Textová úloha №01 Ílias Achille, Diovi milý, ty velíš mi, abych vám sdělil, proč se Apollón hněvá, bůh mocný, jenž daleko střílí. Já vám to vyložím tedy, ty zvaž to a přísahu slož mi, že mi v budoucnu rád vždy pomůžeš slovy i činy: myslím, že zaplane hněvem ten muž, co s velikou mocí nad všemi Argeji vládne, i Achájští poslušni jsou ho, příliš mocný je král, když k poddaným zaplane hněvem: a kdyby plamen hněvu týž den snad přece jen zdusil, přesto si ve své hrudi i později uchová záští, dokud nesplní pomstu – ty uvaž, zda budeš mě chránit! […] Achilleus, rychlý v běhu, mu takto zas v odpovědi pravil: Vzmuž se a božskou věštbu, jak znáš ji, směle nám pověz – Apollón, Diovi milý, buď svědkem, kterého vzýváš, kdykoli vnuknutí božská nám Danaům zjevuješ, věštče: nikdo z Danaů všech svou těžkou pravicí tebe nedotkne u dutých lodí, i kdybys tu Agamemnóna jmenoval, jenž se teď pyšní, že nejmocnější je z Řeků. Otázky k textu: 1) Jakým veršem je epos napsán? 2) Vyložte a charakterizujte celou situaci a její postavy a doložte ukázkami textu. 3) Znáte příběho vé pozadí eposu? Textová úloha №02 Přečtěte si úryvek a odpovězte na otázky: Božská komedie (přel. O. F. Babler) Kde v půli život náš je se svou poutí, procházet bylo mi tak temným lesem, že pravý směr jsem nemoh' uhodnouti Ach, trudno líčit ona místa, kde jsem probloudil ten hvozd divý, drsný, tmavý, že na to dosud vzpomínám jen s děsem. Snad ani smrt tak hořce neotráví. Však dospěl jsem tam k všeho dobra středu, a proto vypovím vše bez obavy. Jak jsem tam vešel, říci nedovedu, neboť mi sen v těch místech oči sklížil, až pravá cesta zmizela mi vpředu. K úpatí pahorku tak jsem se blížil, který až na konci je toho dolu, kde do srdce mi úděs ten se vplížil. I vzhlédl jsem a uzřel na vrcholu už záři oběžnice, jejíž síla ty ostatní svou cestou vede spolu. Tím bázeň má se trochu umírnila, která mi v srdci zůstávala tkvíti té noci, jež tak úzkostná mi byla. A jako člověk, jenž se břehu chytí, však ač je spasen z mořské bouře vzteku, zpět zděšen hledí na to vlnobití, tak ohlížel se duch můj na útěku tam do průsmyku v nebezpečí mnoha jímž neprošel živ nikdo za všech věků. Jen krátký oddech tělu popřát moha, dál vydal jsem se vzhůru pustým srázem tak, že vždy níže byla pevná noha. Hle, pardála vtom uviděl jsem rázem kropenatého, který u pat stráně hbitý a mrštný přikrčen byl na zem. S očí mě nespouštěl, ba odhodlaně mně zabraňoval vkročit na tu stezku, že kolikrát už vracel jsem se maně. To bylo časně zrána za rozbřesku, a slunce vyšlo s těmi souhvězdími, jež byla s ním už v den, kdy jejich lesku Bůh dráhu stanovil a pohnul jimi, což naději mi novou dalo zase, že ujdu šelmě s boky žíhanými v té jitřní chvíli a v tom jarním čase. Však sevřela mě přece hrůza prudká ze lva, jenž se mi zjevil v plné kráse. Jak pospíchal by, by se se mnou utká, nes' hlavu vzhůru, zuřil hladovostí, až vzduch se třás', jak když jej bázeň nutká. Pak zase vlčici na kůži, kosti vyhublou spatřil jsem, ač žravá byla a zkrušila už mnohé ve své zlosti. Údy mi ztuhly, jak mě vyděsila, až pozbýval jsem při pohledu na ni víry, že k výstupu mi stačí síla. A jako ten, jenž lakotí a shání, když přijde doba ztrát a prodělává, dává se do nářku a bědování, tak já, když zděsila mě šelma dravá, na ústup před ní dáti jsem se musil až na místa, kde slunce umlkává. Když jsem svým pádem mnoho hrůzy zkusil, uzřel jsem muže jako v světě jiném, jenž dlouhé mlčení si snad už hnusil. Uzřev ho na tom místě nehostinném, já zvolal: "Ochraňuj mě před vší zlobou, ať člověkem jsi nebo pouhým stínem!" Řek' on: "Já člověkem jsem byl svou dobou, mí rodiče se Lombarďany zvali, Mantua byla domovem jich obou. Sub Julio mi pozdě život dali, a žít mi bylo v Římě za Augusta, kdy klamné bůžky lidé uctívali. Já básníkem byl. Zpívala má ústa o Anchísovci, který prchl z vlasti, když z hrdé Troje zbyla troska pustá. Však ty, proč ty se vracíš do těch strastí? Proč nejdeš na vrch skvostný, na ta místa, jež počátkem i původcem jsou slastí?" "Tys tedy Vergil, studnice ta čistá, z níž proudem sladká mluva řinula se?" já odpověděl zmaten dozajista. "Básníků ostatních ty cti a jase, kéž láska veliká a stálá píle, s níž čtu tvou knihu, pomůže mi k spáse! Mně mistrem jsi a vzorem ve své síle, jen z tebe čerpal jsem svou lačnou duší sloh sladký, jenž si zjednal cti v mém díle. Hle, prchám před šelmou, v níž duch zlo tuší. Jí zbav mne, mudrci, je ona vinna, že ve všech žilách tep mi strachem buší!" "Tvá cesta musí teď být zcela jiná," mně odpověděl, slzeti mě vida, když opustit chceš místa nehostinná, neb šelma ta, z níž pochází tvá bída, nikomu nedá projít cestou tady a s odhodláním vražedným ji hlídá. Tak zlá je povahou a plná zrady; ji ukojit se nikdy nepodaří a syta ještě více zuří hlady. 