosti, Kritóne, i mnoho jiných věcí.
Krit. Toho se tedy neboj, vždyť ani to nejsou velké peníze,
za které jsou jistí lidé ochotni ti pomoci a vyvésti tě odsud.
A dále, pokud jde o ty udavače, což nevidíš, jak jsou laciní a že
by na ně naprosto nebylo potřebí mnoha peněz? Ty však máš b
k volnému použití mé peníze, a ty, jak myslím, stačí; dále
i jestliže si snad z nějakého ohledu na mne myslíš, že nelze
vynakládat mé peníze, jsou zde oni známí z ciziny, hotovi
hradit ten náklad. Jeden z nich dokonce již přinesl právě
k tomu účelu dostatečnou částku, Simmias z Théb, a hotov je
přispět i Kebés a velmi mnoho jiných.
82
Proto, opakuji, neboj
se toho a nevzdej se proto myšlenky na záchranu, ani si nepři-
81
1,45b KR I T O N
pouštěj tu nesnáz, o které jsi mluvil na soudě, že bys po odchoc
du z vlasti nevěděl, co si počíti. Vždyť všude, kamkoli přijdeš,
tě rádi uvítají, a zejména budeš-li chtít jíti do Thessalie, mám
tam přátele, kteří si tě budou velice vážit a zjednají ti bezpečnost,
takže tě tam v Thessalii nikdo nebude obtěžovat.
Mimo to, Sókrate, podle mého mínění to ani není spravedlivá
věc, kterou podnikáš, když chceš sám sebe zradit, ačkoli se
můžeš zachránit; usiluješ, aby se s tebou stalo to, oč by usilovali
a oč také skutečně usilovali tvoji nepřátelé, kteří tě chtěli
zničiti. Kromě toho zrazuješ, zdá se mi, i své syny, které ža­
necháš a odejdeš, ačkoli jsi je mohl i vychovat i vzdělat, a kterým
se tvou vinou dostane jen takové budoucnosti, jakou jim
dá náhoda; a dostane se jim, jak lze čekati, takového osudu,
jaký bývá údělem sirotků v sirobě. Ano, buďto člověk nemá
plodit děti, nebo má s účastí snášet útrapy při jejich vychovávání
a vzdělávání, ale ty, jak se mi zdá, volíš nejpohodlnější
stránku. Třeba však volit to, co by si zvolil muž dobrý a statečný,
zvláště ovšem to má dělat ten, kdo tvrdí, že se po celý
e svůj život staral o ctnost. Já se stydím za tebe i za nás, tvé
přátele, aby nevzniklo mínění, že celá ta věc s tebou byla
způsobena jakousi naší nestatečností, i že přišla ta žaloba před
soud, ačkoli bylo možno, aby nepřišla, i jak dopadl sám soud,
a zvláště tento poslední děj, jakoby výsměch našemu jednání;
o tom závěru se bude zdát, že nám pro jakousi naši zbabělost
46 a nestatečnost vyklouzl z rukou, když jsme tě nezachránili, a ty
sám sebe také ne, ačkoli to bylo lze i možno, kdybychom byli
bývali jen trochu k něčemu. Pokud tedy jde o tyto věci, dej
pozor, Sókrate, aby nebyly kromě zla také ještě k hanbě tobě
i nám. Nuže rozhodni se - spíše však už ani není čas se rozhodovati,
nýbrž být rozhodnut - a rozhodnutí je jediné; neboť
příští noci musí být tyto všechny věci provedeny, jestliže však
ještě počkáme, bude to nemožné a už nebude lze. Nuže tedy,
Sókrate, jen mne poslechni a udělej, jak ti říkám!
