Přenos agresivity prostřednictvím imitace agresivních modelů A. Bandura, D. Ross and S. A. Ross (1961). Transmission of aggression through imitation of aggressive models. Journal of Abnormal & Social Psychology, 63 (3), pp. 575-82. kontext studie n A. Bandura -- vlivný představitel teorie sociálního učení n podmiňování samo o sobě je neadekvátním mechanismem pro vysvětlení většiny lidského, sociálního chování n posilování nemá tak důležitý vliv na chování jak tvrdil Skinner n učení nemůže být vysvětleno bez kognitivních procesů (S-O-R vs. S-R model) n Howe (1980): jedna z cest učení vede přes pozorování druhých lidí (získání schopností ...) kontext studie n observační učení (modelování) představuje významnou alternativu k podmiňování (klasickému a operantnímu) jako základní formě lidského učení n observační učení dle Bandury (1977) probíhá prostřednictvím symbolických reprezentací chování modelu, které jsou ukládány v paměti n mnoho komplexních forem chování (řeč ...) by nejspíše nemohlo být získáno bez modelových osob povaha studie n experimentální studie modelování se zaměřují na agresivní chování n Howe (1980): agresivní chování není nejdůležitější sociální aktivitou, ale je snadno rozlišitelné a přístupné objektivnímu měření n předložená studie je v podstatě laboratorním experimentem n děti byly vystaveny agresivním a neagresivním modelům (nezávislá proměnná) n zjišťován byl vliv expozice modelu na chování dětí v nové situaci bez přítomnosti modelu (imitativní učení -- závislá proměnná) vlastní studie n předchozí studie fenoménu identifikace a vedlejšího (incidental) učení ukázaly, že děti imitují chování dospělého modelu v přítomnosti tohoto modelu (Bandura & Houston, 1961) n důležité však je také, zda dochází ke generalizaci imitativního chování na nové situace n hypotézy: n 1. participanti vystavení agresivnímu modelu budou reprodukovat agresivní akty podobné modelovým ve větší míře než participanti vystavení neagresivnímu modelu a žádnému modelu (kontrolní skupina) n 2. participanti vystavení neagresivnímu modelu budou projevovat méně imitativní agrese než kontrolní skupina vlastní studie n 3. participanti budou ve větší míře imitovat model stejného pohlaví než model pohlaví odlišného n Fauls and Smith (1956): předškolní děti vnímají u svých rodičů preferenci pohlavně -- adekvátního jednání ve výchově n 4. chlapci budou agresi imitovat více než dívky, především pokud budou vystaveni agresivnímu mužskému modelu (agresivita jako vysoce maskulinní typ chování) vlastní studie -- metoda n vzorek: 36 chlapců a 36 dívek, věk 37-69 měsíců (průměr 52 měsíců) n dva dospělí (muž a žena) sloužili jako modelové, dále byl přítomen jeden experimentátor (žena) n design: děti rozděleny do 8 skupin po 6, kontrolní skupinu tvořilo 24 dětí n polovina zkoumaných osob (ZO) -- expozice agresivního modelu, polovina neagresivní model n z těchto osob vždy polovina model stejného a polovina opačného pohlaví n ZO v experimentálních a kontrolní skupině individuálně vyrovnány vlastní studie -- metoda n vyrovnání: čtyři 5-bodové stupnice (verbální, fyzická agresivita, agr. vůči neživým objektů, agresivní inhibice) k posouzení dětí experimentátorem a učitelem (shoda posouzení u celkového skóre 0.89) n na základě celkového skóre vytvořeny trojice dětí z kterých byly děti náhodně přiřazeny do dvou experimentálních a kontrolní skupiny n postup experimentu: ZO individuálně odvedeny experimentátorem (E) do místnosti n model (M) pozván do místnosti n E odvedl ZO do jednoho rohu, posadil ZO za stůl a ukázal jak lze tvořit obrázky pomocí bramborových razítek a samolepek (vysoká atraktivita činnosti) vlastní studie -- metoda n model odveden do druhého rohu s malým stolem a židlí, stavebnicí, paličkou a panenkou Bobo n E opustil místnost n neagresivní model (NM): tiché sestavení stavebnice, ignorace Boba n agr. model (AM): po minutě sestavování stavebnice agrese vůči Bobovi n položení Boba na stranu, sednutí na něj, opakované údery do nosu, zvednutí Boba, mlácení paličkou do hlavy, vyhození do vzduchu a kopání kolem místnosti n sekvence opakována