0 Je mnoho zvířat, s kterými se páří, a bude, dokud Chrt se neobjeví, který ji usmrtí a zlobu zmaří! Ten o statcích a o penězích neví, jsa z těch, jež láska, ctnost a moudrost kuly, a mezi dvěma Feltry se nám zjeví. Povznese Italii spásnou vůlí, tu, pro niž zemřela Camilla panna, Eurial, Turnus, Nissus zahynuli. Od něho všemi městy bude štvána, až do pekla ji svrhne, kde jí v spěchu závistí kdysi otevřena brána. I myslím, že ti bude ku prospěchu, půjdeš-li za mnou: průvodcem chci býti, jenž povede tě místy věčných vzdechů. Uslyšíš skřeky zoufalců tam zníti, uvidíš dávné duchy v utrpení smrt druhou vzývati a bolně výti. Pak uzříš ty, jimž oheň trýzní není, neb smějí naději a víru míti, že buď kdy buď přec dojdou vykoupení. Však chceš-li sídla všeho blaha zříti, pak svěř se duši hodnější, než má je, s níž nechám tě, až budu musit jíti, neb onen císař, jenž je vládcem ráje, že vzdorně vzepřel jsem se jeho řádu, nechce, bych koho uved' v jeho kraje. On tam je králem, ač má všude vládu, tam jeho město, jeho trůn tam stojí: Ó blažen, koho zvolí ve svou radu!" A já mu dím: "Slyš, pěvče, prosbu moji při Bohu, jejž jsi neznal, neoslavil: Abych zde ušel horšímu snad boji, mne zaveď v místa, kam jsi právě pravil, bych bránu Petra shléd' i ty, jimž ve tmě ni jiskru naděje Pán nezůstavil!" Tu vykročil. Já za ním šel, kam ved' mě. ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Kdo byl básníkovým průvodcem podsvětím? 2. Jakým veršem je psána celá báseň? 3. 3) Vylož celou situaci, v níž se nachází básník v prvním zpěvu, a doložte ukázkami textu. 3. Textová úloha №03 Přečtěte si úryvek a odpovězte na otázky: 1) Žít, nebo nežít — to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkacené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít — spát — nic víc — a vědět, že tím spánkem skončí to srdce bolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít — spát — (Překlad E. A. Saudka ) 2) Být, nebo nebýt? To je to, oč jde! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. (Překlad Jiřího Joska) 3) Původní text: To be, or not to be, that is the question: Whether 'tis nobler in the mind to suffer The slings and arrows of outrageous fortune, Or to take arms against a sea of troubles And by opposing end them. To die—to sleep, No more; and by a sleep to say we end The heart-ache and the thousand natural shocks That flesh is heir to: 'tis a consummation Devoutly to be wish'd. To die, to sleep; To sleep, perchance to dream—ay, there's the rub: For in that sleep of death what dreams may come, When we have shuffled off this mortal coil, Must give us pause—there's the respect That makes calamity of so long life. For who would bear the whips and scorns of time, Th'oppressor's wrong, the proud man's contumely, The pangs of dispriz'd love, the law's delay, The insolence of office, and the spurns That patient merit of th'unworthy takes, When he himself might his quietus make With a bare bodkin? Who would fardels bear, To grunt and sweat under a weary life, But that the dread of something after death, The undiscovere'd country, from whose bourn No traveller returns, puzzles the will, And makes us rather bear those ills we have Than fly to others that we know not of? Thus conscience does make cowards of us all, And thus the native hue of resolution Is sicklied o'er with the pale cast of thought, And enterprises of great pitch and moment With this regard their currents turn awry And lose the name of action. ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Kdo napsal tento text? 2. Jak se jmenuje dílo, z něhož je tento text? 3. O čem se zde vlastně mluví? 3. Textová úloha №04 Genesis Stvoření člověka (Sumerský mýtus) Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. Bůh nazval světlo „den“ a tmu nazval „noc“. Byl večer a bylo ráno, den první. Bůh řekl: „Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!“ Bůh učinil oblohu a oddělil vody pod oblohou od vod nad oblohou – a stalo se. Bůh nazval oblohu „nebe“ a byl večer a bylo ráno, den druhý. Bůh řekl: „Ať se vody pod nebem shromáždí na jedno místo a ať se ukáže souš!“ – a stalo se. Bůh nazval souš „země“ a shromáždění vod nazval „moře“. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: „Ať země zplodí zeleň: byliny nesoucí semeno a různé druhy plodných stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno na zemi!