82
K R I T Ó N I, 46b
Sókr. Milý Kritóne, tvé usilování by bylo velmi cenné, b
kdyby bylo provázeno správností; pakli však není, čím je větší,
tím je obtížnější. Musíme tedy zkoumat, zdali to máme udělat,
či ne; já jsem totiž takový, a to ne teprve nyní, nýbrž vždycky,
že z toho, co je mé, já neposlouchám ničeho jiného než rozumové
myšlenky, která se mi při úvaze jeví nejlepší. Ty
myšlenky pak, které jsem vyslovoval v dřívějším čase, nemohu
nyní odhodit, když se mi stala tato příhoda, nýbrž jeví se mi
docela stejnými a mám ve vážnosti i v úctě tytéž, které dříve. c
Jestliže nebudeme moci v přítomné době postaviti proti nim
něco lepšího, buď jist, že ti neustoupím, ani kdyby nás moc lidí
strašila jako děti ještě větším množstvím strašáků nežli nyní
a pouštěla na nás žaláře, smrti a zabavování jmění. Nuže jak
bychom to zkoumali co nejvhodněji? Snad tak, kdybychom
nejprve probrali tuto myšlenku o lidských míněních, kterou ty
vyslovuješ, a uvážili, zdali byla, či nebyla správná ta zásada, d
pokaždé pronášená, že některých mínění je třeba dbáti, a jiných
zase ne. Nebo snad dříve než mi nastala nutnost zemříti, byla
správná, ale nyní se tedy ukázalo, že byla vyslovována jen tak,
aby se mluvilo, ale ve skutečnosti to byla hra se slovy a plané
mluvení? Já bych se rád podíval spolu s tebou, Kritóne, zdali
se mi ta zásada ukáže jinačí, když jsem v tomto stavu, či toutéž,
a zdali ji necháme stranou, či se jí budeme řídit. Mluvili totiž
mužové pokládající svá slova za něco vážného pokaždé,
myslím, asi v tom smyslu, jako jsem mluvil právě teď já, že co
se týče mínění, která mají lidé, je třeba jedněm přikládat velkou e
váhu, a druhým ne. Řekni, pro bohy, Kritóne, nezdá se ti, že tu je
vyslovována dobrá zásada? Neboť ty nejsi v tom stavu, že bys měl
zítra zemřít - aspoň pokud je možno mluvit takto o lidských věcech 47
-, a proto tvůj zrak není zkalen přítomným osudem. Tedy pozoruj:
Nezdá se ti správným tvrzení, že nemáme cenit všechna mínění
lidská, nýbrž jedna ano, druhá ne, ani mínění všech lidí, nýbrž
jedněch ano, druhých ne? Co myslíš? Není to tvrzení správné?
83
1,47a K R I T Ó N
Krit. Správné.
Sókr. Není-li tedy třeba cenit řádná mínění, a vadných si
nevšímat?
Krit. Ano.
Sókr. Řádná jsou patrně mínění rozumných, a vadná nero­
zumných?
Krit. Jak by ne!
b Sókr. Nuže jak byly myšleny takové věci? Například muž,
který cvičí své tělo a tím se zabývá, zdalipak dbá chvály a hany
a mínění každého člověka, či jen jediného, toho, který je lékařem
nebo učitelem tělocviku?
Krit. Jen jediného.
Sókr. Tedy jistě je třeba se bát hany a přijímat pochvalu jen
toho jednoho, ale ne lidí vůbec.
Krit. To je zřejmé.
Sókr. Musí tedy všechno dělat, i cvičit se, i jíst a pít podle
dobrého zdání toho jednoho, představeného a odborníka, spíše
než podle zdání všech ostatních dohromady.
Krit. Tak jest.
c Sókr. Dobře. Avšak když neposlechne toho jednoho a pohrdne
jeho míněním i chválami, a naopak si bude vážit
úsudků83
množství, lidí ničemu nerozumějících, zdalipak se mu
nestane něco zlého?
Krit. Jak by ne!
Sókr. Kterépak je to zlo a k čemu se vztahuje a ke které
složce neposlouchající osoby?
Krit. Zřejmo, že k tělu, neboť toto hubí.
