ARCHITEKTURA KRAJINY A REKREACE Ing. Igor KYSELKA, CSc. Ing. Rostislav WALICA Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava Fakulta stavební Katedra městského inženýrství I. ÚVOD – NEZBYTNOST UPLATNĚNÍ KRAJINY A ZELENĚ �přírodní krajiny mají autoregulační schopnost �postupně sílící vliv lidské civilizace na vzhled krajiny �tvorba tzv. kulturní krajiny – nutnost dodatkové energie �krajiny lesů – menší změny, déle trvající změna druhové skladby � ve stavebnictví, architektuře, urbanizmu a městském inženýrství �zemědělské využívání půdy – změny podstatnější, ale rychlý návrat k původním ekosystémům �umělé vodní nádrže a vodní další díla – chov ryb, závlahy, plavba, estetika �stavba lidských obydlí – umělý ekosystém, vyžaduje nesmírné množství udržovací a rozvojové energie �rekreace a turistika �ochrana přírody �záměrně komponovaná sídelní a krajinná zeleň a její koordinace s ostatními funkcemi sídla – důvod výuky � II. ZÁKLADNÍ POJMY KRAJINÁŘSKÉ A ZAHRADNÍ TVORBY nKrajina ›krajina značí část území vnímanou obyvateli, jejíž charakter je výsledkem působení přírodních anebo lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů (EVROPSKÁ ÚMLUVA O KRAJINĚ,2000). ›krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky. (Zákon O ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.) n � Krajina přírodní ›útvar, který se vytváří působením přírodních krajinotvorných procesů bez ovlivnění antropogenními faktory. ›přetrvává, dnes už jen v těžko přístupných a využitelných oblastech a je někdy označován termínem prakrajina. (SKLENIČKA, 2002) › Krajina kulturní ›mozaika ekosystémů do různé míry ovlivněných činností člověka vyžaduje ke svému fungování různý přísun dodatkové energie zvnějšku. ›nejvýznamnějšími faktory, které způsobily přeměnu přírodní krajiny na kulturní jsou zemědělství a lesnictví. (SKLENIČKA, 2002) Krajinná enkláva ›je menší krajinný útvar jiného typu v krajině většího měřítka nebo útvar přechodný na rozhraní dvou či více krajin. Např. palouk, lesík, skalisko, sídliště, výrobní zařízení v krajině nebo průmyslové zóny velkoměst. › Krajinná lokalita ›je zpravidla menší přirozený nebo umělý útvar v krajině nebo enklávě, např. rašeliniště, rybník se svým okolím apod. (VANÍČEK, 1973). › Dolní Moravice Charakteristická krajinná enkláva mozaikové struktury českomoravských vysočin. Les, rozptýlená zeleň, zemědělské kultury a vodní nádrž vytvářejí pestrý obraz. Krajinný prvek ›představuje nápadný přirozený, či umělý útvar v přírodě, jakým je např. geologický útvar, skupina stromů, alej, menší stavba čerpací hranice v závlahové soustavě apod. (VANÍČEK, 1973). › Významný krajinný prvek ›ekologicky, geomorfologicky nebo estetická část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. ›VKP (ze zákona) jsou lesy, rašeliniště, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, zaregistrované orgánem ochrany přírody zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené sklaní útvary, výchozy a odkryvy a také cenné plochy sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků Krajinný ráz ›krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. ›zásahy do krajinného rázu, zejména umísťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, měřítko a vztahy v krajině (Zákon ČNR č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny). ›k ochraně krajinného rázu se na krajské úrovni navrhují a schvalují přírodní parky. Územní plánování ›je ze zákona činností, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území ›vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních a kulturních hodnot v území zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek – půdy, vody a ovzduší ›územní plánování