“ – a stalo se. Země vydala zeleň: různé druhy bylin nesoucích semeno a různé druhy stromů nesoucích ovoce, v němž je jejich semeno. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den třetí. Bůh řekl: „Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!“ – a stalo se. Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý. Bůh řekl: „Ať se vody zahemží množstvím živočichů a nad zemí pod nebeskou oblohou ať létají ptáci!“ Bůh tedy stvořil velké mořské obludy a všemožné druhy čilých živočichů, jimiž se zahemžily vody, i všemožné druhy okřídlených ptáků. A Bůh viděl, že je to dobré. Bůh jim požehnal a řekl: „Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích; také ptáci ať se rozmnožují na zemi.“ Byl večer a bylo ráno, den pátý. Bůh řekl: „Ať země vydá různé druhy živočichů: různé druhy dobytka, drobné havěti i polní zvěře!“ – a stalo se. Bůh učinil různé druhy polní zvěře a dobytka i všemožné druhy zemské havěti. A Bůh viděl, že je to dobré. Tehdy Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby! Ať panují nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem, nade vší zemí i nad veškerou havětí lezoucí po zemi.“ Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým živočichem lezoucím po zemi.“ Bůh také řekl: „Hle, dal jsem vám všechny byliny vydávající semeno na celém povrchu země i každý strom, na němž je ovoce vydávající semeno. To vám bude za pokrm. Také veškeré polní zvěři, všem nebeským ptákům i všemu, co leze po zemi, zkrátka všemu, co má v sobě život, jsem dal za pokrm všechny zelené byliny“ – a stalo se. Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý. Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí. Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal. Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil. To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. (Bible. Překlad 21. století. Bilion, Praha 2009.) Když nebe od země ze spojení pevného odděleno bylo a bohyně matky vyrostly, když země byla ustálena a zbudována, když byly určeny řády nebe i země a položeny břehy Eufratu s Tigridem tak, že příkopy a kanály možno bylo vést, tu An, Enlil, Utu a Enki, velcí bozi, a Anunnakové, velcí bozi,ve svatyni mocné, jež vzbuzuje strach, sami se posadili a vyprávěli si. Když plány nebe a země stanovili, Břehy Eufratu i Tigridu položili, Hráze i kanály vedli správně, (tu pravil bohům Enlil: „Co nyní učiníte, co vytvoříte? Anunnakové, velcí bozi, Co nyní učiníte, co vytvoříte?“ Bozi velcí, kteří tam stáli, Anunnakové, kteří osudy rozhodují, Enlilovi odpověděli: V Uzumua, ve městě Duranki, Bohy Lamga zabijeme, Aby jejich krev lidem vzejít dala. Úděl bohů nechť je jejich údělem! Navždy již budou hraniční kanály vytyčovat, motyku a košík (na hlínu) v rukou nosit, pro příbytek bohů, jenž pro trům je vhodný, brázdu za brázdou budou řadit! […] Poznámka pod textem: Tajné! Zasvěcený smí to zasvěcenému ukázat. Ukončeno a ověřeno. Podle staré předlohy zapsáno rukou Kidinsína, mladšího písaře, syna Sutua, písaře královského. (Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon, Praha 1977, s. 147. Přel. Blahoslav Hruška.) Textová úloha №05 Přečtěte si úryvek a odpovězte na otázky: Jan Amos Komenský přátelům lešenským z Anglie V Londýně 18. října 1641 O mé první plavbě, jak se nezdařila podle přání a jak jsem byl od samých břehů Norska zahnán prudkou bouří přes celé Baltické moře bezmála nějakých sto mil, dočetl ses, jak myslím, již dříve. Potom, však na radu gdaňských přátel, když jsme si sdělili a podrobně uvážili důvody pro i proti - a z pobídek vlastního svědomí svěřil jsem se znovu moři a jeho vládci, aby mne buď zanesl, kam bych chtěl anebo mne ponořil ke dnu, kdyby mu tak bylo libo. A tak se stalo, že jsme v několika dnech dosáhli přístavu tohoto ostrova a z dobrotivosti boží se shledal ve zdraví se zdravými přáteli Harlibem, Durieem, Hübnerem, Pellem a Haakem. Ačkoliv jsem je zavázal, že mou přítomnost neprozradí, abych měl aspoň několik dní pokdy úplně jen pro sebe, přece se toto opatření ukázalo marným: Věc se hned donesla k četným uším a na mne nalehla nutnost i přijímat, i činit návštěvy. Žiji zde tedy již jako známý mezi známými, třebaže – nechci Ti to zamlčet, abys měl proč se smát - navštěvuje mne méně lidí, než by mne navštěvovalo, kdyby buď mohli předpokládat, že dovedu mluvit anglicky, nebo kdyby více důvěřovali své latině, anebo konečně kdyby si mne méně vážili. Ale zatímco si představují, že