KOPÍ a OŠTĚP - stejně jako jiné zbraně mohou symbolizovat moc bojovníka, na pohřebišti v Jaroměři v hrobě s bohatou výbavou šperků též velký oštěp TERMINOLOGIE - hrot, list, nasazení listu, tulej - mimo naše území se výjimečně objeví kopí s trnem - bodka kopí DĚLENÍ Podle Vencla 1984: KOPÍ (e Lanze, -, -n) = velké a těžké hroty `a boj zblízka OŠTĚP (r Speer, -es, -e) = lehčí a menší hroty spíše k házení `a boj z dálky - inverse funkcí nebyla vyjímka, účinější je boj zblíska (Alexandr Makedonský po začlenění Peršanů do svého vojska jim odebral jejich vrhací oštěpy a nahradil je dlouhými makedonskými bodnými kopími) - používání celodřevěných kopí do novověku Podle Říhovského 1996: OŠTĚP -- do 10-15 cm KOPÍ -- nad 15 cm délky + dlouhá jezdecká kopí, cca 25-30 cm Hlavní skupiny podle profilace listu a tuleje: 1. hladký list + hladká tulej (průběžně po celou DB) 2. hladký list + profilovaná tulej (starší PP) 3. profilovaný list + hladká tulej (starší PP) 4. profilovaný list + profilovaná tulej (starší PP) V rámci hlavní skupiny se dále vydělují Grundformen na základě tvaru listu: A. trojúhelníkovitý list B. zaoblený, oblý list C. plaménkový list D. rombický list + další hlediska k vytřídění jednotlivých variant Podle Šútory 1997: KOPÍ - středové žebro (zvyšuje odolnost zbraně proti ohybu při bodnutí), ale vůbec jakékoliv plastické členění hrotu - dutina tuleje nedosahuje velké hloubky OŠTĚP - je modifikován pro dobré letové vlastnosti - dutina tuleje dosahuje až do hrotu - čočkovitý hladký nečleněný průřez čepele, čepel se plynule rozšiřuje k rukojeti - celková délka ratiště se pohybuje okolo 150 cm `a kvůli vyvážení STARŠÍ DB - nejstarší hrot z depotu z Dyje, BA2 (PDM 159:30) - hrot s plamenovitým listem na kadlubu z Josefova, BA3 - věteřovská kultura `a obdobné z maďarovské kultury, ale rombický list STŘEDNÍ DB - malý význam hrotů - na počátku mohylové kultury (Přítluky PDM 177:23 -- oblý list, zdobená tulej) - v mladší mohylové kultuře již se odráží nástup trendu ze starších PP (PDM 179:17) OBDOBÍ KULTUR PP - nástup hrotů v hojném počtu (všech variant) forma s oblým listem [B] (PDM 188:29, 214:45-46) - průběžný výskyt - HA-B forma s plaménkovým listem [C] - maximální výskyt v BD-HA1, převažuje skupina 3: profilovaný list s hladkou tulejí (PDM 180:11, 188:30, 196:26, 203:27) - rozšíření je funkční záležitost, má zabránit proniknutí kopí hluboko do těla, typické pro jezdecká kopí - asi větší účinnost, ale menší odolnost `a lámání kopí v místě zúžení - plaménkové zúžení listu může souviset i s výskytem pancíře - silný ústup hrotů v HA2 - zvýšení počtu hrotů v HB1, zvláště formy se zaobleným listem [B] - kopí s podélnými žebry na tuleji (HB) - opětný nástup hrotů v HB2-3 - výskyt kopí s pravoúhle nasazeným listem - pravoúhle nasazený list i u dlouhých jezdeckých kopí (hrot kopí delší 25 cm), celková délka jezdeckého kopí s ratištěm 260-270 cm - jezdecké kopí z Napajedel s výzdobou charakteristickou pro oblast jihoněmecko-švýcarských nákolních staveb (liniemi a obloučky), která se však objevuje i jinde v okruhu PP již během stupně HA, výskyt do HB2 HALŠTAT - jsou známa jen železná kopí, často s výrazným středovým žebrem - mohou se objevit i velmi dlouhá jezdecká kopí - výjimečně se objevují kopí z drahých kovů (v Borodinu kopí ze stříbra) LITERATURA: HÖCKMANN, O. 1980: Lanze und Speer im Spärminoischen und mykenischen Griechenland, Jahrbuch des Römisch-Germanischen Zentralsmuseums 27, 13-158. ŘÍHOVSKÝ, J. 1996: Die Lanzen-, Speer und Pfeilspitzen in Mähren, Prähistorische Bronzefunde V/2, Stuttgart. ŠÚTORA, P. 1997: Vojenství doby bronzové, nepubl. diplomová práce, Brno. VENCL, S 1984: Otázky poznání vojenství v archeologii, Archeologické studijní materiály 14, Praha. (kopí a oštěp str. 138)