je nepřetržitě probíhajícím dialogem o rozvoji území (TUNKA, 2000) Krajinné plánování ›není v české legislativě dosud definována ›v Německu je krajinný plán chápán jako „nástroj tvořivé ochrany přírody„ a je povinně integrován do územního plánu obce. ›krajinné plánování je racionální činnost, která převážně formou preventivně vyhotovené dokumentace reguluje činnost člověka v krajině. ›cílem krajinného plánování je uvést do souladu trendy rozvoje lidské společnosti s principy ochrany přírody a krajiny (SKLENIČKA,2003). Vztah krajinného a územního plánování ›z nového zákona č. 183/2006 Sb. O územním plánování a stavebním řádu vyplývá, že územní plán má být zpracováván pro celé správní územní obce - zásada však dosud není zatím obsahově podrobněji upravena a tedy není ani příliš uplatňována. ›nejdůležitějším prováděcím nástrojem, který podrobně řeší uspořádání venkovské krajiny je projekt komplexních pozemkových úprav (KPÚ), který detailně řeší lokalizaci každého opatření v krajině. ›krajinný plán má tedy sloužit jako výstup územního plánování, které je oproti pozemkovým úpravám komplexnější, nicméně méně detailní disciplínou definující hlavní problémy, zásady a potřeby tvorby krajiny mimo zastavěné území obce ›součinnost obou nástrojů je kladena zejména do fáze tzv. Plánu společných zařízení, který je návrhem funkční kostry cest, zeleně, vodotečí a protierozních opatření v území Evropská úmluva o krajině ›evropská úmluva o krajině vytváří zákonný předpoklad pro zlepšení ochrany, péče, vyhodnocování, plánování a tvorby krajiny včetně zlepšení vzdělávání týkajícího se krajiny. ›úmluva byla přijata na konferenci ministrů Rady Evropy v říjnu 2000 ve Florencii ›úmluvu přijala již nadpoloviční většina evropských států - mezi nimi i Česká republika, kde je Úmluva závazná od 1.10. 2004. ›Úmluva signatářské země zavazuje k : - zvyšování povědomí o hodnotě krajiny - zvýšení kvality vzdělávání o krajině - identifikaci a hodnocení krajiny - stanovení optimálního vývoje jednotlivých krajinných typů (celků) - vytvoření nástrojů pro ochranu, péči a tvorbu krajiny - úmluva definuje další pojmy jako krajinná politika, cíl krajinné kvality (cílový charakter krajiny), ochrana krajiny, péče o krajinu a krajinné plánování, které představují základ zajištění mezinárodně koordinovaného vývoje evropské krajiny v rámci udržitelného rozvoje respektující specifika jednotlivých krajinných typů. Ekologie ›nauka o vztazích a interakcích mezi organismy resp. jejich společenstvy a jejich neživým i živým prostředím – jinými slovy je to nauka o ekosystémech ›ekologie na úrovni krajiny je krajinná ekologie. (HADAČ, 1982) › Ekologická stabilita ›schopnost ekologického systému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a reprodukovat své podstatné charakteristiky v podmínkách narušování zvenčí ›tato schopnost se projevuje minimální změnou za působení rušivého vlivu anebo spontánním návratem do výchozího stavu resp. na původní vývojovou trajektorii po případné změně (MÍCHAL, 1991). Územní systém ekologické stability (ÚSES) ›územní sytém ekologické stability vymezuje soustavu vnitřně ekologicky stabilnějších segmentů krajiny, rozmístěných účelně na základě funkčních a prostorových kritérií ›z hlediska časové realizace ÚSES zahrnuje návrh prvky již existující, tj. nesporné, dále prostorově existující s nutností rekonstrukce (změna stavby) a nově navržené, dnes neexistující ›tento systém je reprezentován sítí biocenter a biokoridorů. › Věžnice Harmonická kulturní krajina přirozeně vytváří zelené koridory kolem vodoteč, mezí a cest, které spojují větší přírodní celky lesů. Kostra ekologické stability ›existující soubor ekologicky relativně