jsem kdovíjak vznešený filozof nebo řečník, a ostýchají se se mnou setkat, tedy pro tento omyl četných, jakož i pro dočasnou nepřítomnost jiných zbývá mi dost času k tomu, abych se častěji scházel s důvěrnými přáteli, a pokud se zatím dá, s nimi se radil. Všechna naděje, že bych se mohl před zimou vrátit, mi byla předem odňata. Strávil jsem tu již bezmála měsíc. Co se mi zatím poštěstilo vidět, slyšet a poznat, o tom stručně povím, zprvu o věcech obecných, potom i několika osobních. Tento kout světa má mnoho nad jiné země zvláštního a podivuhodného. (Jan Amos Komenský: O sobě. Odeon, Praha 1987, s. 127-129. Přel. a zrevidovali Amedeo Molnár a Noemi Rejchrtová.) ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Charakterizujte J. A. Komenského jako světového autora. 2. Jaká díla napsal česky a jaká latinsky? 3. Do jakých oblastí vědy zasáhl? 4. Úryvek patří k epistulární cestopisné literatuře poloviny 17. století. Jaké cestopisy starověké, antické, středověké i pozdější znáte? Jakou měl cestopis společenskou funkci? 4. Textová úloha №06 Přečtěte si úryvek a odpovězte na otázky: Francois Rabelais: Gargantua a Pantagruel Jak byl Panurgos zamilován do jedné vznešené pařížské paní Panurgos se stal v Paříži váženým pro tuto svou disputaci, jíž zvítězil nad Angličanem, a od té doby uplatňoval velmi svůj příklopec a dal si jej nahoře vyzdobit výšivkami po římském způsobu. A chválili ho veřejně a složili o něm písničku, s níž chodily dětičky na hořčici; rádi ho vídali ve všech společnostech paní i dívek, takže se stal slavným, že se až pokusil dostat se na jednu vznešenou městskou paní. Vskutku nechav stranou spoustu dlouhých úvodů a slibů, jež činí obyčejně tito žalostně rozjímaví, nesmělí milovníci Masopustu, kteří se masa vůbec ani nedotknou, řekl jí jednoho dne: „Paní, bylo by to vší veřejnosti velmi prospěšné, rozkošné pro vás, čestné pro váš rod a mně nezbytné, abyste byla ohoněna mým plemenem; a věřte tomu, neboť zkušenost vás o tom poučí.“ Paní ho po těch slovech odstrčila víc než na sto mil řkouc: „Nezpůsobný blázne, sluší se vám, abyste ke mně takto mluvil? S kým myslíte, že mluvíte? Kliďte se, nechoďte mi nikdy na oči; neboť kdyby to nebyla hloupost, dala bych vám hnáty zpřerážet.“ „Nuže,“ pravil, „to by nic nebylo, mít jednou zpřerážené hnáty, s podmínkou, že bychom se vy i já dobře poměli a brnkli si na dolní šlapačce; neboť (ukazuje na svůj dlouhý příklopec) tady je mistr Jan Čtvrtek, který by vám zahrál skočnou, že byste to ucítila až v morku kostí. Je galantní a umí tak výborně najít laškování přede dveřmi a semenné nakládačky v pasti, že po něm není třeba než se otřepat.“ Načež paní odvětila: „Kliďte se, zlý člověče, kliďte se! Řeknete-li mi ještě jen jediné slovo, zavolám lidi a dám vás tu zpráskat.“ „Och,“ pravil, „vy nejste tak zlá, jak pravíte, nikoli, nebo bych se byl zmýlil ve vaší fysiognomii: neboť spíš by země vystoupila do nebes a vysoká nebesa se zřítila do propasti a všechen řád světa by se zvrátil, než by v tak velké kráse a leposti, jako je vaše, byla kapka nenávisti. Dobře se říká, že téměř krásné ženy nenajdeš, by nebyla vzdorná též. Avšak to se říká o těch obyčejných krásách. Vaše je tak vybraná, tak jedinečná, tak božská, že myslím, že ji příroda ve vás vložila jako vzor, aby nám dala na srozuměnou, kolik může vykonat, když chce užít vší své moci a všeho svého vědění. To je sám med, to je sám cukr, to je sama mana nebeská, co je ve vás. Vám měl přisoudit Paris zlaté jablko, nikoli Venuši, ani Junoně ani Minervě; neboť nikdy nebylo tolik velebnosti v Junoně, tolik moudrosti v Minervě a tolik elegance ve Venuši, jako jest jí ve vás. Ó bohové a bohyně nebeští, jak šťasten bude ten, komu prokážete milost, aby ji směl obejmout, zlíbat a s ní si třít šunky! Přisámbůh, budu to já, vidím to již, neboť ona mě již napolo miluje, vím to, a jsem oním vílami předurčeným. Nuže, abychom neztráceli čas, jen do toho!“ (Rabelais, François (1968): Gargantua a Pantagruel, s. 132–133. Odeon, Praha.) ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Co víte o autorovi? 2. Jak byste označili tuto ukázku z hlediska tematiky? 3. V čem 3. je text podle vás renesanční? Čtení světové poezie №01 Přečtěte si úryvek a odpovězte na otázky: Vladimír Holan: Oboje Jsou střevíčky a křik, nástupiště A tvář, tvář ve vývojce slz a dne. Jak nazpět vpřed, jak do minula příště? Touha chce náznak jen. Ty, lásko, doslovně. Jsou rány sekyrou v bytech, jež syntax noci kryje. Vyrostl jim tam strom, nebo člověk? Ne. Že vytočili krev, duní sud tragédie. Láska chce náznak jen. Ty, vášni, doslovně. (Vladimír Holan: Oboje. In. V. H.: Když růže přestaly chrlit krev. Čs. spisovatel, Praha 1990, s. 31.) ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Je Holan světovým básníkem, patří jeho dílo ke kánonu světové poezie? Uveďte své argumenty pro a proti. 2. Na čem je tato báseň sémanticky založena, jaké představy kultivuje? 3. Najděte příklady pů 3. vodních metafor. Čtení světové poezie №02 Přečtěte si úryvek a odpovězte na otázky: William Shakespeare: Sonet č. 66 v 13 českých překladech originál: Tired with all these, for restful death I cry: As to behold desert a beggar born, And needy nothing trimmed in jollity, And purest faith unhappily forsworn, And gilded honour shamefully misplaced, And maiden virtue rudely strumpeted, And right perfection wrongfully disgraced, And strength by limping sway disabled, And art made tongue-tied by authority, And folly, doctor-like, controlling skill, And simple truth miscalled simplicity, And captive good attending captain ill. Tired with all these, from these would I be gone, Save that to die, I leave my love alone. Martin Hilský, 1992 Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak pýchou dme se pouhý parazit, jak pokřiví se každá čistá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak sprostota se sápe na slušnost, jak blbost na schopné si bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak hloupost zpupně chytrým poroučí, jak prostá pravda je všem prostě pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, já umřel bych tak rád, jen nemuset tu tebe zanechat. Miroslav Kromiš Znaven už vším, jen klid smrti chci, Když žebráky zřím o vavřín se hádat, A nuznou nulu velebenou pokrytci, A čestné sliby lotry křivě skládat, A metály na pupcích vrahů svítící, A cudnost panny sprostě zkurvenou, A přímý kmen odsouzený křivicí, A sílu křehkým bičem zlomenou, A kumšt, jak mocným líže paty hbitě, A tupost s tituly, jak moudré poučuje, A prosťáčky hluché k prosté realitě, A v železech dobro, že zlému posluhuje. Znaven už vším, od všeho chtěl bych utéct Tam, Však zemru-li, svou lásku samu zanechám. Josef Václav Sládek, 1883 Znaven vším tím po smrti volám tiché - než zírat, jak se žebrák rodí v svět a nuzné nic se v cetky šatí liché a čistá věrnost nevěře jde v sled a zlatá hodnost bídáka jak zdobí a dívčí čest šlapána v prach a v nic a dokonalost ve spárech je zloby a síla od zbabělství bita v líc a uměnu jak úřad umlčuje a umem (jako lékař) vládne bloud a prostá opravdovost hlupstvím sluje; jak do ďáblových Bůh je zjímán pout: znaven vším tím bych odešel už rád - jen s láskou mou mi žel se rozžehnat. Jaroslav Vrchlický, 1896 Vším znaven tím já smrt si přeju již! Zásluhu o žebrácké holi zřím a pravda nejryzší lží vbitá v kříž a nuzné nic řve plechem zbujněným a oblíbená čest se s hanbou týčí a dívek ctnost se dravě řítí v pád a nad právem bezpráví - vítěz křičí a chromou moc zřím sílu vyssávat a umění úřadům úctu cpáti a blázny (doktoři jsou) moudré soudit a bodré poctivosti hloupě láti a vlásti zlo, ve službách dobrou troudit. To všecko smrti rád bych umdlen vzdal, jen kdyby milý sám tu nezůstal. Jaroslav Vrchlický, 1904 Po smrti křičím tím vším unaven, hle, zásluha se na žebrotu rodí a pozlátkem tret prázdný ověšen a ryzí věrnost v nevěře se brodí. A zlatá čest na místě nestydů a cudná ctnost v hampejzy pohrobena a dokonalost štvána v neklidu a síla trpaslíky seslabena; ctná snaha blbosti v plen vydána a umění jho moci musí nést a prostota jak hloupost vysmána, zlo žalářníkem, dobro vězněm jest: Vším unaven rád umřel bych, ví Bůh, mou smrtí jen by sám tu nezbyl druh. Jan Vladislav, 1964 Znaven, ach, znaven vším, já volám smrt a klid, když vidím zásluhy rodit se na žebrači, a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít, a víru nejčistší zrazenou v hořkém pláči, a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných, a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku, a dokonalost pak, budící už jen smích, a vládu ve zchromlých pařátech panovníků, a jazyk umění vrchností zmrzačený, a blbost, doktorsky radící rozumu, a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny, a Dobro, zajaté a otročící Zlu - tím vším, ach, unaven, já zemřel bych už rád, kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát. E. A. Saudek, 1975 Jsem unaven a za smrt prosím Boha - jen nevidět už, jak je bita ctnost, a vynášena nicka přeubohá, a křivdou rozšlapána nevinnost, a odívána zlatem