přibližně třikrát plus verbální agresivita (nakopni ho ...) a dvě neagresivní poznámky (vrací se pro víc, je to tvrdý chlapík) vlastní studie -- metoda n po 10 minutách přichází E a odvádí ZO do experimentálních prostor mimo hlavní školní budovu n ve ZO (experimentálních i kontrolních) byl následně vyvolán mírný agresivní arousal n ZO přivedena do předpokoje s atraktivními hračkami (letadlo, sada pro panenky ...) n asi po 2 minutách (děti zabrány do hry) E "to jsou moje nejlepší hračky, nechám je pro jiné děti", ZO si mohou hrát s hračkami v dalším pokoji n E odvedl ZO do experimentálního pokoje n E musel být přítomen (malé děti), ale předstíral papírování ve vzdáleném rohu (minimalizace vlivu E) vlastní studie -- metoda n v pokoji "agresivní" hračky (Bobo, palička, puška na šipky ...) i "neagresivní" hračky (balón, auta ...) n hračky byly při všech pokusech seřazeny stejným způsobem n 20 minutová doba hry rozdělena na 5s intervaly, pozorovatelé za jednosměrným zrcadlem skórovali tyto časové intervaly podle připravených kategorií n mužský model prováděl skórování pro všech 72 dětí n až na výjimku případů, kdy sloužil přímo jako model, neznal zařazení dětí do skupin n polovina ZO byla skórována také nezávislým pozorovatelem (koeficienty shody posouzení kolem 0.90) vlastní studie -- metoda n měřítka imitace: imitace fyzické agresivity (mlácení Boba paličkou ...), imitace verbální agresivity (nakopni ho ...), imitace neagresivních verbálních reakcí (je to tvrdý chlapík ...) n částečně imitativní chování: agrese s paličkou (vůči jiným objektům než Bobovi), položení Boba na stranu a sedání na něj bez agresivity n neimitativní agr. reakce: mlácení Boba, neimitativní fyzická a verbální agresivita, agresivní hra s puškou (i "jakoby" - zaměřování) n navíc byl zaznamenáván počet jednotek ve kterých si děti hrály neagresivně nebo tiše seděly a nehrály si vůbec vlastní studie -- výsledky n ZO s expozicí AM reprodukovaly do značné míry agresivní chování modelu n tyto ZO také projevovaly signifikantně více částečně imitovaných a neimitovaných agresivních reakcí a byly obecně méně inhibované ve svém chování než osoby v "neagresivních" podmínkách n imitace byla ovlivněna pohlavím modelové osoby, chlapci vykazovali více agrese než dívky v souvislosti s mužským modelem (zejména pokud se jednalo o vysoce maskulinní typ chování) n ZO pozorující neagresivní model (zejména mužský) byly obecně méně agresivní než kontrolní ZO vlastní studie -- diskuse n data naznačují, že chlapci i dívky mají větší tendenci napodobovat mužský model více než ženský v případě typicky maskulinního jednání (fyzická agrese) n otázka pohlavní adekvátnosti jednání (a tím i účinnosti modelového chování) n autoři uvádí poznámky chlapců o ženském modelu "měls to vidět, chovala se jako chlap!" n chlapců o mužském modelu "je dobrý" n dívek o mužském modelu "uměl se být jako táta" n poznámky naznačují dětmi vnímanou adekvátnost chování modelu vlastní studie -- diskuse n autoři uvádí, že pro vysvětlení imitativního učení agresivnímu chování je obecně uznávána identifikace s agresorem (Freud, 1946), nebo defensivní identifikace (Mowrer, 1950) n proti tomu však kromě jiného staví nálezy této studie (imitace více méně neutrální osoby) a předchozí studie (Bandura & Houston, 1961), ve které děti imitovaly ve stejné míře agresivitu projevenou pečovatelem a ne-pečovatelem n pro objasnění je dle autorů potřeba provést komparativní studii zahrnující modely, které jsou obávané, milované a uznávané, respektive neutrální hodnocení n přístup k agresi podle SLT (Social Learning Theory) je značně odlišný od pudových - drive theories (Dollard et al.: hypotéza frustrace-agrese) a instinktivních teorií (Freud, Lorenz) n Bandura (1973) vidí agresi zejména jako specifickou formu sociálního chování, která je získávána a udržována podobným způsobem jako ostatní formy chování n jedná se tedy o naučené chování n podle Skinnera platí: žádné posilování, žádné učení n Bandura: k učení stačí prezentace modelu, posilování má však vliv na pravděpodobnost projevu naučeného chování hodnocení n přitom