Sókr. Máš pravdu. A není-li pak tomu, Kritóne, tak
i s ostatními věcmi, abychom neprobírali všechny? Tedy také
když jde o věci spravedlivé a nespravedlivé, ošklivé a krásné,
dobré a zlé, jež jsou nyní předmětem naší úvahy, máme snad
d následovat mínění lidí vůbec a jeho se bát, či mínění toho
jednoho odborníka, je-li tu jaký, jehož pak je třeba se ostýchat
84
K R I T Ó N I, 47.
a bát více než všech ostatních dohromady? A jestliže za ním
nepůjdeme, zničíme patrně a zkazíme to, co se podle našich
dřívějších řečí spravedlností stává lepším, nespravedlností
však hyne. Či není nic takového?
Krit. Já myslím, že je, Sókrate.
Sókr. Nuže tedy, jestliže poslouchajíce mínění neodborníků
zkazíme tu věc, která se tím, co je zdravé, stává lepší, a tím, co
způsobuje nemoc, hyne, byl by to pro nás po zkáze té věci
nějaký život? Ta věc je patrně tělo, či ne? e
Krit. Ano.
Sókr. Zdalipak tedy je to pro nás nějaký život, žít s bídným
a zkaženým tělem?
Krit. Nikoli.
Sókr. Ale to by tedy byl nějaký život, žít a mít zkaženo to, čemu
škodí nespravedlnost a prospívá spravedlnost?84
Či pokládáme tu
složku našeho já - ať je to cokoli -, které se týká nespravedlnost i
spravedlnost, za něco méně cenného, nežli je tělo? 48
Krit. Nikoli.
Sókr. Naopak za něco cennějšího?
Krit. O mnoho.
Sókr. Nemáme se tedy, předobrý příteli, tak mnoho starat
o to, co o nás řekne množství, nýbrž co řekne odborník ve
věcech spravedlivých a nespravedlivých, ten jeden, a sama
pravda. Proto hned napřed není tvé doporučování po této
stránce správné, že máme dbát mínění lidí o věcech spravedlivých,
krásných a dobrých, i o věcech opačných. Tu by snad
někdo řekl: „Ale lidé mají přece moc nás usmrtit." b
Krit. Také to je zřejmé; řekl by to, Sókrate, máš pravdu.
Sókr. Ale, vzácný příteli, tato myšlenka, kterou jsme
probrali, zdá se mi stále ještě podobnou jako dříve; a tak zase
zkoumej tuto druhou, zdali nám ještě trvá v platnosti, či ne, že
totiž nemá být pokládáno za nejcennější věc žíti, nýbrž dobře
žíti.
85
I,48b K R I T Ó N
Krit. Ano, trvá.
Sókr. A že dobře a krásně a spravedlivě je totéž, to trvá, či
netrvá?
Krit. Trvá.
Sókr. Tedy podle zásad, na kterých jsme se shodli, je potřebí
c zkoumat, zdali je spravedlivé, abych se já pokoušel odsud
vyjíti bez svolení Athéňanů, či nespravedlivé; a jestliže se to
bude jevit spravedlivé, zkusme to, pakli ne, nechme toho. Ale
co se týče těch úvah, které ty uvádíš, o peněžitých výlohách,
o pověsti a o výchově dětí, dej pozor, Kritóne, aby to vpravdě
nebyly zřetele těch, kteří lehkomyslně usmrcují a zase by oživovali,
kdyby byli s to, beze všeho rozumu, totiž zřetele toho
velkého množství. My však, když tak chce rozum, nesmíme asi
hledět na nic jiného než na to, o čem jsme právě teď mluvili,
zdali budeme jednat spravedlivě, když budeme platit penězi
d a díky těm, kteří mě mají odsud vyvésti, a již tím, když sami
budeme z vězení vyvádět i dávat se vyvádět, či se vpravdě
dopustíme všemi těmito skutky nespravedlnosti. A jestliže se
ukáže, že bychom dělali věci nespravedlivé, nesmíme asi
myslit ani na smrt ani na jakékoli jiné utrpení, jež bychom
museli podstoupit, kdybychom zůstali a nic nepodnikali, více
než na nespravedlnost jednání.
Krit. Zdá se mi, že máš pravdu, Sokrate, avšak hleď, co
máme dělat.