nemohoucnost, a v trhu prodávána dívčí čest, a pokálena bezúhonná vroucnost, a utloukáno to, co silné jest, a umění jak panáčkuje vládě, a doktor Blbec káže geniům, a lumpové se posmívají pravdě, a Dobro babě Zlu jak smejčí dům - tím světem unaven, tak rád bych zhas! Leč tebe zůstavit mu napospas? Zdeněk Hron, 1986 Mám všeho dost, chci umřít, ať mám klid, když zásluhy jdou o žebrácké holi a holý zadek smí se honosit a pravá víra sebe zapřít svolí a zářící čest zpupně pokořují a dívčí cudnost zprzní bez pomoci a ryzí dokonalost pranýřují a sílu chromí starci zlomí mocí a úřad umlčí hlas umění a blbost schopné drze poučuje a sprostí prostou pravdu podcení a dobrý v poutech zlému posluhuje. Mám toho dost, chci všemu sbohem dát, ale když umřu, zradím, co mám rád! Miroslav Macek, 1996 Jsem unavený, nechce se mi žít, když lumpovi se metál připíná a nuzná nicka chce se dobře mít a čistou víru každý proklíná a zlatý věnec zdobí ničemu a dívčí cudnost špatně končívá a dokonalost není k ničemu a vláda v slabých rukou spočívá a úřad bdí nad tvůrčí čistotou a rozhodují blbci s tituly a nazývají pravdu prostotou a dobro k veslu zla si přikuli vším znavený, bych smrt měl lehce brát, však opustil bych i tu, co mám rád. Václav Pinkava, 2002 Zmožen tím vším, zvu smrt ať pokoj dá mi, - Neboť hle, žebráka zrození pod pás rána, pak nuzná potřeba v radosti omezena, pak víře nejčistší, štěstena nedopřána, pak mylně, ostudně, ctihodnost pozlacená, pak cudnost panenská na šlapání vyhnána, pak ryzí výtečnost neprávem poškozená, pak síla kulhavým zvikláním obelhána, pak umu jazyk je svázaný mocí hluchou, pak trouby doktorát zručnosti dílo boří, pak pravda prostinká nařknuta prostoduchou, pak dobro spoutané, vůdčímu zlu se koří: Zmožen tím vším, chce se mi odsud spěchat, však zemřít, lásku mou znamená samou nechat. Václav Pinkava, 2007 Route 66 Mám toho dost. Vadí mi přímo k smrti Jak na svět žebrák další přichází, a Nouze malá veselím se vrtí, a Víra mlčí stranou ve mlází, a Pocty, komu vůbec nepřísluší, a Ctnost vystavují nám, na osah, a Vzornost mylně zkrášlují psí uši, a Síla, zvrtlá, spí na nosítkách, a Múza v podhradí, zcenzurovaná, a Hloupost s titulem překonává, a Pravda v Prostotu je přezdívaná, a Dobro v okovech Zlo vyznává: Mám toho dost, tak pryč už, vem to ďas, Jen nenechat tu Lásku na pospas. Pavel Švejnar, 2007 Pod tíhou toho všeho, já k smrti hledím v pláči, když vidím květiny měniti za bodláčí, když nuzota przní i eleganci, když lhář vyzývá víru klidně k tanci, když zlatí hanebnost a dávají ji s medem, když skvrní panenství nejodpornějším jedem, když právo souzeno je na pranýři, když síla doprázdna jen zvadle míří, když umění je jenom pro vládce, když blázni léčí rozum v pohádce, když pravda změnila se v nicotu, když mění blbec dobro v prázdnotu. Já více bych se na to nechtěl dívat, však samotnou tě nechci nechat zpívat. Zdenka Bergrová Jsem unavený, vzdám se života, vždyť žebrák nadarmo se bídě vzpírá a vesele se tváří nicota a křivě přísahá i čistá víra a zlato cti se mění v pozlátko a dívčí čest je hrubě znásilněná a dokonalost končí zakrátko a síla odkulhává zmrzačena a umění vždy mocní umlčí a tupec hraje roli profesora a lež se pravdě směje do očí a zlo je pán a dobrem smýká shora. Jsem unavený, vzdám se života, jenže by tebe stihla samota. http://sonety.blog.cz/0706/willam-shakespeare-sonet-c-66-v-nekolika-prekladech, 14.1.2013, 14:24 ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Vyložte, jaký je podle vás smysl tohoto sonetu. 2. Zkuste určit rytmus a rýmový vzorec sonetu. Co víte o sonetu jako o básnické formě? 3. Přeložte doslova originál básně. 4. Vyberte si dva české překlady a všestranně je srovnejte (forma, rytmus, rým, druhy rýmů, výběr slov, způsoby kompenzace) John Keats: Óda na melancholii Ne, k Léthé nechoď, nelisuj si lék z oměje, jedovatý nápoj vinný, a nestrp na svém čele polibek rulíku, révy z vinic Proserpíny. Z kuliček tisu nechtěj růženec, ať není brouk anebo smrtihlav tvou tesknou Psýché, ani noční výr svědkem tvých tajných smutků nakonec. Stín na stínu, jak příliš temný háv, by bdělou úzkost duše oslepil. Když melancholie tě přepadne, jak liják z mraku náhle spuštěný, jenž zvedá květům hlavy povadlé a halí kopec jarní zelení, syť smutek duhou v slané písčině, rozmarnou pýchou oblých pivoněk, svěžestí růže ráno na úbočí. A když tě milá hněvem zahrne, za ruku chyť ji, vyčítat si nech, ponoř se hloub v ty dokonalé oči. Provází krásu - krásu před smrtí, a radost, jež si provždy na rtech hraje s posledním sbohem - včelí bodnutí měnící v jed, co bylo darem ráje. Ba v samém středu chrámu rozkoše melancholie za závoji trůní. Uzří jí jenom ten, kdo na patře radosti hrozny jemně drtit umí. Tam s žezlem smutku duše najde ji a bude její bledou trofejí. (Překlad Hana Žantovská; http://www.ondrikovo.cz/keatscz.php#melancholie, 14.1. 