stabilnějších krajinných segmentů, vymezený bez ohledu na jejich funkční vztahy. ›podchycení kostry je nezbytným prvním krokem k projektování ÚSES, které zahrnují: - buď účelně rozmístěný výběr z kostry (v případě přebytku vhodných segmentů) - účelné doplnění kostry vybraných částí do funkčně způsobilé soustavy (i v případě zřejmého nedostatku vhodných segmentů nemusí být všechny její části zařazeny do ÚSES) (MÍCHAL, 1991) Ekosystém ›soubor populací všech organismů přítomných v daném prostoru a čase, propojených vstupy a výstupy (např. potravními vazbami, koloběhem živin, tokem energie, apod. jednak navzájem a jednak s prostředím ›ekosystémem mohou být organismy sídlící na padlém stromě stejně jako celý les se svým prostředím - má svou typickou strukturu, látkovou výměnu, produkci, dynamiku, vývoj a stabilitu. (MÍCHAL, 1991) › Ekoton ›přechodové okrajové společenstvo na styku dvou krajinných segm. (např. les – louka, louka – vodní plocha/tok atd.) charakteristickými životními podmínkami a se zvýšenou druhovou diverzitou. (MÍCHAL, 1991) Biotop ›životní prostor nebo u pohyblivých živočichů - nepostradatelná součást životního prostoru určité skupiny organismů nebo celého společenstva určité minimální velikosti s ekologicky obdobnými vlastnostmi, které umožňují biotopy typizovat a ohraničit od okolí. Velikost biotopu sahá od rozkládajícího se pařezu přes suchou zídkou nebo jeskyni po rozlehlé lesní komplexy. (MÍCHAL, 1991) Zvláště chráněná území přírody ›dle Zákona O ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. Území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná lze vyhlásit za zvláště chráněná, přitom se stanoví podmínky její ochrany ›zvláště chráněná území mohou mít vyhlášena ochranná pásma a jejich management je řízen plánem péče ›kategorie zvláště chráněných území jsou: Národní park ›rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejich značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam ›jejich využití je podřízeno zachováním a zlepšením přírodních poměrů a dělí se do tří zón ochrany ›vyhlašují se zákonem Chráněná krajinná oblast ›rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení ›hospodářské a rekreační využití se provádí podle zón (celkem 3) a s ohledem na zachování a tvorbu nových ekologických funkcí území ›vyhlašují se vládním nařízením Národní přírodní rezervace ›menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním čí mezinárodním měřítku ›jejich hospodářské využití je buď žádné nebo velmi omezené › Přírodní rezervace ›menší území soustředěných přírodních hodnot území se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast Národní přírodní památka ›přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem a to i takovým , který vedle přírody formoval svou činností také člověk › Přírodní památka ›přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem a to i takovým , který vedle přírody formoval svou činností také člověk Natura 2000 ›soustava chráněných území evropského významu s cílem zákonné ochrany nejcennějších přírodních biotopů a nejvíce ohrožených druhů rostlin a živočichů ›vyhlášení lokality za chráněné území předchází podrobné mapování ›chráněná území Natura 2000 se dělí na: - ptačí oblasti - území vymezená k ochraně výskytu, stavu a počtu ptačích druhů, výjimečného rozsahu - evropsky významné lokality - území vymezená k ochraně alespoň jednoho typu evropsky významných stanovišť nebo druhů a biologické rozmanitosti v území ›chráněná území soustavy Natura 2000 se vyhlašují formou sdělení ve Sbírce zákonů Biotechnika ›soubor všech poznatků, prostředků, opatření a dovedností směřujících ke zvládnutí přírodní a materiální stránky výroby, jejichž základem