Sókr. Zkoumejme to, dobrý muži, společně, a jestliže máš
e nějaké námitky proti mým myšlenkám, vyslov je, a já tě
poslechnu; pakli však ne, přestaň už, vážený příteli, opakovati
mi stále touž řeč, že mám proti vůli Athéňanů odsud odejít.
Neboť mně na tom velmi záleží, abych v této věci jednal s tvým
souhlasem, a ne proti tvé vůli. Pozoruj tedy východisko našeho
49 zkoumání, zdali je uznáš za správné, a pokoušej se odpovídat
na mé otázky, jak bys nejspíše myslil.
Krit. Ano, pokusím se.
86
K R I T O N 1,49a
Sókr. Soudíme, že se nemá žádným způsobem úmyslně
páchat bezpráví, či nějakým způsobem ano, a jiným ne? Nebo
že nespravedlivé jednání není naprosto nijak ani dobré ani
krásné, jak jsme již v dřívější době mnohokrát souhlasně uznali?
To bylo také před chvílí řečeno.85
Či se nám všechny ony
dříve uznané zásady v těchto několika málo dnech rozplynuly
a ani jsme si neuvědomili, Kritóne, že my, tak staří muži, kteří b
tak vážně spolu rozmlouváme, se tedy už dávno ničím nelišíme
od malých dětí? Nebo snad je tomu nejspíše tak, jak jsme
pravili tehdy: ať říkají lidé, co chtějí, a ať na nás čeká něco ještě
horšího, nežli je toto, nebo něco mírnějšího, přece je nespravedlivé
jednání pro toho, kdo se ho dopouští, vším způsobem
i zlé i ošklivé. Soudíme tak, či ne?
Krit. Soudíme.
Sókr. Tedy se naprosto nijak nesmí jednati nespravedlivě.
Krit. Jistě ne.
Sókr. Tedy ani za bezpráví spláceti bezprávím, jak se lidé
domnívají, když se naprosto nijak nesmí jednati nespravedlivě.
Krit. Ukazuje se, že ne. c
Sókr. A což činiti zlé, máme, Kritóne, či ne?
Krit. Jistě ne, Sókrate.
Sókr. A co spláceti zlé zlým, je to, jak říkají lidé, spravedlivé,
či nespravedlivé?
Krit. Nikoli, to není spravedlivé.
Sókr. Ano, vždyť činiti lidem zlé se patrně ničím neliší od
nespravedlivého jednání.
Krit. Máš pravdu.
Sókr. Nemá se tedy ani spláceti bezpráví bezprávím, ani se
nemá nikomu činiti zlé, a to ani kdyby člověk cokoli zkoušel
od lidí. A přijímáš-li se souhlasem tyto myšlenky, dej pozor,
Kritóne, abys s nimi nesouhlasil proti svému mínění; neboť d
vím, že jen málo lidí je uznává a bude uznávat. Ti pak, kteří
mají toto přesvědčení, a ti, kteří ho nemají, nemohou mít spo-
87
I,49d KR I T Ó N
lečnou radu, nýbrž ti sebou vespolek nutně pohrdají, když
navzájem porovnávají své zásady. Zkoumej tedy velmi dobře
i ty, zdali sdílíš tu myšlenku a máš o ní stejné mínění a zdali
máme při svém rozvažování vycházeti z toho stanoviska, že
není nikdy správné ani nespravedlivě jednati ani spláceti
bezpráví bezprávím ani se brániti proti zlému odvetným činěním
zla, či jsi od toho odstoupil a nesdílíš té základní
e myšlenky? Co se totiž mne týče, já mám už dávno toto mínění
a také ještě i nyní, ale jestliže jsi ty nabyl nějakého jiného
mínění, řekni to a poučuj. Pakli trváš na dřívějších zásadách,
poslouchej, co následuje.
Krit. Ano, trvám a mám totéž mínění; nuže mluv.
Sókr. Pokračuji tedy ve své řeči, spíše však se táži. Když
někdo ve shodě s někým uzná spravedlnost něčeho, zdalipak to
má dělat, či opustit?