2013, 14:31) ___________________________________________________________________________________________________ Otázky: 1. Kdo to byl John Keats? 2. V čem je tato báseň klasicistická a v čem romantická? 3. Urči rytmus a rým. 4. Jaký je podle v 4. ás smysl básně? Otázky z internetu №01 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Vyhledejte základní sekundární literaturu k románu Ulysses od Jamese Joyce Otázky z internetu №02 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Najděte a identifikujte různé české překlady Evžena Oněgina Otázky z internetu №03 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Identifikujte české překladatele Božské komedie a uveďte rok vydání jejich překladů. Otázky z internetu №04 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Kteří autoři napsali monografie o F. M. Dostojevském? Otázky z internetu №05 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Jaký je nejnovější český překlad Canteburských povídek? · Otázky z internetu №06 · Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: ·  Kdo z českých religionistů a teologů se zabývá gnosticismem? Otázky z internetu №07, 10, 11 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Jak se jmenuje sumerské písmo? * Co je to egyptské démotické písmo? * Najděte a srovnejte různé české překlady biblického verše „Marnost nad marnost a všechno je marnost“. Otázky z internetu №08 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Jak se jmenovala anglická královna, jíž G. Chaucer věnoval své dílo Legends of Good Women? Kdo byl jejím otcem? Otázky z internetu №09 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Jeden český obrozenský autor napsal román o dánské královně českého původu? Kdo to byl a jak se román jmenuje? Otázky z internetu №12 Požadavky na absolvování Otevřené: neděle, 24. listopadu 2013, 21.10 Termín: neděle, 1. prosince 2013, 21.10 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Uměl Bohumil Mathesius čínsky? * Otázky z internetu №13 Požadavky na absolvování Otevřené: neděle, 24. listopadu 2013, 21.15 Termín: neděle, 1. prosince 2013, 21.15 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Jak se jmenuje třetí manifest surrealismu? Otázky z internetu №14 Požadavky na absolvování Otevřené: neděle, 24. listopadu 2013, 21.15 Termín: neděle, 1. prosince 2013, 21.15 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Vyjmenujte všechny Nezvalovy surrealistické básnické sbírky. Otázky z internetu №15 Požadavky na absolvování Otevřené: neděle, 24. listopadu 2013, 21.15 Termín: neděle, 1. prosince 2013, 21.15 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Kolikrát česky vyšla Kafkova povídka Proměna? Otázky z internetu №16 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Najděte tři překlady ruských děl od Viléma Mrštíka? Otázky z internetu №17 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Jmenujte dva české překladatele, kteří překládali z několika jazyků. Otázky z internetu №18 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Kdo jako první přeložil Babelovu "Rudou jízdu?" Otázky z internetu №19 Najděte pomocí webu odpověď na následující otázky: * Který pražský vydavatel vydával edici EMSA a časopis Elán? Co v nich vycházelo? Konfucius je jméno: Úloha 1 Vyberte jednu z nabízených možností: a. japonského filozofa b. čínského filozofa c. římského řečníka Úloha 2 Text úlohy Evangelium sv. Jakuba je: Úloha 2 Vyberte jednu z nabízených možností: a. apokryfní text b. starozákonní text c. novozákonní text Úloha 3 Text úlohy Zákony Chamurabiho (Chamurapiho) patří do: Úloha 3 Vyberte jednu z nabízených možností: a. mezopotámského okruhu b. arabského okruhu c. staroegyptského okruhu Úloha 4 Zbývající počet pokusů: 1 Počet bodů z 1,00 Text úlohy Autorem románu Petrohrad je: Úloha 4 Vyberte jednu z nabízených možností: a. F. M. Dostojevskij b. Miloš Urban c. A. S. Puškin d. Andrej Bělyj Úloha 5 Text úlohy Gaius Iulius Caesar byl také: Úloha 5 Vyberte jednu z nabízených možností: a. prozaik b. teoretik rétoriky c. básník Začátek formuláře Konec formuláře Začátek formuláře Příběh o staroegyptském písaři Sinuhetovi literárně využil k napsání románu: Úloha 1 Vyberte