posilování může být přímé (posilování dítěte napodobujícího model), nebo zprostředkované - nepřímé (chování modelu je odměňováno nebo trestáno) n pro Skinnera existuje pouze jedno posilování, a to přímé navazující výzkumy n Bandura, Ross & Ross (1963): podobně jako v prezentované studii byly děti vystaveny třem různým podmínkám, následně proběhla frustrace odstraněním příslibu atraktivních hraček a 20 minutové pozorování hry s hračkami (včetně Boba a paličky) n hlavní rozdíl oproti předchozí studii byl v použití agresivního filmového modelu, který také produkoval nejvíce imitativní agresivity, těsně následován živým AM (NM byl na posledním místě) n kromě prezentované studie (1961) všechny experimenty s hračkou Bobo zahrnovaly filmové (symbolické) modely obvykle prezentované prostřednictvím TV obrazovky navazující výzkumy n Baron (1977): Bandurovi Bobo-doll experimenty tvoří první generaci vědeckých výzkumů vlivu mediálního násilí n Bandura, Ross & Ross (1963): 4leté děti sledovaly jeden ze dvou filmů, KS nesledovala žádný film n 1. Johnny si hraje s hračkami, Rocky se chce připojit, Johnny odmítne, Rocky začne být agresivní a získá hračky, J sedí sklíčeně a R oslavuje s jídlem a pitím n 2. začátek stejný, ale R je poražen n sledování 1. filmu vedlo k největšímu počtu imitovaných agresivních reakcí, film 2. vedl k nejmenšímu počtu takových reakcí (KS byla na prostředním místě) navazující výzkumy n Bandura (1965): tři podmínky -- model oceněn, potrestán, respektive ani oceněn ani potrestán n první skupina imitovala více než 2. (ale ne více než KS) n ve druhé fázi byla dětem udělována odměna za imitaci chování modelu n všechny tři skupiny reprodukovaly stejné množství agresivního chování n nepřímé posilování ovlivnilo imitaci ve fázi 1, přímé potom ve fázi 2, ale ani jedno z nich nemělo vliv na to, co se děti naučily o agresivním chování modelu (učení vs. projev chování) vliv mediálního násilí n jedním z důsledků Bandurových závěrů je interpretace o možném vlivu mediálně prezentovaného násilí na násilí ve společnosti n Bandura (1965) sám varuje před takovou interpretací n Baron (1977): Bobo-doll experimenty ukazují pouze, že mohou být získány nové agresivní reakce pozorováním druhých, avšak na základě těchto studií nemůže být zjištěno, zda televizní násilí produkuje interpersonální násilí n Gunter & McAleer (1990): existuje značná nejistota v míře do jaké proces demonstrovaný v laboratoři odráží to, co se stane ve skutečném životě dětí vliv mediálního násilí n Baron (1977): reakcí na tyto komentáře byla druhá fáze výzkumu týkajícího se násilí v TV (více realistická měřítka agrese -- agrese vůči druhým lidem, realističtější podnětový materiál ...) n v této fázi je jedním z hlavních badatelů L. Berkowitz aplikační oblasti n pozorováním emocionálních reakcí jiných lidí na určitý podnět, může u člověka vzniknout emocionální reakce na tento podnět (Mischel, 1986) n pomocí takového mechanismu lze vysvětlit vznik zvířecích fóbií bez traumatického incidentu, pouhým pozorováním strachu někoho jiného n postup může být použit také k odstranění fóbií (forma terapie zvaná modelování) n Bandura et al. (1969): dobrovolníci s intenzivním strachem z hadů rozděleni do skupin, podle použitých terapeutických metod aplikační oblasti n jednalo se o systematickou desensitizaci (relaxace a "postupná" vizualizace), symbolické modelování (relaxace a filmy o nebojácných osobách v stále odvážnější interakci s hady) a živé modelování s následnou asistovanou participací n poslední metoda byla nejvíce účinná n modelování se používá také v tréninku asertivity n Newell a Dryden (1991): Bandurova SLT usnadnila přijetí kognitivně-behaviorální terapie aplikační oblasti n efekt terapie pomocí in vivo expozice a modelování se dá vysvětlit také podle Bandurova konceptu self-efficacy (vědomí kontroly vlastního chování a schopnosti dosahovat vytýčených cílů) n tyto terapeutické techniky pak mají důležitý vliv na pacientovo vědomí vlastní účinnosti v dané oblasti n Bandura (1986): různé terapie mohou být efektivní ze stejného důvodu (zvýšení self-efficacy)