Krit. Dělat.
Sókr. Podle toho se tedy dívej dále. Jestliže my odsud
50 odejdeme bez souhlasu obce, zdalipak činíme někomu zlé, a to
těm, kterým se to nejméně má dělat, či ne? A setrváváme na
tom, co jsme uznali za spravedlivé, či ne?
Krit. Na tvou otázku, Sókrate, nemohu odpovědět, neboť jí
nerozumím.
Sókr. Nuže uvažuj takto. Představme si, že jak tak chceme
odsud utéci - nebo jaké jiné jméno se tomu má dát -, že by
k nám přišly zákony a obec, postavily se vedle nás a otázaly se:
„Řekni, Sókrate, co to máš v úmyslu dělat? Nezamýšlíš snad
b tím skutkem, o který se pokoušíš, i nás, zákony, i veškerou
obec, pokud je v tvé moci, zničit? Či se domníváš, že je možno,
aby ta obec ještě trvala a nebyla vyvrácena, v které vynesené
rozsudky nemají žádné moci, nýbrž působením soukromých
jednotlivců se stávají neplatnými a jsou rušeny?" Co odpovíme,
Kritóne, na tyto a jiné takové otázky? Věru mnoho by mohl
leckdo promluvit, zvláště odborný řečník, na obranu tohoto
88
K R I T Ó N I, 50b
rušeného zákona,86
jenž přikazuje, aby vynesené rozsudky
měly platnost. Odpovíme jim snad: „Obec jednala proti nám c
nespravedlivě a vynesla nesprávný rozsudek?" Odpovíme toto,
či co?
Krit. Ví bůh, že toto, Sókrate.
Sókr. A co jestliže řeknou zákony: „Sokrate, cožpak jsme
měly s tebou ujednáno i toto, či spíše že budeš trvati při
rozsudcích, kterékoli obec vynese?" Kdybychom se tu divili
jejich řeči, snad by řekly takto: „Sókrate, nediv se našim slovům,
nýbrž odpovídej, když jsi přece zvyklý užívat otázek d
a odpovědí. Nuže, co vytýkáš nám a obci, že se pokoušíš nás
ničit? Není snad pravda, že jsme tě my nejprve přivedly na svět
a skrze nás si vzal tvůj otec tvou matku a tebe zplodil?87
Pověz
tedy, vytýkáš těmto z nás, zákonům o sňatcích, že nejsou
dobré?" „Nevytýkám," řekl bych. „Ale snad zákonům o vychovávání
a vzdělávání dětí, jehož se i tobě dostalo? Což nebylo
dobře, že zákony, které jsou z nás k tomu ustanoveny, přikazovaly
tvému otci vzdělávat tě v musice a gymnastice?"88
e
„Dobře," řekl bych. „Dobrá. A když ses takto narodil a byl jsi
vychován a vzdělán, mohl bys říci, že jsi nebyl náš, náš syn
i otrok, ty sám i tvoji předkové? A dále, jestliže tomu tak jest,
myslíš, že máš stejné právo jako my, a cokoli my chceme dělat
tobě, myslíš, že i ty máš právo dělat to zase nám? Ke svému
otci a ke svému pánu, jestliže jsi jakého měl,
89
jsi jistě neměl
stejného práva, abys mu byl mohl oplácet, co on dělal tobě, za 51
zlé slovo nadávkou, za ránu ranou a mnoho jiných takových
věcí: ale k vlasti a k zákonům ti to patrně bude dovoleno, takže
jestliže my budeme chtít tě zahubiti, pokládajíce to za spravedlivé,
i ty se budeš pokoušet, pokud můžeš, hubit zase nás,
zákony a svou vlast, a budeš tvrdit, že když to děláš, jednáš
spravedlivě, ty, který se vpravdě staráš o ctnost. Či jsi tak
moudrý, že nepozoruješ, že nad matku i otce i nade všechny
ostatní předky je ctihodnější a velebnější i světější věcí vlast
89
I,51b KR I T Ó N
b a na přednějším místě u bohů i u rozumných lidí? Vlast je třeba
ctít, a hněvá-li se, máme jí ustupovat a chlácholit ji více nežli
otce a buď působit na změnu jejího mínění,90
nebo dělat, cokoli
poroučí, klidně trpět, jestliže přikazuje něco vytrpět, ať to jsou
rány nebo vazba, nebo když vede do boje, kde má člověk být
raněn nebo padnout - musí se to udělat a tak je spravedlivo,
a nesmíme se vyhýbat ani ustupovat ani opouštět své místo,
nýbrž i v boji i před soudem i všude musíme dělat, cokoli poc
roučí obec a vlast, anebo působit na změnu jejího mínění tak,
jak je spravedlivo; ale užívati násilí není dovoleno ani proti
matce ani proti otci, a tím méně proti vlasti." Co na to řekneme,
Kritóne? Že zákony mají pravdu, či ne?