jednu z nabízených možností: a. Ernest Hemingway a písař je tam básníkem b. Miloš Urban a písař je tam stavitelem pyramid c. Miloš Urban a písař je tam knězem d. Mika Waltari a písař je tam sochařem e. Mika Waltari a písař je tam lékařem f. Ernest Hemingway a písař je tam vojákem Úloha 2 Text úlohy Daniel Defoe (Foe) byl: Úloha 2 Vyberte jednu z nabízených možností: a. anglický prozaik 17. a 18. století b. anglický básník středoanglického období c. skotský minstrel Úloha 3 Text úlohy Démosthénes byl: Úloha 3 Vyberte jednu z nabízených možností: a. řecký vojevůdce známý i jako autor pamětí b. řecký řečník c. řecký tyran Úloha 4 Text úlohy Tzv. Hymnus na Slunce napsal: Úloha 4 Vyberte jednu z nabízených možností: a. Ovidius b. Gilgameš c. faraon Amenhotep IV. (Achnaton) Úloha 5 Text úlohy Nesnesitelná lehkost bytí je: Úloha 5 Vyberte jednu z nabízených možností: a. román Milana Kundery b. povídka Ivana Bunina c. povídka Jaroslava Haška d. povídková sbírka Bohumila Hrabala Začátek formuláře Konec formuláře Začátek formuláře Příběh o staroegyptském písaři Sinuhetovi literárně využil k napsání románu: Úloha 1 Vyberte jednu z nabízených možností: a. Miloš Urban a písař je tam knězem b. Mika Waltari a písař je tam lékařem c. Miloš Urban a písař je tam stavitelem pyramid d. Mika Waltari a písař je tam sochařem e. Ernest Hemingway a písař je tam básníkem f. Ernest Hemingway a písař je tam vojákem Úloha 2 Text úlohy Zákony Chamurabiho (Chamurapiho) patří do: Úloha 2 Vyberte jednu z nabízených možností: a. mezopotámského okruhu b. arabského okruhu c. staroegyptského okruhu Úloha 3 Text úlohy Slovo „román“ původně znamenalo dílo: Úloha 3 Vyberte jednu z nabízených možností: a. napsané v Římě b. napsané v romantickém duchu c. napsané v románském dialektu, jenž se vyvinul z klasické (antické) latiny Úloha 4 Text úlohy Konfucius je jméno: Úloha 4 Vyberte jednu z nabízených možností: a. čínského filozofa b. římského řečníka c. japonského filozofa Úloha 5 Text úlohy Renesančně barokní tragédie „pláště a dýky“ vznikla: Úloha 5 Vyberte jednu z nabízených možností: a. v Anglii b. ve Španělsku c. ve Francii Úloha 6 Text úlohy Gnosticismus je: Úloha 6 Vyberte jednu z nabízených možností: a. perský literární směr b. filozofický směr předpokládající nepoznatelnost světa c. filozofické učení Úloha 7 Text úlohy Tzv. Hymnus na Slunce napsal: Úloha 7 Vyberte jednu z nabízených možností: a. Ovidius b. faraon Amenhotep IV. (Achnaton) c. Gilgameš Úloha 8 Text úlohy Li Po je: Úloha 8 Vyberte jednu z nabízených možností: a. čínský politik dynastie Ming b. čínský středověký romanopisec c. čínský básník Úloha 9 Text úlohy Démosthénes byl: Úloha 9 Vyberte jednu z nabízených možností: a. řecký řečník b. řecký tyran c. řecký vojevůdce známý i jako autor pamětí Úloha 10 Text úlohy Máhábháráta je: Úloha 10 Vyberte jednu z nabízených možností: a. chetitský epos b. indický epos c. staroegyptské drama Úloha 11 Text úlohy Baroko jako umělecký směr bylo zpočátku spojeno s úsilím: Úloha 11 Vyberte jednu z nabízených možností: a. husitů b. katolické církve c. albigenských d. reformačního hnutí Úloha 12 Text úlohy Evangelium sv. Jakuba je: Úloha 12 Vyberte jednu z nabízených možností: a. starozákonní text b. apokryfní text c. novozákonní text Úloha 13 Text úlohy Kazatel čili Ecclesiastes je kniha: Úloha 13 Vyberte jednu z nabízených možností: a. Nového zákona b. Starého zákona c. talmudu Úloha 14 Text úlohy Dílo Teologická suma (Summa theologiae) napsal: Úloha 14 Vyberte jednu z nabízených možností: a. sv. Tomáš Akvinský b. sv. Augustin c. sv. František z Assissi Úloha 15 Text úlohy Básnickou sbírku Tristia napsal: Úloha 15 Vyberte jednu z nabízených možností: a. Publius Ovidius Naso b. Publius Vergilius Marro c. Quintus Horatius Flaccus Úloha 16 Text úlohy Sentimentalismus vznikl nejdříve: Úloha 16 Vyberte jednu z nabízených možností: a. ve Francii b. v Německu c. v Anglii Úloha 17 Text úlohy Klasicismus navazoval na formu: Úloha 17 Vyberte jednu z nabízených možností: a. antického umění b. renesančního umění c. středověkého umění Úloha 18 Text úlohy Gaius Iulius Caesar byl také: Úloha 18 Vyberte jednu z nabízených možností: a. prozaik b. básník c. teoretik rétoriky Úloha 19 Text úlohy Zlatý osel neboli Metamorphoseon je: Úloha 19 Vyberte jednu z nabízených možností: a. antický mytický cyklus b. antický román c. antická sbírka básní Úloha 20 Text úlohy Renesance původně vznikla: Úloha 20 Vyberte jednu z nabízených možností: a. ve Francii b. ve Španělsku c. v Itálii