jsou živé organismy. (JURČA, 1985) › Ruderalizace ›proces spontánního šíření rostlin, vázaných původně na člověkem vytvářená stanoviště rumištního charakteru (skládky odpadu, lemy komunikací, hospodářsky nevyužité plochy kolem staveb apod.) s půdami zpravidla obohacenými dusíkem. (MÍCHAL, 1991) › Litorál ›Pozvolný přechod vody a souše charakterizovaný mokřadními společenstvy. (MÍCHAL, 1991) Zemědělský půdní fond ›pozemky sloužící zemědělské výrobě tedy orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky a pastviny ›patří sem i plochy, které slouží k pěstování a sklizni zem. pozemků slouží nepřímo, ale jsou k tomu nepostradatelné (polní cesty, meze, protierozní terasy, ochranné hráze, atd.) (MÍCHAL, 1991 ) › Pozemky určené k plnění funkce lesa ›dříve „Lesní půdní fond“ ›soubor pozemků sloužících lesnímu hospodářství, tedy lesních porostů, stavebních objektů, travních porostů, orné půdy a staveb. (MÍCHAL, 1991) Vegetační stupeň ›jednotky vegetační struktury celých krajin a jejich typu makroklimat., závislé na výškové a expozičním klimatu ›v pojetí Zlatníka (1963) je na území ČSFR vymezeno 9 vegetačních stupňů, označovaných podle hlavních dřevin potenciální přírodní vegetace. (MÍCHAL, 1991, JURČA, 1985) VLS Nadmořská výška do (m n.m.) 1. dubový 350 2. bukodubový 400 3. dubobukový 550 4. bukový 600 5. jedlobukový 700 6. smrkobukový 900 7. bukosmrkový 1 050 8. smrkový 1 350 9. klečový 1 350 + Zóna ›v územním plánování a urbanismu souvislá část území, určeného pro převládající aktivitu nebo funkci. (MÍCHAL, 1991) › Zónování ›typologické členění území do souvislých částí podle zvoleného kritéria (např. funkční zónování na zóny obytné, průmyslové, rekreační, zvýšené péče o krajinu v národních parcích a chráněných krajinných oblastech apod.) ›toto typologické členění je nutno odlišovat od členění kategoriálního, daného využitím konkrétních pozemků. (MÍCHAL, 1991) Udržitelný rozvoj ›Je takový rozvoj, který zabezpečuje uspokojení současných potřeb, aniž by ohrozil možnosti uspokojení potřeb generací budoucích. (BRUNDTLAND, 1989) › Charta o historických zahradách řečená Florentská charta ›registrována mezinárodní radou pro památky a sídla ICOMOS dne 15. 12. 1981 a řeší problematiku údržby, konzervace, restaurování, restituce, využití, právní a správní ochrany historických zahrad a parků IFLA (International federation of landscape architects) ›mezinárodní federace krajinných architektů ›nevládní nevýdělečná profesní organizace krajinných architektů sdružuje národní organizace i individuelní členy ›formuluje mezinárodní standardy kvality tvorby a výuky krajinné architektury, pomáhá národním organizacím prosazovat se vůči příbuzným oborům ›pořádá tématické konference a kongresy, organizuje odborné soutěže ›založena roku 1946. Sídlí ve Versailles III. VÝVOJ VLIVU LIDSKÝCH CIVILIZACÍ NA KRAJINU A ZELEŇ 1.Civilizací nedotčené přírodní krajiny ›pouště a ledové pláně ›sibiřská a kanadská tundra a tajga ›deštné pralesy ›vrcholky hor a velehor ›zaplavované lužní nivy velkých řek ›drobné rezervace stepí, lesostepí, lesů na svažitém terénu, ale i mokřadů •2. Počátky vlivu lidských civilizací na krajinu a zeleň ›sídla ›chov zvířat, pěstování kulturních plodin na úkor přírodních ploch ›kolébka velkých kulturních civilizací - oblasti podél veletoků ›vysoká produktivita zemědělství › 3.Tři základní civilizace ›Centrální civilizace (Starověká Mezopotámie, Persie, Arabské kultury, Mughalská kultura ) ›Východní civilizace (Stará Indie a Indočína, Stará Čína, Říše Mayů a Aztéků ve střední a Inků v Jižní Americe) ›Západní civilizace (Egypt, Kréta, Řecko a Řím) • • • › • DĚKUJEME ZA POZORNOST Ing. Igor KYSELKA, CSc. Ing. Rostislav WALICA