Krit. Mně se zdá, že mají.
Sókr. „Tedy hleď, Sókrate," řekly by snad zákony, „zdali
máme pravdu, když tvrdíme, že se tím, co nyní podnikáš,
pokoušíš jednat proti nám nespravedlivě. My, které jsme tě
přivedly na svět, vychovaly, vzdělaly, které jsme tebe
d i všechny ostatní občany učinily účastnými všech dobrých
věcí, pokud jsme mohly, přece dáváme volnost každému
z Athéňanů, kdo si přeje, a prohlašujeme, že když je přijat mezi
dospělé občany91
a uvidí veřejný život obce i nás, zákony, že
může vzíti své věci a odejíti, kamkoli chce, jestliže bychom se
mu nelíbily. A žádný z nás, zákonů, nestojí v cestě a nezakazuje,
jestliže někdo z vás chce jít do některé zahraniční osady,
když bychom se mu my a obec nelíbily, nebo chce-li jít někam
e do ciziny a tam žít jako metoik,
92
i tam může jít, kamkoli chce,
a to i se svými věcmi. Ale kdo z vás zde zůstane, maje možnost
viděti, jakým způsobem my soudíme a vůbec spravujeme obec,
ten se s námi již, jak tvrdíme, skutkem dohodl, že bude dělat to,
cokoli bychom přikazovaly, a kdo neposlouchá, o tom soudíme,
že se trojnásobně proviňuje, a to že neposlouchá nás, svých
roditelů, že neposlouchá nás, vychovatelů, a ačkoli se s námi
dohodl, že nás bude poslouchat, že nás ani neposlouchá, ani se
90
K R I T Ó N I, 52a
nepokouší změnit naše přesvědčení, jestliže bychom něco neděla- 52
ly dobře; a přece my jen navrhujeme, a ne abychom krutě poroučely
dělat, co přikazujeme, a ačkoli připouštíme jedno z dvojího,
buď aby se snažil změnit naše přesvědčení, nebo aby to plnil,
nedělá ani to, ani ono. Těmito vinami budeš zatížen podle našeho
soudu i ty, Sókrate, jestliže uděláš, co zamýšlíš, a to ne nejméně
z Athéňanů, nýbrž právě ty nejvíce." Kdybych se tu já otázal:
„Proč to?", snad by mě právem káraly řkouce, že právě já ze všech
Athéňanů nejvíce jsem se jim zavázal touto dohodou. Řekly by
totiž: „Sokrate, máme závažné důkazy pro to, že jsme se ti líbily, b
i my i obec. Vždyťbys v ní byl nezůstával s tak vynikající stálostí
více než všichni ostatní Athéňané, kdyby se ti nebyla zvláštním
způsobem líbila; ani na žádnou slavnost jsi nikdy nevyšel z obce,
leda jednou na Isthmos,93
ani nikam jinam, leda někam na válečnou
výpravu, ani jsi nikdy nevykonal žádnou jinou cestu, jako
dělají jiní lidé, ani tě nepojala touha poznat jinou obec a jiné
zákony, nýbrž stačily jsme ti my a naše obec. Tak velice jsi nám c
dával přednost a souhlasil jsi, že budeš podle nás žít svůj
občanský život; kromě jiných projevů toho souhlasu i děti jsi
zplodil v naší obci, dosvědčuje tím, že se ti v ní líbí. Vždyť ještě
při samém soudním jednání ti věru bylo možno navrhnouti si
vyhnanství,
94
kdybys byl chtěl, a co nyní podnikáš proti vůli obce,
tehdy jsi mohl udělat s jejím souhlasem. Ale ty ses tehdy stavěl,
jako by sis nic nedělal z toho, jestliže máš zemřít, a dával jsi
přednost, jak jsi tvrdil, smrti před vyhnanstvím. Avšak nyní se
před oněmi slovy nestydíš, ani nedbáš nás, zákonů, když se
pokoušíš nás zničit a děláš, co by udělal nejničemnější otrok, když d
se pokoušíš utéci, a to proti smlouvám a dohodám, které jsi s námi
ujednal, abys podle nich jako občan žil. Nejprve tedy nám odpověz
právě na toto, zdali máme pravdu, či ne, když tvrdíme, že ses
skutkem, ne slovem, s námi dohodl, že budeš podle nás řídit svůj
občanský život." Co máme na to říci, Kritóne? Nemusíme to
snad uznat?
91
I,52d K R I T Ó N
Krit. Nutně, Sókrate.
Sókr. „Co jiného tedy děláš," řekly by, „nežli že přestupuješ
e smlouvy s námi učiněné a dohody, ačkoli jsi je neujednal pod
nějakým nátlakem, ani jsi při nich nebyl oklamán, ani jsi nebyl
donucen rozhodnouti se v krátkém čase, nýbrž měl jsi na to
sedmdesát let a v té době ti bylo volno odejíti, jestliže jsme se
ti my nelíbily a jestliže se ti ty dohody nezdály spravedlivé.
Avšak ty jsi nedával přednost ani Lakedaimonu ani Krétě,95
o kterýchž státech při každé příležitosti tvrdíš, že mají dobré
53 zřízení, ani žádné jiné z hellénských nebo z barbarských obcí,
nýbrž vzdaloval ses odsud ještě méně nežli chromí a slepí a jiní
mrzáci. Tak se ti zvláštním způsobem více než ostatním Athéňanům
líbila naše obec a patrně i my, zákony; vždyť komu by
se líbila obec bez zákonů? A nyní tedy nesetrváš při té dohodě?
„Setrváš, Sókrate, jestliže nás poslechneš, a nebudeš předmětem
posměchu pro svůj odchod z vlasti."
„Podívej se: co dobrého uděláš sám sobě nebo svým
blízkým, jestliže tyto úmluvy přestoupíš a proti něčemu z nich
b se proviníš? Neboť že se tvoji blízcí octnou v nebezpečí, že
i sami budou posláni do vyhnanství a budou zbaveni
občanských práv nebo pozbudou svého jmění, to je skoro
zřejmé. A co se týče tebe samého, jestliže přijdeš do některé
z nejbližších obcí, buď do Théb nebo do Megar - obě totiž mají
dobré zřízení -, přijdeš tam, Sókrate, j ako nepřítel jejich ústavy
a všichni, kdo tam mají zájem o svou obec, budou se na tebe
dívat s podezřením, pokládajíce tě za rušitele zákonů, a svým
c soudcům upevníš mínění, že správně vynesli ten rozsudek:
neboť kdo je kazitelem zákonů, o tom by se asi dozajista mohlo
myslit, že je také kazitelem mladých a nerozumných lidí. Zdalipak
se tedy budeš vyhýbat obcím, které mají dobré zřízení,
a lidem s nejlepšími mravy? A když to budeš dělat, bude ti stát
za to žíti? Či se s nimi budeš stýkat a beze všeho studu s nimi
budeš mluvit -jaké řeči, Sókrate? Snad tytéž, které jsi mluvil
92
K R I T O N I, 53c
zde, že největší cenu pro lidi má ctnost a spravedlnost, zákonitost
a zákony? A nemyslíš, že se to jednání Sókratovo ukáže d
neslušným? Musí se to myslit. Ale snad se z těchto míst odebereš
pryč a přijdeš do Thessalie ke Kritónovým přátelům? Tam
je přece totiž největší nezřízenost a nevázanost a snad by tě
s chutí poslouchali, jak směšně jsi utíkal z vězení, nějak
přestrojen, buď v kožichu nebo v něčem jiném, do čeho se
přestrojují utíkající, a změniv svou podobu. Avšak že jsi měl
odvahu ty, takový stařec, jemuž pravděpodobně zbývá na e
tomto světě už jen krátký čas, tak silně lpět na životě, a proto
že jsi přestoupil největší zákony, o tom nebude nikdo mluvit?
Snad, jestliže nebudeš nikoho obtěžovat; pakli ano, bude se
o tobě, Sókrate, vypravovat mnoho věcí tebe nehodných. Tvůj
život bude tedy takový, že budeš podlízat všem lidem a otročit
- co jiného budeš dělat než hodovat v Thessalii, jako bys byl
odcestoval do Thessalie na hostinu? A ony řeči o spravedlnosti 54
a o ostatních ctnostech, kam se nám podějí? Ale ovšem, chceš
snad žít kvůli dětem, abys je vychoval a dal jim vzdělání? Jak
to? Vezmeš je do Thessalie a tam je budeš vychovávat a vzdělávat,
uděláš je cizinci, aby i toho od tebe zažily? Nebo snad to
neučiníš, nýbrž budou vychovávány zde a jejich vychování
i vzdělání bude lepší, když ty budeš živ, i když nebudeš
s nimi?
96
Ano, postarají se o ně tvoji přátelé. Ale což si myslíš,
že když odejdeš do Thessalie, že se o ně budou starat, pakli
však odejdeš do Hádu, že se nebudou starat? Nikoli, ale jestliže
jsou jen trochu k čemu ti, kdo se vydávají za tvé přátele, je b
třeba si myslit, že ano.
Nuže, Sókrate, poslouchej nás, svých vychovatelů, a nedávej
ani dětem ani životu ani čemu jinému přednost před spravedlivostí,
abys, až přijdeš do Hádů, mohl obhájit všechny tyto
věci před těmi, kdo tam vládnou. Neboť toto jednání, jež zřejmě
není ani zde nic dobrého ani spravedlivého ani zbožného, ani
pro tebe samého ani pro nikoho jiného z tvých blízkých, nebu-
93
I, 54b K R I T Ó N
de pro tebe k žádnému dobru ani na onom světě, až tam přijdeš.
c Ale jestliže nyní odejdeš ze života, odejdeš zakusiv bezpráví,
ale ne od nás zákonů, nýbrž od lidí; jestliže však odsud unikneš
tím způsobem, že tak hanebně oplatíš bezpráví bezprávím a zlé
zlým, že přestoupíš své dohody a smlouvy s námi učiněné a že
ublížíš těm, komu bys nejméně měl ubližovat, sám sobě, svým
přátelům, vlasti a nám, tu i my se na tebe budeme horšit, dokud
budeš živ, i na onom světě naši bratři, zákonové v Hádu,
nepřijmou tě laskavě, vědouce, že ses pokusil, pokud bylo na
d tobě, nás zničit. Nuže, ať tě nepřemluví Kritón, abys udělal, co
navrhuje, a spíše poslechni nás!"
Toto jako bych slyšel, milý příteli Kritóne, dobře to věz,
jako se zasvěcencům do korybantských mystérií zdá,97
že slyší
píšťaly, a ozvěna těch řečí ve mně zvučí a působí, že jiných
neslyším. Nuže věz, že, jak aspoň nyní myslím, marná bude tvá
řeč, budeš-li mluvit proti tomu. Přece však, myslíš-li, že něco
pořídíš, mluv.
Krit. Ne, Sokrate, nemám, co bych řekl.
Sókr. Nech to tedy, Kritóne, být a dělejme tak, jak pravím,
protože to je cesta, po které vede bůh.
94